150 let výroby porcelánu v Dubí

150 let výroby
porcelánu v Dubí
150 years of porcelain
production in Dubi
150 Jahre
Porzellanherstellung in Dubi
Obsah
Úspěch starý 150 let aneb Zamyšlení úvodem Všechno začalo ve mlýnech aneb Éra Antona Tschinkela 10
Vzhůru do 20. století aneb Éra rodu Blochů
18
Je po válce aneb Éra obnovování provozu
V obklíčení rypadly aneb Éra budování socialismu
A teď nám vládne trh aneb Éra porevoluční
Přežijeme cokoli aneb Éra Feixova
150 Years of Success – An Introduction
It all Started in a Mill – Anton Tschinkel Era 14
22
26
28
32
4
6
Meissen branch – The Teichert Family Era
10
Towards the 20th Century – The Bloch Family Era
18
Onion Porcelain and its Origins The War is over – Restoration of the Business
Surrounded by excavators – The Era of Building Socialism
The Market rules now – the Era after the Revolution
We Will Survive Everything – The Feix Era
Autor textů: Rostislav Křivánek
Foto: archiv Českého porcelánu, akciové společnosti,
Klára Kotzová
Produkce a konzultace: NOESIS s.r.o.
Grafický návrh, DTP a tisk: NOESIS s.r.o.
6
Míšeňská filiálka aneb Éra rodiny Teichertů Co je a jak se zrodil cibulák
Vydal: Český porcelán, akciová společnost
Tovární 605/17, 417 01 Dubí
Česká republika
Tel.: +420 417 518 111
Fax: +420 417 571 968
4
Ein 150 Jahre alter Erfolg oder Gedanken als Einführung
Alles fing in den Mühlen an oder die Zeit von Anton Tschinkel
14
22
26
28
32
4
6
Meissner Filiale oder die Zeit der Familie Teichert
10
Ab ins 20. Jahrhundert oder die Zeit der Familie Bloch
18
Was ist das Zwiebelmusterporzellan und wie ist es entstanden? Der Krieg ist vorbei oder die Zeit der Wiederherstellung des Betriebs
Umschlossen von Baggern oder die Zeit des Aufbaus von Sozialismus Jetzt herrscht der Markt oder die Zeit nach der Wende
Wir werden alles überleben oder die Ära von Feix
14
22
26
28
32
NEPRODEJNÉ
3
Úspěch starý 150 let
aneb Zamyšlení úvodem
150 Years of Success – An Introduction
Ein 150 Jahre alter Erfolg oder Gedanken als Einführung
Továrny a firmy vznikají a zanikají už
od samého počátku průmyslové výroby. A nikdo
se tomu nediví. Naopak, divíme se, když se
doslechneme, že existuje podnik, který vydržel
vyrábět třeba celých padesát let.
Na severu Čech, na úbočí krušnohorských kopců,
ale najdeme firmu, která překonává všechna
měřítka – funguje a vyrábí už plných 150 let!
Dubská porcelánka. Na jednom a témže místě
vytvářejí tu zruční řemeslníci křehkou a užitečnou
krásu už od roku 1864. Kolem se ploužila i řítila
historie a názvy státu se měnily – za těch 150 let
se jich vystřídalo hned devět. Všechno začalo
v Rakousku‑Uhersku. Porcelánka přežila první
i okleštěnou druhou republiku, nacisty, komunisty,
privatizaci i přechod k tržnímu hospodářství.
Sedmnáctkrát změnila název a v jejím čele se
postupně vystřídalo šestnáct majitelů. A aby toho
nebylo málo, firma používá už 101 let neměnnou
ochrannou známku – třírohou královskou korunku.
Dodáme‑li, že posledních 43 let vede porcelánku
stejný ředitel, zůstává nám nad tím rozum stát.
Čím to? Jak se to všechno vlastně odehrálo a kde
jsou příčiny stopadesátiletého úspěchu dubského
porcelánu s modrou krví? Vraťme se o půl druhého
století zpět a pátrejme.
4
Seit dem eigentlichen Beginn der Industrieherstellung
entstehen Fabriken und Firmen, und sie gehen
zugrunde. Dagegen wundern wir uns, wenn
wir erfahren, dass es ein Unternehmen gibt, bei
dem die Herstellung zum Beispiel fünfzig Jahre lief.
In Nordböhmen, am Hang des Erzgebirges, finden
wir sogar eine Firma, die alle Grenzen bricht – sie
funktioniert und produziert schon seit 150 Jahren!
Es ist die Eichwalder Porzellanfabrik. Schon seit
dem Jahre 1864 stellen geschickte Handwerker an einem
und demselben Ort die zerbrechlichen und nützlichen
Schönheiten her. Die Geschichte ging langsam oder
raste vorbei, die Namen der Staaten wechselten –
in 150 Jahren gleich neun Mal. Alles begann zu Zeiten
Österreich-Ungarns. Die Porzellanfabrik überlebte
die erste und die beschnittene zweite Republik,
den Nazismus, den Kommunismus, die Privatisierung
und den Übergang zur Marktwirtschaft. Sie hat siebzehn
Mal ihren Namen geändert, und an ihrer Spitze
wechselten mit der Zeit sechzehn Eigentümer. Die Firma
benutzt schon seit 101 Jahren eine ungeänderte
The production of the classic onion décor
is the main programme of the Dubí plant
and you could say its evergreen. It is applied
on rococo designs under the glaze using cobalt.
Currently, there are 631 different designs.
The designs have been produced since 1885
when they were acquired from the O. C. Teichert
Company.
Factories and companies have been established
and shut down from the very start of industrial
production, and usually no-one wonders why. On the
other hand, we start to become interested when
we hear about the existence of a company whose
production has lasted for 50 whole years, for example.
In the North of Bohemia, on the hills of the Ore
Mountains, you will find a company that exceeds all
expectations – it has been functioning and manufacturing
for 150 whole years! It is the porcelain manufacturer
in Dubí. Highly skilled craftsmen have been making
objects of delicate and functional beauty in the same
place since 1864. History has passed and the names
of the countries that this region was part of have
changed – there were 9 of them within those 150 years.
It all started in Austria-Hungary. The porcelain
manufacturer survived the first and the second abridged
republic, the Nazis, the Communists, privatization
and the transfer to a market economy. Its name has
changed 17 times and 16 owners have taken turns
in control. On top of that, the company has used
an unchanging trademark – a tricorn royal crown for 101 years. And when we add that one director has
been in charge of the factory for the last 43 years, you
may well be really astonished. What is the reason?
How did this all happen and what are the causes
of the 150-year-long success of the Dubí porcelain
with blue blood? Let’s go back a century
and a half and explore.
Hlavním programem závodu v Dubí, který
lze nazvat evergreenem, je výroba klasického
cibulového dekoru na tvary rokoko kobaltem
pod glazuru, jenž v současné době obnáší
631 druhů jednotlivých tvarů. Dekor je
produkován od roku 1885, kdy byl získán
ze sousední Míšně od firmy O. C. Teichert.
Schutzmarke – eine dreizackige königliche Krone. Wenn
wir noch hinzufügen, dass die Porzellanfabrik schon
seit 43 Jahren von demselben Geschäftsführer geleitet
wird, ist es erstaunlich. Wie war dies alles möglich? Wie
hat sich alles abgespielt und worin liegen die Ursachen
des einhundertfünfzigjährigen Erfolgs des Eichwalder
Porzellans mit blauem Blut? Gehen wir anderthalb
Jahrhunderte zurück und forschen wir nach.
Die Haupttätigkeit des Betriebs in Eichwald
(Dubí), die als ein Evergreen bezeichnet werden
kann, ist die Herstellung des klassischen
Zwiebeldekors mittels Kobalt unter
der Glasur auf Rokokoformen, die es zurzeit
in 631 Varianten gibt. Der Dekor wird seit
dem Jahre 1885 hergestellt, als er von der Firma
O. C. Teichert aus dem benachbarten Meißen
gewonnen wurde.
5
Všechno začalo ve mlýnech
aneb Éra Antona Tschinkela
It all Started in a Mill – Anton Tschinkel Era
Alles fing in den Mühlen an oder die Zeit von Anton Tschinkel
Es wird das Jahr 1864 geschrieben. Dubí (Eichwald)
ist in diesen Jahren eine Erholungsgemeinde mitten
von Wäldern, gerade aus einer Holzfällerortschaft
entstanden, schon seit zehn Jahren führt hier
die Straße nach Dresden, und es kommen immer
mehr Ausflügler aus dem Kurort Teplitz (Teplice)
hierher.
Es sind gerader vier Jahre, seitdem hier der veranlagte
und tüchtige Unternehmer Anton Tschinkel mehr oder
weniger als Zufall erste Grundstücke kaufte (er suchte
Důležitým výrobním sortimentem dubské
porcelánky jsou i hrnky, vyráběné ve více
než 130 tvarech v bílém provedení nebo
s vícebarevným naglazurovým dekorem
v základním i vtavném provedení, dekorované
pomocí obtisků vlastní výroby i stříkáním
a ručně prováděnými malírenskými dekory.
Denní základní kapacita závodu ve výrobě
hrnků je 15 000 ks.
Píše se rok 1864. Dubí je v těch letech rekreační
obcí uprostřed lesů, sotva povstalou z někdejší
dřevorubecké osady, už deset let tudy vede
nová říšská silnice do Drážďan a výletníci
z teplických lázní se sem vydávají stále častěji.
Už je tomu čtyři roky, co tu schopný a agilní
podnikatel Anton Tschinkel více méně náhodou
koupil první pozemky (hledal zde příhodné místo
k vybudování pily pro výrobu soudků a beden
na svou proslavenou cikorkovou kávu). Pan
továrník zcela podlehl kouzlu místa a rozhodl
se, že právě tady by mohl začít podnikat v docela
jiných oblastech, než v jakých už nějaký čas sklízel
úspěchy. Koupil zájezdní hostinec a přebudoval
ho na lázně, které jsou otevřeny sotva dva roky,
a koupil také dva mlýny. Na místě někdejšího
Papírového mlýna buduje továrnu na siderolit
a teralit, především ale otevírá manufakturu
na výrobu majoliky čili fajánse v přebudovaném
Dolním mlýně. Historie výroby dubského
porcelánu začíná.
Vzhledem k tomu, že na některé termíny dnes
člověk natrefí snad už jen na sběratelských
burzách, bude dobré objasnit, co že se to vlastně
v „Továrně teralitu a siderolitu Anton Tschinkel“,
jak zněl vůbec první název fabriky, vyrábělo.
Siderolit bylo označení ozdobné keramiky
6
It is the year 1864. In those times, Dubí was
a recreational village in the middle of the woods.
Just emerging from the former logging village,
there has been a new imperial road to Drážďany
for 10 years and tourists from the nearby Teplice
spa come here more and more frequently.
It has been 4 years since Anton
Tschinkel, a capable and agile
entrepreneur bought his first land
here, more or less by accident (He was
looking for a suitable place to build
a saw-mill to manufacture
barrels and crates for his
famous
chicory
coffee).
The businessman completely
succumbed
to the magic
of the place and decided that he would start
a business in a completely different field
from the ones that he had already been
successful in for some time. He built
an Inn, which had
been open for less
than two years,
rebuilt it as a spa,
and bought two
mills as well. He
built a siderolite
and teralite factory
at the site
eine geeignete Stelle für den Bau eines Sägewerks für
die Produktion von Fässern und Kisten für seinen
berühmten Kaffee aus Chicoree). Der Fabrikant unterlag
völlig dem Zauber des Ortes und entschied sich gerade
hier, mit einem Unternehmen in ganz anderen Bereichen,
als in denen er schon erfolgreich war, zu beginnen.
Er kaufte einen Gasthof und baute ihn zu Bädern
um, die gerade seit zwei Jahren geöffnet waren,
und er kaufte auch zwei Mühlen. An der Stelle
der damaligen „Papiermühle“
baute er eine Fabrik für
Siderolit und Teralit,
vor allem eröffnete
er eine Manufaktur
Cups are also an important line produced
at the Dubí porcelain factory. There are more
than 130 styles of cup; white or multicolour
variations with non-glazed décor, in both basic
and in-glaze designs, decorated using our own
decals or spraying and handmade painting
designs. The basic daily capacity for cup making
in the plant is 15,000 pieces.
Ein wichtiger Artikel der Porzellanfabrik
in Eichwald (Dubí ) sind die Tassen, die in mehr
als 130 Formen in weißer Ausführung oder
mit mehrfarbigem Dekor auf der Glasur
in der Grund- und auch der eingeschmolzenen
Ausführung, die mittels Drucke eigener
Herstellung und mittels Bespritzen und manuell
durchgeführten Malerdekors dekoriert werden.
Die Tagesleistungsfähigkeit des Betriebs bei
der Tassenherstellung ist 15 000 Stück.
7
of a former Paper Mill and, most importantly, he
started up a factory producing majolica (faience)
in the reconstructed Lower Mill. The history of Dubí
porcelain production has begun.
vyráběné v té době progresivní výrobní metodou.
Šlo o kameninu s charakteristickým lakovaným
povrchem, jehož jakoby kovové barvy propůjčovaly
výrobkům zvláštní kouzlo. Klasická glazura tu byla
nahrazena mastnými složkami, které zaplňovaly
poréznost střepu, lakování probíhalo kopálovým
nebo jantarovým olejem. Také teralit byl druh
neglazované keramiky, která byla před vypálením
leštěna dřevem nebo kovem. Fajáns čili majolika
byla naopak keramika s bílou polevou a průsvitnou
glazurou. Anton Tschinkel ovšem nebyl jediný, kdo
v kraji vyráběl keramiku, a tak, aby své výrobky
„podepsal“, začal používat značku vytlačovanou
do střepu, která vycházela z jeho iniciál AT.
V roce 1873 dochází k prvnímu velkému průlomu
v historii továrny – to když se Tschinkelovi
konečně podařilo vymámit z úřadů povolení
ke stavbě prvních čtyř pecí. Manufaktura je tedy
přebudována na továrnu a nese nový název
„Továrna na porcelán a siderolit v Dubí“. Už v té
době ji opouštějí špičkové výrobky. Důkazem
takového tvrzení je mimořádný úspěch
porcelánové jídelní soupravy bohatě zdobené
zlatem na Světové výstavě v Paříži v roce 1878.
A když o rok později na průmyslové výstavě
v Teplicích vzbudila obrovskou pozornost
série zdobeného užitkového porcelánu pro
tuzemský, americký i orientální trh zdobená
pozoruhodnými
malírenskými
díly
kresliče firmy E. Th. Behra, bylo jasné,
že budoucnost sortimentu je především
v porcelánu a průhledných glazurách.
Because you might only come across some of these
expressions at collectors’ markets today, it’s a good idea
to explain what it was that was produced in ‘Anton
Tschinkel’s Teralite and Siderolite Factory’ (which
was the very first name of the factory). Siderolite
was the name for decorative ceramics made by a then
progressive production method. It was earthenware
with a characteristic varnished surface with metalliclike colours, which gave the products special charm.
The classic glaze was replaced by oily components,
which filled in the porosity of the shell, and the glazing
was done using copal or amber oil. Teralite was also
a kind of non-glazed ceramic, which was polished using
wood or metal before being fired. Faience, or majolica,
was ceramic with white enamel and a translucent glaze.
However, Anton Tschinkel was not the only one to make
ceramics in the region, so to ‘sign’ his products he
started to use a mark pressed into the shell, which was
based on his initials – AT.
The factory made its first major breakthrough in its
history in 1873, when Tschinkel finally managed
to obtain permission from the authorities to build
the first four kilns. So, the factory is rebuilt and gets
a new name: ‘Porcelain and Siderolite Factory of Dubí’.
At that time the best products are made in the factory.
The exceptional success of a dining set decorated with
gold at the Paris World Exhibition in 1878 is proof
of this. And when a series of utility porcelain decorated
with spectacular painting works by the company
designer E. Th. Behr intended for domestic, American
and oriental markets raised a lot of interest at
an industrial exhibition in Teplice a year later, it was
clear that the future of the products lay mainly with
porcelain and translucent glazes.
für die Herstellung von Majolika oder auch Fayence
in der umgebauten „Untermühle“. Die Geschichte
der Eichwalder Porzellanproduktion beginnt.
Angesichts dessen, dass heute einige Begriffe nur bei
Sammlertreffen benutzt werden, wird es nützlich
sein zu klären, was eigentlich in der „Teralitund Siderolitfabrik
Anton
Tschinkel“,
wie
der ursprüngliche Name der Fabrik lautete, hergestellt
wurde. Siderolit war eine Bezeichnung einer dekorativen
Keramik, die in einem damals fortschrittlichen Verfahren
hergesellt wurde. Es handelte sich um Tonwaren mit einer
charakteristischen lackierten Oberfläche, deren Farben,
die von Metall glichen und die den Produkten einen
besonderen Zauber gaben. Die klassische Glasur wurde
hier durch fettige Elemente ersetzt, die die Porigkeit
der Scherbe füllten, das Lackieren wurde mittels Öls aus
hartem Harz oder mittels Bernsteinöls durchgeführt.
Auch Teralit war eine Art Keramik ohne Glasur, die vor
dem Brennen mit Holz oder Metall poliert wurde.
Die Fayence oder auch Majolik war im Gegensatz dazu
Keramik mit weißem Überguss und durchsichtiger
Glasur. Allerdings war Anton Tschinkel nicht der einzige,
der in der Region Keramik herstellte. Er fing
also an, zur Markierung seiner Produkte
die in die Scherbe geprägte Marke, die aus
den Anfangsbuchstaben seines Namens AT – hervorging, zu benutzen.
die Genehmigung der Behörden zum Bau von vier
Öfen bekam. Die Manufaktur wird also in eine
Fabrik umgebaut und trägt den neuen Namen
„Porzellan und Siderolitfabrik in Eichwald“. Schon
in der Zeit wurden dort Spitzenprodukte hergestellt.
Der Beweis einer solchen Behauptung war ein
außergewöhnlicher Erfolg eines mit Gold reichlich
verzierten Porzellanessservices bei der Weltausstellung
in Paris im Jahre 1878. Und als ein Jahr später
bei der Gewerbeausstellung in Teplitz (Teplice) eine
Serie des Gebrauchsporzellans für den inländischen,
amerikanischen und orientalischen Markt, die mit
bemerkenswerten Werken des Firmenzeichners E. T. Behr
dekoriert wurde, große Aufmerksamkeit erregte, war es
klar, dass die Zukunft des Sortiments vor allem beim
Porzellan und bei der durchsichtigen Glasur lag.
Im Jahre 1873 kam es zum ersten
großen Durchbruch in der Geschichte
der Fabrik, als Tschinkel endlich
8
9
Míšeňská filiálka
aneb Éra rodiny Teichertů
Meissen branch – The Teichert Family Era
Meissner Filiale oder die Zeit der Familie Teichert
Osmdesátá léta 19. století byla ovšem
poznamenána hospodářskou krizí. Většina
nohou, na nichž stálo rozmanité podnikání
Antona Tschinkela, se začala drolit, přestalo se
dařit především v potravinářských odvětvích
a porcelánka na to doplácela.
V prvních dnech roku 1885 bylo na majetek
továrníka Antona Tschinkela uvaleno úpadkové
řízení, které trvalo rok a vedlo ke ztrátě většiny
aktivit tohoto průmyslníka. A tak se dubská
porcelánka musela rozloučit se svým zakladatelem
a prvním majitelem. Protože však šlo o perspektivní
provoz, ještě téhož roku (1886) ji kupuje firma
„Meissner Ofen- und Porzellanfabrik“. Ta sídlila
v hlavním městě evropského porcelánu, v německé
Míšni, a rozhodla se udělat z dubského závodu
svou filiálku pro Rakousko‑Uhersko. Míšeňskou
firmu vlastnili bratři Carl a Ernst Teichertové,
kteří pověřili vedením dubské filiálky Ernstova
syna Christiana. Firma vyráběla kachlová
kamna, hliněné a šamotové zboží, ale především
10
The 1880s were affected by an economic crisis.
The foundations on which various business activities
were based began to fall apart, this mainly affected
the food sector but the porcelain factory suffered
as well.
In the first days of 1885 bankruptcy proceedings
were taken against Anton Tschinkel’s property;
they lasted a year and led to the loss of most of his
activities. So the porcelain factory had to part with
its founder and the first owner. However, as it had
been a prosperous business, the company ‘Meissner
Ofen- und Porzellanfabrik’ bought it in the same year
(1886). The company was from Meissen and decided
to make the Dubí plant its Austria-Hungary branch.
The Meissen company was owned by two brothers,
Carl and Ernst Teicherts, who authorised Ernst’s
son, Christian, to manage the Dubí branch.
The company produced mainly porcelain
as well as tile stoves, pottery and fireclay
goods. The Teicherts owned the company
for 13 years and throughout this time they
fought the complications with customs
and barriers between Germany and Austria-
Die achtziger Jahre des 19. Jahrhunderts waren
von der Wirtschaftskrise markiert. Die meisten
Säulen, auf denen das vielfältige Unternehmen
von Anton Tschinkel stand, fingen an zu wackeln,
vor allem den Nahrungsmittelbranchen ging es
nicht mehr gut, und die Porzellanfabrik musste
dafür zahlen.
In den ersten Tagen des Jahres 1885 wurde über
das Eigentum des Fabrikanten Anton Tschinkel
das Insolvenzverfahren eingeleitet, das ein Jahr
dauerte und zur Verlust der meisten Aktivitäten dieses
Industriellen führte. So musste sich die Eichwalder
Porzellanfabrik von ihrem Gründer und ersten
Eigentümer verabschieden. Es handelte sich um einen
Betrieb mit Perspektive, und so wurde sie noch
im gleichen Jahr (1886) von der Firma „Meissner
Ofen- und Porzellanfabrik“ gekauft. Die hatte ihren
Sitz in der Hauptstadt des europäischen Porzellans,
im deutschen Meissen, und entschied sich, aus
dem Eichwalder Betrieb ihre Filiale für ÖsterreichUngarn zu machen. Die Meissener Firma gehörte
den Brüdern Carl und Ernst Teichert, die mit der Führung
der Eichwalder Filiale Ernsts Sohn
Christian beauftragten. Die Firma
produzierte Kachelöfen, Tonund Schamottewaren, aber
vor
allem
natürlich
Porzellan. Teicherts
Další produkcí výrobního závodu v Dubí jsou jídelní,
kávové, čajové a mocca soupravy jak v klasickém
provedení na tvarech rokoko, tak i na moderním
tvaru Bohemia, který získal ocenění „Vynikající
výrobek roku“ a jehož autorem je prof. Jiří Pelcl.
V zahraničí tento tvar ocenilo Ministerstvo průmyslu
Korejské republiky certifikátem „Nadčasový design“.
Souběžně jsou produkovány i čajové soupravy
tvarů Laura a Aneta. Všechny tyto soupravy
nabízíme v bílém i naglazurovém dekoračním
provedení, dekorované obtisky, stříkáním, zlatotisky,
ale i s možností glazury v odstínu slonoviny.
Ke 150. výročí je připraveno vydání nových souprav
pod názvem Olympia.
Other ranges from the Dubí plant are dining, coffee,
tea and mocha sets, both in the classic variety using
rococo shapes and Bohemia, the modern shape
which won the ‘Excellent product of the Year’ award
and whose inventor is professor Jiří Pelc. This shape
was also awarded abroad, with the ‘Timeless Design’
certificate by Ministry of Industry of the Republic
of Korea. Tea sets in the shapes of Laura and Aneta
are also produced at the same time. All of these sets
come in white and non-glazed variations, decorated
by decals, spraying, chrysotype (gold print) and with
the option of the glaze in an ivory shade. New sets
named Olympia are prepared for the 150th anniversary.
Zur weiteren Produktion des Herstellungsbetriebs
in Eichwald (Dubí) gehören die Ess-, Kaffee-, Teeund Mocca-Sets, sowohl in der klassischen Ausführung
auf den Rokoko-Formen, als auch auf der modernen
Form „Bohemia“, die den Preis „Das beste Produkt
des Jahres“ bekam und deren Autor Prof. Jiří Pelcl
ist. Im Ausland wurde diese Form mit dem Zertifikat
„Zeitloses Design“ des Industrieministerium
der Koreanischen Republik gewürdigt. Gleichzeitig
werde auch Tee-Sets in der Forma Laura und Aneta
hergestellt. Alle diese Sets bieten wir in weißer
Ausführung und auch in der dekorativen Ausführung
mit dem Dekor auf der Glasur, mit dekorierten
Drucken, mit Bespritzung, Golddrucken, aber auch
mit der Möglichkeit der Glasur in der Elfenbeinfarbe.
Zum 150. Jubiläum wird die Herausgabe neuer Sets
mit dem Namen Olympia vorbereitet.
11
besaßen die Porzellanfabrik dreizehn Jahre lang,
und während der ganzen Zeit kämpften sie mehr oder
weniger mit Zollproblemen und -Hindernissen zwischen
Deutschland und Österreich-Ungarn. Im Jahre 1899
erreichten diese Probleme den Höhepunkt, und Christian
Teichert entschied sich, die Firma lieber zu verkaufen.
Die Spur der Teicherts könnte in der Geschichte der Fabrik
ziemlich unwichtig sein, wenn es nicht eine Lizenz
gegeben hätte ... In Meissen kam es in den achtziger
Jahren des 19. Jahrhunderts zu der Situation, dass
der Meissener Schatz - das sowohl in Form, als auch
im Ornament einzigartige Porzellan, das sogenannte
Zwiebelmusterporzellan,
mit der Abkürzung
„Zwiebelmuster“ - seine privilegierte Stellung verlor;
gerade der Firma Teichert ist es gelungen, eine Lizenz
für seine Herstellung zu bekommen. Diese Lizenz
wurde auch auf die Eichwalder Filiale übertragen. So
hat das Zwiebelmusterporzellan in der Form Rokoko
zum ersten Mal Eichwald erreicht, wo es ihm bis heute
ausgezeichnet geht. Die Schutzmarke MEISSEN wurde
mit einem fünfzackigen Stern ergänzt, damit sichtbar
wurde, welche Produkte aus der Eichwalder Filiale
herkommen.
samozřejmě porcelán. Teichertové vlastnili
porcelánku třináct let a po celou tu dobu se více či
méně potýkali s celními komplikacemi a bariérami
mezi Německem a Rakouskem‑Uherskem. V roce
1899 tyto problémy dostoupily vrcholu a Christian
Teichert se rozhodl firmu raději prodat. Stopa
Teichertů v historii továrny by se tedy mohla
zdát vcelku nevýznamnou, kdyby nebylo jedné
licence… V Míšni totiž došlo v osmdesátých letech
19. století k situaci, kdy míšeňský poklad – tvarově
i ornamentově jedinečný porcelán, takzvaný
cibulový vzor, zkrátka „cibulák“ – ztratil své
výsadní postavení a právě firmě Teichert
se podařilo získat na jeho výrobu
licenci. Tu potom přenesla i do své
dubské filiálky. A tak se cibulák
ve tvaru rokoko poprvé dostal
do Dubí, kde se mu skvěle daří
dodnes. Ochranná známka MEISSEN
byla doplněna pěticípou hvězdičkou,
aby bylo patrné, které výrobky
pocházejí z dubské filiálky.
12
Hungary. The problems peaked in 1899 and Christian
Teichert decided to sell the company. The Teicherts part
in the company’s history could seem unimportant were
it not for one licence… A situation when the Meissen
treasure, the porcelain with the unique design
and decor, the so-called onion pattern, or simply onion
porcelain, lost its privileged position in the 1880s and it
was the Teichert Company which managed to acquire
the licence for its production. They then brought it
to their Dubí branch. That was how the rococo-style
onion porcelain first arrived to Dubí where it still
prospers today. The MEISSEN trademark was
complemented by a five-pointed star
to make clear which products came
from the Dubí branch.
Samostatným a v současné době rozvíjejícím
se základním výrobním úsekem Českého
porcelánu v Dubí je hotelový a rautový
porcelán. Jde zejména o moderní tvar Bohemia
hotel, který má sortiment upraven a doplněn
pro gastronomické účely. Produkován a nabízen
je buď v bílém provedení, nebo s doplněním loga
na objednávku zákazníka.
Hotel and buffet porcelain is a separate
and fast-developing fundamental product
line at Český porcelán in Dubí. It is mainly
the products within the modern shape called
Bohemia Hotel that are modified and completed
for catering purposes. They are produced
and offered in white design or with an added
logo according to customers’ wishes.
Ein selbständiger und sich zurzeit entwickelndes
Segment der Grundherstellung der Gesellschaft
Český porcelán in Dubí ist das Hotelund Empfangsporzellan. Es handelt sich vor
allem um die moderne Form Bohemia Hotel,
die ein aufbereitetes und für Gastronomiezwecke
ergänztes Sortiment bietet. Es wird entweder
in Weiß oder mit einem auf Kundenbestellung
ergänztem Logo hergestellt und angeboten.
13
Co je a jak se zrodil cibulák
Onion Porcelain and its Origins
Was ist das Zwiebelmusterporzellan und wie ist es
entstanden?
An dieser Stelle ist es weise, sich den Termin
„Zwiebelmuster“ genauer anzuschauen, damit
wir sicher sein könnten, was Eichwald eigentlich
in den nächsten mehr als einhundert Jahren
berühmt machte. Als die Europäer endlich
das Geheimnis der chinesischen Herstellung
des Porzellans mit blauem Dekor entdeckten,
wurde in Europa mit dem Malen unter der Glasur
mit Kobalt begonnen.
Am Anfang wurden chinesische und japanische
Ornamentenmuster benutzt, aber noch in der ersten
Na tomto místě bude moudré podívat se
podrobněji na termín „cibulák“, abychom
si mohli být jisti, že víme, co to vlastně Dubí
na dalších více než sto let proslavilo. Když se
Evropanům ve dvacátých letech 18. století
konečně podařilo odhalit čínské tajemství
výroby porcelánu s modrým dekorem, začalo se
i v Evropě malovat kobaltem pod glazuru.
Zpočátku byly používány čínské a japonské
předlohy ornamentů, ale ještě během první
poloviny 18. století přichází malíř porcelánu
z míšeňské továrny Johann David Kretschmar
s novinkou, které se brzy začne říkat cibulový
vzor. Jde o jeden z legendárních omylů lidstva,
které se vžily natolik, že je běžně používá každý,
aniž mají s realitou cokoli společného. Ono totiž
o žádné cibuli nemůže být ani řeči. Na vině
byla dobová neznalost flóry Dálného východu.
Zmíněný Kretschmarův dekor totiž byl (a dodnes
je) kompozičně dokonale vyváženou kombinací
několika rostlinných motivů, konkrétně japonských
broskví, pivoněk, aster, bambusového kmene
a granátového jablka. A právě granátové jablko
tehdejším Evropanům silně připomínalo cibuli. Ať
14
It would now be wise to look at the term ‘onion
porcelain’ more closely to make sure we know
what is it that made Dubí famous for more than
a hundred years later. When the Europeans finally
discovered the Chinese secret of making porcelain
with blue décor in the 1820s, cobalt began to be
used for painting under glaze in Europe.
At first, Chinese and Japanese patterns were used, but by
the first half of the 18th century, a porcelain painter from
the Meissen factory, Johann David Kretschmar, came up
with a novelty which was soon after called the onion
pattern. It is one of the legendary mistakes of humanity
which have become so familiar that everyone uses
them, although they have nothing to do with
the reality of the situation. We shouldn’t talk
about onions - the fact that people were
not familiar with the flora of the Far East
was the reason. The aforementioned
Kretschmar’s décor was (and still it today)
a compositionally perfect combination
of several plant motifs, in particular
Japanese peaches, peonies, asters,
a bamboo trunk and a pomegranate. It
was the pomegranate, which reminded
the Europeans of onions at that
time. No matter what people called
Hälfte des 18. Jahrhundert kommt der Maler Johann
David Kretschmar aus der Meissener Fabrik mit einer
Neuigkeit, die bald Zwiebelmuster genannt wurde.
Es handelt sich um einen der legendären Irrtümer
der Menschheit, die sich so eingeprägt haben, dass
sie jeder benutzt, ohne dass sie mit der Realität etwas
Gemeinsames hätten. Es kann nämlich keine Rede
über die Zwiebel sein. Schuldig ist die zeitgenössische
Unkenntnis der Flora des Fernen Ostens. Der erwähnte
Kretschmars Dekor war (und ist bis heute) eine
in der Komposition perfekt ausgewogene Kombination
von einigen Pflanzenmotiven, genauer gesagt
von japanischen Pfirsichen,
Pfingstrosen,
Hlavním zaměřením závodu Royal Dux je výroba
a dekorace figurálního porcelánu. Významnou
zvláštností technického a uměleckého pojetí jsou
tzv. porcelánové krajky, do kterých jsou některé
rokokové figurky oblečeny. Reprezentačními
výrobky jsou Pražská Jezulátka v provedení
až do velikosti 60 cm. Tento výrobní závod zná
a používá mimořádně složité dekorační techniky,
většinou ruční malbou barvítky, solemi, stříkáním
a ostatními málo známými technikami. Segment
figurálního porcelánu v závodě Royal Dux obnáší
1 310 ks různých modelů.
The Royal Dux plant focuses mainly
on the production and decoration of figural
porcelain. The speciality of its technical and artist
concept is the so-called porcelain lace in which
some of the rococo figurines are clothed. Infant
Jesus of Prague is the representative product
and the figurines come in sizes up to 60 cm
in height. The plant knows and uses extremely
demanding decorative techniques, mostly hand
painting with pigments, salts, spraying and other
lesser-known techniques. The figural porcelain
division of the Royal Dux plant comprises
1 310 various designs.
Die Haupttätigkeit des Betriebes Royal Dux ist
die Herstellung und Dekoration des figuralen
Porzellans. Eine bedeutende Besonderheit
der technischen und künstlerischen Auffassung sind
dabei die Spitzen, in die einige der Rokokofiguren
gekleidet sind. Zu Präsentationsartikeln gehören
die Prager Christkinder in der Ausführung
bis zur Größe von 60 cm. Dieser
Produktionsbetrieb kennt und benutzt
besonders komplizierte Techniken, meistens
die manuelle Malerei mittels Pigmente, Salz,
Bespritzen und anderer wenig bekannten
Technologien. Das Segment des figuralen
Porzellans im Betrieb Royal Dux beträgt
1 310 Stück verschiedener Modelle.
15
Astern, vom Bambus-Stamm und vom Granatapfel.
Und gerade der Granatapfel erinnerte die damaligen
Europäer an die Zwiebel. Wie auch immer die Menschen
die Meissener Neuigkeit genannt haben, ihre Popularität
stieg von Beginn an enorm. Das Zwiebelmusterporzellan
ist bis heute weltweit beliebt, trotz (oder gerade dank?)
der Tatsache, dass sich der Muster in den ganzen
Druhým výrobním souborem závodu Royal Dux,
jehož rozsah činí 63 modelů, jsou zvířecí figury,
mnohé z nich bez glazury v matném provedení,
tzv. biskvitu. Dekorace je zpravidla částečně
stříkána barvou, doplněna ruční malbou
a následně vypálena.
the Meissen novelty, its popularity skyrocketed. Onion
porcelain is still popular all over the world even though
the pattern itself has hardly changed at all over the years
(or maybe it is thanks to that fact?). There are probably
more reasons for its popularity though. It is surely its
uniqueness; there is nothing similar to onion porcelain.
Then there is a certain delicacy, exquisiteness, simplicity
and modesty, even intimacy to this style. It is as if there
is a certain peace and harmony woven in the shapes
and lines. In addition, the inspiration may have
been oriental but the make and style perfectly fitted
the patterns and taste of European rococo. Porcelain
is
without
doubt the thing people most
associate
with rococo.
už ale míšeňské novince lidé říkali, jak chtěli, její
popularita měla raketový start. Cibulák je dodnes
oblíbený po celém světě, navzdory tomu (anebo
spíše díky tomu?), že vzor samotný se za všechna
ta léta v podstatě vůbec nezměnil. Důvodů jeho
obliby ale bude nejspíše víc. Určitě odlišnost,
neboť cibuláku se prostě nic jiného nepodobá.
Pak jistá křehkost, jemnost, jednoduchost
a neokázalost, dokonce intimnost ornamentu.
Jako by byl v těch tvarech a čarách zaklet jakýsi
klid a harmonie. Navíc – inspirace sice byla
orientální, ale zpracování a stylizace dokonale
zapadaly do zákonitostí i vkusu evropského
rokoka. A jestli mají lidé dodnes s něčím rokoko
spojené, je to bezesporu právě porcelán.
16
Figurines of animals are another production
line of the Royal Dux plant. This range
comprises of 63 models, many of them without
glaze and in a matt finish (‘biscuit’ finish).
The decoration is usually partially sprayed
with paint and completed by hand painting
and subsequently fired.
Das zweite Herstellungssegment des Betriebes
Royal Dux im Umfang von 63 Modellen
sind die Tierfiguren, viele von denen ohne
Glasur im matter Ausführung, sog. „Biskvit“.
Die Dekoration wird in der Regel mit Farbe
bespritzt, um die manuelle Malerei ergänzt
und nachfolgend eingebrannt.
Jahren im Wesentlichen nicht veränderte. Es gibt aber
wahrscheinlich mehrere Gründe für seine Popularität. Es
ist sicher das Anderssein, an das Zwiebelmusterporzellan
erinnert nämlich nichts anderes. Dann sind es eine
bestimmte Zerbrechlichkeit, Zartheit, Einfachheit
und Anspruchslosigkeit, sogar eine Intimität
des Ornaments. Als ob in den Formen und Linien eine
bestimmte Ruhe und Harmonie verzaubert wären.
Überdies – die Inspiration war zwar orientalisch,
aber die Verarbeitung und Stilisierung passten
vollkommen zu der Rechtmäßigkeit und zum
Geschmack des europäischen Rokokos.
Wenn die Menschen bis heute das Rokoko
mit irgendetwas in Verbindung bringen,
dann ist es zweifellos das Porzellan.
17
Vzhůru do 20. století
aneb Éra rodu Blochů
Towards the 20th Century – The Bloch Family Era
Ab ins 20. Jahrhundert oder die Zeit der Familie Bloch
Seit dem Jahre 1899 hatte die Eichwalder
Porzellanfabrik
einen
neuen
Eigentümer,
der Bernard Bloch heißt. Ihm gehörte schon eine
Zeit lang eine prosperierende Keramikmanufaktur
in Hohenstein bei Graupen (Unčín bei Krupka),
und er ergriff sofort die Chance, ins nahe Eichwald
(Dubí) zu expandieren. Und er tat es richtig.
Damit es klar wäre, die Fabrik hatte damals
270 Arbeiter, 2 Dampfmaschinen, 2 Wasserräder,
3 Mahlmaschinen, 2 Schneidemaschinen für
den Ton, 15 Mühlen für die Glasur, 2 Massemischer,
3 Pressmaschinen, 68 Drehscheiben, 17 Öfen zum
Vázy a amfory od secese až po moderní
pojetí jsou dekorovány různými dekoračními
technikami jak v bohatém, tak i strohém
provedení, vyráběny v rozmanitých velikostech
pro účely použití buď jako doplňky interiérů,
nebo jako výrazné solitéry a poutače do velkých
místností. Počet jejich modelů je v současné době
34 a vyrábějí se v závodu Royal Dux.
Od roku 1899 má tedy dubská porcelánka
nového majitele, kterým je Bernard Bloch. Ten
už nějaký čas vlastnil prosperující manufakturu
na keramiku v Unčíně u Krupky a po šanci
expandovat i do nedalekého Dubí okamžitě
skočil. Udělal dobře.
Aby bylo jasno – továrna tehdy měla 270 dělníků,
2 parní stroje, 2 vodní kola, 3 mlecí stroje, 2 řezačky
hlíny, 15 mlýnů na glazuru, 2 míchačky masy,
3 lisy, 68 točírenských kruhů, 17 vypalovacích
pecí a 10 pecí maflových, takže podnik jako hrom.
Bernard brzy došel k názoru, že nejlepší bude,
když dokáže nabízet celý široký sortiment jemné
keramiky. Jeho továrny tehdy vyráběly kachlová
kamna, střešní krytinu, dlaždice, siderolitovou
a terakotovou keramiku, majoliku, kameninu
i porcelán, předměty ryze účelové, ale také vysoce
dekorativní – samozřejmě včetně cibuláku, jehož
si Bernard Bloch nesmírně považoval. V roce 1900
zaměstnával kolem tisíce lidí a jeho firma patřila
k největším v Čechách. Obchodní zastoupení
a vzorové sklady byly téměř po celém světě
– ve Vídni, Paříži, Berlíně, Hamburku, Barceloně,
Florencii, Palermu, Bejrútu, Smyrně, Alexandrii…,
byl by to dlouhý výčet. Brzy se dostavily i výrazné
úspěchy na výstavách, včetně stříbrné medaile
ze Světové výstavy v St. Louis v roce 1904.
18
The next new owner of the porcelain factory
was Bernard Bloch, who took over in 1899. He
had owned a prosperous ceramic manufacturer
in Unčín, close to Krupka, for some time and he
jumped at the chance to expand to nearby Dubí
immediately. He did well.
To make it clear: the factory then had 270 workers,
2 steam engines, 2 water wheels, 3 grinding machines,
2 clay-cutters, 15 glaze mills, 2 mass mixers,
3 presses, 68 jiggers, 17 kilns a 10 muffle furnaces,
so it was a huge company. Bernard soon realised that
it would be for the best to be able to offer a whole
range of fine ceramics. At that time, his factories
produced tile stoves, roofing materials, tiles, siderolite
and terracotta ceramics, majolica, earthenware
and porcelain, purpose-built objects but also highly
decorative ones – including, of course, onion porcelain,
which Bernard Bloch valued highly. In 1900, he was
employing about a thousand people and his company
was one of the biggest in Bohemia. His representatives
and ample warehouses were nearly all around the world
– in Vienna, Paris, Berlin, Hamburg, Barcelona,
Florence, Palermo, Beirut, Smyrna, Alexandria…
it would be a long list. Big successes came
soon, including a silver medal from the World
Exhibition in St. Louis in 1904. Of course
that made Bloch even more ambitious. He
started to cooperate with famous designers
– e. g. the famous Austrian secession painter,
The vases and amphora, from their secession
to modern concepts, are decorated using various
simple and rich decorative techniques and made
in many sizes, intended for use as interior
decorations or solitary eye-catching pieces for big
spaces. Currently, there are 34 models of them
and they are made in the Royal Dux plant.
Brennen und 10 Muffelöfen, es war also ein riesiges
Unternehmen. Bernhard kam zum Entschluss,
dass es am besten wäre, wenn er das ganze breite
Sortiment der Feinkeramik biete. Seine Fabriken
produzierten also Kachelöfen, Dachdecken, Fliesen,
Siderolitkeramik und Terrakotta, Majolika, Tonwaren
und Porzellan, reine Nutzgegenstände, aber auch hoch
dekorative Gegenstände – selbstverständlich inklusive
des Zwiebelmusterporzellans, was Bernard Bloch sehr
schätzte. Im Jahre 1900 beschäftigte er ca. tausend
Vasen und Amphoren vom Jugendstil bis
zur modernen Auffassung werden mittels
verschiedener Dekorationstechnologien sowohl
in reicher, als auch in schlichter Ausführung
dekoriert, sie werden in verschiedenen Größen
für die Nutzung als Ergänzung im Interieur oder
als markante Solitäre und Blickfänger für große
Räume hergestellt. Die Anzahl deren Modelle
beläuft sich jetzt auf 34, sie werden im Betrieb
Royal Dux hergestellt.
19
To samozřejmě ještě zvýšilo Blochovy ambice.
Začal spolupracovat s významnými výtvarníky
– pracoval pro něj například i slavný rakouský
secesní malíř Gustav Klimt. Po Bernardově smrti
zdědil v roce 1909 dubskou porcelánku jeho syn
Arthur. V názvu firmy zůstalo otcovo jméno, ale
přibyl dodatek: „Bernard Bloch & Co., továrna
kamen a porcelánu“. V roce 1913 se na výrobcích
dubské porcelánky poprvé objevuje nová ochranná
známka – třírohá korunka, kterou na nich najdeme
i dnes. Doba se ale nepříznivě změnila a Arthur se
svými společníky čelil stále větším tlakům. Nejprve
totálnímu útlumu odbytu, a tedy i výroby v době
první světové války a potom hospodářské krizi
ve třicátých letech. Obratnou obchodní a výrobní
politikou udrželi podnik v chodu, vyráběli
především jídelní, kuchyňské a ovocné soupravy,
toaletní sady a přepychový porcelán s důrazem
na stále žádaný cibulák, ale také podpolevní
malbu a selský dekor ve více než sedmi žánrech
plus kamna a krby. A když bylo nejhůř, zúžili
sortiment pouze na kachlová kamna a porcelán.
Firma přežila – a to byla v kraji docela rarita.
Význam Blochovy porcelánky pro lidi z okolí Dubí
byl tehdy neocenitelný – pořád tu totiž byla práce,
o kterou jinde byla taková nouze.
Mělo ale být hůř. V roce 1938 byla firma arizována
a přešla do německých rukou. Komisním správcem
a ředitelem byl ustanoven Hermann Lewald
a nedlouho po něm doktor Horst Widera. Ten
pod nastalým tlakem nedostatku pracovních sil,
způsobeným odchodem většiny českých obyvatel
Dubí, nasazuje do výroby francouzské válečné
zajatce. Odbyt klesá, výroba se tenčí a ani její
kvalitu se nedaří udržet. V roce 1944 pak je
výroba v porcelánce zcela zastavena a z areálu
se na krátký čas stávají vojenské sklady tabáku
a opravny tanků a vojenských vozidel.
20
Gustav Klimt, worked for him. After Bernard’s death
his son Arthur inherited the Dubí porcelain factory
in 1900. The company still bore his father’s name but
there was an addition: ‘Bernard Bloch & Co., Porcelain
and Stove Factory’. The products of the Dubí factory
bore a new trademark for the first time – a tricorn
royal crown in 1913, which you can still find there
today. However, harder times came and Arthur and his
partners faced more and more pressure. First, there was
the huge decrease in sales and consequently production
during the First World War and then the economic crisis
in the 1930s. They kept the company going using their
clever business and production tactics; they produced
mainly dining, kitchen and fruit serving sets, toiletry
sets and luxurious porcelain with an emphasis on the
still desirable onion porcelain but also more than
7 types of under-enamel painting and rustic decor
and stoves and fireplaces. When the worst times came,
they narrowed down their production to just tile stoves
and porcelain. The company survived, which was quite
a rarity in the region. The Bloch’s porcelain factory
was of invaluable importance to the people around
Dubí because there was still work which was so scarce
elsewhere.
Worse was to come. The company was Aryanised
and fell into German hands in 1938. A commission
administrator and director was appointed, Hermann
Lewald, and Doctor Horst Wider followed soon. Because
of the lack of workforce caused by most of the inhabitants
of Dubí leaving, Wider got French war prisoners
to continue production. Sales were decreasing as well
as production and even the standards of quality could
not be maintained. By1944 production in the porcelain
factory had ceased altogether and for a short while,
the area became a military tobacco warehouse
and service garages for tanks army vehicles.
Menschen, und seine Firma gehörte zu den größten
in Böhmen. Handelsvertretungen und Musterlager
waren fast in der ganzen Welt - in Wien, Paris, Berlin,
Hamburg, Barcelona, Florenz, Palermo, Beirut,
Smyrna, Alexandria..., es wäre eine lange Liste. Bald
kamen auch bedeutende Erfolge bei Ausstellungen,
inklusive eine Silbermedaille von der Weltausstellung
in St. Louis im Jahre 1904. Das erhöhte natürlich
die Ambitionen von Bloch. Er fing an, mit bedeutenden
Künstlern zusammenzuarbeiten. Für ihn arbeitete
zum Beispiel auch der berühmte österreichische
Jugendstilkünstler Gustav Klimt. Nach dem Tod
von Bernard im Jahre 1909 erbte sein Sohn Arthur
die Eichwalder Porzellanfabrik. In dem Firmennamen
blieb der Name des Vaters, aber dazu kam ein Zusatz:
„Bernard Bloch & Co., Öfen- und Porzellanfabrik“.
Im Jahre 1913 erscheint auf den Produkten
der Eichwalder Porzellanfabrik zum ersten Mal
eine neue Schutzmarke - eine dreizackige Krone,
die wir auf ihnen auch heute finden. Die Zeiten
änderten sich aber ungünstig, und Arthur musste
sich mit seinen Gesellschaftern immer größerem
Druck entgegenstellen. Zuerst musste er einen
totalen Rückgang des Absatzes und deshalb auch
der Produktion in der Zeit des ersten Weltkriegs
und dann die Wirtschaftskrise in den dreißiger Jahren
überstehen. Mittels einer geschickten Politik gelang
es ihnen, das Unternehmen im Betrieb zu halten, sie
produzierten vor allem Ess-, Küchen- und Obstservices,
Toilettensets und prunkvolles Porzellan mit dem Akzent
auf das gefragte Zwiebelmusterporzellan, aber auch
Unterglasurmalerei und rustikalen Dekor in mehr
als sieben Genres, dazu noch Öfen und Kamine.
Als die Situation am schlimmsten war, begrenzten
sie das Sortiment auf die Öfen und das Porzellan.
Die Firma überlebte, und es war in der Region eine
Seltenheit. Die Bedeutung Blochs Porzellanfabrik für
die Menschen aus der Umgebung von Eichwald war
damals unschätzbar - es gab dort immer noch die Arbeit,
an der es sonst überall sehr mangelte.
Es sollten aber schlechtere Zeiten kommen. Im Jahre
1938 wurde die Firma arisiert, und sie ging in deutsche
Hände über. Als Kommissionsverwalter und Direktor
wurden Hermann Lewald und nicht lange Zeit
nach ihm Doktor Horst Widera ernannt. Er setzt
in der Produktion, unter dem Druck des Mangels
der Arbeitskräfte, der durch das Weggehen der meisten
tschechischen Bewohner von Eichwald verursacht
wurde, französische Kriegsgefangene ein. Der Absatz
sinkt, die Herstellung wird kleiner und ihre Qualität
lässt sich nicht erhalten. Im Jahre 1944 wird
die Herstellung in der Porzellanfabrik ganz eingestellt,
und das Gelände wird für eine kurze Zeit als ein
Militärlager für Tabak und Werkstätten für Panzer
und Militärfahrzeuge benutzt.
21
Je po válce
aneb Éra obnovování provozu
The War is over – Restoration of the Business
Der Krieg ist vorbei oder die Zeit der Wiederherstellung
des Betriebs
Ihned po skončení války začal kolem porcelánky
velmi čilý ruch. První, kdo se o obnovení jejího
provozu zajímal, byl jeden z mála Blochových
českých odborníků, do roku 1939 vedoucí
výroby, pan Josef Šimek. Pro továrnu skutečné
požehnání.
Byl to Čech, měl státní keramickou školu v Teplicích,
takže byl vzdělaný na nejvyšší možné odborné
úrovni, neboť vyššího vzdělání v oboru v té době
nebylo. V roce 1939 byl propuštěn a Němci ho
v Dubí nenechali pracovat ani na žádné nižší pozici.
Odešel tedy do Míšně, kde Němcům kupodivu
nevadil. Hned v roce 1945 byl jmenován národním
správcem a okamžitě začal obnovovat výrobu
a navazovat zpřetrhané styky a vazby se světem.
Němci naštěstí v době, kdy se výroba zastavila,
z továrny žádnou techniku neodvezli. Problém
byl ale jinde – v lidech a v uhlí. „Dubská továrna
na porcelán, kamna a obkládačky“ potřebovala
především odborníky, a tak se Josef Šimek obklopil
skupinou Čechů, kteří tu zůstali po celou válku.
Josefa Sklenářová, František Srp, Antonín Šimek,
Václav Štrobl, Josef Hloušek, Otýlie Mühllauerová,
Josefa Klotzová, Edita Loosová – tahle jména
by neměla být opomenuta, protože právě tihle
lidé, a ještě někteří další, pumpovali den po dni
22
As soon as the war ended things were very
busy for the porcelain factory. The first person
interested in the restoration of its business was
one of the few of Bloch’s Czech experts, the head
of production, Mr. Josef Šimek. He was a real
blessing for the factory.
He was Czech and had studied the state ceramics school
in Teplice and so he had the best possible professional
education, for there was no higher education available
in the field at that time. In1939 he was dismissed
and the Germans did not let him work even in a lower
position. He then went to Meissen where, surprisingly,
the Germans did not mind him working. In 1945 he was
appointed as a state administrator and he immediately
began to restore production and the broken
relationships with the world. Fortunately, the Germans
had not taken any machinery or equipment away
when production had ceased. However, there were
different problems – with people and coal. The ‘Dubí
Porcelain, Stove and Tile Factory’ mainly needed
experts, so Josef Šimek took on a group of Czechs
who stayed on throughout the whole of the war.
Josefa Sklenářová, František Srp, Antonín
Šimek, Václav Štrobl, Josef Hloušek, Otýlie
Mühllauerová, Josefa Klotzová, Edita Loosová
– these names should not be forgotten
because these people (and some others)
Gleich nach dem Ende des Krieges fing ein sehr
munterer Rummel an. Der erste, der sich für
die Wiederherstellung des Betriebs interessierte, war
einer wenigen tschechischen Fachmänner von Bloch,
bis Ende des Jahres 1939 Produktionsleiter, Herr
Josef Šimek. Ein wirklicher Segen für die Fabrik.
Er war Tscheche und war an der Keramischen Schule
in Teplice ausgebildet, also hatte er die höchste
mögliche fachliche Ausbildung im Bereich, eine höhere
Ausbildung in dem Bereich gab es damals nicht.
Im Jahre 1939 wurde er entlassen, und Deutsche
haben ihn auch auf keiner unteren Position arbeiten
lassen. Er ging also nach Meissen, wo Deutsche
erstaunlicherweise nichts gegen ihn hatten. Schon
im Jahre 1945 wurde er zum nationalen Verwalter
ernannt und fing sofort an, die unterbrochenen Kontakte
und Verbindungen mit der Welt zu erneuern. Zum
Glück wurden von den Deutschen nach der Einstellung
der Produktion keine Technologien weggebracht. Es gab
ein anderes Problem - die Menschen und die Kohle.
„Die Eichwalder Porzellan-, Öfen- und Fliesenfabrik“
brauchte vor allem Fachleute, und so hat sich Josef
Šimek von Tschechen umgeben, die da den ganzen
Krieg über blieben. Josefa Sklenářová, František Srp,
Antonín Šimek, Václav Štrobl, Josef Hloušek, Otýlie
Mühllauerová, Josefa Klotzová, Edita Loosová - diese
Namen sollten nicht
Samostatným se stal také tzv. „hodinový
program“, který se svými dobovými pojetími
hodí pro jakýkoliv interiér. Jedná se o hodiny
nástěnné, stojací, malé stolní apod. Neméně
zajímavá je i jejich dekorace nebo povrchová
úprava. V současnosti závod Royal Dux
produkuje 16 druhů hodin, včetně příslušných
hodinových strojků.
The so-called ‘Clock Programme’ has become
a separate product line and because of its period
concepts is suitable for any interior. There are
wall clocks, grandfather clocks, small table
clocks, etc. and their decoration and finish
are no less important. The Royal Dux plant
currently produces 16 kinds of clocks including
the relevant clock workings.
Selbstständig wurde auch das sog.
„Uhrensortiment“, das mit seinem Zeitkonzept
in jedes Interieur passt. Es handelt sich um
Wanduhren, Standuhren und kleine Tischuhren
u. ä. Nicht weniger interessant ist auch deren
Dekoration oder Oberflächenbehandlung.
Zurzeit stellt der Betrieb Royal Dux
16 Uhrensorten, inklusive der Uhrwerke, her.
23
dubské porcelánce krev do žil. V první řadě bylo
nutné provést úklid celé továrny, opravit stroje
a zařízení, udělat soupis majetku, obstarat suroviny
pro výrobu, získat potřebné lidi ochotné ujmout
se práce a, jak už řečeno, navézt dostatek uhlí
pro pece. Nezbylo než pořádat nábory – autobusy
vozily zájemce s celými rodinami dokonce až ze
Slovenska. Mnozí z nich se v porcelánce uplatnili
dlouhodobě – třeba laborant pan Mičunek, Josef
Chromčák nebo vynikající modelář Martin Krč.
S uhlím byla jiná potíž – v dolech ho sice bylo dost,
ale horníci chyběli a šachty ještě neobnovily provoz.
A tak se pořádaly brigády a lidé z porcelánky si
jezdili uhlí nakutat sami.
Dne 1. ledna 1946 byla porcelánka zestátněna
a převedena do národního podniku „Teplické
keramické závody“. V té době tu už zase pracovalo
350 lidí, a aby se personální nouze neopakovala,
bylo zřízeno učňovské středisko pro výchovu
nových českých odborníků, machrů na křehkou
krásu. Mezi prvními do učení nastoupili Josef
Zavřel, Zdeněk Řezníček, František Smetana,
Luděk Fott a také jistý Vladimír Feix. Všichni
jmenovaní se později v dubské porcelánce stali
techniky, odborníky a řídícími pracovníky. Ona
totiž modrá krev pod glazurou porcelánu není
voda. Tohle řemeslo chytne a nepustí. Nejlepším
důkazem takové věrnosti a stálosti je koneckonců
právě zmíněný Vladimír Feix. Prvního září 1947
sem přijel v doprovodu otce tramvají z Trnovan,
aby tu nastoupil do učení, a fabrice zůstal věrný
dodnes. Ze 150 let trvání dubské porcelánky v ní
plných 67 let pracuje Vladimír Feix, z toho 43 let
jako ředitel. Dost možná právě v tom je jedno
z tajemství dlouhodobého úspěchu porcelánky,
její schopnosti přežít doby dobré i zlé. V lidech,
kteří porcelán chápou jako svoje poslání. V jejich
entuziasmu, mistrovství a vytrvalosti, v jejich
nápadech a každodenním úsilí, v jejich ochotě
spojit vlastní ambice s ambicemi továrny. Zní
to možná banálně, ale asi to tak banální nebude,
když to funguje už 150 let.
24
brought the Dubí porcelain factory back to life. First,
it was necessary to clean the whole factory, repair
the machines and equipment, inventory the assets, get
raw materials for production, hire the much-needed
people willing to start work and, as mentioned above,
bring in enough coal for the kilns. It was necessary
to start recruiting – there were buses bringing
the applicants with their whole families from as far
as Slovakia. Many of them had worked in the porcelain
factory for a long time, e. g. Mr. Mičunek, the laboratory
technician, Josef Chromčák or the excellent modeller,
Martin Krč. The difficulty with coal was that while there
was enough of it, there were no miners and the mines
had not yet restarted production. Therefore, brigadework actions were organised and the porcelain factory
staff would go and mine the coal themselves.
On 1st January 1946, the porcelain factory was
nationalized and transformed into the ‘Teplice
Ceramics Plant,’ a state company. At that time,
350 people were working there again and to make
sure there was enough of a workforce an apprentice
training school was established in order to bring up
new Czech experts and dab hands at this delicate art.
Some of the first to start their apprenticeships were
Josef Zavřel, Zdeněk Řezníček, František Smetana,
Luděk Fott and Vladimír Feix. All of them later became
technicians, experts and directors in the Dubí porcelain
factory. Interest in the blue blood under glaze porcelain
is not temporary - This trade catches you and doesn’t
let go. The aforementioned Vladimír Feix is the best
proof of such loyalty and permanency. He arrived
here by tram accompanied by his father to start his
apprenticeship on 1st September 1947 and he has
been with the factory ever since. Vladimír Feix has
worked in the Dubí porcelain factory for 67 whole
years out of the 150-year-long existence of the factory,
and for 43 years of that as a director. The factory’s
capability to survive the best and the worst times
may be one of the secrets of the long-term success
of the porcelain factory. And that capability lies with
the people who see porcelain as their mission. It lies
with their enthusiasm, mastery and determination,
their ideas and everyday effort, in their willingness
to join their own ambitions with the ambitions
of the factory. It may sound strange but it has worked
for 150 years.
in Bergwerken gab es genug davon, aber die Bergbauer
fehlten und in den Bergwerken war der Betrieb noch
nicht wiederhergestellt. So wurden Arbeitsbrigaden
organisiert, und die Menschen aus der Porzellanfabrik
sind zum Fördern der Kohle selbst eingefahren.
vergessen werden, weil gerade diese Menschen
und auch einige andere das Blut in die Venen
der Porzellanfabrik einen Tag nach dem anderen
trieben. Zuerst musste die ganze Fabrik aufgeräumt
werden, die Maschinen und Anlagen mussten repariert
werden, eine Liste des Eigentums musste gemacht
werden, die Rohstoffe für die Produktion mussten
besorgt werden, die notwendigen Menschen, die die
Arbeit ergreifen wollten, mussten eingestellt werden.
Und, wie schon gesagt, es musste genug Kohle für
die Öfen angeliefert werden. Es wurden Anwerbungen
organisiert - Busse haben Interessenten mit der ganzen
Familie, sogar auch aus der Slowakei, gebracht. Viele
von denen blieben in der Porzellanfabrik langfristig,
unter denen zum Beispiel Laborant Herr Mičunek,
Josef Chromčák oder der ausgezeichnete Modelldreher
Martin Krč. Mit der Kohle gab es
andere Schwierigkeiten -
Am 1. Januar 1946 wurde die Porzellanfabrik
verstaatlicht und an das Nationalunternehmen
„Teplické keramické závody (Teplitzer Keramikwerke)“
angegliedert. In dieser Zeit arbeiteten hier schon
wieder 350 Menschen, und damit sich der Mangel
an Personal nicht wiederholte, wurde eine Fachschule
für die Erziehung neuer tschechischer Fachleute für
die zerbrechliche Schönheit gegründet. Als ersten
traten zur Ausbildung Josef Zavřel, Zdeněk Řezníček,
František Smetana, Luděk Fott und auch ein
bestimmter Vladimír Feix an. Alle genanten wurden
später in der Eichwalder Porzellanfabrik Techniker,
Fachleute und leitende Mitarbeiter. Dieses blaue Blut
unter der Porzellanglasur ist nämlich kein Wasser.
Dieses Handwerk ergreift einen und lässt nicht los.
Den besten Beweis der Treue und Beständigkeit kann
schließlich der schon genannte Vladimír Feix geben.
Am ersten September 1947 kam er in Begleitung
von seinem Vater mit der Straßenbahn aus Trnovany,
um hier die Ausbildung anzutreten, und er blieb
der Fabrik bis heute treu. Von den 150 Jahren
des Bestehens der Porzellanfabrik arbeitet hier
Vladimír Feix 67 Jahre lang, davon 43 Jahre lang
als Direktor. Wahrscheinlich liegt gerade darin
eines der Geheimnisse des langfristigen Erfolgs
der Porzellanfabrik, ihre Fähigkeit, gute und auch
schlechte Zeiten zu überleben. Sie liegt in den Menschen,
die das Porzellan als ihre Berufung verstehen.
In deren Begeisterung, Meisterschaft und Ausdauer,
in deren Ideen und tagtäglicher Anstrengung,
in deren Bereitschaft ihre eigenen Ambitionen
mit den Ambitionen der Fabrik zu verbinden. Vielleicht
klingt es banal, aber so banal kann es nicht sein, wenn
es schon seit 150 Jahren funktioniert.
25
V obklíčení rypadly aneb Éra
budování socialismu
Surrounded by excavators – The Era of Building Socialism
Umschlossen von Baggern oder die Zeit des Aufbaus
von Sozialismus
V dalších letech porcelánka sice často měnila
majitele, vždycky to ale byly státní podniky.
V roce 1955 došlo k významnému zlomu v odbytu
dubského porcelánu, když se podařilo navázat
spolupráci s rakouskou firmou Hohenstein,
jež patřila hraběti Thunovi. Rakousko se díky
němu brzy stalo největším odběratelem dubské
porcelánky a export neustále narůstal.
V šedesátých letech bylo hůř. Investice se zastavily,
dokonce to vypadalo, že bude továrna zrušena,
protože k Dubí se natahovaly nenasytné ruce
těžby uhlí. Teprve v roce 1965 hrozba pominula
a porcelánka mohla o dva roky později přikročit
ke zcela zásadní změně, totiž ke zbourání starých
uhelných pecí a vybudování nové plynové tunelové
pece. Přechod na plyn samozřejmě znamenal
obrovský přelom v životním prostředí lázeňského
Dubí. Do té doby se v porcelánce denně spálily tři
nákladní auta uhlí – a najednou ani gram. Kromě toho
byly postaveny nové haly, sklady, budovy pro dekoraci
a expedici, a dokonce i výrobna a sklad kartonových
obalů. Tím započal vývoj, který je dnes běžnou praxí
porcelánky – provoz je zcela soběstačný. Jediným
vstupem je materiál, jinak si továrna všechno včetně
obalů udělá sama.
V roce 1971 se ředitelem firmy stává Vladimír Feix.
Porcelánka v té době vyrábí 200 tvarů cibuláku
a 25 tvarů porcelánových hrnků v 850 dekorech.
Kdybychom podle těchto čísel chtěli poměřovat
úspěšnost Feixova ředitelování, museli bychom
smeknout, protože po třiačtyřiceti letech ve funkci se
může hlava fabriky pochlubit, že firma nabízí 670 tvarů
cibuláku a 104 tvarů hrnků ve 3 000 dekorech!
26
The porcelain factory changed owners frequently
in the following years but these were always state
companies. A major breakthrough in the sales
of porcelain came in 1955 when cooperation
with an Austrian company, Hohenstein belonging
to prince Thun, was established. Thanks to this,
Austria soon became the biggest customer of the Dubí
porcelain factory and so exports increased.
In the 1960s, worse times came. Investments were
stopped and it even seemed likely that the factory would
be closed because the greedy arms of coal mining were
stretching towards Dubí. This threat passed in 1965
and the porcelain factory was able to make a substantial
change two years later – the demolition of the old
coal kilns and the building of a new gas tunnel kiln.
The change to gas was of course an enormous turning
point in the environment of the spa town of Dubí. Until
then, three truckloads of coal were burned in the porcelain
factory every day and suddenly – not even a gram. As well
as this, new halls, warehouses, a building for decoration
and packaging, even a plant and a warehouse for carton
packaging were built. That’s how a development which
is a common practice in the porcelain factory today
started – the plant is completely self-contained. Material
is the only input and the factory itself makes everything
else, including packaging.
In den nächsten Jahren änderte die Porzellanfabrik
oft den Eigentümer, es waren aber immer staatliche
Unternehmen. Im Jahre 1955 kam es zu einem
bedeutenden Umbruch beim Absatz des Eichwalder
Porzellans, als es gelang, eine Zusammenarbeit
mit der österreichischen Firma Hohenstein
zu knüpfen, die dem Fürsten Thun gehörte. Dank
ihm wurde bald Österreich zum größten Abnehmer
der Eichwalder Porzellanfabrik, und der Export
stieg andauernd.
In den sechziger Jahren hat sich die Situation
verschlechtert. Die Investitionen wurden eingestellt,
es drohte sogar die Schließung der Fabrik, weil
sich die gierigen Arme des Bergbaus nach Eichwald
streckten. Erst im Jahre 1965 endete diese Bedrohung,
und die Porzellanfabrik konnte zwei Jahre später
zu einer grundsätzlichen Veränderung greifen,
und zwar zum Abriss der alten Kohlöfen und zum
Ausbau eines Gastunnelofens. Der Übergang zum
Gas bedeutete natürlich einen großen Umbruch
bei der Umwelt des Kurorts Eichwald (Dubí). Bis
dahin wurden in der Porzellanfabrik täglich drei
Lastwagen von Kohle verbrannt, und auf einmal nichts.
Außerdem wurden neue Hallen, Lager, Dekorationsund Abfertigungsgebäude und sogar eine Produktion
und ein Lager für die Kartonverpackungen errichtet.
Damit fing die Entwicklung an, die heute zu einem
gewöhnlichen Ablauf in der Porzellanfabrik gehört
- der Betrieb ist völlig selbstständig. Das einzige,
was benötigt wird, ist das Material, sonst produziert
die Fabrik alles selbst, inklusive der Verpackungen.
Im Jahre 1971 wird Vladimír Feix Direktor der Firma.
Die Porzellanfabrik stellt zu dieser Zeit 200 Formen
vom Zwiebelmusterporzellan und 25 Formen
von Porzellantassen mit 850 Dekoren her. Wenn wir
den Erfolg der Leitung von Feix messen wollten, müssen
wir den Hut abnehmen, weil der Leiter der Fabrik
nach dreiundvierzig Jahren in der Position
stolz vermelden kann, dass die Firma
670 Formen des Zwiebelmusterporzellans
und 104 Tassenformen
mit 3000 Dekoren
anbietet!
Akciová společnost Český porcelán vlastní
dvě ochranné známky, které jsou registrovány
mezinárodně ve všech zemích, do nichž
společnost dodává své výrobky. V Evropě mají
tyto známky status komunitární pro všechny
země EU.
The joint-stock company of Český porcelán owns
two trademarks, which are internationally
registered in all countries where the company
sells its products. In Europe, the trademarks
have the status of community trademarks
for all EU countries.
Die Aktiengesellschaft Český porcelán
ist der Inhaber von zwei Schutzmarken,
die international in allen Ländern,
in die die Gesellschaft ihre Produkte liefert,
registriert sind. In Europa haben diese
Marken einen gemeinschaftlichen
Status in allen EU Ländern.
Vladimír Feix became the director of the company
in 1971. At that time, the porcelain factory produced
onion porcelain in 200 different styles, porcelain cups
in 25 styles and 850 designs every day. If we wanted
to measure the success of Feix’s leadership, we have
to take off our hats to him because the head of the factory
can be proud that the company offered onion porcelain
in 670 styles, cups in 104 styles and 3,000 designs after
his 34 years as director!
27
A teď nám vládne trh
aneb Éra porevoluční
The Market rules now – the Era after the Revolution
Jetzt herrscht der Markt oder die Zeit nach der Wende
Die Eichwalder Porzellanfabrik hat alles überlebt.
Am Anfang des Jahres 1990 stand sie aber vor
einer neuen Herausforderung - der Privatisierung
und dem Übergang zur Marktwirtschaft. Es
hat keinen Sinn, die langen Reihen der Firmen
zu zählen, die so in Brüche gegangen sind.
Die Eichwalder haben sich aber den neuen
Bedingungen ungewöhnlich elegant eingepasst
und sich bald ganz natürlich gefühlt. Mit einem
Zeitabstand scheint es, dass der Erfolg auf einem
sehr einfachen Prinzip stand - das Unternehmen
fing einfach dort an, wo es vorher aufgehört hatte.
Es arbeiteten dort die gleichen Menschen, es hatte
die gleichen Kunden, das Sortiment veränderte sich nicht,
es fing nur an zu blühen. Drum herum geschahen übereilte
Veränderungen. Der Betrieb 13 in Eichwald wurde
aus dem Bündnis der Fachunternehmens Karlovarský
porcelán (Karlsbader Porzellan) ausgegliedert, es
wurde ein staatliches Unternehmen Český porcelán
(Tschechisches Porzellan) gegründet, folglich entstand
die dem Staat gehörende Aktiengesellschaft Český
Některý sortiment výrobků je označen spodní
značkou Krautzberger.
Some products bear the Krautzberger mark.
Manches Sortiment der Produkte wird unten
mit der Marke Krautzberger signiert.
Dubská porcelánka přežila všechno. Se
začátkem roku 1990 před ní ale stála úplně
nová výzva – privatizace a přechod k tržnímu
hospodářství. Nemá smysl vypočítávat dlouhé
řady firem, kterým to zlomilo krk. Dubští ale
dokázali do nových podmínek vklouznout
neobyčejně elegantně a brzy se v nich cítili jako
ryba ve vodě. S odstupem času se zdá, že úspěch
stál na velmi jednoduchém principu – podnik
prostě navázal tam, kde předtím skončil.
Pracovali v něm titíž lidé, vedli ho titíž lidé,
uspokojovali se titíž zákazníci, sortiment se
nezměnil, jen začal košatět. Kolem se ale dály
překotné změny. Závod 13 v Dubí byl vyčleněn ze
svazku oborového podniku Karlovarský porcelán,
byl založen státní podnik Český porcelán, následně
vznikla státem vlastněná akciová společnost Český
porcelán a k 1. dubnu 1990 bylo všechno hotovo
a jelo se v nových podmínkách. Čtyři měsíce
od sametové revoluce! O dva roky později byl
zpracován privatizační projekt a do roku 1995 už
měla dubská porcelánka znovu – po čtyřiceti letech
– jiného vlastníka než stát.
Prvotní úkoly byly dva – modernizace techniky
a technologie výroby a kontinuální rozšiřování
škály výrobků. Modernizace ovšem vyžadovala
především investice. Už v roce 1990 byly postaveny
28
The Dubí porcelain factory had survived everything.
However, at the beginning of 1990 it faced a new
challenge – privatization and change to a market
economy. There is no point in listing the large
number of companies that did not survive. But
the people from the Dubí factory managed to cope
with the new conditions surprisingly easily and were
soon in their element. It seemed that success was
based on a very simple principle: the company
simply took up again where they finished before.
The same people worked there, the same people managed
it, the same customers were satisfied and the range
products did not change but started to broaden.
However, fast changes were happening all around. Plant
No.13 in Dubí was taken out of Karlovarský porcelain,
a state-owned, joint-stock company Český porcelán was
formed and by 1st April 1990 everything was finished
and operations under new conditions started - Just
four months after the Velvet Revolution! A privatization
project was planned two years later and by 1995
the Dubí porcelain factory had an owner other than
the state once again, after 40 years.
There were two tasks at first: the modernisation
of the equipment and technology of production
and the continuous broadening of the product range.
Modernisation required a lot of investment. New
buildings for auxiliary business and dispatch were built
by 1990. Further investments were made each year. Just
to put you in the picture: in 1991 there was a vacuum
porcelán, und zum 1. April 1990 war alles fertig
und lief unter neuen Bedingungen. Vier Monate nach
der Samtenen Revolution! Zwei Jahre später wurde
ein Privatisierungsprojekt ausgearbeitet, und bis 1995
hatte die Eichwalder Porzellanfabrik, nach vierzig
Jahren, einen anderen Eigentümer als den Staat.
Es gab zwei primäre Aufgaben - die Modernisierung
der Technikund Produktionstechnologie
und die kontinuierliche Verbreitung des Sortiments
der Produkte. Die Modernisierung
verlangte allerdings vor allem
Investitionen. Schon im Jahre 1990
wurden die Hilfsbetriebsgebäude
und das neue Abfertigungsgebäude
gebaut.
Ein
Jahr
nach
dem anderen kamen dann
weitere Investitionen. Nur zum
Vorstellen: im Jahre 1991 war
es die Vakuumpressmaschine
und die Maschinenausstattung
der Kartonage, im Jahre 1992
29
budovy pomocných provozů a nové expedice. Rok
za rokem pak přibývaly další a další investice. Jen
pro představu: v roce 1991 vakuový lis a strojní
vybavení kartonáže, v roce 1992 strojní investice
za bezmála šest milionů korun, 1993 glazovací linka
Minor, stroj na tlakové lití, linka na výrobu šálků,
1994 rekonstrukce objektu Císařských lázní. Roku
1995, po ukončení privatizace firmy, byla zakoupena
polovina domu se vzorkovnou v Praze, byla provedena
rekonstrukce budovy točírny, postavena podniková
prodejna, rekonstruována skladovací hala, lavičkový
elevátor, potiskový stroj na ovály, rozvody licí hmoty
– to všechno za úctyhodných 35,6 milionu korun.
A ve výčtu můžeme pokračovat, jakkoli zmíníme
vždy jen některé z akcí: 1996 rozšířeno kolejiště
pro přežahové pecní vozy, glazovací stroj Duplex,
kalolis Antares, lis na ocelotisk. V následujících dvou
letech investiční činnost trochu poklesla, ale i tak
činily stavební i strojní investice skoro 11 milionů
korun. Zato v roce 1999 dosáhla investiční vlna
kulminačního bodu, když byla postavena pecní
hala, instalovány nové pece a vystavěna tunelová
a komorová pec s napojením na glazovnu. Jen
tak mimochodem – protože taková akce nemohla
probíhat za provozu, bylo nutno stavět co
nejefektivněji, aby výroba nestála ani o hodinu déle,
než musela. A skutečně, za pouhých 11 týdnů bylo
hotovo! Investice samozřejmě pokračovaly i po roce
2000. Jen namátkou zmiňme pořízení dekorační
tunelové pece pro výpal vtavných dekorů z roku
2004, třetí zařízení na tlakové lití v roce 2008,
klimatizaci a odsávání o rok později nebo řídicí
systém pro přežahovou pec v roce 2010, vybudování
„Domu porcelánu s modrou krví“ v roce 2013 anebo
rozšíření podnikové prodejny v roce letošním. Znovu
je třeba zdůraznit, že je to velmi neúplný výčet.
Skutečnou představu o rozměru investic získáme,
nahlédneme‑li generálnímu řediteli ing. Vladimíru
Feixovi přes rameno do finanční bilance. Zjistíme
tak, že v letech 1990–2013 dosáhly celkové
investice z vlastních prostředků ohromující výše
305 921 000 korun českých.
30
press and machinery equipment for packaging, in 1992
investments in machinery worth nearly 6 million Czech
crowns were made, in 1993 a minor glazing line,
a machine for pressure casting, a line for cup making
and in 1994 the reconstruction of the Císařské lázně
building. In 1995, after the privatization of the company
was complete, half of a building with a sample room
was bought in Prague, the refurbishment of the jigger
building was carried out, a company salesroom was built,
the warehouse hall was rebuilt, a swing tray elevator
and a printing machine for ovals was bought – all that
for mighty 35.6 million Czech crowns. We can continue
this list even if we mention only some of the activities:
1996 - a rail yard for furnace wagons for first firing was
built, a Duplex glazing machine, an Antares filter press
and a die stamping press were bought. The innovation
activities slowed down in the next two years but even
so, the building and machinery investments amounted
to almost 11 million crowns. The investment process
culminated in 1999 when a kiln hall was built, new
kilns were installed and a tunnel kiln with a connection
to the glazing room was built. By the way, because it was
not possible to carry out such activities while the factory
was in operation, it was necessary to perform the building
works as quickly as possible so that production would not
be interrupted for longer than necessary. And indeed,
everything was finished just 11 weeks later! Of course,
the investments continued also after the year 2000. Let’s
mention purchasing a decoration tunnel kiln for firing
sealed-in decors in 2004, a third machine for pressure
casting in 2008, air conditioning and aspiration a year
later, a control system for the kiln for first firing in 2010,
the building of the “House of Porcelain with Blue Blood’
in 2013 or the expansion of the company salesroom this
year. Again, we need to stress that these represent only
a small part of the list. We would get the real story if we
were to look over the shoulder of the managing director,
Ing. Vladimír Feix, and take a look at the financial
balance. We would see that the total investments
made from the company’s own sources in 1990–2013
amounted to an impressive 305,921,000 CZK.
eine Maschineninvestition im Wert von fast sechs
Millionen Kronen, 1993 die Glasurfertigungsstraße
Minor, eine Maschine für den Guss unter Druck,
eine Linie für die Tassenproduktion, 1994
die Renovierung des Objekts des Kaiserbads. 1995,
nach dem Ende der Privatisierung der Firma, wurde
eine Hälfte eines Hauses mit einem Musterraum in Prag
gekauft, eine Renovierung wurde dort durchgeführt,
eine Renovierung des Drehscheibengebäudes wurde
durchgeführt, ein Firmengeschäft wurde gebaut,
eine Lagerhalle wurde renoviert, ein Bankaufzug,
eine Überdruckmaschine für Ovale, die Leitungen
der Gussmasse - das alles für verehrungswürdige
35,6 Millionen Kronen. Und die Aufzählung geht
weiter, obwohl wir nur einige der Aktionen erwähnen:
1996 Erweiterung der Gleise für die Keksofenwagen,
Glasurmaschine Duplex, die Schlammpresse Antares,
die Pressmaschine für den Stahldruck. In den nächsten
zwei Jahren sank die Investitionstätigkeit ein wenig, aber
auch so betrugen die Bau- und Maschineninvestitionen
rund 11 Millionen Kronen. Im Jahre 1999 erreichte
die Investitionswelle ihren Höhepunkt, als eine neue
Ofenhalle gebaut wurde, neue Öfen installiert wurden
und ein neuer Tunnel- und Kammerofen mit einem
Anschluss an den Glasurraum gebaut wurde. Übrigens,
weil so eine Aktion nicht beim laufenden Betrieb laufen
konnte, war es notwendig, so effektiv wie möglich
zu bauen, damit die Produktion nicht mal eine Stunde
länger als nötig stehen blieb. Tatsächlich, innerhalb
von 11 Wochen war es fertig! Die Investitionen liefen
natürlich weiter, auch nach dem Jahr 2000. Nur
stichweise kann man die Anschaffung eines Tunnelofens
für die Brennung von Einschmelzungsdekoren
im Jahre 2004, eine dritte Anlage für den Druckguss
im Jahre 2008, eine Klimaanlage und Abzug ein
Jahr später oder ein Steuersystem für den Keksofen
im Jahre 2010, den Ausbau des „Hauses des Porzellans
mit blauem Blut“ im Jahre 2013 oder die Erweiterung
des Firmengeschäfts in diesem Jahr, erwähnen. Man
muss noch einmal behaupten, dass es sich um eine völlig
unvollständige Aufzählung handelt. Eine wirkliche
Vorstellung über das Maß der Investitionen bekommen
wir, wenn wir dem Generaldirektor Ing. Vladimír
Feix über die Schulter in die Bilanz schauen. Wir
stellen so fest, dass in den Jahren 1990-2013
die gesamten Investitionen aus eigenen
Mitteln eine beeindruckende Höhe
von 305 921 000 tschechischen
Kronen erreichten.
31
Přežijeme cokoli aneb Éra Feixova
We Will Survive Everything – The Feix Era
Wir werden alles überleben oder die Ära von Feix
Jetzt eine Information, die im Zusammenhang
und im Kontext der Zeit nur schwer zu glauben
ist: Die Firma Český porcelán, a.s. finanziert sich
schon seit acht Jahren ganz selbstständig! Auch
dank dessen ist sie die einzige, außerdem rein
tschechische Porzellanfabrik, die nicht insolvent
wurde und schon seit dem Anfang die gleiche
Geschäftsführung und Organe hat.
Wie kann heute jemand ohne einen Kredit überleben,
ganz ohne den Einfluss von Banken zu leben, fragen
wahrscheinlich viele Leser dieser Publikation. Nur dank
des Systems, das Ing. Feix entwickelte und im Jahre
Český porcelán, a. s., své výrobky označuje
tzv. spodními značkami. Pro všechny je společná
specifická korunka s písmenem D. Okolní detaily
tohoto základního znaku společnosti jsou
speciálně přizpůsobené příslušnému sortimentu.
Zvláštností je, že některé výrobky vyráběné
v závodě Duchcov, ale dekorované cibulovým
vzorem ze závodu Dubí mohou být označeny
spodními značkami Dubí i Royal Dux současně.
A teď informace, která je v daných souvislostech
i v kontextu doby jen těžko uvěřitelná: firma
Český porcelán, a. s., se už celých osm let
plně samofinancuje! I díky tomu je jedinou,
navíc ryze českou porcelánkou, která neprošla
insolvencí a od samého počátku má stejné
vrcholové vedení a orgány.
Jak ale může někdo v dnešní době přežít bez
úvěru, fungovat zcela mimo vliv bank, zeptá se
nejspíš mnohý čtenář této publikace. Jen a jen díky
systému, který ing. Feix vyvinul a zavedl v roce
2006, v době krize, kdy tlak bank neúměrně zesílil.
V čem spočívá? V každodenní kontrole finančních
toků. Den co den musí být jasné, kolik firma vydá
a kolik vydělá – jinak hrozí krach. Vyžadovalo
to samozřejmě nesmírnou finanční i statistickou
kázeň nejen od vedení firmy a především
generálního ředitele samotného, který osobně
podepisuje všechny objednávky a kontroluje
všechny příchozí faktury. V první řadě však bylo
nutné pro věc získat všechny mistry a dílovedoucí.
Náhle totiž nebylo možné objednávat věci tak
říkajíc „do foroty“ a štosovat je někde v příručních
skladech. Nejvyšším zákonem se stal účetní měsíc
– cokoli se nakupovalo, nesmělo být na delší dobu.
Mistři a dílovedoucí se museli naučit důsledně
doplňovat do objednávek ceny objednávaného
32
Now is the time for information which is hardly
believable in the circumstances and the context
of time: Český porcelán, a. s. has been fully selffinancing for eight whole years! That is also why
the porcelain factory is the only one, in addition
the only all-Czech one that has not been through
insolvency proceedings and has had the same
top management and controlling bodies since
the beginning.
Many readers of this publication will probably ask how
it is possible to survive without loans and operate without
the influence from banks today. It is exclusively thanks
to the system developed and implemented by Ing. Feix
in 2006, at the time of the crisis when the pressure
from banks was culminating. What is it based on?
On the everyday control of the flow of finances. It must
be clear how much the company pays out and receives
every day or there is a risk of bankruptcy. It obviously
took immense financial and statistical discipline
not only from the company directors but also from
the managing director himself, who personally signs all
the orders and checks the incoming invoices. First, it was
necessary to win over all the foremen and supervisors
to the idea because it was no longer possible to order
things in advance and stock them in some close
warehouses. The fiscal month became the highest law –
whatever was bought could not be stored for a longer
period. The foremen and supervisors had to learn
to fill the prices of the ordered goods in the orders.
2006 einführte, in der Zeit der Krise, als der Druck
der Banken unangemessen wuchs. Worin liegt es?
In der tagtäglichen Überprüfung der Cash Flow. Jeden
Tag muss es klar sein, wie viel die Firma ausgibt
und verdient - sonst droht der Bankrott. Es wurde dabei
eine unheimliche Finanz- und Statistikdisziplin nicht nur
seitens der Geschäftsführung, sondern vor allem seitens
des Generaldirektors, der persönlich alle Bestellungen
unterschreibt und eingegangene Rechnungen überprüft.
In der ersten Linie war es aber notwendig, für den Plan
alle Werkmeister und Werkleiter zu gewinnen. Auf einmal
konnte man nicht die Sachen sozusagen „vorrätig“ bestellen
und sie stapeln und irgendwo in Aufbewahrungsräumen
lagern. Das höchste Gesetz war der buchhalterische
Monat - alles, was sich häufte, durfte nicht für eine
längere Zeit bleiben. Die Werkmeister und Werkleiter
mussten lernen,
die Preise
Český porcelán a. s. labels its products with its
unique marks on the underside. All of them
have the specific royal crown with the letter D
in common. The details surrounding the basic
company symbol are especially modified for each
product range. The unique thing is that some
products that are made in the Duchcov plant but
decorated with the onion pattern in the Dubí
plant can bear both the marks of the Dubí
and the Royal Dux factories at the same time.
Český porcelán, a.s. signiert ihre Produkte
mit der sog. unteren Markierung. Alle Produkte
habe eine spezifische Krone mit dem Buchstaben
D gemeinsam. Die umgebenden Details dieses
Grundzeichens der Gesellschaft sind speziell
für das bezügliche Sortiment angepasst.
Eine Besonderheit ist, dass einige Produkte,
die in dem Betrieb in Dux (Duchcov) hergestellt
werden, aber im Betrieb Dubí (Eichwald)
mit dem Zwiebelmuster verziert werden, können
mit den unteren Markierungen Dubí (Eichwald)
und auch Royal Dux gleichzeitig signiert werden.
33
der bestellten Ware in die Bestellungen konsequent
einzutragen. Die Weise, auf die die Maschinen
und Anlagen gepflegt wurden, musste völlig geändert
werden, weil etwas neues erst dann gekauft werden
konnte, wenn die Firma Geld dafür verdiente.
Das Vokabular der Mitarbeiter durfte nicht mehr
die Ausdrücke beinhalten wie zum Beispiel: „Das hat mir
niemand gesagt... So hat man das schon immer gemacht...
zboží. Musel se zcela změnit přístup k péči o stroje
a zařízení, protože cokoli nového bylo možné
koupit teprve tehdy, když si na to firma vydělala.
Ze slovníku zaměstnanců musela jednou provždy
zmizet sousloví typu: To mi nikdo neřekl… Takhle
se to dělalo vždycky… To není moje starost…
Odbory musely přistoupit na pravidlo – když nejsou
peníze, dělá se zadarmo, doplatíme, až na to
budeme mít. Veškerá finanční statistika je vedena
dvojmo – jednou v počítačích a jednou ve fyzické,
papírové formě. Jeden každý den v roce, pouhým
nahlédnutím do výkazů, je ing. Feix schopen říci,
jak na tom firma momentálně je. Na korunu přesně.
Tak takhle nějak se dá přežít krize v podstatě „bez
ztráty květinky“. Když k tomu připočítáte vytrvalou
sebezáchovnou snahu o výchovu vlastních učňů,
když si uvědomíte, že export firmy dnes nestojí
na jediné noze, jak tomu pohříchu často bývá, ale
na nohou nejméně čtyřech – totiž trhu japonském,
korejském, německém a ruském, s odbytem
do desítek dalších světových zemí, když vezmete
v úvahu, že firma kontinuálně dbá o sociální
vybavenost zaměstnanců a především že jich
zaměstnává 290 (přestože kdyby jich pár desítek
propustila, dosáhla by na evropské dotace), že
být zaměstnancem dubské porcelánky je výsada
a zdroj osobní hrdosti, řeknete si možná – konečně
dobrá zpráva, konečně důkaz, že když se chce
(a když to někdo umí), tak to přece jenom jde
a 150 let stará tradice může slavně pokračovat dál.
34
The approach towards the care of the machines
and equipment had to change completely because
nothing new could be bought until the company earned
enough money to do so. The employees had to stop
saying things like: Nobody told me… We’ve always
done it this way… That’s none of my business…
the Union had to accede to the rule – when there is no
money, we work for free – we will pay when we have
the money. All financial statistics are kept in two forms
– electronically and on paper. Ing. Feix is able to say
how the company is doing any single day a year just
by looking at the records. Down to a single crown. So
this is one way to survive the crisis honourably. When
you add the continuous self-preserving efforts to train
their own students and when you realise that the exports
of the company do not rely on a single market, which
happens very often, but relies on at least four markets
– the Japanese, Korean, German and Russian markets
and sales to tens of other countries, when you take into
account that the company continuously cares for social
provisions for its employees and mainly the fact that it
employs 290 of them (even though the company would
qualify for European subsidies if it dismissed several
dozen of them), that it is a privilege and a source
of personal pride to be employed by the Dubí porcelain
factory, you might say to yourself: good news, finally,
proof that where there is a will (and knowledge) there is
a way and that the150-year-old tradition can gloriously
continue.
Das ist nicht mein Problem...“ Die Gewerkschaften
mussten die Regel akzeptieren - wenn es kein Geld
gibt, arbeiten wir umsonst, wenn es Geld gibt, wird
nachgezahlt. Die ganze finanzielle Statistik wird
doppelt geführt, in Computern und in der materiellen
Form auf Papier. An jedem einzelnen Tag im Jahr kann
Ing. Feix nur beim einfachen Einblick in die Unterlagen
sagen, wie es mit der Firma steht. Auf eine Krone genau.
So kann also eine Krise ohne jeden Verlust überlebt
werden. Wenn man dazu die Ausdauer bei der Bemühung
sieht, die eigenen Lehrlinge zu erziehen, wenn man
bedenkt dass der Export heute nicht auf einer Säule,
sondern auf mindestens vieren steht - dem japanischen,
koreanischen, deutschen und russischen Markt,
dem Absatz in Dutzenden anderen Ländern
der Welt, wenn man bedenkt, dass die Firma
kontinuierlich auf die soziale Ausstattung
ihrer Mitarbeiter achtet, und vor allem,
dass sie 290 von ihnen beschäftigt
(obwohl sie bei der Entlassung einiger
von ihnen auf die europäischen
Subventionen reichen könnte), dass
ein Mitarbeiter der Eichwalder
Porzellanfabrik zu sein ein
Privileg
und eine
Quelle
des persönlichen Stolzes ist, kann
man vielleicht sagen - endlich
mal eine gute Nachricht, endlich
mal ein Beweis, dass wenn man
will (und etwas kann), es geht. So
kann die 150 Jahre alte Tradition
mit Ruhm weiter fortgesetzt
werden.
35
Projekt byl realizován s finanční podporou Ústeckého kraje