město kamenné krásy a sladkých trubiček

Komentáře

Transkript

město kamenné krásy a sladkých trubiček
HOŘICE
město kamenné krásy a sladkých trubiček
the Town of Stone Beauty and Sweet Rolls
die Stadt der steinernen Schönheit und der süßen Röllchen
311 metrů nad mořem, 8 800 obyvatel
Altitude: 311m above sea level, Population: 8,800
311 Meter über dem Meeresspiegel, 8 800 Einwohner
M
ěsto Hořice se rozkládá na jižním úbočí Hořického chlumu, který bývá často označován jako poslední výběžek Krkonoš a tvoří klimatický předěl mezi úrodným Polabím
na jihu a drsnějším podhůřím na severu. V nitru tohoto chlumu, táhnoucího se v délce 20 km
ve směru východ - západ, je ukryto hlavní bohatství tohoto kraje - kvalitní pískovec, vhodný
jak pro práce kamenické tak i pro díla sochařská. Teplé jižní stráně chlumu skýtají ideální
podmínky pro pěstování ovocných stromů, především jabloní a třešní, a úrodná půda dává
vysoké výnosy obilí, cukrové řepy i zeleniny.
The town of Hořice is situated on the south slope of the Hořice Ridge (Cz. Chlum) which is often referred to
as the last part of the Giant Mountains (Cz. Krkonoše). The ridge forms a climatic barrier between the fertile
Polabí (the plain along the Labe River) in the south and the rougher foothills in the north. The 20km long, eastwest oriented ridge hides the greatest treasure of the region – deposits of high-quality sandstone suitable both
for stonemasonry and sculpture. The warm southern slopes of the ridge provide ideal conditions for growing
of fruit trees, mainly apple and cherry trees, while the fertile soil produces high yields of grain, sugar beet and
vegetables.
Die Stadt Hořice (Horschitz) liegt am südlichen Fuß des Horschitzer Rückens, der oft als letzter Zipfel des
Riesengebirges bezeichnet wird und eine Klimagrenze zwischen der fruchtbaren Elblandschaft im Süden
und der raueren Gebirgslandschaft im Norden bildet. Im Inneren dieses Rückens, der sich 20 km Richtung
Ost-West erstreckt, ist der wichtigste Reichtum dieser Region versteckt – hochwertiger Sandstein, der sowohl
für Steinarbeiten als auch Plastiken geeignet ist. Die warmen südlichen Hänge des Rückens bieten ideale
Bedingungen zum Anbau von Obstbäumen, vor allem Apfel- und Kirschbäumen, und der fruchtbare Boden
gibt große Erträge von Getreide, Zuckerrübe und Gemüse.
D
obré klimatické podmínky zdejší krajiny přilákaly první obyvatele již v období paleolitu
a po nich se vystřídala celá řada mladších kultur. První středověká osada s tvrzí je doložena na vrchu Gothard (352 m), na němž pražští premonstráti zakládají v polovině 12. století
kostelík zasvěcený sv. Gothardovi. Jeho jméno se později vžilo pro pojmenování celého návrší.
Ve 13. století se osídlení přesouvá na strategicky výhodnější místo pod kopcem, což nepochybně souviselo s přeměnou vsi v městečko. Je zde založen druhý z hořických kostelů zasvěcený
Panně Marii, rozsáhlé tržiště a rovněž druhá tvrz. V r. 1365 se již Hořice uvádějí jako městečko. Počátkem 15. století zasáhlo do osudů zdejšího kraje husitské hnutí. V dubnu 1423 byla
na vrchu Gothard svedena bitva, v níž Žižkova polní vojska porazila oddíly panské jednoty
vedené Čeňkem z Vartemberka.
V držení městečka a hořického panství se v průběhu staletí vystřídala celá řada drobných
feudálů, hospodářský rozkvět však zdejší krajina zaznamenává především za vlády Smiřických
od poloviny 16. století do první čtvrtiny 17. století. Za účast Albrechta Jana Smiřického ve stavovském povstání připadá po bělohorské porážce hořické panství jako konfiskát císaři, který je
dává spolu s dalšími rozsáhlými statky veliteli svých vojsk Albrechtu z Valdštejna.
Po Valdštejnově násilné smrti v Chebu r. 1634 dává císař Ferdinand II. v následujícím roce
Hořické panství za zásluhy svému komořímu a polnímu podmaršálkovi Jakubu Strozziovi.
Jeho dědicem se stal syn Petr, který se rovněž vydal na dráhu vojenskou a diplomatickou. Petr
umírá r. 1664 bez potomků ve svých 38 letech při válečném tažení proti Turkům a veškeré své
jmění odkazuje na založení vojenské invalidní nadace, která měla zabezpečit vojáky zestárlé
a zmrzačené při službě císaři. Jejím vrchním správcem se stává pražský arcibiskup. Z výnosu
této nadace byla ve 30. letech 18. století postavena vojenská invalidovna v Praze - Karlíně.
V polovině 18. století přejímá správu nadace stát. V 80. letech 18. století byla na hořickém
panství provedena tzv. raabizace, tedy reforma, při níž byla panská půda rozparcelována a pronajata poddaným.
Podstatné změny v životě městečka přineslo 19. století. Blízkost Hradce Králové, jednoho
z hlavních center národního obrození, ovlivnila i kulturní život v Hořicích. Již koncem 18.
století jsou ve městě doložena česká ochotnická představení a ve 20. letech 19. století zpřístupňuje veřejnosti svou knihovnu obrozenecký kněz Alois Tadeáš Hanl. Ačkoliv převážně dřevěné
městečko zaznamenalo ve své historii nespočet požárů, ten největší a nejničivější přichází r.
1846, kdy během půlhodiny shořela celá východní polovina náměstí. Pro obnovu domů se
místo dřeva začíná ve větší míře uplatňovat kámen, což podnítilo rozvoj jeho těžby v četných
místních lomech a nastává proměna Hořic ve skutečné město, což pochopitelně úzce souviselo
i s rozvojem hospodářským.
Již od 18. století sídlí ve městě řada faktorských firem, vykupujících od domáckých tkalců
jejich dílo, které bylo následně vyváženo do Prahy, Vídně a dalších velkých měst. Ve druhé polovině 19. století zde zakládají židovští podnikatelé (Hirsch, Goldschmidt, Mauthner
a Feuerstein) několik mechanických tkalcoven a staví si své rezidenční vily. Rozvíjí se i těžba
pískovce, který je ze zdejších lomů dodáván na nejvýznamnější stavby v našem státě. V r. 1882
byl v Hořicích zahájen provoz železniční dopravy.
Ve 2. polovině 19. století se dále rozvíjí kulturní život ve městě - v r. 1858 je založen spolek
divadelních ochotníků, v r. 1862 mužský zpěvácký spolek Ratibor a o osm let později ženský
spolek Vesna, v r. 1881 vzniká hudební spolek Dalibor a celá řada dalších.
V r. 1884 je v Hořicích založena známá odborná škola pro zpracování kamene, jíž prošla během její více než stoleté historie celá řada našich významných umělců - Mořic Černil, Quido
Kocián, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Otakar Kubín, Marie Wagnerová-Kulhánková, Kurt
Gebauer, Ellen Jilemnická a mnoho jiných. Později vznikají i další školy - v r. 1898 obchodní
škola, přeměněná v r. 1914 na obchodní akademii, v r. 1908 dívčí průmyslová škola Vesna,
rozvíjí se i školství zemědělské a v r. 1945 je založeno reálné gymnázium.
Vraťme se však zpět, do 60. let 19. století, kdy do osudů města neblaze zasáhla válka prusko
rakouská. Její rozhodující bitva byla svedena 3. července 1866 u blízké Sadové a zanechala
za sebou desetitisíce mrtvých a raněných. Dokladem jsou stovky pomníčků, rozesetých po celém kraji. Hořice v té době byly nejen hlavním sídlem pruského štábu, ale i jedním velkým
lazaretem, kam byly přiváženy stovky raněných, z nichž mnozí našli na zdejším gothardském
hřbitově i místo posledního odpočinku.
Due to its good climatic conditions the region was first settled already in the Palaeolithic era and a number of younger cultures followed. The traces of the first Middle Age settlement with a fort were found at the
Gothard Hill (352m above see level) where Prague Premonstratensians established a chapel consecrated to St
Gothard in the mid-12th century. That is why the hill was later referred to as St Gothard’s.
In the 13th century the settlement was moved to a more strategic location at the foot of the hill where it further
developed and soon grew into a town. A second church, consecrated to the Virgin Mary was founded, so as
a spacious market place and another fort. The records from 1365 already refer to Hořice as a town. At the
beginning of the 15th century the region was strongly affected by the Hussite Wars. A major battle took place
on the Gothard Hill in 1423 in which the field army of Jan Žižka of Trocnov defeated the army of aristocrats
called Lord’s Unity which was commanded by Čeněk of Vartemberk.
Over centuries the town of Hořice and the surrounding lands were owned by a range of feudal lords. The estate
most flourished under the rule of the house of Smiřický between the mid-16th century and the first quarter of
the 17th century. As a result of Jan Albrecht Smiřický’s involvement in the Uprising of the Estates (a revolt of
the Bohemian nobles against the house of Habsburg), the Hořice estate was confiscated after the notorious defeat in the battle of the Bílá Hora in 1620. Afterwards the emperor gave it along with other lands to Albrecht
of Wallenstein, the commander of the imperial armies.
After the violent death of Wallenstein in Cheb in 1634, the Emperor Ferdinand II gave the Hořice estate to
his chamberlain and field marshal Jacob Strozzi as a reward for his service. Strozzi’s son Peter, who also chose
a military and diplomatic career, became the heir to the estate. He died childless in 1664 at the age of 38
in a campaign against the Turks and bequeathed his whole property to a veteran soldiers foundation which
was to provide for soldiers who got old and disabled in service to the Emperor. In the 1730s the yield of this
foundation was used to build a retirement home for war veterans in Karlín, Prague. In the mid-18th century
the administration of the foundation was taken over by the state.
In the 1780s the Hořice estate went through a reform designed by Maria Theresa’s counsellor F. A. Raab (so
called raabisation or Raabschen System) in which the land was divided into allotments and leased to peasants.
During the 19th century the town went through a number of major changes. Its cultural life was strongly
influenced by the vicinity of Hradec Králové, one of the major centres of the national revival movement.
Czech amateur performances were given already at the end of the 18th century and in the 1820s a library
was opened to the public by a national revival priest Alois Tadeáš Hanl.
Although in the history of the mainly wooden town fire broke out more times, the biggest and most destructive
occurred in 1846 when the whole east end of the square burnt down in half an hour. When the houses were
being reconstructed, stone was preferred to wood which fuelled mining in numerous local quarries. In this way
Hořice’s transformation into a real town started which naturally went along with its economic development.
In the 18th century a number of factoring firms were operating in Hořice. These firms were buying cloth from
home weavers and trading it in Prague, Vienna and other bigger cities. In the second half of the 19th century
several mechanical weaving mills were established mostly by Jewish businessmen (e.g. Hirsch, Goldschmidt,
Mauthner and Feuerstein) who had their residential villas built in the town. There was also a progress in
mining of sandstone, which was delivered to major constructions carried out all over the country. In 1882
railway transportation in Hořice was commenced.
In the second half of the 19th century the cultural life in the town made further progress; in 1858 an ensemble
of amateur actors was established, followed by the male glee club Ratibor in 1862, the ladies’ club Vesna eight
years later, the musical ensemble Dalibor in 1881 and a plenty of other clubs and associations.
In 1884 the renowned Secondary Vocational School of Stonemasonry was established. It was attended by
a number of major Czech artists including Mořic Černil, Quido Kocián, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Otakar
Kubín, Marie Wagnerová-Kulhánková, Kurt Gebauer, Ellen Jilemnická and many others. Later on, more
secondary schools were opened in the town; a commercial school in 1898, transformed into a business academy
in 1914, a girls’ institute Vesna in 1908, an agricultural school and a comprehensive school in 1945.
Let’s go back, however, to the 1860s when the life of the town was affected by the Austro-Prussian War (also
called the Seven Weeks’ War). The decisive battle took place on July 3, 1866 at the nearby village of Sadová
leaving behind tens of thousands of dead and wounded soldiers. This is commemorated by hundreds of small
war memorials scattered all over the region. Hořice was not only the Prussian command post but it also turned
into a hospital where hundreds of wounded were brought, many of whom found their final resting place in
the cemetery on the Gothard Hill.
Gute Klimabedingungen der hiesigen Landschaft lockten die ersten Bewohner schon in der Altsteinzeit
und nach ihnen wechselten hier viele jüngere Kulturen nacheinander. Die erste mittelalterliche Siedlung mit
Festung ist auf dem Hügel Gothard (352 m) urkundlich belegt, auf dem Prager Prämonstratenser Mitte des
12. Jahrhunderts eine Kirche gründeten, die St. Godehard eingeweiht wurde. Der Name des Heiligen wurde
später für den ganzen Hügel gebraucht.
Im 13. Jahrhundert verlagerte sich die Besiedlung auf eine strategisch günstigere Stelle unter dem Hügel,
was zweifellos mit dem Wandel des Dorfes in die Stadt zusammenhing. Hier wurden auch die zweite der
hiesigen Kirchen, die Jungfrau Maria eingeweiht ist, ein Großmarkt und auch die zweite Festung gegründet.
Im Jahr 1365 wird Hořice in den Urkunden schon als Stadt geführt. Anfang des 15. Jahrhunderts griff in
das Schicksal der hiesigen Region die Hussitenbewegung ein. Im April 1423 wurde auf dem Hügel Gothard
eine Schlacht geführt, in der die Feldtruppen des Heerführers Žižka die Truppen der Herreneinheit unter
Führung von Čeněk z Vartemberka (Vinzenz von Wartenberg) niederkämpften.
Im Besitz des Städtchens und der Herrschaft von Hořice wechselten im Laufe der Jahrhunderte viele kleine
Feudalherren, seine Wirtschaftsblüte erlebte jedoch das hiesige Land vor allem unter der Herrschaft der
Herren von Smiřice ab Mitte des 16. Jahrhunderts bis zum ersten Viertel des 17. Jahrhunderts. Für die Teilnahme Albrechts Jan Smiřický an dem Aufstand der böhmischen Stände fiel nach der Niederlage am Weißen
Berg die Herrschaft von Hořice als Konfiskat dem Kaiser, der es mit anderen großen Gütern dem Führer
seiner Truppen, Albrecht von Wallenstein, gab.
Nach Wallensteins gewalttätigem Tod in Eger 1634 gab der Kaiser Ferdinand II. im nächsten Jahr die
Herrschaft von Hořice für die Verdienste seinem Kammerherren und Felduntermarschall Jakob Strozzi. Sein
Erbe wurde Peter, der ebenfalls eine militärische und diplomatische Laufbahn begann. Peter starb 1664 ohne
Nachkommen mit seinen 38 Jahren bei einem Kriegszug gegen die Türken und hinterließ sein ganzes Vermögen für die Gründung einer Invalidenstiftung, die beim Kaiserdienst veraltete und verstümmelte Soldaten
unterstützen sollte. Ihr Oberverwalter wurde der Prager Erzbischof. Aus dem Ertrag dieser Stiftung wurde
in den 30er Jahren des 18. Jahrhunderts die Militärinvalidenanstalt in Prag – Karlín errichtet. Mitte des
18. Jahrhunderts übernahm die Verwaltung der Stiftung der Staat. In den 80er Jahren des 18. Jahrhunderts
wurde auf der Herrschaft von Hořice sog. Raabisierung vorgenommen, eine Reform, bei der der Herrenboden
parzelliert und an Untertanen vermietet wurde.
Bedeutende Veränderungen brachte dem Städtchen das 19. Jahrhundert. Die Nähe der Stadt Hradec Králové (Königsgrätz), eines der Hauptzentren der Nationalen Wiedergeburt, beeinflusste auch das kulturelle
Leben in Hořice. Schon Ende des 18. Jahrhunderts sind tschechische Vorstellungen der Theateramateure
belegt und in den 20er Jahren des 19. Jahrhunderts macht der Anhänger der nationalen Wiedergeburt, Priester Alois Tadeáš Hanl seine Bibliothek für die Öffentlichkeit zugänglich. Obwohl das vorwiegend hölzerne
Städtchen in seiner Geschichte unzählige Brände erlitt, kam der größte und verheerendste im Jahr 1846, als
während einer halben Stunde die ganze Osthälfte des Stadtplatz niederbrannte. Für die Renovierung der
Häuser wurde in höherem Maße Stein gebraucht, wodurch auch die Sandsteinbrecherei unterstützt wurde
und somit verwandelte sich Hořice in eine wirkliche Stadt, was natürlich eng mit der wirtschaftlichen Entwicklung zusammenhing.
Schon ab dem 18. Jahrhundert hatten in der Stadt viele Faktorfirmen ihren Sitz, die von den hiesigen Webern ihre Produkte kauften, um sie anschließend nach Prag, Wien und in weitere Großstädte auszuführen.
In der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts gründeten hier die jüdischen Unternehmer (Hirsch, Goldschmidt,
Mauthner und Feuerstein) einige mechanische Webereien und bauten hier ihre Residenzen. Es kam auch zur
Entwicklung der Sandsteinbrecherei und der Sandstein aus den hiesigen Brüchen wurde auf die bedeutendsten Bauten in unserem Land geliefert. Im Jahr 1882 wurde in Hořice der Eisenbahnbetrieb eröffnet.
In der zweiten Hälfte des 19. Jahrhunderts entwickelte sich weiter das Kulturleben der Stadt – 1858 werden
der Dilettantenverein, 1862 männlicher Gesangverein Ratibor und acht Jahre später der Frauenverein Vesna gegründet, 1881 entstand der Musikverein Dalibor und viele andere.
Im Jahr 1884 wurde in Hořice die berühmte Fachschule für Steinverarbeitung gegründet, die während ihrer
mehr als hundertjährigen Geschichte von vielen unseren bedeutenden Künstlern besucht wurde - Mořic
Černil, Quido Kocián, Jan Štursa, Bohumil Kafka, Otakar Kubín, Marie Wagnerová-Kulhánková, Kurt
Gebauer, Ellen Jilemnická und viele andere. Später entstanden auch weitere Schulen – 1898 die Handelsschule, 1914 auf Handelsakademie umbenannt, 1908 die Industrieschule Vesna für Mädchen, es entwickelt
sich auch das landwirtschaftliche Schulwesen und 1945 wird auch das Realgymnasium gegründet.
Kommen wir jedoch zurück, in die 60er Jahre des 19. Jahrhunderts, als in das Schicksal der Stadt der preußisch-österreichische Krieg eingriff. Seine entscheidende Schlacht wurde am 3. Juli 1866 in der nahen Sadová
geführt und hinterließ zehntausende Tote und Verletzte. Diese Schlacht bezeugen hunderte Mahnmale, die
überall in der Umgebung verstreut sind. Hořice war damals nicht nur Hauptsitz des preußischen Stabs,
sondern auch ein großes Lazarett, in das hunderte Verletzte transportiert wurden, von denen viele auf dem
hiesigen Friedhof auch ihre letzte Ruhe fanden.
1. NÁMĚSTÍ S RADNICÍ
Square and Town Hall / Stadtplatz mit Rathaus
C
entrem města je náměstí Jiřího z Poděbrad, které má tvar lichoběžníku. K nejpozoruhodnějším stavbám patří budova novogotické radnice, postavená v r. 1872 podle plánů
Františka Poličanského, a vedlejší novorenesanční Městský dům (1864) s nádherným secesním sálem. V obou těchto objektech dnes sídlí městský úřad. Před radnicí stojí za povšimnutí
pískovcový pranýř z r. 1736. Na západní straně upoutá novorenesanční budova Městského
muzea s pískovcovou fasádou, vystavěná, stejně jako Městský dům, podle plánů Františka
Karažeje. Od r. 1824 zdobí náměstí mariánský sloup, dílo hořického sochaře Josefa Rychtery.
Sloup byl v 50. letech 20. století odstraněn a v r. 2005 znovu osazen. V parčíku v severní části
náměstí se nachází kašna Čtyři roční doby od Josefa Rychtery.
The notable buildings found in the trapezoid square of George of Poděbrady include a Neo-gothic Town
Hall from 1872 designed by František Poličanský and adjoining Manor House (1864) with a beautiful Art
Nouveau hall. Both these buildings are nowadays the seat of the municipal office. In front of the Town Hall,
there is a sandstone pillory from 1736 worthy of note. The west end of the square is notable for a Neo-renaissance Town Museum with a sandstone façade designed by František Karažej who designed the above mentioned Manor House as well. Since 1824 the square has been crowned by the Marian plague column by Hořice
sculptor Josef Rychtera. The column was removed in the 1920s and erected again in 2005. In the small park
in the northern part of the square there is a fountain called Four Seasons by Josef Rychtera.
Das Zentrum der Stadt bildet der trapezförmige Platz Jiřího z Poděbrad. Zu den interessantesten Bauten
gehört das neugotische Rathaus, das 1872 nach den Plänen des Baumeisters František Poličanský gebaut
wurde, und das neben stehende Stadthaus (1864) im Neurenaissancestil mit einem wunderschönen Jugendstilsaal. In beiden Objekten sitzt heute das Stadtamt. Vor dem Rathaus steht ein Pranger aus Sandstein aus
dem Jahr 1736. An der Westseite des Gebäudes des Stadtmuseums im Neurenaissancestil bemerken Sie eine
Sandsteinfassade, die ebenso wie das Stadthaus nach den Plänen des Baumeisters František Karažej erbaut
wurde. Seit 1824 schmückt den Platz eine Mariensäule, das Werk des Bildhauers aus Hořice, Josef Rychtera.
Die Säule wurde in den 50er Jahren des 20. Jahrhunderts entfernt und 2005 neu aufgestellt. Im Park im
Nordteil des Platzes befindet sich ein Brunnen mit dem Namen Die vier Jahreszeiten von Josef Rychtera.
2. DIENZENHOFERŮV KOSTEL NAROZENÍ PANNY MARIE
Dientzenhofer’s Church of the Nativity of Our Lady /
Dientzenhofers Kirche Mariä Geburt
M
ezi nejvýznamnější historické památky ve městě patří barokní kostel Narození Panny
Marie, postavený v letech 1738 - 48 podle plánů Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Stojí
na místě starého gotického kostelíku, zničeného r. 1738 požárem. Kostel je orientovaná stavba
na křížovém půdoryse. Při severozápadní straně stojí hranolová, v jádře gotická věž, s arkádovým ochozem a osmibokou bání. Zařízení kostela je barokní a klasicistní. V 90. letech minulého století prošel chrám rozsáhlou rekonstukcí, stejně jako historické varhany. V r. 1820 zde
byli oddání rodiče Bedřicha Smetany. V areálu děkanského kostela se nachází cenný soubor
barokních sakrálních plastik, připisovaných žákům Braunovy školy, kteří přicházeli v průběhu 1. pol. 18. stol. z blízkého Kuksu (Kristus v zahradě Getsemanské, Panna Marie s Ježíškem
a sv. Jan Nepomucký.
The Baroque Church of the Nativity of Our
Lady is one of Hořice’s major historic landmarks.
It was designed by Kilián Ignác Dientzenhofer
and constructed between 1738 and 1748. It
was built on the place where previously a Gothic
church destroyed in fire in 1738 had been located. The church has a Latin cross plan and there
is a square tower in the north-west and a Gothic
tower with arcade gallery and octagonal cupola
in the centre. The interior of the church is in Baroque and Classicism style. In the premises of the
deanery church there is a valuable collection of
sacral sculptures attributed to the students of the
renowned sculptor Matyáš Bernard Braun who
came from the nearby village of Kuks (Christ in
the Garden of Getsemany, Virgin Mary holding
Baby Jesus and St John of Nepomuk). In 1820
the parents of Bedřich Smetana, a major Czech
composer, were married in the church. In the
1990s the church and the organ likewise went
through a complex reconstruction.
Zu den bedeutendsten historischen Denkmälern der Stadt gehört die barocke Kirche
Mariä Geburt, die in den Jahren 1738—48 nach den Plänen des Baumeisters Kilian Ignaz Dientzenhofer
gebaut wurde. Sie steht an der Stelle der alten gotischen Kirche, die 1738 durch einen Brand vernichtet wurde. Die Kirche ist ein orientierter Bau und hat die Grundrissform eines Kreuzes. An der nordwestlichen Seite
steht ein prismatischer, ursprünglich gotischer Turm mit Arkadensteg und achtseitiger Kuppel. Die Kirche ist
im Barock- und Klassikstil eingerichtet. In den 90er Jahren des letzten Jahrhunderts wurde die Kirche gründlich rekonstruiert, genauso wie die historische Orgel. Im Jahr 1820 wurden hier die Eltern des tschechischen
Komponisten Bedřich Smetana getraut. Im Areal der Dekanatskirche befindet sich eine wertvolle Sammlung
von barocken Sakralplastiken, die den Schülern der Braunschule zugeschrieben werden, die im Laufe der
ersten Hälfte des 18. Jahrhunderts aus der nahen Stadt Kuks kamen (Jesus im Garten Gethsemane, Jungfrau
Maria mit Jesus und der Heilige Johannes Nepomuk).
3. SLAVNÁ SOCHAŘSKÁ ŠKOLA
V
School of Stonemasonry and Sculpture / Die berühmte Bildhauerschule
eliké zásoby kvalitního pískovce a dlouholetá sochařská a kamenická tradice vedly v r. 1884 k založení známé odborné školy pro zpracování kamene, první svého druhu v bývalém rakousko-uherském mocnářství. Díky kvalitnímu pedagogickému sboru i školním osnovám poskytoval tento ústav
od samého počátku velmi dobré vzdělání a stal se záhy velmi vyhledávaným. Mezi nejvýraznějšími
učitelskými osobnostmi spatřujeme např. prvního ředitele školy Viléma Dokoupila, sochaře Mořice
Černila a Quida Kociána, architekty Václava Weinzettla, Bohuslava Moravce a Františka Blažka a řadu
dalších. Mezi nejvýznamnějšími žáky školy můžeme uvést např. Jana Štursu, Bohumila Kafku, Quida Kociána, Ladislava Kofránka, Otakara Kubína, Vlastu Prachatickou, Vladimíra Preclíka, z mladší
generace pak Kurta Gebauera a Ellen Jilemnickou. Školní budova byla postavena v letech 1890-1891
podle plánů Viléma, rytíře z Dodereru a na počátku 20. století rozšířena přístavbou 2. poschodí podle
plánů arch. Františka Blažka. Ohradní zeď školy zdobí sochy osmi významných výtvarníků, působících
v Čechách v osmi staletích (Opat Božetěch, Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Fischer z Erlachu, Ferdinand Maxmilián Brokof, Kilián Ignác Dienzenhofer a Václav Levý), které vytvořil Mořic
Černil. Před školou jsou osazena díla nejvýznamnějších žáků školy – Mrtvý Ábel (Quido Kocián, 1920)
a Probuzení (Jan Štursa, 1923). V budově sídlila od svého založení v r. 1908 známá Galerie plastik.
The deposits of sandstone and the long tradition of sculpture and stonemasonry led to the establishment of
the famous vocational school of stonemasonry in 1884. It was the first school of its kind in the Austro-Hungarian Empire. Thanks to excellent teachers and well designed school curricula the schooling provided reached
very high standards and soon after the school became frequently sought after. Among the most prominent
teachers were for instance the school’s first headmaster Vilém Dokoupil, sculptors Mořic Černil and Quido
Kocián, architects Václav Weinzettel, Bohuslav Moravec and František Blažek and a number of others. The
long list of the school’s most accomplished graduates includes Jan Štursa, Bohumil Kafka, Quido Kocián,
Ladislav Kofránek, Otakar Kubín, Vlasta Prachatická, Vladimír Preclík, among younger generations Kurt
Gebauer and Ellen Jilemnická. The school was built in 1890 – 1891 according to the design of Vilém, the
knight of Doderer. At the beginning of the 20th century second floor designed by architect František Blažek
was constructed. The wall surrounding the school is decorated by sculptures of renowned artists who worked in
the Czech lands over the period of eight hundred years (Opat Božetěch, Petr Parléř, Matěj Rejsek, Paolo della
Stella, Fischer of Erlach, Ferdinand Maxmilián Brokof, Kilián Ignác Dientzenhofer and Václav Levý) by
Mořic Černil. In front of the school there are sculptures by major graduates of the school – Abel Slain (Quido
Kocián, 1920) and Awakening (Jan Štursa, 1923). Since its establishment in 1908 the Sculpture Gallery has
been based in the school.
Große Vorräte an hochwertigem Sandstein und eine langjährige Bildhauertradition führten 1884 zur
Gründung der bekannten Fachschule für Steinverarbeitung, der ersten ihrer Art in der ehemaligen österreichisch-ungarischen Monarchie. Dank der hervorragenden pädagogischen Führung und dem Lehrplan bot
dieses Institut von Anfang an eine sehr gute Ausbildung an und wurde schnell renommiert. Zu den bedeutendsten Lehrerpersönlichkeiten zählt z.B. der erste Schuldirektor Vilém Dokoupil, die Bildhauer Mořic
Černil und Quido Kocián, die Architekten Václav Weinzettel, Bohuslav Moravec und František Blažek
und viele andere. Zu den bedeutendsten Schülern gehören z.B. Jan Štursa, Bohumil Kafka, Quido Kocián,
Ladislav Kofránek, Otakar Kubín, Vlasta Prachatická, Vladimír Preclík, von der jüngeren Generation dann
Kurt Gebauer und Ellen Jilemnická. Das Schulgebäude wurde in den Jahren 1890-1891 nach den Plänen
von Wilhelm Ritter von Doderer gebaut und Anfang des 20. Jahrhunderts um den Anbau des 2. Stockwerks
nach den Plänen des Architekten František Blažek erweitert. Die Mauer um die Schule schmücken Statuen
acht bedeutender bildender Künstler, die in Böhmen während acht Jahrhunderte tätig waren (Abt Božetěch,
Peter Parler, Matěj Rejsek, Paolo della Stella, Fischer von Erlach, Ferdinand Maximilian Brokoff, Kilian
Ignaz Dientzenhofer und Václav Levý), die von Mořic Černil stammen. Vor der Schule sind die Werke der
berühmtesten Schüler aufgestellt – Der tote Abel (Quido Kocián, 1920) und Erwachen (Jan Štursa, 1923).
In dem Gebäude hatte von ihrer Gründung an im Jahr 1908 die bekannte Galerie der Plastiken ihren Sitz.
4. ŠALOUNŮV MISTR JAN HUS A DALŠÍ SOCHAŘSKÁ DÍLA
Šaloun’s Statue of John Huss and Other Sculptures /
Jan Hus von Ladislav Šaloun und weitere Plastiken
B
ohatá sochařská tradice, spjatá od 80. let 19. století s existencí sochařsko-kamenické školy, dala vzniknout ve městě i okolí řadě dalších pozoruhodných monumentů. V ulicích
města upoutá především Šalounův mistr Jan Hus (1914) před budovou obchodní akademie či
Kociánův Mrtvý Ábel a Štursovo Probuzení před sochařskou školou. Na křižovatce Husovy
a Komenského ulice stojí pomník J. A. Komenského (Pavel Jiříček, 1892) a v jeho sousedství
v malém parčíku bronzová plastika Muž práce (Ladislav Šaloun, 1908), jeden ze symbolů města. Prostranství před základní školou Na Habru zdobí pomníky K. V. Raise (J. Plichta, 1932)
a K. Havlíčka Borovského (A. Mára, 1928). V Jablonského ulici najdeme před mateřskou
školou Na Habru sochu Matka (Franta Úprka, 1924).
Due to the long tradition of sculpture and the existence of the school of stonemasonry, a number of other
remarkable monuments are found in the town and in its vicinity. It is above all the statue of John Huss (Cz.
Jan Hus) by Ladislav Šaloun (1914) in front of the Business Academy or Kocián’s Abel Slain and Štursa’s
Awakening in front of the school of stonemasonry. At the crossing of the Husova and Komenského Street there
is a statue of J. A. Komenský (Pavel Jiříček, 1892) and nearby a bronze sculpture entitled the Man of Work
(Ladislav Šaloun, 1908) one of the town’s symbols. The space in front of the grammar school is remarkable
for the monuments of Karel Václav Rais (Jaroslav Plichta, 1932) and Karel Havlíček Borovský (Antonín
Mára, 1928). In front of the kindergarten Na Habru in Jablonského Street there is a sculpture of the Mother
(Franta Úprka, 1924).
Die reiche Bildhauertradition, die seit den 80er Jahren des 19. Jahrhunderts mit der Existenz der Bildhauer-Steinmetzschule verbunden ist, ließ in der Stadt und ihrer Umgebung weitere sehenswerte Monumente
entstehen. In den Straßen der Stadt fesseln ihre Aufmerksamkeit vor allem Jan Hus von Šaloun (1914) vor
dem Gebäude der Handelsakademie oder Der tote Abel von Kocián und das Erwachen von Štursa vor der
Bildhauerschule. An der Kreuzung der Straßen Husova und Komenského steht das J.A. Komenský Denkmal
(Pavel Jiříček, 1892) und in seiner Nähe im kleinen Park die bronzene Plastik Mann der Arbeit (Ladislav
Šaloun, 1908), einem der Symbole der Stadt. Den Platz vor der Grundschule Na Habru schmücken die
Denkmäler des Schriftstellers K. V. Rais (J. Plichta, 1932) und des Dichters und Vertreters der Nationalbewegung K. Havlíček Borovský (A. Mára, 1928). In Jablonského Straße findet man vor dem Kindergarten
Na Habru die Plastik Mutter (Franta Úprka, 1924).
5. HUSITSKÁ MOHYLA NA HOŘELIDĚ
Hussite Monument at Hořelida / Hussitendenkmal auf dem Hügel Hořelida
J
ižně od nádraží ČD stojí od r. 1893 Husitská mohyla, pomník v podobě husitského válečného vozu. Připomíná místo, kde byla dle tradice v dubnu r. 1423 dokonána Žižkova
vítězná bitva. Pomník nechal postavit hořický vlastenec a rusofil Josef Šťastný, majitel vinárny
U Božích bojovníků a jeho autorem je sochař Antonín Šešina.
To the south of the railway station there is a Hussite monument from 1893 in the shape of a wagon the Hussites used in battles. The monument by Antonín Šešina commemorates the place where Žižka won a major
battle in 1423. It was commissioned by Josef Šťastný, a Hořice patriot and the owner of a wine-shop called At
God’s Warriors (a term which is used to refer to Hussite warriors).
Südlich von dem Bahnhof steht seit 1893 das Hussitendenkmal, das die Form eines Hussitenkriegswagens
hat. Es erinnert an den Ort, wo der Sage nach im April 1423 Žižka siegte. Das Denkmal ließ der Patriot
und Russophil Josef Šťastný errichten, Besitzer der Weinstube Zu den Gotteskriegern. Der Werkautor ist
Bildhauer Antonín Šešina.
6. SMETANOVY SADY
Smetana Park / Smetana Park
V
r. 1900 byly z iniciativy hudebního spolku Dalibor na úpatí Gothardu založeny Smetanovy sady, do nichž byl v r. 1903 umístěn první pomník Bedřicha Smetany, dílo Mořice
Černila. K němu v r. 1910 přibyl i první pomník Antonína Dvořáka dle návrhu Miloslava
Vávry. Postupem času byla tato přírodní galerie doplněna pomníky dalších významných osobností českého národa - Petra Maixnera (Václav Suchomel, 1914), Mikoláše Alše (František
Duchač Vyskočil, 1922) a slovenského hrdiny Juro Jánošíka (Franta Úprka, 1919). Symbolem
Hořic se stala půvabná plastika Krakonoše od Ladislava Šalouna (1908). Připomínkou husitské tradice je sousoší Husité na stráži (Václav Suchomel, 1903). Před základní školou Na Daliborce v sousedství sadů upoutá dvojice dětských postav – Přátelé stromoví (Václav Suchomel,
1910). Před sokolovnou je umístěn pomník Tyrš – Myslitel.
In 1900 the initiatives of the musical ensemble Dalibor led to the planting of the Smetana Park at the foot
of the Gothard Hill. In 1903 the first-ever monument depicting the composer Bedřich Smetana by Mořic
Černil was unveiled here. In 1910 this open-air gallery was enlarged by a monument of the composer Antonín
Dvořák which was designed by Miloslav Vávra and over time more statues of renowned Czech figures were
added – the statue of the painter Petr Maixner (Václav Suchomel, 1914), the painter Mikoláš Aleš (František
Duchač Vyskočil, 1922) and the Slovak national hero Juro Jánošík (Franta Úprka, 1919). The charming
sculpture of Krakonoš, the mythical lord of the Giant Mountains (1908) by Ladislav Šaloun became the symbol of Hořice. The Hussite tradition is commemorated by the sculpture Hussites on Guard (Václav Suchomel,
1903). In front of the elementary school Na Daliborce there is a sculpture of two children Friends of Trees
(Václav Suchomel, 1910). And near the Sokol Hall there is a statue of Miroslav Tyrš, the founder of the Sokol
sports union – Thinker.
Im Jahr 1900 wurde aufgrund der Initiative des Musikvereins Dalibor am Fuß des Hügels Gothard der
Smetana Park gegründet, in den 1903 dem erste Denkmal des Komponisten Bedřich Smetana, das Werk von
Mořic Černil aufgestellt wurde. Dazu kam 1910 auch das erste Denkmal des Komponisten Antonín Dvořák
nach dem Entwurf des Bildhauers Miloslav Vávra. Allmählich ergänzten diese Naturgalerie andere Denkmäler weiterer bedeutender Persönlichkeiten des tschechischen Volks – Maler Peter Maixner (von Václav
Suchomel, 1914), Maler Mikoláš Aleš (von František Duchač Vyskočil, 1922) und der slowakische Held Juro
Jánošík (von Franta Úprka, 1919). Zum Symbol von Hořice wurde die wunderschöne Plastik des Rübezahls von Ladislav Šaloun (1908). An die Hussitentradition erinnert die Statuengruppe Hussiten auf Wache
(von Václav Suchomel, 1903). Vor der Grundschule Na Daliborce in der Nähe des Parks steht die Plastik
eines Kinderpaars – Freunde der Bäume (von Václav Suchomel, 1910). Vor der Turnhalle befindet sich das
Denkmal Tyrš – Denker.
7. MEZINÁRODNÍ SYMPOSIA - ŽIVÁ SOCHAŘSKÁ TRADICE
International Symposia – the Living Tradition of Sculpture /
Internationale Symposien – eine lebendige Bildhauertradition
O
tom, že sochařská a kamenická tradice není jen minulostí, ale i živou současností svědčí každoroční sochařská symposia, probíhající ve městě od r. 1966 (přerušená v letech
1970 – 1988) dodnes. Jejich zakladatelem a dlouholetým prezidentem byl ak. sochař Vladimír
Preclík. Místem pracovních setkávání umělců z celého světa je magické prostředí lomu U sv.
Josefa a jejich výsledkem unikátní sbírka světového sochařství v přírodě (1966 – 2000), umístěná na svazích Gothardu a při cestě k lomu U sv. Josefa. Tzv. Sochařský park U Sv. Gotharda
je uzavřenou sbírkou čítající více než osm desítek pískovcových plastik sochařů z Evropy, Asie
a Ameriky.
Annual symposia of sculpture best attest to the living tradition of sculpture and stonemasonry in the town.
The tradition of the symposia was founded in 1966 by Vladimír Preclík. It was interrupted in 1970, started
again in 1980 and has been organized since. Within the symposia artists from all over the world have been
meeting in the charming atmosphere of St Joseph’s Quarry. Thus over the years a unique collection of international sculpture (1966 – 2000) has been established. The sculptures are placed on the slopes of the Gothard
Hill and along the road leading to St Joseph’s Quarry. The so called St Gothard’s Sculpture Park is a collection
of more that 80 sandstone sculptures by artists from Europe, Asia and the Americas.
Die Tatsache, dass die Bildhauertradition nicht nur der Vergangenheit gehört, sondern eine lebendige Gegenwart darstellt, bezeugen alljährliche Bildhauersymposien, die in der Stadt seit 1966 (unterbrochen in den
Jahren 1970 – 1988) stattfinden. Ihr Gründer und langjähriger Präsident war der akademische Bildhauer
Vladimír Preclík. Der Ort der Arbeitstreffen von Künstlern aus aller Welt ist die magische Umgebung des
Steinbruchs St. Josef und ihr Ergebnis eine unikale Sammlung der Weltbildhauerei in der Natur (1966 –
2000), die sich an den Hängen des Hügels Gothard und auf dem Weg zum Steinbruch St. Josef befindet. Der
sog. Bildhauerpark Bei St. Gothard ist eine abgeschlossene Sammlung, die mehr als achtzig Sandsteinplastiken der Bildhauer aus Europa, Asien und Amerika zählt.
8. VRCH GOTHARD A JEHO PAMÁTKY
Gothard Hill / Hügel Gothard und seine Denkmäler
D
alší zajímavé památky se nacházejí na vrchu Gothard. Původní, pravděpodobně dřevěný
kostelík, založený pražskými premonstráty, byl nahrazen současnou kamennou stavbou
v 1. pol. 18. století. V interiéru stojí za pozornost socha Truchlícího anděla, dílo Václava
Prachnera z r. 1816. Dnes slouží kostel převážně pro církevní pohřby. V sousedství kostela se
nachází starý a nový hřbitov. Na obou se díky zdejší sochařské a kamenické tradici nachází
řada umělecky hodnotných náhrobků. Na starém hřbitově se nalezneme pomník vojákům
padlým v r. 1866 v bitvě u Sadové, pochovaným zde v hromadném hrobě, a dále hroby důstojníků, padlých v téže bitvě. Mezi zdejší nejpozoruhodnější artefakty patří novorenesanční
hřbitovní portál k novému hřbitovu, který vznikal v letech 1892 - 1905 podle návrhu profesorů sochařskokamenické školy Antonína Cechnera a Bohuslava Moravce. Sochařská výzdoba
je od Mořice Černila a Quida Kociána, reprodukční práce provedli žáci školy. Na hřbitově
je pochována řada významných osobností – operní pěvkyně Pavlína Erbanová, příslušníci
lékařské rodiny Levitů, sochaři Mořic Černil, Quido Kocián, Josef Wagner a jeho žena Marie
a řada dalších. Na místě původní gothardské tvrze, v místech někdejší bitvy, byl v r. 1873
odhalen první pomník Jana Žižky z Trocnova, dílo Pavla Jiříčka. V jeho sousedství spatříme
pomník významného hořického rodáka, univ. prof. Josefa Ladislava Jandery od téhož autora.
Prvním pomníkem svého druhu je i unikátní Riegrův obelisk, odhalený r. 1907. Pískovcový
monolit, vysoký 12,4 metru, je dokladem mistrovství zdejších kameníků. Další díla našich
předních umělců z první poloviny 20. století (Q. Kocián, St. Sucharda, L. Kofránek, J. Štursa
aj.) je možno shlédnout v Galerii plastik, založené r. 1908. Její budova ze 70. let 20. století se
nachází na západním úbočí Gothardu v sousedství Smetanových sadů.
More interesting monuments are to be found on the Gothard hill. The original, most likely wooden chapel
founded by Prague Premonstratensians was replaced by the present stone church in the first half of the 18th
century. Inside the church, the statue of Angel of Grief (1816) by Václav Prachner deserves particular attention. Nowadays the church serves mainly for religious funerals. In the vicinity of the church the old and
the new cemetery with a number of tombstones of great artistic value are situated. In the old cemetery there
is a monument commemorating the soldiers who died in the battle of Sadová in 1866 and were buried
here in a mass grave. There are also graves of officers killed in the same battle. The Neo-renaissance portal
leading to the new cemetery (1862 – 1905) designed by Antonín Cechner and Bohuslav Moravec, professors teaching at the local school of stonemasonry, deserves special attention. The sculptural decoration was
designed by Mořic Černil and Quido Kocián, while the reproductions were executed by the students of the
school. A number of distinguished personages are buried in the cemetery – for example the opera singer Pavlína Erbanová, the members of the Levit family, many of whom were doctors, the sculptors Mořic Černil
and Quido Kocián, Josef Wagner and his wife Marie and others. In 1873 the first monument of Jan Žižka
of Trocnov, a work by Pavel Jiříček, was unveiled in the place where the Gothard fortress originally stood
and the Hussite battle took place. Nearby there is a monument of a noted Hořice native, the university professor Josef Ladislav Jandera by the same sculptor. In 1907 the remarkable Rieger’s Obelisk was unveiled.
It is a 12.4m high sandstone monolith which best attests to the craftsmanship of local stonemasons. More
works by accomplished Czech artists of the first half of the 20th century are to be seen in the Sculpture
Gallery which was founded in 1908. The sculptures on display include works by Quido Kocián, Stanislav
Sucharda, Ladislav Kofránek, and Jan Štursa. The building of the Gallery from the 1970s is situated on
the western slope of the Gothard Hill near the Smetana Park.
Weitere interessante Denkmäler befinden sich auf dem Hügel Gothard. Die ursprüngliche, wahrscheinlich hölzerne Kirche, die von den Prager Prämonstratensern gegründet wurde, wurde durch den heutigen
Steinbau in der 1. Hälfte des 18. Jahrhunderts ersetzt. Im Interieur verdient Ihre Aufmerksamkeit die
Plastik des Trauernden Engels, das Werk des Bildhauers Václav Prachner aus dem Jahr 1816.Heute werden in der Kirche vor allem kirchliche Begräbnisse abgehalten. In der Nähe der Kirche befinden sich der
alte und der neue Friedhof. Auf beiden befinden sich dank der hiesigen Bildhauertradition viele wertvolle
Grabsteine. Auf dem alten Friedhof findet man auch das Denkmal für die im Jahr 1866 in der Schlacht
bei der Gemeinde Sadová gefallenen Soldaten, die in einem Massengrab bestattet sind, und weiter die
Gräber der Offiziere, die in der gleichen Schlacht gefallen sind. Zu den hiesigen bemerkenswerten Artefakten gehört das im Neurenaissancestil erbaute Friedhofsportal des neuen Friedhofs, das in den Jahren
1892 – 1905 nach den Entwürfen der Professoren der Bildhauer-Steinmetzschule Antonín Cechner und
Bohuslav Moravec entstand. Der Skulpturenschmuck stammt von Mořic Černil a Quido Kocián, die
Wiedergaben wurden von den Schülern durchgeführt. Auf dem Friedhof sind auch viele bedeutende Persönlichkeiten bestattet – die Opernsängerin Pavlína Erbanová, die Mitglieder der Arztfamilie Levit, die
Bildhauer Mořic Černil, Quido Kocián, Josef Wagner, seine Frau Marie und viele weitere. An der Stelle
der ursprünglichen Gothard-Festung, an Ort der damaligen Schlacht, wurde 1873 das erste Denkmal des
Heerführers Jan Žižka z Trocnova, das Werk des Bildhauers Pavel Jiříček enthüllt. In seiner Nähe erblickt
man das Denkmal des berühmten gebürtigen Bürgers von Hořice, des Universitätsprofessors Josef Ladislav
Jandera von demselben Autor. Das erste Denkmal seiner Art ist auch der unikale Rieger Obelisk, enthüllt
im Jahr 1907. Der Sandsteinmonolith mit der Höhe von 12,4 m bezeugt die Meisterschaft der hiesigen
Steinmetze. Weitere Werke unserer vordersten Künstler der ersten Hälfte des 20. Jahrhunderts (Q. Kocián,
St. Sucharda, L. Kofránek, J. Štursa u.a.) können Sie in der Galerie der Plastiken besichtigen, die 1908
gegründet wurde. Ihr Gebäude aus den 70er Jahren des 20. Jahrhunderts befindet sich an dem westlichen
Fuß des Hügels Gothard in der Nähe des Smetana Parks.
9. LOM U SVATÉHO JOSEFA
St Joseph’s Quarry / Steinbruch St. Josef
V
roce 2002 byla tradice hořických sochařských symposií obnovena a jejich organizátory
se stali ak. sochař Roman Richtermoc a arch. Martin Samohrd. Místem tvůrčích setkávání našich i zahraničních sochařů se opět stal lom U Sv. Josefa. Barokní socha tohoto světce
a patrona kameníků se nachází v lese nedaleko vstupu do lomu. Těžba pískovce zde byla sice
již před lety ukončena, přesto jeho prostředí poskytuje nádhernou přírodní kulisu rodícím
se uměleckým dílům. V letním období probíhají v lomu i četné koncerty a hudební setkání.
Sochařská díla, vzniklá po r. 2002 jsou každoročně nejprve prezentována na Nábřeží sochařů
v Hradci Králové, odkud se po roce vrací zpět do Hořic a jsou pak trvale instalována do nově
založeného Sochařského parku U Sv. Josefa. Oba sochařské parky i lom U Sv. Josefa jsou celoročně volně přístupné.
In 2002 the organization of the sculpture symposia was taken over by the sculptor Roman Richtermoc and
architect Martin Samohrd. St Joseph’s Quarry was again to become the meeting place for local and international sculptors. The Baroque statue of St Joseph, the patron of stonemasons, is found in the woods near the mouth of the quarry. Sandstone mining in the quarry finished years ago and the quarry thus became an exquisite
setting for the nascent works of art. In the summer the quarry becomes a venue for concerts and music festivals.
The sculptures made after 2002 are first displayed on the Sculptors’ Embankment in Hradec Králové. Afterwards they are brought back to Hořice and put on a permanent display in the newly established sculpture park
near St Joseph’s Quarry. Both sculpture parks are free and are open to the public yearlong.
Im Jahr 2002 wurde die Tradition der Bildhauersymposien in Hořice erneuert und ihre Organisatoren
wurden der akademische Bildhauer Roman Richtermoc und Architekt Martin Samohrd. Zum Ort der schöpferischen Treffen von unseren und ausländischen Bildhauern wurde wieder der Steinbruch St. Josef. Die
barocke Statue dieses Heiligen und Patrons der Steinmetze befindet sich im Wald unweit des Eintritts in
den Steinbruch. Die Sandsteinbrecherei wurde zwar schon vor Jahren beendet, trotzdem bietet seine Umgebung den entstehenden Kunstwerken eine wunderschöne Naturkulisse. In der Sommerzeit finden im Steinbruch auch viele Konzerte und Musiktreffen statt. Die nach 2002 entstandenen Plastiken werden jedes Jahr
zunächst am „Bildhauerufer“ in Hradec Králové (Königsgrätz) vorgestellt, von da kehren sie nach einem Jahr
nach Hořice zurück und werden dann auf Dauer in dem neu gegründeten Bildhauerpark St. Josef aufgestellt.
Beide Bildhauerparks und der Steinbruch St. Josef sind ganzjährig frei zugänglich.
10. KOUPALIŠTĚ A SLUNEČNÍ LÁZNĚ NA DACHOVECH
Dachovy Swimming Pool and Sun Spa / Freibad und Sonnenbad Dachovy
P
řejedeme-li Hořický Chlum, ocitneme se v osadě Dachovy, oblíbeném rekreačním letovisku, kde láká k návštěvě romantické přírodní koupaliště s pozoruhodnou dřevěnou architekturou z 20. let minulého století. Areál vznikl podle návrhu arch. Karla Bachury a pro
veřejnost byl otevřen v r. 1925. Dnes vábí nejen milovníky koupání, ale i filmové štáby. Nedaleko koupaliště se nachází lesní pramen Kalíšek, místo tajných setkávání nekatolíků v období
Temna. Příjemnou vycházku nabízí Malátova stezka, spojující Dachovy s Hořicemi. Hudební
skladatel Jan Malát zde často pobýval na letním bytě a krásné přírodní scenérie se stávaly
inspirací jeho děl.
Once you cross the Hořice ridge you will get to the Dachovy, a popular destination for recreation with a natural swimming pool. The pool is surrounded by a unique complex of wooden constructions which were designed
by Karel Bachura and opened to the public in 1925. Today the swimming pool attracts not only bathers but also
filmmakers. Near the swimming pool there is a natural spring called Kalíšek, a place where non-Catholics met
in secret during the so called Dark Age, the period after the 1620 revolt of the Bohemian nobles. The nearby
Malátova walk connecting Dachovy with Hořice provides an opportunity for a lovely stroll. The composer Jan
Malát often stayed here during summers and local natural beauties inspired much of his work.
Wenn man über den Horschitzer Rücken weiter fährt, kommt man in den beliebten Erholungsort Dachovy,
wo ein romantisches Naturfreibad mit bemerkenswerter Holzarchitektur aus den 20er Jahren des vergangenen Jahrhunderts zu Besuch einlädt. Das Areal entstand nach dem Plan des Architekten Karel Bachura
und wurde 1925 für die Öffentlichkeit zugänglich. Heute lockt es nicht nur Badeliebhaber, sondern auch
Filmstäbe. Unweit des Freibads befindet sich die Waldquelle Kalíšek, der Ort der heimlichen Treffen der
Nichtkatholiken während der sog. Zeit der Finsternis. Einen angenehmen Spaziergang bietet der Malát
Lehrpfad, der Dachovy mit Hořice verbindet. Der Komponist Jan Malát verweilte hier oft im Sommer und
seine Werke wurden von den schönen Naturszenerien inspiriert.
11. MASARYKOVA VĚŽ SAMOSTATNOSTI
Masaryk Tower of Independence / Masaryk-Turm der Unabhängigkeit
P
ozoruhodnou stavbou s bohatou sochařskou výzdobou je Masarykova věž samostatnosti
na vrcholu Hořického chlumu (407 metrů n. m.), sloužící jako památník obětem světových válek i jako turistická rozhledna. Věž byla postavena v letech 1925 – 38 podle plánů
arch. Františka Blažka stavitelem Jindřichem Malinou, sochařskou výzdobu navrhli Jan Vávra
a Karel Lenhart, žáci Otakara Španiela. Mohutné reliéfy na východním i západním křídle
nesou motivy československého domácího i zahraničního odboje. Věž je vysoká 25 metrů
a její dostavbě do projektovaných 40 metrů zabránila druhá světová válka. Na základní kámen
památníku poklepal v r. 1926 prezident T. G. Masaryk při své návštěvě města. Z ochozu věže
je překrásný rozhled na panorama Krkonoš i na úrodné Polabí. Od r. 2000 zdobí prostranství
před věží sousoší Legie za hranicemi, dílo Františka Duchače Vyskočila. Památka je otevřena
od května do září denně mimo pondělí. Nedaleko tohoto památníku se nachází empírová kaplička Panny Marie Hlohové, která byla založena r. 1826 významným hořickým rodákem Josefem Ladislavem Janderou (1776-1857), profesorem matematiky na pražské univerzitě, jako
poděkování za odvrácení epidemie cholery.
The Masaryk Tower of Independence, a remarkable construction with abundant sculptural decoration,
is located on the peak of the Hořice ridge (407m). It is a monument commemorating the victims of the two
world wars and also a public lookout tower. It was built in 1925 – 1938 by Jindřich Malina after the design
of the architect František Blažek. The sculptures were designed by Jan Vávra and Karel Lenhart, the students
of Otakar Španiel. Monumental relief in the eastern and western wing include motives of Czechoslovak and
international resistance movement. The tower is 25m high while the construction of the originally planned
40m construction was prevented by the Second World War. The foundation stone was laid by the first Czechoslovak President Tomáš Garrigue Masaryk in 1926 during his visit to Hořice. The tower’s balconies offer
wonderful views of the Giant Mountains and the fertile Polabí region. Since 2000 the space in front of the
tower has been highlighted by the statue Legions Abroad by František Duchač Vyskočil. The Masaryk Tower
of Independence is open to public from May to September daily except for Mondays. Not far from the tower
the Empire-style chapel of Our Lady is situated. It was the renowned Hořice native Josef Ladislav Jandera
(1776 – 1857), a professor of mathematics at the Prague University, who had the chapel built to acknowledge
the fact that an epidemic of cholera was averted from the town.
Einen bemerkenswerten Bau mit einer reichen Bildhauerdekoration stellt der Masaryk-Turm der Unabhängigkeit auf dem Horschitzer Rücken (407 m ü.d.M.) dar, der als Denkmal der Weltkriegsopfer und
touristischer Aussichtsturm dient. Der Turm wurde in den Jahren 1925 – 38 nach den Plänen des Architekten František Blažek unter Leitung des Bauherrn Jindřich Malina erbaut, die Bildhauerdekoration wurde
von Jan Vávra und Karel Lenhart entworfen, den Schülern von Otakar Španiel. Die monumentalen Reliefs
am östlichen und westlichen Flügel tragen die Motive des tschechoslowakischen in- und ausländischen Widerstands. Der Turm ist 25 m hoch und seine Vollendung bis zu den geplanten 40 m verhinderte der Zweite
Weltkrieg. Die feierliche Grundsteinlegung des Denkmals wurde 1926 mit dem Hammerschlag des Präsidenten T.G. Masaryk anlässlich seines Besuchs besiegelt. Von dem Turmsteg aus gibt es eine wunderschöne Aussicht auf das Panorama des Riesengebirges und in das fruchtbare Elbtal. Seit 2000 schmückt den Platz vor
dem Turm die Skulpturengruppe Legion hinter der Grenze, das Werk von František Duchač Vyskočil. Das
Denkmal ist von Mai bis September täglich außer Montag geöffnet. Unweit dieses Denkmals befindet sich
die Kapelle der Jungfrau Maria Hlohová im Empirestil, die 1826 von dem bedeutenden Bürger aus Hořice
Josef Ladislav Jandera (1776-1857) gegründet wurde, dem Mathematikprofessor an der Prager Universität
als Dank für die Abwehr der Cholera-Epidemie.
12. ŽIDOVSKÉ MĚSTO
Jewish Quarter / Die jüdische Stadt
Ž
idé se v Hořicích poprvé připomínají v 1. pol. 16. století a v následujících staletích dochází
k rozšíření jejich komunity. Největšího rozkvětu dosahuje obec v polovině 19. století, kdy
ve městě žilo až 400 židů, obec měla svou synagogu, školu, hřbitov, rabína i pohřební bratrstvo. Dokladem kdysi početného židovského osídlení je barokní synagoga ze 70. let 18. století
(první dřevěná synagoga vzniká o půl století dříve) v Tovární uličce, která dnes slouží jako
modlitebna Církve československé husitské. Starý židovský hřbitov s cennými historickými
náhrobky, založený pravděpodobně již ve 2. pol. 17. století, se rozkládá v severní části města.
Nový židovský hřbitov, založený r. 1897 v sousedství nového hřbitova na Gothardě, byl v 60.
letech minulého století zlikvidován a zbyla jen původní židovská smutení obřadní síň (Vilém
Šťastný, 1900), sloužící dnes civilním pohřbům. Za pozornost stojí původní rezidenční vily židovských fabrikantů (Hirschova, Feuersteinova, Goldschmidtova), honosící se pozoruhodnou
architekturou. Jejich současný stav však není dobrý.
The first records of the Hořice Jewish community come from the beginning of the 16th century. Over the centuries the community grew larger and most flourished in the mid-19th century when about 400 Jewish people
lived in the town, the community had its synagogue, school, and cemetery, a rabbi and a burial society. The
one-time large Jewish settlement is today attested by a Baroque synagogue from the 1770s (the first wooden
synagogue was built half a century before) in Tovární Lane. Nowadays it serves as a chapel of the Czechoslovak Hussite Church. The old Jewish cemetery with valuable historic gravestones was established probably in
the second half of the 17th century and is located in the northern part of the town. The new Jewish cemetery,
established in 1897 near the new cemetery on the Gothard Hill, was liquidated in the 1960s. Only the Jewish
funeral ceremony hall where nowadays civil funeral ceremonies are held was preserved (Vilém Šťastný, 1900).
The residences of the Jewish factory owners (the family of Hirsch, Feuerstein, and Goldschmidt) are of real
architectonic value but are currently in a bad condition.
Juden wurden in Hořice das erste Mal in der 1. Hälfte des 16. Jahrhunderts erwähnt und in den folgenden
Jahrhunderten kam es zur Erweiterung ihrer Gemeinde. Die größte Blüte erreicht die Gemeinde Mitte des
19. Jahrhunderts, als in der Stadt bis zu 400 Juden lebten, die Gemeinde hatte ihre Synagoge, Schule, einen
Friedhof, einen Rabbiner und ihre Bestattungsbrüderschaft. Die einst zahlreiche jüdische Besiedlung beweist
die barocke Synagoge aus den 70er Jahren des 18. Jahrhunderts (die erste hölzerne Synagoge entstand ein
halbes Jahrhundert früher) in der Tovární Straße, die heute als Bethaus der Tschechoslowakischen Hussitenkirche dient. Der alte jüdische Friedhof mit wertvollen historischen Grabsteinen, der wahrscheinlich schon
in der zweiten Hälfte des 17. Jahrhunderts gegründet wurde, breitet sich im nördlichen Teil der Stadt aus.
Der neue jüdische Friedhof, der 1897 in der Nähe des neuen Friedhofs auf dem Hügel Gothard gegründet
wurde, wurde in den 60er Jahren des letzten Jahrhunderts liquidiert und es blieb nur die ehemalige jüdische
Trauerstätte erhalten (Vilém Šťastný, 1900), die heute als zivile Trauerstätte dient. Ihre Aufmerksamkeit
verdienen die ehemaligen architektonisch bedeutenden Villen der jüdischen Fabrikanten (Hirsch, Feuerstein,
Goldschmidt). Ihr heutiger Zustand ist jedoch nicht gut.
13. TVRZ A ZÁMEK
Fortress and Castle / Festung und Schloss
S
everovýchodně od náměstí stojí barokní zámeček, který získal svou současnou podobu při
poslední přestavbě v polovině 18. století. Na jeho nádvoří se dochovaly zbytky původní
gotické tvrze. Vstup do zámku zdobí rodový znak Strozziů a sluneční hodiny. Po smrti posledního příslušníka tohoto rodu Petra Strozziho připadly Hořice vojenské invalidní nadaci a budova zámku sloužila správě panství. Dnes v tomto objektu sídlí správa Lesů České republiky.
To the northeast of the square there is a Baroque chateau the current design of which comes from a reconstruction in the mid-18th century. In its courtyard the remnants of the previous Gothic fortress are preserved.
The entrance to the chateau is decorated by the Strozzi coat of arms and a sundial. After the death of the last
of the house of Strozzi, Peter Strozzi, Hořice was devolved to a war veterans foundation and the estate’s administration had a seat in the chateau. At the moment, it is the seat of a branch office of Lesy České republiky.
Nordöstlich von dem Platz steht ein Barockschlösschen, das seine heutige Form beim letzten Umbau Mitte
des 18. Jahrhunderts bekam. In dem Schlosshof blieben Reste der ursprünglichen gotischen Festung erhalten.
Den Eintritt in das Schloss schmückt der Wappen der Familie Strozzi und eine Sonnenuhr. Nach dem Tod
des letzten Angehörigen dieses Geschlechts, Peter Strozzi, verfiel Hořice der militärischen Invalidenstiftung
und das Schlossgebäude diente der Verwaltung der Herrschaft. Heute sitzt in diesem Objekt die Forstverwaltung der Tschechischen Republik.
SLAVNÍ RODÁCI
Město je rodištěm řady významných osobností - univerzitního profesora Josefa Ladislava Jandery, vynikajícího českého chirurga Jana Levita, malířů a grafiků Karla Vika a Rudolfa Švajdlera, umělecké rodiny Maixnerů, spisovatelky Věnceslavy Lužické a bratrů Durdíků, kteří
vynikli v různých vědeckých oborech.
NAPOLEON A HOŘICKÉ TRUBIČKY
Nejznámější specialitou jsou hořické trubičky, které se ve městě vyrábějí již takřka dvě staletí.
Jejich recepturu podle legendy přinesli do města napoleonští vojáci, vracející se z nešťastného
ruského tažení v r. 1812. Z vděčnosti za ošetření prozradil prý sám Napoleonův kuchař sousedce Ličkové recept na výrobu císařovy oblíbené pochoutky – sladkých trubiček. Trubičky se
zpočátku vyráběly jen podomácku pro vlastní potřebu a pro podarování přátel, později i na výdělek. Tajemství receptu se však v rodině střežilo jako vzácný klenot a dědilo se „po přeslici“.
K největšímu rozkvětu přivedl výrobu trubiček cukrář Karel Kofránek, který získal vzácný
recept sňatkem. Ten také výrobu zdokonalil a zmodernizoval řadou svých vlastních technických vynálezů. Trubičky pak vyvážel nejen po Evropě, ale dokonce až do zámoří. Dnes jsou
hořické trubičky chráněny evropskou značkou a patří ke zdejšímu „rodinnému stříbru“.
300 ZATÁČEK GUSTAVA HAVLA
Přátelům motocyklového sportu nejsou neznámy zdejší závody na jednom z posledních přírodních okruhů - 300 zatáček Gustava Havla, který se jezdí od 30. let minulého století, a závod motocyklových veteránů Česká Tourist Trophy.
Notable Natives
A number of notable figures were born in Hořice: for example the university professor Josef Ladislav Jandera, the excellent Czech surgeon Jan Levit, painters and graphic artists Karel Vik and Rudolf Švajdler, the
Maixners – a family of artists, the writer Věnceslava Lužická and brothers Durdíks who excelled in several
fields of science.
Napoleon and Hořice Sweet Rolls
The local speciality – sweet Hořice rolls – has been produced in the town for nearly two centuries. It is said that
the recipe was brought by Napoleonic soldiers returning from the unfortunate campaign to Russia in 1812.
To acknowledge her care, Napoleon’s cook disclosed the secret recipe of the Emperor’s favourite candy, the
sweet rolls, to Mrs Ličková. The rolls were first made at homes for friends and family only, later on it became
a source of extra income. However, the secret recipe was protected in the family as a precious jewel and was
passed in the female line. The production boomed especially when the confectioner Karel Kofránek acquired
the recipe by marriage. He improved and modernised the production introducing a number of self-made inventions. He traded the candy not only in Europe but also overseas. Today the Hořice sweet rolls are protected
by a European trademark and are regarded as the local most treasured possession.
300 Serpentines of Gustav Havel
The devotees of motor sport will surely be familiar with the 300 Serpentines of Gustav Havel – one of the last
motorcycle races held in a regular road circuit. The race dates back as far as the 1930s. Moreover Hořice hosts
the veteran motorcycle race Czech Tourist Trophy.
Berühmte Stadtkinder
In der Stadt sind viele bedeutende Persönlichkeiten geboren – Universitätsprofessor Josef Ladislav Jandera,
der hervorragende tschechische Chirurg Jan Levit, Maler und Graphiker Karel Vik und Rudolf Švajdler,
Künstlerfamilie Maixner, Schriftstellerin Věnceslava Lužická und Gebrüder Durdík, die auf verschiedenen
wissenschaftlichen Gebieten hervorragende Leistungen brachten.
Napoleon und Horschitzer Röllchen
Horschitzer Röllchen stellen die berühmteste Spezialität dar, die in der Stadt schon fast zwei Jahrhunderte
lang produziert wird. Das Rezept brachten in die Stadt der Sage nach Napoleons Soldaten, die von dem
unglücklichen russischen Zug im Jahr 1812 zurückkehrten. Aus Dankbarkeit für eine ärztliche Behandlung
soll Napoleons Koch selbst der Nachbarin Ličková das Rezept für die Produktion des vom Kaiser beliebten
Leckerbissens – der süßen Röllchen verraten haben. Die Röllchen wurden zuerst nur zu Hause für den eigenen Bedarf und als Geschenk für Freunde hergestellt, später auch um Geld zu verdienen. Das Geheimnis des
Rezepts wurde jedoch in der Familie wie wertvoller Juwel gehütet und wurde in weiblicher Linie vererbt. Zur
größten Blüte brachte die Produktion der Röllchen der Zuckerbäcker Karel Kofránek, der zu dem kostbaren
Rezept durch Heirat kam. Dieser verbesserte und modernisierte die Produktion durch eine Reihe eigener
technischer Erfindungen. Die Röllchen fuhr er dann nicht nur in ganz Europa, sondern auch nach Übersee
aus. Heute sind Horschitzer Röllchen ein Produkt mit geschützter Ursprungbezeichnung und gehören zum
hiesigen „Familiensilber“.
300 Kurven Gustav Havel
Freunden des Motorrassports sind das hiesige Rennen auf einer der letzten natürlichen Rennstrecke – 300
Kurven Gustav Havel, das seit den 30er Jahren des vergangenen Jahrhunderts stattfindet, und das Rennen
der historischen Motorräder Tschechische Tourist Trophy nicht unbekannt.
Podzvičinsko - „perlu Podkrkonoší“ nalezneme v sousedství našich nejvyšších hor Krkonoš. Území o velikosti 700 km2 je bohaté na přírodní krásy i kulturně historické památky.
Na své si přijdou milovníci cykloturistiky. Hustá síť cyklotras vás provede nádhernou přírodou
do všech zákoutí Podzvičinska. Gurmáni ocení i místní speciality v podobě hořických trubiček či miletínských modlitbiček. Atmosféra dávných časů Hospitalu Kuks či hradu Pecka
uchvátí spolu s krásnou přehradou Les Království. Proto jsme pro vás připravili několik výletů
do okolí města kamenné krásy. Při svém putování narazíte i na značku PODKRKONOŠÍ –
regionální produkt ®, která se uděluje na území Podzvičinska místním tradičním výrobcům
a zaručuje, že si odvezete ten „pravý“ suvenýr z Podkrkonoší.
The Podzvičinsko region, which is sometimes called the jewel of Podkrkonoší, is located near the highest
Czech mountains, the Giant Mountains. The area of 700 km sq is rich both in natural beauty and in places
of historical interest. Moreover, it is an ideal destination for cycling. Thanks to a dense network of cycle tracks
you can explore all corners of the lovely region. While devotees of good food should taste the local specialities
– Hořice sweet rolls and a unique sort of gingerbread called Miletín modlitbičky, fans of history may want to
enjoy the old-time atmosphere of the Hospital Kuks or the Pecka Castle with a lovely reservoir Les Království
nearby. The following tips may help you when discovering the surroundings of the town of stone beauty. On
your travels, you will come across the mark PODKRKONOŠÍ – regionální produkt ® which is granted to local
traditional manufacturers and guarantees that the souvenirs you take home are genuine.
Die Region Podzvičinsko – „Perle des Riesengebirgsvorlands“ findet man in der Nähe des höchsten Gebirges
von Tschechien, des Riesengebirges. Das Gebiet mit einer Fläche von 700 km2 ist reich an Naturschönheiten
und kulturgeschichtliche Sehenswürdigkeiten. Auch Liebhaber der Radtouristik kommen auf ihre Kosten.
Ein dichtes Radwegenetz führt Sie durch die wunderschöne Natur der ganzen Region Podzvičinsko. Feinschmecker werden hiesige süße Spezialitäten wie Horschitzer Röllchen oder Miletiner Gebetsbücher schätzen
können. Die Stimmung wie in alten Zeiten erleben Sie im Spital Kuks, auf der Burg Pecka oder an der
Talsperre Les Království/Wald Königreich. Aus diesem Grund haben wir für Sie einige Ausflüge in die
Umgebung der Stadt der steinernen Schönheit vorbereitet. Beim Wandern stoßen Sie auch auf das Zeichen
PODKRKONOŠÍ – regionální produkt ® (RIESENGEBIRGSVORLAND – regionales Produkt), das auf
dem Gebiet der Region Podzvičinsko hiesigen traditionellen Produkten verliehen wird und gewährt, dass Sie
ein „echtes“ Andenken aus dem Riesengebirgsvorland mit nach Hause nehmen.
Za dominantou Podzvičinska – na Zvičinu (15km)
Up the Region’s Landmark – the Zvičina Hill (15 km) /
Zu der Dominante der Region Podzvičinsko – auf Zvičina/Switschin (15 km)
Dominanta Zvičina je od Hořic vzdálená 15 km - cestou se můžete zastavit v muzeu Českého
amatérského divadla v Miletíně, navštívit rodný domek miletínského rodáka K. J. Erbena
a ochutnat místní specialitu, vyhlášené miletínské modlitbičky. Za procházku stojí i Miletínské lázně, které naleznete na červené a modré turistické trase směrem na Zvičinu. Po zdolání
vrcholu se před vámi rozprostře krásný kruhový pohled do celého kraje. Za dobrého počasí
uvidíte Sněžku či liberecký Ještěd. Z východního svahu se rozhlédnete do labského údolí
na další cíl výletu - krásnou přehradu Les Království (Bílá Třemešná), pohádkovou přehradu
z počátku 20. století, která byla v roce 1964 prohlášena technickou památkou. Za špatného
počasí se můžete schovat do muzea J. A. Komenského v Bílé Třemešné.
On the 15 km long trip from Hořice to the Zvičina Hill you can pay a visit to the Museum of Czech Amateur
Actors Ensemble in Miletín, see the home of the renowned Czech writer and a Miletín native K. J. Erben and
taste the local speciality Miletín modlitbičky. You can also take a stroll in the Miletín spa which is located
on the red and blue walking tracks in the direction of Zvičina. Once you get to the top of the Zvičina Hill,
you can enjoy a lovely view of the entire region. When the weather is good, you can actually see Sněžka, the
highest peak of the Giant Mountains or Ještěd in the Jizera Mountains. The eastern slope offers a lovely view
of the River Labe plain and of the fabulous reservoir Les Království (Bílá Třemešná), which was built at the
beginning of the 20th century and got the status of a technical monument in 1964. If the weather turns bad,
you can take shelter in the Museum of J. A. Komeský in Bílá Třemešná.
Der Hügel Zvičina liegt 15 km von Hořice/Horschitz – unterwegs können Sie in Miletín eine Pause machen, wo Sie das Museum des Böhmischen Amateurtheater und das Geburtshaus des Schriftstellers K. J.
Erben besuchen können. Hier können Sie auch hiesige süße Spezialität schmecken, die berühmten Miletiner
Gebetsbücher. Unweit befindet sich auch der Miletiner Kurort, zu dem rote und blaue touristische Zeichen
Richtung Zvičina führen. Nachdem Sie den Hügel bestiegen haben, können Sie einen wunderschönen runden
Ausblick auf das ganze Gebiet genießen. Bei guten Wetterverhältnissen sehen Sie die Schnekoppe oder den
Reichenberger Ještěd/Jeschken. Vom Osthang aus sehen Sie das Elbetal und das nächste Ausflugsziel – die
wunderschöne Talsperre Les Království (Bílá Třemešná), die Anfang des 20. Jahrhunderts erbaut und 1964
zum technischen Denkmal erklärt wurde. Bei schlechtem Wetter finden Sie im Comenius-Museum in Bílá
Třemešná/Weiß Tremeschna einen Unterschlupf.
Za Afrikou do Dvora Králové (20km)
Visiting Africa in Dvůr Králové (20 km) / Afrika in Dvůr Králové/Königinhof (20 km)
Královské věnné město vybízí mimo jiné k prozkoumání tajů románského děkanského kostela
sv. Jana Křtitele, kde byl nalezen r. 1817 Václavem Hankou slavný Rukopis Královédvorský.
Podíváte se zde do kobky i na město z kostelní věže. Téměř prehistorickou atmosféru načerpáte v muzeu, jež je součástí areálu ZOO Dvůr Králové. Nádherné prostředí a různorodost
v jedné z největších zoologických zahrad ČR ocení nejen vaše děti. Velkým zážitkem bude
i jízda otevřeným safaribusem.
The royal dowry town Dvůr Králové has a lot to offer. Among other places, it is the Romanesque Deanery
Church of St John the Baptist where the renowned Rukopis Královédvorský (a forged historical manuscript
which caused a great deal of controversy) was found in 1817 by Václav Hanka. You can also see a vault in
the church and climb to the church tower to get a lovely view of the town. Moreover, you can enjoy a bit of
prehistoric atmosphere in a museum located in the Zoo Dvůr Králové. Not only kids get fascinated by the
beauty and variety of the zoo, which ranks among the biggest in the Czech Republic. The highlights of the zoo
include a ride by open-air Safari bus.
Die königliche Stadt bietet unter anderem den Besuch der romanischen Dekanatskirche St. Johann Baptist,
in der 1817 von Václav Hanka die berühmte sog. Königinhofer Handschrift gefunden wurde. Sie können
hier den Turmkeller besuchen und die Stadt vom Kirchturm aus sehen. In dem Museum, das sich im Areal
des ZOO Dvůr Králové befindet, können Sie die Urgeschichte erleben. Die Schönheit und Vielfältigkeit eines
der größten zoologischen Gärten der Tschechischen Republik werden nicht nur Ihre Kinder schätzen können.
Ein großes Erlebnis stellt auch die Fahrt mit dem Safaribus dar.
Z města kamenné krásy na Kuks (27km)
From the Town of Stone Beauty to Kuks (27km) /
Aus der Stadt der steinernen Schönheit auf Kuks (27 km)
Pískovec je typickým znakem Podzvičinska. Nalezneme ho nejen v Hořicích, městě kamenné
krásy. Velmi hodnotný je i barokní komplex na březích řeky Labe – hospital Kuks. Šlechtická
rezidence hraběte F.A. Šporka je zdobená alegoriemi Ctností a Neřestí Matyáše Bernarda
Brauna. V expozici nalezneme i České farmaceutické muzeum. Z Kuksu vede naučná stezka
do nedalekého Nového lesa u Žirče do přírodní galerie barokního sochařství Betléma. V roce
2008 byla instalována i moderní křížová cesta Příběh nadějí a utrpení člověka, na kterou
narazíte při zpáteční cestě nedaleko Stanovic.
Sandstone constructions are found not only in Hořice, the town of stone beauty, but they are a typical feature
of the whole Podzvičinsko region. Quite a remarkable sandstone complex, the baroque Hospital Kuks is located on the banks of the River Labe. The residence of count F.A. Špork is decorated by allegorical sculptures
depicting the Virtues and Vices by Matyáš Bernard Braun. Furthermore, there is the Czech Museum of
Pharmacology. From Kuks you can take a walk to the nearby Nový Les near Žíreč to the open-air gallery of
baroque sculpture Betlém. On your way back near Stanovice you will find Stations of the Cross entitled Story
of a Man’s Hopes and Suffering (Cz Příběh nadějí a utrpení člověka).
Sandstein ist ein typisches Merkmal der Region Podzvičinsko. Er ist nicht nur in Hořice, der Stadt der steinernen Schönheit zu finden. Schätzenswert ist auch der barocke Komplex an den Elbufern – das Spital in
Kuks. Die adelige Residenz von Franz Anton Graf von Sporck ist mit allegorischen Statuen der Tugenden
und Laster vom Bildhauer Matthias Bernhard Braun dekoriert. In der Ausstellung findet man auch das
Böhmische pharmazeutische Museum. Aus Kuks führt ein Lehrpfad in das unweit liegende Areal Nový Les/
Neuwald bei Žireč in die Naturgalerie der barocken Bildhauerei, genannt Bethlehem. 2008 wurde hier auch
ein moderner Kreuzweg, „Geschichte der Hoffnungen und Leiden des Menschen“ installiert, auf den Sie auf
dem Rückweg unweit von Stanovice stoßen.
Relaxace v Lázních Bělohrad (11km)
Relaxing in the spa Lázně Bělohrad (11km) / Erholung im Kurort Bělohrad (11 km)
Rodiště K. V. Raise (Památník K. V. Raise) je vhodným místem k procházkám v Bažantnici.
Osamocený kostel Byšička je romantickým místem k zastavení. K místu se váže i balada K.
J. Erbena Svatební košile. Fričovo muzeum s přírodními zvláštnostmi a geologickými zajímavostmi. Odpočinek a odpoutání se od všedních starostí zaručeně zajistí některý z programů
Anenských slatinných lázní.
The birthplace of K. V. Rais is an ideal destination for lovely strolls, especially in the park called Pheasantry
(Cz Bažantnice). The solitary standing church Byšička is quite a romantic destination and it is here that the
famous ballad Wedding Shirt (Cz Svatební košile) by K. J. Erben takes place. The Frič Museum with natural
curiosities and interesting geological objects is equally worthy of attention. To relax body and mind pay a visit
to the health resort Anenské slatinné lázně.
Der Geburtsort des Schriftstellers K. V. Rais (Rais-Denkmal) ist ein schöner Ort für Spaziergänge im Fasanengarten. Die einzeln stehende Kirche Byšička ist ein romantischer Ort, der zu einer Pause geeignet ist.
Mit dem Ort ist auch die Ballade des Dichters K. J. Erben verbunden, Geisterbraut. Das Frič-Museum stellt
Naturbesonderheiten und geologische Merkwürdigkeiten aus. Ruhe und Erholung vom Alltagstrott sichert
eines der Programme des Anna-Moorbads.
Do mučírny na hrad Pecka (15km)
The Chamber of Torture at the Pecka Castle (15km) /
In die Folterkammer auf die Burg Pecka (15 km)
Středověký hrad Pecka je hojně využívané místo k pořádání akcí všeho druhu. V expozici si
prohlédnete středověkou mučírnu, černou kuchyni a mnohé jiné. Sportovní vyžití naleznete
ve sportovně rekreačním areálu na Pecce. Den můžete zakončit na výborné zmrzlině v Konecchlumí.
A variety of events takes place at the medieval castle Pecka. The castle’s attractions include for instance
a chamber of torture or a medieval castle kitchen. The Pecka sporting grounds offer quite a few opportunities
to enjoy a bit of sports. And do not miss the tasty ice-cream in Konecchlumí at the end of your trip.
Die mittelalterliche Burg Pecka wird häufig als Ort zu Veranstaltungen aller Art genutzt. In der Ausstellung
sehen Sie eine mittelalterliche Folterkammer, schwarze Küche und viel Anderes. Sportliche Betätigung finden
Sie im Erholungsareal Pecka. Um den Tag zu beenden können Sie das leckere Eis in Konecchlumí essen.
Za hranice Podzvičinska
Beyond the Borders of Podzvičinsko / Über die Grenze der Region Podzvičinsko
Za výlet rozhodně stojí červený zámek Nechanice s přilehlým golfovým hřištěm. Bitvu z r. 1866
nalezneme na Chlumu nedaleko Sadové. Klenotnici a pivo zase v Nové Pace. Rumcajsův pohádkový Jičín, Krakonošovo panství a mnohé další lokality vyzývají k návštěvě celého regionu.
Podrobné informace o bližších i vzdálenějších lokalitách naleznete v informačních centrech.
There is plenty to do and see beyond the borders of Podzvičinsko. For instance it is the red castle Nechanice with a golf course, the Hořice Ridge (Cz Chlum) near Sadová, which commemorates the 1866 battle,
jewels and beer in Nová Paka, Jičín – the town of fairy-tales, the manor of the legendary lord of the Giant
Mountains Krakonoš. The local information centres will provide more information on the above mentioned
destinations.
Eines Ausflugs ist sicher das rote Schloss Nechanice mit dem anliegenden Golfplatz wert. Das Schlachtfeld der
Schlacht von 1866 finden Sie auf dem Hügel Chlum bei Sadová. Die Schatzkammer und das Bier wiederum
in Nová Paka. Das märchenhafte Städtchen des Räubers Rumcajs Jičín, das Herrschaftsgut von Rübezahl
und andere Orte locken zum Besuch der ganzen Region. Weitere Informationen über nähere und entfernte
Orte finden Sie in den Informationszentren.
Tento projekt byl spolufinancován Královéhradeckým krajem.
This project is co-financed by the Hradec Králové Region.
Dieses Projekt ist vom Hradec Králové-Bezirk mitfinanziert.

Podobné dokumenty