hnízdění orla křiklavého (aquila pomarina) ve

SBORNÍK MUZEA KARLOVARSKÉHO KRAJE 20 (2012)
HNÍZDĚNÍ ORLA KŘIKLAVÉHO (AQUILA POMARINA)
VE SLAVKOVSKÉM LESE
Oldřich Bušek
ÚVOD
Evropská populace orla křiklavého o celkové odhadované velikosti asi 10 000 párů obývá
hlavně východní část Evropy (H agemeijer & B lair 1997). Ve střední a jihovýchodní Evropě je
výskyt druhu už velmi nesouvislý, na západě kontinentu se vyskytuje, a to velmi vzácně, jen
v době transmigrace. Mimo Evropu obývá ještě území Kavkazu a pás spojující černomořské
pobřeží Turecka a oblasti kolem Kaspického moře v Iránu. Aktuální status této populace ale
není znám. Ptáci hnízdící na indickém subkontinentu a v Indočíně jsou dnes řazeni k druhu
Aquila hastata (G lutz von Blotzheim et al. 1989, A nonymus 2009). Souhrnné zpracování a charakteristiku výskytu orla křiklavého na území ČR přinesla práce Mrlíkova (Mrlík 1998). Z území severozápadních Čech existuje pouze údaj o výskytu páru (?) na Kraslicku v roce 1954
(L ím in H udec 1977). Poslední hnízdění nejmenšího zástupce rodu orel (Aquila) na území
Česka byla prokázána ve druhé polovině 80. let 20. století v oblasti jižní Šumavy. Od té doby
nebylo rozmnožování tohoto druhu na našem území zjištěno, a tak byl v Červeném seznamu
ptáků v České republice zařazen mezi druhy vymizelé (Šťastný & Bejček 2003).
Z území severozápadních Čech nebyl v posledních třiceti letech publikován žádný ověřený nebo důvěryhodný výskyt orla křiklavého, a to ani z období migrace. Nejbližší pravidelně
obsazovaná hnízdiště jsou dnes od Karlovarského kraje vzdálená více než 200, eventuelně
400 km a nacházejí se v Severoněmecké nížině (v Braniborsku a Meklenbursku-Předním Pomořansku) a ve slovenských Karpatech (Hagemeijer & Blair 1997).
POZOROVÁNÍ ORLA KŘIKLAVÉHO V KARLOVARSKÉM KRAJI V LETECH 2007 AŽ 2012
Poprvé jsem orly křiklavé v okolí Mnichova u Mariánských Lázní pozoroval už 27. srpna 2007.
Dva ptáci sedící na pastvině po vyrušení vykroužili do veliké výšky a odlétli jihozápadním
směrem. Všechny okolnosti pozorování nasvědčovaly tomu, že jsem ptáky zastihl právě
v okamžiku jejich odletu do zimovišť – v následujících dnech jsem je zde totiž už neviděl.
V letech 2008–2009 jsem orly v lokalitě nezjistil. Okolí Mnichova jsem navštívil jen krátce, jednou či dvakrát, a ptáci mohli snadno ujít mé pozornosti. Z roku 2009 však existují ojedinělá pozorování, bez podezření na hnízdění (S. K avalír , ústní sdělení).
První pozorování z okolí Mnichova v roce 2010 pochází z 22. dubna (P. Tájek , ústní sdělení). Později během jara se orla, vždy jen jednoho jedince, podařilo zastihnout ještě několikrát. Dne 5. května 2010 byl nad Pluhovým borem dokonce pozorován pták s projevy toku.
Za zmínku rozhodně stojí i skutečnost, že jeden exemplář orla křiklavého jsem zaznamenal
mimo okolí Mnichova, a to 19. 6. 2010 na louce východně od Těšetic v Doupovských horách.
Tato lokalita leží sice na dohled od Mnichova, přece ale jen ve vzdálenosti větší než 25 km.
Od Těšetic pták nakonec odlétl západním směrem – k Slavkovskému lesu. V srpnu 2010 jsem
dva exempláře orlů křiklavých pozoroval opakovaně v okolí Mnichova, často při lovu, zřejmě hmyzu, při chůzi po pastvinách. Dlouhé hodiny pak oba ptáci trávili spolu (!) v korunách
285
286
EDICE, MATERIÁLY, DROBNOSTI | OLDŘICH BUŠEK
solitérních smrků na pastvinách. Žádný z těchto orlů však neměl zbarvení mladého ptáka.
Dne 23. srpna 2010 byl nalezen kadaver orla křiklavého (příčina smrti nebyla zjištěna), ještě v poměrně zachovalém stavu, mezi obcemi Mnichov a Sítiny (web1). Pták měl na noze
kroužek Kroužkovací stanice Hiddensee, který dostal jako mládě 30. 7. 1995 v lokalitě Hakel
v Sasku-Anhaltsku. Kroužkování tak přispělo k poznání dvou důležitých faktů ze života těchto
ptáků. Nalezený orel uhynul jako patnáctiletý. Řadí se tak mezi jedince, kteří ve volné přírodě
dosáhli nejvyššího prokázaného věku. Místo kroužkování pak naznačuje, kde hledat původ
etablující se západočeské mikropopulace (?) tohoto druhu.
V roce 2011 se orli křiklaví do Slavkovského lesa opět vrátili. Pár jedinců byl v širším okolí Mnichova pozorován opakovaně po celé jarní období, častá byla i pozorování svatebních
letů. Hnízdo se však ani v tomto roce najít nepodařilo.
První orel v roce 2012 byl u Mnichova přes časné návštěvy zastižen až 24. dubna – ptáci
tedy zřejmě přilétli poměrně pozdě. Pak ovšem následuje dlouhá řada jednotlivých pozorování, zpravidla ale jednotlivých exemplářů (viz např. obr. 1). To je evidentně dáno minimální letovou aktivitou hnízdící samice. Dne 12. 7. jsem nalezl obsazené hnízdo orla křiklavého
s jedním, už značně opeřeným mládětem. Na rozdíl od ptáků severoněmecké části populace,
kde vysoký podíl listnatých stromů je významnou charakteristikou hnízdního biotopu (více
viz L anggemach et al. 2001), si orli u Mnichova vybrali ke hnízdění starý, jehličnatý, dosti kompaktní lesní porost tvořený borovicí lesní a smrkem ztepilým. Velmi nenápadné, ve větvích
skryté hnízdo bylo umístěno na asi osmdesátiletém smrku, ve výšce přibližně 12 m. S poměrně pozdním příletem orlů na hnízdiště souvisí i doba vylétnutí mláděte. Ještě 14. srpna
stál, nyní už zcela opeřený mladý pták, na hnízdě (viz obr. 2). Později jsem ho již na lokalitě
nepozoroval.
Potěšitelné je, že průběhu jara 2011 a 2012 byli v okolí Mnichova (viz obr. 3) ojediněle pozorováni současně tři, ale i čtyři ptáci. Je dosti pravděpodobné, že v širším území, a to
včetně Doupovských hor, hnízdí orlů křiklavých více (dva až tři páry), a to možná už několik
let.
ZÁVĚR
Území Karlovarské vrchoviny a Doupovských hor dosud na více místech splňuje biotopové
požadavky tohoto náročného, dosti kulturofobního, a proto velmi ohroženého druhu. Orel
křiklavý totiž vyžaduje přítomnost rozsáhlých, souvislých a málo rušených lesních komplexů
v kombinaci s vlhčími, extenzivně obhospodařovanými travními porosty (L anggemach et al.
2001, Wernicke 2009). Intenzifikace lesního i zemědělského hospodaření je příčinou toho, že
takových území je ale i ve východní Evropě stále méně. O to nadějnější je skutečnost, že orel
křiklavý se opět dostal na seznam hnízdících druhů ptáků České republiky.
LITERATURA
A nonymus (2009): The Complete Birds of the Western Palearctic. CD-ROM version 2.0.2 –BirdGuides Ltd. (BWPi 2.0).
G lutz von Blotzheim U. U., Bauer K. M & Bezzel E. (1989): Handbuch der Vögel Mitteleuropas,
Bd.4: Falconiformes. – Wiesbaden.
H agemeijer E. J. M. & Blair M. J. (1997): The EBCC Atlas of European Breeding Birds: Their Distribution and Abundance. – T & A D Poyser, London.
Hudec K. [ed.] (1977): Fauna ČSSR. Ptáci 2. – Academia, Praha.
HNÍZDĚNÍ ORLA KŘIKLAVÉHO (AQUILA POMARINA) VE SLAVKOVSKÉM LESE
L anggemach T., Blohm T. & Frey T. (2001): Zur habitatstruktur des Schreiadlers (Aquila pomarina) an seinem westlichen Arealrand – Untersuchungen aus dem Land Brandenburg. Acta
ornithologica, Band 4, Heft 2–4.
M rlík V. (1998): Orel volavý (Aquila clanga) v České republice a hnízdění orla křiklavého
(Aquila pomarina) v jižních Čechách. – Sylvia 34: 60–72.
Šťastný K. & Bejček V. (2003): Červený seznam ptáků v České republice. – In: Plesník J., Hanzal
J. & Brejšková I. [eds], Červený seznam obratlovců České republiky. Příroda 22, Praha, p.
95–110.
web1:
http://www.beringungszentrale-hiddensee.de/cms2/BZH_prod/BZH/de/projekte_forschung/Ergebnisse/_Schreiadler/index.jsp [cit. 8. 9. 2012].
Wernicke P. (2009): Schreiadler. Vogel ohne Lebensraum. – Rostock, 79 p.
SUMMARY
Nesting of the Lesser Spotted Eagle (Aquila pomarina) in the Slavkovský les
Oldřich Bušek
The last nesting of the Lesser spotted eagle (Aquila pomarina) in the area of the Czech Republic was documented in the second half of the 80`th in the southern part of Šumava. In 2007 and
from 2009 to 2012 was the Lesser spotted eagle observed repeatedly at the locality Mnichov
near Mariánské Lázně and its occurrence was evaluated as probable nesting. In 2012 nesting of
the species was proved since the nest with one juvenile was found. The population of the Lesser
spotted eagle in western Bohemia was probably founded by birds from the locality Hakel in Saxony-Anhalt, since in 2011 a dead eagle ringed there by the ringing center in Hiddensee was discovered at the Mnichov locality.
Obr. 1: Potravu orli často loví za chůze na čerstvě posečených loukách, 19. 7. 2012. Foto Oldřich Bušek.
287
288
EDICE, MATERIÁLY, DROBNOSTI | OLDŘICH BUŠEK
Obr. 2: Mladý orel křiklavý na hnízdě u Mnichova, 4. 8. 2012. Foto Oldřich Bušek.
Obr. 3: Celkový pohled na biotop orlů křiklavých u Mnichova, 14. 11. 2012. Foto Oldřich Bušek.