nat_2014_09

Měsíčník farnosti sv. Bartoloměje
9
2014
MODLITBA OPTIMISTY
Děkuji za nepořádek, který musím uklidit po návštěvě,
protože to znamená, že mám přátele.
Děkuji za daně, které musím platit,
protože znamenají, že mám práci.
Děkuji za trávník, který musím pokosit, za okna, která je potřeba
umývat,
za rýny, které volají po vyčištění a údržbě,
protože to znamená, že mám dům.
Děkuji za oblečení, které mám trošku těsné,
protože to znamená, že mám co jíst.
Děkuji za stín, který mne stále provází při práci,
protože to znamená, že máme slunce.
Děkuji za neustálé stížnosti na vládu a na politiku,
protože to znamená, že máme svobodu slova.
Děkuji za velký účet za topení,
protože to znamená. že je nám teplo.
Děkuji za paní, která sedí za mnou v kostele a dráždí mne svým
děsným zpěvem,
protože to znamená, že slyším.
Děkuji za stohy prádla k vyprání a k vyžehlení,
protože to znamená, že moji milí jsou mi blízko.
Děkuji za budík, který se ozývá ráno co ráno,
protože to znamená, že žiji.
Děkuji za únavu a za bolavé svaly na sklonku dne,
protože to znamená, že jsem mohl být aktivní.
zdroj: web.katolik.cz
UDÁLOSTI VE FARNOSTI
STALO SE
Pěší pouť ze Svaté hory u Příbrami do Lurd u konce
– aneb pár slov farníkům
Milí farníci,
s díky za Vaše modlitby a posty, kterými jste s námi v duchu šli prosit za mé
uzdravení, s Vámi chceme sdílet pár slov, jež jsou vlastně táž, která jsme
adresovaly všem, kteří si přáli být o naší pouti informováni průběžně krátkými
zprávami. Více osobně nebo na nějakém veřejném promítání, které jistě bude.
Nejkrásnější i nejdrsnější úsek naší pouti - švýcarské Alpy s tyrkysovými jezery
Marta:
Již víme, že viditelný zázrak se nestal. Přiznávám, že je mi z toho smutno,
neboť se za mé uzdravení modlilo a obětovalo tolik (!!!) lidí, a žít s tím je
náročné. Věřím ale, že se má nemoc zastavila nebo se třeba má postupně
zlepšovat. Obojí ale mohou potvrdit až lékařské testy někdy za půl roku až rok.
Každopádně víme, že Bůh nám dal milosti, které nevidíme, ale jsou důležitější
- vždyť on ví, co nejlépe potřebujeme, jen to teď zde na zemi fakt nevidíme.
Věřím, že Bůh dal mnoho milostí i těm, kteří jste se za nás modlili a drželi
posty, kteří nás přijali pod svou střechu na nocleh, kteří nám poradili, kudy jít
dál, kteří nám doplnily lahve vodou nebo dokonce nabídli zmrzlinu, rajčata aj.
Všechny jsem Vás vložila do přímluv Panny Marie lurdské v místě jejího
zjevení.
2
Moc děkuji za Vaše modlitby! Na povídání uslyšíte a uvidíte, co vše se díky
nim dělo. V neděli 31.8., kdy jsme se vrátily domů, jsme vyprávěly rodičům jen
to nejdůležitější - a až při tom jsem si uvědomila, jak MOC nás Vaše modlitby
nesly! Každý den se o nás Pán SKUTEČNĚ postaral. A pak, že Bůh není! Má
nás neskutečně rád a těšilo by mě, kdyby se lidé v podobných modlitbách a
obětech spojovali častěji. Stále je za co se modlit, tolik lidí čeká na uzdravení,
na nalezení práce, na vlídné slovo, na faktickou pomoc, radu, na uzdravení z
různých závislostí, vztahů v rodinách, na svého životního partnera, na štěstí,
které nepomíjí, na spásu... "Proste a dostanete, tlučte a otevře se vám!" Modlit
se společně i mimo mši svatou a sdílet při ni i ty špatné věci, co nás trápí,
nejen společné chvály, tak si představuji živoucí křesťanské společenství,
uprostřed nichž stojí Bůh. Kdyby nic jiného nebylo, než aspoň jedna společná
modlitba v tomto duchu v našich farních společenstvích, beru to jako zázrak,
kdy se lidské malé možnosti vpravdě otevírají působení Boha. Ještě jednou
Jemu a Vám díky za vše!
Na nejvyšším vrcholu naší cesty - Haggenegg, 1414 m.n.m., Švýcarsko
Jana:
Přátelé, co napsat?! Slova na vše nestačí... Bylo to nepopsatelné - ani jedno
oko nezůstalo v cíli suché :) , a podobnou zkušenost s tím, jak jsme každý den
i v těch nejmenších věcech plně neseni v Božích dlaních, bych přála zakusit
každému. A neskutečně se mi stýská - po horách i kamení, bahnu i slunci,
kopřivách i trávě, lesích i roští, jemném vánku i silném vichru, vůni hnoje i
benzínu (když vám někdo ráno chystá na vařiči snídani - díky, Ondro! :) ),
kamení v botách i bahnu na nohách, výhledech na kopce i hledání cesty mezi
kravinci :D , přelezání hrazení i přecházení pastvin s obřími býky a rohatými
kravami :D , rybníčku v botách i mokrých zádech, pestrosti barev lučního kvítí i
jednolitosi mlžné šedi, kručení v břichu i pohostinnosti dobrodinců, kamenných
vesnicích i omítnutých chlívcích, voňavých švýcarských hřbitovních
záchodcích i špinavých francouzkých kuchyních, spoustě úsměvů i vřelých
3
objetí, po slovech Grüssgot!, Grüezi! a Buon curage! Jak závidím naším
přátelům poutníkům, kteří putují až do Santiaga ještě 1 měsíc... Hned bych šla
též. Uteklo to tak rychle.. ale CESTA nekončí - jdeme dál - ULTREIA!!!
("ultreia" znamená v jazyce jižní Francie "stále dál!") Z něčeho tak velkého
bude člověk čerpat celý život a to je obrovský dar!
Téměř v cíli! Teď ještě k lurdské svatyni!
Marta a Jana Höferovi
Tábor Bozkov 2014 s táborovou hrou NOE
Měli jsme 3 oddíly: Chámovce, Šémovce a Jafatovce.
Noe přišel a řekl, co mu sdělil Bůh. Protože byl už starý, požádal syny o pomoc při stavbě Archy. Tu pak stavěli podle plánu, jak je popsal Bůh.
V táborové hře se stalo, že se tento plánek ztratil. Tak ho všichni hledali.
Když se plánek našel, tak všichni sháněli potřebný materiál na Archu.
Pak začala stavba Archy. Když byla hotová, bylo potřeba sehnat všechna
zvířata divoká i krotká. Všichni je sbírali i na výletě do Malé Skály, aby je mohli
nalodit. Poslední den tábora Hospodin zastavil déšť, a když opadla voda a
ukázala se pevnina, tak všichni spolu s Noemem poděkovali u obětního ohně.
Odměnou všem byla pizza a dárky od P. Edwarda. Objevila se tam lidská
duha a dokonce i skutečná duha, která nám připomíná smlouvu Hospodina.
Dětem se na táboře nejvíc líbila skalka, kde běhaly živé, nefalšované ještěrky
a plazili se tam i hlemýždi s ulitami.
Vypadá to, že vedle spokojených dětí byli spokojeni i vedoucí a kuchařky.
A jistě spokojený byl i náš Pán, Hospodin, který stvořil nebe i zemi.
O táboře povídal Lukáš Matyska, jeden z vedoucích
4
BUDE SE DÍT
Biblická hodina
Každou první a třetí středu v měsíci.
Pravidelné setkání mladých
Od 12. září na faře v Kyjích.
Určeno pro mládež od 12 let.
Program: společenské hry, hry na hřišti, společná modlitba, další aktivity.
Pravidelné setkání žen a maminek
Od 12. září každý druhý pátek v měsíci na faře
Výuka náboženství
Od září začíná výuka náboženství v naší farnosti.
Vyučuje P. Edward Walczyk. Přihlášky do 15. září
Středa – mladší věková skupina – v Kyjích
Čtvrtek – mladší a střední věková skupina – v Oáze
Pátek – mládež – v Kyjích
Plánovaná setkání na tento rok
1 a 3 středa v měsíci
1. čtvrtek v měsíci
2. úterý v měsíci
2. pátek v měsíci
1 a 3. pátek v měsíci
Každý úterý v měsíci
Každý čtvrtek v měsíci
biblická hodina od 19.00 hod
mše sv. v Oáze od 18.00 hod
setkání mužů 19.00 hod.
setkání žen od 19.15 hod,
setkání mládeže od 19.30 hod
příprava katechumenů na křest od 18.00 hod.
příprava na biřmování od 19.00 hod.
Národní svatováclavská pouť ve Staré Boleslavi 28. září
23. pěší pouť naší farnosti.
Program obvyklý, podrobnosti v ohláškách, na vývěsce, v kostele sv.
Bartoloměje, v Oáze na Černém Mostě a na www.farnostkyje.cz
5
ZAUJALO NÁS
NEUMĚLCŮM ŽIVOTA
Marek (Orko) Vácha:
Brno: 2014, 205 s.
Stojí před stovkou posluchačů a přednáší přes
hodinu vcelku monotónním hlasem. V dnešní době
skoro odvážný čin. Nespoléhá na působení obrazu,
komunikaci s posluchačem formou gest, řečnických
otázek apod. Má dar slova. „Následující nabízím a
nevnucuji…“, zazní několikrát během přednesu. A
podobné je to s jeho knihou. Zasáhne posluchače i
čtenáře a ten je na rozpacích, jestli se může odvážit veřejné reflexe – má
pocit, že vstupuje do příběhu navýsost osobního.
Přečetla jsem knihu Neumělcům života od jejího vydání v únoru 2014 třikrát
a k ústřednímu osobnějšímu příběhu jsem se vracela ještě několikrát. Sáhla
jsem po dalších Váchových knihách, počínaje Šestou cestou (vyd. 2004), přes
Probuzení (2009) a Modlitbu argentinských nocí (2011) až po Loď (2012),
1)
abych mu porozuměla. A znovu vyvstala otázka – psát či nepsat subjektivní
zamyšlení nad uměleckým dílem, které někoho může vybízet k meditaci,
2)
někoho spíše provokovat či pohoršit? Patřím k oněm neumělcům života, kteří
budou napínat své síly k free solo – výstupu bez jištění (zdánlivě mimo naše
možnosti) – v oblasti duchovní - - - doufat, že moje láska a vůle zaklesnuté do
sebe vydrží celou tu pozemskou pouť. Je mi blízká Váchova charakteristika
víry, jako existenciálního pádu do prostoru, skoku do temnoty, závazku a
vztahu (s. 24).
Poselstvím první části knihy je myšlenka Boha-Tvůrce, který stvořenému
(tedy i nám lidem) předal kus stvořitelského charismatu, a je na našem
rozhodnutí, jak jej využijeme. Součástí tohoto daru je svobodná vůle, přání
Boha, aby se člověk naučil sám rozhodovat a nést za svá rozhodnutí
odpovědnost: „Věřím, že Bůh bere moje rozhodnutí mnohem vážněji než já
sám, že Bůh má pro mě úctu mnohem větší, než je moje sebeúcta.“ (s. 73)
Následující osobnější příběh přináší obrazy free solo, při nichž zamrazí.
Autor nahlíží do soukromých nocí (nocí duše) zdánlivě šťastných manželů,
rozvedených nebo kněží.
V další kapitole se věnuje podobenství o marnotratném synu, především
příběhu staršího syna. Uvažuje o černobílému vidění světa, pýše těch, kteří
rozhodují o tom, kdo je dobrý a kdo špatný, a jsou přitom přesvědčeni o vlastní
hluboké pokoře. Ukazuje na následky takového dělení – koncentrační tábory.
Křesťanství rozetne duši do krajnosti, napne lidské síly k odpuštění,
velkorysosti a lásce (s. 186).
Váchovy knihy nejsou pro každého. Pomalu otevírají třinácté komnaty
našich duší a pak se začínají dít věci – zásadní a potřebné…
H.M.K.
6
-------------------------------Neopomněla jsem ani další knihy (vše vydalo brněnské nakladatelství Cesta): Tančící skály (2003), Návrat ke Stromu života (2005) a Místo, na němž
stojíš, je posvátná země (2008) popularizují jednak otázky vztahu přírodních
věd a teologie, jednak etické problémy současné genetiky.
Pro následující tituly je společné spojení umělecké fotografie a textu: Poslední
země. Antarktida (2007), Kéž bych pod hvězdami dobře odtančil svůj tanec
(2010), kalendáře na roky 2009 a 2013.
Vědomě ale pomíjím Váchovy vědecké práce z oblasti lékařské etiky
(římskokatolický kněz Vácha je přednostou Ústavu etiky 3. lékařské fakulty
Univerzity Karlovy v Praze) a rozhovor s českým trapistickým mnichem Karlem
Satoriou (Život je sacra zajímavej, Cesta 2013), kterému se případně budu
věnovat jindy.
2)
Váchova charakteristika neumělců života viz první ukázka z knihy.
-------------------------------1)
Ukázky:
„Vždycky jsem spíše fandil dívkám, které se obvykle moc neuměly obléknout a
byly si toho trapně vědomy. Byl jsem spíše na straně bojácných typů, kterým
se nikdy nedařily vztahy a těžko se seznamovaly...
Mám rád především ty, co neumějí život, žehnám všem nesebevědomým, co
mají plno dobré vůle a lásky, kterou touží dát, co jsou citliví a se kterými se
život zpravidla nemazlí, žehnám všem úzkostným typům, kteří se nejsou s to
prosadit, ne proto, že by byli zbabělí, ale zkrátka jen proto, že pro některé
jemnější květiny je džungle příliš nemilosrdná. ... mám pochopení pro chlapce
v brýlích, kteří nikdy neřekli ani jedno sprosté slovo, pro všechny, o kterých se
s lehkým přezíráním a špatně hranou shovívavostí říká, že jsou spíše studijní
typy. Kteří nemají hroší kůži a určité věci po nich nestečou....
Žehnám všem, kteří se podobně jako já v noci budí úzkostí, všem, kteří se
mnohokrát rozhodli nesprávně nebo kteří nejsou s to se vůbec rozhodnout...“
(s. 43–44, 46, Neumělcům života)
* * *
„Samota, která mrazí, která není ani heroická, ani pyšná, ani obdivuhodná,
která jen je. Samota jako prostor, kdy za skleněnou zdí vidím své bratry a
sestry a všechny své dívky, se kterými jsem kdy chodil. Všechny polibky, které
jsem kdy dal a které jsem kdy dostal, byly polibky přes sklo.
Tak jako se touží dávat Bůh, se toužím dávat i já. A jako on, ani já nechci
dávat něco, nýbrž se. Chci, aby i moje láska vypálila do lidských a Božích
rukou a srdcí ohnivé rány a aby lásku a bolest mého srdce na chvíli pocítil
Bůh. Láska se posmívá všem hranicím a jejím jménem je nekonečno. Nechci
milovat jen napůl či na tři čtvrtě. Podobně jako Bůh chci jít na konec možností,
na sráz světa, na doraz duše, na hranu světla. Chci, aby i moje láska
vypalovala stigmata do rukou a srdcí lidí i do Božího těla.“
(s. 144–145, V našich soukromých nocích)
7
FARNÍ KNIHOVNA
BARTOLOMĚJKA
Z VLN, KTERÉ ZKAMENĚLY
Daniel Reynek
Texty Bohuslava Reynka, Suzanne Renaud, Jiřího
Reynka
Ukázka:
Večerní
okna
Řeknete, že mám v prvém poschodí dvě okna vedoucí do sadu zastavená květinami - ale není to
jen tak! Opijte se, nebo se dlouze modlete nevyslyšeni, nebo se vystavte vydatnému pokušení, prostě pomozte si k obraznosti, a hned poznáte, že to tam nejsou dva chomáče
rozvité pelargonie, ale jsou to veliké rány po uřezaných prsech mučednice, že
čerň a zlatost, které máte za pučící stromy v západu slunce, jsou její líbezně
prokreslenou, úchvatem ustrnulou tváří a jejími rozpuštěnými vlasy. A vedle to
vysoké není svlačec na prutu, to je žebř Jakobův a chór andílků ve vonných
řízách tu čeká na dívčinu duši, aby ji odnesli do lůna Abrahámova. A zdá -li se
vám, že v druhém okně mám fuchsii, já tvrdím, že jsou to krůpěje Krvavého
Potu. Nevidíte-li Pána, to ještě vám prominu, zéterněl bolestí a také jej, těžko
rozeznávám, ale jak byste neviděli zahrady, naší zahrady, zahrady oliv? A
není-li všecka mřežována kříži a křížky? A reflexy zapadšího slunce v skle
vidíte? Ó ne, to jsou pochodně pochopů a Jidáš dole mňouká nedočkavostí
jako ryšavý kocour po úkoji.
Bohuslav Reynek
Ediční poznámka
Fotografie Daniela Reynka v této knize doprovázejí básně jeho rodičů, Bohuslava Reynka a Suzanne Renaud. Danielův bratr Jiří pak přeložil další dva
zde publikované prozaické texty. Fotografie a texty vybral a a uspořádal editor
knihy, s přihlédnutím k preferencím Daniela a Jiřího Reynkových.
Krásný zážitek z této knihy Vám přeje Věra Tůmová
Natanael vychází vždy první neděli v měsíci. Náklad 60ks. Za příspěvek na pokrytí nákladů děkujeme. Své
příspěvky do příštího čísla posílejte na e-mail [email protected] do 28.9.2014. Technicky zajišťují:
P.Fiala, J.Höfer a H.Rošická.
●
Další informace o farnosti na www.farnostkyje.cz.