4 - Petr Olšák

Transkript

4 - Petr Olšák
[1]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[2]
Zobrazenı́ (zatı́m ne nutně lineárnı́)
• přiřazuje každému prvku x jedné množiny (L1 ) jednoznačně
prvek y množiny druhé (L2 ). Značı́me A : L1 → L2 .
Lineárnı́
zobrazenı́
• množině M ⊆ L1 zobrazenı́ A přiřadı́ množinu hodnot A(M).
• Zachovává operace + a ⋅ lineárnı́ho postoru.
• zobrazenı́ je prosté (injektivnı́), pokud každým dvěma různým
vzorům přiřadı́ různé obrazy.
• prvku x zobrazenı́ A přiřadı́ prvek y, který nazýváme hodnota
zobrazenı́ v bodě x nebo obraz prvku x a značı́me jej A(x). Mluvı́me-li o obrazu prvku x, pak prvek x nazýváme vzor.
• zobrazenı́ je na L2 (surjektivnı́), pokud každý prvek v L2 má svůj
vzor.
• Přenášı́ vztahy mezi vektory jednoho prostoru do druhého.
• zobrazenı́ je bijektivnı́, je-li prosté a na.
a) zobrazeni, 5, b) P. Olšák, FEL ČVUT, c) P. Olšák 2010, d) BI-LIN, e) L, f) 2009/2010, g)
L
. Viz p. d. 4/2010
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[3]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[4]
Definice lineárnı́ho zobrazenı́
Princip superpozice
Zobrazenı́ A : L1 → L2 je lineárnı́ (homomorfismus), pokud jsou L1
a L2 lineárnı́ prostory a pokud zobrazenı́ „zachovává operace“, tj.
→
→
∀−
x ,−
y ∈ L1 , ∀α ∈ R je:
Lineárnı́ zobrazenı́ A : L1 → L2 převádı́ lineárnı́ kombinace vzorů
v L1 na lineárnı́ kombinace obrazů v L2 se stejnými koeficienty,
tedy:
→
→
→
→
A(−
x +−
y ) = A(−
x ) + A(−
y ),
→
→
x ) = α ⋅ A(−
x ).
A(α ⋅ −
Operace +, ⋅ vlevo obou rovnostı́ jsou operacemi v L1 a operace +, ⋅
vpravo jsou operacemi v L2 .
Přı́klady: Funkce f : R → R, f (x) = ax, dále zobrazenı́, které přiřadı́ diferencovatelné funkci derivaci, integrovatelné funkci určitý
integrál, funkci posloupnost f (1), f (2), . . ., posloupnosti po částech
konstantnı́ funkci, orientované úsečce jejı́ průmět do roviny, vektoru souřadnice, . . .
Zajı́mavý přı́klad: f : R+ → R (operace na R+ jsou x ⊕ y = xy,
α ⊙ x = xα , operace na R jsou „obvyklé“), f (x) = ln(x).
→
→
→
→
→
→
x 1 + α2 −
x 2 + · · · + αn−
x 1 ) + α2A(−
x 2) + · · · + αnA(−
A(α1 −
x n)
x n) = α1 A(−
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[5]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[6]
Zachovánı́ obalů
Jádro lineárnı́ho zobrazenı́
Důsledek principu superpozice je: A(〈M〉) = 〈A(M)〉, neboli:
Definice: Jádro lineárnı́ho zobrazenı́ A : L1 → L2 je podmnožina
Ker A ⊆ L1 definovaná vztahem
• Je-li P lineárnı́ podprostor v L1, je A(P) lineárnı́ podprostor v L2 .
→
→
→
Ker A = {−
x ∈ L1, A(−
x)=−
o },
• A(L1 ) je lineárnı́ podprostor v L2.
tj. je to množina vzorů, které majı́ nulový obraz.
Věta: Jádro lineárnı́ho zobrazenı́ A : L1 → L2 je lineárnı́ podprostor v L1.
→
→
→
→
→
→
→
→
Důkaz: necht’ A(−
x)=−
o , A(−
y)=−
o . Pak A(−
x +−
y ) = A(−
x )+ A(−
y)=
−
→
−
→
−
→
−
→
−
→
−
→
−
→
o + o = o . Dále A(α x ) = α A( x ) = α o = o .
Cvičenı́: Najděte jádra dřı́ve zmı́něných přı́kladů lin. zobrazenı́.
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[7]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
Defekt a hodnost lineárnı́ho zobrazenı́
Přı́klad A : R → R
Definice: Defekt lineárnı́ho zobrazenı́ A : L1 → L2 je dim Ker A.
Hodnost lineárnı́ho zobrazenı́ A : L1 → L2 je dim A(L1 ).
Zobrazenı́ A je v bodě (x1, x2, x3, x4) ∈ R4 definováno hodnotou:
Lapidárně: Defekt určuje, kolik dimenzı́ se „ztratı́“ při přechodu od
vzorů k obrazům. Hodnost je dimenze podprostoru všech obrazů.
Cvičenı́: Najděte defekty a hodnosti dřı́ve zmı́něných přı́kladů
lin. zobrazenı́.
4
[8]
3
A(x1 , x2, x3 , x4) =
= (x1 + 2x2 + 2x3 + 4x4 , 2x1 + x2 + 3x3 + x4, 3x1 + 3x2 + 5x3 + 5x4)
Toto zobrazenı́ je zjevně lineárnı́. Najdeme jeho jádro, defekt a
hodnost.
[9]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[10]
Defekt plus hodnost
Prosté lineárnı́ zobrazenı́
Věta: Defekt plus hodnost lineárnı́ho zobrazenı́ A : L1 → L2 je
rovno dimezni L1 .
Věta: Lineárnı́ zobrazenı́ je prosté právě když má nulový defekt.
Důkaz (jen náčtr, podrobně viz linal2.pdf)
Důkaz: Nemá-li nulový defek, zjevně nenı́ prosté. Má-li nulový
→
→
→
→
defekt a nenı́ prosté, odvodı́me spor. A(−
x ) = A(−
y ), tj. A(−
x )−A(−
y)=
−
→
−
→
−
→
−
→
−
→
−
→
A( x − y ) = o , takže v jádru ležı́ x − y 6= o , takže A nemá nulový
defekt.
Věta: Lineárnı́ zobrazenı́ je prosté právě když lineárně nezávislé
vzory převede na lineárně nezávislé obrazy.
Důkaz: Nenı́-li prosté, pak má nenulový defekt a netriviálnı́ jádro.
Existuje tedy nenulový vektor (lin. nezávislý), který se zobrazı́ na
nulový vektor (lin závislý).
Je-li prosté a obrazy nezávislých vzorů jsou lin. závislé, pak dostaneme spor s principem superpozice (ukázat podrobněji...).
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[11]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[12]
Zobrazenı́ lineárně závislých vzorů
Izomorfismus
vytvořı́ vždy lin. závislý obraz. Stačı́ použı́t princip superpozice.
Zobrazenı́ A : L1 → L2, které je lineárnı́, prosté a na L2 se nazývá
izomorfismus.
Pozorovánı́: Izomorfismus převádı́:
• LN množiny na LN množiny (protože je prostý a lineárnı́),
• lin. kombinace na lin. kombinace obrazů (protože je lineárnı́),
• LZ množiny na LZ (protože je lineárnı́),
• podprostory na podprostory (protože je lineárnı́),
• lineárnı́ obaly na lineárnı́ obaly (protože je lineárnı́),
• báze na báze (protože převádı́ LN množiny na LN množiny),
Izomorfismus zachovává dimenze převedených podprostorů a zaručı́, že dim L1 = dim L2 (protože je lineárnı́ prostý a na).
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[13]
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
Vlastnosti izomorfismů
Zobrazenı́ souřadnic je izomorfismus
• Složenı́ izomorfisu je izomorfismus
Je třeba ověřit
• Inverze k izomorfismu existuje a je to izomorfismus
• linearitu,
• zda je toto zobrazenı́ prosté
• zda je „na“ Rn .
BI-LIN, zobrazeni, 5, P. Olšák
[15]
Izomorfnı́ lin. prostory konečné dimenze
Definice: Dva lineárnı́ prostory L1 a L2 jsou izomorfnı́, existuje-li
izomorfismus A : L1 → L2.
Pozorovánı́: Každý lineárnı́ prostor L konečné dimenze n je izomorfnı́ s Rn. Tı́m izomorfismem jsou souřadnice vzhledem k bázi.
Věta: Každé dva lineárnı́ prostory stejné konečné dimenze jsou
vzájemně izomorfnı́. (Důkaz plyne z vlastnostı́ izomorfismu.)
Důležité: Z pohledu lineárnı́ algebry (vlastnostı́ vzešlých z axiomů linearity) nenı́ mezi dvěma izomorfnı́mi lineárnı́mi prostory
žádný rozdı́l. Můžeme si vybrat, ve kterém z těchto dvou lineárnı́ch
prostorů budeme algebraický problém řešit. Obvykle se problém
řešı́ v Rn, kde můžeme využı́t algoritmy souvisejı́cı́ s maticemi.
[14]

Podobné dokumenty

Základy obecné algebry

Základy obecné algebry 4) T 7→ M \ T =: T ′ je unárnı́ operace na množině všech podmnožin P(M ) množiny M . Definice 1.4. Bud’ A množina, n ∈ N0 , D ⊆ An . Potom zobrazenı́ ω : D → A se nazývá n-árnı́ parciáln...

Více

1 Základy 2 Výroková logika 3 Formáln´ı axiomatický systém logiky

1 Základy 2 Výroková logika 3 Formáln´ı axiomatický systém logiky Lineárnı́ (vektorový) prostor L je taková množina, že platı́: 1. (L, +, θ, −) je komutativnı́ grupa 2. Ke každému čı́slu α nějakého tělesa T a každému prvku x ∈ L je jednoznačně při...

Více

8 Urcitý integrál, krivkový integrál a Cauchyovy integráln´ı vety

8 Urcitý integrál, krivkový integrál a Cauchyovy integráln´ı vety Necht’ ϕ, ϕ1 , ϕ2 , . . . , ϕn , n ∈ N, jsou souhlasně orientované Jordanovy křivky v C takové, že Int ϕj ⊂ Int ϕ pro j = 1, 2, . . . , n a Int ϕj ∩ Int ϕi = ∅ pro i 6= j. Jestliže funkce f j...

Více

Matematika I

Matematika I kde p je libovolné čı́slo. Ze druhé rovnice určı́me y = −11p/5. Po dosazenı́ do 1. rovnice vypočteme x = −3y − 5z = 8p/5.

Více

SA1 skripta - MATEMATIKA online

SA1 skripta - MATEMATIKA online a) primitivnı́ pojmy - ty, které nejsou definovány Př. bod, množina b) axiomy - tvrzenı́, která se nedokazujı́ (považujı́ se za platná) Př. Existuje prázdná množina. c) definice - zavede...

Více

O imaginární matematice

O imaginární matematice Necht’ γ je jednoduchá uzavřená po částech hladká kladně orientovaná křivka v C a necht’ funkce f : C → C je holomorfnı́ na Ω = int γ a spojitá na Ω. Pak pro každé z0 ∈ Ω a n ∈ N ∪ {0} ...

Více

Vázané metody lineárn´ı perspektivy

Vázané metody lineárn´ı perspektivy • nynı́ bod Ap přenesme z Mongeova promı́tánı́ do perspektivnı́ho obrázku pomocı́ průsečné metody: z půdorysu odměřme vzdálenost mA =|Ap1 H1 | bodu Ap od hlavnı́ vertikály HZ a na horizo...

Více

Diskrétní matematika a logika

Diskrétní matematika a logika + C. J. Hogger, Essentials of Logic Programming, Clarendon Press, Oxford, 1990 Dále v textu není jediná zmínka o modelech výpočtu (například o Turingových strojích nebo λ-kalkulu), o teorii formáln...

Více