Kaple sv. Jana Nepomuckého

Příloha č. 2/2011/str.1
Kaple sv. Jana Nepomuckého v Horosedlech
Blížící se výročí 300 let od vysvěcení kaple nově vystavěné v Horosedlech v období let 1711 až 1713
tehdejšími majiteli Horosedel Janem Františkem, svobodným pánem z Tallenbergu a jeho manželkou
Josefou Maxmiliánou, rozenou z Löwenfels, bylo důvodem, že jsem se jako kronikář obce – amatér
pokusil připomenout velmi cenné informace, které nám zanechal pan Jan Toman v publikaci
„Minulost a přítomnost vsi Horosedel“ (dále jen J. T.) a doplnil je o některé nově získané údaje.
Zmíněné období popisuje J. T. na straně 33 – 49
J.T. str. 33 Novým majitelem Horosedel se stal Jan František, svobodný pán z Tallenbergu a jeho
manželka Josefa Maxmiliána rozená z Löwenfels. Tallenbergové byla původně německá měšťanská
rodina, jejíž členové se po bitvě bělohorské uplatnili v Čechách jako úředníci různých zemských
úřadů. V Prácheňsku se Tallenbergové objevují již v druhé polovině stol. 17. nějaký čas jako držitelé
malého rytířského statku Pole na Blatensku.
Znění kupní smlouvy, jíž se po Sternbercích stali majiteli Horosedel Tallenbergové neznáme a proto
nelze ani udal přesně, kdy byl prodej uskutečněn. Jistě to nebylo hned v r. 1708, ale mohlo to být o
něco později. Určitě to však bylo před rokem 1711, v němž se nová horosedlská vrchnost velkoryse
uvedla v držení statku výstavbou poměrně velké a nákladné zámecké kaple, jejíž výstavba a
zařízení bylo prováděno v letech 1711 – 1714, jak je to vyznačeno jednak nad vchodem do kaple a
na zvonu, který byl zavěšen na vížce kaple. Formální žádost o povolení k výstavbě kaple podal p.
Tallenberg pražské arcibiskupské konsistoři 7. listopadu 1711, která 28. ledna 1713 pověřila
píseckého děkana a vikáře P. Václava Bezděku, aby nově vystavěnou kapli vysvětil.
J.T. str. 34 Podle matričních zápisů mirovických narodilo se manželům Tallenbergovým
v Horosedlech jediné dítě a sice 7. září 1720 dcera Marie Kateřina. Po roce však – přesně 29. září
1721 zemřela a byla pohřbena v pohřební kryptě Loubských v mirovickém kostele, kde již dříve byla
pohřbena i druhá slečna Tallenbergových, jejíž úmrtní zápis však v milovických matrikách
zaznamenán není. J.T. str. 35 P. Tallenberg koncem roku 1721 dal se svolením pražské
arcibiskupské konsistoře, ale bez vědomí orlického patronátu vyzdvihnout z mirovické pohřební
krypty Loubských nedávno tam pohřbenou dceru a i dříve již tam pochovanou druhou dceru a
nechal je převézt ke karmelitánům do Prahy. K tomuto rozhodnutí byl p. Tallenberg přinucen
nadměrným požadavkem faráře Kamlacha zaplacením vysoké částky k milovickému kostelu za
souhlas k pohřbení svých dcer v kryptě.
Příloha č. 2/2011/str.2
Pokusil jsem se vyhledat v matrikách pražských kostelů na Malé Straně zápisy o pohřbení členů
rodiny p. Tallenberga z Horosedel, zde jsem však nic nezjistil. Avšak z Genealogické sbírky Jana
Václava hraběte Dobřenského z Dobřenic, uložené v Národním archivu v Praze (ul. Mil. Horákové)
jsem pod sign. 1105 – Talmberk zjistil, že zde je Jan František Tallenberg přiřazen jako potomek rodu
Talmberků. Podle údajů Dobřenského by synem Franze Maxmiliána Leopolda
na Ratajích,
Talmberku…… a matky Evy Reginy. Jan František Leopold se narodil jako poslední z dětí zmíněných
rodičů dne 1. 10. 1680. Oddán byl s Josefou Maxmiliánou z Löwenfels narozenou v Německu dne 9.
11. 1706 v Pohoří. Dne 6. 8. 1716 se jim narodila dcera Marie Anna, která zemřela 13. 8. 1718 o dva
roky později dne 5. 9. 1720 se narodila druhá dcera Marie Kateřina, která jak již víme , zemřela 29. 9.
1721. Obě dcery byly převezeny ke karmelitánům do Prahy. Jan František Tallenberg zemřel
v Horosedlech dne 27. 9. 1730 ve věku 50 roků a i on byl podle poznámky Dobřenského pohřben u
karmelitánů v Praze. V roce 1735 zemřel v Horosedlech další z rodu Tallenbergů Josef Václav. Ten byl
podle údajů Dobřenského synem Janova bratra Františka Antonína, narodil se v Praze 22. 3. 1711, a
když v Horosedlech dne 8. 6. 1735 zemřel, bylo mu teprve 24 roků a jak je uvedeno v matrice
mirovické byl (i podle údajů Dobřenského) skutečně posledním mužským potomkem po svém dědu
Františku Maxmiliánovi Leopoldovi na Ratajích a Talmberku. Byl tedy synovcem horosedlského Jana.
Rozdíl mezi zařazením rodu Tallenbergů, jak uvádí pan učitel Jan Toman a jak jej zařadil ve své
genealogické sbírce Dobřenský soudit nemohu a rád jej přenechám k posouzení odborníkům
současným či budoucím.
Pokud se týká kupní smlouvy, jíž se stali Tallenbergové majiteli Horosedel, podařilo se mi v Národním
archivu vyhledat zápis z 29. listopadu 1714, kdy do desek zemských byl vložen text kupní smlouvy ze
dne 20. 11. 1710 , kdy „vysoce urozená paní Clara Bernerdina, ovdovělá hraběnka ze Sternberka
prodala vysoce urozenému Janu Františkovi z Tallmberka a jeho choti paní Josefě Maxmiliáně rozené
z Löwenfels statek Horosedlo v prácheňském kraji ležící“. (Fotokopii tohoto zápisu vedeme jako
součást kroniky obce). Víme již tedy kdy k prodeji došlo , i to, že pan učitel Toman se ve svém
odhadu nemýlil.
Již několik let, když jen tak procházím kolem kaple, nebo když ze zahrady na ni pohlédnu, či před
přípravou kaple na každoroční poutní mši svatou uvnitř rozjímám, vždy si říkám, komu asi prošlo dle
mého odhadu 500 tun stavebního materiálu rukama, čí ruce asi vyřezaly ten krásný oltář, kdo vyřezal
sochy ,jež zdobí vnitřek, jaký zvuk měl onen positiv, jehož torzo na chóru zbylo, jaký zvuk měl původní
zvon, který v roce 1942 padl za oběť poslednímu válečnému běsnění? Odpověď na řadu svých otázek
již nikdy nedostanu, ale na tu první, kdo patrně měl v rukách všechen stavební materiál bych se
pokusil odpovědět. Nepochybuji, že zdejší poddaní přiložili při stavbě kaple „ruku k dílu“. Jak uvádí J.
Toman na str. 37 – 41 došlo v roce 1713 k pořízení nového pozemkového katastru. Rektifikační
Příloha č. 2/2011/str.3
vizitační komise tehdy v Horosedlech zjistila, že zdejší poddaní jsou nuceni robotovat celoročně po
celý týden, tj. 6 dní v týdnu od samého jitra až do pozdního večera. Komise důrazně upozornila a
vytkla vrchnosti, že to odporuje platným patentům a stanovila, aby 10 sedláků robotovalo volským
potahem jen 4 dny v týdnu a ostatních 7 osedlých, aby vykonávalo v týdnu 4 dny roboty pěší. J. T. na
straně 38 a 39 uvádí jména hospodářů z roku 1719. A já si předsevzal, že přece z matrik se dá najít,
kdo v té době v obci žil. Jako vždy, ani tentokrát to nebylo tak jednoznačné. Matriky mirovické jsou
k dispozici od roku 1646 do roku 1684 (kniha 1), pak však další kniha chybí až do roku 1708 a
pokračuje kniha 2 od roku 1708 do roku1742. Zajímá-li nás období 1711 – 1714, je zřejmé, že
kontinuita zápisů a sledování obyvatel je přerušeno. I tak se však dá například zjistit, kdo od roku
1708 vstoupil v stav manželský, komu se v té době rodily děti a byl takzvaně v produktivním věku. Ze
zápisů matriky zemřelých (s jistou nepřesností udaného věku) se dá zpětně vypočítat věk osob ve
sledovaném období. Jak to dopadlo? Dle zápisů matriky žili v obci Horosedly od r. 1708:
Šimon Šátava se ženou Markétou – děti 1708 Kateřina, 1713 Kašpar
Václav Korecký, žena Dorota – děti 1708 Ludmila, 1711 Vojtěch, 1713 Kateřina, 1715 Jakub,
1718 Pavel, 1720 Dorota
Vít Kotnaur, žena Anna – děti 1708 Martin,1713 Jan
Řehoř Končelík, žena Alžběta- děti1708 Dorota,1710 Josef, 1711 Matěj, 1714 Marta, 1717 Bartoloměj
Tomáš Koňas, žena Voršila – děti 1708 Tomáš, 1711 Anna
Georg Geyer, šenkýř, žena Kateřina – děti 1709 Pavel, 1712 Jan
Josef Končelík, žena Lidmila – děti 1709 Josef a Jan, 1710 Vít, 1712 Václav
Martin Bahenský-Bartoš, žena Eva – děti 1709 Kateřina, 1718 Dorota
Jakub Šátava, žena Mara – děti 1709 Jan, 1711 Kateřina, 1712 Mařena, 1714 Jan
Bartoloměj Hájek, žena Veruna – děti 1709 Anna, 1711 Bartoloměj, 1713 Dorota, 1715 Mařena,
1717 Tomáš
Pavel Pivo, žena Anna – děti 1709 Vít, 1711 Kateřina, 1716 Jan, 1719 Václav
Jan Bartoš, žena Alžběta – děti 1709 Kateřina, 1711 Barbora, 1713 Tomáš, 1716 Vojtěch, 1718 Anna
Jan Červený, žena Anna - děti 1709 Barbora
Václav Baloun, žena Anna – děti 1710 Kateřina
Martin Bartoš, žena Kateřina – syn Šimon
Matouš Červený, žena Lidmila – děti 1712 Dorota, 1713 Matěj, 1715 Bartoloměj
Řehoř Kotnaur, žena Kateřina – děti 1712 Ludmila, 1715 Rosina
Martin Kotnaur, žena Eva – děti 1713 Eva, 1715 Václav
Matěj Kotnaur, žena Alžběta – děti 1714 Eva, 1716 Václav
Matěj Kotnaur, žena Anna – děti 1715 Eva-Kateřina, 1718 Kateřina, 1720 Magdaléna
Příloha č. 2/2011/str.4
Vít Kotnaur, žena Kateřina – děti 1715 Anna-Mařena
Josef Kotnaur žena Lidmila – syn 1715 Martin
Václav Vinopal,žena Kateřina – děti 1716 Magdaléna, 1718 Rosina, 1720 Anna
Martin Podhradský, žena Dorota – děti 1715 Matěj, 1717 Jan, 1718 Havel
Václav Trnka, žena Dorota – děti 1715 Marie-Josefa, 1717 Matěj, 1719 Jan
Martin Trojan, žena Anna – syn 1716 Jakub
Vít Trojan, žena Kateřina- dcera 1717 Kateřina
Václav Trojan, žena Alžběta – dcera 1718 Kateřina
Jakub Vrba, žena Magdaléna – děti 1718 Dorota, 1720 Anna
Ondřej Černý, panský ovčák, žena Ludmila – dcera 1712 Anna
Jan Dolejší, žena Anna – dcera Dorota
Krom výše uvedených žili v obci patrně v roce 1710 i následující obyvatelé:
Barbora Králová -
16 let
Václav Korecký
60
Matěj Kotnaur
50
Václav Borák?
55
Anna Šlapáková
25
Řehoř Pišek
80
Bartoloměj Hájek
30
Markéta Šátavka
50
Alžběta Trnková
25
Veruna Kalinová
17
Řehoř Končelík
69
Magdalena Klinková
51 - služebná p. Tallenberga
Kateřina Chvalová
41 - polní mistrová
Alžběta Šabalková
36
Eva Menšíková
60
Mařena Kotnaurka
15
MaříMagdaléna Baštová
49
Alžběta Šátavová
7
Anna Kozelochová
52
Václav Bašta
48
Voršila Uhlířová
17
Anna Tesařová
46
Příloha č. 2/2011/str.5
Anna Šabatová
6
Mařena – Řehoře žena
46
Řehoř Řemaška – švec
46
Dorota Končelíková
5
Ludmila Baštová
15
Anna Baštová
3
Eva Kotnoaurová
69
Magdaléna Kotnaurová
Alžběta Vecíňková?
Anna Nedvědová
6
51 – z horosedlského mlýna
6
Myslým, že výše uvedené údaje matrik se v zásadě shodují se jmény tehdejších hospodářů, jak je
uvádí J. T. na str. 38 a39 Končelík Řehoř, Hájek Bartoloměj, Červenej Matouš, Kotnour Matěj, Pivo
Pavel, Šátava Šimon, Koňas Tomáš, Bartoš Jan, Korecký Václav, Kotnour Tomáš, Švec Josef, Dolejší
Jan, Kotnour Vít, Bašta Václav, Bahenský Václav, Johánek Jakub, Trojan Jan, mlynář Řehoř Pešek,
šenkýř Jiří Kayer, panský ovčák Ondřej Černý.
M. Křiváček 2012