stáhnout

VENKOVNÍ A VNITŘNÍ OSVĚTLENÍ HISTORICKÝCH BUDOV
Ve světle znovuzrození staveb
Ve světle znovuzrození staveb
Venkovní a vnitřní osvětlení historických budov
Vyspělost kultury dané země se pozná mimo jiné podle toho, jak se dokáže starat o odkaz
Obsah
předchozích generací a jak nakládá s památkami, které zdědila po předcích. V České republice
jsme za poslední desetiletí ušli velký kus cesty a tisíce chátrajících památek, sakrálních staveb
i historických budov prošly obnovou a znovu slouží svému účelu nebo jsou otevřeny veřejnosti
2
Oblastní galerie Liberec
6
Bazilika a muzea Velehradu
je finálním zakončením znovuzrození staveb.
9
Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích
Za dvacet let jsme realizovali stovky projektů po celé České republice: od Prahy, přes většinu
13
Jezuitská kolej v Kutné Hoře
velkým měst až po zapadlé vesnické kostely… Jsme rádi, že můžeme svými znalostmi
19
Klášter trapistů v Novém Dvoře
Seznamte se s projekty, které Etna iGuzzini realizovala v oblasti památkové péče, navštivte nás,
21
Muzeum barokních soch v Chrudimi,
přizvěte ke konzultaci… celý náš tým je připraven s vysokou odborností a nasazením řešit i Váš
rekonstrukce kostela sv. Josefa
22
Zámek Pacov, regionální kulturní a společenské centrum
23
Kostel Narození Panny Marie, Želiv
25
Osvtětlení obrazu Poslední večeře
s novými funkcemi. Téma památkové péče je komplexní obor, do něhož naše aktivity zasahují
malou, nicméně podstatnou částí: osvětlení interiérů nebo exteriérů památkových objektů
a zkušenostmi přispívat ke znovuzrození staveb, jež jsme si také vytkli za titul této publikace.
projekt v oblasti osvětlení památkových objektů.
Ing. Miloslav Naděje a Vladimír Dohnal
Oblastní galerie Liberec
Nové výstavní prostory s nejmodernějšími LED osvětlením
Architektonické řešení
Ing. arch. Jiří Buček a spol., ateliér SIAL
Investor
Statutární město Liberec
Návrh osvětlení
Ing. Ladislav Tikovský
Cena Grand Prix architektů 2014
Foto: Petr Janžura
1. Osvětlení vstupu a hlavních komunikačních prostorů
replikami původních obloukových lamp
2. Výstavní sál pro krátkodobé výstavy s prosvětelným
stropem
Nově zrekonstruovaná historická budova
městských lázní se stala novým sídlem
Oblastní galerie Liberec. Vedle výstavních
prostorů pro stálou expozici i krátkodobé
výstavy, jsou součástí budovy také místnosti
pro edukační programy, knihovna, kavárna,
prodejna katalogů a prostory pro zázemí
galerie jako jsou kanceláře, archív, depozitář,
fotoateliér a restaurátorské dílny. Autorem
projektu rekonstrukce je architektonický
ateliér SIAL pod vedením Ing. Karla Novotného
a Ing. arch. Jiřího Bučka. Budova městských
lázní je vybavena nejmodernější technikou
pro výstavní prostory.
Jedním z klíčových hledisek při návrhu
výstavních prostorů je řešení osvětlení,
související nejen s kvalitou vjemu vystavených
exponátů, ale také s mikroklimatickými
podmínkami, které ovlivňují stárnutí citlivých
exponátů.
4
2
Koncepce osvětlení výstavních prostorů
v nově zrekonstruované budově je založena
na měkkém rozptýleném osvětlení. Tam kde to
stavební řešení objektu dovoluje, je v průběhu
dne zdrojem světla přírodní denní světlo.
Toto řešení je použito v prvním a druhém
nadzemním podlaží. Denní světlo do prostorů
vstupuje okenními otvory, u hlavního
víceúčelového sálu také stropním světlíkem.
Pro vytvoření rovnoměrně rozptýleného světla
jsou okenní otvory z vnitřní strany opatřeny
rozptylnou textilií, která jednak omezuje
procházející oblohové světlo na potřebnou
úroveň, a jednak rozptyluje přímé sluneční
světlo. Zasklení oken je opatřeno UV fólií,
která eliminuje UV složku optického záření
obsaženou v denním světle. Umělé osvětlení
výstavních prostorů tvoří dvě osvětlovací
soustavy: celková a směrová. Celková
osvětlovací soustava zajišťuje rovnoměrně
1
1
2
rozptýlené měkké osvětlení v celém výstavním
prostoru a tvoří ji nepřímá zářivková svítidla.
Světlo použitých zářivek má neutrálně bílý
barevný tón (Tc = 4 000 K), aby jej bylo
možné, u místností s přístupem denního světla,
snadno doplňovat a kombinovat s přírodním
světlem bez výraznějších barevných přechodů.
Pro celkovou nepřímou osvětlovací soustavu
jsou použita závěsná svítidla Light Air a lištový
závěsný systém s integrovaným nepřímým
osvětlením iDuo.
Směrová osvětlovací soustava umožňuje
plošné osvětlení vybraných částí
prostoru, například výstavních stěn nebo
bodové osvětlení jednotlivých exponátů.
Tuto osvětlovací soustavu tvoří lištový
napájecí systém osazený směrovými
svítidly pro světelné diody (LED). Použité
světelné diody mají teple bílý barevný tón
(Tc = 3 000 K), a zajišťují věrné podání barev
(Ra = 90). Pro směrovou soustavu jsou použita
svítidla Palco, firmy iGuzzini. Obě soustavy lze
samostatně a nezávisle ovládat. Toto řešení
umožňuje vytvoření čistě směrového nebo
čistě rozptýleného osvětlení nebo lze oba typy
osvětlení kombinovat v libovolném poměru.
Zářivková svítidla, vytvářející celkové osvětlení,
jsou osazena elektronickými stmívatelnými
předřadníky DALI, které umožňují plynulou
regulaci světelného toku. Směrová svítidla
do lišty mají manuální plynulou regulaci
světelného toku. Jejich optickou část tvoří
patentovaný optický systém OptiBeam,
který se skládá ze sady reflektorů s různě
širokými vyzařovacími úhly. To umožňuje
pouhou výměnou reflektoru změnit charakter
vyzařování. Svítidla lze osadit clonícím
příslušenstvím, které umožňuje omezit přímé
oslnění od svítidel. Osvětlovací soustava je
připojena na řídicí systém,
Architektonický návrh
3. Nepřímá osvětlovací soustava
4. Odkaz minulosti zdobí jednu stěnu původním nápisem
5. Pohled ze schodiště do víceúčelového sálu
6. Ing. arch. Jiří Buček z ateliéru SIAL
6
Prvotní koncept revitalizace městských lázní
pro potřeby Oblastní galerie v Liberci vznikl
v ateliéru SIAL již v červenci 2009. Tento
koncept měl jediný cíl: ověřit prostorové
možnosti budovy bývalých městských lázní
a vhodnost jednotlivých prostor pro výstavní
účely. Poté následovalo zpracování nezbytně
nutných průzkumů a další stupně projektové
dokumentace. V únoru 2010 tedy byla
dokončena projektová dokumentace
k územnímu řízení a již v květnu stejného roku
dokumentace ke stavebnímu řízení. Budova
městských lázní byla celkově rekonstruována
pro potřeby výstavního a kulturního centra.
V budově jsou umístěny výstavní prostory pro
stálou expozici i krátkodobé výstavy, místnosti
pro edukační programy, knihovna, kavárna,
šatna, prodejna katalogů, skladové a archivní
prostory a kanceláře pro zaměstnance galerie.
Budova je celá bezbariérová a návštěvníkům
nabízí příjemné prostředí a pohodlí moderního
výstavního provozu. Samozřejmostí je
komplexní zabezpečení výstavních prostor
pomocí kamerového systému a protipožárních
a bezpečnostních čidel.
4
3
který umožňuje v jednotlivých sálech nastavit
úroveň celkového osvětlení, vytvořit různé
provozní režimy a světelné scény. Zajímavostí,
která se váže k původnímu interiéru, je použití
replik původních obloukových lamp pro
osvětlení vstupu a hlavních komunikačních
prostorů, které byly vyrobeny podle dochované
obrazové dokumentace. Bezesporu
nejzajímavějším prostorem je původní
bazénová hala. Pro účely nového využití bylo
navrženo její horizontální rozdělení v úrovni
hrany původního bazénu. Tím vznikly dva nové
prostory. Horní prostor slouží jako víceúčelový
sál, spodní prostor slouží jako výstavní sál
pro krátkodobé výstavy. Dělicí konstrukce
je z obou stran zasklena, tedy jak v úrovni
podlahy víceúčelového sálu, tak v úrovni stropu
sálu pro krátkodobé výstavy. V meziprostoru
obou zasklení je osazena soustava zářivkových
svítidel, která prosvětluje podlahu horního
prostoru a strop dolního prostoru. Horní
víceúčelový sál je tak prosvětlen stropním
světlíkem a prosvětlenou podlahou. Prosklený
strop výstavního sálu pro krátkodobé výstavy
velmi věrně napodobuje světlík a vytváří
dokonalou iluzi denního světla.
5
3
4
Autory rekonstrukce a dostavby
je mezinárodně známá česká architektonická
kancelář SIAL s dlouhou tradicí, zkušeností
v oboru a personální kontinuitou. Vznikla
v roce 1991 jako přímý nástupce studia SIAL,
založeného původně architektem Karlem
Hubáčkem v roce 1968. V současné době
pracuje v kanceláři 21 stálých projektantů
– architektů, stavebních inženýrů, statiků
a projektantů. Kancelář poskytuje služby
v oblasti architektury, urbanismu a krajinářské
tvorby, stavebních projektů, statiky, interiérů
a inženýringu. www.sial.cz
Bazilika a muzea Velehradu
Návrh osvětlení
Ing. Jiří Pavelka, ateliér světelné techniky
Investor
Římskokatolická farnost Velehrad
Foto: Petr Janžura
1. Transept
2. Boční oltářní obraz
Řízení osvětlení
Apollo Art
3. Klenba v hlavní lodi
4. Muzeum bible
Panorama Velehradu upoutá naši pozornost
zejména při pohledu od Starého Města.
Dominují mu dvě vysoké věže s bazilikou
s rozlehlým komplexem klášterních budov.
Velehradský klášter je první cisterciácký klášter
založený na Moravě, jeho nejvýznamnější
součástí je bazilika Nanebevzetí Panny Marie
a svatého Cyrila a Metoděje, která patří mezi
nejnavštěvovanější poutní místa v České
republice.
Původní románsko - gotická bazilikální
stavba byla devadesát devět metrů dlouhá
a rozkládala se na půdorysu latinského kříže,
jehož východní stranu uzavírala pětice apsid.
V této podobě se však kostel do dnešních dnů
nedochoval. Od vypuknutí husitských válek
chátral, a k jeho obnově došlo až ve druhé
polovině 16. století.
Bazilika ztratila středověký vzhled po požáru,
který zachvátil klášter v roce 1681. V důsledku
této pohromy byl kostel zásadně přestavěn.
Z transeptu lodí byla odstraněna sto metrů
vysoká renesanční věž a byla nahrazena
barokní kupolí s lucernou. Stavba byla
zkrácena o chrámové průčelí s románským
portálem a nahrazena novým, nad kterým
se tyčí dvě věže. Boční lodě baziliky byly
přezděny příčkami s pilastry, čímž vzniklo
čtrnáct samostatných postranních kaplí
z nichž deset je opatřeno oltáři s kryptami
pod podlahou. Ve třinácti metrech nad
úrovní dlažby obíhá obvod baziliky římsa,
kterou bylo výhodné využít pro realizaci
osvětlení. Na římse jsou instalována směrová
svítidla pro základní osvětlení a světlomety
pro osvětlení klenby a kupole. Další svítidla
jsou instalována zejména na římsách v bočních
kaplích. Zvláštní pozornost je věnována
osvětlení hlavního oltáře s oltářním obrazem.
Všechny osvětlovací soustavy jsou ovládány
z dotykového panelu, který je součástí
inteligentního řídicího systému. Tento systém
integruje skupiny svítidel, které jsou začleněny
do několika světelných scén pro potřeby
bohoslužeb, koncertů nebo pro turistické
prohlídky. Řídicí systém umožňuje automatické
vyvolávání naprogramovaných světelných scén
a rovněž slouží pro získání zpětné informace
o úrovni svícení v jednotlivých světelných
obvodech a světelných scénách.
2
1
3
4
5
6
5. Velehradské muzeum
6. Nádvoří
7. Románský portál
8. Kaple národů
Expozice lapidária se nachází v prostorech
pod bazilikou a navazuje na expozici historie
ve Velehradském muzeu. Je zde možné
obdivovat část dochované architektury
původní románské baziliky, která je sama
o sobě velice ceněným exponátem. Dále
mohou návštěvníci v lapidáriu shlédnout
zdobené portály, hlavice sloupů, svorníků,
klenební žebra a další kamenné fragmenty,
z nichž bylo lapidárium vytvořeno. Součástí
výstavy v lapidáriu je původní refektář, a také
tajemný podzemní labyrint chodeb s barokními
kryptami. Podchozí výška v lapidáriu je velice
nízká, chodba po obvodu rajského dvora měří
přibližně 2,1 m, a v některých kryptách je
méně než 2 m. Tento fakt byl velice limitující
při návrhu osvětlení. Pokud to bylo možné,
jsou kamenné prvky osvětleny směrovými LED
svítidly, umístěnými na stropě. Doprovodné
texty na panelech pak osvětlují LED pásková
svítidla, která jsou na nich instalována.
Stísněné prostory v kryptách jsou osvětlovány
zemními lineárními svítidly s nízkým
povrchovým jasem tak, aby byla návštěvníkům
umožněna dobrá orientace a přitom se
nevytrácela tajuplnost podzemních prostorů.
6
5
7
8
V historické konírně velehradského kláštera
byla v roce 2013 otevřena dvě nová muzea.
V přízemí se nachází Velehradské muzeum
a o patro výše je Muzeum bible. Muzea
vznikla v rámci projektu „Velehrad – centrum
kulturního dialogu východu a západu“. Stálá
expozice ve Velehradském muzeu poukazuje
na historii Velehradu na křižovatkách
evropských dějin. Muzeum bible nabízí
návštěvníkům zajímavosti z historie bible
od jejího vzniku až do současnosti.
Obě expozice jsou osvětlovány směrovými
svítidly s vlastní regulací světelného toku
a LED svítidly ve vitrínách, která jsou rovněž
stmívatelná.
7
8
Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích
Architektonický návrh
Ing. arch. Josef Pleskot,
Ing. arch. Norbert Schmidt, AP Ateliér
Řízení osvětlení
Ing. Jaroslav Zuna, Apollo Art
Foto: Petr Janžura
1. Elipsovité uspořádání liturgického prostoru se dvěma
ohnisky
Investor
Josef Prokeš, Děkanství svatého Mikuláše
Návrh osvětlení
Ing. Petr Žák, ateliér světelné techniky
2. Detail umístění nástěnného svítidla na stěně
s dekorační výzdobou
3. Osvětlení svatostánku
4. Detail atypického svítidla integrovaného do klenby
2
1
Kostel Svaté Rodiny v Českých Budějovicích
byl postaven v letech 1886 až 1888 pro místní
sirotčinec. Nachází se v areálu bývalého
klášterního komplexu Kongregace Milosrdných
sester svatého Karla Boromejského, kde dnes
sídlí Biskupské gymnázium. Novogotický kostel
je jednolodní stavbou s jednou malou věží,
sakristií a kruchtou. Její původní výzdobu stěn
a stropu tvoří bohaté rostlinné a geometrické
motivy. Západní část zádveří je vyzdobena
malbou s Chrámem v Jeruzalémě, východní
část malbou s Getsemanskou zahradu
a Olivovou horu. V sedmdesátých letech
minulého století (1968) byl kostel odsvěcen
a řadu let sloužil jako sklad Státního archivu.
Na jaře 2013 byl převeden zpět na Děkanství
svatého Mikuláše. U zrodu projektu obnovy
interiéru kostela Svaté Rodiny byl Josef
Prokeš, spirituál na Biskupském gymnáziu
a studenti gymnázia, kterým chybělo místo
pro ztišení, meditaci a zastavení. Autorem
projektu rekonstrukce je architekt Josef
Pleskot. Základní ideou návrhu bylo, aby si
interiér uchoval svůj náboženský ráz, byl
neotřelý, neokázalý, minimalistický a zároveň
si uchoval minulost novogotického prostoru.
Moderně pojatý návrh vtiskl prostoru
nadčasovou krásu, který se harmonicky
snoubí s velkorysou výzdobou kostela. Projekt
odpovídá i technickým nárokům dnešní doby.
Jeho součástí je nové osvětlení i ozvučení.
Podlahový vytápěcí systém umožňuje využívat
kostel celoročně. Rekonstrukce kostela byla
zahájena na jaře 2012 a dokončena na podzim
roku 2014. Nově rekonstruovaný interiér slouží
nejen jako duchovní prostor pro liturgie a školní
potřeby, ale také pro pořádání kulturních
a společenských akcí jako jsou výstavy,
koncerty, přednášky apod.
3
4
Koncepce osvětlení vychází ze tří základních
požadavků. První požadavek souvisí
se základním uspořádáním liturgického
prostoru, který je odlišný od běžného
uspořádání. Jedná se o elipsovité uspořádání
se dvěma ohnisky, kde jedním ohniskem je
oltář a druhým ambon. Toto uspořádání, ač se
zdá neobvyklé, není nové a ideově navazuje
na kostely východních církví, Tyto dvě ohniska
je třeba v rámci liturgického obřadu vizuálně
zvýraznit. Dalším požadavkem je široké
kulturní využití prostoru kostela, tedy nejen
k bohoslužbám, ale také k dalším kulturním
a společenských akcím. Této variabilitě využití
je třeba přizpůsobit také variabilitu osvětlení
a jeho ovládání. Třetím základním požadavkem
bylo, vzhledem k celkovému minimalistickému
pojetí interiéru, aby se hmota vlastních svítidel
vizuálně uplatňovala v interiéru co nejméně.
Těmto požadavkům byl přizpůsoben návrh
rozmístění, ovládání i výběr typů svítidel.
Osvětlovací soustavu pro osvětlení kostela
Svaté rodiny tvoří tři základní typy svítidel.
Prvním typem jsou nástěnná nepřímá svítidla
(S1) pro kompaktní zářivky 2 x 55 W teple
bílou barvou světla (3 000 K). Jedná se
o plochá svítidla instalovaná ve výšce 2,2 m
nad podlahou po obvodu lodě pod kůrem
a na kůru v šedé barvě. Svítidla jsou z pohledu
9
10
charakteru vyzařování nepřímá. Ve spodní
části jsou osazena hliníkovým krytem s jemnou
perforací vytvářející jemný dekorační efekt
v podobě světelné aury. Primární funkcí těchto
svítidel není zajištění určité hladiny osvětlení
v úrovni sezení pomocí odraženého světla,
ale prosvětlení horní části prostoru kostela.
Nicméně světelný tok, který se odráží od stěn
a stropu zajistí průměrnou osvětlenost v místě
sezení okolo 50 lx. Svítidla jsou osazena
elektronickými stmívatelnými předřadníky.
Druhým typem jsou atypická svítidla (S2),
integrovaná do větracích otvorů v křížení
klenebních žeber na podélné ose klenby
kostela. Tato svítidla se skládají ze dvou částí.
První část tvoří 20 ks směrových svítidel
pro 2 W světelné diody, s teple bílou barvou
světla (3 000 K) a s vyzařovacím úhlem
34°. Tato svítidla slouží pro celkové přímé
osvětlení prostoru kostela. Hladina osvětlenosti
od těchto svítidel v místě sezení je okolo 100
lx. Svítidla jsou osazena rovnoměrné po celé
ploše. Při provozu vytvářejí dekorační efekt
světelné aury v prostoru mezi okrajem svítidla
a okrajem větracího otvoru. Druhou část tvoří
směrové svítidlo 6 W pro světelné diody s teple
bílou barvou světla (3 000 K) a s vyzařovacím
úhlem 8°, umístěné uprostřed atypického
svítidla. Toto svítidlo slouží pro samostatné
osvětlení oltáře a ambonu. Aby bylo možné
zajistit nezávislé ovládání, je každá část svítidel
S2 napájena ze samostatného napájecího
regulovatelného zdroje proudu. Poslední
částí osvětlovací soustavy jsou nastavitelná
směrová vícezdrojová svítidla (S3) osazená
3 ks směrových svítidel 20 W se světelnými
diodami s teple bílou barvou světla (3 000 K).
Vyzařovací úhel svítidel v trojici je u každého
svítidla jiný a to 14°, 30° a 46°. Volba úhlu se
provádí použitím refraktoru, který mění směr
paprsků lomem na rozhraní dvou prostředí.
První dvojice svítidel S3 je umístěna na kraji
prvního klenebního pole ve výše 6 m. Tato
svítidla slouží pro osvětlení prostoru v okolí
schodišťových stupňů v úrovni vítězného
oblouku. Druhá dvojice svítidel S3 je umístěna
v presbytáři za vítězným obloukem a slouží
k osvětlení prostoru presbytáře, sezení a kříže.
Osvětlení svatostánku umístěného na stěně
presbytáře je provedeno zespoda směrovým
svítidlem (S4) s vyzařovacím úhlem 8°,
osazené světelnými diodami 6 W s teple bílou
barvou světla (3 000 K).
5. Podélný řez se schématickým znázorněním
osvětlovací soustvy
6. Celkové osvětlení prostoru kostela
Hlavní osvětlení kostela se ovládá z prostoru
sakristie pomocí dotykového ovládacího
panelu. V rámci ovládání jsou svítidla sdružena
do skupin. Z těchto skupin byly vytvořeny
světelné scény. Z celkových jedenácti
světelných scén je šest určeno pro liturgické
účely a pět pro kulturní a společenské
akce. Osvětlovací soustavu lze ovládat buď
pomocí scén, nebo ovládáním jednotlivých
skupin. Uvedené světelné scény lze vytvářet
přímo na panelu. Tímto způsobem lze velmi
jednoduše modelovat osvětlení prostoru podle
způsobu jeho využití.
5
6
11
12
Jezuitská kolej v Kutné Hoře
Generální projektant
Jan Hasenohrl, Apis s.r.o.
Instalace
THK Elektropráce, Kutná Hora
Literatura
[1] CIE 94/1993 Guide for Floodlighting
Projekt osvětlení
Ing. Petr Žák
Návrh venkovního osvětlení Jezuitské koleje
navazuje na koncepci osvětlení panoramatu
hlavních historických památek Kutné Hory,
jejímž autorem je ing. arch. Ladislav Monzer.
Tato koncepce vznikla při návrhu venkovního
osvětlení chrámu sv. Barbory, který byl
realizován v roce 1995, a vedle chrámu
sv. Barbory zahrnuje také kapli Božího těla,
Jezuitskou kolej, Hrádek, budovu arciděkanství,
kostel sv. Jakuba a Vlašský dvůr. Při návrhu
osvětlení se hledalo takové řešení, při kterém
by osvětlená fasáda harmonicky navazovala
na okolní objekty. Jezuitská kolej se pohledově
uplatňuje z blízkých a středních vzdáleností
a hlavními pohledovými částmi je čelní fasáda
a dvojice bočních věží. Fasáda objektu má
přísně geometrický řád s mírně vysazenou
střední částí. Její jemnou plasticitu zajišťují
meziokenní pilastry. Po stranách je fasáda
zakončena dvojicí věží. Boční křídla se uplatňují
pouze z bezprostředních vzdáleností bez
návaznosti na celkové panorama.
U blízkých pohledů je klíčovým pohledem
1. Část panorama Kutné Hory s chrámem sv. Barbory,
kaplí Božího těla, Jezuitskou kolejí a Hrádkem
2. Průhled ulicí Barborskou na chrám sv. Barbory
a Jezuitskou kolej při vypnutém veřejném osvětlení
a zapnutých zemních svítidlech
1
Jezuitská kolej v Kutné Hoře tvoří spolu
s chrámem sv. Barbory impozantní kompozici
nad řekou Vrchlicí. Její stavba byla zahájena
v roce 1667 a dokončena byla až v polovině
18. století. Autorem byl významný stavitel
jezuitských budov Domenico Orsi. Architektura
budovy je poměrně strohá, jen průčelí
připomíná raně barokní italské paláce. Záměr
jezuitských stavitelů naznačit v Kutné Hoře
„královskou cestu“ od chrámu sv. Barbory
k Vlašskému dvoru vedl k vytvoření venkovní
galerie soch.
Do roku 1997 sloužila Jezuitská kolej jako
vojenský sklad. V roce 1998 ji získalo České
muzeum výtvarných umění. Po osmileté
rekonstrukci byl v roce 2010 v jejích
prostorech slavnostně zahájen provoz Galerie
Středočeského kraje (GASK). Souběžně
s rekonstrukcí Jezuitské koleje byl zpracován
projekt na revitalizaci venkovních prostorů
v okolí chrámu sv. Barbory, kaple Božího těla
a Jezuitské koleje, jehož součástí bylo také
osvětlení Jezuitské koleje.
Foto: Tomáš Bogner
dlouhý průhled ulicí Barborskou zakončený
chrámem sv. Barbory. Fasáda Jezuitské
koleje tvoří při tomto průhledu důležitou
odraznou plochu, která zabírá podstatnou
část zorného pole. Její jas významně ovlivňuje
adaptaci pozorovatele a spoluvytváří celkové
světelné prostředí. Tento aspekt je při
blízkých pohledech významnější než vlastní
způsob osvětlení fasády. Vzhledem k relativně
tmavému pozadí v levé části zorného pole, je
třeba zajistit maximální eliminaci oslnění od
osvětlovací soustavy, jež by představovalo
výrazný rušivý element.
Pro střední pozorovací vzdálenosti je důležité,
aby osvětlení Jezuitské koleje navazovalo
na osvětlení chrámu sv. Barbory jak úrovní
jasu fasády, tak barevným tónem světla.
Pro plastický vzhled fasády je důležité, aby
světlo dopadalo na horní část fasády z boku
a vytvořilo tak vržené stíny pilastrů na fasádu.
Pro celkový vjem objektu v rámci panoramatu
je třeba osvětlit nejen fasádu, ale také střechu
budovy a obě věže.
Jak při pohledech z blízkých, tak i středních
vzdáleností má na světelné prostředí
a výsledný vizuální vjem významný vliv veřejné
osvětlení v Barborské ulici, které tvoří repliky
historických luceren na litinových stožárech
osazené vysokotlakými sodíkovými výbojkami
o příkonu 70 W. Svítidla jsou rozmístěna v řadě
vzdálené 3 m od fasády s roztečí 25 m mezi
stožáry.
Při nočních pohledech ze středních vzdáleností
ovlivňují svítidla veřejného osvětlení vizuální
vjem osvětlené Jezuitské koleje dvojím
způsobem. Jednak vytvářejí poměrně jasné
rušivé světelné stopy v dolní části fasády
a dále jsou jasným rušivým svíticím prvkem
v prostoru. V případě blízkých pohledů z ulice
Barborské tvoří svítidla veřejného osvětlení
významné oslňující prvky v zorném poli
a zhoršují celkový vjem osvětlených objektů
i rozlišování obličejů kolemjdoucích osob.
Uvedené negativní vlivy veřejného osvětlení
na celkový vjem byl v rámci návrh zohledněn
při návrhu provozních režimů.
13
14
2
Světelně technické parametry
U venkovního architektonického osvětlení
se požadavky na úroveň osvětlení vyjadřují
v jasech, tedy v množství odraženého světla
od osvětlovaného povrchu. Pro volbu jasu
osvětlovaného povrchu jsou důležité tři
základní informace: architektonický záměr,
jas okolí (malý, střední, velký), pozorovací
vzdálenost (malá, střední, velká)
Z pohledu architektonického (vizuálního)
by osvětlení mělo být jemné a jeho úroveň
by se měla pohybovat spíše v nižších
hladinách jasů, blížící se jasům povrchů
chrámu sv. Barbory a dalším osvětleným
objektům v okolí. Pro krátké pozorovací
vzdálenosti je důležitou informací, že okolní
prostředí je v části zorného pole tmavé.
Pro takto definované podmínky byl pro krátké
pozorovací vzdálenosti navržen průměrný jas
fasády Lm,b = 3 cd/m2 [1].
Pro pohledy ze středních vzdáleností by
měl být jas přibližně o 30% větší tedy asi
Lm,b = 4 cd/m2. Těchto hodnot by jasy
povrchů měly dosahovat po určité době
provozu. Vzhledem k tomu, že časem dojde
k zašpinění fasády prachem a k poklesu
světelného toku svítidel vlivem stárnutí
světelných zdrojů, je třeba, aby počáteční
hodnota jasů byla vyšší. Činitel odrazu fasády
se v novém stavu pohybuje okolo ρ = 50%.
Vlivem zašpinění lze předpokládat pokles
na hodnotu okolo ρ = 30%. U použitých
světených zdrojů poklesne jejich světelný tok
vlivem stánutí přibližně na 70% počáteční
hodnoty. Na základě těchto údajů by měl
být počáteční jas osvětlovaných povrchů
přibližně o 60% vyšší. Počáteční průměrné
hodnoty jasů by tedy měly dosahovat
hodnot L0,b = 7 cd/m2 pro pohledy z blízké
vzdálenosti a L0,b = 10 cd/ m2 pro pohledy
ze střední vzdálenosti. Z uvedené hodnoty
jasu lze pro rovnoměrně rozptylný povrch
odvodit, na základě známé hodnoty činitele
odrazu, potřebné hodnoty osvětlenosti.
Například pro fasádu by měly být hodnoty
osvětlenosti na počátku pro pohledy z blízké
vzdálenosti E0,b = 45 lx a pro pohledy
3. Průhled ulicí Barborskou na chrám sv. Barbory
a Jezuitskou kolej při vypnutém veřejném osvětlení
a zapnutých zemních svítidlech
Osvětlovací soustava
ze střední vzdálenosti E0,s = 65 lx.
Dalším důležitým světelně technickým
parametrem jsou spektrální vlastnosti
použitých světelných zdrojů, které se
popisují pomocí teploty chromatičnosti (Tc,n)
a indexu podání barev (Ra). Pro stanovení
těchto parametrů jsou zásadní informace
o barevných tónech osvětlovaných povrchů.
V případě Jezuitské koleje lze rozlišit čtyři
základní povrchy: spodní kamenná část,
světle žlutá fasáda objektu, červená střecha
objektu a zelená střecha věží. Pro věrný
vjem barev osvětlovaných povrchů je třeba,
aby index podání barev použitých světelných
zdrojů byl relativně vysoký Ra > 80.
Vzhledem k tomu, že větší část ploch tvoří
tónově neutrální barvy, je vhodné, aby se
barevný tón použitých světelných zdrojů
nepohyboval v krajních mezích, ale spíše
ve středním pásmu běžně používaných teplot
chromatičností, tedy přibližně v rozsahu
od 3 000 K do 4 000 K.
Osvětlovací soustava je navržena tak,
aby její vizuální uplatnění bylo jak v denní,
tak i noční době co nejmenší. Při jejím
návrhu se zohledňovaly možnosti i omezení
dané terénem, zelení a geometrií prostoru.
Navrženým polohám pak byla přizpůsobena
volba příkonu a křivek svítivosti použitých
svítidel s ohledem na požadovaný světelný
účinek. Osvětlovací soustava pro venkovní
osvětlení Jezuitské koleje se skládá ze tří
částí. První část slouží k osvětlení spodní části
fasády a tvoří ji směrovatelná zemní svítidla
pro halogenidové výbojky 35 W umístěná
ve vzdálenosti 1 m od fasády na osách
pilastrů. Tento způsob osvětlení umožňuje
minimalizovat možné oslnění, které by
způsobilo osvětlení této části objektu z větší
vzdálenosti. Vzhledem k šířce Barborské
ulice, umístění zemních svítidel u fasády
a jejich vyklopením směrem k fasádě nevzniká
zásadní problém s oslněním chodců.
Druhá část osvětlovací soustavy slouží
k osvětlení horní části fasády a tvoří ji
3
15
16
Výkres rozmístění a směrování svítidel soustavy
architektonického osvětlení
světlomety umístěné na šesti stožárech
o výšce 5 m v zelené ploše za zídkou se
sochami. Stožáry jsou umístěny 2,5 m
od zídky na úrovní sousoší tak, aby tato
sousoší nestínila a současně, aby se řada
stožárů při průhledu Barborskou ulicí
pohledově skryla za linií soch. Světelný tok
ze světlometů dopadá na fasádu šikmo, čímž
dochází k vržení stínů od pilastrů na fasádu
a k podpoření plastického vzhledu fasády.
Na každém stožáru jsou dva světlomety
pro 150 W halogenidovou výbojku se středně
širokým svazkem (úhel poloviční svítivosti
γ = 20°). Jeden z dvojice světlometů je
osazen refraktorem, který rozšiřuje světelný
svazek v jedné rovině na cca 50° a vytváří
tak eliptickou světelnou stopu. Světlomet
s refraktorem slouží pro osvětlení bližší části
fasády, světlomet bez refraktoru k osvětlení
vzdálenější části fasády. Pro změkčení
ostrých stínů jsou ve čtyřech polohách
použity protisměrné světlomety pro 70 W
halogenidové výbojky se středním svazkem.
Třetí část osvětlovací soustavy slouží
k osvětlení střech a bočních věží a tvoří ji
4 světlomety s úzkým svazkem (úhel poloviční
svítivosti γ = 6°) a 2 světlomety se středně
širokým svazkem (úhel poloviční svítivosti
γ = 20°) pro 150 W halogenidové výbojky.
Všechny světlomety jsou osazeny bočními
clonami, které snižují pravděpodobnost
možného oslnění a omezují rušivé světlo.
Světelné zdroje a svítidla
Ovládání osvětlovací soustavy
4. První stupeň architektonického osvětlení
Jezuitské koleje
6. Vizuální vjem Jezuitské koleje při zapnutém
veřejném osvětlení
5. Druhý stupeň architektonického osvětlení
jezuitské koleje
pro osvětlení spodní části fasády tvoří svítidla
Light Up Walk osazená halogenidovými
výbojkami 35 W. Vnitřní systém svítidla
umožňuje otáčení světelného zdroje v rozsahu
od 0° do 360° a jeho vyklopení v rozsahu od 0°
do 25°. Maximální povrchová teplota krycího
skla odpovídá mezinárodním doporučením
a je tp < 70° C. Vzhledem k tomu, že se
zemní svítidla nacházejí ve veřejně přístupném
prostoru a jsou umístěny ve snadno dostupné
poloze, je tento parametr velmi důležitý.
Při vyšších povrchových teplotách by při
nahodilém dotyku mohlo dojít k závažným
Na základě předchozího rozboru byly
pro osvětlení Jezuitské koleje zvoleny halogenidové výbojky s keramickým hořákem od firmy
Osram s teplotou chromatičnosti Tcn = 3000 K.
V zemních svítidlech jsou použity halogenidové
výbojky s vlastním reflektorem s úhlem
poloviční svítivosti 30°, indexem podání barev
Ra = 84 a střední dobou života t50 = 12 000 h.
Ve světlometech jsou použity jednopaticové
halogenidové výbojky 70 W a 150 W s indexem
podání barev Ra = 88 a střední dobou života
t50 = 12 000 h. Použitá svítidla jsou od firmy
iGuzzini. První část osvětlovací soustavy
Tabulka: základní parametry architektonického
a veřejného osvětlení
popáleninám, např. u dětí. Svítidla mají krytí
IP67, třídu ochrany II, mechanickou odolnost
IK10. Svítidla jsou instalována v hliníkovém
montážním pouzdře a jejich celková odolnost
vůči statickému zatížení je 5 000 kg.
Pro rozšíření světelného svazku a zjemnění
jasových přechodů jsou svítidla osazena
refraktorem. Druhou a třetí část osvětlovací
soustavy tvoří světlomety Maxiwoody s úzkým
a středně širokým světelným svazkem
pro 70 W a 150 W halogenidové výbojky.
Světlomety Maxiwoody mají krytí IP67,
mechanickou odolnost IK08 a třídu ochrany II.
Jak již bylo uvedeno v předchozí části,
svítidla veřejné osvětlení v Barborské ulici
jsou poměrně výrazným rušivým prvkem,
který ovlivňuje celkovou světelnou atmosféru
i vizuální vjem při pohledech z blízkých
i středních vzdáleností. Z tohoto důvodu byl
provoz veřejného a architektonického osvětlení
rozdělen tak, že při provozu architektonického
osvětlení je veřejné osvětlení vypnuté a naopak.
Architektonické osvětlení má dva stupně.
V prvním stupni jsou zapnutá pouze zemní
svítidla (obr. 4). Osvětlení při prvním stupni je
velmi decentní a je určené hlavně pro blízké
4
pohledy. Tento stupeň je navrženo provozovat
v běžných všedních dnech.
Ve druhém stupni jsou zapnuta zemní svítidla
a všechny světlomety (obr. 5). Tento stupeň
osvětlení slouží hlavně pro pohledy ze střední
a velké vzdálenosti a je určen pro provoz
o víkendech a svátcích. Architektonické
osvětlení je provozováno do půlnoci, po půlnoci
se vypne a zapne se veřejné osvětlení (obr. 6).
Architektonické osvětlení tak současně plní
také funkci veřejného osvětlení. Základní
technické údaje o jednotlivých provozních
režimech jsou uvedeny v tabulce.
6
5
parametr
označení
osvětlenost
architektonické osvětlení
veřejné
osvětlení
stupeň 1
stupeň 2
Ep0 (lx)
1.4
6.5
10.3
rovnoměrnost
Emin / -Ep (-)
0.85
0.8
0.24
doba provozu
t (hod/rok)
1 400
600
2 000
příkon
Pi (kW)
2.8
6.2
0.66
spotřeba el. energie
W (KWh/rok)
3 920
3 720
1 320
náklady na el. energii
N (Kč/rok)
7 840
7 440
2 640
Pozn.: Sazba za elektrickou energii je uvažována ve výši 2 Kč/kWh
17
18
Klášter trapistů v Novém Dvoře
Autor expozice
John Pawson, Velká Británie
Ideový návrh osvětlení
Ing. arch. Ladislav Monzer, CSc.
Spoluator, projektant
Ing. arch. Jan Soukup, Atelier Soukup
Projekt osvětlení
Ing. Jiří Pavelka
Investor
Opatství Sept-Fons, Francie
Mezinárodní ocenění Frate Sole Award pro nejvýznamnější sakrální stavbu roku 2008
1
Foto: Petr Janžura
1. Celkový pohled
2. Chórové lavice
2
V roce 2004 byl slavnostně vysvěcen kostel
Panny Marie v klášteře trapistů Novém Dvoře.
Samotné stavbě kostela předcházela výstavba
kláštera, která započala v květnu 2000.
Mnišský řád působí v rámci římskokatolické
církve a jeho historie sahá do 17. století, kdy
se vyčlenil v klášteře La Trappe ve Francii
z cisterciáckého řádu. Motivem je prostý život,
věnovaný modlitbě a práci, která musí každý
klášter samostatně uživit.
Podmínkou pro zbudování kláštera bylo tiché
místo, vzdálené od civilizačního ruchu. V roce
1999 se řádu podařilo zakoupit budovy
statku, který byl postaven v 18. století
pro premonstrátský klášter v Teplé u Toužimi.
V době koupě byl již značně zdevastovaný
a z původních budov bylo možné zachovat
pouze rezidenci v západní části kláštera.
Ostatní budovy, které uzavíraly čtvercový
dvůr, bylo nutné zbourat, nebo od základů
zrekonstruovat.
Architektonický návrh kláštera s kostelem
ztvárnil architekt John Pawson z Londýna
ve spolupráci s architektem Janem Soukupem
z Plzně. Projekty architekta Johna Pawsona
vycházejí z filozofie minimalismu, která je velmi
blízká i životu mnišské komunity.
Nejvýznamnější stavbou celého kláštera je
novostavba kostela, uzavírající dvůr ze severní
strany. Vnitřní krása kostela ohromí svou
jednoduchostí, monumentální lehkostí, světlostí
a prostorovou čistotou. Základní myšlenka
stavby je založena na práci se světlem.
Světlo dopadá do chrámu světlíky, i když
výstižnější název by byl světelnými tunely či
světlovody. Součástí vodorovného zastřešení
je šest horizontálních oken – čtyři slouží pro
osvětlení lodi a dva pro osvětlení presbytáře.
Přímému dopadu světla brání zavěšené panely,
které pomyslně tvoří stěny kostela a pouze
štěrbinami mezi panelem a stěnou se line
odražené světlo do vnitřního prostoru.
Tento princip je nedílnou součástí celé
architektury, dává jí vyniknout, modeluje
ji a naplňuje ji obsahem, pro který byla
vytvořena.
Základem požadavků na intezitu osvětlení
v kostele v Novém Dvoře se stala měření,
která byla provedena v domovském klášterním
kostele v Sept–Fons ve Francii. Od počátku
projektu byl kladen velký důraz na to,
aby intenzita osvětlení byla při bohoslužbách
v obou kostelích srovnatelná. Naměřené
hodnoty denní intenzity osvětlení v kostele
v Sept–Fons při jasné obloze s venkovní
horizontální osvětleností 50 000 lx byly:
oltář a ambon 30 lx, chórové lavice 10 lx,
lavice pro hosty 20 lx. Naměřené hodnoty
denního a umělého osvětlení za stejných
venkovních podmínek byly: oltář a ambon
130 lx, chórové lavice 100 lx, lavice pro hosty
100 lx.Těchto hodnot mělo být dosaženo
i v Novém Dvoře. Pro úplnost je třeba dodat,
že v Sept–Fons se jedná o starobylý kostel
s tmavšími povrchy, kdežto v Novém Dvoře
je novostavba s bílou výmalbou. Tento prostý
fakt je však výhodou, protože i při obdobných
osvětlenostech jsou na stěnách kostela
v Novém Dvoře vyšší jasy a celý prostor je
více prosvětlen.
Denní světlo dopadá do interiéru kostela, aniž
by na první pohled bylo zřejmé odkud. Stejně
tak i při požadavku na návrh soustavy umělého
osvětlení architekt John Pawson nepřipustil
možnost, že by svítidla byla viditelná.
Další zadávací podmínkou bylo, že světlo,
modelující prostor, má vytvářet ve dne i po
setmění stejný dojem. Umělé osvětlení
muselo být navrženo tak, aby bylo koncepčně
shodné s denním - nepřímé, odražené od
vnitřního pláště světlíků. Hlavní osvětlovací
soustava se nachází na vnitřní straně panelů.
Nárokům na osvětlení nejvíce vyhovovala
lineární zářivková svítidla s elektronickými
19
20
předřadníky. V každém světlíku je přibližně
jedna třetina svítidel s teplou barvou světla
(Tnc = 2700 K) a dvě třetiny svítidel s bílou
barvou světla (Tnc = 4000 K). Nízká intenzita
teplého světla vytváří dojem vycházejícího,
či zapadajícího Slunce. Tento způsob osvětlení
se uplatní zejména při ranních a večerních
bohoslužbách, kdy je prostor chrámu zahalen
do mystického pološera, které je vhodné
pro meditace. S přibývajícím denním světlem,
nebo v zimních a tmavých dnech, je využívána
celá osvětlovací soustava. Vnitřek kostela
se naplní bílým světlem, dávající prostoru
slavnostnost. Pro umocnění tohoto dojmu jsou
zabudovanými svítidly v podlaze osvětlovány
stěny apsidy se schodištěm, tvořící půlkruhový
závěr presbytáře. Liturgicky nejvýznamnějším
místem je mensa s křížem a sloup se sochou
Panny Marie. Toto jsou jediná místa, pro která
bylo použito přímého směrového dopadu
světla. Pro osvětlení mensy s křížem jsou
ve světlících v presbytáři ukryta reflektorová
halogenová svítidla. Čtyři svítidla o výkonu
75 W s úhlem vyzařování světelného toku
8° slouží pro osvětlení mensy a dvě svítidla
o výkonu 50 W v úhlu světla 4° osvětlují kříž.
Další dvě svítidla o výkonu 50 W s šířkou
světelného svazku 4° osvětlují sochu Panny
Marie. Zde bylo důležité, aby stín vytvořený
sochou dopadl na stěny zboku, až za hrany
stěn světlíků, dovnitř apsidy, kde již není
vidět. Každé směrové svítidlo je stmívatelné,
což bylo velmi výhodné při realizaci, kdy bylo
potřebné nastavit rozdílné intenzity osvětlení,
podle osvětlovaných míst.
Muzeum barokních soch v Chrudimi,
rekonstrukce kostela Sv. Josefa
Zámek Pacov, regionální kulturní
a společenské centrum
Autor expozice
Mgr. Pavel Panoch, Ph.D., historik umění
Návrh osvětlení
Ing. Michal Kozák
Návrh osvětlení
Ing. Michal Kozák
Foto: Tomáš Bogner
Investor
Město Chrudim
Foto: Tomáš Bogner
Stavba roku 2011 a Zlatá cena LivCom Award
Muzeum barokních soch představuje město
Chrudim jako významné mimopražské centrum
barokního sochařství. Expozice muzea je
umístěna ve zrekonstruovaných prostorách
kostela sv. Josefa v areálu bývalého
kapucínského kláštera v Chrudimi. Exponáty
muzea, tvořené kamennými a dřevěnými
plastikami špičkové kvality, reprezentativně
zastupují fenomén východočeského sochařství
závěru 17. a první poloviny 18. století. Osu
kolekce vystavených prací tvoří díla Matyáše
Bernarda Brauna a tvorba jeho významných
následovníků (Jiřího Františka Pacáka, Ignáce
Rohrbacha), působících v kraji až hluboko
za polovinu 18. století. „Perlami“ expozice jsou
velká skupina Kalvárie (kolem 1725), hluboce
expresivní dílo Ferdinanda Maxmiliána Brokofa,
zde vůbec prvně výstavně prezentované,
a sousoší Apoteózy sv. Jana Nepomuckého,
jako vítěze nad světem, snad jedna z vůbec
nejpůsobivějších oslav tohoto klíčového světce
středoevropského baroka, i další sochařská
a řezbářská díla, která prošla nákladným
restaurováním.
Muzeum je místem pravidelného konání
kulturních a společenských akcí. V kryptě
muzea se konají krátkodobé výstavy.
Muzeum barokních soch je držitelem ocenění
Stavba roku 2011 a LivCom Award.
Původně hrad založený ve 13. století,
v 16. století za Robmhápů ze Suché přestavěn
na zámek. Z významných majitelů uveďme
rod Španovských z Lisova a Zikmunda Myslíka
z Hyršova, císařského polního maršálka
a válečného radu.
Roku 1708 přicházejí do Pacova bosí
karmelitáni a šlechtické sídlo po roce
1718 postupně mění v klášter s kostelem
sv. Václava. Plány na další stavební akce
navrhl v roce 1739 slavný architekt a stavitel
Kilián Ignác Dientzenhofer. Za Josefa II. byl
klášter zrušen (1787) a budova znovu užívána
jako zámek. Kvadratický uzavřený půdorys
otevřela demolice východního křídla na konci
19. století.
V 60. letech 19. století sloužila tato část
zámku jako škola a byt pro učitele. Tady
se 26. 2. 1864 v rodině učitele Jana
Sovy narodil básník Antonín Sova, kterého
připomíná pomník od J. V. Duška na valech.
Zámek vlastnila do května 1945 rodina
Weiss von Tessbach, pak přešel pod státní
správu a v roce 1947 ho obsadila vojenská
posádka. Armáda objekt opustila v roce 1992,
ale teprve v roce 1997 byl převeden do
majetku města.
V současnosti zde sídlí Městský úřad Pacov,
Městské muzeum Antonína Sovy v Pacově,
Městská knihovna Pacov a Informační centrum.
21
22
Kostel Narození Panny Marie, Želiv
1
Hlavní projektant
Murus, spol. s r. o., Ing. J. Vinař
Řízení osvětlení
Apollo Art, Ing. Petr Kadlec
Foto: Petr Janžura
Návrh osvětlení
Ing. Jiří Pavelka, Ing. Tomáš Moravec
Dodavatel osvětlení
Jiří Chmelař - LIBOLI
2. Chórové lavice
Kostel Narození Panny Marie spolu s klášterem
patří řádu premonstrátů, kteří přišli do Želivu
již roku 1149. Na základech románské baziliky
z první poloviny 12. století byl počátkem
14. století vystavěn gotický chrám, který
v letech 1713 až 1720 do dnešní podoby
upravil významný architekt barokní gotiky
Jan Blažej Santini-Aichel. Kostel tvoří trojlodní
prostor s dlouhým pětibokým presbytářem,
k němuž přiléhá sakristie. V současné době
je kostel využíván pro bohoslužby, ale je také
zpřístupněn pro prohlídky veřejnosti.
Návrh osvětlení kostela vychází z postupně
vyjadřovaných představ o podobě
světelné atmosféry v chrámovém prostoru
a z doplňujících požadavků zadavatele.
Osvětlení kostela má dvě základní úrovně.
První úrovní je celkové osvětlení prostoru,
jehož převážně rozptýlený charakter
má evokovat vjem prostoru při denním
světle. Druhou úrovní je směrové osvětlení
významných částí kostela, a to jak z pohledu
vizuálního, tak i duchovního. Mezi důležité
požadavky zadavatele patřilo odlišení světelné
atmosféry pro různé využití (bohoslužby,
prohlídky a příležitostné společenské akce) a
požadavek na maximální skrytí svítidel, aby
vizuálně nenarušovala vnímání prostoru.
Pro celkové osvětlení prostoru bylo zvoleno
nepřímé osvětlení. Při odrazech světla od
hlavních ploch prostoru, jako jsou strop a
stěny, se světlo rozptýlí a vzniká měkké a
klidné osvětlení. Pro celkové prosvětlení
hlavní i bočních lodí je použito devatenáct
nepřímých stojanových svítidel Lingotto s
halogenovými žárovkami 300 W. Svítidla
jsou umístěna na empoře ve dvou liniích
podél oken a jsou napájena z podlahových
zásuvek. Pro prostorové osvětlení presbytáře
jsou použita čtyři směrovatelná vícezdrojová
svítidla Cestello pro halogenové žárovky (IRC)
4× 65 W, upevněná na samonosné konstrukci
a pohledově skrytá nad lavicemi presbytáře.
Směrování svítidel umožňuje rovnoměrné
osvětlení klenby presbytáře, které funguje
jako sekundární zdroj rozptýleného světla.
Soustava pro celkové osvětlení umožňuje
plynulou změnu světelného toku světelných
zdrojů. Celkový instalovaný příkon soustavy
pro celkové osvětlení chrámu, kterou tvoří
23 svítidel, je 6,8 kW.
1. Osvětlení varhan a prostoru lavic
Směrové osvětlení je použito pro zdůraznění
některých částí chrámového prostoru nebo
tam, kde je třeba dosáhnout vyšších úrovní
osvětlení pro konkrétní zrakovou činnost,
např. pro čtení. Pro osvětlení prostoru lavic
byla zvolena směrová svítidla Tecnica pro
halogenové žárovky 50 a 100 W, která zajišťují
úroveň osvětlení v rozsahu 120 až 180 lx.
Svítidla jsou umístěna v tříokruhové napájecí
liště, která je připevněna na římse zábradlí
na ochozu. Svítidla Tecnica jsou použita také
k osvětlení oltářů v bočních lodích, k osvětlení
mensy, ambonu a křížové cesty. Průměrná
osvětlenost mensy je 230 lx. Pro světelné
zdůraznění prostoru presbytáře a osvětlení
lavic pro kněží byla instalována směrová
svítidla Pixel plus pro halogenidové výbojky
70 W, která jsou zapuštěna do pěti větracích
otvorů ve vrcholu klenby. Každé svítidlo je
upevněno v atypické nosné konstrukci, která
je vytažena do větracího otvoru a zajištěna.
K osvětlení hlavního oltáře jsou určeny dvojice
vícezdrojových směrovatelných svítidel
Cestello pro halogenové žárovky IRC 4× 65 W,
umístěné na nosné konstrukci v ostění oken.
Pro osvětlení varhan byla vybrána stojanová
svítidla Le Perroquet pro halogenovou žárovku
100 W, která nesvětlují tělo varhan i klaviaturu;
jsou umístěna tak, aby vizuálně nerušila. Část
osvětlovací soustavy pro směrové osvětlení
je napájena prostřednictvím stmívačů, které
umožňují plynule regulovat intenzitu osvětlení.
Celkový instalovaný příkon soustavy pro
směrové osvětlení, kterou tvoří 49 svítidel,
je 6 kW.
2
23
24
Osvětlení obrazu Poslední večeře
Zákazník
Úřad pro architektonické a krajinné památky pro
provincie Milano, Bergamo, Como, Lodi, Monza, Pavia,
Sondrio a Varese
Řešení osvětlení
Centrum společnosti iGuzzini pro výzkum a vývoj, Vrchní
ústav pro konzervaci a restaurování (ISCR),
Úřad pro architektonické a krajinné památky
pro provincie Milano, Bergamo, Como, Lodi, Monza,
Pavia, Sondrio a Varese
Instalace elektrických zařízení
Tecnosaier (Lucio a Fabio Pironi)
1
2
Kostel Santa Maria delle Grazie patří mezi
nejznámější kostely v italském Milaně.
Ke kostelu přiléhá dominikánský klášter
postavený spolu s kostelem v letech
1463až1497. V refektáři kláštera se nachází
známá nástěnná malba Poslední večeře
od slavného renesančního malíře Leonardo
da Vinci. Pro svoji historickou hodnotu
byly kostel i klášter v roce 1980 zapsány
na seznam světového kulturního dědictví
UNESCO.
Obraz Poslední večeře vytvořil Leonardo da
Vinci mezi lety 1494 a 1497pro milánského
vévodu Ludovica Sforzu. Nástěnná malba
o velikosti 8,8 m x 4,6 m znázorňuje scénu
z Janova evangelia, na které je Ježíše
a dvanáct apoštolů při poslední večeři. Jsou
zde čtyři skupinky po třech apoštolech, kteří
jsou nahnuti k sobě a debatují o zprávě, kterou
jim právě Kristus přináší, že ho jeden z nich
zradil. Jediný Jidáš je v záklonu a odvrací se,
protože si uvědomuje, že Ježíš o jeho zradě ví.
Malba vytváří iluzi místnosti, pokračující
do obrazu, jako by Ježíš a apoštolové večeřeli
spolu s návštěvníky, kteří si obraz prohlížejí.
Pro dosažení tohoto účinku použil Da Vinciho
dva základní nástroje: perspektivu a světlo.
Při tvorbě svého díla se Leonardo rozhodl
upustit od tradiční techniky freskové malby,
která je založena na rychlé aplikaci barev
do mokré omítky. Namísto toho se rozhodl
experimentovat a použil novou techniku
malby na suchou omítku (secco). Podkladem
pro malbu je hlazená omítka upravená
přírodní kaolinovou hlinkou, na kterou jsou
nanášeny temperové vaječné barvy, smíchané
s lněným olejem. Výhoda této techniky
spočívá v možnosti práce na větší ploše
a propracování malby do detailů. Nicméně
tato volba se ale ukázala jako nešťastná.
Malba začala brzy ztrácet na kvalitě a došlo
k některým poškozením již za života Leonardo
Da Vinci. V sedmnáctém století navíc došlo
k probourání dveří ve stěně pod Ježíšovými
nohami. V srpnu 1943 klášterní budovy
velmi vážně poškodil nálet spojeneckého
letectva. Klenby a východní stěna refektáře
byly naprosto zničeny, ale severní stěna
s Poslední večeří zůstala stát. Po válce byly
kostel i klášter částečně zrekonstruovány
a refektář znovu postaven. Obraz Poslední
večeře prošel v průběhu několika století řadou
restaurátorských zásahů, které mnohdy více
uškodily, než pomohly. Poslední restaurátorské
práce započaly v roce 1999 a trvaly více než
dvacet let. Během těchto prací byly oparně
odstraněny předchozí nevhodné restaurátorské
pokusy a odhaleny původní části obrazu.
Z důvodů ochrany vzácného a citlivého díla je
omezen přístup do refektáře pouze na skupiny
o maximálním počtu 25 lidí.
U příležitosti pořádání výstavy Expo 2015
v Miláně se místní úřad pro architektonické
a krajinné památky rozhodl o vylepšení
prezentace obrazu Poslední večeře,
prostřednictvím nového osvětlení. Původní
osvětlovací soustavu z roku 2000 tvořila
zářivková svítidla, osvětlující obraz zespoda
a svítidla s halogenovými žárovkami (AR111)
pro celkové osvětlení prostoru. Osvětlovací
soustava s příkonem 3,5 kW poměrně
významně přispívala k tepelné zátěži prostoru
i k určitému tepelnému namáhání exponátu.
Pro návrh nového osvětlení byla oslovena
italská firma iGuzzini, která se zároveň stala
donátorem celé akce. Tým techniků firmy
iGuzzini ve spolupráci s památkáři, architekty
a kurátory muzea předložil na podzim 2014
nový návrh osvětlení.
V rámci návrhu byla zohledněna práce
renesanční mistra se světlem, která je nejvíce
zřejmá u vazby obrazu na prostor refektáře.
Denní světlo přichází do prostoru refektáře
z oken nalevo od obrazu, což způsobuje větší
osvětlení pravé protilehlé stěny. Tento účinek
světla zakomponoval Leonardo da Vinci i do
svého obrazu, tak že pravá stěna obrazu je
výrazně jasnější, zatímco levá je ve stínu. Okna
byla nově z větší části zastíněna z důvodu
ochrany uměleckého díla před přímým
sluncem. Nicméně v rámci návrhu byl umělým
osvětlením podpořen tento záměr umělce tak,
že v levé části obrazu je osvětlenost nižší
(35 lx) v porovnání s osvětleností uprostřed
a vpravo (50 lx). Návrh osvětlení řešil i způsob
osvětlení části obrazu, kde byly proraženy
dveře, aby návštěvník tuto část nepovažoval
za součást obrazu. Tato část je odlišena
25
1.
2.
3.
4.
3
spektrálně tak, aby šedý povrch v místě dveří
měl jinou koloritu než šedý povrch vlastního
obrazu. Přesná skladba barev u nového
osvětlení byla volena, tak podpořila odstíny
barev použité na malbě. Hlavní pozornost
byla zaměřena na věrné podání červených
a pleťových barevných odstínů, které při
použití nekvalitních světelných zdrojů LED
působí vybledle. Od listopadu 2014 do března
2015 probíhaly zkoušky, v rámci kterých
probíhalo testování a ladění osvětlení. Novou
osvětlovací soustavu tvoří 7 světlometů
Palco od firmy iGuzzini, které jsou osazeny
světelnými diodami COB LED (vyrobenými
na zakázku) s teplotou chromatičnosti
3 400 K a indexem podání barev 95. Svítidla
jsou osazena elektronickými stmívatelnými
předřadníky (DALI) umožňující přesné nastavení
požadované hladiny osvětlenosti. Clonící
klapky zamezují dopadu parazitního světla
26
na strop a stěny. Pro osvětlení prostoru
jsou použita stojanová LED svítidla Cestello
(iGuzzini), která nahradila původní energeticky
náročná svítidla pro halogenové žárovky. Nová
osvětlovací soustava má příkon 570 W a oproti
původní osvětlovací soustavě došlo ke snížení
energetické náročnosti o 83%. Z pohledu
konzervátorského nová svítidla osazená LED
zdroji neobsahují UV záření a oproti původní
soustavě došlo k významnému poklesu
tepelného zatížení prostoru.
Dominikánský klášter a kostel Santa Maria delle
Grazie, Miláno
Ukázka práce s perspektivou a světlem na obraze
Poslední večeře
Vzhled obrazu Poslední večeře při novém osvětlení
Vzhled obrazu Poslední večeře při původním
osvětlení
iGuzzini
ETNA
Sídlem společnosti iGuzzini je město Recanati, které leží v srdci regionu Le Marche na úpatí
italských Apenin. Společnost iGuzzini, založená v roce 1958 a původně zaměřená na výrobu
dekorativních svítidel, se v průběhu svého vývoje přeorientovala na oblast architektonického
a technického osvětlení. Jedním ze zásadních momentů, který ovlivnil její vývoj i současné
postavení, bylo rozpoznání specifického charakteru trhu se světelnou technikou, kde vedle
technických parametrů a vzhledu svítidel hraje významnou roli způsob jejich použití. To vedlo
k založení vědeckého výzkumného centra (1995), jehož hlavním cílem je podpora veřejné diskuze
o tématech z oblasti osvětlení a komunikace mezi firmou a partnery, jejichž práce s tímto
oborem souvisí.
Společnost Etna s.r.o. se sídlem v Praze byla založena v roce 1992. V následujícím roce se stala
výhradním zastoupením firmy iGuzzini a rozšířila své působení po celé České republice.
V oblasti venkovního a vnitřního osvětlení realizovala přes 300 projektů. V současné době
má 17 zaměstnanců a vedle prodeje svítidel nabízí také studie a projekty osvětlení, odborné
konzultace i přednášky. Charakteristickým rysem společnosti je nabídka profesionálních služeb
v oblasti návrhu osvětlení, a proto je její důležitou součástí technické oddělení. Společnost
Etna se systematicky zabývá problematikou osvětlování výstavních prostor a ve spolupráci
s odbornými institucemi se věnuje problematice ochrany exponátů. Od svého založení realizovala
více než 100 projektů osvětlení výstavních prostorů.
V odborné oblasti navázala firma iGuzzini spolupráci s řadou významných výzkumných pracovišť
z technických i humanitních oborů (Harvardská univerzita, M.I.T. Boston, Polytechnika Milán).
Jednou z důležitých aplikačních oblastí, které se firma iGuzzini dlouhodobě věnuje, je osvětlování
muzeí a galerií. Ve spolupráci s řadou významných architektů a designérů (P. Castiglioni, G.
Aulenti, R. Piano, J. M. Wilmotte) vytvořila široký sortiment svítidel přímo určený pro tuto aplikační
oblast. Mezi nejvýznamnější realizace z oblasti muzeí a galerií patří Pallazzo Stozzi (Florencie),
Louvre (Paříž), Galerie Borghese (Řím), Beaubourg (Paříž).
Etna iGuzzini pro oblast obnovy památkových objektů | Naše služby
Kompletní návrhy osvětlovacích soustav
Zajistíme ve všech stupních projektové dokumentace. Naší specializací je především expoziční
osvětlení, kanceláře, veřejné a slavnostní osvětlení včetně různých složitějších a atypických řešení.
Zajistíme také projekt elektro ve všech stupních projektové dokumentace.
Montáž a instalace svítidel
Dle rozsahu zakázky jsme schopni zajistit instalaci nových elektrorozvodů nebo úpravu stávajících
rozvodů. Realizujeme nasvícení expozic a směrování reflektorů v případě slavnostního osvětlení.
Zapůjčíme napájecí lišty a reflektory pro expoziční osvětlení případně jiná svítidla iGuzzini. V
případě dodávky svítidel jsou tyto služby obvykle zdarma.
Kompletní poradenský servis
Zajistíme i přednášku pro široké spektrum otázek týkajících se osvětlování, svítidel, světelných
zdrojů, norem apod. přímo v naší přednáškové místnosti (cca 25 osob) v Praze nebo dle přání
zákazníka po celé ČR. Poskytujeme kompletní záruční i pozáruční servis.
Podporujeme talentované umělce
Několik let bezplatně poskytujeme konzultace a komplexní osvětlení všem výstavám pražské
Galerie UM na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Tato galerie už více než deset let představuje jak mladé výtvarníky a kurátory, tak retrospektivní
projekty spjaté se zaměřením školy. Jsme hrdým partnerem galerie. www.vsup.cz
ETNA s.r.o.
Mečislavova 2/307
140 00 Praha 4
+420 257 320 595
[email protected]
www.etna.cz
Muzeum Českého krasu v Berouně / Zámek Březnice / Moravská galerie v Brně – Místodržitelský palác,
UMPRUM / Vlastivědné muzeum v České Lípě / Alšova jihočeská galerie, Galerie Pod kamennou žábou
a Muzeum piva v Českých Budějovicích / Hradní muzeum na Státním hradě a zámku v Českém Krumlově /
Galerie Výtvarného umění v Havlíčkově Brodě / Galerie výtvarného umění v Hodoníně / Františkánský klášter
Hostinné / Muzeum barokního sochařství v Chrudimi / Muzeum východních Čech v Hradci Králové / Galerie
CONTY, Hradec Králové / Galerie výtvarného umění v Chebu / Památník Bedřicha Smetany v Jabkenicích
/ Muzeum skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou / Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě / Regionální muzeum
v Jílovém u Prahy / Národní muzeum fotografie v Jindřichově Hradci / Galerie umění Karlovy Vary / Galerie
Klatovy, Klenová / Zámecká obrazárna Kroměříž / Muzeum Jana Bechera, Karlovy Vary / Kamenný dům
v Kutné Hoře / Galerie Středočeského kraje v Kutné Hoře / Muzeum T.G. Masaryka v Lánech / Oblastní
galerie Liberec / Galerie výtvarného umění v Litoměřicích / Státní zámek Litomyšl / Muzeum a galerie
severního Plzeňska, Mariánská Týnice / Regionální muzeum Mikulov / Templ v Mladé Boleslavi / Státní
galerie výtvarného umění v Náchodě / Arcidiecézní muzeum a Muzeum Umění Olomouc / Slezské zemské
muzeum v Opavě / Východočeská galerie a Východočeské muzeum v Pardubicích / Galerie města Pardubic
/ Západočeské muzeum a Západočeská galerie v Plzni / Císařská konírna Pražského hradu / Výstava Praha
Mozartova v Clam-Gallasově paláci / České muzeum hudby, Národopisná expozice – Musaion a Národní
památník na Vítkově Národního muzea v Praze / Dům u Černé Matky Boží a Domy v Husově ulici ČMVU v Praze
/ Galerie Platýz, Galerie Rudolfinum, Galerie Anderle a Galerie U Řečických v Praze / Dům U Kamenného
zvonu, Městská knihovna a Staroměstská radnice Galerie hlavního města Prahy / Karolinum Univerzity Karlovy
v Praze / Klášter Na Slovanech, Emauzy / Langweilův model Prahy Muzea Hl. města Prahy / Muzeum Karlova
mostu / Muzeum Kampa / Náprstkovo muzeum / Klášter sv. Anežky České, Klášter sv. Jiří, Palác Kinských,
Salmovský, Šternberský, Schwarzenberský a Veletržní palác Národní galerie v Praze / Národní technická
knihovna v Praze / Národní technické muzeum v Praze / NKP Vyšehrad v Praze / Výstava na Pražském hradě
„Karel IV. – císař z Boží milosti“ / Jízdárna Valdštejnského paláce v Praze / DOX Centrum současného umění
/ Muzeum české loutky a cirkusu v Prachaticích / Muzeum dr. Bohuslava Horáka v Rokycanech / Městské
muzeum a galerie ve Svitavách / Dvořákova síň na zámku Sychrov / Muzeum Vysočiny Třebíč / Muzeum
Škoda v Mladé Boleslavi / Muzeum Vysočiny Jihlava v Telči / Románské křídlo na zámku v Teplicích / Galerie
města Trutnova / Západomoravské muzeum v Třebíči / Muzeum Bible a Velehradské muzeum, Velehrad
/ Multifunkční aula GONG, Vítkovice / Národní galerie na zámku Zbraslav / 14|15 Baťův institut, Muzeum
jihovýchodní Moravy ve Zlíně / Galerie umění ve Znojmě
Klášter trapistů, Nové Dvory / VŠUP v Praze / Křivoklát / Měšťanská beseda v Plzni / Informační centrum
Pražského hradu / Vzdělávací centrum Na Karmeli, Mladá Boleslav / Kostel Narození Panny Marie, Želiv /
Kostel sv. Václava v Praze / Zámek v Pacově / Zámek Březnice / Kostel sv. rodiny v Českých Budějovicích
/ Kostel sv. Jiljí v Praze / Klášterní kostel Zlatá koruna / Židovská synagoga v Plzni / Sídlo senátu v Praze /
Kostel sv. Vojtěcha v Broumově / Jezuitský konvikt v Olomouci / Kostel sv. Víta v Českém Krumlově / Kostel
sv. Voršily v Praze / Kostel Panny Marie Vítězné v Praze / Knihovna Strahovského kláštera v Praze / Rotunda
sv. Kateřiny ve Znojmě
Chrám sv. Barbory a Jezuitská kolej v Kutné Hoře / Dóm sv. Václava v Olomouci / Kostel sv. Bartoloměje
v Plzni / Zámek Sychrov / Kostel Narození Panny Marie v Písku / Farnost Svatá Hora v Příbrami / Zámek
Březnice / Kostel sv. Augustina / Zámek Vrchlabí / Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích / Kostel
sv. Petra a Pavla v Čáslavi / Zámek Jičín / Kostel sv. Ignáce a kostel sv. Jakuba v Jihlavě / Interhotel Central
v Karlových Varech / Židovská synagoga v Písku / Kostel sv. Jana Nepomuckého v Plzni / Úřad vlády ČR
v Praze / Vila Bertramka v Praze / Královský letohrádek na Pražském hradě / Pomník bitvy u Slavkova / Hrad
Střekov / Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech / Basilika sv. Prokopa v Třebíči
www.etna.cz