zde - ROSS Holding as

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
1
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: České terasy – nadstandardní
bydlení pod vrcholy kazašských velehor
ROZHOVOR: Marek Hanzlík:
Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších
PROJEKTY: City Green Court, UNICREDIT
Bank Praha, LEGO Kladno, Rodinný dům Praha,
Fakulta stavební Brno, Spolana Neratovice
12
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Milí kolegové, přátelé,
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ................................................................................................................. 1
zdravím vás touto cestou a v úvodu přeji
vše dobré a hodně zdraví v roce 2012.
Máme před sebou znovu velmi složité
období. Musíme počítat s tím, že zakázek
v České republice bude nedostatek.
Situaci zhoršuje nestabilní situace
v Evropě, především kvůli jednotné měně
- euru. Můžeme být v tuto chvíli vděční za
naší korunu, která snad takovými peripetiemi procházet nebude. Vždy ale záleží
na zodpovědnosti ekonomiky, na zodpovědnosti politické reprezentace. Jsem
v tomto mírný optimista.
Naše firma má, troufám si říci, velmi dobré renomé v zahraničí, daří se nám
především na východě v zemích bývalého Sovětského svazu. To je obrovský trh
a také obrovská výzva. Práce tam zřejmě vždycky bude a zelenou mají společnosti, které dokáží nejenom řídit stavby, ale i administrovat exportní peníze.
A ROSS Holding mezi takové společnosti patří.
Snažme se proto toto neopomíjet, pracujme na sobě a zvyšujme svoji odbornost.
Firmy specializující se na tuzemský trh budou mít problémy. Pokud dokážeme
naše know-how vyvézt a zúročit v zahraničí, jsme už dopředu o několik stupníků
na pomyslném žebříčku výše. Důležitá je také psychická odolnost, především
v zahraničí.
reportáž
České terasy – nadstandardní bydlení
pod vrcholy kazašských velehor ...................................................................... 2/3
ROZHOVOR
Marek Hanzlík: Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších ...................... 4/5
ROSS aktuálně
City Green Court, UNICREDIT Bank Praha, LEGO Kladno ....................... 6
ROSS aktuálně
Rodinný dům Praha, Fakulta stavební Brno, Spolana Neratovice ............. 7
ROZHOVOR
Jozef Soukup: Radosťou je pôsobiť radosť ........................................................ 8
HISTORIE
Bratři Mahlerové – zakladatelé
moderního pletařského průmyslu v Brodě ........................................................ 9
ROZHOVOR
Pavel Beneš: Jsem v podstatě dráteník .......................................................... 10
VĚRNÍ ROSSU
Hana Bartáková, Marie Jeřábková, Miroslav Roztočil .................................... 11
SLOVENSKO
To ale neznamená úplně zapomínat na český trh. Pořád tu jsou naši stálí zákazníci, se kterými máme dlouhodobě dobré vztahy. Pokud se ekonomická krize
znovu dostane do své nedávné podoby, dá se předpokládat, že hlavně stát bude
investovat a my musíme být ve střehu.
Bratislavská hrádza ................................................................................................ 12
S rokem 2012 přicházejí změny uvnitř naší firmy. Rušíme závody Elektro
a Průmysl a energetika. Nově vniká divize Technologie, která pod svá křídla vezme oba zaniklé závody. Řídit ji bude Martin Souček. Závod Stavby a technologie
se mění v divizi Generální dodávky staveb, kterou nadále povede Milan Oplíštil.
Slibujeme si od toho zvýšení efektivnosti práce a výroby. Jde o běžné trendy,
ROSS se vyvíjí a v podstatě dospívá. Abych nezapomněl, letos na podzim oslavíme dvacáté narozeniny.
Děti v dětském domově v Kroměříži ................................................................. 14
Přeji vám hezké dny a příjemně strávenou zimní dovolenou!
Roman Stryk, generální ředitel
RUMUNSKO
Blízké místo pro dobrodružného cestovatele ................................................. 13
ROSS PODPORUJE
POZVÁNKY
Staňte se Stardance na plese Pivovaru Chotěboř ........................................ 15
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................ 16
REPORTÁŽ:
České terasy - nadstandardní bydlení
pod vrcholy kazašských velehor
Almaty je bývalým hlavním a zároveň i největším a nejrozvinutějším městem této postsovětské
republiky. Asi deset minut jízdy autem od centra města rostou České terasy. Takový je název
tuzemských architektů. Oficiální název projektu je Vícebytový obytný komplex. Jde o nadstandardní
bytový dům atypického tvaru skvostně zasazený do složitého terénu na samém okraji svahu
nad městem Almaty v podhůří velehor Tjaň Šjaň. ROSS Holding působí na stavbě jako generální dodavatel.
České terasy
v Almatě jsou
po architektonické stránce
výjimečným
domem.
2 / Reportáž
Hned v úvodu vyvedeme z omylu ty,
kteří si myslí, že Kazachstán je zaostalým státem ve stínu Ruska. Opak je
pravdou. Je to velmi rozvinutá země,
která směřuje mezi padesát nejvýkonnějších ekonomik světa. Pomáhá jí
k tomu mimo jiné obrovské nerostné
bohatství. Říká se, že v Kazachstánu je
celá periodická soustava chemických
prvků. „Mimo jiné proto jsou tu bohatí a velmi zámožní lidé. Výjimkou není
mládež jezdící v luxusním Porsche či
Bentley,“ popisuje realitu projektový
manažer společnosti ROSS Holding
Jan Burian, který řídí celou zakázku.
České terasy jsou bytovým domem ve
vyšším evropském standardu. „V tuto
chvíli jsme dokončili výkopové práce
první etapy výstavby a připravujeme
mechanizaci pro hlubinné založení objektu,“ říká Burian a ukazuje na zvláštně tvarovanou betonovou desku před
námi. Dům bude mít tři nadzemní podlaží, dvě podzemní a v jednom z těch
nižních se nachází podzemní garáže.
Investorem je česká společnost ČKD
Praha DIZ. „Věříme společně, že se
v Almaty najde dost bohatých lidí, kteří
si byty, lépe apartmány, koupí,“ dodává. Komplex zahrnuje jedenáct velkometrážních bytů, jejichž rozloha začíná
u sto padesáti metrů čtverečných. Budou vybaveny dle vyššího standardu
včetně italských dlažeb a sanitární keramiky. „Stavba komplexu vyjde na více
než sedm milionů amerických dolarů.
Byty jsou na naše poměry velmi drahé.
Za metr čtverečný místní zaplatí kolem
šesti tisíc dolarů,“ vypočítává Burian
a ukazuje mi výkresy, na kterých jsou
Terasy ve své plné kráse. „Celé Almaty budou mít ve vrchních patrech jako
na dlani. Jsme asi ve výšce 850 metrů
nad mořem. Tady za námi jsou už vy-
soké hory, které dosahují do pěti tisíc
metrů.“ Almaty je celkově velmi drahé
a plně globalizované město. Najdeme zde typické americké restaurace
a rychlá občerstvení. Když si do nich
ale sedneme, sáhneme podstatně
hlouběji do kapsy než v Česku.
Na místní poměry se jedná o velmi
luxusní dům, projekt české architektonické kanceláře CASUA dokonce
získal diplom za nejlepší architektonický návrh v Kazachstánu v období
2007 – 2010. Pod vlastní prováděcí
dokumentací je podepsaná kazašská
kancelář AK sima-group. „Máme trochu
problémy s jejich projektem, často je
nepřesný a chybný. S tím se ale musíme vypořádat,“ doplňuje stavbyvedoucí
Vladimír Dvořák, původem z Ukrajiny,
který se po letech strávených v České
republice a ve službách firmy považuje
více za Čecha. Dvořák mě také vede na
druhou stranu staveniště. „Teď tady vidíte jen základovou desku. Konstrukce
domu bude železná, svařovaná. Vyzdívky jsou z keramických bloků, budovu
přikryje plochá střecha,“ doplňuje. Typ
konstrukce je zvolený s ohledem na
seismické aktivity v této oblasti. Dům
prostoupí železobetonové schodiště
a výtahová šachta. „Za zmínku stojí také
hliníková panoramatická okna, opět vysoký nadstandard,“ říká Dvořák. Komplex bude splňovat evropské nároky
i z pohledu služeb a samotného okolí.
„Má tu být správce, hlídací systém a kolem domu četné sadové úpravy. Věci,
které patří k bydlení za nadstandardní
cenu a oni na ně čekají. Investor se nebojí, že by apartmány neprodal.“
Stavba v podstatě začíná, hotovo
má být na jaře 2013. Přípravu provázely značné problémy, především
kvůli stavebnímu povolení. „Získat
ho není vůbec jednoduché, měsíce
a měsíce čekání a pořád vám žádost
vrací kvůli maličkostem,“ vzpomíná
Jan Burian, který mi také ukazuje na
souseda, který dokonce stavitele dal
k soudu. „Je to pan Maximov, který
si zahradil jednu ze dvou příjezdových silnic na staveniště. Když jsem
nechal odřezat jeho plot, zavolal policii. Dokumenty ale máme v pořádku,
není se čeho bát. Je to ale velmi nepříjemné. Lidé tady vůbec nechápou,
že stavbou takového domu vzroste
cena jejich nemovitostí, budou tady
perfektní silnice, nové sítě, protože
v Terasách budou žít vlivní a bohatí
lidé. Jiní si to nakonec ani nebudou
moci dovolit.“
ROSS Holding má na stavbě v Almaty zatím dva lidi – projekt manažera
a stavbyvedoucího. Postupně budou
dojíždět specialisté na jednotlivé profese, většinu prací ale zajišťují místní
subdodavatelé. „Zatím máme vybrané
firmy asi na polovinu prací,“ doplňuje
stavbyvedoucí. Je třeba si uvědomit,
že Kazachstán je postsovětská republika a zvyklosti stavebních firem jsou
pro Evropana nepochopitelné. „Je
s nimi těžká domluva, občas bývají nespolehliví, pořád se jim něco nelíbí. Je
to ale zvyk,“ nestěžuje si Dvořák. Důležité je mít kvalitně uzavřené smlouvy
a občas vyvíjet tlak, jedině tudy vede
cesta k domluvě, potažmo ke splnění
závazných termínů na stavbě.
Kazachstán
představuje
pro
ROSS Holding další zajímavé odbytiště. Podle Jana Buriana je země jedním
obrovským trhem s dominantním zájmem o rozvoj a nelze jí srovnávat třeba
s Ukrajinou. „Jejich prezident Nursultan Abišuly Nazarbajev dělá jasnou
politiku, lidé ho mají rádi a to je stmeluje,“ uzavírá Burian. Kazachstán je
asi třiačtyřicetkrát větší než Česko.
Žije zde ale jen patnáct milionů lidí
a tím je to jedna z nejméně obydlených
zemí světa.
(rah)
Nadstandardní
byty jsou určené
pro náročnou
klientelu, která
nemá ráda
kompromisy.
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
MAREK HANZLÍK
Lipnická krajina je jedna z nejkrásnějších
Kastelána starobylého hradu nemůže dělat každý.
Marek Hanzlík se k hradu Lipnici vyloženě hodí.
Zajímá ho umění, fascinují staré věci a láká ho
tajemství, kterým je lipnická pevnost prostoupena.
Čtyřiačtyřicetiletý Marek Hanzlík je původem z Prahy
a před svým příchodem na Lipnici dělal všechno
možné. Od roku 1992 ale na mohutném kopci
žije a je tam šťastný. Společnost mu kromě skrytých
hradních dějů dělá manželka Martina a čtyři děti
s krásnými jmény – Jonatan, Jáchym, Sára a Soňa.
Jste kastelán na starém hradě,
máte rád staré věci?
Mám rád staré věci a s tím souvisí i to,
že se starám o starobylý hrad. Souvisí
to ale i s tím, že mne vždycky zajímala
veškerá odvětví umění a uměleckého
řemesla. Když je umělecký kus povýšen tím, že byl používán nebo na významném místě visel a nebo jsou na
něm známky používání a opotřebení,
taková věc mě vždycky nesmírně přitahovala. Dýchne na vás jakousi konkrétní historií a je jedno jestli se jedná
o drobný obraz nebo třeba obrovskou
stavbu.
4 / Rozhovor
Láska k umění asi vznikla už před
vaším příchodem na Lipnici…
K tomu asi musí být člověk nějakým způsobem vedený. Tak trochu jsem s historií vyrůstal, zejména díky mojí babičce.
Často mi při snídani vyprávěla o svatém
Václavu nebo o Zrzavém Ormovi, což byl
jeden odvážný Viking. Takhle jsem se
vlastně k historii dostal. A k památkám
tak, že jsme v neděli chodili na Hrad
a do katedrály a na mě to tam úplně dýchalo. Fascinovala mne vitrážová okna.
Ty obrovské plochy barevných oken ve
mně vyvolávaly okouzlení. Člověk těžko odhaduje, co všechno na něj působí
a co ho předurčí na cestu, kterou kráčí
dál. Babička ale byla v mém životě velmi
důležitá osoba.
Souvisely s uměním a historií vaše
předchozí profese?
Bylo to trochu jinak. Měl jsem koníčky,
které souvisely s uměním. Rád jsem
kreslil, fotografoval a hrál hudbu. Když
člověk začíná svůj život, cesty jsou klikaté a všelijaké a není asi možné, aby hned
od začátku dělal to, co je mu bytostně
blízké. Ostatně někdo se toho nedočká
po celý život. Já byl nevděčný student.
Chodil jsem na dvě vysoké školy, ale
skončil poněkud předčasně. Pracoval
jsem v úklidové firmě, na stavbách velkých pražských hotelů, jako zahradník.
Také jsem byl údržbářem v národopisném muzeu. Dlouho jsem dělal i výčepního v hospodě na Václavském náměstí.
Z toho potom vznikla neuvěřitelná situace při mém příchodu na Lipnici. Kdosi tady říkal: on sem jde výčepní dělat
správce hradu, no to to bude vypadat.
A dnes v té Lipnici dělám i místostarostu. Člověk nikdy neví.
A proč zrovna Lipnice?
Byl jsem nedostudovaný architekt a staré stavby mě opravdu zajímaly a lákaly.
Mým snem bylo bydlet na Malé Straně
a spravovat Vrtbovskou zahradu. Byla to
krásná barokní zahrada a byla o to krásnější, že tam v té době, snad kromě pár
důchodců, téměř nikdo nechodil. To ale
nešlo. Zajímal jsem se o místo kastelána původně na Vysokém Chlumci. Moje
teta mi potom dala vystřižený inzerát,
kde sháněli správce památkových objektů. Dělal jsem dva konkurzy – na zámek
v Březnici ve středních Čechách a na
hrad Lipnici. Obě místa jsem před tím
navštívil a nakonec jsem si mohl vybrat.
Lipnice jednoznačně zvítězila. Je dominantní v krajině, nabízí krásný rozhled
a v té době byl hrad rozestavěný. I práce
spojená s budováním mě sem táhla. A konečně jsem měl velké štěstí, že i moje žena
s tím souhlasila a zamilovala si to tady.
Když dáme vedle sebe hospodského a Lipnici, nemůže nám vyjít nic
jiného než Jaroslav Hašek…
Symbolické to je, ale ne tak úplně
(smích). Hospodu jsem nikdy až tak nebral. Nejsem takové konstituce, abych
mohl hodně vypít a tak se brzy opiju.
A ani Hašek mi nebyl nijak blízký. Cestu
k němu jsem si našel až přes Lipnici
a jeho povídku Průvodčí cizinců. Je to asi
jediná povídka od spisovatele světového
formátu, která pojednává o průvodcovství
na památce. Ta mi otevřela cestu k autorovi, kterého bych jinak asi minul.
Kam vedly vaše první kroky na
Lipnici, nebylo to náhodou do
slavné hospody?
To asi nevedly, ale měl jsem bláhovou
představu, že na malém městečku to
bude takové idylické. Představoval jsem
si v hospodě ten stůl, u kterého sedí pan
učitel, pan farář, pan starosta a celá společnost má náruč otevřenou. Brzy jsem
ale procitnul. Tady si každý musí místo
vybojovat a dokonce mám někdy pocit, že
je to nikdy nekončící boj.
Na počátku jste profese dost často
střídal – teď už to v plánu nemáte?
Na počátku byla doba hledání a často
jenom vydělávání peněz. To vůbec nebylo
konečné řešení, které jsem našel až ve
chvíli, kdy jsme se rozhodli odejít z Prahy
na Lipnici. Od té doby si nedovedu představit jakoukoli změnu. Na začátku jsem
úplně přesvědčený nebyl, po pár letech
už ano. Zamilovali jsme si s mou manželkou a rodinou to místo a děti tady vyrůstaly. Máme pod hradem dům, který jsme
opravili, a tím jsme asi spustili jakousi pomyslnou kotvu. Navíc jsem zjistil, že jsem
typ člověka, který když se někde usadí,
hledá další aktivity a není mu lhostejný
osud věcí obecních. Angažuji se v obecní
politice a také se angažuji ve sdružení na
záchranu podlipnických kostelů v Loukově, Dolním Městě a Řečici. Toto snažení
souvisí s hradem, ale také se zálibou
v historii kulturní krajiny, jak ji vytvořili
a nám zanechali naši předkové. Stopy jejich snažení jsou stále čitelné a fascinující.
Tvoří je nejen kostely, ale i samotné vsi,
cesty, pole, křížky, kamenné zídky, stromy
a mnoho dalších věcí.
Jakou má kastelán pracovní dobu?
Poměrně volnou, to je jedna z výhod
mého zaměstnání. Lipnice je hrad
s málo zaměstnanci. Čili v sezóně je to
nabité a šest dnů v týdnu se nezastavím.
V zimě je naopak volněji a mohu se více
věnovat ostatním povinnostem rodinným
či obecním.
Může mít kastelán nějaké další
záliby?
Samozřejmě že může. Ještě v Praze jsem
rád fotografoval, dokonce jsem měl i malou výstavu. Potom mě zajímala hudba,
přesněji meditativní hudba. Hrál jsem
s bratry Jaroslavem a Michalem Kořánem
a existuje i nahrávka na CD. Byla to ale
hudba meditativní využívající různé ruchy,
zvuky a rámusy. Hrál jsem na kytaru, ne
ale obvyklým způsobem. Používal jsem
smyčec, železo a různé jiné předměty.
Pozdější zaujetí rodinou a Lipnicí to ale
všechno odsunulo na vedlejší kolej. Většina mých skutečných současných zálib
souvisí s mým povoláním kastelána.
Jak dobře znáte svůj hrad?
Myslím, že ho znám dokonale. Někdy se
mi zdá sen, že objevuji nové místnosti hradu. Jednou se mi dokonce zdálo, že Lipnice je kdesi u Barcelony a první bránu
do lipnického hradu postavil můj oblíbený
architekt Antonio Gaudí. Bohužel, byl to
jen sen (smích). Často se mě lidé ptají
na strašení, všelijaká tajemství a mystéria. Každý starobylý dům něco takového
má. Dávné a často násilné děje určitě
zanechávají v atmosféře těchto míst stopu. Na strašidla nevěřím, ale že se zde
občas něco stane, to ano. Každý by si měl
takové strašení prožít sám, nedá se o tom
mluvit. Jsou věci, které mají přesah přes
hrad až do vnitřního světa každého z nás.
Hrad se vám svou silou dostane hluboko
pod kůži i do snů a vůbec do iracionální
části vašeho bytí.
Proč by měli lidé jezdit na Lipnici
– je to právě z těch popisovaných
mystických důvodů?
Nerad říkám, že Lipnice je nejkrásnějším
hradem. To je věcí každého jednotlivce.
Pro mne ale je samozřejmě nejkrásnější,
i když má zdatného konkurenta – hrad
Bezděz. Lipnice je okouzlující propojením
jedinečné architektury a dominantní polohy v krajině a právě pro tyto její kvality
jsme vymysleli na hradě volnou prohlídku
hradu. Návštěvník tak může hradem procházet sám a může s ním navázat bližší
kontakt, může se nechat oslovit jeho malebností a zastavit se, kde se mu líbí. Lipnická krajina je jednou z nejkrásnějších
u nás a skrze hradní vyhlídky může každý
návštěvník podle chuti její krásu obdivovat. Uvidí kouzelnou obydlenou krajinu,
která se vyvíjela společně s hradem. Mě
osobně fascinuje si ty souvislosti uvědomovat a nechat se okouzlit krásou, pozorovat hejno lipnických kavek a oblohu,
která je tu o něco blíž než jinde. Věřím, že
to právě oslovuje i naše návštěvníky a náhodné turisty. Alespoň pochvalné ohlasy
v návštěvní knize tomu zatím nasvědčují.
(rah)
Marek Hanzlík
je mužem
mnoha profesí.
Kastelánství na
starobylém hradě
Lipnice mu ale
svědčí nejlépe.
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
City Green Court
ROSS Holding na stavbě zajišťuje systém měření a regulace. „Je to standardní systém nastavený právě v souladu
s energetickými úsporami,“ popisuje Jiří
Stratil.
Součástí budovy má být i green kiosek.
„Každý se z počítačové obrazovky dozví,
jak si energeticky dům v danou chvíli stojí. Zjistí, kolik spotřebovává energie, kolik
jí šetří, kolik provoz aktuálně stojí peněz
a v neposlední řadě jaké produkuje exhalace, především oxid uhličitý,“ uzavírá
projekt manažer.
UNICREDIT Bank Praha
Osmipatrová budova, která roste v Praze
na Pankráci, se stane administrativním
centrem pro náročnou a ekologicky
smýšlející klientelu. „Je to skutečně odlišná budova od ostatních, kterých jsou
v Praze desítky,“ řekl projekt manažer
společnosti ROSS Holding Jiří Stratil.
City Green Court, projekt SKANSKY,
je projektem ekologickým a to hned
od samého počátku výstavby. „I na staveništi se dbá na ochranu životního
prostředí, pořád tam chodí inspektoři
a sledují každý krok dělníků všech profesí,“ dodává Stratil.
V tomto duchu mluví o vznikající budově
také investor: „Podle plánu probíhá výstavba v souladu s americkým standardem LEED. City Green Court jako první
kancelářská budova v České republice
získal Pre-Certifikaci LEED Platinum.
LEED je mezinárodní systém certifikace zelených budov vyvinutý americkou
organizací US Green Building Council.
Klasifikuje budovy podle návrhu, procesu
výstavby a šetrnosti provozu k životnímu
prostředí.“
6 / Ross aktuálně
Pracovníci společnosti ROSS Holding
přišli podruhé na to samé místo. Před dvěma lety jsme na stránkách magazínu psali
o velké zakázce BB Centrum Filadelfie.
Podíleli jsme se na realizaci dominantní
budovy v Praze 4 a to dodávkou kompletních elektroinstalací v objemu 155
milionů korun. Předmětem díla byla dodávka silnoproudu a slaboproudu včetně parkovacího systému a areálového
osvětlení.
Do budovy atypického tvaru se aktuálně
stěhuje UNICREDIT Bank. „Mají druhé
až patnácté patro, v prvním je pobočka,“
vysvětluje na místě projekt manažer
Petr Zálešák a pokračuje: „Dokončili
jsme kompletní osazení kanceláří, společných prostor a technického zázemí.
Byly tam podlahové krabice, zásuvky,
rozdělení osvětlení dle kanceláří, stmívání, nové centrální zálohování.“ Banka
bude mít ve Filadelfii svou centrální pobočku včetně školících místností a vedení. „Celý elektroinstalační systém je dvakrát zálohován. Poprvé klasickými UPS
zdroji, po druhé naftovým agregátem,
který se nachází na střeše,“ dodal Záležák. Z hlediska objemu zakázka představuje částku 20 milionů korun.
LEGO Kladno
Světoznámý dánský výrobce plastových
stavebnic mohutně rozšiřuje své výrobní kapacity v Kladně a ROSS Holding
je u toho. „Jsme subdodavatel firmy
Metrostav. Je to obrovská zakázka asi
za 100 milionů korun a musí být hotová
abnormálně rychle,“ dozvídám se od projektového manažera Libora Zelenky. „Na
stavbě máme dva techniky, zbytek zajišťují naši subdodavatelé,“ dodal. ROSS
obstarává instalaci pěti nových trafostanic a podle odhadů tam spotřebuje dvě
stě třicet kilometrů kabelů. „Je to v podstatě kompletní dodávka silnoproudých
instalací a osvětlení,“ doplnil manažer.
Společnost LEGO staví u Kladna výrobní
haly veliké jako osm fotbalových hřišť, ve
kterých má pracovat asi tisíc zaměstnanců. „Mají tam stát celkem čtyři ocelové
haly, jedna skladová hala a manipulační
a zakladačový sklad, dále dvě administrativní budovy,“ řekl Zelenka. Do nových
prostor se v budoucnu nastěhují výrobní
kapacity Lega z jiných částí Evropy.
Zmiňovaných 100 milionů korun je třeba prostavět za sedm měsíců. „Zatím
jsme u první etapy, tempo ale máme závratné,“ směje se Libor Zelenka.
Rodinný dům Praha
Ve spolupráci s jedním z nejúspěšnějších českých architektů Luďkem Rýznerem staví firma ROSS Holding atypický
a futuristický rodinný dům v jedné
z částí Prahy. „Design domu je podřízen požadavku investora – maximálně
čistá konstrukce bez zbytečných ozdob.
S ohledem na dané řešení bylo zvoleno
použití liaporbetonu, tak aby bylo dosaženo požadovaných jednoduchých detailů. Koncept domu vychází z představy
těžkého betonového kvádru na vzdušné
podnoži prvního nadzemního podlaží,
který je prořezán otvory a atrii a vytváří
tak maximální soukromí a intimitu jednotlivých obytných prostor. Čistotu řešení
navíc podtrhuje systém bezrámového
zasklení, který obepíná v maximální mož-
né míře všechny místnosti a propojuje
tak interiér s exteriérem,“ řekl o návrhu
domu architekt.
Právě materiál liaporbeton je největší zajímavostí této stavby. „Jedná se o speciální beton, který je lehčí než ten standardní
a má tepelný odpor. Je směsí cementu,
vody a keramického kameniva. Stěny
z takové hmoty se nemusí obkládat,“ vysvětlil projekt manažer Radek Bláha, který stavbu řídí. „Pochopitelně používáme
i standardní beton, z liaporbetonu jsou
některé stěny.“
ROSS Holding tak získává další důležitou referenční zakázku. „Je to úplně
něco jiného než klasická továrna nebo
administrativní budova. S kanceláří architekta Luďka Rýznera spolupracujeme
delší dobu a řekl bych, že to je spolupráce velmi úspěšná,“ myslí si Bláha.
Fakulta stavební Brno
Za přibližně 18 milionů korun ROSS
Holding provádí kompletní elektroinstalace a osvětlení jako součást obří stavební zakázky ve školních budovách v Brně.
„Pracujeme na parkovacím domě, venku
se i přes nepřízeň počasí věnujeme budoucímu veřejnému osvětlení a v budově
s označením R dokončujeme elektroinstalace. Má tam být stravování a učebny,“ řekl
šéf zakázky Lukáš Vaňkát. ROSS je subdodavatelem firem Metrostav a Unistav.
Rozměrná akce za téměř 550 milionů
korun se týká budov v ulicích Veveří
a Žižkova. „Celkem bude zrekonstruováno 15 737 m 2 ploch vzdělávacích
a vědeckovýzkumných pracovišť areálu a současně bude nově vybudováno
3 588 m 2 ploch vzdělávacích a vědeckovýzkumných pracovišť,“ chlubí se
škola na svých internetových stránkách. Hlavním cílem je zprovoznění
vzdělávacích a vědeckovýzkumných
prostor stavební fakulty v Brně na
technické úrovni odpovídající špičkovým pracovištím předních světových
univerzit.
Spolana Neratovice
Lidé z ROSSu pracují také v chemičce Spolana Neratovice. Dochází k likvidaci staré výrobní haly. „Je to tam
dost nebezpečné, moji kolegové uvnitř
byli jen tři dny, museli mít ochranné pomůcky a filtry přes ústa i obličej,“ popsal situaci projekt manažer
Zdeněk Kokoška. V hale se totiž volně povaluje chemický odpad včetně
rtuti. „Dělali jsme zařízení staveniště,
to jsou přípojky pro ventilace, osvětlení haly a venkovní osvětlení,“ dodal
Kokoška. Součástí zakázky je také
část vysokonapěťová. „Dodávali jsme
novou trafostanici.“ Akce je naplánovaná od listopadu 2011 do února
2012.
(rah)
City Green Court netradiční
a zajímavé
obchodní centrum.
Je důkazem toho,
že při návrzích
administrativních
budov je možné
přemýšlet
ekologicky.
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
JOZEF SOUKUP
Radosťou je pôsobiť radosť
Obchodný riaditeľ firmy ROSS Slovakia
Jozef Soukup má 44 rokov. Svoju terajšiu
pozíciu zastáva od marca 2008, kedy si ho ROSS
vybral, ako sám hovorí, ako človeka, ktorý vie
zariadiť čokoľvek. Pohybuje sa v obchode, ide
vo veľkých zákazkách a možno vás zarazí jeho
koníček, aj keď on to zase taký koníček nie je,
je to skôr záujem. Študuje východné náboženstvá,
predovšetkým budhizmus.
V krízových
stavoch viem
stále premýšľať
v pohode a som
nad vecou.
Vy rád robíte ľuďom okolo seba radosť...
Je v tom povedané úplne všetko. Hodnoty,
ktoré uznáva väčšina spoločnosti, sú zanedbateľné proti tomu, keď niekomu urobíte
radosť. Stačí drobnosť, maličkosť, otvoriť
dvere dáme a podobne. Pôsobiť radosť je
podľa môjho názoru výsadou ľudí, ktorí už
majú niečo prežité a dospejú do určitého
veku. V mojom prípade na základe štúdia
východných náboženstiev a umenia sa na
to pozerám trochu inak. A radosť je hodnota, ktorá je nevyčísliteľná.
Ktorá z tých východných filozofií
vám imponuje?
Jednoznačne budhizmus. Do ničoho ľudí
nenúti, ničím ich nestraší a dáva možnosť
vybrať si určité múdrosti, ktoré človek
s istou skúsenosťou môže aplikovať do života. Môže to porovnávať s tým, čo už zažil
a vyskúšať si, ako to funguje.
Myšlienky sú to tisíce rokov staré,
ktoré ale nestrácajú aktuálnosť.
Áno, vždy fungovali, fungujú a fungovať
budú. Ide o to, ako sa na to každý jednotlivec pozrie, ako si to sám sebe vie vysvetliť.
Ako sa podľa vás budhizmus spája
s dnešnou dobou?
Z vonkajšieho pohľadu sa skĺbiť nedá, dá
sa ale využiť pravé múdrosti. Veci, ktoré
8 / Rozhovor
táto filozofia učí, uľahčujú život aj mne ako
obchodníkovi. Mnohí sú z biznisu na nervy
a na prášky. Keď si ale niektoré myšlienky
v hlave rozoberiete a fungujete podľa nich,
tak to celé sledujete z iného uhla pohľadu
a neštvú vás to, ako ostatných. Nedržíte
sa hodnôt, ktoré sú nepodstatné a máte
nadhľad.
Znamená to, že vy v tomto duchu
vediete aj zložité rokovania, kde ide
o veľké peniaze?
Určite áno. Naučilo ma to posunúť prah
povedzme „vytočitelnosti“ veľmi vysoko.
V krízových stavoch viem stále premýšľať
v pohode a som nad vecou. Získavam tak
nad ostatnými určitú prevahu v myslení.
Keď sa totiž nerozčúlite, tak máte možnosť
premýšľať logickejšie a v podstate premýšľať aj za druhú stranu.
Funguje to viac na mužov alebo
ženy?
To špecifikovať nechcem, v biznise sú
samí muži. Podstatné je človeka najprv
dokonale prečítať a potom zhruba viete,
ako môže v ktorých chvíľach reagovať. Sú
to ľudia, alebo skôr súperi, pretože obchod
je vlastne boj, u ktorého je jasné kde asi
stojí a zvolíte taktiku, ktorá platí, iným slovami zistíte na čo počuje. Obchodník musí
byť diplomat a tiež psychológ. To je kľúč
k úspechu.
Ste úspešným obchodníkom, predpokladám...
Podľa výsledkov, nechcem byť neskromný, ale úspešný som. Čísla hovoria jasne. Rok 2010 bol zatiaľ neúspešnejším
rokom za pôsobenia firmy na Slovensku.
Riešime ale aj malé obchody, držím sa
totiž židovského porekadla: „Kto si mála
neváži, veľa si nezaslúži“.
Hrá tam nejakú rolu vaša mena euro?
Je to úplne jedno, čím sa platí. V medzinárodnom obchode to má svoj význam,
v malej krajine ale nie. V súčasnosti nám
nie je čo závidieť.
Ako Slováci vnímajú českú firmu,
ktorú zastupujete?
Skutočnosť, že naša firma má matku
v Čechách, vnímajú veľmi pozitívne.
To zvyšuje prestíž firmy a jej image.
Tiež si vzájomne pomáhame. Keď mala
problémy matka, slovenská spoločnosť
pomohla a bolo to aj naopak. Inak naša
bratislavská firma má 24 kmeňových
zamestnancov. Je to rodinná atmosféra,
dokonale sa poznáme a dokážeme ťahať
za jeden povraz, čo je z môjho pohľadu
to najdôležitejšie. Máme spoločný cieľ úspešne generovať zisk.
(rah)
HISTORIE:
Bratři Mahlerové – zakladatelé
moderního pletařského průmyslu v Brodě
Na následujících řádcích padne zmínka o nejúspěšnější podnikající rodině a její továrně, která
v hranicích Německého Brodu vznikla. Jejími majiteli
byli židé a ne ledajací. Šlo o členy poměrně
rozvětveného rodu Mahlerů žijícího po vesnicích
a menších městech v oblasti Světlé nad Sázavou.
Živili se typickým – jinými lidmi nenáviděným, ale
potřebným – řemeslem jako lichva či podomní prodej.
Toužili přesídlit do velkých měst, která jim
ale byla letitými nařízeními uzamčena. Šlo
také o Německý Brod a Jihlavu. V šedesátých letech 19. století bylo toto pravidlo
k nechuti mnohých obyvatel měst zrušeno
a Mahlerové se dokonce stali prvními židy,
kteří do Německého Brodu po roce 1860
přišli. Šlo o Šimona Mahlera, jeho ženu
a děti. Nutno podotknout, že jeho početné příbuzenstvo nepřišlo celé s ním. Například Šimonův syn Bernard Mahler se
svým synem Gustavem, budoucím hudebním skladatelem, se přesunul do Jihlavy.
Šimon Mahler zakoupil dům na dnešním
rohu ulic Husova a Horní a začal podnikat.
Vydělal tolik, že jeden z jeho synů Josef
(narozen 1830) se oženil s movitou vdovou z Polné a přesunul se do vlastního
domu v Horní ulici, tedy do samotného
města. Josef ovšem nezůstal pouze
u prodeje dnešními slovy smíšeného
zboží, ale zakoupil roku 1873 velkou budovu na rohu dnešních ulic Beckovského a Svatovojtěšská. Zde následně zřídil
Pletařský podnik Josef Mahler. Živnost
významně rostla a byla roku 1895 přeměněna na továrnu. Její majitel zemřel o čtyři
roky později a následovníky ve vedení se
stali jeho oba synové Vilém a Viktor. Ne
náhodou tak fabrika nesla nové jméno
Bratří Mahlerové. Roku 1907 se bratři
rozhodli opustit obytný dům v Horní ulici
a vystavět si reprezentativní sídlo ukazující
jejich podnikatelské úspěchy. Vznikla tak
vila v Beckovského ulici hned nad továrnou, která svým pojetím ve stylu Arts and
Crafts připomíná staré anglické aristokratické sídlo. Mahlerova vila je na svém místě dodnes a je kulturní památkou.
Továrna se úspěšně rozrůstala a ani příchod války její provoz zcela nezastavil,
pouze výrazně omezil. Tragédie ovšem
rodinu postihla o několik let dříve. Roku
1916 v pětačtyřiceti zemřel Viktor Mahler.
Jeho dva nezletilí potomci Josef a Hanuš
byli strýcem Vilémem vyplaceni, posláni
za jiným strýcem do Jihlavy a tak vyloučeni z nároku na vedení továrny. Vilém je
o devět let později ale do podniku opětovně začlenil a určil z nich své nástupce.
Důvodem byla nemožnost mít vlastní potomky. Ve vedení se tedy objevili tři lidé
a to vedlo roku 1928 k vystavění nové,
méně výrazné vily č.p. 407 pro Josefa na
dnešní Masarykově třídě. Obě vily k sobě
byly zády a volný prostor tehdy vyplňovaly
tenisové kurty, bazény a park a pravděpodobně i výběh pro opici. Mahlerové patřili
za první republiky k městské smetánce.
Paradoxně neprahli po politickém vlivu na
chod města a nebyli členy městského zastupitelstva ani výborů. Přesto si je město
náležitě předcházelo. Ve své stále rostoucí
fabrice Mahlerové zaměstnávali stovky lidí
na zhruba tisícovce pletacích strojů vlastní výroby. Tyto pletací stroje pod názvem
Bramah a Atlantic také vyváželi a primárním odbytištěm všech jejich výrobků (přes
60%) bylo zahraničí: Anglie, Holandsko,
Belgie, Švédsko, Norsko, Švýcarsko, Německo, Rakousko a Egypt.
Příchod hospodářské krize po roce 1930
samozřejmě firmu ovlivnil. Vilém v této
době už přenechával většinu rozhodnutí
na svých synovcích a ti v roce 1932 rozhodli z obavy před případným krachem
o přeměně živnosti v akciovou společnost.
Vznikla tak akciová společnost Bratří
Mahlerové s kapitálem 3 miliony Kčs, kde
většinu samozřejmě měli původní majitelé.
Krize byla z existenční stránky zažehnána,
ale přišly problémy zdola. Podnikateli léta
ignorované komunistické buňky živené filozofií „když řádně pracujete, smýšlejte jak
chcete,“ začaly aktivizovat dělnictvo a to
vstupovalo do stávek. Shromáždění před
továrnou se mnohdy zúčastnili i komunističtí poslanci, ale ve všech případech zasáhlo četnictvo.
Rozsáhlý rod
Mahlerů byl velmi
podnikavým rodem.
Dva bratři se usadili
v Brodě a stáli
u zrodu tradičního
průmyslového
odvětví.
Právě přítomnost extrémně levicového
smýšlení mezi zaměstnanci továrny a také
příchod německé okupace znamenaly
nevratný zásah do léta budované živnosti
rodiny Mahlerů. Jak a s jakým výsledkem?
O tom si povíme příště.
Autor: Mgr. Michal Kamp – historik Muzea Havlíčkův Brod
Foto: osobní archiv autora
Historie / 9
ROZHOVOR:
PAVEL BENEŠ
Jsem v podstatě dráteník
Téměř celým profesním životem provází
Pavla Beneše elektřina. Studoval na průmyslové
škole v Kutné Hoře a pár let po maturitě se učil
řemeslnou elektrikářskou práci. Do ROSSu přišel
v roce 2002 a postupně se vypracoval až na vedoucího projektových týmů. Kromě práce a rodiny
je jeho velkým koníčkem hudba. Má zajímavou sbírku
punkových kapel téměř z celého světa. Punk je specifická hudba doprovázená stejně osobitou kulturou.
Pavla Beneše
práce baví,
rodina naplňuje
a celoživotní
koníček uklidňuje.
Vy jste na plný úvazek v práci
a na plný úvazek také doma otec
třech dětí. Která z těch profesí je
náročnější?
Která je náročnější se nedá říct, těžké
jsou obě dvě. V obou by měly být stejné
výsledky, ty nejlepší výsledky. Někdy
tomu tak je, jindy není. Totéž doma, občas to díky časovému vytížení také není
na jedničku.
Kde se cítíte lépe – doma nebo
v práci?
V práci se cítím dobře. Pracuji s lidmi,
s asi pětičlenným týmem, a to mě vyloženě baví. Mám dobrý tým, který se takto
separoval řadu let. Méně schopní odešli
nebo byli odejiti, zůstali jen lidé, na které
je spolehnutí a kteří jsou schopni táhnout
za jeden provaz. Myslím, že v práci se mi
poměrně daří, ale jsou i horké chvilky.
Doma se cítím jako šťastný táta. Když
přijedu domů, děti se hned sesypou. V tu
chvíli se snažím práci opustit a naplno se
věnovat rodině.
Jde vám to?
Nejde, nejde (smích). Já totiž neumím
vypnout, v hlavě pracuji pořád, i o víkendech. Snažím se, učím se to takříkajíc
vypínat, abych byl opravdu tátou. Když
mi zvoní mobil, tak pro něj samozřejmě
10 / Rozhovor
běžím. Manželka mi říká, že jsem závislý
na telefonu. Myslím ale, že jsem asi dost
upnutý na práci.
Co říká na vaší práci rodina?
U nás to funguje tak, že já moc věcí z práce nesděluji. Kolikrát mi manželka říká,
že ani neví, co dělám. Jsou to složité věci,
že mi stejně nebudeš rozumět, vysvětluji jí (smích). Zúžím to na informace, kde
zrovna budu nebo kam jedu. Také mi
říkala, že vlastně neví, co má říci svým kamarádkám o mojí práci. Děti to taky nějak nebere, pětiletý syn Honza mě nazval
kabelákem nebo dráteníkem.
Je synovo pojmenování výstižné?
Výstižné to je, já jsem v podstatě takový
dráteník nebo kabelák. Elektřina se ale
jinak dělat nedá (smích). Zájem o obor
mě provází od mládí, mám za sebou léta
kutilství, výrobu pokusných elektromotorů z korkových špuntů a podobně.
Váš syn bude také dráteníkem?
To nevím, asi před rokem mi říkal, že
bude švadlen. Žena je dámská krejčová,
náš Honzík nechce být krejčí, ale švadlen
(smích).
Třeba ho osloví stejná záliba jako
vás – tvrdá muzika.
To by se mi líbilo. Punková muzika nějaký
směr má, musí mít ale jasné hranice. Je
jen malý krůček k extrému. V této věci
bych ho rád podpořil. Jinak kultura punku je osobitá. Člověk neuznává autority,
odmítá spotřební komunitu a do tohoto směru patří i squat, tedy obydlování
starých nepoužívaných domů. Punkové
kapely se nikam necpou, koncerty jsou
za pár korun a muzikanti bývají famózní.
Rozumím ale tomu, že se každému nelíbí.
Komunita lidí kolem tvrdé muziky je přátelská, zdaleka to nejsou jen ti pankáči,
co nemají v hlavě vůbec nic.
Vaše sbírka CD je obdivuhodná.
Jak je veliká?
Jsou to CD, videokazety, DVD nosiče
punkové hudby. Teď jsem sbírku musel
uklidit na půdu, protože by mi jí děti zničily. Mám nahrávky mimo jiné z Mexika.
Sháněl jsem je po různých distributorech, psal dopisy. Obrovské možnosti
jsou v Polsku. Jednou bych vše rád předal dětem. Uvidíme ale, jestli je to vůbec
bude zajímat a jestli punk bude ještě aktuální. Hudba tohoto charakteru je jako
na sinusovce, to ale platí u hudby obecně. Možná mi jednou moje děti řeknou ať
to vyhodím, že to poslouchat nebudou.
Ještě jsou malé, uvidíme co bude.
(rah)
věrní rossu
15 let u firmy
Hana Bartáková
Marie Jeřábková
Mzdová účetní Hana Bartáková počítá výplaty zaměstnancům ROSSu
už patnáct let. Nejedná se o její první
zaměstnání, ale o to, v kterém nejdéle
vydržela a stále ji baví, i když jak sama
říká, je občas hodně náročné. Náročné na čas i psychiku. „V listopadu
1996 měl ROSS 123 zaměstnanců, navzájem jsme se znali, dokázali
se vždy domluvit, chovali jsem se
k sobě slušně a nebyla taková rivalita.
Dnes zpracovávám mzdy pro asi 450
zaměstnanců v pěti firmách, což je
o něčem jiném.“ Aby bylo vše tak, jak
má být, pracuje první polovinu měsíce
podle potřeby, včetně víkendů. Odesláním výplat ale práce nekončí, po zbytek
měsíce se dodělává vše ostatní a připravují se podklady pro další měsíc. „Není
to nudná práce, stále se něco děje,
přicházejí různí lidé, občas je problém
se srovnat s jejich myšlením, ale vždy
se nějak domluvíme“ směje se.
Do společnosti ROSS nastoupila
po čtyřech letech práce na finančním úřadě. „Nebylo to jednoduché
rozhodnutí, odejít z jistoty do pro
mne tehdy neznámé firmy, mezi
nové lidi. Nikdy jsem toho ale nelitovala. Začala jsem pracovat na pozici
ekonoma, kde jsem zodpovídala za
správnost účetnictví, připravovala
reporty pro vedení, přičemž hlavní
náplní práce byly závěrky a daňové povinnosti všech společností ve
skupině ROSS. Zde jsem zúročila
své znalosti z minulého zaměstnání.
V té době ve firmě probíhala implementace nového účetního systému FEIS, který užíváme dodnes,“
svěřila se. Při své práci ve firmě, která má aktivity po celém světě, se i po 15ti letech stále učí a poznává nové věci.
Na Slovensku byla založena dceřiná společnost ROSS Slovakia s.r.o.,
kterou dozoruje nejenom po stránce ekonomické, ale i co do reportingu. „Po založení Havlíčkobrodské
o.p.s. jsem pak musela nastudovat
účtování obecně prospěšné společnosti, daňové povinnosti, sledování
dotací a grantů, což je přeci jen odlišné od podnikatelského subjektu.
Samozřejmě mi pomáhají různá
školení, kterých každoročně absolvuji několik. Na nudu a stereotyp si
opravdu nemohu stěžovat.“
Největším odpočinkem a nabráním nových sil je pro paní Bartákovou relaxace
u moře, v teple a na sluníčku. „Snažím se
alespoň jednou za rok vycestovat, letos
jsem byla v Turecku a na Vánoce se chystám poprvé na exotičtější dovolenou. Nemám ráda zimu.“ Ve volných chvílích se
snaží věnovat rodině, hlavně synovcům
a jejich sportovním aktivitám. Je to jiný
způsob relaxace a částečně i adrenalinu. Hana má ráda pohodu, smích
a příjemné lidi kolem sebe.
V nově vznikajícím kontrolním oddělení začala pracovat na pozici ředitelky controllingu. „Protože mám již
dospělé děti, tak mi časově náročná
práce nevadí. Volný čas se ale vždy
najde. Já i manžel rádi jezdíme na
kole, projeli jsme již spoustu míst
v České republice. Nádherná je
Šumava od Vyššího Brodu až k Železné Rudě, Kroměřížsko, Třeboňsko, při návštěvě Jeseníků jsme zajeli i do Polska k jezerům u městečka
Otmuchow. Někdy stačí jen vyjet
o víkendu na kole na Žďárské Vrchy,
při rozhlížení se po okolí si člověk
krásně vyčistí hlavu. Rozhodně to
není jen o množství najetých kilometrů, při svých cestách navštěvujeme
různé památky, zajímavosti, máme
rádi rozhledny, i když stoupání k nim
je vždy náročné.“ Velice ráda i čte, takové posezení
v létě na terase u našeho domu,
s knihou v ruce, s výhledem do zahrady a někdy i sklenkou vína, je podle
Marie Jeřábkové k nezaplacení. „Do
toho šumí vodotrysk v jezírku. Práce
na zahrádce po celodenním sezení
za počítačem je rozhodně odpočinkem. Dříve jsme pěstovali hodně zeleniny, dnes už to je více o květinách
a okrasných dřevinách. Ráda k nám jezdí i vnoučata, kterých mám od konce listopadu již
pět, nejstaršímu vnukovi je 12 let,
nejmladšímu několik dní. Mám pocit, že vedle nich omládnu, zasmějeme se některým jejich výrokům,
jezdíme společně na různé výlety.
Samozřejmě na podzim musíme i do
lesa na houby, kterých najdou opravdu hodně. Jen to čištění a zpracování zůstává vždy na mně. Oblíbené je
i vaření a pečení, taková vánočka od
babičky je nejlepší,“ usmívá se na
závěr.
Miroslav Roztočil
Do ROSSu Holding přišel v roce 1997
a nastoupil jako přípravář. Z přípraváře
zamířil na projekci, kde po čase dělal
vedoucího. Kvůli zakázce Hyundai Nošovice ale skončil na stavbě a je tam až dosud. „Někdy toho lituji, někdy jsem rád.
Podle toho, jak se zrovna daří,“ směje se.
Miroslav Roztočil řídil rekonstrukci nemocnice v Tbilisi, což byla jeho největší akce. „Je to země, kam bych se normálně nepodíval, dokonce jsme byli
i na vysoké čtyřtisícové hoře. Snažím
se poznávat nejenom samotnou zemi,
ale i mentalitu místních lidí,“ přiznává
se Roztočil, který měl mimo jiné na starosti skupiny místních dělníků, které
v podstatě vyučoval jednotlivým řemeslům. „Jsme asi o pořádný kus před nimi.
Přivezli jsme nové nářadí, přípravky
na řezání trubek, odstraňování izolací
a podobně a oni na to koukali, nikdy to
asi neviděli. Naším úkolem bylo mimo
jiné naučit místní s takovými věcmi
pracovat.,“ dozvídám se dále.
Konec roku 2011 strávil Miroslav
Roztočil v Kopřivnici a v roce 2012 se
chystá do Kazachstánu. „Budu na stavbě Českých teras opět řídit řemesla.“
Ve svém volném čase se kromě rodiny
věnuje všemu, co má motor. „Jezdím
na motorce, zajímají mě ale hlavně letadla a jejich historie. Uvažuji, že se létání
začnu věnovat i prakticky a vstoupím
do nějakého aeroklubu,“ uzavřel.
Blahopřejeme rodičům!
Kamil Bárta
se narodil 5. listopadu 2011 tatínkovi Martinovi Bártovi,
který pracuje ve firmě jako přípravář.
Marek Vojtíšek
se narodil 22. října 2011 tatínkovi Karlovi Vojtíškovi,
který pracuje ve firmě jako vedoucí projektových týmů.
Věrní ROSSu
/ 11
SLOVENSKO:
Bratislavská hrádza
Na začiatku kúsok za sídliskom
Petržalka je veľké záchytné parkovisko,
kde väčšina cezpoľných návštevníkov
odstaví svoje auto. „Potom stačí obuť
korčule, sadnúť na bicykel a alebo vyraziť pešo,“ hovorí na začiatku cesty môj
sprievodca Jozef Soukup z bratislavskej pobočky ROSSu, ktorý sem chodí
pomerne často. „Podľa mňa to je úplný
unikát. Takýto kúsok od rušného mesta. Chodím sem relaxovať. Polhodina
na tomto mieste má na mňa rovnaký
účinok ako týždeň v kúpeľoch. Asi to je
tým, že ma láka rieka. Niekedy idem na
bicykli, inokedy idem pešo, treba medzi obchodnými schôdzkami. Dokonale
si vyčistím hlavu,“ smeje sa. Zvolili sme
cestu priamo z Petržalky, teda pod mostom SNP.
Vyrážame po prúde Dunaja smerom od
Bratislavy. „Sú tu bufety, občerstvenie,
miesta pre odpočinok,“ dodáva Soukup.
Chodník pre cyklistov dopĺňa chodník
pre in-line korčuliarov. Práve je štvrtok
popoludní a ľudí stretávame pomerne
dosť. „Nie je divu, je to skutočne pár
stoviek metrov od centra, chodia sem nielen miestni, ale aj turisti a návštevníci.
Pritom je to tak jednoduché - len obyčajný chodník pozdĺž riečneho koryta.“
Na začiatku nie je povrch cesty najkvalitnejšie, po niekoľkých kilometroch sa to
ale zmení. Korčuľovať je v tej chvíli možné aj v pruhu pre cyklistov. Po chvíli sa
otočím napravo a vidím koniec Petržalky
a na druhej strane jazero. „Toto je Zemník
12 / Slovensko
Na bicykli, pešo, na kolieskových korčuliach,
s kočíkom - tak môžu obyvatelia a návštevníci
Bratislavy pohodlne relaxovať na hrádzi. Ide o ľavý
breh Dunaja. Špeciálne upravená cyklotrasa vedie
priamo z mesta okolo rieky až k obrovským plavebným
komorám vodného diela Gabčíkovo a pokračuje
k mestu Komárno. Mnohí sú presvedčení, že to je
minimálne európsky unikát. Z centra slovenskej
metropoly je možné sa na hrádzu dostať do
desiatich minút.
- chránená krajinná oblasť. Tu pred nami
je ďalší bufet, tentoraz dokonca dvojitý
bufet. Je to súčasne miesto, kde sa ľudia
stretávajú. Na jazere sú obytné lode. Aby
sme ich videli, tak musíme ísť za bufet, čo
je pre korčuliarov pomerne zložité, je to
z prudkého kopca, kde sa zle brzdí,“ delí
sa o vlastné skúsenosti Jozef Soukup.
S každým ďalším najazdeným kilometrom stretávame čoraz menej a menej
ľudí. „Je to logické, každého desiatky
kilometrov dlhá vychádzka neláka, niekto si ide oddýchnuť len treba na hodinu,“ hovorí. Pokračujeme ďalej, podľa
smerovky na Čunovo, a míňame areál
vodných športov. Čiastočne je napájaný
z priehrady vodného diela. Okrem Dunaja môžeme pozorovať okolité dediny
a dedinky. „Ďalšiu zastávku si urobíme
vo Vojtcoch, čo je asi tridsaťdva kilometrov od Bratislavy. Všimol ste si, že aj počet občerstvení klesá, nie je divu! Až do
Gabčíkova vyrazí z Bratislavy málokto,“
prezrádza Soukup. K vodnému dielu Gabčíkovo to je necelých päťdesiat kilometrov. „Tu je to mnohokrát nezáživná jazda
stále rovnakú krajinou, Gabčíkovo nám
to ale vynahradí.“
Gabčíkovo je obrie vodné dielo stojace na hranici Slovenska s Maďarskom.
Povodne v rokoch 1954 a 1965 prinútili československú a maďarskú vládu k premýšľaniu o stavbe priehrady,
ktorá by rozlievaniu veľtoku zabránila.
„Pôvodne to malo byť Gabčíkovo - Nagymaros. Maďari to ale nakoniec vzdali,
bolo to myslím okolo roku 1990. Vraj
z ekologických dôvodov,“ vysvetľuje
Jozef Soukup. „Elektráreň má výkon
asi 720MW. Vzniklo tu aj slepé rameno Dunaja a medzi hrádzou a pôvodným ramenom rieky ostali tri dediny.
Nespornou výhodou celého diela je
ale ochrana územia pred povodňami,
celoročné splavnosť Dunaja a hlavne
zlepšenie ekologických funkcií rieky.“
Súčasťou vodného diela sú pochopiteľne aj plavebné komory s rozdielom
hladín dvadsaťdva metrov. „Práve tie
komory sú častý cieľom návštevníkov
z druhej strany, ako sme prišli my,“
hovorí na hrádzi Soukup. Neďaleko
sú totiž termálne parky Veľký Meder
a Patince.
(rah)
Foto: internet
RUMUNSKO:
Blízké místo pro
dobrodružného cestovatele
Cesta z Prahy do Bukurešti po kolejích měří přesně 1008 kilometrů. Jen taková vzdálenost dělí návštěvníka od dobrodružství,
nedotčené panenské krajiny a na druhé straně nebývalého luxusu
komunistického paláce, kterému Rumuni říkají Palatul Parlamentului. Rumunsko se nachází v jihovýchodní Evropě a v této části Starého kontinentu je největší. Dominantou je karpatský vrchol Moldoveanu a veletok Dunaj, který tvoří hranici se Srbskem a Bulharskem.
Téměř rok strávil v Rumunsku manažer společnosti ROSS Holding Radek
Bláha. „Stavěli jsme pobočku firmy Hranipex,“ dozvídám se hned v úvodu našeho rozhovoru. „Nejprve jsem tam byl
sedm měsíců před vstupem Rumunska
do Evropské unie, v roce 2011 potom
další tři měsíce,“ dodává. Rumuni nejsou
nijak pracovití. Problémy bývají s kvalitou
a jsou nespolehliví. „I když se celé
Rumunsko díky zahraničnímu kapitálu
zlepšuje, pořád je co dohánět. Těžko se
hledá místní firma, která by dodržela termíny podle smluv. Je jim všechno jedno,
jsou nad věcí a nic neřeší.“
Podle Radka Bláhy je Rumunsko zemí
několika tváří. Na jedné straně je krásná přírody přitažlivá především pro
dobrodruhy. Pak to jsou moderní centra
a naopak i viditelná bída a nouze. „Žijí
zde místní zbohatlíci, toho si všimnete
hned. Potom potkáváte obyčejné Rumuny, kteří jsou skutečně chudí, posílají
děti v podstatě žebrat o drobné nebo
cigarety.“
Dalším problém je čistota, respektive
nečistota. „Všiml jsem si nepořádku.
Jediné, o co jim skutečně jde, je auto.
To pořád leští, ale také ne všichni,“
usmívá se. Na druhé straně jsou Rumuni v odlehlejších oblastech od hlavního
města Bukurešti působí příjemně, snaží
se pomoci. „Jsou milí a když slyší češ-
tinu, hned reagují,“ říká manažer, který
stejně jako zástupci ostatních českých
firem podnikajících na rumunském území používal překladatele z české oblasti
přímo v Rumunsku.
Rumunské území obydlené Čechy
je v horách na břehu Dunaje a nazývá se Banát. Tvoří ho vesnice Svatá
Helena, Gerník, Rovensko, Eibentál,
Bígr a Šumice. Do Banátu je možné cestovat, pronajmout si domek
a poznávat tradice tamního obyvatelstva. Od těch českých se příliš neliší.
První obyvatelé se v Banátu objevili
v roce 1823, kdy se jako kolonisté z tehdejší Rakouské monarchie vydali kolem
Dunaje do hor, kde chtěli těžit dřevo.
Země nabízí i další turistické oblasti, především Černé moře. „Je z části připravené pro návštěvníky, s letovisky v Chorvatsku, Egyptě nebo Bulharsku ale srovnat
nelze. Rumuni jsou o velký krok pozadu,“
tvrdí Bláha. „Nejlépe je spojit dovolenou
s horami, Bukureští a třeba jeden den
strávit na pláži, jinak si volný čas nedovedu představit,“ doplňuje.
Davy cizinců míří do hlavního města –
dvoumilionové Bukurešti. Jejich cílem
bývá především druhá největší budova
na světě – rumunský parlament. Na
návrší ho nechal postavit komunistický
vůdce Caušesku. Kvůli stavbě padly
stovky domů ze staré bukurešťské zástavby. Palatul Parlamentului má dva
tisíce sálů, kilometry chodeb a třítunový lustr v největší místnosti. Okázalost
sama. Z části ho využívá rumunský parlament, denně přicházejí zástupy turistů. „V parlamentu jsem byl také, nějak
to nechápu. Musela to být šílená doba,“
nepochybuje Radek Bláha. Větší budovou je už jen americký Pentagon.
Kromě toho v Bukurešti stojí za pozornost budova filharmonie s velmi zajímavým interiérem, kde se kloubí několik
stavební stylů. Dále zámek Cotroceni,
který byl v 70. letech minulého století
zcela zničen, následně však velmi šetrně restaurován. Před rokem 1990 sloužil rumunské vládě.
Do Rumunska je z České republiky
možné jet vlakem, který kromě Bukurešti zastavuje i v jiných zajímavých
městech. Rumunské silnice jsou na
mnoha místech značně poškozené. „Viděl jsem silnici, pod kterou procházela
kanalizační vpusť a v místě té trubky byl
třiceticentimetrový hrbol. Jet v noci trochu rychleji, dopadne to špatně,“ říká
Radek Bláha. Po vstupu Rumunska do
Evropské unie se ale situace i v dopravě zlepšuje.
(rah)
Zdroj: www.banat.cz
Foto: internet
Rumunsko / 13
ROSS PODPORUJE:
Děti v dětském domově v Kroměříži
Populární osobnost televizní obrazovky Hanka
Kynychová založila před časem občanské sdružení
Dětské domovy v pohybu. Chce vyburcovat děti
a jejich starší kamarády k fyzickým aktivitám.
Hlavním partnerem je Nadace Nova a celoroční
akce se nazývá Hejbejte se a zpívejte s Hanou a Novou.
ROSS Holding podpořil děti z domova v Kroměříži.
Dětský domov v Kroměříži sídlí poblíž
Květné zahrady – významné památky zapsané do seznamu UNESCO.
ROSS Holding s ním komunikuje pro-
střednictvím ředitele pro export Dušana
Lošonského. „Sice se domov nenachází
na Havlíčkobrodsku, kam směřujeme většinu naší podpory, Dušan nás ale oslovil
a proč nepomoci v této dobré věci,“ řekla
Zdena Stryková. Děti z Kroměříže se popisované akce účastní čtyři roky.
Na začátku stála Hanka Kynychová
s jasným plánem – pomoci. „Ráda bych
to, co umím, předávala nejenom široké
veřejnosti, ale i dětem v dětských do-
14 / ROSS podporuje
movech. Rozhodla jsem se proto založit občanské sdružení, oslovit Nadaci
Nova a tak vznikl hýbající se projekt pro
děti,“ řekla hlavní aktérka. „Věnujeme
se výhradně dětem z domovů, protože
nemají možnost, aby je k volnočasovým aktivitám směrovaly jejich rodiny
a ukázaly jim cestu k výběru zajímavých
kroužků. Takto si mohou vyzkoušet aerobik, moderní zumbu a další,“ dodala
Kynychová.
or a Zumba a třetí místa v MTV dance
a Muzikál. „S Hankou cvičíme rády
a rok od roku se úroveň celé akce
zvyšuje, což nás vždycky dobře naladí.
Také se potkáváme s dětmi z ostatních
domovů, což je skvělé,“ řekla soutěžící
Natálka Mikulová. „Byla bych ráda, aby
i ostatní ročníky dopadly tak dobře jako
ten letošní. Snad ani nejde o výsledek,
jde především o společnou aktivitu
a dobrou náladu,“ doplnila.
Děti z Kroměříže se zapojily do čtyř kategorií – muzikál, aerobik junior, MTV
dance a zumba. ROSS Holding se podílel na zajištění letního soustředění
v Čerčanech. Další soustřední spolu
s dalšími domovy probíhalo ve Zlenicích
na Benešovsku. „Musíme nacvičit celý
program pod vedením lektorů tak, abychom mohli obhájit loňské prvenství,“
řekla jedna z dívek. V roce 2010 právě
tým Aerobik junior kroměřížského domova zvítězil ve své kategorii a děvčata
čekala lákavá cena v podobě nákupu
sportovního vybavení a návštěvy kosmetického salonu. Úspěšní byli i zpěváci
v kategorii Muzikál. „S písní Pijeme kolu
vybojovali druhé místo, za které dostali
lístky na muzikál Děti ráje,“ upřesňuje
Dušan Lošonský.
V Dětském domově v Kroměříži žije 24
dětí. Jsou rozděleni v rodinných skupinách. Každá z nich má samostatné patro
s obývákem, kuchyní, jídelnou a pokoji.
Děti starší patnácti let žijí samostatně
v garsoniérách, kde si pod dohledem
vychovatelů sami perou, žehlí a uklízí.
„Cílem našeho zařízení je vytvořit dětem podmínky co nejvíce podobné rodinnému prostředí. Aby došlo k rozvoji
osobnosti každého dítěte, k uspokojení
jeho potřeb, uplatňujeme zapojení se
do zájmové činnosti. Chceme pomoci
dětem vhodnou motivací s přípravou
na budoucí povolání a podílíme se na
utváření jejich kladných charakterových
vlastností. V neposlední řadě jde o získání pozitivního vztahu k životu, aby jim
získané zkušenosti a návyky umožnily
prožití plnohodnotného života,“ uzavírá
ředitelka domova Anna Hejná.
(rah)
Ročník 2011 byl pro kroměřížské děti
také velmi úspěšný. Na celostátním
finále konaném v pražském Kongresovém centru 19. listopadu vybojovali
první místa v kategoriích Aerobik juni-
Zdroj: www.ddkm.cz, www.ddvpohybu.cz
Foto: Dušan Lošonský
POZVÁNKA:
Staňte se Stardance na
plese Pivovaru Chotěboř
Zveme vás 4. února 2012 do
sokolovny v Chotěboři. Bude pro
vás připravený tradiční Pivovarský
ples tentokrát s hvězdnou kapelou. Zahrát přijede přední česká
taneční skupina TIMBRE MUSIC,
která doprovázela plesy Stardance
pro Českou televizi, výroční oslavy
TV NOVA a další významné společenské a kulturní akce. Kapela
existuje od roku 1995 a je populární nejenom v Česku. Pravidelně
dostává pozvánky z Německa, Rakouska a Švýcarska.
Během večera se mimo zpívající
a hrající kvintet můžete těšit na vystoupení revivalu Franka Sinatry,
brazilských tanečnic a také na školu latinsko-amerického tance Salsa.
I vy se tak můžete stát taneční hvězdou a ještě se přitom napít dobrého piva. Začátek plesu Pivovaru
Chotěboř je ve 20 hodin.
6. 1., 4. 2., 2. 3.
ROCKOTÉKA REBEL RÁDIA BROD
4. 2. PIVOVARSKÝ PLES
V CHOTĚBOŘI
od 20.00 hodin I Oko
od 20.00 hodin
sokolovna Chotěboř
Tradiční akce v klubu Oko opakující
se vždy v prvním týdnu v měsíci.
13. 1., 17. 2., 16. 3.
DISCOPARTY - DJ VESY A DJ JARDA
od 20.00 hodin I Oko
Pro příznivce tanečních rytmů
a nezapomenutelných hitů hrají
DJ Vesy DJ Jarda.
20. 1. TY SYČÁCI A KVĚTY
od 20.00 hodin I Oko
Dvojkoncert českých rockových
kapel.
18. 2. PUNKOVÝ FESTIVAL
od 20.00 hodin I Oko
Klub Oko je klubem multižánrovým,
proto diskotéku, rockotéku a všelijaké
koncerty střídá něco tvrdšího, čímž
je punk.
24. 2. DUB.O.NET
od 20.00 hodin I Oko
Koncert špičkové reggae kapely.
Jejich album Fly Away bylo dokonce
v roce 2009 nominováno na žánrovou
cenu Anděl za album roku v kategorii
ska a reggae.
21. 1. INDY, LA4, KMBL
od 20.00 hodin I Oko
Koncert hip-hopových kapel.
25. 1. CAVEMAN
od 20.00 hodin I Čechovka
Divadelní představení – one man
show.
9. 3. RADÚZA S KAPELOU
od 20.00 hodin I Čechovka
Na české hudební scéně asi neexistuje přesvědčivější umělkyně než je
Radúza. Kamkoli přijede, tam sklízí
obrovské ovace a ne jinak tomu bylo
na posledním koncertu v Havlíčkově
Brodě. Proto přijíždí potřetí.
KUPÓN
na slevu
50 Kč
Po předložení tohoto kupónu
při vstupu do sálu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 1. 2012 - 31. 3. 2012
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Found [faʊnd] odlévat, slévat, založit
Foundation [faʊn΄deıʃən]
základ (též nadace)
Foundations [faʊn΄deıʃənz]
základy
Foundation bolt základový šroub
Foundation masonry (Masony foundation) základové zdivo
Foundation pit stavební jáma
Foundation plate základová deska
Foundry [΄faʊndri] slévárna
Fountain [΄faʊntın] zásobník, fontána
Fraction [΄frækʃən] frakce, zlomek
Fracture [΄fræktʃə(r)] lom, zlomenina, zlomit
Fragile [΄frædʒaıl] křehký, lámavý
Fragment [΄frægmənt] úlomek, odštěpek
Frame [freım] rám, konstrukce, stojan (stroje)
Frame saw rámová pila
Free [friː] volný, prostý, nevázaný
Free fall volný pád
Free hand drawing náčrt od ruky
Free hand grinding ruční broušení
Free of charge zdarma
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději do 1. 3. 2012 na
e-mailovou adresu magazin@ross.
cz. Správné odpovědi
vylosujeme
a výherce získá
2 volné vstupenky
dle vlastního výběru do klubu Oko
v Havlíčkově Brodě
a 4 volné vstupenky na Zumbu s Janou Korejtkovou.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Freeze [friːz]
Freezing point
Freight [freıt]
Freight train Fresh [freʃ] Fresh air Fresh concrete Freshen [΄freʃən] Friction [΄frıkʃən] Front [frʌnt] Front door Front loader Frost [frɒst] Fuel [fjʊəl] Full [fʊl] Full scale Fully automatic Fume [fjuːm] Function [΄fʌŋkʃən] Functional [΄fʌŋkʃənəl]
mrznout, zmrazit, tuhnout
teplota tuhnutí, bod mrazu
náklad, dovozné, dopravné
nákladní vagón
čerstvý, nový, čistý
čerstvý vzduch
čerstvý beton
aktualizovat
tření
přední část, čelo, průčelí, fronta
přední dveře (auto), hlavní vchod
čelní nakladač
mráz, ledovat
palivo, pohonná jednotka
plný, úplně, celý
ve skutečné velikosti, v měřítku 1:1
plně automatický
kouř, kouřit
funkce, činnost, fungovat
funkční
základní, základový
Fundamental [fʌndə΄mentl] Furniture [΄fɜːnıtʃə(r)] nábytek
Furrow [΄fʌrəʊ] rýha, brázda
Gage [geıdʒ] měřit, kalibrovat, cejchovat
Gang [gæŋ] četa (pracovní), skupina, sdružovat do skupin
Gangway [΄gæŋweı] chodba, ochoz
Gap [gæp]
mezera, rozevření
Garden [΄gaːdən] zahrada, zahradní
Gas [gæs] plyn
Gas bottle láhev na stlačený plyn
Gas burner plynový hořák
Gas cutting řezání plamenem
Gas engine plynový motor
Gas meter plynoměr
Gas pipe plynovod
Gas welding svařování plamenem
Gaseous [΄gæsıəs]
plynný
Gasket [΄gæskıt] ploché těsnění
Gate [geıt] brána, vchod, vtok
Gauge [geıdʒ] měrka, měřidlo, kalibr
V tajence najdete část staročeské koledy. Jestli nám nedáte, tak vy uhlídáte, hrnce… (zbytek v tajence)
Tajenka z č. 4/2011 zní: Z Losenice si holku neber musel bys mít na ní hever.
Z došlých odpovědí jsme vylosovali pana Jiřího Stratila, který vyhrává sváteční dárkové balení piva Chotěboř.
F-G
Rozhovor s Jiřím Hanzlem,
obchodním ředitelem
společnosti JANČA V.M. s.r.o.
Společnost JANČA V. M. s.r.o. působí na trhu jako
specializovaný velkoobchod s elektroinstalačním
materiálem, svítidly a kabely. V tomto odvětví je již od roku 1995 a neustále se rozšiřuje.
Na vývoj společnosti jsme se zeptali obchodního ředitele společnosti pana Jiřího Hanzla.
Společnost JANČA V. M. s. r. o.
působí na trhu již 16 let a získává
stále větší klientelu. Jak se díváte
na dosavadní vývoj společnosti
na tomto trhu?
Počátky vzniku společnosti JANČA
V. M. s.r.o. byly velmi těžké. I přes
nepřízeň tehdejší doby, dokázal pan
Janča získat nemalou část tohoto trhu.
Dosavadní vývoj firmy a získávání trhu
může být chápáno jako velmi rychlé,
zastáváme však názor „Naše práce nás
baví“, proto se snažíme být vždy o krok
napřed a především uspokojit naše zákazníky.
Jak reagujete na stále se měnící
situaci na trhu v konkurenčním
prostředí?
Každý rok je nutné inovovat a přizpůsobovat služby a servis poptávce našich zákazníků tak, abychom si udrželi
stávající klientelu a současně se nám
dařilo získávat nové. Navíc, cena není
vždy rozhodující, na trhu je řada dalších
významných konkurentů. V tomto případě je naší prioritou a samozřejmostí kvalita nabízených služeb. A nejen
to! Součástí firemní strategie je péče
o naše klienty, která zajišťuje zkvalitnění komunikace a vztahu mezi klientem
a námi.
Každý klient se nechá rád hýčkat.
Co nabízíte svým klientům Vy?
Díky velmi silné konkurenci začínají
společnosti daleko více segmentovat
své zákazníky. To znamená, přistupovat k nim individuálně, a to se snažíme
i my. Naším záměrem je uspokojovat
jak elektromontážní firmy, tak jednotlivce. V současné době také prostřednictvím JANČA e-shopu, kde svým zákazníkům nabízíme rozšířený sortiment
o interiérová svítidla, nářadí, železářství, vše pro zahradu, stavebniny a koupelny. Kromě toho pořádáme odborné
semináře o nových službách, díky nimž
je možné klientům zajistit stálý přísun
nových informací z tohoto odvětví. Prozatím se nám tato aktivní obchodní politika vyplácí a je velmi efektivní.
Od roku 2002, kdy se společnost
začala prvně rozšiřovat, již uplynula řada let, které znamenaly pro
firmu vzestup, a to nejen loňským
razantním rozšířením poboček.
Myslíte, že takto úspěšný bude
i následující rok 2012?
Pevně věříme, že rok 2012 bude stejně úspěšný jako rok 2011, ne-li lepší.
Hlavním cílem pro nás bude především vybudovat stabilní zázemí nejen
pro klienty, ale také pro zaměstnance
společnosti. Spokojenost a vybudovaná loajalita klientů a zaměstnanců je
hnacím motorem společnosti, díky níž
jsme tam, kde jsme.
Kde všude můžeme najít vaše pobočky?
Sídlo společnosti je ve Valašském
Meziříčí. Naše další prodejní pobočky
najdete v Praze, Brně, Zlíně, Prostějově, Šumperku, Novém Jičíně, Ostravě
a Opavě. K razantnímu rozšiřování poboček došlo v letošním roce. Start jednotlivých poboček nebyl jednoduchý,
považujeme jej však za velmi úspěšný.
Více informací se dozvíte na:
www.jancaelektro.cz
www.jancaeshop.cz.
Děkujeme za rozhovor a přejeme Vám
mnoho pracovních a osobních úspěchů.
Jiří Hanzl (1979)
Jiří Hanzl pochází z Letohradu, je svobodný a bezdětný. V červenci roku 2011
se stal obchodním ředitelem společnosti JANČA V. M. s.r.o. U společnosti však
začínal jako obchodní zástupce. Hlavní
náplní jeho práce je koordinace činností
poboček tak, aby naplnili obchodní strategii firmy.
Vystudoval jako elektromechanik pro
stroje a zařízení, proto má k tomuto odvětví velmi blízko.
Zajímá se o přírodu, turistiku a lyžování.
Reportáž / 17
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: LEGO KLADNO
ROZHOVOR: LUDĚK RÝZNER, PAVEL KAŇKA
HISTORIE: BRATŘI MAHLEROVÉ II. DÍL