2/2012 - Jednotný informační a komunikační systém ochrany přírody

ZPRAVODAJ
¡
OCHRANY PRÍRODY
MORAVSKOSLEZSKÉHO KRAJE
EVL Palkovické hurky
°
Piskor
¡ pruhovaný
¡
Prírodní
základy
lesnické typologie
Pevninský ledovec
v Moravskoslezském
kraji
2/2012
Vážení a milí ètenáøi,
protože protiklady se pøitahují, dovolte mi, abych Vám v tomto zimním èísle našeho
zpravodaje vyjádøila jedno krátké høejivé podìkování.
Vstupujeme do ètvrtého roku realizace projektu „Jednotný informaèní a komunikaèní
systém ochrany pøírody v NUTS II Moravskoslezsko“ a Váš zájem o náš èasopis je stále
velký. A bude-li Váš zájem o pøírodu jako takovou ještì vìtší, rádi zùstaneme poraženi.
Vítìzstvím nám budiž ètenáøovo poznání o soustavì NATURA 2000, o tom, co všechno
skrývá sousloví známé pod zkratkou EVL a co takzvané évéelky znamenají pro èlovìka,
o èem je øeè, hovoøíme-li o pøedmìtech ochrany, … A v neposlední øadì o programu
LIFE+, o finanèním nástroji, prostøednictvím kterého Evropská unie poskytuje peníze na
životního prostøedí. Bìhem let 2007 – 2013 jde pøibližnì o 1,7 miliard EUR na projekty
související s ochranou pøírody, s technologiemi na ochranu životního prostøedí
a s komunikací v oblasti problematiky životního prostøedí. Díky tomuto programu
vychází i Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje, jehož zatím poslední èíslo
zaèínáte èíst.
Jste bájeèní. Ne proto, že ètete náš èasopis, ale proto, že se o pøírodu zajímáte, chcete ji
nejen poznávat, ale i chránit. Kdyby umìla mluvit, jistì by jednohlasnì se mnou
pronesla: „Dìkuji.“
Roxana Macháèková
manažerka projektu
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Rubrika -
NATURA 2000
Evropsky významná lokalita Palkovické hùrky
Evropsky významná lokalita sestává ze dvou nespojitých èástí – jednak je to stávající pøírodní rezervace Palkovické hùrky na jižním
úboèí Babí hory (619 m n.m.) nad údolím Rybího potoka a jednak lesní komplexy na severním úboèí Babí hory nad osadou Krnalovice.
Návrh na ochranu území je vpravdì historický – vzešel od Prof. RNDr. Ing. Aloise Zlatníka, Dr.Sc. (1902 – 1979), našeho pøedního lesníka
a ochránce pøírody, který pùsobil témìø 46 let na lesnické fakultì v Brnì. Prof. Zlatník zapoèal s prùzkumem vegetace na Moravì v roce
1939. Výsledkem jeho práce bylo mimo jiné také vytvoøení
uceleného návrhu „úplných lesních rezervací“, které mìly být
vyjmuty z lesního hospodaøení a sloužit jako trvalé zkusné
plochy lesnického výzkumnictví, zamìøeného na sledování
jejich vývoje a promìn po všech stránkách.
Lesní rezervace mìly být také útoèištìm pùvodní fauny
Polská republika
a flory. Profesor Zlatník navrhl k ochranì 16 rezervací, z nichž
Krnov
jen èást byla skuteènì vyhlášena, napø. NPR Knìhynì – Èertùv
mlýn, NPR Mazák, NPR Salajka, NPR Radhoš. Pøírodní
rezervace Palkovické hùrky byla zøízena výnosem Ministerstva
kultury ÈSR v roce 1969 na ploše 20 ha. S pøijetím zákona
è. 114/1992 Sb., o ochranì pøírody a krajiny, došlo k rozšíøení
Ostrava
rezervace o porosty pod Babí horou. Od té doby má rezervace
témìø 35 ha. Naøízením vlády è. 132/2005 Sb., kterým byl
stanoven národní seznam evropsky významných lokalit, došlo
k pøièlenìní lokality na severním úboèí Babí hory o výmìøe 96,6
ha.
PL
EVL Palkovické hùrky
Olomoucký kraj
Nový Jièín
Zlínský kraj
Rozloha: 131,5 ha, k. ú. Chlebovice, Myslík,
Palkovice, Rychaltice, Sklenov
Nadmoøská výška: 421 - 613 m n. m.
Pøedmìt ochrany: Buèiny asociace Asperulo
fagetum
Foto: archiv MSK
2
Buèina Palkovických vrchù
Foto: archiv MSK
Dle názoru odborné lesnické veøejnosti se
jedná o nejlépe zachovalé reprezentativní lesní
porosty 4. lesního vegetaèního stupnì
v pøírodní lesní oblasti è. 39 – Podbeskydská
pahorkatina. Vysoká je stanovištní pestrost –
Ing. Otakar Holuša ve své diplomové práci
(1996) vylišil 14 lesních typù. V èlenitých
porostech pøevažují svìží a bohaté buèiny
lipové a vlhké buèiny svazu Fagion. Pøestože se
jedná o lesy èlovìkem dlouhodobì
ovlivòované,
vyskytují se zde pøirozené
a pøírodì blízké lesy s pùvodními døevinami:
buk lesní, javor klen i mléè, lípa malolistá
i velkolistá, jasan ztepilý, jilm drsný, ménì je
zastoupena jedle bílá. V prùbìhu lesnického
hospodaøení sem byly vneseny i druhy
geograficky nepùvodní – pøevládá mezi nimi
smrk ztepilý, modøín opadavý a borovice lesní.
Øídké keøové patro je zastoupeno jeøábem
ptaèím, bezem èerným, ostružiníkem køovitým.
Pøekážkou pøirozené obnovy je silný tlak
zejména srnèí zvìøe. Zatímco buk je díky
masivnímu zmlazení ohrožen pomìrnì málo, obnova jedle, jilmu, tøešnì èi
javoru v rezervaci není možná bez mechanické ochrany.
Modranka karpatská
Foto: archiv MSK
Mikroreliéf je znaènì rozmanitý, od plošin po pøíkré svahy a potùèky
v záøezech. Pro bylinné patro jsou charakteristické druhy s karpatským
rozšíøením, jako je pryšec mandloòovitý, šalvìj lepkavá nebo kyèelnice
žláznatá. Poslednì jmenovaná je karpatským subendemitem, který roste
v Èeské republice pouze na severní a severovýchodní Moravì, kde probíhá
západní hranice tohoto druhu. Detailním prùzkumem (Czernik, Doèkalová,
2011) bylo zjištìno 120 druhù vyšších rostlin, vèetnì druhù chránìných
a ohrožených, napø. kruštík širolistý, lýkovec jedovatý. Na sutích a kamenitých
pùdách nalezneme kapradinu hrálovitou a áron karpatský. Z pohledu zoologa
se v území vyskytuje fauna typická pro karpatské listnaté lesy. Nepùvodními
obyvateli, jejichž pøedkové patrnì unikli z blízké hukvaldské obory, jsou daòci
evropští. Zajímavým nálezem mùže být modranka karpatská, která se ukrývá
pod zetlelými kusy døeva, v mechu apod.
Kyèelnice cibulkonosná s cibulkami v paždí listù
Jak je možno území navštívit?
Jižní èástí evropsky významné lokality prochází turistická znaèka z Kubánkova
(660 m n.m., nejvyšší vrchol masívu Palkovických hùrek) smìrem na Hukvaldy.
Nauèná stezka Hùrky, vedoucí od pøehrady Olešná v Místku, turistickou stezku
provází a poskytuje návštìvníkùm zajímavé informace nejen o pøírodní rezervaci.
Další význam území
Evropsky významná lokalita je jádrovým územím nadregionálního biocentra
územního systému ekologické stability, jež slouží pøedevším k ochranì biologické
rozmanitosti.
Jedním z klíèových faktorù pro zvýšení biodiverzity je ponechání starých,
usychajících a doupných stromù a pomalu se rozkládající døevní hmoty. Tak zvanì
„uklizený“ les, bez trouchnivìjící biomasy, je pro øadu organismù naprosto
nezajímavý. Perspektivním zámìrem je ponechat v jádrovém území rezervace les
samovolnému vývoji. V buèinách nebo smíšených porostech s jednoduchou
strukturou uvolòovat ménì zastoupené listnáèe a jedle. Jehliènaté nebo pøevážnì
jehliènaté porosty, založené v minulých desetiletích, postupnì pøemìòovat na
bukové porosty s pøímìsí dalších listnatých døevin.
Foto: archiv MSK
Iva Páleníková
Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Áron karpatský
3
Piskoø pruhovaný (Misgurnus fossilis)
Ve starší èeské literatuøe se mùžeme setkat se jménem
„pískoø“, což vystihuje jeho chování ponìkud výstižnìji…
Nejstarším pøíslušníkem pískoøovitých ryb je pískoø,
psaný obvykle nesprávnì s krátkým „i“. Jeho jméno ale
vyžaduje dlouhé „í“, aby vyjádøilo schopnost vydávati
pískavé zvuky, stiskneme-li pískoøe v ruce... Velmi
nepokojným se pískoø stává pøed blížící se povìtrnostní
zmìnou. Hlavnì pøed bouøkou je bezpeènìjším prorokem
zhoršení povìtrnosti nežli rosnièka. (DYK 1944).
Foto: J. Ševèík
Pod jménem piskoø pruhovaný si mùžeme pøedstavit
všelico, zcela jistì nás však v první chvíli napadne nìco
pruhovaného, co vydává pískavý zvuk. Ve skuteènosti se
jedná o drobnou rybu z èeledi sekavcovití (Cobitidae),
latinským jménem Misgurnus fossilis. V anglickém jazyce
uvádìn jako weatherfish, nìmecky schlammpeitzger,
francouzsky loche d'étang, slovensky Èík európsky.
Schopnost pøedvídat poèasí dokázali využívat již
zemìdìlci ve støedovìké Evropì. Jedná se o citlivost na
zmìnu atmosferického tlaku, což má za následek vyplouvání
k povrchu. Asijského pøíbuzného našeho piskoøe využívali již od
nepamìti v Japonsku pøi pøedvídání zemìtøesení, pøed kterým
asijští piskoøi divoce plavali na vodní hladinì. Všechny tyto
„vìštecké“ schopnosti vystihuje anglické jméno weatherfish.
Piskoø pruhovaný
jistých situací takto mùže pøežít vypuštìný zazimovaný rybník.
Ty tam jsou doby, kdy se piskoø lovil kvùli údajnì chutnému masu.
V souèasnosti je výskyt piskoøe ojedinìlý, z tohoto dùvodu je
uveden na seznamu ohrožených druhù a je chránìný zákonem.
(Evropsky chránìný druh uvedený v pøíloze II smìrnice rady
è. 92/43/EEC a souèasnì ve vyhlášce MŽP è. 395/1992 Sb.)
Z historické literatury byly uvádìny pøípady, kdy byl pøed válkou
hromadnì sbírán chudým venkovským obyvatelstvem
v Karpatech, a to pøímo z tùní a kalužin. Hlavními predátory
piskoøe však nejsou lidé, ale dravé ryby v èele se sumcem
obecným. Ani ti však nejsou dùvodem, proè je jeho výskyt tak
vzácný. Tím skuteèným dùvodem je vysoká citlivost na škodliviny
obsažené v sedimentech dna a ztráta jeho pøirozeného životního
prostøedí. Døíve všude bìžné mokøady, tùnì a luèní pøíkopy byly
zavezeny nebo zanikly postupným zazemòováním. Vznik nových
tùní je pøitom zamezen lidskou regulací vodních tokù. Z øek
vymizel vlivem jejich zneèištìní tìžkými kovy aj. toxickými
látkami. Díky intenzifikaci hospodáøství zmizel v poslední øadì
také z rybníkù. V nìkterých oblastech se mu naštìstí ještì stále
daøí pøežívat (napø. EVL Poodøí).
Poznávacími znaky piskoøe jsou protáhlé tìlo, po stranách mírnì
zploštìlé, pokryté drobnými šupinami. Zbarvení je vìtšinou
tmavì hnìdé, èasto drobnì skvrnité. Po bocích od oka až k ocasní
ploutvi se táhne široký èerný pruh, jehož okraje jsou lemovány
úzkými èernými proužky. Nezamìnitelným znakem je pìt párù
hmatových vouskù kolem úst na rozdíl od sekavcù a møenek,
které mají pouze tøi páry. Piskoø dorùstá maximální délky kolem
35 cm a váhy kolem 0,15 kg, dožívá se kolem 10 let.
Zpùsobem života je to ryba, žijící na dnì bahnitých pomalu
proudících nebo stojatých vod. Jedná se pøedevším o tùnì,
pøíležitostnì však proniká také do rybníkù. Živí se pøedevším
vodními mìkkýši, larvami hmyzu stejnì jako další drobnou
bentickou faunou.
O jeho chování bìhem zmìn poèasí jsme si psali již døíve. Jeho
Foto: B. Lojkásek
Z tìchto skuteèností vidíme,
jakým je piskoø dùležitým
ukazatelem kvality prostøedí.
Co však udìlat pro zlepšení
jeho poèetního stavu?
Nejdùležitìjšími faktory je
obnova nebo zachování jeho
pøirozených stanoviš, zamezení zazemòování tùní a vytváøení nových biotopù. Ruku
v ruce s tímto opatøením musí
být zlepšována jakost vody a
již výstavou èistièek odpadních vod nebo zamezením
splachu zneèišujících látek.
Pohlavní dimorfismus piskoøe pruhovaného
Pevnì vìøíme, že se aplikací
tìchto pøístupù podaøí tohoto bezesporu zajímavého živoèicha
navrátit zpátky do pøírody.
další zvláštností je možnost støevního dýchání. Díky polykání
atmosferického kyslíku a jeho následnému vstøebávání ve sliznici
støeva dokáže pøežívat i v silnì zabahnìných vodách s nízkým
obsahem rozpuštìného kyslíku. Poslední specialitou, o které se
zmíníme, je pøeèkávání vysychání prostøedí ve vlhkém bahnì. Za
Štìpán Traèík
Agentura ochrany pøírody a krajiny ÈR,
Správa Chránìné krajinné oblasti Poodøí
a Krajské støedisko Ostrava
4
Rubrika -
Zajímavosti z kraje
Moravskoslezský kraj pøipravil dva projekty do Operaèního programu Životní prostøedí
Prvním je projekt s názvem Snížení prašnosti v okolí silnièních komunikací ve vlastnictví Moravskoslezského kraje a jeho hlavním cílem
je výsadba izolaèní zelenì oddìlující obytnou zástavbu od frekventovaných dopravních koridorù na 5 lokalitách Moravskoslezského kraje
v celkové délce 1667 m.
V souèasné dobì, v níž se potýkáme s problémem zneèištìní ovzduší a jeho dopadù na lidské zdraví, význam izolaèní zelenì, jako jedné
z bariér vlivu zneèištìní ovzduší na obyvatele, stále narùstá. Obzvláštì intenzivnì jej lze vnímat pøedevším v lokálním mìøítku –
v prùmyslových oblastech, v intravilánech mìst a obcí, podél vytížených dopravních
komunikací. Zatímco imisní zatížení plynných polutantù má dlouhodobì spíše klesající
tendenci díky omezování emisí z prùmyslových zdrojù, u prachových èástic, jejichž
zdrojem je také automobilová doprava, je možnost jejich snížení znaènì omezena.
Podstatnou èást tìchto emisí tvoøí zvíøený prach z povrchù vozovky a èástice
pocházející z obrusu pneumatik èi tìlesa komunikace – tzv. sekundární prašnost. Tato
složka emisí není v souèasnosti výraznì omezována a má narùstající charakter pøímo
úmìrný rostoucímu objemu automobilové dopravy. Izolaèní zeleò je úèinným
prostøedkem k lokálnímu snižování prašnosti, a to dvìma základními zpùsoby – jednak
zachycováním prachu (hrubé až ultrajemné frakce) na listech a jednak snižováním
rychlosti pohybu èásteèek prachu a jejich rychlejším usazováním. Vysoká schopnost
døevin zachytávat prach je dána faktem, že díky pøekrývajícím se listùm disponují
znaèným aktivním povrchem, který se rovná pøibližnì desetinásobku prùmìru koruny.
Druhým je projekt s názvem Výsadba a obnova alejí v okolí silnièních komunikací ve
vlastnictví Moravskoslezského kraje. Cílem projektu výsadeb a obnovy alejí je zvýšení
poètu a plochy založených a obnovených krajinných prvkù podél komunikací ve
vlastnictví Moravskoslezského kraje. V rámci projektu by mìlo dojít k revitalizaci
stávajícího stromového
patra a jeho zøízení tam,
kde v souèasné dobì zcela
chybí.
Aleje èi stromoøadí se
podél cest zakládaly již ve
støedovìku, èasto
z popudu šlechty, tehdy se
jim však pøipisoval spíše
duchovní a estetický význam. V pozdìjších dobách naopak pøevládal význam
pùdoochranný, vodohospodáøský, rekreaèní a produkèní. Ovocná silnièní
stromoøadí se následnì ve velkém rozsahu zakládala zejména po druhé
svìtové válce a reprezentovala na tehdejší dobu velmi intenzivní charakter
ovocnáøství. Dnes pøedstavují liniové výsadby tvoøené ovocnými døevinami
jedineèný fenomén naší krajiny.
Liniová krajinná zeleò významnì ovlivòuje mikroklima kulturní krajiny
tím, že tlumí teplotní extrémy, zvyšuje vlhkost vzduchu a znaènì pøispívá
k zadržení zásob vody v krajinì. Skupiny døevin pozitivnì dotváøejí krajinný
ráz dané oblasti. Liniové výsadby v krajinnì pùsobí nejen esteticky, ale jsou i významným orientaèním prvkem. Pøi pohledu kolmo opticky
èlení krajinu v menší uzavøené segmenty, ale zároveò podélnì propojují jednotlivé krajinné prvky mezi sebou.
Aleje budou vysázeny na 8 lokalitách Moravskoslezského kraje rozdìlených do nìkolika úsekù. Jedná se o napøíklad o výsadbu 152 ks
ovocných døevin podél silnice II/460 z Deštného do Jakartovic.
Daniel Mach
Oddìlení ochrany pøírody a zemìdìlství
Krajský úøad Moravskoslezského kraje
Vyrobeno v Beskydech
Každý region má svùj vlastní neopakovatelný charakter, daný pøírodním bohatstvím, kulturou
a staletými tradicemi jeho obyvatel. Tento charakter se odráží i ve výrobcích a produktech, které z nìj
pocházejí – nesou v sobì duši øemeslníkù, kteøí je vytvoøili, nebo štìdrost pøírody, z níž pocházejí. Znaèení
výrobkù, které garantuje pùvod z urèitého regionu, je jednou z cest, jak zviditelnit produkci místních
výrobcù i poskytovatelù služeb. A to jak pro turisty a návštìvníky regionu, tak i pro jeho stálé obyvatele.
Znaèka Vyrobeno v BESKYDECH® je už sedmým rokem udìlována výrobkùm, které jsou kvalitní, jejich
výroba ani užívání nemají nepøíznivý vliv na životní prostøedí a jsou nìjakým zpùsobem jedineèné ve vztahu
k místu svého vzniku, tedy Beskydám. V souèasné dobì má právo užívat znaèku Vyrobeno v BESKYDECH®
pro nìkterý ze svých výrobkù celkem 22 øemeslníkù a dalších producentù. Beskydskou regionální znaèku
mùžete potkat tøeba na textilních výrobcích – vlastnoruènì tkaných i plnìných místní ovèí vlnou, na textilních hraèkách, na døevoøezbách,
kožených výrobcích nebo keramice. Certifikát získal i med a svíèky ze vèelího vosku. Skuteènou regionální specialitou je valašský
kolovrátek a køehké válené uši ze Štramberka.
Úplný katalog certifikovaných výrobkù a další informace o regionální znaèce najdete na www.regionalni-znacky/beskydy.
V souèasné dobì je novým koordinátorem znaèky O.S. Hájenka.
V jednom z pøíštích èísel Zpravodaje vás budeme informovat o regionálních znaèkách podrobnìji.
5
¡
SOUTEŽ
1. MÍSTO: ALEXANDR ŠURŠAKOV
2. MÍSTO: “Cesta” Jana Lišková
3. MÍSTO: “Zimní okno” P. Svoboda
6
Vážení ètenáøi,
v minulém èísle jsme vyhlásili
fotografickou soutìž o nejzajímavìjší
fotografii stromu. Z došlých snímkù naše
laická porota vybrala 3 vítìzné, které
otiskujeme na této stranì. Vítìz soutìže
obdrží publikaci Mizející Ostrava, soutìžící
na druhém a tøetím místì balíèek
informaèních a propagaèních materiálù
Moravskoslezského kraje. Všem, kteøí se
soutìže zúèastnili, dìkujeme za velmi
hezké fotografie, mnohdy se zajímavým
pøíbìhem. Bohužel rozsah našeho
èasopisu jich nedovoluje uveøejnit více.
Je na èase vyhlásit soutìž novou.
V tomto èísle se mùžete doèíst o jedné
regionální znaèce pùsobící na území
Moravskoslezského kraje. Není to však
znaèka jediná. Otázka zní: Vyjmenujte
všechny regionální znaèky pùsobící na
ú z e m í M o ra v s ko s l e z s k é h o k ra j e .
Odpovìdi, ale i své názory, postøehy
a námìty na èlánky mùžete posílat do
31.5.2013 na adresu:
[email protected].
POKUD MÁTE ZÁJEM DOSTÁVAT
ELEKTRONICKOU VERZI ÈASOPISU,
NAPIŠTE NÁM SVÙJ E-MAIL!
Rubrika -
Geologické zajímavosti
Bìhem nejdelších ledových dob (glaciálù), které bìhem
ètvrtohor (kvartéru) prodìlala planeta Zemì, byla celá severní
Evropa zalednìna. Od severní Skandinávie až po severní okraje
èeských pohranièních horstev se rozprostíral obrovský pevninský
ledovec. Stalo se tak pravdìpodobnì celkem tøikrát a sice
v prvním elsterském glaciálu (asi pøed 630 tisíci lety), druhém
elsterském glaciálu (asi pøed 430 tisíci lety) a v prvním sálském
glaciálu (asi pøed 160 tisíci lety). Na severní Moravì a v èeském
Slezsku byly ledovcem zasaženy Javornický a Osoblažský
výbìžek, Krnovsko, Opavsko, Ostravsko, Tìšínsko a oderský úsek
Moravské brány. Tlouška ledovcového pokryvu se pohybovala
mezi desítkami metrù v pahorkatinných oblastech a zhruba 300
metry v Ostravské pánvi. Bìhem posledního (viselského) glaciálu
se pevninský ledovec zastavil už ve støedním Polsku.
Rekonstruovat prùbìh a rozsah zalednìní v našem pohranièí
bìhem jednotlivých glaciálù je složité. K rozšifrování této èásti
geologické historie nám poskytují klíèové dùkazy nánosy
sedimentù, které v souvislosti s pevninským ledovcem vznikly,
a charakteristické rysy krajiny, kterou ledovec pøemodeloval.
Úplnost a hodnovìrnost rekonstrukcí je závislá na podrobnosti
geologického a geomorfologického mapování, množství
provedených vrtù a poètu úmìlých odkryvù v dané oblasti.
Mapováním zjistíme geograficky nejzazší výskyty ledovcových
sedimentù a ledovcem modelovaných tvarù reliéfu, z èehož
mùžeme rekonstruovat plošný rozsah a smìry šíøení ledovce. Vrty
nám umožòují poznat celkové poøadí vrstev sedimentù,
uložených ledovcem a tak hlavnì zjistit, kolikrát na studované
území ledovec vlastnì zasáhl. V umìlých odkryvech (pískovnách
a hliništích) studujeme stavbu a složení ledovcových sedimentù.
Ze získaných poznatkù pak usuzujeme na zpùsob jejich vzniku
a tím i na prùbìh urèité fáze zalednìní.
Severovýchodní úpatí masivu Biskupské kupy patøí k tìm
oblastem, odkud mìli badatelé o zalednìní jen velmi kusé
poznatky. Proto byl mezi lety 2006 a 2009 proveden výzkum
jediného vydatnìjšího zdroje informací, který pøedstavovala
pískovna na severním okraji obce Jindøichov, 1 km jižnì od
vrcholu Svatý Roch (471,8 m). Jedná se o nevelký, dávno
opuštìný a znaènì zarostlý odkryv, dnes vypadající jako obyèejný
remízek. Èást nìkdejší tìžební stìny však zùstala naštìstí odkrytá
a odhalovala vrstvy ledovcových nánosù (obr. 1).
Foto: Foto: D. Nývlt, 2006
Pevninský ledovec na úpatí masivu
Biskupské kupy
Obr. 1. Odkrytý sled sedimentù v jindøichovské pískovnì.
Nejspodnìjší hnìdá vrstva (pod lopatkou) je subglaciální till.
Hlavním zjištìním prvního orientaèního prùzkumu byl fakt, že ve
stìnì vystupuje nejdùležitìjší typ ledovcových sedimentù, kterým je
subglaciální till. Pod tímto odborným termínem se skrývá na první
pohled nevzhledná hlína s rùznì velkými kameny, od níž se lze
nanejvýš ušpinit. Opak je ale pravdou. Subglaciální till je sediment,
který se ukládá na bázi postupujícího ledovce a tak nám zachovává
informace o smìru jeho pohybu. Pøesnìji øeèeno,
podlouhlé kameny, sunuté ledovcem pøi jeho bázi,
zaujmou v rámci vrstev subglaciálního tillu
takovou orientaci, že jejich nejdelší osa odpovídá
smìru postupu ledovce. Geologickým kompasem
se podaøilo tuto orientaci zmìøit na 90 protáhlých
kamenech. Jednoznaènì pøevažoval smìr SV–JZ.
Jelikož se pevninský ledovec šíøil generelnì ze
severu Evropy na jih, znamená to, že v místì
pískovny postupoval od severovýchodu
k jihozápadu.
Další neménì dùležité informace poskytlo
složení kamenù (odbornì øeèeno klastù)
v subglaciálním tillu. Zhruba 60–70 % jich tvoøí
horniny z bezprostøedního okolí, tj. hlavnì
kulmské bøidlice a droby. Kromì nich jsou
pøítomny krystalinické horniny z Jesenicka
- kvarcity ze severozápadní èásti Zlatohorské
vrchoviny a ze Sokolského høbetu, dále amfibolity,
granitoidy žulovského masivu, ruly a grafitický
kvarcit. V malém množství byly prokázány rohovce
a zbytky zkamenìlých živoèišných hub
Obr. 2: Ledovec Nordenskiöldbreen na Špicberkách. Na bázi ledovce se ukládají horninové úlomky,
podobnì jako v elsterské ledové dobì na bázi kontinentálního ledovce u Jindøichova.
7
Foto: M. Hanáèek
z druhohorních (mezozoických) uloženin Polska a paleoryolity
z polského Dolního Slezska. Co do pùvodu nejexotiètìjší, ovšem
pro evropské sedimenty pevninského zalednìní naprosto
charakteristické, jsou klasty hornin ze Skandinávie, Finska a ze
dna Baltského moøe, které v jindøichovském subglaciálním tillu
pøedstavují asi 6 % horninového materiálu. Necelých 20 %
kamenù tvoøí køemen, jenž pochází pøevážnì ze starších
kvarterních sedimentù jižního Polska.
Na základì srovnání zjištìné orientace dlouhých kamenù
v subglaciálním tillu a celkového složení klastù s geologickou
mapou studovaného území lze prùbìh zalednìní
severovýchodního úpatí masivu Biskupské kupy rekonstruovat
následovnì. Ledovec se k Jindøichovu rozšiøoval jako široký
plochý štít jižním Polskem, s nákladem skandinávsko-baltskofinských hornin, které s sebou pøepravoval už i více než 1200 km.
Obr. 3. Rekonstrukce pevninského zalednìní na sv. úpatí masivu Biskupské kupy. Šedì pevninský ledovec. Bíle - nezalednìná oblast. Prázdné šipky - pøedpokládaný smìr postupu
ledovce podle morfologie terénu; èerná šipka - smìr postupu ledovce podle orientace
protáhlých kamenù v jindøichovském subglaciálním tillu; p - studovaná pískovna. Vrch Svatý
Roch ènìl nad povrch ledovce a tvoøil tzv. nunatak.
V jižním Polsku pøibral èást køemenných klastù, dolnoslezské
paleoryolity a druhohorní sedimentární horniny. Pøi postupu
severním pøedpolím Jesenicka pøevzal ledovec ze svého podkladu
klasty jesenických krystalinických hornin a další køemeny. Podél
severovýchodního úpatí horského masivu tvoøeného Biskupskou
kupou (890,6 m), Velkou Støíbrnou (785,3 m) a Malou Støíbrnou
(650,0 m) pronikl ledovec od severu k Jindøichovu (obr. 2). Zde,
v místì dnešní pískovny se zaèal stáèet k JZ, smìrem do údolí
Petrovického potoka. Zmìny smìru šíøení v závislosti na èlenitosti
Rubrika -
terénu jsou typickou vlastností ledovcù. Aèkoliv ledovcová masa
pøedstavuje pevnou hmotu, schopnou hluboce erodovat svùj
podklad a pøepravovat na velké vzdálenosti i balvany vážící až
stovky tun, vždy se pøizpùsobuje tvarùm terénu, po kterém se
pohybuje. Pøednostnì vyplòuje øíèní údolí a „obtéká“ nebo se
zabrzdí o velké horské pøekážky. Severoevropský pevninský
ledovec mìl nejvìtší energii ve skandinávsko-baltské oblasti, kde
místy dosahoval tloušky bezmála 3000 m (v jižní èásti
Botnického zálivu). Proto mohl ve velké míøe modelovat území
Švédska a pùvodní øíèní údolí na atlantské stranì pøetvoøit
v hluboké fjordy. Na svém okraji ve støední Evropì však ledovec
dosahoval tloušky vìtšinou jen desítek nebo prvních stovek
metrù, pro oblast Jindøichova se pøedpokládá jen nìco kolem 50
metrù. Pøi tak malé mocnosti a tím i hmotnosti už mìl jen zlomek
své pùvodní energie, a proto se pøizpùsoboval i jemným zmìnám
v terénu, jaké pøedstavuje napø. údolí Petrovického potoka.
Pøesto stále dokázal krajinu Jindøichovska modelovat. Pøi postupu
pahorkatinným terénem odlamoval ledovec z podloží množství
úlomkù bøidlic a drob, které koneckoncù pøedstavují nejhojnìjší
transportované kameny ve studované pískovnì. Nízké kopce
pøemodeloval do zaoblených pahorkù, tzv. oblíkù, èímž zdejší
krajina nabyla malebný zvlnìný ráz. Pìkné pøíklady oblíkù
nalezneme napø. kolem železnièní trati z Polska, tìsnì nad
severním okrajem Jindøichova.
Kameny, pøedstavující horniny pùvodem ze Skandinávského
poloostrova, Finska a ze dna Baltského moøe, mají pro geologii
ledovcových sedimentù klíèový význam. Jejich pøítomnost
v sedimentech je jedním z rozhodujících kritérií dokládajících
vznik daného sedimentu v souvislosti s pevninským ledovcem.
V jindøichovském subglaciálním tillu jsou nejhojnìjší žuly
a porfyry z rapakivických masivù Ålandského souostroví (jižní èást
Botnického zálivu) a ostrùvku Rödö (švédské pobøeží Botnického
zálivu). Tyto horniny pøedstavují zhruba 50 % severského
materiálu jindøichovského tillu. Dále se vyskytují žuly
z obrovských granitoidních masivù v jižním Švédsku a porfyry,
žuly a pískovce ze støedošvédského regionu Dalarna. Každá
z tìchto provenienèních oblastí pøedstavuje asi 25 % severských
klastù. Výrazná pøevaha hornin rapakivických masivù z oblasti
Botnického zálivu je typická pro elsterské glaciály, takže lze
pøedpokládat, že subglaciální till u Jindøichova vznikl právì bìhem
tìchto ledových dob.
Jindøichovská pískovna byla až donedávna prakticky
zapomenutou a skoro zaniklou lokalitou. Naštìstí poslední
odkrytá èást její stìny vydala dùležité geologické informace, které
tak nebyly úplnì ztraceny. Proto není vhodné využívat staré
a opuštìné tìžebny pro ukládání odpadkù, jak se dnes bohužel
èasto dìje. Naopak bychom je mìli udržovat kvùli pøístupnosti
geologického záznamu, protože i ten je nedílnou souèástí historie
každého regionu.
Martin Hanáèek
postgraduální student geologie
Pøírodovìdecká fakulta Masarykovy univerzity
Lesní okénko
Lesnická typologie
I. – Pøírodní základy lesnické typologie
pøevážnì jako podzemní voda) a také tím, jak dlouho voda v pùdì
zùstává, a dále ještì obsahem kamení (a balvanù). Lesnická
typologie tedy poskytuje informaci o rùstových neboli
ekologických podmínkách lesa na každém typu stanovištì.
Lesnická typologie používá k rozdìlení lesní krajiny (její
klasifikaci) lesnický typologický klasifikaèní systém.
Základní jednotkou klasifikaèního systému je soubor lesních
typù (SLT). Pokud to zjednodušíme, lze øíct, že každý SLT je
kombinací dvou vyšších klasifikaèních jednotek – vegetaèního
stupnì a pùdní (edafické) kategorie. Názornì to lze vidìt na
Obrázku 1.
Lesnická typologie je obor, který se zabývá klasifikací
(rozdìlením) lesní krajiny za úèelem pøedevším sjednocení
hospodaøení na podobných stanovištích napøíè Èeskou
republikou. Jako podobná stanovištì si pøedstavme taková lesní
stanovištì, která mají velmi podobné klima a pùdy. Hlavní
vlastností podobnosti klimatu je podobná délka rùstového období
v roce (tak zvaná vegetaèní doba) a podobné množství dešových
srážek za rok, s jejich obdobným rozložením v prùbìhu roku.
Pùdy si jsou podobné svou úživností, pùvodem pùdní vody (zdali
je pøevážnì pùvodu srážkového anebo se na stanovištì dostává
8
nadmoøskou výšku.
Pùdních neboli edafických kategorií je 25. Každá
z kategorií obsahuje informaci o nìkolika dùležitých
vlastnostech pùd: o jejich úživnosti, o obsahu kamení
a balvanù a dále o vodním režimu, to znamená jestli se voda
dostává do pùdy pøevážnì jen dešovými srážkami anebo
jako podzemní voda, jestli voda pùdou protéká anebo v ní
stagnuje a tak dále. Napøíklad pùdní (edafická) kategorie
B – normální bohatá má støední obsah živin, to znamená, že
pùdy nejsou kyselé a chudé, ale také že nemají nadbytek
živin a humusu; má obsah kamení a balvanù pod 50 %
objemových; a je zásobována pøevážnì jen dešovou vodu,
která v pùdì nestagnuje. Pùdní (edafická) kategorie
J – suová má pùdy s pøebytkem živin a humusu; má obsah
kamení a balvanù nad 80 % objemových; a je zásobována
pøevážnì pouze dešovou vodou, která v pùdì nestagnuje.
Pùdní (edafická) kategorie Q – oglejená chudá má extrémnì
kyselé a chudé pùdy; má vìtšinou jen malý obsah kamení
Obrázek 1: Lesnický typologický klasifikaèní systém – ve svislém smìru jsou lesní
stanovištì rozdìlena do vegetaèních stupòù; ve vodorovném smìru jsou rozdìlena do pùdních
a balvanù (znaènì pod 50 %); a je zásobována obyèejnì jen
dešovou vodou, která v pùdì dlouhodobì, ale nikoliv celoroènì
Vegetaèní stupeò je nejdùležitìjší jednotkou klasifikaèního
stagnuje. Pùdní (edafická) kategorie R – rašelinná má chudé až
systému, protože má nejvìtší vliv na hospodaøení v krajinì.
støednì úživné pùdy; je zásobována jak srážkovou, tak
Rozeznáváme 9 vegetaèních stupòù: 1 – dubový, 2 – bukoi podzemní vodou, pøièemž voda zde stagnuje celoroènì a její
dubový, 3 – dubo-bukový, 4 – bukový, 5 – jedlo-bukový, 6 –
hladina dosahuje po vìtšinu roku až na povrch pùdy, následkem
smrko-bukový, 7 – buko-smrkový, 8 – smrkový a 9 – kleèový.
èehož zde nedochází k rozkladu odumøelých organických látek,
Každý vegetaèní stupeò je pojmenován podle pøirozeného lesního
které se zde hromadí na povrchu jako rašelina (obsah kamení
spoleèenstva, které by bylo v daném vegetaèním stupni plošnì
a balvanù zde není podstatný).
nejrozšíøenìjší za pøedpokladu jen minimálních zásahù èlovìka
Nejnižší (nejdetailnìjší) lesnickou typologickou jednotkou je
do krajiny. Prùbìh vegetaèní stupòovitosti je závislý pøedevším na
lesní typ. Na úrovni lesního typu se od sebe odlišují pøíbuzná
zmìnì klimatu se stoupající nadmoøskou výškou, kdy klesá
stanovištì sdružená ve stejném souboru lesních typù, která se od
teplota vzduchu i pùdy a naopak rostou úhrny srážek. Takto
sebe zøetelnì liší typicky jen jednou pùdní vlastností, napø.
jednoduché to však ve skuteènosti vùbec není. Velký vliv na
v rámci jednoho SLT máme jeden typ základní (normální) a pak
typy sušší, vlhèí, bohatší, chudší, kamenitìjší a tak dále.
Lesnický typologický klasifikaèní systém neslouží pouze jako
nástroj standardizace lesnického hospodaøení na podobných
stanovištích, ale také k ocenìní lesních pozemkù podle rùstových
kvalit jednotlivých typù stanoviš, k detailnímu plánování péèe
o zvláštì chránìná území a evropsky významné lokality,
k vyhodnocování výsledkù lesnického praktického výzkumu podle
typu stanoviš a tak dále.
Vývoj lesnického typologického klasifikaèního systému
a tvorbu lesnické typologické mapy zajišuje Ústav pro
hospodáøskou úpravu lesù Brandýs nad Labem (ÚHÚL).
V Moravskoslezském kraji je za lesnickou typologickou mapu
odpovìdné pracovištì ÚHÚL ve Frýdku – Místku
(http://www.uhul.cz/frydek/).
Milan Žárník
Ústav pro hospodáøskou úpravu lesù
Pracovištì Frýdek - Místek
vegetaèní stupòovitost má orientace svahù. Na jižních svazích
bývá ve shodné nadmoøské výšce obyèejnì vegetaèní stupeò
o jeden nižší než na severních svazích. Daleko nejvìtší vliv na
vegetaèní stupòovitost má ale specifické regionální klima.
Napøíklad zásadnì odlišné regionální klima mají nejnižší polohy
v okolí Ostravy a podobnì vysoko položené oblasti kolem Bøeclavi
na jižní Moravì. Zatímco jižní Morava je otevøená do Panonských
(maïarských) nížin a je tedy ovlivòována teplým a suchým
panonským klimatem, Ostravsko je sice teplé, ale ve srovnání
s Bøeclavskem znaènì vlhké, protože je vystaveno srážkovì
bohatému proudìní vzduchu ve smìru od Severního moøe.
Dùsledkem toho je, že Ostrava je ve 3 – dubo-bukovém, kdežto
Bøeclav je v 1 – dubovém stupni. Prùbìh vegetaèních stupòù má
v reálu charakter opravdové stupòovitosti pouze v horách, kde na
sebe vegetaèní stupnì navazují v pøímé vazbì na stoupající
Foto: M. Žárník
Obrázek 2: Nejdùležitìjším produktem lesnické typologie je lesnická typologická mapa.
Standardnì je vytváøena v mìøítku 1 : 10 000. Z výøezu mapy lze vysledovat, že každá
vykreslená plocha je popsána textem s tøemi znaky. Napøíklad text 4B1 znamená, že
daná plocha je ve 4. – bukovém vegetaèním stupni, patøí do pùdní (edafické) kategorie
B – normální bohaté a do lesního typu 1 – s maøinkou vonnou. Lesnickou typologickou
mapu si lze on-line prohlédnout zde: http://geoportal2.uhul.cz/index.php - v mapovém
9
Obrázek 3: Podle maøinky vonné (Galium odoratum) jsou pojmenovány 4 lesní typy v
pùdní (edafické) kategorii B – normální bohaté, od 3 – dubo-bukového do 6 – smrkobukového vegetaèního stupnì.
Tìžba døíví
Foto: Archiv O.S.Hájenka
Foto: Archiv.K.Ú.MSK
Vážení ètenáøi,
už jsme si vysvìtlili, že je nutné se cílenì vìnovat mladým lesním porostùm a chránit je proti lesní buøeni a zvìøi a s rostoucím vìkem
také proti rùzným škodlivým èinitelùm a organismùm. V tomto èísle Zpravodaje ochrany pøírody Moravskoslezského kraje se pokusím
pøiblížit dùvody, podmínky a zpùsoby tìžby døíví, která je obecnì veøejností negativnì vnímána.
Døevo je jedineèná obnovitelná surovina a jejím nejvìtším zdrojem je v našich støedoevropských podmínkách hospodáøský les. Naši
pøedkové pùvodní lesy nejdøíve prakticky zcela znièili vìtšinou z dùvodu potøeby døeva nebo zemìdìlské pùdy. Následnì, na základì jejich
potøeb, ale také z úrovnì jejich vìdìní, zaèali lesy obnovovat. Ponechme tentokrát stranou druhové složení a zpùsoby obnovy lesa, o tom
až nìkdy jindy, a pusme se do tìžby døeva.
Tìžba døíví zaèíná již v nejmladších stádiích vývoje lesa. Jakmile dosáhneme zajištìní novì vysazených stromkù, to znamená, že jsou
už natolik velké a silné, že dále nepotøebují naši pomoc s lesní buøení, tak
v následujících nìkolika letech, kdy stromky dále povyrostou, jejich vìtve
se prolínají a zaèínají se vzájemnì omezovat, provádíme první tìžební
zásah - proøezávku. Pøi ní vyøezáváme stromky poškozené, nemocné,
druhovì nevhodné a netvárné a jejím úèelem je umožnit dostatek
prostoru pro zdárný vývoj kvalitních nadìjných jedincù. V porostech
atraktivních døevin se snažíme provádìt proøezávky v pøedvánoèním
období a vybrané vyøezané stromky tak mùžeme nabídnout na vánoèní
trh. Jinak vyøezaná hmota zùstává ležet v lesním porostu a stává se
souèástí kolobìhu živin.
S postupujícím vìkem, jak stromy dále rostou, se opìt zaènou
vzájemnì omezovat. V tuto chvíli pøistupujeme k dalšímu tìžebnímu
zásahu - první probírce. Její pravidla jsou obdobná jako u proøezávky
a opìt se snažíme podpoøit ty nejkvalitnìjší jedince. Oba druhy zásahù
jsou nároèné na odbornost lesníka, protože každá døevina i stanovištní
podmínky mají svá výrazná specifika a právì v tìchto prvních zásazích se
nejvíce ovlivní budoucí stabilita a kvalita porostu. Rozdíl mezi
Mladá jedlièka
proøezávkou a probírkou spoèívá v tom, co se dìje s vyøezanými stromy.
U proøezávky zùstávají ležet v lese, protože jejich rozmìry nejsou ještì ekonomicky zajímavé. U probírky se již kmínky vyøezaných
stromù odvìtvují a vyklizují z porostu k následnému odvozu, prodeji a zpracování.
Proøezávky a probírky jsou tìžby výchovné - tzv. tìžby pøedmýtní úmyslné a provádíme je obecnì do 80 let vìku porostu. Ne nadarmo
jedno lesnické poøekadlo øíká, že „Les se vychovává sekerou“.
V osmdesáti letech vìku lesního porostu se dostáváme do fáze, kdy dle platné legislativy (zákon o lesích) mùžeme tento porost
obnovit. To znamená, že lesy nad touto vìkovou hranicí mùžeme, po dodržení celé øady omezujících podmínek, které zákon o lesích jasnì
stanovuje, vytìžit. To mùžeme provést najednou, kdy vytìžíme všechny stromy na ploše a vznikne nám tzv. holina, nebo postupnou
redukcí poètu stromù zpravidla ve tøech èi ètyøech fázích v prùbìhu nìkolika desetiletí, kdy se snažíme o vznik následného lesního porostu
pod clonou - ochranou mateèného porostu nejèastìji pøirozenou obnovou. Tento postup je pøírodì bližší, nicménì nelze uplatnit vždy
a všude - napø. z dùvodu zmìny druhové skladby. Velice èasto pøistupujeme ke kombinacím obou tìchto zpùsobù, kdy èást porostu se
vytìží zcela a èást se prosvìtlí k vytvoøení podmínek pro možnou pøirozenou
obnovu. Tìžební zásahy provádìné za úèelem obnovy porostu již nejsou tìžby
výchovné, ale tìžby obnovní - tzv. tìžby mýtní úmyslné.
Dalším èastým zpùsobem tìžby je tìžba nahodilá. To je tìžba
v pøedmýtních (mladší 80 let) i mýtních porostech zpùsobena abiotickými (vítr,
sníh, námraza apod.) èi biotickými (hmyzí škùdci, houby) škodlivými èiniteli.
Tuto tìžbu máme povinnost ze zákona o lesích zpracovávat pøednostnì
zejména z toho dùvodu, aby nedošlo k namnožení škùdcù
a dalšímu ohrožení stojících stromù a lesních porostù.
Èasto se setkávám s názorem, že tìžíme pøíliš mnoho døíví, kde a jak nás
napadne apod. Skuteènost je však jiná. Všechny lesní majetky na území
našeho státu, vèetnì tìch nejmenších, podléhají zákonu o lesích. Ten
stanovuje základní práva, ale i povinnosti vlastníka. Také stanovuje, že
všechny lesní majetky musejí mít zpracovány Hospodáøské osnovy (to pro
vlastníky do 50 ha) nebo Hospodáøské plány a hospodaøení v lesích je vlastník
povinen zajišovat v souèinnosti s odborným lesním hospodáøem, který
zabezpeèuje vlastníku lesa odbornou úroveò hospodaøení. Lesní hospodáøské
plány (osnovy) schvaluje orgán státní správy lesù a vyjadøuje se k nìmu celá
øada organizací vèetnì orgánu ochrany pøírody.
Státní podnik Lesy Èeské republiky hospodaøí dle schválených Lesních
hospodáøských plánù. Tyto plány se zpracovávají pøevážnì na období 10 let
(tzv. decénium) a kromì celé øady doporuèení nám závaznì stanovují
maximální celkovou výši tìžeb, minimální podíl melioraèních a zpevòujících
døevin pøi obnovì porostu a minimální plošný rozsah výchovných zásahù
v porostech do 40 let vìku. To znamená, že se musíme vìnovat výchovì
mladých lesních porostù (proøezávky a první probírky), že nemùžeme sadit
smrkové èi borové monokultury, ale máme dle stanovištì závaznì stanoven
minimální podíl jiných døevin (listnáèe a jedle), které musíme pøi obnovì
zajistit a v neposlední øadì že nemùžeme vytìžit, kolik nás napadne, protože
Tìžba døeva
10
máme stanovenu maximální celkovou výši tìžby, která není žádným vymyšleným údajem, ale je vypoètena na základì odborných mìøení
a zjišování zásob na daném území - tzv. lesním hospodáøském celku (LHC).
Vím, že tìžba starého lesa, který celý život známe jen jako „velký“ les, je pro každého velmi silným emotivním zážitkem. Uvìdomme si
však, že i stromy nejsou nesmrtelné a dožívají se urèitého vìku. V porostech nad 120 let velice prudce stoupá podíl hnilob, které mají
významný vliv na zdravotní stav a zejména stabilitu tìchto porostù. Navíc dochází ke znehodnocení døeva, obnovitelné suroviny, pro
kterou se hospodáøský les také zakládal. V dnešní dobì se nám daøí obnovovat lesní porosty v republikovém prùmìru ze ètvrtiny
pøirozenou obnovou. V našem kraji je to ještì více. U vzniklých holin nám zákon pøikazuje vytìžené plochy nejpozdìji do dvou let zalesnit.
Mysleme na to, že v lesích v ÈR stále pokraèuje nárùst celkových zásob døíví. Oproti roku 1930 se údaj o celkové zásobì v našich lesích
zvìtšil na více než dvojnásobek. Také plocha lesních pozemkù od poloviny 20. století setrvale roste a v roce 2011 se meziroènì zvýšila o
2461 ha (údaje z www.mze.cz). I prùmìrný vìk døevin pozvolna narùstá. Uvìdomme si, že tìžba døeva a obnova lesa není drancování
pøírodních zdrojù, ale naopak pøirozená cesta, jak udržet a zlepšovat pøírodu kolem nás, jak omezit množství umìlých hmot a všech
negativních dopadù jejich výroby v našem prostøedí a jak být, alespoò èásteènì, díky døevu v kontaktu s pøírodou po celý den.
Václav Langer
LÈR, s.p. - KØ Frýdek-Místek
Rubrika - Aktuality
Stráž pøírody v roce 2012
Zaznamenali jsme také pøelet ledòáèka
øíèního. Dobrou zprávou je potvrzení
úspìšné reprodukce vìtšiny ptákù, což
jsme mohli vypozorovat na základì
všudypøítomných rodinek s mláïaty.
Pøi pochùzce národní
pøírodní rezervací Polanská Niva jsme se díky
strážci PaedDr. Lumírovi
Poledníkovi dozvìdìli o místním výskytu vyder a bobrù, stejnì jako o jejich
etologii a ekologii. Krom pozorování pobytových
znakù tìchto živoèichù se nám zadaøilo také
jednu vydru øíèní spatøit, a to v øece Odøe. Pøi
prodírání mrtvým porostem invazivní køídlatky,
která byla minulý rok masivnì likvidována, jsme
narazili na èerstvé požerky a starší noru bobra
evropského. Ze zjištìných informací vyplývá
nepoèetný výskyt tìchto chránìných druhù živoèichù.
Mezi horké chvilky naší služby patøila nepøetržitá kontrola
místa u pokáceného hnízdištì orla moøského, v jehož okolí
neznámí pachatelé rozmístili nìkolik otrávených návnad. I pøes
tuto snahu došlo k mírné otravì jednoho z mláïat, které se
naštìstí nakonec díky odborné péèi pracovníkù záchranné stanice
v Bartošovicích podaøilo navrátit zpátky do pøírody. Veškeré snahy
o dopadení pachatelù bohužel nakonec pøišly vniveè.
O existenci a významu stráže pøírody se mnohdy moc netuší.
Její existence je tak trochu obestøena nejasnostmi oproti kupø.
myslivecké èi rybáøské stráži. Hlavním polem pùsobnosti stráže
pøírody je dohled nad dodržováním zákona o ochranì pøírody
a krajiny ve zvláštì chránìných
územích naší republiky. Tímto
zpùsobem pomáhá státním
úøadùm, které mají v práci
spravovat takto chránìná území.
Stráž mùžeme na základì profese
rozdìlit na profesionální
a dobrovolnou. Národní parky
v Èeské republice mají povìtšinou
j e š t ì p ro fe s i o n á l n í s t r á ž c e
podobnì jako americké parky, jež
stráží tzv. "rangeøi". Chránìné
krajinné oblasti jako Poodøí se musí
spokojit se stráží dobrovolnou.
Zajímalo by vás, jak taková strážní služba dobrovolného
strážce pøírody v CHKO Poodøí vypadá? V roce 2012 jsme
rozhodnì nedostatkem práce netrpìli. Obyèejnì jsme trávili èas
v terénu bìhem pochùzek zvláštì chránìnými oblastmi CHKO
Poodøí, kdy
sledujeme dodržování pøedpisù, stav
pøírody a výsledné hlášení
podáváme
Správì CHKO
P o o d ø í .
Nejèastìjšími
pøestupky stále
jsou
vjíždìní
a parkování
vozidel mimo
cesty, vstup turistù a cyklistù mimo znaèené trasy v národní
pøírodní rezervaci Polanská Niva. Krom øešení pøestupkù jsme
pomáhali zbloudilým turistùm, podávali informace a odborný
výklad o CHKO Poodøí, provádìli managementová opatøení, bdìli
nad leteckým provozem bìhem Dnù NATO, pomáhali
s mapováním nìkterých zvláštì chránìných druhù apod.
Jednou ze zajímavìjších pochùzek bylo napø. pravidelné
sèítání ptactva na rybníku Kotvice ve stejnojmenné rezervaci
nebo pochùzka národní pøírodní rezervací bìhem monitoringu
vydry øíèní a bobra evropského. Na Kotvici jsme potvrdili hnízdìní
desítek jedincù kormoránù velkých, sledovali kolonii rackù
a zaznamenali také neobyèejnì velké hejno hus velkých. Mezi
další pozorované ptáky patøili napø. potápka malá, potápka
roháè, lyska èerná, volavka bílá, volavka popelavá, labu atd.
Co nás èeká v blízkém èase? Bezesporu se bude jednat o zimní
mapování, pøesnìji spíše stopování bobra evropského a vydry
øíèní. A co oèekáváme v letošním roce? Snad to bude další zvýšení
povìdomí o CHKO Poodøí stejnì jako rostoucí poèet lidí, jež budou
mít Poodøí za své, budou si ho vážit a pomáhat chránit.
Stráži zdar!
11
Ješterka
zední (Podarcis muralis)
¡
Foto:Archiv O.S.Hájenka
Foto:Archiv O.S.Hájenka
Ještìrka zední je patrnì naše nejvzácnìjší a nejmrštnìjší ještìrka. V rámci ÈR ji najdeme pouze ve Štramberku. Druh je z našeho území udáván až od roku
1998, døíve byl pravdìpodobnì zamìòován za ještìrku živorodou èi obecnou. Druhové jméno tomuto plazu dala obliba zdí a zídek, starých kamenných staveb
a skal, které bravurnì zlézá. Dorùstá délky okolo 20 cm.
Popis
Ještìrka zední je 16-25 cm velký plaz. Na štíhlé šupinaté tìlo
navazují dlouhé konèetiny a ocas, prsty zakonèují drápky. Hlava je
stejnì jako tìlo plochá, s protáhlým zašpièatìlým èenichem.
Urèovacím znakem je tzv. massetericum, výraznì vìtší štítek za
okem, než jsou ty okolní. Zbarvení tìla je znaènì variabilní,
v odstínech hnìdé a šedé se skvrnkami. Uprostøed høbetu se táhne
èerná síovaná kresba, boky jsou víceménì èerné. Barva bøicha
s nepravidelnými èernými skvrnami bývá promìnlivá - u mladých
jedincù krémovì až jemnì okrová, u starších až sytì cihlovì
èervená. Obì pohlaví si jsou velmi podobná. Samci mají nápadnìji
zbarvené bøicho a modré skvrny na bocích tìla, jež se mohou vzácnì
vyskytnout i u samic.V ÈR je možná zámìna s ještìrkou živorodou èi
obecnou (Lacertaagilis) - které se však odlišují zubatým límcem
šupin na krku, zatímco límec ještìrek rodu Podarcis je rovný.
Rozšíøení
V ÈR žije ještìrka zední pouze na jediné lokalitì v oblasti
vápencových výchozù štramberského krasu (350-500 m n.m.) v obci
Štramberk, na místì bývalého lomu Kamenárka. Jedná se o stabilní
populaci asi 150 jedincù. Na lokalitì Horní Kamenárka obývají
ještìrky skalnaté výstupy, lomové etáže a stìny.
Pùvod zdejší populace je nejasný. Mùže se jednat o zavleèené
jedince, izolovanou populaci (odnož ze Slovenska a panonské oblasti). Herpetologové pùvod ještìrek datují od doby meziledové, kdy byl areál jejich rozšíøení
posunutý hodnì k severu. Ještìrka zední je totiž velmi odolná proti chladu a patøí k nìkolika málo druhùm obratlovcù, kteøí dokáží snést promrznutí tkání.
Ekologie
Ještìrka zední je živoèich s denní aktivitou. Po ranním opuštìní úkrytu se sluní a posléze loví potravu –hmyz, bezobratlé, jsou známé i pøípady kanibalismu.
Vyskytuje se hlavnì na suchých, skalnatých lokalitách s roztroušenou vegetací, která poskytuje potøebnou vlhkost. Ještìrka zední výbornì šplhá po pøíkrých
skalních stìnách, díky dlouhým nohám dokáže dokonce i výbornì skákat.
Za sekundární biotopy lze považovat zøíceniny hradù, zbytky zdí a zídek, železnièní a silnièní náspy, pøehradní hráze nebo neošetøené vinice.
Rozmnožování
Páøení nastává od dubna do èervna. Sameèkové jsou silnì teritoriální a na
jaøe mezi sebou svádìjí boje, pøi kterých ztrácejí ostražitost a nechají se
snadno polapit napø. užovkami. Asi mìsíc po oplodnìní snáší samice 3-9
vajíèek do štìrbin skal èi pod kameny. Za pøíznivých podmínek mùže dojít
k reprodukci i dvakrát za rok. Mláïata se líhnou bìhem srpna a záøí. Podle
poèasí se ještìrky od konce záøí do listopadu ukrývají k pøezimování a vylézají
bìhem bøezna a dubna. Pøi teplé zimì mohou zimní spánek pøerušit a vylézt na
slunná místa, kde se rády vyhøívají.
Ohrožení
Ještìrka zední je u nás zákonem chránìna jako kriticky ohrožený druh.
Jelikož se v ÈR nachází pouze jedna lokalita s autochtonní populací ještìrky
zední, lze hlavní rizika spatøovat v možném antropogenním narušování lokality
(tìžba, horolezectví, ..), pøirozené sukcesi bylinného, keøového a stromového
patra èi cíleném zalesòování lokality nebo odchytech pro chovatelské úèely.
Populace ještìrky zední na Štramberku je dle vìdeckých poznatkù stabilní
a nehrozí jí zánik. Lokalita Horní Kamenárka je od r. 2001 územnì chránìna
jako pøírodní památka. Na území lomu Dolní Kamenárka vybudoval biolog Petr
Pavlík Botanickou zahradu a arboretum s teplomilnou vápnomilnou flórou
(první výsadby probìhly v r. 1998 až 1999).
Radka Dlouhá
O.S.Hájenka
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje vychází v rámci projektu Jednotný informaèní a komunikaèní systém ochrany pøírody
v NUTS II Moravskoslezsko, který realizuje Moravskoslezský kraj s finanèní podporou programu Evropské unie LIFE+.
Vychází 2x roènì nákladem 1000 výtiskù. Toto èíslo vyšlo 31.12. 2012.
NEPRODEJNÉ
Vydává: O. s. Hájenka, Janíkovo sedlo 36, Kopøivnice, 74221,IÈO: 64629881
Editor: Petr Arnošt, e-mail: [email protected], www.hajenka.koprivnice.org
Redakèní rada: Roman Barták, Jan Filgas, Ivona Kneblová, Tomáš Kotyza, Dalibor Kvita, Roxana Macháèková
Jazyková úprava: Roxana Macháèková
Tisk: Zeman Art
Zpravodaj ochrany pøírody Moravskoslezského kraje je periodickou tiskovinou evidovanou pod è?slem MK ÈR E 19580