Sociální politika a právo EU – základní trendy

Sociální politika a právo EU – základní trendy

Modul 5 – Sociálně - právní minimum
Lekce č. 4
Sociální politika a právo EU
– základní trendy
Výuka tohoto kurzu je realizovaná v rámci projektu:
„Podpora celoživotního vzdělávání pracovníků poskytovatelů sociálních služeb
v Jihomoravském kraji“.
CZ.1.04/3.1.00/05.00050.
Tento projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Sociální politika a právo EU – základní trendy
Proces evropské integrace byl ve svém počátku především procesem integrace ekonomické. V době
uzavření tzv. Římských smluv, tj. Smlouvy o vytvoření Evropského hospodářského společenství
/EHS/ a Smlouvy o vytvoření Evropského společenství pro atomovou energii v roce 1957 šlo v prvé
řadě o vytvoření společného trhu, na kterém by se realizovaly tzv. čtyři svobody. Jednalo se o volný
pohyb zboží, služeb, osob a kapitálu. Sociální problematika se dotýkala volného pohybu osob (právo
hledat zaměstnání, pracovat a posléze požívat starobní důchod v kterémkoli členském státě EU).
Články Smlouvy o vytvoření EHS upravující sociální agendu se týkaly především migrace pracovních
sil.
Hovoříme-li o evropské sociální politice, musíme si uvědomit, že tato politika existuje především
v rovině společně sdílených hodnot, společných idejí a principů, základních programových
dokumentů a smluv podepsaných členskými státy Evropské unie a jen z menší části je zakotvena
přímo v právu Evropských společenství. Evropská sociální politika nepatří do oblastí, které byly
členskými státy svěřeny do výlučné pravomoci Evropské unie. Pravomoci jednotlivých členských
států jsou velmi rozsáhlé, pravomoci EU poměrně omezené. Pojetí evropské sociální politiky se
postupně vyvíjí společně s vývojem evropské společnosti.
Evropská sociální charta
Předělem v procesu sjednocování sociální politiky evropských zemí je Evropská sociální charta. Byla
podepsána v roce 1961 v Turíně. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že se nejedná o dokument
Evropské unie, ale Evropská sociální charta byla přijata Radou Evropy, tedy institucí stojící mimo
strukturu orgánů Evropské unie. Evropská sociální charta je členěna do 19 článků a svým širokým
rozsahem je považována za právní rámec budoucí harmonizace sociální politiky zemí EU. Evropská
sociální charta zavazuje stát, který ji podepsal k dodržování a uplatňování řady práv a zásad.
Sociální problematiky se nejvíce týkají:
Čl. 13 – Právo na sociální a zdravotní pomoc
 zajistit sociální a zdravotní pomoc pro ty, kdo ji potřebují a nemají vlastní prostředky,
 zajistit, aby osoby, kterým se dostává této pomoci, nebyly z tohoto titulu diskriminovány;
 zajistit každému poradenství a pomoc potřebnou pro prevenci, vyřízení nebo zmírnění
osobních či rodinných potřeb;
 zajistit rovné zacházení se státními příslušníky ostatních smluvních stran v oblasti
sociálního a zdravotního zabezpečení
Čl. 14 – Právo na využívání sociálních služeb
 podporovat nebo poskytovat služby sociálního zabezpečení, které přispívají k prosperitě a
rozvoji jednotlivců i skupin ve společnosti a k jejich adaptaci ve vztahu k sociálnímu
prostředí;
 podporovat účast jednotlivců i organizací na poskytování takovýchto služeb.
Evropská sociální charta není právně závazným dokumentem, ale jde o slavnostní vyhlášení
základních principů, které tvoří základ budoucí evropské sociální politice.
http://www.mpsv.cz/files/clanky/1218/esch.pdf
http://www.cpkp.cz/jc/esch.html
Vývoj sociální politiky EU do přijetí Maastrichtské smlouvy
Sociální politika formulovaná na úrovni Evropského společenství se začala rozvíjet až zhruba od
poloviny 80. let. Cílem všech opatření se stala koordinace sociálních systémů jednotlivých členských
států EU tak, aby byl vytvořen jednotný sociální prostor se zaručením tzv. minimálních sociálních
standardů platných ve všech členských státech EU, přičemž se ponechává na vůli a možnostech
jednotlivých zemí dostat se nad tuto úroveň. Např. v oblasti sociální politiky se pod pojmem
minimální standard rozumí garantování délky pracovní doby, hygienických předpisů a předpisů o
bezpečnosti práce na celém území Unie.
Problémem při koordinaci sociálních systémů je však obrovská nehomogenita členských států (např.
hospodářský potenciál, rozloha, kulturní tradice) a rozdílné systémy sociálního zabezpečení (zatímco
ve Velké Británii je uplatňována tzv. pomoc ke svépomoci, tj. až v případě krajní nouze, v SRN je
silně zakotven princip tzv. sociálního státu).
První pokusy o vytvoření společné sociální politiky pro všechny státy Unie spadají do druhé poloviny
80. let a jsou spojeny s reformním úsilím J. Delorse, který předložil v roce 1988 koncepci Evropského
sociálního prostoru. V roce 1989 byla schválena Charta základních sociálních práv pracujících
Evropské unie. Charta je členěna do pěti částí a každá část je dále rozdělena do několika článků.
Charta je výrazem politické vůle zemí EU pokročit při úsilí o další rozvoj nejdůležitějších složek
sociální politiky.
Sociální politika EU od počátku 90. let
Zásadního rozvoje dosáhla sociální politika EU po přijetí Maastrichtské smlouvy (Smlouva o
Evropské unii) v roce 1991 - Maastrichtská smlouva totiž rozšířila dosud platné články Římských
smluv o články nové upravující právě oblast sociální politiky. Součástí Maastrichtské smlouvy je
rovněž protokol o sociální politice. Zde se 12 států dohodlo, že budou postupně realizovat principy
Charty základních sociálních práv na půdě Evropského společenství. Protokol obsahuje články o
podpoře zaměstnanosti, zlepšení životních a pracovních podmínek, o zaručení odpovídající sociální
péče a o dialogu mezi managementem a zaměstnanci v podnicích.
http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/treaties_maastricht_cs.htm
Amsterdamská smlouva z roku 1996 potvrdila závěry Maastrichtské smlouvy a dále rozšířila
kompetence Unie v sociální oblasti. Do Amsterodamské smlouvy byla jednak zapracována
samostatná kapitola pojednávající o sociální politice, vzdělávání a mládeži, dále smlouva obsahuje
samostatný článek zabývající se otázkami zaměstnanosti. Součástí smlouvy se rovněž staly
podstatné části Charty základních sociálních práv. Amsterodamská smlouva v sociální oblasti klade
následující cíle: podpora zaměstnanosti, zlepšování životních a pracovních podmínek, náležitá
sociální ochrana, sociální dialog, rozvoj potenciálu pracovních sil s ohledem na trvale vysokou úroveň
zaměstnanosti a boj proti vylučování z trhu práce. Rovněž posiluje spolupráci členských států
v otázkách zaměstnanosti, pracovního práva a pracovních podmínek, základního vzdělání a dalšího
odborného vzdělávání, sociálního zabezpečení, předcházení pracovním úrazům a nemocí z povolání,
hygieny práce a práva na kolektivní vyjednávání.
Mezivládní konference v Nice, prosinec 2000
Závěrem zasedání v Nice bylo jednak přijetí Smlouvy z Nice, která revidovala Amsterodamskou
smlouvu, jednak přijetí Evropské sociální agendy.
Evropská sociální agenda stanovila na příštích pět let konkrétní priority v oblasti sociální politiky
pomocí 6 strategických směrů:
a) více a lepší pracovní místa
b) předvídání změn v pracovním prostředí
c) boj proti chudobě a všem formám vylučování ze společnosti s cílem podpořit sociální
integraci
d) modernizace sociální ochrany
e) podpora rovnosti pohlaví
f) posilování sociálně politických aspektů rozšiřování a vnějších vztahů Evropské unie
Lisabonská strategie
Pokračováním evropské sociální agendy je Lisabonská strategie na období 2001 – 2010. Jsou
zdůrazněny dva cíle sociální politiky: musí se stát produktivním faktorem posilujícím ekonomický
růst a umožnit efektivnější prosazení ochrany jednotlivce, snížení nerovností a dosahování sociální
koheze. Jsou schváleny politické dokumenty o chudobě a sociálním vylučování, na jejich základě pak
společné zprávy o sociálním začleňování v zemích EU, které analyzují přístupy jednotlivých členských
států EU zpracované těmito státy v Národních akčních plánech sociální inkluze /NAPSI/. Je vyhlášena
nová metoda koordinace s cílem, aby členské země spolupracovaly společně na zlepšení dopadu
účinků politik v takových sférách, jako je sociální ochrana, zaměstnanost, zdraví, bydlení a školství,
sociální začleňování apod.
http://ec.europa.eu/ceskarepublika/abc/policies/art2377_cs.htm
Lisabonská smlouva (2007)
http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/index_cs.htm
Lisabonská smlouva posiluje sociální dimenzi EU. Uznává hodnoty Unie obsažené v základních
smlouvách a v sociální oblasti stanovuje nové cíle. Pravomoci se však příliš nemění. Lisabonská
smlouva přistupuje k několika inovacím, ale vypracování a zavádění sociálních politik nicméně
zůstává hlavně v pravomoci členských států. Listina základních práv EU je do budoucna závazná a je
možné se jí dovolávat soudně. Byla institucionalizovaná „otevřená metoda koordinace“ – Evropská
komise se může aktivně zapojit a může mezi členskými státy podpořit spolupráci v sociální oblasti a
usnadnit koordinaci jejich činnosti.
http://europa.eu/legislation_summaries/institutional_affairs/treaties/lisbon_treaty/ai0023_cs.htm
Evropský sociální fond
Evropský sociální fond byl zřízen v roce 1960. Je hlavním finančním nástrojem sociální politiky EU.
Principy jeho fungování a podmínky čerpání finančních prostředků jsou upraveny legislativou EU.
Jeho posláním je předcházet nezaměstnanosti a bojovat s ní, umožnit pracovní síle v Evropě a
evropským podnikům takové zázemí, které by jim umožnilo využít nové příležitosti a zároveň by je
ochránilo před problémy na trhu práce. Podporuje aktivity členských států směřující ke zlepšení
perspektiv lidí při hledání práce a získávání požadovaných kvalifikaci, tzn. pomáhá zvyšovat
zaměstnatelnost lidí.
5 oblastí politiky ESF:





boj proti nezaměstnanosti a její prevence
prevence dlouhodobé nezaměstnanosti jak u žen, tak i u mužů
usnadnění opětovné integrace dlouhodobě nezaměstnaných na trhu práce
podpora profesního začlenění mladých lidí a osob, které se vrací na trh práce po období
nepřítomnosti
podpora profesní integrace osob vracejících se na trh práce po období nepřítomnosti
Finanční prostředky z ESF můžeme čerpat na základě operačního programu rozvoje lidských
zdrojů (MPSV).
http://ec.europa.eu/esf/home.jsp?langId=cs
http://cs.wikipedia.org/wiki/Evropsk%C3%BD_soci%C3%A1ln%C3%AD_fond
Závěr
Sociální politika EU je sérií směrnic v oblasti pracovního práva, směrnic a celé řady doporučení a
rezolucí Rady Evropské unie v oblasti rovnosti příležitostí mužů a žen a řady směrnic v oblasti
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Dále ještě zahrnuje legislativu vztahující se k volnému pohybu
osob (předpisy pojednávající o volném pohybu pracovníků a koordinaci národních systémů sociálního
zabezpečení s cílem zajištění sociální ochrany migrujících osob).
Literatura:
Brdek, M. a kol. Trendy v evropské sociální politice, č.vyd. Praha: ASPI Publishing s.r.o., 2002,
Krebs, V. a kol. Sociální politika, č. vyd. Praha: ASPI, a.s., 2007, s. 504
Kontakt:
JUDr. Jitka Tesařová
[email protected]