Přehled zpráv 18.5.2015

Přehled zpráv 18.5.2015
Pražské jaro
Právo
Dnešní tip.....................................................................................................................................................................2
18.5.2015
Právo str. 8 Kultura
Pražské jaro
(VLA)
Týdeník Rozhlas
Orchestr bytostně italský...........................................................................................................................................2
18.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 11 Nalaďte si
Pražské jaro
Jindřich Bálek
iHNed.cz
Opera Dorian Gray hostuje v Národním divadle......................................................................................................4
18.5.2015
iHNed.cz
Pražské jaro
Frank Kuznik
Týden.cz
Pražské Jaro nabídne Peckovou s Margitou a swing v muzeu..............................................................................4
18.5.2015
Týden.cz
Pražské jaro
čtk, Vladislav Galgonek
Českénoviny.cz
Klavíristka Čchen Sa na Pražském jaru zahraje evropskou hudbu.......................................................................5
18.5.2015
Českénoviny.cz
Pražské jaro
čtk, Vít Šimánek
Novinky.cz
Petrohradská filharmonie se silným nábojem .........................................................................................................5
18.5.2015
Novinky.cz
Pražské jaro
Vladimír Říha
OperaPLUS.cz
Autetentický Šostakovič .......................................................................................................................................... 6
18.5.2015
OperaPLUS.cz
Pražské jaro
Svatava Barančicová
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
1
Pražské jaro
Právo
Dnešní tip
18.5.2015
Právo str. 8 Kultura
Pražské jaro
(VLA)
Swing Band Jana Matouika Národní technické muzeum, Praha, 20 hodin
Festival Pražské jaro má na programu i jazzové koncerty. Jako první z nich uvede dnes swing 30. let 20. století v
původních aranžmá na dobové hudební nástroje. Kapela Jana Matouška vystoupí v prostředí NTM, kterého v
posledních letech festival rád využívá. Jazz zazní na dotyk dobových technických exponátů.
Týdeník Rozhlas
Orchestr bytostně italský
18.5.2015
Týdeník Rozhlas str. 11 Nalaďte si
Jindřich Bálek Pražské jaro
Velmi objevným setkáním bude pro publikum festivalu Pražské jaro návštěva Orchestru Národní akademie svaté
Cecílie s dirigentem Antoniem Pappanem ve čtvrtek 28. května.
Itálie je jak známo zemí opery. Symfonické orchestry vznikaly až mnohem později, často jako další úvazek
operních orchestrů - anebo v rámci rozhlasových stanic. Orchestr při významné hudební instituci je tedy zajímavou
výjimkou potvrzující pravidlo. Samotný program pražského koncertu, který v přímém přenosu vysílá Český rozhlas
Vltava, pak nebude bytostně italský, má pouze úvodní italskou vizitku v podobě předehry k Síle osudu Giuseppe
Verdiho. Dále zazní Čajkovského jemné Variace na rokokové téma Petra Iljiče Čajkovského. A hlavním dílem je
velká hudební báseň na severskou přírodu - Symfonie č. 2 Jeana Sibelia.
Sám Pappano je dirigent narozený v Anglii, který však v Itálii velmi zdomácněl, možná právě proto, že
předtím byla jeho hlavní doménou opera - vždyť od roku 2002 stojí v čele Královské opery Covent Garden. V čele
Orchestru Národní akademie svaté Cecílie stojí od roku 2005 a ve svých šestapadesáti je jednou z nejvýraznějších
osobností dnešní mezinárodní hudební scény.
Připomeňme ještě, jakými slovy komentoval v rozhovoru pro časopis Harmonie „svůj" italský orchestr: „Při
zkouškách musím pochopitelně mluvit italsky a v jejich průběhu se vždy projeví určité procento přirozeného
temperamentu a divadelnosti, což mne velice stimuluje. Občas je to ale trochu, řekněme, vyčerpávající... Ale pro
mne bylo velmi důležité poznat italský typ hudebního talentu, který je velmi specifický. Zdejší hráči mají velice silný
vztah ke zpěvu, i když hodně mladších muzikantů v tomto orchestru nikdy nehrálo v operních orchestrech nebo
nehráli operní repertoár. Ale nutnost zpívat je v jejich DNA. Santa Cecilia je orchestr, který má skutečný charakter."
***
Čtvrtek 28. května, ČRo Vltava, 20.00
Foto popis| Návštěva Orchestru Národní akademie svaté Cecílie s dirigentem Antoniem Pappanem bude pro
publikum Pražského jara velmi objevným setkáním
Foto autor| Foto EMI Classics
O autorovi| Jindřich Bálek, redaktor ČRo Vltava
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
2
iHned.cz
S obrazem Doriana Graye se v opeře Pražského jara bude měnit i jeho hlas
18.5.2015
Frank Kuznik
iHNed.cz
Pražské jaro
Pražské jaro v úterý uvede operu čtyřicetileté slovenské skladatelky Ľubice Čekovské.
Předlohou byl autorce románu Oscara Wildea z roku 1891 Obraz Doriana Graye.
"Ten příběh mi přijde zajímavý zvlášť dnes, kdy si lidé tak dávají záležet na tom, jak vypadají," říká skladatelka.
Když u ní Slovenské národní divadlo před několika lety objednalo operu, skladatelka Ľubica Čekovská přemýšlela
nad několika tématy. Ale ne dlouho. Rychle si uvědomila, že se v úvahách stále vrací k románu Oscara Wildea
z roku 1891 Obraz Doriana Graye. "A hned od začátku jsem věděla, že Grayův obraz v opeře nebude znázorněný
jen vizuálně, ale i hudebně," říká Čekovská před dnešním uvedením opery v Národním divadle v rámci festivalu
Pražské jaro. "To, co uvidíte, také uslyšíte," slibuje autorka opery nazvané Dorian Gray. Wildeova dekadentní
variace legendy o Faustovi v době svého vydání způsobila skandál a byla zatracována pro znázornění hédonismu
a homoerotičnosti. Román ale fascinuje čtenáře ještě po sto letech: tím, jak vypráví o dobru a zlu, a dále
nadčasovým pojetím krásy i morálními otázkami, které klade. Čekovská si toho je vědoma, ale jak sama říká, pro
operu hledala především dobrý příběh. Ten našla v postavě pohledného Doriana Graye, který zaprodá svoji duši
faustovskému aristokratovi a lordu Henrymu Wottonovi výměnou za věčné mládí. Zatímco Gray zůstává stále
stejný, jeho portrét, namalovaný idealizujícím Basilem Hallwardem, stárne a je tím víc ošklivější, čím nemorálněji
Gray žije, čím víc mrtvol okolo něho přibývá. Pak je konečně konfrontován se svým obrazem, a tak i se vším, co
způsobil. "Ten příběh mi přijde zajímavý zvlášť dnes, kdy si lidé tak dávají záležet na tom, jak vypadají, a kladou
větší důraz na vnější krásu než na duchovno," říká skladatelka, podle níž má každý z nás jakýsi vnitřní obraz svého
ducha. "Byla bych ráda, kdyby si lidé během představení podobný portrét v hlavě namalovali," podotýká
s nadsázkou. Na libretu spolupracovala Čekovská s kanadskou spisovatelkou Kate Pullingerovou, která rovněž
považuje Obraz Doriana Graye za látku vhodnou k současnému zpracování. "S každým dalším rokem a každou
novou kosmetickou a chirurgickou úpravou se o krůček přibližujeme Wildeově noční můře o tom, jaké by bylo
zůstat navždy mladými," uvádí v programu k opeře Pullingerová. Ta spolu s Čekovskou ukazuje v šestnácti
scénách rozdělených do tří dějství Grayův dvojí život − spořádaný ve dne a divoký po nocích. Po konzultaci
s veteránem operní režie a libretistou Davidem Pountneyem se obě ženy rozhodly, že operu má smysl uvádět
v angličtině. Libreto tudíž napsaly ve Wildeově rodné řeči. A hudbu? "Mám vlastní hudební jazyk. Má-li se ale
hudební dílo v průběhu představení vyvíjet, bylo by těžké jej otevřít komplikovanou současnou melodií," vysvětluje
Ľubica Čekovská. "Proto opera začíná jednoduchou melodickou linkou − metaforou pro krásného mladého
chlapce." Jako motiv pro Grayův obraz autorka využila několik nahrávek chlapeckého hlasu. Ty se v průběhu opery
využitím elektronických efektů rozostřují podobně jako samotná Grayova podobizna. "Přímo slyšíte, k jak
dramatické proměně dochází. Je to až strašidelné," popisuje Čekovská. Dorian Gray je její první operou − a tedy
i prvním pokusem o to, co bývá označováno za nejkomplexnější hudební formu. Přesto tento zážitek letos
čtyřicetiletá skladatelka označuje za osvobozující. "Vše se musí napsat tak, aby se to dalo zazpívat, což ale
neznamená, že to zároveň nemůže být sofistikované," říká. "Málokdo třeba asi zaregistruje, že první dvě noty opery
jsou D a G − tedy iniciály Doriana Graye," upozorňuje. Nyní už Ľubica Čekovská vyjednává o své druhé opeře,
kterou se Slovenským národním divadlem v koprodukci zřejmě uvede festival v rakouském Bregenzu. A to si přitom
autorka ještě ani nezvykla, že na Doriana Graye lidé skutečně chodí. "Velmi mě překvapilo, jaký je o současnou
operu zájem," říká. "Je to jako ve snu."
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
3
iHned.cz
Opera Dorian Gray hostuje v Národním divadle
18.5.2015
Redakce
Scéna.cz
Pražské jaro
Mimořádné hostování Slovenského národního divadla nabídne v rámci 70. Mezinárodního hudebního festivalu
Pražské jaro v jediném uvedení operu skladatelky Ľubice Čekovské DORIAN GRAY. Dílo v anglickém jazyce na
libreto Kate Pullinger v hudebním nastudování Christophera Warda zaznělo poprvé v Bratislavě teprve před
dvěma lety. V Praze v Národním divadle bude uvedeno v úterý 19. května 2015 od 19:00h.
„Naše doba je přímo bláznivě posednuta důrazem na zevnějšek. Dorian Gray je příběhem destrukce krásného
mladého člověka, který začíná jako tabula rasa, list nepopsaného papíru, ale podléhá vlivu svého okolí,“ říká o
svém díle skladatelka Ľubica Čekovská a pokračuje: „Pozitivním příkladem je malíř Basil, negativní
mefistofelovskou postavou pak lord Henry, který Doriana obírá o výčitky svědomí, což ho nakonec dovede ke
katastrofě. Hlasy obrazu jsou jakýmsi hlasem jeho svědomí, je to hlas samotného Doriana bičovaného jeho
vlastními činy. Myslím, že každý z nás si v sobě maluje vlastního Doriana a je dobré, abychom naslouchali svému
vnitřnímu hlasu.“ Opera nastolující zneklidňující otázky o fyzických a duševních polohách krásy a zla vycházející ze
stejnojmenného románu Oscara Wilda vznikla na objednávku Opery Slovenského národního divadla a doposud je
součástí jeho repertoáru. „Je pro nás ctí a potěšením, že po dlouhých letech bude Opera SND opět hostem
světoznámého hudebního festivalu Pražské jaro,“ říká zástupce ředitele a šéfdramaturg Opery Slovenského
národního divadla Slavomír Jakubek. „Domníváme se, že tuto výjimečnou příležitost podtrhne i skutečnost, že se
první slovenská operní scéna představí na festivalu s původním slovenským dílem mladé skladatelky Ľubice
Čekovské, která v současnosti patří k žádaným autorům klasické hudby v širším evropském prostoru,“
dodává Slavomír Jakubek. V režii Nicoly Raab se v Praze představí sólisté Helena Becse-Szabo, Terézia
Kružliaková, Denisa Šlepkovská, Eamonn Mulhall, Martin Gyimesi, Ján Ďurčo, Martin Malachovský a Aleš
Jenis.
Týden.cz
Pražské Jaro nabídne Peckovou s Margitou a swing v muzeu
18.5.2015
Týden.cz
Pražské jaro
čtk, Galgonek Vladislav
Na festivalu Pražské jaro ve Dvořákově síni Rudolfina zazpívají mezzosopranistka Dagmar Pecková a tenorista
Štefan Margita. Pěvce doprovodí orchestr PKF - Prague Philharmonia s dirigentem Stanislavem Vavřínkem.
Pecková s Margitou loni zahájili společné turné s názvemZačínáme končit. Pecková se pravidelně objevuje na
koncertních pódiích i operních scénách evropských metropolí. Je laureátkou řady pěveckých soutěží. Byla
dlouholetou členkou ansámblu německé Státní opery v Berlíně. Slovenský rodák Margita patří k vyhledávaným
interpretům oper Leoše Janáčka - roli Laca (Její pastorkyňa) ztvárnil prakticky ve všech předních operních domech
v Evropě a Japonsku, v roli Luky/Filky Morozova (Z mrtvého domu) roku 2009 debutoval v Metropolitní opeře v
New Yorku. Festivalový koncert se uskuteční i v netradičních prostorách mezi historickými automobily,
lokomotivami a aeroplány v Národním technickém muzeu. Americkou swingovou hudbu třicátých let zde zahraje
Swing Band Jana Matouška. Navazuje na působení Pražského swingového orchestru, který Matoušek s přáteli
založil v dubnu 1994. Ke studiu jim slouží originální nahrávky. Kromě mikrofonu pro zpěv a sóla hrají akusticky.
Výsledkem je měkký, přívětivý zvuk, se zachováním přirozených dynamických poměrů mezi nástroji. Exponáty v
dopravní hale Národního technického muzea 'naslouchaly' koncertům mezinárodního hudebního festivalu Pražské
jaro již v minulosti. Například před dvěma lety zde vystoupili do dlouhých bílých hábitů oblečení členové souboru
Schola Gregoriana Pragensis pod uměleckým vedením Davida Ebena. Koncert s názvem Člověk putující (Homo
viator) nabídl gregoriánské chorály kombinované s mluvenými vstupy Ebenova bratra Marka. Vyprodaný koncert
navázal na předchozí ročník Pražského jara, kdy na stejném místě Agon Orchestra pod vedením Petra Kofroně
připomněl sté výročí narození a zároveň dvacáté výročí úmrtí průkopníka nové hudby a estetiky Johna Cage.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
4
Českénoviny.cz
Klavíristka Čchen Sa na Pražském jaru zahraje evropskou hudbu
18.5.2015
Českénoviny.cz
Pražské jaro
čtk, Vít Šimánek
Praha - Čínská klavíristka Čchen Sa bude na festivalu Pražské jaro 19. května v Rudolfinu debutovat programem
složeným z děl Césara Francka, Clauda Debussyho, Fryderyka Chopina a Roberta Schumanna. Čchen Sa je
uznávanou interpretkou Chopinova díla a jedinou držitelkou cen ze všech tří světově nejprestižnějších klavírních
soutěží Leeds International Piano Competititon, Chopinovy mezinárodní klavírní soutěže ve Varšavě a Van Cliburn
Piano Competition ve Forth Worth ve Spojených státech. "Kdybych tyto úspěchy přirovnal k hokejistům, tak je to
jako když nějaký hráč vyhraje mistrovství světa, Stanley Cup a olympijské hry," řekl ředitel Pražského jara Roman
Bělor. "Vztah k evropské kultuře má v Číně kořeny ve velké kulturní revoluci, která byla v minulém století velkou
katastrofou. Ale na druhou stranu její důsledky vyvolaly v lidech touhu poznávat ostatní kultury. Odtud pramení
naše nadšení pro evropskou hudbu," řekla ČTK na dnešním setkání s novináři pětatřicetiletá Čchen Sa. "S
problémy se potýkali moji rodiče, já už jsem nasedla do rozjetého vlaku, dnes mám díky čínské vládě příležitost
poznávat cizí kultury. Hudba je mezinárodní jazyk," dodala. Čchen Sa zahraje kromě výběru z Chopinových
Mazurek Preludium i chorál a fugu od Césara Francka. Dále zazní Debussyho Bergamská suita. Její čtvrtá část,
slavný Svit luny, k němuž Debussy našel inspiraci ve stejnojmenné básni Paula Verlaina, se stala známou daleko
za hranicemi klasické hudby. Na závěr recitálu zazní Schumannův Karneval. "Debussyho Bergamská suita je
překrásná, vedle Francka se bude dobře vyjímat. Po přestávce zahraji několik mazurek od Chopina, ty budou
intimnější. A závěrečný Schumannův Karneval je drobnokresbami postav, které jsem si opravdu zamilovala," řeka
Čchen Sa, která má své oblíbence i mezi představiteli tuzemské klasické hudby. "Jsem obrovskou fanynkou Leoše
Janáčka. Jeho styl je hodně zvláštní, trvá déle, než ho poznáte a odvážíte se s ním vystoupit. Ráda bych ho na
Pražském jaru zahrála, a neříkám to jenom proto, že jsem právě v Praze," uvedla Čchen Sa.
Novinky.cz
Petrohradská filharmonie se silným nábojem
18.5.2015
Vladimír Říha
Novinky.cz
Pražské jaro
Úchvatný zážitek přinesl první festivalový víkend přehlídky Pražské jaro, ve kterém dvakrát excelovala
Petrohradská filharmonie. Pod vedením šéfdirigenta Jurije Těmirkanova se ruští hosté soustředili pouze na díla
Dmitrije Šostakoviče. Po oba dny byli diváci ve vyprodané Smetanově síni pražského Obecního domu svědky
vrcholného sepětí dirigenta s jeho orchestrem. Těmirkanov ve svých sedmasedmdesáti letech a po téměř
čtvrtstoletí šéfování orchestru nehýří velkými gesty, vede ho pouze prsty bez taktovky téměř jen náznakovými
pohyby. Orchestr reaguje velmi emotivně a dokonale. Sobotní Symfonie č. 7 C dur „Leningradská“ zazněla i k
výročí konce války. V neděli pak publikum vyslechlo Pátou symfonii d moll a Houslový koncert č. 1 a moll, obě díla
psaná v temné atmosféře Stalinova teroru, hrozícího tehdy i autorovi. Jako by temný zvuk orchestru, silný v partiích
vyzařujících děs a hrůzu, vycházel ze zkušeností těžce zkoušeného národa. Hvězdou nedělního večera byl
rakouský houslista litevského původu Julian Rachlin, zejména ve vynikající kadenci. Nezviklal ho ani nečekaný
ruch v sále, když omdlela divačka v přízemí. K podobné události došlo také při sobotním koncertě. I z toho je
patrno, jak silný náboj mělo podání Petrohradských.
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
5
OperaPLUS.cz
Autentický Šostakovič
18.5.2015
OperaPLUS.cz
Pražské jaro
Svatava Barančicová
Pokud hraje Petrohradská filharmonie díla Šostakoviče, považuje se to ve světě za interpretační vzor.
Šostakoviče s tímto orchestrem spojuje jako pupeční šňůra řada premiér jeho nejvýznamnější děl (všech symfonií a
tří koncertů), jeho přátelství s legendárním šéfdirigentem Jevgenijem Mravinským i společné osudy za války.
Pražské publikum se mohlo těšit z umění Petrohradské filharmonie hned po dva večery: po Leningradské
symfonii v sobotu přišla na řadu v neděli 17. května Šostakovičova Pátá a Houslový koncert č. 1 a moll. Vedle
šéfdirigenta Jurije Těmirkanova stanul na pódiu Smetanovy síně před orchestrem vynikající houslista litevského
původuJulian Rachlin. Šostakovičův Koncert a moll byl věnován Davidu Oistrachovi, který jej s tehdy ještě
Leningradskou filharmonií premiéroval. Mohlo k tomu dojít až v roce 1955, dva roky po Stalinově smrti. Do té doby
skladba plná tragického výrazu a tísně, o níž autor hovořil jako o „symfonii se sólovými houslemi„, musela mlčet.
Koncert začíná niternou meditací v pomalém tempu (Nokturno), do níž se vroucím tónem zapojily Rachlinovy
housle, a za tichého statického doprovodu orchestru stoupal jejich tón do závratných výšek. Šostakovičova
instrumentace je zajímavá a nekonvenční, postavená na kontrastech: nejhlubší tóny a drsně znějící basové
nástroje zde stojí proti svítivé lehkosti a výškám houslí. V druhé větě Scherzo Rachlin naplno předvedl svůj
neomezený technický arzenál: v náročné partituře plné rychlých běhů, glissand, akcentů začaly z jeho smyčce vlát
první utržené žíně. Ačkoli dynamikou nijak nešetřil, jeho tón byl stále čistý a kultivovaný. Také orchestrální
doprovod přešel z tiché meditační polohy do dynamické hry plné výbušných rytmů. I ty nejrychlejší pasáže
orchestru probíhaly v přesné součinnosti nástrojů, bylo to znát například na vynikajících sólech flétny, fagotu,
hoboje, klarinetu či perfektní dvouhlasé souhře těchto instrumentalistů mezi sebou. V divokém bakchanále v závěru
se Rachlin otočil houslemi do orchestru a společně si notovali do rytmu. Těžištěm skladby a pro mě asi nejkrásnější
větou koncertu byla třetí část Passacaglia, jejíž nástup připomíná pravoslavný chorál nebo tóny varhan v kostele.
Do toho pak měkce vpluje jímavá melodie houslí, rozechvělá jako hlas člověka – smrtelníka uprostřed
monumentální stavby chrámu. Rachlin hrál citlivě, s velkým vibratem. Pro houslistu je to hodně náročná dlouhá
věta, kde hraje prakticky po celou dobu, téměř ani takt nevynechá a na konci přijde ještě dlouhá sólová kadence
houslí plná vícehlasů a virtuózních figur vysoké obtížnosti (které právě „nejdou do prstů“ – jak po premiéře řekl
David Oistrach). Bohužel během kadence postihl nějakého posluchače v zadních řadách záchvat a na volání po
lékaři se k němu z celého sálu sbíhali zdravotníci na pomoc. V takové chvíli – i když Rachlin odolal vzniklému
zmatku a nepřestal hrát – lze jen stěží vnímat hudbu. Poslední věta Burlesca navazuje bez přerušení na kadenci a
přináší vcelku radostnou a opět velice virtuózní hudbu. Na Šostakovičovu Pátou symfonii d moll po přestávce přišlo
na pódium tolik hráčů, kolik Smetanova síň již dlouho nepamatuje. Obrovský orchestrální aparát je zárukou
nevšedního zvukového ideálu, jakým se Petrohradská filharmonie může pochlubit. Když se k tomu ještě přidá velká
osobnost jako Jurij Těmirkanov, který je přímým Mravinského nástupcem v čele orchestru a tudíž
zprostředkovatelem interpretačních tradic ze Šostakovičovy doby k dnešku, dá se očekávat mimořádný zážitek. A
skutečně – po první expozici tématu formulované jednoduše, s častými unisony, se najednou rozevřel okouzlující
vějíř barev, lahodný orchestrální zvuk v celé šíři. Téma se přetavilo do romantické podoby, poté do ryčného
pochodu a tak podobně. Druhá část přinesla řadu bizetovsky laděný motiv a řadu zdařilých sól orchestrálních hráčů
i koncertního mistra. Třetí věta byla podle mě opět středem celé symfonie – zvuk orchestru byl široký a nezměrný
jako moře, z jehož hlubin vycházejí na povrch všechny skladatelovy úzkosti a zoufalství. Šostakovič psal Pátou
symfonii v době politických procesů, které zasáhly přímo jeho rodinu: zatkli jeho tchýni, strýc a švagr ve vězení
zahynuli, jeho sestra musela opustit Leningrad. Řízná poslední věta má – snad i kvůli požadavkům na to správné
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
6
socialistické umění – trochu optimističtější charakter, ale jak se vyjádřil sám Šostakovič, „je to radost vynucená
hrozbami: jako by vás někdo mlátil holí a přitom vám tvrdil, jak je to povznášející.“ Atmosféru skladeb výborně
podtrhly unikátní fotky v programu, na nichž jsme mohli vidět třeba prodej lístků před premiérou Leningradské
symfonie za blokády, nebo mladého Šostakoviče v podivném polovojenském oblečení na střeše konzervatoře. Jurij
Těmirkanov řídil hudebníky velmi střízlivými gesty, tak nepatrnými, že zezadu většinou nebyl žádný pohyb jeho
rukou vidět. A stačilo to! Stačilo naznačit, a orchestr rozpoutal bouři, vzápětí se ztišil do pianissim u tak velkého
tělesa téměř neuvěřitelných. I bez velkých gest jde dělat velké umění, stačí síla osobnostia
Hodnocení autorky recenze: 90%
Pražské jaro 2015
Dirigent: Jurij Těmirkanov
Julian Rachlin (housle)
Petrohradská filharmonie
16. května 2015 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Dmitrij Šostakovič: Houslový koncert č. 1 a moll op. 77
=přestávka=
Dmitrij Šostakovič: Symfonie č. 5 d moll op. 47
NEWTON Media, a.s. © 2015 | [email protected] | www.newtonmedia.cz
7