33_Bezpečná práce na zahradě a v sadu - Mapis

33_Bezpečná práce na zahradě a v sadu - Mapis

SPRÁVNÁ PRAXE
PRO MALÉ A STŘEDNÍ PODNIKY
BEZPEČNOST A OCHRANA ZDRAVÍ PŘI PRÁCI
33
Bezpečná práce na zahradě
a v sadu
Obsah
1 Úvod
2 Práce na zahradě (a v sadu)
3 Závěr
2
3
22
Vydal:
Výzkumný ústav bezpečnosti práce, v.v.i.,
Jeruzalémská 9, Praha 1
Rok: 2010
Vydání: čtvrté upravené
Zpracoval: Ing. Vojtěch Mráz
1 Úvod
Jedním z faktorů, který je svými důsledky závažným celospolečenským problémem, je
úrazovost. Zahrnuje jak úrazy na pracovišti nebo při činnosti s tím spojené (pracovní úrazy), tak úrazy, ke kterým dochází při činnosti ve volném čase (tzv. mimopracovní úrazy).
Sledují-li se oblasti nejčastějších mimopracovních úrazů, dá se vysledovat, že kromě sportovní činnosti a dopravy dochází k velkému množství úrazů v domácnosti a při činnostech
spojených s nejrůznějším druhem oprav (dílna, rodinný domek, garáž, zahrada), ale i při
stavbě svépomocí, kam se zahrnují i rekonstrukce, modernizace a opravy.
Mnoho lidí má k těmto pracím dobré předpoklady, včetně vědomostí i dovedností. Jiným
chybějí buď základní vědomosti nebo dovednosti, někdy dokonce obojí. A právě pro tuto
skupinu vzniká velké nebezpečí ohrožení jejich zdraví mimořádnými událostmi.
Aby bylo omezeno množství i závažnost pracovních úrazů k tomu poslouží mnohá bezpečnostní opatření (předpisy, důsledná kontrola na pracovišti aj.). V oblasti mimopracovních úrazů situace tak snadná není. Člověk je odkázán sám na sebe, na to, jak odhadne
náročnost vykonávané činnosti, své možnosti. Nikým není kontrolována míra bezpečnosti
při prováděné činnosti. Mnohdy jedinec ani nezná, jaké nebezpečí se v jeho pracovním
postupu skrývá, jakému riziku se vystavuje. Jindy je sice zná, ale podstoupené riziko podceňuje.
K částečnému zabránění vzniku mnohdy zcela zbytečných mimořádných událostí by mělo
posloužit několik desítek níže uvedených vybraných zásad, sesbíraných od moudrých a
zkušených lidí a také odborné literatury. Zásady upozorňují jen na to nejdůležitější
z oblasti bezpečnosti práce a ochrany zdraví a samozřejmě nemohou poskytnout vyčerpávající rady a návody potřebné pro zájmovou činnost, ale přesto věříme, že níže uvedené, dobře míněné zásady povedou k větší bezpečnosti při práci ve volném čase a tedy i k
větší radosti z jejích výsledků.
Zásady a pravidla jsou určeny pro ty, kteří se ve volném času věnují zahrádkářství a sadařství, pracím s ručním zahradnickým nářadím a malou mechanizací. Budou též připomenuty nejdůležitější zásady správné manipulace s břemeny.
2 Práce na zahradě (a v sadu)
Převoz materiálů
Při převozu materiálů na zahradách a v blízkém okolí používáme ruční vozíky, trakaře,
kolečka, malotraktory a půdní frézy. Pohybujeme-Ii se po veřejných komunikacích, je nutno dodržovat pravidla silničního provozu.
Nejdůležitější zásady, které by měly být při převozu materiálu dodrženy:
 Řídit malotraktor nebo půdní frézu může řidič, který má řidičské oprávnění třídy
pro traktory a je starší 17 let. Tato podmínka platí i ve spojení malotraktoru
(půdní frézy) s nářadím nebo jiným strojem.
 Malotraktor (půdní frézu) nikdy nestartujeme v uzavřené místnosti, ani nesnímáme nářadí za chodu motoru. Rovněž nestartujeme motor, není-Ii připevněn k
pracovnímu nářadí.
 Při startování s pomocí šňůry nebo řemenu neomotáváme šňůru ani řemen okolo ruky.
 Před jízdou musíme zkontrolovat brzdy, palivo, tlak v pneumatikách, dotažení
všech šroubů - zejména u pojezdových kol, elektrické zařízení a připojení k traktoru.
 Použijeme-Ii návěsu, nesmíme ho přetěžovat nad jeho povolenou maximální
hmotnost užitečného nákladu. Nesmíme dále překročit stanovenou rychlost.
 Otáčení nesmíme provádět poloměrem menším než 3 m.
 Na valníku, návěsu přepravovat osoby je nepřípustné.
 Pro nadměrnou vibraci na rukojetích půdních fréz se musí pracovat časově
omezeně, nejlépe přerušovaně, s přestávkami.
 Majitel nesmí vědomě půjčovat malotraktor osobám bez příslušného řidičského
průkazu a před zneužitím je povinen malotraktor řádně zajistit.
 S ručním vozíkem apod. je nutno jet při pravém okraji vozovky. Dbáme, aby
technický stav vozíku, zejména pojezdového ústrojí (kola, osy apod.) byl dobrý.
 Vozíky nepřetěžujeme. Převážený materiál má být rozložen stejnoměrně na celé ložné ploše a tak, aby těžiště bylo co nejníže, proto těžké materiály dáváme
dospodu. Náklad nesmí přesahovat okraj vozíku a musí být zajištěn proti pádu,
sesutí apod.
 Při nakládání a vykládání je nutno vozík zajistit proti rozjetí.
 Při nakládání a vykládání břemen je vhodné zajistit předem dráhu dopravy (tj.
odstranit překážky), překontrolovat nosnost dopravního prostředku, zajistit přepravované předměty, materiál proti převrácení, sesutí a poškození, a předem
mít připravené místo skládky.
 Dbáme na dobrý technický stav koleček, snažíme se, aby osa byla vždy řádně
namazána, jinak se zvyšuje odpor valení a tím také namáhavost práce. Pneumatika má být dostatečně nahuštěna, kolo nemá být poškozeno. Velmi důležitý
je dobrý stav rukojetí, jinak vznikají otlaky na rukou.
Malá zemědělská mechanizace
Bezpečnostní zásady pro provoz malotraktorů
 na malotraktorů je povolena přeprava pouze jedné osoby, tj. řidiče,
 při jízdě je zakázáno seskakovat nebo naskakovat na malotraktor,
 při nastupování a vystupování do prostoru řidiče je třeba si počínat opatrně, přidržovat se volantu, sedadla, popřípadě madel na kabině,
 při práci je zakázáno zdržovat se v blízkosti nářadí,
 rychlost malotraktoru s nářadím musí při práci odpovídat technické konstrukci
nářadí a bezpečnosti provozu,
 při práci na svazích je třeba uvážit a volit nejbezpečnější pracovní postup,
 používat závěr diferenciálu je povoleno pouze při jízdě v přímém směru,
 je zakázáno provádět údržbu malotraktoru nebo nářadí při běhu motoru,
 výška hladiny elektrolytu v akumulátoru se nesmí kontrolovat při osvětlení otevřeným ohněm,
při montáži, demontáži a při provozu stroje je nutné zachovávat opatrnost, dodržovat
 malotraktor musí být vybaven lékárničkou; po použití je nutné ji doplňovat,
 při obsluze malotraktoru je nutné mít pracovní oděv řádně upnutý,
 výfukové plyny obsahují jedovatý oxid uhelnatý, a proto se nesmí zapomenout na
 dostatečné větrání uzavřených prostorů za běhu motoru,
 nedoporučuje se pracovat s malotraktorem při bouři,
 k zajištění požární bezpečnosti při provozu a obsluze malotraktoru je nutné dodržovat platná požární pravidla,
 vývodový hřídel malotraktoru nesmí být ponechán nekrytý; po odpojení nářadí se
jeho kryt ihned namontuje.
Dopravní bezpečnost:
 řídit malotraktor smí osoba vlastnící řidičské oprávnění skupiny T,
 malotraktor se musí co nejméně pohybovat na silnicích s hustým provozem, na
pracoviště a zpět musí přejíždět co nejkratší cestou,
 světlomety, koncová a odrazová světla musí být vždy čisté,
 před výjezdem malotraktoru s připojeným nářadím (návěs, přívěsný postřikovač
apod.) je nutné překontrolovat připojení nářadí, aby nedošlo k jeho samovolnému
odpojení,
 nářadí nesené za malotraktorem musí být v poloze pro dopravu mechanicky zajištěno,
 při jízdě z kopce musí být zařazen přiměřený rychlostní stupeň,
 při jízdě vzad nezařazovat silniční rychlostní stupeň,
 malotraktor se nesmí používat k tlačení jiných strojů, vozů nebo břemen; zakázáno
je také připojovat za malotraktor jiné nářadí, než které je určeno výrobcem,
 stojí-li malotraktor na svahu, musí být proti samovolnému rozjetí zajištěn, a to:
zabrzděn, vypnut motor, zařazen nízký převodový stupeň a kola založena,
 při nastavení příčného kopírování na zadním tříbodovém závěsu se nesmí nářadí
přepravovat.
Ruční manipulace s břemeny a materiálem
Ruční manipulace s břemeny a materiálem je při práci na zahradě velmi rozmanitá a rozsáhlá. Přenášejí se, zvedají a ukládají bedničky s ovocem a zeleninou, sudy, kbelíky, konve a jiné nádoby, dále větve, kameny, cihly, písek, různé podpěry, pytle atd.
Nejdůležitější zásady, včetně bezpečnostních, při ruční manipulaci s břemeny a materiálem:
 Předměty ve skladovacích místnostech ukládáme tak, aby se při skládání nebo
odebírání nemohly sesunout.
 Regály na uskladnění musí být dostatečně pevné, tuhé, stabilní a nesmějí být
přetěžovány.
 Ostré hrany předmětů při jejich zvedání zabezpečujeme vhodným obalem,
zejména vážeme-Ii předmět do provazu (nebezpečí prodření).
 Při vytahování nebo spouštění s pomocí provazů nebo řetězů dbáme, aby byla
břemena opatřena bezpečnostními háky.
 Prkna, trámy a kameny vážeme tak, aby se při zvedání nevysmekly. Dlouhé
zvedané předměty se usměrňují pomocným provazem. Před použitím stav provazů a řetězů překontrolujeme.
 Řetězy v článcích nesvazujeme drátem a provazy netaháme po zemi přes ostré
hrany a kameny. Po použití je ukládáme do suché místnosti (nejlépe pověsit).
 Při přemísťování je třeba brát předměty do rukou tak, aby prsty nebyly přiskřípnuty nebo přiraženy, případně se nevysmekly. Bereme jen tolik materiálu (břemen), aby nám nebránil při výhledu. Při chůzi po schodech se přidržujeme madla.
 Dlouhé předměty, jako tyče, prkna, žebříky apod., přenášíme předním koncem
vzhůru (aby protijdoucí osoba do nich nenarazila.
 Zvedá-Ii břemeno více osob, má se tak dít na povel jednoho z nich.
 Břemeno zvedáme tak, aby jeho zatížení bylo rozloženo na všechny svaly těla
(včetně nohou). Proto se má břemeno zvedat současně oběma rukama ze dřepu, ne z předklonu.
Ergonomické zásady manipulace s břemeny
Zásady pro uchopení břemene:
 Při uchopení břemene pouze konečky prstů dochází jednak k nejistému uchopení,
ale i současně k nadměrnému tlaku na konečky prstů. Tímto způsobem vzniká i
místní přetížení malých svalů a šlach rukou. Naopak při uchopení břemen do celé
dlaně se jednak sníží místní svalové zatížení a současně i možnost vysmeknutí či
vyklouznutí manipulovaného břemene.
 Při uchopení břemene je třeba ve všech určených případech dodržovat zásadu, že
rozpětí rukou, které uchopí břemeno má být přibližně shodné s šíří ramen. Vhodná
poloha horních končetin je tehdy, jsou-li tyto kolmo k břemeni.
 Pokud máme v úmyslu zvedat těžší břemena, měli bychom si uvědomit, že tato
musíme uchopit při zvedání tak, aby obě ruce člověka byly rovnoměrně zatíženy.
Držení těla při zvedání a pokládání břemen
Břemena můžeme v zásadě zvedat dvojím způsobem, a to z předklonu nebo z podřepu.
Jedině správný způsob zvedání břemen je však z podřepu. Při zvedání břemen tímto způsobem vykonává totiž hlavní práci svalstvo nohou, které je pro tuto činnost uzpůsobeno.
Zvedání břemen z předklonu je nesprávné a nebezpečné.
Postup správného zvedání břemen muži - fáze:
 před zvedáním břemen zaujmeme vhodný postoj s břemenem mezi chodidly, přičemž nohy jsou rozkročeny a chodidla posunuta tak, aby zajišťovala rovnováhu;
 "první fáze zvedání“ spočívá v tom, že nohy jdou do podřepu;
 "druhá fáze zvedání“ - nohy jsou v podřepu a hmotnost těla spočívá na celých chodidlech, přičemž úhel, který svírá lýtko a stehno je cca 90°. Trup muže je rovný a
vzpřímený, hlava je v prodloužené poloze trupu. Břemeno uchopíme na delší straně tak, aby těžiště pracovníka a břemene bylo blízko sebe;
 "třetí fáze zvedání“ - břemeno postupně zvedáme až do výše pasu. Ruce jsou po
celou dobu zvedání nataženy. Tímto úkonem je ukončeno zvedání břemene, které
v následující fázi je připraveno k přenesení.
Při ukládání břemene volíme stejný způsob, ovšem v opačném sledu.
Postup správného zvedání břemen ženami - fáze:
 Žena zvedá břemeno jiným způsobem než muž, neboť odpovídající postup zvedání
břemen, určený pro muže, by mohl být pro ženu i škodlivý.
 Vhodný postoj ženy u břemene spočívá v tom, že jednu nohu umístí asi polovinou
chodidla v těsné blízkosti břemene a druhou nechá asi 30 cm od břemene.
 Žena přiklekne k břemenu, trup je rovný a vzpřímen. Břemeno uchopí pevně na jeho nejdelší úhlopříčce.
 Břemeno je zvedáno zvrácením váhy celého těla vzad. V této fázi setrvává břemeno stále pevně opřeno na koleně.
 V další fázi se tělo vzpřimuje a ruce zůstávají stále nataženy. Břemeno je zvedáno
do výše pasu a jeho těžiště je co nejblíže u těla.
 Při zvedání je břemeno opřeno ze strany o tělo. Opačného sledu by měly ženy používat při ukládání břemen.
Nadlehčení břemene při zvedání
Při zvedání předmětů je třeba využít možnosti jejich nadlehčení a tím i snížení fyzické námahy. Snížení fyzické námahy lze realizovat také využitím vzestupné rychlosti zvedaného
předmětu, kupř. při zvedání pytlů dvěma osobami dosáhne tohoto efektu zhoupnutím, které usnadní další fázi zvedání. Pokud předmět zvedá pouze jedna osoba, měla by ve všech
možných případech k získání vzestupné rychlosti břemene využít práce nohou.
Ruční přemisťováni břemena
Pokud nelze odstranit ruční přemísťování břemen, je nutno člověku tuto činnost v maximálně možné míře usnadnit. Tohoto lze dosáhnout použitím různých pomůcek držených v
ruce jako jsou přísavky, magnety, uchopovací kleště apod.
Dále je možno připomenout různé válečkové a kuličkové plošiny pro přesun těžkých břemen, jakož i řadu držáků na přemísťování velkoplošných materiálů, jako jsou tabule skla,
plechu, dřevotřískové a podobné desky atd., přičemž držáky mohou být opatřeny i pojízdnou kladkou, umožňující pojíždění po podlaze, zemi apod. - pomůcky pro dva i více osob.
Zásada svislé roviny
Zásada svislé roviny vyžaduje, aby těžiště přenášeného břemene a toho, kdo břemeno
přenáší, byly co nejvíce u sebe /nošení předmětů na hlavě - rozdíl Afričané a Evropané/.
Zásada vodorovné roviny
Pokud zvedáme jakýkoliv předmět ze země, zvedáme mimo vlastní předmět i část svého
těla.
Kupř. člověk o hmotnosti 70 kg při zvedání břemene o hmotnosti 1 kg musí vynaložit další
práci na zvednutí asi 28 kg své vlastní hmotnosti.
Při ruční manipulaci má tedy značnou důležitost poměr užitečné práce ke ztrátám, které
vznikají zvedáním vlastního těla. K největším ztrátám dochází při zvedání lehkých břemen.
Při ruční manipulaci je nutno manipulovaný předmět během přemísťování mezi pracovišti
udržovat pokud možno ve stejné výšce, v úrovni manipulačních nebo ložných ploch, což je
vyjádření zásady vodorovné roviny
Zásadu vodorovné roviny při zvedání břemen lze uplatnit všude tam, kde je to možné a to
tím způsobem, že zkracujeme dráhu zvedaného břemene.
Kupř. hranatá tělesa nezvedáme přímo ze země, ale klopíme je předem na hranu, čímž
zkracujeme dráhu zvedání. Této zásady využívají např. dlaždiči a zedníci - používání kleští.
Přenášení břemen
Pro přenášení břemen platí obdobné zásady jako pro zvedání. Je účelné držet břemeno
pokud možno v blízkosti těžiště těla. Čím dále je těžiště břemene od těžiště osoby, tím je
prováděná manipulace namáhavější.
Drobné předměty přenášíme v různých koších, bedýnkách, přepravkách apod., neboť tyto
jsou pro ruční přenášení vhodné. Je nutné se vyvarovat takových způsobů přenášení, které snižují pohyblivost osoby, případně překáží v rozhledu, ztěžuje dýchání apod.
Přenášení břemen v rukou
Je vhodné pro břemena středního objemu na vzdálenost 10 m -15 m. Tělo osoby by mělo
být co nejméně vychýleno od své osy, neboť větší odklon od osy těla zvyšuje statickou
námahu organismu za současného snižování stability.
Zcela nevhodné je přenášet těžká břemena na předloktí a ve svěšené ruce, neboť tyto
způsoby znamenají značné statické zatížení.
Nošení břemen v obou rukou je výhodnější oproti nošení v jedné ruce, přičemž hmotnost
by měla být rovnoměrně rozdělena na obě ruce.
Přenášení břemen na ramenou
Při přenášení břemen na ramenou by tělo mělo být mírně nakloněno kupředu, přičemž
ruce - jedna, popř. obě přidržují přenášené břemeno. Tento způsob je vhodný pouze pro
krátké vzdálenosti.
Tento způsob se hodí pro břemeno středního objemu a podélných tvarů, jako jsou pytle se
sádrou, cementem, pískem apod., dále pak desky, trubky atd. Přední konec dlouhých
předmětů by měl směřovat vzhůru, aby nikoho nezranil.
Přenášení břemen na zádech
Hodí se pro břemena mající větší hmotnost oproti břemenům přenášeným na ramenou. Je
vhodný pro delší vzdálenosti.
Přenášení břemen na hlavě
Je vhodné zejména pro ty předměty, které mají být stohovány. Při tomto způsobu je třeba
dbát, aby postava pracovníka byla vzpřímena a neodchylovala se od své osy. Předností je
dobrý výhled a plynulá chůze. Potřebné je používání vhodných měkkých podložek chránících hlavu.
Ruce umístěné naplocho pod břemenem udržují rovnováhu během chůze a umožňují
břemeno nadzvednout, pokud to vyžaduje výška skládky.
Skládání a ukládáni břemen
Předměty a veškerý materiál lze ukládat pouze do předem vyhrazených prostorů na pevné
a únosné základy, popř. na podložky. Materiál lze stohovat pouze tak vysoko, aby se nesesunul; vytvořený stoh musí být stabilní.
Zejména je třeba dbát, aby ukládaný materiál nezasahoval do uliček komunikací apod.
Stabilitu stohů nelze zajistit jejich vzájemným podpíráním, opíráním stohů o konstrukce,
budovy atd.
Současně nutno znát nosnost a stohovací nosnost manipulačních jednotek, které mají být
stohovány.
Při ukládání do stohů válcovitých těles, nutno zajistit spodní řadu proti rozjetí - pomocí
klínů, či jiným vhodným způsobem.
Práce s ručním zahradnickým nářadím a malou mechanizací
Vybrané zásady pro bezpečnou práci při rytí půdy, orbě, přípravě půdy, setí a sázení:
 Při rytí, na půdách těžkých a kamenitých, k hloubení jam pro sázení
stromků, používáme rýčů se špičatým ostřím, a rýčů s rovným
ostřím pro rytí ostatní.
Z hlediska bezpečnosti práce je nutná opatrnost při zahlubování rýče, neboť uklouznutím nohy při tlaku na horní hranu rýče nebo
opěrnou patku může dojít k poranění nohy odřením. Nejlepší prevencí je používání šněrovací pracovní obuvi s tuhou podrážkou.
Není vhodná obuv gumová a nízká.
 Násada rýče musí být dostatečně pevná, řádně vyhlazená a z tvrdého dřeva.
Její konec nesmí být roztřepený ani odštípnutý, nejlépe ve tvaru písmene „T"
nebo „D".
 Je třeba dávat pozor, aby nebyly zraněny jiné osoby ostřím čepele při přenášení
rýče, a při manipulaci s ním. Při letním rytí záhonů po sklizni se často používají
rycí vidle. Platí pro ně obdobné bezpečnostní zásady jako pro použití rýče.
 Na pluhu (během transportu, zvedání, spouštění, ani při orbě) nesmí nikdo stát.
Stojí-Ii malotraktor s neseným pluhem delší dobu na místě volně přístupném dětem, spustíme pluh vždy na zem.
 Najede-Ii některé orební těleso pluhu při orbě na překážku (kámen, kořen
apod.), přičemž dojde k zaseknutí čepele (ostří orebního tělesa), musí se pluh
zvedat pomalu.
 Orební tělesa nebo jejich čepele (ostří) nečistíme za jízdy.
 Při orbě okolo stromů se musíme vyvarovat možného zranění větvemi.
 U přívěsných pluhů nikdy nenahrazujeme závěs řetězem nebo lanem, hrozila by
možnost jejich přetržení.
 Nezdržujeme se v prostoru před pluhem při orbě radličnými pluhy připojenými
na půdních frézách, nezatěžujeme je stoupáním nebo sedáním, neseřizujeme a
nečistíme orební těleso za jízdy. Veškeré seřizování a úpravy stroje se musí
provádět za klidu stroje.
 Používáme vhodnou pracovní obuv (abychom se při obsluze vyvarovali uklouznutí, pádu, je nutno používat vhodnou pracovní obuv).
 Dáváme pozor na vyhloubení pluhu z brázdy při zachycení orebního tělesa za
nějakou překážku (kořen apod.).
 Věnujeme zvýšenou pozornost otáčení na souvratích.
 Dřevěné násady nářadí (hrábě, krumpáče apod.) k urovnání, kypření, eventuálně utužení půdy na malých plochách musí být dostatečně pevné a řádně vyhlazené. Rovněž jejich konce nesmí být roztřepené a odštípnuté.
 Při zpracování půdy rotačními kypřiči dbáme, aby kloubový hřídel a převodové
ústrojí bylo opatřeno bezpečnými kryty. Jako ochrana před zraněním kameny
odletujícími od rotačního bubnu, slouží namontovaný ochranný kryt. Navíc při
práci se nesmí za strojem nikdo zdržovat.
 Plevel namotaný na frézovacím bubnu se odstraňuje s pomocí vhodných pomůcek a vždy za klidu stroje. Výměna radliček a jakákoliv manipulace na pracovním bubnu se provádí pouze za klidu stroje a při vypnutém motoru.
 Při vláčení nezatěžujeme brány stoupáním ani sedáním na ně. Při uvolňování
plevele, drnů, hrud apod. používáme vhodné pomůcky (tyč s háčkem). Brány
nakládáme a přepravujeme pouze v poloze ozubením (hřebeny) dolů. Podobné
zásady dodržujeme i u radličkových kypřičů.
 Nikdy nenecháváme volně ležet vidle (jež používáme při hnojení chlévskou mrvou a kompostem), zvláště ne na místech, kam vstupují jiní lidé. Častým zdrojem zranění je i špatně připevněná a opracovaná násada. Stejné zásady jako při
práci s vidlemi platí i pro zacházení s lopatou a kopáčem.
 K převozu nádob, používaných při hnojení organickými hnojivy, se používá různých druhů vozíků nebo návěsů za malotraktory nebo půdními frézami. Při přepravě kejdy v sudech je třeba zvláště dodržovat přiměřenou rychlost, aby nedošlo k posunu sudu a tím i k jeho převrácení. Při převozu plných sudů nesmí být
převáženy současně i osoby.
 Při hnojení tuhými průmyslovými hnojivy, které se většinou provádí rozhozem
rukou, je nutné používat ochranných pomůcek jako rukavic, zástěr, respirátorů
apod. Fouká-Ii vítr, je nutno rozhoz provádět po větru (oči jsou tak více chráněny).
 Při výsevu mořeného osiva musíme dodržovat hygienické zásady jako při práci
s chemikáliemi.
 Při ručním sázení a přesazování rostlin je nutné dodržovat zásady ruční manipulace (s bedničkami, kbelíky, konvemi apod.) i zásady práce s ručním nářadím
(s rýči, hráběmi apod.). Při setí ručními secími strojky rozhrnujeme semeno v
zásobníku speciálními pomůckami (ne rukou).
 Při setí na větších plochách se používá secího stroje s různým provedením výsevního ústrojí. Je nezbytné, aby jeho převodová ústrojí měla příslušné kryty a
aby se nikdo nezdržoval při práci mezi tažným prostředkem a strojem. Rovněž
sedět na stroji během jeho přepravy je nepřípustné.
 Časté jsou úrazy prstů nebo i ruky při ručním rozhrnování semene v zásobní
skříni, zejména když je semene už málo. Proto semeno rozhrnujeme jen lopatkou. Čechrák v zásobní skříni by měl být krytý drátěnou mřížkou. Opravy a seřizování se má provádět jen za klidu stroje.
 U radličkových pleček, prosekávačů a hrobkovačů, kterých se používá při ošetřování rostlin během vegetace, nesmíme během práce, při zvedání a spouštění
nářadí sestupovat a nasedat na sedadlo. Obsluha může na sedadle sedět i při
zvedání a spouštění, avšak řidič musí dbát co největší opatrnosti, stejně při zatáčení a při spouštění na začátku řádku. Při přepravě nesmí být sedadlo obsazeno ani zatěžováno břemenem a řízení je třeba upevnit, aby v zatáčce nemohl
nastat výkyv rámu. Při práci se nesmí nikdo zdržovat mezi traktorem a nářadím.
 U rotačních pleček a prosekávačů je předpokladem bezpečné práce mimo jiné
používání kloubového hřídele s ochranným krytem. Rovněž plecí a prosekávací








jednotky musí být opatřeny ochrannými kryty. Výměna radliček a jakákoliv manipulace na plecích jednotkách se provádí za klidu stroje a při vypnutém motoru.
Při použití okopávacích souprav oborávacích těles připojených na půdních frézách platí bezpečnostní zásady již uvedené při kypření půdy a orby.
Mnoho úrazů způsobených mechanizačními prostředky na ochranu rostlin zaviňují nekryté kloubové hřídele. Čištění hadic a rozprašovačů je možno provádět,
jen je-Ii zastaven stroj a vypuštěn stlačený vzduch. Přetlakové ventily pojízdných zařízení musí usměrňovat proud vytékající kapaliny mimo obsluhujícího.
Tlak v zásobní nádrži stroje nebo ručního postřikovače nesmí přestoupit nejvyšší pracovní přetlak stanovený pro příslušný typ stroje. Pracujeme-Ii v blízkosti elektrického vedení, je třeba se vyvarovat úrazu elektrickým proudem tím, že
budeme dodržovat stanovená ochranná pásma v elektroenergetice, plynárenství i v teplárenství (viz zákon č. 458/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů)
Aby se zabránilo škodlivým účinkům chemikálií, musí osoby provádějící postřiky
pracovat mimo postřikové látky. Ochranu zajišťují příslušné osobní ochranné
prostředky (plášť, pokrývka, rukavice, brýle apod.). Při práci s chemickými látkami se nesmí jíst, pít ani kouřit. Chemické přípravky musí být uskladněny tak,
aby k nim neměly přístup děti a cizí osoby. Zbytek postřikové látky se nevylévá
do tekoucích vod, ani v blízkosti studny. Prázdné obaly se musí zakopat na suchém místě, kde se půda nebude obdělávat. Při veškeré manipulaci spojené s
chemickým postřikem se musí zachovávat a dodržovat příslušné hygienické zásady.
Ke sklizni stébelnatých plodin, především trávy, nejčastěji používáme srpu a kosy. Těmi lze způsobit úraz při neopatrném zacházení jak při práci, tak při přenášení nebo broušení. Pracujeme-Ii s nimi, nesmí být v blízkosti jiné osoby. Kosy
musí být řádně zaklínovány. Při broušení kos a srpů používáme jen bezpečných
brousků, raději delších, aby ruka byla co nejdále od ostří kosy. Nejúčinnější
ochranou před sjetím ruky na ostří kosy, srpu, sekyry a podobných řezných nástrojů je uprostřed brousku nasazený ochranný železný kroužek, nebo použití
speciálních ostřičů kos.
Kosy, srpy a jiné ostré nástroje je třeba při delším přenášení a převážení zajistit
koženými chránidly, dřevěnými pouzdry nebo jinými vhodnými obaly (dobře
ovázaným papírem nebo hadry).
Při sečení žacími stroji dbáme na zakrytování kloubového hřídele a převodového ústrojí. Výměna kosy, údržba nebo oprava stroje se provádí jen za klidu stroje. Kosa musí být převážena a přenášena v ochranném pouzdře. Za chodu stroje se nesmí nikdo zdržovat před lištou. Nahrnutá tráva, hlína apod. se čistí a odstraňuje vhodnou pomůckou po zastavení stroje a vypnutí pohonu. Při této činnosti stojí obsluha vždy za lištou.
Při přepravě žacího stroje musí být žací lišta bezpečně zajištěna v přepravní poloze a po celé délce zakryta ochranným pouzdrem zajištěným proti uvolnění.
Při používání žacích strojů rotačních se nesmí žádná osoba nacházet v okruhu
10 m, zejména před výhozovým otvorem krytu stroje, aby nedošlo k zranění
vymrštěným předmětem.
Pracovní pomůcky používané ke sklizni ovocných plodů a zeleniny
Vybrané zásady pro bezpečnou práci se žebříky v ovocných sadech:
 Ke sklizni ovocných plodů se nejčastěji používá dřevěných žebříků jednoduchých
a dvojitých. Nejvíce úrazů pádem je způsobeno špatným stavem a špatným postavením žebříku. Mnohé úrazy pádem ze žebříku lze připsat na vrub i nevhodnému oblečení nebo špatné obuvi, zejména znečistěné nějakými mastnotami.
 Žebříky mají být dimenzovány z materiálů takových vlastností, které zaručí bezpečnou únosnost a tuhost jejich konstrukce. Příčle musí být pevně zapuštěny ve
stejných vzdálenostech (290 mm - 310 mm) do bočnic. Nikdy je nenahrazujeme
prkénky, latěmi a podobně. Před použitím se vždy musíme přesvědčit, zda žebříky nemají viditelné vady, které by ohrožovaly bezpečnost.
 Žebříky nikdy nenatíráme barvou, ta znesnadňuje vizuální kontrolu jeho technického stavu. Žebříku nesmíme používat ve vodorovné poloze (např. jako lávky,
skluzy apod.).
 Místo, kam žebřík postavit, by mělo být co nejrovnější, dostatečně únosné a jeho
povrch neklouzavý. V korunách stromů je nutno opírat žebřík o větve dostatečně
pevné a tak, aby v případě uklouznutí žebřík směřoval vždy do středu stromu.
Pokud je v prostoru nějaká komunikace, musí být žebřík a tedy i osoba zabezpečena proti sražení. Podjetí nebo zvrácení žebříku je obvykle zaviněno tím, že má
špatný sklon. Žebřík má být skloněn v poměru 1 : 3, to znamená, že na každý
metr jeho délky má být vodorovný odstup od svislice asi 30 cm. Při příliš položeném žebříku může dojít i k jeho zlomení. Žebříky na česání ovoce delší než 6 m
je třeba opatřit dvěma do strany opíratelnými tyčemi.
 Žebřík má přesahovat výstupní otvor nebo opěrné místo o 70-110 cm. Dlouhé
žebříky, určené k česání ovoce, musí být staženy na několika místech plochými příčkami nebo železnými svorníky. Nastavovat žebříky přivázáním tyčí nebo dalšího žebříku, případně podkládáním různými předměty jako bednami, cihlami
a podobně je nebezpečné. Žebřík delší než 4 m by měla zajišťovat další osoba. Důležitým požadavkem je, aby prostor
kolem paty žebříku byl volný pro nutnou manipulaci a pohyb osoby.
 Při lezení po žebříku se přidržujeme příček a obličejem jsme vždy obráceni k
žebříku. Měla by se dodržovat zásada, že při výstupu nebo sestupu má mít osoba
obě ruce volné.
 Při vztyčování žebřík musíme zabezpečit před uklouznutím. Je-Ii žebřík těžší nebo ztěžují-Ii nějaké jiné okolnosti vztyčování (např. nerovný terén, námraza
apod.), mají být při něm vždy dvě osoby.
 Při používání dvojitých žebříků dbáme, aby žebřík stál na všech bočnicích a měl
dostatečnou stabilitu, zvláště v měkkém terénu. Spojení bočnic v pantech musí




být pevné, aby vylučovalo rozkyv žebříku. Ramena musí být spojená řetízky nebo
táhly, nikoliv provázkem nebo drátem. Tím je zabráněno rozdvojení jednotlivých
párů postranic. Řetízky jsou připevňovány podle délky žebříku na 2 až 5 příčlí odspodu (uvedeno pro 5 až 12příčlové žebříky). Při práci na dvojitém žebříku musí
stát osoba tak, aby byla chodidly vzdálena od jeho horního konce alespoň 50 cm.
Při výstupu nebo sestupu musí být osoba vždy obrácena čelem k žebříku. Dvojitých žebříků se nesmí používat místo žebříků opěrných. Chybějící a vadné příčle
nesmí být nahrazovány neodborně připevněnými latěmi.
Žebříky mají být uskladněny ve vzdušných a suchých prostorách, chráněných
před působením povětrnostních vlivů. Skladují se ve vodorovné poloze (minimálně 40 cm od země) a podepřeny nebo jinak vyztuženy alespoň na místech, kde
by mohlo dojít k jejich prohnutí. Nesmějí být vystavovány účinkům sálavého tepla,
louhů kyselin apod.
Při česání se nikdy nadměrně nevychylujeme do stran (nebezpečí zvrácení, ujetí
žebříku apod.), raději žebřík přemístíme na vhodnější místo.
Stejné zásady platí při sklizni ostatních ovocných plodů z keřů, záhonů. Zvýšenou
opatrnost je třeba věnovat při sklizni angreštu, malin a podobně ochraně rukou
proti poškrábání vhodnými rukavicemi. Rovněž je třeba chránit obličej proti poškrábání a zejména je nutno dávat pozor na oči.
Zelenina se sklízí především ručním sběrem, odlamováním, vytrháváním, řezáním a vyrýváním a ukládá na půdu (záhony) nebo do různých nádob, bedniček
apod. Potom následuje přenášení a převoz na místo dalšího zpracování nebo
uskladnění. V podstatě se jedná o práci s řeznými nástroji, rýči, o ruční přenášení
břemen a manipulaci s materiálem. Zásady bezpečné práce při těchto činnostech
včetně práce s použitými pomůckami, nástroji a nářadím byly uvedeny výše.
Používání kos a srpů pro sečení
Kosy se vyrábějí v délkách 60 až 100 cm (délka je odstupňována po 5 cm). Na patce kosy
musí být zřetelně a trvanlivě vyznačena délka kosy.
Srp je nejmenším ručním nářadím pro sečení trávy.Srpy se třídí na srpy lisované a srpy na
řepu.List srpů je vyroben z nástrojové oceli. Z tvarované rukojeti pro držení jednou rukou
vybíhá do oblouku zakřivení čepele směrem ke špici. Ostří je buď hladké nebo zubaté.Na
vnitřní straně zakřivení je zbroušen do táhlého ostří, zakončeného ostrým hrotem.
Pro zkušeného sekáče je vhodná kosa v délce 70 až 75 cm. Pro začátečníka je vhodná
délka 60 cm. Na trvanlivost ostří kosy má vliv její správné naklepání a ostření.
Kosiště je dřevěný nebo kovový výrobek, na jehož dolním konci je ukončení pro upnutí
kosy. Při koupi se vybírá kosiště lehké a bez suku. Správná délka kosiště se určí tak, že
má sahat pod nos sekáče. Na dřevěném kosišti je již připravenou jamku pro čípek kosy a
seříznutý konec kosiště. Dále je nutno si připravit objímku. U nás se prodává několik druhů
objímek. Doporučuje se používat jeden druh objímky na kosiště z toho důvodu, že si objímka na kosišti vymačká po celé své šířce svoji polohu.Kosa se seřizuje individuálně.
Ostření je po správném naklepání kosy důležitou operací, neboť dobře naklepaná kosa,
bez správného naostření je při sekání špatně použitelná. Správné naostření kosy určuje
trvanlivost ostří, tj. dobu sekání od jednoho naostření k druhému. Při ostření se kosa opře
pevně o zem a zaujme se správný postoj. Kosa se ostří zaoblenou stranou brousku, nikoliv plochou stranou. Zaoblená strana brousku kopíruje ostří kosy a brousek svírá jak na
líci, tak na rubu s listem kosy stejný úhel. Kosa se ostří dlouhými tahy a postupuje se od
paty kosy po celé délce ke špičce. Nakonec se provedou tři dlouhé tahy brouskem po
straně rubu tak, aby ostří kosy směřovalo nahoru k líci kosy proti sečení trávy.
Volba vhodného brousku je důležitá. Nejdříve se použije k ostření kosy kamenný brousek,
aby se ostří kosy rovnalo. Na začátku ostření se na brousek netlačí, jen slabě tahem se
brousek vede ke špičce kosy a nikdy nazpět k patce. Kosa se ostří celým brouskem, nikdy
uraženým, aby nedošlo k poranění.
Když už po kamenném brousku kosa špatně seče, začne se používat brousek břidlicový.
Naposled se používá karborundový brousek.
Pro ostření srpu platí totéž, co pro kosy. Srp se ostří od paty ke špičce brouskem střídavými tahy na jedné i druhé straně břitu. Při každém použití se musí brousek namočit ve
vodě v toulci (korbelíku). Při broušení srpu je důležitá opatrnost.
Brousek se při sečení nosí v toulci (korbelíku) s vodou, aby větší část brousku byla ponořena ve vodě. Navlhčený brousek kosu lépe naostří. Toulec (korbelík) je zavěšen na
opasku sekáče
Při sečení trávy není sekáč příliš ohnutý a jen málo rozkročený. Kosa se drží v ruce lehce
z toho důvodu, že zasekne-li sekáč kosu do země, mraveniště nebo do krtiny, musí vypadnout z ruky. Na rovině se seče delšími rozmachy s co nejširším záběrem. Kosa se
táhne po zemi rubem a nezvedá se, zejména ne při rozmachu pravou vzad; po sečení by
vzniklo velké strniště. Rub kosy při tom ohmatává nebo kopíruje zakřivení půdy, aby se
kosa nezasekávala do země. Polehlá tráva se podebírá vždy zespodu a seká se podle
směru polehnutí trávy. Pokud je to možné, sečeme směrem dolů po svahu. Strniště má
zůstat rovné a krátké. Tráva se kupí v rovných řádcích, které se po opadnutí rosy rozhazují, aby se na řádcích tráva nezapařila.
Velmi důležité je, že se seče nejlépe brzy ráno za plné rosy. Nebo večer před soumrakem,
když už je na trávě rosa.
Je třeba upozornit na to, že je třeba plochu, která je sečena, na jaře vyhrabat, aby byla
vyčištěna od kamení a předmětů, které tam nepatří.
Ostatní práce v zahradě nebo v sadu
Vybrané zásady pro provádění ostatních prací v zahradě (průklesty, řez ovocných
stromů, péče o nářadí, spalování suché trávy, kořenů, větví, drobné zednické práce):
 K průklestu a řezu ovocných stromů se používá nejčastěji pilky rámové s pevným nebo otáčecím a výměnným listem, pilky tvarovací, ocasky, zahradnických
nůžek a nožů. Zpravidla řežeme jednou rukou a druhou přidržujeme řezanou
větev. Nebezpečí pádu je zvlášť velké při řezání nebo stříhání oběma rukama.
Jsme-Ii unaveni, musíme si odpočinout, jinak zvyšujeme nebezpečí poranění i
pádu. Pilové listy mají být řádně nabroušené, připevněné k rámu (kolíky nebo






nýty - ne hřebíky, šroubky apod.), mají být řádně napjaté a nemají mít vylámané
zuby. Při lezení po žebříku přenášíme řezné pomůcky v brašně, nebo je máme
zavěšené přes rameno. Při práci se nesmí pod stromem ani v jeho blízkosti nikdo zdržovat. Při zavádění pily do řezu chráníme přidržující ruku před poraněním tím, že pilový list usměrňujeme výše položeným palcem (jeho kloubem).
Kloub palce má ležet 1,5 cm od řezné roviny, aby nadskakující pila nemohla
kloub poranit. Při řezání na pilu netlačíme. Při převozu je třeba pilový list chránit
ochranným pouzdrem nebo nějakým obalem. Pilky menších rozměrů přepravujeme v kabele, brašně apod. Při řezu růží, angreštu používáme rukavice.
Zahradnické nůžky musí mít utahovací šrouby dotaženy tak, aby řez byl čistý,
bez "žvýkání". Nůžky s příliš utaženými šrouby vyžadují velkou sílu, práce je
namáhavá a mohou vzniknout otlaky. Čelisti nemají být otupené a vyštípané.
Konce rukojetí kleští v sevřené poloze mají být vzdáleny nejméně
20 mm od sebe, aby nedošlo k uskřípnutí ruky.
Zahradnické nože jsou roubovací a očkovací, s ostřím rovným a zahnutým. K
poranění ruky říznutím velmi často dochází při řezání drobných větviček a jiných
předmětů neopatrností. Nože nikdy nepokládáme ostřím nahoru. Při lezení na
žebříku musí být vždy zavřené nebo v ochranném pouzdru.
Při likvidaci neplodných, případně nevhodných keřů, stromků a stromů používáme rýče, krumpáče, lopaty, sekery, případně motorové přenosné řetězové pily.
Při práci s rýči, krumpáči a lopatami je zdrojem nebezpečí hlavně poškozená
nebo špatně připevněná násada, neopatrná manipulace, někdy i to, že nářadí
se povaluje v pracovním prostoru.
Předpokladem dobrého výkonu, pohodlné a bezpečné práce se sekerou je ostrá, dobře nasazená hlavice sekyry uklínovaná dřevěnými nebo železnými klínky. Při štípání špalku dřeva je třeba sekeru držet pevně a při štípání stát rozkročmo a špalek přidržovat na obvodové ploše. Při sekání větví stromů je třeba
stát na opačné straně něž je větev, kterou osekáváme. Často dochází k úrazům, jestliže při rozmáchnutí zachytne sekera nebo topůrko za blízký předmět.
Při přepravě je třeba mít ostří sekyry chráněné vhodným obalem (koženým, z
látky, z papíru apod.).
U přenosné řetězové pily jsou všechny pohybující se části kromě části činné (pilového řetězu) chráněné konstrukcí stroje nebo vhodnými ochrannými kryty, které se nesmí při práci odstraňovat. Při řezání jednoruční pilou lze použít nabíhající i odbíhající větve pilového řetězu podle toho, jaké
řezání je bezpečnější. Při spouštění má pila ležet na
vhodném místě. Řetěz se nedotýká žádného předmětu a pila se musí pevně držet. Startovací šňůru nikdy
nenamotáváme kolem ruky, ani neděláme na šňůře
pro uchopení smyčku. Pracujeme-Ii s elektrickou pilou
ve vlhku, nemají kabely a elektrické zařízení ležet na zemi. Poškozených přívodních kabelů nepoužíváme. Přenášíme-Ii pilu se spalovacím motorem na




kratší vzdálenost, musíme zastavit chod řetězu, při větších vzdálenostech i chod
motoru. Při odstraňování běžných poruch za provozu zastavíme vždy motor a u
elektrických pil odpojíme kabel od sítě. Velmi častá zranění při použití těchto pil
vznikají při kácení stromů pro nedodržování správných technologických postupů
(např. při rozštípnutí stromu). Zásek má být co nejníže u země a na té straně
kmene, na kterou je určen pád stromu. Zásek se dělá nejvýš do třetiny hloubky
kmenu, aby byl dodržen jistý pád stromu. Hrana záseku uvnitř kmenu, kolem níž
strom padá, má být vodorovná, přímá a kolmá ke směru kácení. Zásek se musí
provádět u všech kmenů o průměru větším než 15 cm. Hlavní řez pilou se provádí z opačné strany záseku vodorovně, nejvýše 3 cm nad spodní plochou záseku. Zařízne-Ii se pila do kmenu na šířku listu, zarážejí se za ní klíny a stále se
dorážejí. Usnadňují chod pily a zaručují pád stromu do určeného směru. Ke
konci řezu je nutné strom sledovat, při začátku náklonu provést několik rychlých
řezů, pilu z řezu vytáhnout a odskočit po předem určené ústupové cestě (asi
4 m). Rovněž je zapotřebí před začátkem kácení na místě vytyčeném pro pád
stromu odstranit nářadí, předměty, případně odříznuté části stromu.
Při spalování suché trávy, plevelů, kořenů, větví napadených škůdci apod. na
zahradách musíme dodržovat zásady, např. při rozdělávání ohňů musíme dodržovat příslušná požární nařízení obecních úřadů, zahrádkářských osad a podobně, ve vzdálenosti do 50 m od okraje lesa je zakázáno rozdělávat jakýkoliv
oheň, - oheň nesmíme zakládat při silném větru. Ohniště má být obloženo nehořlavým materiálem (kameny, cihlami apod.). U ohniště musí být připraveny
manipulační a hasební pomůcky (např. lopata, rýč). Likvidace ohniště musí být
provedena uhašením vodou nebo zasypáním hlínou.
Při drobných zednických pracích(při výrobě malty, betonu a hašení vápna) vznikají časté úrazy zejména očí.
Při hašení mletého vápna platí tyto zásady bezpečné práce:
- váhový poměr množství vody a vápna má být 3 : 1,
- nádoba k hašení nesmí být úzká a hluboká. Nejvhodnější je nádoba vanového typu s velkou plochou,
- vápno se musí přidávat do vody v malých dávkách za stálého míchání,
- mleté vápno se nesmí při hašení sypat do vody přímo z pytle, ale dávkovat
vhodnou nádobou,
- pracovník musí být starší 18 let a musí používat ochranných pomůcek (brýle,
rukavice, oblek apod.).
Ke zranění očí může dojít při výrobě malty (v nádobách i míchačkách) i betonové směsi. Při dopravě a manipulaci s maltou a betonem je třeba postupovat
opatrně, aby nedošlo k vyšplíchnutí do očí. Při obsluze míchačky nikdy nezasahujeme nářadím (lopatou, lžící apod.) do pracovního bubnu, který se otáčí. Míchačka musí být řádně ustavena a zajištěna proti pohybu ujetím.
Čištění míchačky, především míchacího bubnu, provádíme zásadně za klidu
stroje a při vypnutém el. proudu. Všechna převodová ústrojí musí mít příslušné
ochranné kryty. Elektrický vypínač by měl být na straně obsluhy. Před každým









použitím míchačky je velmi důležitá kontrola přívodního el. kabelu (neporušen);
ten musíme chránit před přejížděním auty, kolečkem apod. (viz ČSN 34 1090).
Zahradnické nářadí musíme vždy po skončené práci očistit, omýt, případně
opravit, nakonzervovat a uskladnit.
Při mechanickém čištění používáme různých škrabek, ocelových kartáčů a jiných pomůcek. Největší nebezpečí poranění vzniká smeknutím uvedených nástrojů z čištěné části, při čemž může dojít k odření, říznutí, píchnutí nebo poškrabání ruky. Důležité je, aby násada (rukojeť) byla dobře připevněná, vyhlazená, tvarovaná a neměla konec rozštípnutý. Vždy je vhodné používat ochranných pomůcek (rukavice, pracovní oděv).
Při mytí vodou, ať již tlakovou, stříkáním hadicí, nebo vodou z kbelíku, musíme
používat vhodných pomůcek (kartáček, smetáčky apod.), nikdy nečistíme části
nářadí a strojů rukou. Nutno používat i příslušných ochranných pomůcek. Mytí
vodou, zejména hadicí, nesmíme provádět v blízkosti volného elektrického vedení.
Nářadí a nástroje se mají uskladňovat ve vzdušných a suchých místnostech,
aby kovové části nerezavěly a dřevěné nepuchřely. Je třeba dbát, aby při manipulaci spojené se skladováním se nikdo nezranil (pádem, ostrou hranou). Každý
druh nářadí má mít svoje trvalé místo, být přehledně uskladněn. Všechna ostří
mají být chráněná pouzdry. Na nářadí malých rozměrů mají být zřízeny zvláštní
skříňky.
Zahradnické nářadí s dlouhými násadami (vidle, kosy, rýče, lopaty apod.) zavěšujeme na zvláštní stojany nebo na skoby vhodně rozmístěné na zdi. K nářadí
musí být snadný, pohodlný a bezpečný přístup, chráněný před deštěm. Nářadí a
nástroje se nemají pokládat na vyvýšené plochy (na římsy, příčle žebříku
apod.), protože mohou spadnout samy nebo být snadno někým shozeny a tak
může dojít k úrazu. Nářadí a nástroje uskladňujeme na delší dobu vždy řádně
očištěné, nakonzervované a pokud možno opravené. Přesto před použitím se
vždy přesvědčíme, zda jich lze bezpečně použít.
Při manipulaci s přípravkem dodržujeme zásady osobní hygieny (zákaz jídla, pití, kouření při práci, nošení předepsaného oděvu, rukavic, obutí, obličejových
štítů; převlečení po práci s předchozím řádným umytím; odstranění všech zbytků použité látky; práce po větru apod.).
Po ukončení práce s jedovatou látkou odstraníme a zneškodníme podle předpisu její zbytky (neutralizací, zakopáním na vybraném místě, spálením).
Uskladnění jedovatých přípravků k ochraně rostlin provádíme na uzamykatelném místě (místnost, skříň). Přípravky ponecháme v jejich originálním balení.
Při nezbytném odlití nebo odsypání do nové láhve opatříme láhev štítkem s
přesným názvem a popisem látky a označením JED.
Nikdy neodléváme jedovaté tekutiny do láhví od potravin (piva, mléka, vína, sirupu apod., dokonce ještě s ponechanou původní nálepkou!).
Vyvarujeme se přísně uložit takto odlité zbytky jedovatých látek do prostředí s
poživatinami (spíž, lednička, vinný sklep, zahradní sklípek na potraviny)!!!
Zásady obsluhy a údržby motorové pily
Příprava pily k práci - vyžaduje zejména:
- doplnit palivovou směs i mazací olej;
- přesvědčit se, zda je dostatečně ostrý a napjatý řetěz a zda jsou dotaženy matice
vodicí lišty a šrouby krytů a zda jsou všechny díly kompletní (např. čistič vzduchu);
- ověřit funkci brzdy řetězu a brzdu odbrzdit.
Spouštění motoru
Spouštění studeného motoru:
 zapnout spínač zapalování,
 nastavit "1/2 plynu" a zapnout sytič,
 pilu položit na zem, přišlápnout pravou nohou zadní rukojeť (lišta se nesmí ničeho
dotýkat),
 přední rukojeť uchopit levou rukou,
 roztáčet motor taháním za spouštěcí lanko (po 2 - 3 pokusech má motor naskočit;
po jeho naskočení ihned vyřadit sytič a dát plný plyn),
 nenaskočí-li motor po 2 - 3 pokusech, vyřadit sytič (jinak dojde k zahlcení motoru
palivem) a pokračovat ve spouštění.
Spouštění teplého motoru:
 zapnout spínač zapalování,
 nastavit "1/2 plynu" (je-li pila správně seřízena, měl by motor naskočit i na
voinoběh),
 pilu položit na zem, přišlápnout pravou nohou zadní rukojeť (lišta se nesmí ničeho
dotýkat),
 přední rukojeť uchopit levou rukou, e) roztáčet motor taháním za spouštěcí lanko,
po naskočení motoru dát plný plyn.
Pozor! Nikdy nespouštějte pilu s demontovanou nebo povolenou lištou. Hrozí nebezpečí
úrazu.
Údržba motorové pily
Údržba moderní motorové pily je nenáročná a skládá se z několika úkonů, z nichž většinu může vykonat sám uživatel. Při soustavné denní práci s pilou je třeba dodržovat časový
harmonogram údržby pily (součást návodu k obsluze). Časový harmonogram údržby rozeznává:
- denní údržbu - celkové očištění pily, vyčištění čističe vzduchu, čištění drážky a
stranové obrácení vodicí lišty, čištění mazacích otvorů a prostoru kolem spojky,
ostření řetězu, kontrola mazání a napnutí řetězu;
- týdenní údržbu - čištění žeber válce, lopatek a krytu větráku, kontrola, čištění a seřízení zapalovací svíčky, popřípadě její výměna, kontrola stavu lišty, řetězu a řetězového kola, dotažení šroubových spojení, u některých typů pil (Husquarna) promazání ložiska bubínku spojky;
- měsíční údržbu - vypláchnutí nádrže paliva a oleje čistým benzínem, kontrola a čiš-
tění spouštěcího ústrojí;
- čtvrtletní údržbu - prohlídka v odborné dílně, popřípadě výměna vodícího řetězového kola.
Zásady bezpečnosti a ochrana zdraví při práci s motorovou pilou
- Kutil, který pracuje s motorovou pilou, musí být vybaven předepsanými ochrannými
pomůckami (ochrana sluchu, zraku, rukavice, pracovní oděv, obuv a přilba).
- Řetězová pila musí splňovat tyto požadavky: - být vybavena krytem pohybujících se
částí (mimo činné části pilového řetězu), tlumiči vibrujících částí, zachycovačem
roztrženého řetězu. Kromě toho musí mít motorová pila bezpečnostní brzdu řetězu,
tlumič výfuku a spojku automatického vypínání řetězu při volnoběžném chodu motoru. Při nesplnění těchto požadavků nesmí být motorová pila použita.
- Je také zakázáno řetězovou pilu používat při poškození řetězového kola nebo řezací části pily nad hodnotu stanovenou výrobcem; u elektrické pily při poškození
nebo opotřebení elektrického zařízení.
- Při přetržení řetězu se musí pila ihned zastavit.
- Při zastavení řetězu způsobeném sevřením řezací části ve dřevě během práce s
motorovou pilou musíme motor vypnout a sevření odstranit. Je zakázáno uvolňovat
sevřenou lištu přidáváním a ubíráním plynu, popřípadě řezem jinou motorovou pilou.
- Do řezu se pila zásadně nasazuje s běžícím řetězem za chodu motoru na plný
plyn, který se přidá krátce před nasazením řetězu do řezu.
- Je-li motor pily v chodu, je zakázáno provádět jakékoliv úpravy na liště a pilovém
řetězu. Lze pouze seřizovat karburátor.
- Je zakázáno spouštět motorovou pilu s odmontovanou řezací částí.
- Během práce se pila přenáší zásadně lištou směrem kupředu. Při jejím transportu
na jiné pracoviště musí být řezací část opatřena ochranným pouzdrem nebo musí
být demontována.
- Při přenášení motorové pily na vzdálenost do 150 m a při krátkém přerušení práce
(motor není vypnut) je nutné zablokovat chod pilového řetězu bezpečnostní brzdou.
- Při přenášení motorové pily na vzdálenost větší než 150 m, při nevyhovujících
podmínkách pro bezpečnou práci i při kratší vzdálenosti (např. nerovný terén, práce na lešení, na vysokozdvižné plošině) je pracovník povinen zastavit chod motoru
pily.
- Na pracovištích je třeba dodržovat pořádek, aby pracovník obsluhující pilu nemohl
klopýtnout, spadnout a způsobit si úraz.
- Používat pilu se zážehovým motorem v uzavřených místnostech je zakázáno.
- PHM nesmí být uloženy v blízkosti tepelného zdroje (nebezpečí požáru).
- Je zakázáno spouštět motorovou pilu z ruky.
- Řetěz pily se ostří a napíná podle směrnic výrobce. Je nutné jej během déletrvající
práce několikrát kontrolovat (správnost napnutí na liště).
Zásady bezpečnosti práce s motorovou pilou při těžbě (kácení stromů)
Základní informace z této činnosti:
 musí být zajištěna bezpečná ústupová cesta - před započetím hlavního řezu musí
být z ohroženého prostoru vykázány všechny nepovolané osoby; ohrožený prostor
je kruhová plocha o poloměru dvou výšek káceného stromu,
 zavěšené nebo podříznuté stromy se musí bezpečně odstranit do přerušení práce
nebo do konce pracovní směny - v ohroženém prostoru zavěšených či podříznutých nepokácených stromů se mohou pohybovat pouze pracovníci, kteří je uvolňují,
 při odvětvování stromů na svazích, kde je nebezpečí samovolného uvolnění kmene, se musí pracovat s motorovou pilou na horní straně kmene,
 je zakázáno kácet
a) v ohroženém prostoru zavěšeného nebo podříznutého stojícího stromu,
b) za silného větru, kdy nelze bezpečně dodržet směr kácení,
c) klesne-li teplota na začátku pracovní směny pod -20 °C,
d) přemrzlé stromy bez použití kmenových spínačů,
e) klesne-li viditelnost pod dvojnásobnou délku kácených stromů,
f) ve všech ostatních případech, kdy nelze zabránit poškození zdraví nebo
majetku,
 při uvolňování zavěšených a podříznutých stojících stromů je zakázáno:
a) podřezávání stromů, na kterých zavěšený strom spočívá,
b) odřezávání zavěšeného stromu po špalcích (špalkování),
c) pokácení jiného stromu přes strom zavěšený,
d) poponášet na rameni zavěšený strom o tloušťce nad 12 cm (měřeno v prsní
výšce),
Další doporučení a rady s ohledem na bezpečnost práce:
 snažte se dodržovat uvedené zásady bezpečnosti a techniky práce s pilou - při
práci s ní se "nepředvádějte" před jinými osobami; pamatujte na bezpečnou vzdálenost. tj. dvě výšky káceného stromu - věnujte také pozornost volně se pohybujícím domácím zvířatům, která mohou při práci s motorovou pilou způsobit nepříjemnosti - při práci s tímto výkonným mechanizačním prostředkem, který při neopatrném zacházení je velmi nebezpečný, nikdy nepožívejte alkoholické nápoje! –
v prostoru kácení udržujte pořádek.
Zásady obsluhy a údržby křovinořezu
Spouštění křovinořezu
Křovinořez se spouští zásadně položený na zemi; pracovní orgán se však nesmí dotýkat
povrchu půdy. Před spuštěním motoru se přesvědčte, zda jsou dotaženy všechny šroubové spoje a zda je řezný nástroj vystředěn a není poškozen (např. prasklinou). Zkontrolujte
(popřípadě doplňte) mazivo v úhlovém převodu - min. jednou týdně. Samotné spouštění
motoru křovinořezu zahrnuje podobné úkony a postup, jaké byly uvedeny výše v textu,
v části o spouštění motorové pily.Po spuštění se křovinořez zavěsí na nosné popruhy,
jimiž je opásán obsluhující pracovník.
Údržba motorové části
Zásady údržby motorové části křovinořezu jsou podobné zásadám údržby motorové části
pily.
Údržba hnacích a převodných částí
Přímé tuhé hnací hřídele nevyžadují téměř údržbu, tuk v ložiscích se doplňuje při dílenských opravách. Ohebné hřídele je však nutné mazat často - min. jednou týdně. Údržba
úhlového převodu spočívá také jen v doplňování speciálního mazacího tuku min. jednou
týdně.
Údržba řezných orgánů křovinořezu
Řezné orgány jsou nejvíce opotřebovávanou i poškozovanou součástí křovinořezu. Nejběžnějším úkonem údržby je ostření břitů kovových řezných orgánů. Pracovní postup při
ostření musíme vždy přizpůsobit požadavkům konkrétního typu orgánu. Lze však najít
některé zásady společné pro broušení všech typů řezných orgánů:
a)při broušení na křovinořezu dát křovinořez do vhodné stabilní polohy,
b)při broušení plochým pilníkem používat jen pilník se zaoblenými bočními stěnami,
c) pilník udržovat v optimálním úhlu ostření,
d)každý břit brousit stejným počtem tahů,
e)elektrickou brusku používat jen při větším otupení nebo při vylomení části břitů,
f) dbát na vyváženost řezného orgánu,
g)při broušení břitů bruskami neznehodnotit ocel vyhřátím.
Dvoubřitové až osmibřitové orgány se doporučuje brousit plochým pilníkem. Úhel ostření
činí asi 30°, což zaručuje dodržení úhlu břitu (30° u nesouměrných nebo 60° u souměrných břitů); nevytvářet vypouklé plochy břitů.
Pilové kotouče s trojúhelníkovým ozubením se brousí trojhrannýrn pilníkem na čele břitu
nebo bruskou na hřbetu. Úhel ostření pilníkem činí asi 20°. Úhel čela má být větší než ±
5°(neutrál).
Kotouče s vlčími zuby se brousí v terénu plochými nebo výhodněji kulatými pilníky s vodítkem. Kulatý pilník musí mít průměr odpovídající správnému úhlu čela (hodnota závisí na
údaji výrobce kotouče, nejčastěji 5,5 nebo 4,8 mm). Úhel ostření plochým pilníkem je asi
30°, úhel ostření kulatým pilníkem asi 15 - 20°.
Při broušení musí pracovník vždy používat ochranné rukavice.
Zásady bezpečnosti práce při práci s křovinořezem
S přenosnými křovinořezy se spalovacími motory smí pracovat pouze muži starší 18 let.
Musí zejména dodržovat tyto pokyny:
 každý pracovník, který pracuje s křovinořezem, musí používat předepsaný ochranný oblek a ochranné pomůcky,
 před začátkem práce musí zkontrolovat stav pilového kotouče a řádně utáhnout
upevňovací šroub,
 s pilovým kotoučem, na kterém vznikly trhliny, nesmí pracovat (přímo zákaz),
 pilový kotouč křovinořezu musí mít vyrovnanou hrotnici, správně naostřené a rozvedené ozubení podle návodu výrobce,
 seřizování ochranného krytu a pilového kotouče, jeho opravy a čištění se smí provádět jen při zastaveném motoru,
 při povolování a utahování šroubu pilového kotouče se musí používat buď blokovací zařízení, nebo zatlačit zuby pilového kotouče do pařezu nebo kmene,
 není dovoleno pracovat bez ochranného krytu řezného orgánu,
 obsluha křovinořezu je povinna před začátkem práce vykázat z ohroženého prostoru všechny osoby; ohrožený prostor je kruhová plocha o poloměru 10 m nebo o
poloměru dvojnásobné výšky podřezávaného stromu,
 při přecházení s přenosnými křovinořezy na vzdálenost větší než 75 m se musí zastavit chod pilového kotouče,
 s přenosnými křovinořezy je zakázáno podřezávat stromy většího průměru než 100
mm na pařezu,
 přenosný křovinořez se nesmí přepravovat s nechráněným řezným orgánem; musí
mít namontován transportní ochranný kryt, popřípadě musí být řezný orgán demontován,
 nádrž se nesmí plnit palivem v blízkosti otevřeného ohně a za chodu motoru; je zakázáno kouřit,
 hořící motor se nesmí hasit vodou,
 pozor! v uzavřených prostorách nesmí být motor v chodu, protože výfukové zplodiny jsou jedovaté!
3 Závěr
Závěrem ještě dodáváme, že člověk si nerad připouští, že se mu může něco stát a rád
riskuje. Je to v podstatě správné, horší by bylo, kdyby čtenáři předchozích řádků nabyli
přesvědčení, že nejlepší způsob, jak se uchránit úrazu, je zůstat hned po ránu v posteli
nebo se odebrat co nejkratším směrem do místnosti, kde se jim zaručeně nemůže nic stát.
Také jsme nechtěli vzbudit přehnaný dojem, že pro naše bezpečí je nezbytné, abychom
na zahradě nebo v sadu chodili jedině v ochranném oděvu, v gumácích a s přilbou na hlavě. Na druhé straně však musíme podotknout, že popsané možnosti úrazů nejsou dílem
fantazie a potvrdit známou pravdu, že úraz není náhoda a dá se mu předejít!