bezza tony

1
PLAT”NSK… MOTIVY
Listy filologickÈ CXXXV, 2012, 1ñ2, pp. ??ñ??
PLAT”NSK… MOTIVY
V PROOIMIU ARTEMID”ROVA PAPYRU
A PRVNÕ KAPITOLE
PSEUDO-ARISTOTELSK…HO
SPISU O SVÃTÃ
J A K U B J I R S A (Praha)
1. Dva texty, dvÏ vÏdy, stejn· tÈmata
V n·sledujÌcÌm p¯ÌspÏvku p¯edstavÌm mÈnÏ zn·m˝ text dochovan˝ ve
dvou sloupcÌch prooimia k zemÏpisnÈmu pojedn·nÌ na tzv. ArtemidÛrovÏ papyru. Text lze charakterizovat jako p¯edmluvu k vÏdeckÈmu pojedn·nÌ, p¯ÌpadnÏ reflexi nad vztahem zemÏpisu a filozofie. Interpretaci doplnÌm o srovn·nÌ s prvnÌ kapitolou pseudo-AristotelskÈho pojedn·nÌ
O svÏtÏ (De mundo).1 Tyto texty nejsou vybr·ny pro sv˘j ponÏkud v˝st¯ednÌ charakter (u obou nezn·me ani jejich autora, ani p¯esnou dobu
vzniku). KromÏ samotnÈho p¯edstavenÌ pomÏrnÏ nezn·mÈho a teprve
ned·vno editovanÈho prooimia na ArtemidÛrovÏ papyru bude m˝m cÌlem obh·jit tezi, ûe tyto dva texty sdÌlÌ nejen jedno tÈma (vztah filozofie
a zemÏpisu), ale do jistÈ mÌry majÌ i spoleËn˝ intelektu·lnÌ odkaz, kter˝m je platonismus.2 Oba texty podle mne obsahujÌ platÛnskÈ motivy,
1
Text˘m jsem se jiû vÏnoval v p¯ÌspÏvku, kter˝ se soust¯edil na polemickÈ rysy
antickÈ vÏdy, viz JAKUB JIRSA, ZemÏpis a filosofie v antickÈ debatÏ, in: Poznanie
a demark·cia, (vyd.) ULRICH WOLLNER ñ MILOä TALIGA, Brno 2011, s. 77ñ86. StruËnÈ
upozornÏnÌ na podobnÈ motivy v obou textech bez podrobnÏjöÌ interpretace p¯edstavuje PASQUALE MASSIMO PINTO, Sul PERI KOQMOY e il Ñproemioì del nuovo Artemidoro, in: Quaderni di storia 65, 2007, s. 389ñ393.
2
David Sedley argumentuje, ûe text prooimia na ArtemidÛrovÏ papyru nese silnÈ
stopy vlivu filÛnskÈ AkadÈmie, viz DAVID SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus pa-
jirsa.pm6
1
5.4.2012, 18:11
2
JAKUB JIRSA
kterÈ zn·me jiû z dialog˘. Na jejich p¯Ìkladu se pokusÌm doloûit, ûe antick· a modernÌ vÏda se mimo jinÈ liöÌ v ch·p·nÌ svÈho vlivu na duöi
vÏdce Ëi badatele, a v posledku tedy v porozumÏnÌ sv˝m etick˝m ohled˘m. Jak prooimion na ArtemidÛrovÏ papyru, tak prvnÌ kapitola spisu
O svÏtÏ pracuje s p¯edstavou, ûe vÏdÏnÌ (Øpistµmh) je vûdy takÈ eticky
relevantnÌ.3 VÏdÏnÌ totiû Ñtvarujeì naöi duöi, takûe ta dosahuje nejen vÏdeck˝ch, ale i mor·lnÌch v˝öin.
Rozmanitost, antagonismus a ve¯ejn· debata nebyla vlastnÌ jen antickÈmu politickÈmu ûivotu, n˝brû i ûivotu vÏdeckÈmu.4 Jak d˘raznÏ p¯ipomÌn· Geoffrey Lloyd, kaûd· ökola, kaûd˝ filozof a vÏdec musel Ñvyloûit d˘vodyì (lÕgon didÕnai)5 pro sv· tvrzenÌ.6 Oba texty, kter˝mi se
v tomto Ël·nku chci zab˝vat, tematizujÌ vz·jemn˝ vztah filozofie a zemÏpisu. Z·roveÚ se snaûÌ svÈ Ëten·¯e p¯esvÏdËit, aby se rozhodl pro zemÏpis, respektive filozofii, a nenechal se zanepr·zdnit pouze druhou
z disciplÌn. Argumenty a d˘vody ve prospÏch jednÈ Ëi druhÈ vÏdnÌ disciplÌny jsou podle mne v obou textech velmi podobnÈ a zakl·dajÌ se pr·vÏ na spojenÌ mor·lnÌho v˝voje duöe badatele s danou vÏdnÌ oblastÌ. Bezesporu zajÌmav· je sama aplikace platÛnsk˝ch motiv˘ v textech, kterÈ
se zaobÌrajÌ zemÏpisem. Nem·m vöak k dispozici û·dnÈ p¯esvÏdËivÈ do-
pyrus, in: Intorno al Papiro di Artemidoro. I. Contesto Culturale, Lingua e Stile. Atti
del Convegno di Pisa del 15 novembre 2008, (a cura di) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL
KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, Milano 2009, s. 29ñ53. M˘j p¯ÌspÏvek pokraËuje v Sedleyho argumentaci a p¯in·öÌ dalöÌ doklady o platÛnsk˝ch motivech v textu prooimia.
V p¯ÌpadÏ pseudo-Aristotelova spisu De mundo pojedn·v· zevrubnÏ o vlivu platonismu HANS STROHM, Studien zur Schrift von der Welt, in: Museum Helveticum 9, 1952,
s. 137ñ175.
3
K öiröÌmu kontextu tÈto myölenky srov. nap¯. PIERRE HADOT, Z·voj Isidin: Esej
o dÏjin·ch p¯Ìrody, p¯el. MAGDALENA KÿÕûOV¡, Praha 2010, zejm. s. 177ñ183.
4
Srov. nap¯. otev¯enÏ polemickÈ ˙vody v hippokratovsk˝ch spisech De natura
hominis I a De arte I, De prisca medicina I; relevantnÌ jsou i ˙vodnÌ pas·ûe StrabÛnova spisu Geographica (zejm. I,1,6-7, 9 a I,2), ve kter˝ch nalezneme polemiku s Eratosthenem, Polybiem a PoseidÛniem.
5
D…MOSTHEN…S, Olynthiaca, II,31,4; T›û, De corona, VIII,2; PLAT”N, Phaedo,
95d7; T›û, Respublica, 533c2; L›SI¡S, Pro Mantitheo, IX,5; srov. GEOFFREY E. R.
LLOYD ñ NATHAN SIVIN, The Way and the Word: Science and Medicine in Early China
and Greece, New Haven ñ London 2002, s. 111.
6
Nap¯Ìklad v PlatÛnovÏ dialogu TheaitÈtos mlad˝ eponymnÌ matematik otev¯enÏ
kritizuje svÈho uËitele TheodÛra, kter˝ p¯itom stojÌ hned vedle nÏho a rozhodnÏ se
nezd·, ûe by takovou kritiku povaûoval za jakkoli nevhodnou (PLAT”N, Theaeteus,
147dñe.148b).
jirsa.pm6
2
5.4.2012, 18:11
3
PLAT”NSK… MOTIVY
klady o tom, ûe by texty na sebe reagovaly. O jejich vzniku toho vÌme
tak m·lo, ûe by jak·koli hypotÈza o jejich vz·jemnÈm vztahu nynÌ nebyla niËÌm vÌc, neû pouhou fantaziÌ.
2. Jak vÏdÏnÌ tvaruje naöi duöi: PlatÛn˘v Faidros
a TÌmaios
P¯ed samotnou interpretacÌ prooimia na ArtemidÛrovÏ papyru a prvnÌ
kapitoly pseudo-Aristotelova spisu O svÏtÏ se kr·tce zmÌnÌm o dvou pas·ûÌch z platÛnsk˝ch dialog˘, kterÈ slouûÌ jako z·klad pro myölenku,
s nÌû oba texty pracujÌ.
2.1. Duöe mezi zv̯etem a bohem
V dialogu Faidros se SÛkratÈs s mlad˝m Faidrem proch·zÌ za mÏstsk˝mi hradbami, aby si poslechl ¯eË o l·sce, kterou Faidros slyöel od ¯eËnÌka L˝sia. BÏhem svÈ cesty dorazÌ na mÌsto, kterÈ m· jist˝ mytologick˝
v˝znam, a Faidros se zajÌm· o to, zda SÛkratÈs skuteËnÏ vÏ¯Ì tomu, co se
o mÌstÏ vykl·d· (Faidros, 229c). SÛkratÈs odpovÌd·, ûe i kdyû by mohl
podat vysvÏtlenÌ spoËÌvajÌcÌ v racionalizujÌcÌ demytologizaci r˘zn˝ch
hippokentaur˘ Ëi chimÈr, nem· na takovÈ vÏci Ëas (Faidros, 229e). Takov· odpovÏÔ od osoby, o nÌû je zn·mo, ûe vÏtöinu svÈho Ëasu tr·vÌ
v druûn˝ch rozhovorech na ago¯e, musela dobovÈ Ëten·¯e Ëi posluchaËe
p¯inejmenöÌm p¯ekvapit.7 NicmÈnÏ SÛkratÈs pokraËuje a vysvÏtluje,
proË nem· na tyto vÏci Ëas:
ÑNedovedu jeötÏ podle toho n·pisu v Delf·ch poznat s·m sebe (gnÂnai
ØmaytÕn); proto se mi zd· smÏöno, kdyû jeötÏ toto nezn·m zkoumat cizÌ
vÏci. Proto tedy nech·v·m tyto vÏci b˝t a vϯe tomu, co se o nich obecnÏ myslÌ, zkoum·m (skopÂ), jak jsem pr·vÏ ¯ekl, nikoli je, n˝brû s·m
sebe, zda-li jsem nÏjakÈ zv̯e (ti uhr¯on) nad T˝fÛna zavilejöÌ a soptivÏjöÌ, Ëi tvor krotöÌ a jednoduööÌ (ºmer„terÕn te ka˘ ®plo’steron),
do p¯Ìrody ˙Ëastn˝ jakÈhosi boûskÈho (ue¯aq tinŒq) a nesoptivÈho ˙dÏlu.ì (Faidros, 229e5ñ230a6, p¯el. Fr. Novotn˝)
7
SÛkratÈs z Aristofanov˝ch Oblak se zab˝v· jeötÏ mnohem vÏtöÌmi obskurnostmi,
neû je racionalizace m˝tu. SÛkratÈs tedy mohl b˝t pokl·d·n spÌöe za nÏkoho, kdo m·
Ëas pr·vÏ na takovÈ intelektu·lnÌ z·liby.
jirsa.pm6
3
5.4.2012, 18:11
4
JAKUB JIRSA
Delfsk˝ n·pis Ñpoznej sebeì zde lze ch·pat jako imperativ, kter˝ vystihuje podstatnou Ë·st dobrÈho ûivota. Zn·t s·m sebe byla povinnost pro
kaûdÈho, kdo by o sobÏ tvrdil, ûe je ctnostn˝ a dobr˝.
P¯ekvapivÏjöÌ je vöak vymezenÌ rozsahu moûn˝ch odpovÏdÌ na ot·zku: ÑKdo jsemì? Na jednÈ stranÏ je mytickÈ monstrum T˝fÛn ñ anebo
dokonce nÏjakÈ zv̯e zavilejöÌ a soptivÏjöÌ ñ, a na stranÏ druhÈ ûiv· bytost majÌcÌ podÌl na boûskÈm. T˝fÛn je monstrum, kterÈ symbolizuje
bezz·konnost, zlo a bezboûnost. Jeho popisy se liöÌ autor od autora
a nenÌ snadnÈ podat nÏjak˝ ucelen˝ obr·zek: T˝fÛn je popisov·n jako
stv˘ra se stovkami hlav, mnoha konËetinami, t¯emi tÏly a dokonce snad
i s k¯Ìdly.8 T˝fÛn p¯edstavuje n·silÌ, nep¯Ìtomnost jakÈhokoli vzoru Ëi
¯·du, kter˝ by mohl zakl·dat jakÈkoli vÏdÏnÌ Ëi ctnost.9 Druh˝ extrÈm je
naopak pops·n jako podÌl na boûskÈm ˙dÏlu Ëi p¯irozenosti, se kter˝m je
spojena krotkost a jednoduchost.
Duöe, jeû je onÌm Ñj·ì, kterÈ chce SÛkratÈs zkoumat, se nach·zÌ mezi
tÏmito extrÈmy. Naöe duöe m˘ûe b˝t skuteËnÏ horöÌ neû T˝fÛn, ale z·roveÚ v sobÏ m˘ûe plnÏ rozvinout to, co je ¯·dnÈ a jednoduchÈ, a tak se
st·t podobnou bohu.10 Analogick· pas·û se nach·zÌ i v pozdnÌch Z·konech 766a1ñ4. PlatÛn zde p¯ÌpadnÈ mor·lnÌ promÏny naöeho j· d·v· do
souvislosti se Ñöùastnou p¯irozenostÌì a v˝chovou.11 V dialogu Faidros
je tento proces pops·n jako zÌsk·v·nÌ vÏdÏnÌ, tj. sbÌr·nÌ mnoha vjem˘
rozumov˝m myölenÌm v jednotu (Faidros, 249b7ñc1):
ÑToto pak jest vzpomÌn·nÌ (§n°mnhsiq) na ona jsoucna, kter· kdysi
uvidÏla naöe duöe, kdyû konala cestu spolu s bohem, kdyû se povznesla
nad ty vÏci, o kter˝ch teÔ ¯Ìk·me, ûe jsou, a pozdvihla (§nak’casa)
hlavu ke skuteËnÈmu jsoucnu (tŒ —n –ntvq). Proto tedy n·leûitÏ nab˝v· perutÌ jedinÏ mysl filosofova; neboù ta jest svou pamÏtÌ podle
moûnosti st·le u onÏch jsoucen, u kter˝ch je b˘h, jenû proto je boûsk˝
(oÃsper ueŒq Ën ue¡Õq Østin). Zach·zÌ-li pak muû spr·vnÏ s takov˝mito vzpomÌnkami a je st·le zasvÏcov·n dokonal˝mi zp˘soby zasvÏcov·nÌ, st·v· se vskutku dokonal˝m, on jedin˝.ì (Faidros, 249c1ñ6,
p¯el. Fr. Novotn˝)
8
Viz AISCHYLOS, Prometheus Vinctus, 356; EURÕPID…S, Heraclidae, 1272; H…SIOTheogonia, 305ñ307; PSEUDO-APOLLOD”ROS, Bibliotheca, I,6,3 a II,5,10ñ11.
9
Srov. CHARLES GRISWOLD, Self-Knowledge in Platoís Phaedrus, New Haven ñ
London 1986, s. 40.
10
DAVID SEDLEY, P¯ipodobnÏnÌ se bohu jako etick˝ ide·l, in: Rozum, ctnosti a duöe, (vyd.) JAKUB JIRSA, Praha 2010, s. 110ñ132.
11
PLAT”N, Leges, 766a1ñ4: Ñ»lovÏk jest, jak ¯Ìk·me, tvor krotk˝, a dostane-li se
mu spr·vnÈ v˝chovy a öùastnÈ p¯irozenosti (paide¯aq œru∑q ka˘ w’sevq e⁄tyxo◊q),
DOS,
jirsa.pm6
4
5.4.2012, 18:11
5
PLAT”NSK… MOTIVY
Duöe se tedy st·v· bohu podobnou v procesu pozn·v·nÌ, rozpomÌn·nÌ se
na skuteËn· jsoucna, a pr·vÏ blÌzkost tÏmto p¯edmÏt˘m naöeho pozn·nÌ
je d˘vodem promÏny duöe. Jak uvidÌme, podobn˝ vztah mezi podobou
duöe a p¯edmÏty jejÌho pozn·nÌ p¯edpokl·dajÌ spis O svÏtÏ i ArtemidÛr˘v papyrus.
2.2. HvÏzdnÈ nebe nade mnou,
mravnÌ z·kon ve mnÏ
Druhou pas·ûÌ z PlatÛnov˝ch dialog˘, kterou bych zde r·d p¯ipomnÏl, je
z·vÏr TÌmaia, dialogu o p¯irozenosti a p˘vodu svÏta. V z·vÏru dialogu
PlatÛn vysvÏtluje nÏkterÈ fyzik·lnÌ a kosmologickÈ aspekty blaûenÈho
ûivota. Jeho souË·stÌ je v˘dËÌ ˙loha rozumu, kter˝ je v r·mci teleologickÈho rozvrhu p¯edstaven jako sloûka duöe, kter· je nejlÈpe vybavena
k vl·dÏ. DosaûenÌ tohoto stavu je popisov·no v pojmech vyûivov·nÌ dan˝ch Ë·stÌ lidskÈ duöe a nadmÌru blaûen˝mi se podle PlatÛna staneme,
pokud budeme n·leûitÏ peËovat o boûsk˝ prvek v n·s:
ÑPÈËe o vöechno projevuje se u vöech lidÌ jednÌm zp˘sobem: d·vati vöemu n·leûitou potravu a n·leûitÈ pohyby. Pohyby p¯ÌbuznÈ boûskÈmu
prvku v n·s jsou myölenky vöehomÌra a jeho ot·ËenÌ; tÏch m· kaûd˝ n·sledovati a tak napravovat pohyby v naöÌ hlavÏ, kterÈ se t˝kajÌ vznik·nÌ,12 pozn·v·nÌm harmoniÌ vöehomÌra a jeho ot·ËenÌ, vyrovnati myslÌcÌ
podmÏt s p¯edmÏtem myölenÌ podle p˘vodnÌho stavu a s tÌmto vyrovn·nÌm dos·hnouti vrcholu nejlepöÌho ûivota, p¯edloûenÈho lidem od boh˘
jak pro p¯Ìtomnost, tak pro budoucÌ Ëas.ì (TÌmaios, 90c6ñd7, p¯el.
Fr. Novotn˝)
St·v·nÌ se blaûen˝m tedy spoËÌv· v p¯ipodobnÏnÌ boûskÈho v n·s harmoniÌm a myölenk·m vöehomÌra, se kter˝mi je boûsk· Ë·st naöÌ duöe
p¯Ìbuzn·. ObÏhy nebesk˝ch tÏles jsou totiû zviditelnÏnÈ pohyby svÏtovÈ
duöe (srov. TÌmaios, 47b). Pokud rozpozn·me toto inteligibilnÌ uspo¯·st·v· se zpravidla ûivokem nejboûötÏjöÌm a nejkrotöÌm (ueiÕtaton ºmer„tatÕn te
zòon), avöak kdyû se vychov· nedostateËnÏ nebo nedob¯e, nejdivoËejöÌm, co jich
zemÏ plodÌì (p¯el. Fr. Novotn˝). Za upozornÏnÌ na tuto pas·û dÏkuji Filipu Hor·Ëkovi.
12
Zde se p¯eklad odliöuje od NovotnÈho; podle Davida Sedleyho p¯ekl·d·m per˘
t∂n g≠nesin na ¯·dcÌch 90d1ñ2 jako Ñt˝kajÌcÌ se vznik·nÌì, a nikoli Ñp¯i narozenÌì.
Podle Sedleyho je toto spojenÌ neobvyklÈ (naproti tomu viz PLAT”N, Timaeus, 27d6;
29c3; 52d3ñ4; 59c8), ale nenÌ v tomto v˝znamu zcela vylouËeno (srov. T›û, Respublica, 519a9, 525b5; Philebus, 54a7ñ8; Sophista, 248a7); viz DAVID SEDLEY, P¯ipodobnÏnÌ se bohu jako etick˝ ide·l, s. 126n.
jirsa.pm6
5
5.4.2012, 18:11
6
JAKUB JIRSA
d·nÌ a harmonii, nem˘ûeme jinak, neû je obdivovat a snaûit se tomuto
uspo¯·d·nÌ p¯ipodobnit harmonizacÌ vlastnÌ duöe, nakolik je to moûnÈ.13
Toto p¯ipodobnÏnÌ je zam˝öleno doslovnÏ, protoûe PlatÛn je p¯esvÏdËen o tom, ûe se rozum pohybuje kruhov˝m pohybem a tyto pohyby
naöÌ i svÏtovÈ duöe jsou takÈ mÌstnÌm pohybem.14 I v tomto ohledu jsou
pohyby naöÌ duöe tvarov·ny podle p¯edmÏt˘ jejÌch kognitivnÌch schopnostÌ.
3. ArtemidÛr˘v papyrus
3.1 P˘vod a autorstvÌ textu
Papyrus oznaËovan˝ jako ArtemidÛr˘v byl nalezen na poË·tku dvac·tÈho stoletÌ a p¯es p¯ekupnÌky se dostal aû k odbornÌk˘m, kte¯Ì jej poslednÌch nÏkolik let d˘kladnÏ zkoumajÌ.15 O p˘vodu papyru a text˘ na nÏm
zapsanÈm panuje nÏkolik hypotÈz: podle prvnÌ mÏl b˝t papyrus z¯ejmÏ
pouûit pro zemÏpisnÈ pojedn·nÌ o äpanÏlsku a jeho pob¯eûÌ, avöak ilustr·tor, kter˝ mÏl na voln· mÌsta dokreslit mapy, z¯ejmÏ udÏlal chybu,
a tak papyrus nad·le slouûil jen ke skic·m v mal̯skÈ dÌlnÏ.16 PonÏkud
st¯ÌzlivÏjöÌ ˙vahy spekulujÌ o tom, ûe se jedn· o cosi jako Ñpozn·mkov˝
seöitì Ëi z·pisnÌk z·moûnÈho obËana, kter˝ se zajÌmal o zemÏpis a filozofii. JednotlivÈ pas·ûe textu jsou pak delöÌ v˝pisky, kterÈ nejsou v prvnÌm a druhÈm stoletÌ naöeho letopoËtu nijak neobvyklÈ.17
13
Srov. popis tohoto principu p¯ipodobnÏnÌ v PLAT”N, Respublica, 500cñd.
Viz PLAT”N, Timaeus, 44d3ñ6, 47b, 76a; Leges, X,897d a n·sl.; ARISTOTEL…S, De
anima, I,3,406b26ñ407b11; srov. EDWARD NORTON LEE, Reason and Rotation: Circular Movement as the Moderl of Mind (Nous) in Later Plato, in: Facets of Platoís Philosophy, (ed.) WILLIAM H. WERKMEISTER, Assen (Phronesis Supplementary volume, II)
1976, s. 70ñ102; DAVID SEDLEY, P¯ipodobnÏnÌ se bohu jako etick˝ ide·l, s. 119n.
15
K p˘vodu papyru viz DIRK OBBINK, P. Artemid: The Artefact, in: Images and
Texts on the ÑArtemidorus Papyrusì, (eds.) KAI BRODERSEN ñ JAå ELSNER, Stuttgart
2009, s. 11ñ17.
16
Tuto tezi zast·vajÌ edito¯i editio princeps, viz Il papiro di Artemidoro (P. Artemid.), (a cura di) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, Milano
2008.
17
Viz OBBINK, NISBET a PARSONS v Images and Texts on the ÑArtemidorus Papyrusì, (eds.) KAI BRODERSEN ñ JAå ELSNER, Stuttgart 2009, zejm. s. 13, 21 a 27. Nisbet
p¯ipomÌn· podobnost grafickÈ ˙pravy s P. Oxy. LXVI 4501. Tyto pozn·mky mohly
b˝t diktov·ny otrokovi-pÌsa¯i, coû by vysvÏtlovalo mnohÈ p¯episy a nevyda¯enou
syntax textu, viz STEPHEN COLVIN, P. Artemid: Text, Proem., KoinÈ, in: Intorno al Pa14
jirsa.pm6
6
5.4.2012, 18:11
7
PLAT”NSK… MOTIVY
Samotn˝ papyrus je asi t¯i metry dlouh˝ a podle vöech rozbor˘ byl
s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ zhotoven mezi rokem 40 p¯ed. n. l. a 130 n.
l.18 St·¯Ì textu, kter˝ je na papyru zaps·n, je vöak jeötÏ nejistÏjöÌ. Je
dokonce moûnÈ, ûe na papyru jsou zkompilov·ny texty dvou autor˘,
jelikoû prvnÌ dva dochovanÈ sloupce textu, tzv. prooimion, kterÈ je
p¯edmÏtem mÈho zkoum·nÌ, se stylisticky liöÌ od zbytku textu,19 coû je
s nejvÏtöÌ pravdÏpodobnostÌ druh· kniha jinak ztracenÈho spisu Geografika od ArtemidÛra z Efesu.20
Jakkoli je terminus ante quem kompozice textu nejist˝, zd· se pravdÏpodobnÈ, ûe bude stejn˝ jako u zhotovenÌ papyru, tj. poË·tek druhÈho
stoletÌ naöeho letopoËtu. David Sedley stanovil nejzazöÌ mnÏ zn·m˝ terminus post quem okolo roku 105 p¯ed n. l., jelikoû jsou podle nÏj v textu
patrnÈ vlivy filÛnskÈ AkadÈmie.21 Tato datace nevyluËuje ani autorstvÌ
samotnÈho ArtemidÛra, avöak zb˝v· st·le vysvÏtlit stylistickÈ odliönosti
mezi obÏma Ë·stmi textu. Toto ËasovÈ rozpÏtÌ je nicmÈnÏ zcela postaËujÌcÌ pro m˘j z·mÏr, i kdyû ponech·v· otev¯enou ot·zku autorstvÌ. Jak
uvidÌme, stejn· je totiû takÈ nejpravdÏpodobnÏjöÌ datace p˘vodu pseudo-AristotelskÈho spisu O svÏtÏ.
Z¯ejmÏ nejradik·lnÏjöÌ pochybnosti ohlednÏ starovÏkÈ datace textu
vyslovil Luciano Canfora.22 Autorem textu je podle Canfory zdatn˝ padÏlatel z devaten·ctÈho stoletÌ, Konstantin SimonidÈs. Nejp¯esvÏdËivÏjöÌ n·mitky proti antickÈ dataci textu vych·zÌ z lexik·lnÌch a stylistic-
piro di Artemidoro. I. Contesto Culturale, Lingua e Stile. Atti del Convegno di Pisa
del 15 novembre 2008, (a cura di) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE
SETTIS, Milano 2009, s. 77.
18
St·¯Ì papyru uËil test Carbon 14 s devades·ti pÏti procentnÌ pravdÏpodobnostÌ;
viz PETER PARSONS, A Papyrologistís View, in: Images and Texts on the ÑArtemidorus
Papyrusì, (eds.) KAI BRODERSEN ñ JAå ELSNER, Stuttgart 2009, s. 28.
19
Ke stylistick˝m rozdÌl˘m viz STEPHEN COLVIN, P. Artemid.: Text, Proem., KoinÈ.
20
K po¯adÌ textu a zlomk˘ viz GIDEON NISBET, P .Artemid.: The Sequence of the
Fragments, in: Images and Texts on the ÑArtemidorus Papyrusì, (eds.) KAI BRODERSEN ñ JAå ELSNER, Stuttgart 2009, s. 19ñ22.
21
FilÛn z Larisy se stal hlavou AkadÈmie v letech 110ñ109 p¯. n. l. Srov. DAVID
SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus papyrus. DalöÌ papyry, kterÈ byly nalezeny
pohromadÏ s ArtemidÛrov˝m papyrem, lze datovat do druhÈ poloviny prvnÌho stoletÌ
naöeho letopoËtu mezi dobu cÌsa¯˘ Nerona a Domitiana (54ñ96), viz DIRK OBBINK, P
.Artemid: The Artefact, s. 15.
22
LUCIANO CANFORA, The True History of the So-called Artemidorus Papyrus, Bari
2007; LUCIANO CANFORA ñ LUCIANO BOSSINA, Wie kann das ein Artemidor-Papyrus
sein?, Bari 2008; Il papiro di Artemidoro, (a cura di) LUCIANO CANFORA, Bari 2008;
jirsa.pm6
7
5.4.2012, 18:11
8
JAKUB JIRSA
k˝ch nesrovnalostÌ (nap¯. opakovan· n·chylnost k hi·tu). Pro zast·nce
pravosti textu je znaËnÏ problematickÈ spojenÌ to¡q uelhmatiko¡q
œrg°noiq (I,9ñ10), jelikoû v˝raz uelhmatikÕq nenÌ zachov·n v textech p¯ed byzantsk˝m obdobÌm.23 Bossina s Canforou jsou d·le p¯esvÏdËeni, ûe text je inspirov·n koment·¯em k HomÈrovÏ Odysseii od
Eustathia z ThessalonÌky (12. stol. n. l.). Oporou jsou jim slovnÌ spojenÌ ÑAtlant˘v n·kladì (§tl°nteioq wÕroq, I,26) uûitÈ v obou textech24
a poll¢ p≠rij bl≠pvn (II,12), respektive p°nta p≠rij skopo◊nta
(I,35), jeû najdeme opÏt u Eustathia v podobÏ periskop∑tai t¢ p≠rij
(II,57,38) a t¢ p≠rij bl≠poi (I,748,25ñ27). Bossina takÈ upozorÚuje,
ûe jak v prooimiu, tak u Eustathia se objevuje tÈma n·roËnÈ pr·ce v noci
(srov. I,23ñ25 a Commentarii ad Homeri Odysseam, II,224,12ñ19).
Za doklad novovÏkÈho p˘vodu prooimia je d·le pokl·d·no spojenÌ
m≠llei t∂n cyx∂n ≤ayto◊ synall°ttein (II,9ñ11), jelikoû standardnÌ
syntax by mÏla znÌt t∂n ≤ayto◊ cyxµn, a ojedinÏlÈ uûitÌ pojmu k’toq
(II,5ñ6) Ëi opakovanÈ chyby ve slovech jako nap¯. geograw-, p¯episy
mezi nt a nd apod. Auto¯i zast·vajÌcÌ pravost rukopisu vöak upozorÚujÌ,
ûe se jedn· o chyby, kterÈ jsou na starovÏk˝ch papyrech pomÏrnÏ bÏûnÈ
(aù uû je text p¯episov·n Ëi diktov·n pÌsa¯i).25
D·le se zd·, ûe o textu prooimia nevÏdÏl StrabÛn, kter˝ jej nezohledÚuje ve sv˝ch Geografik·ch. NicmÈnÏ pokud se jedn· o z·pisky soukromÈ, vzdÏlanÈ osoby (viz hypotÈzy o p˘vodu papyru v˝öe), pak tento argument ex silentio postr·d· svoji sÌlu.
v poslednÏ jmenovanÈm a nejobsaûnÏjöÌm sbornÌku se prooimiu vÏnuje p¯edevöÌm
LUCIANO BOSSINA, Artemidoro Bizantino ñ Il proemio del nuovo papiro. Canforovu
tezi svojÌ recenzÌ podpo¯il RICHARD JANKO, The Artemidorus papyrus, in: The Classical Review 59, 2009, s. 403ñ410.
23
Srov. nap¯. CYRIL Z ALEXANDIRE , De sancta trinitate, II,456,4ñ16; viz dalöÌ
podrobnosti v pozn·mce k p¯ekladu 34 nÌûe. OdpovÏÔ na Bossinovy filologickÈ
n·mitky nabÌzÌ ALBIO CESARE CASSIO, Cultura ellenistica e linguaggio religioso in
Artemidoro, in: Intorno al Papiro di Artemidoro. I. Contesto Culturale, Lingua e Stile. Atti del Convegno di Pisa del 15 novembre 2008, (eds.) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, Milano 2009, s. 79ñ90.
24
Srov. EUSTATHIOS Z THESSALONÕKY, Commentarii ad Homeri Odysseam, I,18,15ñ
18.
25
Viz GIDEON NISBET, P. Artemid.: The Sequence of the Fragments, s. 20, a STEPHEN COLVIN, P. Artemid: Text, Proem., KoinÈ, s. 77. Nep¯esvÏdËivÈ jsou i Canforou
zmiÚovanÈ zvl·ötnosti rukopisu, ke kter˝m papyrologovÈ dohledali odpovÌdajÌcÌ paralely (nap¯. P. Lond. Lit. 134), viz PETER PARSONS, A Papyrologistís View, s. 31.
jirsa.pm6
8
5.4.2012, 18:11
9
PLAT”NSK… MOTIVY
Canfora svÈ hypotÈzy dokl·d· takÈ podobnostÌ kreseb na papyru
s pozdÏjöÌmi (renesanËnÌmi a novovÏk˝mi) umÏleck˝mi dÌly, k Ëemuû
se p¯ipojuje ve svÈ recenzi i Richard Janko.26 Canforovu tezi o podobnosti kreseb na papyru s D¸rerem Ëi Goyou vöak ˙spÏönÏ vyvracÌ Gianfranco Adornato:27 jak uûit· mal̯sk· technika, inkoust i n·stroje dokl·dajÌ antick˝ p˘vod kreseb. D·le n·Ërtky Ë·stÌ tÏla na papyru odpovÌdajÌ
antick˝m n·vod˘m, jak se nauËit kreslit a malovat, takûe spÌöe potvrzujÌ
tezi o tom, ûe papyrus vlastnil nÏkdo se z¯ejmÏ amatÈrskou z·libou v intelektu·lnÌch a umÏleck˝ch Ëinnostech.28
Proti CanforovÏ tezi obecnÏ hovo¯Ì nÏkolik dalöÌch okolnostÌ: (i) padÏlatel by musel v devaten·ctÈm stoletÌ sehnat t¯Ìmetrovou roli ËistÈho
a kvalitnÌho papyru, kter˝ evidentnÏ nenÌ vyökr·ban˝ ani p¯episovan˝,
coû podle odbornÌk˘ hraniËÌ s nemoûnostÌ; (ii) falzifik·tor by d·le musel
zn·t datum vzniku papyru (viz v˝öe v textu), aby k nÏmu vybral dobovÏ
odpovÌdajÌcÌ rukopis;29 (iii) inkoust na papyru je bez p¯ÌmÏsi kovu, kter· je v inkoustech na vöech modernÌch falzech (a nenÌ doloûeno, ûe by
SimonidÈs nÏkdy pouûÌval rostlinn˝ inkoust);30 (iv) jelikoû falzifik·tor
vyr·bÌ falzum, aby je mohl zpenÏûit, coû se nestalo (papyrus ˙dajnÏ tvo¯il spolu s jin˝mi papyry karton·û mumie), Canfora by musel uspokojivÏ vysvÏtlit, proË se SimonidÈs nesnaûil falzum prodat.
26
RICHARD JANKO, The Artemidorus papyrus, s. 407ñ410. Jank˘v pokus srovnat
jednu z kreseb na papyru s podobiznou apoötola MatÏje, kterou ˙dajnÏ kreslil Konstantin SimonidÈs, je podle mne nepr˘kazn˝. AËkoli Janko dokazuje Simonidovu
z·libu ve faleönÈm p¯eh·nÏnÌ o vlastnÌch v˝konech (srov. s. 404 a 407), Simonidovo
tvrzenÌ o autorstvÌ danÈ kresby bez v·h·nÌ p¯ijÌm· a zakl·d· na nÏm svoji tezi o pozdnÌm autorstvÌ textu a kreseb na papyru. Skica vousatÈ tv·¯e na papyru se navÌc od novovÏkÈ rytiny liöÌ tvarem oboËÌ, dÈlkou vlas˘, tvarem ˙st, zacÌlenÌm pohledu a vz·jemn˝m postavenÌm oËÌ (na papyru je pravÈ oko v˝raznÏ v˝öe neû levÈ). Skica na
papyru vykazuje podobnost se starovÏk˝mi bustami, takûe nenÌ t¯eba hledat novovÏkÈ vzory (srov. busta Dia z Otrikoli, dnes v Sala Rotonda, Museo Pio-Clementino,
Vatik·n, nebo SÛkratova busta v Louvru, Pa¯Ìû).
27
GIANFRANCO ADORNATO, Goya, Bramante and Others?, in: Images and Texts on
the ÑArtemidorus Papyrusì, (eds.) KAI BRODERSEN ñ JAå ELSNER, Stuttgart 2009, s.
51ñ55.
28
Nap¯. PTOLEMAIOS, GeÛgrafikÈ hyfÈgÈsis, I,1,3ñ4; srov. GIANFRANCO ADORNATO,
Goya, Bramante and Others?, s. 53.
29
Srov. CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER, Il P. Artemid. e i sacchi di papiro
bianco di J. de M. Johnson, in: Archiv f¸r Papyrusforschung und verwandte Gebiete
56, 2010, s. 232ñ238.
30
GIANFRANCO ADORNATO, Goya, Bramante and Others?, s. 52, pozn. 8.
jirsa.pm6
9
5.4.2012, 18:11
10
JAKUB JIRSA
SlovnÌ spojenÌ dochovan· rovnÏû u Eustathia jsou jistÏ moûn˝m d˘vodem k pochyb·m, ale nejsou podle mne p¯Ìliö pr˘kazn·. Jedn· se
o spojenÌ bÏûn˝ch slov, kter· vych·zÌ z kulturnÌho kontextu spis˘ (Atlant˘v n·klad, nam·hav· pr·ce), a ani slovnÌ spojenÌ s p≠rij zdaleka
nejsou technick· Ëi odborn· natolik, aby vyluËovala samostatnÈ uûitÌ
v prvnÌm stoletÌ naöeho letopoËtu.31 Ot·zka pravosti papyru je vöak st·le p¯edmÏtem odborn˝ch debat; nejsilnÏjöÌm argumentem proti pravosti
je v˝skyt pojmu uelhmatikÕq, kter˝ nelze uspokojivÏ vysvÏtlit.32
Oproti tomu Canforova odv·ûn· teze se jevÌ nejv˝öe nepravdÏpodobnou zejmÈna z papyrologick˝ch a paleografick˝ch d˘vod˘ uveden˝ch
v˝öe. Konstrukce p¯ÌbÏhu s Konstantinem Simonidem nedok·ûe uspokojivÏ vysvÏtlit osud papyru a naprost· vÏtöina filologick˝ch, grafologick˝ch a historick˝ch n·mitek byla zodpovÏzena (viz literatura, na kterou odkazuji v˝öe). P¯edpokl·d·m tedy, ûe prooimion na ArtemidÛrovÏ
papyru je autentick˝ antick˝ text, kter˝ m· cenu ËeskÈmu Ëten·¯i p¯edstavit.
3 . 2 . P ¯ e k l a d p r o o i m i a n a A r t e m i d Û r o v Ï p a p y r u 33
[I] Ten, kdo se vÏnuje zemÏpisu, musÌ b˝t schopen podat v˝klad celÈ
<tÈto> vÏdy a pro tento ˙kol musÌ nap¯ed uzp˘sobit svou duöi. [5] MusÌ
k nÏmu soust¯edit svou v˘li, aby se pro nÏho stal lÈpe dosaûiteln˝m a on
s·m se s pomocÌ jejÌch n·stroj˘,34 a nakolik mu to zdatnost umoûnÌ, dostal do stavu, [10] kdy se ho bude schopen zhostit.
31
Srov. uûitÌ slova p≠rij u GAL…NA, De usu partium, 827,17 [K‹HN]; T›û, Adhortatio ad artes addiscendas, 8,50 [WENKEBACH]; nebo v hippokratovskÈm spisu De capitis vulneribus, 21, 23 [LITTR…].
32
Lze snad jen dodat, ûe z prvnÌho stoletÌ naöeho letopoËtu m·me dochovan˝ pouze minim·lnÌ zlomek pÌsemnostÌ, takûe ojedinÏl˝ v˝skyt v dochovan˝ch textech nemusÌ nutnÏ znamenat ojedinÏl˝ v˝skyt v dobovÈ literatu¯e.
33
P¯eklad z ¯eËtiny po¯Ìdil Jaroslav Ryt̯, ˙pravy a pozn·mky doplnil Jakub Jirsa;
p¯ekl·d·no dle editio princeps v Il papiro di Artemidoro (P. Artemid.), (a cura di)
CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, s. 140ñ157.
34
Substantivum u≠lhsiq se podobnÏ objevuje nap¯. u CHR›SIPPA, Stoicorum veterum fragmenta [ = SVF], III,173,3 = STOBAIOS, Eclogae physicae et ethicae, II,87,14
(v PlatÛnov˝ch dialozÌch najdeme pouze tvary slovesa Øu≠lv); spojenÌ to¡q uelhmatiko¡q œrg°noiq t∑q cyx∑q pat¯Ì z hlediska starovÏkÈ datace k nejproblematiËtÏjöÌm v textu. V˝raz uelhmatikÕq lze dohledat nap¯. u CYRILA Z ALEXANDRIE,
De sancta trinitate, II,456,4ñ16. David Sedley p¯irovn·v· uûitÌ dvojice slov u≠lhsiq
a uelhmatikÕq k CiceronovÏ dvojici voluntas a voluntarius a spekuluje, zda Cicero
jirsa.pm6
10
5.4.2012, 18:11
11
PLAT”NSK… MOTIVY
Nem˘ûe to b˝t totiû û·dn· obyËejn· n·maha, m·-li se b˝t schopna
k tÈto vÏdÏ p¯idruûit. Jsem p¯ipraven postavit ji hned vedle boûskÈ filozofie [15], neboù tam, kde ona mlËÌ, zemÏpis a jeho vlastnÌ nauky hovo¯Ì.35 NenosÌ snad u sebe zemÏpis cel˝ arzen·l nejr˘znÏjöÌch n·stroj˘,
kterÈ pot¯ebuje k tomu, [20] aby obst·l v nam·havÈm z·polenÌ vÏdy?
NÏkdo se vÏnuje cel˝ ûivot studiu filozofick˝ch nauk a zab˝v· se p¯itom mnoûstvÌm r˘zn˝ch obtÌûn˝ch36 myölenek, <ovöem> s tÌm, ûe je-li
to ËlovÏk doopravdy filozofujÌcÌ [25], dok·ûe nÈst tento n·klad podobn˝ Atlantovu bez n·mahy a drûet ho ve svÈm n·ruËÌ bez toho, aby tÌm
byla [30] zm·h·na a zatÏûov·na jeho duöe.37
M· k tÈ vÏci <naopak> st·le vÏtöÌ a vÏtöÌ vzmach, protoûe nenech·v·
<ta vÏc> jeho duöi a v˘li v klidu, [35] a zkoum· <bez p¯est·nÌ>, bdÏl˝
ve dne i v noci, vöechno kolem sebe, <vida, ûe> s·m sobÏ p¯i tom k svÈmu n·kladu p¯id·v· i dalöÌ a dalöÌ dobrodinÌ, jeû s sebou ˙koly <jeho
povol·nÌ> p¯in·öejÌ.
[40] Neboù ËlovÏk dosahuje skrze svÏt jednoty,38 a obÏtuje-li cel˝
sv˘j ûivot ˙kol˘m hodn˝m ctnostnÈho ËlovÏka, ke kter˝m ho povol·va-
nemohl svoji latinskou dvojici pojm˘ vytvo¯it t¯eba na z·kladÏ tÏchto ¯eck˝ch termÌn˘, viz DAVID SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus papyrus, s. 44ñ46. Pro dalöÌ podrobn˝ v˝klad k tÏmto pojm˘m viz FRANCO FERRARI, Geografia e filosofia. Alcune riflessioni sul Çproemio di Artemidoroë, in: Atti dellí Accademia Roveretana degli
Agiati 259, 2009, s. 159ñ163.
35
Sedley oproti editio princeps p¯esouv· interpunkci z e≈ g¢r sivpÜ, geograw¯a
to¡q ≈d¯oiq ... na e≈ g¢r sivpÜ geograw¯a, to¡q ≈d¯oiq, viz DAVID SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus papyrus, s. 34n. Rozbor jednotliv˝ch moûnostÌ nabÌzÌ koment·¯ k italskÈmu p¯ekladu v editio princeps, Il papiro di Artemidoro (P. Artemid.), (ed.)
CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, s. 201n. K dalöÌmu spojenÌ
mlËenÌ s ¯emeslem Ëi umÏnÌm srov. zmÌnku P L⁄TARCHA, De gloria Atheniensium,
346F4ñ347A19, jak SimÛnidÈs oznaËil mal̯stvÌ jako ÑmlËÌcÌ poeziiì a poezii jako
ÑmluvÌcÌ mal̯stvÌì.
36
»teme s’xnaiq, takÈ editio princeps Ëte na papyru zachovalÈ styxnaiq jako
s(t)yxna¡q. Sedley a Soldati ve sbornÌku Intorno al Papiro di Artemidoro. I. Contesto Culturale, Lingua e Stile. Atti del Convegno di Pisa del 15 novembre 2008, (a cura
di) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, Milano 2009, preferujÌ
rukopisnÈ ËtenÌ jako variantu z·pisu (Ëi nechtÏnÈho p¯episu) pro stygna¡q.
37
Srov. THEOFRASTOS, Frg. 7, De lassitudine, 1, s. 398,15ñ16 WIMMER: ∫ ®plÂq
o·per pÕnoq ta’tÉ ka˘ “ kÕpoq, diŒ ka˘ §e˘ bar’netai “ kopiÂn.
38
®plÕv zde znamen· jednotu ve smyslu jednoduchosti aû oproötÏnosti Ëi nezatÌûenosti; srov. PLAT”N, Respublica, 380d, 382e a T›û, Phaedrus 230e; ARISTOTEL…S,
Ethica Nicomachea, VII,15, 1154b24ñ26, kde ®plo◊q slouûÌ jako charakteristika
boha.
jirsa.pm6
11
5.4.2012, 18:11
12
JAKUB JIRSA
jÌ boûskÈ M˙zy, [II.1] zÌsk· takov˝ ËlovÏk ve svÈ ctnosti dÌky filozofii
podobu d˘stojnou boha, kter· z nÏho uËinÌ z·roveÚ nejsvÏtÏjöÌ bytost.39
A podobnÏ i zemÏpisec kdyû p¯ijde do nÏkterÈho z kraj˘ zemÏ, [5]
m· za sebou jiû mnoho let pr·ce, kdy se zab˝val r˘zn˝mi problÈmy, takûe jiû p¯edtÌm pozoroval podobnÈ i odliönÈ oblasti zemÏ a takÈ zde musÌ
[10] rozev¯Ìt svou duöi, aby obemkla zemi, kter· pod nÌm leûÌ, Ëinit
mnoh· pozorov·nÌ vöeho toho, co vidÌ kolem, a urovn·vat v sobÏ protich˘dnÈ smÏry, jimiû se p¯i tom vyd·v· jeho mysl, zda m· [15] zaËÌt nÏkterou Ë·stÌ zemÏ, nebo se na ni m· vrhnout a uchopit ji celou, coû by se
ovöem podobalo ËlovÏku neznalÈmu, s tÌm, ûe aû by se k nÌ pak s velkou
n·mahou p¯iblÌûil, naöel by si zp˘sob, jak tento celek myslet, a z toho
uËinil sv˘j poË·tek. [20] A i kdyû on s·m je uvnit¯ jako na lodi rozhoup·n pocity ned˘vÏry, kterÈ na sebe nar·ûejÌ <jako vlny na rozbou¯enÈm mo¯i>, zÌsk· si d˘vÏru tÏch, kdo se sice bojÌ, ale neopovrhujÌ
zemÏpisem. Z˘stane, pravda, <na tento ˙kol s·m a> bez pomoci, ale vydrûÌ a tak ...40
3.3. Interpretace textu: zemÏpis
a zemÏpiscova duöe
O vztahu mezi p¯edmÏtem vÏdÏnÌ a duöÌ vÏdce hovo¯Ì jiû prvnÌ vÏta prooimia (viz p¯eklad v p¯edch·zejÌcÌm oddÌlu). Duöe by mÏla nejprve zÌskat pat¯iËnÈ kvality n·leûit˝m trÈninkem, kter˝ by ji p¯ipravil pro p¯edmÏt jejÌho z·jmu (I,3ñ5). Autor explicitnÏ hovo¯Ì o Ñtvarov·nÌ duöeì
(proplaste’santa t∂n cyx∂n), kterÈho je dosahov·no soust¯edÏnÌm
v˘le. Sloveso proplaste’v je vÏtöinou uûÌv·no pro tvarov·nÌ vosku Ëi
hlÌny. Tato zvl·ötnÌ a expresivnÌ metafora tvarov·nÌ duöe n·m m˘ûe p¯ipomenout PlatÛnovu p¯edstavu z konce dialogu TÌmaios, podle nÌû jsou
pohyby naöÌ duöe doslova tvarov·ny dle povahy kognitivnÌch p¯edmÏt˘,
kter˝mi se naöe myölenÌ zaobÌr· (TÌmaios, 90bñd).41
39
Øn §retè […]er„ta[ton], srov. PSEUDO-PLAT”N, Minos, 319a6ñ8: §ll¢ p°ntvn
to’tvn …er„tatÕn Østin •nurvpoq “ §gauÕq
40
Zde jiû je text na papyru poruöen natolik, ûe nelze p¯ekl·dat d·le, viz Il papiro
di Artemidoro (P. Artemid.), (a cura di) CLAUDIO GALLAZZI ñ BƒRBEL KRAMER ñ SALVATORE SETTIS, s. 157n.
41
PlatÛn zde hovo¯Ì o napravov·nÌ pohyb˘ naöÌ duöe (90c7, d3) skrze spr·vnÈ pozn·v·nÌ a n·sledov·nÌ pohyb˘ svÏtovÈ duöe. Samoz¯ejmÏ i podle Aristotela jsou naöe
smysly p¯i vnÌm·nÌ jist˝m zp˘sobem tvarov·ny (De anima, II,12,424a17ñ19: º mÆn
jirsa.pm6
12
5.4.2012, 18:11
13
PLAT”NSK… MOTIVY
Toto tvarov·nÌ by podle autora prooimia mÏlo zaËÌt p¯ipravenÌm
vlastnÌho chtÏnÌ Ëi v˘le (u≠lhsiq) pro n·slednou vÏdeckou Ëinnost.
UûitÈ spojenÌ Ñn·stroje chtÏnÌì, kterÈ majÌ duöi pomoci v p¯ÌpravÏ na zemÏpis, mohou oznaËovat smysly Ëi nÏjakÈ tÏlesnÈ org·ny, kterÈ uûÌv·me
p¯i zÌsk·v·nÌ Ëi p¯ed·v·nÌ vÏdÏnÌ. Nap¯Ìklad v PlatÛnovÏ dialogu TheaitÈtos (184d) SÛkratÈs rozliöuje mezi Ëinnostmi, jeû duöe vykon·v· sama
o sobÏ, a ke kter˝m pot¯ebuje r˘znÈ smysly, kter˝ch uûÌv· jako sv˝ch
n·stroj˘ (organa).42 K p¯ÌpravÏ pro dalöÌ b·d·nÌ je tedy d˘leûitÈ spr·vnÏ
p¯ipravit svoji duöi za pomoci relevantnÌch smyslov˝ch org·n˘.
Autor pokraËuje tvrzenÌm, ûe zemÏpis nenÌ jen nahodil˝m hromadÏnÌm jednotliv˝ch poznatk˘, pr·vÏ naopak: zemÏpis pokl·d· za stejnÏ
hodnotn˝ jako tu nejvÌce boûskou z vÏd, tj. filozofii (I,13ñ15: tè ueiot°tÉ w¯losowiÇ). Boûsk· povaha filozofie je platÛnsk˝ motiv dob¯e
zn·m˝ z dialogu Faidros (239b4: º ue¯a wilosow¯a) a David Sedley
tuto zmÌnku povaûuje za jeden z doklad˘, ûe text vznikal pod vlivem
AkadÈmie.43 V souvislosti s v˝öe zmÌnÏn˝m tÈmatem Ñtvarov·nÌì duöe
je d˘leûitÈ zopakovat, ûe podle PlatÛna je boûskost filozofie zaloûena na
blÌzkosti filozofovy duöe nejvyööÌm moûn˝m p¯edmÏt˘m pozn·nÌ. Dialog Faidros tyto p¯edmÏty dokonce popisuje jako d˘vody boûskosti samotn˝ch boh˘.44
Vztah mezi vlastnostmi duöe a p¯edmÏty jejÌch kognitivnÌch schopnostÌ se v textu objevÌ jeötÏ jednou. V prvnÌm sloupci na ¯·dcÌch 22ñ26
se hovo¯Ì o tom, ûe stejnÏ jako filozof je i zemÏpisec obtÌûen vahou doktrÌn podobnou n·kladu Atlanta, kter˝ na sv˝ch bedrech podepÌr· cel·
nebesa. ÿ·dky I,22ñII,2 se zmiÚujÌ o filozofii, kterÈ byl zemÏpis postaven naroveÚ o nÏkolik ¯·dk˘ p¯edtÌm (I,13ñ14), a bezprost¯ednÏ n·sle-
a∆suhs¯q Østi tŒ dektikŒn tÂn a≈suhtÂn e≈dÂn •ney t∑q fllhq). Avöak ArtemidÛr˘v papyrus hovo¯Ì o tvarov·nÌ duöe, kter· je n·slednÏ schopna lÈpe zach·zet
s p¯edmÏty Ëi z·leûitostmi (pragmateia) danÈ vÏdy. V ArtemidÛrovÏ papyru jde
o ˙kol (aktivnÌ Ëinnost) badatele, kter˝ musÌ nap¯ed uzp˘sobit svou duöi soust¯edÏnÌm svÈ v˘le. V tomto ohledu mu spÌöe odpovÌd· platÛnsk˝ motiv z TÌmaia neû Aristotelova teorie vnÌm·nÌ ch·panÈho jako p¯ijÌm·nÌ formy vnÌmanÈho bez jeho l·tky.
42
O tÈto moûnosti se poprvÈ zmÌnil DAVID SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus
papyrus, s. 33.
43
TamtÈû, s. 34.
44
PLAT”N, Phaedrus, 249c6: oÃsper ueŒq Ën ue¡Õq Østin. K podobnÈ argumentaci v PlatÛnov˝ch Leges X viz JAKUB JIRSA, Plato on Characteristics of God: Laws X.
887c5ñ899d3, in: RHIZAI: A Journal for Ancient Philosophy and Science V, 2, 2008,
s. 239ñ259.
jirsa.pm6
13
5.4.2012, 18:11
14
JAKUB JIRSA
dujÌcÌ ¯·dky zd˘razÚujÌ, ûe to, co platÌ pro filozofa, platÌ i pro zemÏpisce
(II,3: “mo¯vq dÆ ka˘ “ geogr°woq). Kdyû se tedy tyto vÏdy provozujÌ
n·leûit˝m a spr·vn˝m zp˘sobem, je tento n·klad pro duöi nejen neunavujÌcÌ Ëi duöi nezm·hajÌcÌ (§kop¯aton), ale ani duöe sama nenÌ Ñzm·h·na ani zatÏûov·naì, doslova ¯eËeno ÑneztÏûkneì (I,30ñ31: mhdÆn kopiÂsan mhdÆ baroum≠nhn).
DomnÌv·m se, ûe autor nem· na mysli jen to, ûe se naöe duöe studiem
neunavÌ, anebo p¯i zkoum·nÌ cizÌch krajin nepodlehne depresÌm. V dialogu FaidÛn pÌöe PlatÛn o tÏûknutÌ duöe a jejÌ v·ha je zde korel·tem
jejÌmu st·v·nÌ se podobnou tÏlu (svmatoeidµq). Duöe, kter· je v okamûiku smrti, kdyû opouötÌ tÏlo, poskvrnÏna, jelikoû se bÏhem ûivota odd·vala tÏlesn˝m rozkoöÌm a neoËiöùovala se filozofiÌ, ÑÖ je zatÏûov·na
a stahov·na nazpÏt do mÌsta viditelnÈho,ì45 kde se potlouk· kolem hrob˘ jako straöidlo. SÛkratÈs v dialogu FaidÛn p¯edstavuje filozofii jako
oËiöùov·nÌ duöe, kterÈ ji p¯ed podobnou tÏûkostÌ uchr·nÌ.46 N·ö autor
p¯edstavuje zemÏpis jako disciplÌnu, kter· se sice zaobÌr· pozemsk˝mi
vÏcmi, ale adept se nemusÌ o svoji duöi b·t: zemÏpisem se spr·vnÏ p¯ipraven· duöe ani neunavÌ, ani jÌm neztÏûkne.
Jelikoû se duöe neunavÌ, m˘ûe dotyËn˝ badatel prov·dÏt zkoum·nÌ
dnem i nocÌ, a tak st·le zlepöovat stav svÈ duöe (I,31ñ39). Ve v˝sledku,
pÌöe n·ö autor, se dÌky tÏmto studiÌm stane ËlovÏk jednotn˝m, podobnÏ
jako boûsk· filozofie ËinÌ ËlovÏka Ñv ctnosti svatÈhoì (I,45ñ46). Jak se
vöak lidsk· bytost st·v· ucelenou Ëi jednotnou (®plÕv) dÌky kosmu
(I,40: tò kÕsmvi)? ZemÏpisec ujednocuje svoji duöi pomocÌ znalosti
svÏta. Avöak jak˝m zp˘sobem?
MoûnÈ vysvÏtlenÌ n·m nabÌzejÌ opÏt z·vÏreËnÈ str·nky dialogu TÌmaios. Podle TÌmaia se vöechny sloûky duöe uv·dÌ v souzvuk, a tedy v jednotu dÌky pozn·nÌ teleologickÈ struktury kosmu, kterou duöe vposled
p¯ijÌm· za svou. Tuto strukturu je moûnÈ odhalit, protoûe obÏhy svÏtovÈ
duöe jsou osvÌceny nebesk˝mi tÏlesy, kter· jsou na nich upevnÏna. Jednoty lidskÈ duöe, ch·panÈ v platÛnskÈ tradici jako jednota z mnohosti,47
je tak podle tohoto v˝kladu dosaûeno skuteËnÏ dÌky kosmu.
45
PLAT”N, Phaedo, 81c10: cyx∂ bar’neta¯ te ka˘ ≥lketai p°lin e≈q tŒn “ratŒn tÕpon.
46
Srov. äTÃP¡N äPINKA, Katharsis katharseÛs: Philosophie als ÑFlucht in die logoiì und als Reinigung, in: Platoís Phaedo, (ed.) ALEä HAVLÕ»EK, Praha 2001, s. 287ñ
305.
47
Srov. PLAT”N, Respublica, IV,443d7ñe2.
jirsa.pm6
14
5.4.2012, 18:11
15
PLAT”NSK… MOTIVY
Teze v dialogu TÌmaios se samoz¯ejmÏ zakl·d· na teleologickÈ koncepci kosmu, kter˝ je vytvo¯en boûsk˝m tv˘rcem, demiurgem. V prooimiu na ArtemidÛrovÏ papyru takovou myölenku nenalezneme. NicmÈnÏ
v pas·ûi, kde se hovo¯Ì o sjednocov·nÌ lidskÈ osoby, je nÏkolikr·t b˘h Ëi
boûstvÌ zmÌnÏno (I,42, 43 a 45). Boûskou je nynÌ nazv·na nejen filozofie, ale i M˙zy a na z·vÏr i ctnostn˝ ËlovÏk.
Tento motiv si opÏt zaslouûÌ kr·tk˝ rozbor. Podle autora prooimia
ËlovÏk, kter˝ obÏtuje Ëi zasvÏtÌ (synanat¯uetai) sv˘j ûivot ˙kol˘m, ke
kter˝m jej povol·vajÌ boûskÈ M˙zy, ÑzÌsk· ve svÈ ctnosti dÌky filozofii
podobu d˘stojnou boha, kter· z nÏho uËinÌ z·roveÚ bytost nejsvÏtÏjöÌì.48
K tomuto procesu zboûötÏnÌ ËlovÏka skrze filozofii je pak p¯irovn·na
Ëinnost zemÏpisce (¯. 2,3: “mo¯vq dÆ k[a˘ “] geogr°woq). O nÏkolik
¯·dk˘ v˝öe autor uv·dÏl, ûe ËlovÏk se skrze svÏt (domnÌv·m se, ûe skrze
jeho studium) st·v· jednotn˝m (®plÕv). TÌmto pojmem PlatÛn na nÏkolika mÌstech v dialozÌch charakterizuje boha.49 O boûskÈ povaze filozofie jiû byla ¯eË d¯Ìve (I,13ñ15). DomnÌv·m se, ûe autor zde poukazuje
na moûnost st·v·nÌ se boûsk˝m skrze ctnostn˝ ûivot a filozofickÈ zkoum·nÌ, kterÈmu chce n·slednÏ p¯ipodobnit i Ëinnost zemÏpisce.
Tato pas·û terminologicky i obsahovÏ odpovÌd· v˝öe citovan˝m
uk·zk·m z dialog˘ Faidros (229e5ñ230a6) a Z·kony (766a1ñ4). N·leûitÏ prov·dÏnÈ zkoum·nÌ svÏta tedy uËinÌ ËlovÏka Ñjednotn˝mì Ëi Ñjednoduch˝mì (ve smyslu bez vnit¯nÌch rozpor˘), a tak i podobn˝m bohu.
Podobnost bohu je telos platÛnskÈ mor·lnÌ filozofie, kterÈho je dosaûeno ctnostn˝m ûivotem a p¯edevöÌm intelektu·lnÌ kontemplacÌ.50 Pr·vÏ
k takovÈ kontemplaci chce autor z¯ejmÏ p¯irovnat zemÏpis v n·sledujÌcÌm textu.
Druh˝ sloupec textu je na papyru jiû dosti poökozen a jeho znÏnÌ lze
mnohdy jen odhadovat. Jsou zde p¯edstavena nejmÈnÏ t¯i dalöÌ tÈmata;
prvnÌm z nich je cosi jako Ñlet duöeì.51 Zkuöen˝ zemÏpisec totiû rozevÌ-
48
Text se nach·zÌ na p¯elomu prvnÌch dvou sloupc˘ I,44ñII,2: na tŒ ueoprepÆq
sx∑ma t∑q wilosow¯aq Øn §retè […]er„ta[ton] p[oi]∑i tŒn •nurvpon. Za vysvÏtlenÌ tÈto pas·ûe dÏkuji Jaroslavu Ryt̯ovi.
49
PLAT”N, Respublica, 380d, 382e a Phaedrus, 230e; srov. ARISTOTEL…S, Ethica
Nicomachea, VII,15, 1154b24ñ26; na tato mÌsta upozorÚuje DAVID SEDLEY, Philosophy in the Artemidorus papyrus, s. 38.
50
Viz DAVID SEDLEY, P¯ipodobnÏnÌ se bohu jako etick˝ ide·l, s. 110, pozn. 21.
51
Srov. PIERRE HADOT, Philosophy as a Way of Life: Spiritual Exercises from Socrates to Foucault, Oxford 1995, kap. 9.
jirsa.pm6
15
5.4.2012, 18:11
16
JAKUB JIRSA
r· svoji duöi p¯ed zemÌ leûÌcÌ p¯ed nÌm, aby ji celou poznal (II,9ñ11)
a rozhodl se, jak˝m zp˘sobem povede zkoum·nÌ a kter˝m smÏrem se
jeho rozum (no◊q) vyd· (II,12ñ17). Spr·vn· rozvaha (Øp¯noia) mu z¯ejmÏ prop˘jËÌ epistemologickou jistotu, se kterou m˘ûe zÌskat d˘vÏru
ostatnÌch, i kdyû on s·m je uvnit¯ sebe sama jakoby v bou¯i n·zor˘
(II,20ñ27). N·sleduje pak z¯ejmÏ struËn· ˙vaha nad metodologiÌ zemÏpisnÈho b·d·nÌ. Souvislost tÏchto tÈmat Ëi jejich dalöÌ uûitÌ vöak vzhledem k poökozenÌ textu nenÌ moûnÈ vyËÌst. MnoûstvÌ lakun v textu n·m
tak tato tÈmata dovoluje pouze vyjmenovat, aniû bychom vÏdÏli, zda
a jak s nimi d·le autor pracuje, p¯ÌpadnÏ jak je propojuje s p¯edchozÌm
tÈmatem ctnostnÈho ËlovÏka podobnÈho bohu.
Autor prooimia popisuje vliv n·leûitÈho vÏdeckÈho, zemÏpisnÈho b·d·nÌ na duöi badatele, a tento vliv porovn·v· s p˘sobenÌm filozofie na
duöi filozofa. Jak jsem uvedl v˝öe, jiû v PlatÛnovÏ FaidÛnovi je filozofie ch·pana jako oËista (katharsis) duöe. N·ö autor se tak podle mne snaûÌ v prooimiu uk·zat, ûe spr·vnÏ provozovan˝ zemÏpis m· pro podobu
badatelovy duöe podobnÏ oËistnÈ d˘sledky, kterÈ zabraÚujÌ jejÌmu ÑteûknutÌì. Zachovan˝ text pak vrcholÌ motivem odevzd·nÌ se b·d·nÌ, ke
kterÈmu ËlovÏka povol·vajÌ M˙zy, jeû vede aû k podobnosti bohu. DomnÌv·m se, ûe kumulace tÏchto motiv˘ svÏdËÌ o vlivu platÛnskÈ tradice
na prooimion. V n·sledujÌcÌ Ë·sti se pokusÌm uk·zat, ûe podobnÈ motivy nalezneme i v druhÈm textu pojedn·vajÌcÌm o vztahu filozofie a zemÏpisu, pseudo-AristotelovÏ spise O svÏtÏ.
4. Komparace s pseudo-Aristotelov˝m spise O svÏtÏ
4.1. P˘vod a autorstvÌ textu
ZaË·tek celÈho pojedn·nÌ O svÏtÏ znÌ: ÑMnohokr·t se mi, Alexand¯e, filozofie zd·la b˝t boûskou a skuteËnÏ daimÛnskou vÏcÌì.52 Zam˝ölen˝m
ide·lnÌm Ëten·¯em spisu by tedy mÏl b˝t Aristotel˘v student a pozdÏji
mocn˝ cÌsa¯ Alexandr Velik˝. ZatÌmco prooimion na ArtemidÛrovÏ papyru si kladlo za cÌl p¯il·kat studenty k zemÏpisu tÌm, ûe jej stavÏlo naroveÚ filozofii, prvnÌ kapitola spisku O svÏtÏ p¯edstavuje zcela opaËnou
snahu. BudoucÌ vl·dce a v·leËnÌk Alexandr by nemÏl studovat pouze
52
PSEUDO-ARISTOTEL…S, De mundo, I,391a1ñ2: Poll°kiq mÆn ∞moige ue¡Õn ti
ka˘ daimÕnion –ntvq xr∑ma, È Al≠jandre, º wilosow¯a ∞dojen e»nai.
jirsa.pm6
16
5.4.2012, 18:11
17
PLAT”NSK… MOTIVY
zemÏpis Ëi topografii ñ jakkoli by se mohlo zd·t, ûe pouze tyto vÏdnÌ
disciplÌny pro nÏho majÌ praktickou hodnotu ñ, ale p¯edevöÌm by se mÏl
vÏnovat filozofii, kter· jedin· odpovÌd· jeho postavenÌ a roli (391b6).
Spis O svÏtÏ je souË·stÌ Corpus Aristotelicum, avöak teprve st¯edovÏkÈ
rukopisy jej do korpusu za¯azujÌ bez zav·h·nÌ. AntickÈ autority o AristotelovÏ autorstvÌ naopak dosti pochybujÌ. Apuleius, kter˝ spis ve druhÈm
stoletÌ n. l. p¯eloûil do latiny, autora nejmenuje, pouze uv·dÌ, ûe text byl
seps·n podle Aristotela a Theofrasta, kter˝ Aristotela vyst¯Ìdal ve vedenÌ
peripatetickÈ ökoly. TakÈ Proklos hovo¯Ì ve svÈm koment·¯i k dialogu
TÌmaios o AristotelovÏ autorstvÌ s jist˝m kritick˝m odstupem.53
D˘vody, kterÈ dnes badatele vedou k odmÌtnutÌ Aristotelova autorstvÌ, jsou (a) lexik·lnÌ, (b) doktrin·lnÌ a (c) doxografickÈ. Text obsahuje
¯adu pojm˘ a spojenÌ, kterÈ nenajdeme nikde ani v Aristotelov˝ch esoterick˝ch textech, ani v dochovan˝ch zlomcÌch exoterick˝ch dÏl.54 ZadruhÈ, v textu se nach·zÌ mnoho stoick˝ch a novop˝thagorejsk˝ch motiv˘.55 Metodologie celÈho spisu je zaloûena na prostupnosti jednotliv˝ch
oblastÌ zkoum·nÌ (nap¯. pozvoln· prostupnost supralun·rlnÌ a sublun·rnÌ sfÈry), coû je v rozporu s Aristotelovou metodou zaloûenou na r˘znosti p¯Ìstup˘ v r˘zn˝ch oblastech zkoum·nÌ, jak ji zn·me z jeho vlast-
53
PROKLOS, In Platonis Timaeum commentaria, III,272,21ñ22.
Seznam sporn˝ch pojm˘ uv·dÌ JONATHAN BARNES, De mundo, in: The Classical
Review, New Series 27, 1, 1977, s. 42ñ43. Barnes dod·v·: ÑA cursory reading of the
de mundo discovers in only ten Bekker pages some ninety words not found elsewhere in the Aristotelian corpus; and fifty of those ninety are not attested before the third
century B.C.ì
55
Pro p¯ehled viz OTTO SCH÷NBERGER, Aristoteles ñ ‹ber die Welt, Ditzingen 1991,
s. 47ñ53, a JOSEPH P. MAQUIRE, The Sources of Pseudo-Aristotle De mundo, in: Yale
Classical Studies 6, 1939, s. 111ñ167. Za z¯ejmÏ rozhodujÌcÌ doklad o pozdÏjöÌm p˘vodu spisu b˝v· pokl·d·n z¯eteln˝ vliv stoik˘ a novop˝thagorejc˘. Nap¯Ìklad definice kosmu v druhÈ kapitole spisu a charakteristika m˙z na 401b8 a n·sl. je shodn·
s pojetÌm stoika Chr˝sippa ze Sol (mezi roky 281ñ204) a d˘raz na ≈somoir¯a Ëi proporcionalitu (De mundo, 396a34, 398b1) zase p¯ipomÌn· spÌöe p˝thagorejce neû Aristotela. Spor se vede ohlednÏ vlivu stoika PoseidÛnia z Apameie (p¯ibliûnÏ 135ñ51 p¯.
n. l.): JOSEPH P. MAQUIRE, The Sources of Pseudo-Aristotle De mundo, argumentuje
tÌm, ûe poseidÛniovskÈ prvky Ëerp· n·ö autor z Aria Didyma (srov. podobnost a mÌsty
aû doslovnou shodu mezi De mundo, 391b9ñ393a4, a zlomkem 31 z Aria Didyma =
STOBAIOS, Eclogae physicae et ethicae, I,184,8 W.), nicmÈnÏ z˘st·v· moûnÈ, ûe autor
spisu De mundo pouûÌval nÏkterou z popul·rnÌch stoick˝ch uËebnic, na kterÈ se PoseidÛnios podÌlel, anebo na ni mÏl alespoÚ vliv, viz OTTO SCH÷NBERGER, Aristoteles ñ
‹ber die Welt, s. 50.
54
jirsa.pm6
17
5.4.2012, 18:11
18
JAKUB JIRSA
nÌch dÏl.56 Ve spise takÈ najdeme zcela nearistotelsk˝ popis vzduchu
jako tmavÈho a chladnÈho (392b6), zatÌmco AristotelÈs jej popisuje jako
vlhk˝ a tepl˝ (O vzniku a z·niku, 330b4), a nÏkterÈ zemÏpisnÈ pojmy ve
spise O svÏtÏ se sv˝m uûitÌm od Aristotelova liöÌ (nap¯. pojmenov·nÌ
ArabskÈho z·livu), p¯ÌpadnÏ je AristotelÈs jeötÏ nemohl zn·t (je-li Taprobane na 393b14 skuteËnÏ SrÌ Lanka, pak o nÌ AristotelÈs v dobÏ seps·nÌ spisu jeötÏ nemohl vÏdÏt; ÿekovÈ se o ostrovu dozvÏdÏli aû po
AlexandrovÏ taûenÌ).
Dnes p¯evl·d· mÌnÏnÌ, ûe text poch·zÌ z pozdÏjöÌ doby, takûe nem˘ûe
b˝t Aristotel˘v, nicmÈnÏ nikdo nepopÌr· silnÈ peripatetickÈ motivy
a p¯ipouötÌ se i p˘vod v r·mci peripatetickÈ ökoly. Tento odkaz je vöak
zkombinov·n se stoick˝mi, novop˝thagorejsk˝mi a ryze platÛnsk˝mi
motivy, takûe text m˘ûeme pokl·dat za eklektick˝, resp. za moûn˝ produkt smÏsi filozofick˝ch doktrÌn, kterÈ mohly b˝t v dobÏ vzniku textu
vlastnÌ kaûdÈmu vzdÏlanÈmu autorovi.
Vznik textu m˘ûeme pracovnÏ zasadit p¯ibliûnÏ mezi lÈta 50 p¯. n. l.
a 140 n. l.,57 coû je tÈmϯ stejn· doba jako u ArtemidÛrova papyru. Terminus ante quem je v p¯ÌpadÏ tohoto spisu vÌcemÈnÏ jist˝, pokud nepochybujeme o ApuleiovÏ autorstvÌ p¯ekladu do latiny; navÌc se zd·, ûe
spis znal Maximos z T˝ru, coû jasnÏ urËuje terminus ante quem p¯ed
roky 180ñ190 n. l.58 Terminus post quem je mnohem problematiËtÏjöÌ,
o dobÏ okolo roku 50 p¯. n. l. se uvaûuje vzhledem k p¯edpokl·danÈmu
vlivu ñ aù uû p¯ÌmÈmu Ëi nep¯ÌmÈmu ñ stoika PoseidÛnia z Apameie.59
Mezi vöemi tÏmito vlivy se v n·sledujÌcÌm rozboru soust¯edÌm na platÛnskÈ motivy v prvnÌ, ˙vodnÌ a metodologickÈ kapitole spisu O svÏtÏ.
M˘j rozbor rozhodnÏ nenÌ nutnÈ ch·pat jako argumentaci proti peripatetickÈmu p˘vodu celÈho spisu. I Aristotelovy prokazatelnÏ vlastnÌ exoterickÈ spisy jsou velmi silnÏ ovlivnÏny platÛnsk˝m dÏdictvÌm.60
56
Srov. ARISTOTEL…S, Ethica Nicomachea, 1094b11 a n·sl.; De partibus animalium, 639b30 a n·sl.
57
JednÌm z autor˘, kter˝ obhajuje Aristotelovo autorstvÌ je GIOVANNI REALE, Aristotele ñ Trattato sul cosmo per Alessandro, Napoli 1974 (druhÈ, p¯epracovanÈ vyd·nÌ Milano 1995), avöak viz jiû zmiÚovanou kritickou recenzi JONATHANA BARNESE, De
mundo.
58
Srov. DAVID FURLEY, Introduction, in: ARISTOTLE, On Sophistical Refutations, On
Coming-to-be and Passing-away, On the Cosmos, Cambridge, MA 1955, s. 340.
59
Srov. v˝öe pozn. 55.
60
MoûnÈ platÛnskÈ motivy v dalöÌch kapitol·ch De mundo detailnÏ probÌr· HANS
STROHM, Studien zur Schrift von der Welt. P¯ipomeÚme, ûe cel˝ spis je takÈ zakonËen
cit·tem z PlatÛnov˝ch Z·kon˘, 715eñ716a a 730b (srov. De mundo, 421b25ñ29).
jirsa.pm6
18
5.4.2012, 18:11
19
PLAT”NSK… MOTIVY
4.2 Velikost filozofie a malost
zemÏpiscovy duöe
Hned v prvnÌ vÏtÏ se opÏt setk·v·me s PlatÛnsk˝m motivem boûskÈ filozofie, kter· je zde naz˝v·na nejen boûskou, ale i daimÛnskou (ue¡Õn
ti ka˘ daimÕnion –ntvq, 391a1). P¯i popisu Ëinnosti filozofie autor spisu O svÏtÏ hovo¯Ì o ÑvzepjetÌì Ëi ÑpozvednutÌì (diaram≠nh) ke kontemplaci toho, co skuteËnÏ jest (t∂n tÂn –ntvn u≠an, 391a3). Nelze
p¯ehlÈdnout jasnou analogii k PlatÛnovÏ dialogu Faidros, kter˝ jsem
citoval v˝öe. Ve Faidrovi je duöe vedena rozumem a nahlÌûÌ do ÑnadsvÏtnÌch mÌstì (fiperoyr°nioq tÕpoq), kde nahlÌûÌ Ñjsoucnost vskutku
jsoucÌì (o⁄s¯a –ntvq o›sa, Faidros 247c7). Filozofie je tak ve spise
O svÏtÏ stejnÏ jako ve Faidrovi pops·na jako Ëinnost smϯujÌcÌ Ñvzh˘ruì
k prav˝m Ëi skuteËn˝m jsoucn˘m, kterÈ lze ch·pat jakoûto z·ruky moûnosti jakÈkoli pravdivosti pozn·nÌ. Filozofie je boûsk·, jelikoû n·leûit˝m zp˘sobem zach·zÌ se jsoucny, o nichû m˘ûeme zÌskat skuteËnÈ
vÏdÏnÌ a blÌzkost ke kter˝m je ñ podle dialogu Faidros ñ d˘vodem boûskosti samotn˝ch boh˘ (srov. Faidros 249c6).
Text d·le p¯ipomÌn·, ûe tÏchto mÌst, kter· filozofie zkoum·, nelze dos·hnout za pomoci tÏla (tò s„mati, 391a9), i kdyby tato tÏla byla tak
velk·, jako mÏli tit·ni ”tos a EfialtÈs. Tito tit·ni pat¯ili mezi obry, kte¯Ì
za˙toËili na Olymp. SvÈ bezboûnÈ myölenky se snaûili uskuteËnit tÌm, ûe
navröili horu PÈlion na horu Ossu, aby dos·hli na Olymp, a vyhroûovali
vysuöenÌm mo¯e, aby mohli bohy vydÌrat.61 Bezv˝slednÈ vröenÌ hor m˘ûe
b˝t ch·p·no jako obraz marn˝ch pokus˘ zemÏpisu docÌlit skuteËnÈho
vÏdÏnÌ pouze sv˝mi vlastnÌmi n·stroji. SkuteËnÈ vÏdÏnÌ je totiû cestou
vzh˘ru k boûskÈmu, kter· je vyhrazena duöi a filozofii.62 N·ö autor tak
klade na jednu stranu zemÏpis a tÏlo a na druhou filozofii a duöi.63
Duöe vyr·ûÌ na cestu za vÏdÏnÌm s pomocÌ filozofie a ÑpouûÌv· rozum jako pr˘vodceì (labo◊sa ºgemÕna tŒn no◊n, 391a11ñ12). Role
rozumu jakoûto v˘dce Ëi pr˘vodce je dob¯e zn·ma jak z ⁄stavy, tak TÌ-
61
Srov. HOM…R, Odysseia, XI,305ñ320; Ilias, V,385ñ390; srov. p¯evypr·vÏnÌ
v ROBERT GRAVES, ÿeckÈ m˝ty, I, Praha 1982, p¯el. JIÿÕ HANUä, s. 141n.
62
Srov. vzestup k idejÌm u PLAT”NA, Symposium, 210añ211a.
63
Viz v˝öe popsan· snaha autora prooimia na ArtemidÛrovÏ papyru p¯esvÏdËit
Ëten·¯e, ûe zemÏpisn˝m b·d·nÌm o tÏlesn˝ch vÏcech duöe neztÏûkne, coû v pojmech
PlatÛnova dialogu FaidÛn znamen·, ûe se nestane tÏlesnou Ëi tÏlu podobnou.
jirsa.pm6
19
5.4.2012, 18:11
20
JAKUB JIRSA
maia, kde je dokonce rozum, n˙s, explicitnÏ nazv·n na dvou mÌstech hÈgemÛn (TÌmaios, 41c7, 45b2). FilozofickÈ pozn·nÌ se pak odehr·v· pomocÌ ÑboûskÈho oka duöeì (ue¯Ñ cyx∑q –mmati, 391a15). Tato fr·ze
byla zpopularizov·na opÏt PlatÛnem.64 O oku duöe se hovo¯Ì p¯edevöÌm
v souvislosti s kognitivnÌm p¯Ìstupem k idejÌm, kter˝ PlatÛn nejËastÏji
popisuje pomocÌ metafor zraku a vidÏnÌ.
Filozofie podle spisu O svÏtÏ odhaluje neunavujÌcÌ cestu (§kop¯atÕn
“dŒn, 391a12ñ13). Zde uûitÈ p¯ÌdavnÈ jmÈno slouûÌ v ArtemidÛrovÏ papyru (I,28) k charakterizaci spr·vnÈ vÏdeckÈ metody, kterou uûÌv· zemÏpis. Kaûd˝ ze spis˘ tedy charakterizuje jako neunavujÌcÌ a spr·vnou
tu vÏdeckou Ëinnost, kterou se snaûÌ prosadit oproti jejÌ konkurenci. ZatÌmco ve spisu O svÏtÏ jsou tit·ni terËem posmÏchu a opovrûenÌ, podle
ArtemidÛrova papyru lze zvl·dnout i n·klad takovÈ tÌûe, jak˝ nese tit·n
Atl·s, je-li pouûita spr·vn· metoda. Oba texty jsou p¯edmluvou k vÏdeckÈmu, respektive v p¯ÌpadÏ spisu O svÏtÏ popul·rnÏ-vÏdeckÈmu pojedn·nÌ, kterÈ se snaûÌ Ëten·¯e p¯esvÏdËit o vzneöenosti danÈ vÏdy, kter· je
sice nam·hav·, avöak spr·vnÏ uchopena m˘ûe b˝t neunavujÌcÌ. Spr·vnÏ
utv·¯en˝ z·jem n·s podle obou autor˘ povzbuzuje v naöich zkoum·nÌ,
takûe ani necÌtÌme nam·havost naöÌ Ëinnosti.
Autor pojedn·nÌ O svÏtÏ hodnotÌ filozofii a ty, kte¯Ì se jÌ zab˝vajÌ,
velmi vysoce. Naopak explicitnÏ lituje ty, kdo svoje duchovnÌ aktivity
vypl˝tvajÌ na zemÏpis, kter˝ popisuje jako pouhou lok·lnÌ topografii.
TÏmito lidmi tÈmϯ aû opovrhuje, jelikoû se podle nÏj zab˝vajÌ jen partikul·rnostmi a nevöÌmajÌ si celku kosmu (391a17 a n·sl.). P¯irozenost
nÏjakÈho mÌsta, struktura mÏsta, kr·sa hory Ëi dÈlka ¯eky nejsou niËÌm
jin˝m neû jednotlivostmi, kterÈ mohou zajÌmat pouze lidi s malou duöÌ
(mikrocyx¯a, 391a23). Toto je z¯ejmÏ nejpolemiËtÏjöÌ pas·û prvnÌ kapitoly. Autor se snaûÌ p¯esvÏdËit Ëten·¯e, ûe d˘leûitÈ zkoum·nÌ nenÌ zkoum·nÌ zemÏpisnÈ Ëi topografickÈ, ale zkoum·nÌ filozofickÈ.
ZatÌmco prvnÌ Ë·st prvnÌ kapitoly byla naplnÏna platÛnsk˝mi motivy,
kritika zemÏpisu je vedena z prokazatelnÏ peripatetick˝ch pozic. RozdÌl
mezi bÏûn˝mi Ëi nahodil˝mi vÏci (t¢ tyxÕnta) a silnÏjöÌmi entitami (t¢
kre¯ttona) byl Aristotelem rozpracov·n v jeho Protreptiku a tato Ë·st
dÌla se n·m dochovala (fragment 27). Jen o nÏkolik ¯·dek pozdÏji se
AristotelÈs dost·v· ke kontrastu nahodilostÌ a teoretickÈho ûivota.
64
jirsa.pm6
PLAT”N, Symposium, 219a3; Respublica, 519b3, 533d2, 540a7.
20
5.4.2012, 18:11
21
PLAT”NSK… MOTIVY
AristotelÈs v Etice EudÈmovÏ definuje malost duöe Ëi malomyslnost
(mikrocyx¯a) jako neschopnost jedince Ñpovaûovat se za hodnÈho
velk˝ch vÏcÌ, aËkoli je jich spr·vnÏ hodenì65 a podobnÏ se vyjad¯uje
i v Etice NÌkomachovÏ (srov. 1107b23 a n·sl., 1125a 33 a n·sl.). Tento
v˝znam lze p¯ijmout i v r·mci pojedn·nÌ O svÏtÏ. ZemÏpisec m· schopnosti, aby se vÏnoval vzneöenÏjöÌ a boûskÈ filozofii, ale ztr·cÌ Ëas a sÌlu
ve studiu jednotliv˝ch ¯ek, mÏst a hor. ZemÏpisce udivujÌ jednotlivÈ nahodilosti, takûe o nich p¯em˝ölÌ aû p¯Ìliö, a z˘st·vajÌ mu skryty skuteËnÏ
velkÈ a mocnÈ vÏci v kosmu (391a23ñ26).
N·ö ˙div, kter˝m podle PlatÛna zaËÌn· kaûdÈ filozofov·nÌ (TheaitÈtos, 155cñd), by tedy mÏl b˝t vÏnov·n jen vÏcem, kterÈ ho jsou hodny.
Podle spisu O svÏtÏ jsou tÏmito hodnotn˝mi vÏci kosmos s·m a nejvÏtöÌ
vÏci v nÏm (tÂn Øn kÕsmÑ meg¯stvn, 391a25ñ26).66 TÏmito nejvÏtöÌmi vÏcmi mohou b˝t buÔ nebesk· tÏlesa, kter· jsou probÌr·na v n·sledujÌcÌ kapitole spisu O svÏtÏ, nebo z·kladnÌ principy, kter˝mi se kosmos
¯ÌdÌ a kterÈ jsou ohl·öen˝m tÈmatem celÈho spisu.
DuöevnÌ Ëinnost, kterou se badatel vztahuje ke kosmu, je nazvan· Ñteologizov·nÌì (ueolog≠v). Podle PlatÛna i Aristotela je Ñteologizov·nÌì
myölenÌm, kterÈ se vztahuje k bytnosti boha a svÏta.67 V pozdÏjöÌ, helÈnistickÈ dobÏ pak teologizov·nÌ znamenalo tu nejvyööÌ moûnou podobu
myölenÌ, kterÈ se vztahuje k nejvyööÌm a nejmocnÏjöÌm p¯edmÏt˘m.68
Alexandr, kter˝ byl p¯edurËen k tomu, aby se stal nejvÏtöÌm z kr·l˘, by
se podle tohoto textu mÏl vÏnovat pouze nejvyööÌ moûnÈ podobÏ filozofov·nÌ, jelikoû filozofie sv˝mi dary ocenÌ jen ty nejlepöÌ (391b5 a n·sl.).
5. Z·vÏr
Dva v˝öe interpretovanÈ texty byly zvoleny ke komparaci vzhledem
k jejich explicitnÌmu tÈmatu: vz·jemnÈmu vymezenÌ filozofie a zemÏpisu. Zar·ûejÌcÌ je mnoûstvÌ motiv˘, kterÈ podle mne vych·zejÌ z platÛnskÈ tradice. Ani jeden ze spis˘ rozhodnÏ nelze oznaËit za Ëist˝ produkt
65
ARISTOTEL…S, Ethica Eudemia, 1233a13ñ14.
Toto je dalöÌ z ne-aristotelsk˝ch moment˘ ve spise, protoûe podle De partibus
animalium, I,5, neexistujÌ v p¯ÌrodÏ û·dnÈ p¯edmÏty, kterÈ by nebyly hodny vÏdeckÈho z·jmu; za tuto p¯ipomÌnku dÏkuji Hynkovi Bartoöovi.
67
Nap¯. PLAT”N, Respublica, 379a6, a ARISTOTEL…S, Metaphysica, 983b29.
68
Srov. HANS STROHM, Aristoteles ñ Meteorologie. ‹ber die Welt, Berlin 1984, s.
278.
66
jirsa.pm6
21
5.4.2012, 18:11
22
JAKUB JIRSA
jednÈ filozofickÈ ökoly, avöak mohou slouûit mimo jinÈ jako doklad rozö̯enÌ platÛnskÈho motivu mor·lnÌ relevance vÏdeckÈho zkoum·nÌ i do
takovÈ oblasti, jako je zemÏpis.
Navzdory fragment·rnÌ povaze prooimia si lze poloûit ot·zku, jak si
jeho autor p¯edstavuje spr·vnÈ zemÏpisnÈ zkoum·nÌ a zda by se ve v˝sledku stejnÏ nejednalo o v˝klad odpovÌdajÌcÌ n·rok˘m pseudo-Aristotelova spisu O svÏtÏ.69 Na zaË·tku prvnÌho sloupce textu se sice hovo¯Ì
o Ñv˝kladu celÈ tÈto vÏdyì (I,2), coû by mohlo odkazovat na jistou obecnost a holistick˝ p¯Ìstup, kter˝ nach·zÌme ve spisu O svÏtÏ. SpojenÌ t∑q
”lhq Øpistµmhq Øp¯deijin podle mne znamen·, ûe je pot¯eba shrom·ûdit vöechny zemÏpisnÈ poznatky, a nikoli jen jejich omezenou, partikul·rnÌ Ë·st.70 Autor prooimia se tedy vyh˝b· nejradik·lnÏjöÌ n·mitce
proti zemÏpisu, kterou ve spise O svÏtÏ nach·zÌme: nezab˝v· se v˝kladem o nahodil˝ch jednotlivostech (391a18ñ24).
StejnÏ tak je v prooimiu naznaËen jist˝ vzestup Ëi stoup·nÌ badatelovy duöe, p¯i kterÈm autor hovo¯Ì o epinoia (II,18): zemÏ se nejprve rozkl·d· kolem badatele (parakeim≠nhq x„raq, II,6), aby byla n·slednÏ
pops·na jakoûto leûÌcÌ pod nÌm (fipokeimµnÉ x„rÇ, II,11). StejnÏ tak
hovo¯Ì spis O svÏtÏ o vzepÏtÌ duöe a cestÏ, kterou duöe za pomoci rozumu vykon·v· (391a11ñ16).
Dva sloupce prooimia, kterÈ jsem v˝öe interpretoval, vöak neobsahujÌ
û·dn˝ n·znak p¯ekroËenÌ zemÏpisnÈ roviny zkoum·nÌ. Text pojedn·v·
o metodologii zemÏpisnÈho b·d·nÌ: zemÏpisec v sobÏ musÌ urovn·vat
protich˘dnÈ smÏry, jimiû se vyd·v· jeho mysl (II,13ñ41), avöak tyto
smÏry se t˝kajÌ pouze b·d·nÌ o r˘zn˝ch Ë·stech zemÏ. Cel· vÏda (I,2) se
musÌ n·leûitÏ poskl·dat ze zkoum·nÌ o Ë·stech zemÏ, pouze neznal˝
(§nepistµmvn) by se snaûil uchopit ji v jednom v˝kladu celou (II,16ñ
17). Nikde se ale nehovo¯Ì o zkoum·nÌ Ñboûsk˝ch vÏcÌì, tj. kosmu a jeho princip˘, jak poûaduje prvnÌ kapitola spisu O svÏtÏ (391a15). V textu
prooimia nenalezneme û·dn˝ odkaz k nutnosti zaËlenit do celku vÏdy
takÈ kosmologii nebo aitiologii.
V obou textech je vöak dochov·na a zd˘raznÏna spojitost mezi vÏdou
a etikou. Z¯ejmÏ pod vlivem platÛnskÈ tradice spojujÌ oba naöe texty vÏdeckÈ pozn·nÌ s etick˝m v˝vojem badatelovy duöe. JednotlivÈ vÏdy nejsou hodnoceny jen s ohledem na Ñvzneöenostì sv˝ch p¯edmÏt˘ Ëi moû69
Za ot·zku dÏkuji anonymnÌmu recenzentovi List˘ filologick˝ch.
Tento v˝znam spojenÌ Ñcel· vÏdaì nach·zÌme nap¯. u PL”TÕNA, Enneades, V,9,8
a IV,3,2.
70
jirsa.pm6
22
5.4.2012, 18:11
23
PLAT”NSK… MOTIVY
n˝ hmotn˝ zisk (ten nenÌ v˘bec zmÌnÏn). Podstatnou Ë·st hodnocenÌ
tvo¯Ì vliv p¯edmÏt˘ zkoum·nÌ na badatelovu duöi a jejÌ podobu. V tomto
ohledu se takÈ jedn· o zajÌmav˝ doklad platonizujÌcÌch tendencÌ ve vÏdeckÈm diskurzu danÈ doby.71
Summary
THE PLATONIC MOTIVES IN THE PROOIMION
ON THE ARTEMIDORUSí PAPYRUS,
AND IN THE FIRST CHAPTER
OF THE PSEUDO-ARISTOTELIAN DE MUNDO
The main aim of the article is to present the interpretation of the prooimion on the Artemidorusí papyrus. Further, I compare it to the first
chapter of pseudo-Aristotleís treatise On the cosmos (De mundo). I argue that both text (though not the entire treatise On the cosmos) share
a common intellectual heritage of Platonism. I trace several motives
back to Platoís dialogues and illustrate how both texts entail a Platonic
conception of morally relevant forming of the soul in accordance with
object of its study.
Keywords: Artemidorusí papyrus; pseudo-Aristotle; De mundo; Platonic motives; ancient geography; soul
J A K U B J I R S A , ⁄stav filosofie a religionistiky, Filosofick· fakulta
Univerzity Karlovy, n·m. J. Palacha 2, 116 38 Praha 1,
[email protected].
71
Text vych·zÌ jako souË·st v˝zkumu podpo¯enÈho grantov˝m projektem GA»R
P401/11/0568.
jirsa.pm6
23
5.4.2012, 18:11