docAlmanach 1934-2009 - Masarykova městská nemocnice v Jilemnici
download 
Stížnost Transkript
Almanach 1934-2009 - Masarykova městská nemocnice v Jilemnici
mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 1 Masarykova městská nemocnice v Jilemnici 1934–2009 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 2 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 3 Masarykova městská nemocnice v Jilemnici 1934–2009 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 4 Redakční rada Mgr. Petr Maralík PaedDr. Jan Luštinec Jan Honka Ing. Ota Krejčí Mgr. Tibor Hájek Fotografie Anna Davidová, fotoateliér AD Foto Jilemnice, Jaroslav Feyfar, Jan Holeček, Jan Honka, Miloslav Kos, Petr Maralík, Zdeněk Mařas, Ivan Mikšovič, Pavel Simandl, Stanislav Šimůnek, Radek Paldus, Miroslav Šlambor, Josef Vejnar, Rudolf Zuzánek, „NEMSPOLY FOTO“ – fotokroužek, vedoucím byl MUDr. Tomáš Václ, archiv Krkonošského muzea Správy KRNAP v Jilemnici, archiv Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici, archiv vydavatelství Gentiana v Jilemnici, soukromé sbírky Jazyková úprava Mgr. Jiří Bašta Předtisková příprava Ing. Leoš Erben Tisk RETIP, s. r. o., Červený Kostelec www.nemjil.cz © Masarykova městská nemocnice v Jilemnici 2009 © Vydavatelství Gentiana 2009 ISBN: 978–80–86527–22–0 Seznam použité literatury: Pamětní spis k otevření nové Masarykovy všeobecné veřejné okresní nemocnice v Jilemnici, vydaný Okresním výborem v Jilemnici v lednu 1935 V kapitole „Součásti MMN se představují“, v části týkající se PhMr. Husáka, bylo čerpáno z vlastivědného sborníku Z Českého ráje a Podkrkonoší, 1996 Kronika města Jilemnice 4 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 5 Obsah: Úvod kap. 1 kap. 2 7 Z historie Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici 10 Zdravotní péče v Jilemnici od poloviny 18. století po vznik Masarykovy v. v. okresní nemocnice 12 Zrod Masarykovy v. v. okresní nemocnice 14 Rok vzniku nemocnice 1934 ve světle kroniky města Jilemnice 20 Nemocnice v době okupace, 1939–1945 „…malá, ale naše“ 22 1945–1992 26 Ze vzpomínek pamětníků Období okupace očima JUDr. Zdeňka Petze 30 Masarykova městská nemocnice v Jilemnici očima MUDr. Hynka Tišera 31 34 Ze vzpomínek laboranta Emila Stacha 37 Ze vzpomínek MUDr. Tomáše Šmehlíka 38 Ze vzpomínek laboranta Petra Hornycha 41 Ze vzpomínek Miroslava Šlambora, bývalého řidiče, údržbáře, sanitáře atd. 42 Ze vzpomínek Jiřího Kavana st., bývalého řidiče, údržbáře, sanitáře atd. 42 Ze vzpomínek paní Marie Karáskové Obrazová kronika kap. 4 Současnost Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici 43 44 64 Obnovení činnosti samostatné Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici 66 Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče v MMN 80 Součásti MMN se představují 82 Chirurgické oddělení a oddělení operačních sálů a centrální sterilizace z výroční zprávy z roku 2007 84 Anesteziologicko-resuscitační oddělení slovem MUDr. Patrika Toyi 86 Interní oddělení slovem MUDr. Martina Schmoranze 88 Neurologické oddělení slovem MUDr. Lucie Ježkové 91 Dětské a novorozenecké oddělení slovem MUDr. Michaely Jiřičkové 92 Gynekologicko-porodnické oddělení slovem MUDr. Zdeňka Vocáska 94 Rehabilitační oddělení z výroční zprávy z roku 2007 97 Oddělení nukleární medicíny slovem MUDr. Lenky Tylové 98 Hemodialyzační oddělení slovem MUDr. Alexandry Opluštilové 100 Radiodiagnostické oddělení slovem MUDr. Ivany Maškové 102 Oddělení laboratoře slovem RNDr. Bohušky Černé 105 Alergologická ambulance slovem MUDr. Václava Vrby 106 Diabetologická ambulance z výroční zprávy z roku 2007 107 Plicní a kalmetizační ambulance slovem MUDr. Renáty Soukupové 108 Ošetřovatelský úsek slovem Marie Seifertové 109 Lékárna slovem Mgr. Lenky Červené a Mgr. Milana Oláha 110 Sekretariát ředitele 112 Hospodářsko-technický úsek slovem Ing. Oty Krejčího 112 Pracovník technicko-ekonomického rozvoje a kontroly kap. 6 28 Ze vzpomínek MUDr. Aloise Stehlíka kap. 3 kap. 5 8 Jilemnice v letech 1860–1938 Zajímavosti Nej v MMN 115 116 118 Zajímavosti, které jsme zaslechli 119 Další zajímavosti 120 MMN v Jilemnici a umění 122 kap. 7 Fondy EU Regionální operační program NUTS II Severovýchod 124 kap. 8 Personální obsazení MMN v Jilemnici 130 Historie obsazení vedoucích funkcí 132 Seznam zaměstnanců k 1. 3. 2009 134 Seznam zkratek 140 Reklamní příloha 141 5 mmn270309:MMN 6 30.3.2009 13:19 Stránka 6 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 7 Úvod Vážení čtenáři, do rukou se Vám dostává historicky první almanach popisující historii jilemnických nemocnic až do současnosti. Po náročných přípravách a vlastním vybudování nové nemocnice je tato dne 17. dubna 1934 slavnostně otevřena. Nese hrdý název Masarykova nemocnice. Dne 1. ledna 1992 získává nemocnice opět svoji samostatnost a přijímá svůj původní název doplněný o přívlastek „městská“. K témuž dni se stávám ředitelem nemocnice a v nově vytvořených plánech rozvoje navazuji na vše předešlé a pozitivní. Odstranění „železné opony“ umožnilo jiné pojetí rozvoje nemocnice a současně si vyžádalo zásadní změny v projektech. K uskutečnění smělých plánů bylo třeba úzké součinnosti se všemi zdravotníky. To se podařilo díky primářům MUDr. Burketovi, MUDr. Kučerovi, MUDr. Kupkové, MUDr. Schmoranzovi, MUDr. Sladkému a MUDr. Tišerovi. Největším problémem, stejně jako v celé historii nemocnice, bylo zajištění finančních prostředků. Na podzim roku 1992 je zahájena rozsáhlá rekonstrukce a dostavba nemocnice. Veliké poděkování patří všem zdravotníkům, kteří absolvovali všechny stavební práce bez uzavření svých oddělení. Uzavření oddělení by totiž znamenalo významnou finanční ztrátu, kterou si nemocnice v době svého rozvoje nemohla dovolit. Tři projekty se staly výjimečnými a v té době ojedinělými v ČR. Byly to způsob financování projektu vybudování energetického hospodářství včetně nové plynové kotelny; způsob financování vybudování dialýzy; kombinace vysoce výkonných varných technologií s minimalizací nároků na prostorové objemy stavby stravovacího provozu. Díky těmto projektům se jilemnická nemocnice stala známou nejen v ČR, ale i v řadě postkomunistických zemí. Struktura nemocnice ve své novodobé historii prodělala řadu změn. Zdravotnická záchranná služba, vytvořená v roce 1988, byla začleněna do krajské struktury ZZS. Z kojeneckého ústavu vzniklo Dětské centrum, které následně získalo svoji samostatnost. Dopravní zdravotní služba byla transformována do dceřiné společnosti Ambulance van Doornik – MMN, spol. s r. o., bylo vybudováno oddělení hemodialýzy, anesteziologicko-resuscitační oddělení společně s multioborovými jednotkami intenzivní péče, po více než 30 letech byla z Lomnice nad Popelkou do Jilemnice přestěhována neurologie, byla vybudována nemocniční lékárna, řada ambulancí byla privatizována, laboratoře byly sloučeny v jeden celek, činnost prádelny a úklidu byla zajištěna dodavatelským způsobem. Jilemnice se stala největší nemocnicí v okrese Semily. MUDr. Jiří Kalenský ředitel Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici Před nemocnici stojí ještě řada povinností, mezi něž patří vybudování dostatečného počtu parkovacích míst, oplocení areálu a obnova původně velmi citlivě vytvořeného lesoparku s odpočinkovými partiemi, provedení rekonstrukce dětského pavilonu a hospodářsko-technické budovy. A přirozeně s tím vším souvisí řádná údržba všeho již vytvořeného, spolu s trvalou modernizací vybavení, abychom našim dětem předávali nemocnici v dobrém stavu a pacientům poskytovali řádnou péči v odpovídajících podmínkách. Potřebný je i nový a podstatně větší objekt pro přechodné ubytování zaměstnanců nemocnice. V plánech nemocnice je i vybudování vlastního zdroje vody… Všem, kteří se podíleli na výstavbě nemocnice, na jejím rozvoji, na jejím provozu a na péči o nemocné, upřímně děkuji. Do budoucích let přeji nemocnici především hodně spokojených pacientů, spokojený a na vysoké odborné úrovni pracující zdravotnický personál s hluboce lidským pochopením pro potřeby nemocných a pochopení všech, kteří se na trvalém rozvoji nemocnice podílejí a budou podílet. Nechť tento almanach k 75. výročí vzniku Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici je ohlédnutím za uplynulým obdobím a přispěje k dalšímu rozvoji nemocnice a k povědomí nás všech o úsilí, které tomuto výročí předcházelo. V Jilemnici dne 17. dubna 2009 MUDr. Jiří Kalenský ředitel Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici 7 mmn270309:MMN 8 30.3.2009 13:19 Stránka 8 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 9 kapitola 1 Z historie Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 10 Jilemnice v letech 1860–1938 V Jilemnici bylo na konci 19. století nejvíce živo při pravidelných trzích na náměstí (1895) Východní část náměstí (1900) Kostel sv. Vavřince a budova občanské záložny (1902) 10 Chceme-li vznik jilemnické nemocnice zasadit do širšího společenského rámce, musíme se, jako u tolika dalších významných událostí té doby, vrátit na přelom padesátých a šedesátých let 19. století. Na sklonku Bachova absolutismu představovala Jilemnice město sice již národnostně uvědomělé a vyhraněné, ale politicky, kulturně a ekonomicky značně pasivní. Neexistoval zde ani jediný kulturní či vzdělávací spolek, výroba se tříštila v drobné řemeslné výrobě, absence místních peněžních ústavů pak omezovala uskutečňování obecně prospěšných akcí na minimum a omezovala i rozvoj podnikání. Pád Bachova absolutismu a oživení politického života v rakouské monarchii se velmi rychle projevily i v našem městě. Již v roce 1860 zde vznikly první spolky a jejich počet se záhy přiblížil ke třem desítkám. Nechyběly mezi nimi ani spolky hudební, divadelní a vzdělávací (ochotnický spolek Kolár, pěvecké sbory Branislav a Víla, Řemeslnická beseda, Dělnická vzdělávací jednota Havlíček a další), jež chtěly povznést „zakrnělé duševní vyvinutí bratří svých“. Mnohé spolky si kladly i cíle sociální a politické. Dokladem toho zůstává např. živý ohlas tábora lidu na Řípu stejně jako účast jilemnických na mohutných táborech lidu na Levíně a u blízkého lesa Brabence. Ruku v ruce se změnami politickými, kulturními i sociálními se začínalo oživovat také dění ekonomické. V šedesátých letech vznikl ve městě první peněžní ústav – občanská záložna – a téměř okamžitě začal hrát neobyčejně významnou roli. Po roce 1888 jej začala do určité míry zastiňovat nově založená městská spořitelna. Rodily se také první větší, zatím většinou textilní podniky, ale pevnou pozici si nadále udržovala řada drobných firem, fungujících na základě modifikovaného nákladnického systému a prosazujících se při malém rozsahu výroby hlavně nevšední kvalitou výrobků. Nelze přehlédnout, že Jilemnice, odloučená od hlavních dopravních tras a říčních toků jako nenahraditelných zdrojů vody, se v průmyslovém podnikání za lépe položenými okresními městy v bohatším vnitrozemí poněkud opožďovala. Intenzivně se začala rozvíjet turistika a propůjčila městu dosud netušený rozměr. V Jilemnici se roku 1889 zrodil v pořadí druhý mimopražský odbor Klubu českých turistů a pod vedením Jana Buchara a za významné podpory neobyčejně kultivovaného Jana hraběte Harracha začal budovat turistické cesty, noclehárny, vydávat turistické materiály atd. Po roce 1892, kdy nechal hrabě Jan na Jilemnicko dovézt první lyže, se prudce rozvíjela dosud nepatrná zimní turistika. Sportovní lyžaři zde založili první lyžařský klub na území našeho státu – Český krkonošský spolek Ski – a město se stalo významným ohniskem rozvoje našeho bílého sportu. Roku 1865 najdeme v Jilemnici a Jilmu (tedy bez Hrabačova) v 347 domech kolem 3 200 osob. Obchodníků „v plátně a bavlně“ bylo napočítáno 11, kupců se smíšeným zbožím 10, v přízi 4, se střižním zbožím 2, se suknem 2, podomních obchodníků 20, obchody s kůžemi 2, s obilím 4, pekařů 14, koželuzi 2, krejčích 8, obuvníků 32, truhlářů 8, zámečníci 4, kováři 2, klempíři 2, mydláři 3, barvířů 6, pernikáři a zároveň cukráři 3, cvočkaři 3, pilař 1, soustružníci 2, bednáři 2, hodináři 3, řemenář 1, sedlář 1, kloboučník 1, knihař 1, punčochář 1, jirchář 1 (vyráběl např. rukavičky, střevíce z jemně vydělávané kůže), provazníci 2, sklenář 1, kožešníci 4, řezníků 5, brdař 1, paprskáři 2, stavitelští mistři 3, kominík 1. Dále se uvádí 1 lékárna, 3 lékaři, 3 porodní báby, 4 učitelé. Nechyběl vrchnostenský pivovar, 9 hostinců, 2 vinárny, 4 kořaleční sklady, 3 trafiky, 7 pojišťovacích jednatelství. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 11 Nejvíce zde byla zastoupena řemesla spojená s tkalcovstvím (r. 1870 na 334 stavech tkalcovalo 320 tkalců); značné procento tvořili obchodníci, neboť Jilemnice byla přirozeným i správním centrem široké spádové oblasti západních Krkonoš. Velmi úzkou vrstvu zatím tvořila inteligence. Omezovala se na panské, okresní a městské úředníky a pouhé čtyři učitele jediné jilemnické školy. Struktura této části obyvatelstva se však začala velmi rychle měnit. V celé druhé polovině 19. století procházelo město více či méně dynamickým vývojem, omezovaným pouze nedlouhými krizemi. V úspěšném trendu pokračovalo také po I. světové válce. Vytvoření republiky přivítalo české Jilemnicko (na rozdíl od převažujícího německého etnika ve středních a východních Krkonoších) s nadšením. Proto Jilemnice vstoupila do meziválečného období sice vysílena, ale se značným optimismem, a to tím spíše, že se městská spořitelna postupně stala jedním z nejvýznamnějších bankovních ústavů severních Čech a dotovala řadu velkých, městu i okresu prospěšných akcí. S jejím přispěním vznikla nová budova textilní školy, hospodářské školy, ale také např. nová expozice muzea; do řady obcí nechala zavést telefon, podporovala chudé studenty atd. Rodily se i další zajímavé stavby – podle návrhu znamenitého architekta Františka Roitha se postavila esteticky kvalitní státní úřední budova (pošta), podnikatelé vybudovali řadu zajímavých staveb v dnešní ulici Jana Harracha (např. dům čp. 132 s vinárnou, Kobrův obchodní dům, Nyčovu cukrárnu). Ve Valdštejnské ulici si MUDr. Jiří Fischer postavil pro lékařskou praxi i obytné účely vynikající funkcionalistickou vilu podle projektu arch. Václava Kolátora. Připravovala se stavba gymnázia, divadla, ale tyto plány zůstaly vzhledem k rychle se zhoršující ekonomické i politické situaci pouhým torzem. Na periferii města se začaly rýsovat příjemné vilové čtvrti (Spořilov, Revoluční čtvrť, Nouzov). Vše dosvědčuje, že město mělo povětšinou kvalitní a zodpovědné představitele, kteří Jilemnici vedli správným směrem. Připočteme-li, že se dále zlepšovaly služby, doprava (vedle modernizovaných vlakových spojů se zrodila doprava autobusová, rychle sílil i automobilový provoz), zkvalitňovaly se silnice (nejvýznamnějším počinem se stalo otevření Masarykovy horské silnice z Hrabačova na Krkonoše v roce 1936), můžeme meziválečný vývoj města označit jako výrazně pozitivní a lze jen litovat, že jej násilně přerval následující historický vývoj. V Jilemnickém okrese začalo v meziválečném období výrazně ubývat obyvatel: Zatímco v roce 1900 tu napočítali více než 50 tisíc osob, v r. 1930 jich bylo už pouze necelých 42 tisíc. Důvodem odchodu se zpravidla stávaly příznivější ekonomické podmínky ve vnitrozemí. Počet obyvatel v samotné Jilemnici však stoupal: v roce 1930 činil 3 858 lidí (oproti 3 592 v r. 1900), kteří žili v 505 domech. (V tehdy ještě samostatném Hrabačově žilo ve 108 domech 659 obyvatel a jejich počet se zmenšoval.) Změnila se sociální struktura obyvatelstva. I když Jilemnice zůstala především městem řemeslníků a drobnějších obchodníků, s rozvojem průmyslu výrazně přibylo dělnictva a inteligence. Podstatně se zvýšil počet úředníků a zejména pedagogů (ze čtyř učitelů v roce 1865 na přibližně stovku v meziválečném období). Vila MUDr. J. Fischera – dnes sídlo základní umělecké školy (2009) Dům MUDr. J. Vejnara na náměstí (1913) Jan Luštinec Dům MUDr. J. Vejnara na náměstí v Jilemnici (2009) 11 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 12 Zdravotní péče v Jilemnici od poloviny 18. století po vznik Masarykovy v. v. okresní nemocnice První doklady systematičtější zdravotní péče pocházejí z 18. století a zasloužil se o ni hraběcí rod Harrachů. Hrabě Alois Tomáš Raimund nechal totiž roku 1710 v Horní Branné vystavět špitál pro šest chudých mužů a šest chudých žen. Dostalo se jim zde bezplatného zabezpečení včetně stravy a oděvu (nosili modré kabáty s hraběcím erbem na prsou). Ročně navíc každý obdržel služné 58 zlatých 42 krejcarů. Měli jedinou povinnost – pokud to ovšem jejich zdravotní stav dovoloval – odebrat se vždy v 15 hodin po úderu zvonu na špitální věžičce do špitální kaple sv. Aloise k modlitbám. Když se nebezpečná nemoc objevila na Jilemnicku, vydal vrchní nařízení, jež dobře ilustruje dobové poměry, a proto je zde celé citujeme: „Níže psaným právům vesnickým a vejchozním obce! Poněvadž nemoc cholera již také na panství jilemnickým, a sice v Roztokách, v Mříčný a v Poniklý, pak v obci Peřimově, jenž s Mříčnou hraničí, – vypukla, – tak se ta již oznámená vysoká nařízení tímto připamatujou a právám vesnickým ouhlavně především jiným k uposlechnutí nařizuje. 1ní: Ty ve předešlém roce v obcích držaných komisích určení a ustanovení čtvrtníci mají každodenně ty jim poukazané domy projíti, a zdali obyvatelé zdraví jsou, se přesvědčiti; jak brzo čtvrtník neb právní osoby seznají, že se někdo roznemocněl, tak to má právo ihned lékařovi oznámiti, a tento musí, když známky od cholery se okážou, ihned zprávu v Pace ostávajícímu lékaři od tohoto okršleku co nejčerstvěj pod jeho těžkým odpovídáním skrze posla zaslati, a obec má ihned pár o(k)šírovaných koňů pro něho poslati. 2he: Všecka nařízení, která lékař okršleku aneb ranhojič dá, jsou k uposlechnutí a k vyplnění. 3tí: Líky neb medicíny se z líkárny aneb z apatyky pro chudé zdarma proti lékařskému oučtu vydají. 4te: V takových domách neb staveních, kde více famílií pohromadě ostává, musí se lid rozděliti a se do takových obydlí, kde více placu jest, rozkvartýrovati. Harrachovský špitál v Horní Branné po přestavbě z r. 1878 V době sedmileté války vydal hrabě Arnošt Quido nařízení, jimiž výrazně ulevil strádajícímu obyvatelstvu. Skupině „bídných nemocných, kteří žádné pomoci odnikud se nadíti nemohou,“ zajistil neprodleně pomoc. Povolal na jilemnické panství věhlasného lékaře Jana Kittla. „Má být posílán od vesnice k vesnici a nařizuje se mu, aby zámožné i chudé nemocné ošetřoval, starému jilemnickému lékaři neprodleně zprávy podával, po dohodě s ním urychleně potřebné léky předepsal a okamžitě je zvláštními posly do vesnic farářům, případně rychtářům nebo učitelům rozeslal. Léky pro chudé budou zaplaceny z panského důchodu. Chudí a opuštění dostanou navíc denně po libře hovězího masa, a ti, kdo již maso požívati nemohou, dostanou alespoň řádnou masnou polévku.“ Zvláštní zdravotnická opatření byla nařizována v dobách velkých epidemií – omezoval se pohyb obyvatelstva, zvýšenou měrou se dbalo na hygienu, ovšem v rámci dobových představ. Netřeba jistě zdůrazňovat, že v lidovém prostředí byla tato nařízení nezřídka přijímána s nechutí či obcházena. V roce 1832 zasáhla město obrovská epidemie cholery. Již v předchozím roce opakovaně upozorňovala krajská i vrchnostenská nařízení na nezbytnost zlepšení hygieny. Jilemnický vrchní Novák nařizuje na základě krajských oběžníků, aby byly zasypávany kaluže močůvky, aby se zakrývaly záchodové jímky a z přelidněných bytů, kde vznikají „zdraví škodlivé výpary“, byla část obyvatelstva přemístěna. 12 5te: Ty na choleru zemřelé se musejí 3 hodiny v posteli nechati, pak ale do od mrazu chránící komory položit a s húněj neb plachtou dobře přikrejti; světnice, v které nemocný zemřel, musejí se vyčistit, provětrovat a s octem vykouřiti; podlaha se musí umejt, sláma, na který nemocný ležel, spálit, a sice na prostranným místě, šatstvo, která k praní jest, vyprat, a které nejni k praní, na víter vyvěsit. 6te: Prohlížení na choleru zemřelých těl se musí skrze lékaře předsevzíti. 7me: Musí se pro takové, jenž žádného bytu nemají, obzvláště pak pro cizé na choleru nemocné, nějaký stavení s potřebnýma postelema a potřebností připraviti. 8me: Musejí se dva krankenvartři neb posluhovači k hlídání a sloužení nemocných (!) ustanoviti, které od lékaře vyučované budou. 9te: Jestli se ve obcích nuzné neb chudé, které žádnou pomoc nemají, vynacházejí, tak se mají takové duchovnímu pánu oznámiti, a ( j)menovitě udati, a to od velebného pána a práva vesnického podepsané poznamenání ihned se k ouřadu odevzdati, kdež se napotom pro takové chudé žitná mouka na polívky jakožto almužna udělí. 10te: Možnější obyvatelé mají nouzi trpícím chudým s potravou každý týhoden přispěti, což se již beztoho v mnohých obcích bez nucení stává; rychtářové se tímto poukazujou, toto nařízení ihned obyvatelům oznámiti, a aby takové se uposlechlo, starost míti. V Jilemnici dne 21ho Apríle 1832 E. Novák Vrchní“ (SOkA Semily, AMJ, i. č. 285, sign. XXII, karton 9) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 13 Nařízení se však většinou míjela účinkem a cholera si v Jilemnici denně vyžádala sedm až devět obětí. Datum zřízení prvního jilemnického „špitálku“ (kronika uvádí i označení chorobinec, chudobinec, nemocnice) neznáme. Podle Kazdovy kroniky víme, že v letech 1830–1871 sídlil v domě čp. 65 na vysokém břehu v dnešní ulici Na Vrších. Péče zde byla nesrovnatelně horší než v hraběcím špitále v Horní Branné. O nemocné se zde nějaký čas staral, jistě při občasných návštěvách místního lékaře, František Mládek, původním povoláním tkadlec. Rád pil a pak si podle kronikářova svědectví počínal jako blázen. Později (to ovšem svou funkci již dávno nevykonával) skutečně v blázinci skončil. Nemusíme jistě zdůrazňovat, že takovéto zařízení bylo pro občany ztělesněním nejhoršího utrpení a skončit ve špitálku se rovnalo naplnění jednoho z nehorších možných údělů. Proto se každý, kdo jen trochu mohl, odchodu do chorobince zuby nehty bránil. Skromný objekt však svému účelu z mnoha důvodů přestal vyhovovat. Proto byla v letech 1871–72 nákladem 2 650 zlatých (dřevo se bralo z obecního lesa, cihly z obecní cihelny) postavena nová nemocniční budova (označovaná občas opět jako špitálek či chorobinec). Nesla čp. 261 a stávala v Roztocké ulici jižně od míst, kde nyní najdeme prodejnu potravin p. Klímy a pořízeno do ní bylo osm postelí, stůl a židle. Svým charakterem představovala spíše chorobinec a vbrzku byla přeměněna v obecní chudobinec. Ti, kteří jen trochu mohli, si museli vypomáhat žebrotou… Ve městě v té době působili tři lékaři, tři porodní báby a jeden lékárník. Město Jilemnice mělo rovněž jednu z prvních lékáren v regionu. Svému účelu zde sloužila Šallerova lékárna na náměstí, zřejmě od r. 1817. Péči o nemocné sloužil rovněž dům dr. Feyfara čp. 240 ve Valdštejnské ulici. V roce 1916 byla část zdravotní péče o raněné organizována také v improvizovaném lazaretu v místní sokolovně. Šallerova lékárna na náměstí (1897 a 2009) Dnešní Masarykova městská nemocnice v Jilemnici měla svého přímého předchůdce. V roce 1877 byla vybudována první skutečná nemocnice znamenající zásadní zlom v péči o nemocné. Dobové prameny poznamenávají, že široko daleko takové nebylo. Sídlila v čp. 263 v ulici Geologa Pošepného. Dnes je zde ortodontické centrum, mj. sídlo společnosti Stomal, spol. s r. o.; budova byla zvýšena o jedno patro. Jan Luštinec Provizorní lazaret v jilemnické sokolovně v roce 1916 Dům MUDr. Jaroslava Feyfara čp. 240 ve Valdštejnské ulici (1910 a 2009) 13 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 14 Zrod Masarykovy v. v. okresní nemocnice V „Pamětním spisu“ z roku 1935 k otevření nové Masarykovy všeobecné veřejné okresní nemocnice v Jilemnici správce Josef Ševčík uvedl: Okresní nemocnice v ul. Geologa Pošepného (dole u pošty) ke svému účelu sloužila od r. 1876 do roku 1935 Vzácná fotografie z počátků budování nové nemocnice. Pro mnoho lidí se stavba stala skutečným dobrodiním, neboť v době hluboké hospodářské krize vytvořila řadu pracovních příležitostí. Přestože mechanizace dosahovala zatím dosti nízké úrovně a základ tvořila namáhavá ruční práce, rostlo dílo velmi rychle a v neobyčejně vysoké kvalitě. 14 „Přirozeně, že tato péče nemohla být prováděna dostatečně, a tak se již v roce 1855 usnesl obecní výbor v Jilemnici jednomyslně žádati, aby byla zřízena v Jilemnici okresní nemocnice. I ostatní obce okresu Jilemnického se dožadovaly, aby byla zřízena v Jilemnici okresní nemocnice, takže společnou akcí všech obcí okresu Jilemnického nabyla otázka zřízení okresní nemocnice ponenáhlu určitějších forem. Nově zřízené okresní zastupitelstvo se proto ve schůzi, konané dne 12. srpna 1865, usneslo postaviti okresní nemocnici v Jilemnici z různých fondů, buď zřízených neb věnovaných k tomu účelu. Teprve však v roce 1876 byla postavena okresní nemocnice nákladem as 25.000 zl. stavitelem Pošepným z Jilemnice. Výnosem býv. c. k. ministra vnitřních záležitostí ze dne 3. března 1877, číslo 2694, byla tato okresní nemocnice prohlášena za všeobecnou a veřejnou a dne 31. března téhož roku otevřena. Primářem byl ustanoven MUDr. Josef Petřík a po jeho úmrtí od roku 1898 obvodní lékař v Jilemnici MUDr. Josef Vejnar. Její kapacita se brzy naplnila a stala se prostorově nedostačující, a tak byl k tehdejší budově nemocnice postaven v roce 1894 stav. Josefem Pošepným z Jilemnice isolační pavilon. Takto zřízená okresní nemocnice mohla vyhovovati svému účelu jenom v prvých dobách svého trvání, a tak již v roce 1904 se jedná o rozšíření a později i o stavbu nové nemocnice i z toho důvodu, že v bezprostřední blízkosti dosavadní nemocnice jest projektována c. k. erárem stavba soudní budovy v Jilemnici. Hledány proto vhodné pozemky pro stavbu nové okresní nemocnice, leč světová válka znemožnila uskutečnění tohoto díla. Na myšlenku stavby nové nemocnice nebylo zapomenuto ani v době války světové. Jednalo se totiž o postavení zvláštního pavilonu pro tuberkulosní vojíny. Tento pavilon měl býti postaven ze státní subvence na pozemcích příští nové nemocnice a měl býti její součástí. Jeho stavba měla býti uskutečněna na pozemcích pp. Knoblocha, Františka Kynčila a Ant. Kynčila v Jilmu proti kapličce, které byly k témuž účelu okresním výborem zakoupeny. Na stavbu pavilonu byly zhotoveny náčrtky s přibližnými rozpočty a technické oddělení zemského výboru mělo vypracovati detailní plány stavební. Zoufalý válečný zápas Rakousko-Uherska však vyžadoval ode všech technických úředníků činnost pro účely válečné a nezbývalo tudíž času na dokončení díla, které mělo sloužiti svému účelu i v míru. Vypracování plánů nebylo proto dokončeno a k stavbě uvedeného pavilonu, který měl býti základem nové nemocnice, nedošlo. V roce 1922 zabývala se okresní správní komise na doporučení ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy myšlenkou postaviti lidový ústav pro sociální péči zdravotnictví v Jilemnici. I tato budova měla býti součástí budoucí nemocnice a byla předmětem jednání i v roce následujícím. V roce 1924 však na doporučení zemského výboru byla zřízena v tehdejší nemocnici v infekčním paviloně léčba pro tuberkulosní muže nákladem 30.000,– Kč, věnovaných k tomu účelu zemským správním výborem. Při této příležitosti bylo poukázáno na nevýhodnost myšlenky chtíti spojiti ústav pro zdraví lidu, sociální péči a snad i jiné podobné instituce v jedno s nemocnicí v projektovaném pavilonu v nemocniční zahradě. Pro- mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 15 to bylo usneseno, aby projektovaný pavilon sloužil jen účelům nemocničním jako organický celek tehdejší nemocnice a to jako pavilon pro tuberkulosní. Dosavadní nemocnice trpěla četnými vadami a nedostatky, na něž byl okresní výbor politickými úřady a zemským výborem při občasných prohlídkách upozorňován. Trpěla naprostým nedostatkem místa, a bylo proto nutno vážně uvažovati o jejím rozšíření. Toto však bylo ztíženo, ba znemožněno tím, že nemocnice ležela uprostřed města ve středisku nejživější komunikace. Bylo proto ve schůzi okresní správní komise ze dne 17. ledna 1925 upuštěno od rozšíření dosavadní staré nemocnice a usneseno postaviti nemocnici novou. Komise pro stavbu nemocnice obstarávala a vyřizovala v té době všechny přípravné práce stavební a žádala – aby mohla v těchto pracích dále pokračovati, totiž: vyhledati vhodné místo stavební, předběžně vyjednávati s vlastníky pozemků, dáti vypracovati náčrty, plány a rozpočty – o uzavření výpůjčky v částce Kč 1,000.000,– která byla také okresní správní komisí u Městské spořitelny uzavřena. Předmětem dlouhého vyjednávání bylo získati vhodné místo stavební. V úvahu přicházela tato místa: Na Kozinci, v Jilmu, u Odborné školy hospodářské směrem jižním a konečně pozemky mezi Odbornou školou hospodářskou a velkostatkem Harrachovým, které byly uznány za nejvhodnější. Po zjištění, že budou státi celkem Kč 150. 000,– bylo usneseno je koupiti za podmínek velkostatkem stanovených a žádáno k uzavření koupě, předcházelo dlouhé vyjednávání okresního výboru a velkostatku s Pozemkovým úřadem v Praze. Bylo nutno intervenovati v Praze u Pozemkového úřadu i u zemského výboru v záležitosti schválení nového místa stavebního. V té době nastupuje místo za odstoupivšího primáře MUDra. Josefa Vejnara nově jmenovaný primář MUDr. Ladislav Petrlák, jehož příchodem po úpravě tehdejší nemocnice na nemocnici chirurgickou stoupá stav léčených nemocných. Jeví se tudíž potřeba započíti co možno nejdříve se stavbou nové nemocnice. Proto koncem roku 1926 zadáno architektovi Václavu Frýdovi, staviteli v Jilemnici, vypracování náčrtků na stavbu nové nemocnice. Dne 18. března 1927 se konala na místě úřední komise pro schválení pozemků nové nemocnice mezi Odbornou školou hospodářskou a Harrachovým velkostatkem. Po vykopání sond a po celkovém zhlédnutí byl uznán tento pozemek pro stavbu nemocnice za velmi vhodný. Zhotovení plánů podle pokynů zemského výboru a činitelů ministerstva zdravotnictví, s ohledem na potřeby nemocnice, bylo zadáno arch. V. Frýdovi, který je v měsíci září 1927 předložil okresní správní komisi. Projekt arch. Frýdy se zdál býti okresní správní komisi příliš nákladný a nad poplatní schopnost okresu, a proto přezkoušení projektu a rozpočtu nové nemocnice, předloženého arch. Frýdou, bylo svěřeno Ing. M. Tryznovi z Jilemnice. Tento byl přijat za administrátora stavby s podmínkou, že po přezkoušení projektu a rozpočtu i cenově, po provedení restrikcí, event. po vypsání ofert. řízení odstoupí, jestliže z jakýchkoli důvodů od stavby bude upuštěno, nebo se stavbou nebude započato nejdéle během měsíce května 1928. Ing. Tryzna byl pověřen potom vypracováním nového náčrtu na chirurgicko-interní pavilon s větší obložností a podle něho vypracoval stavební plán a rozpočet. Dle těchto stavebních plánů bylo vypsáno ofertní řízení na stavbu chirurgicko-interního pavilonu. Zadání stavby chirurgicko-interního pavilonu bylo stále odkládáno, poněvadž se čekalo do doby, kdy bude schválen okresní rozpočet zemským výborem a rozhodnuto o přídělu Budovy postavené v první fázi výstavby. Shora: chirurgicko-interní pavilon, hospodářsko-administrativní budova, prosektura a dezinfekce 15 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 16 Kotelna a strojovna v době otevření nemocnice (1934) Operační sály (1934) 16 z fondu. Konečně ve schůzi okresní správní komise, konané dne 21. listopadu 1928, stavba chirurgicko-interního pavilonu byla zadána arch. Frýdovi, stav. z Jilemnice. Žádané změny v projektu měly býti projednány před zahájením stavby. Tímto zadáním stavby chirurgicko-interního pavilonu bylo vlastně rozhodnuto o vybudování nové nemocnice. Stavba rozvržena etapově podle jednotlivých pavilonů, ježto nebylo schváleného projektu. U ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy v Praze byla opatřena na stavbu subvence v částce Kč 1,080.000,– její schválení bylo však zamítnuto výnosem min. financí v Praze dne 24. ledna 1933. Dne 16. července 1930 nastupuje jako administrátor stavby arch. Karel Šťásek z Horní Branné. Došly schválené plány chirurgickointerního pavilonu, nově vypracované arch. Frýdou, a tak bylo započato se stavbou. Stavba úspěšně pokračovala, takže ještě téhož roku, 10. prosince 1930, byly zadány řemeslné práce v tomto pavilonu. Vrchním stavebním dozorem na práce stavitelské a řemeslné v novostavbě této nemocnice pověřen zemským úřadem p. Ing. arch. Karel Tymich, na zařízení strojní pak p. Ing. MUDr. Jan Dürrschmied. Mimo to ustanovena stavební komise, jejímiž členy byli zvoleni: předseda p. okresní hejman Josef Rymeš a členové, ředitel tkalcovské školy v Jilemnici a dosavadní referent stavby p. Robert Kaván, lakýrník v Jilemnici, kteří setrvali v této důležité a odpovědné funkci až do konce stavby. Koncem roku 1931 byly vyčerpány veškeré hotovosti získané výpůjčkami k stavbě chirurgicko-interního pavilonu, takže na něm byly zastaveny práce stavitelské. Nebylo ani potřebných peněz ke krytí nákladů spojených se zhotovením náčrtků a plánů pro pavilon hospodářsko-administrativní. Na dostavbu pavilonu chirurgicko-interního a na stavbu hospodářsko administrativní budovy, prosektury, čisticí stanice, venkovské kanalisace, oplocení a úpravu terrainu byla uzavřena zápůjčka do výše Kč 3,962.000,– u Městské spořitelny v Jilemnici. V dubnu 1932 byla tato zápůjčka zemským úřadem schválena za výhodných podmínek pro okres. Země se totiž zavázala platiti sama amortisační splátky dotud, dokud nebude okres soběstačný. Povolením této zápůjčky bylo umožněno pokračovati ve stavbě chirurgicko-interního pavilonu a dne 27. června 1932 mohla býti zadána stavitelská práce hospodářsko-administrativní budovy, prosektury a čisticí stanice architektu Václavu Frýdovi, staviteli v Jilemnici. V červenci téhož roku bylo započato se stavbou těchto budov a do konce roku byly v hrubé výstavbě dobudovány. Ve schůzi okresního výboru ze dne 18. ledna 1933 zadány řemeslné práce v budově hospodářsko-administrativní a prosektury, dne 22. února 1933 byly zadány práce instalační, zařízení ústředního topení, kanalisace, silnoproudové zařízení, zařízení kuchyně a prádelny. V červenci 1933 počal architekt Frýda se stavbou pavilonu infekčního, který byl do konce roku v hrubé výstavbě dobudován, a na jehož stavbu příslušný náklad má býti hrazen jednak z úspor, získaných různými šetrnostními opatřeními při stavbě předchozích budov, jednak přeměnou zápůjčky silniční v částce Kč 310.000,– na zápůjčku k výstavbě infekčního pavilonu. K stavbě tohoto pavilonu velmi značně přispělo ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy finanční podporou ze zdravotní přirážky dosud v částce Kč 95.000,– a podporou z epidemické dotace dosud v částce Kč 50.000,–. Dalšími podporami ministerstva zdravotnictví a tělesné výchovy, na které okres pevně spoléhá a s nimiž počítá, bude umožněno plně uhraditi náklad na stavbu tohoto pavilonu, nutného pro zdejší horský kraj.“ mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 17 V lednu 1934 bylo zakoupeno vnitřní zařízení do budovy chirurgicko-interní, hospodářsko-administrativní a do infekčního pavilonu. Na jaře 1934 byly zadány řemeslné a jiné práce pro infekční pavilon a v dubnu 1934 kolaudační komise Zemského úřadu v Praze povolila přestěhovat nemocniční provoz do nových budov. Před zprovozněním byly nové budovy zpřístupněny k prohlédnutí veřejnosti. Dne 17. dubna 1934 byli do nových prostor přestěhováni nemocní a nemocnice prakticky zahájila svou činnost. Tento datum byl označen za den vzniku nové Masarykovy nemocnice. V Pamětním spisu k otevření nové Masarykovy všeobecné veřejné okresní nemocnice v Jilemnici z roku 1935 byl rovněž popsán okamžik oficiálního pojmenování nemocnice: Infekční pavilon (dnes dětské oddělení) byl postaven i díky úsporným opatřením při stavbě ostatních budov (1934) „Ve schůzi okresního výboru, konané dne 28. 2. 1930, bylo jednomyslně usneseno – u příležitosti 80-tých narozenin p. presidenta Československé republiky – požádati kancelář presidenta republiky, aby za jeho zásluhy o naší samostatnost, směla se nazývati projektovaná nemocnice ,Masarykova’. Vyřízení žádosti bylo oddáleno až do doby, kdy byla nemocnice úplně dobudována. Po dostavbě této nemocnice byla žádost opětována a výnosem Kanceláře presidenta Československé republiky v Praze ze dne 20. 12. 1934, č. D. 8/903/34, p. president Československé republiky svolil, aby okresní v. v. nemocnice v Jilemnici byla pojmenována ,Masarykova’.“ Nově vybudovaná nemocnice byla zásobována vodou z přípojky na hlavní vodovodní potrubí Na Drahách pod Kozincem. Vybudování nové přípojky řešilo rovněž jiný technický problém: město získalo nutné cirkulační vedení, které zaúsťovalo na vodovodní potrubí: dívčí škola — Sirotčí kolonie. Z historických pramenů vyplývá, že tato vodovodní přípojka byla nákladná, ale v zájmu dostatečného, spolehlivého a stálého zásobování nemocnice vodou nezbytná. Navíc byla její úhrada provedena z větší části z výnosu tzv. zdravotní přirážky, celá akce tolik nezatížila městský rozpočet. Celkové náklady na vybudování objektů nemocnice vč. vnitřního zařízení dosáhly výše 7,000.000 Kč. Úspěch to byl o to větší, že vybudování nemocnice probíhalo v období hospodářské krize a složité situace samosprávných celků, které se potýkaly s nedostatkem finančních prostředků. Všem, kteří se o vybudování nemocnice v této složité době zasloužili, patří velký dík. V roce 1934 byla nemocnice slavnostně otevřena. Arch. Karel Šťásek, administrátor stavby, k slavnostnímu otevření uvedl: „Novou Masarykovu nemocnici tvoří 5 samostatných budov, a to: chirurgicko-interní pavilon, infekční pavilon, hospodářskoadministrativní budova, prosektura s desinfekční stanicí a vrátnice s čistící stanicí a garáží. Na západní straně města byla koupena parcela, č. k. 909/3, 910/1, 908/4, 911/3 měřící 3 ha 48 a 49 m2. Půda staveniště se svahuje od severu k jihu. Pozemek jest oplocen na jižní straně železným plotem na betonové podezdívce, na ostatních stranách plotem z drátěného pletiva v železných rámech, zasazených do betonových sloupů. Hlavní vchod jest z ulice Metyšovy, kde jest umístěna vrátnice. Ve všech budovách jest elektrické osvětlení, spojení mezi jednotlivými budovami jest provedeno kabelem. Vodou se zásobuje z městského vodovodu samostatnou vodovodní přípojkou s připojením na hlavní řad ,Na Drahách’. Kanalisace jest vedena do městské kanalisační sítě. Před vpuštěním do městské kanalisace jsou odpadové vody čištěny ve stanici, kde jest umístěn přístroj na čištění chlorem. Vybavení nemocnice v roce 1934. Shora: pokoj nemocných, dětský pokoj, lůžkový výtah 17 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Prádelna a kuchyň (1934) Rentgen a sterilizace (1934) 18 Stránka 18 Chirurgicko-interní pavilon jest budova dvoupatrová se souterrainem o zastavené ploše 999 m2. Stojí uprostřed staveniště frontou obrácena k jihu. Hlavní vchod a schodiště jest uprostřed. Všechny pokoje pro nemocné jsou obráceny k jihu a jsou 1, 2 a 5lůžkové. Hlavním vchodem a schodištěm uprostřed v přízemí i v obou patrech jest budova rozdělena na dvě poloviny a tím dáno rozdělení nemocných podle pohlaví. Vzniká 6 oddělení, 3 pro muže a 3 pro ženy, z nichž každé je vypraveno vedlejšími místnostmi. Pokoje jedno a dvoulůžkové jsou opatřeny umývadly s teplou a studenou vodou. Pro pokoje 5lůžkové, po dvou v každém oddělení, jsou zřízeny zvláštní umývárny. Normální obložení tohoto pavilonu jest 112 lůžek. Některé pokoje jsou zařízeny jako pokoje třídní. V každém poschodí jest čajová kuchyňka a služební pokoj pro ošetřovatelku. Pokoje pro nemocné jsou opatřeny světelným signalisačním zařízením, které jest koncentrováno do služebních pokojíků. O nerušený transport nemocných jest postaráno lůžkovým výtahem, který jest přístupný z vestibulu a probíhá ze souterrainu přízemím i oběma patry. Ve II. patře jest umístěn pokoj pro rodičky, v prvém patře jest zřízena laboratoř. V téže budově ve zvláštním traktu, obráceném k severu, jsou umístěny operační síně, ve II. poschodí aseptická, v I. poschodí poloaseptická a převazárna. Obě operační síně jsou vybaveny takto: denní osvětlení děje se velkými okny v celé přední stěně, umělé osvětlení dodává jednak bezestinná lampa, jednak jest postaráno o nouzové osvětlení v případě poruch v silnoproudovém zařízení z akumulátorové baterie, která slouží též pro signální zařízení, telefony a hodiny. Stěny operačních síní jsou obloženy kachlíky, strop jest natřen emailovou barvou v barvě obkladů. Oba sály mají sterilisaci. Sterilisuje se parou z centrální kotelny. Vytápění obou operačních síní se děje teplou vodou (topení zimní) a parou (topení letní). V přízemí pod operačními síněmi jest umístěn Roentgenův přístroj. Jest vybaven universálním sklápěcím stativem pro prosvětlování a snímky, dále stolem stroboskopickým pro vyšetřování nemocných vleže a pro snímky s Buckyho clonou, dále stativem a stolem pro povrchovou therapii. K roentgenu přísluší samostatná temná komora s kompletním zařízením. V témže traktu jest místnost pro ozařování horským sluncem. Topení provedeno obdobně jako v operačních síních. V souterrainu budovy jsou umístěny léčebné místnosti, inhalace, sádrovna a připravuje se zařízení vodoléčby; dále jest zde pokoj pro neklidné nemocné s příslušenstvím a se samostatným vchodem. Mimo to jsou zde i byty personálu. Podlahy v pokojích jsou dřevokamenné, na chodbách zčásti dřevokamenné a zčásti terazzové, v místnostech operačních šamotové, v roentgenu a v místnosti pro ozařování horským sluncem gumové. Umývárny, čajové kuchyňky, koupelny a záchody jsou k severu. Topení jest centrální, teplou vodou. Pro snadnější styk instalováno jest telefonní zařízení o 9 telefonech, jednotný čas určují elektronické hodiny. Pavilon infekční jest budova jednopatrová o zastavené ploše 510 m2, ležící od chirurgicko-interního pavilonu na severozápad. Jest v ní umístěno 24 lůžek pro nemocné. Budova má 4 samostatná oddělení, každé se zvláštním vchodem, přičemž každé jest samostatně vybaveno. I tento pavilon jest vypraven jako budova chirurgicko-interního pavilonu. Hospodářsko-administrativní budova jest umístěna v jihozápadní části staveniště o zastavené ploše 856 m2. Obsahuje trakt administrativní. V přízemí jest kancelář primáře, správce, kanceláře správních úředníků, čekárna pacientů s vyšetřovnou a byt strojníka se zvláštním vchodem. V prvém mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 19 patře jest byt správce ústavu a pokoje sekundárních lékařů i personálu s příslušnými WC a koupelnami. V souterrainu pak 1 byt s příslušenstvím, sklepy a lednice. V traktu hospodářském jest umístěna kuchyně s umývárnou, místnosti pro čištění zeleniny, brambor atd., spíž, jídelna personálu, výdej jídel pro nemocné hlavní budovy a zvláštní výdej jídel pro nemocné pavilonu infekčního. Zařízení kuchyně má jeden sporák, 3 kotle na vaření parou z centrální kotelny a strojky k přípravě jídel, jakož i stroj na mísení těsta; všechny stroje jsou poháněny elektricky. Na straně druhé jest prádelna, sušárna, mandlovna, úpravna a žehlírna prádla, správkárna a místnost pro sklad. Vchody do prádelny jsou dva: pro příjem špinavého prádla a pro výdej čistého prádla. Zařízení prádelny se skládá z namáčecích kádí, pračky, máchačky, odstředivé ždímačky a kotle na vaření louhu. I toto strojní zařízení jest poháněno elektricky a vytápěno parou z vysokotlakého kotle, umístěného v centrální kotelně. V souterrainu jest kotelna se strojovnou, uhelna, dílna, hospodářské sklepy a skladiště. V této budově jest umístěna automatická telefonní ústředna pro 30 účastníků pro telefonický styk domácí i státní. Budova prosektury a desinfekce jest přízemní o zastavěné ploše 159 m2 v severním rohu staveniště. Obsahuje kapli, pitevnu a příslušenství. Samostatnou polovinu této budovy tvoří desinfekční stanice. V ní jest umístěn desinfekční aparát na celé lůžko. Příchod k němu jest se strany severní s infikovaným materiálem (strana nečistá), na protější straně jest místnost pro výdej desinfikovaných předmětů (strana čistá). Kromě desinfekce parou možno desinfikovati i parami formalinovými. Dále jsou zde umístěny lázně, převlékárna a WC. Aparát i budova se vytápí parou z kotle vysokotlakého, který jest v této budově umístěn. Budova vrátnice u hlavního vchodu jest přízemní o zastavěné ploše 150 m2 s bytem pro vrátného, vedle jest garáž a za ní čisticí stanice. Ústřední topení a ohřívání vody: voda pro ústřední topení, kterým jest opatřen pavilon chirurgicko-interní a pavilon infekční, se ohřívá ve dvou kotlích o celkové výhřevní ploše 106 m2. Ohřátá voda cirkuluje samočinně, při nedostatečné cirkulaci se pohání dvěma čerpadly. Vytápění budovy hospodářsko-administrativní, kuchyně a prádelny se děje parou o nízkém tlaku 0,2 atm. z kotle o výhřevné ploše 53 m2. Všechny kotle se vytápějí hnědým uhlím. Ohřívání vody užitkové se děje ve dvou ležatých ohřívačích parou z kotle topnými hadicemi v ohřívačích. Teplá voda jest zavedena do všech budov, do lázní, umyvadel (v pokojích nemocných, bytech, kancelářích), do kuchyně, prádelny atd. pod tlakem městského vodovodu. Všechny hlavní rozvody ústředního topení, rozvody páry i teplé vody jsou vedeny z kotelny pod stropy v místnostech souterrainu a mezi jednotlivými budovami ve zděných kanálech pod terainem, přičemž veškeré potrubí jest isolováno proti tepelným ztrátám. Dále jest v kotelně umístěn vysokotlaký kotel do 4 atm. pro vytápění, sterilisaci a přechodné vytápění operačních síní a roentgenu v budově chirurgicko-interního pavilonu.“ Nemocnice tedy byla otevřena, pacienti si užívali nebývalého pohodlí nových prostor a společně s lékaři výhod moderních přístrojů a vybavení. Na pozadí této slavnostní události Jilemnice žila svými běžnými radostmi a starostmi. Stavba byla vítanou příležitostí pro mnohé firmy, a ty ji potom dokázaly náležitě využít 19 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 20 Rok vzniku nemocnice 1934 ve světle kroniky města Jilemnice: Počasí Zima opět velmi nepříznivá. Sněhu málo, ochuzené restaurace a hotely na horách, které se zásobily na zimní sezonu, jež zklamala. Hosté přijížděli, aby se pobavili zimními sporty, nadarmo. Mrzlo většinou naholo, takže se dobře osvědčilo Ski klubem vybudované kluziště, které si vyžádalo postupně téměř 17.000 Kč. Bylo hojně navštěvováno. V polovině března nastalo mírné počasí, v dubnu se louky zazelenaly, koncem měsíce už bylo jaro v plném květu, hned za třešněmi zvláště v kraji rozkvétaly jabloně. Máj suchý a teplý poškodil značně v kraji úrodu, žhavé slunce všecko spálilo, ale u nás se vlnila na polích krásná žita, jaká jsme už po mnoho let neviděli. Teprve v červenci nastaly vydatné lijáky, jež pomohly v našem okolí okopaninám, a v lesích se urodilo takové množství hub, zvláště hřibů, že si každý odnášel z háje pořádnou kořist, jaké nebylo pamětníka. Červencová a srpnová vedra lákala lidi nebývalou měrou k vodě do Jizery v Horní Sytové, kam se též dojíždělo vlakem, a do Valteřic, kde mají nové sokolské koupaliště. Škoda, že nemáme vodu blíž. Velmi teplé a suché léto vykouzlilo na ovocném stromoví leckde v našem okolí druhé květy. Podzim byl z počátku mírný, později velmi sychravý, neobyčejně mlhavý a Vánoce už na zlost opět beze sněhu. Nemrzlo, budaři u plných spižíren nadávali jako špačci. Tentokrát i Ski klub zklamán, kluziště (zůstalo) bez ledu. Hospodářská situace Hospodářská situace se valně nezlepšila přes odvážné pokusy vlády s korunou čsl., které velmi zneklidnily společnost. U nás zvláště trpěl textil, stavební dělnictvo našlo práci u stavby v. v. nemocnice a při stavbě silnice na Krkonoše. Bohužel vzrůstala žebrota, potulnost různých muzikantů a zpěváků, ba i pašeráctví. V národním a politickém životě se rychle vše měnilo, mnoho událostí za hranicemi rozvířilo i hladinu našeho vnitřního života. V Rakousku těžce zápasí o absolutní moc Hitler, vzor, kam až může dospět blázen, hlásá-li tužby národa po světovládě. Belgie ztratila krále Alberta, zřítil se ze skály. Náš poměr k Polsku se velmi zhoršil po dohodě Becka s Německem. Španělsko zápasí dokonce s domácí revolucí, revoluce propuká i na Kubě. Všechny tyto události vyvrcholily atentátem na ( jugoslávského) krále Alexandra Sjednotitele v Marseille a ministra zahraničí Francie Louise Barthouva. Proto i náš 28. říjen vyzněl smutně, i oslavy naší národní hymny Kde domov můj? (Jubileum 21. 12. 1934.) Hospodaření města Výstavba Masarykovy horské silnice dala práci lidem z Jilemnice i širokého okolí Domy v Metyšově ulici (bývalá „sirotčí kolonie“) byly postaveny po 1. světové válce na počátku 20. let pro sirotky po padlých vojácích. Domy však svému původnímu účelu nesloužily, neboť si sirotky převzaly rodiny padlých a postaraly se o ně 20 „Poněvadž v tísnivých finančních poměrech neplnilo město finanční závazky a nesplácelo anuity z půjček po dobu 3 let, vzrostly nedoplatky z minulých let do výše, která původně zařazená do rozpočtu způsobila, že vykazoval schodek přes 1,500.000 Kč. Takto sestavený rozpočet nebylo možno uvést do rovnováhy. Bylo nutno hledat způsob, jak městu umožnit hospodaření v r. 1935 při splnění všech zákonných závazků. Vykázaný schodek řádného rozpočtu činil 471.701 Kč a měl být uhrazen výnosem nových, resp. zvyšovaných obecních poplatků a dávek: 1. z přechodného ubytování, 2. za úřední výkony, 3. za užívání veřejného statku a místa, 4. ze hry v karty, domino, kulečníku a kuželníku. Velmi neutěšené zprávy o hospodaření města měly vyvrcholit nečekanými výsledky zemské revize, která přijela náhle v polovici září. V krátkém čase trvání bylo zjištěno, že účetní, který byl na zdravotní dovolené, používal k soukromým účelům výnosu dávky ze zábav, ale zjištěnou částku 43.000 Kč uhradil knížkou městské spořitelny ve výši 39.000 Kč. Zbytek chtěl splácet. 19. 12. byla však zjištěna zpronevěra 100.000,– Kč od občanské záložny, jež byly určeny k provedení veřejných zařízení při akci stavby rodinných domků v Jubilejní a Knoblochově ulici a 20. 12. částka 174.981,70 Kč, poukaz z lomnické spořitelny na splátku účtu stavitele V. Frýdy. Tyto zpronevěry byly zakryty velikými nepořádky, jež v účetních záležitostech zemská komise zjistila a na něž upozorňovali i obecní revizoři účtů již po dlouhou dobu. Mezi občanstvem působily tyto události velký rozruch a nevoli, lidé přičítali nepořádkům vinu na zvýšení obecních břemen.“ mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 21 Bez zajímavosti nejsou ani poznámky o městské policii: „Výnos poplatků při výročních trzích činil 32.421 Kč, při týdenních trzích činil 17.891 Kč, flámenek 12.802 Kč (pokuty za nedodržení policejní uzavírací hodiny), almuženek 770,30 Kč, pokut 555 Kč, poplatky za noclehy ve věznici 73 Kč, dávky ze psů 5.281 Kč.“ „Bez peněz a přístřeší zadrženo v noci a poskytnuto noclehů v městské věznici 151 lidem. Ze státní stravovací akce vydáno 3.320 poukázek na potraviny, 380 na mléko, 2.480 na chléb, 196 na uhlí. Na nezaměstnané vybráno 250 Kč, na vánoční nadílku mládeže 2.122 Kč, almužníkům vyplaceno 1.696,70 Kč.“ V městě zjištěny též prázdné byty pro letní hosty a Jilemnice propagována jako letovisko v novinách obecním nákladem 300 Kč. Tato opatření se neminula účinkem a již po půl roce se konstatovalo v městském zastupitelstvu, že turistika letošního roku v Jilemnici stoupla značnou návštěvou cizinců a letních hostů, kterých bylo víc než v jiných letech. Státní autobusová doprava bude mít v Jilemnici stálý rezervní vůz, čímž bude také turistice pomoženo. Jeví se však nutná potřeba většího hotelu a turistických lůžek.“ Městská spořitelna Bucharova pamětní deska na štěpanické škole „Městská spořitelna, největší peněžní ústav v našem kraji, vykazovala za minulý rok vkladů 98.801.882,71 Kč. Počet vkladatelů na knížky se zvýšil o 651 a činí 23.062. Průměrný vklad na 1 knížku činí 4.145,78 Kč. Hypoteční půjčky vzrostly na 27.536.993,79 Kč, půjčky hypoték se státní zárukou se zmenšily splátkami o 93.093, 70 Kč, půjčky komunální se rovněž snížily splátkami o 346.223,44 Kč na 16.654.097,62 Kč. Městská spořitelna financovala stavbu nové nemocnice v Jilemnici, čímž pomohla okresu k novým hygienickým budovám. Její pomoc městu Jilemnici vine se všemi městskými zápisy jako zlatá nit a mluví za nejkrásnější slova. Jmění spořitelny vzrostlo za rok 1933 a činí 7.560.799,31 Kč.“ „Občanská záložna v Jilemnici, nejstarší peněžní ústav okresu, konala valnou hromadu 14. 2. 1934. Vklady na knížky v r. 1933 činily 41.850.578,92 Kč, poskytnuté půjčky 32.485.445,60 Kč, fondy 3.455.500 Kč, majetek v nemovitostech 984.700 Kč. Záložna má 340 členů a podíly za 150.400 Kč. Čistý zisk činil za rok 1933 141.181,64 Kč. Občanská záložna má filiálku ve Vrchlabí a sběrnu vkladů v Hostinném.“ „Občanská záložna v Jilemnici se rozhodla uctít památku zasloužilého čestného měšťana jilemnického, říd. učitele v. v. Jana Buchara, zasazením pamětní desky na škole v Doleních Štěpanicích, kde zvěčnělý dlouhý čas působil. Krojované spolky – sokolové, hasiči – občanstvo i hosté se shromáždili ráno u hrabačovské myslivny a v důstojném průvodu se ubírali ke škole v Doleních Štěpanicích. Pěvecké sdružení učitelů krkonošských zapělo Foerstrův sbor Oráč, starosta obce A. Kadavý uvítal přítomné a vřelými slovy vzpomněl řídícího Jana Buchara, který 41 let prožil v jejich škole, zanechav po sobě ty nejkrásnější vzpomínky. Obec jej jmenovala čestným občanem. Po řeči zástupce národní demokracie, Josefa Václavíka z Kruhu, promluvil předseda Občanské záložny Oldřich Hrubý. Po jeho řeči byla deska odhalena a Pěvecké sdružení učitelů krkonošských zapělo Smetanovo Věno. Předseda Oldřich Hrubý předal desku do péče místní školní rady v Doleních Štěpanicích. Přejal ji předseda míst. škol. rady a starosta Sokola Jarý. Slíbil, že ji budou vždy opatrovat s láskou a úctou, jakou si velký syn našich hor zaslouží. Foerstrovým sborem Soumrak a státní hymnou byla slavnost ukončena.“ Diskuse o stavbě reálného gymnasia Řeznický prapor a jeho svěcení „Otázka stavby st. reálného gymnasia po dokončení budovy nové tkalcovské školy ve veřejnosti neustávala. Ba hovořilo se i tak, kdyby prý radní páni měli dětičky s osvícenými hlavami, už dávno by prý gymnasium stálo, ale nač se tolik namáhat. Diskuse se dokonce dočkala tiskařské černě v „Týdnu horských okresů“ a byla prý s to poškodit zájmy této střední školy a nestavěla naše město do příznivého světla. Městská rada vážně pojednala o této otázce ve schůzi 20. dubna a rozhodla o zřízení gymnasia. K účelu stavby nové gymnasiální budovy věnovala obec Jilemnice pozemek v celkové výměře 8.358 m2 v ceně cca 280.000 Kč. Městská rada v Jilemnici má klidné svědomí, že zdejší obec ke své střední škole chová všecky sympatie, pečuje o její rozkvět a splní všecku povinnost k ní, jsouc si plně vědoma poslání této střední školy nejen kulturního, ale i národního. Stále rostoucí počet žactva svědčí, že ústav zdárně rozkvétá, že je zde na svém místě a že tak snadno zrušen býti nemůže, jak by si snad někdo v zjevné neb zakryté nepřízni přál!“ „Společenstvo řezníků a uzenářů, aby se jim dobře dařilo na zemi, uspořádalo na paměť padesátiletého trvání svého cechu a napotom společenstva řezníků a uzenářů na jilemnickém okrese pod záštitou městského zastupitelstva v Jilemnici a Zemské jednoty společenstev řezníků a uzenářů v Praze slavnost svěcení a rozvinutí společenstevního praporu v neděli 10. června 1934. Po vysvěcení zazněla státní hymna. Odpoledne věnováno nadále lidové veselici.“ Občanská záložna Propagace turismu a zimních sportů „Město, hodlajíc účinně propagovat turistiku a zimní sporty u nás, odhodlalo se zakoupit pro ten účel 1. obsah čísla propagačního měsíčníku ředitelství státních drah v Hradci Králové – ČSD, jež vyšlo 15. ledna a obsahovalo články: ,Pojedete do Krkonoš? Jeďte přes Jilemnici!’, ,Z dějin českého lyžařství v Krkonoších’, ,Jilemnice, české lyžařské středisko v Krkonoších – Lyžařský můstek v Jilemnici’. Číslo bylo vyzdobeno pěknými obrázky z Krkonoš, celkovým pohledem na Jilemnici, městskou radnicí, budovou stát. úřadů, fotografií řídícího učitele Jana Buchara aj. Zábava I když rok přinesl mnoho starostí, Jilemničtí užili také zábavy a radosti. V jilemnických sálech (ve dvoraně a Pod Lázněmi) bylo sehráno víc než 50 divadelních představení. Uskutečnilo se také několik koncertů, vynikající hudební zážitky nabízel i kůr kostela sv. Vavřince. Uspořádány byly dvě zajímavé výstavy – veřejnost si se zájmem prohlédla fotografie místních amatérů a velmi kvalitní prodejní výstavu skla. Uskutečnilo se několik zajímavých přednášek. Konaly se plesy, karnevaly, večírky. Bedlivě a s radostí se sledovala stavba nemocnice. Živě se diskutovalo o stavbě divadla a nové gymnasijní budovy. Velkou pozornost vzbuzovala stavba silnice z Hrabačova na Krkonoše. Okázale se slavil dětský den, 28. říjen, připomínalo se 250. výročí svěcení pramene Labe. Také sportu se dařilo. Inu, kdo žil v Jilemnici, určitě se nudit nemusel…! Z městské kroniky vybral a v nezbytné míře upravil Jan Luštinec 21 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 22 Nemocnice v době okupace 1939–1945, „...malá, ale naše“ Ještě ani nestačily vyrůst stromy v parku kolem budov a nemocnici čekaly těžké časy (1939) Nápis SS Lazarettabteilung Starkenbach na hospodářské budově překryl v roce 1943 původní název nemocnice V roce 1943 se musela nemocnice přesunout do budovy tehdejší hospodářské školy (dnes stará poliklinika) 22 V době okupace, v letech 1939–1945, nemocnice zpočátku zůstávala v podřízenosti Okresního výboru v Jilemnici. Při tehdejším zemském zřízení však do činnosti nemocnice významným způsobem zasahoval i Zemský úřad v Praze. Bylo zachováno sice jakési zdání samosprávy, kterou představoval tzv. okresní výbor, ale ve skutečnosti hrál okresní výbor ve vztahu k řízení nemocnice jen formální roli. V polovině roku 1942, v souvislosti se zrušením jilemnického okresu, zanikl okresní výbor zcela. Přímé řízení od tohoto okamžiku náleželo okresnímu hejtmanovi v Semilech, jímž byl známý MUDr. Schiepek, dle pamětníků označovaný jako představitel „vyvolené rasy“. Určité pravomoci patřily i nadále Zemskému úřadu (tzv. die Landesbehörde) v Praze. Ten rozhodoval např. o zaměření činnosti nemocnice, systemizaci lůžek, ustanovování lékařů, a také, což se zanedlouho plně projevilo, o osudu nemocnice. Pražský zemský úřad také prosazoval, aby byl zemský fond co nejméně zatěžován náklady nedobytného léčebného. To vše za situace, kdy vedení okresu i země bylo plně v rukou Němců. V čele nemocnice, která se v tomto období nazývala Všeobecná veřejná nemocnice, stáli primář MUDr. Ladislav Petrlák a správce Josef Ševčík. První z nich zodpovídal za lékařský úsek, druhý za hospodářsko-správní vedení. V nemocnici byli zpočátku ošetřováni a hospitalizováni jak němečtí vojáci, úředníci apod., tak čeští občané. S přibývajícími zraněnými a nemocnými německými vojáky Němci zabrali celou budovu, jak je uvedeno níže. Z hlediska organizačního uspořádání nebyly jednotlivé lékařské odbornosti specializovány, jako je tomu dnes. Existovalo zde všeobecné oddělení (zahrnující dnešní chirurgii a internu v nejširším slova smyslu) a bylo zde oddělení porodní, obě v hlavní budově. V této budově byla i vodoléčba, diametrie, elektroléčba a rentgen. Infekční pavilon byl umístěn v budově dnešního dětského oddělení. V něm byla také umístěna zemská léčebna plicní TBC. Zde byli léčeni dlouhodobě nemocní na základě poukazů vydaných zdravotnickým oddělením Zemského úřadu v Praze. Laboratoř v dnešním pojetí tehdy neexistovala. V ústavu byla prováděna jen ta nejzákladnější laboratorní vyšetření, většina vzorků byla převážně zasílána k vyšetření Zdravotnickému ústavu v Praze-Vinohradech. Doba od odebrání vzorku až po doručení výsledků laboratorních rozborů do Jilemnice byla velmi dlouhá. Hospodářsko-technická správa byla umístěna tak, jak ji známe dnes. K nemocnici však tehdy nepatřila budova dnešní staré polikliniky a budova Skálova hospodářství. Naopak k nemocnici navíc patřila, dnes již neexistující, vrátnice a objekt márnice, který svému účelu slouží dodnes. Vchodem z pravého boku hlavní budovy byly zpřístupněny dva nebo tři pokoje, kterým se říkalo „protektorát“. Zde byli umísťováni nemajetní pacienti, dnes bychom je nazvali spíše bezdomovci. Tehdy se jednalo o převážně starší občany, jejichž věk byl často až 90 let a více. Jejich onemocnění byla vážná, často však jen hledali útulek, zejména v zimním období. „Protektorát“ tak plnil do značné míry sociální funkci. Maximální délka hospitalizace těchto pacientů činila 6 týdnů. Velmi často se tito pacienti po několika dnech vraceli, aby byli znovu přijati. Přes vstřícný přístup nemocnice zesiloval tlak na snižování léčebného, což v konečném důsledku přinutilo tehdejší vedení nemocnice k zrušení „protektorátu“. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 23 Postupně také docházelo ke změnám úhrad ošetřovacích nákladů za pobyt v nemocnici. Osoby samostatně výdělečně činné a nepojištěné byly povinny hradit celé náklady ze svého, byli to tzv. samoplátci. Pojištěnci z titulu zaměstnaneckého poměru na tom byli různě. Rozlišovalo se mezi státními zaměstnanci, soukromými zaměstnanci a dělnickými pojištěnci. Byly zde rozdíly v době, po kterou nositelé pojištění hradili celé náklady, a rozdíly v příspěvcích na léčení rodinných příslušníků. Další rozdíl byl i mezi dělníky pojištěnými na území Protektorátu Čechy a Morava a dělníky, kteří pracovali mimo naše území a byli pojištěni u tzv. říšských pojišťoven (např. Ortskrankenkasse ve Vrchlabí). Jestliže např. u rodinného příslušníka pojištěnce v dělnické profesi činil příspěvek jenom 2 koruny denně při sazbě ošetřovného 27 korun, byl příspěvek pojišťovny zanedbatelný. Pro zajímavost: např. léčení spály vyžadovalo nejméně šestitýdenní pobyt v nemocnici. Náklady léčebného či neuhrazené zbytky byly pečlivě evidovány a důrazně vymáhány až do úplného zaplacení. Nemocniční správa konala za účelem vymožení dlužných částek podrobná šetření o majetkových poměrech a teprve při prokázané vyložené nedobytnosti mohla požádat zemský úřad o převzetí k úhradě z prostředků zemského fondu. To nebyla ovšem pouhá administrativní záležitost. Zemský úřad se předem jistil v tomto směru i tím, že mělo-li léčení trvat přes 6 týdnů, bylo nezbytné mu včas doručit lékařsky zdůvodněný návrh nemocnice, k němuž zaujal písemné stanovisko v podobě tzv. „parere“. Systém vymáhání pohledávek byl natolik propracovaný a okruh povinných osob natolik široký, že platební povinnost postihla nezřídka i osobu příbuzensky značně vzdálenou. Pokud neprovedli úhradu ani příbuzní, byla tato povinnost přenesena na tzv. domovskou obec, která měla k občanovi povinnosti z titulu domovského práva. Instituce domovského práva dnes již neexistuje. Domovská obec se nemusela krýt s místem trvalého bydliště a její zodpovědnost byla stanovena zejména v oblasti sociálních plateb. Tento striktní systém, vyžadující mít za každou cenu zajištěnou úhradu, se logicky projevil v některých případech v druhu, rozsahu a délce léčení, i když jinak byla péče jilemnické nemocnice nesporně na výši. Majetní občané nadále využívali ve značné míře nadstandardních pokojů s nejvýše dvěma lůžky, kde bývali umisťováni tzv. primářovi nemocní. Obdobně jako je tomu dnes, platili vyšší denní taxu a navíc prováděli úhradu honoráře primáři dle dohody. Počet systemizovaných lůžek v době okupace byl kolem 140. V letech 1942–1943 byl však tento počet výrazně překračován. Zdravotnickou péči zajišťovali tehdy, společně s primářem MUDr. Petrlákem, dva sekundární lékaři, jeden operační zřízenec a 12 sester. V předválečném období přitom dosahoval stav nemocných něco přes 200, za rok 1942 prošlo nemocničními lůžky asi 2 700 nemocných (pro srovnání, dnes je to cca 7 500 pacientů za rok). Vysoký denní stav byl zaznamenán ve zmíněných letech zvláště vlivem epidemie spály, záškrtu, tyfu aj. Infekční pavilon, dle pamětníků, doslova praskal ve švech. Vše se dařilo zvládat jen díky nesmírné vytrvalosti a úsilí lékařů a zdravotních sester. Mezi nemocnými byly i děti z německých rodin z Porúří evakuované před bombardováním. Pro tyto děti byl zřízen KLV Lager ve „výchovně“, později kojeneckém ústavu, a v hotelu Grand. Zatímco byly tyto německé děti úspěšně léčeny, řada českých dětí spále a záškrtu podlehla. Tehdejší léky nestačily na to, co za několik let daleko snáze a rychleji začala úspěšně zvládat antibiotika. Také bylo neuvěřitelné, jak všem infekcím vzdoroval zdravotnický personál. Vážně onemocněly jen sestry Nemocnice byla v závěru 2. světové války naposledy přemístěna – do dosavadní budovy Státní československé odborné školy tkalcovské (1945) I další, původně školní budova byla adaptována pro válečné účely – KLV Lager v bývalé „výchovně padlých dívek“ Evangelické sestry diakonky odváděly od roku 1934 v nemocnici nesmírně poctivou práci, a proto je nemocní i nemocniční personál chovali ve veliké oblibě. Komunistický režim je však z ideologických důvodů velmi nevybíravým způsobem ze zdravotnictví vytlačil 23 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 24 První polohovací stůl a na něm „připoután“ F. Zuzánek, řečený Hříšník (pravděpodobně 1934) První údržbář, šofér sanitky, topič, oblékač (a holič) nebožtíků atd. – František Zuzánek (asi 1935) diakonky Katuše a Tereza, brzy se však vyléčily a vrátily se do služby. Do nemocnice za nimi docházela z Vrchlabí paní učitelka Božena Jechová, která je učila německy. Diakonky byly sdružené v České diakonii, evangelickém spolku charitativní povahy, který měl sídlo v Praze-Vinohradech. Název diakonky pocházel z řeckého diakonissa (služebnice). V prvních křesťanských společenstvích existovaly staré ženy, většinou vdovy, které prováděly charitativní a liturgické úkoly, zvláště při křtu a při pomazání žen. Obdržely zvláštní požehnání vložením biskupových rukou. Zanikly s úpadkem křtu dospělých. V nemocnici sloužily řádové sestry diakonky, lišily se mj. uniformami. Poslední zmínky o diakonkách v nemocnici jsou z roku 1955. Podařilo se zachovat několik jejich jmen, Emilie Chlupáčková, Pavlína Lásková, Květa Dymáková, Žofie Hájková, Anna Mi- 24 kušová, Božena Štůlová, Kateřina Holčíková, Terezie Preislerová, Milada Kroulíková, Lydie Vrublová a sestry Janatová a Marie Řehořková. Dle pamětníků z řad lékařů i pacientů „každá z nich byla opravdovým symbolem pracovitosti, vlídnosti, ochoty, porozumění, vřelého vztahu k nemocným, obětavosti“. Přitom velká část příjmů z práce byla odváděna ve prospěch spolku. Velmi náročné bylo toto období pro všechny, pro lékaře i pro sestry, jakož i pro pomocné síly. Nikdo již nepočítal odpracované hodiny, přesčasy, služby… Strojník a topiči byli ve službě skoro bez přestání. Pracovní doba v kanceláři byla stanovena okresním hejtmanem od 7 do 19 hodin s polední hodinovou přestávkou. Jako důvod bylo uváděno, že: „Němečtí vojáci za nás prolévají krev na východní frontě, my jim musíme pomáhat prací v zázemí“. Těžiště lékařské práce bylo v tomto období na MUDr. Kudrovi, který už tehdy k nemocnici neodlučitelně patřil a kterého bylo všude plno. Bývalí zaměstnanci nemocnice jej pamatují jako entuziastického člověka, lékaře, který nerozlišoval mezi Němci a Čechy, chudými a bohatými. „Vyhrnuté rukávy, rozhalenka, věčně v pohybu, věčně v akci“, tak jej popisují lidé, se kterými přišel do styku. Primář, MUDr. Petrlák na něj plně spoléhal. Později se MUDr. Kudr po praxi na hradecké klinice stal primářem v Rychnově nad Kněžnou. Velký nápor pacientů se dařil časem lépe zvládat příchodem Josefa Svatého, medika před promocí, který byl propuštěn z koncentračního tábora a který byl platným pomocníkem. S MUDr. Kudrem vytvořili nerozlučnou dvojici, která dokázala pracovat na plný výkon a přitom nezkazila žádnou legraci. V dusném ovzduší okupace bylo nadhledu a trošky humoru třeba jako soli. Po promoci působil MUDr. Josef Svatý na Moravě jako obvodní lékař. Válečné události také zasáhly do života sester, ačkoli Jilemnice byla válečných hrůz do jisté míry uchráněna. Sestry Pavlína Lásková a Milada Kroulíková nepřežily nálet spojeneckých vojsk na Prahu v roce 1945. Některé sestry, jako např. Marie Řehořková, zde sloužily ještě mnoho let po válce. Marie Řehořková do nemocnice denně chodila nebo jezdila na kole z Kruhu. Tam a zpět to bylo nějakých 13 km denně. Kdyby pracovala jen 300 dnů v roce, jakožto že pracovala více, nachodila či najezdila na kole zhruba 3 900 km ročně… A nebyla výjimkou. Nemocnici však netvořili v době okupace jen lékaři a sestřičky, ale také další lidé. Od vzniku nemocnice zde pracoval charismatický František Zuzánek, mj. legendární strojník, údržbář, zřízenec, řidič sanitního vozu atd. Dokázal nejen opravit vodovod, ale také svařovat, opravit auto. Vypomáhal také při pitvách, zkrátka dělal vše, co bylo potřeba. Známý byl také svým smyslem pro humor, dodnes např. nebylo zapomenuto jeho oblíbené oslovení „Nazdar hříšníci!“ Řada lidí, jako byl on, také v nemocnici bydlela. Nerozlišovali mezi svým volným časem a pracovní dobou. Žili nemocnicí, byli s ní spjati. Jako řidič sanitky jezdil s vozem Walter z roku 1934. Spotřeba tohoto vozu činila 17 litrů na 100 km. Norma spotřeby na měsíc však činila pouhých 200 litrů, tedy přibližně 1 176 km. František Zuzánek však najezdil 2–3 tisíce kilometrů za měsíc a benzin vždycky sehnal. Často také nemocné vozili do nemocnice drožkáři, kteří je i odváželi. S „dřevoplyňákem“ jezdili dále pánové František Jindřišek (tatínek pozdějšího řidiče Františka Jindřiška), Kadavý, Kynčl aj. Velkou chloubou nemocnice byla v tomto období zahrada. Zásluhu na tom měl Ladislav Čermák. Byl nejen zahradníkem ale také topičem, pomáhal, kde bylo třeba, jezdil s poštou a pro poštu na kole atd. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:19 Stránka 25 Dobrým duchem ústavu byl v těchto těžkých dobách operační zřízenec Antonín Buchar. Lidé jej pamatují jako vždy dobře naladěného, obratného, ochotného a pečlivého člověka. Svým smyslem pro humor byl dle pamětníků vydatnou oporou také nemocným, jimž dával víru v uzdravení. Trojici doplňoval ve vrátnici L. Holubec, člověk nesmírně obětavý, ochotný a milý. Bohužel mu v plnohodnotném životě bránila invalidita, která mu brzy po válce také ukončila život. Velkou oporou mu byla manželka, která později rovněž pracovala na vrátnici. Nemocnice se v době okupace potýkala s velkým nedostatkem nemocničního prádla. Díky vlastní prádelně, vedené paní Peclovou, nedocházelo k plýtvání a prádelna zajišťovala nejen praní, ale rovněž zašívání poškozeného prádla. Chloubou ústavu byla kuchyně. Jak co do vybavení, tak z hlediska pracovního kolektivu ve složení Ž. Bartoňová, M. Dlabolová, R. Tobiášová a M. Černá. Přes úsporná opatření ve válečně řízeném hospodářství dokázaly paní kuchařky vařit velmi chutně. Pamětníci dodnes vzpomínají zejména na páteční obědy, představované českými buchtami s povidly, marmeládou, mákem či tvarohem. Úklid nemocnice prováděly pomocnice. Lékařské vedení mělo na čistotu vysoké nároky, pečlivost však byla samozřejmostí a nebylo nutno ji vymáhat. Pomocnice také přenášely jídla z kuchyně na oddělení. S pořádkem vypomáhala, jakož i s údržbou, skládáním a vykládáním, štípáním dříví apod., venkovská parta dobrovolníků, kteří byli k nezaplacení např. v době stěhování. Mezi dobrovolníky patřili mj. pánové Ryšavý, Ott, Vitvera a Jerie. S různými pracemi také vypomáhal „děda“ Vancl. V průběhu roku 1942 se prohloubil proces germanizace. Úředním jazykem se stala výhradně němčina. Kurzy němčiny museli navštěvovat i manuálně pracující zaměstnanci nemocnice. Lékaři a správní zaměstnanci skládali z němčiny povinné zkoušky. Kdo neuspěl, byl potrestán srážkami z platu. Lékaři byli zkoušeni před úřadem vrchního zemského rady, Oberlandratem v Jičíně. Ale ani znalost německého jazyka ještě nebyla zárukou úspěchu. Ve snaze narušit vztahy mezi lékaři docházelo k účelovému zkreslování výsledků zkoušek. Tak například uspěli sekundární lékaři a primář nikoli, ačkoli měl přinejmenším stejně dobré znalosti němčiny jako jeho podřízení. Primáři proto sráželi až do konce války zhruba pětinu platu. Zaměstnanci nemocnice byli vystaveni ze strany úřadů velkému tlaku, který měl mnohdy existenční dopady. Na jedné z kontrol německého okresního hejtmana došlo k situaci, která mohla mít fatální důsledky i pro správce nemocnice. Přes pečlivě provedený úklid a výborný stav nemocnice si okresní hejtman všiml obrázků Jana Žižky a zámku v Lánech na zdi pracovny správce. Správce Josef Ševčík byl označen za masarykovce a husitského rebela. Dost možná to byla jen obětavost a nepostradatelnost, která tohoto energií překypujícího správce zachránila před daleko horšími následky. Nemocnice byla v následujícím období dvakrát přestěhována. Nejprve v roce 1943 do objektu polikliniky (dnešní staré polikliniky) a v roce 1945 do budovy „textilky“, než se v poválečném období natrvalo vrátila do svých původních prostor. Důvodem bylo nejprve vybudování SS lazaretu v nemocnici a později velké množství raněných a nemocných přivážených z fronty. Válka skončila a před nemocnicí stály nové výzvy. Zaměstnanci nemocnice se s chutí a elánem pustili do obnovy nemocnice. Úprk němců z SS lazaretu 8. 5. 1945 již znamenal konec válečných útrap Jilemničtí junáci s velitelem O. Štětkou při slavnostním znovuotevření Masarykovy nemocnice v Jilemnici Ministr zdravotnictví prof. Procházka s primářem jilemnické nemocnice dr. Ladislavem Petrlákem při znovuotevření nemocnice 26. 8. 1945 25 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 26 1945–1992 Odběr krve na transfuzní stanici (1955) V roce 1947 si rozvoj medicínských oborů a zvyšující se nároky na potřebu zdravotnických služeb vyžádaly další odpovídající prostory. Byl připraven projekt rozšíření nemocnice na zakoupených pozemcích. Projekt pamatoval rovněž na výstavbu obytných domů pro zdravotnický personál. Náklady dosahovaly 9 milionů korun. Projekt však nebyl podpořen ministerstvem zdravotnictví a nebyla pro něj tedy získána finanční podpora. Začátkem 50. let byla zrušena hospodářská škola a její objekty byly postupně provizorně přebudovávány pro zdravotnictví. Z vlastní školy vznikla poliklinika, ze stodoly garáže a byty pro zaměstnance, z chléva doprava a výzkumný ústav hematologický, z „prasečáku“ laboratoře. Na podzim roku 1954 byla otevřena transfuzní stanice, kde pracovali mj. MUDr. Tomáš Václ, laborantka J. Vávrová a sestra Drahoslava Mildorfová. V roce 1959 byla, z iniciativy Emila Stacha a za vydatné pomoci MUDr. Šrámka, vybudována centrální biochemická laboratoř v suterénu staré polikliniky. Ve stejném roce v nemocnici definitivně nastoupil MUDr. Pavel Sladký (pracoval zde již od roku 1958). Stalo se tak po ukončení jeho působení v Léčebně kostní tuberkulózy ve Vysokém nad Jizerou (dnešní Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie). Primářem chirurgického oddělení byl v letech 1982 až 1999, kdy odešel do důchodu. Manželka MUDr. Sladkého, MUDr. Pavla Sladká, zahájila své pracovní působení v Jilemnici v roce 1958 v kojeneckém ústavu. Primářkou zde byla MUDr. Kafková. Od roku 1959 pak nastoupila MUDr. Sladká na dětské oddělení primáře MUDr. Svěceného. Později, od roku 1993, se začala věnovat soukromé pediatrické praxi. Kolektiv laboratoře, která byla v zadním křídle interny. Zprava E. Stach a P. Votočková (1957) Manželé MUDr. P. Sladký a MUDr. P. Sladká (2007) 26 MUDr. T. Václ, J. Vávrová, D. Mildorfová, roz. Petráková, před budovou hospodářsko-technické správy (1955) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 27 Začlenění MMN pod OÚNZ Semily Nemocnice s poliklinikou Jilemnice, dříve spadající pod OÚNZ Jilemnice, byla začleněna pod OÚNZ Semily, kam byla přesunuta veškerá výkonná správa. Stalo se tak po sloučení okresů Jilemnice, Turnov a Semily do jediného okresu Semily. V této době měla nemocnice ve svém spádu tato města a vesnice: Horku u Staré Paky, Studenec, Horní Brannou, Víchovou, Jablonec nad Jizerou, Poniklou, Vysoké nad Jizerou, Rokytnici nad Jizerou a Harrachov. Došlo k prudkému rozvoji medicíny, vydělily se samostatné obory, medicína si žádala specialisty, speciální přístroje a vybavení, a tomu i odpovídající prostory. Nadšení odborníků a zavádění nových poznatků a technologií do praxe nebylo bohužel sledováno budováním odpovídajících hygienicko-provozních podmínek. Řešily se pouze vznikající havárie na hlavní budově, kde byla za provozu ze tří čtvrtin provedena rekonstrukce rozvodů vody, odpadů, elektřiny a topení. V 80. letech v nemocnici pracovalo 350 zaměstnanců a nacházelo se zde čtrnáct oddělení, z toho šest lůžkových. Ke cti nemocnice vždy patřilo, že se svou úrovní péče řadila k nejlepším a že si své pracovníky, za podpory předních českých pracovišť, vychovávala sama. V letech 1984 a 1985 byl již zcela zřetelný nedostatek odpovídajících podmínek pro tak rozšířené spektrum výkonů. Tehdejší vedení nemocnice zahájilo projektové přípravy na její rozšíření a na vybudování podmínek odpovídajících počtu a spektru vyšetření. Hlavní práce byly dokončeny v roce 1987. Rozšířením projektu o radiodiagnostické oddělení došlo k posunu jejich dokončení do roku 1989. Projekty byly podpořeny a doporučeny MZ a MF nejen pro své aktuální řešení, ale i proto, že nemocnice v Jilemnici byla zahrnuta do „perspektivní sítě“ zdravotnických zařízení. V roce 1990 bylo ze státního rozpočtu uvolněno 20 milionů Kčs na zahájení projektu Dostavba MMN. Tyto prostředky však skončily na základě rozhodnutí tehdejšího vedení OÚNZ v Semilech v jiném zdravotnickém zařízení. Jistě tisíce podobných pohlednic odeslali spokojení pacienti nemocnice v průběhu 60.–90. let minulého století Hlavní budova zezadu – je patrné prosklení operačních sálů Historie nemocnice v Jilemnici v datech: kdy název nemocnice nebo jejího předchůdce 1830 špitál pro chudé a nemocné v čp. 65 1871–72 špitálek (chorobinec) v čp. 261 31. 3. 1877–1935 Všeobecná a veřejná nemocnice v ul. Geologa Pošepného čp. 263, patřila pod okres, dnes stomatologická laboratoř Stomal, spol. s r. o., a zubní oddělení 1934 Masarykova všeobecná veřejná okresní nemocnice v Jilemnici, pozemky mezi odbornou školou hospodářskou a velkostatkem Harrachovým 11/1943 nemocnice přestěhována do budovy polikliniky (dnes staré polikliniky), z nemocnice vytvořen SS lazaret. V době okupace nemocnice podřízena okresnímu hejtmanovi v Semilech a Zemskému úřadu (tzv. die Landesbehörde) v Praze 3. 1. 1944 zprovoznění „nové“ nemocnice v budově dnešní staré polikliniky, v budově tehdejší Odborné školy hospodářské v Jilemnici duben 1945 stěhování nemocnice do budovy Střední průmyslové školy textilní v Jilemnici poč. 50. let vznik polikliniky, dnes staré polikliniky, v budově někdejší odborné školy hospodářské 60.–70. léta asi od roku 1952 patřila Nemocnice s poliklinikou Jilemnice pod OÚNZ Jilemnice, po spojení okresů Turnov, Semily a Jilemnice (a zrušení Libereckého kraje), v roce 1960, nemocnice podřízena pod OÚNZ Semily 1. 1. 1992 po delimitaci OÚNZ vznik samostatné Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici, zřizovatelem se stalo město Jilemnice 27 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 28 Špitálská kapela s příznivci před dětskokojeneckým oddělením. Dole zleva: František Zuzánek, Josef Paska, Josef Hofman; Nahoře zleva: Pilař, Josef Zuzánek, Božena Václaviková, Ludmila Šlamborová, neznámá, Šallerová, Vít Tuláček, Josef Drábek (asi 1964) 28 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 29 kapitola 2 Ze vzpomínek pamětníků 29 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 30 Období okupace očima JUDr. Zdeňka Petze V kanceláři nemocnice pracovaly nejprve tři, později čtyři osoby. Správce Ševčík, O. Tikva, O. Koudelka, S. Svoboda a já. Na delší čas se při změnách podařilo do kanceláře umístit i V. Votočka, kterého měl režim důvod nemilovat pro aktivní projev nesouhlasu s nacismem na gymnáziu v r. 1941. Vyhrál si doslova s agendou potravinových lístků, která tehdy pronikla i do nemocnic. Každý musel odevzdat nemocnici příslušný díl připadající na dobu pobytu. A to bylo víc než náročné. Dělalo to starosti, dnes těžko pochopitelné, jak pacientům a jejich příbuzným, tak správě nemocnice. Okupanti si dovedli vymýšlet i jiné věci. Na ohlašovací úřad docházelo od správy nemocnice hlášení o přijetí do léčení ihned po přijetí. Nějak kolem událostí souvisejících s atentátem na Heydricha si vymysleli, že musí být řádně policejně hlášeni pacienti, kteří jsou určitou dobu v léčení. Další šibeniční termín, tuším do 10. června 1942, a sankce včetně nejtěžších k tomu. A takových různých doslova šikan si jejich režim navymýšlel. To nepočítám paradox plynoucí z toho, že v písemném styku s občanem musela korespondence z ústavu odcházet v dvojjazyčném znění. Takže dlužil-li někdo náklady léčebného, přečetl si na levé straně: „…wir teilen Ihnen mit, dass Sie uns noch hundert K schuldig sind,“ aby se napravo dověděl, že je dlužen stovku. A příjemce byl Čech, který o němčině neměl ani ponětí, protože bydlel třeba v Kruhu, němčině se nikdy neučil a také ji nepotřeboval. Dřevěné lehárny SS lazaretu za hlavní budovou. V pozadí restaurace Na Kozinci Jenže přišly horší doby. Už od roku 1941 bylo úkolem číslo jedna připravovat tzv. náhradní nemocnici. Říše na všech frontách vítězila, co kdyby… Objekt pro náhradní nemocnici nebyl, zatím šlo tedy o vnitřní vybavení. To byl úkol nesmírně těžký. Všechno, nač si kdo vzpomněl, podléhalo přídělovému hospodářství. Sehnat a opatřit lůžka, matrace, ložní prádlo, přikrývky, vše potřebné pro kuchyň, prádelnu, údržbářskou dílnu, vybavení pro ambulanci, operační a porodní sál, zajistit léčebné pomůcky a nejrůznější materiálie, to vše vyžadovalo nesmírné houževnatosti a obětavosti všech, kdo s tím měli co činit. Přitom si každý říkal: nač to? V posledních dnech října 1943 jsme se to měli dovědět. To už byla doba po Stalingradu, doba, kdy se nacistická vojska vytrvale „stahovala do předem připravených pozic“ a „zkracovala frontu“. Přišlo to ze zemského úřadu. Vyklidit nemocnici, uvolnit ji pro SS lazaret. Pak to šlo ráz naráz. Přijeli esesáčtí důstojníci Rosenmayer, Höhnl s pucfleky a začali diktovat. Budova sousední hospodářské školy, dnešní polikliniky, se stala novou nemocnicí. Jen minimum věcí bylo dovoleno vzít do této budovy, kterou bylo třeba stavebně adaptovat. Bylo třeba umístit rentgen, zřídit operační sál a ambulanci, záchody, koupelny. Nechali si pro sebe i část personálu. Nemocní byli propouštěni do domácího léčení, pokud to bylo možné, zrušena léčebna TBC, zbylí převezeni do jiných nemocnic, zejména do Vysokého. Změnila se značně a početně omezila skladba personálu. Při obrovském vypětí sil se podařilo během dvou měsíců připravit náhradní nemocnici k zahájení provozu. K tomu došlo 3. ledna 1944. Tam už bylo o jednoho lékaře méně, lůžek tuším do 60, kuchařkou se stala M. Dlabolová, když Ž. Bartoňová musela zůstat v lazaretu. Tam zůstali i Zuzánek a Čermák. Z operačního zřízence Buchara se stal údržbář a řidič sanitního vozu, redukován počet zdravotních sester, kancelářských sil atd. A infekční pavilon zřízen z prvního domku při cestě do tzv. kolonie. Za márnici a pitevnu sloužil zděný přístavek směrem do dvora. Říkali jsme tehdy o nemocnici „malá, ale naše“, rozladěni, ale plni společné vůle posloužit i tak dobré věci a jednotni v naději, ba přesvědčení, že už to dlouho nemůže trvat… Ale nacistická hydra v smrtelných křečích kolem sebe kopala. A začátkem dubna 1945 jsme byli se vším všudy vyhnáni do další náhradní nemocnice, jíž se stala SPŠT. A to, co provázelo stěhování, se opakovalo snad za ještě větších obtíží. Vždyť šlo o školní budovu. A ve třídě se jen tak operovat nedá. Přitom už sovětská děla hřměla na polské straně Krkonoš a vysoko na modré obloze pluly stříbrně lesklé letouny spojeneckých armád. Uplynulo jen pár rušných týdnů. Týdnů nabitých napětím z očekávání věcí příštích za situace, kdy se jen těžko bylo možno přizpůsobit obtížným provozním podmínkám. A byl tu 3. květen 1945 a po něm vzrušené dny. Jeden víc než druhý. Až do desátého. Revoluce nešla mimo nás. Procházela i nemocnicí. Nemocnicí, která neváhala po dobu celé okupace pomáhat těm, které bylo třeba ochránit před nacisty. Leželi zde partyzáni, přibyli k nim další ranění. Dovezeno bylo i několik vážně raněných německých vojáků. O slunečném odpoledni desátého jsme přivítali i sovětské vojáky – jako osvoboditele, kteří přišli za partyzány. Těžký, přetěžký kámen spadl všem ze srdce. Po dlouhých šesti letech jsme poznali, jak chutná svoboda. Nový elán jako bys nalil každému do žil. A té radosti, když zanedlouho mohla být naše krásná původní nemocnice znovu otevřena. V Jilemnici 14. května 1984 Podle vlastních vzpomínek sepsal JUDr. Zdeněk Petz, 1942–1945 pomocná kancelářská síla. Provizorní infekční pavilon z dnes již zbořeného „Šaldova“ domu na začátku Metyšovy ulice 30 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 31 Masarykova městská nemocnice v Jilemnici očima MUDr. Hynka Tišera Když mne primář MUDr. Vocásek a ředitel MUDr. Kalenský požádali o příspěvek do almanachu k 75 letům nemocnice v Jilemnici, byl jsem zprvu potěšen. Jednak jsem zde prožil 33 let, a pak naše nemocnice mi byla vždy blízká a milá, snad i proto, že je jen o 1 měsíc mladší než já. Při zahájení psaní jsem se zhrozil, jak dlouhý je to úsek, kolik tisíc pracovních životů zaměstnanců je v něm skryto. Snadněji by se mi o tom psala 150stránková kniha, která by ale zajímala jen pár lidí. Těch zážitků, úspěchů, proher, probděných nocí, víkendových příchodů k operacím z domova! Podkladů i vzpomínek mám přehršel. V mém věku není snadné se úkolu zhostit. Mnohé postupně zastírá závoj času. Čtenář nechť je shovívavý při posuzování, jak se mi úkol zdařil. Neumím se oprostit od snahy vypsat vše beze zbytku. Odlišení zdánlivých maličkostí od podstatného je umění. 5. 12. 2008 MUDr. H. Tišer MUDr. Hynek Tišer Vzpomínky na primáře dr. Jiřího Stejskala Je 1. prosinec r. 1975. Se svojí starou škodovkou se blížím z Jičína k Jilemnici. Na Horkách mě zasypává prudká vánice. Padají obrovské vločky sněhu, které stěrač jen s námahou odstraňuje. Pravé Krakonošovo přivítání. Je ve mně malá dušička. Zvládnu vše, co bych rád dokázal? Jak budu přijat novými spolupracovníky? První vjezd do brány nemocnice ve funkci primáře gynekologicko-porodnického oddělení je plný otazníků, ale i odhodlání. Je mi 41 let. Oddělení přebírám po primáři dr. Stejskalovi, který je řídil 22 let (1953–1975). Patřil k ročníkům, které byly těsně před ukončením studia postiženy uzavřením vysokých škol (protektorát, 2. světová válka 1939–45). Byl to pán elegantní, vysoké postavy, štíhlý, osobnost jak má být. Naivní utopický socialista jako já, s výrazným sociálním cítěním: aby se všem lidem slušně dařilo, byli k sobě ohleduplní, stejně jako k přírodě naší krásné vlasti. Po příchodu vojsk v r. 1968 se prý chtěl ze zklamání zastřelit. Když mne prováděl oddělením, říkal: „Hory vidíme ve sluníčku krásně. Byly jen mojí kulisou, nikdy jsem se tam pořádně nepodíval, oddělení mi to nedovolilo.“ Přijal mne mile s oddechnutím, že se místo něj zapřáhnu do těžké káry plné úkolů a nekončících starostí. Jeho druhou manželkou byla dr. B. Smolová, lékařka našeho oddělení. Od počátku do konce života pana primáře jsme se k sobě chovali jako otec a syn, vzájemně se respektovali. S Bohuškou bydleli v činžáku na autobusovém nádraží. Před domem stála permanentně modrá škodověnka 1100. Nejvíce najezdila na cestě do nemocnice a do Nového Města nad Metují, kde měli u řeky malý baráček. Vzpomínám na ně rád. Jako nimrod chodil na čekanou, sedával na posedu, ze kterého byla vidět nemocnice. Když ho bylo potřeba, na oddělení vyvěsili z okna porodnice bílé prostěradlo jako dávného předchůdce mobilů. Stejskalovi byli doslovnými otroky. Na nich ležela celá tíha oddělení. Vše řešili spolu, komplikované porody, operace... Víkendové a noční služby a příslužby měli permanentně. Oddechli si jen, když porodnice byla uzavřena třeba pro malování. Po mém nástupu jsem brával jeden víkend a Stejskalovi druhý. Čtyři dlouhé dny, od pátku ráno do pondělí navečer, kdy mi končila ambulance. Když po roce za mnou přišel z Jičína můj celoživotní přítel dr. Krykorka, byl to už luxus. Primář MUDr. J. Stejskal před vizitou (asi 1960) S dr. Krykorkou jsme k Stejskalům chodili na posezení. Nad stolem svítil krásný lustr z jeleních parohů. Bohuška dělala báječné omelety s tvarohem zapečené v remosce. Zapíjeli jsme je pivem. Pan primář ještě jako malý kluk se těšil, že až na to bude mít, koupí si velkého žlutého mercedesa. Sen si splnil v 70 letech. Pak jednou týdně chodil do garáže, auto nastartoval, couvnul výfukem před vrata a s velikým požitkem se zaposlouchal do líbezného chodu motoru, pak „Meďoura“ zavezl zpět a embéčkem domů. Jednou jsme vyjeli mercedesem na houby k Borovnici. To byla jeho další záliba. Na hříbky a křemenáče měl ostříží zrak, jen nám nohou ukázal, kde se schovávají. Kdysi mi daroval malou sbírku známek pro naše syny a srnčí parůžek na otevírání dopisů. Umožnili jsme mu spolu s vedením ústavu důstojné pracovní stáří, jaké si zasloužil. Po dobu tří let byl ještě mým zástupcem. Dělával konzilia pro jiná oddělení, ale operovat sám už nechtěl. Tehdy se mi to zdálo být podivné, ale když já skončil s funkcí primáře, předal jsem skalpel nástupcům. Zažili jsme odpovědností za vše mnoho tisíc a o další nestáli. Stejskalovi měli svůj inspekční pokoj v budově ředitelství. Pan primář smutně až nelibě nesl, když jsme potřebovali v nemocnici každý kout a jejich pokoj musel sloužit jiným účelům. Krátce na to ukončil pracovní poměr. Zemřel v r. 1988, ve věku 76 let, klidně u nás na interně. Srdíčko a stáří, pozemského pobytu měl až nad hlavu. Roky 1951–3 byly dobou konce monoprimariátů (v Jilemnici od r. 1934, s 90 lůžky) a zakládáním nových odborností oddělení, ale zkušenosti s jejich chodem se rodily obtížně, pozvolna. Ze dne 31 mmn270309:MMN 32 30.3.2009 13:20 Stránka 32 na den nebylo možno postavit novou nemocnici. Do hlavní budovy se musela vejít oddělení interní, chirurgické, porodnice a gynekologie. Počet lůžek stoupl na více než dvojnásobek. Až osmilůžkové pokoje byly nutností. O každé místečko je nouze. Kde sehnat lékaře, porodní asistentky a sestry dětské. Jak je co nejrychleji zapracovat. Prim. dr. Stejskal improvizoval, vymýšlel, jak nejlépe využít přidělené prostory. Měl ovšem ještě další, neméně náročný úkol, vybudovat síť ambulantních zařízení s hlavním cílem nahradit riskantní porody doma nemocničními, snažit se o co možná nejčastější záchyt těhotných v poradnách a jejich pravidelné kontroly a tak snížit úmrtí a nemocnost matek a dětí. Ověřit předem, do jakých podmínek se žena s dítětem vrátí. Zařídit návštěvní službu poporodní a v ordinaci kontrolu po šestinedělí. Neobejde se to bez usilovné osvětové péče lékařů i sester. Ve složitém podhorském terénu vznikají poradny v Jablonci n. Jiz., Rokytnici, Harrachově a Vysokém, které byly v provozu 1× za 1–2 týdny. Nová, centrální ordinace v Jilemnici pro celou spádovou oblast s provozem celotýdenním. Čtěte pozorně! Polovina rodin žije v nevyhovujících podmínkách, často tři generace pod jedním uzavřením, v každé 5. rodině. Polovina domácností má v bytě koupelnu, 33 % jen suchý WC mimo dům, 1/5 nemá zavedenou vodu v domácnosti a chodí na dvůr do studny. Pračku mají 3/4 rodin, 1/2 ledničku a auto každá sedmá. Tak se obtížně rodila ústavní i ambulantní péče na Jilemnicku. Klobouk dolů před všemi, kteří na tom měli i ten nejmenší podíl! V současné době mezi lékaře a pacienty vstoupily peníze. Jejich vábení a moci neodolá nikdo. Nepíši o ničem, do čeho bych neviděl jako do studánky s čistou vodou!! Příjmy privátních lékařů 2–3násobně převýšily platy lékařů nemocničních. Z toho povstal zásadní, obtížně řešitelný úkol, jak udržet erudované lékaře na oddělení. Také sestry opouštějí houfně nemocnice, zdravotnictví vůbec. Pracují v cizině. U nás to není tak hrozivé, protože v Polsku by na tom nebyly lépe. Nemocnice a oddělení se stala hospodářskými jednotkami, stejně jako továrny, zemědělská družstva, prodejny se zeleninou atd. Primář se musel ujmout funkce manažera a snažit se oddělení udržet v hranicích nelítostných finančních bludišť. Je mnoho neznámých. Vzroste porodnost, bude uzavřena porodnice ve Vrchlabí, jak porostou ceny léků, přístrojů, zůstane mimookresní klientela stále tak vysoká, nad 35 %? Je těch neznámých vlivů hodně. V roce 2007 jsem ukončil své 32leté působení na našem odd. S velkým potěšením a uspokojením přehlížím výsledky za první desetiletí, kdy oddělení vede můj nástupce prim. dr. Vocásek. Vše neznám jen z rozborů, ale i díky osobním zážitkům a poznatkům, protože jsem častým návštěvníkem oddělení i operačních sálů. Jsem rád. Vždyť prim. dr. Vocásek a dr. Břeský byli mými nejlepšími žáky, kterým jsem se rád věnoval od nástupu po promoci až po velmi úspěšné složení atestací II. st. Jen tak se mohlo podařit, že nastoupili do svých funkcí v 35 a 32 létech. vést ji v maximálně možnou spolupráci. Komise hygieniků si podávaly dveře. Po zkušenostech z jiných pracovišť nám nevytýkali výskyt salmonely, ale její značné rozšíření v kolektivu novorozenců. Proti tomu jsme uvedli pádný argument – nízký počet dětských sester, které v odpoledních a nočních službách se starají o dvojnásobný počet svěřenců proti normě. Po odeznění smutné události se počet sester o jednu zvýšil. Salmonela na porodnici Kouření v nemocnici Nejsmutnějším obdobím porodnice bylo vypuknutí salmonelové epidemie (postihuje zažívací trakt dětí) mezi novorozenci v r. 1976. Zdrojem nákazy byla jedna z nedělek, která se nakazila doma při porážce koně stiženého salmonelou. Pohroma, před kterou není chráněno žádné novorozenecké oddělení. Zastavili jsme porodnický příjem. Pomáháme pediatrům, je právě vysoký stav dětí – 30. Vyčerpávající třítýdenní vypětí. Nejvíce dopadalo na dětské sestry. Lékaři dle výsledků krevních zkoušek určují optimální složení infuzních roztoků, které jsou léčbou zásadní. Pochopitelnou paniku mezi maminkami se podařilo zvládnout a pře- Cesta k totálnímu zákazu byla dlouhá, snad 10 let, obtížná. Nikotinoví narkomani vzdorovali tvrdošíjně. Kouřily asi 3/4 zaměstnanců. Při vstupu ráno na inspekční pokoj jsem říkával sestrám, že kdybych do prostoru nasyceného kouřem položil list papíru, udržel by se v téže pozici. Při otevření dveří na chodbu vyvalil se oblak dýmu. Některé nedělky si na to stěžovaly, jiné samy tajně kouřily, na WC, balkonech. Nejinak tomu bylo na schůzích, poradách, v ambulancích, kancelářích. Ze současných mladých lékařů nekouří nikdo. Snad jsem jim byl příkladem. Je dobré, že tato kapitolka patří minulosti. O sestrách v nemocnici Zmínit se alespoň jednou stránkou textu o více než 200 sestrách, které v nemocnici působily; nadále pracují v posledních několika desetiletích. Chceme-li být spravedlivě objektivní, nemůžeme se jménem zmínit o žádné z nich. Ostatní by právem namítaly – a o nás nic? S těžkým srdcem stejná omluva všem! Kromě primáře rozhoduje o obrazu oddělení výrazně i vrchní sestra. Jako každá vedoucí funkce je to profese nepopulární, nevyhledávaná. Být v pohodě s dvěma tucty sester? Žádná legrace! Vrchní musí při fofru všude zaskočit. K tomu je třeba mít obor v malíčku, jinak by neobstála. Zaskočit v turnusu o dovolených, nemocech. Rozepisovat služby o Vánocích, na Silvestra, o dovolených, to je těžší než šachová partie. Výtečná sestra nemusí mít předpoklady k tomu, aby byla stejně skvělou vrchní. Lékaři mají tvořit se sestrami pracovní dvojici, v níž oba vědí, že jeden bez druhého by se mohl jít klouzat. Na ambulancích, při příjmech, na vizitách, při porodech a řadě dalších situací, jak je přináší práce dnem i nocí, o víkendech a svátkách. Škoda, že nejsem hudebním skladatelem. Rád bych složil impozantní kantátu na počest všem dobrým sestrám a jejich práce. Mohla by být výstižnější než dlouhé povídání. Jak tomu bylo dříve a nyní – stravování Ze vzpomínek nám nevymizel obraz starších žen, pomocnic, které v poledne s dvoukoláky se staví za sebou u kuchyně k výdeji stravy do otlučených termosů. V každém počasí v dešti, zimě, sněhu tlačí vozíky asi 200 m do kopce k hlavní budově nemocnice. Někdy jim pomohl hodný kolemjdoucí, sanitář, sestra nebo lékař. Později tuto dřinu přebral malý traktůrek, jehož typický zvuk dle Pavlovova učení o podmíněných reflexech u nás vyvolal těšení na oběd. Jedli jsme na inspekčním pokoji sester, sedíce na židlích, stolech, stoličkách, akumulačkách s talířem na klíně, lžicí. Pracovníci úseků, kde není třeba jejich trvalá přítomnost, chodí na jídlo do hospodářské budovy, do jídelny. Jídlo bez výběru, shodné se základní stravou pacientů. Stejné byly manipulace pomocnic se snídaní i večeří. Později byl vybudován nádherný kuchyňský blok s příjemnou jídelnou. Pohádka. Za pěkného počasí obědváme na terase. Na oddělení je strava dovážena spojovacími mosty v pojízdných stojanech pro každého pacienta ve zvláštní mušli. Odpadlo servírování z termosů, mytí nádobí. Jedinečný vzestup kultury stravování. Výběr ze tří jídel. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 33 Společenské klima Nechci nic idealizovat. Když jsem v r. 1975 nastoupil jako nerodilý Jilemničák do nemocnice, připomínalo mi pracovní i společenské klima obraz spořádané rodiny. Bylo nás méně, nemocnice s nevalným sociálním zařízením pro pacienty i personál, s chudým přístrojovým vybavením. Pomalé sanitky bez resuscitačního příslušenství. Žádné ARO a JIP kam dnes můžeme umístit pacientky ve špatném stavu hned po přijetí, po komplikovaných porodech, po náročných operacích, ženy rizikové, obézní, s přidruženými interními chorobami a víme, že pro ně udělají maximum. Žádné helikoptéry. Asi proto měl v sobě každý slušný zaměstnanec pocit sounáležitosti. Jak říkával řed. dr. Burket, primář dětského odd. – plujeme na jedné lodi. Jakou šlechtou v nejlepším slova smyslu byla doprava. Důležití kamarádi. Legendární duo ŠlaKa (pánové Šlambor a Kavan) zařídilo kdykoli cokoli. Za tmy ráno pluhem na traktoru vyhrnovali haldy sněhu atd. Vzpomínáme na zástupy pracovníků všech profesí (nemají se mezi nimi dělat rozdíly), kteří dělali za nevalné mzdy daleko více, než bylo nutno. Pro zaměstnance, kteří odcházeli do důchodu, jsme pořádali po 3–4 měsících setkání: ředitel, hlavní sestra a 2–3 lidé za odbory. Zavzpomínali si na staré časy, zdůraznili zásluhy, vždyť někteří z nich pracovali celý život poctivě v naší nemocnici. Na důchod se mnozí těší řadu let, ale když ta chvíle přijde, nebývá jim do zpěvu. Centrem odborářského života byla přízemní budova vedle dětského odd. „Rudý koutek“. Byl jsem překvapen při nedávné procházce areálem nemocnice, že barvu si ponechal, je odběrovým transfuzním místem pražské firmy. Vybudován byl svépomocí vrstevníky pana prim. dr. Stejskala v 60. létech minulého století. Nyní už jen vzpomíná, onen „koutek“, na časy zašlé slávy, které kulminovaly třemi společenskými večery každý rok se vším, co k tomu patří, dobrou hudbou k tanci a občerstvením, o které se postarala střídavě všechna pracoviště nemocnice. Mikulášské nadílky pro děti. Poté odešli čerti, andělé i Mikuláš potěšit pacienty na odděleních. Ale i jinak tam bývalo veselo: posezení, ping-pong, hudební dýchánky. Před naším baráčkem jsme zpívali u táboráků a opékali vuřty či kuřata, na hřišti zase volej i nohejbal. Všichni jsme se dobře znali. Vznikala nová přátelství. Veleakcí byl každoroční Dětský den se soutěžemi, hrami, závody, pohoštěním večery s promítáním diapozitivů z cest zaměstnanců i zvaných hostů. Nezapomenutelné – třídenní zájezdy třeba do sklípků na Moravu. Tam nikdy nikdo neměl špatnou náladu! Život se žije jen jednou. Nejde opakovat, nic člověk nemůže vrátit zpět. I když společenské klima v naší zemi od r. 1945 nebylo nikdy až dodnes růžové, je třeba říci: „Života bído, přec Tě mám rád!“ Stáže našich lékařů K tradicím patří udržování dobrých kontaktů s úspěšnými odděleními okresního typu, na fakultních klinikách i se špičkovým centrem v Praze-Podolí. Styky odborné a ruku v ruce s nimi i přátelské. Když jsme dříve posílali naše lékaře na týdenní stáže, předně před atestacemi, přednosta dotyčného oddělení se cítil poctěn. Psával nám, jak ho to potěšilo a jak si náš kolega u nich počínal. Svědčí o tom zápisy mých bývalých žáků v atestačních indexech. Naši lékaři na stážích spávali ve volných inspekčních pokojích tamních kolegů (pochopitelně zdarma), chodili s nimi společně na oběd, což ochotně zařizovaly vrchní sestry. Dětské oddělení – brigáda na jaře, zleva primář MUDr. P. Burket, hlavní sestra B. Václavíková, V. Krsková, H. Heřboltová, V. Psotová, L. Šlamborová, D. Seifertová (1976) Duo „ŠlaKa“ – M. Šlambor, J. Kavan při čištění lapače tuku, přilby nalezeny na vrátnici na půdě (1967) Závěr Buďme vděčni všem, kteří se zasloužili o výstavbu nemocnice a její provoz. Našich předchůdců byly stovky. Jejich jména odvál čas. Stejný osud čeká i nás. Každý zaměstnanec se podílí na tvorbě ovzduší, které v nemocnici panuje, i na jejím dobrém jménu, proto není možné být s ní svázán jen profesní povinností a výplatou. Je třeba přidat i kousek srdíčka. Víme a ceníme si toho, co udělal pro nemocnici, její moderní vzhled a vybavení současný ředitel MUDr. J. Kalenský. My, kteří jsme ve zdravotnictví mnohé prožili, jsme přesvědčeni o tom, že kdyby on, rodák ze Zálesní Lhoty, vytrvalý, cílevědomý, zarostlý všemi kořeny do tohoto kraje, nestál v čele, nemocnice by už dávno neexistovala. Známé H (hospitál) by zmizelo ze silničních ukazatelů i map. Nejspíše by zde byla LDN či jiné sociální zařízení. Současná doba je pro další fungování ústavu nejobtížnější od jejího vzniku. Obhájení existence jilemnické nemocnice je obdivuhodné i proto, že v ČR není žádné další město s tak malým počtem obyvatel pevně svázáno s výtečnou nemocnicí. Jiří, je třeba sveřepě vydržet! Dopsáno 5. ledna 2009 MUDr. Hynek Tišer 33 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 34 Ze vzpomínek MUDr. Aloise Stehlíka Neurologické oddělení MUDr. A. Stehlík (1960) V roce 1959 vzniklo v jilemnické nemocnici lůžkové neurologické oddělení, které bylo umístěno v nejnižším podlaží a mělo 20 lůžek. Současně zahájila provoz i ambulantní neurologická ordinace. Primářem oddělení byl MUDr. Evžen Eiba, mladý ambiciózní lékař. Tehdy mu bylo 33 let. Do Jilemnice přešel z liberecké neurologie. Byl to výborný neurolog, bystrý diagnostik a velmi dobrý organizátor. Na první pohled působil dojmem přísného šéfa, měl však smysl pro humor a byl ochoten zúčastnit se každé legrace. Nové oddělení budoval prakticky od nuly, sestavil během krátké doby pracoviště s dobrým pracovním týmem a oddělení dosáhlo brzy velmi dobrou odbornou úroveň. Sekundární lékař byl na oddělení jen jeden. V čele kolektivu sester byla paní Lída Udatná, velmi zkušená sestra, která byla schopna získat pro oddělení dobré zdravotní sestry, a zacvičit je ošetřovatelské péči o neurologické nemocné. Neurologie však zůstala v Jilemnici jen 5 let, tj. do roku 1964, kdy v rámci jakési reprofilizace lůžek bylo oddělení přemístěno do Lomnice nad Popelkou. Vizity MUDr. E. Eiba (1960) Kromě běžných sekundářských a primářských vizit se na oddělení konaly zhruba jednou týdně tzv. „přehlídky“, při nichž chodící pacienti přicházeli postupně do pracovny primáře, kde se za přítomnosti primáře, sekundáře, vrchní sestry, případně další sestry probírala anamnéza, pacient se podle potřeby neurologicky vyšetřoval a debatovalo se o dalším vyšetřovacím a léčebném postupu. Někdy jsme přitom zažili i poněkud humorné situace. Vzpomínám na jednu starší pacientku, která měla motorickou afázii, tj. stav, kdy pacient na základě cévní mozkové poruchy není schopen vybavit si třeba i běžná slova, případně nemluví vůbec. U této pacientky běželo jen o lehčí poruchu. Primář se jí vyptával na její potíže a potom se zeptal na zaměstnání. Paní už byla v důchodu, ale slovo důchod nebyla schopna si vybavit a opsala to výstižně. Odpověděla přibližně takto: „Já nepracuji, víte, já mám, no, jak bych to řekla, víte, já mám takový to málo...“ Jiná pacientka nás při vizitě bavila prozpěvováním kupletů z první republiky. Dodnes si pamatuji úryvek z jednoho takového kupletu: „Paní praví k služkám svojím, než opustí dům, dejte rybkám čistou vodu do akvárium. Nato Anna s Marií, proč bychom to činily, vždyť ještě tu starou vodu nevychlastaly...” Fízlové na oddělení Jednou byli shodou okolností na neurologii současně hospitalizováni dva příslušníci StB neboli fízlové. Nezapomněli na své fízlování ani v nemocnici – alespoň jeden z nich, který navštívil primáře v jeho pracovně a prásknul na toho druhého fízla, že se mu svěřil, že simuluje a chce získat invalidní důchod. PEG Zleva: L. Štěpánková, J. Zvilínská-Horáková, primář neurologického oddělení MUDr. E. Eiba (1964) 34 Začátkem šedesátých let dvacátého století nás nikoho ani ve snu nenapadlo, že budou jednou vyvinuty a zavedeny do praxe zobrazovací vyšetřovací techniky, které umožní rentgenové zobrazení i nekontrastních tělesných tkání, tedy tkání, které nezachycují rentgenové paprsky. Netušili jsme tehdy, že bude jednou existovat počítačová tomografie (CT) nebo dokonce ještě dokonalejší magnetická rezonance a další moderní metody. Pokud bylo tedy při neurologickém vyšetření vysloveno podezření na organickou mozkovou poruchu (zvláště nádorové onemocnění), bylo nutno provést mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 35 tzv. pneumoencefalografii (PEG). Pacientovi se provedla lumbální punkce, do páteřního kanálu se vstříklo malé množství vzduchu, který stoupal do mozku a částečně zaplnil mozkové komory. Postupně se pak měnila poloha hlavy, vzduch se v komorách přesunoval, snímkovalo se v různých projekcích a na snímcích se zjišťovalo, zda došlo u pacienta k určitým posunům nebo deformacím mozkových komor a z toho bylo možno diagnostikovat lokalizaci případného chorobného procesu. Pacient byl po vyšetření transportován do svého pokoje vleže a musel v této poloze zůstat 24 hodin a co nejméně pohybovat hlavou, jinak mu hrozily dosti výrazné bolesti hlavy. PEG se používala poměrně často. V pacientské hantýrce dostalo toto vyšetření název „pego“ a pacienti se jím vzájemně strašili. Dnešní neurologie už se bez moderních zobrazovacích metod neobejde a mladým neurologům může připadat vyprávění o častém používání PEG jako historka ze středověku. Lékaři a sestry z chirurgického oddělení – primář MUDr. V. Kafka vlevo dole (1962) Primář MUDr. Kafka Primářem chirurgického oddělení byl v šedesátých letech MUDr. Viktor Kafka, výborný diagnostik a velmi zručný operatér. Bydlel přímo v nemocnici, v budově, kde je dnes ředitelství. Měl zvláštní dar intuice. Objevil se mnohdy večer, v noci, v neděli spontánně na chirurgii, když se tam něco dělo. Ještě dříve, než ho lékař, který měl službu, zavolal. Absolvoval jsem v rámci předatestační přípravy také praxi na chirurgii. Z té doby mi utkvěla v paměti taková zajímavá drobnost: Do chirurgické ambulance občas přišla maminka s holčičkou a žádala pro svou ratolest propíchnutí ušních boltců, aby děvče mohlo nosit náušnice. Primář vyhověl, uši propíchl (zdarma, tehdy se nic neplatilo) a do ambulantní knihy zapsal jméno a do kolonky diagnóza napsal „marnivost“. MUDr. K. Šrámek, dlouhodobý a populární primář interny Primář MUDr. Šrámek Přednostou interního oddělení byl MUDr. Karel Šrámek. Do Jilemnice přišel z jičínské interny a s oblibou vypravoval, že místo primáře v Jilemnici získal „přes záchod“. Seděl prý v oné místnosti, četl si noviny, kde objevil oznámení o konkurzu na místo šéfa jilemnické interny. Byl to velmi milý člověk, který se nikdy nad nikoho nevyvyšoval, nerozlišoval, ke které společenské vrstvě kdo patří a bavil se s každým, třeba i v hospodě, jako se sobě rovným. Stávalo se pak, že na oddělení přišel starší člověk ne příliš vábného vzhledu a na dotaz sester, koho hledá, odpověděl dotazem: „Je tady Karel?“ Primář se snažil každému vyhovět, a tak se stávalo, že mu někdo zatelefonoval a prosil o návštěvu, protože některý člen jeho rodiny onemocněl. Primář neodkázal volajícího na lékařskou pohotovost, ale ochotně na návštěvu zajel. Bohužel toho někdy pacienti zneužívali. Sám vypravoval, že jednou jel na takovou návštěvu, i když se necítil dobře a měl zvýšenou teplotu. Během vyšetření pacienta se o tom zmínil. Po jeho odjezdu si pacient zavolal lékařskou pohotovost, protože „když měl primář teplotu, tak se třeba mohl při diagnóze zmýlit...“ Bohužel mu nebylo dopřáno dožít se vyššího věku. Odešel z tohoto světa v relativně mladém věku. Nebylo mu ještě šedesát. Interní oddělení – zleva: K. Holčíková, M. Mařasová, M. Nuncová, primář K. Šrámek, B. Štůlová, Z. Praislerová, E. Chlupáčová, Š. Jičínská, L. Mádlová, sestra Dáša, J. Vaclová, R. Kaiglová, H. Biemanová, L. Patočková, Dr. Kaigl, sestra Věra, pí. Hrubá, zřízenec M. Šlambor (říjen 1954) 35 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 36 EKG U ambulantních pacientů interní ordinace občas v těch dřevních dobách natáčel elektrokardiografickou křivku na přístroji, z dnešního hlediska primitivním, zřízenec p. Š. Přitom rád natáčení doprovázel různými komentáři jako: „Paní, to červený světýlko tady poskakuje, moc se mi to nelíbí...“ Pacientka potom přišla k primáři, který ji vyšetřil a konstatoval, že je vše včetně EKG v pořádku. Paní ale namítala: „Jak to, vždyť pan Š. povídal, že mi tam něco skáče...“ Mzdy Údaje o mzdách lékařů před padesáti roky mohou dnešním mladým lékařům připadat jako neuvěřitelné. Lékař po promoci dostával 1 250 Kčs hrubé mzdy, po roce se plat zvedl o padesátikorunu. Po složení první atestace (nejdříve po 3 letech) došlo k navýšení o tři stovky na „závratných“ 1 600 Kčs. Noční a sváteční službu sloužil v nemocnici jeden lékař současně pro internu, chirurgii, pediatrii a neurologii. Gynekologové si sloužili na svém oddělení sami. Pokud se vyskytlo něco složitějšího nebo se mělo operovat, zavolala se příslužba, tj. lékař příslušného oddělení. Příplatek za služby byl velmi nízký. Pokud si vzpomínám správně, bylo to kolem 30 Kčs za všední službu (za celou službu, tedy asi za 12–14 hodin, nikoliv za hodinu). Samozřejmě je to relativní, protože ceny byly tehdy podstatně nižší než dnes, přesto bylo platové ohodnocení lékařů v té době ubohé. Karibská krize Na podzim roku 1962 vypukla „karibská krize“. Jednoho večera právě v té kritické době se vracela parta lékařů pozdě večer nebo spíše v noci z hospůdky ve velmi dobré náladě. Někdo z nich objevil po cestě jakousi papírovou ceduli na tyči. Bylo na ní napsáno nějaké upozornění pro řidiče, že se opravuje silnice. Samozřejmě ceduli sebral a nesl ji před ostatními. Celá skupinka pak došla v pohodě domů. Nějaký bdělý občan zřejmě podal příslušné hlášení a druhý den už se objevili v nemocnici příslušníci StB a zjišťovali, kdo se zúčastnil té včerejší „protikubánské“ demonstrace. Druhá vzpomínka se váže k tehdejšímu předsedovi závodního výboru ROH (Revolučního odborového hnutí). Byl to člověk v podstatě velmi hodný, který vykonával svou profesi laboranta RTG velmi spolehlivě, ale svou funkci předsedy ROH velmi prožíval a rád svolával schůze celé nemocnice (členem odborů byli tehdy dobrovolně-povinně prakticky všichni zaměstnanci nemocnice). A tak i nyní v době této napjaté mezinárodní situace svolal celozávodní schůzi do nemocniční jídelny a seznamoval zaměstnance se situací přibližně těmito slovy: „Soudružky a soudruzi, mezinárodní situace je vážná. Soudružky a soudruzi, na Kubu jedou sovětské lodě. Soudružky a soudruzi, proti nim jedou americké lodě, soudružky a soudruzi, ty lodě jedou proti sobě (přitom názornými gesty předváděl, jak se ty lodě k sobě blíží) a soudružky a soudruzi, jak to vlastně dopadne, to ani já sám nevím...“ Soubor fotografií z pohřbu MUDr. K. Šrámka (31. 8. 1966) 36 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 37 Ze vzpomínek laboranta Emila Stacha Za našich mladých let byla pracovní doba delší, pracovalo se i v sobotu, nebyla televize, nepoužívalo se slovo víkend, nebylo tolik tiskopisů, administrativy. Přitom jsme nebyli zdaleka tak unaveni a vyčerpáni jako dnešní generace stejného věku. Po neděli jsme se se cítili vždy svěží a odpočatí. Říká se, že čím více věcí člověk má, tím větším jejich otrokem se stává. Nebyly však tehdy tak náročné a vyčerpávající pohotovostní služby jako dnes. Pohotovost se držela doma v bytě a nebyla zneužívána. Ale i my jsme měli své problémy, žili jsme v době epidemií tyfu, dětské obrny, záškrtu, spály a tuberkulózy. Vzpomínám si na jednoho dědečka, který byl dlouhodobě hospitalizován na infekčním oddělení pro bacilonosičství tyfu a na krutý osud jeho rodiny. Bylo mu tehdy 80 let a za svůj život pochoval 9 příbuzných, kteří se od něj nakazili tyfem – z toho byly 3 jeho manželky. Viděli jsme často umírat děti na komplikace jejich nemocí, hlavně záškrtu a spály, viděli jsme umírat mladistvé i dospělé na tuberkulózu. Výskyt těchto onemocnění si vyžádal i zaměření laboratoře. Jde mi mráz po zádech, když si vzpomenu, že se v té době používal ke vpichu do prstu před odběrem krve Franckův bodec, který se mezi jednotlivými vpichy „dezinfikoval“ ponořením na několik okamžiků do éteru... Národní transfuzní služba vznikla v roce 1948 a od roku 1949 se rozbíhaly krajské a později okresní transfuzní stanice. Organizované dárcovství tehdy nebylo. Pro krajní případ byly v nemocnici adresy několika dárců krevní skupiny 0, kteří byli v případě potřeby zavoláni městským rozhlasem, nebo pro ně dojel zřízenec na kole. Jednou přijelo do nemocnice nákladní auto s 20 vojáky. Jeden z nich byl na nosítkách, téměř vykrvácený – ostatní poslal duchapřítomný vojenský doktor jako dárce krve. Raněný měl krevní skupinu B, dalších 18 vojáků mělo skupinu A, a teprve poslední devatenáctý měl krevní skupinu 0 a mohl pacientovi darovat krev... Když jsem v roce 1957 nastoupil do Jilemnice, setkal jsem se se skvělým ředitelem OÚNZ, vynikajícím člověkem MUDr. Vladimírem Holasem, jehož zásluhou se mi podařilo vybudovat a zařídit ústřední laboratoř s velmi dobrou úrovní na tehdejší dobu. V roce 1960 vzniklo nové spojení s ústřední laboratoří KÚNZ-Fakultní nemocnice v Hradci Králové a jejím přednostou prim. MUDr. Josefem Jíchou. Dr. Jícha měl velký podíl na uspořádání I. celostátní pracovní konference biochemických laborantů a Dr. Rouchal měl neobyčejně velké zásluhy na uspořádání jubilejní X. pracovní konference BIOLAB v Jilemnici. V roce 1961 jsem se stal organizátorem akce, která byla jakousi generálkou na pozdější a dnes již tradiční konference BIOLAB. Jejím pořadatelem byl tehdy kolektiv pracovníků ústřední laboratoře (Hornych, Myšík, Novák, Pilařová, Stach, Votočková) a interního oddělení nemocnice v Jilemnici s přednostou a primářem MUDr. Karlem Šrámkem. Byla to první Pracovní schůze o klinicko-laboratorní diagnostice, která se konala 19. května 1961 v Kulturním domě v Jilemnici. Schůzi oficiálně zahájil MUDr. Vladimír Holas, přednosta zdravotnického odboru ONV v Semilech a bývalý ředitel OÚNZ v Jilemnici. Bylo zde 188 účastníků z Východočeského a Severočeského kraje, i z některých dalších míst. Na večer byla pro účastníky připravena divadelní hra J. Drdy „Dalskabáty, hříšná ves“, kterou předvedli jilemničtí ochotníci. Celá akce měla dobrý ohlas a vzniklo po ní nové nadšení a chuť do práce. Na podzim v roce 1963 prosadili otcové československých laborantů (prof. MUDr. Jiří Homolka, DrSc., a prof. MUDr. Jaroslav Hořejší, DrSc.) u Československé lékařské společnosti založení E. Stach v laboratoři větve biochemických laborantů při Sekci klinické chemie. Já jsem se stal členem výboru a hned na první schůzi jsem byl pověřen průzkumem možností uspořádat velkou celostátní akci – první československý sjezd biochemických laborantů. Konference proběhla ve dnech 4.–6. června 1964 v místnostech Kulturního domu v Jilemnici. Celá Jilemnice s konferencí žila, a to nejen ve dnech jejího konání, ale již v průběhu příprav. Hotelových lůžek bylo tehdy v Jilemnici jen 30, proto byla většina účastníků ubytována ve velmi skrovných podmínkách. Tak např. členové výboru Větve biochemických laborantů byli ubytováni v soukromí u babičky Hornychové. Z průběhu konference i z výletu na Zlaté návrší a na Špindlerovku natočil Josef Machytka a Miroslav Gabriel desetiminutový film. Konference měla svůj ohlas. Od roku 1964 se pořádá každoročně, stoupá úroveň těchto setkání. Název BIOLAB vznikl při pořádání Jubilejní X. konference v Jilemnici v roce 1973, na které bylo 722 účastníků. Odběr krve na transfuzní stanici 37 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 38 Ze vzpomínek MUDr. Tomáše Šmehlíka Promoval jsem v roce 1955. Na ministerstvu tehdy existoval umístěnkový systém. Koncem března již všichni kolegové věděli, v kterém špitálu budou lůžka jejich pacientů, jen já stále čekal. Když už mi to bylo trapně nepříjemné, odebral jsem se na Ministerstvo zdravotnictví. Nechtěli mě tam pustit v domnění, že patřím mezi ty desítky absolventů, kteří nesouhlasí s místem v pohraničí. Nakonec se mi podařilo dostat se až do kanceláře příslušného úředníka. Měli tam nepořádek. Mé jméno tam našel, ale bez udání nemocnice. Napsal mi sice umístěnku na neurologii do liberecké nemocnice, ale měl jsem pocit, že se mě chce rychle zbavit. Kulaťoučký krajský lékař nechápavě, ale s úsměvem kroutil hlavou, neboť volné místo nebylo. Měl prý pro mě lepší návrh, Jilemnici. Je to kulturní okresní město, středisko zimního sportu, výchozí místo pro výlety do Krkonoš, zkrátka jeho chvála nebrala konce. Jméno města mně nic neříkalo. Prvního dubna 1955 nás MUDr. T. Šmehlík (1953) Kolegové MUDr. T. Šmehlíka (vpravo), vlevo v bílém plášti účetní Borůvka, vášnivý kuželkář (1955) 38 turnovský autobus unášel do tolik vychvalovaného města. Zima tam byla, v tom měl krajský pravdu, zahlédl jsem i bílé čepičky Krkonoš, ale samotné město bylo blátivé s loužemi. V pokojíčku kojeneckého ústavu, kde měla manželka pracovat a kde jsme měli bydlet, bylo příjemné teplo. Budovy nemocnice stály na kopci a tam jsem byl již očekáván. Sotva jsem vstoupil do hlavní haly, z druhého poschodí se ozval hlas sestry. Křičela na celé kolo, jako bych byl hluchý, „Vy jste ten novej? Tak pojďte hned k porodu, starej tu není, jel na kance“. Pak to šlo ráz na ráz. Než jsem se stačil vzpamatovat, převlékli mě do bílého. Rychle jsem si umyl ruce a již jsem stál u rodičky. Starší zkušená sestra hned poznala, že má před sebou neobratného akušéra. Byla však taktní, před rodičkou mě neshodila. Prý mám jako doktor svou metodu, ale u nich v nemocnici se rodí jiným způsobem. Tak to byl můj první neslavný porod. Pak následovaly další a za svého pobytu v Jilemnici jsem pomohl na svět třem tisícům občánků. Rodil jsem i ve výtahu, v sanitě, ale někdy jsem si musel pomoci i kleštěmi. Když byl vážnější případ, volal jsem primáře. Můj šéf, vysoký šlachovitý lékař tak kolem pětačtyřicítky, byl odchovancem Petrláka, jehož primářská sláva vrcholila koncem první republiky. Žila už pouze jeho mnohem mladší manželka, jako školní lékařka. Po svém předchůdci zdědil primář některé způsoby, které měly své klady i zápory. Když jsem potřeboval volno, třebas jsem na něj neměl nárok, bral za mě službu a kašlal na nějaké ty dovolenky. Ale bylo-li třeba, i ve volném čase jsem musel zabrat. Odpoledne v pracovní době, pokud nebyla na oddělení práce, mohl jsem si v zimě zalyžovat na protější stráni. Když vyvěsila sestra do okna prostěradlo, bylo to znamení, že se chystá porod. Primář mi často vykládal, jak se sloužilo za starého Petrláka. Před každou operací hnal sekundáře pod sprchu a pak kontroloval, zda jsou kachličky mokré. Sekundáři je postříkali hadicí a primář byl s prohlídkou spokojen. Kromě příslužby jsem se musel s ostatními sekundáři střídat ve službě pro celou nemocnici, tedy na interně, chirurgii a dětském. Navíc se sloužilo i v terénu. Obvodní lékaři v okrese nebyli nejmladší. Například dr. Fišerovi bylo tehdy padesát šest let. Dost mě naštval jeden pan doktor z Jablonce, kterému se nechtělo v zimě do hor a polední návštěvu nahlásil večer jako pohotovost. Tu mrazivou noc padla služba na mě. Z Jablonce do Dušnice nebyla cesta protažená. Řidič si sedl do hospody a dal si druhou večeři. Bylo to před půlnocí, kdy jsem si připnul lyže a tři čtvrtě hodiny stoupal do hor. Stavení bylo mimo vesnici, ale snadno jsem je našel podle rozsvícené petrolejové lampy v okně. Dveře byly otevřené. V místnosti ležela stařenka v rakvi a na stole vyplněný úmrtní list bez diagnózy. Po obdukci, netrvala dlouho, jsem dal na úmrťák diagnózu, podpis a razítko. Dolů to šlo hladce, sjel jsem to za deset minut. Jablonecký obvoďák byl svobodný. Zdravotní sestru v ordinaci mít nechtěl. Jeho vztah k ženám byl naprosto negativní. Nerad je prohlížel svlečené, ženy z textilky to věděly a chodily k němu s údajnými problémy na intimních místech. Ošetření v nemocnici odmítaly, ať jim prý předepíše mast a tři dny pracovní neschopnost, za tu dobu se uzdraví. Milerád jim vyhověl. Svobodné zdravotní sestře nevalné pověsti jsme slíbili láhev šampusu, pokud jej svede. Láhev nedostala, její zkušenosti se minuly účinkem. Při operacích mi často asistoval Dr. Blahák. Ve výkonech jsme se střídali. Jeho operace byly mistrovským dílem, nepoznal jsem lepšího chirurga. Obdivoval jsem, jak se dokázal orientovat v nepřehledné pozánětlivé spleti v dolní dutině břišní. Postupoval rychle, aniž by poranil důležité cévy, močovody či jiný orgán. Já bych to snad tak rychle nikdy nedokázal. Čtvrtým mužem na oddělení byl pan Kynčl, který vysoce převyšoval ostatní zřízence. Svou pílí to dotáhl na středně zdravot- mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 39 nického pracovníka a tím se dostal na úroveň zdravotních diplomovaných sester. Byl prý mlynářským. Asi tomu tak bylo, neboť nemocné přenášel lehce, jako pytel mouky. Měl svou zvláštní náboženskou filozofii, kterou se přibližoval k blouznivcům našich hor. V zaměstnání to však nebylo na závadu. Když jednou v Hrabačově ohrožoval epileptik sekerou ženu a okolí, volali lékaře. Tehdy jsem měl službu. Pan Kynčl mi nabídl pomoc. Znal jsem jeho sílu a byl jsem mu za to vděčný. Situace vypadala hrozivě, ale zvládli jsme ji předem domluvenými rychlými chmaty a zuřivce se sekerou jsme znehybnili. Následná injekce jej dokonale uklidnila. V době nástupu do Jilemnice jsem ještě zastihl několik řádových sester. Hábity nenosily a ubývalo jich. Režim je nechával dožít. Další sestry, a těch byla většina, měly za sebou zdravotnickou školu s diplomem. Z nich se rekrutovala elita, sálovky. Pak tu sloužilo několik laických sester. Nemocnice je přijala po roce 1945, kdy byl nedostatek středně zdravotnických kádrů. Ale v době mé éry si musely doplnit vzdělání, ukončené zkouškou. Školení probíhalo přímo v nemocnici. Po téměř desetileté službě by bylo kruté, kdyby měly odejít. Proto je zdejší lékaři, tehdy ve funkci examinátorů, nechali projít. Je pochopitelné, že jejich úroveň byla nižší. V roce 1956 jsem si koupil dvěstěpadesátku Jawu. Byl to dobrý a rychlý stroj. Jezdil jsem s ním do Prahy, Brna a hlavně do gynekologické poradny. Byl jsem pohyblivější a nebyl jsem tím odkázán na sanitu, která do Jablonečku, Horní Rokytnice nebo do Harrachova přijížděla až s hodinovým zpožděním. Neúnosné množství služeb a nedostatek spánku mě zmáhalo. Když už byly služby na porodnici neúnosné, střídali jsme se s primářem obden, raději jsem nastoupil na chirurgii. Tam už jsem měl více volného času při třech sekundářích. Na jilemnickém chirurgickém oddělení byl primářem Dr. Kafka, věkem kolem čtyřicítky. Jako schopný a všestranný lékař měl ve svém rejstříku nejen ryze chirurgické operace. Rozuměl i traumatologii, ortopedii a urologii. Bylo-li třeba, prováděl i gynekologické operace. V neoperačních dnech jsem většinu času pobýval v přízemí na chirurgické ambulanci. V zimním období bylo mým denním chlebíčkem napravování a fixace zlomenin. Zažil jsem ještě rentgenový přístroj z první republiky, pod jehož obrazovkou se snadno rovnaly fraktury. Bylo to nebezpečné, záření dostávaly i ruce lékaře. Při velké frekvenci zlomenin to nebyla dávka zanedbatelná. Pokud za směnu nepřivezli z Krkonoš aspoň dva zimní úrazy, považoval jsem to za zázrak. Běžně jsem vrtal kolena a paty, abych na tak zvané šibenici mohl udržovat zlomeniny v příznivé poloze. Operačním dnem bylo úterý a čtvrtek. Mou první samostatnou operací byla kýla a slepé střevo. Za ní jsem od pacienta dostal malý skládací nožíček, který jsem nosil na památku v peněžence. Pod dohledem primáře jsem provedl i operace složitější, jako byl močový měchýř a amputace dolní končetiny nad kolenem. Se zvláštním pocitem jsem odnesl část nohy, zabalenou do prostěradla, do spalovny. Primář Kafka byl dobrým učitelem. Chtěl ze mě vychovat narkotizéra a poslal mě na čtrnáctidenní školení do krajské liberecké nemocnice. Zatímco v Jilemnici byly noční chirurgické případy řídké, v krajské ambulanci byla jejich frekvence slušná. Při mé první noční službě byla se mnou i mladá kolegyně z očního oddělení. Jako kolečkářka, jak jsme nazývali toto školení, musela se seznámit se základními obory, aby mohla eventuelně nastoupit na obvod. Tu noc nám přivezli sebevraha, zastřelil se pistolí. Byla celá vyděšená a ani se jí nedivím. Pohled na něj nebyl nikterak příjemný. Fonendoskopem projížděla po hrudi a řekla, že mu ještě srdce tluče. Ale já poznal hned, že máme na stole nebožtíka. To, co v rozčilení slyšela, byl její vlastní tlukot srdce. Po odchodu MUDr. Kafky na východní Slovensko a později do Francie a Kanady, jmenovali primářem dr. Křapku. MUDr. Kaf- Sesterský tým gynekologicko-porodnického oddělení se svým sekundářem MUDr. T. Šmehlíkem (1955) „S manželkou jsme si práci rozdělili. Já děti Jilemnického okresu přivádím na svět, manželka je vyšetřuje a léčí.“ ka se v Kanadě, podle doslechu, stal „létajícím chirurgem“. Prý jej dopravovali helikoptérou do nepřístupných oblastí, kde operoval pacienty. Co na tom bylo pravdy, nevím, ale jako všestranně zdatný chirurg se ve světě rozhodně neztratil. Čile jsem se zajímal o dění v ústavu, a tak jsem zastával bezvýznamnou funkci ve výboru ROH. Snad proto jsem se stal i vhodným kandidátem pro rozšířený krajský výbor zaměstnanců ve zdravotnictví. Při jedné schůzi v Liberci jsem se přihlásil o slovo. Tehdy se to týkalo přidělení vozů pro venkovské lékaře. Samozřejmě je nedostávali zdarma, museli si je zaplatit a používat jen při návštěvách pacientů. Téměř celou kvótu zhltl Liberec. Z krajského stolu se jen některé drobečky dostaly na okres, ale Jilemnice mezi nimi nebyla. Bez emoce jsem přednesl suchou statistiku, která již sama o sobě byla mírným ostnem. Odveta přišla dřív, než jsem očekával. Jilemnický výbor mě z kraje odvolal. Měl jsem se s nimi nejprve poradit. Přednosta gynekologie se mnou nikdy nehovořil o politice, i když byl poslancem. Nevím které strany, ale komunistická to rozhodně nebyla. Podzimní dny roku 1956 probíhaly klidně. Jediná funkce, kterou jsem byl pověřen, byly hygienické kontroly nemocniční ku- 39 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 40 MUDr. J. Šmehlíková se sestrami kojeneckého ústavu (1955) Občas byla nutná součinnost obou operačních týmů, chirurgie a gynekologie. V místnosti před operačním sálem primář ženského oddělení MUDr. J. Stejskal, zřízenec Kynčl (vynikal velkou silou), chirurgický primář V. Kafka, sálová sestra a sekundář Šmehlík. (1955) Porodní asistentka „Bobina“ D. Machytková, sekundář Šmehlík, sestra Zaplatílková z interny a sálová sestra J. Klimplová (1955) 40 chyně. I my jsme se tam stravovali. S kuchařkami jsem byl vždy zadobře a vyplatilo se to. Začátkem října si na mě vzpomněli vojenští páni. Když neslavná vojna skončila, Vánoce jsme slavili s rodinou v Turnově. Ale na příchod roku 1958 jsme si přiťukli v Jilemnici s dr. Dvořákem a jeho manželkou, rovněž lékařkou. Dr. Dvořák se později stal asistentem na ortopedické klinice a jeho manželka kardioložkou v Praze. Leden a únor 1958 byl ve znamení zlomenin. Byli to hlavně Pražáci a nebylo jich málo. Kdykoliv jsem procházel Václavským náměstím a ulicí Na Příkopě, téměř vždy jsem potkal některého ze svých bývalých pacientů. V březnu toho roku nám pro údajnou špionáž zavřeli roztockého lékaře dr. Süsse. Roztocký obvoďák byl židovského původu, jeho manželka Němka, ale česky hovořila plynule. Jeho zatčení vyvolalo v OÚNZ značný rozruch. Dr. Süss byl tichým a skromným lékařem, vyhledávaným v širokém okolí jako odborník na bércové vředy. Jeho manželka byla zručnou sestrou, psala mu i recepty. Když jsem kolegu zastupoval, považovala za svou povinnost mi vařit obědy. Abych byl blíže informován, odjel jsem s primářem interny dr. Šrámkem, bývalým terezínským vězněm, do Králového Hradce. Prokurátorka nejprve někomu zatelefonovala, a pak nám dala přečíst inkriminovaný dopis. Nenašel jsem v něm žádný jinotaj. Kolega v něm líčil krásy Krkonoš, a co v něm viděli vyšetřovatelé, je mi záhadou. Ihned po příjezdu do Jilemnice si mě okres pozval na kobereček. Jako občan musím věřit soudům. Funkcionář okresu, podle doslechu bývalý krejčí, mi pak řekl, že se nemohu spoléhat jen na svůj úsudek. Dal mi k tomu několik rad, které neměly daleko k výhružce. Nemělo smysl se s ním dohadovat, mohlo by to skončit špatně. Po sloučení okresů v roce 1960 se stal ředitelem OÚNZ v Semilech dr. Holas, pod něj spadala i Jilemnice. Nesnesl však tlak příkazů, s kterými jeho svědomí nesouhlasilo, a později odstoupil. Telefon do bytu mně nezavedli. Pokud jsem měl příslužbu, službu mající lékař, byl-li pediatr či internista, se chirurgickým příjmem či úrazem nezabýval a poslal pro mě sestru. Poliklinika, kde jsem bydlel, byla sice od hlavní budovy nemocnice vzdálená pouhých čtyřicet metrů, ale i tak to sestru, hlavně v zimě, zatěžovalo. Proto jsem se rozhodl zavést do bytu domácí telefon, samozřejmě na baterku. Můj první pokus se zdržel. Když jsem totiž z okna prvního poschodí vyhodil kotouč drátu, abych mohl jeho konec napojit na přístroj v blízké vrátnici, někdo mi vedení přestřihl a ukradl dříve, než jsem sešel ze schodů dolů. Po druhé jsem byl již opatrnější. I když dceři Janě nebyly ani tři roky, sluchátko se stalo středem jejího zájmu. V té době měla naše prvorozená zlozvyk, cumlání palce. Abych tomu předešel, musel jsem se uchýlit k drastickému činu, k sádrové dlaze od zápěstí až po palec. První atestaci z chirurgie jsem měl za sebou, ale přemýšlel jsem, co bude dál. I kdybych měl dvojku (atestace), první na řadě by byl zástupce primáře dr. Křapka, což se také po čtyřech letech stalo. Kolega byl jen o něco starší než já a čekat dalších dvacet let na jeho důchod by bylo nesmyslem. Další možností byl obvod. V Jilemnici by mě přijali s otevřenou náručí. Ale na to bylo vždy času dost. A pokud bych se rozhodl, rozhodně ve větším městě. O třetí variantě jsem uvažoval vážně. Dr. Stejskalovi zbývalo do důchodu deset let. Za tu dobu bych obě atestace, jedničku i dvojku, absolvoval. Poměry na gynekologii nebyly již tak drastické jako před pěti lety, neboť tu bylo místo pro dva sekundáře. Ten první, dr. Vlček, tu už byl. Rozhodl jsem se, že prvního ledna 1960 nastoupím u dr. Stejskala. Stejně jako mí kolegové sekundáři, ani já jsem nebyl v roce 1960 zproštěn občasného zastupování obvodních lékařů. Koncem led- mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 41 na to byla Poniklá, malá vesnička nedaleko Jablonce nad Jizerou. Obvod sice patřil mezi ty nejmenší, ale s těžko dostupnými horskými vískami. Snad proto tu žádný z lékařů dlouho nevydržel. Ordinace vyžadovala fyzicky zdatného obvoďáka s lyžařskou erudicí. O zdejší zdravotní sestře Lukešové se říkalo, že se plete lékařům do řemesla. Co však měla dělat, když ordinace byla tak často bez doktora? V obvodě znala každého pacienta i s jeho anamnézou, a to nejen zdravotní. V neznámém prostředí jsem to vítal, byla pro mne cennými Zlatými stránkami. Můj tehdejší věk na obvod stačil. V Poniklé mi říkali, abych tu natrvalo zůstal. Nabídli mně dokonce byt v novostavbě. Brzy jsem zase stál u gynekologického křesla. Mezi povinnosti gynekologie patřila i sexuální výchova děvčat z učiliště. Tím mě pověřil primář. Když dnes o tom uvažuji, nebyl jsem ten pravý. Neměl jsem zkušenosti, ne s formou, ale s obsahem. Dnes bych přednášku zaměřil zcela jinak a nesoustředil bych se jen na anatomii a fyziologii. Pak mě znovu čekala práce na oddělení, porody, operace na sále, noční služby a poradny. Občas jsem si zaúřadoval na chirurgické ambulanci se zřízencem Řezníčkem, abych při rovnání zlomenin nevyšel ze cviku. Mladí zaměstnanci nemocnice, lékaři, sestry a laboranti, měli možnost se sportovně vyžít. I já se počítal mezi ně. Za hlavní budovou bylo volejbalové hřiště. Mělo svou výhodu. Odtud to byla na oddělení jen pár kroků. Při sportovním klání ubíhal čas ve službě a příslužbě příjemněji. U dětského pavilonu bylo zase kryté betonové podium s pingpongovým stolem, kde se dalo hrát i za špatného počasí. V říjnu 1961 nás vrchlabská nemocnice vyzvala k fotbalovému zápasu. Slavnostní výkop v tomto městě měl zahájit zdejší primář. Důkladně se rozběhl, zakopl a zlomil si ruku. Manželka po mateřské dovolené nechtěla zůstat doma. Ztratila by kontakt s pediatrií. Přes všechny starosti jsem vykonal zkoušku, která mě opravňovala k titulu odborného gynekologického lékaře. Na poliklinice se nám sice příjemně bydlelo, ale pro pětičlennou rodinu začínaly být dvě místnosti těsné. 1. 3. 1964 jsem své pracovní působení v Jilemnici ukončil a nastoupil v Mladé Boleslavi. Ze vzpomínek laboranta Petra Hornycha Do nemocnice jsem nastoupil v červenci roku 1957. Začal jsem pracovat v laboratoři, která byla součástí interního oddělení. Mými kolegyněmi byly mj. Pavla Votočková a Jana Lachmanová. V roce 1959 jsem odešel na vojnu, vrátil jsem se v roce 1962. Mezitím laborant, pan Stach, vybudoval v suterénu hospodářské školy biochemickou laboratoř. Dnes lze jen těžko docenit rozsah a význam této práce, jakož i trpělivost a zájem těch, kteří se na budování laboratoře podíleli. Tak např. zkumavku bylo nutno objednat 2 roky dopředu, zboží z dovozu 5 let dopředu. Probíhala tedy alespoň výměna mezi zdravotnickými zařízeními – sklíčka za zkumavky atd. tak, aby laboratoř získala potřebné vybavení. Primářem transfuzní stanice byl MUDr. Václ. Emil Stach s profesorem Dienstbierem doslova postavili v budově bývalého vepřína (dnes již je zbourán) detašované pracoviště Biofyzikálního ústavu v Jilemnici. Emil Stach se rovněž angažoval při budování Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze, tam jsem i v roce 1966 přešel. V Jilemnici bylo rovněž detašované pracoviště tohoto ústavu, kde jsem pracoval až do roku 1991. Úzce jsme spolupracovali s nemocnicí. Emil byl rovněž aktivní v občanském životě, významně se podílel na obnovení činnosti skautingu v Jilemnici v letech 1968 a 1989. Za rozvoj oboru obdržel Emil Stach plaketu od České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně. P. Hornych Kolektiv biochemické laboratoře před starou poliklinikou u bočního vchodu. Zleva J. Ulvrová, nedohledaná, M. Pilařová, R. Holubcová, P. Votočková, nedohledaná, M. Novák (asi 1960) 41 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 42 Ze vzpomínek Miroslava Šlambora, bývalého řidiče, údržbáře, sanitáře atd. Ze vzpomínek Jiřího Kavana st., bývalého řidiče, údržbáře, sanitáře atd. Můj první porod – u Štěpanické pily Můj první porod Vzbudili mne jednoho rána roku 1954, okolo 4. hodiny ranní, že mám jet k porodu. Telefony tolik nebyly rozšířené, tak nastávající tatínek přijel do nemocnice, že manželka bude rodit. Říkal, že jsou manželi asi 12 hodin. Tak tomu říkám tedy „svatba na poslední chvíli“, pomyslel jsem si, a vyrazili jsme. „Tatínek“ nechal motorku u nemocnice a jeli sanitou do Křížlic podle Jizerky, sanitu jsme nechali za potokem a hurá s nosítkama 200 m do kopce. No bylo to „vo hubu“, prudký svah. Samozřejmě bez doktora, ti tenkrát ještě ke všemu nevyjížděli. „Tatínek“ cestou vypravoval, jak se s dívenkou seznámil v Praze, že se to tak nějak stalo a byla z toho svatba. Brali se v sobotu, nevěděl prý, že to na ni přijde tak rychle. Tak jsme holku naložili a vyrazili do Jilemnice. Jenže cestou zpět začala volat „Zastavte, zastavte, už to nevydržím!“, tak jsme zastavili a ještě stihla říct „...mně je hrozně špatně, asi budu rodit…“. Nosítka jsme nechali v sanitce, která byla poloviční velikosti oproti dnešním sanitám, paní zůstala uvnitř na nosítkách. Najednou jí odtekla plodová voda, dítě vylítlo ven, tak tak, že jsem ho stihl chytnout do prostěradla. Říkám si, „dobrý, na prvorodičku“ a rychle hledal něco, čím bych jí podvázal pupeční šňůru. V sanitkách tehdy žádné vybavení nebylo, tak jsem vzal tkaničku od bot, prostěradlo jsme přehodili přes čerstvou maminku a pokračovali jsme v cestě. V nemocnici jsem volal už z dálky „Sestři, přivezl jsem vám miminko!“ Přiběhla porodní bába a postarala se o zbytek. Doktoři ještě tenkrát ke všem porodům nechodili, byli voláni jen ke komplikovaným případům. Ta nastávající maminka byla hostinská z Kruhu. Přijel jsem tam a hned bylo jasné, že jet do nemocnice už nemá smysl. Hostinská sotva stála, natož aby ještě někam jela. Tak jsem rychle hledal manžela, aby mi šel pomoct, že jeho žena bude každou chvíli rodit. Jenže jsem ho nemohl najít, byl schovaný za stodolou. A že nikam nejde, že se na to nemůže koukat. Tak jsem vzal čisté prostěradlo, ručníky, ohřál vodu a šli jsme na to. Šlo to dobře, bylo to už její druhé dítě, věděla, co a jak. Za chvíli přišla na svět s velkým brekem zdravá holčička. O mnoho let později jsem tu paní hostinskou potkal v nemocnici. Vedle ní šla krásná mladá dívka. Paní hostinská na mne ukázala a říká dceři: „Podívej, to je ten pán, co tě rodil!“ Holka se na mne usmála a já byl na sebe v tu chvíli hrozně pyšný... Utopený zadek Policajt a blázen Jednu sobotu odpoledne, v létě roku 1954, jsme takhle jeli s panem primářem Šrámkem do Vítkovic, za profesorem Buriánkem. Přijeli jsme k hotelu Skála, cesta vedla podle Kuželského potoka asi 2 kilometry, pak přes dřevěný most. Pan primář vyřídil u pana profesora, co bylo třeba, a jeli jsme zpátky. Jenže cestou zpět, při cestě přes dřevěný most, jsme najednou uslyšeli praskání. Dodnes slyším to praskání dřeva. Most v půlce rupnul. Sanitka, Škoda Tudor, která už byla na konci mostu, zůstala světly vzhůru a zadkem v potoce a my seděli s panem primářem, a koukali se do toho nádherného blankytného nebe a přemýšleli, co budeme dělat. Šel jsem tedy do hotelu Skála, že zatelefonuji do JZD pro traktor, aby nás z potoka vytáhl. Jenže pan Skála říká „Traktor a v sobotu odpoledne? To neseženete. Ale řeknu pár lidem a pokusíme se auto vytáhnout ručně.“ Za chvíli bylo kolem sanitky 25 lidí, kteří Tudora z potoka vynesli, a my mohli pokračovat dál. Vezl jsem, někdy v pětasedmdesátém, blázna do Kosmonos. Když byl blázen hodně agresivní, dostávali jsme policejní doprovod. Policajt nastoupil, sundal si pistoli, podal mi ji dopředu, kdyby musel blázna zpacifikovat. Vytahoval se, že má pepřák ve spreji, že je to novinka, útočníkovi se to vstříkne do očí a je klid. Blázen se po chvíli začal cukat a začal se s policajtem v zadu v sanitce prát. Policajt použil pepřák… Za chvíli jsme seděli vedle sebe na břehu potoka a všichni tři jsme brečeli. Já, policajt i blázen. Policajt měl pravdu – trochu pepřáku – a byl klid. Narušený pohřeb Někdy v roce 1967 jsem jel s panem doktorem Kmínkem do Roprachtic na dětskou poradnu. Pan doktor byl vysoký muž, jezdil namačkaný ve staré sanitce Škoda Tudor, tak tak že se do ní vůbec vlezl. Když jsme přijeli do Ropchratic, zastavili jsme mezi hřbitovem a dětskou poradnou. Všimli jsme si, že na hřbitově právě probíhá pohřeb. Rovněž pozůstalí si všimli nás. Pan doktor Kmínek otevřel dveře sanitky, zaseknul se a vypadl na zem přímo „na ústa“, dlouhé nohy mu zůstaly v sanitce. Pozůstalí se smáli, až jim tekly slzy. Pan doktor se rychle vyprostil, vstal, jako kdyby se nic nestalo, a důstojně odkráčel do dětské poradny. „Duo ŠlaKa“, zleva J. Kavan, M. Šlambor 42 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 43 Ze vzpomínek paní Marie Karáskové Budova nemocnice (kde se za války léčili příslušníci SS a Wehrmachtu, povětšinou z východní fronty), byla v kanálech pod hlavní budovou podminována, a měla být, údajně, při ústupu Němců vyhozena do povětří. Franta Zuzánek, údržbář, snad s nějakým pacientem (křest. jm. Viktor) tam vnikli a, i když riskovali život, zápalný systém min rozpojili. Dcera Fr. Zuzánka, tehdy 5leté děvčátko, si živě pamatuje, jak její maminka plakala a nechtěla tam tatínka pustit. O podminování nikdo z dalších Čechů prý tehdy nevěděl, takže to může být jeden z důvodů, proč se nám tuto „skazku“ nepodařilo ověřit. Parta Hofman, Zuzánek a Buchar Protože jsme chtěli vzpomínkám uvedeným v tomto almanachu zachovat jejich osobitý půvab, otiskujeme je s minimálními změnami. Názory v nich vyslovené nemusí být totožné s názorem redakční rady a za jejich obsah neručíme. Autoři almanachu si nekladli za cíl představit zde ucelenou historii nemocnice. Jako podklad bylo využito převážně vyprávění pamětníků. Autentičnost vzpomínek byla vědomě nadřazena chronologii a vyváženosti obsahu. Některé informace z historie jsou dále uvedeny v kapitole 5. Součásti MMN se představují. Informace uvedené v almanachu mohou, přes veškerou snahu autorů, obsahovat dílčí nepřesnosti a mohou být neúplné. Za tyto nedostatky se předem omlouváme. Vzhledem k velkému množství nashromážděných materiálů nebylo možné je všechny do almanachu zařadit. V této kapitole byly využity cenné vzpomínky, písemné materiály a fotografie mj. níže uvedených osob: RNDr. Jaromír Hanza Petr Hornych Jitka Ječná Miloslav Ječný Věra Jindřišková MUDr. Michaela Jiřičková Zdeněk Karásek Marie Karásková, roz. Zuzánková Jiří Kavan Ludmila Kracíková PaedDr. Jan Luštinec Drahoslava (Bobina) Machytková MUDr. Ivana Mašková Drahoslava Mildorfová Miluška Nejedlá, roz. Jechová Jiří Nikodém Václav Obešlo JUDr. Zdeněk Petz Hana Pohořalá Věra Polanská MUDr. Martin Schmoranz MUDr. Pavla Sladká MUDr. Pavel Sladký Emil Stach MUDr. Jan Stach MUDr. Alois Stehlík Miroslav Šlambor MUDr. Tomáš Šmehlík Zdeněk Šmíd Ludmila Štěpánková MUDr. Hynek Tišer Věra Titěrová Dagmar Uxová Marie Vitvarová Zdeněk Vohnout Hana Votočková Za vstřícnost všech, nejen v seznamu uvedených, kteří pomohli, upřímně děkujeme. 43 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 44 Řidiči a sanitáři – muži se silnými pažemi, zkušenostmi a velkým srdcem. Na fotografii Miloslav Kos sváží pacienta (kolem roku 1970) 44 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 45 kapitola 3 Obrazová kronika 45 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 46 Tato obrazová kronika je výběrem ze zajímavých a cenných fotografií z vašich soukromých sbírek a archivů Krkonošského muzea, vydavatelství a nakladatelství Gentiana a MMN. Mnohé z fotografií zapůjčili či věnovali autorům almanachu současní a bývalí zaměstnanci, jejich rodinní příslušníci a další z vás, kterým nemocnice přirostla k srdci. S velkou úctou jsme přistupovali k nashromážděným vzácným materiálům a hledali způsob jejich nejlepšího využití. Přivedlo nás to k myšlence vytvořit tuto kapitolu. Na výzvy zveřejněné v denním tisku, ve zpravodaji Jilemnice, na internetu, jste reagovali často ze vzdálených míst regionu. Mnozí z vás nemohli pomoci při tvorbě almanachu pro svůj zdravotní stav apod. Mnoho vzácných fotografií tak zůstalo ukryto v rodinných albech. Našim přáním proto bylo, aby se stal také impulsem pro všechny, kteří mají ještě ve svých sbírkách fotografie se vztahem k nemocnici zachycující doby minulé. Již nyní byl vytvořen základ archivu fotografií využitelného v dobách budoucích. Tento bychom rádi rozšířili a zejména zpřesnili. Nejtěžším úkolem totiž bylo popsat správně jednotlivé osoby na snímcích a správně určit datum vzniku fotografií. Hovořili jsme s mnoha pamětníky a ne všichni se vždy shodli, kdo se na fotografiích nalézá. Porovnáváním jednotlivých údajů tak vznikala mozaika, která byla postupně doplňována, ale nemohla být objektivně zcela doplněna. Prosíme, ozvěte se, i pokud budete mít zpřesňující údaje k zveřejněným fotografiím. Vážili bychom si toho, kdybyste tento almanach přijali jako počátek naší společné práce. A teď se již nerušeně ponořme do vzpomínek, které zdánlivě odvál čas... Personál okresní nemocnice. Třetí zleva dr. Anatolij Krivuc, sekundář, vpravo vedle něj: dr. Tatjana Remiová, nahoře druhá zprava Máňa Dlabolová – kuchařka, ostatní nedohledáni (1931) 46 Bývalá okresní nemocnice (dnes Stomal) ze strany západní (1932) Infekční pavilon okresní nemocnice (1930) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 47 Operační sál (30. 4. 1941) Před hlavní budovou (14. 9. 1935) Vrátný Špringer (asi 1955) Sestra Hana Obešlová (14. 7. 1936) V nové nemocnici (14. 9. 1935) Sestra Marta (asi 1943) 47 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 48 Sestra Marie (28. 11. 1947) Primář MUDr. Petrlák a správce J. Ševčík (asi 1946) Nemocniční kuchyně (asi 1946) Diakonická sestra Kateřina Horčíková z interního oddělení (asi 1952) Strojníci A. Buchar a F. Zuzánek, spravovali vše... (1947) 48 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 49 Dr. Kalous, dr. Šrámek, pí. Šrámková, O. Tikva, dr. Oldřich Petrlák (1948) Laborantka P. Votočková (asi 1953) Ordinace obvodních lékařů. Dr. Konstantin Tenk a sestra Tobiášová (1953) Bětuška Beránková-Skálová se starala o prasátka (1953) Dentista Václav Mošnička a instrumentářka Hana Vohnoutová při práci (1952) Plánovač a zdravotní statistik M. Gabriel (1953) 49 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 50 Invent. účetní Zdeněk Vrabec (1953) „Na vodoléčbě“ sestra M. Řehořková a sestra M. Hornychová (počátek 50. let) Josef Machytka (1955) Před zdravotním střediskem v Poniklé, zprava zubař Pecháček, MUDr. J. Podzimek, sestra Z. Lukšová, sestra Zajícová, sestra Pecháčková, řidič M. Šlambor (1954) Vizita na interně: dr. Tenk, nedohledaný, dr. Šrámek, dr. V. Čáp (1954) 50 Dětské oddělení. Dr. Ctibor Kaigl poslouchá... (1953) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 51 Na sále chirurgického oddělení – dr. Křapka a tým (1954) MUDr. T. Šmehlík a zřízenec pan Řezníček připravují sádru (1959) MUDr. T. Šmehlík a primář MUDr. J. Stejskal (1955) MUDr. T. Šmehlík na zahradě nemocnice s pacientkami (1955) V této době bylo pro zdravotníky víceméně povinností vypomáhat brigádnicky v JZD. Tento snímek je z JZD Kundratice (1955) MUDr. T. Šmehlík a zdravotní bratr Jan Kynčl (1957) 51 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:20 Stránka 52 Brigáda chirurgického oddělení (1955) Paní Trejtnarová uklízí na porodnici (1957) Antonín Buchar a účetní J. Jandura (asi 1956) Pracovníci hospodářsko-technické správy OÚNZ Jilemnice, zleva Jandura, Trejtnarová, Gabriel, Jindřišková, Bukovská, Kavan, Benešová, Skalská, správce Tikva, účetní Borůvka, Machytka (1958) Sanita Škoda TUDOR. V listopadu 1955 jsme odváželi dítě do opavského kojeneckého ústavu. Až k Jeseníkům jsme jeli v pohodě. Ale na silnici pod Pradědem došlo na lopaty. Zleva vrchní sestra jilemnického kojeňáku Máša Žatecká, MUDr. T. Šmehlík, řidič M. Šlambor, správcová téhož ústavu Miluška Koutská. (5. 11. 1955) 52 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 53 Sanita OÚNZ Jilemnice, řidič F. Jindřišek (1957) Dr. Vladimír Holas (asi 1958) Nahoře zleva sestra Drahoslava (Bobina) Machytková, hl. sestra Věra Kubíčková, vrchní sestra z porodnice Marie Karlíková, dole prim. porodnice MUDr. Jiří Stejskal „Slavností výkop“ základů „Rudého koutku“ u dětského oddělení (4. 4. 1959) J. Holeček (asi 1960) J. Kavan (asi 1960) M. Šlambor (asi 1960) 53 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 54 Primář MUDr. Kafka se svým týmem (60. léta) M. Řehořková, B. Štůlová, K. Dymáčková (1960) Dr. Kmínek, Václavík a sestra Mařenka Řehořková (1960) 54 Primář MUDr. Karel Šrámek se syny Karlem a Alanem (1964) Dětská poradna (snad Roprachtice, asi 1960) Dr. Křapka (1960) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 55 „Říkali tomu Mejdan“, J. Zuzánek, J. Hofman, J. Holeček, J. Kolařík, J. Janda, A. Buchar, J. Poláček (1962) Primář MUDr. V. Řehák, L. Štěpánková, M. Hornychová, nedohledaná (1965) Oslavy narozenin údržbáře A. Buchara (s heligonkou) (11. 5. 1965) Špitálská kapela + několik příznivců. (První zprava Vít Tuláček, „živá předloha“ známé hry Jak přišla basa do nebe od Marie Kubátové; asi 1965) Vánoční besídka dětí zaměstnanců, čte MUDr. T. Václ (1962) Jiří Kavan ml., Jan Holeček ml., Iva Pohlová, Jan Holeček st., Hana Jandurová (1965) 55 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 56 Únor 1964 Garážmistři z OÚNZ – technické prohlídky (19. 8. 1965) Školení členů Horské služby v Harrachově, MUDr. Kalousová (prosinec 1964) MUDr. V. Václová (1965) Mohyla Hanče a Vrbaty – Zlaté návrší (1965) 56 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 57 Fotbalové utkání OÚNZ Semily – Cutisin Hrabačov konané 27. 4. 1966. Výsledek 3:2 Volejbalový turnaj na jilemnických kurtech. Zprava MUDr. Křapka, na smeči MUDr. Sladký (asi 1966) Zleva MUDr. J. Vlček, J. Ulver, J. Kavan, M. Šlambor, V. Mečíř, MUDr. P. Sladký, MUDr. P. Burket, M. Lamfeld, MUDr. O. Krámský, MUDr. K. Tenk, brankář M. Bachtík (1967) Fotbalové družstvo jilemnické nemocnice (asi 1965) Družstvo OÚNZ Semily složené z hráčů zdravotnického personálu celého okresu (1968) 57 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 58 Zájezd do NDR – Borna, MUDr. Vlček, MUDr. Burket a další (1966) Jaroslav Václavík a MUDr. Jaroslav Vlček v Rudém koutku (asi 1967) Zprava MUDr. J. Svěcený, budoucí primář MUDr. Burket, nedohledaná, M. Heváková, L. Šlamborová a B. Václavíková (1967) Sestry rehabilitačního oddělení: L. Štěpánková, E. Kratochvílová, Kopáčová, Červinková (5. 7. 1972) 58 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 59 Řidiči nemocnice, zleva F. Vítek, Pernet, J. Bulušek, M. Šlambor, J. Erlebach, L. Novotný, J. Kavan st., M. Smolar, J. Varšo (1972) Radiofarmaceutická laboratoř, RNDr. Jaromír Hanza (1975) Primář MUDr. Kučera a primář MUDr. Čáp při RTG vizitě (asi 1975) Zprava: Věra Lukešová, Dagmar Šollová, Milena Malounová, Marie Tužová, Běta Janátová, Ivana Bischotová, vrchní sestra Božena Václavíková, Drahuška Seifertová, MUDr. Helena Marešová, primář MUDr. Pavel Burket (asi 1975) Kolektiv řidičů, roční technické prohlídky sanitních vozidel, která patřila pod OÚNZ, dolní řada zleva K. Vrána, dispečerka paní Troblová, J. Trobl, garážmistr Knap, řidiči K. Ginzl, Zdeněk Karel. Horní řada zleva řidiči J.Kavan st., J. Erlebach, P. Šubrt, nedohledaný, J.Bulušek, J. Eminger, J. Varšo, F. Vítek, J. Holeček, J. Kavan ml., M. Šlambor, dva policisté ze Semil, řidič P. Bém (1974) 59 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 60 Zleva Ladislav Knap, garážmistr a Kamil Ginzl, řidič, u havarované sanitky (1976) MUDr. Vítězslav Čáp (1980) M. Kotik, J. Machytka, J. Erlebach, J. Varšo, M. Šlambor – vysypávání písku z „rikši“ (1975) Ověřování nových radiofarmak na králících, zleva RNDr. J. Hanza, MUDr. K. Kupka, J. Odvárko a D. Doubravová (1975) 60 MUDr. Miloš Rybenský (1976) MUDr. Jana Mazánková (1976) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 61 Operační tým – chirurgické oddělení. Zleva MUDr. A. Křapka, MUDr. P. Sladký, MUDr. J. Mareš (1974) Jarní úklid „baráčku“, zleva RNDr. J. Hanza, Odvárko, MUDr. K. Kupka (1976) Práce sester na chirurgickém oddělení (1974) Rehabilitační sestry J. Dvořáková a L. Štěpánková (1973) Úklid dětského oddělení po malování, nahoře zleva MUDr. Miloš Rybenský, primář MUDr. Pavel Burket, sestra Hana Heřboltová, vrchní sestra Božena Václavíková, sestra Drahomíra Seifertová, sestra Ludmila Šlamborová, sestra Anna Krausová, sestra Vendula Psotová, pomocnice paní Heváková, dole zleva sestra Vlasta Krsková, koště, sestra Eva Vraštilová, sestra Věra Lukešová (1976) Vizita na chirurgickém oddělení. Zleva MUDr. A. Křapka, MUDr. J. Mareš, MUDr. P. Mazánek, MUDr. P. Sladký (1978) 61 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 62 Chirurgické oddělení. Dole zprava MUDr. Pavel Sladký, MUDr. Josef Mareš, Miluše Trýznová, Blanka Severýnová, Milena Ventluková, horní řada: primář MUDr. Alois Křapka, MUDr. Petr Mazánek, MUDr. Grosmanová, MUDr. Tomáš Rubeš, pomocnice Mečířová, nedohledaná, Květa Klimentová (1978) primář MUDr. Pavel Burket (asi 1980) Staniční sestra Drahuška Seifertová s dětmi u vánočního stromečku (1978) 62 D. Seifertová (asi 1980) Technické kontroly (1985) MUDr. Mareš (asi 1982) mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 63 Údržba v kotelně. Zleva elektrikář, vedoucí údržby Josef Paska, vedoucí provozního úseku Josef Machytka, elektrikář Pavel Mach, topič Jiří Rychtář, údržbář Jiří Nikodém, zástupce Krajského investorského útvaru Hradec Králové Josef Krysl (1983) Saniťák F. Jindřišek (1980) J. Zuzánek – dispečer, V. Zuzánková – vrátná a oslavenec F. Jindřišek (1988) MUDr. M. Krásl (1976) Boj o přeborníka ONM v Horní Branné, zleva: RNDr. Jaromír Hanza, MUDr. Vojtěch Grossmann, Jiří Odvárko, prof. Jaroslav Dejmek (1983) Zleva: nedohledána, Blanka Severýnová a MUDr. Marešová (1988) 63 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 64 Rozvojová studie z roku 1947 Studie na dostavbu nemocnice z roku 1986 64 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 65 kapitola 4 Současnost Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici Areál nemocnice z nadhledu (srpen 2008) 65 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 66 Obnovení činnosti samostatné Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici Výstavba nové budovy (květen 1995) Budova před dokončením (březen 1999) Satelit – bývalý kojenecký ústav 66 Bouřlivá doba v polistopadovém období s sebou přinesla velkou řadu pozitivních změn. Jako jednu z nich vítali jilemničtí zdravotníci přirozeně i delimitaci OÚNZ Semily a vznik samostatné Masarykovy městské nemocnice dne 1. ledna 1992. Město Jilemnice se stalo jejím zřizovatelem. Jilemničtí zdravotníci spolu se zřizovatelem a svými občany zahájili nelehkou cestu k obhájení existence MMN. Jako první byly vypracovávány odpovídající dokumenty nově vzniklé organizace. Zaměstnanci se spolu s vedením nemocnice dohodli na „utažení opasků“ po dobu dvou let, pokud se podmínky dříve nezlepší. Byly stanoveny priority rozvoje a znovu zahájeny práce na obhajobu a získání finančních prostředků pro projekt „dostavby“. Vrátili jsme se k záměru vybudování moderního, kapacitně vyhovujícího komplexu. Současně byl zahájen proces privatizace zdravotnictví. Do privatizace byla navržena celá ambulantní část nemocnice včetně poloviny areálu nemocnice. Po obsáhlých diskusích bylo v roce 1994 dohodnuto, že bude zachována celistvost areálu nemocnice. Privatizována byla zdravotní střediska v Harrachově, Jablonci nad Jizerou a Vysokém nad Jizerou. U ostatních středisek v majetku obcí byl privatizován movitý majetek. S privatizací majetku byla zahájena i privatizace vlastní zdravotnické činnosti. Jako jedna z prvních v republice zde vznikla soukromá sonografická ambulance. Následovali stomatologové, obvodní a dětští lékaři a posléze i další specialisté. V září roku 1992 byla z důvodu havarijní situace operačních sálů zahájena „dostavba“ s příslibem průběžného financování a zařazení v následujících letech mezi státem individuálně dotované investiční akce. Současně byla obdobná akce zahájena v nemocnici v Semilech, která byla posléze zařazena do individuálně sledovaných staveb do konce roku 1996. Z tohoto důvodu probíhalo financování „dostavby“ MMN omezeně. V roce 1992 zde bylo dosud proinvestováno 91 mil. Kčs a na dokončení chybělo zhruba 200 mil. Kčs. Další kritická situace vznikla uplatněním nových předpisů v praxi na hematotransfuzním oddělení. MMN proto za výrazné finanční podpory OkÚ v Semilech dokončila jedno z podlaží „dostavby“ a zprovoznila zde nové hematotransfuzní oddělení. V letech 1993 až 1996 MMN věnovala pozornost zanedbávaným rekonstrukcím a rozvoji klinické péče. Objekt bývalého zvláštního dětského domova byl kompletně zrekonstruován nákladem 10 mil. Kč a nákladem 15 mil. Kč zde bylo vybudováno hemodialyzační oddělení a některé odborné ambulance. Pro objekt se vžil pojem „Satelit“ MMN. Ve spolupráci se zřizovatelem bylo vybudováno Dětské centrum, kam byly umístěny handicapované děti. Těmto dětem poskytla pomoc nadace Duha, farma Hucul a další sponzoři. V roce 1994 provedla nemocnice generální rekonstrukci energetického hospodářství nákladem 21 mil. Kč. Byla vybudována plynová kotelna a nové rozvody. K regulaci systému, včetně elektrické energie a spotřeby teplé užitkové vody, nemocnice použila moderní technologie. V tomto roce byl ještě vybudován bezbariérový vchod do hlavní budovy, přistávací plocha pro leteckou záchrannou službu, nové rozvody vody, dokončen systém odpadového hospodářství a instalován náhradní zdroj energie na „Satelitu“. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 67 V roce 1995 poskytlo město Jilemnice MMN návratnou finanční výpomoc. Nemocnice provedla částečnou rekonstrukci dětského pavilonu s vytvořením podmínek pro vybudování půdní vestavby. Byla provedena demontáž výměníkové stanice a vybudovány garáže pro sanitní vozy, zprovozněny rozvody medicinálních plynů a další drobnější akce, jako například zřízení pooperačního pokoje chirurgického oddělení. V roce následujícím dodavatelé dokončili rekonstrukci dalších dvou objektů. V jednom vzniklo bezbariérové rehabilitační oddělení včetně vodoléčebných procedur, ve druhém ústavní lékárna a sklad zdravotnického materiálu. Akce byly finančně zajišťovány dodavatelskými firmami formou úvěrů. Realizace půdní vestavby dětského pavilonu však musela být z finančních důvodů odložena. V letech 1992–1997, kromě stavebních akcí, byly v nemocnici pořízeny kompletní sestavy pro rigidní a flexibilní endoskopii, nová chirurgická instrumentaria, videořetězce, mammograf, pojízdný skiaskopický RTG přístroj, vyvolávací RTG automat, středisko výpočetní techniky pro zpracování dat pro zdravotní pojišťovny, monitorovací systém, multirežimový ventilátor, kvalitní anesteziologický přístroj, jeden univerzální a dva speciální sonografické (ultrazvukové) přístroje, kuveza pro novorozence, nově požadované vybavení transfuzního oddělení, automatické biochemické a imunoanalytické analyzátory, nové vozidlo ZZS, sanitní vozy a řada dalších. Celkové náklady dosáhly téměř 70 mil. Kč. V roce 1997 byl instalován počítačový tomograf (CT). Přistávací plocha pro vrtulník zbudovaná v roce 1994 Z dopisu Ing. arch. Vítězslava Nováka z 19. 3. 1997 v Hradci Králové. Vážený pane řediteli, v poslední době čtu v novinách různé hrůzostrašné zprávy o stavu našeho zdravotnictví. Předpokládám, že i Vaše nemocnice má projít „sítem“, které rozhodne o jejím dalším osudu. l když jsem přesvědčen, že pro obhajobu svého ústavu uděláte maximum, rád bych do diskuze přispěl několika dalšími argumenty. Budou to argumenty z hlediska architekta – za prvé proto, že tomu si dovoluji rozumět, za druhé proto, že ve vřavě argumentů ekonomických a medicínských může zaniknout fakt, že jakákoliv nemocnice není pouze ekonomickou jednotkou a zdravotnickým pracovištěm. Každá nemocnice je v neposlední řadě také rozsáhlým a sofistikovaným stavebním dílem, zakládajícím jemnou a složitou síť vztahů jak uvnitř vlastního areálu, tak v širokém okolí. Tyto vztahy zahrnují jak věci zcela materiální a přízemní, tak záležitosti velmi těžko uchopitelné pouhým rozumem, natož vyčíslitelné finančně. Areál „Vaší“ Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici patří k nejhezčím, jaké jsem u nás viděl. Mimoto nepostrádá ani historické ceny, byť se nejedná o památku. Nemluvím teď pochopitelně o aktuálním technickém stavu některých jinak velmi solidních objektů, které by však potřebovaly dohnat dlouho zanedbávanou údržbu. Architektura jednotlivých budov není nijak výjimečná, Vaše nemocnice jako celek však představuje skvělý příklad prvorepublikového stylu budování veřejně prospěšných zařízení. Areál, skládající se z pavilonů s jasně oddělenými funkcemi, leč pojatých v jednotném architektonickém stylu, byl velkoryse zasazen do založeného přírodního parku. Zvláště musím vyseknout poklonu lidem, kteří tehdy vybírali pro jilemnickou nemocnici staveniště. Je posazena na relativně mírný slunečný svah na návětrné straně města, v širokém, dobře větraném údolí. Údolí na jednu stranu poskytuje „obyvatelům“ nemocnice příjemný výhled, na druhou pak umožňuje celému velkorysému areálu vyniknout v dálkových pohledech při příjezdu do města. Ačkoliv má nemocnice ve směru od Krkonoš „chráněná záda“, z vyšších podlaží se otvírá působivý pohled na panorama hor. Dopravní napojení je skvělé, aniž by nemocnice byla obtěžována průjezdnou dopravou. Z hlediska technického je nutno ocenit předvídavost zakladatelů ústavu. Přestože v době vzniku musela být nemocnice pro Jilemnicko zjevením, byl areál koncipován tak, že mu zůstaly vnější i vnitřní rezervy pro další rozvoj. Důkazem je jednak vybudované parkoviště a plocha pro provoz vrtulníků lékařské záchranné služby, jednak přístavby již budované nebo alespoň ověřené generelem či studiemi. Na nich jsem se, jak víte, podílel, takže vím přesně, co všechno areál bez závažného narušení snese. Závěrem mi dovolte, abych Vám popřál úspěch ve Vašem úsilí nejen o zachování, ale i rozvoj Vaší nemocnice, které z mého hlediska přisuzuji velké možnosti a na jejímž budování jsem se také trochu podílel – a snad ještě podílet budu. S úctou Váš Ing. arch. Vítězslav Novák V Hradci Králové dne 19. 3. 97 Z kotelny zvané „Aurora“ (byla uvedena do provozu 27. 12. 1994) vidí návštěvník nemocnice pouze komíny 67 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 68 Z roku 1998 Úspěchem roku bylo udržení výše nákladů nemocnice ve srovnání s rokem 1997, aniž by byla kopírována míra inflace roku 1998. Nákladem 1,7 mil. Kč vznikla ústavní lékárna provozovaná na základě smlouvy mezi nemocnicí a firmou ZEA Nová Paka. Proběhla výběrová řízení na zajištění akutních lůžek ve vybraných základních oborech. MMN uspěla a získala počet lůžek odpovídající regionu s 50 000 obyvateli. V souladu s výsledky výběrových řízení byl dobudován spojovací krček mezi hlavními objekty. Bylo dobudováno 4. a 5. nadzemní podlaží hlavního objektu, tzv. I. etapy, v polovině prosince 1998 sem bylo přestěhováno neurologické oddělení. Od tohoto roku byl pravidelně zadáván audit hospodaření MMN. Drobné nedostatky byly vždy napraveny v průběhu roku do uzavření účetní uzávěrky. Od tohoto roku byl v MMN zaveden systém sledování spokojenosti pacientů pomocí dotazníkové metody. Sklad medicinálních plynů – dokončen 22. 12. 1999 Zásobní nádrž kapalného kyslíku Dostavba budovy radiodiagnostického pavilonu (1998) 68 Z roku 1999 Rok 1999 se v hospodaření nemocnice vyznačoval velkým nárůstem celkového obratu nemocnice (o více než 40 %), kdy náklady nemocnice dosáhly hodnoty 177,371 mil. Kč a výnosy 174,853 mil. Kč. Dynamický nárůst obratu byl způsoben zejména celoročním provozem neurologického a zprovozněním lůžkového oddělení ARO v měsíci září 1999. V tomto roce došlo ke zvýšení počtu dárců krve o téměř 25 %. Byl tak vytvořen kvalitní základ pro dárcovství v naší oblasti. V tomto roce došlo po mnoha jednáních k převodu nemocnice do majetku města. Proto byla přijata opatření k dalšímu zlepšení evidence majetku a byla připravena nová zřizovací listina MMN. V souvislosti s převzetím péče o část pacientů vrchlabského regionu, se zřízením lůžkového oddělení ARO a s neexistencí srovnatelného objemu poskytnuté zdravotní péče v předchozím období vznikla složitá situace při stanovení objemu paušální úhrady péče na 2. pololetí 1999. Důsledkem pak bylo vzrůstající druhotné zadlužení nemocnice. Nemocnice byla zařazena mezi individuálně státem dotované akce v celkovém objemu 89 mil. Kč, a tak se pokračovalo v plánovaných dostavbách. Pro rok 1999 bylo uvolněno 20 mil. Kč na dokončení I. etapy „dostavby“ a zastřešení III. etapy. Celá částka sloužila k dokončení rozestavěných etap, k vybudování sociálního zázemí pokojů pacientů lůžkového pavilonu, výstavbě stravovacího provozu a dokončení půdní vestavby. V roce 1999 bylo urychleně zprovozněno a zkolaudováno 1. PP a 1. NP se zprovozněním lůžkového ARO, multioborové JIP a šaten se sociálním zázemím personálu. Vybavení ARO a JIP bylo řešeno formou leasingu ve výši 15 mil. Kč, k jehož zajištění sloužil tzv. zpětný leasing CT. Podlaží ARO bylo zprovozněno 28. září 1999. 1. prosince 1999 pak bylo zprovozněno 3. NP, kde se nalézají operační sály. Zastřešení III. etapy nebylo pro nedostatek financí dokončeno. V souvislosti se vstupem ČR do EU byly zahájeny přípravné práce na získání certifikátu. Akreditace pak byla jeho součástí. Certifikát slouží k získání statutu srovnatelného zařízení se zařízeními v členských zemích EU. Byl tak zahájen dlouhodobý a náročný proces, jehož výsledkem mělo být získání příslušného certifikátu. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:21 Stránka 69 Z roku 2000 V roce 2000 byl dokončen rozvoj nemocnice z pohledu struktury oddělení a probíhala jejich postupná stabilizace. MMN se podařilo v tomto roce vyřešit jeden z nejpalčivějších problémů – radiodiagnostické oddělení. Díky podpoře našich poslanců se podařilo vytvořit podmínky i pro roky následující. V roce 2000 obdržela jilemnická nemocnice státní dotace v celkové výši 62 mil. Kč, což je největší objem v historii nemocnice. Rok 2000 lze nazývat s odstupem času jako rok stabilizace. Město Jilemnice naplánovalo výstavbu celkem 32 bytových jednotek ve čtyřech domech na Roztocké ulici. Nemocnice pořídila celkem 4 byty z této výstavby. Pokračovala dostavba III. etapy – radiodiagnostického pavilonu. V průběhu roku proběhlo dokončení pavilonu radiodiagnostiky, do něhož byly dočasně přemístěny chirurgické ambulance. Podařilo se vybudovat dílo, které se stalo, co do komplexního vybavení a architektonického řešení, dílem nejkrásnějším. Náklady na vybudování pavilonu dosáhly téměř 75 milionů Kč, včetně přístrojového vybavení pořizovaného postupně od roku 1996. Vybavení interiérů uhradilo město Jilemnice ze svého rozpočtu. Vedení nemocnice přijalo rozhodnutí o výstavbě nového stravovacího pavilonu severně od lůžkového pavilonu. Celkové náklady byly odhadnuty na cca 42 milionů Kč. Od tohoto roku MMN zajistila pro své zaměstnance výuku dvou světových jazyků. S účinností od 1. září 2000 bylo zřízeno technické oddělení, které postupně převzalo veškerou činnost související s pořizováním, údržbou a servisními smlouvami zdravotnické přístrojové techniky. Dne 13. prosince 2000 proběhla společná schůzka vedoucích pracovníků jednotlivých oddělení nemocnice a všech lékařů regionu za účasti starosty města Jilemnice. Cílem společného jednání bylo podání objektivní informace o předpokládaném vývoji zdravotnictví v regionu a problémech s tím souvisejících. Přítomní dostali informace o připravovaných změnách v MMN, o finanční situaci nemocnice apod. Dále byli požádáni o účinnou podporu činnosti nemocnice. Přítomní lékaři současně poukázali na některé nedostatky na poliklinice MMN a na nedostatečnou organizaci svozu biologického materiálu. Starosta ocenil připomínky všech přítomných a vyslovil přání opakovat podobná setkání. Podepsáním smlouvy s penzijním fondem nemocnice začala poskytovat příspěvky na penzijní pojištění zaměstnancům starším 40 let a pracujícím v nemocnici více než 15 let. Bylo dokončeno osvětlení heliportu, které vytvořilo podmínky pro noční lety (za předpokladu dobrého počasí). Noční lety dnes realizují především piloti z pražské Letecké záchranné služby. Dostavba budovy radiodiagnostického pavilonu (1998) Radiodiagnostický pavilon byl dokončen v listopadu roku 2000 Zrekonstruované severní křídlo hlavní budovy 69 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 70 Z roku 2001 Stravovací pavilon – otevřen 19. 12. 2001 Uvnitř na personál čekala nová jídelna... ...a moderní vývařovna a zázemí 70 Na základě rozhodnutí z roku 2000 byla sloučena činnost Lékařské služby první pomoci a Zdravotnické záchranné služby. V roce 2001 MMN navrhla, v souladu s novými zákony o obcích a pravidlech hospodaření s majetkem státu či samospráv, novou zřizovací listinu. Tato přinesla velký objem prací spojený především s majetkovým uspořádáním nemocnice. S finanční podporou státu byla provedena plynofikace „Satelitu“ a čp. 64 objemem více než 600 tis. Kč. Nemocnice měla tak všechny své provozy plynofikovány. Plynofikace „Satelitu“ přinesla nejen čistotu ovzduší, ale i nižší náklady na vytápění a na výrobu teplé užitkové vody. Díky nezměrnému úsilí Zdeňka Vohnouta se podařilo zorganizovat v společenském domě v Jilemnici 1. zdravotnický ples. Ples se vydařil, byl o něj velký zájem, který dokládal i vyprodaný sál. V nemocnici byl zaveden nemocniční informační systém (NIS). Ve druhé polovině roku 2001 se vyskytla snaha oddělit primární gynekologickou ambulanci z MMN. Po řadě jednání nakonec bylo dosaženo dohody a tato praxe zůstává nadále součástí nemocnice. Z předcházejících zkušeností i ze zkušeností jiných obdobných zdravotnických zařízení začalo být zřejmé, že pouze stmelená nemocnice nám dává záruky na překlenutí následujících náročných let. Proběhlá jednání na MZ k rozdělení a prodloužení akce „dostavby“ nemocnice lépe dovolovala provést rekonstrukci lůžkového pavilonu za současného zachování provozu lůžkových oddělení. Výstavba stravovacího pavilonu probíhala prakticky podle přijatého plánu a podle smluvně dohodnutých podmínek. Současně se zahájily rekonstrukční práce na severním křídle hlavní budovy, které byly podmínkou pro propojení objektů. V závěru roku došlo k slavnostnímu otevření stravovacího pavilonu za účasti významných představitelů veřejného i zdravotnického života a za účasti zástupců všech na realizaci zúčastněných firem. Pacienti i zdravotníci dostali k užívání provoz, který splňuje všechny náročné požadavky na výrobu, uskladnění a distribuci stravy. Tabletový systém je přirozenou součástí. Zdravotníci dostali novou jídelnu, kterou si jistě po desítkách let stravování na chodbě, vznosně nazvané jídelnou, zasloužili. Projekt a provedení stravovacího pavilonu byl natolik nadčasový, že i dnes splňuje všechny podmínky. Hematologicko-transfuzní oddělení (HTO) prošlo úspěšně kontrolou Státního úřadu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Hospodaření nemocnice skončilo se ztrátou ve výši 5,4 milionu Kč. Ztráta byla způsobena především nařízenou novou platovou úpravou od 1. ledna 2001, změnou způsobu financování nemocnic. Za pozitivní je třeba považovat i nastoupený trend ve snižování závazků MMN vůči dodavatelům. Jestliže byl rok 2000 hodnocen jako rok stabilizace nemocnice, bylo možné rok 2001 hodnotit jako rok restrikcí k uchování stability. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 71 Z roku 2002 Rok 2002 se stal rokem pokračujícího zadlužování větší části nemocnic. Pokračující zadlužení bylo způsobeno na jedné straně chybnou kalkulací mezd v nemocnicích a na straně druhé špatným odhadem vývoje ve společnosti. Rok 2002 byl i posledním rokem existence okresních – státních nemocnic. Tyto byly poslední den v roce 2002 převedeny na samosprávné kraje. Od tohoto roku vedení nemocnice kladlo důraz na personální rozvoj. Nemocnice začala věnovat velkou pozornost vzdělávání svého personálu i systému odměňování. Přijala řadu nových lékařů a jednoho vysokoškolsky vzdělaného zdravotníka. Řada lékařů složila atestace II. stupně. Byl kladen větší důraz i na další specializace v rámci oboru, především takové, které byly nezbytné pro činnost spádového regionu a nemocnice. Na rehabilitačním oddělení byl zahájen program prevence a sledování osteoporózy. Díky pokračující obnově přístrojů byl pořízen nový videokolonoskop pro gastroenterologickou ambulanci, nový kardiotokograf a fetální monitor pro novorozenecké oddělení a nová elektrokoagulační jednotka spolu s využitím argonu pro operační trakt. Dostavba nemocnice pokračovala dokončením projektové dokumentace provozního pavilonu a rekonstrukcí hlavní budovy, komunikací, osvětlení, parkovacích ploch. Řešilo se nekvalitní provedení a architektonické řešení podhledů I. etapy. Současně byla provedena oprava střešní krytiny a žlabů s nově instalovanými odporovými vodiči k zabránění promrzání svodů a vzniku škod. Proběhlo dokončení rekonstrukce severního křídla hlavní budovy. Také probíhaly velmi složité zemní práce spojené s překlady sítí pro zahájení přístavby lůžkového pavilonu. Přístavba pak byla z podstatné části dokončena do konce roku. Vybavení přístavby nábytkem a desinfektory financovala nemocnice z vlastních zdrojů, stavební část z prostředků státu – dosáhla výše cca 24 mil. Kč. Začátkem roku 2003 byla přístavba předána do užívání nemocnici. V přístavbě se nachází interní a gastroenterologické ambulance, 15 třílůžkových pokojů s vlastním sociálním zázemím a v podkroví služební místnosti zdravotnického personálu. Nemocnice dále v tomto roce přistoupila k zajišťování úklidu nemocnice dodavatelským způsobem. Pro zaměstnance byly zachovány všechny výhody z let minulých. Navíc přibyla možnost získat finanční podporu na rekreaci pro každého zaměstnance a zajištění zaměstnanců multivitaminovými preparáty. Přístavba lůžkového pavilonu – stav z léta 2002 Budování základů pro přístavbu lůžkového pavilonu (8. 3. 2002) Přístavba lůžkového pavilonu – dokončena 23. 12. 2002 71 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 72 Z roku 2003 Jednolůžkový pokoj Celkový finanční obrat nemocnice dosáhl 195 milionů Kč. Hospodářský výsledek činil zhruba 0,1 % ročního obratu. Hospodářská činnost nemocnice zaznamenává také trvalý růst, který se promítl i v objemu zaplacených daní ve výši téměř 250 tis. Kč. V roce 2003 pracovalo v nemocnici 320 kmenových zaměstnanců, což je o 7 % méně v porovnání s rokem 2000. Produktivita práce ve srovnání s rokem 2000 vzrostla o 24 %. Již delší dobu se hovořilo o nutnosti přestěhování dialýzy ze „Satelitu“ do areálu nemocnice. Důvody k potencionálnímu přesunu byly dva. Jednak se jednalo o finanční náročnost dopravy veškerého materiálu i služeb, jednak stále častěji vyvstávala akutní potřeba kvalifikovaných pracovníků dialýzy v areálu nemocnice. Začátkem roku 2003 nabýval obrysy nový projekt nejen výstavby nového střediska, který by současně řešil propojení dětského pavilonu s dalšími objekty. Vzhledem k finanční náročnosti byla realizace projektu zatím pozastavena. Nicméně ji vedení nemocnice vidělo jako smysluplnou a naplánovalo její realizaci v horizontu několika příštích let. V průběhu roku 2003 bylo zřejmé, že z několika objektivních důvodů nebude nemocnice schopna dokončit v požadovaném čase svoji celkovou rekonstrukci. Po mnoha velmi složitých jednáních na Ministerstvu zdravotnictví a Ministerstvu financí se podařilo obhájit a dosáhnout změny v posunutí termínu dokončení do roku 2005. V průběhu roku 2003 se podařilo dokončit rekonstrukci celého lůžkového pavilonu a vybudovat centrální příjem s recepcí. Došlo ke zrušení vrátnice. Nové pokoje získaly vlastní sociální zázemí, rozvody medicinálních plynů, komunikační techniku. Některé pokoje nemocnice z vlastních prostředků vybavila jako nadstandardní a rozšířila vysokou kvalitu služeb. Sesterny na odděleních byly koncipovány jako otevřené, čímž se dosáhlo užšího kontaktu s pacienty. V přízemí vznikly ambulance interních oborů, ortopedie, neurologie a gynekologie. Byla sem přemístěna i pokladna nemocnice. Své místo zde nalezl i kiosek. Na vybavení nábytkem se finančně podílel zřizovatel nemocnice – město Jilemnice dotací ve výši 2,5 mil. Kč. V rámci zkvalitňování péče byly poskytnuty prostředky na vybudování sociálního zázemí některých pokojů na dětském oddělení. Hlavní vstup do nemocnice Recepce Otevřená sesterna 72 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 73 Z roku 2004 Již na počátku roku 2004 vedení nemocnice analyzovalo skutečnosti, které významně ovlivní průběh roku 2004 ve všech oblastech činnosti. Konstatovalo, že se bude jednat o jednu z nejdůležitějších etap od roku 1997, neboť došlo ke změně financování zdravotní péče a přijetí „ekonomických balíčků v ČR“. Rok 2004 lze na jeho počátku charakterizovat: – rokem změny financování akutní lůžkové péče, – rokem dostatku lékařů na lůžkových odděleních, – rokem příprav na akreditaci nemocnice a na výběrová řízení v roce 2005, – rokem absence finanční státní dotace, – rokem povinnosti nemocnice pokračovat na dostavbě II. etapy provozního pavilonu prostřednictvím vlastního úvěru, – rokem změny organizace zdravotnické záchranné služby, – rokem, kdy nemocnice musela obhajovat své místo v očích Libereckého kraje, který neskrýval zájem restrukturalizovat zdravotní péči v okrese Semily, – rokem přijetí takových opatření, která povedou ke stabilizaci nemocnice, – rokem zavedení elektronického docházkového systému. Byly splněny podmínky SÚJB pro provozování oddělení nukleární medicíny. Nemocnici bylo uděleno oprávnění k provozování oddělení bez dalších připomínek. V průběhu celého roku probíhaly práce na přípravě podkladů pro akreditaci nemocnice. Pokračovala spolupráce jilemnické a semilské nemocnice. Vyvrcholením bylo založení sdružení Nemocnice Horní Pojizeří. Zakladateli sdružení se vedle obou nemocnic stali jejich zřizovatelé. Založení sdružení vyvolalo poměrně velký zájem o jeho strukturu a plány do budoucna. Tento rok bychom mohli s nadsázkou také nazvat rokem kontrol. Činnost nemocnice byla kontrolována prakticky ve všech oblastech a na různých úrovních. Počet kontrol byl v porovnání s předcházejícími roky trojnásobný. Pokračovala investiční akce „Nemocnice Jilemnice – dostavba“ v celkovém objemu 20 mil. Kč. Dlouho odkládané řešení rekonstrukce polikliniky vyvrcholilo rozhodnutím o výstavbě nové polikliniky, které bylo opřeno o odborné statické a stavební posudky. Po dohodě s budoucími uživateli se zvolil způsob financování výstavby. Nemocnice získala od Komerční banky, a. s. úvěr na výstavbu polikliniky ve výši 30 mil. Kč se splatností 10 let. Projektové práce byly dokončeny ve druhé polovině roku a koncem roku zahájena výstavba. Ve druhé polovině roku došlo k demolici vrátnice s přilehlými garážemi a skleníku. Poliklinika, dokončená v srpnu 2005, obsahovala shodnou strukturu činností jako „stará“ poliklinika s výjimkou oddělení klinické biochemie. Navíc projekt zajistil bezbariérový přístup do obou podlaží. Významnou měrou se o vznik nové polikliniky zasloužila také starostka města Jilemnice Mgr. Jaroslava Kunátová. Za dlouhodobou podporu rozvoje nemocnice jí patří úpřimný dík. V důsledku rychle se zhoršující ekonomické bilance nemocnice byly prováděny rozbory příčin a ve druhé polovině roku aplikována první úsporná opatření, která se dotýkala všech stránek činnosti nemocnice. V závěru roku nemocnice přijímala další a další opatření směřující ke stabilizaci ekonomiky nemocnice a současně k zachování vysokého stupně kvality poskytované péče. Následující období potvrdilo, že přijatá opatření byla zvolena správně. Hospodaření nemocnice se po 7 měsících opětovně vrátilo do kladných hodnot. „Odpovědný vedoucí“ vrátnice, údržbář Jiří Nikodém, odmítá navzdory demolici opustit své oblíbené pracoviště Na místě staré vrátnice byla vybudována nová poliklinika Starostka města Jilemnice Mgr. Jaroslava Kunátová s ředitelem MMN MUDr. Jiří Kalenským při slavnostním otevření nové polikliniky (31. srpna 2005) 73 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 74 Z roku 2005 Zakládání budovy provozního pavilonu (2002) Rok 2005 byl hlavně rokem realizací navržených a nastavených úsporných opatření přijatých v závěru roku 2004. Bylo potřeba „dosáhnout vyrovnaného hospodaření“, zastavit růst nákladů a jejich výši přizpůsobit výnosovým možnostem. Došlo k úsporám provozních nákladů, ke stanovení a měsíčnímu sledování variabilních nákladů, stanovení limitů spotřeby materiálů pro jednotlivá oddělení. Souběžně s těmito náklady byly sledovány a vyhodnocovány výkony nemocnice a jednotlivých oddělení podle pojišťoven. Většina pojišťoven nabídla zálohovou platbu za úzký rozptyl výkonů. Vyšší výkony neplatila nebo platila omezeně a při nedosažení limitu zálohy krátila. I přes sledování výkonů oddělení pro každou pojišťovnu se zcela nepodařilo splnit určené objemy. Podařilo se dodržet oproti roku 2004 snížený plán nákladů a v některých položkách ještě uspořit. Úspora nákladů nebyla řešena na úkor pacientů a kvality poskytované péče. V závěru roku byla stavebně dokončena druhá etapa přístavby hlavního pavilonu. V roce 2005 bylo na této akci prostavěno 15 mil. Kč. Tato částka byla pokryta z úvěru zřizovatele. Bylo naplánováno, že v průběhu roku 2006 zde budou zprovozněny centrální sterilizace ( již byla pro ni zakoupena nová prokládací myčka, úpravna vody a provedena celková oprava sterilizátoru), centrální laboratoře, ambulance chirurgických oborů a v nejvyšším patře porodní sály. Celá přístavba byla funkčně propojena se stávajícími provozy. Cesta ke stabilizaci Výstavba budovy provozního pavilonu (únor 2005) Stavba dokončena (prosinec 2005) 74 Koncem roku 2004 a začátkem roku 2005 byla přijata mnohá opatření směřující k podstatnému zlepšení hospodaření nemocnice a učiněna opatření především v oblastech nákladů. O tom, že většina kroků směřovala správným směrem, svědčí výsledek hospodaření za rok 2005. Byl vytvořen hrubý zisk 4,656 mil. Kč, to je zlepšení o 16,946 mil. Kč proti roku předchozímu. Podstatná byla skutečnost, že výsledek nebyl dosažen na úkor poskytnuté zdravotní péče. Ba právě naopak. O tom svědčily celkové i dílčí ukazatele výkonnosti jednotlivých oddělení a celé nemocnice. O kvalitě přístupu zdravotníků k pacientům vypovídaly i souhrnné výsledky dotazníkových akcí, které probíhaly již řadu let a poprvé byly veřejně prezentovány v roce 2005. Nový vstup pro RZP mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 75 Z roku 2006 Došlo ke zprovoznění dalších prostorů provozního pavilonu. Kromě centrální sterilizace byly otevřeny také ordinace chirurgie, urologie a samostatný vstup pro RZP. Provedené stavební práce: – úprava parkovacích ploch za hlavní budovou, – zpevnění a rozšíření přístupové cesty pro vozidla RZP, – oprava svislé izolace u pavilonu 3a, – na pavilonu 3a oprava jedné poloviny střechy, – výsadba zeleně, – rekonstrukce objektu č. 6 pro odběrové místo dárců krve, – vybudování návštěvní místnosti na porodnici, – úprava a přestěhování skladu SZM do nových prostor v suterénu přístavby. Nevyužívaný objekt č. 6 se úpravami změnil na odběrové místo dárců krve. Realizace činnosti transfúzní stanice byla dohodnuta v MMN od roku 2007 pod záštitou ÚVN Praha. Dohoda zněla, že MMN bude odvážet krev ke zpracování do ÚVN a pak zpět dle požadavků MMN a okolních nemocnic. Padlo rozhodnutí, že do uvolněných prostorů po transfuzní stanici bude přestěhována dialýza. Nemocnice se také nevzdala záměru na rekonstrukci dětského pavilonu. K tomu zpracovala studii a žádost na poskytnutí státní dotace. Začátkem roku byla v nově dokončeném provozním pavilonu zprovozněna centrální sterilizace. Do nového objektu se přestěhovaly také chirurgické ambulance a urologická ambulance ze „Satelitu“ nemocnice. Během roku 2006 byl zřizovateli podán návrh na prodej dosud užívaných nemovitostí, které měly být uvolněny. Jedná se o objekty, které pro jejich řádné využití vyžadovaly nemalé investice. Cílem nemocnice pak bylo zmenšit využívanou plochu areálu nemocnice, obnovit lesopark, provést oplocení areálu, vybudovat parkovací místa a obnovit povrchy komunikací. Provozní pavilon a nové parkovací plochy za hlavní budovou Nové parkovací plochy za hlavní budovou Nové odběrové místo dárců krve Interiér odběrového místa dárců krve 75 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 76 Z roku 2007 Nově zřízené oddělení laboratoře Analyzátor dává lékařům šanci reagovat včas Centrifugy na odstřeďování odebrané krve 76 Dne 16. ledna 2007 byl zahájen provoz nově vybudovaného odběrového místa pro dárce krve. V průběhu roku končily pětileté smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Tento rok byl proto především ve znamení výběrových řízení na zajištění akutní péče v jednotlivých krajích. Výběrová komise doporučila MMN v Jilemnici k uzavření smluv se zdravotními pojišťovnami ve všech odbornostech s výjimkou ARO, u něhož zdravotním pojišťovnám doporučila zohlednit dostupnost nezbytné péče na lůžkách ARO s ohledem na komplexní řešení v regionu. V návaznosti na vypracovávaný strategický plán rozvoje ČR předkládaný k vyjádření a ke schválení do Bruselu nemocnice po pečlivém zvážení potřeb k odpovědnému a odpovídajícímu poskytování zdravotní péče vypracovala dva investiční záměry. První se týkal obnovy a doplnění přístrojových technologií a druhý se týkal dokončení rekonstrukce areálu nemocnice, která kontinuálně probíhala od roku 1992. V průběhu roku 2007 nemocnice splnila další ze závazných směrnic EU. Začátkem roku pracoviště operačních sálů zavedlo tzv. jednorázové rouškování. Po třech zkušebních měsících byly vytvořeny tzv. operační protokoly a zahájeno standardní používání jednorázových roušek. Samo rouškování je pro bezpečnost pacientů a eliminaci nákaz jistě velikým přínosem. Na druhou stranu je třeba konstatovat, že náklady s tím spojené (pořízení, likvidace biologických odpadů) nejsou rozhodně zanedbatelné. V průběhu roku došlo k vyhodnocení a realizaci výběrového řízení a zprovoznění oddělení laboratoře v nových prostorách. Zde se potvrzuje oprávněnost našeho záměru spojení laboratoří. Naplnily se a využily všechny prostory přístavby. Z důvodů opakovaného přerušení činnosti porodnice ve Vrchlabí bylo v tom období plně využito i rozšířené porodnické oddělení s novými porodními sály. V prostorách původních porodních sálů byly vybudovány tři nadstandardní pokoje. Z pohledu prostorů i vybavení se nová porodnice ukázala jako dostatečně dimenzovaná i pro porody z Vrchlabska. Po zastavení činnosti transfuzní stanice zahájili dodavatelé přestavbu uvolněných prostor na pracoviště dialýzy. Kapacita se rozšířila na 16 základních lůžek a dvě lůžka pro pacienty v izolaci. Od této doby také mohou využívat výhod moderní úpravny osmotické vody, včetně horké sterilizace. Úpravna vody měla sloužit i pro pacienty ARO. V závěru roku se nemocnice připravila na výběr regulačních poplatků. Byl řešen pomocí dvou platebních automatů. Tuto službu v areálu nemocnice dnes využívají i privátní lékaři. Z dlouhodobého pohledu se MMN věnovala přípravám investičních záměrů na akce Nemocnice Jilemnice – rekonstrukce a Nemocnice Jilemnice – obnova a doplnění přístrojových technologií. Nemocnice předložila žádost na dotaci pro zateplení dětského pavilonu a budovy hospodářsko-technické správy. MMN splnila všechna kritéria pro přiznání dotace. MMN se účastnila měření spokojenosti pacientů. V Libereckém kraji se nemocnice umístila na 1. místě. V celé ČR na 12. místě. Mimo tento projekt si nemocnice sama kvartálně sleduje a vyhodnocuje spokojenost pacientů. Jednotlivé připomínky a náměty na zlepšení z této ankety jsou průběžně realizovány. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 77 Z roku 2008 V roce 2008 se plně ukázala oprávněnost realizace úsporných opatření z předcházejících let. Tomu také odpovídal hospodářský výsledek. Hospodaření po celý rok ukazovalo kladné hodnoty. Podstatně se zkrátila doba splatnosti faktur dodavatelům. Na celkovém výsledku hospodaření nemocnice se nemalým způsobem projevil provoz laboratoře. Dále se prohloubila spolupráce s privátními lékaři, a tak byla využita její kapacita a laboratoř rozšířila svoji spádovou oblast i do Vrchlabí, Špindlerova Mlýna, Hostinného a Lomnice nad Popelkou. Porodnice v průběhu roku opakovaně přebírala pacientky z oblasti Vrchlabska. Automaty na výběry regulačních poplatků po odstranění počátečních problémů celkově plnily svoji funkci, a proto nebyli zdravotníci zatěžováni výběrem poplatků. Vliv regulačních poplatků na výkon nemocnice – došlo k mírnému poklesu ambulantních pacientů. V roce 2007 jich přišlo 84 498, v roce 2008 jich přišlo 78 137. Na poplatcích za ambulance se vybralo 1 340 207 Kč. Tento rok byl velký důraz kladen na zpracovávání podkladů a získání dotací z fondů EU. Schválený projekt z roku 2007 na zateplení dětského oddělení a budovy hospodářsko-technické správy z Operačního programu Životního prostředí byl pozastaven Ministerstvem životního prostředí z obavy, že by se mohlo jednat o veřejnou podporu. Tím se nám dotace snížila z 92,5 % na 60 % a realizace se prodloužila minimálně o jeden rok. V prvním čtvrtletí roku 2009 bychom měli dostat rozhodnutí o přidělení dotace ve výši 5 036 000 Kč. Ostatní žádosti jsou uvedeny v samostatné kapitole Fondy EU. Na začátku roku došlo k dlouhodobě očekávanému přesunu dialýzy do areálu nemocnice. Pro tyto účely byly stavebně upraveny prostory po transfuzní stanici. Pokoj v nových prostorách hemodialýzy Opět jsme se účastnili měření spokojenosti pacientů. V Libereckém kraji jsme se umístili znovu na 1. místě a v celé republice jsme postoupili z loňského 12. místa na letošní místo 5. Pokoj s průhledem do sesterny Pokoje původní hemodialýzy byly dobře vybaveny, nové prostory v „Satelitu“ však komfort i kvalitu péče ještě zvyšují 77 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 78 Nemocnice z nadhledu Vedení nemocnice není lhostejné prostředí, ve kterém se pohybují naši pacienti a zaměstnanci. Při všech přestavbách a stavebních úpravách je brán mimo jiné ohled na celkový vzhled a doporučení architektů. Již od roku 1934 byly stavby realizovány v moderním duchu, jak po stránce funkčnosti, tak vzhledu. To je vidět i na dobových fotografiích areálu z roku 1934. Nemocnice na pohlednici z roku 1934... ...a z ptačí perspektivy v roce 2008 78 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 79 Studie obnovy zeleně z roku 2006 V roce 2006 si dále nemocnice nechala zpracovat studii Rekonstrukce zeleně, vnitřní dopravy a parkovacích ploch v areálu nemocnice. Přitom byl brán ohled i na další možnosti rozvoje budování přístaveb, spojovacích chodeb a mostů mezi pavilony a v neposlední řadě i možnost výstavby dalších pavilonů. V letech 2006–2007 byly zpracovány do zásobníku projektů následující záměry: 1) demolice části objektu HTS a imunoanalytické laboratoře, 2) obnova komunikací, obnova a vybudování parkovacích ploch, 3) obnova oplocení a zeleně. Pro záměry 2) a 3) se nemocnici zatím nepodařilo najít vhodné dotační tituly, z toho důvodu záměry realizujeme postupně z vlastních prostředků. Na místě demolice laboratoře IAL bylo provedeno zpevnění plochy pro parkoviště osobních vozidel. Postupně jsou káceny náletové dřeviny, poškozené a nemocné stromy. Výsadba je prováděna dle výsadbového plánu. Kromě výsadby zeleně se nám podařilo do areálu získat sedm soch z projektu Kámen a lidé, více je uvedeno v samostatné části v kapitole 6 Zajímavosti, podkapitola MMN v Jilemnici a umění. Demolice imunoanalytické laboratoře 79 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 80 Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče v MMN V době vydání tohoto almanachu pracovala v naší nemocnici odborová organizace se 121 členy. Každoročně se aktivně podílí na kolektivním vyjednávání. Snaží se o zachování či zlepšení pracovních podmínek, o zvýšení platů, zajištění poskytování půjček atd. Odborová organizace má také k dispozici právníka, kterého mohou její členové využívat. Díky odborové organizaci se naše nemocnice zapojila do projektu Reformy ve zdravotnictví v procesu transformace, který se týká příhraničních oblastí ČR, Německa, Polska a Rakouska. Probíhá zde výměna zkušeností s transformací ve zdravotnictví a porovnávání podmínek pro práci v ostatních nemocnicích. Projekt je zaměřen na důsledky postupující privatizace ve zdravotnictví, na pracovní vztahy a komunikaci na pracovištích, sociální dialog v resortu, pracovní podmínky, odměňování zaměstnanců a na kvalitu péče o klienty. Naše odborová organizace se věnuje rovněž rozšiřování nabídky programů v době dovolených, zejména v letních měsících. Pobytové zájezdy začaly být hitem v roce 1998. Zaměstnanci nemocnice navštívili italské letovisko Marcelli di Numana. Od roku 2000 odborová organizace každoročně nabízí pobyt na chorvatském pobřeží Pag, v letovisku Novalja. Zájezdy se setkaly s velkým úspěchem mezi zaměstnanci, mj. pro bezkonkurenčně nízkou cenu. Během jedné sezony tak bylo odbaveno i deset autobusů. Nabídka se dále rozšířila o chorvatská letoviska Tisno a Vodice. Účastníci zájezdu do Švýcarska v roce 1998 80 Pro aktivní zaměstnance jsou pořádány poznávací zájezdy. V roce 1994 byla organizována návštěva jedné z turisticky nejzajímavějších zemí, Francie. Vychutnali jsme si nenapodobitelnou atmosféru Paříže. Obdivovali jsme architektonické výtvory jako Eiffelovu věž, katedrálu Notre-Dame či Vítězný oblouk. Mimořádným zážitkem byla návštěva nejslavnějšího muzea Mussee du Louvre. O rok později účastníci zájezdu obdivovali v Londýně unikátní sbírku korunovačních klenotů v pevnosti Tower, procházeli se po nejznámějším mostě světa Tower Bridge, navštívili univerzitní město Oxford, královský zámek ve Windsoru, Buckinghamský palác i Big Ben. V květnu 1996, po šestnáctihodinové plavbě, jsme se zase vylodili v řeckém Patrasu. Procházeli jsme se po Starém Korintu s Apollónovým chrámem, obdivovali jsme Korintský průplav. Následovala prohlídka Athén s výstupem na Akropoli a prohlídka dalších antických památek. Rádi vzpomínáme na Poseidonův chrám, proslulou věštírnu Delfy, Mykény… Na podzim jsme se vypravili do Itálie, do hlavního města Říma. Obdivovali jsme též chrámy a paláce ve Vatikánu, antické památky – Kapitol, Koloseum, Forum Romanum, Pantheon. Silné pohnutí v nás vyvolala návštěva antického města Pompeje, zasypaného po výbuchu Vesuvu. Jeden den jsme strávili na výletě lodí na ostrov Capri s okružní prohlídkou autobusem. Po vykoupání v moři jsme směřovali do centra města Neapol. Další den jsme přijeli do Pisy, kde jsme obdivovali proslulou šikmou věž. Výlet „Zlatou cestou severu“ proběhl v červnu 1997. Trajekt nás přeplavil do Švédska k prohlídce větrných mlýnů v okolí Malmö a vodopádů... Po přejetí hranic do Norska po Svinesundském mostě následovala prohlídka norské metropole Oslo, muzea Kon-Tiki, Vikingské lodě, Holmenkollenu, Lillehammeru, parku Rondane, mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 81 údolí vodopádů, někteří zdolali nejvyšší horu Norska Galdhöpingen (2 469 m n. m.). Do Dánska jsme se dopravili opět trajektem na prohlídku Kodaně. V roce 1998 proběhl zájezd do Švýcarska s ochutnávkou ementálského sýra, návštěvou hlavního města Bern a francouzských Alp, s výhledem na Mont Blanc. Náš obdiv si získala nejkrásnější hora světa Matternhorn. Taurská cesta byla vybrána v roce 2005, Vysoké Taury jsou největší chráněnou oblastí Alp v Rakousku. Poznali jsme jezero Königsee, Hitlerovo Orlí hnízdo, ledovec, Krimmelské vodopády, soutěsky. Další expedice v roce 2006 směřovala na slovenskou a polskou část Pienin. Nenáročné túry s neobyčejnými přírodními krásami jsme oživili splavem na pltích, ukončeným typickým goralským piknikem. Prosincový výlet byl zahájen adventní prohlídkou betlémů v Třešti, se zhlédnutím památkové rezervace Telč a ochutnávkou vína ve vinařských závodech Znovín. Další den jsme obdivovali adventní Vídeň s vánočními trhy a prohlédli si historické centrum města. V roce 2009 byl pořádán zájezd za přírodními krásami Slovinska a Chorvatska. Překrásná řeka Krka nám nabídla pohledy na vodopády, Plitvická jezera zase zážitek krásy horských vod a lesů, uchvátily nás pohledy na nádherné pohoří Paklenica, procházeli jsme se památkou UNESCO – jeskyněmi Škocjanské jamy. V období 2000–2007 se naše organizace starala o přípravu zdravotnických plesů. Tradičně je moderoval František Ringo Čech. Na plese nechybělo humorné předtančení se zdravotnickou tematikou a oblíbená byla bohatá tombola, rozdávalo se mnoho cen, včetně zájezdů. Neopomenuli jsme ani nabídku muzikálů. Do Prahy jsme se vydali na biblický příběh Jesus Christ Superstar, muzikál Vlasy, Dracula, Krysař, Hrabě Monte Christo, Kleopatra, Tři mušketýři, Tajemství, Angelika, Excalibur, Hamlet, Carmen, Bídníci. Ani sportovní vyžití není opomenuto. Pořádáme tradiční Mikulášský turnaj v kuželkách. V červnu probíhá běh na Javorku, který je oživen několika kontrolami s plněním úkolů. Závěrem je posezení u ohně a opékání buřtů. Jeden den v týdnu zajišťujeme pro zaměstnance nemocnice pronájem tělocvičny pro příznivce volejbalu. Věříme, že každý zaměstnanec může být spokojen s rozmanitou nabídkou naší odborové organizace, a uvítáme náměty pro další aktivity. Obnovení tradičního turnaje v kuželkách přilákalo v roce 2008 desítky sportovců ze všech oddělení MMN. Dobrá nálada nás na výletech neopouští za jakéhokoli počasí Tradiční zdravotnický ples Moderátor plesu F. R. Čech a Z. Vohnout 81 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 82 Orientační plán nemocnice 1 2 3 3a 3b 82 5 přízemí lékárna ordinace dětských lékařů logopedie nutriční poradna 1. patro ordinace praktických lékařů gynekologická ambulance ordinace: alergo, kožní, dia, oční, ORL 16 přízemí interní, gynekologická ambulance ortopedie, pohotovost, laboratorní odběr krve 1. patro interní oddělení 2. patro chirurgické oddělení 3. patro neurologické, gynekologické oddělení ARO hemodialyzační oddělení, nefrologická ambulance operační sály porodnické oddělení přízemí 1. patro 2. patro 3. patro ambulance chirurgická, urologická, protetická laboratoře centrální sterilizace porodní sály 3c přízemí hematologická ambulance ambulance pro nemoci štítné žlázy 1. patro radiodiagnostické oddělení (vchod z 3a) 4 přízemí dětská ambulance, dětská pohotovost 1. patro dětské oddělení 4a přízemí oddělení nukleární medicíny 5 márnice 6 dárci krve 7 ubytovna 8 kalmetizace 9 garáže, byty 10 zdravotní záchranná služba a zdrav. doprava 11 rehabilitační oddělení 13 regulační stanice medicinálních plynů 14 náhradní zdroj el. energie 15 stravovací zařízení 16 zásobník kapalného kyslíku 4 7 správní budova přízemí 1. patro 2. patro 3. patro 4a 6 11 14 10 9 8 1 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 83 kapitola 5 16 Součásti MMN se představují 13 15 3b 3 3a HLAVNÍ VCHOD recepce 3c 2 83 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 84 Chirurgické oddělení a oddělení operačních sálů a centrální sterilizace z výroční zprávy z roku 2007 Primář: MUDr. Jaroslav Edlman Chirurgické oddělení mělo v roce 2007 41 lůžek v 15 pokojích se samostatným sociálním zařízením, jeden pokoj byl zařízen jako nadstandardní – jednolůžkový, vybaven ledničkou, televizním přijímačem a telefonem. Nedílnou součástí oddělení byla chirurgická JIP se čtyřmi lůžky. Na oddělení pracovali čtyři chirurgové s II. atestací, další chirurg s II. atestací na částečný úvazek, jeden urolog s II. atestací, jeden chirurg s I. atestací zařazený do postgraduální výchovy ke II. atestaci, jeden chirurg v přípravě k atestaci a dvanáct sester. Na chirurgickém oddělení bylo v roce 2007 provedeno 1 087 operací, což bylo nejvíce v historii oddělení. Největší podíl (přes 37 %) představovaly traumatologické operace, kterých bylo provedeno 406, což byl rovněž rekordní počet, a to i přes nepříznivé sněhové podmínky v zimní sezoně. Dále bylo provedeno 110 urologických operací, 56 operací žlučníku a žlučových cest, z toho 46 laparoskopicky, 146 operací kýl, z toho 41 laparoskopicky, 80 appendectomií, 22 cévních operací, 10 operací na střevu a žaludku a 15 operací pro náhlou příhodu břišní. V roce 2007 bylo na chirurgii hospitalizováno 1 515 pacientů, z toho 20 cizinců (Německo, Holandsko, Polsko, USA). Nízký počet cizinců oproti minulým letům byl zapříčiněn nepříznivými sněhovými podmínkami loňské zimy. Součástí chirurgické ambulance je již tradičně mammologická poradna, traumatologická poradna a urologická ambulance. Na ambulanci bylo provedeno 19 540 ošetření. Pro srovnání, v roce 1980 to bylo 12 044 a v roce 1990 13 267 ošetření. Oddělení nadále velmi dobře spolupracuje s vyššími pracovišti, zejména s traumacentrem liberecké krajské nemocnice a neurochirurgickým, cévním a radiodiagnostickým oddělením téže nemocnice, a to v obou směrech. Vrchní sestra: Dagmar Uxová Vedoucí sestra operačních sálů: Alena Soukupová 84 Nově vybavené oddělení sterilizace mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 85 Stávající pracovní tým Zleva – 2. řada: H. Maternová, Z. Holubcová, DiS, K. Nesvadbová, DiS, D. Uxová, M. Máslová, M. Hančová, N. Šimůnková, P. Lukešová, I. Šubrtová, I. Sedláčková, P. Štěpánková, DiS, J. Pipiš 1. řada: MUDr. M. Maloň, MUDr. M. Kalvachová, MUDr. A. Zahrádka, MUDr. J. Kunátová, MUDr. J. Edlman, MUDr. E. Fialová, MUDr. J. Heřmánek Sterilizace – zleva: K. Hrubá, B. Severýnová, V. Dejmková Sál – zleva 2. řada: L. Bažantová, D. Vyšínová, E. Kudrová, J. Pilařová; 1. řada: V. Mejsnarová, A. Soukupová, E. Schwammenhöferová, V. Augustin, E. Vodnárková 85 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 86 Anesteziologicko-resuscitační oddělení slovem MUDr. Patrika Toyi Primář: MUDr. Patrik Toya Lůžkové anesteziologicko-resuscitační oddělení (ARO) bylo otevřeno 27. srpna 1999. Oddělení zakládali MUDr. Petr Valenta a MUDr. Vítězslav Novohradský. Před vznikem ARO nemocnice disponovala jen anestezií pro chirurgické a gynekologické operační výkony. Na počátku bylo personální obsazení následující: atestovaní lékaři MUDr. Petr Valenta a MUDr. Vítězslav Novohradský a neatestované lékařky MUDr. Gabriela Pohořalá (Jirásková) a MUDr. Pavlína Palmová (Starová). Sester bylo zpočátku jen 14. Od vzniku oddělení až do současnosti o jeho ukázkový chod ze strany středního zdravotnického personálu pečuje vrchní sestra Pavla Varvařovská za pomoci staniční sestry Heleny Koudelkové. Vrchní sestra zabezpečuje objednávky v rámci spotřebního materiálu, léků atd. Je mou „pravou rukou“ ve vztahu ke střednímu zdravotnickému personálu a věcmi s tímto souvisejícími. Za ta léta se na oddělení vystřídalo mnoho lékařů i středního zdravotnického personálu. Předem se omlouvám, pokud na některou z osobností, které se zasloužily o rozvoj oddělení, nevzpomenu: Vedoucí pracovníci primář MUDr. Vítězslav Novohradský (v období od 1. 10. 1999 do 31. 7. 2001) primář MUDr. Milan Smilka (v období od 4. 7. 2001 do 4. 5. 2002 a od 1. 4. 2004 do 30. 4. 2005) MUDr. Pavel Čičatko (v období od 1. 7. 2002 do 31. 12. 2003) – pověřen vedením primář MUDr. Patrik Toya (od 1. 5. 2005 dodnes) K dnešnímu dni zde pracuje 31 sester, z toho v rámci AR&IP 13. Z celkového počtu jsou 4 sestry diplomované (DiS) a 5 bakalářek (Bc). AR&IP funguje, zjednodušeně řečeno, v rámci ARO jako „škola“ k získání kvalifikace pro práci na ARO a jednotce intenzivní péče (JIP). Vrchní sestra: Pavla Varvařovská „Velín“ – zde se monitorují pacienti ARO 86 Lůžková část mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 87 Několik statistických a technických údajů V rámci porodnického oddělení jsme začali od 11. 9. 1996 poskytovat servis porodnické analgezie. Setkal se s vstřícným přijetím jak u rodiček, tak u našich spolupracovnic a spolupracovníků na porodnickém oddělení, a tak od roku 1997 poskytujeme plný 24hodinový nepřetržitý servis. Do 3. 11. 2004 jsme zaokrouhlili počet porodů (u nichž jsme takto pomáhali) na 1 000. A pokračujeme s neztenčeným úsilím dál. V roce 2000 bylo podaných celkem 2 039 anestezií. Postupně se tento počet zvyšoval a ročně se nyní provádí okolo 2 200 až 2 300 anestezií. Již od počátku činnosti oddělení aplikovalo ARO místní anestezii, která je velmi šetrná k pacientovi. V roce 2000, tedy rok po vzniku oddělení, dosáhl počet těchto anestezií 284. V roce 2008 to již bylo 411. Základ uvedeného počtu tvoří porodní analgezie, které je anesteziolog připraven provádět 24 hodin denně. Tento systém pohotovosti je funkční v MMN již od roku 1997. Mimo gynekologicko-porodnické oddělení ARO zabezpečuje anestezii pro obor chirurgie. Přístrojové vybavení je na standardní úrovni. Cílem je tento standard zvyšovat. Dnes ARO disponuje 4 lůžky, cílem je 6. ARO při léčbě využívá rovněž eliminační metody (dialýzu). Od roku 2007 je vybaveno vysokofrekvenční dýzovou ventilací (VFDVP) a od ní odvozenými způsoby a techniky umělé ventilace plic (invazivní i neinvazivní). Pokoje jsou vybaveny nejmodernější technikou Závěrem Hodnotím kolektiv na oddělení jako výborný jak po odborné, tak po lidské stránce. „Umí vzít za práci“, ale také se pobavit na sportovních a společenských akcích. Vážím si svých kolegů a podřízených a věřím v hlubokou smysluplnost práce ARO. 4. řada: M. Kuříková, E. Váňová, A. Slachová, Bc. N. Hajná, I. Johnová, A. Figurová, E. Kolářová, J. Vaňková, L. Čapková; 3. řada: H. Koudelková, Š. Plecháčová, N. Faistaverová, K. Klimentová, Bc. M. Jindřišková, J. Pacinová, L. Šírová, D. Herclíková, Z. Malínská, L. Jebavá, L. Repaská, L. Vašková; 2. řada: P. Varvařovská, MUDr. M. Jaroszová, MUDr. P. Valenta, MUDr. P. Toya, MUDr. D. Andrusenko, MUDr. L. Langová, MUDr. S. Zecková, MUDr. K. Boleslavská, R. Kracíková; 1. řada: N. Novotná, L. Dvořáková, J. Vrkoslavová, H. Trakalová, R. Lukešová, DiS., J. Šafářová, Bc. I. Kalenská 87 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 88 Interní oddělení slovem MUDr. Martina Schmoranze Z historie Dnešní interní oddělení bylo původně monoprimariátem pro celou nemocnici. Primářem byl, pravděpodobně až do roku 1946, MUDr. Ladislav Petrlák, v některých historických pramenech se také uvádí datum 1953. Po osamostatnění oddělení zde postupně působili tito primáři: MUDr. Šrámek, v letech 1946 až 1966, MUDr. Vítězslav Čáp, v letech 1966 až 1986, MUDr. Eva Kupková, v letech 1986 až 1990, MUDr. Jiří Kužel v letech 1990–1991 a od roku 1992 MUDr. Martin Schmoranz. Současnost Primář: MUDr. Martin Schmoranz V současné době pracuje na oddělení 10 lékařů. V posledních 17 letech složili lékaři pracující na oddělení 12 atestací I. stupně a 3 atestace II. stupně z vnitřního lékařství, 3 nástavbové atestace z gastroenterologie a jednu nástavbovou atestaci z kardiologie. Oddělení se spolupodílelo na výchově lékařů, 1× k nástavbové atestaci z nefrologie a 1× z diabetologie. Za uvedenou dobu prošlo oddělením dalších 32 lékařů jiných odborností, kteří zde absolvovali povinnou stáž z vnitřního lékařství. Někteří lékaři oddělení absolvovali zahraniční stáže a studijní pobyty na prestižních klinikách v Evropě i v USA. Z oddělení vzešla řada publikací v odborných časopisech a prezentací na odborných akcích (Časopis lékařů českých, Kasuistiky v diabetologii, sjezdy České kardiologické společnosti apod.). Na lůžkovém oddělení pracuje 12 sester a jedna ošetřovatelka, vedených vrchní sestrou. Na ambulancích pracují tři sestry. Střední zdravotnický personál na JIP je společným týmem, spadajícím pod oddělení ARO. Nově máme na oddělení jednu administrativní sílu. Struktura oddělení Vrchní sestra: Věra Havlíčková Ambulance 88 Počátkem devadesátých let došlo k reorganizaci oddělení. V roce 1991 byla otevřena nová jednotka intenzivní péče s pěti lůžky (místo dosavadních dvou), v letech 1994 až 1995 byla vybavena servoventilátorem – přístrojem poskytujícím kvalitní, fyziologickou náhradu dechových funkcí a novou monitorovací soustavou, schopnou zobrazovat sledovaná data pacientů na centrálním monitoru na sesterně. V těchto letech byla rovněž na JIP zavedena, ve spolupráci s hemodialyzačním střediskem, urgentní hemodialýza u akutního selhání ledvin. Spektrum péče poskytované na JIP tak zahrnuje nejen akutní srdeční, oběho- Vyšetřovna mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 89 Současný kolektiv pracovníků interního oddělení Zleva 2. řada: J. Jiroušová, M. Lešáková, I. Erlebachová, L. Böhmová, M. Bušáková, J. Ducháčková, V. Višňáková, B. Szabó, M. Šimůnková, V. Macháčková, V. Havlíčková, Z. Bambulová 1. řada: MUDr. J. Kobrlová, MUDr. P. Flösslová, MUDr. J. Kociánová, MUDr. M. Schmoranz, MUDr. I. Havlová, MUDr. J. Michlová, MUDr. K. Zrůstová, MUDr. K. Šrámková, MUDr. J. Stach vá a jiná kritická onemocnění, ale i intenzivní a resuscitační péči včetně ventilace a dlouhodobé umělé výživy pacientů a přístrojové náhrady ledvinných funkcí. K této péči jsou na naší JIP překládáni i pacienti z okolních nemocnic, které tuto službu nejsou schopny poskytnout. V roce 1999 byla JIP přestěhována do nových moderních prostor a integrována do jednoho celku s lůžky nově vzniklého lůžkového ARO. V roce 1991 vznikla gastroenterologická a endoskopická ambulance, která od roku 1991 provádí gastroskopie (endoskopické vyšetření žaludku), od roku 1993 kolonoskopie (endoskopické vyšetření konečníku a tlustého střeva) a ve spolupráci s radiodiagnostickým oddělením od roku 1994 endoskopickou retrográdní cholangiopankreatografii, která umožňuje endoskopicky (bez operace) prohlédnout žlučové cesty a slinivku břišní a případně vyjmout ze žlučových cest kaménky. V roce 1995 bylo zahájeno ultrazvukové vyšetřování srdce, které znamenalo výrazný pokrok jak v hodnocení poškození srdce u akutních forem ischemické choroby srdeční, tak v diagnostice a sledování chronických forem této choroby a srdečních vad. Původní zařízení bylo v roce 2007 nahrazeno novým přístrojem, vybaveným sondami rozšiřujícími možnosti vyšetření. V roce 2001 bylo oddělení vybaveno přístroji na 24hodinové ambulantní sledování krevního tlaku a srdečního rytmu. Spolu s ultrazvukovým vyšetřováním srdce tak vznikla ambulance funkční kardiovaskulární diagnostiky. Samostatná, ale personálně s oddělením propojená, je ambulance pro metabolická onemocnění. Po dokončení stavebních úprav v roce 2002 se struktura oddělení ustálila na 40 standardních lůžkách, 5 lůžkách JIP a ambulantním traktu, kde kromě zmíněné funkční kardiovaskulární a gastroenterologické ambulance působí všeobecná interní ambulance, zajišťující konziliární službu v nemocnici a péči o komplikované pacienty. Spektrum péče poskytované na interním oddělení zahrnuje kromě činnosti zmíněné JIP a odborných ambulancí celou škálu diagnostické a léčebné problematiky všeobecného vnitřního lékařství. Integrace odborných ambulancí vybavených příslušnou technikou do jedné budovy s lůžkovým oddělením přináší pacientům výhodu snadno dostupné odborné péče a zdravotníkům možnost rychlé a pružné reakce na pacientovy potřeby. Internímu oddělení byla v roce 2008 udělena MZ ČR akreditace pro specializační vzdělávání v oboru vnitřní lékařství. Statistika Na interním oddělení je ročně hospitalizováno 1 300–1 400 pacientů. Průměrná ošetřovací doba se v posledních dvou desetiletích zkrátila z 10 na 8,4 dne. O postupném zkvalitňování péče svědčí fakt, že za stejnou dobu klesla úmrtnost hospitalizovaných pacientů ze 122 na 53 promile. V ambulancích interního oddělení je za rok ošetřeno přes 8 000 pacientů. Jde často o odborná vyšetření, za kterými museli pacienti ještě před 15 lety jezdit do Fakultní nemocnice v Hradci Králové. 89 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 90 Rozvoj a plány Vizita na interním oddělení, sestry T. Praizlerová, M. Řehořková, dr. Tenk, neznámý, dr. Čáp, dr. Šrámek (1953) Charakter pacientů lůžkových interních oddělení se v posledních desetiletích mění. Zvyšuje se věkový průměr, stoupá počet polymorbidních pacientů, kteří díky lepší péči přežívají dříve smrtící komplikace. Péče o takové pacienty je výrazně náročnější, a to jak po organizační, tak odborné a ošetřovatelské, ale i po psychické stránce. Zvýšená náročnost se týká jak lékařů, tak sester. Pacienti, jimž přináší nemoc menší omezení, zase kladou důraz na co nejkratší pobyt v nemocnici, či na ambulantní diagnostiku a léčbu. Přes zavedení počítačové techniky stoupá administrativní náročnost práce zdravotníků, navíc jejich práce je stále více deformována institucionálními snahami o standardizaci až uniformitu rozhodovacích procesů. Do budoucna počítáme s rozvojem ambulantní péče, do které se nevyhnutelně přesune další část pacientů. Všeobecná interní ambulance bude integrovat a sumarizovat práci jednotlivých odborností. V lůžkové péči bude nutné výrazně posílit ošetřovatelskou složku, personálně, ale i organizačně. Bude patrně nutné některá lůžka zreprofilizovat na lůžka ošetřovatelská, či lépe na rehabilitačně-rekondiční. Další lůžka bude nutné věnovat geriatrické/gerontologické péči. Personálně to znamená zvýšit počet ošetřovatelek, vychovat část středního zdravotnického personálu směrem ke geriatrii a zajistit lékaře s odborností v geriatrii. Z dalších podoborů interního lékařství se již nyní jedna lékařka vzdělává v endokrinologii, aby byla zajištěna kontinuita této péče v MMN. Počítáme též s nutností výchovy onkologa, neboť při současném vzestupu incidence onkologických onemocnění v naší populaci a rychle stoupajícím množství nových léků a léčebných modalit nebude současná struktura onkologické péče dostačující. Při náročnosti práce zdravotníků a vysokých nákladech na dosažení odbornosti a ceně jejich práce, bude nutné diferencovat skladbu jejich práce na činnost čistě odbornou, činnosti administrativní a nezávislé na zdravotnickém vzdělání, které bude nutné přesunout na administrativní pracovníky. Interní ambulance, RTG laborant J. Václavík, dr. Čáp, dr. Dvořáková (1953) Kolektiv interního oddělení před hlavní budovou, druhý zleva MUDr. T. Šmehlík, třetí zleva primář MUDr. Karel Šrámek, čtvrtá zleva MUDr. Weissová (1964) 90 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 91 Neurologické oddělení slovem MUDr. Lucie Ježkové Neurologické oddělení v Jilemnici bylo otevřeno v srpnu 1959 pod vedením primáře MUDr. Evžena Eiby s kapacitou 20 lůžek. Sekundářem se stal MUDr. Alois Stehlík. V roce 1964 bylo oddělení přesunuto do Lomnice nad Popelkou. Jeho tradice byla obnovena v MMN Jilemnice koncem roku 1998 s kapacitou 25 lůžek, kdy ukončilo činnost neurologické oddělení v Lomnici nad Popelkou. O neurologické pacienty v současné době pečují čtyři lékaři na plný úvazek, dva lékaři na zkrácený úvazek, tři lékařky jsou na mateřské dovolené, 12 sester a ošetřovatelka. Od roku 1998 do roku 2006 vedl neurologické oddělení prim. MUDr. Jiří Mlejnek, kterého po jeho odchodu na podzim roku 2006 vystřídala MUDr. Jana Matějková. V květnu 2007 MUDr. Jana Matějková nastoupila na mateřskou dovolenou a její zástup zahájila MUDr. Lucie Ježková. Funkci vrchní sestry zastává od roku 1998 až dosud Lenka Pilařová. Toto oddělení se zabývá diagnostikou a léčbou onemocnění centrálního a periferního nervového systému, velkou část neurologických pacientů tvoří onemocnění pohybového aparátu – hlavně bolesti páteře. V diagnostice je na našem oddělení EEG přístroj, EMG vyšetření pro naše oddělení provádí MUDr. Jiří Mlejnek v Lomnici nad Popelkou. Máme velmi úzkou spolupráci s rehabilitačním oddělením a logopedií. Pacienti vyžadující neurochirurgickou intervenci jsou ve většině případů ošetřeni na neurochirurgickém oddělení krajské nemocnice v Liberci. Pravidelná ambulantní péče pro zvané pacienty je tři dny v týdnu vždy dopoledne, neurologická ambulance v Lomnici nad Popelkou pracuje každé pondělí. Jedná se zejména o poradnu pro záchvatová onemocnění, kterou vede MUDr. Jana Matějková, každý čtvrtek je doménou ambulantní péče o dětské pacienty a pacienty s vertebrogenními potížemi (MUDr. L. Smetanová), neurolog je v Jilemnici dostupný 24 hodin denně. Na neurologickém oddělení je ročně hospitalizováno průměrně 650 pacientů, ambulantně ošetřeno 2 600 pacientů v neurologické ambulanci zde, 1 400 pacientů v neurologické ambulanci v Lomnici nad Popelkou. EEG vyšetření bylo provedeno u 280 pacientů zde, u 310 pacientů v Lomnici nad Popelkou. Spádová oblast neurologických pacientů je od Turnova až po Vrchlabí. Na závěr bych ráda poděkovala za obětavou práci všem lékařům i zdravotním sestrám působícím na oddělení. Primář: MUDr. Lucie Ježková Vrchní sestra: Lenka Pilařová Současný pracovní tým zleva 2.řada: B. Kupcová, I. Hoffmanová, D. Ottová, M. Lukšová, A. Vilimovská, J. Valášková, DiS, G. Zhuldybina, P. Lamačová, M. Kráčmarová, M. Kordová, M. Ryšánková 1.řada: L. Pilařová, MUDr. L. Ježková, MUDr. E. Charvát, MUDr. L. Čornejová, MUDr. L. Jelínková 91 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 92 Dětské a novorozenecké oddělení slovem MUDr. Michaely Jiříčkové Vrchní sestra: Věra Janoušková Samostatné dětské oddělení zahájilo činnost v roce 1947. Prvním primářem dětského oddělení v Jilemnici byl MUDr. Jaroslav Svěcený. Zasloužil se i o vytvoření primární péče o dětské pacienty – vytvoření sítě dětských středisek. Do té doby zajišťovali péči o děti praktičtí lékaři. Pan doktor Svěcený pracoval ve funkci primáře dětského oddělení do roku 1973. Dalším primářem dětského oddělení byl MUDr. Pavel Burket. Nastoupil na dětské oddělení v roce 1963 a od roku 1973 vykonával funkci primáře oddělení až do roku 2001, kdy odešel pracovat do sousední nemocnice ve Vrchlabí. Pan primář Burket založil dětskou nefrologickou poradnu. V 90. letech také na dětském oddělení zaváděl léčbu atopického ekzému ementálskou syrovátkou. Tato léčebná metoda byla ukončena se zastavením výroby ementálského sýra v mlékárně v Kruhu. Od roku 1992 vykonával funkci zástupce primáře MUDr. Miloš Rybenský, který nastoupil na dětské oddělení v roce 1974. MUDr. Rybenský rovněž vedl alergologickou poradnu, staral se o novorozenecké oddělení a pracoval v kojeneckém ústavu. Mezi další lékaře, kteří zde působili, patří např.: MUDr. Vladimír Kmínek, MUDr. Jiří Soukup a MUDr. Olga Soukupová, MUDr. Pavla Sladká, MUDr. Helena Marešová, MUDr. Věra Václová, MUDr. Marie Mattauchová, MUDr. Hana Kubinová, MUDr. Helena Valentová, MUDr. Renata Soukupová a MUDr. Mirka Jaroszová. Ve funkci vrchní sestry se během let na oddělení vystřídaly paní Božena Václavíková, Helena Mervartová a Drahomíra Seifertová. Drahuška Seifertová pracovala na oddělení od roku 1960 do roku 2000. Až do roku 1999 zastávala funkci staniční sestry, do listopadu roku 2000 pak funkci vrchní sestry a měla na starosti mj. nefrologickou poradnu. Dostala se, v pozitivním slova smyslu, tak hluboko do povědomí pacientů, že někteří sháněli „pana doktora Drahušku“. Na novorozeneckém oddělení vykonávala dlouhodobě od roku 1979 do roku 2008 funkci staniční sestry Miroslava Pohořalá. „Zdravotní klaun“ navštívil dětské oddělení v roce 2007 Děti během pobytu v nemocnici nezanedbávaji školu Primář: MUDr. Michaela Jiřičková 92 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 93 V roce 1989 byla ve spolupráci s motolskou nemocnicí realizována rekreační dialýza pro děti. V rámci tohoto programu děti s rodiči absolvovali 14denní rekreační pobyt na Benecku na chatě Pohlednička a dojížděly na dialýzu na dětské oddělení jilemnické nemocnice. V současné době dětské a novorozenecké oddělení poskytuje péči dětem od jejich narození až do 19 let věku. Každoročně bývá na oddělení přijímáno kolem 700 až 1 000 dětí. Téměř všechny děti do 6 let a i některé starší děti jsou přijímány s doprovodem některého z rodičů nebo prarodičů. Zde se občas, někdy i z úst prarodičů, setkáváme s větou: „Tady se za těch 20 (30, 40) let, když jsem tu ležel(a) jako dítě, nic nezměnilo.“ V podstatě, co se týče budovy, prostor, mají pravdu. Jinak se ale změnilo mnoho. Díky dnešním možnostem léčby a také díky větší mobilitě, většina rodin má dostupné auto, se značná část pediatrické péče přesunula do ambulantní složky. Velmi se zkrátila doba hospitalizace na oddělení. Když prohlížíme chorobopisy staré přes desítku let, vidíme, že byla zcela běžná doba pobytu v nemocnici 2–3 týdny, dnes jsou to spíše 2–3 dny (i když samozřejmě existují pacienti, jejichž zdravotní stav vyžaduje hospitalizaci delší). Po zvládnutí akutního stavu je dítě propouštěno k doléčení domů. Zcela se změnil přístup k dětem a jejich rodinám, jak jsem se již zmiňovala, menší děti jsou na oddělení převážně v doprovodu někoho ze svých blízkých. Oddělení je zcela otevřené návštěvám, které nejsou časově omezeny, takže všechny děti mohou být během pobytu v nemocnici v úzkém kontaktu se svou rodinou i kamarády. Pediatrická péče v republice se také velmi úzce specializovala, vytvořila se centra, jednotky intenzivní péče, takže některé děti, jejichž onemocnění to vyžaduje, jsou převáženy do fakultní nebo krajské nemocnice. Samozřejmě toto nejsou specifika dětského oddělení v naší nemocnici, ale změny, jimiž prošla všechna dětská oddělení. Obdobnými změnami prošlo i novorozenecké oddělení. Na oddělení je dítě na pokoji s maminkou. Pokud je dítě i matka po porodu v pořádku, odcházejí tři dny po narození dítěte domů. Během pobytu na oddělení za maminkami docházejí zcela volně návštěvy, někdy zůstává s maminkou a miminkem na porodnici i tatínek. V posledních letech se v Jilemnici rodí přes 900 dětí za rok. Během pobytu na porodnici jsou novorozencům provedena všechna povinná i některá nepovinná screeningová vyšetření, screening fenylketonurie, hypotyreosy, kongenitální adrenální hyperplasie, ortopedické a sonografické vyšetření kyčlí, ultrazvuk ledvin a screening kongenitální katarakty. Dětské oddělení poskytuje rovněž ambulantní péči v ambulanci pediatrické, která zajišťuje i akutní ambulantní péči, což je náhrada za lékařskou službu první pomoci pro děti a dorost v regionu, dále zde pracují odborné pediatrické ambulance – nefrologická, endokrinologická, kardiologická a neonatologická. Neodmyslitelnou součástí dětského oddělení je i školka a škola při nemocnici. Stávající pracovní tým zleva: 2. řada: A. Kloboučková, A. Čibiková, J. Vydrová, H. Horáčková, M. Votočková, Bc. M. Zaciosová, V. Krsková, H. Heřboltová, L. Pavelková, PaedDr. H. Hrubcová; 1. řada: MUDr. L. Mrázek, MUDr. H. Šmídová, V. Janoušková, MUDr. M. Jiřičková, J. Malínská 93 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 94 Gynekologicko-porodnické oddělení slovem MUDr. Zdeňka Vocáska Z historie: Od roku 1953 do roku 1975 řídil gynekologicko-porodnické oddělení primář Stejskal. Jeho funkci převzal v roce 1975 MUDr. Hynek Tišer a v roce 1998 stávající primář MUDr. Zdeněk Vocásek. Současnost Primář: MUDr. Zdeněk Vocásek V současné době pracuje na gynekologicko-porodnickém oddělení pět lékařů na plný úvazek, pět lékařů na úvazek částečný, čtrnáct turnusových, jedna ambulantní a jedna vrchní sestra. Za posledních 11 let složili tři lékaři atestaci prvního stupně, dva lékaři atestaci druhého stupně a toho času máme jednu lékařku v přípravě na složení atestace evropského typu. Pravidelně u nás absolvují povinnou praxi lékaři připravující se na atestaci ze všeobecného lékařství a zároveň na našem oddělení rádi absolvují medici šestého ročníku svoji povinnou předstátnicovou stáž z gynekologie a porodnictví. Specifická je pro náš obor úzká spolupráce s primární sférou, tzn. s obvodními gynekology. Tito specialisté z gynekologických ambulancí (Jilemnice, Dvůr Králové, Lomnice nad Popelkou, Vrchlabí, Jablonec n. Jizerou, Tanvald, Harrachov) mají na našem oddělení pravidelné operační dny, což je jejich pacientkami vnímáno velmi pozitivně. I tímto způsobem došlo k významnému navýšení klientely našeho oddělení, což si vyžádalo zavedení těsné kooperace se zařízeními vyššího typu v Praze, Hradci Králové a Liberci. Obzvláště bych chtěl zdůraznit příkladnou vazbu na věhlasnou kliniku ÚPMD Praha-Podolí vedenou doc. MUDr. Jaroslavem Feyereislem, CSc. Vrchní sestra: Eva Zuzánková Porodní sál 94 Nadstandardní pokoj mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 95 Gynekologie Zleva. 2. řada: M. Ulvrová, M. Hrubá, M. Kobrlová, E. Zuzánková, Bc. M. Wittmayerová, M. Koldová, L. Lukešová 1. řada: MUDr. F. Sisr, MUDr. S. Němcová, MUDr. Z. Vocásek, MUDr. L. Hauschwitzová, MUDr. P. Břeský, MUDr. N. Říhová, MUDr. T. Minář Novorozenecké oddělení Zleva. 2. řada: J. Kaprasová, I. Šimůnková, DiS, I. Votočková, A. Cejnarová, H. Benešová, B. Korotvičková, B. Braunová, J. Raddová, D. Šimůnková, R. Udatná, M. Pohořalá, E. Zuzánková 1. řada: MUDr. F. Sisr, MUDr. S. Němcová, MUDr. Z. Vocásek, MUDr. L. Hauschwitzová, MUDr. P. Břeský, MUDr. N. Říhová, MUDr. T. Minář Porodnice Zleva. 2. řada: J. Bezstarostová, H. Pohořalá, V. Mašková, D. Šolcová, E. Tikvová, P. Čechová, M. Kuhnová, DiS, H. Horáčková, H. Jiřičková, E. Zuzánková, Bc. V. Holečková 1. řada: MUDr. F. Sisr, MUDr. S. Němcová, MUDr. Z. Vocásek, MUDr. L. Hauschwitzová, MUDr. P. Břeský, MUDr. N. Říhová, MUDr. T. Minář 95 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 96 Zleva: MUDr. Z. Vocásek, MUDr. H. Tišer, MUDr. N. Říhová, MUDr. P. Krykorka, MUDr. P. Břeský (1994) Struktura oddělení Porodnické oddělení se v roce 2001 přestěhovalo do čtvrtého podlaží nové budovy a v roce 2006 byly otevřeny nové porodní sály. V současné době máme osm dvoulůžkových a tři nadstandardní pokoje, dva porodní sály a další dva pokoje pro první dobu porodní. Porodnictví se během posledních let zcela změnilo. Z uzavřeného oddělení se stalo oddělení otevřené rodinným příslušníkům, a to jak během porodu, tak i po celou dobu pobytu rodičky na oddělení. Díky minimalizaci počtu lůžek na pokojích šestinedělí je zároveň umožněn co nejindividuálnější přístup k rodičkám a jejich přáním a také tzv. rooming in (pobyt novorozence s matkou podle vzájemných možností a potřeb). Naše nové porodní sály umožňují zachovat intimitu rodičky. V první době porodní může využít relaxačních metod, které zpříjemňují a zkracují její trvání. Zároveň je však zajištěno maximální sledování plodu v děloze moderními monitorovacími prostředky (kardiotokograf či fetální pulzní oxymetr). Nově vytvořených podmínek využívají stále častěji i otcové, kteří jsou v dnešní době přítomni cca v 50 % porodů. Ve čtvrtině případů si ženy přejí tzv. bezbolestný porod, který máme díky spinoepidurální analgezii ve standardní nabídce. Díky výše uvedenému a s nemenším podílem zkušeného personálu máme dlouhodobě velmi nízkou perinatální úmrtnost. V posledních dvou letech dokonce nulovou při 1 733 porodech. V roce 2008 jsme odvedli nejvíce porodů za 45letou historii naší porodnice, a to 921. V péči o novorozence do 2,5 kg úzce spolupracujeme s neonatologickými odděleními FN HK a Liberec. Gynekologické oddělení se v roce 2003 přestěhovalo do čtvrtého podlaží hlavní budovy. Má 16 lůžek na šesti pokojích. Již několik let odvedeme ročně více než tisíc operací při průměrné ošetřovací době 4,8 dne. V souladu se světovým trendem se spektrum našich operací přesunulo k endoskopickým operacím, které jsou v současné době páteří naší činnosti. Věnujeme se též urogynekologii a již několik let úspěšně provádíme moderní miniinvazivní operace stresové inkontinence páskovými metodami. V onkogynekologii vzájemně spolupracujeme s Ústavem pro péči o matku a dítě Praha. Díky přátelským vztahům provádějí některé vysoce specializované zákroky tamní specialisté u nás v Jilemnici, na jiných se spolupodílíme v zázemích kliniky v Praze. Gynekologická ambulance zůstala v ambulantním traktu v přízemí nemocnice. Je určena pro specializované poradny, vyšetřování spermiogramů, provádění konziliárních vyšetření, ultrazvukových screeningů těhotných a odběry plodové vody. Pro obvodní gynekology zajišťujeme specializovaná ultrazvuková vyšetření a indikační poradnu. Pro ilustraci pár čísel: v roce 2007 jsme ambulantně ošetřili 17 065 žen, provedli 6 863 ultrazvuků a 175 amniocentéz. Za výše uvedené výsledky a za spokojenost pacientek vděčíme nejenom práci jednotlivců, ale především dobré spolupráci celého našeho kolektivu. Ministerstvo zdravotnictví ČR udělilo dne 18. března 2008 gynekologicko-porodnickému oddělení MMN v Jilemnici akreditaci pro specializační vzdělávání v oboru gynekologie a porodnictví. Pracovní kolektiv z roku 1994 Stojící (zleva): T. Paulů, E. Zuzánková, P. Čechová, I. Kociánová, H. Pohořalá, D. Šolcová, J. Bulušková, I. Trávníčková, MUDr. N. Říhová, MUDr. P. Krykorka st., MUDr. H. Tišer, M. Pohořalá Sedící (zleva): D. Machytková, M. Štilcová, H. Jiřičková, D. Šimůnková, D. Šírová, E. Tikvová, J. Pacinová, A. Bílková, A. Johánková Zcela vpředu: MUDr. P. Břeský, MUDr. Z. Vocásek 96 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 97 Rehabilitační oddělení z výroční zprávy z roku 2007 Rehabilitační oddělení zajišťuje léčebnou a preventivní péči chorob a stavů souvisejících s pohybovým aparátem ve spolupráci s dalšími obory. V ambulantní složce převažují vertebrogenní obtíže a poúrazové stavy. V lůžkové složce je určujícím prvkem rehabilitace základního onemocnění. Rehabilitační ambulance je umístěna v samostatné budově s bezbariérovým vstupem, pacienti jsou objednáváni na určité datum a hodinu, a proto odpadá dlouhé čekání. Poskytujeme individuální léčebnou tělesnou výchovu, na přístrojích, na míčích a metodiku Mojžíšové, dále měkké techniky, mobilizace, reflexní a segmentové masáže, míčkování a jako placenou službu i klasické masáže. Přístrojové vybavení umožňuje aplikaci elektroléčby (všechny druhy proudů včetně It křivky), kombinovanou léčbu (elektro + UZ současně), UZ terapii, magnetoterapii ( již na 2 přístrojích), světloterapii (laser, Bioptron, Bio Beam), teploléčbu (solux, parafin) a vodoléčbu (vířivá a perličková lázeň, vířivá lázeň na končetiny) a trakce. Na lůžkových odděleních převažuje individuální léčebná tělesná výchova dle základní diagnózy, ale je možno poskytnout i fyzikální léčbu v rehabilitační místnosti v hlavní budově (trakce, elektroléčba, ultrazvuk a solux, event. pro neurologické pacienty myofeedback). Protetická ambulance je začleněna v rámci rehabilitačního oddělení. Zajišťuje protetickou péči pro hospitalizované i ambulantní pacienty a pro děti s kombinovanými vadami z Dětského centra Jilemnice. Klienty lze vybavit sériovými pomůckami nebo pomůckami vyrobenými na míru v ortopedické protetice Liberec. Za posledních 20 let bylo rehabilitační oddělení postupně vybaveno moderními přístroji fyzikální terapie. Byla vybavena rehabilitační místnost pro lůžková oddělení v hlavní budově. Oddělení se dlouhodobě potýká s nedostatkem kvalifikovaných fyzioterapeutek. Díky vysokému profesionálnímu i osobnímu nasazení personálu je zde poskytována kvalitní péče. Primář: MUDr. Irena Jarešová Vrchní sestra: Eva Kratochvílová Stávající pracovní tým Zleva 2. řada: E. Pacholíková, DiS, L. Štěpánková, J. Rázková 1. řada: H. Špatenková, MUDr. I. Jarešová, E. Kratochvílová 97 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 98 Oddělení nukleární medicíny slovem MUDr. Lenky Tylové Primář: MUDr. Lenka Tylová Zastupující vrchní sestra: Olga Holá Vyšetření jater na gamagrafu, prvním pohyblivém diagnostickém přístroji na oddělení nukleární medicíny 98 Oddělení nukleární medicíny (ONM) bylo založeno mezi prvními v republice v roce 1970 jako součást Biofyzikálního ústavu FVL UK v Praze pod záštitou jeho přednosty prof. MUDr. Zdeňka Dienstbiera, DrSc. Za velkého nasazení skupinky nadšenců v čele s primářem MUDr. Karlem Kupkou se tu ověřovaly a do praxe zaváděly vyšetřovací metody jednoho z nejmladších medicínských oborů a zároveň se prováděla vědecká činnost a výzkum. Na laboratorních zvířatech se zkoušely a testovaly nové vyšetřovací látky. Například v diagnostice chorob ledvin osvědčený a stále rutinně užívaný dimerkaptojantaran tu byl připraven, v rámci republiky patentován a poprvé klinicky použit. Tak první lidské ledviny zobrazené u nás touto metodou patřily MUDr. Grossmanovi, který zde tehdy pracoval. Dalšími osobnostmi, které se podílely na vzniku pracoviště nebo tu mnoho let pracovaly a zasloužily se o jeho dobré jméno, byli Ing. Irma Landfeldová – vedoucí laboratoře, paní Drahomíra Doubravová – vrchní sestra, pan Rudolf Šubrt – technik, paní Marie Stachová – sestra, pan Emil Stach – laborant. Později pak radiofarmaceut RNDr. Jaromír Hanza, pan Jiří Odvárko – laborant, profesor Jaroslav Dejmek – technik a již zmíněný MUDr. Vojtěch Grossman – nyní primář nukleární medicíny nemocnice v Jičíně a mnoho dalších. Existence oddělení a jeho odborná úroveň byla a je úzce svázaná s překotně se rozvíjející přístrojovou technikou. Získat finanční prostředky na zakoupení nákladných diagnostických přístrojů bylo vždy zdlouhavé a obtížné. Pořízení gamagrafu firmy Picker v roce 1975, planární gamakamery v roce 1982 a dvoudetektorové tomografické kamery SPECT v roce 1997 tak bylo velkým vítězstvím a významným mezníkem v historii pracoviště. I díky tomu se zde prováděla vyšetření na odpovídající úrovni a v podobné šíři jako na pracovištích klinik a velkých nemocnic. V současné době je ONM krom jiného vybaveno dvouhlavou scintilační kamerou (SPECT) Picker Prism 2000 XP a digitalizovanou planární scintilační kamerou Nucline Npac. Naštěstí jsou už minulostí léta, kdy se zápasilo s nepřetržitým nedostatkem radiofarmak, jejichž dodávka závisela na přídělu limitovaných devizových prostředků, a počty vyšetřovaných pacientů se proto musely omezovat. V současnosti je samozřejmostí, že jsou vyšetření každému běžně dostupná. Nastoupila jsem na ONM v roce 1994 po odchodu doc. MUDr. Kupky, CSc., který nyní patří k předním odborníkům a uznávaným osobnostem české nukleární medicíny. Kolektiv ONM dále tvoří radiofarmaceut a „veterán“ oddělení RNDr. Jaromír Hanza, vrchní laborantka Bc. Petra Zollmannová a další zkušený a kvalifikovaný personál jako paní Olga Holá a paní Jana Kuželová. Díky přístrojovému i personálnímu zabezpečení můžeme provádět všechny typy scintigrafických vyšetření, tzv. statické a dynamické studie, zobrazení celotělové distribuce radiofarmak a tomografická vyšetření metodou SPECT. Každoročně provedeme cca 3–3,5 tisíce výkonů. K nejčastějším patří scintigrafie skeletu v různých modifikacích, vyšetření ledvin, funkčně morfologická i funkční, ventilační a perfuzní scintigrafie plic, zobrazení žilního systému dolních končetin a pánve, scintigrafie štítné žlázy, funkční vyšetření jícnu a žaludku a tomografické zobrazení perfuze myokardu a mozku. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 99 Další méně frekventovaná vyšetření provádíme podle zájmu kliniků. O dobré úrovni pracoviště vypovídá i to, že v roce 2007 získalo ONM v rámci systému vzdělávání akreditaci v oboru nukleární medicína. V blízké budoucnosti nás čekají zásadní změny. Připravené je přemístění oddělení do modernějších prostor rentgenologického pavilonu a počítá se s novým technickým vybavením včetně špičkového hybridního přístroje SPECT–CT a nové gamakamery. Z našeho nynějšího pracoviště si ale do toho „nového“ určitě přestěhujeme domáckou vlídnou atmosféru, vstřícnost a ochotu. Stávající pracovní tým. Zleva: MUDr. L. Tylová, O. Holá, K. Milotová, J. Kuželová, RNDr. J. Hanza Kolektiv ONM v roce 1999. Zleva: Z. Jiřištová, RNDr. J. Hanza, MUDr. L. Tylová, Bc. P. Zollmannová, O. Holá, R. Šubrt Kolektiv ONM v roce 1974. Zleva dole RNDr. Jaromír Hanza, Jiří Odvárko, MUDr. Karel Kupka, horní řada zleva Anna Seifertová, Marie Stachová, Božena Nováková, Drahomíra Doubravová, Jirma Landfeldová 99 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 100 Hemodialyzační oddělení slovem MUDr. Alexandry Opluštilové Primář: MUDr. Alexandra Opluštilová Vedoucí sestra: Jana Demlová Počátky v roce 1993 100 Dříve „hemodialyzační středisko“ MMN, dnes hemodialyzační oddělení (HDO), zahájilo svoji činnost 5. dubna 1993 v provizorních prostorách dětského oddělení naší nemocnice s třemi monitory AK 10 a počátečním počtem šest pacientů. Hlavním iniciátorem vzniku střediska byl mladý ředitel naší nemocnice MUDr. Jiří Kalenský. V naší nemocnici již několik let předtím, vždy v letních měsících, probíhaly rekreační dialýzy u dětí. Ozdravné pobyty byly organizovány doc. Jandou z Fakultní nemocnice Motol, která poskytla přístroje i personál. 19. července 1993 bylo středisko po stavebních úpravách budovy bývalého kojeneckého ústavu přestěhováno do Dolení ulice čp. 332 s kapacitou již 11 lůžek, 18 pacienty a šesti novými monitory AK 100. 4. února 2008 bylo středisko přemístěno do nově zrekonstruovaných prostor HDO v areálu nemocnice. Středisko je vybaveno novou reverzní osmózou s tepelnou dezinfekcí, kapacita střediska byla rozšířena na 16 lůžek, z toho dvě lůžka na izolaci. Všechna stanoviště mají možnost připojení na centrální rozvod kyslíku a z dialyzačních sálů je krásný výhled na hřebeny Krkonoš. V současné době je v chronickém dialyzačním programu 45 pacientů. Od r. 1995 středisko provádí i peritoneální dialyzační program. Akutní dialyzační program probíhá na oddělení ARO. HDO řídím z pozice primáře. Mám atestaci z nefrologie, kterou jsem získala v roce 1997. Vedoucí sestrou je paní Jana Demlová, která absolvovala pomaturitní studium sester v oboru nefrologie v roce 1996 a vystřídala v roce 2000 staniční sestru Hanu Špatenkovou, která odešla do důchodu. Sekundární lékařkou našeho oddělení je MUDr. Dana Kudrnáčová, dříve sekundární lékařka interního oddělení naší nemocnice. Na dialýze nyní pracuje 13 zdravotních sester (šest s pomaturitním studiem), jedna sestra ambulantní, sanitářka, sekretářka a technik Ing. Pavel Simandl na částečný úvazek. HDO zajišťuje akutní i chronický dialyzační program, návštěvníkům Krkonoš včetně cizinců navíc poskytuje rekreační dialýzy. Kromě akutních dialýz se na ARO provádějí i kontinuální očišťovací metody (CVVH, CVVHD) a reinfuze ascitu. Od roku 1994 pořádáme, vždy v měsíci březnu, ve spolupráci se Společností dialyzovaných a transplantovaných populární rekondiční pobyty na Dolních Mísečkách. Po přestěhování do budovy satelitu (1994) 30.3.2009 13:22 Stránka 101 V roce 1995 naše středisko uspořádalo v Jilemnici celostátní Nefrologický den věnovaný včasné diagnostice diabetické nefropatie a péči o dialyzovaného pacienta z pohledu praktického lékaře. Pro naše pacienty současné, i ty šťastně odtransplantované, pořádáme jedenkrát ročně, v předvánočním čase, slavnostní setkání s kulturním programem a pohoštěním. Od 5. dubna 1993 do 31. prosince 2008 bylo naším oddělením provedeno celkem 67 217 dialyzačních výkonů. U 46 našich pacientů byla v regionálních transplantačních centrech provedena úspěšná transplantace ledviny, u tří pacientů příbuzenská transplantace od živého dárce. Dne 20. října 2006 byla našemu oddělení, jako prvnímu v naší nemocnici, udělena akreditace MZd ČR pro obor nefrologie na dobu 10 let. V budoucnu nás čeká nutná obměna přístrojového vybavení střediska, abychom i nadále mohli poskytovat (ve spolupráci s ostatními odděleními naší nemocnice) komplexní péči o pacienty zařazené do pravidelného dialyzačního programu i o pacienty s akutním selháním ledvin. Ty šťastnější pacienty pak připravovat pro transplantaci ledvin. Pravidelná setkání pacientů Z rekondičních pobytů mmn270309:MMN Otrava fridexem (prosinec 2006) – pacient přežil Pracovníci oddělení, zleva – 3. řada: M. Novotná, J. Petruželová, M. Odvárková, K. Kubelková, E. Hrobařová; 2. řada: M. Hožová, Z. Ječná, J. Vondrová, V. Harcubová, D. Ottová, V. Kovaříková, M. Pochopová, J. Demlová; 1. řada: L. Štilcová, MUDr. A. Opluštilová, Ing. P. Simandl, MUDr. D. Kudrnáčová, Bc. Z. Kvardová 101 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:22 Stránka 102 Radiodiagnostické oddělení slovem MUDr. Ivany Maškové Z historie Primář: MUDr. Ivana Mašková Vedoucí laborant: Bohuslav Skořepa Konzultace výsledků vyšetření na negatoskopu 102 Samostatné rentgenové oddělení jilemnické nemocnice začalo fungovat v r. 1970. Do té doby bylo RDG pracoviště na interním oddělení, prováděla se zde kromě snímkování i skiaskopická vyšetření gastrointestinálního traktu – žaludku a tlustého střeva (irrigoskopie), též cholecystografie a vylučovací urografie. Prováděl je primář interního oddělení MUDr. Čáp. Dva dny v týdnu dojížděl rentgenolog MUDr. Šolc z Jičína. Chod oddělení zajišťovali laboranti p. Václavík a p. Landfeld. V r. 1970 vzniklo v přízemí hlavní budovy nemocnice RTG oddělení, které zde fungovalo až do r. 2000. Na oddělení byly dvě vyšetřovny: 1. skiagrafická, vybavená stolem Unigraf a 2. skiaskopická se starým Chiroskopem a zesilovačem RTG obrazu s Univizorem. Snímky se vyvolávaly v klasické temné komoře. Na oddělení pracovali tři laboranti – pan Landfeld, paní Jiroušová a paní Stejskalová, později paní Dubská. V r. 1972 nastoupil rentgenolog MUDr. Hokza, který rozšířil stávající vyšetření o bronchografii (vyšetření dýchacích cest) a perimyelografii (vyšetření páteřního kanálu). V r. 1974 nastoupil jako primář MUDr. Václav Kučera, který zavedl postupně další vyšetřovací metody a zasloužil se o největší rozvoj oddělení. V r. 1975 provedl první renální angiografii (vyšetření ledvinných cév). V letech 1976–1980 proběhla na oddělení obnova skiagrafické techniky – stoly Tablix, nový zesilovač s televizí, tomograf. V letech 1980–87 byla zavedena angiografická diagnostika (vyšetření cévního systému) s použitím velkoformátového měniče AOT a dále metody intervenční radiologie v oblasti vaskulární i nevaskulární (embolizace tepen, PTA, perkutánní punkce a drenáže navigované zobrazovacími metodami, lymfografie). Pořízením prvního mammografu byla zavedena mammologická diagnostika. Místo klasického vyvolávání snímků se začal používat vyvolávací automat. V r. 1987 byl pořízen první sonografický přístroj a začala éra ultrazvukové diagnostiky. Po r. 1987 došlo k další inovaci RDG přístrojů. Snímkování fraktury zápěstí na skiagrafu mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 103 V r. 1997 byl pořízen CT přístroj, v té době moderní spirální počítačový tomograf, kterým se mohlo chlubit málokteré pracoviště v menší nemocnici. Současně byl obnoven již nevyhovující mammograf a o rok později UZ přístroj. Na oddělení pracovalo šest laborantů pod vedením vrchního laboranta p. Vituly, kterého po odchodu na jiné pracoviště v r. 1999 vystřídala ve funkci p. Benschová. Oddělení mělo detašované pracoviště na poliklinice nemocnice, kde se prováděla hlavně vyšetření pacientů od obvodních lékařů a specialistů (např. ORL a neurologická amulance). Jeden den v týdnu byl vyhrazen na snímkování kyčelních kloubů u kojenců k záchytu vývojových vad. Oddělením prošlo mnoho mladých lékařů, většina z nich dříve nebo později odešla na jiná pracoviště – MUDr. Hledíková, MUDr. Janstová, MUDr. Rejmont, MUDr. Vraná, MUDr. Janáč, MUDr. Hronovská, MUDr. Žídková. S rozvojem přístrojové techniky se stávalo oddělení nevyhovujícím z hlediska prostorového i radiační hygieny, velkou nevýhodou bylo i oddělené ultrazvukové pracoviště v jiné budově nemocnice. Potřeba vybudování nového oddělení byla stále naléhavější. Službu na recepci spolehlivě zajišťuje sestra Zuzana Šolcová RDG v novém pavilonu V listopadu r. 2000 se oddělení přestěhovalo do nově vybudovaného samostatného pavilonu. Ten je spojen s hlavní budovou nemocnice a je dvoupodlažní. V přízemí jsou lékařské pokoje, služební místnost laborantů a seminární místnost, kde se konají rentgenové vizity s kliniky i odborné semináře, dále pracoviště pro popisování nálezů a archiv rtg oddělení a sklad materiálu. V nadzemí jsou provozní prostory tvořené jednotlivými vyšetřovnami a přípravnami – dvě temné komory a denní místnost laborantů. Spolu s novými prostorami bylo částečně obnoveno i přístrojové vybavení – dva nové skiagrafické přístroje a jedna skiaskopicko-skiagrafická stěna s dálkovým ovládáním. Nebyla obnovena angiografie, která už dosloužila. Od té doby se přístrojové vybavení podstatně nezměnilo, pouze v r. 2005 došlo k náhradě zastaralého ultrazvukového přístroje novým. RDG oddělení tedy provádí toto spektrum vyšetření: – klasická skiagrafie (skiagrafický přístroj Polydoros LX 80) – speciální skiagrafické metody – s použitím kontrastní látky: – skiaskopie (skiaskopicko-skiagrafický přístroj Polydoros LX 65) – ultrazvuková diagnostika (Sonoline G60S) – vyšetření počítačovou tomografií (CT Picker PQS, aktuálně nahrazen novým typem Siemens Somatom Definition) Vyšetření na počítačovém tomografu přináší lékařům mnoho důležitých informací Zleva H. Kučerová, M. Jiroušová, B. Skořepa, D. Šubrtová, Z. Vohnout, MUDr. I. Mašková, MUDr. L. Andrusenko 103 mmn270309:MMN 30.3.2009 Skiaskop 13:23 Stránka 104 Ultrazvuk – mammografie diagnostická (Picker Preference) – většinu pacientek tvoří klientky mammologické poradny při chirurgickém oddělení, se kterou úzce spolupracujeme i při UZ diagnostice, dále pacientky gynekologické ambulance, v menšině i pacientky odesílané praktickými lékaři, – lokalizace nehmatných lézí pomocí vodiče před chirurgickým výkonem, – vyšetření operačních preparátů k ověření provedené resekce. Pod RDG oddělení spadá i mobilní RTG přístroj s televizí a C-ramenem (Omega C) na chirurgickém operačním sále používaný při repozicích zlomenin a zavádění osteosyntéz. Stále vzácněji se provádí peroperační cholangiografie s nástřikem kontrastní látky do žlučovodů při komplikovanějších operacích žlučníku. Dále se používá pojízdný RTG přístroj (Praktix 100) na oddělení ARO a JIP ke snímkování pacientů napojených na dýchací a monitorovací přístroje, které není možno transportovat na RDG oddělení. Toto spektrum vyšetření zajišťuje oddělení pro pacienty hospitalizované na všech odděleních nemocnice a pro pacienty odborných ambulancí nemocnice i ambulancí praktických lékařů. Některé modality zajišťuje též pro pacienty okolních nemocnic a pracovišť (Semily, Vrchlabí, Lomnice n. Pop.). Důležitou součástí oddělení je též recepce, kde probíhá registrace pacientů, objednávání na jednotlivá vyšetření, archivace nálezů a RTG snímků, zapůjčování RTG dokumentace ke konzultacím a odborným vyšetřením. Personální stav Od r. 2005 pracuje na oddělení stabilní tým pěti radiologických asistentů pod vedením vrchního asistenta p. Skořepy, tři laboranti mají PSS v oboru RDG, dvě administrativní pracovnice – paní Šolcová, která zajišťuje chod recepce, a paní Jiroušová, která zajišťuje psaní a distribuci rtg nálezů. Lékařské obsazení je velmi proměnlivé: V r. 2003 odešel prim. Kučera a vrátila se po mateřské dovolené dr. Mašková, která posléze převzala místo přednosty oddělení (II. atestace v oboru RDG). V r. 2004 nastoupila MUDr. Svobodová (absolventka LF) a MUDr. Šimonová (atestace v oboru psychiatrie), obě po ročním působení odešly na MD. Do r. 2005 pracovala na odd. MUDr. Hronovská (specializovaná způsobilost v oboru RDG), pak odešla na jiné pracoviště a ponechala si pouze úvazek 0,2. Nyní je na mateřské dovolené. 104 Mammograf V r. 2005 nastoupila MUDr. Kotríková, po roce odešla do FN Motol. V r. 2007 nastoupila MUDr. Švecová (atestace v oboru interní lékařství), po necelých dvou letech odešla na jiné pracoviště. V témže roce nastoupila MUDr. Andrusenko, která je na oddělení dodnes. Mimo pracovní dobu je činnost oddělení zajištěna nepřetržitou službou RDG laborantů a pohotovostí lékařů mimo pracoviště na telefonu. Výhled do budoucna Rozvoj oddělení v budoucnu závisí jednak na finančních prostředcích využitelných k nákupu nových zařízení, jejichž pořizovací cena je v tomto oboru dosti vysoká, a také na personálním obsazení, které je dlouhodobě neuspokojivé. Nejaktuálnější je využití možností nového CT přístroje, který vyhovuje současným možnostem této diagnostiky. Rozšířil spektrum prováděných vyšetření a tím se sníží počet pacientů, které nyní musíme odesílat na lépe vybavená pracoviště k získání co nejpřesnější diagnózy. Zejména se jedná o možnost provádění CT angiografií, orgánových perfuzí a kvalitních 3D rekonstrukcí. Nový přístroj znamená i významné snížení radiační zátěže pacientů. Též jim přináší větší komfort při podstatně kratší době vyšetření, což je výhoda zejména u dětí a neklidných pacientů. Realizováno díky dotaci z fondů EU. V příštím roce již bude aktuální i obnova skiagrafických a skiaskopických zařízení, jejichž životnost bude u konce, a měly by být nahrazeny modernějšími přístroji s digitalizací obrazu. Použitím této technologie se jednak zvýší kvalita vyšetření, jednak se eliminuje mokrý vyvolávací proces, tedy nebude potřeba filmový materiál a vyvolávací chemie. Malým dílem tím přispějeme i k ochraně živ. prostředí. S touto modernizací úzce souvisí i zavedení systému PACS (Picture Archiving and Communications System), což je základní systém pro sběr, zpracování a archivaci obrazové dokumentace. Jeho funkce umožňuje přenos aktuální obrazové dokumentace z RDG oddělení lékařům na jednotlivá oddělení nemocnice, ale též přístup k archivním snímkům. Odpadá tím zdlouhavé hledání a zapůjčování RTG snímků. Systém zajišťuje zasílání a přijímání dat i mezi jednotlivými nemocnicemi při nutnosti konzultace nálezů s jinými odborníky. S výhodou se využívá u akutních stavů, které vyžadují rychlou, např. neurochirurgickou intervenci. Tento systém již funguje i na menších pracovištích, nežli je naše. Podmínkou je však i modernizace počítačové sítě v rámci celé nemocnice, což opět bude vyžadovat nemalé finanční investice. Podaří-li se nám výše uvedené, bude naše péče o vás, pacienty, ještě kvalitnější. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 105 Oddělení laboratoře slovem RNDr. Bohušky Černé V květnu roku 2007 se tři stávající laboratoře sloučily a přestěhovaly, z toho dvě z nevyhovujících prostorů, do jednoho pracoviště v nově zbudované části nemocnice. Tento komplement byl vybaven moderními přístroji a zařízením. Ruční práce byla téměř odstraněna a nyní je až na výjimky automatizována. Laboratorní provozy se tak přiblížily současným nejnovějším trendům. Sloučení laboratoří proběhlo za plného provozu, kdy pracovnice – muži na našem oddělení nepracují – musely v krátkém čase zorganizovat provoz v nových podmínkách, zacvičit se na řadě nových přístrojů a zvládnout četné nové metody a činnosti. Prokázaly tím svoji odbornou fundovanost, schopnost improvizace, odolnost proti stresu a velkou pracovitost. Za to jim jistě patří poklona a uznání. Dnes zajišťujeme v nepřetržitém, směnném provozu laboratorní servis pro všechna oddělení nemocnice a řadu ambulantních praktiků z Jilemnicka a Vrchlabska. Neustále sledujeme vývoj a ve snaze poskytnout lékařům další možnosti v péči o pacienty zavádíme nové metody. Vedoucí: RNDr. Bohuška Černá Odborný garant: MUDr. Marie Rusínová Stávající pracovní tým Zleva 2. řada: M. Skrbková, L. Márynková, D. Tauchmanová, J. Králová, L. Petříková, J. Kavanová, R. Tošovská, Ing. Š. Tůmová, I. Mádlová, L. Doležalová, V. Machová 1. řada: H. Tuláčková, RNDr. B. Černá, D. Brettová Vedoucí laborant: Hana Tuláčková 105 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 106 Alergologická ambulance slovem MUDr. Václava Vrby Lékař: MUDr. Václav Vrba Sestra: Jaroslava Edlmanová Kartotéka pacientů narůstá každým dnem 106 Činnost dnešní alergologické ambulance navázala plynule na praxi dětské alergoporadny při dětském a novorozeneckém oddělení nemocnice, která pracovala dvakrát do týdne do roku 2001 pod vedením MUDr. Rybenského jako alergoporadna pro děti a mládež. Od roku 2002 funguje ordinace každodenně na plný úvazek. Byla přestěhována z prostor nemocničního „Satelitu“ v Dolení ulici do moderních prostor nově postavené polikliniky v areálu nemocnice. Je vybavena moderní vyšetřovací technikou, výpočetní technikou, novým spirometrem, je zařízena moderně, vkusným nábytkem ve veselých barvách, je dostatečně prostorná a vzdušná, pro zdravotnický personál i pro pacienty je zde příjemné pobývat. K vyšetření a léčbě alergických a imunitních onemocnění přijímáme pacienty ve věku od novorozenců až po seniory. Řešíme velmi pestré spektrum obtíží, zejména nejrůznější typy alergií. U indikovaných pacientů, trpících opakovanými infekty močových či dýchacích cest, provádíme zevrubné vyšetření složek imunitních parametrů, zjišťujeme tedy stav látkové i buněčné imunity. U pacientů s imunitní dysbalancí volíme vhodné imunitní stimulátory pro úpravu stavu, u řady pacientů s alergií podáváme dlouhodobě desenzibilizační vakcínu k její postupné léčbě. Testace na typ alergie provádíme buď formou krevních odběrů na specifické imunoglobuliny typu E, nebo formou intradermální testace, tzv. PRICK testy, na pokožce předloktí pacienta. Spirometrem posuzujeme plicní funkce vyšetřovaného při chronickém kašli, při dušnosti se sípotem, máme-li podezření na asthma bronchiale či na obstrukční plicní chorobu. V rámci diagnostiky a léčby autoimunitních chorob přijímáme pacienty s podezřením na systémové onemocnění vznikající při autoimunitních procesech, například systémový lupus erythematodes, vaskulitidy, chorobu Sjoegrenovu, ale též speciálně pacienty s revmatologickými autoimunitními chorobami jako je revmatoidní artritida, psoriatická artritida, věnujeme se i postinfekčním reaktivním artritidám, léčbě a sledování Bechtěrevovy choroby a Reiterova syndromu... Pacientům, kteří jeví zájem o alternativní, přírodní způsoby léčby jako doplněk klasické léčby, jsme schopni poradit léčbu homeopatiky, fytoterapií nebo můžeme nabídnout také léčbu klasickou tělovou akupunkturou či ušní aurikuloterapií. Počet dětských i dospělých pacientů v naší poradně trvale stoupá, celkově nyní máme asi 3 700 pacientských karet. Další pacienty s alergiemi, poruchami imunity či systémovými a revmatickými chorobami k diagnóze a léčbě vítáme. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 107 Diabetologická ambulance z výroční zprávy z roku 2007 V diabetologické a interní ambulanci při MMN Jilemnice jsme měli k 31. 12. 2007 v dispenzární péči 1 080 pacientů s 1. a 2. typem diabetu i sekundárními typy diabetu. Letos do naší poradny přibylo 62 nových diabetiků. V uplynulém roce jsme provedli 3 026 vyšetření diabetiků, také se staráme o pacientky s gestačním diabetem mellitu. Pokračuje spolupráce se Svazem diabetiků, podle zájmu plánujeme edukační přednášky, semináře a pobyty pro pacienty. V rámci interní ambulance se staráme o 363 pacientů, převážně s poruchami lipidového metabolismu, chronickou obstrukční plicní nemocí, ischemickou chorobou srdeční a onemocněním štítné žlázy, provádíme plánovaná předoperační vyšetření a EKG. Lékař: MUDr. Petra Vrbová Sestra: Blanka Horáčková Pravidelné kontroly pacientů jsou základem úspěšného boje s diabetem První lékařka ambulance MUDr. E. Kupková a sestra B. Hornychová (2001) 107 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 108 Plicní a kalmetizační ambulance slovem MUDr. Renáty Soukupové Lékařka: MUDr. Renáta Soukupová Sestra: Věra Polanská Akumulace radiofarmaka v plicích při jejich vyšetření. Plicní a kalmetizační ambulance úzce spolupracuje mimo jiné s ONM 108 Plicní středisko v Jilemnici podle pamětníků existuje již od počátku 50. let. Již v této době pracovalo pod vedením primáře MUDr. Jenšovského. Spolu s ním zde pracovaly dvě až tři sestry, které prováděly pravidelné snímkování ze štítu, očkování proti TBC nejen dětí, ale v té době i dospělých. Nedílnou součástí práce plicního střediska byla péče o TBC pacienty. Se zlepšujícím se stavem zdraví populace se změnila náplň práce plicního střediska. Ubylo tuberkulózních pacientů a od 2. poloviny 80. let se již neprovádí pravidelné preventivní snímkování ze štítu. Již od počátku bylo středisko v dnešní budově Stomalu, na přelomu 80. a 90. let prošlo rekonstrukcí. V této době bylo přechodně umístěno do budovy čp. 177 v Kavánově ulici. Po privatizaci budovy Stomalu bylo plicní středisko v roce 1994 přemístěno do Satelitu MMN v Dolení ulici. Tyto prostory hygienicky nevyhovovaly návštěvám pacientů s TBC, a tak tito museli jezdit do Semil. Od té doby bylo převažující náplní práce plicní ambulance očkování proti TBC, diagnostické testy pacientů a kontroly kontaktů s pacienty s TBC, které prováděla samostatně pracující sestra. Lékař dojížděl jednou týdně a kontroloval chronické pacienty s ostatními neinfekčními chorobami plic. Personální obsazení v té době bylo: jeden lékař, jedna sestra. V roce 1997 ukončil svoji činnost, po dlouhých letech přesluhování, primář MUDr. Jenšovský. Tím byla ukončena péče o dospělé pacienty, kteří byli převedeni do Semil k MUDr. Kraťukové, jež nastoupila na jeho místo jako plicní lékařka. Jilemnická plicní ambulance se změnila na kalmetizační středisko a později na plicní a kalmetizační ambulanci, jejíž činnost zajišťuji společně se setrou Věrou Polanskou do současné doby. Tak, jak se v minulosti měnil výskyt TBC, měnila se i očkovací schémata proti TBC. V počátcích zavedení očkování proti TBC se děti očkovaly až do 18 let. První očkování dostávaly děti před propuštěním z porodnice. Pak následovalo přeočkování 1× až 2× během školní docházky, poslední přeočkování se provádělo v 18 letech. V letech 1986 až 1994 probíhal výzkumný program ministerstva zdravotnictví. Byly vybrány tři kraje v republice: Jihočeský, Středočeský a Východočeský, tím pádem se opatření tohoto programu týkala i nás. Cílem výzkumu bylo zjistit, zda má ještě očkování proti TBC význam. Děti v těchto krajích se na porodnici neočkovaly a byly v dvouletých intervalech kontrolovány tuberkulinovým testem. V roce 1994 byl tento výzkum ukončen, neboť v jeho průběhu došlo k otevření hranic a výskyt TBC opět stoupl. Všechny děti narozené v těchto letech se musely zpětně doočkovat. V dnešní době se děti očkují podle následujícího schématu: primovakcinace probíhá na porodnici, děti s negativní jizvou jsou testovány, eventuálně následně přeočkovány po druhém roce života. Poslední přeočkování při negativním výsledku testu se provádí v 11. roce. V současné době existuje návrh zrušit přeočkování dětí v 11. roce života, což může v budoucnu způsobit postupné utlumení činnosti plicní a kalmetizační ambulance. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 109 Ošetřovatelský úsek slovem Marie Seifertové Motto: „Láska k bližnímu je nejlepším lékem“ (Paracelsus) Ošetřovatelství od svého vzniku spojuje profesionalitu s humanizačními požadavky. Profese sestry – ošetřovatelky je tradičně spojena s morálními nároky. Významnou postavou českého opatrovnictví a dá se říci zakladatelkou ošetřovatelství byla ve 13. století Anežka Přemyslovna. Ošetřovatelství bylo chápáno jako morální pomoc nemocnému, péče byla zaměřena pouze na základní potřeby člověka, vycházela z náboženského přesvědčení. Ošetřovatelství bylo soustředěno do klášterů, hospiců, později nemocnic. Teprve ve druhé polovině 19. stol. Florence Nightingalová založila v Londýně 1. ošetřovatelskou školu a ošetřovatelství začalo být organizované. Ošetřovatelství mělo v historii poměrně nízké společenské postavení, vycházející z jeho málo profesionálního, charitativního zaměření. Mniši a řádové sestry nosili při ošetřování nemocných své řádové oblečení, civilní opatrovníci si oblékali cokoliv. České sestry začaly nosit první uniformy r. 1918. Pracovní uniformu tvořily bílé šaty dlouhé až ke kotníkům. K uniformě patřila bílá zástěra, velký bílý skládaný čepec, černé punčochy, černé boty a odznak. Sestry nosily uniformu s velkou hrdostí, protože byly velmi pyšné na svou profesi, velice ji milovaly a hrdě se k ní hlásily. Postupem let se uniforma zjednodušila, délka šatů a zástěry začaly držet krok s módou. Povinnost nosit čepec jako součást uniformy byla zrušena v r. 1990. Oblečení sester se začalo pomalu měnit z uniformy na pracovní oděv a přičinilo se o postupné vytlačování stavovského podvědomí, které provázel již popsaný hrdý vztah k ošetřovatelskému povolání. V posledních desetiletích se s rozvojem moderní společnosti posunulo ošetřovatelství i sestra spolu s ostatními zdravotnickými profesemi kupředu. S rozvojem ošetřovatelství se postupně mění role sestry. Vyžaduje si to nejen pokrok v medicíně a ošetřovatelské péči, ale do oboru pronikají výrazně i nové poznatky společenských věd a zdravotnické techniky. Mnozí z nás si jistě vzpomenou na dobu, kdy se nástroje, stříkačky a jehly vyvářely, na noční služby, kde se připravoval obvazový materiál, na plné podnosy stříkaček s léky připravených k intravenozní aplikaci, a takto by se mohlo vypočítávat dále. Dnes k poskytování kvalitní ošetřovatelské péče a zajištění bezpečí pacienta používáme moderní přístrojovou techniku, pomůcky na jedno použití, infuzní pumpy, dávkovače léků, sterilní obvazový materiál přímo od výrobce, uzavřený odběrový systém pro odběr krve apod. Od sestry se očekává, že vedle řady činností ovlivňuje prožívání a jednání nemocných, že unese fyzické nároky své profese a je schopna se vypořádat s pracovními a rodinnými problémy, které život přináší. Kvalitní ošetřovatelská péče je nemyslitelná bez komunikace mezi zdravotníkem a nemocným nebo mezi zdravotníky navzájem. Zahrnuje aspekty psychologické a etické. Etika nestojí na bohatství, vlídné slovo a trpělivé naslouchání nic nestojí, jen naši ochotu a čas. Přála bych si, aby ošetřovatelství nebyla jenom práce, zaměstnání, ale stalo se profesí, která nám přináší uspokojení. Ze zdravotnických pracovníků nesmíme ještě zapomenout na naše sanitáře. Hlavní sestra: Marie Seifertová Sanitáři – zleva 2. řada: D. Vinklář, M. Jerie, L. Žďárský 1. řada: Z. Honců, S. Sedláčková 109 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 110 Lékárna slovem Mgr. Lenky Červené a Mgr. Milana Oláha Vedoucí lékárny: Mgr. Milan Oláh Odborný zástupce: Mgr. Lenka Červená SZP-laborantka: Dagmar Hančová 110 Naše lékárna vznikala v průběhu roku 2005 zároveň s dostavbou nové polikliniky. Snažila jsem se, jako budoucí odborný zástupce, ovlivnit zařízení a vybavení lékárny dle svých zkušeností z předchozích pracovišť tak, aby vyhovovalo budoucímu personálu a bylo příjemným prostředím pro naše klienty. Nábytek a vybavení lékárny, dle našich požadavků, dodala firma Čemus z Brandýsa nad Labem, počítače s příslušenstvím a softwarové vybavení firma Farmis z Hradce Králové. Zastupující lékárnice PharmDr. Stanislava Pužíková nastoupila v srpnu roku 2005, protože já a zbytek týmu jsme byli dosud vázáni na předchozím pracovišti a bylo nutné lékárnu připravit k otevření. Patří jí dík za to, jak se tohoto úkolu zhostila, stejně jako patří dík všem ostatním za to, že chodili pomáhat po své pracovní době. Též patří velký dík PharmDr. Milanu Johnovi za to, že nám v začátcích přispěl cennými radami a pomocí. 1. září 2005 tedy nastal ten slavný den otevření. Lékárna MMN je zařízením s odbornými pracovišti a prakticky je rozdělena na dvě části se dvěma oddělenými sklady. Část pro výdej pro nemocnici a část pro veřejnost. Naše práce je týmová, náročná a zodpovědná. Prvotním úkolem bylo vytvořit a udržet na pracovišti přátelské vztahy. Tento úkol byl usnadněn tím, že jsme do této lékárny přišli z jiné lékárny jako tým a vzájemnou důvěru, návaznost jednotlivých funkcí a sehranost jsme si přinesli s sebou. Atmosféra důvěry, klidu a spravedlnosti posuzování výsledků práce byla živnou půdou pro úspěšný provoz našeho nového pracoviště. Vždy pro nás byli pacienti velmi důležití, ani ne tak proto, že nám přinášejí výdělek, ale především proto, že jsme je přijali „za své“. Snažíme se pro ně udělat maximum toho, co je v našich silách. Nabízíme takové služby, které si naši klienti jistě zaslouží především za svou trvalou podporu. Krom toho připravujeme magistraliter přípravky i roztoky pro oddělení nemocnice, vyřizujeme objednávky externích lékařů a nelékařských organizací, podílíme se na vzdělávání budoucích lékárníků a farmaceutických asistentů a v neposlední řadě se snažíme, i když to v takto malém počtu lékárníků není snadné, optimalizovat náklady na spotřebu léků v nemocnici pomocí pozitivního listu. Prožili jsme krizi lékárenství na přelomu let 2005/2006, zúčastnili jsme se stávky 30. ledna 2006 i demonstrace v Praze, potýkali jsme se a potýkáme se s mnohými problémy, které do zdravotnictví vnáší politika… Podařilo se nám několikrát zorganizovat kosmetickou poradnu ve spolupráci s firmou Ryor. Za vydařenou akci pokládám den otevřených dveří 1. dubna 2006, kdy jsme umožnili svým klientům nahlédnout do provozního zázemí lékárny a seznámit se s tím, jak lékárna funguje a co vše předchází vlastnímu předání léku. Bohužel se nám ji už nepodařilo zopakovat. Od vzniku lékárny se potýkáme s nedostatkem vysokoškolského personálu. Počátkem roku 2007 PharmDr. Stanislava Möhwaldová odešla na mateřskou dovolenou. V dubnu nastoupila PharmDr. Zuzana Ducháčová, odešla však v září 2008. Na konci roku 2008 ukončila činnost sousední lékárna Na Poliklinice, její vedoucí, Mgr. Milan Oláh, nastoupil do nemocniční lékárny a převzal vedení. Požádám ho tedy o několik slov o budoucnosti: Předvídat další vývoj v našem oboru je úkol velmi složitý, pravděpodobně nemožný. Poznali jsme, jak nepatrná změna v zákoně může ekonomicky destabilizovat náš obor. Mám na mysli skokové změny lékárenské přirážky, umožnění veterinárním lékařům přímého objednávání léčiv. Je pravda, že naše lékárna může těžit z výborné polohy u ambulancí, ale na to nelze spoléhat. Proto musíme myslet na to, abychom si stávající klienty udrželi a nové získávali. Ze svého bývalého působiště vím, jak dobře v naší podkrkonošské oblasti funguje, když je perso- mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 111 nál na své klienty příjemný, empatický. Pak se z lékárny stává pro zákazníka „moje lékárna“ a z prodavače čehosi „můj lékárník“. Cestou je snaha o neustálé zlepšování kvality nabízených služeb. Naši zaměstnanci se zúčastňují vzdělávacích akcí pořádaných stavovskými organizacemi. Uvědomujeme si, že spokojený zaměstnanec přenáší své dobré rozpoložení i na lidi kolem sebe, na zákazníky. Je možné, že snahy o zlepšení služeb budou krystalizovat do podoby vypracování standardních operačních postupů pro veškerou činnost v lékárně. A to je předstupeň pro získání certifikátu systému managamentu jakosti dle normy ISO 9001:2000. Jde o časově velmi náročnou činnost. Prvním, nejsložitějším krokem bude stabilizovat pracovní kolektiv v lékárně získáním alespoň jednoho dalšího farmaceuta. V současné době, v únoru 2009, kdy vznikají tyto řádky, sám na sobě pociťuji tíži tohoto úkolu. Co říci závěrem? Nedá mi nepřipomenout lékárníka PhMr. Rudolfa Husáka (žil v letech 1840–1924). Oblast působení PhMr. Husáka byla sice na Semilsku, ale s jeho stopami se potkáváme dodnes i na Jilemnicku. PhMr. Husák začal v Semilech podnikat na prvního máje roku 1868. V roce 1875 se přestěhoval se svou lékárnou na Riegrovo náměstí, dnes je zde lékárna U České koruny. Na svou dobu se jednalo o špičkové pracoviště, kterému v Čechách mohl někdo konkurovat jen velmi obtížně. Panu lékárníkovi se přisuzuje vynález prvního použitelného rozmnožovacího přístroje – hektografu, který jej proslavil, stejně jako jeho přítele chemika Kwayssera, po celém světě. Dnes, v době kopírek a scannerů, si na tento objev už málokdo vzpomene. Ale co po PhMr. Husákovi zůstalo dodnes, je krásná pojizerská silnice Jilemnice – Semily, o jejíž výstavbu se jako starosta okresního sboru zasloužil významným dílem. Naše lékárna teprve začíná psát svou historii. Pravděpodobně nedosáhneme takového věhlasu jako lékárna pana magistra Husáka, ani nevybudujeme novou silnici, ale přeji si, aby lidé v našem městě měli v podvědomí zafixovanou cestu k nám pro radu, pomoc i vlídné slovo. Začínali jsme v této sestavě: Zleva: RNDr. Jaromír Hanza – farmaceut ONM, Monika Maturová – sanitářka zodpovědná za objednávky a naskladnění zboží, Dagmar Hančová – vedoucí farm. asistentka, PharmDr. Stanislava Pužíková (dnes Möhwaldová) – zastupující lékárník, Mgr. Lenka Červená – vedoucí lékárník, Hana Škodová – sanitářka zodpovědná za úklid, mytí a sterilizaci Na fotografii ještě chybí Kamila Macháčková – farm. asistentka a Martina Jůzová – farm. asistentka na poloviční úvazek Zleva: Olga Čumová – farm. asistentka, Monika Maturová – sanitářka, Dagmar Hančová – ved. farm. asistentka, Mgr. Milan Oláh – vedoucí lékárník, Mgr. Lenka Červená – zastupující lékárník, Hana Škodová – sanitářka, Vojtěch Vávra – praktikant – student 5. ročníku Farmaceutické fakulty Univerzity Karlovy. PharmDr. Stanislava Möhwaldová je v současné době na mateřské dovolené. 111 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 112 Sekretariát ředitele Mimo jiné pracovní povinnosti spojené se zabezpečením chodu sekretariátu, je oprávněna vydávat úkoly vedoucím pracovníkům dle pokynů ředitele a zároveň provádět kontrolu jejich plnění. Koordinuje a řídí přípravné práce na akreditaci nemocnice, zejména se podílí na vypracování akreditačních standardů v oblasti úrovně kvality a bezpečí poskytované péče. Vedoucí sekretariátu ředitele: Vladimíra Stříbrná Hospodářsko-technický úsek slovem Ing. Oty Krejčího Správní ředitel: Ing. Ota Krejčí Od vzniku nemocnice se o chod nemocnice v oblasti takzvaných „hotelových služeb“ staral správce nemocnice. V roce 1934 to byl v nově zřízené hospodářsko-administrativní budově pan Josef Ševčík. Měl na starosti vše mimo poskytování zdravotní péče. Zajišťoval dodávky energií (vodu, elektřinu, teplo), prádlo, stravu pro pacienty i personál, zásobování materiálem, údržbu objektů a opravy, obnovu a provozuschopnost veškerého vybavení a přístrojů, vedení účetnictví, fakturaci, výplatu mezd a pokladnu. K zajištění této činnosti měl vlastní tým podřízených a smluvní partnery. Kromě udržení bezproblémového chodu celého kolosu nemocnice musel správce nemocnice spolupracovat dříve s okresní správní komisí, dnes s ředitelem nemocnice a zřizovatelem na dlouhodobé udržitelnosti, modernizaci a rozvoji nemocnice, dle léty se měnících potřeb v regionu. Dnes se funkce „správce nemocnice“ změnila na „správního ředitele“. Ten má na zajištění všech uvedených „služeb“ tyto úseky: provozní, technický a ekonomický. Hospodářsko-technický úsek je zapojen do všech činností nemocnice kromě léčby pacienta. Jeho úkolem je také při všech úpravách předvídat do budoucnosti, aby se současnými úpravami nezabránilo dalším modernizacím a rozvoji nemocnice, na kterém se také podílí. Největší ocenění práce hospodářsko-technického úseku je, když vše funguje a z dálky to vypadá, že snad jeho přítomnost ani není potřeba. Provozní úsek Vedoucí provozního úseku: Jan Honka 112 Zajišťuje dodávku médií (voda, teplo, plyn, elektrickou energii, medicinální plyny), provoz výtahů, kotelny, náhradního zdroje elektrické energie, údržbu a opravy budov a jejich vybavení, rozvodů médií, údržbu a obnovu zeleně, údržbu komunikací, výrobu a rozvoz stravy – stravovací úsek, zásobování veškerým materiálem (kromě léků), dopravu. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 113 Oddělení stravovací, zleva: 2. řada: J. Farská, J. Faistauerová, J. Kavanová, A. Rybářová, J. Svobodová, V. Zuzánková, D. Pohořalá, Mgr. K. Kalenská, H. Kosáčková 1. řada: V. Klíma, D. Grzešová, T. Jerie, J. Tomiová Provozní úsek, zleva: M. Janata, J. Nikodém, J. Honka, I. Štefan, R. Soukup Provozní a ekonomický úsek, zleva: Z. Jindřišková, H. Votočková, B. Tuláčková 113 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 114 Technický úsek Zajišťuje obnovu, servis, revize a opravy zdravotnické techniky, počítačové sítě, údržbu a správu výpočetní techniky. Vedoucí technického úseku: Ing. Pavel Simandl Pracovníci technického úseku Ekonomický úsek Zajišťuje činnost finanční účtárny, mzdové účtárny, personální činnost, evidenci majetku, pokladnu, zpracování dat pro pojišťovny a recepci. Vedoucí ekonom. úseku: Ing. Alena Šrámková Ekonomický úsek a standardy. Zleva: 2. řada R. Rybová, J. Říhová, V. Havlová, R. Paldus; 1. řada: Bc. H. Hykyšová, E. Jeriová, I .Erlebachová, M. Podzimková, V. Kaprasová 114 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 115 Pracovník technicko-ekonomického rozvoje a kontroly Funkce pracovníka technicko-ekonomického rozvoje a kontroly vznikla v reakci na potřebu zvýšení aktivity MMN v oblasti fondů EU. Zejména v oblasti strukturálních fondů existují v tomto programovacím období finanční zdroje, využitelné naším zdravotnickým zařízením. Výsledkem této aktivity bylo v roce 2008 sedm podaných projektových žádostí v rámci Regionálního operačního programu NUTS II Severovýchod a dokončení přípravné fáze projektu v Operačním projektu Životní prostředí. Celkový objem získaných dotací činí 51 250 000 Kč, další tři projektové žádosti jsou ve fázi schvalovacího řízení. Uvedené úspěchy MMN v oblasti čerpání z fondů EU by však nebyly možné bez týmové spolupráce s hospodářsko-technickou částí nemocnice správního ředitele: s ekonomickým, technickým a provozním úsekem a se stavebním dozorem, panem Ing. Jiřím Pavlů. Toto úsilí bylo navíc podpořeno mimořádnou aktivitou managementu MMN a trvalou podporou zřizovatele jakož i osob působících ve státní správě i samosprávě, které poskytly MMN účinnou podporu. Bližší podrobnosti k projektům realizovaným MMN jsou popsány v kapitole 7. Fondy EU. Vznikem tohoto pracovního místa byl rovněž podpořen rozvoj MMN v oblasti organizačních norem a řídících aktů. Mimo výše uvedené přispěl vznik této funkce k zvýšení kvality plnění úkolů v oblasti výběrových řízení, kulturního rozvoje MMN a zdravotní techniky a servisu. Samostatnou kapitolu činnosti pak tvořily aktivity ve vztahu k strategickému plánu města Jilemnice na období let 2008 až 2025. Mgr. Petr Maralík Pracovnice recepce. Zleva: J. Maděrová, L. Lízlerová, K. Holubová, P. Paldusová, I. Nechanická, V. Šimáčková 115 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 116 Nejstarší sanitka Walter (1936) Nejoblíbenějším volejbalovým turnajem je tradiční klání u Zapadla H. Kosáčková (154 cm) a P. Maralík (203 cm), nejnižší a nejvyšší mezi současnými zaměstnanci MMN 116 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 117 kapitola 6 Zajímavosti Domácí řád „všeobecné veřejné nemocnice v Jilemnici“ (1895) 117 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 118 Nej v MMN Jilemnická nemocnice se v roce 2007 umístila v měření spokojenosti pacientů v Libereckém kraji na 1. místě a v ČR na 12. místě. V roce 2008 dosáhla opět prvenství v rámci kraje, v rámci celé České republiky se posunula na 5. místo. Nejlepšího výsledku v historii dosáhla MMN v oblasti perinatální mortality (počet mrtvě narozených dětí a dětí zemřelých ve věku 0-6 dnů věku) v letech 2007 a 2008. V těchto letech byla perinatální mortalita na naší porodnici nulová. Je to mimořádné i ve srovnání s dalšími zdravotnickými zařízeními. Navíc byl tento úspěch umocněn s ohledem na prudké zvýšení počtu porodů v MMN v důsledku útlumu porodnice ve Vrchlabí. Nejstarší zmínka o špitálu v Jilemnici pochází z roku 1843, tento byl umístěn v obecním domku čp. 65 a sloužil k péči „o chudé a nemocné“. Ocenění nemocnice v rámci Libereckého kraje... Největší počet pacientů hospitalizovaných v MMN za jeden rok: 7 507 pacientů v roce 2008 Největší počet ošetřovacích dnů: 53 993 dnů v roce 1994 Nejkratší průměrná ošetřovací doba: 5,49 dne roce 2008 Nejvyšší počet ošetřených cizinců: 502 v roce 2006 Nejvyšší počet porodů: 921 v roce 2008 Nejvyšší spotřeba elektrické energie: 1 235 279 kWh v roce 2007 Největší spotřeba vody: 28 278 m3 v roce 2003 Nejlepší hospodářský výsledek: 9 337 tis. Kč v roce 2008 Nejhorší hospodářský výsledek: –12 290 tis. Kč v roce 2004 ... a v rámci celé České republiky Pár čísel z minulosti rok 1911 náklady 21 485 výnosy 21 485 rozdíl 0 pacientů 460 porodů 60 lůžkodnů 9 054 prům. doba hospitalizace 20 na oddělení TBC x nemoci chirurgické x nemoci vnitřní x nemoci nakažlivé x operačních výkonů x počet narkóz x 1919 113 689 113 689 0 x x x x x x x x x x 1932 494 514 569 017 74 503 1 243 41 25 396 20 95 487 402 108 686 197 1935 x x 0 1 481 58 38 813 26 81 550 424 162 806 240 1937 1 230 667 1 166 869 -63 798 2 235 148 51 514 23 96 832 523 309 1 160 314 1938 1 020 372 1 029 625 9 253 2 056 145 50 198 24 66 819 502 250 1 127 259 1939 1 245 579 1 178 214 -67 365 2 160 204 53 759 25 76 812 438 310 1 285 283 1940 x x 0 2 297 222 57 163 25 100 884 467 284 1 702 288 x čísla nezjištěna 118 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 119 Zajímavosti, které jsme zaslechli Historické prameny uvádějí, že pro stavbu Masarykovy všeobecné veřejné okresní nemocnice v Jilemnici v roce 1934 bylo použito: 1 300 000 cihel 1 600 m3 lomového kamene a štěrku 2 100 m3 štěrku a písku do betonu 6 000 m3 písku kopaného 8 000 q železa betonového 6 500 q cementu 3 200 q vápna 170 m3 vazebního dříví 28 000 bm drátu (elektrika, signální zařízení, telefony atd.), 18 800 bm rour (ústřední topení, kanalizace, vodovod, elektrika) Zrušená čisticí stanice OÚNZ nebyla v delimitačním protokolu předána nemocnici (nevědělo se, že k ní patří). Hrající si děti zde způsobily požár. Po uhašení bylo nalezeno 7 neevidovaných tlakových lahví s chlorem. V případě výbuchu mohlo dojít k zamoření velké části města a přilehlého okolí. Naštěstí vše dobře dopadlo, lahve zlikvidovali specialisté ze Spolany Neratovice. Nejoblíbenějším psem v nemocnici je dalmatin „Lojzík“ z dětského oddělení. Sestřičky na něm dětem předvádějí, že se není čeho bát. Strach z injekce je najednou pryč Na interně na 2. pokoji byly „mateční hodiny“ (hlavní hodiny), odtud byl rozvod po celém areálu, řídily tak ostatní hodiny. Funkční byly ještě v 70. letech. V nemocnici byla dříve mazutová kotelna, nacházela se na místě dnešní sportovní haly, odtamtud šlo 12 atmosfér páry do nemocnice. Nemocnice měla dříve vlastní pitevnu, tedy nejen márnici jako dnes, ale také pitevnu, kde se školili lékaři a medici. Dnes se již zemřelí pacienti k pitvě převážejí do jiných zdravotnických zařízení. V budově hospodářsko-technické správy a staré polikliniky se topilo párou, v hlavní budově a dětském oddělení vodou. Aby nemusel údržbář chodit kontrolovat z budovy hospodářsko-technické správy na hlavní budovu, měl do svého bytu do jednoho radiátoru vyvedeno vodní topení z hlavní budovy, sáhl si pak na toto těleso a věděl, jestli hlavní budova ještě topí a jak. Za nejkrásnější stromy v MMN jsou považovány dvě jedle ojíněné (Abies concolor), dle botaniků jedny z nejkrásnějších druhů jedlí na světě. Jejich domovem jsou teplé oblasti jihozápadu USA, přesto se jim daří i u nás. V nemocnici jsou od jejího vzniku Vedoucí provozu chtěl ukázat svým podřízeným, jak se čistí kanálová vpusť. Když tam strčil ruku, kouslo ho neznámé zvíře, které se nepodařilo odchytit ani zahlédnout. Následovalo ošetření na chirurgii a poté bolestivé očkování proti vzteklině v Hradci Králové. Hemodialyzační oddělení (dříve hemodialyzační středisko) spolupořádá pravidelně od roku 2000 Zimní hry dialyzovaných a transplantovaných. Místem konání prvních her byl Bedřichov ve Špindlerově Mlýně. Ani MMN se nevyhnul telefonát ohlašující bombu v zařízení a požadující výkupné ve výši několika set tisíc Kč. Naštěstí technicky dokonalé zajištění umožnilo velmi rychle identifikovat volajícího z veřejného automatu v nemocnici, zajistit jej a převézt do psychiatrické léčebny. Událost se stala v roce 2002. Když chtěla nemocnice v roce 2004 realizovat demolici výměníkové stanice, bylo zjištěno, že není oficiálně „co bourat“, protože výměníková stanice nebyla nikdy zkolaudována. Nebyl to jediný pozůstatek po OÚNZ. Nejzáhadnější fotografie: partyzán? Němec? Rozhodně ale souvisí s nemocnicí a koncem války (zač. května 1945) 119 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 120 Další zajímavosti Novorozenci V prvních minutách roku 2001 (přesně v 00:45 hod.) se v porodnici MMN paní Mileně Hlouškové z Libštátu, narodila dcera Terezka – první občánek nově vzniklého Libereckého kraje v novém miléniu. Poslední děťátko narozené ve staré porodnici: Paní Jana Jiroutová jako poslední rodička porodila ve staré porodnici, dne 16. 7. 2001, dceru Valerii. Paní Romana Plašilová naopak jako první rodička v nové porodnici, dne 18. 7. 2001 porodila syna Rostislava. Porodnice byla přesunuta ze starých prostor v hlavní budově (dnes je zde gynekologie) do nových prostor během jednoho dne (18. 7. 2001). To vše za plného provozu a k veliké spokojenosti maminek. Léčení atopického ekzému Paní M. Hloušková měla z Terezky velkou radost Šťastná maminka, paní J. Jiroutová. Poblahopřát přišla vrchní sestra E. Zuzánková, primář MUDr. H. Tišer a vedoucí prov. úseku J. Honka Společné foto. Ať je malý Rostislav šťastný a ať mají všechny maminky důvod k úsměvu jako paní R. Plašilová 120 S odchodem prim. MUDr. Burketa byly v roce 2000 přerušeny dodávky ementálské syrovátky, pomocí níž byli léčeni dětští pacienti trpící různými ekzematickými onemocněními. Opakovaná jednání s majiteli sýrárny v Kruhu nevedla k cíli. Žádající rodiče proto byli, bohužel, v převážné části roku odmítáni. Teprve v závěru roku, kdy došlo k prodeji sýrárny v Kruhu novému majiteli, byla znovu zahájena jednání o dodávkách syrovátky. V souvislosti se změnou majetkoprávních vztahů v kružské mlékárně byl v roce 2001 obnoven záměr zahájit aplikaci syrovátkového extraktu ekzematickým dětem. Ve spolupráci se státní veterinární správou byly dohodnuty podmínky pro aplikaci, transport a oběh zásobníků. Byly nakoupeny nerezové zásobníky, režon pro dosažení správné aplikační teploty extraktu, byla připravena projektová dokumentace k rekonstrukci jednoho z objektů. Byla zahájena jednání s představiteli Občanského sdružení Život dětem, protagonisty vlastního projektu doc. MUDr. Kotáskovou a Ing. Kafkou. Znovuobnovení aplikace syrovátkového extraktu se setkalo s velkým zájmem. Bohužel se nepodařilo zajistit dostatek finančních prostředků na provedení rekonstrukce objektu potřebného pro rozšíření kapacity, spolupráce se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou a snaha o získání grantu dopadla neúspěšně a dodavatel syrovátky, mlékárna v Kruhu, byla zrušena. Dne 13. 3. 2009 ve 3:03 ráno se narodila v naší porodnici první občanka USA a současně ČR v novodobých dějinách nemocnice, Izabela Marie Place. Holčičku přivítal ve svém revíru Krakonoš, na snímku se šťastnými rodiči Gabrielou a Bradem Place mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 121 Krádeže Na konci března 2000 byla nemocnici věnována řezbářsky velmi zdařilá socha vodníka, která byla umístěna na větrem zlomené vrbě u budovy polikliniky. Sochu vytvořil bývalý zaměstnanec nemocnice pan Miroslav Šlambor. Bohužel jsou mezi námi takoví nenechavci, závistivci, kteří krásný a oku milý výtvor ukradli. Panu Šlamborovi se vedení nemocnice hluboce omluvilo, že nezajistilo dostatečně bezpečné podmínky. Ani v roce 2003 se nemocnici nevyhnuli nenechavci, jimž se hodilo vše „co nebylo přivařeno“. A tak jednoho dne bylo zjištěno, že v pavilonu radiodiagnostiky a chirurgických ambulancí zmizely nejen hasičské přístroje, regulační ventily, ale i řada dalších drobností. Pokračovalo to v centrálních šatnách, kde zmizely vodovodní baterie, sprchové růžice, umyvadlo a další. Ani závěrem roku nebyla nemocnice uchráněna před bezohlednými chamtivci a v nově otevřeném a zrekonstruovaném pavilonu opět mizely drobnosti jako regulační ventily a další. Koncem roku 2007 začaly opět postupně narůstat krádeže majetku v nemocnici. Nenechavcům se hodily vodovodní baterie, mechanismy splachovacích mís, sprchy, termostatické ventily, madla pro postižené ve sprchách a na WC, zrcadla, rádia, hi-fi věže a další. Nebyly to jen věci, ale i peníze, konkrétně se jednomu tzv. dealerovi podařilo z kasy v lékárně odcizit cca 21 000 Kč. Nemocnice proto zahájila přípravy na bezpečnější zajištění majetku a kontrolu pohybu osob v prostorách nemocnice Nedivme se proto, že za českými hranicemi jsou stále v obchodech česky psané cedule „Češi, …“ Následky sněhové nadílky v zimě 2005–2006 – utrhané vyhřívání okapů Co dokážou živly – 2006 Zima 2005/2006 se zapsala do historie jako zima s velkou nadílkou sněhu. Ten na jedné straně přinesl milovníkům zimních sportů dlouhodobé vyžití. Nemocnici pak přinesl i výrazné škody na střešních krytinách. Co dokážou živly – 2007 Orkán Kyrill hned zpočátku roku prověřil připravenost MMN na výpadky proudu. Po dobu 48 hodin byla nemocnice odkázána na vlastní agregát. Obětavostí pracovníků provozního a technického úseku nedošlo při tomto výpadku proudu k ohrožení pacientů, ale ani k omezení provozu nemocnice. V areálu bylo vyvráceno 5 stromů. Ke škodám na budovách naštěstí nedošlo. Co dokáže lidská hloupost Při betonování budovy přístavby zapomněla stavební firma udělat „šalunk“ a oknem do 5. patra staré budovy natekl beton. Následovalo pracné odsekávání sbíječkou Agregát GS160PN řečený „Kujbyšev“, hrdina v případech dlouhodobých výpadků el. proudu, a jeho příbytek. Jmenovitý výkon je 184 kW a hmotnost 2,5 t 121 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 122 MMN v Jilemnici a umění „Na počátku bylo Nic. Pak Myšlenka, pak Plán, pak Realizace. Pak naše Nemocnice. Když vznikla Myšlenka, vznikla rovněž Představa našich předků o tom, jak by měla nemocnice vypadat. Měla být Krásná a Účelná a takovou se i stala. Jak šel čas, měnili se Lidé, kteří v ní žili a pracovali. Měnila se Doba, změnili jsme se my Všichni. A pro nás pro všechny bylo nutné pokračovat nejen v rozvoji a zvyšování kvality zdravotní péče, ale také v kultivaci Prostředí pro Personál nemocnice a zejména pro Pacienty. Neboť jsou to Oni, kdo zde prožívají dny Bolesti, ale také Naděje a Uzdravení. Alespoň se o to Naše nemocnice snaží. A jsou to Oni, kdo si zaslouží Prostředí, které je nebude zatěžovat, ale naopak Pozdvihne Jejich Ducha. Proto Naše Nemocnice zaměstnává v sezoně zahradníka. Proto zahradníkovi určuje směr zahradní architekt. Proto Naše Nemocnice spolupracuje s výtečnými stavebními architekty, s výtvarníky... Socha „Na křídlech hudby“ u průčelí hlavní budovy dala nemocnici poetický ráz Lední mevěd se stal miláčkem dětí 122 Jablko nepadá daleko od stromu. Je na odvrácené straně sochy Spotřební styl života může mít i humorné vyjádření mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 123 Proto se nemocnice zapojila do projektu Kámen a lidé. Proto za cenu materiálu zakoupila, de facto tedy dostala darem, kontroverzních a krásných 7 soch a 13 obrazů. Pro ty z nás, kteří rádi čísla, ceny některých soch dosahují až jednoho mil Kč. Celkové náklady nemocnice na pořízení soch byly 453 125 Kč, vč. dopravy a doprovodných aktivit. To vše díky nezměrné vůli a invenci Petra Hladkého a jeho blízkých z Galerie moderního umění – Galerie „H“, Mezinárodní umělecké společnosti, o. p. s., která organizuje umělecká sympozia, na nichž sochy a obrazy pro nemocnice vznikají. 453 tis. Kč je mnoho peněz, jistě. Čistě ekonomicky vzato, nemocnice získala, i díky pochopení zřizovatele, městu Jilemnici, umělecká díla v hodnotě několikanásobně převyšující jejich cenu. Takto pragmaticky je to přece dobrý obchod. Ale jde o víc. Krátce po instalaci soch, obrazů a jejich slavnostním předání naší nemocnici se zastavili u sochy s názvem „Na křídlech hudby“, která je situována před prostředním vchodem do hlavní budovy, dva mladé lidé. Jeden z nich byl pacient, dívka za ním přišla na návštěvu. Pacient té dívce ukazoval zlaté noty na křídlech sochy. Pak popošli pár metrů a přemýšleli o smyslu jiné sochy, tašky plné trpaslíků. „Je to výsměch spotřebě a našemu stylu života“, řekla ta dívka a snad si ani neuvědomovala, jak hlubokou měla pravdu. Zapamatujme si tedy názvy alespoň některých soch a obrazů věnovaných MMN i jména jejich autorů: Sochy: Paul Cook – Eve and the apple (Eva a jablko); Frank Rassbach – Erndlich?; Teo Richter – Ankauf (Nákup); Hildert Groenenberg – Ursula; Václav Krob – Na křídlech hudby; František Hajdekr – Položena; Rolf Sprecher – Dance (Tanec). Obrazy: Karel Vašák – Hlava šachovnice, V horách, Metamorfóza a Metamorfóza II, Dvě cesty, Pobřeží; Petr Balog – Nekonečno v prostoru; Pavel Lakomý – Zrození, Ihor Dushka – Pouštění draka; Olena Surina, Květiny-IV; Pavla Kleinhamplová – Jezero; Petr Hladký – Rozbitý čas a Tekoucí čas. Autor projektu „Stone and people“ P. Hladký při slavnostním předání soch. Na snímku „Erndlich?“ alias „Húňovy nohy“ Každá socha má svého autora a duši. P. Hladký hovoří poutavě o vzniku soch „Nekonečno v prostoru“, doufejme, že tento pocit nemají pacienti v našich čekárnách Tekoucí čas. Snažíme se, aby našim pacientům čas strávený v nemocnici „tekl“ rychle a smysluplně 123 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 124 Územní odbor realizace programu Liberec, Masarykova 542/18, 460 01 Liberec, Tel.: + 420 488 577 873 www.rada-severovychod.cz 124 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 125 kapitola 7 Fondy EU Regionální operační program NUTS II Severovýchod Tato kapitola byla spolufinancována Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj. 125 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 126 MMN od roku 2006 vyvíjí značné úsilí o získání dotací z fondů EU. Zásadní význam při získávání finančních prostředků z vybraných dotačních titulů měla podpora starosty města Jilemnice, pana Mgr. Vladimíra Richtera a městského úřadu. Jako významná šance se od počátku jevily dva fondy, a to Operační program Životní prostředí (OP ŽP), spravovaný Státním fondem životního prostředí (SFŽP), kde je řídícím orgánem Ministerstvo životního prostředí (MŽP), a Regionální operační program NUTS II Severovýchod, kde je řídícím orgánem Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR). MMN byla úspěšná v obou těchto programech. V ROP NUTS II Severovýchod byly žádosti podány v rámci prioritní osy 2 Rozvoj městských a venkovských oblastí, oblast podpory 2. 2. Rozvoj měst – zvýšení kvality péče a zdraví obyvatel. Schválený projekt „Obnova a doplnění přístrojových technologií 1 – s EU k vyšší kvalitě zdravotní péče“ Je, z hlediska pořízení nových zdravotnických přístrojů, jedním z nejnákladnějších projektů, které byly v historii MMN realizovány. Tento projekt je spolufinancován Evropskou unií z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRD). Jedná se o obnovu přístrojů pořízených před rokem 1998 (stáří nad 10 let). Tato obnova byla schválena Odborem zdravotnictví Krajského úřadu dne 26. 3. 2007 a Krajskou pobočkou VZP pro Liberecký kraj dne 10. 4. 2007. Díky schválenému projektu MMN v období od roku 2009 do roku 2011 zakoupí: – počítačový tomograf (CT) pro radiodiagnostické oddělení, – gama kameru, laminární box, radiometr a radionuklidový kalibrátor pro oddělení nukleární medicíny, – anesteziologické přístroje s monitorací, transportní ventilátor, plicní ventilátory, vysokofrekvenční plicní ventilátor pro anesteziologicko-resuscitační oddělení, – operační lampy pro porodní sál a chirurgickou ambulanci, – stoly operační a vrtačky kostí pro oddělení operačních sálů a centrální sterilizace, – stůl trakční, elektrický pro rehabilitační oddělení. Celkové výdaje projektu: 50 000 956,08 Kč Získaná dotace (dle smlouvy o přidělení dotace): 46 250 883,70 Kč Demontovaný dosloužilý počítačový tomograf. Za 12 let služby odvedl dobrou práci (4. 3. 2009) Nové operační lampy nevyzařují tolik tepla a splňují nejnáročnější bezpečnostní a ergonomická kritéria Montáž nového CT. Má podobný vzhled jako původní přístroj ale mnohem vyšší výkon a širší využití (10. 3. 2009) 126 Vysokofrekvenční plicní ventilátor – neocenitelný pomocník anesteziologicko-resuscitačního oddělení mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 127 Další „želízka v ohni“. MMN v 9. kole výzvy v rámci ROP NUTS II SV předložila další tři žádosti na následující projekty: „Moderní technologie, kvalitní péče, zdraví“ Tato akce zahrnuje pořízení a výměnu následujících přístrojů: – ultrazvuky, – monitory, – infúzní techniku, – rehabilitační techniku, – dialyzační lůžka, křesla a přístroje, – inkubátory, – sterilizátory. Celkové plánované výdaje projektu: 48 892 480,00 Kč Předpokládaná dotace: 45 225 544,00 Kč „X Ray doteky pacientům 21. století“ Zde jde o pořízení a výměnu následujících přístrojů: – C rameno, – mammograf, – přístroj RTG skiaskopický, – pojízdný RTG, – přístroj RTG skiagrafický. Scintigrafie kosterního systému prováděná na stávající gamakameře Celkové plánované výdaje projektu: 48 345 480,00 Kč Předpokládaná dotace: 44 719 569,00 Kč Výsledky vyšetření gamakamerou, kosterní systém Zpracování žádostí o dotace se neobejde bez obětí Dosluhující pacientský plicní ventilátor na umělou ventilaci plic s monitoringem vitálních funkcí 127 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 128 Nemocnice bez bariér Jedná se o skupinu stavebních úprav, které umožní a usnadní invalidním, imobilním občanům, ale také rodičům s malými dětmi pohyb v prostorách MMN: – demolice staré, nevyužívané budovy bývalé prádelny a kuchyně, na jejímž místě bude vybudováno parkoviště pro invalidní občany a obslužný objekt, zahrnující sociální zařízení pro invalidní občany a půjčovnu invalidních vozíků, – instalace manipulační plošiny mezi parkovištěm pro invalidy a poliklinikou, – instalace dvou výtahů, po jednom v budově polikliniky a dětského oddělení, – vybudování spojovacího krčku mezi dětským oddělením a hlavní budovou, – instalace kamerového systému, který umožní sledovat příjezd invalidních osob, případné přivolání pomoci. Kamerový systém bude vyveden na recepci. Celkové plánované výdaje projektu: 15 732 343,55 Kč Předpokládaná dotace: 14 089 917,80 Kč 128 Tímto výčet aktivit ve vztahu k možnostem čerpání dotací nekončí. MMN trvale monitoruje všechny dostupné dotační tituly. Bohužel, řada z nich je zaměřena výhradně na podporu velkých nemocnic. Jedná se zejména o Integrovaný operační program (IOP), který je mj. určen pro řešení společných regionálních problémů v oblasti veřejného zdraví. Nemocnice zřizované městy nejsou v IOP oprávněným žadatelem. Projektové záměry MMN byly v roce 2008 rovněž zapracovány do zásobníku projektů, který je součástí Strategického plánu rozvoje města na léta 2008 až 2025. Při zpracování projektů MMN reaguje rovněž na podněty od občanů. Např. v projektu „Nemocnice bez bariér“ na připomínky skupiny pro práci s invalidními občany z Komunitního plánu sociálních služeb města Jilemnice. Významnou pomoc při zpracování tohoto projektu poskytla MMN paní Kateřina Grusová, která mj. upozornila na potřebu lepšího uzpůsobení objektů MMN rovněž nevidomým, nejen imobilním občanům. K tomuto poskytla i potřebnou odbornou literaturu a konzultace. mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 129 Vznik a současnost projektu Obnova a doplnění přístrojových technologií 1 – s EU k vyšší kvalitě zdravotní péče Příprava na realizaci projektu začala již v roce 2007. Na jejím počátku bylo hledání firmy, zabývající se přípravou projektových žádostí a konzultačními službami v oblasti projektového managementu. Bylo nezbytné nalézt firmu, která měla dostatek odborných znalostí a zkušeností s realizací obdobných projektů. Následovalo zpracování analýzy trhu-prostředí, odhad poptávky a potřeb a marketingové strategie a mnoha dalších dokumentů. Jednalo se o řádově stovky stran dokumentace, která podléhá při tvorbě přísným pravidlům implementační dokumentace jednotlivých programů. Lékaři a pracovníci nemocnice, odpovědní za zpracování podkladů pro projektovou žádost, rovněž nastudovali a zpracovali stovky stran různých dokumentů, podíleli se na zpracovávání harmonogramů, rozpočtů… To vše vůbec poprvé v historii, neboť s realizací dotačních titulů v regionálních operačních programech ve zdravotnictví neměl dosud nikdo zkušenost. Ke konečnému úspěchu a k získání dotace pak přispělo rovněž velmi kvalitní odborné vedení ze strany Územního odboru realizace programu Liberec a Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod v Hradci Králové. V neposlední řadě patří dík zřizovateli, městu Jilemnice, které dlouhodobě Masarykovu městskou nemocnici v Jilemnici podporuje a poskytuje jí potřebné garance i ve finanční oblasti. V rámci projektu byly také realizovány různé propagační aktivity. Např. dne 4. března 2009 se uskutečnila v zasedací síni města Jilemnice úvodní konference k tomuto úspěšnému projektu. Pozvání na konferenci přijali studenti se zájmem o nový obor medicínské bioinženýrství na ČVUT a budoucí studenti jiných vysokých škol, občané města Jilemnice a okolí, do diskuse se zapojil rovněž starosta města, Mgr. Vladimír Richter a další. Přednášející primáři anesteziologicko-resuscitačního oddělení, MUDr. Patrik Toya a radiodiagnostického oddělení, MUDr. Ivana Mašková, zábavnou formou prezentovali účastníkům konference základní informace o přístrojích a svých odděleních. Velmi pěknou prezentaci připravila za oddělení nukleární medicíny primář tohoto oddělení, MUDr. Lenka Tylová. Problematice evropských fondů se věnoval Mgr. Petr Maralík. Účastníci konference, kteří se aktivně zapojili do diskuse a projevili své znalosti, obdrželi pěkný dárek, USB Flash disk s gravírovanými nápisy a logy nemocnice, ROP NUTS II SV a EU. Na konferenci, kde se nikdo nenudil, se všichni shodli, že tento projekt prospěje nejen městu, ale celému regionu. Starosta města Jilemnice Mgr. Vladimír Richter hovořil o praktických zkušenostech s fondy EU Účastníci konference poslouchali pozorně všechny přednášky a živě se zapojili do debaty Primář radiodiagnostického oddělení MUDr. I. Mašková při poutavé přednášce a přístroji CT Největší potlesk si vysloužil od účastníků konference primář ARO MUDr. P. Toya 129 mmn270309:MMN 130 30.3.2009 13:23 Stránka 130 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 131 kapitola 8 Personální obsazení MMN v Jilemnici 131 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 132 Historie obsazení vedoucích funkcí Dětské oddělení Starší údaje se nepodařilo z důvodu ztráty personálních podkladů při delimitaci OÚNZ Semily ověřit. Za možné nepřesnosti se omlouváme. Personální obsazení vedoucích funkcí Monoprimariát: od do p oznámka MUDr. Ladislav Petrlák 1934 1953 Nemocnice neměla funkci ředitele nemocnice. Lékařskou část řídil v tomto období primář, jednalo se o tzv. monoprimariát. Samostatná oddělení v čele s primáři neexistovala, k vzniku dalších primariátů došlo pravděpodobně po roce 1951. Správní část Masarykovy všeobecné veřejné okresní nemocnice v Jilemnici řídil správce Josef Ševčík. Za chod nemocnice se zodpovídali okresní správní komisi. Ředitel: MUDr. Holas Vladimír MUDr. Šrámek Karel MUDr. Stejskal Jiří MUDr. Kmínek Vladimír MUDr. Řehák Vladimír MUDr. Podzimek Jaroslav MUDr. Burket Pavel MUDr. Kužel Jiří MUDr. Kalenský Jiří Lékařský ředitel MUDr. Schmoranz Martin MUDr. Edlman Jaroslav MUDr. Břeský Pavel MUDr. Gazda Štěpán 132 ? 1960 ? ? ? ? ? 1968 1968 1975 1976 1977 1978 1990 1990 1991 1992 dosud 1992 1994 1999 2002 OÚNZ pověřen krátce 1952 1956 1957 1968 1969 ? 1975 ? 1990 ? 1990 1993 1993 1995 1995 dosud Správní ředitel: Ševčík Josef Tikva Otakar Štěrba Josef Osman Petr Matura Josef Stránský Jiří Ing. Papoušek Ivo Ing. Egrt František Ing. Soudský Petr Ing. Krejčí Ota 1934 ? 1961 ? ? ? 1973 1975 1980 1984 1984 1990 1990 1997 1998 1999 1999 2004 2005 dosud 1947 1973 1973 2001 2001 dosud Vrchní sestra Václavíková Božena Mervartová Helena Seifertová Drahuška Janoušková Věra ? 1983 1983 1999 1999 2000 2000 dosud Chirurgické oddělení Primář : MUDr. Kašpar MUDr. Kafka Viktor MUDr. Křapka Alois MUDr. Sladký Pavel MUDr. Kalenský Jiří MUDr. Edlman Jaroslav 1952 1953 1954 1965 1966 1981 1982 1998 1999 2004 2004 dosud Vrchní sestra Dymáčková Květa (diakonka) Bičáková Miloslava Rosenbergová Eugenie Kellnerová Jiřina Divilová Bohuslava Rosenbergová Eugenie Uxová Dagmar ? ? ? ? 1978 1980 1980 1982 1984 1991 1991 1998 1999 dosud Gynekologicko-porodnické oddělení 1993 1999 2002 2005 Hlavní sestra Hájková Soňa (diakonka) Kubíčková Věra Rubková Hana Rubková Hana Mervartová Helena Seifertová Marie Trávníčková Ilona Seifertová Marie Primář: MUDr. Svěcený Jaroslav MUDr. Burket Pavel MUDr. Jiřičková Michaela nebo Žofie pověřena jmenována Primář : MUDr. Stejskal Jiří MUDr. Tišer Hynek MUDr. Vocásek Zdeněk 1953 1975 1975 1997 1998 dosud Vrchní sestra Machytková Drahoslava Trávníčková Ilona Grossmannová Eva Špatenková Hana Zuzánková Eva 1962 1976 1976 1977 1977 1984 1984 1992 1992 dosud Neurologie zastupující Primář MUDr. Eiba Evžen MUDr. Zikmund Zdeněk MUDr. Mlejnek Jiří MUDr. Matějková Jana MUDr. Ježková Lucie 1959 1964 1998 ? 1998 2005 2006 2006 2007 dosud Vrchní sestra Pilařová Lenka 1998 dosud pověřen mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 133 Rehabilitační oddělení LABORATOŘE: Primář: MUDr. Eiba Evžen MUDr. Řehák Vladimír MUDr. Jarešová Irena 1964 1964 1965 1987 1988 dosud Vedoucí RHB pracovnice: Štěpánková Ludmila Kratochvílová Eva 1971 1987 1988 dosud Radiodiagnostické oddělení Primář: MUDr. Hoksza Imrich MUDr. Kučera Václav MUDr. Mašková Ivana 1970 1973 1974 2003 2004 dosud Vedoucí RDG laborant: Vitula Pavel Benschová Irena Skořepa Bohuslav 1985 1998 1999 2004 2005 dosud Oddělení klinické biochemie Vedoucí: MUDr. Kupka Karel Dr. Kopáč Josef MUDr. Koldovský Martin RNDr. Holubec Václav Ing. Gottwaldová Barbora ? ? 1993 ? 1998 ? ? 1996 ? 2007 Vedoucí laborant: Stach Emil Kudr Miloslav Šimůnková Miluše Tuláčková Hana ? ? 1984 1987 ? ? 1987 2006 Imuno-analytická laboratoř Vedoucí: Ing. Lanfeldová Irmgart Ing. Raschiková Věra Ing. Pavlová Věra ? 1993 1998 1989 1997 2006 Anesteziologicko-resuscitační oddělění Primář: MUDr. Novohradský Vítězslav MUDr. Smilka Milan MUDr. Čičatko Pavel MUDr. Smilka Milan MUDr. Toya Patrik Oddělení transfuzní služby, později HTO 1999 2001 2001 2002 2002 2003 pověřen vedením 2004 2005 2005 dosud Vrchní sestra Varvařovská Pavla 1993 1997 2007 Ved. kontroly jakosti: RNDr. Hanza Jaromír 1994 2005 Ved. laborant: Kavanová Jana Márynková Lenka 1995 2006 2000 2006 Vrchní sestra: Štefanová Věra Benešová Hana 1989 2001 1995 2005 1999 dosud Hemodialyzační oddělení Vedoucí lékař – primář: MUDr. Opluštilová Alexandra 1993 dosud Staniční sestra: Špatenková Hana Demlová Jana Primář: MUDr. Václ Tomáš (OTS) 1987 MUDr. Luňáková Eva (OTS) 1994 MUDr. Škarková Jindra (HTO) 1998 1993 1999 2000 dosud Oddělení laboratoře Interní oddělení Primář: MUDr. Šrámek Karel MUDr. Čáp Vítězslav MUDr. Kupková Eva MUDr. Kužel Jiří MUDr. Schmoranz Martin 1952 1966 1966 1986 1986 1989 1990 1991 1992 dosud Vrchní sestra: Kracíková Ludmila Nyklíčková Marie Havlíčková Věra ? ? 1989 1992 1992 dosud Vedoucí VŠ: RNDr. Černá Bohuška Vedoucí laborant: Tuláčková Hana 2007 dosud 2007 dosud Oddělení nukleární medicíny Primář: Doc. MUDr. Kupka Karel, CSc. 1975 1991 MUDr. Grossmann Vojtěch 1991 1994 MUDr. Tylová Lenka 1994 dosud externě Samostatně pracující farmaceut: RNDr. Hanza Jaromír 1974 dosud Lékárna Vedoucí lékárník: Mgr. Červená Lenka Mgr. Oláh Milan 2005 2008 2009 dosud Vedoucí farmac. asistent: Hančová Dagmar 2005 dosud Vrchní sestra: Doubravová Drahomíra Bílková Alice Meyerová Helena 1970 1986 1987 Vedoucí laborant: Bc. Zollmannová Petra 2000 dosud 1986 1987 1997 133 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:23 Stránka 134 Seznam zaměstnanců k 1. 3. 2009 Vedení Ředitel MUDr. Kalenský Jiří Lékařský ředitel neobsazen Správní ředitel Ing. Krejčí Ota Hlavní sestra Seifertová Marie Vedoucí pracovník akreditace – vedoucí sekretariátu Stříbrná Vladimíra Pracovník technicko-ekonomického rozvoje a kontroly Mgr. Maralík Petr Hospodářsko-technická část Ekonomický úsek Vedoucí Ing. Šrámková Alena Finanční účtárna a pokladna Farská Kateřina Havlová Vladimíra Kaprasová Veronika Pokorná Dagmar Rybová Romana Tuláčková Blanka Personální a mzdové oddělení Erlebachová Iveta Jeriová Eva Podzimková Miluše Oddělění recepce Holubová Kateřina Jarešová Alena Lízlerová Linda Maděrová Jana Nechanická Irena Paldusová Petra Šimáčková Veronika Pracoviště zdravotních pojišťoven Paldus Radek Říhová Jana Provozní úsek Vedoucí Honka Jan Oddělení údržba Farský Michal Janata Miloslav Svoboda Miloš Štefan Ivo Oddělení stravovací Fajstauerová Jiřina Farská Jana Jerie Tomáš Jindřišková Radka Mgr. Kalenská Kateřina Kavanová Jana Klíma Vítězslav Kosáčková Hana Lázová Margita Moravec Václav Pohořalá Dana Rybářová Alena Stránská Romana Svobodová Jitka Tomiová Juliana Vitvarová Ludmila Zuzánková Viera Pracoviště energetika Soukup Radek Pracoviště MTZ Jindřišková Zdeňka Pracoviště doprava Koudelka Josef Novotný Josef Pracoviště zajištění prádla Miksánková Ludmila Votočková Hana Technický úsek 134 Nikodém Jiří Vedoucí Ing. Simandl Pavel Pracoviště prostředky HW a monitoring Mařas Zdeněk Pracoviště zdravotnická technika a servis Šubrtová Jana Vrbiniaková Hana mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 135 Léčebně preventivní a ošetřovatelská část Chirurgické oddělení Primář MUDr. Edlman Jaroslav Vrchní sestra Uxová Dagmar Lékaři MUDr. Fialová Eva MUDr. Gottwald Jaroslav MUDr. Kalenský Jiří MUDr. Kalvachová Michaela MUDr. Kunátová Jaroslava MUDr. Maloň Michal MUDr. Mareš Josef MUDr. Zahrádka Aleš Brožová Petra Hančová Markéta Holubcová Zuzana, DiS. Křížová Katarína Lukešová Petra Marková Dana Máslová Martina Maternová Hana Nesvadbová Kateřina, DiS. Paučková Romana Pěničková Jitka Sedláčková Ilona Šimůnková Naděje Šrámková Eva Štěpánková Pavlína, DiS. Šubrtová Ivana Valentová Jana Sestry MUDr. Heřmánek Jakub Interní oddělení Primář MUDr. Schmoranz Martin Vrchní sestra Havlíčková Věra Lékaři MUDr. Flösslová Pavlína MUDr. Havlová Ivana MUDr. Kobrlová Jitka MUDr. Kociánová Jana MUDr. Mečířová Zdeňka MUDr. Michlová Jana MUDr. Stach Jan MUDr. Šrámková Kateřina MUDr. Švec Jan MUDr. Vlk Jan MUDr. Zahrádková Miloslava MUDr. Zrůstová Klára Bambulová Zdenka Böhmová Lenka Bušáková Marta Cabáková Petra Ducháčková Jarmila Erlebachová Ivana Fišerová Martina Gyšovová Monika Jiroušová Jitka Langerová Kateřina Lešáková Marie Lukešová Helena, DiS. Macháčková Vladimíra Najbrová Lucie Skalská Lucie Szabó Blanka Šimůnková Marie Šimurdová Alena Višňáková Vlasta Votočková Andrea, DiS. Sestry Gynekologicko-porodnické oddělení Primář MUDr. Vocásek Zdeněk Vrchní sestra Zuzánková Eva Lékaři MUDr. Břeský Pavel MUDr. Gazda Štěpán MUDr. Hauschwitzová Lenka MUDr. Holcová Petra MUDr. Minář Tomáš MUDr. Němcová Silvie MUDr. Novotná Marie MUDr. Patrmanová Eva MUDr. Říhová Nina Bezstarostová Jana Čechová Pavla Bc. Holečková Veronika Horáčková Helena Hrubá Markéta Hubáčková Romana, DiS. Jiřičková Hana Kobrlová Marcela Koldová Mária Kopáčková Marta Kuhnová Michaela, DiS. Lukešová Libuše Mašková Věra Paulů Tereza, DiS. Pohořalá Hana Sisrová Dita Šolcová Dagmar Stachová Zdeňka Tikvová Eva Ulvrová Martina Bc. Wittmayerová Markéta MUDr. Sisr František Sestry 135 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 136 Dětské a novorozenecké oddělení Primář MUDr. Jiřičková Michaela Vrchní sestra Janoušková Věra Lékaři MUDr. Fiedler Zdeněk, Ph.D. MUDr. Laštovková Lucie MUDr. Mrázek Luděk MUDr. Šmídová Helena Sestry Benešová Hana Braunová Blanka Cejnarová Alena Čibiková Alena Heřboltová Hana Horáčková Hana Kaprasová Jana Korotvičková Blanka Krsková Vlasta Malínská Jana Pavelková Lada Pohořalá Miroslava Raddová Jitka Šimůnková Danuše Šimůnková Iva, DiS. Udatná Renata Višňáková Markéta, DiS. Votočková Ingrid Votočková Miluše Vydrová Jitka Bc. Zaciosová Maria Neurologické oddělení Primář MUDr. Ježková Lucie Vrchní sestra Pilařová Lenka Lékaři MUDr. Čornejová Lucia MUDr. Charvát Emil MUDr. Jelínková Lenka MUDr. Kuříková Zuzana MUDr. Malinová Ilona MUDr. Matějková Jana MUDr. Mlejnek Jiří MUDr. Smetanová Lenka MUDr. Votočková Jana Bajičová Taťána, DiS. Hoffmanová Ilona Charouzová Martina Kordová Magda Kráčmarová Martina Kupcová Blanka Lamačová Pavlína Lukšová Miloslava Mlejnková Stanislava Ottová Dagmar Plecháčová Jitka Ryšánková Marie Simandlová Hana Valášková Jana,DiS. Vilimovská Alena Zhuldybina Ganna Zelinková Jaroslava Sestry Rehabilitační oddělení Primář MUDr. Jarešová Irena Vedoucí fyzioterapeut Kratochvílová Eva Fyzioterapeuti Gallová Helena, DiS. Jáklová Kateřina, DiS. Kubíčková Jitka, DiS. Malá Věra, DiS. Molnárová Michaela, DiS. Morávková Magdalena, DiS. Pacholíková Eva, DiS. Polonyiová Romana Rázková Jarmila Špatenková Hana Štěpánková Ludmila Tulková Věra Radiodiagnostické oddělení 136 Primář MUDr. Mašková Ivana Vedoucí laborant Skořepa Bohuslav Lékaři MUDr. Andrusenko Liubov MUDr. Hronovská Jana MUDr. Svobodová Markéta Laboranti Helclová Libuše Jiroušová Marcela Kučerová Hana Šolcová Zuzana Šubrtová Dana Vohnout Zdeněk mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 137 Anesteziologicko-resuscitační oddělení Primář MUDr. Toya Patrik Vrchní sestra Varvařovská Pavla Lékaři MUDr. Andrusenko Dmitry Sestry MUDr. Boleslavská Kateřina MUDr. Langová Lucie MUDr. Palmová Pavlína MUDr. Pitrmucová Gabriela MUDr. Pohořalá Gabriela MUDr. Valenta Petr MUDr. Zecková Stanislava Bartoňová Lucie, DiS. Brožková Martina Bulušková Martina Buriánková Iveta, DiS. Čapková Lenka Bc. Dědečková Veronika Dobešová Daniela Dvořáková Lenka Faistaverová Naděžda Figurová Alice Filipová Lucie Bc. Hajná Nina Herclíková Dita Jebavá Liběna Bc. Jindřišková Marcela Johnová Ivana Bc. Kalenská Ivana Klimentová Květa Kolářová Eva Kotyková Petra, DiS. Koudelková Helena Kracíková Růžena Křížková Lenka, DiS. Kuříková Miroslava Lukešová Romana, DiS. Malínská Zuzana Mentlová Bohuslava Novotná Naděžda Pacinová Jitka Plecháčová Šárka Povrová Lucie Repaská Lucie Salabová Alena Slachová Alena Bc. Stránská Aneta Svatá Jana Šafářová Jana Šírová Lucie Štěpánová Ludmila, DiS. Švecová Jana Tomanová Jana Trakalová Hana Vaníčková Martina Váňová Eva Vaňková Jolana Vašková Ludmila Vitvarová Helena, DiS. Vrkoslavová Jana Oddělení hemodialýzy Primář MUDr. Opluštilová Alexandra Vrchní sestra Demlová Jana Lékaři MUDr. Kudrnáčová Dana Sestry Harcubová Věra Hožová Milena Hrobařová Eva Hrubá Jana Ječná Zuzana Kovaříková Vlasta Kubelková Katarína Bc. Kvardová Zuzana Novotná Miroslava Odvárková Marie Ottová Dita Petruželová Jaruše Pochopová Miroslava Štilcová Lucie Technik Ing. Simandl Pavel Oddělení Laboratoře Vedoucí RNDr. Černá Bohuška Vedoucí laborant Tuláčková Hana Lékař MUDr. Rusínová Marie VŠ nelékaři Ing. Gottwaldová Barbora Ing. Tůmová Šárka Laborantky Bujárková Hana Brettová Dana Doležalová Ladislava Kavanová Jana Králová Jana Mádlová Irena Machová Václava Márynková Lenka Petříková Linda Skrbková Markéta Tauchmanová Dagmar Tauchmanová Květuše Tošovská Renata 137 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 138 Oddělení nukleární medicíny Primář MUDr. Tylová Lenka Vedoucí laborant Bc. Zollmanová Petra Farmaceut RNDr. Hanza Jaromír Sestry Kuželová Jana Milotová Květoslava Holá Olina Lékárna s odbornými pracovišti Vedoucí lékárník Mgr. Oláh Milan Vedoucí laborant Hančová Dagmar Lékárníci Mgr. Červená Lenka, odborný zástupce Laborantky Čumová Olga Sanitářky Maturová Monika PharmDr. Möhwaldová Stanislava Škodová Hana Oddělení operačních sálů a centrální sterilizace Vedoucí lékař MUDr. Edlman Jaroslav Vrchní sestra Soukupová Alena Lékaři Lékaři chirurgického a gynekologicko porodního oddělení Sestry Bažantová Lenka Bucharová Soňa Dejmková Vlasta Hrubá Kateřina Kudrová Eva Kuncová Petra Mejsnarová Vlasta Pilařová Jiřina Severýnová Blanka Schwammenhöferová Eva Vodnárková Eliška Vyšínová Dita Lékař MUDr. Škarková Jindra MUDr. Rusínová Marie Sestra Tauchmanová Dagmar Hematologická ambulance Endokrinologická ambulance Lékař Doc. MUDr. Kupka Karel, CSc. Sestra Meyerová Helena Plicní a kalmetizační ambulance Lékař MUDr. Soukupová Renáta Sestra Polanská Věra Interní a diabetologická ambulance Lékař MUDr. Vrbová Petra Sestra Horáčková Blanka Alergologická ambulance 138 Lékař MUDr. Vrba Václav Sestra Edlmanová Jaroslava mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 139 Logopedie Logoped Mgr. Pilařová Naďa Mgr. Šírová Kateřina Nutriční poradna Nutriční terapeut Mgr. Kalenská Kateřina Pracovník pro tvorbu standardů Bc. Hykyšová Helena Pracoviště sanitáři Vedoucí sanitář Jerie Miloš Sanitáři Augustin Vladimír Honců Zdeněk Pipiš Jindřich Sedláčková Soňa Vinklář David Žďárský Luděk Ochrannou ruku nad personálem i pacienty nemocnice drží i pán našich hor – Krakonoš 139 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 140 Seznam zkratek: AČMN ADM ARO BOZP DPS DRG DZS EEG EFRD EU FN ISS HTO IČP IOP IZIP IZS JIP KS KORKO KÚNZ LDN LOK LSPP LZZ MF MMN MMR MZ MŽP NHP NIS 140 – Asociace českých a moravských nemocnic – Ambulance-van Doornik-MMN spol. s r. o. – anesteziologicko-resuscitační oddělení – bezpečnost a ochrana zdraví při práci – dům s pečovatelskou službou – platba za diagnostickou skupinu – dopravní zdravotní služba – elektroencefalograf – Evropský fond pro regionální rozvoj – Evropská unie – fakultní nemocnice – ISS Facility Services s. r. o. – úklidová firma, zajišťující služby pro MMN – hematotransfúzní oddělení, dnes Oddělení hemodialýzy – identifikační číslo pracoviště – Integrovaný operační program – internetový přístup ke zdravotním informacím pacienta – integrovaný záchranný systém – jednotka intenzivní péče – kolektivní smlouva – korekční koeficienty omezující výkony poskytovatelů časovými limity – Krajský ústav národního zdraví – Léčebna dlouhodobě nemocných v Lomnici nad Popelkou – dříve Lékařský odborový klub, dnes Lékařský odborový klub-svaz českých lékařů, zkratka LOK-SČL – lékařská služba první pomoci – lůžková zdravotnická zařízení – příp. MF ČR – Ministerstvo financí ČR – Masarykova městská nemocnice v Jilemnici – Ministerstvo pro místní rozvoj – příp. MZ ČR – Ministerstvo zdravotnictví ČR – Ministerstvo životního prostředí – Nemocnice Horní Pojizeří – svazek zdravotnických zařízení, které deklarují společné zájmy, vzájemně se podporují, spolupracují, jak z hlediska čerpání dotací, tak z hlediska odborného. NHP zahrnuje MMN a NsP Semily – Nemocniční informační systém, zahrnující informace o pacientech, diagnózách, vyšetřeních, umožňující komunikaci uvnitř i vně nemocnice s dalšími zdravotnickými zařízeními. Neumožňuje práci s obrazovým materiálem (rentgenovými snímky, snímky z CT, ultrazvuku apod.). PSP ČR NsP Semily OKB OkÚ ONV OP ŽP OSSZ OÚNZ OZZS – Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR – Nemocnice s poliklinikou v Semilech – oddělení klinické biochemie – Okresní úřad v Semilech, též OÚ – Okresní národní výbor – Operační program Životní prostředí – Okresní správa sociálního zabezpečení – Okresní ústav národního zdraví – Okresní zdravotnická záchranná služba Semily se sídlem v Turnově PP, NP – přízemní a nadzemní podlaží PZT – pomůcky zdravotní techniky RDG – radiodiagnostický ROH – Revoluční odborové hnutí ROP – Regionální operační program RTG – rentgenový, rentgenologický RZP – rychlá zdravotní pomoc SFŽP – Státní fond životního prostředí SPŠT – Střední průmyslová škola textilní, dnes Gymnázium a Střední odborná škola Jilemnice SÚJB – Státní ústav pro jadernou bezpečnost SÚKL – Státní ústav pro kontrolu léčiv SZM – speciální zdravotní materiál TBC – tuberkulóza TUV – teplá užitková voda ÚPCH a CHR – Ústav plastické chirurgie a chirurgie ruky Vysoké nad Jizerou ÚPS – ústavní pohotovostní služba URČ – unikátní rodná čísla UTO – ústřední telefonní obvod ÚVN – Ústřední vojenská nemocnice Praha ÚZIS – Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR VH – valná hromada VŘ – výběrové řízení VÚSC – vyšší územně správní celek VZP – Všeobecná zdravotní pojišťovna ZDD – Zvláštní dětský domov, později využívaný MMN v Jilemnici, po zahájení využívání ze strany MMN nazýván jako „Satelit“ ZZS – zdravotnická záchranná služba mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 141 Masarykova městská nemocnice v Jilemnici děkuje všem, bez jejichž finanční pomoci by tato publikace nemohla vzniknout 141 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 142 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 143 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 144 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 145 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 146 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 147 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 148 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 149 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 150 mmn270309:MMN 30.3.2009 13:24 Stránka 151
Podobné dokumenty
Květen - Hodkovice nad Mohelkou
Sexmisie vám velmi názorně, zábavně, a přitom citlivě odpoví na všechny otázky kolem
sexuálního života. Expozice, přístupná od 12
let, byla připravena ve spolupráci se sexuology a dětským psycholog...
výroční zpráva - Nemocnice Jablonec nad Nisou, po
Pomaturitní specializační studium sester ukončila sestra Janoušková-obor dětská ARIP.
Výroční zpráva 2001 - Masarykova městská nemocnice v Jilemnici
Masarykova městská
nemocnice Jilemnice
za rok
Základní pojmy ICT, hardware - Elearning VOŠ, SOŠ a SOU
symboly či obrázky použije, jakou hierarchii zvolí, jaká budou textová hesla. Výsledkem by však vždy
mělo být přehledné, strukturované schéma, které umožní běžnému uživateli pochopení
problematiky....
Doc. MUDr. Tomáš Blažek, CSc.
oddělení často dlouho do noci. Pan docent, pro mne a mnohé další kolegy již Tomáš, chápal, že bez počítačů to dále nepůjde prakticky v žádné oblasti a tak přesvědčil primáře Němce, že je zapotřebí ...
