IV. Appellation ďorigine et indications de provenance

IV. Appellation ďorigine et indications de provenance

M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
Francoise Mariel
F a c u l t é Jean Monnet, Sceaux, France
P r á v n i c k á fakulta Jeana Monnet, Sceaux, Francie
I
Iniernational L a w Review
N o . 3/2001
IV. Appellation ďorigine et indications
de provenance: Apergu du droit frangais
et du droit communautaire
Francoise M a r i e l , née le 26 mai 1955. Professeur á la Facultc
de Droit de Jean Monnet á Seeaux - Paris XI et au Centre audio
visuel ď é t u d e s juridiques de Paris - Paris II.
M a í t r i s e en droit přivé et D E A de droit international. En ee
moment elle se spécialise en droit international et e u r o p é e n .
E l l e est membre de jury pour le D i p l o m e ď e x p e r t i s e comptable.
Depuis 1997 elle participe aux c o n f é r e n c e s réguliěres á PF UP O l o m o u c et á PF
M U Brno.
Certains produits, naturels ou t r a n s f o r m é s , s p é c i a l e m e n t les produits alimentaires,
lirent leurs c a r a c t é r i s t i q u e s et leurs qualités de leur origine c'est á dire des facteurs
naturels liés au terroir, tels que la nature du sol, 1'exposition ou 1'ensoleillement et des
m é t h o d e s et savoir-faire traditionnels liés á ce terroir (mode de p r é p a r a t i o n , viellissement en cave, m é t h o d e s de vinification, de distillation . . . ) . Le nom du lieu de produclion est alors utilisé pour d e s i g n é r ces produits (le Champagne tient son nom de la
province ď o ú il provient, le fromage Roquefort porte le nom de la locallité qui le
produit) parce que ce nom signále et garantit aux acheteurs que le produit provient de
CC terroir et q u ' i l présente les caractěres et qualités qui lui sont attachés.
Francoise Marielová, narozená 26. května 1955. Přednáší na Právnické fakultě Jeana
Monneta v Sceaux, Paříž X I . , a na A u d i o v i z u á l n í m centru právnických studií, Paříž II.
Univerzitní diplom ze s o u k r o m é h o práva a diplom D E A z m e z i n á r o d n í h o práva.
V s o u č a s n é d o b ě přednáší zejména právo m e z i n á r o d n í a e v r o p s k é .
Je č l e n k o u poroty pro získání diplomu znalce z oboru účetnictví.
Od roku 1997 přednáší na pravidelných p ř e d n á š k o v ý c h cyklech na PF UP v Olo­
mouci a na PF MU v B r n ě .
Ce lien entre un produit et son lieu ď o r i g i n e est p r é s e n t děs 1'Anquité, lorsqu'on
cherchait s p é c i a l e m e n t le marbre de Paros ou de Carrare et le vin de Falerne. Au M o y en á g e , le duc de bourgogne Philippe le B o n chercha á maintenir la réputation des vinš
de Bourgogne en interdisant 1'utilisation de certains c é p a g e s et ď e n g r a i s .
II n'y eut certcs pas de r é g l e m e n t a t i o n generále avant la loi du 1 aout 1905, incorporée depuis au Code de la consommation, dont 1'adoption fut probablement provoquée par la destruction ď u n e grande partie des vignobles franc,ais lors de 1'épidémie
de phylloxera, ce qui ouvrit le m a r c h é á des vinš de m é d i o c r e qualité (francais ou non)
usurpant des appellations prestigieuses qui ne pouvaient pas faire valoir les qualités
propres de leur production. Divers textes législatifs tentěrent de r é g l e m e n t e r ces appellations jusqu'au décret-loi du 30 juillet 1935. C e l u i - c i institua les Appellations
d'Origine Contrólée ( A O C ) dans le secteur des vinš et des eaux de vie e t c r é a l ' o r g a n i s m e
national c h a r g é de c o n t r o ó l e r le respect des conditions de production des vinš et aleools bénéťiciants ď u n e A O C . Cette r é g l e m e n t a t i o n a été a c t u a l i s é e puis c o m p l é t é e ,
notamment par 1'intervention du droit communautaire, ď a b o r d sur les questions de
présentation et ď é t i q u e t a g e des vinš A O C avant de créer des titres communautaires:
les Appellations ď O r i g i n e Protégées et les Indications G é o g r a p h i q u e s Protégées (rěglement 2081/92 du 14 juillet 1992).
^
La législation francaise (Code de la consommation, art. L 1 15-1) et la r ě g l e m e n t a lion communautaire ( r ě g l e m e n t précité 2081/92) donnent la m é m e définition des ap­
pellations ď o r i g i n e . Selon les termes du texte frangais, „constitue une Appellation
ď o r i g i n e la d é n o m i n a t i o n ď u n payx, ď u n e region ou ď u n e localité servant á d e s i g n é r
un produit qui en est originaire et dont la qualité ou les c a r a c t ě r e s sont dus au m i l i e u
g é o g r a p h i q u e comprenant des facteurs naturels et des facteurs humains."
L'appellation ď o r i g i n e est le plus souvent constitue ď u n nom purement g é o ­
graphique (Champagne, M é d o c , Porto ou Roquefort) mais elle peut étre c o m p l é t é e par
un terme d é s i g n a n t le produit (fourme ď A m b e r t , jambon de P a r m ě ) , et m é m e étre
constitue ď u n seul terme non g é o g r a p h i q u e mais é v o q u a n t une origine g é o g r a p h i q u e
68
69
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2
p r é c i s e (vin de Graves, é v o q u a n t le sol sablonneux ď u n e partie du vignoble boidrl,
ou Muscadet qui est un nom de c é p a g e é v o q u a n t la region de Nantes).
Les Indications de provenance ou, pour le droit communautaire, les Indicatic
G é o g r a p h i q u e s P r o t é g é e s (IGP) servent á d e s i g n é r une origine g é o g r a p h i q u e
ticuliěre, g é n é r a l e m e n t réputée mais pas n é c e s s a i r e m e n t . II s'agit le plus souvenl I
lieu de production, mais cela peut étre aussi le lieu oú le produit a été é l a b o r é , coiul
tionné ou mis en circulation. A la différence de 1'appellation ď o r i g i n e , 1'indication (
provenance ne garantit ni une q u a l i t é , ni des caracteres d é t e r m i n é s , mais seuleinc
une provenance g é o g r a p h i q u e .
Chapitre 1 - Le droit fran^ais des appellations ďorigiiu
et indications de provenance
I . Les Appellations ď O r i g i n e C o n t r ó l é e ( A O C )
L ' A O C qui marque 1'appartenance ď u n produit á un terroir, á la fois origine géc
graphique et reference á un mode de production ou de fabrication est un droit collecti
lié á 1'exploitation ď u n territoire partieulier.
Une A O C ne peut done faire 1'objet ď u n droit de p r o p r i e t ě individuel, ni de la pari
ď u n p r o p r i é t a i r e individuel ( m é m e si le terroir de 1' A O C appartient á un moment á un
seul p r o p r i é t a i r e , cette p r o p r i e t ě peut étre m o r c e l é comme ce fut le cas du c é l ě b r
,,Clos Vougeot" proprietě ď u n seul exploitant au X l X č m e siěcle et partagé a u j o u r ď h i
entre plusieurs dizaines de p r o p r i é t a i r e s ) , ni ď u n e seule personne morale, collectivi
locale ou syndicat de producteurs.
Droit c o l l e c t i ť a c c e s s o i r e á un sol d é t e r m i n é , I ' A O C est inaliénable, perpétuelle cl
imprescriptible. Une A O C ne se transmet q ď a v e c la p r o p r i e t ě ou le droit ď e x p l o i t e r le
sol auquel elle est attachée, á condition que le nouveau p r o p r i é t a i r e ou exploitant respecte les conditions de production ou de fabrication, sans pouvoir étre disjointe de ce
sol. L i é e au terroir q ď e l l e r e p r é s e n t e , P A O C ne peut d i s p a r a í t r e tant que le territoire
subsiste, m é m e si aucun producteur n'en fait usage et sans que quiconque puisse
y renoncer.
Une A O C ne peut pas étre d é p o s é e comme marque ( m é m e si, comme nous le verrons, elle peut étre un element ď u n e marque complexe telle que Champagne X) ni
devenir une appellation g é n é r i q u e . Sur ces points, les r é g l e m e n t a t i o n s francaise et
e u r o p é e n n e sont trěs claires, interdisant le depot ď u n e A O comme marque et refusant
q ď u n e AO puisse tomber dans le domaine public en raison ď u n c a r a c t ě r e g é n é r i q u e
q ď e l l e ne peut présenter. II faut pourtant reconnaítre que ces distinctions n'apparaissent
pas toujours trěs ciairement au consommateur, j ' e n citerais pour exemple l'appellation
de ,,camembert" qui ne constitue pas seule une A O C et qui ne designe done un certain
fromage francais au lait de vache que lorsque 1'appellation p r é c i s e „ c a m e m b e r t de
Normandie".
Inii-inational L a w Review
N o . 3/2001
A. La reconnaissance des Appellations ď o r i g i n e
II existe en France deux c a t é g o r i e s ď a p p e l l a t i o n s ď o r i g i n e : les AO Simples et les
A( )C, mais depuis 1990, les AO Simples ne peuvent plus concerner les produits agri[ nolcs et alimentaires et ne subsitent que pour quelques rares produits (dentelles du Puy
•ti mouchoirs de Cholet, par exemple). L ' A O Simple a la particularité ď é t r e reconnue
i posteriori par le juge qui d é l i m i t e 1'aire g é o g r a p h i q u e de production et d é t e r m i n é les
qualités et caracteres du produits par reference aux usages locaux.
Depuis 1990 done, les produits agricoles et alimentaires ne peuvent faire 1'objet
que ď u n e A O C . La reconnaissance de 1'appellation suppose un décret.
1, Le d é c r e t de reconnaissance
La demande de reconnaissance ď u n e A O C formée par un groupe de producteurs
organisée ou non en syndicat doit étre a d r e s s é e á 1'Institut National des Appellations
ď O r i g i n e , 1'INQO, é t a b l i s s e m e n t administratif placé sous la tutelle du M i n i s t ě r e de
Pagriculture. C e l u i - c i p r o c ě d e á une e n q u é t e afin de vérifier le respect des conditions
requises pour qu'un produit bénéťicie ď u n e A O . II d é t e r m i n é les conditions de pro­
duction et de d é l i v r a n c e de 1'agrément pour 1'AO c o n c e r n é e puis propose la reconnais­
sance de cette appellation aux Ministres de Pagriculture et de la consommation. C e s t
aux ministres q u ' i l appartient de prendre la d é c i s i o n de reconnaissance par décret, le
d é c r e t d é l i m i t a n t Paire g é o g r a p h i q u e de Pappellation ainsi que les conditions de pro­
duction et ď a g r é m e n t du produit selon les propositons f o r m é e s par P I N A O .
Le produit candidat á une A O C doit satisfaire á trois conditions : revétir une appella­
tion g é o g r a p h i q u e (pays, region, ville ou lieu), étre totalement originaire de cette aire
géographique, posséder des qualités liées á ce milieu g é o g r a p h i q u e , tenant aux facteurs
naturels (nature du sol, ensoleillement ...) et humains (tradition, savoir-faire ...).
Pour les vinš, la reconnaissance ď u n e A O C est é g a l e m e n t faite par décret, lequel
d é l i m i t e la zone de production et fixe P e n c é p a g e m e n t (les c é p a g e s admis), les pratiques de culture, les m é t h o d s de vinification, la teneur minimale en alcool naturel et le
rendement m a x i m u m á Phectare.
Les vinš de moindre renom peuvent bénéficier ď u n titre propre, celui des Vinš
Délimités de Qualité S u p é r i e u r e ( V D Q S ) děs lors q ď i l s ont fait Pobjet ď u n e d é n o m ination reconnue par voie judiciaire selon Pancienne p r o c e d u ř e des AO Simples. La
d é n o m i n a t i o n est alors reconnue dans les m é m e s conditions et formes que les A O C .
2. Le c o n t r ó l e du droit á 1'AOC
Tout producteur, exploitant ou fabricant qui souhaite user ď u n e A O C pour ses
produits doit obtenir un a g r é m e n t individuel, délivré par P I N A O aprěs vérification du
respect des conditions de production et des eritěres de q u a l i t é s fixés par le d é c r e t de
reconnaissance de P AO concernée. En matiěre viticole, les comités régionaux de P I N A O
d é t e r m i n é chaque a n n é e les conditions particuliěres de production en fonction des
d o n n é e s climatiques. Ensuite le producteur désirant user de P A O C pour sa production
Mezinárodni právní revue
International L a w Review
d e T a n n é e doit íaire une déclaration de récolte et solliciter un certificat ď a g r é m e n t c|U
lui est délivré par 1'INAO aprěs avoir satisfait á divers examens (analyses chimique
en laboratoires, tests de qualité et d é g u s t a t i o n ) . Ce čertificat ď a g r é m e n t permet seul li
mise e n circulation ď u n vin A O C .
par le terme p r o t é g é . C e s t ainsi que certains termes c o m p l é t a n t une appellation sont
r é s e r v é s aux produits, et notamment aux vinš vénéficiant ď u n e A O C (par exemple,
1'usage de C h á t e a u , domaine, clos, cru, cru bourgeois . . . ) .
B. La defense des appellations ď o r i g i n e
Les difťérentes mesures tendant á défendre les appellations ď o r i g i n e sont des
tinées á p r o t é g e r les producteurs ayant droit á une A O C ainsi que les acheteurs et I
consommateurs de ces produits.
1. La r é p r e s s i o n des fraudes
Divers textes (Code de la consommation et Code rural) sanctionnent p é n a l e m e n t
les difťérentes infractions ď u n e peine ď e m p r i s o n n e m e n t de 2 ans et/ou ď u n e amende
de 250 000 F.
La contrefacon consiste dans 1'usurpation ď u n e A O C : le fait pour une personne
ď avoir a p p o s é un produit mis en vente ou d e s t i n é á la vente une A O C que 1'auteur
savait inexacte. La loi sanctionne 1'auteur de la fraude mais aussi le distributeur ou
vendeur qui en a connaissance. La m é t h o d e e m p l o y é e pour réaliser la fraude importe
peu, le plus souvent il s'agit de 1'utilisation ď u n terme notoir ď u n e A O C pour un
produit n'en bénéficiant pas (par exemple, le terme M é d o c pour un vin en dehors dc
1'aire c o n c e r n é e , le terme Port imitant I'appellation Porto . . . ) .
Les fraudes et falšifications sont des tromperies sur les marchandises commises
dans le cadre ď u n contrat. Est s a n c t i o n n é e toute personne qui a sciemment trompe ou
tenté de tromper un contractant (proťessionnel, n é g o c i a n t , détaillant ou consommateur) sur la nature, l ' e s p ě c e , P origine, les qualités substancielles ou la composition
ď u n produit ainsi que sur les c o n t r ó l e s effectués. La fraude consiste á vendre un pro­
duit b é n é f i c i a n t ď u n e A O C sans avoir r e s p e c t é les conditions de production ou
ď é l a b o r a t i o n i m p o s é e s par le d é c r e t de reconnaissance. La falsification consiste
á modifier le produit (par exemple, en coupant un vin ou le m é l a n g e a n t á ď a u t r e s vinš
produits hors de la zone ď a p p e l l a t i o n ) .
2. La protection du consommateur
Le Code de la consommation r é p r i m e les agissement visant á tromper le consom­
mateur. C e s t le cas de la publicité l o r s q ď e l l e comporte des a l l é g a t i o n s , indications ou
p r é s e n t a t i o n s fausses ou de nature á induire une erreur sur 1'origine, les q u a l i t é s ou les
c a r a c t ě r e s ď u n produits.
Ce m é m e Code suivant la r é g l e m e n t a t i o n communautaire garantit 1'information du
consommateur résultant notamment des conditions de p r é s e n t a t i o n et ď é t i q u e t a g e .
Sont ainsi s a n c t i o n n é s la reference á un lieu de production autre que le lieu véritable de fabrication ou 1'usage ď u n terme réservé á une A O C m é m e si le produit a droit
á une d é n o m i n a t i o n g é o g r a p h i q u e , mais cependant plus large que celle qui est d é s i g n é e
72
N o . 3/2001
3. La Protection des A O C vis á vis des marques
En principe, marques et appellations ď o r i g i n e sont des signes distinctifs différents
par nature. Le législateur admet cependant qu'un nom g é o g r a p h i q u e puisse constituer
valablement une marque s ' i l s'agit ď u n signe distinctif, disponible et licite. M a i s cela
ne peut en aucun cas porter atteinte á une appelllation ď o r i g i n e et aux producteurs
y ayant droit. A i n s i la législation francaise (Code de la p r o p r i e t ě industrielle) comme
la réglementation communautaire sanctionne la marque děs lors qu'elle risque de tromp­
er le public sur la nature, la provenance g é o g r a p h i q u e ou 1'origine ď u n produit. II en
a été jugé ainsi pour les marques „Vieux Cahors" ou „ C r u du Fort M é d o c " pour des
vinš ne bénéficiant pas des A O C M é d o c ni Cahors. Si la marque est d é p o s é e aprěs
1'enregistrement dc l ' A O , 1'enregistrement de la marque doit étre refusé, si la marque
a déjě été e n r e g i s t r é e , il faut 1'annuler. Cette sanction est é g a l e m e t applicable lorsque
la marque (francaise) porte atteinte á une AO é t r a n g ě r e (par exemple, la marque „ P o r t o
V e c c h i o " pour un vin corse qui préte á confusion avec 1'appellation Porto). II s'agit la
de la protection de base des appellations ď o r i g i n e contre l'usurpation. La marque ne
constitue plus alors un signe distinctif p u i s q ď e l l e entraine une confusion dans 1'esprit
du consommateur, ni un signe disponible puisque le terme sert á d e s i g n é r une A O C .
M a i s cette protection peut aussi jouer pour des produits différents de ceux que
designe 1 ' A O C . En principe, une marque peut étre librement d é p o s é e l o r s q ď e l l e vise
une produit sans rapport avec celui couvert par une appellation g é o g r a p h i q u e . M a i s ce
ne sera pas le cas lorsque Futilisation ď u n nom g é o g r a p h i q u e constituant une appella­
tion ď o r i g i n e ou ď u n terme 1'évoquant risque de d é t o u r n e r ou ď a f f a i b l i r la n o t o r i é t é
de l ' A O . L'exemple francais le plus fameux concerne la defense l ' A O C Champagne
vis á vis successivement ď u n e marque francaise de cigarettes ( T G I Paris, 5 mars 1984,
Champagne c. S E I T A ) et ď u n e marque d é p o s é e pour un p a r t ů m (Paris, 15 d é c e m b r e
1993, Champagne C. Saint-Laurent). Dans ces deux affaires, les juges ont sanctionne
Futilisation abusive de 1'appellation g é o g r a p h i q u e Champagne parasitant une A O C
notoire „dont le prestige d é p a s s e les produits viticole visés par l ' A O C ' \ II a été j u g é
que les d é p o s i t a i r e s de la marque litigieuse avaient commis un d é t o u r n e m e n t de la
notoriété de 1 ' A O C dont seul les producteurs et n é g o c i a n t s en Champagne pouvaient
se prévaloir pour le vin ayant droit á 1'appellation. Ce d é t o u r n e m e n t résultait de 1'usage
du nom g é o g r a p h i q u e et soit, pour le p a r t ů m , ď u n mode de présentation rappelant la
bouteille c a r a c t é r i s t i q u e du Champagne, soit pour les cigarettes, ď a r g u m e n t s promotionnels é v o q u a n t 1'image de féte, de légěreté et de pétillement de ce vin.
La m é m e protection s ' é t e n d á 1'usage dans une marque ď u n nom patronymique
d ě s lors que celui-ci é v o q u e une A O C prestigieuxe -Bertrand de Romanet C. R o m a n é e ) .
L e depot ď u n e marque par un producteur bénéficiant de 1'appellation ď o r i g i n e peut
é g a l e m e n t soulever quelques difficultés. Certes les producteurs ayant droit á une A O C
73
v l e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
3euvent vendre leurs produits sous une marque c o m p l é t a n t 1'appellation ď o r i g i n e (pai
exemple, Champagne suivi du nom du producteur). M a i s cela ne doit pas étre entendi
;omme le droit de déposer 1'appellation comme marque. Cette interdiction s'expliquc
3ar le caractěre collectiť des A O C qui ne peuvent done faire 1'objet ď u n e quelconquc
ipproppriation individuelle ( m é m e si á un moment donné, l ' A O ne connaít qu'un seul
Droducteur comme ce fut le cas pour les vinš de Bourgogne, Clos Vougeot et Romanndl
I^onti). Par ailleurs, la marque doit étre un signe distinctif et disponible, ce qui n'est plus
e cas l o r s q ď e l l e utilise une appellation ď o r i g i n e reconnue.
[I. Les Indications de Provenance
C o m m e nous Pavons déjá vu, PIndication de provenance designe au public que le
produit a une origine particuliěre qui jouit ď u n e certaine r é p u t a t i o n a t t a c h é e aux eforts des producteurs locaux.
?
\. Les bénéficiaires des Indications de provenance (IP)
L'Indication de provenance est reconnue collectivement aux producteurs et exMoitants qui son installées" de facon effective et sérieuse „dans la zone g é o g r a p h i q u e
d é n o m m é e et qui y travaillent un produit sans que tous les composants proviennent
l é c e s s a i r e m e n t de cette zone (exemple de la moutarde de Dijon) ni que toutes les
Dhases ď é l a b o r a t i o n ou de fabrication soient toutes réalisées dans cette zone. C o m m e
les A O C , P I P est un droit collectif et imprescriptible. En c o n s é q u e n c e , P a c q u é r e u r
ď u n e exploitation située dans la zone g é o g r a p h i q u e c o n c e r n é e acquiert de facto le
droit ď u t i l i s e r PIP, sans que le vendeur ne puisse Pen e m p é c h e r , ni conserver le droit
a P I P á titre personnel. Dans certains cas, P é t e n d u e de la zone correspondant á une
indication de provenance est d é t e r m i n é e par décret ou arrété afin de garantir les pro­
duits y ayant droit. L'Indication de provenance peut étre i n c o r p o r é e comme element
ď u n e marque complexe par le producteur local ayant droit de Putiliser mais elle ne
peut pas étre d é p o s é e comme marque pour des produits similaires.
B. Defense des Indications de provenance
Les Indications de provenance font Pobjet des m é m e s agissement frauduleux que
les A O C ou les marques et autres e m b l ě m e s .
L e s textes sanctionnent Pusurpation et les fraudes ou tromperies sur les marchandises concernant les indications de provenance de la m é m e facon qu'en m a t i ě r e ď A O C .
Encourent une peine correctionnelle le producteur et le fabricant ayant a p p o s é un nom
de lieu autre que le lieu de fabrication ou de production ainsi que le distributeur ou
:ommercant exposant ou mettant en vente ce produit en connaissance de cause (par
sxemple, la vente ď u n vin francais avec une étiquette portant le nom et les armoiries
de la ville espagnole de Malaga).
74
International L a w Review
N o . J/200I
L e s textes (Code de la consommation) qui r é p r i m e n t ces agissemenis lixcni des
conditions ď i n e r i m i n a t i o n trěs larges afin de poursuivre toute manoeuvre de naluiv
a faire croire qu'un produit a une autre origine que la sienne (comme ce fut le cas ď u n
whisky francais dont P é t i q u e t t e était r é d i g é e en anglais!).
Chapitre 2 - Les signes géographiques communautaires
Les instances communautaires ont mis en p l á c e une r é g l e m e n t a t i o n commune aux
appellations ď o r i g i n e (Appellations ď O r i g i n e P r o t é g é e s ) et aux indications de prov­
enance (Indications g é o g r a p h i q u e s P r o t é g é e s ) concernant Pensemble des produits agricoles et d e n r é e s alimentaires á Pexception des vinš et alcools qui font Pobjet ď u n
r é g i m e particulier.
I. Les Appellations ď o r i g i n e et les Indications
géographiques Protégées
La r é g l e m e n t a t i o n communautaire, s p é c i a l e m e n t le d é c r e t 2081/92 du 14 juillet
1992, comprend un s y s t é m e ď e n r e g i s t r e m e n t assortie ď u n e protection de ces signes
g é o g r a p h i q u e s sur Pensemble du territoire de P U n i o n .
L ' A p p e l l a t i o n ď O r i g i n e P r o t é g é e ( A O P ) reprend la définiton de P A O C francaise:
il s'agit ď u n nom g é o g r a p h i q u e d é s i g n a n t un produit agricole ou une d e n r é e alimentaire provenant de ce lieu (pays, region ou province, v i l l e , localité) et p o s s é d a n t des
caracteres ou qualités dues „essentiellement ou e x c l u s i v e m e n ť ' au milieu g é o g r a p h i q u e
par ses composantes naturelles et humaines.
La production, transformation et élaboration du produit doit en principe étre faite
dans Paire g é o g r a p h i q u e d é l i m i t é e , bien que certaines exceptions aient été admises
pour des d e n r é e s dont les m a t i ě r e s p r e m i ě r e s ne proviennent pas toutes de la zone
g é o g r a p h i q u e p r o t é g é e eu é g a r d á des appellations traditionnelles prestigieuses (jambon de P a r m ě ou fromage de Roquefort par exemple).
Les Indications G é o g r a p h i q u e s Protégées (IGP) consistent en un nom g é o g r a p h i q u e
d é s i g n a n t un produit agricole ou une d e n r é e alimentaire originaire de ce lieu parce que
la production ou Pélaboration ou la transformation est faite dans cette aire g é o g r a p h i q u e
qui p o s s ě d e une qualité, une caractéristique ou une réputation attachée á ce lieu. L ' I G P
permet de p r o t é g e r des producteurs locaux qui ont aequis une réputaiton de savoirfaire dans le secteur agro-alimentaire m é m e s'ils ne remplissent pas Pensemble des
conditions e x i g é e s pour une A O C o u A O P .
A. La reconnaissance des A O P et des IGP
Pour bénéficier ď u n e A O P ou ď u n e IGP, un produit doit étre conforme aux spécifications ď u n cahier des charges é l a b o r é par le groupement de producteurs qui demande Penregistrement.
75
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/20()|
1. Le cahier des charges
Ce cahier des charges est le document qui é n u m ě r e les exigences auxqucllcs i I
s u b o r d o n n é 1'usage ď u n e appellation ou indication p r o t é g é e s .
Selon le r ě g l e m e n t e u r o p é e n (2081/92), le cahier des charges doit notammcnl in»
diquer le nom complet du produit, sa description ( m a t i ě r e p r e m i ě r e s , principales caru
c t é r i s t i q u e s physiques, chimique et biologiques . . . ) , la d é l i m i t a t i o n p r é c i s e de 1'alffl
g é o g r a p h i q u e , la preuve que le produit est originaire de cette aire, la description d o | |
m é t h o d e s de production ou de fabrication et des usages locaux, les mentions relativtfl
á 1'étiquetage et 1'indication de 1'orgáne c h a r g é de veiller au respect de ces disposUl
tons. D'autres é l é m e n t s peuvent s'ajouter á ces dispostions le cas é c h é a n t . II faut remarquer que ce cahier des charges peut étre modifié aprěs 1'enregistrement á la d e « |
m a n d ě de 1'état c o n c e r n é , par exemple en cas ď é v o l u t i o n technologique.
2. L'enregistrement
Ce sont les producteurs intéressées qui formulent leurdemnade á laquelle estjointe
le cahier des charges q u ' i l s ont é l a b o r é . L ' E t a t c o n c e r n é fait vérifier par 1'organismo
n a t i o n a l c o m p é t e n t (en F r a n c e 1 ' I N A O ) avant d e transmettre l a demandc
ď e n r e g i s t r e m e n t á la Commission E u r o p é e n n e qui a six mois pour r é p o n d r e aprěs
e n q u é t e et vérifications.
Si 1'ensemble des é l é m e n t s est satisfaisant, la C o m m i s s i o n fait publier au J O C H le
nom du demandeur et du produit avec les principaux é l é m e n t s de la demande. Toul
Etat membre dispose alors ď u n délai de six mois pour former une opposition á cette
demande. En 1'absence ď o p p o s i t i o n , la C o m m i s s i o n p r o c ě d e á 1'enregistrement de
1'appellation dans le registre des A O P / A G P et á sa publication au J O C E .
3. L'adaptation en droit i n t e r n ě
Chaque Etat doit veiller á la correspondance de cet enregistrement communautaire
avec le ou les s y s t ě m e s nationaux.
En droit frangais, constitue une d é n o m i n a t i o n g é o g r a p h i q u e p r o t é g é e par la l o i , et
s p é c i a l e m e n t par le Code de la consommation, toute d é n o m i n a t i o n inscrite au registre
des A O P et I G P tenu par la C o m m i s s i o n .
Pour la r é g l e m e n t a i t o n frangaise, seules les A O C (au sens du Code de la consom­
mation que nous avons p r é s e n t é dans le p r e m i é r chapitre peuvent demander leur en­
registrement comme A O P relevant de la protection communautaire.
Pour les Indications de provenance, la demande ď e n r e g i s t r e m e n t concernant
un produit frangais ne peut étre e n g a g é e que si ce produit r é p o n d aux normes et aux
dispositions nationales relatives aux labels et á la certification des produits alimentaires agricoles.
A contrario, un produit bénéficiant ď u n label agricole ou ď u n certificat de conformité ne peut contenir une mention g é o g r a p h i q u e que si celle-ci est e n r e g i s t r é e com­
me IGP. Ce sont les organismes vérificateurs agréés par 1'Etat francais pour la délivrance
des labels agricoles qui sont charges de ces o p é r a t i o n s .
International L a w Review
N o . 3/2001
li. Le r é gime des A O P et IGP
1. Le c o n t r ó l e du respect du cahier des charges
L ' E t a t c o n c e r n é doit communiquer á la C o m m i s s i o n la liste des d é n o m i n a t i o n s
légalement protégées par sa réglementation interně (du fait des A O C ou des Indica­
tions de provenance pour 1'Etat frangais) q u ' i l souhaite faire 1'objet ď u n enregistrement
communautaire comme A O P ou IGP. L'Etat doit veiller á la mise en p l á c e de structure
nationales de c o n t r ó l e p r é s e n t a n t des garanties suffisantes ď o b j e c t i v i t é et de moyens
et communiquer la liste de ces organismes á la C o m m i s s i o n .
2. La defense des A O P et des I G P
La r é g l e m e n t a t i o n communautaire interdit la transformation et terme g é n é r i q u e
ď u n e A O P ou ď u n e I G P e n r e g i s t r é e et ce dans tout Etat membre.
Le r ě g l e m e n t précité 2081/92 (art. 13) interdit é g a l e m e n t „toute utilisation comm e r c i a l e ď u n e d é n o m i n a t i o n e n r e g i s t r é e pour des produits non couverts par
1'enregistrement".
Cette interdiction vise autant les produits similaire (usurpation ď a p p e l l a t i o n ) que
les produits différents ( d é t o u r n e m e n t ď appellation) ce qui correspond á la législation
frangaise de defense des appellatios et indications g é o g r a p h i q u e s .
Le m é m e texte intedit V usurpation et m é m e 1'imitation ď u n terme é v o q u a n t le lieu
p r o t é g é par 1'appellation, m é m e si V origine véritable du produit est indiquée ainsi que
1'adjonction de mentions du genre „type . . . " ou „fagon . . . " precedent la d é n o m i n a t i o n
protégée.
De fagon g e n e r á l e , sont sanctionnables toutes les tromperies réalisées au moyen
des conditionnements, é t i q u e t a g e s ou publicitě, soit toute „indication fausse ou fallacieuse quant á la provenance, V origine, la nature ou les qualités substancielles du pro­
duit figurant sirr 1'emballage, sur la publicitě ou sur des documents afférents au produit
c o n c e r n é qinsi que 1'utilisation pour le conditionncment ď u n recipient de nature á créer
une impression e r r o n é e sur V origine „et enfin" toute pratique susceptible ď i n d u i r e le
public en erreur quant á la véritable origine du produit".
M a i s il ne faut pas oublier que la defense des ces d é n o m i n a t i o n s g é o g r a p h i q u e s
incombe en p r e m i é r rang aux Etats c o n c e r n é s et á leurs tribunaux qui doivent appliquer les textes nationaux r é p r i m a n t les diverses fraudes aux infractions commises sous
leur juridiction á la r é g l e m e n t a t i o n communautaire.
II. Le r é g i m e propre aux v i n š et spiritiueux
Pour les appellations concernant les v i n š , les liquers, eaux de vie et autres alcools,
le droit communautaire n ' a pas institué un titre communautaire u n i f o r m ě , ni m é m e un
s y s t é m e unique ď e n r e g i s t r e m e n t comme il l ' a fait pour les appellations ď o r i g i n e et
les indications de provenance. C e c i en raison de la tradition et de 1'expérience des
Etats membres dans ce secteur.
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
L'objet de la r é g l e m e n t a t i o n communautaire consiste done á harmoniser les syst é m e s nationaux en imposant un niveau m i n i m u m de s u g g é s t i o n s de c o n t r ó l e et de
respect de conditions de qualités et de rěgles de présentation dont les Etats membres
doivent assurer le respect par leurs producteurs, fabricants ou n é g o c i a n t s . II appartienl
aux Etats de d é l i m i t e r et de r e c o n n a í t r e les appellations dignes ď é t r e p r o t é g é e s ainsi
que ď a s s u r e r sur leur territoire le respect des r é g l e m e n t a t i o n s nationales et commun­
autaires.
En ce qui concerne les vinš, la r é g l e m e n t a t i o n e u r o p é e n n e distingue les Vinš de
Q u a l i t é Produits dans des R é g i o n s D é t e r m i n é e s ( V Q P R D ) qui correspondent aux vinš
ď A O C en France et les „vinš de table" dont Porigine g é o g r a p h i q u e n'est pas stipulée
mais qui doivent respecter des normes de production et de p r é s e n t a t i o n .
Pour les premiers, les V Q P R D , le droit communautaire impose des exigences précises quant á la délimitation de la zone de production, la d é t e r m i n a t i o n des modes de
culture et de vinification et la presence ď u n lien entre Porigine du produit et les qualités
issues du terroir. Pour chaque appellation ď o r i g i n e nationale, les Etats peuvent préciser, c o m p l é t e r ou renforcer ces normes. Les modes de conditionnement et les étiquetages doivent r é p o n d r e á certaines exigences du droit communautaire (par exemple
comporter certaines mentions obligatoires) et ne pas risquer ď i n d u i r e le consommateur en erreur sur Porigine ou la q u a l i t é du produit.
Pour les seconds, ils peuvent revétir une indication g é o g r a p h i q u e á condition de
provenir essentiellement de Paire i n d i q u é e (au moins á 85%) et ď é t r e obtenus á partir
de c é p a g e s d é t e r m i n é s .
En conclusion, je me contenterai de signaler que la r é g l e m e n t a t i o n communautaire
des Appellations ď o r i g i n e et des Indications G é o g r a p h i q u e s P r o t é g é e s peut étre appliq u é e á des produits provenant ď E t a t s tiers des lors que PEtat i n t é r e s s é p r é s e n t e des
garanties é q u i v a l e n t e s en terme de cahier des charges et de c o n t r ó l e et q ď i l satisfait
á Pobligation de reciprocitě envers les produits provenant ď u n Etat membre de P Union
Européenne.
78
International L a w Review
Nu I/2CX)I
IV. Označení původu a údaje o původu
z pohledu francouzského
a komunitárního práva
N ě k t e r é výrobky, ať už přírodní nebo upravené, j e d n á se z e j m é n a o potravinářské
výrobky, získávají svou charakteristiku a svou kvalitu ze svého původu, to z n a m e n á
z přirozených faktorů, j e ž se váží k půdě, charakteristice z e m ě , umístění nebo sluneční
expozici, a díky m e t o d á m a tradičním p o s t u p ů m zpracování, j e ž se váží k této z e m ě ­
pisné oblasti ( z p ů s o b přípravy, stárnutí ve sklepech, metody výroby vína, destilace,
atd.). J m é n o místa v ý r o b y je tedy použ ito jako o z n a č e n í tohoto v ý r o b k u ( š a m p a ň s k é
p ř e b í r á své j m é n o z oblasti odkud p o c h á z í , sýr roquefort nese své j m é n o podle l o k a l i ­
ty, ve které je v y r á b ě n ) , protože toto j m é n o upozorňuje klienta a zaručuje mu, že výro­
bek pochází z této z e m ě p i s n é oblasti a že představuje určité charakteristické vlastnosti
a jakost danou z e m ě p i s n ý m i p o d m í n k a m i místa vzniku.
Tento vztah mezi v ý r o b k e m a zemí původu je z n á m j i ž od starověku, kdy byl vy­
hledáván například paroský nebo carrarský mramor a falernské víno. Ve středověku
b u r g u n d s k ý vévoda Philippe le B o n se svým z á k a z e m používat některé odrůdy vín
a některá hnojiva zasloužil o dobrou reputaci b u r g u n d s k ý c h vín.
Až do z á k o n a z 1. srpna 1905 neexistovala ž á d n á o b e c n á úprava. Tento z á k o n se
stal součástí zákona o spotřebiteli, j e h o ž přijetí bylo z a r u č e n ě v y v o l á n o zničením vel­
ké části francouzských vinic epidemií phylloxery, č í m ž se trh otevřel vínům p r ů m ě r n é
kvality (ať už francouzských či nefrancouzských). Ta pak n e o p r á v n ě n ě užívala prestiž­
ních značek, ale nemohla d o s á h n o u t jakosti výroby j i m vlastní. R ů z n é legislativní tex­
ty se p o k o u š e l y upravit tato o z n a č e n í až do d e k r e t u - z á k o n a z 30. č e r v e n c e 1935. Tento
zákonný dekret ustanovil Appellations ď O r i g i n e Contrólée ( A O C - Kontrolované ozna­
čení p ů v o d u ) v oblasti vín a destilátů a vytvořil národní organizaci, pověřenou kontro­
lou respektování výrobních p o d m í n e k vín a alkoholu nesoucích označení A O C . Tato
úprava byla aktualizována a poté na základě intervence k o m u n i t á r n í h o práva d o p l n ě n a
o otázky prezentace a o z n a č e n í etiketami A O C u vín, a to j e š t ě dříve, než bylo vytvo­
ř e n o vlastní komunitami označení - les Appellations ď O r i g i n e Protégées a les Indica­
tions G é o g r a p h i q u e Protégées (Chráněné označení původu a C h r á n ě n é zeměpisné ozna­
čení - nařízení č. 2081/1992 z 14. č e r v e n c e 1992).
F r a n c o u z s k é zákonodárství (zákon o spotřebiteli, čl. L 115-1) a komunitami naří­
zení (výše citované nařízení č. 2081/1992) udávají stejnou definici označení p ů v o d u .
Na základě znění francouzského textu „označení p ů v o d u je z e m ě p i s n ý název z e m ě ,
oblasti nebo místa, který se stal o b e c n ě z n á m ý jako údaj o tom, odkud p o c h á z í v ý r o ­
bek, j e h o ž jakost nebo znaky jsou dány z e m ě p i s n ý m prostředím včetně činitelů přírod­
ních nebo l i d s k ý c h . "
O z n a č e n í p ů v o d u je nejčastěji tvořeno čistě geografickým j m é n e m (Champagne,
M é d o c , Porto nebo Roquefort), ale m ů ž e být d o p l n ě n o t e r m í n e m označujícím v ý r o b e k
(sýr ď A m b e r t , p a r m s k á š u n k a ) nebo dokonce tvořeno j e d i n ý m n e z e m ě p i s n ý m termí79
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
nem, připomínajícím zmíněný z e m ě p i s n ý původ (víno z Graves, připomínající píseč­
né p ů d y části vinařské oblasti Bordeaux, nebo Muscadet, c o ž je j m é n o o d r ů d y vína
3řipomínající oblast Nantes).
Údaj o p ů v o d u nebo pro komunitami právo C h r á n ě n é z e m ě p i s n é o z n a č e n í (IGP)
;louží k o z n a č e n í zvláštního z e m ě p i s n é h o původu, ale m ů ž e být také m í s t e m , kde byl
/ ý r o b e k vytvořen, plněn nebo uveden do oběhu. Na rozdíl od o z n a č e n í p ů v o d u údaj
) p ů v o d u nezaručuje kvalitu ani stanovenou charakteristiku, ale jen z e m ě p i s n ý původ.
Kapitola 1 - Francouzské právo označení původu
i údaje o původu
. Kontrolované označení p ů v o d u (AOC)
K o n t r o l o v a n é označení původu ( A O C ) , které určuje náležitost výrobku k určité
)ůdě, tedy zároveň z e m ě p i s n ý p ů v o d a odvolání se na určitý výrobní postup, je kolekivním p r á v e m , které vyjadřuje spjatost v ý r o b k u s určitým p r o s t ř e d í m . A O C tedy nenůže být p ř e d m ě t e m s o u k r o m é h o vlastnického práva ani ze strany s o u k r o m é h o vlastlíka (i k d y ž ú z e m í má v d a n é m o k a m ž i k u j e d i n é h o vlastníka A O C , toto vlastnictví
nůže být r o z p a r c e l o v á n o , jako tomu je v případě slavného „Clos V o u g e o ť ' , majetku
e d i n é h o provozovatele v 19. století dnes r o z d ě l e n é h o mezi několik desítek vlastníků),
ni ze strany s a m o t n é fyzické osoby, místní organizace nebo s d r u ž e n í v ý r o b c ů .
Kolektivní právo náleží stanovené p ů d ě , A O C je nezcizitelné, v ě č n é a nepromlčielné. A O C je převoditelné společně s vlastnictvím nebo právem na využívání půdy, ke
Lteré se váže, za p o d m í n k y , že nový vlastník nebo provozovatel respektuje výrobní
(odmínky, aniž by byl oddělen od půdy. A O C , které se váže k ú z e m í , j e ž zastupuje,
lemůže zaniknout po dobu existence tohoto ú z e m í ani v p ř í p a d ě , že jej j i ž ž á d n ý výobce nevyužívá, a nikdo se jej n e m ů ž e zřeknout.
A O C nelze poskytnout licenci na značku (i když, jak později u v i d í m e , m ů ž e být
o u č á s t í k o m p l e x n í značky, jako je Champagne X) a g e n e r i c k é o z n a č e n í . Z tohoto hleiskajsou francouzská a evropská nařízení zcela j a s n á . Zakazují žádost o zapsání A O C
ako z n a č k y a zamítají, aby A O C spadalo do veřejné oblasti svou generickou povahou,
terou by mohlo představovat. P ř e s t o je třeba přiznat, že tato rozlišení se u spotřebitele
eobjevují vždy zcela j a s n ě . M o h u citovat například „ c a m e m b e r t " , který sám o sobě
epředstavuje A O C a který označuje určitý francouzský sýr z k r a v s k é h o mléka, jen
d y ž o z n a č e n í upřesňuje „ c a m e m b e r t z Normandie '.
4
i. Přidělení označení p ů v o d u
Ve Francii existují dvě kategorie označení p ů v o d u - j e d n o d u c h é AO a A O C , ale od
Dku 1990 se j i ž j e d n o d u c h á AO nemohou vztahovat na z e m ě d ě l s k é a p o t r a v i n á ř s k é
ýrobky a přetrvávají jen díky několika zřídka se vyskytujícím v ý r o b k ů m (krajka z Puy
International L a w Review
N o . 3/2001
nebo k a p e s n í k y z Cholet). J e d n o d u c h á AO mají specifikum, že mohou být p ř i d ě l e n a
a posteriori soudcem, který v y m e z í z e m ě p i s n ý prostor v ý r o b y a stanoví referencemi
jakost a charakteristiku v ý r o b k u m í s t n í h o využití.
Od roku 1990 musí mít tedy z e m ě d ě l s k é a potravinářské výrobky jen A O C . P ř i d ě ­
lení o z n a č e n í se provádí dekretem.
1. P ř i d ě l o v a c í dekret
Ž á d o s t o přidělení A O C p o d a n á skupinou v ý r o b c ů , ať už jsou nebo nejsou organi­
zováni v odborech, musí být p o d á n a u N á r o d n í h o úřadu pro označení původu (Institut
National des Appellations ď O r i g i n e - I N A O ) , úřadu spadajícího do kompetence M i ­
nisterstva z e m ě d ě l s t v í . Ten provede šetření, aby ověřil, že jsou respektovány p o d m í n ­
ky n e z b y t n é pro získání A O . Stanovuje výrobní p o d m í n k y a p o d m í n k y udělení určité­
ho AO a na z á k l a d ě toho navrhuje Ministerstvu z e m ě d ě l s t v í a Ministerstvu s p o t ř e b i t e ­
lů přidělení označení p ů v o d u . Příslušní ministři rozhodnou o přidělení dekretu, který
v y m e z í z e m ě p i s n o u oblast o z n a č e n í a v ý r o b n í p o d m í n k y a obsahuje souhlas k přihlá­
šení výrobku podle p o d m í n e k určených N á r o d n í m úřadem pro označení původu ( I N A O ) .
V ý r o b e k , j e n ž usiluje o přidělení A O C , musí splňovat tři p o d m í n k y :
mít z e m ě p i s n é označení ( z e m ě , kraj, m ě s t o nebo místo),
plně p o c h á z e t z této geografické oblasti,
mít vlastnosti v á z a n é na toto z e m ě p i s n é prostředí, vztahující se k p ř í r o d n í m (cha­
rakteristika půdy, sluneční expozice, atd.) a lidským (tradice, znalosti výroby, atd.)
faktorům.
Co se týče vín, A O C se přiděluje dekretem, který vymezuje v ý r o b n í prostor a sta­
novuje sortiment odrůd vinné révy na j e d n é vinici (povolené o d r ů d y ) , uplatňování
kultur, metody výroby vín, m i n i m á l n í obsah p ř í r o d n í h o alkoholu a m a x i m á l n í hekta­
rové výnosy.
Vína p r ů m ě r n é h o věhlasu mohou využívat vlastního o z n a č e n í V y m e z e n á vína vyš­
ší kvality (Vinš Délimités de Qualité Supérieure - V D Q S ) , jakmile je j i m soudní ces­
tou p ř i z n á n o toto o z n a č e n í , a to podle dřívějšího postupu AO Simples - j e d n o d u c h á
A O . O z n a č e n í je tedy p ř i z n á n o za stejných p o d m í n e k a stejnou formou jako A O C .
2. Kontrola p r á v na A O C
K a ž d ý v ý r o b c e či pěstitel, který si přeje A O C na své výrobky, musí obdržet indivi­
duální pověření od N á r o d n í h o úřadu pro označení p ů v o d u , které je v y d á n o na základě
ověření respektování výrobních p o d m í n e k a kritérií kvality, stanovených dekretem o při­
dělení určitého A O .
V oblasti vinařství určují krajské pobočky N á r o d n í h o úřadu pro označení původu
každý rok na základě klimatických informací speciální výrobní podmínky. V ý r o b c e ,
který má zájem o A O C na svou roční produkci, musí deklarovat svou sklizeň a požá­
dat o schvalovací certifikát, který mu na základě r ů z n ý c h zkoušek (chemických labo­
ratorních analýz, kvalitativních a degustačních testů) v y d á N á r o d n í úřad pro označení
p ů v o d u . Tento schvalovací certifikát u m o ž n í sám o sobě uvedení vín A O C do oběhu.
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
B. Ochrana o z n a č e n í p ů v o d u
O z n a č e n í p ů v o d u je c h r á n ě n o opatřeními, která mají za úkol chránit jak výrobce
a jeho p r á v a na A O C , tak s p o t ř e b i t e l e n a k u p u j í c í h o a užívajícího jeho výrobky.
1. P o t l a č o v á n í f a l e š n ý c h nebo k l a m a v ý c h ú d a j ů o o z n a č e n í p ů v o d u
R ů z n é texty (zákon o spotřebiteli a z e m ě d ě l s k ý zákon) trestně stíhají r ů z n é trestné
činy trestem o d n ě t í svobody na 2 roky a/nebo finanční pokutou 250 000 franků.
P a d ě l á n í s p o č í v á v n e o p r á v n ě n é m užívání A O C - tedy ve s k u t e č n o s t i , kdy osoba
v ě d o m ě n e o p r á v n ě n ě označí v ý r o b e k A O C určený k prodeji nebo j i ž v prodeji. Zákon
trestá p ů v o d c e těchto falešných nebo k l a m a v ý c h údajů, ale stejně tak i distributora j
nebo p r o d a v a č e t ě c h t o v ý r o b k ů , kteří o tomto věděli. P o u ž i t á metoda falešných nebo
k l a m a v ý c h údajů není důležitá, často se j e d n á o použití z n á m é h o A O C na výrobek,
který n e m á označení původu (např. termín M e d o c pro vína pocházející z oblasti, jež ]
nezasahuje do oblasti v y m e z e n é A O C , termín Port imitující o z n a č e n í Porto).
F a l e š n é nebo k l a m a v é údaje jsou podvodem na zboží, p r o v á d ě n ý m v rámci smlou­
vy. Každý, kdo v ě d o m ě p o d v á d ě l nebo se p o k o u š e l p o d v á d ě t s m l u v n í stranu (odborní­
ka, v e l k o o b c h o d n í k a , m a l o o b c h o d n í k a nebo spotřebitele) ve věci povahy výrobku,
druhu, p ů v o d u , p o d s t a t n ý c h kvalitách nebo složení v ý r o b k u a p r o v e d e n ý c h kontro­
lách, bude potrestán.
Podvod spočívá i v prodeji v ý r o b k u s o z n a č e n í m A O C , který ale nedodržuje vý­
robní p o d m í n k y p ř e d e p s a n é schvalovacím dekretem. Padělání je modifikace výrobku
(např. ředění vín nebo s m í c h á n í s dalšími víny bez A O C ) .
2. Ochrana s p o t ř e b i t e l e
Z á k o n o spotřebiteli stíhá j e d n á n í směřující k o k l a m á n í spotřebitele.
To je případ reklamy obsahující falešná tvrzení, o z n a č e n í nebo prezentaci, nebo
snaha v n é s t o m y l do p ů v o d u , jakosti nebo charakteristiky v ý r o b k u .
Týž zákon zabývající se k o m u n i t á r n í m i ustanoveními zaručuje informovanost spo­
třebitele, vyplývající z p o d m í n e k prezentace a v y b a v e n í v ý r o b k u etiketou. Reference
udávající j i n é m í s t o výroby produktu, n e ž je jeho s k u t e č n é , nebo n e o p r á v n ě n é užívání
A O C , i k d y ž v ý r o b e k je oprávněn užívat z e m ě p i s n é označení, ale širšího rozsahu, než
stanovuje c h r á n ě n á z n á m k a , jsou trestně stíhány. Proto jsou n ě k t e r é doplňující termí­
ny určeny v ý h r a d n ě v ý r o b k ů m , z e j m é n a vínům s A O C (např. využívání termínů jako
jsou chateau / z á m e k / , domaine /oblast/, clos / o h r a z e n ý pozemek/, cru /jakostní réva/,
cru bourgeois / m ě s t s k á j a k o s t n í réva/, atd.).
3. Ochrana A O C vůči z n a č k á m
Z n a č k y a o z n a č e n í původu jsou různé, svou povahou se odlišující znaky. Z á k o n o ­
dárství připouští n i c m é n ě , ž e z e m ě p i s n é j m é n o m ů ž e vytvářet právoplatně značku,
pokud se j e d n á o rozlišující, disponibilní a přípustný znak. V ž á d n é m p ř í p a d ě to ne­
m ů ž e zasahovat do práv označení p ů v o d u v ý r o b k u a jejich p r á v o p l a t n ý c h v ý r o b c ů .
82
International L a w Review
N o . 3/2001
F r a n c o u z s k é z á k o n o d á r s t v í (zákon o p r ů m y s l o v é m vlastnictví), stejně jako komu­
nitami nařízení, trestá značku, která by podávala k l a m a v é údaje o povaze, z e m ě p i s ­
n é m p ů v o d u nebo p ů v o d u v ý r o b k u . T ý k a l o se to z n a č e k „Vieux Cahors" nebo „Cru du
Fort M é d o c " u vín, která nejsou oprávněna užívat A O C M é d o c či Cahors. Jestliže z n á m ­
ka je o h l á š e n a po přihlášení A O , zápis známky musí být zamítnut; jestliže z n á m k a je
j i ž přihlášena, je třeba ji zrušit. Tato sankce je zároveň uplatnitelná v případě, že z n á m ­
ka (francouzská) zasahuje do práv zahraniční AO (např. z n á m k a „Porto Vecchio" pro
korsická vína, která mohou být tímto z a m ě n i t e l n á se z n á m k o u „Porto"). J e d n á se o zá­
kladní ochranu o z n a č e n í p ů v o d u před n e o p r á v n ě n ý m užíváním. Z n á m k a už tedy ne­
představuje rozlišovací znak, protože vyvolává mylnou záměnu u spotřebitele, ani dispo­
nibilní znak, protože termín slouží k označení A O C .
A l e tato ochrana m ů ž e být také v ý h o d n á pro výrobky, které nejsou opatřeny A O C .
V principu m ů ž e být z n á m k a volně ohlášena, když patří výrobku, který n e m á žádný
vztah s v ý r o b k e m se z e m ě p i s n ý m označením. O v š e m není tomu tak v případě, kdy uží­
vání z e m ě p i s n é h o j m é n a vytváří označení původu nebo termín, který by mohl odcizit
nebo oslabit obecnou z n á m o s t A O . Nejznámější francouzský případ se týká A O C C h a m pagne vůči francouzské z n a č c e cigaret (Soud vyšší instance v Paříži, 5. b ř e z n a 1984,
Champagne v. SEPTA) a ohlášené značce parfému (Paříž, 15. prosince 1993, Champagne v. Saint-Laurent). V těchto dvou případech soud potrestal n e o p r á v n ě n é užívání
z e m ě p i s n é h o označení Champagne parazitující na obecně z n á m é m A O C , „jehož prestiž
překračuje vinařské výrobky spadající do A O C " . B y l o soudně rozhodnuto, že ohlašovatel sporné značky zpronevěřil obecně známé A O C , které mohli využívat jen producenti
a velkoobchodníci s víny v oblasti Champagne, mající povolení k užívání tohoto ozna­
čení. Toto zpronevěření vyplývá z užívání zeměpisného j m é n a ve druhém případě pro
parfémy, v prvním na užívání charakteristického tvaru láhve š a m p a ň s k é h o na reklamní
spoty na cigarety, vyvolávající dojem oslav, lehkosti a perlení tohoto vína.
Stejné ochrany je využito i při užívání r o d o v é h o j m é n a , které by mohlo být zavádě­
j í c í s p r e s t i ž n í m A O C (Bertrand de Romanet C. R o m a n é e ) .
K d y ž v ý r o b c e využívající označení původu ohlašuje z n á m k u , m ů ž e to vyvolat ně­
k o l i k p r o b l é m ů . Majitelé A O C mohou prodávat své výrobky pod z n á m k o u doplňující
o z n a č e n í p ů v o d u (např. Champagne d o p l n ě n é o j m é n o producenta). N e m ů ž e m e to sa­
m o z ř e j m ě chápat jako právo ohlásit označení jako z n á m k u . Tento zákaz se vysvětluje
kolektivním charakterem A O C , které nemohou být p ř e d m ě t e m j a k é h o k o l i s a m o s t a t n é ­
ho osvojení (dokonce ani k d y ž v určitém o k a m ž i k u AO z n á jen j e d i n é h o v ý r o b c e , jako
tomu je v případě b u r g u n d s k ý c h vín, C l o s Vougeot a R o m a n é e Conti). O s t a t n ě z n a č k a
musí být odlišujícím a disponibilním znakem, což už není v případě, kdy používá při­
z n a n é označení původu.
II. Ú d a j e o p ů v o d u
Údaje o p ů v o d u mají pouze informativní povahu a oznamují veřejnosti, že výro­
bek má svůj specifický p ů v o d využívající určité pověsti místních producentů.
83
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
A. Uživatelé údaje o p ů v o d u (IP)
International L a w R c v i e w
C h r á n ě n é o z n a č e n í p ů v o d u ( A O P ) přebírá definici francouzského A()(!
N o J/2001
jedná 8C
o z e m ě p i s n é j m é n o označující z e m ě d ě l s k ý nebo potravinářský výrobek pocházejícI
Údaj o p ů v o d u je s p o l e č n ě uznán v ý r o b c ů m a p r o v o z o v a t e l ů m , kteří sídlí „faktic­
z této oblasti ( z e m ě , region nebo provincie, město, lokalita) a mající charaktei Q |a
ky a ř á d n ě ' v o h l á š e n é z e m ě p i s n é oblasti a kteří zde zpracovávají výrobek, aniž by
kost, za kterou vděčí „ z á s a d n ě a v ý h r a d n ě " z e m ě p i s n é m u prostředí s jeho přirozeným
n e z b y t n ě veškeré jeho součásti p o c h á z e l y z této oblasti (např. dijonská hořčice) a aniž
s l o ž e n í m a lidským faktorem. V ý r o b a , přetváření nebo zhotovení výrobku musejí být
by veškeré přípravné či výrobní fáze byly realizovány v této oblasti. Stejně jako A O C ,
v ý h r a d n ě provedeny ve s t a n o v e n é z e m ě p i s n é oblasti, i k d y ž jsou připuštěny některé
údaj o p ů v o d u (IP) je s p o l e č n é a n e d o t k n u t e l n é právo. N á s l e d k e m toho nabyvatel pro­
výjimky, co se týče původu prvotních surovin, které nemusejí vždy pocházet ze stano­
4
vozovny, která se nachází ve z m í n ě n é z e m ě p i s n é oblasti, n a b ý v á de facto práva užívat
vené z e m ě p i s n é oblasti vzhledem k tradičním prestižním o z n a č e n í m (např. p a r m s k á
údaj o p ů v o d u , aniž by mu v tom mohl prodávající zabránit nebo si ponechat právo na
š u n k a nebo sýr roquefort).
údaj o p ů v o d u ve svém s o u k r o m é m vlastnictví.
C h r á n ě n ý z e m ě p i s n ý údaj (IGP) je z e m ě p i s n ý m j m é n e m označujícím z e m ě d ě l s k é
V n ě k t e r ý c h p ř í p a d e c h je rozloha oblasti, na niž se vztahuje právo údaje o p ů v o d u ,
a p o t r a v i n á ř s k é výrobky z této oblasti, protože výroba, přetváření nebo zhotovení vý­
stanovena dekretem nebo v y h l á š k o u , aby z a b e z p e č o v a l a výrobky do ní spadající. Údaj
robku mají určité vlastnosti nebo jakost danou z e m ě p i s n ý m i p o d m í n k a m i této oblasti.
3 p ů v o d u m ů ž e být zahrnut místním v ý r o b c e m , který má právo jí využívat, jako sou­
I G P u m o ž ň u j e chránit místní producenty, kteří s v ý m i schopnostmi vstoupili v obec­
část celé značky, ale n e m ů ž e být ohlášen jako z n a č k a na p o d o b n é výrobky.
nou z n á m o s t v z e m ě d ě l s k o - p o t r a v i n á ř s k é oblasti, i přesto, že nesplňují p o d m í n k y po­
ž a d o v a n é pro získání A O C nebo A O P .
B. Ochrana údaje o p ů v o d u
A. Přiznání A O P a IGP
Údaje o původu se setkávají se stejnými podvodnými j e d n á n í m i , jako tomu je u ozna­
čení p ů v o d u nebo u z n á m e k a ostatních e m b l é m ů .
Tresty postihují n e o p r á v n ě n é užívání a p o d v o d n é jednání u zboží s údajem o pů­
vodu stejným z p ů s o b e m jako u o zn ačen í p ů v o d u .
Produkující nebo výrobce budou trestně stíháni v případě, že by zaměnili název mís­
ta produkce nebo výroby za j i n é , stejně tak jako distributor nebo prodejce, kteří by vědo­
mě vystavovali nebo uváděli do prodeje takto c h y b n ě označený v ý r o b e k (např. prodej
francouzského vína s etiketou nesoucí j m é n o a znaky španělského města Malaga).
Tresty (zákon o spotřebiteli), které stíhají takové j e d n á n í , stanovují široce pojaté
m k r i m i n a č n í podmínky, aby mohly postihnout veškeré j e d n á n í , které má za cíl okla­
mat spotřebitele, pokud jde o původ v ý r o b k u (jako např. francouzská whisky, jejíž
ítiketa byla p s á na v angličtině!).
Kapitola 2 - Komunitami zeměpisné znaky
K o m u n i t a m i instituce zavedly s p o l e č n á ustanovení týkající se o zn ačen í původu
^chráněné oz na č e ní původu) a údaje o původu (chráněný údaj o p ů v o d u ) . Zahrnují spo­
lečně z e m ě d ě l s k é a potravinářské výrobky, vyjma vín a a l k o h o l i c k ý c h nápojů, které
sou p ř e d m ě t e m j i n ý c h ustanovení.
L Chráněné označení původu a chráněný údaj o původu
K o m u n i t a m i u s t a n o v e n í , hlavně nařízení č. 2081/1992 ze 14. č e r v e n c e 1992, zahr­
nují registrační s y s t é m doplněný o ochranu těchto z e m ě p i s n ý c h znaků na celém ú zemí
Evropské unie.
S4
A b y v ý r o b e k mohl získat označení A O P nebo IGP, musí odpovídat specifikacím
zadávacích p o d m í n e k , v y p r a c o v a n ý c h sdružením v ý r o b c ů , kteří žádají o registraci.
1. Z a d á v a c í p o d m í n k y
Tyto zadávací p o d m í n k y jsou dokumentem s p o ž a d a v k y nutnými při užívání chrá­
n ě n é h o o z n a č e n í nebo údaje o p ů v o d u . Podle e v r o p s k é h o nařízení (č. 2081/1992) mu­
sí zadávací p o d m í n k y udávat celý název výrobku, jeho popis (prvotní suroviny, hlavní
fyzikální, chemickou a biologickou charakteristiku). V y m e z e n í dále upřesňuje z e m ě ­
pisnou oblast, c o ž je d ů k a z , že v ý r o b e k pochází z této oblasti, udává popis v ý r o b n í c h
metod a místního využití, o z n a č e n í na etiketě a název orgánu p o v ě ř e n é h o dozorem
nad respektováním těchto nařízení. V případě potřeby mohou být doplněny o další prvky.
Je třeba si v š i m n o u t , že zadávací p o d m í n k y mohou být po registraci na žádost státu,
j e h o ž se to týká, modifikovány, například v případě t e c h n o l o g i c k é h o rozvoje.
2. Z á p i s
Produkující, kteří mají zájem o zápis, to provedou formou žádosti, k níž připojí
zadávací p o d m í n k y , pokud jsou vyhotoveny. K o m p e t e n t n í národní úřad p ř í s l u š n é h o
státu provede příslušná ověření (ve Francii je to I N A O ) , dříve než podá žádost o regis­
traci u E v r o p s k é komise, která, na základě vyšetřování a ověření, má šest měsíců na
odpověď. Jestliže veškeré součásti jsou uspokojující, Komise zveřejní v Ú ř e d n í m listu
E v r o p s k ý c h společenství j m é n o žadatele a výrobku a podstatné prvky žádosti. Každý
členský stát má šest m ě s í c ů na vyjádření nesouhlasu s touto žádostí. V případě, že se
nevyskytne žádný nesouhlas, K o m i s e provede zapsání o z n a č e n í do registru A O P / A G P
a zveřejní jej v Ú ř e d n í m listu E v r o p s k ý c h společenství.
85
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
3. P ř i z p ů s o b e n í n á r o d n í m p r á v ů m
K a ž d ý členský stát musí dbát na to, aby národní systémy o d p o v í d a l y komunitami
registraci.
Ve f r a n c o u z s k é m právu jsou zahrnuta jako c h r á n ě n á o z n a č e n í z e m ě p i s n é oblasti,
c h r á n ě n á z á k o n e m , zejména z á k o n e m o spotřebiteli, veškerá o z n a č e n í z a p s a n á do re­
gistru A O P a IGP, který vede K o m i s e .
Co se týče francouzských ustanovení, j e d i n ě A O C (ve smyslu z á k o n a o spotřebite­
l i , jak jsme jej představili v první kapitole) mohou žádat o registraci jako A O P , což
v y p l ý v á z komunitami ochrany.
Co se týče údaje o původu, žádost o registraci u francouzského v ý r o b k u m ů ž e být
provedena j e d i n ě v případě, že výrobek o d p o v í d á n o r m á m a n á r o d n í m nařízením, tý­
kajícím se výrobních značek a o s v ě d č e n í z e m ě d ě l s k o - p o t r a v i n á ř s k ý c h výrobků. N a ­
proti tomu výrobek, který má z e m ě d ě l s k o u z n á m k u nebo osvědčení o s h o d ě , m ů ž e mít
z e m ě p i s n é označení jen v případě, že je zaregistrován jako IGP. Ve Francii jsou státem
p o v ě ř e n é organizace, které vydávají z e m ě d ě l s k é známky.
B. S p r á v a A O P a IGP
1. Kontrola r e s p e k t o v á n í z a d á v a c í c h p o d m í n e k
K o n k r é t n í stát musí předkládat K o m i s i seznam o p r á v n ě n ě c h r á n ě n ý c h označení
podle vnitřního nařízení (ve Francii A O C nebo údaj o p ů v o d u ) , aby mohl získat zápis
A O P a I G P v rámci Společenství. Stát musí dohlížet na zavedení n á r o d n í c h kontrol­
ních struktur, představujících d o s t a t e č n o u objektivnost a prostředky, a předložit se­
znam těchto orgánů K o m i s i .
2. Ochrana A O P a I G P
U s t a n o v e n í Společenství zakazuje ve všech členských státech transformaci zapsa­
n é h o r o d o v é h o j m é n a A O P nebo IGP.
V ý š e u v e d e n é nařízení č. 2081/1992 (čl. 13) zakazuje zároveň „veškeré o b c h o d n í
využití z a p s a n é h o označení v ý r o b k ů nepokrytých registrací". Tento zákaz se zaměřuje
jak na p o d o b n é výrobky ( n e o p r á v n ě n é užívání označení), tak na výrobky odlišné (zne­
užití o z n a č e n í ) , c o ž o d p o v í d á francouzskému zákonu na ochranu z e m ě p i s n é h o ozna­
čení a údaje o původu.
Týž text zakazuje neoprávněné užívání a imitaci názvu připomínajícího oblast s chrá­
n ě n ý m o z n a č e n í m , i když opravdový původ výrobku je označen, nebo je před chráně­
ným o z n a č e n í m připojeno „typ . . . " nebo „ z p ů s o b . . . " .
O b e c n ě jsou postihnutelné všechny k l a m a v é údaje týkající se plnění, nálepek nebo
reklamy - v e š k e r é „ k l a m a v é údaje týkající se provenience, p ů v o d u , povahy nebo pod­
statné jakosti v ý r o b k u na obalu, na r e k l a m ě nebo na dokumentech d o p r o v á z e j í c í c h
tento v ý r o b e k , stejně jako používání obalu, který by mohl vyvolat mylnou představu
o p ů v o d u " a také „veškeré postupy, které by mohly vyvolávat m y l n é představy u ve­
řejnosti, co se týče o p r a v d o v é h o p ů v o d u v ý r o b k u " .
_
International L a w Review
N o . 3/2001
N e s m í m e ale zapomenout, že ochrana těchto z e m ě p i s n ý c h označení přísluší v prv­
ní řadě konkrétním státům a jejich s o u d ů m , které musí uplatňovat národní zákony,
stíhající různé podvody a trestné činy vůči nařízení Společenství, které spadají do je­
jich pravomoci.
II. Speciální režim pro vína a alkoholické nápoje
U o z n a č e n í vín, likérů, destilátů a dalších a l k o h o l i c k ý c h nápojů z d ů v o d u tradice
a zkušenosti č l e n s k ý c h států v tomto oboru právo Společenství nestanovilo j e d n o t n ý
komunitami titul, ani speciální systém registrace, jako tomu bylo pro o z n a č e n í p ů v o d u
a údaj o p ů v o d u .
P ř e d m ě t komunitami úpravy spočívá v harmonizaci n á r o d n í c h s y s t é m ů p ř e d e p s a ­
nými minimálními kontrolami a respektováním kvalitativních p o d m í n e k a prezentačních
pravidel, jejichž respektování musí členské státy zajistit prostřednictvím produkují­
cích, v ý r o b c ů a jednajících stran. S a m o t n é státy musejí vymezit a vybrat o z n a č e n í ,
která by m ě l a být c h r á n ě n a , a zajistit respektování národních a k o m u n i t á r n í c h nařízení
na svém ú z e m í .
U vín rozlišují evropská ustanovení „kvalitní vína produkovaná ve vyhrazených ob­
lastech" (Vinš de Qualité Produits dans les Régions Déterminées V Q P R D ) , která odpo­
vídají ve Francii vínům s označením původu ( A O C ) , a „vína stolní", jejichž zeměpisný
původ není vymezen, ale která musí respektovat výrobní a prezentační normy.
U prvního druhu vín ( V Q P R D ) má právo společenství přesné požadavky o h l e d n ě
v y m e z e n í výrobní oblasti, stanovení způsobu pěstování a zpracování vinné révy a vaz­
by mezi p ů v o d e m výrobku a kvalitami, j e ž se váží k d a n é oblasti. U k a ž d é h o národní­
ho o z n a č e n í původu musí státy upřesnit, doplnit a posílit tyto normy. Z p ů s o b y plnění
a vybavení štítkem musí o d p o v í d a t j i s t ý m p o ž a d a v k ů m k o m u n i t á r n í h o práva (např.
musí obsahovat některé p o v i n n é informace) a n e s m í u spotřebitele vyvolávat m y l n é
informace týkající se p ů v o d u a jakosti výrobku.
Vína zahrnutá do d r u h é skupiny mohou obsahovat z e m ě p i s n é označení jen s pod­
m í n k o u , že pocházejí opravdu z v y z n a č e n é oblasti ( n e j m é n ě z 85 %) a z k o n k r é t n í h o
druhu révy.
Z á v ě r e m bych chtěla poznamenat, že komunitami ustanovení c h r á n ě n é h o o z n a č e ­
ní p ů v o d u a údaje o původu mohou být uplatňována na výrobky pocházející ze třetích
států, jakmile zainteresovaný stát předloží odpovídající záruky zadávacích a kontrol­
ních p o d m í n e k a projeví vzájemnou reciprocitu vůči v ý r o b k ů m pocházejícím ze člen­
ských států E v r o p s k é h o společenství.
87
M e z i n á r o d n í právní revue
číslo 3/2001
Vocabulaire „ a p p e l l a t i o n s ď o r i g i n e et indications de provenance"
Slovníček označení původu a údajů o původu
appellation f.
appellation ď o r i g i n e
Appellation ď O r i g i n e C o n t r ó l é e ( A O C )
označeni
označení původu
Kontrolované o z n a č e n í p ů v o d u
(značka kvality)
Appellations ď O r i g i n e Protégées ( A O P ) C h r á n ě n é označení p ů v o d u
Appellations ď O r i g i n e Simple
J e d n o d u c h é označení p ů v o d u
druh vinné révy
c é p a g e m.
padělání, padělek
contrefacon f.
dekret
décret m.
d é c r e t de reconnaissance
d é l i v r a n c e f.
přidělovací dekret
udělení, přidělení, v y d á n í , výdej
schválení, souhlas
délivrance de P a g r é m e n t
sortiment o d r ů d
encépagement m.
hnojivo
engrais m.
označení
indication f.
Indications G é o g r a p h i q u e Protégées (IGP) C h r á n ě n ý údaj o p ů v o d u
Údaje o původu
Indications de Provenance
N á r o d n í úřad pro o z n a č e n í p ů v o d u
Institut National des Appellations
ď O r i g i n e (INAO)
n e o p r á v n ě n é užívání
usurpation ť.
metoda výroby vína
vigniťication ť.
V y m e z e n á vína vyšší kvality
Vinš D é l i m i t é s de Qualité
Supérieure ( V D Q S )
88