NOVA EXOTA

Návštěva u chovatele 
| str. 25 | EXOTA 7–8/2013 |
letky, takže potom začala poletovat po voliéře.
Mezi vánočními svátky jsem oba ptáky prodal
jednomu chovateli.
Kdy jste ten pár dal znovu dohromady?
Oddělené jsem je měl tři měsíce, potom
jsem si říkal, že je dám znovu k sobě, protože
spolu neustále komunikovali přes pletivo,
volali se. Jakmile samec zaslechl, že si samice
pro sebe něco povídá, vyřvával ve voliéře.
Nejdřív jsem je dal do sousedních voliér, kde
byli vedle sebe měsíc a dělilo je dvojité pletivo.
Na noc jsem je zavíral do zázemí, ale jakmile jsem ráno otevřel okna do výletu, hned
vylétli na bidlo, začali štěbetat a šli na pletivo
k sobě. Tak jsem se rozhodl dát je dohromady
– hned si probírali vzájemně peří, prostě láska
veliká…
Pak jsme asi v polovině roku navštívili
Lubomíra Palkoviče, ke kterému jsme si jeli
pro smíšenou voliéru kabot, sojkovců a drozdů, a viděli jsme u něj nestory kea. To byl
takový pomyslný poslední hřebíček do rakve
pro inky. Tam jsem se definitivně rozhodl,
že půjdou pryč. A protože Lubomír Palkovič
potřeboval, abych si mladé nestory odebral
do konce září, pustil jsem se do úpravy voliér
a začal shánět kupce na inky.
 Chovatel Jan Barvík u svého chovného zařízení
Jan Barvík – Kobylí
Od chovatelství coby koníčku se postupně
dostal až ke svému současnému zaměstnání: projektování a výrobě velkých voliér. Jan
Barvík před časem pověsil na hřebík podnikání v kovovýrobě a začal se naplno věnovat
své zálibě: chovu papoušků, měkkožravých
a hmyzožravých ptáků. Do povědomí chovatelské veřejnosti se dostal díky úspěchům
s chovem kakadu inka. Tyto ptáky byste dnes
u něj v chovu ale hledali marně.
Proč jste se rozhodl zbavit kakadu inka,
jejichž odchovy vás tolik proslavily?
Třetí chovný rok mi samec napadl samici
a málem ji zabil. Stalo se to 1. března v osm
hodin večer, zrovna jsme byli s ženou v lázních na Slovensku. Dcera mi volala, že se
z voliéry najednou ozval příšerný řev, samec
držel samici v rohu a napadal ji. Když ji dcery
vytáhly ven, byla celá od krve, půl spodního zobáku měla pryč, utrhané letky a přišla
o jeden článek prstu. Hned jsem volal panu
Slámovi od nás z Kobylí, aby se k nám šel
podívat, zda je ještě životaschopná, nebo ji
bude třeba utratit.
Jak to dopadlo?
Vypadala prý hrozně, ale žila. Když jsme
se o pár dní později vrátili, žrala jen máčený
piškot, nic jiného nedokázala přes zničený
a pohmožděný zobák pozřít. Měla ho uvnitř
celý zničený. Vrátili jsme se v neděli a v pondělí jsem s ní zajel za MVDr. Tukačem do
Brna. Nechal si ji tam a odpoledne mi volal,
že vyčistili, co se dalo, pospravovali zobák
a začali ji krmit sondou. Na veterině zůstala
týden, z toho nejhoršího se dala „dokupy“
a začala už zkoušet žrát měkčí žrádlo, jablko
a další ovoce. Doma jsem jí nasadil máčené
krmivo, mezi které jsem postupně zkoušel
dávat suché, ovoce a piškoty. Postupně se
rozežrala.
Podařilo se jí nějak zachránit poničený
zobák?
Po půl roce se mi zdálo, že už to nevypadá tak hrozně. Ne, že by zobák dorůstal,
ale spravilo se jí peří, takže když seděla na
bidle a měla peřím překrytou dolní čelist,
nebylo ani poznat, že má část zobáku pryč.
Po dvojím přepeření jí také dorostly hlavní
Inky jste tedy po negativní zkušenosti
s agresí samce prodal, kdy jste začal poprvé
uvažovat o nestorech kea? Až při návštěvě
u Lubomíra Palkoviče?
Byl to momentální nápad při oné návštěvě
u něj. Jak popisoval v červnové Nové EXOTĚ,
jeden pár mu odchovává mladé samostatně
a druhý vysedí vejce, ale mláďata nekrmí.
Když jsme je viděli na vlastní oči a viděli podmínky, za jakých je chová, a navíc nám řekl, že
jeden pár začal snášet vejce v únoru při mínus
osmnácti stupních, řekl jsem si, že by to byli
ideální ptáci do prostoru, kde jsem měl inky,
a nebylo tam kryté zázemí se zimovištěm.
Nemuseli bychom vlastně skoro nic měnit.
 Samec trichy orlího
www.novaexota.eu

Návštěva u chovatele
 Samec nestora kea
A jakmile jsme s manželkou viděli čtyři malé
nestory, které Palkovičovi zrovna dokrmovali,
bylo rozhodnuto.
U nestorů se agrese podobná jako u kakaduů nevyskytuje?
Podle Lubomíra Palkoviče není zase až tak
hrozná. Jenom je třeba pohlídat, když máte
dvě samice, aby se ve společné voliéře vzájemně nerušily při hnízdění. Proto svoji velkou
voliéru v hnízdní sezóně přepažuje. Připravil
jsem pro ně něco podobného. Kdykoli můžu
voliéru s nestory rozdělit na tři části. Původně byly průchozí, ale samec odchovaný pod
rodiči začal znervózňovat samici, která si
kvůli tomu začala okusovat peří. Od chvíle,
co jsou odděleni, se to zlepšilo, a ani nekřičí
tolik jako dříve. Nestoři jsou hrozně haštěřiví, pořád něco vymýšlí. Je až neskutečné, co
všechno provádějí. Dal jsem jim i nerezové
misky na krmení, se kterými si stále hrají.
Takže nelitujete toho, že jste vyměnil tak
atraktivního papouška, jakým je kakadu
inka, za barevně chudého nestora keu?
On není barevně zase tak jednotvárný.
Stačí, když roztáhne křídla, a hned hraje
mnoha barvami. Zatím toho nelituji, ale uvidíme, co přinese další období. Jenom vejít
k nim do voliéry je neskutečný zážitek. Nenechají vás na pokoji. Chcete jim něco vyčistit nebo jim napouštíte vodu do koupátek,
ohnete se a už máte jednoho z nich za krkem.
Hned vám začne vytahovat pásek od kalhot,
posledně mi dokonce tahal za trenky. Jakmile
někde položíte lopatku nebo smetáček, hned
je chytnou a snaží se je odnést do své dutiny nebo s nimi vzlétnou a hodí je do vody.
Nestačíte se přitom ani otočit.
Chováte celkem tři nestory. Jak je teď máte
rozdělené po voliérách?
Jednoho samce mám samostatně, je to
teprve dva dny, co jsem mu přehradil voliéru
www.novaexota.eu
| EXOTA 7–8/2013 | str. 26 |
 Pohled do voliéry nestorů kea
a oddělil ho od samice. S tou jsem byl na
vyšetření, zda nemá nějaké problémy, ale
je v pořádku. Nechal jsem u ní dělat krevní
testy, dilataci i rentgen, takže se mi to jeví
na stres. Po přepažení voliéry se ptáci dost
zklidnili, oba samci se neustále nějak hašteřili. Jeden druhému dokonce začal vytrhávat
ocasní pera.
Po nestorech jste se rozhodl pro chov dalších netradičních a vzácných papoušků, trichů orlích.
Ano, teď tomu budou dva roky. Pro trichy
jsem se rozhodl ve chvíli, kdy jsem je viděl
u Čestmíra Drozdka. Bylo to v době, kdy se
mi docela dařilo s inky. Chtěl jsem si u něj
zamluvit mladý pár trichů, protože mě lákají
zajímaví až tajemní ptáci. Na různých místech
jsem se zmínil, že bych měl zájem o trichy,
a dozvěděl jsem se, že jsou k mání u Jaroslava
Horáka. A že má jít dokonce o starší chovuschopné ptáky. Zavolal jsem mu a jel se na ně
podívat. Měl tři páry. Původně jsem si myslel,
že nabízí jen jeden z nich, ale nakonec mi
řekl, že na prodej jsou všichni. Začalo mi vrtat
hlavou, že jeden pár není nic, že bych si měl
vzít aspoň dva. A nakonec to tak i dopadlo.
Takže všechny trichy jste vzal od Horáka
a ne od Drozdka?
Ano, ale podle toho, co jsem vyrozuměl,
byli někteří tito ptáci připraveni pro Drozdka,
jenže tomu se mezitím začaly dařit odchovy, takže další trichy nepotřeboval. Nakonec
jsem je tedy získal já. Dovezl jsem si je po
prázdninách, na podzim. Okamžitě začali
vyvíjet aktivity, jeden pár lezl do boudy, a to
jak do umělé pro ary, tak do přírodní dutiny.
Samec začal z boudy vyhazovat piliny, samice byla také hodně aktivní. Harmonizovali.
Druhý pár sice seděl u sebe, ale do boudy
nelezl, nevyvíjel žádnou aktivitu. Přišla zima
a samice z toho druhého páru, který nevyvíjel aktivitu, přišla do toku. Šla po samci,
který před ní utíkal. Raději jsem ho odchytil
a oddělil je. Celou zimu strávili v samostatných voliérách.
K sobě jste je dal zase až na jaře?
Ano, a viděl jsem u nich snahu krmit se
a dokonce i pářit, ale do boudy zase nelezli.
Oproti tomu první pár byl opět hodně aktivní, takže jsem čekal, že brzy snese první vejce.
První rok jsem považoval za takový zahřívací,
kdy si zvykají na nové prostředí. Přišla druhá
zima. Začátkem února jsem viděl, že samec
jde do toku, ale pořád nebyl nějak agresivní.
Pak jsme jednu neděli dopoledne krmili a já
si říkal, že samici oddělím, protože se snažila
stranit samce a viditelně se ho bála. Ještě než
jsem to stačil udělat, našel jsem ji na zemi
s ránou někde za zátylkem. Viditelné zranění
ale neměla, ani stopa po krvi.
Co jste s ní udělal?
Sípala, tak jsem ji dal do dokrmovací
klece. Motala se tam, nemohla se udržet na
bidle. Nekomunikovala, zavírala oči, byla celá
malátná. Během chvilky jí začal z nozder
a zobáku vytékat sliz s krví. To jsem věděl, že
je zle. Začal jsem obvolávat ordinace veterinářů, jenže v neděli podvečer jsem nemohl
nikoho sehnat. Večer bylo po samici. Na
druhou stranu jsem si ale říkal, že i kdybych
s ní někam jel, bylo by asi pozdě. Zřejmě by jí
to už nepomoho.
Takže jste přišel o jednu z dvou samic
a zbyl vám jeden chovný pár trichů a jeden
lichý samec.
Čtrnáct dní nebo tři týdny nato jsem
u druhého páru čekal, zda snese vejce. Lezli
do dutiny, krmili se. Samec se mi ale nějak
nezdál, měl divný trus. U trichů je zajímavé,
že barva jejich trusu bývá stejná nebo podobná barvě krmiva, které sežerou. Samec ho měl
žlutozelený, takže jsem to nejdříve přisuzoval
vařenému vejci, které jsme jim předtím dali.
Návštěva u chovatele 
| str. 27 | EXOTA 7–8/2013 |
 Chovný pár vousáků senegalských
 Pohled na celoroční chovatelské zařízení
Byl ale takový načepýřený a posedával. Protože byl pátek a o víkendu bych měl zase problém sehnat veterináře, raději jsem ho vzal na
vyšetření za MVDr. Tukačem. Udělali jsme
snímky a zjistili, že má špatný průchod střev,
všechno měl zanešené. Nasadili jsme léčbu,
dával jsem mu injekce a vitamíny.
Ne, problém s trusem se objevil jen u jednoho páru. Dezinfikoval jsem celou voliéru
a snažil se přijít na to, v čem je problém. Stále
dokola jsme řešili, zda to nebylo krmnou
směsí, ale vyráběli jsme ji pořád stejně. Asi
se sešlo víc okolností najednou. Možná bylo
něco špatného právě v té směsi.
Zabralo to?
První den jsem ho musel krmit sondou
do zobáku, protože nežral. Pět nebo šest
dní dostával injekce. Druhý či třetí den ale
už začal žrát a bylo vidět, že se mu i zlepšil
průchod střev, trus byl už normální. Během
dvou týdnů se mi jevil jako naprosto zdravý.
Dal jsem ho tedy k samici, jenže během dalších čtrnácti dnů se totéž projevilo u samice. Znovu jsem jel na veterinu, ale pan
MVDr. Tukač tam nebyl a zastupoval ho pan
MVDr. Taras. Vzal jsem s sebou i veškerou
dokumentaci k léčbě samce, a protože vše
nasvědčovalo tomu, že samice trpí stejným
problémem, aplikovali jsme stejnou léčbu.
Druhá noc ale byla kritická a ráno jsem
našel samici uhynulou. Během půldruhého
měsíce jsem tak přišel o obě samice. Samci
jsou v pohodě, ale kdykoli se u nich objeví
trochu jiná barva trusu, jsem z toho nervózní.
A co do ní dáváte? Papáju?
Základem je papája, pak tam jsou jablka,
hrušky, banány, mrkev, brokolici, celer, rajčata, batáty. Rajčata, celer, mrkev a batáty se
předvaří, aby změkly. Kdybyste trichům dali
tuto zeleninu čerstvou, prošla by jimi, aniž by
z ní cokoli získali. Sem tam jim sice nějakou
čerstvou mrkev hodíme, ale to je spíš pro
zábavu. Jakmile je zelenina povařená, všechno se pomele a smíchá. Ještě jsem přidával
aloe vera. Zjišťoval jsem si, zda se dá zmrazovat, protože celou směs jsme pak sáčkovali po
denních dávkách pro dva páry a zamrazovali
ji. Večer jsme pak vždycky vytáhli jednu krmnou dávku a ona se přes noc rozmrazila. Ráno
jsme ji rozdělili a dali oběma párům. Mimo
směs dále dostávají hrozny, červenou řepu,
melouny, papriku a piškoty.
Čemu ty úhyny přisuzujete?
Druhou samici mám ještě v mrazáku, protože jsem se rozhodl nechat si ji vycpat. Dám
ji ještě na pitvu, abych zjistil přesnou příčinu
úhynu. Pořád zvažujeme, co se pokazilo. Rok
a půl byli ptáci bez problémů. Směs pro ně
jsme dělali stále stejně. Pořád mi ale vrtá hlavou, co mohlo být špatně. Byla dlouhá zima,
vlhčí, klima nebylo ideální. U krmné směsi
nikdy nevidíte do všeho ovoce nebo zeleniny,
mohlo tam být něco špatného.
A druhý pár neměl žádné takové problémy?
To je docela komplikovaná procedura.
Však příprava takové směsi do zásoby
bývala vždycky celodenní procedurou. Vyráběli jsme ji vždycky na měsíc a půl dopředu.
Půldruhého roku jsme to tak praktikovali bez
jakýchkoli problémů, ale po tom úhynu jsem
zjistil od dalších chovatelů trichů u nás, Čestmíra Drozdka a Lubomíra Horňanského, že
papáju není dobré rozmrazovat a potom zase
zamrazit. Takže těžko říct, co bylo příčinou
úhynu druhé samice, zda papája nebo třeba
nahnilé jablko.
Jak tu směs zpracováváte, melete ji na
úplnou šťávu?
Většinou jsme ji mleli v mlýnku na maso
na úplně jemné části. Vzniká tak pastovitá
hmota, v níž jsou občas i drobné kousky
ovoce. Tu jsme potom zamrazovali. Dnes
už vím, že by se papája neměla rozmrazovat
a potom zase zamrazovat, takže směs připravujeme denně čerstvou. Dřív mi to ale
nikdo neřekl. Zvlášť u takových ptáků, jako
jsou trichové. Mně je líto každého uhynulého
ptáka, a tak si myslím, že by si chovatelé měli
předávat své zkušenosti, i ty negativní.
Co teď budete dělat s těmi dvěma samci
trichů, kteří vám zbyli? Dopárujete je nebo
jednoho vyměníte za samici?
Kdybych si počkal na nové odchovy,
pořídil mladou samici a dal ji k šesti nebo
sedmiletému samci, asi by to nedopadlo
dobře. Bylo by jen otázkou času, kdy by
samec došel do toku a brzy by bylo po
samici. Starší samici teď nikde neseženete,
je jich málo a je po nich obrovská poptávka
po celé Evropě. Samců je dost. Prostoru
nemám tolik, abych si mohl dovolit držet tři
nebo čtyři roky mladou samici zvlášť, než
dospěje do věku, kdy ji budu moci připustit
ke staršímu samci. Byl by to běh na dlouhou
trať. Samotné samce prodat nemůžu, teď
jsou v podstatě neprodejní, a když už, pak
jedině pod cenou. Když už jsem dal peníze
do dvou párů, nechci se toho torza, co mi
zbylo, zbavovat pod cenou.
Co tedy uděláte? Necháte si je?
To je otázka: buď sestavím nové páry
a tyto ptáky dám k někomu, kdo má rezervní prostory ve voliérách… Jenže stát se
může cokoli, i se samci. Proto upřednostňuji
možnost sehnat mladé páry a tyto starší
samce potom prodat. Čekám, jak to dopadne s odchovy trichů u českých chovatelů.
Teď je to ale s těmito papoušky u nás dost
špatné, Čestmíru Drozdkovi zůstal jeden
chovný pár a dva samci. Vím ale, že u Lubomíra Horňanského jeden pár snesl vejce, tak
uvidíme.
www.novaexota.eu

Návštěva u chovatele
| EXOTA 7–8/2013 | str. 28 |
 Ručně dokrmovaný žako a amazoňan žlutokrký
Zbylé dva samce držíte zvlášť nebo je chováte pohromadě?
Každého mám zvlášť, protože nevím, co
by dělali, kdybych je dal k sobě. Ale zabírají
mi tak dvě větší voliéry, tak co s nimi?
S chovem vám hodně pomáhá manželka.
Baví ji chovatelství?
Dokrmuje se mnou mláďata a krmí i celý
chov. Střídáme se, když je třeba některá mláďata dokrmovat přes noc, takže jednu noc
krmím já a druhou ona. Když jsem pracovně
celý den pryč, stará se o všechno sama. To
znamená i denně dělat čerstvou směs pro
trichy.
Jak dlouho vám trvá příprava krmiva pro
všechny ptáky? Máte dost různorodý chov, od
běžných papoušků přes trichy a nestory kea
po měkkožravé ptáky. Musíte chystat tři nebo
čtyři druhy krmení…
Ráno začínáme okolo půl sedmé s přípravou, která zabere asi hodinu. Žena se mezitím
 Vnitřní zařízení určené pro vousáky
stihne nasnídat. Krmíme nejdřív v suterénu
našeho rodinného domu, kde máme klece
s amazónky a je tam také místnost, v níž
chováme šváby a červy. Ty si doplníme do
přepravky a pak je přenášíme společně s miskami s ovocem pro různé druhy ptáků do dalších voliér. Pro každý druh se krmivo připravuje jinak, třeba vousáci a další měkkožraví
ptáci mají ovoce nakrájené jemněji, na kostky
ani ne centimetr velké. Trichám děláme zvlášť
jejich směs, nestorům se dávají už větší kousky ovoce. Papouškům dáváme každý den
něco jiného: jeden den máčené a vaječnou
směs nebo klásky z mrazáku. S krmením
končíme okolo desáté hodiny dopoledne.
A mezitím ještě dokrmujeme mláďata.
Jak jste přišel na chov měkkožravých
ptáků? Původně jste choval jen papoušky.
Vždycky se mi líbily druhy, které jsou
nějak zajímavé a něčím výjimečné. Chtěl jsem
mít smíšenou voliéru a přemýšlel jsem, co
do ní dát. Zkoušel jsem třeba turaka fialová,
majny Rotschildovy a toka rudozobá. Začala
sezóna a majny i tokové začali tokat. Majny
si udělaly hnízdo v dutině, měly tam vejce,
ale tokové začali zazdívat dutiny a zazdili i tu
jejich. Toky jsem tedy musel rychle odchytit
a umístit zvlášť, ale i tak majny svoje první
hnízdo opustily. Takhle jsem přišel o jejich
vůbec první hnízdění u mě.
Turaka jste u nich nechal?
Ano, u turaků jsem trefil na dobrý pár,
dal by se přirovnat ke slepicím: snášel po
dvou vejcích a všechna byla plná. Začali se mi
dobře množit. Majny měly první rok mladé,
ale když jsem se chystal druhý rok na kroužkování, najednou vidím, že mláďata zmizela.
V tu dobu byly majny stále ještě ve společné
voliéře s turaky. Přičítám ten neúspěch tomu,
že majny neměly dost klidu, že je turaka rušila. Proto jsem je nakonec také oddělil.
Nemělo to na turaky a jejich odchovy
negativní vliv, že jste jim změnil prostředí?
Kdepak, množili se a množili. Samec byl
dost agresivní, tak jsem je nechával hnízdit,
aby byl klid. Jenže co s tolika mladými?
Turako je krásný pták, na sluníčku mu barvy
jen hrají, ale poptávka po něm ustala a já
měl najednou ve dvou třech voliérách jenom
samé turaky. Luboš Palkovič mi říkal, co by
za to druzí dali, kdyby jim takto hnízdili.
To je sice hezké, ale nakonec jsem musel jít
pod cenu, abych se jich zbavil. Prodal jsem
i hnízdní pár jednomu chovateli z Polska,
který si ke mně jezdí pro hmyzožravé ptáky.
Turaky jsem dal úplně pryč.
A jak to dopadlo s toky rudozobými?
Podobně. Je to nádherný pták, klidně vám
třeba zobe červy z ruky, samice se zazdívá do
dutiny a pak vám z ní vyletí třeba pět mláďat. Ale potom přijde tentýž problém jako
s turaky: komu ty odchovy udat? Cena toků
rudozobých už není zase tak vysoká, ve finále
www.novaexota.eu
Návštěva u chovatele 
| str. 29 | EXOTA 7–8/2013 |
 Vzácně chovaný ťuhýk stračí
se mláďata prodávala za čtyři a půl nebo čtyři
tisíce korun. A chovejte je, když samec chce
hnízdit dvakrát do roka, a když nemůže, je
agresivní a napadá mladé samce z předchozího hnízdění! Takže se mi v další voliéře začali
hromadit mladí tokové. Řekl jsem si, že na to
musím jít jinak. Pořizovat si ptáky, kteří se mi
líbí, jsou zajímaví, ale také aby byla poptávka
po mladých.
V jedné z voliér jste nám ukazoval ťuhýky
stračí, které jste si dovezl z burzy v Nitře, kde
je nabízel maďarský chovatel jako úplný unikát. O těch jste asi taky nevěděl, jakou mají
minulost. Nebál jste se rizika?
Nové ptáky vždycky dávám zvlášť
a pohlídám si, jak se chovají, jaký mají
trus, zda normálně žerou. Testy, třeba na
PBFD, si ale u měkkožravých a hmyzožravých druhů nedělám, to spíš u amazoňanů
a dalších papoušků, kde je riziko nákazy
touto nemocí vysoké. Karanténu si dělám
čtrnáct dnů až tři týdny, delší podle mě není
u těchto ptáků potřeba. Potom je pustím do
chovné voliéry.
S jednou smíšenou voliérou vám to nevyšlo, ale teď máte další, kde máte drozdy, satiry
Cabottovy a další ptáky. Na tuhle sestavu jste
přišel sám?
Po zrušení původní smíšené voliéry s turaky, toky a majnami (ty jediné jsem si nechal)
jsem zvažoval něco nového. Chtěl jsem, aby
to byly druhy, které by mohly být celoročně
venku, aby se jim nemuselo topit. V článcích
od Lubomíra Palkoviče jsem se dočetl, kteří
ptáci mohou být spolu a vydrží přes zimu,
a nakonec jsem za ním zajel. Zrovna potřeboval uvolnit jednu celou smíšenou voliéru,
ptáci v ní byli na sebe zvyklí a až na sojkovce
všichni hnízdili. Vzal jsem si je tedy všechny
a chci k nim ještě doplnit timálie čínské.
Tentokrát nedošlo k nějakým šarvátkám?
 Prakticky řešené krmné pulty
Trochu jsem se bál, aby kabot, až přijde
do toku, nešel po ostatních. Bylo to ale úplně
v pohodě. Teď probíhal dvojí tok, u cabotů
sice byla čistá vejce, ale tomu nepřikládám
důležitost, protože to je první rok po změně
prostředí. Letos se u mě ještě musí aklimatizovat. Jinak ale drozdi klidně sedí vedle
kabota, žerou spolu, cupitají po zemi jako
potkani až k jejich misce. Smíšená voliéra mi
přijde hezčí, snažím se všechno sladit, aby to
mělo ucelený ráz.
A daří se i s odchovy?
V rámci možností. Úspěchy přicházejí ve
vlnách, jsou roky, kdy se daří a kdy ne. Třeba
před třemi lety byl neuvěřitelně úspěšný rok,
kdy mi hnízdilo úplně všechno, včetně inků.
Od těch jsem měl šest mladých. Poslední dobou mi ale připadá, že vlivem počasí
a změnou klimatu se chovu tolik nedaří.
Slýchám to i od jiných chovatelů, že letošní
sezóna nebude dobrá. Na druhou stranu –
děláme to pro radost. Na co by nám byly plné
klece mladých a každý rok stejně úspěšný,
kdyby nebylo komu prodat odchovy? Své
dělá i ekonomická krize, koupěschopnost
lidí klesá. Takže je možná i dobře, že se teď
tolik nedaří. Třeba u žaků jsem měl tři vejce
a vylíhlo se z nich jen jediné mládě.
Žaky máte z odchytu, o těch mnoho chovatelů říká, že to jsou velmi stresoví ptáci,
kteří nesnesou jakékoli změny. Jaké s nimi
máte zkušenosti?
První pár mám od roku 1996 a k jeho
kleci jsem se nemohl ani přiblížit. Bral jsem je
z farmy v Uničově, aniž bych znal jejich přesné stáří. Měli ale už vybarvené oči. Ze začátku
u mě žrali jen slunečnici. Jakmile jsem jim
dal něco jiného, barevnějšího, jeden den třeba
vůbec nežrali. Postupně jsem je ale navykal
a dnes už berou všechno, včetně barevných
granulí Zupreem, ovoce a piškotů. Na ty jsem
navykl všechny své ptáky, protože piškot je
ideální krmivo, na které se dá nakapat nějaký
vitamín nebo aloe vera. Kapat je do vody by
bylo problematické, protože kolik byste toho
tam musel dát, aby z toho ptáci vůbec něco
měli?
Za jak dlouho vám ti odchytoví žaci
zahnízdili?
Prvních vajec jsem se dočkal v roce 2003,
tedy šest let poté, co jsem si je pořídil. Byla
čistá. Už jsem byl rozhodnut, že se toho páru
zbavím, protože nevyvíjel žádnou činnost
a do boudy ptáci chodili jenom proto, že
se báli. Ale jako kdyby to vytušili, od roku
2004 začali mít ve vejcích zárodky a v roce
2005 jsem odchoval první mladé. Zkoušel
jsem, zda rodiče budou krmit, ale nakonec
jsem musel mladé odebrat, protože hnízdění probíhalo ještě v původních venkovních
voliérách bez záletů a bylo poměrně dost
teplo. Na mláďatech bylo vidět, že jim to
nesvědčilo a že strádala. I když byla bouda
pod přístřeškem a vlhčil jsem ji, tak to
nepomáhalo. Proto jsem je vzal na ruční
dokrmení.
Teď už vnitřní zázemí k voliérám máte,
přesto v budkách vlhčíte. Proč?
Za ty roky jsem zjistil, že to je nutnost.
Poslední týden před líhnutím vždycky navečer otevřu boudu, vezmu rozprašovač na
vodu a opatrně popráším vnitřek. Samice
vždycky trošku odstoupí do rohu, pak klidně
orosím i vajíčka. Od té doby se mi všechna
plná vejce vylíhla. Dřív jsem míval problém,
že mláďata třeba naťukla skořápku, ale protože samice vejce nenavlhčila, nedokázala se
vyklubat. To třeba u inků samice sama lezla
do vody, nechávala si nasáknout peří a pak
šla na hnízdo. Žakové to ale takhle nedělají,
tam tu vlhkost musím zajistit já. Když jsou
hodně velká horka, ve vnitřních prostorách
se velmi těžko udržuje vlhkost alespoň na 50
nebo 60 %.
www.novaexota.eu

Návštěva u chovatele
| EXOTA 7–8/2013 | str. 30 |
 V suterénu rodinného domu jsou
chováni amazónci
 Sestava určená na chov amazónků
Změnilo se nějak chování odchytových
žaků za ta léta, co je chováte?
Příliš ne. Ve venkovní voliéře je vidíme jenom ve chvíli, kdy je klid. Když
jim dám do výletu nové bidlo, trvá jim
třeba týden, než se odváží ven. Někdy
jim „pomůžu“ tím, že jdu potichu do
zázemí a naženu je ven. Nestihnou si mě
všimnout a skočit do budky, takže jim
nic jiného nezbude. Jinak by jim to trvalo
týden nebo dva, než by se osmělili. Ale
zdá se mi, že postupem času jim to osmělování už netrvá tak dlouho.
Jejich mláďata už tak bázlivá nejsou?
Kdepak. Většina mladých žaků jde do
rodin jako domácí mazlíčci. Ale když vím,
že nějaké mládě má jít do chovu, moc
se s ním nemazlím. Když je odchovávané
uměle, prostě ho jen nakrmím a jde zpátky
do inkubátoru. Zkoušel jsem je nechávat
i pod rodiči, ale nikdy to nedopadlo dobře.
Třeba jsme na víkend odjeli pryč a po návratu jsme zjistili, že jedno mládě je už tuhé
a druhé zesláblé. Rodiče je postupně po dni
přestali krmit. To druhé mládě se mi nakonec podařilo zachránit, ale už to neriskuji.
Nevím, v čem je problém: rodiče mají všeho
dostatek, ale mláďata krmí jen pár dní a pak
přestanou. Nejdéle jim to vydrželo patnáct
dní. Po odebrání mláďat třeba do měsíce
nasednou na další snůšku.
Jaký druh ptáků vás láká teď? Chystáte se
pořídit něco nového?
Líbí se mi arassariové, nejsou to zase tak
velcí ptáci. Hezcí by byli i zoborožci, ale na
ty jsou třeba velké prostory, které nemám.
Člověk nemůže mít všechno. Navíc, když
slyším od Čestmíra Drozdka, co to všechno
za rok sežere…
www.novaexota.eu
Říkal jste, že si sám chováte i červy a další
živé krmivo pro hmyzožravé ptáky. Co všechno?
Chováme si šváby, ti se množí docela
dobře. Zofobasy jsem ze začátku bral, kde se
dalo. Přes různé zásilkové služby, ale často
se stávalo, že je neměli, a pak jsem to řešil
narychlo přes různé zverimexy, kde to bylo
hrozně drahé. Nakonec se mi podařilo dostat
k jednomu pánovi z brněnského výstaviště,
který si za litr zofobasů účtuje 150 Kč. To je
za hubičku v porovnání s tím, že dřív jsem
za stejné množství platil i 400 Kč. Takhle
stačí jen zavolat a mám to u něj nachystané.
Zofobasy bychom mohli odchovávat i přímo
u nás doma, ale je to příliš pracné a zabíralo
by to další čas. Kvůli ťuhýkům stračím, kteří
nežerou granule T16, ale spíše živočišnou
stravu, jsem si ještě pořídil dvě chová hnízda
myší. Ty si tedy chováme taky sami.
Moučnými červy nekrmíte?
Přes sezónu jenom okrajově. Mimo ni
vůbec ne, jen zofobasy. Ale taky jen trochu.
Dáváte jim je celé nebo je nějak stříháte?
Celé, ptáci si s nimi pohrají nebo je celé
spolknou. Kolikrát je vidět, jak to ptáka škrábe v krku, když červa před polknutím nezabije. Většinou s ním ale nejdřív ťuknou, takže
ho nepolykají živého. Ťuhýci jim trhají hlavy.
Dělají to tak i u švábů a pak je vidět, jak ze
zbylého tělíčka vytahují vnitřnosti.
A čím krmíte nestory kea?
Keové jsou takoví „bordeláři“. Žerou
všechno, každý den dostávají nakrájenou
směs ovoce: banány, jablka, hrušky, hrozny… Dále granule H16 pro zoborožce, směs
zrní pro velké papoušky, piškoty. Dominantní
samec je schopen pochytat dva nebo tři piš-
koty najednou. Keové si všechno máčí do
vody. Většinu krmiva si roznesou a rozháží
a pak ho přes den dojídají. Ve voliérách mají
koupátka a v nich je třeba skoro každý druhý
den měnit vodu, protože ji za jediný den
dokážou celou zaneřádit. Hází tam úplně
všechno – klacky, zkrátka kdeco a pak to zase
vybírají. Jinak jim ale dáváme i půlené vlašské
ořechy a maso.
Maso?
Ano, a potvrdilo se nám to, co se o nestorech píše v článcích z Nového Zélandu, jak
ovcím vytrhávají z hřbetu tukové polštáře.
Pro ně je to opravdová pastva, chutná jim
hovězí maso. Máme tu prodejnu z porážky
a vybíráme jim jen to nejtučnější maso. Libovější keové ani nežerou. Maso jim pak vaříme
a oni si vyberou jen to tučné.
Syrové jim asi nedáváte kvůli hygieně, že?
To opravdu ne. Nedávno jsem si ale u keů
nechal dělat testy, zda nemají problémy s játry,
protože jak si všechno žrádlo házejí na zem
a válí ho tam, ani bych se nedivil. Ale asi jsou
hodně odolní, protože všechno bylo v pohodě. I v trusu nebyl žádný problém. Jsou otrlí.
Od chovatelství jste se postupně dostal
k výrobě voliér na zakázku. Jak vás to napadlo?
Podnikal jsem ve strojírenství, takže vztah
k železu mám od vyučení obráběčem kovů.
V oboru jsem začal podnikat od roku 1993.
V roce 1999 jsem koupil bývalý Teramex ve
Velkých Pavlovicích, který vyráběl linky do
pivovarů, velké dopravníky, paletizace a vše
okolo toho. Jenže v roce 2001 po útoku na
Dvojčata přišla krize, v největším boomu klesl
kurz eura z 34 na 28 korun a to nám srazilo
cenu zakázek nasmlouvaných na rok dopře-
Návštěva u chovatele 
| str. 31 | EXOTA 7–8/2013 |
du. To byla první rána, takže jsem se v roce
2002 firmy se 125 zaměstnanci zbavil. Pak
jsem znovu začal v menším měřítku s firmou,
která měla 35 zaměstnanců, ale v roce 2008
přišla ekonomická krize a objem zakázek
klesl na polovinu. Dvě firmy, s nimiž jsem
spolupracoval, se vytunelovaly a hodily do
konkurzu. Přišel jsem o nějaké peníze a řekl
jsem si dost. Už mě to nebavilo, podnikání
mě ubíjelo.
Tak jste se dal na stavění voliér?
Přemýšlel jsem, co dál. Poslední rok,
kdy jsem ještě podnikal, jsem si sám pro
sebe vyráběl různé klícky. Viděl je Jiří Šustr
a zeptal se mě, zda bych mu nevyrobil velké
voliéry. To byl takový první impuls. Dělal
jsem to spíš ze známosti za minimální peníze.
Bylo to tak zajímavé a členité, že jsem si řekl,
proč to nedělat i nadále. Firmu jsem prodal,
mám teď dva brigádníky a ti mi pomáhají
právě s voliérami. Vytvořil jsem si internetové
stránky, ale stále mě trápila myšlenka, jestli
mě to uživí.
A uživíte se?
Zatím ano. Chovatelství se věnuji jako
koníčku, z něhož se stal kůň. Díky stavbě voliér na zakázku se dostanu tam, kam bych se
třeba jinak nepodíval. Dřív jsem neměl tolik
času, abych objížděl chovatele a komunikoval
s nimi. Hrál jsem si spíš na svém písečku.
Znechucení z podnikání mě donutilo dělat si
v klidu voliéry a věnovat se tomuto koníčku.
Příliš mnoho lidí u nás ani na Slovensku se
profesně stavbám voliér nevěnuje, tak se snažím, abych se za svoji práci nemusel stydět.
Chci to dělat kvalitně a přenést sem to, co
vídám při cestách za chovateli v zahraničí,
v Holandsku, Německu a Rakousku.
Máte na mysli něco konkrétního?
Třeba hliníkové konstrukce voliér. U nás
je pořád obava z toho, že tento materiál
nic nevydrží, že se rozpadne. V zahraničí
mají v takových voliérách ary a další velké
a destruktivní ptáky. Nebo se setkávám
s otázkami, zda nejsou dvacítkové profily
slabé. Venku je to bez problémů. Používá se
pletivo s oky 19 x 19 mm a drátem o tloušťce
2,05 mm a chová se v tom úplně všechno.
Byl jsem teď na Slovensku u pana Imriška,
ten měl pletivo o síle drátu 3 mm a oky 50 x
25 mm, a ara mu za to chytne a začne to mačkat. U menších ok 19 x 19 mm nemá šanci,
nedostane se tam zobákem a nemůže zapáčit.
Zdeněk Špalek má všechny své voliéry z takto
malých ok.
No, nesmí se to dělat z čínského pletiva.
Bohužel, u nás jdou všichni chovatelé hlavně
po ceně. Někteří mi třeba po nacenění voliér
řekli, že to je drahé. Snažím se teď zaměřovat
spíš na větší voliéry a celky. Odmítám ale
používat čínské pletivo. Zkoušel jsem ho jednou vzít od jednoho dodavatele z Liberecka,
ptal jsem se na rozdíl. Říkali mi, že toho
prodávají mraky a že si můžu vzít jednu roli
na zkoušku. Bylo to první a také poslední
balení, které jsem vyzkoušel! Aniž bych ho
rozbalil, bylo vidět, že jde o problematické
pletivo s křivými oky. Když jsme ho rozbalili,
někde chyběly dráty, zinek byl pórovitý, takže
ho ptáci mohli polknout a otrávit se. Takové
pletivo bych se bál dát i ke slepicím.
Taková pletiva tedy neberete.
Hned jsem ho zavrhl. Když mě někdo
přesvědčuje, abych mu navrhl cenu s čínským
pletivem, ptám se, co tam chce chovat. Zda
andulky, protože pro ty by to možná ještě
bylo dobré. I tak bych se bál, že uhynou.
Navíc se s takovým materiálem hrozně špatně pracuje. Na takové pletivo bych nemohl
dát žádnou záruku. Nedej bože, že by někdo
chtěl v takových voliérách chovat amazoňany
nebo ary! Takové zakázky v žádném případě
neberu, protože bych sám nesl odpovědnost
za výsledek. Navíc bych si tím mohl poškodit
jméno, protože zákazník, který by si nechal
udělat voliéry z čínského pletiva a ty se mu
pak začaly rozpadat, by nikde neříkal, že si ten
materiál přímo vyžádal. Bylo by to na mně.
U stavby voliér se tedy nevyplatí hledět
jen na cenu.
Rozhodně ne. Zaměřuji se hlavně na kvalitu a snažím se být rychlý. Cena samozřejmě
také hraje určitou roli. Už to máme vychytané, chystám se ještě pořídit rovnačku na pletivo, takže ho budeme rovnat přes válce a ne
pestrý
ptačí svět
74. propagační výstava
exotického ptactva
Botanická zahrada
Na Slupi 16, Praha 2
16. 8. – 1. 9.
2013
16. – 31. 9. od 10:00 do 18:00 hod
1. 9. od 10:00 do 15:00 hod
více na www.kpep.cz
Kromě arů hyacintových a zelených, tam
má sice takto malá oka, ale širší drát.
www.novaexota.eu

Návštěva u chovatele
složitě přes stoly. Ladím i takové detaily, že
řezané pletivo ještě zinkuji, protože jinak by
stačil jeden větší déšť a začalo by to v řezu reznout. To by bylo špatné a nechci si to dovolit.
Tak to asi máte naučené z té strojařiny,
kvalitu zpracování.
Po zkušenostech z minulosti si také jezdím
sám zaměřovat zázemí, ke kterému se mají
stavět výlety. Zákazníci mi sice posílají míry,
s těmito údaji ale už nepracuji. Klidně si tam
zajedu přes celou republiku a změřím si to.
Sám si to namaluji, aby se dala vyrobit kostra
a všechno sedělo. Jinak by se mohlo stát, že
přijedu s pletivem, zedníci udělají zázemí
a základy jinak a nesedne mi to. U jednoho
člověka jsme byli zaměřovat ještě před dokončením záletů a také bych to už nikdy neudělal.
Zaměřovat tedy až potom, co je všechno
hotové – včetně základů a patek pro pletivo?
Ano, protože to bývá problém. Stalo se
nám to i s výletovými okénky. Jeden zákazník
si je naporoučel v určité velikosti, udělali jsme
je a pak zjistili, že nad tou voliérou nemá
prostor, abychom tam dali vedení. Chybělo
deset centimetrů. Když si to přijedete zaměřit
sám, takových chyb se vyvarujete. Zákazník
mi třeba říká, že všechny výlety jsou stejné.
A pak si to změřím a všechno je jinak. Vůbec
nejhorší je, když někdo chce ušetřit a udělá si
u výletů obrubníky široké třeba jen pět centimetrů. A jak na to pak máme přidělat kostru,
když to zedníkům „ujede“? Na tak malou
plochu se nevejde.
A jaké jsou ideální šířky obrubníků u venkovních výletů?
80 nebo 100 mm. Když tedy nedáváte
ztracené bednění. Ale to byste tam musel být
se zedníky a všechno si raději hlídat.
 Chovný pár amazónků tmavých
www.novaexota.eu
| EXOTA 7–8/2013 | str. 32 |
Pojďme zpátky k ptákům. Viděli jsme, že
některé papoušky v chovu máte ochočené.
Jak se stavíte k ručně odchovaným ptákům?
Třeba nestory kea máte právě ručně dokrmené.
Zjistil jsem, že bych už nechtěl ručně
dokrmenou samici. Sháním si už jenom ptáky
odchované přirozeně pod rodiči. Konkrétně
u nestorů kea je dobré, když jsou chováni ve
velké skupině a nejlépe přes hnízdní období.
Myslím si, že vzájemně pochytávají jeden od
druhého, jak se mají chovat. Samec, který
byl odchován pod rodiči, se ve všem chová
úplně jinak. Ručně dokrmení ptáci jsou takoví „umrčení“! Proto se při dokrmování s nimi
nesmí chovatel příliš hrát! Tedy u ptáků, kteří
pak jdou do chovu, nikoli u těch, co jsou
určeni jako domácí mazlíčci do rodin.
Existuje nějaký papoušek, který je při
dokrmování hodně kontaktní, ale v dospělosti
ho to přejde? Kde tedy nehrozí to, že ho chovatel příliš vymazlí?
Papoušek chocholatý. U něj první hnízdo
odebírám a mláďata dokrmuji ručně a druhé
jim nechávám. Mláďata se chovají jako ochočení potkani, jsou hrozně komunikativní,
pořád lezou za krk, předbíhají při krmení
(když krmím, mám vždycky větší skupinu
mláďat pohromadě, aby se socializovala).
Úplně se to změní ve chvíli, kdy je vypustím
s dalšími mladými do proletové voliéry. Tam
už je skoro nechytíte. Jsou ostražitá a straní se
lidí. Záleží tedy na druhu ptáka.
Papoušci chocholatí nebývají zase tak
často chováni a už vůbec ne odchováváni. Jak
se vám podařilo, že u nich míváte pravidelně
úspěch?
U papoušků chocholatých je škoda, že
spadají pod CITES I. Na druhou stranu je jich
u nás už poměrně dost a daří se je i odchovávat, ale pořád ještě to není přiliš časté. Můj
pár je od Waldmana z Německa. Bral jsem
ho, když ptákům byly čtyři nebo pět let.
Vybíral jsem si je v době, kdy měli v budce
pět mladých. Zamluvil jsem si je a dovezl si
dva chovné páry a dva mladé páry složené
z nepříbuzných mláďat. Podělili jsme se o ně
s ještě jedním českým chovatelem. Já jsem
pak ty jedny mladé ptáky prodal dál a jejich
nový majitel od nich už také odchoval mladé.
Můj chovný pár hned druhý rok nasedl, první
hnízdo jsme mu odebrali a druhé nechali.
Jenže je to u nich stejné jako u amazoňanů
vínorudých: jde o ptáky, jejichž cena neustále
klesá, ale stále ještě existuje fakt, že patří do
CITES I a je tam povinná registrace.
O papoušcích chocholatých se říká, že
mají blízko ke kakarikům. Je to pravda, chovají se tak?
Ano, je to pravda. Stejně jako kakarikové jsou tito papoušci hodně živí, neustále
poskakují a jsou rychlí. Podobně se chovají
i amazoňani vějířoví. Když je dokrmujete
a nijak moc si s nimi nevyhráváte, lezou vám
za krk a po těle, až je to protivné. Na rozdíl
od papoušků chocholatých ale amazoňanům
vějířovým toto chování zůstává i poté, co je
dáte do proletové voliéry.
Jsou papoušci chocholatí nároční na
krmení? Když se začali dovážet do České
republiky, hodně hynuli. Potřebují třeba větší
teplo?
V ubikaci, kde je držím, se snažím
v zimě udržovat teplotu okolo 12 °C. Nedá
se tedy říct, že by mrzli, navíc jsou ve
stejném zázemí jako ptáci, kteří potřebují
teplo víc než oni. Třeba zmínění amazoňani
vějířoví, ale i oni v pohodě zvládají těch 12
°C. Když jsou hodně velké mrazy, může
teplota v zázemí klesnout na 10 stupňů.
Jinak co se týká krmiva pro papoušky chocholaté, žerou všechno. Dávám jim směs,
kterou jsem měl pro inky, kde nebylo moc
slunečnice. Teď jim dáváme směs pro velké
papoušky a různě to kombinujeme. Dostávají i máčené krmivo, ovoce, zeleninu,
piškoty. Ty berou všichni naši ptáci kromě
amazónků červenohlavých. Jak jsem už
říkal, piškoty jsou vynikajícím prostředkem, jak papouškům podat různé vitamíny.
A jaké jim dáváte? Klasiku, Vitamix,
Roborany nebo něco jiného?
Poslední roky, co máme trichy, dáváme
aloe vera, což je dobré na přepeření. Půldruhého měsíce až dva měsíce podávám
Imunoglukan, který je hlavně na posílení
imunity. Aquamid jen občas, od toho jsem
Návštěva u chovatele 
| str. 33 | EXOTA 7–8/2013 |
 Posezení u voliér s nestory a měkkožravými ptáky
skoro ustoupil, protože ptáci od nás dostávají
všechno v čerstvém ovoci a zelenině.
A dáváte jim do vody nějaké minerály,
třeba kalcium?
Dával jsem ho žakům a dříve i eklektům,
když jsem je ještě měl. Teď už ne. Jedna samice eklekta, když snášela vejce, měla problémy
se udržet na nohou. Dával jsem jí tedy Kalcium a Chloratum. Jinak ale dáváme přednost
vitamínům na přírodní bázi. U aloe vera ode
mě chtěl dodavatel zpětnou informaci, zda
se kondice ptáků zlepšila nebo ne. Nedokážu
to říct. Rozhodně se nezhoršila, ale abych to
mohl objektivně posoudit, musel bych aloe
vera na dva roky vysadit a čekat, zda se stav
ptáků zhorší. A to nechci riskovat.
Máte u papoušků rozdělené, v jakém
poměru podáváte ovoce a další krmivo? Je to
půl na půl nebo dvacet na osmdesát? A nakličujete třeba?
Někdo dává v sezóně každý den máčené
krmivo, my to tak neděláme. Střídáme to.
Jeden den dáváme máčené, ale necedíme ho
a necháme 24 hodin ve vodě, pouze ho odpoledne nebo večer namočíme a ráno zkrmíme.
Propláchnu ho a dám ptákům. Druhý den jim
dáváme ovoce nebo vytáhneme z mrazáku
namraženou kukuřici – tak to měním. Když
jdou do toku, dávám jim vaječnou směs a ti,
kteří už mají mladé, ji dostávají denně.
Jeřabiny a něco takového nedáváte?
Jeřabiny ani moc ne, jenom když jsem se
k nim někde dostal. Teď je ale u nás nasadili
při stavbě odvodňovacího koryta, tak pokud
je přede mnou nesklidí divocí ptáci, natrhám
si je tam. Jeřabiny ale považuji za sezónní
záležitost, nemrazím je. Na nedávném chovatelském setkání ve slovenské Kálnici jsem
zaslechl zajímavý návod na uchování šípků,
aniž by se musely dávat do mrazáku. Dají se
do skleničky s utahovacím víčkem, položí se
 Uměle dokrmovaní papoušci chocholatí
vzhůru nohama, šípky pustí šťávu, zalijí víčko,
zacelí vzduchové bubliny, aby nic neunikalo,
a takhle se potom skladují. Prý tak vydrží rok
nebo dva. Neptal jsem se, zda to stejně funguje i s jeřabinami. Je ale zajímavé, že šípky
uvnitř skleničky neplesniví.
Jak dlouho vlastně chováte ptáky a jak jste
k tomu přišel?
Tvrdím, že ten, kdo o sobě tvrdí, že je
chovatel, by to v sobě měl mít odmala. Už
jako malý kluk. Jako dítě jsem tahal z venku
kdeco: kavky, straky, poštolky, sovy…
A potom jsem choval andulky a zebřičky.
Dnešní mladí to mají mnohem lepší v tom,
že nemusí na dva roky na vojnu. Já jsem
musel kvůli vojně všechno zrušit, přitom
jsem měl plný dvůr zvířat. Pak jsem dlouhou
dobu čekal, kdy budu mít nějaké zázemí,
abych si mohl všechno vybudovat znovu.
Poštěstilo se mi to okolo revoluce. Chvíli
jsme s ženou bydleli na bytovce a pak jsem
sehnal pozemek v Kobylí. Ještě jsem neměl
ani dodělaný dvůr, a v suterénu jsme už
chovali ptáky. Trošku mě ale přibrzdilo to, že
jsem čtyři nebo pět let čekal, než mi soused
prodá část pozemku, a zázemí venkovních
voliér. Na současném místě v Kobylí se chovatelství věnuji od roku 1998.
S čím jste v té době začínal?
Měl jsem andulky, agapornisy, žaky.
Nechtěl jsem si toho pořizovat moc, protože jsem ještě neměl pořádně vybudované
zázemí. Nechtěl jsem tam dávat nějaké větší
a dražší ptáky, měl bych o ně strach. S žaky to
šlo poměrně rychle, jejich první mláďata jsem
vyměnil za amazoňany a alexandry čínské.
Ty jsem měl sedm let, odmala složený pár,
který nechodil do budky, nepářil se a nikdy
nesnesl ani jedno vejce. A vyřvávali slušně.
Pak jsem si pořídil amazónky bělobřiché,
samici mi tady přes pletivo napadl dravec
a utrhl jí nohu. Žije dodnes, a má odchovy.
Pak jsem začal budovat další větší voliéry
naproti a už jsem měl nachystané ptáky,
kteří do nich půjdou. Půl roku dopředu jsem
choval ve sklepě kakadu růžové, amazoňany
vějířové a eklekty. Těch jsem měl dva páry,
vosmaeri a polychlorus. S nimi jsme si taky
dlouho užívali. Když samci začali řvát, bylo
to velmi slušné. Jiní papoušci si zakřičeli svoji
klasickou půlhodinku ráno a večer, tihle řvali
neustále. A do toho číňani.
Bez záletů to muselo být dost nepříjemné.
Proto jsem stále řešil stavbu zimoviště,
abych tam ptáky mohl zavírat. Čas zavírání
uzpůsobujeme ročnímu období, ale jakmile
ptáci začnou dělat hluk, zaženeme je dovnitř.
Přece jenom se to rozléhá po vesnici… A už
na začátku, když jsem žádal o stavební povolení na voliéry, si ode mne obec na popud
jednoho souseda vyžádala vyjádření odboru
životního prostředí a hygieny. Dnes už vím,
že pokud si na vás někdo bude stěžovat kvůli
hluku, provádí se měření hluku, které trvá
24 hodin a pak se to celé zprůměruje. Pokud
tedy ptáky zavíráte do zázemí a v noci je
naprostý klid, není se čeho obávat. Je důležité,
aby ptáci nevyřvávali ve čtyři hodiny ráno.
Přes den se to ztratí v hluku, který dělá sekačka na trávu, kohout nebo pes.
To je nevýhoda chovu ptáků uprostřed
vesnice.
Ideální je nějaká samota nebo okraj obce,
ale tam se zase bojíte, že jde o lehce přístupné
místo s velkým rizikem krádeže. Všechno
má své pro a proti. Moji ptáci jsou ve vesnici
slyšet podle toho, jak fouká vítr. Někdy fouká
tak, že jsou slyšet na druhé straně Kobylí,
jindy ne. Ale mám to tu dost uzavřené, takže
to hluk tlumí.
Jan Potůček & Jan Sojka
www.ararauna.cz
Foto: redakce
www.novaexota.eu