90-8181-zrdr-nr.4-2012
Transkript
90-8181-zrdr-nr.4-2012
Časopis pro svobodný život J.J. RÁJ číslo 4 2012 ISSN 1801-0059 Z ráje do ráje POKOJ a BEZPEČÍ Úvodník POKOJ A BEZPEČÍ W. D. Frazee Toto je první z řady úvah na téma „velké překvapení“. Jedná se o událost, která již brzy dopadne na obyvatele tohoto světa. Jak se na tuto událost můžeme připravit? Náš základní text je 1Te 5,2-6: „Sami přece dobře víte, že ten den Páně přijde jako přichází zloděj v noci. Až budou říkat: „Je pokoj, nic nám nehrozí“, tu je náhle přepadne zhouba jako bolest rodičku, a neuniknou. Vy však, bratři, nejste ve tmě, aby vás ten den mohl překvapit jako zloděj. Vy všichni jste synové světla a synové dne. Nepatříme noci ani temnotě. Nespěme tedy jako ostatní, ale bděme a buďme střízliví.“ Povšimněte si slov náhle a jako zloděj v noci. Den Páně přichází jako velké překvapení pro obyvatele tohoto světa. Osmý svazek „Svědectví pro církev“ k tomu na str. 37 dodává: „Obyvatelé tohoto světa se brzy setkají s velkým překvapením.“ Text na str. 28 navazuje podobně: „My, kteří známe pravdu, bychom se měli připravovat na to, co má brzy jako velké překvapení dopadnout na tento svět.“ Apoštol Pavel však říká: „Vy však, bratří, nejste ve tmě...“ Boží děti chodí ve světle – a tak to, co překvapí svět, nemá překvapit nás. My máme vědět, co přichází, a připravit se na to. Jestliže se ale nepřipravíme, budeme polapeni do pasti. My víme, co je před námi, právě z toho důvodu, abychom se na to dokázali připravit. V textu, který jsme právě četli, se nachází jeden velmi zajímavý fakt týkající se doby této události. „Až budou říkat „Je pokoj, nic nám nehrozí, tu je náhle přepadne zhouba.“ Některé překlady uvádějí „pokoj a bezpečí“. To jsou dvě slova, se kterými se dnes můžeme velmi často setkat i ve sdělovacích prostředcích. Phillipsův anglický překlad Bible uvádí: „Jste si dobře vědomi toho, že den Páně přijde tak nečekaně jako noční vloupání do domu. Když budou lidé říkat „klid a bezpečí“, zastihne je katastrofa.“ A v Novém anglickém překladu můžeme číst: „Když budou hovořit o pokoji a bezpečí, tehdy na ně náhle přijde pohroma.“ Nejsou snad pokoj a bezpečí právě tím, o čem se dnes tak často hovoří? 2 Z ráje do ráje 4 2012 Dovolte mi zaměřit vaši pozornost ke dvěma velkým světovým mocnostem, které stojí (a i nadále budou stát) u zrodu těchto proklamací o pokoji a bezpečí. První z nich je římský papež, tou druhou pak Spojené státy americké. Otevřeme-li Bibli v knize Zjevení, zjistíme, že celá její 13. kapitola je věnována představení těchto dvou velkých sil. První část této kapitoly pojednává o šelmě – a my dobře víme, že tato šelma v podobě levharta představuje papežství. Ve verši 3. čteme, že jedna z jejích hlav vypadala jako smrtelně zraněná, ale rána se zahojila. A co pak? „Celá země v obdivu šla za tou šelmou.“ Nepochybně jsme všichni pomysleli na tyto verše, když papež konal svou historickou cestu na půdu OSN – jako vyslanec pokoje. Pokoj a mír je přece to, po čem svět touží. Další část 13. kapitoly knihy Zjevení je věnována bytosti se dvěma rohy. Co představuje tato bytost? Jsou to Spojené státy americké – které jsou v této kapitole zobrazeny, jak podávají ruku papežství. Právě toto se děje přímo před našima očima. Nepřehlédněte tyto dva důležité body: papežství se ujímá iniciativy ve světovém mírovém hnutí a USA současně hovoří o zajištění světové bezpečnosti – což je obojí velkou touhou současné generace. Obě tyto lidské touhy se doplňují a vzájemně spolu souvisejí. Na co myslí lidé při vyslovení slova bezpečnost? Přemýšlejí o současném světě, o materiálním bohatství, o tom, jak o ně bude v nemoci Z e j rá do e j rá Impressum Nezávislý časopis Z ráje do ráje sleduje misijní účel. Časopis vychází šestkrát za rok. Cena jednotlivého výtisku je 30 kč plus poštovné. Redakce a případní spolupracovníci pracují bez nároku na odměnu. Rádi bychom zasílali časopis na sběrné adresy, snížíme tím náklady na poštovné a uspoříme spoustu práce. Máte-li zájem, můžete si časopis objednat a předplatit na celý rok na adrese redakce. Pokud se vám časopis líbí, nabídněte ho sousedům, známým a spolupracovníkům. Mnozi z nich jistě o radostné zvěsti evangelia neslyšeli. Redakce: Jaroslav Juřica Jana Schlauer Adresa redakce: Vydavatelství a nakladatelství Juřica Jaroslav - Ráj Lubenská 630 739 11 Frýdlant n. Ostr. Tel: 0049 8031-9412291 E-mail: [email protected] [email protected] IČ: 87221284 MK ČR E 15637; ISSN 1801-0059 Bankovní spojení: Komerční banka Frýdek Místek Číslo účtu: 86-5795310207/0100 IBAN: CZ6601000000865795310207 BIC: KOMBCZPP OBSAH 2 Pokoj a bezpečí W.D.Frazee 7 Ideologická práce satana E.G.W. 9 Naše jediná ochrana E.G.W. 10 Probuzení nebo fanatizmus 11 Klekání při modlitbě A. Krakolinig E.G.W. 12 Pravda O. Vožeh 14 Evangelizační triky S.K. Pipim 18 Co je smlouva F. Poslušný 20 Kriterium morálky S.K. Pipim 21 Démasův princip W. Busch 22 Dětem - Krkavci Redakce 24 Nabídka knih Redakce „… nemám za to, že bych již dosáhl. Ale to jedno činím, na ty věci, kteréž jsou za mnou, zapomínám, k těm pak, kteréž jsou přede mnou, usilovně chvátám, k cíli běžím, k odplatě svrchovaného povolání Božího v Kristu Ježíši.“ Fil 3,13.14 3 Pokoj a bezpečí či ve stáří postaráno. Jednoduše řečeno: přemýšlejí o všem, co přispívá k zajištění jejich života na této Zemi. A nyní je zde program, který má zajistit obyvatelům USA nové jméno – právě díky zajištění bezpečnosti. USA ovšem proklamují, že toto zajištění bezpečnosti se netýká jenom jejich země, ale platí i pro všechny ostatní obyvatele tohoto světa – jedná se tedy o obrovský a ambiciózní celosvětový program. Třináctá kapitola knihy Zjevení ukazuje papežství a Spojené státy americké, jak si podávají ruce ve velkém programu, který má zahrnout celý svět. „Budou před ní klekat všichni obyvatelé země.“ Před šelmou, tedy před papežstvím. A šelma se dvěma rohy je právě tím, kdo přiměje celý svět, aby to učinil. Dvanáctý verš v této kapitole uvádí: „Z pověření té první šelmy vykonává veškerou její moc. Nutí zemi a její obyvatele, aby klekali před první šelmou, které se zahojila její smrtelná rána.“ Důvodem, proč se dnes lidé o tyto dvě velké mocnosti zajímají, je to, že usilují o zajištění pokoje a bezpečnosti – což posléze vede ke sjednocování ve všech oblastech života. Podívejme se např. na společný evropský trh. Na čem je tento trh založen? Je založen na pokoji a bezpečnosti. Co je důvodem sjednocování v oblasti práce a obchodu? Co je základem ekumenického hnutí? Proč se církve snaží spojovat ve svém úsilí? Kvůli zajištění míru a bezpečí. A mnozí si opravdu budou myslet, že své problémy vyřeší právě díky existenci těchto sdružení. S papežstvím a USA ve vedení si celý svět (ovšem na velmi krátký čas) bude myslet, že klidu a bezpečí bylo dosaženo – nebo téměř dosaženo. 4 Z ráje do ráje 4 2012 Nyní si povšimněme, jak na toto všechno odpovídá v Izaiáši v 8. kapitole Bůh. Je to úžasné! Oči proroka hledí přes všechna staletí až do naší doby. Izaiáš 8,9: „Běsněte si, národy (Bible kralická uvádí „Puntujtež se, lidé“, anglický překlad pak „shromažďujte se, národy“), zděsíte se, naslouchejte, všechny daleké země (v tom jsou celé Spojené národy), přepásejte se, zděsíte se, přepásejte se, zděsíte se. (10. v.) Dohodněte se, dohoda bude zmařena, mluvte si, ani slovo neobstojí, neboť s námi je Bůh - Immanuel!“ To znamená s pozůstatkem Božího lidu, s těmi, kdo zachovávají Boží přikázání a víru v Ježíše. Povšimněte si nyní, že oni nemají být účastni v těchto sdruženích – to je právě věc, na kterou chci upřít vaši pozornost. Izaiáš 8, 11-12: „Toto mi pravil Hospodin, když mě pevně uchopil svou rukou a varoval mě, abych nechodil cestou tohoto lidu: Neříkejte zrada (v anglickém překladu spolek) všemu, čemu říká zrada tento lid, a čeho se bojí, toho vy se nebojte a nestrachujte.“ Co ovládá tento lid? STRACH! Strach z jejich neuspokojených potřeb, strach z války, strach z mnoha dalších věcí. S papežem a USA v čele musí dojít ke globálnímu sjednocování. Církve i obchodní sdružení, národy, doslova celý svět se musí spojit dohromady. Boží lid se o tom všem ovšem dozvěděl už předem: Iz 8,12-14: „Neříkejte spuntování, když lid ten praví spuntování; aniž se jako oni strachujte, nerci-li, abyste se děsiti měli. Hospodina zástupů samého posvěcujte; on budiž bázeň vaše i strach váš. On vám bude svatyní a místem bezpečí.“ A tak se v 16. a 17. verši říká: „Zavaž osvědčení (v ekumenickém překladu svědectví), zapečeť zákon mezi učedlníky mými.“ Zde jde o poselství o zapečetění, sobota je znovu v zákoně zdůrazněna. (17. v.) „Pročež očekávati budu na Hospodina, kterýž skryl tvář svou od domu Jákobova; na něj, pravím, čekati budu.“ Zatímco celý svět vzhlíží ke sdružením a uniím, které se navzájem spojují, aby vyřešily problémy lidstva a zajistily pokoj a bezpečnost, Bůh říká svému lidu „nespolčuj se s nimi, dívej se vzhůru, pohlédni na Hospodina“. Podívejme se, jak se to odráží v Izaiáši 45,22: „Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.“ Právě zde máme řešení problému. Toto je víra, která spasí Boží lid a přenese nás přes ono „velké překvapení“. Obrácení se k Bohu. Tedy právě opačný směr než vzhlížení k člověku (které znemožňuje všem světovým seskupením vyřešit jejich problémy). Americká společnost, jakkoliv veliká, nemůže odstranit problémy člověka. Jak říká Duch proroctví: „Zápasí zbytečně, aby obchodní operace upevnili na bezpečnější základ.“ (9T 13) Vlády tohoto světa nemohou vyřešit materiální problémy, budou-li sledovat plány, které sledují. A ještě méně je možné, aby papežství vyřešilo duchovní problémy lidí – jsou-li jím lidé vychováváni k tomu, aby – na místo ke Kristu – vzhlíželi k člověku. A tak poselstvím pro dnešek, jak nám je ve své knize dal Bůh, je: „Pohleď, Tvůj Bůh.“ Všimněte si, jak to formuluje v Lukášově evangeliu ve 21. kapitole, kde ukazuje na historické zničení Jeruzaléma a dobu temna a přechází až k době konce. Ve 25. verši říká: „Budou znamení na slunci, měsíci a hvězdách“ – viděli jsme je? Ano, ta znamení se už ukázala. „A na zemi úzkost národů, bezradných, kam se podít před řevem valícího se moře. (26. v.) Lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Zde je zmíněn opět STRACH. Ten ovládá dnešní lidi, ty, kteří by před pár lety ani neuvažovali o tom, že by naslouchali papeži, ale nyní jsou ochotni ho následovat. Proč? Bojí se totiž něčeho, o čem se domnívají, že je to daleko horší než papežství. Ježíš říká, že lidé v těchto posledních momentech dějin „budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přichází na celý svět.“ Když se budeme dívat na to, na co se dívají oni, budeme se bát jako oni a budeme se spolčovat do výše zmíněných seskupení. Dostaneme se do situací, kdy si budeme myslet, že jedinou cestou, jak se dostat z problémů, je zapojit se nějakým způsobem do těchto společenství. Co však tady říká Ježíš? Luk 21, 28: „Když se toto začne dít, napřimte se a zvedněte hlavy, neboť vaše vykoupení je blízko.“ Brzy, velice brzy, budou všichni lidé tohoto světa rozděleni pouze do dvou táborů, na ty vzhlížející k člověku a na ty patřící k Bohu; na ty, kteří se dívají kolem sebe, a na ty, kteří hledí vzhůru. Právě zde je ona dělicí čára. Nyní se nabízí otázka. Zná-li Bůh budoucnost a ví-li, že toto všechno přichází, jakým způsobem bude vychovávat svůj lid? Nebude to výchova, která pomůže vzhlížet vzhůru, vzhlížet k Bohu, místo k člověku? A jak to uskuteční? Podívejme se společně na tuto otázku. Když se dostaneme do těžkostí a najdeme určitý způsob, jak problém vyřešit, a pak se stejný problém objeví znovu a my opět použijeme stejný způsob, jak jej vyřešit – nevytváříme si postupně ZVYK – když takto pokračujeme den po dni? Nebude složité se změnit? Představte si, že mám žízeň. Pomyslím si: „Kde asi najdu nějakou vodu?“ Někdo odpoví: „Tam v kuchyni je kohoutek, jen si posluž!“ Zítra opět dostanu žízeň a znovu si řeknu: „Kde dostanu nějaký nápoj?“ „Ó, ano, minule jsem dostal napít v kuchyni.“ A tak tam jdu znovu. A když už to budu dělat několik dnů po sobě, stane se to téměř automatickým návykem. Souhlasíte se mnou? Když si tedy vytvoříme zvyk, že lidé musí řešit naše problémy, ať se týkají čehokoli, co pak bude zabudováno do našeho charakteru? Závislost na kom? Závislost na lidech. A tak, máme-li jakýkoli problém, drazí přátelé, ať je finanční, zdravotní, emocionální; ať souvisí s naším občanským, rodinným či náboženským životem (anebo čímkoli jiným) – ďábel mobilizuje všechny svoje síly, aby nás v takové situaci dostal právě na to místo, kde se vyskytne nějaký člověk nebo skupina lidí, kteří tento náš problém mohou za nás vyřešit – a to především tehdy, jsme-li ochotni utratit za to nějaké peníze. A tak jsou 5 Pokoj a bezpečí plakátovací plochy, novinové stránky, rozhlasová i televizní vysílání úplně zaplaveny těmito „řešeními“, která denně působí na oči i uši miliónů lidí. Jedná se o neustálé „vymývání mozků“, ke kterému v dnešní době právě dochází. Boží způsob výuky je však jiný. Když Mu budeme naslouchat, On nás bude učit něco zcela jiného. Izaiáš 45, 22: „Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Já jsem Bůh a jiného už není.“ Toto máme dělat, a to jak ve věcech malých, tak ve věcech závažných. Nyní mi dovolte dotknout se jednoho velmi praktického bodu. V knize Cesta ke zdraví a životní harmonii se píše: „Máme sklon vzhlížet pro podporu a pochopení – na místo k Ježíši – k našim přátelům a známým.“ Ano, naší přirozenou tendencí je hledět na lidi. Dělá to každé malé dítě – a je to naprosto v pořádku. Každý z nás si někdy narazil palec a utíkal s nářkem za maminkou. Je to v pořádku, když to tak dělá malé dítě. Je ale také spousta dospělých, mí drazí přátelé, kteří v těžkostech nedokážou přemýšlet o ničem jiném, než o tom, že se utečou o pomoc k nějaké jiné lidské bytosti. A všechny jejich „vrby“ nejsou samozřejmě jen v římské církvi. Téměř všichni členové lidské rodiny se obracejí s prosbou o pomoc k nějakému jinému člověku, pokud někoho takového mají. Máme-li však obstát v onom dni „velkého překvapení“ a nebýt zničeni, budeme se muset naučit vzhlížet k Bohu, a ne k člověku. A tak tedy sledujte se mnou, jak nás Bůh přivádí k této zkušenosti. „Bůh, skrze svou milost a věrnost, často dovoluje těm, ve které jsme vložili svou důvěru, aby nás zklamali. Můžeme se tak naučit, jak zrádné je důvěřovat člověku a činit ho naší záchranou.“ (MH 486) Jaký je tedy onen jediný způsob, jakým nás Bůh může tuto lekci naučit? Tím, že dovolí, aby nás lidé zklamali. Už jste se někdy v nějakém člověku zklamali? K čemu to všechno mělo být dobré? Jeremiáš 17,5.7. „Proklet buď muž, který doufá v člověka, opírá se o pouhé tělo a srdcem se odvrací od Hospodina. Požehnán buď muž, který doufá v Hospodina, který důvěřuje Hospodinu.“ B r z y , k d y ž ono velké překvapení zaplaví svět, když lidé pochopí, že byli svedeni do záhuby drakem, 6 Z ráje do ráje 4 2012 šelmou a falešným prorokem, právě tím, že oni hovořili o POKOJI A BEZPEČNOSTI – tehdy to pro ně bude STRAŠLIVÉ PROBUZENÍ. Od východu na západ se projeví velké zděšení, hrůza se rozšíří od jednoho pólu k druhému. Celý svět bude v naprostém zmatku. Zemětřesení, krupobití, strašlivé bouře. Všechny cesty k ničení budou otevřeny. Ale pozor! Uprostřed všech těch ničivých vlivů můžete slyšet píseň zůstatku Božího lidu: „Bůh je naše útočiště i síla, pomoc v soužení vždy velmi osvědčená. Proto se nebudeme bát, byť by se i převrátila země.“ Žalm 46,1.2. Ať se stane cokoli, nespoléhejme se na lidi. Vlády se rodí a zanikají, naše bezpečnost však na nich nespočívá. Až bude onen velký náboženský vůdce, který vedl lidi k přestupování Božího zákona, svržen a celý svět se bude – jako při Francouzské revoluci – bortit, naše naděje je v tom ČLOVĚKU ve svatyni, v Ježíši Kristu, který řekl v Izaiáši 45,22: „Obraťte se ke mně a dojdete spásy, veškeré dálavy země. Jak už jsem předeslal, On nás na ten den připravuje. A tak tedy, když vás dnes někdo zklame, vzpomeňte si, k čemu je to dobré. Pokud se jedná o velké zklamání, pak jsme dostali velkou lekci, pokud je malé, pak se nám dostalo alespoň malého ponaučení. Krok za krokem se učme nestavět na člověku, ale na Ježíši Kristu. Tím se připravujeme, abychom mohli obstát, když padne velký Babylon – jako mlýnský kámen, hozený do moře. Boží děti budou stát naprosto bezpečně, protože jejich kotva drží pevně v nebeské svatyni. Modlitba: „Drahý Otče, moc Ti děkujeme za to úžasné světlo proroctví, svítící nám na cestu, která je před námi. My si volíme být těmi, kteří jsou učeni Bohem. I když celý svět hovoří o pokoji a bezpečnosti, dej nám ten PRAVÝ pokoj, který přichází jen od Tebe Jediného. Dej nám to pravé bezpečí, které je k nalezení jen u Tebe. Ať jsme připraveni na zklamání tohoto světa – protože naše kotva je v nebi. Pro Ježíšovu slávu.“ Amen IDEOLOGICKÁ PRÁCE SATANA Zj 12,17 „I rozhněval se drak na tu ženu, a šel bojovati s jinými z semene jejího, kteříž ostříhají přikázání Božích a mají svědectví Ježíše Krista.“ „Jak se krátí satanův čas, jeho hněv vzrůstá a jeho dílo podvodu a zkázy dosáhne svého vrcholu v době soužení.“ (Maranatha, E. G. Whiteová, 24. ledna; FLB 289) „Satan bude ke svým svodům používat i zázraky. Svod ustaví jako nejvyšší. Může se zdát, že církev je na pokraji pádu, avšak nepadne. Vytrvá, zatímco hříšníci na Siónu budou proseti a odděleni – pleva bude oddělena od vzácného zrna. Je to hrozná zkouška, ale přesto k ní musí dojít. Jen ti, kdo zvítězili skrze krev Beránka a skrze slovo Jeho svědectví, budou nalezeni mezi věrnými a pravdomluvnými, mezi těmi, kteří jsou bez poskvrny hříchu a lsti ve svých ústech.“ (Maranatha, E. G. W., 24. ledna; 7BC 911) „Satan si vytkl zvláštní cíl – postrčit padlého člověka k povstání proti Boží vládě - a hodně se mu to podařilo. Pokusil se zastřít Boží zákon, jež je sám o sobě velice jasný. Zvláštní nenávist živí vůči čtvrtému přikázání Desatera, protože ono hovoří o živém Bohu, Stvořiteli nebe i země. Nejjasnější Boží principy jsou zavrhovány a přijímají se nesmyslné bajky.“ (3SG 94-96) „Nejvytrvaleji se satan snaží polapit ty, kterým se dostalo nejvíce světla. Ví, že když se mu podaří je oklamat, pak pod jeho vedením budou hřích odívat rouchem spravedlnosti a svedou mnohé.“ (Maranatha, E. G. W., 20. února; 8T 292-294) Jedním z nejúspěšnějších satanových klamů je tvrzení, že není důležité, čemu člověk věří. Satan ví, že pravda, přijatá z lásky k ní, posvěcuje duši toho, kdo ji přijímá. Proto se neustále snaží podstrkávat falešná učení, bajky, jiné evangelium. „Události spojené se závěrem zkušební lhůty a dílem přípravy na čas soužení jsou jasně předloženy. Avšak zástupy již nemají většího povědomí o těchto důležitých pravdách, než kdyby nebyly nikdy zjeveny. Satan je na stráži, aby vypudil každý vjem, který by je učinil moudrými ke spasení, a čas soužení je zastihne nepřipravené.“ (Maranatha, E. G. W., 1. června; GC 594) „Hluboké světské požitkářství bylo satanovo nejúspěšnější pokušení. Plánoval, aby srdce i myšlení lidí bylo natolik zaujato světskými záležitostmi, že by už nezbylo prostoru pro nebeské potřeby. Ovládá myšlení v jejich světské lásce. Věci pozemské zastiňují nebeské a vzdalují Pána z dohledu i poznání...“ (1SM 254-255) „Není-li vynakládáno žádné zvláštní úsilí vzdorovat jeho moci, panuje-li v církvi a ve světě lhostejnost, je satan bez starostí. Není totiž nebezpečí, že by ztratil ty, které vede v zajetí své vůle. Jeli však vzbuzena pozornost k věčným věcem a duše se táží: „Co mám dělat, abych byl spasen?“, je okamžitě v pohotovosti, usiluje o to stavět svou moc proti moci Kristově… Je přítomen tam, kde se lidé shromažďují, aby uctívali Boha. Ačkoli skryt lidským zrakům, působí ze všech sil, aby ovládl mysl věřících.“ (Maranatha, E. G. W., 2. května; GC 517-518) „Dnes satan hraje hru o životy lidí mnohem usilovněji, než kdy předtím, a pokud nebudeme stále na stráži, upevní v našich srdcích pýchu, sebelásku, lásku ke světu a mnoho dalších zlých povahových vlastností. Použije také každého možného způsobu, aby zviklal naši víru v Boha a v pravdy Jeho slova. Nebudeme-li mít hlubokou zkušenost ve věcech Božích, nebudeme-li mít důkladnou znalost Jeho slova, budeme oklamáni bludy a sofistikou nepřítele k vlastní zkáze. Falešná učení podkopou základy mnohých, protože se nenaučili rozeznávat pravdu od bludu. Naší jedinou záštitou proti satanovým svodům je studovat pilně Písmo, rozumem pochopit důvody naší víry a věrně plnit každou známou povinnost. Holdování jedinému známému hříchu zapříčiní slabost a temnotu a přivede nás do prudkých pokušení.“ (Maranatha, E. G. W., 28. března; RH, 19. 11. 1908) 7 Ideologická práce satana „Rozvojem spiritismu připravuje krok za krokem cestu pro své mistrovské dílo podvodu.“ (Maranatha, E. G. W., 7. června; GC 561-562) Až smrt bude učiněna trestem za znesvěcování neděle, pak mnozí, kteří nyní patří k těm, kdo zachovávají přikázání, přejdou na stranu ďábla. Avšak dříve, než satan přistoupí k těmto krajním opatřením, pokusí se polapit do svých osidel ty, kteří ctí pravou Sobotu. Světáctvím, žádostivostí a pýchou může mnohé oddělit od Krista. Mohou si o sobě myslet, že jsou v bezpečí, protože věří pravdě, avšak hovění chuti a nízkým vášním, které zamlží soudnost a zničí bystrý úsudek, zapříčiní jejich pád. Lidé jsou rychle uspáváni v osudnou bezstarostnost, aby byli probuzeni teprve až vylitím hněvu Božího. Tajemství satanova zájmu o hudbu Jaký má zájem satan o hudbu a odkud získal její znalosti, se dovíme z citátu E. G. White, který popisuje satanovo postavení v nebi a také mimo jiné, jakou tam měl úlohu. „Nastala hodina naplněná nadšením, radostným zpěvem ke chvále Boha a jeho _______________________________________ milovaného Syna. Satan vedl nebeský chór. Udal první tón, se kterým se sjednotily zástupy andělů. Po celém nebi se rozléhaly nádherné Otázky pro děti i dospělé melodie ke chvále Boha a jeho Syna.“ (Story of Redensption) V každém čísle budou tři otázky. Kdo odpoví do Jestliže se nad tímto citátem správně vydání dalšího čísla všechny správně, může si vybrat zamyslíme, pak musíme být v otázce hudby za odměnu jednu knihu z nabídky redakce. daleko pozornější. Také nám ukazuje, že satan dobře rozuměl účinku hudby na Boží stvoření, a 1. Jak byla veliká postel krále Oga? Jak se jak můžeme hudbu používat k dobrému, či zlému. jmenovaly 3 rody obrů? S tímto věděním, a jako padlý anděl, se také jistě pokoušel negativním použitím hudby ovlivnit 2. Jak se nazýval Egypt za doby Lota? lidi. Když tedy čteme o Kainových potomcích, že začali hrát na citery a píšťaly, (1M 4,21 B21) 3. Kdy začala polygamie? pak také můžeme přijmout, že na jejich základě bezbožnosti byli pod satanovým vlivem a našli hudbu, která nepodporovala duchovní život, ale mnohem více opak. Řešení z čísla 3-2012 Závěrem můžeme říci, že právě hudba „kananitů“, byla zřejmě zneužitá a prohloubila 1. 1M 4,17 Kain jejich odklon od Boha. Jaká je to paralela ke dnešní situaci! 2. Jafet (500), Sem (503), Cham ( 506?) Lk 17,26: „A jakož se dálo za dnů Noé, tak Verše: 1M 5,32/ 7,11/ 11,10/ 9,22-24/ 10,21/ bude i za dnů Syna člověka.“ Náš svět jde v pohodě ke konci! Můžeme také 3. Enochem 700-900 let. (PP 86) srovnat náš blahobyt, radovánky, techniku atd. se světem před potopou? Jistě že ano. Armin Krakolinig Jak studujeme Bibli 8 Z ráje do ráje 4 2012 Naše jediná ochrana Velký spor věků, kapitola 37 GC 593„K zákonu a svědectví! Pakli nechtí, nechať mluví vedlé slova toho, v němž není žádné záře.“ (Iz 8,20) Pán vede svůj lid k Písmu jako k ochraně před vlivem falešných učitelů a před klamnou mocí démonských duchů. Satan se všemi prostředky snaží lidem zabránit poznat Bibli, protože její výroky odhalují jeho klamy. Při každém oživení Božího díla se kníže zla vzchopí k větší aktivitě; nyní se usilovně připravuje k poslednímu útoku proti Kristu a jeho následovníkům. Brzy se před námi rozprostře poslední velký klam. Antikrist rozvine před našimi zraky úžasné zázraky. Klam se bude tak podobat pravdě, že jej bude možné rozeznat jen pomocí Písma. Písmem musíme prověřovat každé tvrzení a každý zázrak. Lidé, kteří se budou snažit dodržovat všechna Boží přikázání, pocítí nepřátelství a výsměch. Mohou tomu čelit jen v Boží síle. Aby mohli obstát ve zkoušce, která je čeká, musí poznat Boží vůli, jak ji zjevuje Boží slovo. Uctívat Boha mohou, chápou-li správně Boží charakter, Boží vládu a její záměry, a jednají-li podle toho. Pouze lidé, kteří opevní svou mysl pravdami Bible, obstojí v posledním velkém boji. GC 594 snést pomyšlení, že by ten, v něhož skládali všechny naděje, měl zemřít potupnou smrtí. Slova, která si měli připomínat, se vytratila z jejich mysli, a když přišla doba zkoušky, nebyli připraveni. Smrt Pána Ježíše úplně zničila jejich naděje, jako by je Pán na to nikdy nepřipravoval. Proroctví nám zjevují budoucnost stejně jasně jako slova Pána Ježíše učedníkům. Srozumitelně nám přibližují události spojené s ukončením doby milosti a s přípravou na dobu soužení. Mnoho lidí však těmto důležitým pravdám nerozumí, jako by je Pán nikdy nezjevil. Satan se snaží zmařit každý vliv, který by je učinil moudrými ke spasení; doba soužení je zaskočí nepřipravené. Když Bůh posílá lidem tak důležitá upozornění, že je symbolicky ohlašují andělé letící středem nebe, pak od každé rozumné bytosti vyžaduje, aby tato poselství brala vážně. Popsané tresty určené ctitelům šelmy a její sochy (Zj 14,9-11) by měly vést všechny lidi ke studiu proroctví, aby poznali, Před svým ukřižováním Spasitel vysvětloval svým učedníkům, že bude zabit, a znovu vstane z hrobu. Přítomní andělé se snažili vštípit Kristova slova do myslí a srdcí učedníků. Učedníci však očekávali vysvobození z římské poroby a nemohli co to je cejch (znamení) šelmy a jak se mu vyhnout. Většina lidí si však zacpává uši, aby neslyšela pravdu, a raději poslouchá bajky. Apoštol Pavel o posledních dnech napsal: „Nebo přijde čas, že zdravého učení nebudou přijímati.“ (2 Tm 4,3) Každý bude vyzkoušen, zda poslouchá Boha více než lidi. Rozhodná chvíle je už velmi blízko. Stojíme pevně na skále neměnného Božího slova? Jsme připraveni stát pevně na straně Božích přikázání a víry v Ježíše Krista? 9 Naše jediná ochrana GC 595 Tato doba už nastala. Většina lidí nestojí o Biblickou pravdu, protože tato pravda odporuje přáním hříšného srdce a lásce ke světu. Satan jim ochotně poskytuje klamy, které se jim líbí. Bůh však bude mít na zemi lid, který přijal Bibli a pouze Bibli za měřítko každého učení a za základ všech reforem. Názory vzdělanců, vědecké teorie, vyznání víry a rozhodnutí církevních sněmů, která jsou tak početná a rozmanitá, jak početné a odlišné jsou církve, hlas většiny - nic z toho a ani všechno dohromady nemůžeme pokládat za důkaz pro nebo proti kterémukoli článku víry. Dříve než přijmeme nějaké učení nebo zásadu, musíme jako důkaz požadovat jasný výrok: „Toto praví Panovník Hospodin.“ Satan se stále snaží upoutat pozornost na člověka místo na Boha. Vede lidi, aby vzhlíželi k biskupům, k duchovním, k profesorům teologie jako ke svým vůdcům, místo toho, aby studovali Písmo a sami se seznámili se svými povinnostmi. Když pak ovládne mysl oněch vůdců, může si s masami dělat, co chce. Když Pán Ježíš přišel, aby zvěstoval slovo života, prostí lidé ho rádi poslouchali. Mnozí v Něho uvěřili a byli mezi nimi i kněží a vládci. Vedoucí kněží a přední muži národa se rozhodli Kristovo učení odsoudit a zmařit. I když všechny jejich snahy najít proti Kristu nějaké obvinění vyšly naprázdno, i když museli cítit vliv Boží moci a moudrosti, která provázela jeho slova, přesto se zatvrzele drželi svých předsudků. Odmítli nejjasnější důkazy jeho mesiášství, aby se nemuseli stát jeho učedníky. Tyto odpůrce Pána Ježíše se ostatní lidé učili od dětství ctít, jejich autoritu byli zvyklí bezpodmínečně respektovat. Proto se pak ptali: „Je možné, aby naši vládci a vzdělaní zákonicí nevěřili v Ježíše, kdyby to byl Mesiáš?“ GC 596 Vliv takových učitelů svedl židovský národ k tomu, že zavrhl svého Vykupitele. Stejné pohnutky, které tehdy motivovaly židovské kněze a vládce, se stále projevují u mnoha lidí, kteří umí velice krásně mluvit o zbožnosti. Odmítají studovat texty Písma, které představují zvláštní pravdy pro tuto dobu. Připomínají, že je jich mnoho, že jsou bohatí a oblíbení, a s pohrdáním ukazují na zastánce pravdy, kterých je málo, jsou chudí, nepopulární a mají víru, která je izoluje od světa. 10 Z ráje do ráje 4 2012 Probuzení fanatizmus nebo extremizmus Ohledně této otázky čteme v komentáři EGW následující: „Když bude země ozářena Boží nádherou, mnozí nepoznají, co to je a odkud to pochází, protože špatně porozuměli přijatému Duchu.“ (AB 133) „Někteří zpochybňují toto dílo, když si zaslouží nejvyšší uznání. Považují ho za zvláštní druh fanatizmu.“ (AB 143) „Musíme obzvlášť opatrně a v pokoře chodit před Bohem, abychom mohli rozlišit s pomocí oční masti mezi působením Ducha svatého a satanovým působením, který rozlišuje nevázanost a fanatizmus.“ (AB 143) Jestliže tedy nechceme poslední probuzení ve světových dějinách prospat nebo ho nazvat extremizmem nebo fanatizmem, měli bychom opravdově začít hledat pravdu, kterou nám pro tuto dobu zjevil Duch svatý. Pokud budeme mít „dostatek oleje“, pak také poznáme, zda se jedná o probuzení či fanatizmus a extremizmus. Také nebudeme riskovat patřit k těm, kteří se o dostatek oleje, a tím také o dostatek poznání „pravdy“, začali starat pozdě. Mám dojem, že mnozí věřící se orientují podle všeobecného trendu většiny. Když se většina nezamýšlí nad vážnosti doby, nestuduje Bibli, zanedbává modlitbu atd., pak proč bych to měl dělat já? Když většina žije povrchně a není misijně činná, proč bych to měl dělat já? Když si mnozí dopřávají pěkný život se vším možným přepychem, proč bych já měl přinášet oběti? Nevládne zde mnohdy následující myšlenka: „Takto dí Hospodin zástupů, řka: Lid tento praví, že nepřišel čas, čas, v němž by dům Hospodinův staven byl. Pročež stalo se slovo Hospodinovo skrze Aggea proroka, řkoucí: Jest-liž vám čas, abyste vy seděli v domech svých táflovaných, a dům tento pustý stál? Protož nyní takto praví Hospodin zástupů: Přiložte srdce své k cestám svým.“ (Hag 1,2-5) Armin Krakolinig Klekání k modlitbě při veřejných Bohoslužbách 1 Kr 8,54. Obdržela jsem dopisy, v nichž jsem byla tázána ohledně správného postoje, jaký by měl být zaujmout osobou přednášející modlitbu k Vládci vesmíru. Kde naši bratři přišli na myšlenku, že by měli stát, když se modlí k Bohu? ... [Čti: L 22,41; Sk 9,40; 7,59-60; 20,36; Ezd 9,5-6; Ž 95,6; Ef. 3,14] ... Při veřejné i soukromé Bohoslužbě, když Bohu předkládáme naše prosby, je naší povinností před ním pokleknout. Tento akt svědčí o naší závislosti na Bohu. ...[Čti: 2 Pa 6,1-13] ... Je to možné, že při veškerém světle, které Bůh dal svému lidu o prokazování úcty, naši kazatelé, ředitelé, učitelé všem, kteří zaujímají v našich školách postavení učitelů: Muži a ženy, nezneucťujte Boha svým nedostatkem úcty a okázalostí. Nestůjte ve svém farizejství a nepředkládejte takto své modlitby Bohu. Nedůvěřujte své vlastní síle. Nespoléhejte na ni, ale často se sklánějte na svých kolenou před Bohem a klanějte se mu. Když se shromáždíte, abyste uctívali Boha, určitě před ním skloňte svá kolena. Nechť tento akt dosvědčuje, že celá duše, tělo i duch jsou podřízeny Duchu pravdy. Kdo hledal důkladně v Božím slově příklady a poučení v tomto ohledu? ... Člověk musí přijít na skloněných kolenou, jako ten, kdo se poddává milosti, jako pokorný žadatel u podnože milosrdenství. ... A protože denně přijímá milosrdenství z Boží ruky, má vždy uchovávat ve svém srdci vděčnost a vyjadřovat ji slovy díkůvzdání a chvál za tuto nezaslouženou přízeň . Modlitba přednesená Šalomounem během vysvěcení chrámu nebyla vyslovena, když stál na svých nohou. Král poklekl v pokorné prosbě jako žadatel. Zde je poučení pro Boží lid dnes. Naše duchovní síla a náš vliv se nezvětší přizpůsobením se světskému postoji zaujatém během modlitby. ... Nechť člověk přijde na skloněných kolenou, jako ten, kdo se poddává milosti, jako pokorný žadatel u podnože milosrdenství. Takto dosvědčuje, že celá duše, tělo i duch jsou podřízeny svému Stvořiteli. (RH Nov. 30, 1905) v našich školách, učí mladé lidi slovem i příkladem, aby při modlitbě stáli vzpřímení, jak to kdysi činili farizeové? Máme se na to dívat jako na důkaz jejich samolibosti a nadutosti? Mají se tyto rysy stát viditelnými? ... Doufáme, že naši bratři nebudou prokazovat méně úcty a bázně, když se přibližují k jedinému a pravému Bohu, než prokazují pohané svým modlám, jinak v den konečného rozhodnutí budou tito lidé našimi soudci. Chtěla bych říci 11 Seriál o pravdě Seriál o pravdě 14. pokračování Otakar Vožeh P řipomeňme si úvodem slova apoštola Judy napsaná na adresu bezbožných bludařů a odpadlíků od víry, kteří se vloudili do prvotní církve. Juda o nich píše, že „zapírají jediného Vládce a našeho Pána, Ježíše Krista“ (v.4). Jinými slovy, popírají autoritu Ježíše Krista v církvi, odmítají se podřídit Jeho vládě, protože si chtějí vládnout sami, nezávisle na Bohu. Jejich nezřízenost, chamtivost a bezuzdná touha po moci stojí u kořene jejich vzpoury proti Kristu a Jeho vládě v církvi. T yto hříchy jsou charakteristické pro každého falešného učitele všech dob. Stejně tak příznačné je i to, že se tito lidé snaží svůj odpor vůči Kristově autoritě zamaskovat nějakými rádoby duchovními řečmi a projevy. Už jsme si ukázali, že se takoví lidé vloudili do prvotní církve nenápadně, nepozorovaně, pod rouškou křesťanské fasády. Stejně tak se děje i dnes. Mezi věřícími jsou ti, kdo sice vyznávají Krista jako svého Pána, ale ve skutečnosti Ho neznají, nemilují a neposlouchají. Pod maskou povrchní zbožnosti a srdečnosti skrývají svůj postoj vzpoury vůči Bohu. V posledních letech narostla popularita určité metody křesťanské práce v církvi, která se vyznačuje tím, že se program místního společenství věřících upravuje na přání těch, kdo údajně „hledají“. Jinými slovy, pryč s biblickým učením, které může nevěřící odradit od návštěvy shromáždění, a namísto toho připravíme program, který nevěřícím nabídneme jako program kina nebo divadla. Takový program přitáhne ty, kdo „hledají“, nic je neurazí, budou se cítit mezi věřícími dobře, a třeba se budou i zajímat o nějaké duchovní věci. Musím podotknout, že zakladatelé a propagátoři tohoto přístupu ke službě církve dnes svoje názory přehodnocují, a 12 Z ráje do ráje 4 2012 dokonce - jak jsem uvedl na počátku tohoto seriálu - činí ze svých postojů pokání. Uvědomují si, že bez zvěsti Božího slova je shromáždění církve beze smyslu a bez ovoce, a že žádný sebelepší program nemůže zvěstování Božího slova nahradit. Pamatujme si, že pokaždé, když jakýmkoli způsobem nebo z jakéhokoli důvodu rozmělníme nebo změkčíme tvrdou pravdu Božího slova, dopouštíme se tím hříchu vzpoury vůči Pánu církve, který jediný má svrchovanou autoritu jak nad církví, tak nad svým Slovem. J iný příklad toho, jak se dnes v církvi šíří uplatňování lidských názorů a postojů na úkor autority Ježíše Krista a Božího slova, je „politická korektnost“ s ohledem na nejrůznější hnutí, ať už se jedná o feminismus, homosexualitu nebo umělé přerušení těhotenství. Homosexuální styl života se už neoznačuje slovem „hřích“, uměle vyvolaný potrat není vražda, a ženy se dostávají do vedoucích postavení v církvi. Písmo výslovně zakazuje ženám, aby vyučovaly ve společenství církve muže, nebo aby měly nad muži jakoukoli autoritu v církvi (1Tm.2,12). Mnozí se rozhodli tento příkaz Písma ignorovat, anebo se jej všelijak snaží vysvětlit jako nějaký osobní názor apoštola Pavla. Jsme dnes svědky toho, jak i biblické semináře připravují mladé ženy ke službě kazatelek, ženy jsou ordinovány, vykonávají funkce starších ve sborech, vyučují třídy sobotní školy plné mužů, a podobně. Feminismus byl ještě docela nedávno odmítán naprostou většinou křesťanských církví, ale dnes se toleruje, aby se vyhovělo názoru, podle kterého je křesťanství dominováno muži, a ženy se v něm nemohou uplatnit. V čistě politickém zájmu odstranění diskriminace se i v církvi dnes uplatňují sekulární feministické postoje - navzdory jasnému učení Bible a ke všeobecné škodě církve. A utorita Ježíše Krista, jako Hlavy církve, je napadána především proto, že se dnes šíří názor, podle kterého prý Písmo není zase až tak jasné, aby nám dovolovalo zvěstovat pravdu bez jakýchkoli pochybností, s naprostým přesvědčením. Evangelikál i adventista dnes sice stále ještě neřekne, že Bible není Božím slovem, ale pokud bude stát na tom, že nikdo nemá právo na to, aby řekl s jistotou, co text Bible znamená, je to v podstatě totéž. Americký kazatel Brian McLaren píše v úvodu ke své knize „Nový křesťan“ takto: „Jedu autem a poslouchám křesťanskou rozhlasovou stanici . . . Slyším, jak kazatel za kazatelem předkládají ty své neomylné výklady . . . a čím víc poslouchám, tím méně se mi chce být křesťanem, protože na této straně mikrofónu, antén a rádia je život daleko komplikovanější, odpovědi nejsou tak zřejmé a vůbec nic není tak jisté.“ P ostmodernistické smýšlení dokázalo proměnit každou pochybnost o každém biblickém textu v jakousi ctnost. Pochybovat znamená být pokorným člověkem. Kdo nepochybuje, nemůže být správný křesťan, je arogantní a domýšlivý. Ve skutečnosti je popírání jakékoli jistoty formou nevěry v jasnost Božího zjevení v Písmu, v Bibli. Pán Ježíš Kristus nejenže přišel na tuto zem v lidském těle, ale tentýž Kristus je nám zjevován skrze Písmo, Boží slovo, a to proto, abychom Boží slovo slyšeli, rozuměli mu a poslouchali je. Všimněme si, že Pán Ježíš za svého života na zemi neustále kritizoval a napomínal a usvědčoval židovské farizeje z překrucování Písma a z toho, že kladou větší důraz na lidské tradice než na Boží slovo. Nikdy, ani jednou, neomluvil tyto židovské vůdce proto, že by jim text Božího slova, Starého Zákona, nebyl dostatečně jasný! Znovu a znovu říká svým posluchačům, kteří nerozumějí Jeho učení: „Nečetli jste ?“ Jinými slovy, kdybyste četli a kdybyste znali Boží slovo, rozuměli byste. Problém není v tom, že by Boží slovo nebylo jasné, nýbrž v tom, že je dostatečně neznáme a nevěříme mu. P rotestantské křesťanství vždycky vyznávalo, že Bůh k člověku mluví přímo svým slovem v Bibli. Ne všechno je v Bibli stejně snadné k porozumění, avšak základní pravdy jsou napro- sto jasné pro každého člověka. Tak dostatečně jasné, že každý člověk může přjít k víře v Ježíše Krista jako Božího Syna a jediného Spasitele pro věčnost. Písmo je rovněž dostatečně jasné k tomu, abychom se podle něj řídili v každodenním životě, tak aby náš život odpovídal našemu vyznání víry. P o dobu dvou tisíc let je shromažďováno křesťanské poznání Boží pravdy a v základech je naprostá shoda: Bible je autoritativním Božím slovem, obsahujícím veškerou duchovní pravdu potřebnou k poznání Krista, ke spasení, k odpuštění hříchů a k dosažení věčného života v Boží přítomnosti. Ježíš Kristus se obětoval, aby svou smrtí zaplatil za náš hřích a smířil nás s naším Stvořitelem-Bohem. Záchrany dosahujeme pouhou vírou, nemůžeme si ji nijak zasloužit. Ježíš Kristus je jedinou cestou k Bohu, jediným Spasitelem, a bez víry v Něj a v Jeho oběť není záchrany pro žádného hříšníka. To je základní poselství evangelia, kterému věříme a které jako věřící máme nést celému světu, každému člověku. MISTR JAN HUS Hledej Pravdu, slyš Pravdu, uč se Pravdě, miluj Pravdu, mluv Pravdu, drž se Pravdy, braň Pravdu až do smrti. 13 Evangelizační triky Evangelizační triky Nový způsob hlásání evangelia Sbory v kavárnách a na diskotékách Samuel Koranteng-Pipim, Ph.D Director, Public Campus Ministries, Michigan Conference Výběr z článku Máme mlčet? Lze použít způsoby světské zábavy k hlásání evangelia? Často se doporučuje, že k tomu, abychom mohli hlásat Boží pravdu, musíme si nejdříve osvojit světské metody. Tato koncepce je však nepřijatelná ze dvou důvodů: 1) světské metody poselství bagatelizují, 2) světské metody jsou v rozporu s biblickým učením. Bagatelizace poselství Přestože hlásáme věčné evangelium, tím, že do něj zavádíme metody světské zábavy, bagatelizujeme je a snižujeme jeho důležitost a váhu. Zábava zůstává zábavou a lidé ji obecně nepřijímají vážně jako prostředek k hlásání důležitých zpráv. Pokud do hlásání evangelia zapojíme zábavné prvky jako rockovou hudbu, divadlo, klauny, loutky a kouzelníky, přestaneme na posluchače klást jakékoliv morální požadavky. Pokud by rocková hudba v přestrojení za hudební modlitby či modlitební tanec byla efektivnějším nástrojem k oslovení současných mladých lidí, proč také není součástí školní výuky? Proč klaunové a iluzionisté neohlašují politické zprávy? Selský rozum nám říká, že tyto zábavné metody nejsou vhodné k hlásání vážných zpráv. Doktor také neoznamuje znepokojenému pacientovi rakovinu v klaunském obleku. Jestliže doktor, který chce, aby jej pacienti brali vážně, nesáhne k takové formě lehkovážnosti, není pošetilé, když při hlásání tak důležitého poselství hynoucímu světu saháme k zábavným prostředkům? Ježíš nesáhl během kázání na hoře blahoslavenství 14 Z ráje do ráje 4 2012 k zábavným trikům. Petr nevzal o letnicích do rukou buben ani nepožádal Marii, aby jim poselství o vzkříšení a nanebevstoupení Ježíše zatančila. A Pavel nehlásal evangelium pohanům pomocí varietních triků. Klameme sami sebe, pokud věříme tomu, že bubny, světla diskoték, kostýmy, iluze a velký rámus jsou schopny důstojně reprezentovat ztracené generaci nekonečnou Boží svatost a milost. Pokud se uchylujeme k těmto světským metodám, pak jedině z toho důvodu, že uctíváme jiného boha než první apoštolové. Apoštol Pavel dává jasně najevo, že vynikající metodou hlásání duchovní pravdy je mluvené slovo. „Bůh se ve své moudrosti nedal světu poznat jejich vlastní moudrostí. Namísto toho se Bohu zalíbilo, že spasí ty, kdo uvěří tomuto bláznivému kázání… Boží bláznovství je totiž nad lidskou moudrost a Boží slabost je nad lidskou sílu.“ (1 Kor 1,21.25) Na rozdíl od Písma Je chybou si myslet, že svět přijme naše poselství, když použijeme jeho metody. Nový zákon říká, že když Kristus přišel na svět, „svět ho nepoznal“(J 1,10), protože „není z tohoto světa“ (J 8,23). Jak můžeme věřit, že uspějeme tam, kde Kristus neuspěl? Sám Ježíš říkal, že křesťané „nepatří světu, jako ani já nepatřím světu… Prosím za ně. Neprosím za svět, ale za ty, jež jsi mi dal, neboť jsou tvoji… Dal jsem jim tvé slovo a svět je začal nenávidět, protože nepatří světu, jako ani já nepatřím světu.“ (J 17,16.9.14) Zdůrazňuje, že „skutky tohoto světa jsou zlé“. (J 7,7) Řekl, že praví věřící nejsou z tohoto světa a prosil o jejich ochranu před zlým. (J 17,14.15) Protože Duch svatý stojí proti duchu tohoto světa (1 K 2,12), nemělo by se evangelium předkládat tímto způsobem a porovnávat se světskými měřítky a zásadami. „Nenechte se formovat tímto světem - raději se nechte proměňovat obnovou své mysli, abyste dokázali poznat, co je Boží vůle - co je dobré, náležité a dokonalé.“ (Ř 12,2) Apoštolové také učili, že „přátelství se světem zna- mená nepřátelství s Bohem“ (Jk 4,4) a že svět znečišťuje věřící (viz Jk 1,27) Proto se křesťanům klade na srdce: „Nemilujte svět ani to, co je v něm. Kdo má v lásce tento svět, nemá v sobě lásku k Otci. Svět je samá touha těla, touha očí, namyšlenost života - nic z toho není z Otce, to vše je ze světa.“ (1 J 2,15.16) Pokud si myslíme, že dnešní takzvaný evangelijní rock, klauni, iluzionisté a další formy zábavy se mohou legitimně použít k hlásání Božích pravd, jsme daleko od učení Bible. Písmo jasně říká, že svět je ve své podstatě „bez naděje a bez Boha.“ (Ef 2,12) Proto křesťané místo toho, aby si půjčovali k dosažení cíle světských metod, odešli do světa jako apoštol Pavel „aby otvírali jejich oči, aby se obrátili od tmy ke světlu a od satanovy moci k Bohu, aby vírou ve mne přijali odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.“ (Sk 26,18) Evangelizace jako návnada? Vzhledem k tomu, že většina - zejména mladých - lidí nechce přijmout evangelium, často se doporučuje, abychom je „navnadili“ nějakým zábavným programem. Když už je jednou získáme za pomocí metod současného světa, tak jim nabídneme „návnadu“ evangelia. Tento postup si zdůvodníme slova apoštola Pavla: „Pro Židy jsem jako Žid, abych získal Židy; pro lidi pod Zákonem jsem jako pod Zákonem, abych získal ty, kdo jsou pod Zákonem…Pro slabé jsem jako slabý, abych získal slabé. Pro všechny jsem vším, abych jakýmkoli způsobem aspoň některé zachránil.“ (1K 9,20.22) A tak musíme pro diskuzi použít všechno, co lidé chtějí slyšet, aby chtěli naslouchat evangeliu. Ale širší kontext ukazuje, že Pavel mluví o kázání, (viz v. 16), ne o použití světských metod k evangelizaci. Píše, že při svém kázání a svědectví vždycky přizpůsobil řeč úrovni chápání svých posluchačů. Jinými slovy - vždycky mluvil vhodně a přiměřeně. V uvedeném textu tedy apoštol neříká, že by k evangelizaci používal nějaké „návnady.“ Na druhé straně vedl lidi k tomu, aby předávali Boží slovo dále jeho metodami. Navíc Bůh pověřil církev posledních dní věčným evangeliem. Toto ustanovení správcovství je nejenom velkou výsadou, ale má v sobě také vážnou zodpovědnost. Protože „od správce se žádá jen jedno aby byl shledán věrným.“ (1 K 4,2) věrnost, k níž byla církev povolána, nás nutí chránit celistvost poselství chráněním metod, které používáme k jeho hlásání. Apoštol Pavel nás proto nenabádá k „lovení“ lidí zábavnými „návnadami“ a pak je „ulovit“ na evangelium. Píše: „naším kázáním nebyl žádný blud ani nečisté pohnutky, nebyl to žádný podvod. Naopak! Bůh nás poctil tím, že nám svěřil evangelium, a tak je kážeme - ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce. Víte, že jsme nikdy neužívali lichotky ani přetvářku k zakrývání chamtivosti - Bůh je náš svědek!“ (1 Te 2,3-5) Povšimněte si následujících dvou bodů z uvedeného textu: Zaprvé: Řecké slovo plané přeložené slovem blud znamená omyl. V konečném významu to také může být správné. »Evangelium buď je, nebo není pravdivé. V dnešní době máme sklon posuzovat věci podle špatných měřítek. Často se ptáme: „Funguje to?“, místo abychom se ptali „Je to pravda?“ Zkouškou pravosti je Boží slovo. Nebezpečí evangelizace s cílem přitáhnout pozornost posluchačů je nasnadě. Je zamaskovaná a dosáhne výsledků snadněji než pravda, kterou je třeba konfrontovat. Prubířským kamenem každého kázání nebo biblického vyučování má být otázka: „Je to pravda?“ Pokud je Kristus přítomen pouze jako prostředek k úspěchu, štěstí či čemukoliv jinému, zradili jsme Boží evangelium. Dopustili jsme se podvodu a klamu, a to i v případě, že se nám podaří získat následovníky Krista.«1) Zadruhé: Řecké slovo dolos přeložené slovem podvod znamená trik, iluzi, návnadu, obratnost, podvod. V evangeliu není místo pro podvod či manipulaci. Při hlásání evangelia nesmíme podvádět. Naše hlásání musí určovat metody. Pavel v 1 K 1 říká, že když Židé chtěli vidět zázraky a Řekové chtěli slyšet světskou moudrost, odmítl vyhovět jejich přáním a touhám, protože Bůh mu přikázal hlásat evangelium. Biblické kázání je úspěšnou metodou evangelizace. Zapojení mladých Někdy slýcháme, že tyto současné zábavné metody jsou jediným způsobem jak zapojit mladé lidi do sborového života. Zastánci tohoto stanoviska tvrdí, že mladí lidé mají spoustu nádherných talentů a schopností a měli by ve sboru dostat prostor pro jejich využití – stejně jako tomu bylo u mladých adventních průkopníků. Podle nich v opačném případě ztratí mladí lidé zájem o sbor. 15 Evangelizační triky Tento argument není zcela výstižný, a ani biblický. Je pravdou, že mezi adventními pionýry bylo hodně mladých lidí. Například James White začal kázat ve třiadvaceti letech a Ellen Whiteová začala publikovat svá vidění v sedmnácti letech. J. N. Andrews předstoupil poprvé před evangelizační shromáždění v jednadvaceti letech a během dalších tří let vydal 35 článků. Uriah Smith se stal redaktorem Review v třiadvaceti letech. V té době měl napsanou poému o 35.000 slovech s názvem Varovný hlas doby a proroctví, která vyšla o rok dříve v Review na pokračování. Tito mladí pionýři se liší od mnoha současných mladých lidí tím, že se obrátili a pilně studovali Bibli. Tím nepřinesli do Boží služby světské zábavné zvyky. si plánovat, jak jej budu pozorovat při práci. Přidal jsem se k davu posluchačů a sedl si doprostřed sálu, odkud jsem ho mohl dobře vidět i slyšet. Mnoho současných mladých lidí má mimořádné dary a schopnosti. Jenže to ještě neznamená, že tyto dary a schopnosti budou použitelné v Božím díle. To, že mladý člověk umí hrát na bubny, tančit, předvádět iluzionistické nebo akrobatické kousky ještě neznamená, že ve sboru potřebujeme při bohoslužbě nebo evangelizaci pořádat rocková, taneční, kouzelnická nebo akrobatická vystoupení. Raději bychom měli vést skutečně obrácené mladé lidi k tomu, aby své schopnosti využili ve službě pro Pána, než abychom je vedli do stavu, kdy se ukáže jejich duchovní pýcha a arogance (viz 1 Tm 3,6) Obrátil na sebe pozornost všech posluchačů, včetně mne. Na to jsem nebyl tak docela připraven. V získání pozornosti nemohl selhat. Všechno už měl zřejmě nacvičené. Na sobě měl čistě bílou vázanku, bílé ponožky a bílé boty. Dokonce Bible, kterou držel v ruce, měla bílou vazbu. Paní sedící za mnou vykřikla: „No není úchvatný?“ a já jsem musel souhlasit. Doopravdy byl. Od prvního okamžiku byl středem pozornosti. Nikdo neslyšel, neviděl ani nemyslel na nic jiného než na toho „úchvatného“ přednášejícího. Jeho slovům bylo málo rozumět, ale nikdo od něho neodtrhl pohled a všichni kývali hlavami současně s jeho pohyby v záři reflektorů… Pošetilé kázání, ne kázání o pošetilosti Jasná proklamace Božího slova vždycky byla nejefektivnější metodou hlásání Boží pravdy. Protože tato metoda byla v protikladu k evangelijním trikům té doby, označil ji apoštol Pavel za pošetilé kázání. Adventistický evangelista Carlyle B. Haynes výstižně ilustroval rozdíl mezi kázáním zaměřeným na Boží slovo a kázáním zaměřeným na světské metody. Kazatelna byla dobře osvětlena a ozdobena. Na stropě nad kazatelnou byly umístěny reflektory, které na kazatele vrhaly dva světelné kužely. Byla tam slyšet hudba - instrumentální, vokální, sborová, sólová, dueta, kvarteta - a dvě trubky hrály zábavné popěvky, které doprovázel veselý smích a tleskání. Pak se ozvala impozantní melodie, která snad měla být známá, ovšem já jsem ji neznal, a po ní vstoupil na pódium kazatel a sál utichl. Neposlouchal jsem, jenom jsem se díval. Nemohl jsem se nedívat. Bylo to úchvatné představení. Nevím, o čem mluvil, ale pamatuji si, jak se obratně pohyboval na pódiu… Evangelizační triky Když jsem se vrátil do hotelu, snažil jsem si vzpomenout, co měl číst z Bible. Nemohl jsem si vzpomenout, zda vůbec otevřel tu krásnou bílou Bibli. Přestože jsem si byl jist, že to musel udělat, tak jsem to nezaregistroval. Poslední věc, na kterou si mlhavě vzpomínám, než jsem začal dřímat, bylo „Je úchvatný.“ Dychtil jsem po tom, abych jej mohl vidět na vlastní oči a poznat zblízka jeho práci. Byl jsem jmenován do města, kde vedl evangelizační kampaň, a začal jsem Během několika dalších měsíců jsem při projíždění země narážel na spoustu bílých obleků a reflektorů. Šířily se všude jako epidemie. Každá přednáška vypadala stejně a pak zájem o ně opadl - aspoň doufám. O této události se zmiňuji proto, že ji chci porovnat se zkušeností, ke které došlo, když jsem byl kazatelem v New York City. Po několik měsíců jsem četl o britském komentátorovi Georgi Campbellu Morganovi, kazateli v londýnské Westminster Chapel. Přiletěl do Spojených států na biblickou konferenci. Neslyšel jsem ho, ale přečetl jsem všechny jeho knihy. Jednou jsem navštívil shromáždění, které vedl známý adventistický kazatel. Měl velkou reputaci a mnoho mladých kazatelů za ním chodilo pro rady jak zdokonalit svoji práci. Někteří pilně napodobovali způsoby jeho prezentace. Byl jsem pět let na misijní práci mimo domov. Chodily ke mně zprávy o jeho pracovních úspěších. Jeho inovační metody byly předmětem mnoha diskuzí. 16 Z ráje do ráje 4 2012 Biblické kázání Další Haynesovy rady kazatelům: »Morgan přiletěl do New York City s čtrnáctidenním studijním seminářem, který se konal na Fifth Avenue Presbyterian Church. Měl jsem z toho setkání velkou radost a upravil jsem si harmonogram tak, abych se mohl bez přerušení zúčastnit všech jeho přednášek. První přednáška byla v pondělí večer. Přišel jsem do sboru půl hodiny před začátkem přednášky. Kapacita sálu byla 2.500 lidí. Myslel jsem si, že nebudu mít problém najít si místo k sezení. Ale mýlil jsem se. Všechna sedadla byla obsazena. Uvaděč mne zavedl na galerii, kde bylo naštěstí jedno místo volné. Shlédl jsem dolů do sálu a s úžasem zjistil, že sál byl plně obsazen. Kazatel a Dr. Morgan rychle přišli na pódium a zasedli, shromáždění začalo zpívat a já během písně sledoval známého kazatele. Ještě nikdy jsem neviděl za kazatelnou tak neatraktivního člověka. Byl vysoký a hubený a těžkopádný, až jsem měl dojem, že pokud nebude v sále hluk, musím při každém jeho pohybu slyšet chrastění kostí. Na sobě měl jednobarevný oblek a nebylo na něm nic nápaditého. Když se kazatel pomodlil a krátce představil přednášejícího, přišel tento za kazatelnu, otevřel Bibli - ne bílou - a příjemným hlasem bez dramatických efektů začal číst biblickou pasáž a okamžitě ji začal vysvětlovat. Byl jsem rád, že jsem si jej prohlédl ještě před začátkem přednášky, protože potom jsem k tomu už neměl příležitost. Místo toho jsem byl zcela upoután a uchvácen způsobem, jakým vynášel poklady z Božího slova. Byly to jedny z nejvíce vzrušujících hodin mého života. Nikdy před tím jsem nic takového nezažil. A to se opakovalo každý večer po celé dva týdny. Dr. Morgan neměl půvab gestikulace, působivý přednes ani výřečnost. Nepoužíval mapy, tabule, obrázky nebo další technické vymoženosti. Ničím v řeči, gestech ani oblečení neupoutával pozornost na sebe a neodváděl ji od Bible. Jeho obrovská síla byla v práci s Božím slovem. Během pěti minut jsem byl v jiném světě - ne kvůli jeho výřečnosti - mluvil zcela přirozeně konverzačním tónem. Pasáže z Písma, které měl zkoumat, četl s hlubokou úctou s působivým cítěním. Nevnímal jsem lidi kolem sebe, zapomněl jsem na sbor, na mluvčího a na všechno, pouze jsem přemýšlel nad světem, do kterého jsem se ponořil… Domů jsem přišel omámený uvažováním nad účinností samotné Bible jako zdroje velkého kázání. Chtěl bych vám vštípit, že takové kázání je zcela na dosah každému a je tím nejmocnějším, co kdy člověk může vytvořit. Odložte všechny doplňky, moderní technické vybavení a nákresy, skoncujte se show a představeními, přestaňte spoléhat na zábavu a pompézní displeje a vraťte se zpět k jednoduchému, zřetelnému a mocnému výkladu Božího slova. Když jsem se vrátil domů po první přednášce Dr. Morgana, vytryskla z mého srdce modlitba: „Bože, učiň ze mne kazatele Tvého dokonalého Slova a nedopusť, abych se někdy spoléhal na něco jiného.“«2) Ať je to i vaší modlitbou. Poznámky 1 ) Gary W. Demarest, The Communicator’s Commentary Series, svazek 9, 1, 2 Tes 1, 2 Tim, Tit (Waco, Texas: Word Books, 1984), strana 54 2 ) Carlyle B. Haynes, Carlyle B. Haynes Speaks to Young Ministers (Nashville, Tenn.: Southern Publishing Association, 1968), strany 31-36. „Mnoho zábav dnešního, i tak zvaného křesťanského světa, má tentýž cíl, jako měly kdysi zábavy pohanské. Skutečně jen málokdo satanovi unikne; tak čeká na záhubu lidských duší. Používá si po celé věky divadla, které vzbuzují vášně a velebí neřest. Satan si používá opery s okouzlující nádherou a omamnou hudbou, maškarády, tance, hry v karty, aby mohl strhávat hradby ctnosti a otevřít dveře smyslným choutkám. Ve všech radovánkách, kde vládne pýcha a chuť, kde člověk zapomíná na Boha a ztrácí ze zřetele věčné zájmy, zatahuje satan duši do železných okovů.“ (PP 459-460) 17 Smlouva „BERIT“ – SMLOUVA CO JE SMLOUVA? Abychom se dopátrali uspokojivé odpovědi na otázku položenou v nadpisu, musíme si nejprve ujasnit, zda je vůbec třeba nějakých smluv a ujednání. Slýchávám zajímavou odpověď na otázku, proč se dělají smlouvy: „Prý proto, aby se porušovaly.“ Zamyslíme-li se nad touto odpovědí, musíme jí dát do značné míry zapravdu. Všimněme si jen několika smluv, ať už společenských, vnitrostátních, mezinárodních, a nevím, které bych ještě vzpomenul. Jen je smlouva ujednána, vzápětí je porušována. Proto se dělají smlouvy? Co je to smlouva Všeobecný význam V obecném smyslu je to ujednání dvou nebo i více stran, buďto písemně nebo dříve i ústně, o určité věci či záležitosti, o níž se účastníci dohodli. Také je obvyklé, že účastníci mají stejné podmínky, pokud ujednání nestanoví jinak. Dnes se téměř vytratilo ústní uzavírání smluv. Dříve ústně uzavřená smlouva mezi dvěma subjekty měla stejnou platnost, jako dnes psaná. (Myšleno v biblických dobách.) V biblických dobách Zvláštním znakem starozákonních biblických smluv, zejména mezi Bohem a člověkem, je její jednostranný charakter. Už bylo řečeno, že v rovině lidské je standartní ujednání dvou rovnoprávných subjektů. Tak tomu ale není v ujednání smlouvy mezi Bohem a člověkem. Ona zmíněná jednostrannost je patrná z několika příkladů v Písmu. První zmínka o smlouvě v Písmu je v 1M 6.18. Přestože člověk padl do hříchu, jedná s ním Bůh jako s rovným. Ještě výrazněji je to patrné v jednání s lidmi po potopě, (1M. 9,8-16); a také s Abrahamem. (1M 15). Je-li rovnost obvyklá mezi smluvními stranami lidí, mezi Bohem a člověkem není možné klást rovnítko. Přesto nade vše povznesený Bůh jakoby se snížil jenom proto, aby mohl s daleko níže stojícím člověkem jednat na stejné úrovni. Už to samo o sobě vypovídá cosi o tom, jak mu na člověku 18 Z ráje do ráje 4 2012 záleželo a jak neskonale výhodné podmínky člověku nabízel. A to ještě nemluvíme o podmínkách. Vše, co bylo řečeno, si bezpochyby uvědomoval starozákonní pěvec, který z vlastní zkušenosti znal Boží vznešenost a šlechetnost. Vyjádřil to otázkou velmi prostou: „Co jest člověk, že na něho pamatuješ?“ (Ž. 8,5) Také si to uvědomujeme a občas připomeneme??? Nebo dáváme najevo svou namyšlenost a ignoraci přesto, že se snažíme navenek působit dojmem pokory až zkroušenosti??? Jak je tomu dnes? Tento jednostranný aspekt Božího jednání s jeho lidem v minulosti, i dnes, nám chce ukázat stejné a neměnné Boží jednání, jak tehdy, tak i dnes. Také i stejné postavení obou smluvních stran, na kterém se taktéž vůbec nic nezměnilo. Boží smlouva s Izraelem odpovídá Jeho svrchované vůli a milosti současně. Právě v tom samém měřítku a poměru je to s Jeho následovníky, těmi kdo s Ním uzavřeli smlouvu, pro Pána Boha tak nevýhodnou a pro nás tak neobyčejně výhodnou. Budeme za to alespoň vděčni, když už nedokážeme něco více, nebo se budeme ohlížet po jiných jednotlivcích, či společenstvích, ať už z vypočítavosti, či z jiných příčin? Stojí nám náš smluvní partner skutečně za to, abychom jej alespoň věrně respektovali a nekoketovali s jinými? Boží smlouva s námi ukazuje, že Bůh se nám bezvýhradně svěřuje. Očekává proto, že Mu budeme bezvýhradně patřit a On se s námi nebude dělit s jinými, ať už se jakkoli jinak náš potenciální partner jmenuje. „Budete mým lidem a já budu Vaším Bohem.“ Připomíná prorok a dodává: „Poslouchejte hlasu mého a konejte všechno tak, jak jsem vám přikázal.“ (Jer. 7,23; 11,4) „BERIT“ s Abrahámem Smlouva vznikla velmi zvláštním způsobem. Její jedinečnost a zvláštnost spočívá v tom, že z ní mají užitek lidé po několika tisíci letech ještě i dnes. (1M 12,3) Všechny smlouvy, které Pán Bůh udělal s lidmi, jak jednotlivci, tak celými skupinami, nebo národem, neodpovídaly onomu českému významu – smlouva. My jsme dnes zvyklí rozumět pod pojmem smlouva tomu tak, že je to ujednání dvou nebo více subjektů s rovnocennými právy a nároky. Tak tomu ale nebylo v případech ujednání Boha s lidmi. To už bylo v začátku pojednání zmíněno. To, co je míněno oním hebrejským slovem Berit, je ujednání dvou nerovnoprávných osob. Přesto ale formálně rovnoprávných. Navzdory tomu je tu ale ještě jedna neslýchaná zvláštnost. Při sjednaných smlouvách mezi dvěma stranami jsou dány smluvní podmínky. Poruší-li některá ze smluvních stran jakoukoli podmínku, bývá smlouva považována za neplatnou. Tak tomu ale nebylo v případě smlouvy Berit. „Berit“ – věčně platná Ačkoliv se to zdá nepochopitelné a nelogické, přesto je v Písmu několikrát takové pojetí v pohledu Boha legitimní a uznávané za platné. Často se o takové smlouvě hovoří jako o smlouvě věčné, jako o smlouvě nezrušitelné. (Sd 2,1.2. Iz. 55,3) Zdá se mi skoro zbytečné se snažit to nějak vysvětlit tím, že to všechno nějak „přemudrujeme“ z pohledu člověka. Aby si ale někdo nemyslel, že nějak Pána Boha „doběhne“ tím, že si bude dělat, co bude chtít a Pán Bůh stejně bude smluvní podmínky plnit, protože se přece zavázal a slíbil, že je nikdy nezruší. Takové jednání je zajištěno spolehlivě. Nedá se nijak obejít. „Protože hned nepřichází rozsudek pro špatnou věc, domnívá se člověk, že může páchat zlo.“ (Kaz. 8,11) (volný překlad) Tak je zajištěna spravedlivá odměna pro všechny a za všechno. I za to, že by někdo chtěl zneužívat už tak nevídané Boží dobrotivosti. (Ez 17,15.18.19) Je celkem zřejmé, že Bůh si přál a dokonce měl zájem na tom, aby jisté věci, které dovolí, aby se staly a jisté věci, které byly důsledkem nesprávných činů a úmyslů, byly zapsány. Bezpochyby proto, aby byli lidé varováni před důsledky, plynoucími z nesprávného jednání. To je důkaz toho, že důsledky z nesprávného a vypočítavého jednání, plynoucí z lehkovážného smluvního ujednání, nikomu lehce neprojdou. Smluvní ujednání je přece závazná věc a toho by si měl být každý plně a zodpovědně vědom, a to jak obyčejný člověk, tak také vysoce postavený představitel, lhostejno jakékoli instituce. František Poslušný Enochův život v době, „kdy synové Boží chodili k dcerám lidským“ „Enoch byl svatý muž. srdcem Bohu. Poznal rodiny a oddělil se potomků, které káral zlomyslnost.“ (3SG54) Sloužil oddaným zkaženost lidské od Kainových za jejich velkou Podle této výpovědi žil původně Enoch mezi Kainovými potomky. Je možné, že jeho pokrevní předchůdci patřili k těm, kteří se začali stýkat s nevěřícími Kainovci. Enoch se od nich oddělil, aby nepodléhal vlivu nevěřících. „Neohroženě káral hřích. Když lidu své doby kázal o lásce Boží v Krista a domlouval jim, aby zanechali špatností, tepal rozšířenou bezbožnost a upozorňoval je, že hříšníky zajisté zasáhne soud. … Bůh vkládá do srdcí a úst svých poslů odvážné pravdy, pronikavé jako dvousečný meč.“ (PP 86) „Zůstal se svojí rodinou tam, kde mohla být jak jen nejčistší atmosféra. Někdy chodíval k obyvatelům světa s poselstvím, které obdržel od Boha. Každá návštěva se ho bolestivě dotkla… Po zvěstování bral s sebou domů vždy některé, kteří slyšeli varovné poselství. Někteří z nich zvítězili a ještě před potopou zemřeli“. (MS 42, 1900) Enoch byl obzvlášť silně věřící muž, který žil 700-900 let před potopou. Byl to muž, kterého Bůh podle chronologie v 1M 5. kapitole vzal 667 roků před potopou do nebe. Bůh ho zde na zemi použil k přivádění lidí k pokání. Byl to muž víry, „sedmý po Adamovi“. (Juda 14) Musíme si uvědomit, že žil v době, kdy lidská zloba dosahovala téměř vrcholu. Přesto jeho životní putování v předpotopním světě bylo příkladné. Enochova životní dráha znázorňuje život lidí bez hříchu a ve spravedlnosti těch, kteří budou vzati ze zkaženého světa do nebe při druhém příchodu Ježíše Krista. Armin Krakolinig 19 Kritérium morálky Kritérium morálky Môže človek vždy rozlišovať medzi dobrom a zlom? Biblický text: „Oznámili ti, človeče to, čo je dobré a čo požaduje Hospodin od teba; iba to, aby si činil súd, miloval milosrdenstvo a chodil pokorne so svojím Bohom.“ (Mich 6,8; paralelne Rim 1,18-20) 1. „Požiadavky predstavené v desatore sú dané ľuďom na vyučovanie a orientáciu v živote. Je to 10 krátkych, ale svojou podstatou obsiahlych pravidiel, ktoré upravujú naše správanie voči Bohu a našim blížnym. Ich podstatou je láska: ‚Milovať budeš Pána, svojho Boha, z celého svojho srdca, z celej svojej duše, z celej svojej sily a z celej svojej mysli a svojho blížneho ako samého seba.’ (Luk 10,27) Tieto princípy desatora sa vzťahujú na jednotlivé povahové vlastnosti a životné situácie nás ľudí.“ (Patriarchovia a proroci str. 279) 2. Boží zákon existoval už pred stvorením človeka a riadia sa ním aj anjeli. Satan padol, lebo prekročil princípy Božej vlády. Po stvorení oboznámil Boh Adama a Evu s touto skutočnosťou. V tom čase nebol pád satana zachytení písomne, Boh ho Adamovi a Eve pripomínal a opakoval... Aj keď Adam zhrešil a padol, z Božieho zákona nebolo nič vynechané. Základy desatora existovali dávno pred prvým hriechom a zodpovedali podmienkam svätého života. Na týchto princípoch nebolo ani po páde do hriechu nič zmenené, naopak boli rozšírené o pochopenie hriešneho stavu ľudstva. (Dejiny vykúpenia str. 279) 3. „Po páde Adama, neboli základy zákona zmenené, ale naopak potvrdené a vyjadrené, aby poúčali padlé ľudstvo.“ (SDA Biblický komentář, str. 1104) 4. „Adam s Evou boli po svojom stvorení oboznámení s Božím zákonom. Cele dôverovali jeho požiadavkám, zákon bol vpísaný do ich sŕdc. Keď človek padol do hriechu prestúpením zákona, Boží zákon nebol zmenený, bol vytvorený plán záchrany pre človeka, ktorý ho mal viesť späť k poslušnosti.“ (Patriarchovia a proroci, str. 341) 5. „Adam učil svojich potomkov o Božom zákone a vďaka verným nasledovníkom Pána sa zákon podával z generácie na generáciu. Trvalé pošľapávanie zákona vyvrcholilo v neodvratnej celosvetovej potope. Zákon sa zachoval vďaka Noachovi a jeho rodine, ktorých zachránil Boh pomocou archy, pretože zachovávali Boží zákon. Noach učil svoje potomstvo desať Božích prikázaní. Od čias 20 Z ráje do ráje 4 2012 Adama Boh ochraňuje svoj ľud, v ktorého srdci je jeho zákon pevne ukotvený (...zahŕňajúc Abraháma a jeho potomkov).“ (Dejiny vykúpenia str. 137) 6. „Ak by Boží ľud zachovával Božie prikázania, neboli by nutné nariadenia predstavené Mojžišom. Mojžiš spísal všetko do jednej knihy –- povinnosti voči Bohu a blížnym. Tieto jasné nariadenia, ktoré dal Boh Mojžišovi v súvislosti s povinnosťami Izraelitov medzi sebou i voči cudzím národom vychádzajú z princípov desiatich Božích prikázaní. Boli predstavené zjednodušenou a jasnejšou formou preto, aby Boží ľud nebol oklamaný.“ (Dejiny vykúpenia str. 140) 7. „Boh nám dal svoje sväté prikázania, pretože nás miluje. Aby nás ochránil pred následkami prestúpenia zákona, zjavil nám vo svojom zákone princípy spravodlivosti. Zákon je vyjadrením Božích myšlienok. Keď ho prijmeme v mene Pána Ježiša, otvorí nám naše srdce. Jeho prikázania nás pozdvihnú nad moc svetskej ctižiadosti a nad úzkostí a chránia nás pred hriechom. Bohu záleží na našom blahu. Dal nám svätý zákon, aby sme v jeho poslušnosti prežívali radosť.“ (Touha věků str. 296) 8. „Farizeovia vnímali prvé štyri prikázania, ktoré upravujú vzťah ľudí s Bohom ako významnejšie, než ostatných šesť, ktoré upravujú správanie sa k svojim blížnym. Prvé štyri prikázania sa dajú zhrnúť do jedného veľkého nariadenia: Milovať budeš svojho Boha z celého srdca. Ostatných šesť prikázaní na druhej strane sa dá vyjadriť iným veľkým nariadením: Milovať budeš svojho blížneho ako seba samého. Tieto dve nariadenia vyjadrujú podstatu zákona lásky. Nie je možné pridŕžať sa iba jedného z týchto nariadení a pritom porušovať to druhé... Nakoľko sú všetky prikázania vyjadrením lásky k Pánu Bohu a k svojím blížnym, vyplýva, že nie je možné pošľapávať čo i len jedno z týchto prikázaní bez toho, aby sa nenarušila celistvosť zákona. V tomto duchu učil aj Ježiš svojich poslucháčov, že Boží zákon nepozostáva z jednotlivých prikázaní, z ktorých niektoré sú významnejšie ako tie ostatné, ktoré by mohli byť beztrestne znevažované. Náš Pán predstavil prvé štyri a posledných šesť prikázaní ako Božský celok, a lásku k Pánu Bohu možno dokázať len poslušnosťou voči všetkým prikázaniam Desatora.“ (Touha věků str. 606) S. K. Pipim Démasův princip Wilhelm Busch – evangelický farář úryvek z knihy „Wird der Schmale Weg verbreitet?“ (Bude úzká cesta rozšířena?) S bolestí v srdci píše apoštol Pavel o svém bývalém spolupracovníkovi: „Demas mě opustil a zamiloval si svět.“ (2Tm 4,10). Kdyby tento Demas žil dnes, pak by nemusel opustit křesťanskou církev. Zůstal by, protože by našel pro práci s mládeží obrovské pole působnosti. Brzy by dosáhl velké cti. Pak by napsal v mládežnickém časopise (nebo v oddíle pro mládež) článek, ve kterém by dokázal apoštolu Pavlovi „pietistické“ nebo dokonce „introverzní“ teologii a také, že on, ap. Pavel, je vinen „zákonickou podstatou dosavadní práce v církvi“. V druhém článku by ap. Pavlovi řekl: „Nesmíme dělat dělicí čáru mezi světem a církví tak, jak to dělal Jan, když řekl: Nemilujte svět!“ To nesmíme říkat ani dělat. Demas by dále řekl: „Sůl patří do polévky a ne vedle hrnce s polévkou.“ Vidím před sebou sérii Demasových článků. Píše: Nejde o to říci ne pohanským svátkům. Musíte s nimi slavit a postarat se, aby to byly pěkné a milé modlářské svátky pohanského božstva! Tak podobně by dnes psal Demas. Mám před sebou leták, který říká: „Příští sobotu chceme mít slavnost léta. Budeme se těšit, když se také ty milá slečno, milý mládenče, vaši rodiče a činovníci sboru budete s námi radovat a zúčastníte se slavnosti. Pro žaludek a hrdlo jsou maličkosti připraveny. Nemělo by vás to hodně stát. Nechceme jen jíst a pít, nýbrž také tančit a hrát.“ Kdo by si nevzpomněl na text z 1K 10,7: „Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hráli.“ „Také ti starší si přijdou na své. Tedy na viděnou v sobotu 22. 9… ve 20 hodin v naší církvi. Srdečně vás zve mládež. Program: polonéza, taneční série pro všechny, totoloto, taneční série pro začátečníky, fotbal, národní tanec, čarodějnice atd…“ Ano, tady se může Demas cítit dobře. Koho chceme touto metodou zasáhnout? Přiznávám, že jsem před svým obrácením rád tancoval. Když jsem ale začal následovat Ježíše, skončil jsem s tím. Nyní si představte, kdyby mi po mém obrácení někdo navrhl, že můžu dále tančit pod dohledem pastora pro mládež nebo tajemníka mládeže. Okamžitě bych se smál a pomyslel bych si: „Jaký to musí být komický taneční klub, který má odvahu hřešit a zároveň odvahu brát víru vážně!“ Jsem rád, že Bible mluví proti polovičatosti. Bůh říká: „.. kdybys byl studený nebo teplý!“ Co to musí být za mládež, kterou chceme získat polovičatostí?! Bylo mi řečeno, že musíme nejdříve najít cestu k této mládeži tím, že se tajně s klamem dostaneme na jejich úroveň a pak vyjde najevo, co skutečně chceme. Domnívám se, že každý mladý člověk, který reaguje normálním způsobem, řekne: „Sami nemáte dost důvěry ve svoji věc, že s ní tak potají zacházíte.“ Vidím, že si zde něco odporuje. Na jedné straně se snažíme „novou cestou“ získat mládež a na druhé straně ztrácíme její důvěru tím, že přímo neřekneme, o co nám jde. Mladý člověk mi bude důvěřovat jen tehdy, když s ním budu mluvit otevřeně a přímo mu řeknu: „Chci tě přivést k Ježíši Kristu.“ Když jakýmkoliv způsobem zamlčíme tuto pravdu, pak reakcí každého mladého člověka bude nedůvěra. Touto cestou chceme získat důvěru mladých lidí? Jaká to má být mládež, kterou chceme získat tímto způsobem? Jedno je jisté, že hladovějící duše a hledající srdce, malomyslní a obtížení nebudou nalezeni. Právě pro ně je evangelium. Nemáme splnit úkol, který nám dal samotný Pán? „Budete mi svědkové“. To je jasný úkol. Jednoduše řečeno, je to neposlušnost, když křesťané říkají: „Pane, to neodpovídá naší době. Nemůžeme o Tobě stále mluvit, musíme pomoci mladým lidem najít život. Nebo musíme nejdříve najít skutečné vstupní cesty, než Tě budeme moci poslouchat.“ V mojí Bibli je napsáno: „Kaž v čas i nevčas!“ 2Tm 4,2 - To je jasný návod, ne jak získat úspěch, ale jak máme splnit svůj úkol. Pán se mě nebude ptát, zda jsem byl ohlášený, když jsem „vpadl“ do cizího domu a řekl mladým lidem: „Potřebuješ Ježíše!“ Bude mě soudit, jestli jsem ve své hříšnosti nesplnil svůj úkol. Dnes přece není žádný: „Nečas.“ Skutečná nouze, která se projevila v této věci, je to, že nemáme důvěru ve „skutečné Boží slovo.“ Ubohé křesťanství! Bůh nám svěřil „dynamit“ v evangeliu, dáváme ho na stranu a pokoušíme se rozbíjet kameny kladivem. Ale nyní chci hlasitě volat jménem všech těch, kteří ještě něco vědí o moci evangelia, jménem všech těch, kteří si dělají starosti nad tímto zmatkem: „Udělejte konec tomu, aby Demas vedl naši práci s mládeží. Chceme, aby tuto práci vedl Pán církve a měla znaky Jeho nádherných slov.“ 21 Dětem Lana Krkavci krmí Eliáše Sotva jsem ukončila předešlou historii, zaslechli jsme pojednou hlasité volání: „Havrani, havrani.“ Rychle jsme vyskočili ven a skutečně na staré jabloni seděli černí hosté, kteří v zimě rádi navštěvují okolí v blízkosti obydlí člověka. „Teti,“ řekla Liduška, „ty určitě víš nějaký biblický příběh o krkavcích, prosíme, vyprávěj nám!“ „Ano, ano, vím o tom, jak jednou krkavci zachránili jednoho věrného Božího proroka od smrti hladem. Byl to prorok Eliáš. Žil v době, kdy téměř všichni Izraelité uctívali pohanského boha slunce. Milující nebeský Otec se rozhodl, že je za to potrestá. Že jim nebude posílat žádný déšť a že slunce bude hodně pálit až do té doby, dokud se lidé neodvrátí od své bezbožnosti a nenavrátí se k Bohu – Stvořiteli země a nebe. Prorok Eliáš musel toto Boží rozhodnutí oznámit králi. Bez strachu a s vážností králi oznamoval: ‘Živ jest Hospodin Bůh Izraelský, před jehož obličejem stojím, že nebude těchto let rosy ani deště, jedině vedle řeči mé.’ A Bůh Eliášovi hned rozkázal, aby utekl k potoku Karit a skryl se tam od královského hněvu. Eliáš odešel. Našel tam ve skalní rozsedlině místo, kde v noci spal a ve dne se zdržoval u potoka. Bůh se postaral o to, aby měl bezpečnou skrýš a dostatek vody. Ale odkud dostane potravu? Nebylo rosy a nepršelo více. Usychala tráva, rostlinstvo, obilí a ani chleba nebylo. Plynuly dny, týdny a měsíce, a uběhl rok a lid trpěl hladem a bídou. Také Eliáš, který se stále ještě musel skrývat, si už nemohl obstarat nic k jídlu. Všechna tráva i v jeho okolí uschla. Jenom potok, stále čistý a chladný, tekl a lákal k sobě unavené ptactvo. A přece Eliáš neměl starost o potravu. On důvěřoval svému Bohu a věděl, že Bůh ho neopustí. Když se jednoho dne probudil, poděkoval, jak to vždycky činil, na modlitbě svému Stvořiteli za ochranu uplynulé noci. Najednou uviděl zdálky přilétat ptáky. Zdáli se docela malí. Ale když přiletěli blíže, Eliáš je poznal. Přiletěli nezvykle blízko k jeho 22 Z ráje do ráje 4 2012 nohám a vůbec se nebáli. A tu uviděl Eliáš, že každý měl něco ve svém zobáku a měli toho tolik, že měl docela pěknou a dobrou snídani. Pak krkavci znovu odletěli. Eliáš děkoval nebeskému Otci za tak předivně poskytnutou potravu. A večer, když zase seděl ve své skrýši a díval se do dálky, uviděl zase přilétající krkavce. Tak jako ráno i nyní se k němu sletěli a složili před ním chléb. Každé ráno a každý večer přilétali ptáci. Nevynechali ani jeden den, aby nepřinesli Eliášovi potravu. Eliáš byl samozřejmě rád za tuto jednoduchou stravu. Kdyby Eliáš nebyl spokojený a přál by si něco lepšího, Bůh by ho touto cestou přestal živit, ale Eliáš byl vděčný a spokojený s tím, co dostával. Dostával to z Božích rukou a byl za to vděčný, proto se o něho nebeský Otec staral tak dlouho, dokud to bylo zapotřebí.“ „To bylo moc hezké,“ řekl Pavlíček, když teta Anna ukončila své vyprávění. „Neznáš ještě nějaký příběh, ještě o nějakém ptáku?“ prosila Elenka. „Znám, znám, děti, ale dneska už nebudu vyprávět,“ smála se teta, „už je čas do postele a spát. Zítra večer budeme pokračovat. www.VelkySporVeku.eu Z dopisů k zasílání Velkého sporu věků zdarma Děkuji za knihu, přišla v pořádku,…. Touto knihou se mi dostává do rukou něco, o čem budu muset dlouho přemýšlet, neboť v mých očích dost podstatně mění životní zásady, o kterých jsem byl až doposud pevně přesvědčen že jsou správné. Dokonce jsem vyhrabal na půdě ještě další dvě knihy od p. Whiteové, Patriarchové a proroci a Touha věků a budu je pečlivě studovat. Ještě jednou děkuji. F.K. Předem Vám chci moc poděkovat za knihy, které jste mi poslali. Ani neumím popsat pocity, které mám, když vidím odhodlané Boží služebníky, ochotné plnit Boží poslání. Chci vás všechny tímto povzbudit a dodat vám odvahu. Čas, který máme daný k tomuto úkolu se sice krátí, ale já jistě vím, že ti, kteří mají být Bohem zachráněni, zachráněni budou. Z celého srdce se těším na ten slavný okamžik, kdy budu moci spatřit Beránka, přicházejícího v oblacích se vší slávou. Sám úpěnlivě prosím Boha, aby mi ukázal kde mě chce použít. Chci přispět ke konání velkého Božího díla. Pán s vámi. J.K. Dobrý večer, zašlete mi prosím výtisk knížky Velký spor věků, dále Vás prosím o radu ve výběru církve, zda je pro mě jako prozatím nepokřtěného vhodná církev bratrská nebo církev adventistů sedmého dne, nebo jiná církev. Budoucnost světa a politika církví. Ještě Vás prosím, pomodlete se za spásu mé duše, celý život jsem velmi těžce hřešil a všeho velmi lituji, také se za Vás pomodlím. Děkuji, s pozdravem: J.T. E. G. White Dobry den a Buh vam zehnej. Chci se zeptat, je-li mozne tuto knihu, Velky spor veku zaslat do Skotska a kdyz ano, jaky asi bude poplatek a jak zaplatit? Ziji zde jiz 6 let a pral bych si moc tuto knihu obdrzet. Je to asi 4 mesice, kdy jsem byl zasazen Kristem a jsem uplne jiny clovek diky Kristu. Nejradeji mam Cirkev adventistu pro jejich presnost vykladu Bible a vernosti Bohu, jedineho, praveho a ziveho, stvoritele nebe a zeme. Predem dekuji a preji Bozi pozehnani. K.K. Pozdravuji Vás všechny, kteří sloužíte našemu Pánu Ježíši Kristu. Touto cestou bych si chtěl objednat alespoň 15 Ks knihy Velký spor věků, protože chci dál předávat toto poselství všem, které mi náš Pán pošle do cesty. Jde o to, že i já sám jsem ještě před rokem bloudil v bludu římského katolicizmu a jen díky Boží milosti jsem zaslechl hlas trojandělského poselství a vyšel z Babylona. Jsem si vědom, že jsem byl povolán na Pánovu vinici v hodině dvanácté a tak i prostřednictvím této knihy chci napomoci mnoha bloudícím ovečkám k navrácení do ovčince našeho dobrého pastýře Pána Ježíše Krista. Děkuji vám všem, a ať vám náš Pán žehná. M.J. L E N E.E G.L White G O U L D W H I T E VELKÝ SPOR VĚKŮ VEĽKÝ SPOR VEKOV VELKÝ SPOR VĚKŮ nabízí pohled na rozhodující otázky a uvádí nás do zákulisí světové politiky. Tato kniha odhaluje vzrušující skutečnosti a také povzbuzující předpovědi týkající se budoucnosti. Svět se nachází uprostřed velkého boje. Války zachvacují národy, láska a soucit se ztrácejí.Existuje východisko? VEĽKÝ SPOR VEKOV ponúka pohľad na rozhodujúce otázky a uvádza nás do zákulisia svetovej politiky. Táto kniha odhaľuje vzrušujúce skutočnosti i povzbudzujúce predpovede, ktoré sa týkajú budúcnosti. Svet sa nachádza uprostred veľkého boja. Vojny zachvacujú národy, láska a súcit sa strácajú. Existuje východisko? VELKÝ SPOR VĚKŮ odhaluje krok za krokem omezení VEĽKÝ SPOR VEKOV odhaľuje krok za krokom obme- naší osobní svobody. To je jeden z nejnebezpečnějších úkazů dnešní doby. Chcete poznat síly stojící za tímto úsilím? dzenie našej osobnej slobody. To je jeden z najnebezpečnejších javov dnešnej doby. Chcete poznať sily stojace za týmto úsilím? VELKÝ SPOR VĚKŮ objasňuje aktuální situaci ve světě VEĽKÝ SPOR VEKOV objasňuje aktuálnu situáciu vo a ukazuje Boží záměr s jeho lidem. Kdo hledá odpověď na tyto otázky, najde ji s jistotou v této knize! Mám velkou radost a moc vám děkuji. Co na to říct... Dostanu zadarmo 20 knih, které mohu věnovat :) Moc vám chci poděkovat, i když vím, že církvi se to moc nelíbí. (že někteří lidé se rozhodli ty knihy rozdávat) Nechápu to: Budu se za vás modlit, prosím modlete se i vy za náš sbor ve …., je to potřeba. Ještě jednou děkuji. Pán vám žehnej. S pozdravem K.A. VELKÝ SPOR VĚKŮ je přeložený do více než 78 jazyků a četly jej milióny lidí. Ve svých rukou máte jednu z nejvýznamnějších knih na světě! E L L E N G O U L D W H I T E Budúcnosť sveta a politika cirkví svete a ukazuje Boží zámer s jeho ľudom. Kto hľadá odpoveď na dané otázky, určite ich nájde v tejto knihe! VEĽKÝ SPOR VEKOV je preložený do viac než 78 jazykov a čítali ho milióny ľudí. Vo svojich rukách máte jednu z najvýznamnejších kníh na svete! •emailem: [email protected] •poštou na adrese: Velký spor věků, PO BOX č. 23, Liberec, PSČ 460 14 23 Nabídka knih redakce Ten, který přichází Aktuální výklad 7 troubení Takové je poselství, které nabízí lidem Bible. Představuje Ježíše Krista pověřeného navrátit světu jeho skutečný úděl. Ohledně tohoto tématu však panují jen samá nedorozumění! Jak divná tvrzení jsou často přičítána na účet Písma svatého! A přesto, čteme-li je správně, poselství Bible je nádherně srozumitelné, vyvážené, moudré, ..... Formát A5, 280 stran, cena 99,00 kč + porto na základě textu Zjevení a Ducha proroctví. Armin Krakolinig Formát A4, 24 stran, cena 10,00 kč + porto Příběhy Davida Gatese TAJEMSTVÍ ZA SEDMI PEČETĚMI díl 2. Dobrodružstvi a nebezpečí tam, kde je nebe blízko. Volné pokračování knihy Misijní pilot od téhož autora. Příběhy Davida Gatese díl 1. Dobrodružstvi a nebezpečí tam, kde je nebe blízko. na základě textu Zjevení a Ducha proroctví. Armin Krakolinig Lana Schlauer Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto Aktuální výklad 7 pečetí Armin Krakolinig Formát A4, 80 stran, cena 50,00 kč + porto Aktuální výklad obrazu šelmy a šelmy z propasti na základě textu Zjevení a Ducha proroctví. Armin Krakolinig Formát A5, 180 stran, cena 99,00 kč + porto Joe Crews Zakladatel vydavatelství Amazing Facts Formát A4, 40 stran, cena 35,00 kč + porto Studijní jitřenka I leden-červen Studijní jitřenka II ...Přemýšlím o tom, co musím červenec-prosinec učinit pro ty, kteří patří k církvi Sestaveno z citátů Ducha prorockého ostatků... „a nevíš, že jsi bídný, a mizerný, i chudý i slepý, i nahý...“ Formát A5, 50 stran, cena 10,00 kč + porto Pavel Toman Tel: 461 722 304; 731 466 485 pro objednání Formát A5, 520 stran, cena 100,00 kč + porto