P¯Ìloha 11 - Legio Mariae

Transkript

Z¡VAZN¡ PÿÕRU»KA
MARIINY LEGIE
Vydavatel
CONCILIUM LEGIONIS MARIAE
DE Montfort House
Morning Star Avenue
Brunswick Street
Dublin 7, Ireland
Název originálu: The Official Handbook of the Legion of Mary
Nové revidované vydání, 1993
Nihil Obstat:
Joseph Moran, O.P.
Censor Theologicus Deputatus
pověřený teologický censor
Imprimi potest:
✠ Desmond Connell
Archiep. Dublinen
Hiberniae Primas
arcibiskup dublinský
primas irský
Dublin, 8. prosince l993
S církevním schválením brněnského biskupa
Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho
čj. EP/213/03 ze dne 4.4.2003
Revidovaný překlad
Neprodejné
Copyright © Concilium Legionis Mariae, Dublin 1993
Obsah
Použité zkratky .........................................................................11
Zkratky biblických knih..............................................................11
Zkratky dokumentů Magisteria .................................................11
Papež Jan Pavel II. Mariině legii .................................................13
Úvodní poznámka.....................................................................15
Frank Duff ................................................................................16
1.
2.
3.
4.
N·zev a p˘vod .........................................................................19
CÌl ..............................................................................................21
Duch Legie ................................................................................22
Sluûba legion·¯˘ ......................................................................22
1. „Oblečte se do plné výzbroje Boží“ (Ef 6,11) ......................22
2. Musí být „obětí živou, svatou a Bohu milou a (…)
nepřizpůsobovat se tomuto světu“ (Řím 12,1-2) .................23
3. Nesmí se odvracet od „vyčerpávající práce“
a utrpení (2 Kor 11,27) .......................................................23
4. Musí žít „v lásce jako i Kristus miloval nás a zcela
vydal sebe za nás“ (Ef 5,2)..................................................24
5. Musí „skončit svůj běh“ (2 Tim 4,7) ...................................24
5. Zboûnost Legie .........................................................................26
1. Bůh a Maria........................................................................26
2. Maria, prostřednice všech milostí ........................................27
3. Maria Neposkvrněná...........................................................28
4. Naše matka Maria ..............................................................29
5. Zbožnost Legie je kořenem apoštolátu Legie ......................29
6. Kdyby jen Maria byla známa...............................................30
7. Přiblížení Marie světu..........................................................31
6. Povinnosti legion·¯˘ k Marii...................................................32
1. Úcta Legie, projevovaná uctíváním Marie,... ......................32
2. Následování Mariiny pokory je kořenem i nástrojem
jednání legionáře ................................................................34
3. Skutečná úcta k Marii zavazuje k apoštolátu.......................37
4. Intenzita úsilí v Mariině službě ............................................40
5. Legionáři by měli mít pravou úctu k Marii,
jak o ní hovoří Ludvík Maria z Montfortu............................42
7. Legion·¯ a NejsvÏtÏjöÌ Trojice..................................................46
8. Legion·¯ a eucharistie .............................................................49
1. Mše svatá ...........................................................................49
2. Liturgie slova ......................................................................50
3. Eucharistie ve spojení s Marií ..............................................51
4. Eucharistie, náš poklad .......................................................52
9. Legion·¯ a mystickÈ tÏlo Kristovo..........................................54
1. Legionářova služba je založena na tomto učení ..................54
2. Maria a mystické tělo..........................................................56
3. Utrpení mystického těla ......................................................58
10. Apoötol·t Legie ......................................................................60
1. Jeho důstojnost ..................................................................60
2. Podstata laického apoštolátu ..............................................61
3. Legie a laický apoštolát.......................................................62
4. Kněz a Legie .......................................................................62
5. Legie ve farnosti .................................................................64
6. Jeho plody jsou horlivý idealismus a činnost........................65
7. Systém formace mistra a žáka ............................................66
11. SystÈm Legie ..........................................................................68
1. Osobní svatost: účel a prostředky .......................................68
2. Dokonale uspořádaný systém .............................................68
3. Dokonalost členství.............................................................69
4. Základní závazky.................................................................70
5. Týdenní schůzka prezidia ....................................................71
12. CÌle Legie ................................................................................72
1. Současná činnost................................................................72
2. Vzdálenější a vyšší cíl - kvas ve společnosti..........................72
3. Všechny spojovat ................................................................74
4. Ve vyšším nasazení pro Boha ..............................................77
13. »lenstvÌ ...................................................................................79
14. Prezidium ................................................................................82
15. Slib legion·¯e .........................................................................87
16. DalöÌ stupnÏ ËlenstvÌ ..............................................................89
1. Pretoriáni............................................................................89
2. Pomocné členství................................................................91
Základní stupeň: Pomocní legionáři.....................................91
Vyšší stupeň: Adjutanti .......................................................92
Obecné úvahy, které se týkají obou stupňů
pomocného členství............................................................93
17. Duöe naöich zem¯el˝ch legion·¯˘ .........................................98
18. ÿ·d sch˘zky prezidia .............................................................99
1. Uspořádání každé schůzky musí být jednotné. ....................99
2. Přesně ve stanovený čas ..................................................100
3. Schůzka začíná ................................................................101
4. Pak následuje pět desátků růžence ...................................101
5. Po růženci následuje duchovní četba ................................102
6. Pak se přečte zápis z předešlé schůzky..............................103
7. Trvalé pokyny....................................................................103
8. Zpráva pokladníka ............................................................104
9. Zprávy členů .....................................................................104
10. Recitace kateny Legie........................................................107
11. Promluva (allocutio) ..........................................................108
12. Po ukončení promluvy ......................................................109
13. Tajná sbírka do váčku........................................................109
14. Ukončení schůzky .............................................................110
19. Sch˘zka a Ëlen......................................................................110
1. Úcta ke schůzce................................................................110
2. Prezidium musí být hodno této úcty .................................110
3. Prezidium musí mít v úctě pravidla....................................110
4. Prezidium má být vzorem stálosti......................................111
5. Vytápění a osvětlení..........................................................111
6. Vybavení židlemi...............................................................111
7. Prezidia se musí scházet ve vhodnou dobu .......................111
8. Trvání schůzky ..................................................................112
9. Nevhodná délka schůzek ..................................................112
10. Pozdní příchody a předčasné odchody ..............................112
11. Pořádek je základem kázně...............................................112
12. Přesnost............................................................................113
13. Způsob recitace modliteb..................................................113
14. Modlitby nelze oddělit od schůzky ....................................114
15. Pobožnost v kostele a schůzka..........................................114
16. Přídavné modlitby na schůzce ...........................................114
17. Narušuje zpráva pokoru? ..................................................114
18. Harmonie je vyjádřením jednoty........................................115
19. Práce každého je společným zájmem všech.......................115
20. Vrcholná důležitost důvěrnosti ..........................................115
21. Svoboda slova...................................................................117
22. Schůzka je opěrným bodem členství .................................117
23. Prezidium je „přítomností“ Marie .....................................117
20. NemÏnn˝ systÈm Legie .......................................................118
21. Mystick˝ domov v NazaretÏ ...............................................119
22. Modlitby Legie .....................................................................122
1. Úvodní modlitby .................................................................122
2. Catena legionis - Legionářské pouto. ..................................124
3. Závěrečné modlitby. ............................................................125
23. NemÏnnÈ modlitby ..............................................................127
24. Patroni Legie ........................................................................127
1. Svatý Josef..........................................................................127
2. Svatý Jan Evangelista ..........................................................128
3. Svatý Ludvík Maria z Montfortu ..........................................129
4. Svatý archanděl Michael .....................................................130
5. Svatý archanděl Gabriel ......................................................131
6. Nebeské mocnosti, legie andělů Panny Marie .....................132
7. Svatý Jan Křtitel ..................................................................134
8. Svatý Petr ...........................................................................135
9. Svatý Pavel..........................................................................136
25. Obraz Legie ..........................................................................137
26. Tessera ..................................................................................139
27. Vexillum legionis..................................................................140
28. ÿÌzenÌ Legie ..........................................................................142
1. Toto aplikují všechna řídící tělesa.........................................142
2. Kurie a komitium ................................................................150
3. Regie ..................................................................................154
4. Senát ..................................................................................155
5. Concilium Legionis Mariae ..................................................156
29. Loajalita legion·¯˘ ...............................................................158
30. Slavnosti ...............................................................................159
1. Acies...................................................................................159
2. Všeobecné výroční shromáždění..........................................161
3. Akce v přírodě ....................................................................162
4. Slavnosti prezidia ................................................................162
5. Kongres ..............................................................................163
31. äÌ¯enÌ Legie a nabÌdka pro novÈ Ëleny ...............................165
32. MoûnÈ n·mitky, jeû lze p¯edpokl·dat................................168
1. „Legii zde není potřeba.“ ...................................................168
2. „Nejsou vhodní kandidáti členství.“ ....................................169
3. „Návštěvy legionářů by vyvolaly nevůli.“ .............................170
4. „Mladí lidé přes den těžce pracují
a pak požadují pro sebe volný čas.“..................................170
33.
34.
35.
36.
5. „Legie je pouze jedna z mnoha organizací
se stejnými ideály a programem.“.....................................170
6. „Práci Legie již konají jiné organizace.
Její činnost by se s jejich prací střetávala.“ ........................171
7. „Již existuje příliš mnoho organizací.
Správný kurs je oživit již existující společnosti
nebo rozšířit jejich funkce, aby byly schopny pokrýt
práce navržené pro Legii." ................................................172
8. „Toto je malé místo a pro Legii zde není prostor.“ ............172
9. „Některé z prací Legie spočívají v duchovních
aktivitách, které už svou podstatou přísluší knězi...“ .........172
10. „Obávám se možného porušení mlčenlivosti
ze strany členů."...............................................................173
11. Počáteční překážky budou vždycky....................................174
Z·kladnÌ povinnosti legion·¯˘ ............................................175
1. Pravidelná a přesná docházka na týdenní schůzky prezidia .175
2. Plnění týdenního závazku práce........................................175
3. Příprava zprávy o vykonané práci ......................................177
4. Musí být zachována absolutní důvěrnost ..........................177
5. Každý člen má mít zápisník,..............................................178
6. Každý legionář se denně modlí katenu (pouto Legie)........178
7. Vztahy mezi členy.............................................................179
8. Vztahy ve dvojici legionářů ...............................................181
9. Noví členové.....................................................................181
10. Studium příručky ..............................................................182
11. Být stále ve službě ............................................................184
12. Legionář se musí modlit i pracovat....................................186
13. Vnitřní život legionářů.......................................................187
14. Legionář a křesťanské povolání .........................................190
Povinnosti d˘stojnÌk˘ prezidia ...........................................192
1. Duchovní vůdce................................................................192
2. Prezident ..........................................................................194
3. Viceprezident....................................................................197
4. Tajemník ...........................................................................199
5. Pokladník..........................................................................200
Fondy ....................................................................................201
Prezidia vyûadujÌcÌ zvl·ötnÌ zmÌnku....................................202
1. Prezidia mladých...............................................................202
2. Prezidia v seminářích ........................................................207
37. PodnÏty k pr·ci ....................................................................209
1. Apoštolát ve farnosti ........................................................210
2. Návštěvy lidí v jejich domovech.........................................211
3. Zasvěcení domovů Nejsvětějšímu Srdci..............................212
4. Provádění farního sčítání...................................................213
5. Návštěvy nemocnic, včetně psychiatrických oddělení.........214
6. Práce pro neubožejší a nejopovrhovanější z lidí.................216
7. Práce s mládeží.................................................................219
8. Stánky s knihami ..............................................................224
9. Kontakt s velkým počtem lidí............................................227
10. Návštěvy pomocníků v domácnosti - katolíků....................227
11. Práce pro vojáky a námořníky ...........................................228
12. Šíření katolické literatury...................................................229
13. Šíření denní účasti na mši svaté a úcty
k Nejsvětější svátosti .........................................................230
14. Získávání pomocných členů a stálá péče o ně ...................231
15. Práce pro misie .................................................................232
16. Podpora duchovních obnov ..............................................233
17. Sdružení abstinentů Nejsvětějšího Srdce............................234
18. Každé místo má vlastní potřeby ........................................234
38. PatricijovÈ .............................................................................235
Uspořádání .............................................................................238
Řád schůzky............................................................................238
Některé patricijské principy .....................................................241
Patricijská modlitba .................................................................244
Řád schůzky............................................................................245
Kolejní nebo mládežnické pobočky .........................................246
39. Z·kladnÌ myölenky apoötol·tu Legie..................................247
1. Duše jsou přístupné jen tehdy, jdeme-li s Marií .................247
2. Každé drahocenné duši je třeba věnovat
nekonečnou trpělivost a něhu...........................................253
3. Legionářská odvaha..........................................................255
4. Symbolické jednání...........................................................257
5. Musí se konat aktivní práce ..............................................258
6. Kontrola práce prezidiem..................................................259
7. Návštěvy ve dvojicích jsou zárukou legionářské kázně.......260
8. Musí být zachována důvěrnost práce legionářů ................260
9. Návštěvy dům od domu jsou potřebné .............................261
10. Zákaz hmotné podpory.....................................................261
11. Sbírka peněz.....................................................................263
12. Legie se nezapojuje do politiky .........................................263
13. Vyhledávat každou duši a hovořit s ní ...............................264
14. Nikdo není tak špatný a nikdo není tak dokonalý,
aby nemohl být pozvednut ...............................................264
15. Nestálý apoštolát má malou hodnotu ...............................264
16. Tajemstvím účinnosti je láska ............................................265
17. Legionář v každém, pro koho pracuje,
vidí Krista a slouží Kristu ...................................................265
18. Skrze legionáře Panna Maria miluje a pečuje o svého Syna..266
19. Skromnému a uctivému legionáři se otevřou každé dveře...266
20. Návštěvy v ústavech ..........................................................267
21. Legionář nesmí soudit.......................................................268
22. Postoj k nepřátelské kritice ...............................................268
23. Nikdy se nedat odradit......................................................269
24. Kříž je znamením naděje...................................................270
25. Úspěch je radost, omyl jen oddálený úspěch.....................271
26. Přístup k nedostatkům prezidia a legionářů ......................271
27. Žádné sobectví..................................................................271
28. Žádné dary členům ...........................................................272
29. Žádné rozdíly stavu v Legii ................................................272
30. Cílem je stavět mosty........................................................272
31. Dříve nebo později musí členové zahájit nejtěžší práce......272
32. Postoj k nebezpečí ............................................................273
33. Legie musí být předvojem boje církve ...............................273
34. Legionář musí podporovat všechno katolické ....................274
35. Virgo Praedicanda: Musíme přinést Matku Boží všem lidem
Všichni ji musí poznat, neboť je jejich matkou...................274
40. ÑJdÏte do celÈho svÏta a hl·sejte
evangelium vöemu tvorstvu" (Mk 16,15)...........................275
1. Kristovo poslední ustanovení ............................................275
2. Legie se musí zaměřit na jednotlivé duše ..........................277
3. Zvláštní vztah k našim sesterským církvím východní tradice..278
4. Snaha o přivedení do církve..............................................279
5. Nejsvětější eucharistie jako nástroj obrácení......................283
6. Nevěřící ............................................................................285
7. Legie ve službě misiím ......................................................287
8. Peregrinatio pro Christo....................................................291
9. Incolae Mariae..................................................................291
10. Exploratio Dominicalis.......................................................291
41. ÑNejvÏtöÌ z nich je l·skaì (1 Kor 13,13) ..............................292
P¯Ìloha 1......................................................................................295
Dopisy a poselství papežů
(papež Pius XI., papež Pius XII., Jan XXII., papež Pavel VI.) ......295
P¯Ìloha 2......................................................................................301
Výtah z dogmatické konstituce o církvi
2. vatikánského koncilu, Lumen gentium ................................301
P¯Ìloha 3......................................................................................303
Výtah z Kodexu kanonického práva
o povinnostech a právech laiků...............................................303
P¯Ìloha 4......................................................................................305
Římská legie............................................................................305
P¯Ìloha 5......................................................................................307
Bratrstvo „Maria, Královna všech srdcí“ ..................................307
P¯Ìloha 6......................................................................................310
Medailka Neposkvrněného početí,
nazývaná „zázračná medailka“ ...............................................310
P¯Ìloha 7......................................................................................312
Bratrstvo růžence ....................................................................312
P¯Ìloha 8......................................................................................314
Výuka náboženství ..................................................................314
P¯Ìloha 9......................................................................................315
Sdružení abstinentů Nejsvětějšího Srdce..................................315
P¯Ìloha 10....................................................................................316
Studium..................................................................................316
P¯Ìloha 11....................................................................................319
Mariánská syntéza ..................................................................319
Rejst¯Ìk citovan˝ch mÌst z PÌsma svatÈho ................................323
Rejst¯Ìk dokument˘ magisteria.................................................326
Seznam cit·t˘ papeû˘ ...............................................................327
Seznam autor˘ cit·t˘ ................................................................328
VÏcn˝ rejst¯Ìk ..............................................................................331
11
POUéIT… ZKRATKY
Zkratky biblick˝ch knih
Star˝ z·kon
Gn
Ex
Joz
1 Sam
1 Kron
Ž
Pís
Sír
Iz
Dan
Genesis
Exodus
Jozue
První kniha Samuelova
První kniha kronik
Žalmy
Píseň písní
Sírachovec
Izajáš
Daniel
Nov˝ z·kon
Mt
Mk
Lk
Matouš
Marek
Lukáš
Jan
Sk
Řím
1 Kor
2 Kor
Gal
Ef
Flp
Kol
1 Te
1 Tim
2 Tim
Žid
1 Petr
2 Petr
1 Jan
Jud
Jan
Skutky apoštolů
Římanům
První list Korintským
Druhý list Korintským
Galatským
Efezským
Filipským
Koloským
První list Tesalonickým
První list Timoteovi
Druhý list Timoteovi
Židům
První list Petrův
Druhý list Petrův
První list Janův
List Judův
Zkratky dokument˘ Magisteria
DOKUMENTY II. VATIK¡NSK…HO KONCILU (1962-65)
AA
DV
GS
LG
PO
SC
UR
1)
Apostolicam Actuositatem (Dekret o apoštolátu laiků)
Dei verbum (Věroučná konstituce o Božím zjevení)
Gaudium et spes (Pastorální konstituce o církvi v dnešním
světě)
Lumen gentium (Věroučná konstituce o církvi)
Presbyterorum ordinis (Dekret o službě a životě kněží)
Sacrosanctum Concilium (Konstituce o posvátné liturgii)
Unitatis redintegratio (Dekret o ekumenismu)
Zkratky jsou převzaty z ekumenického překladu Bible, ale například v překladu Dokumentů
2. vatikánského koncilu se používají zkratky odlišné (například Řím, 1 Kor, 1 Tim a podobně), poznámka překladatele
12
OSTATNÕ DOKUMENTY MAGISTERIA
AAS
Acta Apostolicae Sedis (Akta apoštolského stolce)
AD
Ad Diem illum (Výročí vyhlášení Neposkvrněného Početí,
papež sv. Pius X., 1904)
AN
Acerbo nimis (Učení křesťanské doktríny,
papež sv. Pius X., 1905)
CCC Katechismus katolické církve, 1995
CIC
Codex Iuris Canonici (Kodex kanonického práva, 1983)
CL
Christifideles laici (O povolání a poslání laiků v církvi a ve
světě, papež Jan Pavel II., 1988)
CT
Catechesi tradendae (O katechezi v církvi,
papež Jan Pavel II., 1979)
EI
Enchiridion indulgentiarum (Oficiální seznam odpustků
a zákonů, které se s nimi pojí, Apoštolská penientiatura, 1968)
EN
Evangelii nuntiandi (Hlásání evangelia, papež Pavel VI., 1975)
FC
Familiaris consortio (O úkolech křesťanské rodiny v současném
světě, papež Jan Pavel II., 1981)
JSE
Jucunda semper (O růženci, papež Lev XIII., 1894)
MC
Mystici corporis (Mystické tělo Kristovo, papež Pius XII., 1943)
MCul Marialis Cultus (O mariánské úctě, papež Pavel VI., 1974)
MD
Mediator Dei (O posvátné liturgii, papež Pius XII., 1947)
MF
Mysterium fidei (Tajemství víry - tajemství eucharistie, papež
Pavel VI., 1965)
MN
Mens nostra (Rekolekce, papež Pius XI., 1929)
PDV
Pastores dabo vobis (O výchově kněží v současných
podmínkách, papež Jan Pavel II., 1992)
RM
Redemptoris missio (O stálé platnosti misijního poslání,
papež Jan Pavel II., 1990)
RMat Redemptoris Mater (O blahoslavené Panně Marii v životě
putující církve, papež Jan Pavel II., 1987)
SM
Signum magnum (Velké znamení, papež Pavel VI., 1967)
UAD Ubi arcano Dei (O Kristově pokoji a království Kristově,
papež Pius XI., 1922)
OL
Orientale lumen (apoštolský list Jana Pavla II. 1995
ke 100. výročí Apoštolského listu „Orientalium dignitas“)
13
Papeû Jan Pavel II. MariinÏ legii
V˝Úatek z promluvy pronesenÈ Svat˝m otcem, papeûem Janem
Pavlem II., ke skupinÏ italsk˝ch legion·¯˘ 30. ¯Ìjna 1982.
1. Zdravím vás všechny i každého zvlášť. Mám důvod k radosti, když vás
vidím v této aule v takovém počtu z různých krajů Itálie, a to tím více,
že je vás zde pouze malá část apoštolského hnutí, které se během šedesáti let rychle rozšířilo po světě a nyní, dva roky po smrti svého zakladatele Franka Duffa, je přítomno v mnoha diecézích univerzální církve.
Moji předchůdci, počínaje Piem XI., nešetřili slovy uznání vůči Mariině
legii a i já jsem 10. května 1979 přijal jednu z vašich prvních delegací
a s velkým potěšením vzpomněl na svá dřívější setkání s Legií v Paříži,
v Belgii a v Polsku a pak jako římský biskup během svých pastoračních
návštěv farností města.
Proto bych dnes na audienci italských poutníků vašeho hnutí rád vyzdvihl
aspekty, které tvoří podstatu vaší spirituality, a váš modus essendi 2
v církvi.
Povol·nÌ st·t se kvasem
2. Jste hnutí laiků, kteří usilují povznést vírou svůj život tak, aby dosáhli
osobní svatosti. Je to bezpochyby vznešený a obtížný ideál. Ale dnešní
pokoncilní církev povolává k tomuto ideálu všechny katolické laiky, zve
je, aby se podíleli na Kristově královském kněžství „svědectvím svatého
života, odříkáním a činorodou láskou“, aby „byli pro svět - vírou, nadějí
a láskou – tím, čím je duše pro tělo“ (LG, čl. 10, 38).
Vaše vlastní povolání laiků, to je být kvasem v Božím lidu, křesťanskou
inspirací v moderním světě a přiblížit kněze lidem, to je služba církvi. Týž
2. vatikánský koncil vyzývá všechny laiky, aby s ochotnou velkomyslností
přijali volání k ještě důvěrnějšímu sjednocení s Pánem a aby se s uvážením vlastních možností podíleli na spásném poslání církve a byli jejími
živými nástroji všude tam, kde by vzhledem ke zvláštním podmínkám
moderní společnosti, jako je stálý přírůstek populace, úbytek počtu
kněží, vznik nových problémů, autonomie mnoha oblastí lidského života, mohla být přítomnost a aktivita církve obtížnější (srov. LG, čl. 33).
2)
Způsob bytí, pozn. překl.
14
Oblast dnešního laického apoštolátu se mimořádně rozšířila. A tak i závazek vašeho vlastního apoštolátu se stává více zavazujícím, naléhavějším a živějším. Vitalita křesťanů je znamením vitality církve. Závazek vás
legionářů je naléhavější, vždyť bere v úvahu jak potřeby italské společnosti a národů starobylé křesťanské tradice, tak zářivé příklady vašich
předchůdců v hnutí. Pro připomínku snad jen pár jmen: Edel Quinn se
svou aktivitou v černé Africe, Alfonso Lambe v nejokrajovějších částech
Latinské Ameriky a pak tisíce legionářů zabitých v Asii nebo zavřených
v pracovních táborech.
S duchem a starostlivostÌ Marie
3. Mariánská spiritualita náleží předně vám nejen proto, že Mariino
jméno představuje pro Legii rozvinutou korouhev, ale především proto,
že Legie svou spiritualitu a apoštolát založila na dynamickém principu
sjednocení s Marií, na pravdě vnitřní účasti Panny Marie na plánu spásy.
Jinými slovy, máte v úmyslu nabídnout svou službu každému jednotlivci,
jenž je obrazem Krista, v duchu a starostlivosti Marie.
Jestliže náš jediný prostředník je člověk Ježíš Kristus, jak konstatuje koncil, „Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu“
(LG, čl. 60). Tak je blahoslavená Panna v církvi vzývána jako Přímluvkyně, Pomocnice, Ustavičná pomoc, Prostřednice, Matka církve.
Pro své zrození a růst vzhlíží apoštolské dílo k té, která porodila Krista,
počatého z Ducha svatého. Kde je Matka, je tam také Syn. Odvrátí-li se
kdo od Matky, stejně se dříve či později vzdálí i Synu. Není divu, že dnes
v rozmanitých oblastech sekularizované společnosti zaznamenáváme
rozšířenou krizi víry v Boha, které předchází pokles úcty k Panně Marii.
Vaše Legie tvoří část oněch hnutí, která se považují osobně zavázána
šířit nebo vzbuzovat víru šířením či obnovením úcty k Marii. Proto vždy
bude schopna se všemožně přičinit, aby Syn, který je cesta, pravda
a život pro každého člověka, byl skrze lásku k Matce více poznáván
a milován.
V této perspektivě víry a lásky vám ze srdce uděluji apoštolské požehnání.
15
⁄VODNÕ POZN¡MKA
Legie je systém, který nemůže být vyveden z rovnováhy nátlakem nebo
změnou jakékoli z jeho částí. Můžeme na ni použít následující verše:
„Vytrhni jedno vlákno jen, a zničíš celé tkaní,
z tisíce kláves jednu zlom,
a skřípotem hned zazní
bolavě zbylých tón.“
Whittier
Není-li systém schopen pracovat přesně tak, jak je dále popsáno, nezačínejte ani s Legií. V této souvislosti doporučujeme k hlubšímu studiu
kapitolu 20: Neměnný systém Legie.
Členství vzniká přijetím do Legie (prostřednictvím některé ze schválených rad Mariiny legie).
Pokud je minulá zkušenost znamením, pak žádná pobočka Legie, která
věrně pracuje podle pravidel, nemůže selhat.
16
FRANK DUFF
Zakladatel Mariiny legie
Frank Duff se narodil 7. června 1889 v Dublinu v Irsku. V 18 letech
vstoupil do státní služby. Ve 24 letech se připojil ke Společnosti sv. Vincenta z Pauly, v níž prohloubil vazbu na svou katolickou víru a současně
získal velkou vnímavost k potřebám chudých a sociálně opovrhovaných.
Společně se skupinou katolických žen a Fr. Michaelem Toherem založil
v dublinské arcidiecézi 7. září 1921 první prezidium Mariiny legie. Počínaje tímto datem až do své smrti 7. listopadu 1980 s hrdinným nasazením řídil Legii, která se začala šířit po celém světě. Účastnil se 2. vatikánského koncilu jako laický pozorovatel.
Jeho hluboký vhled do úlohy blahoslavené Panny v plánu vykoupení
a do úlohy věřících laiků v poslání církve se odráží v této příručce, která
je téměř zcela jeho dílem.
Frank Duff
Kapitola 1
Název a původ
19
MARIINA LEGIE
„Kdo je ta, která vychází jako jitřenka, krásná jako luna, zářící jako
slunce, hrozivá jako vojsko připravené k boji?“ (Pís 6,10)
„Jméno té panny bylo Maria.“ (Lk 1,27)
„Mariina legie! Jak výstižně zvolený název!“ (papež Pius XI.)
1. N·zev a p˘vod
Mariina legie je sdružení katolíků, kteří se souhlasem církve a pod mocným vedením Marie Neposkvrněné, Prostřednice všech milostí, jež je
krásná jako měsíc, zářivá jako slunce a – pro satana a jeho legionáře –
hrozivá jako armáda na bojišti, se shromáždili v Legii, aby sloužili církvi
bojem proti světu a jeho zlým mocnostem.
„Celý lidský život, individuální i kolektivní, se nám jeví jako dramatický
zápas mezi dobrem a zlem, mezi světlem a tmou“ (GS, čl. 13).
Legionáři doufají, že svou věrností, ctnostmi a odvahou budou hodni
své nebeské Královny. Mariina legie je proto organizována podle vzoru
armády starého Říma, jejíž terminologii také převzala. Ale armáda
a zbraně Mariiných legionářů z tohoto světa nejsou.
Tato dnes početná armáda měla velice skromné počátky. Její vznik nebyl promyšlený, vyrostla spontánně, bez předem promyšlených pravidel
a praxe. Nápad prostě přišel. Stanoveného večera se sešla malá skupina, která si ani nebyla vědoma toho, že je nástrojem milující Prozřetelnosti. Tato první schůzka byla totožná se schůzkami Legie, které se
konají dnes na celém světě. Účastníci se tehdy shromáždili u stolu, který
sloužil jako jednoduchý oltář, jehož středem byla soška Neposkvrněného početí (podle zázračné medailky). Stála na bílém plátně, po stranách pak byly vázy s květinami a dva svícny s planoucími svícemi. Toto
uspořádání, tak jímavé, bylo inspirací jednoho z prvních příchozích.
V něm se odráží vše, na čem Mariina legie spočívá - Legie je armáda.
Na skupinu již čekala Královna. Čekala, aby mohla přijmout ty, o nichž
20
Název a původ
Kapitola 1
věděla, že k ní přicházejí. Oni nepřijali ji, ale ona je; od té doby šli a bojovali společně s ní s vědomím, že úspěšně vytrvají do té míry, jak pevně
s ní budou spojeni.
Prvním společným úkonem legionářů bylo, že poklekli. Vážné mladé
hlavy se sklonily. Legionáři vzývali Ducha svatého a modlili se k němu.
Poté jejich po celý den pracující ruce probíraly zrnka nejprostší modlitby. Když dozněla poslední slova modlitby, posadili se a pod ochranou
Panny Marie (symbolizované její soškou) rozvažovali, jak by se nejlépe
mohli zalíbit Bohu a přispět k tomu, aby byl milován i světem. A z této
diskuse vzešla Mariina legie taková, jakou ji známe v současnosti.
Jaký div, vždyť kdo by si i v nejodvážnější představě dokázal pomyslit,
že z kruhu oněch nenápadných lidí vzejde systém, který se stane novou
silou. A bude-li věrně a účinně dodržován, obdrží v Marii sílu dát národům život, poznání pravé blaženosti a naději? A přece se tak stalo.
První setkání Mariiných legionářů se konalo 7. září 1921 v 8 hodin večer v Myra House, Francisově ulici v irském Dublinu, v předvečer svátku
Narození naší Paní. Podle názvu mateřské odbočky „Naše Paní Milosrdná“ se organizace nějaký čas nazývala „Sdružení Naše Paní
Milosrdná“.
Okolnosti, které by člověk mohl považovat za náhodné, určily i datum,
které se tehdy jevilo méně vhodné než následující den. Až následující
léta – po nesčetných důkazech vskutku mateřské lásky – nás přesvědčila, že v okamžiku zrození Legie se projevil jedinečný dotek Mariiny
ruky. Z večera a jitra dne prvního byl stvořen svět (srov. Gn 1,5), a proto právě první, nikoli poslední paprsky svátku, který oslavuje Mariino
zrození, měly osvítit první okamžiky zrodu organizace, jejímž prvním
a stálým cílem je zobrazovat v sobě Mariinu podobu, a tak nejlépe oslavit Pána a přiblížit ho lidem.
„Maria je matka všech údů Spasitele, poněvadž svou láskou spolupracovala na zrodu věrných v církvi. Maria je živým nástrojem Boha, lze říci, že v ní byl do lidské přirozenosti vtělen Bohočlověk, aniž by ztratil
vlastnosti svého božství, v ní samé je umožněno člověku, aby se začlenil do Boha, nakolik je toho lidská přirozenost milostí Ježíše Krista
schopna.“
sv. Augustin
„Mariina legie představuje opravdovou tvář katolické církve.“
Papež Jan XXIII.
Kapitola 2
Cíl
21
2. CÌl
Cílem Mariiny legie je oslava Boha posvěcením svých členů modlitbou
a aktivní spoluprací pod vedením církve, která směřuje k rozdrcení hlavy
hada a k budování Kristova království, což je úkol Marie a církve.
Mariina legie podléhá schválení koncilia a omezením, která jsou specifikována v oficiální příručce Legie. Je k dispozici diecéznímu biskupu,
farním kněžím pro jakoukoli formu sociální služby a katolické akce,
kterou tyto autority budou považovat za vhodnou pro Legii a která
je zaměřená pro blaho církve. Bez svolení farního kněze nebo ordináře
se legionáři nikdy nezapojují do uvedených služeb ve farnostech.
Ordinářem se na těchto stránkách rozumí místní ordinář, což je diecézní
biskup nebo jiná kompetentní církevní autorita.
(a) Bezprostředním cílem těchto organizací 3 je apoštolský cíl církve, totiž evangelizace a posvěcení lidí a křesťanské utváření jejich svědomí
tak, aby tito lidé byli schopni pronikat různá společenství a prostředí
duchem evangelia.
(b) Laici, spolupracující způsobem sobě vlastním s hierarchií, dávají
k dispozici svou zkušenost a berou na sebe zodpovědnost za řízení
těchto organizací, za posuzování podmínek, v jakých se má konat pastorační činnost církve a za vypracování i plnění programu činnosti.
(c) Laici působí sjednoceně jako živý organismus, čímž se lépe vyjadřuje
pospolitost církve a apoštolát získává na účinnosti.
(d) Laici, ať se dobrovolně přihlásí nebo jsou pozváni k činnosti a k přímé
spolupráci s hierarchickým apoštolátem, jednají pod vrchním vedením
hierarchie, která může tuto spolupráci potvrdit i výslovným mandátem
(AA, čl. 20).
3)
Laických sdružení, poznámka překladatele
22
Duch Legie
Kapitola 3
3. Duch Legie
Duch Mariiny legie je duchem Panny Marie. Legie usiluje o její hlubokou pokoru, dokonalou poslušnost, o její andělskou něhu a neustálou
modlitbu, o její naprosté odříkání a zcela neposkvrněnou čistotu, o její
hrdinnou trpělivost a nebeskou moudrost, o její obětavou, odvážnou
lásku k Bohu, ale nade všechno o její víru – ctnost, kterou měla v nejvyšším stupni a nikdy nikdo se jí v ní nevyrovnal. Mariina legie je inspirována její láskou a vírou, vykonává jakoukoli činnost a „nenaříká nad
nemožností, protože chápe, že může a smí vykonat všechny věci“
(Tomáš Kempenský, Následování Krista, kniha 3,5).
„Dokonalým příkladem takového duchovního a apoštolského života je
nejblahoslavenější Panna Maria, královna apoštolů. Zatímco žila na
zemi jako všichni ostatní životem naplněným starostí o rodinu a prací,
byla vždy těsně spojena se svým synem a spolupracovala zcela ojedinělým způsobem na Spasitelově díle (…). Všichni ať Marii co nejoddaněji
uctívají a svěřují svůj život i apoštolát její mateřské péči“ (AA, čl. 4).
4. Sluûba legion·¯˘
1. ÑObleËte se do plnÈ v˝zbroje BoûÌì (Ef 6,11)
Římská legie, podle níž byla Mariina legie pojmenována, se po staletí
vyznačovala věrností, odvahou, kázní, vytrvalostí a úspěchem, a to často jen pro nízké a světské cíle (viz příloha 4, Římská legie). Legie však
nemůže Marii nabídnout jméno, nemá-li tytéž vynikající vlastnosti (byla
by tak podobna šňůře bez drahokamů, které ji zdobí). Pro legionářskou
službu však tyto kvality představují pouze nezbytné minimum. Svatý
Klement, spolupracovník svatého Pavla, který se obrátil pod vlivem svatého Petra, navrhuje, aby církev napodobila strukturu římské armády.
„Kdo jsou těmi nepřáteli? Lidé zlí a lidé, kteří se staví proti jeho vůli.
Ctihodní bratři, pod praporem Božích přikázání vytáhněme do boje
a nepřestaňme bojovat. Pomysleme na vojáky, kteří slouží pod našimi
Kapitola 4
Služba legionářů
23
veliteli, jak spořádaně a poslušně plní rozkazy. Nejsou všichni vrchními
veliteli ani tisícníky ani setníky ani padesátníky či nižší hodnosti, přesto
každý podle své hodnosti plní rozkazy krále a vojevůdců. Velcí nemohou být bez malých a ani malí bez velkých. Všichni jsou jaksi spojeni,
a v tom je ta užitečnost. Uveďme na příklad naše tělo. Hlava bez nohou
není nic, ani nohy bez hlavy. I ty nejmenší údy našeho těla jsou nutné
a potřebné pro celé tělo. Všechno dýchá jedním dechem, všechno se
navzájem podřizuje, a pak je zdrávo celé tělo.“
Svatý Klement, papež a mučedník:
Epištola ke Korintským z roku 96, kapitola 36 a 37
2. MusÌ b˝t ÑobÏtÌ ûivou, svatou a Bohu milou a (Ö)
nep¯izp˘sobovat se tomuto svÏtuì (ÿÌm 12,1-2)
To je základ, z něhož ve věrném legionáři vyklíčí ctnosti daleko větší,
protože jeho věc je vyšší, a obzvláště ušlechtilá velkomyslnost, jež je
ozvěnou citů svaté Terezie z Avily: „Dostávat tolik a odplácet tak málo.
Ó! To je utrpení, jemuž podléhám.“ Když legionář rozjímá o svém ukřižovaném Pánu, který se za něho obětoval do posledního dechu a do
poslední kapky své krve, musí být jeho služba taková, aby odrážela toto
naprosté sebedarování.
„Co jsem měl ještě udělat své vinici a neudělal jsem?“ (Iz 5,4)
3. NesmÌ se odvracet od ÑvyËerp·vajÌcÌ pr·ceì a utrpenÌ
(2 Kor 11,27)
Vždy se naleznou místa, kde musí být katolická horlivost připravena čelit nástrojům smrti nebo mučení. Mnoho legionářů již takto triumfálně
prošlo branou slávy. Obvykle však má oddanost legionáře skromnější
charakter, který ovšem poskytuje mnoho příležitostí k prokazování
tichého, ale skutečného hrdinství. Apoštolát Legie vyžaduje přístup
k mnohým, kteří bývají vzdálení dobrým vlivům a s nechutí přijímají
návštěvy těch, jejichž posláním je dobro, nikoli zlo. Ty všechny lze přesvědčit, ne však bez trpělivého a statečného ducha.
Mrzuté pohledy, urážky a odmítání, zesměšňování a nepřátelská kritika,
slabost těla a ducha, bolest z neúspěchu a nevděčnosti, chlad a prudký
déšť, pach zla, tmavé průchody a čtvrti plné bídy, žádná radost a přijetí
úzkostí, které legionáře při práci hojně provázejí, úzkostí, které u citlivých duší vyvolávají úvahy o nevěře a nemravnosti, žal ze sdíleného
utrpení – v těchto věcech je jen pramálo slávy, jsou-li však snášeny
24
Kapitola 4
s jemnocitem, dokonce s radostí a vytrvale plněny až do konce, přiblíží
se tak lásce, která je větší než láska jakéhokoli člověka, lásce, která
položí život za svého přítele.
„Čím se odplatím Hospodinu za všechno, co mi prokázal?“ (Ž 116,12)
4. MusÌ ûÌt Ñv l·sce jako i Kristus miloval n·s a zcela vydal sebe
za n·sì (Ef 5,2)
Tajemství úspěchu u druhých spočívá v navázání osobního kontaktu,
vztahu lásky a porozumění. Tato láska nesmí být povrchní. Musí být
schopna vydržet všechny zkoušky, které i opravdové přátelství může přinášet. Často vyžaduje malá sebezapření. Pozdravit v dobré společnosti
člověka, jehož jsme krátce předtím navštívili ve vězení, nechat se spatřit ve společnosti otrhané osoby, vřele stisknout i ušpiněnou ruku, přijmout nabízené jídlo v chudém a špinavém příbytku může být pro
někoho obtížné, ale vyhneme-li se tomu, pak se přátelství projeví jako
předstírané, vztah se přeruší a pozvedaná duše bude zklamána.
Podstatou veškeré plodné práce musí být ochota k sebedarování. Bez
této ochoty nestojí naše služba na pevném základě. Legionář, který si
stanoví meze „oběť pouze odtud potud“, dosáhne jen povrchního výsledku, i když vynaložil velké úsilí. Pokud existuje ochota, která se nikdy
neomezuje, nebo jen v malé míře, pak přinese mnohé ovoce.
„Ježíš mu odpověděl: ‘Svůj život za mne položíš?`“ (Jan 13,38)
5. MusÌ ÑskonËit sv˘j bÏhì (2 Tim 4,7)
Povolání do Legie tedy znamená službu bez omezení a bez výhrad. Není
to jen rada k dokonalosti, ale nutnost, protože bez směřování k dokonalosti se skutečného členství nedosáhne. Celoživotní setrvání v práci
apoštolátu je hrdinství samo o sobě a lze k němu dospět jen jako k završení celistvé řady drobných hrdinských činů, neboť v tom spočívá skutečná odměna.
Vytrvalostí se nemůže vyznačovat pouze samotné členství. Každá
jednotlivost v povinnostech legionáře musí být poznamenána pečetí
vytrvalého úsilí. I změna je samozřejmě nutná. Jsou navštěvována
rozmanitá místa a osoby, některé práce končí a jiné se rozbíhají. Jde
o neustálý běh života, ne o vrtkavou, nestálou činnost a hledání novot,
které končí zhroucením kázně. Legie neustále působí na upevnění povahy s porozuměním pro tohoto ducha změny a z každé následující
Kapitola 4
25
schůzky posílá své členy k jejich úkolům s neměnným heslem, které jim
zní v uších: „Držte se pevně!“
Skutečné výsledky závisí na vynaložené námaze, která je důsledkem
nezdolné vůle zvítězit. Podstatné pro takovou vytrvalost vůle je, že se
snaží často nebo vůbec se nevzdávat. Proto Legie ukládá svým pobočkám a členům, aby odmítali přijmout porážku nebo aby ji předem předjímali označováním pracovních úkolů slovem „slibný“ nebo „beznadějný“ atd. Označit případ za beznadějný znamená, že Legie nechá
nesmírně cennou bloudící duši bezstarostně pokračovat po cestě do
pekla. Navíc to svědčí o tom, že bezmyšlenkovitá touha po změně
a úspěchu má nahradit vyšší motivaci činnosti. Pokud semeno nevzklíčí
ihned za rozsévačem, odvaha člověka opustí a práce je dříve či později
zmařena.
Znovu naléhavě upozorňujeme, že označení nějakého případu za beznadějný automaticky zpochybňuje přístup ke každému dalšímu případu. Vědomě, či nevědomě se mění měřítko přístupu k práci, na kterou
se hledí pouze pod zorným úhlem efektu vynaloženého úsilí, a pak i nepatrné zrnko pochybnosti může takové dílo zcela ochromit.
A co je nejhorší, víra by přestala hrát v záležitostech Legie patřičnou roli
a bylo by jí povoleno vstoupit pouze se souhlasem rozumu. S takto
spoutanou vírou a nalomenou rozhodností upadá Legie do přirozené
ustrašenosti, malosti a do moudrosti světa, kterou by měla umět ovládat, a slouží ledabyle a vlažně. Nabídnout nebi takovou polovičatou
oběť je hanebnost.
Proto se Legie zaměřuje na program práce pouze druhotně, mnohem
více však na snahu dosáhnout cíle. Nepožaduje od svých členů bohatství nebo vliv, ale neochvějnou víru, ne slavné činy, ale jen neúnavné
úsilí, nikoli génia, ale neuhasitelnou lásku, ne obří sílu, ale trvalou
kázeň. Služba legionáře musí být vytrvalá a musí rozhodně a důrazně
odmítnout ztratit odvahu. Jako skála v krizích, vždy neměnná, doufá
v úspěch a po jeho dosažení je skromná, ale nezávislá. Bojuje proti selhání, ale nenechá se jím udolat, bojuje i v nesnázích, vzkvétá v obtížích
a jednotvárnostech, poněvadž dávají příležitost, aby víra a úsilí obstály
v překážkách. Je pohotová a rozhodná, když je povolána; ostražitá
a bdělá, i když není povolána a v dohledu není žádný nepřítel nebo
nebezpečí; neustále zachovává pro Boha bdělou pohotovost. Je vnímavá pro pošetilou Boží věc; je spokojená, i když nehraje prim; nic pro
ni není příliš veliké, žádná povinnost příliš malá, každému věnuje oka-
26
Zbožnost Legie
Kapitola 5
mžitou pozornost, stejnou nevyčerpatelnou trpělivost a odvahu; každé
její dílo se vyznačuje touž pevnou houževnatostí. Vždy je ve službě duším, vždy je po ruce, aby slabé prováděla okamžiky jejich slabosti; stále
bděle pozoruje, aby mohla překvapit zatvrzelé v jejich vzácných okamžicích přístupnosti; je neúnavná ve vyhledávání zbloudilých. Zapomíná
na sebe, vždy stojí u kříže druhých, dokud práce není dokončena.
Služba organizace zasvěcené věrné Panně (Virgo Fidelis) musí být bez
vady, neboť nese její jméno, ať je ctěna nebo haněna.
5. Zboûnost Legie
Zbožnost Legie se odráží v jejích modlitbách. Legie je především postavena na hluboké víře v Boha a na lásce, kterou Bůh chová ke svým dětem. Chce získat z našeho úsilí velkou slávu, chce ho očistit, učinit je
plodným a vytrvalým. Pohybujeme se v hranicích mezi apatií a horečnou činností, protože se domníváme, že nás zbožnost dělí od naší
práce. Ale uvědomme si, že náš dobrý úmysl pochází od Boha a plody
jsou možné pouze tehdy, když on nás neustále podporuje. Dosažení
úspěchu v konání je spíše jeho než naše zásluha. On si nekonečně více
přeje obrácení, které hledáme. Přejeme si být svatými. On po tom touží
neskonale více než my.
Největší oporou legionářů musí být poznání o spojení s Bohem, jejich
dobrým Otcem, který jim pomáhá k sebeposvěcení i ve službě bližním.
Nic nám nemůže stát v cestě k úspěchu, jen nedostatek důvěry. Budeme-li mít dostatek víry, Bůh nás použije k tomu, abychom pro něj vítězili nad světem.
„Každý, kdo je narozen z Boha, vítězí nad světem. A to je vítězství,
které přemohlo svět: naše víra.“ (1 Jan 5,4)
1. B˘h a Maria
Po úctě k Bohu je Legie založena na úctě k Marii, „onomu nevypověditelnému zázraku Nejvyššího“ (papež Pius XI.). Jaké je však místo Marie
ve vztahu k Bohu? Stvořil ji tak jako všechny děti země, a přestože ji po-
Kapitola 5
Zbožnost Legie
27
výšil nejvyšší a nepochopitelnou milostí, zůstává ve srovnání se svým
Stvořitelem ničím. Ona je – více než kdokoli jiný – jeho stvořením, protože v ní působil více než v kterémkoli z lidí. Čím větší jsou věci, které jí
učinil, tím více se stává dílem jeho rukou.
Učinil jí veliké věci. Po celou věčnost byla v jeho mysli přítomna myšlenka na ni společně s myšlenkou na Vykupitele. Byla důvěrně spojena
s jeho milostivým plánem spásy, učinil ji matkou svého Syna a těch, kteří
jsou se Synem spojeni. Toto všechno učinil, protože od Marie dostal více
než od jakéhokoli jiného čistého stvoření a protože zamýšlel – pro nás
nepochopitelně - povýšit slávu, kterou by mohl dostat také od nás.
Láskyplná služba a modlitby určené Marii, naší matce a pomocnici ke
spáse, nemohou pro něj představovat újmu, neboť ji stvořil. A co je jí
dáváno, patří zcela nepochybně Bohu. Nejde jen o neumenšené předání, ale o růst. Maria je víc než jen věřící posel. Bůh ji ustanovil tak význačnou ve svém milostivém plánu, takže jeho sláva i naše milost jsou
většími z důvodu její přítomnosti mezi námi.
Pro Otce je potěšením přijímat skrze Marii poctu zamýšlenou pro něho,
a proto ji také milostivě ustanovil cestou, kterou přicházejí k lidem dary
jeho velkomyslné dobroty a všemohoucnosti, začínající příčinou všech
věcí – druhou božskou osobou, jež se stala člověkem, naším pravdivým
životem a naší jedinou spásou.
„Chci-li se stát závislým na Matce, je to proto, abych se stal otrokem
Syna. Usiluji-li stát se jejím vlastnictvím, je to proto, abych Bohu jistěji
splatil svůj závazek podrobení se.“
sv. Ildefons
2. Maria, prost¯ednice vöech milostÌ
Důvěra Legie v Marii nemá hranic, vždyť z Božího úradku nemá její
moc žádné meze. Všechno, co Bůh mohl Marii dát, je bez hranic.
Všechno, co mohl Bůh Marii dát, jí dal. Všechno, co byla schopna přijmout, přijala v plnosti. Bůh ji pro nás ustanovil zvláštní prostřednicí
milosti. Jestliže pracujeme ve spojení s ní, účinněji se přibližujeme Bohu
a svobodněji získáváme milosti. Maria je pro nás přílivem milosti, vždyť
je nevěstou Ducha svatého a skrze ni prochází každá milost, kterou
Ježíš Kristus vydobyl. Za všechno vděčíme jejím přímluvám. Ale nespokojuje se pouze být prostřednicí, získává pro nás všechno. Legie je přesvědčena o této Mariině úloze, a proto všichni členové jí vzdávají
zvláštní úctu.
28
Zbožnost Legie
Kapitola 5
„Suďme podle vroucí lásky, s níž nás Bůh vede k úctě k Marii, a vidíme,
že on do ní vložil plnost všeho dobra tak, že všechno, co máme, máme
z naděje, milosti, ze spásy, všechno – říkám a nepochybujme o tom –
nám plyne z ní.“
sv. Bernard, Sermo de Aquaeductu
3. Maria NeposkvrnÏn·
Další aspekt úcty Legie k Marii se týká Neposkvrněného početí. Při
zakládající schůzce se členové modlili před oltáříkem Neposkvrněného
početí, identickým s tím, který nyní tvoří střed každé schůzky. První
myšlenky Legie patřily poctě této výsady naší Paní, jež byla vlastně
uvedením do jejích dalších důstojných výsad, které následovaly.
Neposkvrněné početí zvěstuje Bůh v proroctví, jímž nám byla Maria přislíbena. Ona je Neposkvrněné početí a společně s touto výsadou bylo
poprvé vysloveno proroctví jeho nebeského důsledku: mateřství Bohočlověka, rozdrcení hlavy hada ve vykoupení a Mariino mateřství, zahrnující celé lidstvo.
„Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým
a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu, zatímco ty budeš šlapat po jeho
patě.“ (Gn 3,15)
Tato slova všemohoucího Boha satanovi jsou pro Legii zdrojem důvěry
a síly v boji proti hříchu. Legie celým srdcem usiluje o plnost dětí Mariiných, protože u ní je záruka vítězství. Čím hlouběji se stává Matkou
Legie, tím více se zintenzivňuje nepřátelství Legie vůči mocnostem zla
a vítězství nad zlem je úplnější.
„Písmo svaté Starého a Nového zákona i úctyhodná tradice ukazují
postupně stále jasněji a staví takřka před oči úlohu Spasitelovy matky
v plánu spásy. Knihy Starého zákona popisují dějiny spásy, jimiž je pozvolna připravován Kristův příchod na svět. Tyto pradávné doklady, jak
jsou v církvi čteny a chápány ve světle hlubšího a plného zjevení, ukazují stále zřetelněji postavu ženy, Vykupitelovy matky. V tomto světle je
už nastíněna prorockými slovy v zaslíbení vítězství nad hadem (srov.
Gn 3,15), které bylo dáno prarodičům padlým do hříchu.“ (LG, čl. 55)
Kapitola 5
Zbožnost Legie
29
4. Naöe matka Maria
Činíme-li si nároky na dědictví dětí, musíme také uctívat mateřství, jímž
přicházíme na svět. Třetím aspektem úcty Legie k Marii je obzvlášť uctívání jejího mateřství – Maria je naší skutečnou matkou.
Stala se matkou Kristovou a naší matkou, když po andělově zvěstování
vyslovila své fiat. „Jsem služebnice Páně: ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Její mateřství bylo zpečetěno okamžikem svého největšího naplnění, v okamžiku dokonání vykoupení. Uprostřed kalvarského
utrpení jí řekl Ježíš z kříže: „Ženo, to je tvůj syn,“ a svatému Janovi: „To
je tvá matka“ (Jan 19,26-27). Slova Janovi byla určena všem vyvoleným.
Maria se stala naší matkou v nejplnějším smyslu, protože svým souhlasem a utrpením plně spolupracovala na duchovním zrození lidstva.
Jsme skutečně jejími dětmi, a proto se jako takové musíme chovat a být
závislí výhradně na ní: vzhlížet k ní, aby nás živila, vedla, učila, hojila
naše bolesti, utěšovala nás v zármutcích, radila nám v pochybnostech,
volala nás, když bloudíme; jen tak, zcela odkázáni na její péči, můžeme
růst k obrazu našeho staršího bratra Ježíše a sdílet jeho poslání, bojovat a vítězit nad hříchem.
„Maria je matkou církve nejen proto, že je Kristovou matkou a jeho nejdůvěrnější společnicí v nové ekonomii spásy, kdy Syn Boží z ní přijal lidskou podobu, aby mohl v tajemství svého vtělení vysvobodit člověka
z hříchu, ale také proto, že září jako vzor ctností celé obci vyvolených:
Žádná lidská matka nemůže omezit svou úlohu na zrození nového
člověka. Musí také svého potomka živit a vychovávat. Právě tak blahoslavená Panna Maria svou důvěrnou účastí na výkupné oběti Syna si
zasloužila být prohlášena nejen za matku jeho učedníka Jana, ale –
nechť je nám dovoleno to tvrdit – celého lidstva, kterého on je zástupcem, a nyní z nebe pokračuje v plnění své mateřské funkce jako
spolupracovnice při zrození a pokračování božského života v jednotlivých duších spasených lidí. Toto je nejútěšnější pravda, která je svobodným souhlasem Vševědoucího, integrující částí tajemství spásy lidstva,
proto jí musí uvěřit všichni křesťané.“ (SM)
5. Zboûnost Legie je ko¯enem apoötol·tu Legie
Jednou z nejdražších povinností Legie je projevovat z celého srdce úctu
Matce Boží. Každý člen je vybízen, aby se k této úctě připojil vážnou
meditací a horlivou činností.
30
Zbožnost Legie
Kapitola 5
Je-li tato úcta pravdivým příspěvkem legionáře, musí být i podstatnou
částí Legie – závaznou stejně jako týdenní schůzka a aktivní práce,
všichni se na ní musí v dokonalé jednotě podílet. Toto přesvědčení si
musí legionář hluboce vštípit.
Avšak tato jednota je něco nesmírně jemného, protože je do jisté míry
závislá na jednotlivém členu, který ji může i zmařit. Tak má každý člen
v této věci slavnostní pověření. Jestliže legionáři nedostojí závazkům,
nejsou-li „živými kameny pro duchovní chrám” (1 Petr 2,5), pak je defektní životně důležitá část stavby Legie. V míře, která odpovídá potřebnosti jednotlivých živých kamenů, by se mohl systém Legie rozpadnout
a nebyl by již útočištěm svých dětí, a proto je také obtížně udrží. Stále
méně by tak byla domovem vysokých a svatých hodnot a místem pro
hrdinné snahy.
Ponesou-li všichni společně přiměřený díl této legionářské služby, bude
mít Legie i dokonalou jednotu mysli, záměru a činu. Tato jednota je
z Božího pohledu tak vzácná, že ji Bůh oděl svou neodolatelnou mocí.
Je-li tedy opravdová individuální úcta k Panně Marii zvláštním řečištěm
milosti, co teprve může přinést organizaci, jež jednomyslně setrvá
v modlitbě k ní (srov. Sk 1,14), která všechno obdržela od Boha, podílí
se na jejím duchu, a tak plně vstupuje do Božího plánu. Nebude taková
organizace naplněna Duchem svatým (srov. Sk 2,4) a nebude se v ní dít
„mnoho divů a znamení“ (Sk 2,43)?
„Panna ve večeřadle, modlí se uprostřed apoštolů a pro ně s nevýslovnou vroucností vylévá své srdce, svolává na církev onen poklad, kterého v ní bude navždy hojnost: plnost Utěšitele, nejvyššího daru Kristova.“ (JSE)
6. Kdyby jen Maria byla zn·ma
Otec Faber doporučuje kněžím usilovně bojujícím v moři náboženské
lhostejnosti následující slova z jeho předmluvy ke knize „O pravé mariánské úctě“ sv. Ludvíka Maria z Montfortu (pro Legii je to bohatý zdroj
inspirace) jako úvod pro jejich úvahy o hodnotě Legie pro jejich osobní
zbožnost. Argumentem otce Fabera je skutečnost, že Maria není dostatečně známa a milována, což přináší smutné důsledky pro duše. – „Úcta
k ní je ubohá, slabá a chudá. Nemá v sobě víru. Z toho plyne, že ani
Ježíš není milován, že bludaři se neobracejí, že církev není povznášena,
že duše, které by mohly být svatými, uvadají a vytrácejí se, že svátosti
Kapitola 5
Zbožnost Legie
31
nejsou často přijímány a ani duše nejsou nadšeně evangelizovány. Ježíš
je skrytý, protože Maria zůstává v pozadí. Tisíce duší hynou, protože jim
byla odepřena Maria. To, co my nazýváme úctou k blahoslavené Panně,
je pouze ubohý stín, příčina všech chtivostí a pohrom, zla, chybování
a pádů. A přece, máme-li věřit zjevením svatých, Bůh vyžaduje větší,
hlubší, docela jinou úctu k požehnané Matce… Jen nechejte člověka,
aby si to sám vyzkoušel, a jeho překvapení nad milostmi, které jsou
s tím spojeny, a přeměnou, kterou zpozoruje ve své duši, ho přesvědčí
o její téměř neuvěřitelné účinnosti jako prostředku pro spásu člověka
a o přicházejícím království Kristově.“
„Mocné Panně je dáno rozdrtit hlavu hada, duším, které jsou s ní sjednoceny, je dáno překonat hřích. Tomu musíme věřit s neotřesitelnou
vírou a pevnou nadějí.
Bůh nám chce dát všechno. Nyní všechno závisí na nás a na tobě, která
jsi to všechno přijala, uchovala a předáváš, ó Matko Boží. Vše závisí na
spojení člověka s tou, která vše přijímá od Boha.“
Gratry
7. P¯iblÌûenÌ Marie svÏtu
Jestliže úcta k Panně Marii působí takové zázraky, pak nejvyšším cílem
musí být přiblížit tento Boží nástroj světu. A jak lépe to vykonat než
skrze apoštolskou společnost laiků, tedy neomezených v počtu; aktivních, a tedy pronikajících všude; milujících Marii vší silou a zavazujících
se zahrnout do této lásky i srdce ostatních lidí a používajících všech dovolených cest k dovršení svého záměru.
A tak Legie nese s nevýslovnou hrdostí její jméno, je vybudována na
neomezené a dětinné důvěře v tu, která dodává Legii pevnost a jejíž
jméno je zasazeno do srdce každého člena. Každý člen pracuje v dokonalém souladu s celkem v loajalitě a kázni. To není pro Mariinu legii
pouze předpokladem, ale spíše stupněm důvěry, že systém Legie tvoří
mechanismus, který je nástrojem v rukou církevní autority k získání světa. Maria svolila užít tohoto nástroje jako prostředku ke splnění svého
mateřského úsilí pro duše, aby dokončila své stálé poslání – rozdrtit
hlavu hada.
„Každý, kdo plní vůli Boží, to je můj bratr i sestra i matka (Mk 3,35).
Jaký div! Jaká čest! K jakým výšinám slávy nás Ježíš pozvedá! Žena,
32
Povinnosti legionářů k Marii
Kapitola 6
která přivedla na svět jeho, je prohlášena za nejšťastnější, a co nám nebrání v podílu na jejím mateřství? Neboť zde evangelium mluví o novém
způsobu zrození, o novém rodičovství.“
sv. Jan Zlatoústý
6. Povinnosti legion·¯˘ k Marii
1. ⁄cta Legie, projevovan· uctÌv·nÌm Marie, rozjÌm·nÌm a horliv˝mi skutky, je uloûena kaûdÈmu Ëlenu jako slavnostnÌ povÏ¯enÌ
Legie. Pat¯Ì k z·kladnÌm povinnostem legion·¯e, m· p¯ednost
p¯ed jak˝mikoli jin˝mi z·vazky ËlenstvÌ (viz kapitola 5: Zbožnost
Legie a příloha 5. Bratrstvo „Maria, Královna všech srdcí“).
Legie chce přiblížit Marii světu jako zářivé znamení zvítězivšího světa
pro Ježíše. Je zřejmé, že legionář, který v srdci nemá Marii, nemůže mít
na této službě podíl a je odloučen od smyslu legionářské služby. Je jako
bezruký voják, zlomený článek řetězu či jako ochrnutá paže, sice spojená s tělem, ale neschopná užitečně pracovat.
Každá armáda (a stejně tak i Legie) usiluje o blízký vztah vojáků k veliteli, aby jeho plány došly naplnění. Činnost armády je jednotná.
K tomuto cíli směřuje veškerý výcvik a kázeň. Ve všech vojácích všech
armád v dějinách můžeme nalézt až vášnivou oddanost svým vůdcům,
která zesiluje jejich spojení s nimi, a tak snadno obětují to, co si vyžaduje jeho plán. Velitel je tak inspirací a duší všech vojáků, je přítomen
v jejich srdcích, je jedním z nich. Tyto výrazy přibližují působení jeho
vlivu a do jisté míry vyjadřují pravdu.
Takové sjednocení je však v nejlepším případě pouze citové nebo
mechanické. A nedá se srovnávat se vztahem křesťana k Marii, jeho
matce. Říci, že Maria je v duši věřícího legionáře, by popisovalo mnohem méně účinné spojení než to, které skutečně existuje a jehož
podstatu vyjadřuje církev tituly: „Matka božské milosti“, „Prostřednice
všech milostí“. Tato oslovení vypovídají o vládě Marie nad životem duše
tak dokonale, že ani nejtěsnější pozemské spojení, spojení matky a nenarozeného dítěte, není schopno popsat jeho intimitu. Ostatní přirozené procesy mohou pomoci duši učinit skutečným postavení Marie
Kapitola 6
33
v působení milosti. Pouze srdce rozvádí krev v těle, oči jsou nezbytným
prostředkem pro spojení se světem, který vnímáme zrakem, a ani pták
– přestože mává křídly – nemůže vzlétnout bez opory vzduchu. Tak
ani duše se podle Bohem ustanoveného řádu nemůže pozdvihnout
k Bohu nebo konat Boží dílo bez Marie.
Tato závislost není způsobena rozumem nebo city, ale Božím řízením.
Závislost existuje, i když si jí člověk není vědom. Ale může a měla by být
posílena vědomým podílením se na ní. V síle spojení s tou, která – slovy
sv. Bonaventury – rozděluje krev našeho Pána, spočívají divy posvěcení
a neuvěřitelného vlivu nad dušemi ostatních. Ti, které apoštolát nemohl
osvobodit ze zajetí hříchu, jsou osvobozeni tehdy, když Maria tento
apoštolát ozdobí klenotem přesvaté krve, která patří mezi její dary.
A tak počínaje horlivým zasvěcením, obvykle vyjadřovaným střelnou
modlitbou (například: „Jsem celý tvůj, má Královno, má Matko a vše,
co mám, je tvé“), by se tyto myšlenky stále trvajícího vlivu Marie na duši
měly vztahovat na takové metodické a živoucí praktiky, aby duše mohla
říci, „že dýchá Marii, jako tělo dýchá vzduch“ (sv. Ludvík Maria z Montfortu).
Ve mši svaté, ve svatém přijímání, v adoraci Nejsvětější svátosti, v růženci, v zastaveních křížové cesty a v jiných pobožnostech se musí duše
legionáře pokoušet identifikovat s Marií a rozjímat o tajemstvích vykoupení skrze tuto nanejvýš věřící duši, která žila se Spasitelem a v jeho díle
sehrála nezanedbatelnou úlohu.
A tak ji napodobuj, něžně jí děkuj, raduj se s ní a truchli s ní a dávej jí
to, co Dante nazývá „rozjímáním a velkou láskou“, myšlenky na ni
zahrnuj do každodenní modlitby, práce a úkonů duchovního života, zapomínej na sebe a své zdroje, abys závisel pouze na ní; duše legionáře
se tak naplní jejím obrazem a myšlenkami na ni, že se dvě duše stanou
jednou. Legionář je tak ponořen do hloubky Mariiny duše, že sdílí její
víru, pokoru, její Neposkvrněné srdce (z něhož bere sílu její modlitby),
a je tak přeměňován v Krista, který je cílem celého jeho života. Ačkoli
se Maria podílí skrze svého legionáře na všech povinnostech, takže
v každém, kdo pracuje pro své bližní a za ně, legionář nevidí pouze
osobu našeho Pána a neslouží pouze jemu, ale vidí ho a slouží mu Maria
tou výlučnou laskavou péčí, kterou zahrnovala svého božského Syna.
Členové Legie tak vrůstají do životní podoby Marie. Legie vpravdě na
sebe nahlíží jako na legii Mariinu, s níž je spojena posláním a zajištěna
34
Kapitola 6
jejím vítězstvím. Přináší Marii světu a ona dá světu světlo a zažehne
v něm plamen lásky.
„S Marií radostně žij, snášej s ní všechny své trampoty, s Marií pracuj
a modli se, s Marií se zotavuj a odpočívej. S Marií hledej Ježíše, nes Ježíše ve svém náručí a s Ježíšem a Marií pobývej v Nazaretě. S Marií jdi
do Jeruzaléma, pobývej blízko Ježíšova kříže, společně s Ježíšem buď
pohřben. S Ježíšem a Marií znovu vstaň, vystup s nimi na nebesa, s Ježíšem a Marií žij a umírej.“
Tomáš Kempenský, Kázání novicům
2. N·sledov·nÌ Mariiny pokory je ko¯enem
i n·strojem jedn·nÌ legion·¯e
Legie hovoří ke svým členům pomocí pojmů armády a bitev. Je to vhodné, protože Legie je nástrojem i viditelným působením té, která je jako
armáda na bojišti, která podstupuje intenzivní boj za duši každého člověka. Nadto tato vojenská myšlenka velmi působí na lidstvo. Legionáři,
kteří vědí, že jsou vojáci, jsou podněcováni, aby do své práce vložili
vojenskou opravdovost. Ale boj legionářů není z tohoto světa a musí
být posuzován podle nebeské taktiky. Oheň, který hoří v srdci pravého
legionáře, se vznítí pouze z větévek drobných hodnot, které nejsou
z tohoto světa. Zvláště mezi nimi vyniká ctnost pokory, tak nepochopená a pohrdaná světem. Přesto je vznešená a silná a odpovídá zvláštní
vznešenosti a síle těch, kteří ji hledají a praktikují.
Pokora hraje v systému Legie jedinečnou roli. Je nezbytným nástrojem
legionářova apoštolátu na prvním místě. Vždyť účinnost a rozvoj osobního kontaktu, na který se Legie ve své práci spoléhá, vyžaduje dělníky
s jemnými, nepředstíranými způsoby, které vycházejí pouze z opravdové
pokory srdce. Ale pokora je pro Legii více než pouhý nástroj vnější činnosti. Je kolébkou tohoto jednání. Bez pokory nemůže legionář účinně
působit.
Tomáš Akvinský říká, že Kristus nám doporučoval především pokoru,
protože odstraňuje hlavní překážky spásy člověka. Všechny ostatní
ctnosti odvozují svou hodnotu od ní. Bůh uděluje svou přízeň pouze
pokornému srdci. Pokud v něm slábne pokora, budou tyto dary odnímány. Závisí na ní vtělení, zdroj všech milostí. V „Magnificat“ Maria
říká, že v ní Bůh mocně zasáhl svým ramenem, tzn. že na ní ukázal svou
Kapitola 6
35
všemohoucnost. A důvodem byla poníženost, která přitáhla jeho pozornost a přivedla ho na svět, aby zakončil starý věk a počal nový.
Ale jak Maria mohla být zdrojem pokory, uvážíme-li, že její poklad dokonalosti byl nezměrný – přímo se dotýkal hranic nekonečnosti, a ona
to věděla? Byla pokorná, poněvadž si uvědomovala, že byla mnohem
dokonaleji vykoupena než jakýkoliv lidský tvor. Za každý záblesk své
nepředstavitelné svatosti vděčí svému Synu a na to neustále myslela.
Díky svému jedinečnému intelektu si uvědomovala, že obdržela tolik, že
žádné jiné stvoření není Bohu tolik dlužno jako ona. Proto byl její postoj výlučné a milostiplné pokory bez námahy a neměnný.
Když legionář rozjímá o Marii, pochopí, že podstata pravé pokory je
rozpoznané a skutečné uznání toho, čím ve skutečnosti je člověk před
Bohem, hluboké poznání vlastní bezcennosti, která je naší nedílnou
součástí. Všechno ostatní je svobodný Boží dar duši. On ji povyšuje
i ponižuje nebo zcela jí odnímá svou milost, právě tak, jak ji on sám
obdaroval. Smysl vlastního podrobení se projevuje tím, že člověk dává
přednost pokorným a málo vyhledávaným úkolům, je připraven snášet
pohrdání a odmítání a zastává postoj k projevům Boží vůle, který odráží
Mariina vlastní slova: „Jsem služebnice Páně“ (Lk 1,38).
Nezbytná jednota legionáře se svou Královnou vyžaduje nejen touhu po
sjednocení, ale i schopnost k ní. Člověk se může rozhodnout být dobrým
legionářem, ale to neznamená, že již má kvality, které by ho učinily
výkonným článkem ve vojenském systému. V konečném důsledku je
taková jednota vojína s generálem neúčinná, protože ohrožuje realizaci
vojenského plánu. Podobně může legionář aspirovat na velkou roli
v plánu své Královny, a přece nemusí být schopen přijímat to, co Maria
tak horoucně touží dát. V případě obyčejného vojína může tuto
neschopnost způsobit nedostatek odvahy, inteligence, fyzické připravenosti a podobně. V případě legionáře by tuto neschopnost zapříčinil
nedostatek ctnosti pokory. Úkolem Legie je posvěcení svých členů
a vyzařování této svatosti do světa duší. Není svatosti bez pokory. Apoštolát Legie však působí především skrze Marii. Sjednotit se s Marií ale
není možné bez připodobnění se k ní a ani malé připodobnění není
možné bez její zvláštní ctnosti pokory. Pokud je spojení s Marií nezbytnou podmínkou – lze říci kořenem veškeré činnosti legionáře, pak
půdou, v níž jsou kořeny zapuštěny, je pokora. Chybí-li půda, vnitřní
život legionáře uvadá.
36
Kapitola 6
Proto boj Legie o duše musí mít svůj počátek v srdci každého legionáře.
Každý jednotlivě musí nejprve svést bitvu sám se sebou a ve svém nitru
rozhodně porazit ducha pýchy a sobectví. Tento hrozný boj s kořeny zla
v sobě, neustálé úsilí o čistotu úmyslu jsou velmi vyčerpávající. Vždyť jde
o celoživotní boj. Spoléhat se na vlastní úsilí může způsobit celoživotní
nezdar života, protože „já“ se může obrátit proti sobě samému. K čemu
jsou pak svaly, když se boj odehrává na písku? Proto je nutná pevná
opora.
Legionáři, tvou pevnou oporou je Maria! Můžeš se na ni spolehnout
s plnou důvěrou. Ona tě nezklame, poněvadž je plně zakotvena v pokoře, která je pro tebe životně důležitá. Věrným cvičením ducha závislosti na její vůli nalezneš svrchovanou, prostou a srozumitelnou cestu
pokory – to, co označuje sv. Ludvík Maria z Montfortu „za téměř nepochopitelné tajemství milosti, které nám umožňuje rychle a téměř bez
námahy vyprázdnit se, naplnit se Bohem a stát se dokonalými“.
Uvažme, jak se to děje. Legionář, který se obrací k Marii, se musí odvrátit od sebe. Maria toto hnutí přijímá a povýší je, přetvoří je v nadpřirozenou smrt vlastního „já“, které naplňuje přísný, ale plodný zákon
křesťanského života (srov. Jan 12,24-25). Pokorná pata Panny rozdrtí
hada vlastního „já“ i s jeho mnoha hlavami:
(a) sebepovyšování: Maria, tak obdařená dokonalostí, že je církví nazývána zrcadlem spravedlnosti, nadaná neomezenou mocí v království
milosti, klečí na kolenou – nejpokornější dívka Pána – takové musí
být místo a přístup legionáře;
(b) hledání sebe: když legionář daroval sebe a své pozemské a duchovní
statky Marii, aby je užila podle toho, jak sama uzná za vhodné,
slouží jí ve stejném duchu naprosté velkodušnosti;
(c) soběstačnost: ze zvyku spoléhat se na Marii plyne nedůvěra k vlastním nedostatečným schopnostem;
(d) ješitnost: uvědomění si společenství s Marií s sebou nese i vědomí
své vlastní nedostatečnosti. Vždyť čím legionář přispěl k tomuto
společenství než svou bolestnou slabostí?
(e) sebeláska: co znamená milovat? Legionář stravovaný láskou a obdivem ke své Královně nemá sklon odvracet se od ní myšlenkami na
sebe.
Kapitola 6
37
(f) sebeuspokojení: ve spojení s Marií musí převládat vyšší nároky.
Legionář je formován podle Marie a pokouší se o její dokonalou
čistotu úmyslu.
(g) myšlenky na vlastní užitek: převzetí Mariiných myšlenek značí, že se
člověk zabývá Bohem samým a nedává žádný prostor plánům na
své „já“ či na svou odměnu.
(h) vlastní vůle: legionář zcela podřízený Marii nevěří náporu vlastních
sklonů a ve všech věcech pozorně naslouchá tiché mluvě milosti.
Legionář, který skutečně zapomíná na sebe, nemůže v sobě mít zábrany vůči mateřskému vlivu Marie. Ona v něm rozvine nadpřirozené
síly a schopnost oběti a učiní z něj dobrého Kristova vojína (srov. 2 Tim
2,3) způsobilého k horlivé službě, k níž byl povolán.
„Bůh rád pracuje s ničím, z tohoto hlubokého základu pozvedá stvoření svou mocí. Měli bychom být naplněni horlivostí pro Boží slávu
a současně být přesvědčeni o vlastní neschopnosti ji vyvolat. Ponořme
se do hlubiny naší nicotnosti, přikryjme se temným mrakem naší nízkosti, pokojně čekejme, až Všemohoucí učiní naši aktivní námahu nápomocnou pro svou slávu. Pro tento cíl může použít zcela odlišných
prostředků, než které bychom přirozeně očekávali. Vedle Ježíše Krista
nikdo nikdy nepřispěl k Boží slávě ve stejném stupni jako blahoslavená
Panna Maria, a přece jediný cíl, ke kterému svobodně směřovaly její
myšlenky, bylo zmaření jejího já. Zdálo se, že její pokora staví překážky
Božím záměrům. Ale byla to právě pokora, která umožnila naplnění
jeho nejslitovnějších úmyslů.“
Grou, Interior of Jesus and Mary
3. SkuteËn· ˙cta k Marii zavazuje k apoötol·tu
V naší příručce již bylo zdůrazněno, že v Kristu si nemůžeme vybírat:
nemůžeme mít Krista slávy, aniž bychom současně nevnesli do svého
života Krista bolesti a pronásledování, protože Kristus je jen jeden a nemůže být rozdělován. Musíme ho přijmout takového, jaký je. Pokud
jdeme za ním a hledáme pokoj a štěstí, může se nám stát, že budeme
přibiti na kříž. Protiklady se prolínají a nelze je oddělovat: říci „ne“ bolesti znamená také „ne“ palmové ratolesti, „ne“ trní znamená „ne“ trůnu,
„ne“ hořkosti znamená „ne“ slávě, „ne“ kříži znamená „ne“ koruně
vítězství. Saháme po jednom a současně dostáváme i to druhé.
38
Kapitola 6
Tentýž zákon se vztahuje na Pannu Marii. Ani z jejího údělu si nemůžeme vybírat, co by se nám hodilo. Nemůžeme se přidružit k její radosti,
aniž bychom současně nenechali své srdce probodnout jejím utrpením.
Pokud ji chceme jako milovaný učedník svatý Jan přijmout k sobě
(srov. Jan 19,27), musíme ji přijmout v úplnosti. Pokud bychom chtěli
přijmout pouze část jejího bytí, stěží ji vůbec přijmeme. Úcta k ní musí
samozřejmě zahrnovat a pokoušet se napodobovat každý aspekt její
osobnosti a jejího poslání. Nesmí to být hlavní směr zájmu, to není nejdůležitější. Je například cenné považovat ji za náš jedinečný vzor, jehož
ctnosti musíme do sebe vstřebat. Ale konat pouze toto a nic víc, by bylo
okleštěné a znamenalo by jen nepatrnou úctu k ní. Nepostačuje ani
modlit se k ní, byť hojně. Nestačí ani rozpoznat nespočetné a překvapivé cesty, na nichž ji Nejsvětější Trojice obklopila, stavěla na ní a způsobila, že odráží vlastnosti Trojice, a z těchto cest se radovat. Náleží jí
veškerá úcta a musí jí být vzdávána, ale vždy jde pouze o část z celku.
Přiměřené úcty k ní dosáhneme jen tehdy, když se sní sjednotíme. Jednota nezbytně znamená společenství života s ní; a její život pak nespočívá ve vyžadování úcty, ale ve sdílení milosti.
Jejím celým životem a osudem bylo mateřství, zahrnující zpočátku Krista
a poté lidi. Pro ně byla připravena a poté přivedena do bytí Nejsvětější
Trojice podle odvěkého úmyslu (jak poznamenává sv. Augustin). V den
zvěstování vstoupila do svého podivuhodného díla a od té doby je zaměstnanou matkou, která plní své domácí povinnosti. Po určitou dobu
v Nazaretě, ale brzy se malý domek stal celým širým světem a její Syn
začal vyzařovat do lidstva. A tak to pokračuje stále - její domácí práce
pokračuje a nic velkého, co vzniklo v Nazaretě, nemůže být vykonáno
bez ní. Veškerá péče o Pánovo tělo je jen doplněním její péče, apoštol
se pouze připojuje k jejím mateřským činnostem. A v tomto smyslu
může naše Paní prohlásit: „Já jsem apoštolát“, stejně jako řekla: „Já jsem
Neposkvrněné početí.“
Toto mateřství duší je jejím základním životním posláním, znamená to,
že bez účasti na tomto poslání se s ní nemůžeme skutečně sjednotit.
Znovu tedy zdůrazněme, že pravá úcta k Marii musí v sobě zahrnovat
službu duším. Maria bez mateřství a křesťan bez apoštolátu, to by bylo
totéž. Obojí by bylo nehotové, nereálné, nepodstatné, vzdálené Božímu
záměru.
Podobně ani Legie není vystavěna, jak někteří předpokládají, na dvou
principech, tedy na Marii a na apoštolátu, ale jen na jediné zásadě, to
Kapitola 6
39
jest Maria, což znamená apoštolát a (správně chápaný) produchovnělý
křesťanský život.
Myšlenky plné touhy, ale bez skutků jsou prázdné. Stejně plané mohou
být vyslovené nabídky naší služby Marii. Nemůžeme se domnívat, že
apoštolské povinnosti sestoupí z nebe na ty, kteří tuto událost pasivně
očekávají. Spíše je nutno se obávat, že tito zahálčiví lidé ve svém stavu
nečinnosti zůstanou. Jediná účinná metoda, jak nabídnout sebe k apoštolátu, je v apoštolátu pracovat. Pokud je učiněn tento krok, Maria se
naší aktivity chopí a zahrne ji do svého mateřství.
Bez této naší pomoci Maria nemůže konat nic. Ale nezachází tato myšlenka příliš daleko? Jak by Panna tak mocná mohla být závislá na pomoci
slabých lidí? Ale je tomu tak. Součástí božského záměru je, že lidská
spolupráce je nutná a že člověk není spasen jinak než skrze člověka. Je
pravda, že Mariin poklad milosti je velmi hojný, ale ona z něj bez naší
pomoci rozdávat nemůže. Pokud by svou moc mohla užívat jen podle
svého srdce, svět by se v mžiku obrátil. Ale ona musí čekat, až se lidské
jednání obrátí k ní. Nestane-li se tak, nemůže naplnit své mateřství a duše
strádají a hynou. A tak radostně přijímá každého, kdo se jí skutečně
dává k dispozici, a chce použít i jednotlivce, nejen svaté a připravené, ale
také slabé a nepřipravené. Potřební jsou všichni a nikdo nebude odmítnut.
I ten poslední může předat mnoho z Mariiny síly; skrze dokonalejší pak
proudí velká část její síly. Uvědomte si, jak oslnivé sluneční světlo snadno
prochází čistým oknem a jak obtížně oknem špinavým.
„Nejsou Ježíš a Maria novým Adamem a Evou, které spojil strom kříže
v úzkosti a lásce k napravení hříchu spáchaného v Edenu našimi prarodiči? Ježíš je zdrojem a Maria průchodem milosti, která nám dává
duchovní znovuzrození a pomáhá nám znovu usilovat o náš nebeský
domov.“
„Žehnejme společně s Pánem té, kterou pozvedl, aby se stala matkou
milosrdenství, naší královnou, naší nejmilovanější matkou, prostřednicí
jeho milosti, rozdělovatelkou jeho pokladu. Syn Boží nechává svou matku
zářit slávou, vznešeností a mocí vlastní královské hodnosti. Protože je
spojena s Králem mučedníků jako jeho matka a pomocnice v úžasném
díle vykoupení lidského rodu, zůstává s ním spojena navěky, obdařená
prakticky neomezenou mocí v rozdílení milosti, která vyplývá z vykoupení. Její království je stejné jako království jejího Syna, takže se nic
nevymyká její vládě.“
Papež Pius XII., rozhovor z 21. dubna 1940 a 13. května 1945
40
Kapitola 6
4. Intenzita ˙silÌ v MariinÏ sluûbÏ
Duch závislosti na Marii nemůže být v žádném případě omluvou pro
ochabování v úsilí nebo pro nedostatky v systému. Ale naopak, protože
člověk pracuje s Marií a zcela pro ni, znamená to, že jeho dar Marii musí
být nejlepší z toho, co může nabídnout. Vždy je nutno pracovat s energií, znalostmi a jemností. Občas se stane chyba v jednotlivých pobočkách či u členů, kteří nevynakládají dostatečné úsilí v obvyklé práci
Legie nebo v šíření Legie nebo v získávání nových členů. Někdy můžeme slyšet takovou odpověď: „Nedůvěřuji svým schopnostem. Zcela
se spoléhám na Pannu Marii, aby se výsledek stal podle její vůle.“ Takto
často odpovídají lidé, kteří mají sklon považovat svou pasivitu za druh
ctnosti, jako by metoda a úsilí v sobě zahrnovaly malou víru. Je to určité
nebezpečí vlivu lidských myšlenek na tyto věci. Tento postoj se zdůvodňuje tím, že pokud má být člověk nástrojem obrovské moci, nezáleží
tolik na stupni jeho úsilí. Zní to jako argument: proč by se měl chudák,
který spolupracuje s milionářem, vyčerpávat příspěvkem jednoho haléře
navíc do společné, beztak již přetékající peněženky?
Je tedy nezbytné zdůraznit zásadu, která řídí přístup legionáře k jeho
práci: že legionáři nejsou pouhými nástroji Mariina jednání. Pravdivě
s ní spolupracují, aby byl člověk obohacen a vykoupen. V této spolupráci každý přispívá tím, co druhý dát nemůže: legionář svým jednáním
a schopnostmi, to znamená sám sebou, a Maria celou svou čistotou
a mocí. Každý je zavázán přispívat, aniž se ohlíží na sebe. Pokud legionář ctí ducha takovéhoto partnerství, Maria nebude nikdy otálet. Lze
říci, že budoucnost tohoto spojení zcela závisí na legionáři, proto musí
do něj vložit veškerý svůj rozum a sílu, zdokonalenou dobrou metodou
a vytrvalostí.
I kdyby bylo známo, že Maria dá vytoužený výsledek nezávisle na legionářově úsilí, přesto musí legionář vyvinout co největší úsilí, jako by výsledek závisel na něm. Musí mít neomezenou důvěru v Mariinu pomoc,
ale míra jeho úsilí musí být vždy maximální. Jeho velkorysost musí vždy
odpovídat úrovni jeho důvěry. Tento nezbytný vzájemný vztah neomezené víry s intenzivním a metodickým úsilím zakoušeli také svatí,4 když
říkají, že se člověk musí modlit tak, jako by vše záviselo na modlitbě
a nic na vlastním úsilí, a pak vyvinout takové úsilí, jako by vše záviselo
právě na tomto úsilí.
4)
Sv. Ignác z Loyoly, pozn. překl.
Kapitola 6
41
Legionář nesmí poměřovat vydané úsilí s vlastním odhadem obtížnosti
úkolu nebo s myšlenkami typu: „Jak málo postačuje dát, abych získal
zamýšlenou věc?“ Právě ve světských věcech by kramářský duch selhal.
V nadpřirozených věcech pak selže vždy, poněvadž pozbývá milost, na
které jedině závisí. Navíc nelze spoléhat na lidský úsudek. Zjevná
nemožnost se často zhroutí již při prvním doteku, naproti tomu ovoce,
které je téměř na dosah, může neustále unikat sklizni, až je získá někdo
jiný. V duchovním řádu klesá vypočítavá duše ke stále nižším věcem
a nakonec skončí v prázdnotě. Jediná jistá cesta spočívá v neomezované snaze. V každém úkolu, ať malém nebo velkém, má legionář vyvinout co nejvyšší úsilí. Někdy takový stupeň úsilí není nutný. Je možné,
že by stačil pouhý dotek, aby byla práce dokončena, a pokud by cílem
bylo pouze dokončení úkolu, bylo by oprávněné vyvinout pouze slabé
úsilí a nic více. Jak říká Byron, člověk nemusí Herkulovým kyjem zabít
motýla nebo zamáčknout komára.
Legionář si musí uvědomit, že nepracuje pro výsledky. Pracuje pro Marii
bez ohledu na to, zda je úkol jednoduchý, nebo složitý. Musí v každém
úkolu vydat ze sebe to nejlepší, ať jde o věc malou, nebo velkou. Tím si
zasluhuje plnou Mariinu spolupráci, takže když je potřeba, dějí se i zázraky. Je-li někdo schopen vykonat pouze málo, ale činí to celým srdcem, Maria přijde s mocí a tomuto slabému hnutí dá výsledek obrovské
síly. Pokud člověk vykonal všechno, co mohl, a úspěch je přesto stále
velmi vzdálen, Maria vytvoří most přes tuto vzdálenost a dovede jejich
společné dílo k ideálnímu výsledku.
A vloží-li legionář do práce desetkrát více námahy, než je nutné k dokončení, ani zlomek jeho úsilí nebude zmařen. Nečinil to všechno pro
Marii a ve službě jejímu velkému vzoru a záměru? Maria s radostí
přijme nadbytečné úsilí a mnohokrát je znásobí a uhradí jím potřeby
Pánovy domácnosti. Z toho, co je vloženo do rukou poctivé ženy
z Nazareta, se nic neztratí.
Je-li však příspěvek legionáře průměrný oproti tomu, co by se po něm
mohlo oprávněně požadovat, pak Mariiny ruce přestanou být štědré.
Smlouva obecného dobra s Marií, která má jedinečné možnosti, je zmařena nedbalostí legionáře. Jak smutná ztráta pro duše i pro legionáře,
když je takto poražen na vlastním poli.
Pro legionáře je neužitečné, aby ospravedlňoval své nedostatečné úsilí
nebo ledabylé metody tvrzením, že se zcela spoléhá na Marii. Taková
forma spoléhání se by ho odváděla od rozumného usilování, byla by
42
Kapitola 6
slabá a nedůstojná. Pokoušel by se přesunout na Marii břemeno, které
může nést sám a je pro něj přiměřené. Sloužil by jiný rytíř své paní tak
podivně?
Zopakujme tedy ještě jednou základní zásadu legionářova spojení s Marií, jako bychom se dosud o něm nezmiňovali. Legionář musí vydat
maximum ze svých schopností. Mariina role nespočívá v doplňování
toho, co legionář odmítá dát. Nebylo by správné, aby slevila z úsilí,
metody, trpělivosti a myšlenek, které může legionář dát a kterými je
povinen přispět k Božímu pokladu.
Maria touží rozdávat hojně, ale nemůže tak činit bez velkodušné duše.
Přeje si, aby její legionářské děti čerpaly z hlubin její hojnosti, a proto je
starostlivě nabádá slovy svého Syna, aby sloužili „celým svým srdcem,
celou svou duší, celou svou myslí a celou svou silou“ (Mk 12,30).
Legionář musí hledět na Marii s přáním, aby doplnila, očistila, zdokonalila
přirozené a učinila ho nadpřirozeným, aby slabé lidské úsilí uschopnila
dosáhnout nemožného. Ale to jsou mocné věci. Mohou znamenat, že
hory budou vyrvány ze svých kořenů a vrženy do moře, že krajina bude
srovnána a cesty vyrovnány tak, aby vedly do Božího království.
„Všichni jsme služebníci neužiteční, ale sloužíme Pánu, který je dokonalý hospodář, který nic neponechá nazmar, ani kapku potu z našeho
čela o nic víc než kapku své nebeské rosy. Nevím, jaký osud čeká na
tuto knihu, zda ji dokončím, zda dokončím i tuto stránku. Ale vím dost,
abych se zcela vrhl do zbytku svých sil a dnů, ať jsou to věci malé nebo
velké.“
Frederick Ozanam
5. Legion·¯i by mÏli mÌt pravou ˙ctu k Marii,
jak o nÌ hovo¯Ì LudvÌk Maria z Montfortu
Legionářova úcta k Marii má být celistvá a mít takový charakter, který
vychází z učení sv. Ludvíka Maria z Montfortu, jež známe pod názvem
„Pravá úcta“ nebo „Oddanost Marii“ a je obsažen v jeho dvou knihách:
„O pravé mariánské úctě“ a „Tajemství Marie“ (viz příloha 5).
Tato úcta vyžaduje i formální uzavření smlouvy s Marií, kterým se jí
člověk odevzdává se všemi svými myšlenkami, činy i majetky časnými
i duchovními, s minulými, současnými i budoucími, aniž by si ponechal
Kapitola 6
43
sebemenší část nebo věc. Stručně řečeno, dárce je v postavení otroka,
který nic nevlastní a je zcela závislý na Marii a je jí k dispozici.
Ale pozemský otrok je mnohem svobodnější než Mariin. Zůstává totiž
pánem svých myšlenek a vnitřního života, a proto je svobodný ve všech
věcech, které se ho týkají. Mariin poddaný jí však dává všechno: každou
myšlenku, hnutí duše, skrytá bohatství, své nejvnitřnější „já“. Do
posledního dechu všechno svěřuje jí, aby to mohla použít pro Boha.
Obětovat se pro Boha s Marií jako oltářem této oběti je vlastně druhem
mučednictví. Tato oběť odpovídá oběti samého Krista, která začala již
v lůně Marie a pokračovala, když byl veřejně představen na pozvednutých rukou Marie v uvedení do chrámu, objímán v každém okamžiku
svého života a umučen na Kalvárii na kříži Mariina srdce.
Pravá úcta začíná formálním aktem zasvěcení, ale v zásadě je nesena
dalším životem plynoucím z tohoto zasvěcení. Pravá zbožnost neznamená pouze skutek nebo stav. Pokud Maria nevstoupí do celého života,
ale pouze do některých minut a hodin života legionáře, pak má akt
zasvěcení, i když je často opakovaný, pouze hodnotu vlažné modlitby.
Je jako strom, který byl sice zasazen, ale nikdy nezakořenil.
To jistě neznamená, že mysl se má upínat pouze k zasvěcení. Jako je
fyzický život udržován dýcháním a tlukotem srdce, i když si tyto jevy neuvědomujeme, tak je tomu i u pravé úcty. I když není nutné tuto úctu
neustále připomínat, neustále působí na život duše. Stačí, pokud skutečnost Mariina vlastnictví občas oživují osvobozující myšlenky, skutky
a střelné modlitby, za předpokladu, že závislost na ní se stále uznává, je
vždy alespoň matně přítomná v mysli legionáře a projevuje se za všech
okolností života.
Horlivost, kterou legionář zakouší, může pomáhat, ale neovlivňuje hodnotu úcty. Horlivost často způsobuje snadnost a spolehlivost díla.
Dobře si zapamatujme: pravá úcta v žádném případě nezávisí na intenzitě emocí. Podobně i každá vysoká budova plane v sluneční záři, zatímco její základy jsou ledové jako skála, na které je vystavěna. Rozum
je obvykle chladný a i nejlepší řešení může zůstat ledové. Víra sama
může být mrazivě chladná jako diamant. A právě toto jsou základy
pravé úcty. Je-li víra vystavěna na těchto základech, pak bouře, mráz
a vichřice, které lámou skály, ji mohou pouze posílit.
Milosti, doprovázející pravou úctu a postoj, který byl docílen svátostným životem církve, mohou znamenat autentické poselství z nebe, a to
44
Kapitola 6
je přesně to, co sv. Ludvík Maria z Montfortu požadoval. Ujišťoval, že
milosti jsou velké přísliby, a ty se naplní, jestliže budou splněny podmínky, které je doprovázejí.
Pokud jde o každodenní zkušenost: pohovoř si s těmi, pro něž je zbožnost
víc než jen povrchní občasnost, a shledáš, jak s naprostým přesvědčením
budou hovořit o tom, co pro ně znamená. Ptej se, zda nejsou oběťmi svých
pocitů a představivosti. Vždy prohlásí, že je to zbytečná otázka, poněvadž
ovoce zbožnosti je natolik zřejmé, než aby mohli být oklamáni.
Pokud jsou cenné zkušenosti těch, kteří učí, chápou a praktikují pravou
úctu, je neoddiskutovatelné, že ona prohlubuje vnitřní život, naplňuje
jej zvláštní jemností nesobeckosti a čistoty úmyslu, smyslem pro vedení
a ochranu, radostnou jistotou, že nyní je život využíván nejlepším možným způsobem. Takový člověk obdržel nadpřirozený pohled, rozhodnou odvahu, pevnější víru, které mu dodávají houževnatost v jakékoli
činnosti. Mají něhu a moudrost, které dávají sílu na pravém místě,
a především ochránkyni všech – sladkou pokoru. Na přicházejících
milostech si musí každý uvědomit, že jsou nadpřirozené. Obvykle to
znamená povolání k velkému dílu, které zjevně přesahuje vlastní zásluhy a přirozené schopnosti. Právě tehdy přichází taková pomoc, která
umožňuje, aby toto nádherné, byť těžké břemeno donesl člověk bez
zakolísání ke svému cíli. Výměnou za oběť, kterou člověk vykonal s pravou zbožností tím, že uznal svou odkázanost, získá stonásobek, který je
slíben těm, kteří se všeho vzdají pro Boží slávu. Když sloužíme, panujeme, když dáváme, máme, a když se podrobíme, jsme vítězi.
Někteří lidé omezují svůj duchovní život na sobecké počítání zisku
a ztráty. Návrh, že by se měli vzdát svých pokladů pro Matku duší, je
pobuřuje. Odpovídají: „Jestliže všechno dám Marii, nebudu v okamžiku
svého odchodu ze světa stát s prázdnýma rukama před svým Soudcem,
a proto pak budu muset jít na dlouhý čas do očistce?“ Na to je možné
pohotově odpovědět: „Ne, protože Maria je přítomná i na soudu.“ Je
to hluboká myšlenka.
Námitka proti zasvěcení pochází častěji z rozpaků než z čistě sobeckých
pohnutek. Je obtížné pochopit, jak to bude se záležitostmi, za které je
člověk zavázán se modlit, jako například vlastní rodina, přátelé, zemřelí,
papež atd., pokud člověk upřímně daruje své duchovní poklady Marii.
Zbavme se tedy všeho nepochopení a směle se zasvěťme. S naší Paní je
vše zajištěno. Ona je strážkyní pokladů samého Boha. Je tedy schopná
být strážkyní pokladů těch, kteří na ni vloží svou důvěru. A tak s před-
Kapitola 6
45
nostmi tvého života převezme dluhy – závazky a povinnosti – do svého
všeobjímajícího srdce. Jedná s tebou tak, jako bys byl/a její jediné dítě.
Tvoje spása, posvěcení, tvé četné potřeby jsou pro ni neustále přítomné. Pokud se modlíš za její úmysly, ty sám/a jsi prvním úmyslem.
Zde, kde se člověk vybízí, aby přinesl oběti, není vhodné zkoumat, zda
to přinese ztrátu, či ne. Poškodilo by to smysl oběti, zbavilo by ji to její
podstaty, na níž je zasvěcení postaveno. Připomeňme si, že kdysi na
poušti bylo asi pět tisíc hladových mužů (srov. Jan 6,1-14) a pouze jeden chlapec měl s sebou něco k jídlu: pět bochníků chleba a dvě ryby.
Na požádání je ochotně daroval na společný stůl. Ježíš těchto několik
bochníků požehnal, rozlámal a učedníci je roznesli zástupu. Když se zástupy dostatečně nasytily a s nimi i ten, který daroval původních sedm
kousků jídla, přece zůstalo dvanáct plných a přetékajících košů.
Předpokládejme, že by řekl: „Co dobrého může přinést těchto pár
bochníků a ryb tak velkému množství? Mám je pro členy své rodiny,
která je zde, aby se nasytili. Nemohu dát!“ Ale dal, a on i jeho lidé dostali mnohem více ze zázračného nasycení, než čím do něj přispěli.
A kdyby o tom pochybovali, stačil by jim pohled na oněch dvanáct
plných košů.
Tak vždycky jednají Ježíš a Maria se vznešenou duší, která dává své
vlastnictví bez výhrad. Dar přispívá k uspokojení potřeb velkého zástupu. I když by se mohlo zdát, že osobní potřeby a záměry utrpěly, jsou
nadmíru naplněny a ještě je doprovází Boží štědrost.
Spěchejme tedy za Marií s našimi ubohými bochníky a rybami a vložme
je do jejích rukou, aby je Ježíš a ona mohli rozmnožit k nasycení duší
milionů hladových v žíznivé poušti tohoto světa.
Forma vlastních obvyklých modliteb a jednání se v důsledku zasvěcení
nemusí měnit. Obvyklý běh života může pokračovat a člověk se může
dál modlit za vlastní obvyklé úmysly a za všechny jednotlivé cíle, ale do
budoucnosti je směřuje k radosti Marie.
„Maria nám ukázala svého božského Syna a oslovuje nás stejnou výzvou, kterou slyšeli služebníci v Káně: ‚Udělejte všechno, co vám řekne!`
(Jan 2,5). Pokud vlijeme na její příkaz do nádob lásky a oběti vodu
(která sama o sobě nemá žádnou chuť) stovek detailů našeho každodenního jednání, je zázrak z Kány obnoven. Voda je proměněna v lahodné víno, čili v nejvybranější milosti pro nás a pro ostatní.“
Cousin
46
Legionář a Nejsvětější Trojice
Kapitola 7
7. Legion·¯ a NejsvÏtÏjöÌ Trojice
Je příznačné, že prvním společným činem Mariiny legie bylo obrátit se
k Duchu svatému vzýváním a modlitbou a poté k Marii a jejímu Synu
modlitbou růžence.
Podobně příznačná je skutečnost při navrhování korouhve o pár let
později, kdy její tvůrci neočekávaně narazili na něco podobného. Duch
svatý se na ní stal dominujícím prvkem. Bylo to podivné, poněvadž
návrh nebyl plodem teologického, nýbrž uměleckého myšlení. Tvůrci
použili korouhev římské legie - zcela nenáboženský symbol – a přizpůsobili cílům Mariiny legie. Orla nahradila holubice a obraz vládce či konzula nahradil obraz naší Paní. A přece konečný výsledek představoval
Ducha svatého, který používá Marii jako prostředku, jímž plynou do
světa životodárné vlivy a který se Legie posvátně zmocnil.
Když byl později vytvořen obraz tessery, představoval stejné náboženské téma. Duch svatý se vznáší nad Legií. Jeho mocí se uskutečňuje
nesmrtelný boj, Panna drtí hlavu hada, její vojsko postupuje ke svému
předpověděnému vítězství nad mocnostmi protivníka.
Je zde ještě jedna zvláštní okolnost, totiž že barvou Legie je červená,
a ne, jak by se dalo očekávat, modrá. To vyplynulo při řešení drobného
detailu, a to barvy svatozáře Marie na korouhvi a na tesseře. Symbolika
Legie vyžadovala, aby Maria byla představena jako naplněná Duchem
svatým. Toto spojení mělo být zdůrazněno tím, že barva její svatozáře
bude v jeho barvě. Z toho pak dále vyplynulo, že barva Legie má být
červená. Stejná symbolika je i na tesseře, zobrazující naši Paní jako biblický ohnivý sloup, který plane a září Duchem svatým.
Při sestavování slibu Legie přes počáteční překvapení došlo ke shodě, že
by měl být zaměřen k Duchu svatému, a ne ke Královně Legie. Opět
důležitý aspekt: je to vždy Duch svatý, který obnovuje svět – třeba i udělením sebemenší individuální milosti – a který působí skrze Marii. Působením Ducha svatého v Marii se věčné Slovo stalo člověkem. Tím bylo
lidstvo spojeno s Nejsvětější Trojicí a samotná Maria byla postavena do
jedinečného vztahu ke každé božské osobě. Můžeme jen letmo nahlédnout do trojnásobného postavení Marie, neboť pochopení božského
řízení je nejvybranější druh milosti, která není nedosažitelná ani pro nás.
Kapitola 7
47
Svatí trvají na nezbytnosti rozlišování mezi třemi božskými osobami a na
vzdávání odpovídající úcty každé z nich. Atanášovo Krédo je závazné
a přísně lpí na dodržení tohoto požadavku, což vyplývá ze skutečnosti,
že konečným cílem stvoření a vtělení je oslava Trojice.
Jak může být, třeba i jen matně, nazíráno tak nepochopitelné tajemství?
Nepochybně jen Božím osvícením. Tuto milost lze důvěrně požadovat
od té, které bylo poprvé v dějinách naznačeno učení o Trojici. Stalo se
tak v jedinečném okamžiku zvěstování. Tehdy řekl archanděl Nejsvětější
Trojice Marii: „Duch svatý na tebe sestoupí a moc Nejvyššího tě zastíní!
Proto také dítě bude nazváno svaté, Syn Boží“ (Lk 1,35).
V tomto zjevení jsou jasně rozlišeny všechny božské osoby: Duch svatý,
jemuž je přisuzováno vtělení, Nejvyšší je Otcem toho, který se má narodit, a Dítě, které „bude veliké a bude nazváno Synem Nejvyššího“
(Lk 1,32).
Nazírání rozličných vztahů Marie k božským osobám nám pomáhá
v Trojici rozlišovat jednotlivé osoby.
Vztah Marie k druhÈ boûskÈ osobÏ je našemu chápání nejbližší, neboť je matkou. Její mateřství však svou blízkostí, trvalostí a hodnotou
nekonečně převyšuje běžný lidský vztah. V případě Ježíše a Marie bylo
prvotní sjednocení duší a jednota těla až druhotné, takže i když při
narození došlo k oddělení těl, jejich spojení přerušeno nebylo a přecházelo do dalších nám nepochopitelných stupňů intenzity a spojení, takže
církev může Marii prohlásit nejen za „Pomocnici“ druhé božské osoby –
„Spoluvykupitelku“ ve spáse: Prostřednici milosti – ale skutečně za
„jedno s ním“.
Maria bývá obvykle nazývána chrámem či st·nkem Ducha svatÈho,
ale tyto výrazy jen nedostatečně vyjadřují skutečnost, neboť natolik ji
sjednotil se sebou, že v důstojnosti stojí hned za ním. Maria byla tak
spojena s Duchem svatým, a tak jím prodchnuta, že on se stal její
pravou duší. Není pouze nástrojem jeho činnosti, je jeho vědomou
spolupracovnicí do té míry, že pokud ona jedná, je to Duch svatý, kdo
jedná, a není-li přijat jeho zásah, není přijat ani její.
Duch svatý je láska, krása, síla, moudrost, čistota a vše, co je z Boha.
Sestoupí-li on v plnosti, může být splněna každá potřeba, i nejbolestnější problém může být uveden do souladu s Boží vůlí. Člověk, který
žádá Ducha o pomoc (Ž 77), vstupuje do oblasti všemohoucnosti. Je-li
jednou z podmínek, která ho přitahuje, chápání vztahu naší Paní k němu,
48
Kapitola 7
pak další z podmínek je, abychom Ducha svatého přijali jako skutečnou
a rozlišenou osobu, která má ve vztahu k nám své poslání. Toto pochopení Ducha svatého není udržitelné, pokud k němu často nepozvedáme
svou mysl. Každá zbožnost k požehnané Panně představuje současně
úsilí hledět na Ducha svatého a může se stát širokou branou k němu.
Legionáři zvlášť mohou využít růžence. Růženec prvotně znamená úctu
k Duchu svatému v tom smyslu, že je hlavní modlitbou k naší Paní, ale
stejně tak obsah patnácti tajemství oslavuje základní zásah Ducha svatého v díle vykoupení.
Vztah Marie k vÏËnÈmu Otci je obvykle definován jako vztah dcery.
Tento titul označuje:
(a) její postavení jako „první z celého stvoření, nejdůvěrnějšího dítěte
Božího, které je mu nejbližší a nejdražší“ (kardinál Newman);
(b) plnost jejího sjednocení s Ježíšem Kristem, kterým vstoupila do nových vztahů k Otci („jako Matka Boží má Maria určitou příbuznost
k Otci“ - Lépicier);
(c) svrchovanou podobu Otce, kterou nese a která ji uzpůsobila, aby
přinášela světu věčné světlo milujícího Otce.
Avšak označení „dcera“ nemusí dostatečně ozřejmovat vliv, jaký má její
vztah k Otci pro nás, kteří jsme jeho i její děti. „Sdělil se s ní o svou
plodnost, nakolik toho bylo pouhé stvoření schopno, aby jí mohl dát
moc porodit svého Syna a dát život všem údům jeho mystického těla“
(sv. Ludvík Maria z Montfortu). Její vztah k Otci je bytostnou, neustále
přítomnou skutečností života každé duše. Je požadavkem Božím, že jeho
dary musí člověk přijmout svou spoluprací. Toto životodárné sjednocení
se musí stát předmětem našich myšlenek, a proto se doporučuje, aby
otčenáš, který je často na rtech legionáře, obzvlášť zdůrazňoval tento
úmysl. Autorem této modlitby je Ježíš Kristus, náš Pán, a proto žádá
o vhodné dary tím nejlepším způsobem. Pokud se ho člověk správně
modlí v duchu katolické církve, dokonale naplňuje svůj cíl oslavy věčného Otce a uznání jeho přemnohých darů nám skrze Marii.
„Zde si připomeňme, jaký příklad závislosti na Panně Marii nám dávají
Otec, Syn a Duch svatý, jak jsem to uvedl výše, na důkaz nutnosti naší
závislosti na Panně Marii. Otec dal a dává svého Syna jenom skrze ni,
tvoří své děti jenom skrze ni a uděluje své milosti jenom skrze ni. Bůh
Syn byl utvořen pro všechny lidi všeobecně jenom skrze ni, denně je
plozen jenom jí ve spojení s Duchem svatým a uděluje své zásluhy
Kapitola 8
Legionář a eucharistie
49
a ctnosti jenom skrze ni. Duch svatý utvořil Ježíše Krista jenom skrze ni,
plodí údy jeho mystického těla jenom skrze ni a rozdává své dary a svou
přízeň jenom skrze ni. Když nám Nejsvětější Trojice dává tak výmluvný
příklad, mohli bychom se my obejít bez Marie, aniž bychom byli krajně
zaslepeni? Mohli bychom směřovat k Bohu a jemu se obětovat, aniž bychom se zasvětili Marii a aniž bychom na ní byli závislí?“
sv. Ludvík Maria z Montfortu:
Pojednání o pravé zbožnosti, par. 140
8. Legion·¯ a eucharistie
1. Möe svat·
Již bylo řečeno, že nejdůležitějším cílem je svatost členů Legie. To je
prvotní důvod práce Legie, neboť jenom v míře, v níž legionář obdržel
milost, ji může zprostředkovat druhým. Proto začíná své členství prosbou, aby ho Duch svatý skrze Marii použil jako nástroj jeho moci, která
obnovuje tvářnost země.
Milosti, o které se takto žádá, plynou jednotlivě i společně z oběti Ježíše Krista na Kalvárii. Smysl oběti na kříži pokračuje mezi lidmi mší
svatou, která není pouhým symbolickým znázorněním minulého, ale
skutečně zpřítomňuje v našem středu výsostný čin, který náš Pán na
Kalvárii vykonal a kterým vykoupil svět. Kříž nebyl hodnotnější než mše,
poněvadž obojí je tatáž oběť, místo a čas učinil Nejvyšší svou mocí
nepodstatnými. Kněz i oběť jsou totožní, dějiště je odlišné. Ve mši je obsaženo vše, co Kristus nabídl Bohu, a vše, co získal pro lidstvo; oběti
těch, kteří se mše účastní, sjednocují s nejvyšší obětí Krista.
Proto musí být mše pro legionáře zdrojem posily, pokud touží sdílet pro
sebe i pro druhé přehojné dary vykoupení. Poněvadž se možnosti
a okolnosti členů tolik odlišují, neukládá Legie svým členům žádné
povinnosti ohledně mše svaté. Ale protože je Legie starostlivá o ně
a o jejich práci, naléhá na každého z nich a vyzývá, aby se jí často
zúčastnil, a pokud je to možné, aby každý den přistupoval ke sv. přijímání.
50
Kapitola 8
Legionáři vykonávají svou činnost ve spojení s Marií. Zvláště se to týká
jejich účasti na slavení eucharistie.
Mše se, jak víme, skládá ze dvou základních částí – liturgie slova a liturgie oběti. Je důležité si uvědomit, že obě části jsou mezi sebou úzce
propojeny, a že společně tvoří jediný akt oslavy (srov. SC, čl. 56). Z toho
důvodu by se měl věřící zúčastnit v plnosti mše, v níž stůl slova a stůl
Kristova těla jsou připraveny k poučení a nasycení věřících (srov. SC,
čl. 48,51).
„V oběti mše svaté vám není oběť kříže připomínána symbolicky. Kalvarská oběť je nadčasová skutečnost, která vstupuje do právě probíhající přítomnosti. Prostor a čas pomíjejí. Přítomen je ten Ježíš, který
zemřel na kříži. Celé shromáždění se sjednocuje s jeho svatou vůlí
k oběti a skrze přítomného Ježíše se zasvěcuje nebeskému Otci jako
živá oběť. Tak je mše svatá děsivě přítomná zkušenost, zkušenost reality Golgoty. Z oltáře proudí na modlící se shromáždění proud lítosti
a pokání, lásky a úcty, heroismu a ducha oběti.“
Karl Adam, The Spirit of Catholicism
2. Liturgie slova
Mše je především slavností víry, která je v nás probuzena a sycena
nasloucháním Božímu slovu. Odvoláváme se na text Obecné instrukce
k Misálu (č. II., 9.): „Když se v církvi čte Písmo svaté, Bůh sám mluví
k svému lidu a Kristus, přítomný svým slovem, hlásá radostnou zvěst.
Čtení Božího slova je důležitý liturgický prvek, a proto mu mají všichni
bedlivě naslouchat.
Velmi důležitá je také homilie. Je to nezbytná část mše o nedělích
a svátcích, zatímco v ostatní dny je pouze žádoucí. V tomto smyslu je
vykládán posvátný text ve světle církevního učení, aby posílil víru přítomných.
Když se účastníme slavení liturgie slova, je nám Panna Maria vzorem,
poněvadž je „Panna, která naslouchá, která přijala s vírou slovo Boží,
která byla podmínkou božského mateřství a otevřela k němu cestu“
(MCul 17).
Kapitola 8
51
3. Eucharistie ve spojenÌ s MariÌ
Náš požehnaný Pán nezačal dílo vykoupení bez souhlasu Marie, slavnostně vyžádaného a svobodně darovaného. Stejně i na Kalvárii je
nedokončil bez její přítomnosti a souhlasu. „Z tohoto sjednocení
v utrpení a vůli mezi Marií a Kristem si nejvíce zasloužila stát se obnovitelkou ztraceného světa a rozdělovatelkou všech milostí, které Ježíš
získal svou smrtí a svou krví“ (AD 9). Stála pod Ježíšovým křížem na
Kalvárii a zastupovala tam celé lidstvo a za stejných podmínek se dokonaná oběť Spasitele uskutečňuje v každé mši. Maria stojí u oltáře
stejně tak, jako stála pod křížem. Jako vždy je přítomná a spolupracuje
s Ježíšem – žena předpovězená od počátku, drtící hlavu hada. Milující
pozornost k Marii by měla být součástí každé správně prožité mše.
S Marií byla na Kalvárii přítomna i legie, setník a jeho muži, kteří v přinesené oběti hráli smutnou roli, ačkoli vlastně nevěděli, že křižují Pána
slávy (srov. 1 Kor 2,8). Ale zázrak nad zázraky, vytryskla mezi nimi
milost. „Modlete se a vizte,“ říká sv. Bernard, „jak pronikavý je záblesk
víry. Uvažujte pozorně, co vidí oči víry. Setníkovi bylo na Kalvárii umožněno vidět život ve smrti a v umírajícím dechu rozpoznat svrchovaného
Ducha.“ Při pohledu na mrtvou, znetvořenou oběť, prohlásili ho vojáci
za Syna Božího (srov. Mt 27,54).
Toto obrácení drsných bylo okamžitým a neočekávaným plodem Mariiných modliteb. Byly to podivné děti, jež matka lidí přijala na Kalvárii
jako první; a přesto jimi je jí drahé jméno legionáře. Kdo by tedy mohl
pochybovat, že vlastní legionáře - sjednocené s jejím úmyslem, podílníky na své spolupráci, přicházející na každodenní mši – shromažďuje
kolem sebe a dá jim oči víry a své překypující srdce, aby vstoupili mnohem hlouběji (a s mnohem větším užitkem) do trvající vznešené kalvarské oběti.
Dívají-li se při pozdvihování na Syna Božího, sjednocují se s ním, aby se
stali jedinou obětí, poněvadž mše je jejich obětí stejně tak jako jeho.
Potom by měli přijmout jeho obdivuhodné tělo, poněvadž tato účast,
společně s knězem, na těle oběti je nezbytná k tomu, aby bylo shromážděno ovoce božské oběti.
Legionáři pochopí nezbytnou úlohu Marie, nové Evy, na těchto posvátných tajemstvích jako část toho „když byl její milovaný Syn obětován
pro vykoupení lidstva na oltáři kříže, ona stála na jeho straně, trpěla
a byla spoluvykupující společně s ním“ (papež Pius XI.). A když odchá-
52
Kapitola 8
zejí, Maria s nimi zůstává, těší je a dává jim podíl na milostech, které
rozděluje, takže do každého jednotlivě a do všech, které potkají a pro
něž pracují, hojně plynou nekonečné poklady vykoupení.
„Toto její mateřství silně pociťuje a prožívá křesťanský lid, zvláště při
eucharistické hostině, při liturgickém slavení tajemství vykoupení, při
němž se zpřítomňuje Kristus, jeho pravé tělo, narozené z Panny Marie.
Právem viděl křesťanský lid ve své zbožnosti vždy hlubokou spojitost
mezi uctíváním Matky Boží a kultem eucharistie. Tato skutečnost je
zjevná jak v západní, tak ve východní liturgii, v tradici řeholních společností, v spiritualitě soudobých náboženských hnutí, i mezi mládeží, a
v pastoraci na mariánských poutních místech. Maria vede věřící k eucharistii.“ (RMat 44)
4. Eucharistie, n·ö poklad
Eucharistie je středem a zdrojem milostí, proto hraje v životě legionáře
klíčovou roli. Nejhorlivější aktivita nemá žádnou hodnotu, není-li v centru její hlavní cíl, a to přinést vládu eucharistie do všech srdcí. Vždyť tak
se naplňuje účel, kvůli kterému přišel na svět Ježíš. Tímto účelem bylo
sdělit se duším tak, že je učinil jedno se sebou. A prostředkem sdílení
je především eucharistie. „Já jsem ten chléb živý, který sestoupil z nebe,
kdo bude jíst tento chléb, bude žít navěky. A chléb, který já dám, je mé
tělo, obětované za život světa“ (Jan 6,51-52).
Eucharistie je nekonečné dobro. V této svátosti je Ježíš samotný stejně
přítomný jako ve svém domě v Nazaretě nebo ve večeřadle v Jeruzalémě. Eucharistie není pouze jeho symbol nebo nástroj jeho moci, ale
je to v podstatě Ježíš Kristus, takže ta, která jej porodila a krmila,
„znovu nalezla ve zbožňované hostii požehnané ovoce svého lůna
a obnovila ve svém životě jednotu s jeho svátostnou přítomností,
šťastné dny v Betlémě a Nazaretě“ (sv. Petr Julian Eymard).
Mnozí, kteří se domnívají, že Ježíš byl o málo více než inspirovaný člověk, mu vzdávají úctu a následují ho. Pokud se domnívají, že je něčím
více, mohou pro něj více vykonat. Co by tedy mělo pocházet od služebnictva víry? Jak neomluvitelní jsou ti katolíci, kteří sice věří, ale svou víru
nepraktikují. Ten Ježíš, kterému se mnozí obdivovali, stále přebývá
v eucharistii. Mají k němu volný přístup a mohou, ba měli by ho každodenně přijímat jako potravu pro svou duši.
Kapitola 8
53
Uvážíme-li tyto věci, vidíme, jak je smutné, že tak velkolepé dědictví by
mělo být opomenuto; že lidé, kteří věří v eucharistii, by přesto měli
dovolit hříchu a bezmyšlenkovitosti, aby je vzdálily od této životní
potřeby jejich duší, kterou měl náš Pán na mysli od prvních chvil své
existence na zemi. Již jako novorozeně v Betlémě (což hebrejsky znamená: dům chleba) ležel na slámě, v níž byl božskou pšenicí, určenou
stát se nebeským chlebem, který by sjednotil lidi s ním a s ostatními
v jeho mystickém těle.
Maria je matkou tohoto mystického těla. Jako kdysi starostlivě pečovala
o potřeby svého dítěte - Krista, nyní touží nakrmit toto mystické tělo,
jehož je matkou. Jak je její srdce souženo pohledem, když její dítě
v jeho mystickém těle je hladové – strádá, protože jen málo je jich nasyceno a mohou přebývat s božským chlebem, zatímco mnozí jej nedostávají vůbec. Ať ti, kteří usilují být přidruženi k Marii v její mateřské péči
o duše, sdílejí její mateřské utrpení a ve spojení s ní usilují zmírnit hlad
těla Kristova. Každý skutek legionářovy činnosti musí prospívat probouzejícímu se poznání Nejsvětější svátosti a lásce k ní a rozptýlit hřích
a lhostejnost, které lidi od ní odvádějí. Každé přijaté sv. přijímání je
vskutku nezměrný zisk. Skrze jednotlivou duši sytí celé mystické tělo
Kristovo a způsobí, že prospívá na duchu i na těle a je milé Bohu i lidem
(srov. Lk 2,52).
„Toto spojení Matky a Syna v díle vykoupení vyvrcholilo na hoře Kalvárii, kde Kristus přinesl sám sebe Bohu jako oběť bez poskvrny (Žid 9,14)
a Maria stojící u kříže (Jan 19,25) trpěla hluboce se svým jednorozeným
Synem a spojila se s jeho obětí s mateřskou oddaností tím, že z lásky
dala souhlas k obětování žertvy, kterou porodila a sama ji věčnému Otci
obětovala. A aby rozšířil oběť kříže do všech věků, ustanovil božský
Spasitel eucharistickou oběť, památku na svou smrt a na své zmrtvýchvstání, a svěřil ji církvi, své nevěstě, která svolává věřící především
v neděli ke slavení paschy Pána, dokud on nepřijde. Slaví ji ve spojení se
svatými v nebi, zvláště s blahoslavenou Pannou, napodobuje její žhavou
lásku a neposkvrněnou víru.“ (MCul 20)
54
Legionář a mystické tělo Kristovo
Kapitola 9
9. Legion·¯ a mystickÈ tÏlo Kristovo
1. Legion·¯ova sluûba je zaloûena na tomto uËenÌ
Již na první schůzce byl zdůrazněn nadpřirozený charakter služby,
kterou se legionáři chtěli zabývat. Jejich přístup k ostatním měl být plný
laskavosti, ale jejich motivy neměly být pouze přirozené. Ve všech, kterým sloužili, měli vidět samotného Ježíše Krista. Co konali pro druhé,
jakkoli ubohé a pohrdané, měli vědomě dělat pro samého Pána podle
jeho vlastních slov: „Amen, pravím vám: Cokoli jste udělali pro jednoho
z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
Tak, jak bylo na první schůzce, je tomu i nadále. Nelze šetřit úsilím, aby
si legionáři uvědomili, že tento motiv musí být základem jejich služby,
podobně jako disciplina a vnitřní soudržnost Legie spočívají na stejném
principu. V důstojnících a v sobě navzájem musí rozpoznat a ctít samého Krista. Aby tato přetvořující pravda zůstala vtištěna do mysli
členů Legie, je uložena ve Stálých pokynech, které se čtou každý měsíc
na schůzce prezidia. Zdůrazňuje se v nich kromě toho další princip: legionář musí své dílo konat v duchu jednoty s Marií, poněvadž je to ona,
která pracuje v legionáři, ona, která skutečně jedná.
Z důsledků učení o mystickém těle Kristově vyrůstají principy, na nichž
je vystavěn systém Legie. Toto učení je hlavním tématem dopisů
sv. Pavla. To nás nepřekvapuje, protože vyznávají toto učení, jež způsobilo jeho obrácení. Světlo z nebe. Velký pronásledovatel křesťanů byl
sražen oslepený na zem. Pak uslyšel přemáhající slova: „Šavle, Šavle,
proč mě pronásleduješ?“ (Sk 9,4-5). Není divu, že se tato slova tak hluboce vtiskla do duše apoštolovy, že byl neustále puzen psát a mluvit
pravdu, kterou vyjádřila.
Svatý Pavel popisuje jednotu mezi pokřtěnými a Kristem jako jednotu
hlavy a ostatních údů lidského těla. Každá část má svůj speciální účel
a úkol. Některé části jsou vznešenější, některé méně, ale všechny na
sobě vzájemně závisejí a všechny napájí tentýž zdroj života. Všechny
mají škodu z chyby jednoho a všechny získávají znamenitostí druhého.
Církev je mystickým tělem Kristovým a jeho plností (srov. Ef 1,22-23).
Kristus je jeho hlavou, řídící, nepostradatelnou a nejdokonalejší částí,
od níž všichni ostatní členové těla odvozují svou sílu a nejvlastnější
život. Křtem jsme byli přivtěleni ke Kristu těmi nejdůvěrnějšími svazky.
Kapitola 9
55
Uvědomme si, že mystické neznamená nereálné. Použijme skutečně
hluboké vyjádření Písma svatého: „Jsme údy jeho těla“ (Ef 5,30). Mezi
hlavou a údy i mezi údy samotnými jsou založeny posvátné svazky lásky
a služby (srov. 1 Jan 4,15-21). Obraz těla umožňuje živoucí uskutečnění
těchto svazků, což je již jejich poloviční naplnění.
Tato pravda je ústředním dogmatem křesťanství. Všechny milosti udělené
člověku i sám nadpřirozený život jsou plodem vykoupení. Vykoupení je
založeno na skutečnosti, že Kristus a církev jsou jedinou mystickou
osobou, takže zadostiučinění hlavy - Krista, nekonečné zásluhy jeho
utrpení příslušejí jeho věřícím - údům. Proto mohl náš Pán trpět pro člověka a vykoupit viny, které on sám nespáchal. „Kristus je hlavou církve,
sám spasitel svého tajemného těla“ (Ef 5,23). Činnost mystického těla
je činností Krista samého. Věřící jsou do něj vtěleni a pak žijí, trpí a umírají v něm a jeho vzkříšením znovu povstávají. Křest posvěcuje, poněvadž mezi Kristem a duší zakládá živé spojení, kterým plyne svatost
hlavy do svých členů. Ostatní svátosti a především božská eucharistie
jsou ustanoveny, aby zintenzivňovaly jednotu mezi mystickým tělem
a jeho hlavou. Tato jednota je však závislá na úkonech víry a lásky, na
poutech vedení a vzájemné služby v církvi, na správně pochopené práci
a utrpení – a obecně – na každém skutku křesťanského života. Jedná-li
duše ve svobodném souladu s Marií, účinnost její práce je vyšší.
Maria vytváří takové svazky sjednocení, které vyplývají z jejího postavení
matky hlavy i údů. „Protože jsme údy jeho těla“ (Ef 5,30), jsme dětmi
Marie, jeho matky, v plnosti. Jediným smyslem Mariiny existence je počít a porodit celého Krista, tj. mystické tělo, dokonale a pevně spojené
se všemi svými údy (srov. Ef 4,15-16) a se svou hlavou, Ježíšem Kristem.
Toto koná Maria ve spolupráci s Duchem svatým a jeho mocí, který je
životem a duší mystického těla. Roste-li duše v Kristu a dosahuje-li zralého věku jeho plnosti (srov. Ef 4,13-15), děje se to na jejích prsou a její
mateřskou péčí.
„V Božím plánu vykoupení má Maria jedinečnou úlohu jako nikdo jiný.
Má své místo mezi údy mystického těla, a to první po hlavě. V božském
organismu celého Krista vykonává Maria funkci, která je důvěrně spojena s životem celého těla. Je jeho srdcem... Úloha Marie v mystickém
těle je (podle sv. Bernarda) připodobňována ke krku, který spojuje hlavu
se zbývajícím tělem. Toto přirovnání velmi dobře ukazuje na univerzální
prostřednictví Marie mezi mystickou hlavou a jejími údy. Symbol krku
samozřejmě nepřibližuje tak účinně jako symbol srdce myšlenku onoho
56
Kapitola 9
tak důležitého vlivu Marie a její moci, druhé po Bohu v dílech nadpřirozeného života. Krk je spojující článek. Neovlivňuje početí a život. Oproti
tomu srdce je zřídlem života, které nejprve přijme do sebe bohatství,
a pak je rozděluje celému tělu.
Mura, Le Corps Mystique du Christ
2. Maria a mystickÈ tÏlo
Maria vykonávala různé úlohy – živila pozemské tělo svého Božího Syna
a projevovala mu něžnosti a lásku – a ty koná pro každý úd mystického
těla, pro nejmenší bratry stejně tak i pro ty, kteří požívají největší cti.
Když tedy „údy se vzájemně starají jeden o druhý“ (1 Kor 12,25), nečiní to nezávisle na Marii, i když z neznalosti nebo bezmyšlenkovitosti
opomenou rozeznat její přítomnost, přesto své úsilí k Marii připojují. Je
to její dílo a ona se jím výlučně zabývá již od okamžiku zvěstování až
podnes. Proto to nejsou legionáři, kteří volají Marii o pomoc v jejich
službě ostatním údům, ale ona je shromažďuje, aby jí pomáhali. Poněvadž je to její dílo, nikdo není schopen se na něm podílet bez jejího
milostivého svolení. Ať se ti, kteří se pokoušejí sloužit svým bližním,
a přesto stále umenšují místo a význam Marie, zamyslí nad logickými
důsledky učení o mystickém těle. Toto učení je poučením pro ty, kteří
vyznávají, že přijali Pána, ale současně odmítají nebo snižují Matku
Boží. Ať si připomenou, že Kristus svou matku miloval a byl jí poddán
(Lk 2,51), a že jeho příklad zavazuje členy mystického těla. „Cti ... svou
matku“ (Ex 20,12). Podle Božího příkazu ji musíme milovat jako její
děti. Budou ji blahoslavit všechna pokolení (srov. Lk 1,48).
Jako nikdo nemůže sloužit bližnímu jinak než ve společenství s Marií,
stejně tak nikdo nemůže být hoden tuto povinnost plnit, pokud se
nedostane na určité úrovni do Mariiných záměrů. To znamená, že čím
užší je spojení s Marií, tím dokonaleji je naplněna Boží výzva lásky
k Bohu a služby bližnímu (srov. 1 Jan 4,19-21).
Speciálním úkolem legionářů v mystickém těle je vést, utěšovat a osvěcovat ostatní. Tento úkol není možno přiměřeně splnit bez uvědomění
si, že církev je mystické tělo Kristovo. Místo a výsady církve, její jednota,
autorita, růst, utrpení, zázraky, vítězství, její rozdělování milosti a odpouštění hříchů, mohou být pochopeny pouze tehdy, jestliže Kristus žije
v církvi, která pokračuje v jeho poslání. Církev plodí život Krista ve všech
jeho pozemských údobích.
Kapitola 9
57
Každý člen církve je povolán její hlavou, Kristem, aby měl podíl na mystickém těle. „V konstituci Lumen gentium čteme: Ježíš Kristus „po
seslání svého Ducha vytvořil své tajemné tělo z bratrů povolaných ze
všech národů. V tomto těle se rozlévá Kristův život do věřících (…). Jako
všechny údy lidského těla vytvářejí jediné tělo, i když je jich mnoho, podobně i věřící v Krista (srov. 1 Kor 12,12). Různost údů a jejich činnost
se uplatňuje při budování Kristova těla. Jeden a týž Duch rozděluje
k užitku církve různé dary ze svého bohatství a podle potřeb služeb
v církvi“ (CL 20).
Abychom si uvědomili, jakou formu služby by měli zaujímat legionáři
v životě mystického těla, hleďme na naši Paní. Ona je jeho srdcem. Její
úlohou – stejně jako rolí srdce – je rozesílat Kristovu krev, aby proudila
v žilách mystického těla a přinášela mu s sebou život a růst. A to je úkol
především lásky. Pokud legionáři uskutečňují svůj apoštolát v jednotě
s Marií, jsou povoláni být s ní zajedno v její oživující roli srdce mystického těla.
„Oko nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě!` nebo zase hlava nohám: ‚Nepotřebuji vás!`“ (1 Kor 12,21). Z toho se může legionář poučit o důležitosti svého podílu v apoštolátu. Nejen on je jedním tělem s Kristem
a na něm závislý, ale i Kristus, který je hlavou, je v plném slova smyslu
závislý na něm, takže právě Kristus, náš Pán, musí legionáři říci: „Potřebuji tvou pomoc v díle spasení a posvěcení duší.“ Právě o takové závislosti hlavy na svém těle hovoří sv. Pavel, když říká, že na svém těle
doplňuje utrpení, které zbývá z utrpení Kristova (srov. Kol 1,24). Toto
burcující vyjádření nenaznačuje, že by Kristovo dílo bylo jakkoli nedokonalé, ale jednoduše zdůrazňuje zásadu, že každý úd těla musí dát
vše, aby přispěl ke své spáse a ke spáse druhých (srov. Flp 2,12).
Ať z toho legionář pochopí své vznešené povolání v mystickém těle.
Znamená to, že je žádoucí v poslání našeho Pána. Vždyť je to pro legionáře inspirující myšlenka: Kristus jej potřebuje, aby přinesl světlo
a naději lidem v temnotách, útěchu zarmouceným a život těm, kteří
jsou mrtví hříchem. Bez nadsázky je možno říci, že legionářovým místem
a povinností musí být následovat zcela zvláštním způsobem všepřekonávající lásku a poslušnost, kterou měl Kristus – hlava ke své matce,
a kterou musí žít i mystické tělo.
„Jako nás sv. Pavel ujišťuje, že doplňuje Kristovo utrpení, tak musíme
v pravdě říci, že skutečný křesťan, který je údem Ježíše Krista a sjednocený s ním milostí, pokračuje každým skutkem konaným v duchu Ježíše
58
Kapitola 9
Krista a dovádí k naplnění to jednání, které Ježíš Kristus sám konal
během svého pobytu zde na zemi. Takže když se křesťan modlí, pokračuje v modlitbě, kterou se modlil Ježíš za svého života na zemi. Když
pracuje, dokončuje dílo života a rozhovorů Ježíše. Musíme, jako tolik
křesťanů na zemi, pokračovat v jeho životě a díle, pracovat a trpět
všechno v duchu Ježíše, to znamená – ve svatém a božském smýšlení.“
Sv. Jan Eudes, Ježíšovo království
3. UtrpenÌ mystickÈho tÏla
Poslání legionářů je uvádí do užšího vztahu s lidstvem a především s lidstvem trpícím. Měli by si hlouběji uvědomit, čemu svět říká problém
utrpení. Neexistuje nikdo, koho by v životě nepostihlo utrpení. Téměř
všichni se mu vzpírají, pokoušejí se je od sebe odvrhnout, a nejde-li to,
klesají pod jeho tíhou. Tak jsou porušovány záměry vykoupení, které
vyžadují, aby utrpení mělo své místo v každém plodném životě, stejně
jako útek v tkanině tuto tkaninu kříží a doplňuje. Utrpení ve skutečnosti
dává životu jeho plnost přesto, že se zdá, že kříží a maří směr lidského
života. Neboť jak nás na každé stránce Písmo učí, že „vám se přece
dostalo té milosti, že smíte v Krista nejen věřit, ale také pro něj trpět“
(Flp 1,29), a opět: „Když jsme s ním umřeli, budeme s ním také žít.
Když vytrváme, budeme s ním i vládnout“ (2 Tim 2,11-12).
Tento okamžik naší smrti představuje kříž, celý zkropený krví, na němž
naše Hlava právě dokonala své dílo. U paty kříže stojí postava, tak zničená, že se zdá nemožné, že by mohla ještě žít. Tato žena je matkou
Vykupitele i všech vykoupených. Z jejích žil pochází krev, která je nyní
štědře rozlévána, a která vykoupila svět. Tato drahocenná krev bude
nadále proudit mystickým tělem a doslova naplňovat životem každou
štěrbinu. Ale je nutné pochopit všechny důsledky tohoto proudění, aby
se mohly využít. Tento vzácný proud přináší duši podobu Krista, ale je
to Kristus celý: nejen Kristus z Betléma a z hory Tábor – Kristus radosti
a slávy, ale stejně tak Kristus bolesti a oběti – Kristus Kalvárie.
Každý křesťan by měl pochopit, že Krista nemůže oklešťovat. Maria si
to zcela uvědomovala právě při radostném zvěstování. Věděla, že nebyla pozvána stát se pouze matkou radosti, ale i ženou utrpení. Vždy
se zcela odevzdávala Bohu a nyní ho zcela přijala. S plným vědomím
přijala život dítěte se vším, co obsahoval. Nechtěla s ním snášet méně
úzkosti než okusit požehnání. V tom okamžiku se svatá srdce spojila tak
Kapitola 9
59
úzce, že se přiblížila identitě. Od té chvíle společně bijí v mystickém těle
a pro mystické tělo. Tak se Maria stala prostřednicí všech milostí, duchovní nádobou, která přijímá a rozdává drahocennou krev našeho
Pána. A jak je to s Marií, tak to bude se všemi jejími dětmi. Člověk může
pro Boha pracovat jen tehdy, bude-li co nejtěsněji spojen s jeho svatým
srdcem, z jehož hloubky může čerpat drahocennou krev a rozdílet ji
dalším duším. Takové spojení se srdcem Kristovým a jeho krví nenalézáme pouze v některém údobí jeho života, ale v celém životě. Je marné
a nedůstojné přivítat krále slávy a odmítnout muže bolesti, protože ti
dva jsou jedním Kristem. Kdo nechce následovat muže bolesti, nemá
podíl na jeho poslání k duším ani na následné slávě.
Z toho tedy plyne, že utrpení je vždy milost. Nemá-li význam léčebný,
propůjčuje moc. Nikdy to není pouze trest za hřích. „Pochopte,“ říká
sv. Augustin, „že rány lidstva nejsou trestem, protože utrpení léčí už
svou podstatou.“ Oproti tomu utrpení našeho Pána přetéká jako nedocenitelná výsada do těl nehříšných a svatých, aby je ještě utvrdila
v dokonalosti jeho podobě. Tato výměna a prolínání utrpení je základem všeho sebezáporu a nápravy.
Prosté srovnání s oběhem krve v lidském těle lépe objasní místo a účel
utrpení. Představme si ruku. Puls naznačuje tlukot srdce. Rukou protéká
krev plynoucí ze srdce. Ruka je součástí těla. Pokud chladne, žíly se smrští
a zmenšuje se průtok krve. Čím je ruka chladnější, proud se zmenšuje.
Je-li chlad takový, že pohyb krve ustane, nastává omrznutí, tkáň odumírá a ruka je mrtvá a neužitečná. Je to mrtvá ruka, a je-li ponechána
v těchto podmínkách, dostane sněť. Tato stadia omrznutí ilustrují
možné stavy údů mystického těla. Mohou natolik přestat přijímat
drahocennou krev, která proudí tělem, že jsou v nebezpečí smrti jako
otrávený úd, který musí být odříznut. Co se musí udělat v případě
omrzlého údu, je zřejmé. Musí být oživen přívodem krve, aby její proudění obnovilo život. Pronikání krve do zúžených žil a tepen je bolestivé,
a přece je tato bolest radostným znamením. Většina praktikujících katolíků ve skutečnosti nejsou doslova omrzlé údy. Stěží se právě oni ve
svém sebeuspokojení pokládají za chladné. Přesto nepřijímají drahocennou krev v takové míře, v jaké ji Pán pro ně chce. Musí jim tedy svůj
život nutit. Pohyb jeho krve, který rozšiřuje jejich váhavé cévy, je bolestivý, ale je to bolest vedoucí k životu. Pochopíme-li smysl utrpení, nelze
ho obrátit v radost? Smysl utrpení se stává smyslem blízké Kristovy přítomnosti.
60
Apoštolát Legie
Kapitola 10
„Ježíš Kristus vytrpěl vše, co měl vytrpět. Nic nedosahuje míry jeho
utrpení. Skončilo však jeho utrpení? Ano, v hlavě, ale dosud zbývá
utrpení těla. Proto Kristus z dobré příčiny stále trpí ve svém těle a touží
vidět, jak s ním sdílíme jeho smírnou oběť. Naše opravdové spojení
s ním to vyžaduje. Poněvadž jsme Kristovým tělem a vzájemně jeho
údy, vše, co trpí hlava, by měly údy snášet s ní.“
Sv. Augustin
10. Apoötol·t Legie
1. Jeho d˘stojnost
Pro vylíčení důstojnosti apoštolátu, ke kterému Legie shromažďuje své
členy, a jeho důležitosti pro církev nenalézáme důraznější slova než následující autoritativní prohlášení:
„Povinnost a právo apoštolátu pro laiky se odvozuje přímo z jejich spojení s Kristem jako hlavou. Neboť když byli křtem včleněni do tajemného Těla Kristova a biřmováním utvrzeni silou Ducha svatého, sám Pán
je pověřuje apoštolátem. Jsou posvěceni na královské kněžstvo a na
svatý lid (srov. 1 Petr 2,4-10), aby svou veškerou činností přinášeli
duchovní oběti a po celém světě vydávali svědectví Kristu. Svátosti,
zvláště nejsvětější eucharistie, jim udělují a živí v nich tu lásku, která je
jakoby duše veškerého apoštolátu.“ (AA, čl. 3)
„Už Pius XII. řekl: ‚Věřící, a ještě konkrétněji laici, stojí v přední linii života
církve; jejich prostřednictvím je církev životním principem lidské společnosti. Proto musí mít zvláště oni stále hlubší vědomí, že nejen pat¯Ì
k cÌrkvi, ale ûe jsou cÌrkvÌ, to jest společenstvím věřících na zemi pod
vedením papeže jako společné hlavy a biskupů s ním spojených. Oni
jsou cÌrkev.“ (CL, čl. 9)
„Maria vyvíjí morální vliv na lidský rod, který nemůžeme lépe určit než
jeho přirovnáním k fyzickým silám přitažlivosti, přibližování a přilnutí,
které v přirozeném řádu spojují tělesa a částice, z nichž jsou složeny...
Věříme, že jsme ukázali, že Maria má účast na všech velkých hnutích,
která jsou základem života společnosti a její skutečné civilizace.“
Petitalot
Kapitola 10
61
Apoštolát Legie
2. Podstata laickÈho apoötol·tu
Odvažujeme se domněnky, že zdraví katolického společenství závisí na
přítomnosti velké skupiny apoštolů, kteří jsou laiky, a přece sdílejí pohled kněze, a kteří zajišťují důvěrný kontakt s lidmi. Jistota výsledku
spočívá na úplném spojení kněze a lidu.
Základní myšlenkou apoštolátu je intenzivní zájem o blaho a práci
církve, a takový zájem je stěží možný bez pocitu sounáležitosti. Proto je
apoštolská organizace prstí, z níž se formují apoštolové.
Kdekoli nejsou hodnoty apoštolátu horlivě pěstovány, je jisté, že příští
generace bude mít před sebou vážný problém nedostatku vážného
zájmu o církev a jakéhokoli smyslu pro zodpovědnost. Co by mohlo
vzejít dobrého z takového infantilního katolicismu? A kde máme záruku jeho trvání, kromě jeho úplného ochladnutí? Historie nás učí, že
taková zkostnatělá církevní obec je zničena vlastními pastýři anebo je
uchvácena prvním útokem smečky vlků, kteří se kolem ní vyskytnou.
Kardinál Newman pokládá za princip, že „ve všech dobách byli laici
mírou katolického ducha“.
„Největší funkcí Mariiny legie je rozvinout smysl pro laická povolání. Existuje však nebezpečí, že my, laici, ztotožníme církev s klérem a řády, kterým Bůh určitě dal to, čemu my příliš výlučně říkáme povolání. Podvědomě
jsme puzeni považovat náš zbytek za anonymní masu, která má naději na
spásu, splní-li předepsané minimum. Zapomínáme, že náš Pán volá své
ovce jménem (srov. Jan 10,3), a že – slovy sv. Pavla (Gal 2,20) – přesto,
že jsem nebyl fyzicky přítomen na Kalvárii – Syn Boží mě miloval a za mě
se obětoval`. Každý z nás, byť by byl jen vesnickým tesařem jako Ježíš
nebo hospodyně jako jeho matka, má povolání, je osobně povolán
Bohem, aby ho miloval a sloužil mu, aby konal jemu určenou práci, které
ostatní mohou přihlížet, ale nemohou ji nahradit. Nikdo kromě mne nemůže dát mÈ srdce Bohu nebo konat mou práci. Právě tento osobní rys
náboženského života Legie pěstuje. Její členové se už nespokojují s pasivitou nebo ledabylostí, každý může pro Boha něco vykonat, náboženství
už přestalo být vedlejší a stává se inspirací vlastního života, jakkoli lidsky
sebeobyčejnějšího. Tato jistota osobního povolání nevyhnutelně vytváří
apoštolského ducha, touhu pokračovat v Kristově díle, dokonce být druhým Kristem, sloužit mu v jeho nejmenších bratřích. Legie je tedy pro laiky
náhradou za řád, převedení myšlenky křesťanské dokonalosti do života
laiků, rozšíření Kristova království do dnešního sekularizovaného světa.“
Mons. Alfred O´Rahilly
62
Apoštolát Legie
Kapitola 10
3. Legie a laick˝ apoötol·t
Apoštolát sám o sobě je, stejně jako mnoho velkých zásad, něco abstraktního a chladného. Existuje tedy reálné nebezpečí, že nemusí nikoho
oslovit, takže laici by nemuseli odpovídat svému vysokému povolání,
které jim bylo vyhrazeno, ba ještě hůře, mohou být považováni za neschopné odpovědi na toto určení. Zhoubným důsledkem by bylo, že by
se tak zmařilo úsilí přivést laiky k vlastní a nepostradatelné úloze.
Slovy kvalifikovaného posuzovatele kardinála Riberiho, bývalého apoštolského delegáta misií v Africe a pozdějšího nuncia v Číně: ÑMariina
legie je apoötolsk· sluûba, p¯edstaven· atraktivnÌ a p¯itaûlivou
formou, a tak v nÌ proudÌ ûivot, ûe vöe zÌsk·v·, kon· zp˘sobem
vymezen˝m papeûem Piem XI. v z·vislosti na PannÏ Marii, Matce
BoûÌ, nalÈh· na kvalitu jako podstatu ËlenstvÌ a je pr·vÏ klÌËem
k poËetnÌ sÌle; chr·nÏn· mnohou modlitbou a sebeobÏtÌ, p¯esn˝m systÈmem a ˙plnou spolupracÌ s knÏûÌmi. Mariina legie je
z·zrak dneönÌ modernÌ doby.ì
Legie respektuje a poslouchá kněze, neboť jsou jejími zákonnými představenými, ba více než to. Její apoštolát je vystavěn na skutečnosti, že
milost lze obdržet především skrze mši a svátosti, jichž je kněz vysluhovatelem. Všechno úsilí a prostředky apoštolátu musí mít na mysli tento
vznešený cíl: přinést božsky ustanovené nasycení zástupům, žíznivým
a hladovým. Z toho plyne, že prvotním principem legionářova jednání
musí být přiblížení kněze lidem, ne vždy osobně, poněvadž to může být
nemožné, ale všude vlivem a pochopením.
Toto je základní myšlenka apoštolátu Legie. Laici budou tvořit většinu
členstva, ale budou pracovat v neoddělitelné jednotě s kněžími a pod
jejich vedením v absolutní jednotě zájmů. Horlivě se budou snažit doplnit jejich úsilí a rozšířit jejich místo v životech lidí, aby lidé, kteří přijmou
kněze, přijali toho, který je poslal.
„Amen, amen, pravím vám: Kdo přijímá toho, koho já posílám, přijímá
mne; kdo však přijímá mne, přijímá toho, který mě poslal.“ (Jan 13,20)
4. KnÏz a Legie
Pojetí kněze se shromážděnou oddanou družinou kolem něj a sdílející
jeho práci, si bere za vzor našeho Pána, který připravoval obrácení světa
a obklopil se skupinou vyvolených, které vyučil a naplnil svým duchem.
Kapitola 10
Apoštolát Legie
63
Toto božské vyučování poučilo apoštoly a oni je uplatňovali, když volali
všechny, aby jim pomohli získávat duše. Jak bylo výstižně řečeno kardinálem Pizzardem, že se mohlo přihodit, že cizinci z Říma (srov. Sk 2,10),
kteří vyslechli letniční kázání apoštolů, byli prvními, kteří Ježíše Krista
zvěstovali v Římě, a tak zaseli semena matky církve, kterou brzy poté
sv. Petr a Pavel oficiálně založili. „Co by mohlo udělat oněch dvanáct,
ztracených v nesmírnosti světa, kdyby se neobklopili muži a ženami,
starými i mladými, řkouce: ‚Neseme s sebou nebeský poklad. Pomozte
nám ho rozdílet.`“ (Papež Pius XI.)
Citovali jsme slova jednoho z papežů. Dodejme slova jiného papeže
k vysvětlení, že příklad našeho Pána a jeho apoštolů ve vztahu k obrácení světa byl božsky zamýšlen, aby vytvořil vzor pro každého kněze ve
vztahu k jeho malému světu, ať ve farnosti či oblasti nebo speciální práci:
Jednoho dne řekl Svatý otec (sv. Pius X.) skupině kardinálů: „Jaká je
v dnešní době nejdůležitější věc, která by zachránila společnost?“ Jeden
řekl: „Vystavět katolické školy!“ „Ne!“ „Vystavět kostely,“ odpověděl
další. „Zase ne!“ „Posílit kněžský dorost,“ řekl třetí. „Ne, ne,“ odpověděl papež. „V dnešní době je nejdůležitější mít v každé farnosti skupinu
ctnostných, osvícených, rozhodných a skutečně apoštolských laiků.“ Na
konci svého života považoval tento svatý papež za nutné vychovávat
pro spásu světa katolíky, kteří by byli s horlivostí oddaní apoštolátu nejen slovem, ale především příkladem. V diecézích, ve kterých sloužil
před svým zvolením papežem, nekladl ani tak důraz na počet věřících,
ale na skupinu katolíků schopných vyzařovat apoštolát. Domníval se, že
v každé společenské třídě jsou takto vybavení lidé. A tak hodnotil kněze
podle jejich výsledků, jichž v tomto bodě dosáhli svou horlivostí
a schopnostmi.“ (Chautard, Duše apoštolátu 4, 1f)
„Úřad pastýře však není omezen na péči o věřící jako jednotlivce, nýbrž
je mu vlastní také vytváření pravého křesťanského společenství. Duch
společenství, má-li se pěstovat náležitě, musí zahrnovat nejen místní
církev, nýbrž i církev všeobecnou. Místní obec nemá věnovat péči pouze
věřícím, nýbrž proniknutá misionářskou horlivostí musí připravovat
cestu ke Kristu všem lidem. Zejména jí náleží péče o katechumeny a novokřtěnce, kteří mají být postupně vychováváni k poznání a prožívání
křesťanského života.“ (PO, čl. 6)
„Bohočlověk považoval za nutné zanechat své mystické tělo na zemi.
Jinak by jeho dílo skončilo na Kalvárii. Jeho smrt by znamenala spásu
pro lidské pokolení, ale kolik lidí by dosáhlo nebe bez církve, která jim
64
Apoštolát Legie
Kapitola 10
přináší život vytrysklý na kříži? Kristus se zvláštním způsobem ztotožňuje s knězem. Kněz slouží jako jakési doplňující srdce, které takto přečerpává duším nadpřirozený život – krev. Je základní částí duchovního
„přerozdělovacího systému“ Kristova těla. Když ten selže, systém je
zablokován a ti, kteří jsou na něm závislí, nedostávají život, který mají
podle Kristova záměru přijímat. Kněz by měl být v povinných mezích
pro své lidi tím, kým je Kristus církvi. Kristovy údy jsou jeho rozšířením,
nejen zaměstnanci, následovníci, přívrženci a dobrodinci. Mají jeho
život. Sdílejí jeho aktivitu. Měli by mít jeho výhled. Kněz musí být jedno
s Kristem ve všech ohledech. Kristus považoval za nutné zbudovat pro
sebe duchovní tělo, kněz by měl činit totéž. Měl by pro sebe vytvořit
údy, které jsou s ním jedno. Jestliže by neměl takové živé údy, které si
vytvořil a sjednotil se sebou, je jeho práce zredukována do zanedbatelných rozměrů. Byl by izolován a bezmocný. „Oko nemůže říci ruce:
‚Nepotřebuji tě!` nebo hlava nohám: ‚Nepotřebuji vás!`“ (1 Kor 12,21)
Učinil-li tedy Kristus své mystické tělo základem své cesty, své pravdy,
svého života pro duše, tentýž řád působí skrze druhého Krista, kněze.
Pokud jeho práce nevyjadřuje pokračování života mystického těla, o němž
se píše v listu Efezským (Ef 4,12 - text je obvykle překládán jako „poučení věřících“), bude velmi citelně omezen vstup božského života do
duší, v nichž nese ovoce.
A nejen to, kněz sám bude ochuzen o ctnost té skutečnosti, že ačkoli
je posláním hlavy sloužit životem tělu, není méně pravdou to, že hlava
žije životem těla, roste jeho růstem, a pokud slábne, sdílí jeho slabost.
Kněz, který nechápe tuto zásadu kněžského poslání, bude procházet
životem a uskutečňovat pouze zlomek své moci, zatímco jeho pravým
určením je odhalovat horizonty v Kristu.“
Kanovník F. J. Ripley
5. Legie ve farnosti
„V současných poměrech mohou a musí laici mnoho investovat pro růst
pravého společenství církve ve své farnosti a pro povzbuzení misionářské horlivosti vůči nevěřícím a těm věřícím, kteří se částečně nebo úplně
vzdali náboženské praxe“ (CL, čl. 27). Bylo zjištěno, že zřízení Mariiny
legie bude maximálně podporovat růst pravého ducha společenství.
Laici si skrze Legii navyknou na práci ve farnosti v úzkém spojení se
svými kněžími tím, že se budou podílet na pastorační zodpovědnosti.
Kapitola 10
65
Apoštolát Legie
Výhodou tohoto modelu je regulace mnohých farních aktivit na pravidelné týdenní schůzce. Vyšším důvodem je, že ti, kteří se zapojili do
práce v církvi, budou členstvím v Legii a duchovní formací připraveni
pochopit, že farnost je eucharistické společenství s metodickým systémem, který je uschopňuje zasáhnout každého ve farnosti s úmyslem
vybudovat toto společenství. Některé z cest, jež lze pro apoštolát použít, jsou popsány v kapitole 37 - Podněty k práci.
„Laický apoštolát musí kněží považovat za výslovnou součást své služby, věřící pak za povinnost křesťanského života.“
Papež Pius XI.
6. Jeho plody jsou horliv˝ idealismus a Ëinnost
Znovu opakujeme, že církev, která by žila pouze z opatrné rutiny, by na
pravdu, která jí byla svěřena, poukazovala velmi nedokonale. Pokud si
mládež jednou osvojí zvyk čistě světského pohledu, nebo dokonce systému zcela nevěreckého místo idealismu činu, po němž dychtí ušlechtilá přirozenost, vznikne tak nesmírné poškození, za něž budou platit
příští generace.
Zde může pomoci Legie, jestliže se pojmy podnikavost, úsilí a oběť stanou dosažitelné, a tím pomůže církvi uskutečnit ona dvě slova „ideály“
a „aktivita“, a tak jimi napomoci církevnímu učení.
Podle slov historika Leckyho je svět ovládán svými ideály. Je-li tomu tak,
pak ti, kteří mají vyšší ideál, pozvednou celé lidstvo. Tento ideál musí být
samozřejmě uskutečnitelný, a to je dostatečný důvod k cestě výš. Můžeme říci, že ideály vytyčené Legií splňují oba požadavky, ideálů i aktivity.
Důležitým rysem Legie je, že její dílo doprovázejí milosti mnoha kněžských a řeholních povolání z řad jejích členů a dětí.
Je možno vznést námitku, že uprostřed tak obvyklého sobectví se
nenajde nikdo, kdo by přijal obtížné břemeno členství v Legii. Takový
pohled však není správný. Mnozí, kteří odpověděli na povolání k všední
činnosti, brzy odpadnou a nezanechají po sobě ani stopu. Několik těch,
kteří odpověděli na povolání k vyššímu úsilí, vytrvají a jejich duch se
bude postupně sdělovat většině.
Prezidium Legie se může právě stát mocným prostředkem pomoci
knězi, aby postupně získal spolupráci laiků v úkolu evangelizace těch,
66
Apoštolát Legie
Kapitola 10
kteří jsou svěřeni do jeho péče. Právě tak hodina a půl strávená jednou
týdně na schůzce, vedením, povzbuzováním a produchovněním členů
umožní knězi být všude, všechno slyšet, každého ovlivňovat, takže překoná svá fyzická omezení. Vskutku se zdá, že horlivost kněze nemůže
být zaměřena na lepší cíl, než na vedení mnoha prezidií.
Vyzbrojen svými legionáři (kteří jsou pokornými nástroji jako hůl, ranec,
prak, oblázek, a právě kvůli Marii se stali nástroji nebe) se může kněz
jako druhý David vydat vpřed s jistotou vítězství proti nejvzdornějšímu
Goliášovi nevěry a hříchu.
„Je to morální, a ne hmotný boj, který ospravedlní tvé povolání a zajistí
tvůj triumf. Není tak velký, jako je většina bojů. Vždyť jak malá byla
Svatá země! Přesto si podrobila svět. Jak ubohé a nepatrné bylo Řecko.
Přesto zformovalo moderní evropské myšlení. Mojžíš byl jeden, Eliáš byl
jeden, David byl jeden, Pavel byl jeden, Anastasius byl jeden i Lev byl
jeden. Milost vždy působí v nemnohých, jako je například pronikavý pohled, silné přesvědčení, nezkrotné odhodlání nemnohých, krev mučedníků, modlitba světců, hrdinný čin v momentální krizi, koncentrovaná
energie světce nebo pohled, který je nástrojem nebes. Neboj se, malé
stádečko, uprostřed tebe je ten, který je mocný a který pro tebe učiní
veliké věci.“
Kardinál Newman, Present Position of Catholics
7. SystÈm formace mistra a û·ka
Obecně se má za to, že formace apoštolů znamená především poslech
přednášek a studium učebnic. Ale Legie věří, že taková formace se
vůbec nemůže provádět bez vykonávání samotné práce. Ovšem i mluvení o apoštolátu oddělené od skutečné práce může způsobit opačný
účinek, než byl původně zamýšlen. Při diskusích o práci, kterou je třeba
vykonat, se nemají zamlčovat obtíže a má se myslet i na povzbuzení
k dosažení vysoké úrovně práce. K začátečníkům je třeba hovořit a současně jim v praxi ukázat, že dílo je v jejich silách a že je ve skutečnosti
snadné, aby je to nezastrašilo a neodradilo od jejich úsilí. Nadto systém
přednášek směřuje k vytváření teoretiků a těch, kteří se domnívají, že
svět obrátí hrou intelektu. Takoví nejsou nakloněni k tomu, aby se zabývali skromnými činnostmi a namáhavému udržování jednotlivých
kontaktů, na nichž ve skutečnosti všechno závisí, a nebojme se to říci,
které legionáři tak ochotně přijímají.
Kapitola 10
Apoštolát Legie
67
Myšlenka formace Legie je metoda mistra a žáka. Potvrzuje se, že je to
ideál výcviku, který užívá bez výjimky každé povolání a řemeslo. Místo
zdlouhavých přednášek postaví mistr před učedníka práci a prakticky
mu ukáže, jak má být provedena, a postup provází svými poznámkami.
Potom se o práci pokouší učedník a při jejím provádění je opravován.
Z tohoto systému rychle povstává vyučený řemeslník. Všechny přednášky by měly být založeny na práci samotné, každé slovo by se mělo
vázat k činu. V opačném případě přináší jen nemnohé ovoce. Nemuseli
by si je ani zapamatovat. Je zvláštní, jak málo si z přednášky zapamatují i řádní studenti.
Dále je třeba uvážit, že pokud forma přednášky slouží jako metoda uvedení do apoštolské společnosti, zúčastní se pouze několik lidí – začátečníků. Většina z nich se rozhodne ukončit školu, když se něco naučí.
Zvláště prostí lidé se hrozí vyhlídky jít znovu do školy, i když by šlo
o školu svatosti. Proto apoštolský systém studia selhává při získání širší
podpory. Legie pracuje na jednodušší a psychologičtější úrovni. Její členové navrhují druhým: Pojď se mnou a pracuj se mnou. Ti, kteří přicházejí, se nesetkávají s učebnou, nýbrž s prací, kterou již koná někdo, kdo
je jim podobný. Podle toho poznají, že práce odpovídá jejich schopnostem, a pohotově se připojí k této společnosti. Když se připojili, viděli
práci a měli na ní účast a když se posloucháním zpráv a komentářů
k této práci vyučili nejlepší metodě, brzy se prokáže, že jsou zdatní.
„Legie je občas kritizována za nedostatek odbornosti u části svých
členů nebo proto, že nenaléhá, aby věnovali drahný čas studiu. K tomu
je nutné říci: (a) Legie systematicky využívá příspěvků svých (odborně)
lépe vybavených členů; (b) vyhýbá se extrémnímu zdůrazňování studia
a usiluje o to, aby vhodnými cestami připravila každého k jeho vlastnímu apoštolátu; (c) dominantním účelem je poskytnutí rámce, jímž by
Legie mohla říci obyčejnému katolíkovi: „Přijď, přines svou hřivnu talentu, my tě naučíme ji rozvinout a skrze Marii ji použít k Boží slávě.“
Nesmí se zapomínat, že Legie slouží malým a opovrhovaným stejně tak
jako vzdělaným a mocným.“
P. Thomas O´Flynn, C.M.,
bývalý duchovní vůdce koncilia Mariiny legie
68
Systém Legie
Kapitola 11
11. SystÈm Legie
1. OsobnÌ svatost: ˙Ëel a prost¯edky
Obecným a základním prostředkem, jímž Legie uskutečňuje svůj cíl, je
osobní služba, konaná působením Ducha svatého, která božskou milost
považuje za svůj hybný princip a podporu a Boží slávu i spásu duší za
svůj konečný účel a cíl.
Proto je svatost života, kterou Mariina legie hledá a podporuje ve svých
členech, také základní prostředek jejího působení. „Já jsem vinný
kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho
ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic“ (Jan 15,5).
„Církev, jejíž tajemství posvátný sněm předkládá, je podle naší víry
nezrušitelně svatá. Kristus totiž, Boží syn – který je oslavován s Otcem
i Duchem jako „jediný svatý“ – miloval církev jako svou snoubenku
a obětoval se za ni, aby ji posvětil (srov. Ef 5,25-26). Spojil ji se sebou
jako své tělo a vrchovatě ji obdařil darem Ducha svatého k Boží slávě.
Proto všichni v církvi, ať náleží k hierarchii nebo jsou jí vedeni, jsou povoláni ke svatosti podle apoštolských slov: ‚Neboť toto je vůle Boží: vaše
posvěcení` (1 Te 4,3, srov. Ef 1,4). Tato svatost církve se však stále projevuje a má se projevovat v plodech milosti, kterým dává Duch zrát ve
věřících; vyjadřuje se mnohotvárně u jednotlivců, kteří ve svém uspořádání života směřují k dokonalé lásce a vzdělávají druhé. Osobitým způsobem se projevuje v uskutečňování rad, které se obvykle nazývají
evangelijními. Toto uskutečňování evangelijních rad, které pod vlivem
Ducha svatého přijali mnozí křesťané buď soukromě, nebo v životním
způsobu či stavu, který církev schválila, vydává a musí vydávat ve světě
krásné svědectví a příklad této svatosti.“ (LG, čl. 39)
2. Dokonale uspo¯·dan˝ systÈm
Promarňují se obrovské přirozené zdroje síly. Podobně i nesystematická
horlivost a nekoordinované nadšení nikdy nepřinesou velké výsledky,
vnitřní či vnější, a zřídkakdy trvalé. Legie si je toho vědoma a staví před
své členy spíše model života než způsob konání práce. Poskytuje dokonale uspořádaný systém a v něm se klade důraz na pravidla, ke kterým
se v jiných systémech pouze nabádá nebo jsou ponechána na jednotlivci, a pokládá za důležitý každý detail, k němuž dochází bedlivým po-
Kapitola 11
Systém Legie
69
zorováním. Slibuje vytrvalost a vynikající růst v hodnotách křesťanské
dokonalosti, zvláště víry, lásky k Marii, nebojácnosti, pokory, ochoty
a apoštolského ducha.
„Růst toho, co se obvykle označuje za laický apoštolát, je speciální projev naší moderní doby, neboť má – i kdyby to nebylo z jiného důvodu
než v zájmu zúčastněných – nekonečné možnosti. A přece plody tohoto
obrovského hnutí se zdají nedostatečné. Pohlédneme-li na množství
skvěle vytvořených řádů, starajících se o ty, kteří opustili tento svět, pak
je nápadný kontrast s formou organizace, zamýšlené pro ty, kteří žijí za
jiných okolností. Ve světě nalézáme na jedné straně intenzitu života
a exaktní vědu, která dovede vytěžit maximum z hmoty, a na druhé
straně povrchní zisk! Systém volá po službě svých členů, ale pro většinu
vytváří pouze drobnou nahodilost jedenkrát týdně, v níž skutečná práce
hraje zanedbatelnou roli. Chápání Legie musí být uvědomělejší. Neměla
by Legie být oporou pozemského putování lidí - skutečnou páteří jejich
celého duchovního života?
Řád musí nepochybně vytvořit formy pro „dělníky Pánovy vinice“. Jsou-li
i ostatní záležitosti stejné, může Legie zlepšit kvalitu odvedené práce
v takové míře, aby ji bylo možno srovnat s řádem. Nastávají pak ovšem
potíže s určením přesného stupně řádu, který má být zaveden. Ačkoli
je dosažení disciplíny v zájmu účinnosti Legie nutné, vždy existuje nebezpečí přehánění, které ohrožuje působnost organizace. Členové si
musí neustále uvědomovat, že zamýšleným cílem je laická organizace –
nic srovnatelného s novou řeholí nebo něco, co by mělo tendenci se jí
stát, vždyť takových případů je historie plná.
Cílem Legie je toto a nic jiného: založení účinné organizace lidí, kteří žijí
svůj obyčejný život tak, jak ho běžně známe, a kteří mají i jiné zájmy
a snahy, než je povoleno v řeholi. Rozsah oprávněného omezení by neměl být větší, než jaký by byl přijímán průměrem skupiny, pro kterou je
organizace zamýšlena, ale rozhodně ne menší.“
P. Michael Creedon, první duchovní vůdce koncilia Mariiny legie
3. Dokonalost ËlenstvÌ
Legie si přeje, aby dokonalost členů byla oceňována podle přesného
přilnutí k systému, a ne podle uspokojení nebo zjevného úspěchu, který
by s sebou mohlo přinést úsilí legionáře. Má se za to, že člen je členem
pouze v takovém stupni, v němž se podřizuje systému Legie. Duchovní
70
Systém Legie
Kapitola 11
vůdcové a prezidenti prezidia jsou vyzýváni, aby ve svých členech udrželi tuto koncepci členství. Vytváří se tak ideál dosažitelný všemi (což
úspěch a útěcha nečiní) a v jeho uskutečňování lze najít korektiva proti
monotónnosti a neoblíbené práci, proti skutečnému nebo možnému
selhání, které bývají obvykle počátkem konce sebeslibnějších apoštolských děl.
„Poznamenejme, že naše služba Mariině společnosti nemá být měřena
podle významnosti místa, které plníme, ale podle stupně nadpřirozeného ducha a horlivosti pro Marii, s nímž se obětujeme pro jakkoli
skromné a skryté povinnosti přidělené pod poslušností.“
Malá příručka mariologie, Marianista
4. Z·kladnÌ z·vazky
Legie ve svém systému stanoví jako základní závazek každého člena
především účast na schůzkách. Jako paprsky slunce soustředěné na
čočce zapalují, tak má působit na členy schůzka. Shromažďují se k ohnisku, které je zapaluje ohněm a podněcuje všechno, co se dostane do
jeho blízkosti. Je to schůzka, která tvoří Legii. Je-li tato vazba uvolněna
nebo znevážena, členové odpadávají a práce je zmařena. V takové
míře, v jaké jsou schůzky ve vážnosti, se zesiluje síla organizace.
Následující řádky byly napsány v počátcích Legie a přinášejí pohled
Legie na organizaci, a tedy na význam schůzek, které jsou ohniskem
takové organizace: „V organizaci jsou jednotlivci bez ohledu na svůj
význam spokojeni, že jsou zoubkem v soukolí. Vzdávají se velké části
své nezávislosti ve prospěch organismu, tedy svých bližních jako těla,
a právě tím získává organizace stonásobně, protože do díla je zapojena
skupina lidí, kteří by jinak byli neúspěšní a zaháleli by – každý jednotlivě, ne se svými individuálními slabostmi, ale s horlivostí a silou největších kvalit mezi nimi. Uvažme složené uhlí na haldě a totéž pak v peci.
Toto srovnání se nabízí samo.
Pak má organizované těleso vlastní, dobře vyznačený život, oddělený
od jednotlivců, kteří jej tvoří, a spíš tato jeho charakteristika více než
nádhera či naléhavost dobře vykonané práce je magnetem, který přitahuje nové členy. Sdružení zakládá tradici, plodí loajalitu, požívá úcty
a poslušnosti a mocně inspiruje své členy. Při dalším hovoru zjistíte, že
se o toto sdružení opírají jako o moudrou starou matku. A tak tomu
také je. Nechrání je před každou nastraženou léčkou: před nerozum-
Kapitola 11
Systém Legie
71
nou horlivostí, před obavami ze selhání, před přeceněním úspěchu,
před váháním nad nepodpořeným názorem, před plachou osamělostí
a obecně před veškerou nejistou půdou nezkušenosti? Surovinu dobrého
úmyslu zušlechťuje, do práce se dává s pravidelným plánem a zajišťuje
rozvoj a kontinuitu.“ (P. Michael Creedon, první duchovní vůdce Koncilia Mariiny legie)
„Uvažujeme-li ji ve vztahu k nám členům, je Mariina společnost rozšířením, viditelným projevem Marie, naší nebeské matky. Maria nás přijala
do společnosti jako do své milující náruče, aby nás utvářela k podobě
Ježíše, a tak z nás učinila vyvolené děti. A jako nás určila k apoštolským
úkolům, tak nám dala podíl na svém poslání spoluvykupitelky duší. Pro
nás jsou zájmy a záležitosti Společnosti totožné se zájmy a záležitostmi
Marie.“
Malá příručka mariologie, Marianista
5. T˝dennÌ sch˘zka prezidia
Prezidium koná své schůzky v ovzduší proniknutém bohatstvím modlitby, zbožných zvyků a něžného ducha bratrství, v němž je každému
legionáři stanovena práce a od každého se přijímá zpráva o vykonané
práci. Tato týdenní schůzka je srdcem Legie, z něhož proudí krev do
všech žil. Z ní vychází světlo a energie. Je to poklad, z něhož jsou zajišťovány speciální potřeby. Je to velká zkouška společenství, v němž Ježíš
neviděn sedí v jejich středu podle svého slibu, kde se poskytuje zvláštní
milost činnosti a kde jsou členové prodchnuti duchem náboženské kázně, hledající především půvab Boha a osobní posvěcení, a tak dospívá
k organizaci, která je nejlépe zaměřena na dosažení těchto cílů, a pak
pokračuje ve vykonávání stanovené práce, s podřízením osobních zálib.
Legionáři by tedy měli považovat účast na týdenní schůzce prezidia za
svou první a nejposvátnější povinnost k Legii. Nic ji nemůže nahradit,
bez ní by jejich práce byla jako tělo bez duše. Rozum nám říká a zkušenost potvrzuje, že zanedbání této prvotní povinnosti má za důsledek
neúčinnou práci a brzy i odpadnutí od Legie.
„Těm, kdo nejdou s Marií, jsou určena slova sv. Augustina: ‚Bene curris,
sed extra viam` - Jdeš dobře, ale mimo cestu - Kam dospěješ na konci?“
Petitalot
72
Cíle Legie
Kapitola 12
12. CÌle Legie
1. SouËasn· Ëinnost
Cílem Legie není konání nějaké určité práce, ale jejím prvotním cílem je
posvěcení členů. Aby toho dosáhla, trvá především na účasti svých
členů na schůzkách, do nichž je včleněna modlitba a zbožnost tak, že
celému dílu dodávají úplnost. Poněvadž však Legie chce rozvinout svatost určitým směrem a dát jí charakter apoštolátu, rozpaluje své členy
tak, aby se v ní zcela rozplynuli. Toto splynutí není pouze použitím rozvinutých sil, ale (jako druh reakce) je nezbytnou částí rozvoje síly Legie,
protože apoštolského ducha může nejlépe rozvinout apoštolát. Proto
také Legie ukládá jako základní povinnost každému členu, aby každý
týden vykonal nějakou aktivitu předepsanou prezidiem. Dílo vychází ze
schůzky jako akt poslušnosti, a až na výjimky stanovené později, může
prezidium souhlasit s jakoukoli aktivní prací k naplnění týdenních závazků činnosti. V praxi by pak měla Legie vyžadovat zaměření pracovního
závazku od aktuálních potřeb až k těm nejzávažnějším. Má-li Legie
vzbudit takovou míru horlivosti, musí se zaměřit k cenným hodnotám.
Někteří reagují na všední práce nepříznivě, takže srdce, která byla
připravena rozdat se druhým a vracet lásku za lásku Kristovu, usilovat
o jeho dílo a obětovat se pro něj a pro jeho smrt, končí tak, že upadnou do průměru a vlažnosti.
„Nejsem tak jednoduše přetvořen, jako jsem byl stvořen. On řekl
a všechny věci byly stvořeny. Ale zatímco mě jednou prostě učinil slovem, při mém přetvořování řekl mnoho slov a konal zázraky a mnoho
trpěl.“
Sv. Bernard
2. Vzd·lenÏjöÌ a vyööÌ cÌl ñ kvas ve spoleËnosti
I když je současná práce důležitá, Legie na ni nepohlíží jako na hlavní
předmět apoštolátu členů. Taková práce může vyplnit dvě, tři hodiny
i více legionářova týdne, zatímco Legie považuje každou hodinu takového týdne za vyzařující z apoštolské výhně, která plane v krbu legionářů. Systém, který předává kvalitu ohně duším, se již v zahraničí stal
mohutnou silou. Apoštolský duch vstupuje pouze jako mistr, ovládá
každou myšlenku, slovo a jednání a ve svých vnějších projevech není
Kapitola 12
Cíle Legie
73
omezen na místo a čas. Sebenedůvěřivější a sebeméně nadaná osoba
je vybavena zvláštní schopností ovlivňovat druhé, takže ať je její okolí
jakékoli a byť by ani nekonala vědomý apoštolát, hřích a lhostejnost se
skloní před větší mocí. Tomu učí obecné zkušenosti. Legie pohlíží na
každý domov, obchod, továrnu, školu, kancelář a jakékoli jiné místo zasvěcené cílům práce či odpočinku, na němž může být legionář shodou
okolností přítomen, se zadostiučiněním generála, který rozvažuje
přiměřené rozestavení důležitých pozic. Dokonce i v místech, kde pohoršení a bezbožnost jsou usazené nejvíce, znamená přítomnost druhé
věže Davidovy zastavení postupu a hrozby zla. Nikdy nepodlehne
korupci, bude vyvíjet úsilí k nápravě, bude se kát, modlit se, bude
rozhodně a neústupně a snad i úspěšně bojovat proti zlu.
Proto Legie shromažďuje své členy, aby setrvávali jednomyslně v modlitbě se svou Královnou. Potom je posílá do míst plných hříchu a bídy,
aby tam pracovali a zapálili oheň k vykonání ještě větších děl. Také
vyhlíží na všechny cesty a stezky každodenního života jako na předmět
ještě skvělejšího poslání. Ví, co dokázalo vykonat omezené množství,
a že potenciální materiál pro její řady je téměř nespočetný, a věří, že pokud její systém církev důkladně využívá, tak poskytuje velmi účinnou
cestu očisty světa, naplněného hříchem. Proto Legie touží po zmnožení
svých řad, aby mohla být legií nejen názvem, ale i počtem.
Celé lidstvo může být zahrnuto do práce aktivních a pomocných členů.
Ti, jimž je určena veškerá námaha, mohou být pozdvihnuti ze stavu
lhostejnosti nebo rutiny k aktivnímu náležení k církvi. Považ, co může
znamenat pro město nebo vesnici, natož pro církev, skupina, která je
hnací silou a přímo nebo skrze společenství svatých vysílá podněty do
všech koutů světa a do všech jeho temných míst. Jaký to ideál – celé lidstvo spojeno pro Boha! A přece to není pouze utopie. Je to nejpraktičtější a nejvíce uskutečnitelná věc současného světa – jsou-li pozdviženy
oči a rozpřaženy ruce.
„Ano, laici jsou vyvoleným lidem, svatým kněžstvem, také ‚solí země`
a ‚světlem světa`. Jejich zvláštním charismatem je žít evangelium svým
životem, a tak je dostat jako kvas do skutečného světa, ve kterém žijí
a pracují. Největší síly, které formují svět – politici, masmédia, věda,
technologie, kultura, výchova, průmysl a práce – představují ta místa,
v nichž jsou laici zvláště způsobilí praktikovat své poslání. Pokud tyto
síly usměrňují lidé, kteří jsou pravdivými učedníky Krista, a kteří jsou
74
Cíle Legie
Kapitola 12
současně způsobilí v závažných znalostech a dovednostech světa, pak
svět bude vskutku proměněn osvobozující Kristovou mocí.“
Papež Jan Pavel II., poselství v Limerick, Irsko, říjen 1979
3. Vöechny spojovat
Legii především leží na srdci ono „nejprve hledejte Boží království a jeho
spravedlnost“ (Mt 6,33), což je její přímá práce pro duše. Nesmí
nicméně přehlížet, že ostatní věci jí byly přidány. Legie má například
i sociální hodnotu. Stává se národním přínosem jednotlivé země a představuje duchovní zisk pro duše, o které pečuje.
Úspěšná práce sociálního ústrojí vyžaduje jako každé těleso harmonickou spolupráci jednotlivých součástí. Každý jednotlivý občan je částí,
která musí konat přesně to, co je pro něj zamýšleno, a to s co nejmenší
disharmonií. Jestliže se každý nepodřídí společné službě, nastanou ztráty, poruší se nezbytná rovnováha a přeruší se spolupráce jednotlivých
ozubených koleček. Oprava je nemožná, tak jako je téměř nemožné
odhalit stupeň či původ potíží. Náprava, kterou je nutno provést, vyžaduje více sil a mazadla, což je dražší. Tento lék narušuje ideu služby
a spontánní spolupráce, takže závada se prohlubuje. Společenství mívají takovou vitalitu, že pokračují ve své funkci, i když polovina jejich
částí není dokonalá. Ale pracují za strašnou cenu chudoby, frustrace
a neštěstí. Plýtvá se penězi a úsilím na oživení částí, které by bylo
možno oživit s menším úsilím nebo které by právě měly být zdrojem síly.
Výsledek: problémy, zmatek, krize.
Kdo by mohl popřít, že právě toto se vyskytuje i v nejlépe řízených státech? Sobectví se stalo normou života jednotlivce. Nenávist mění životy
mnohých v čistě destruktivní sílu a každý den s sebou přináší novou
a univerzální demonstraci životní pravdy, která může znít takto: „Lidé,
kteří popírají Boha, kteří Boha zrazují, budou klamat každého člověka
i vše, co je menší než Bůh, a také všechny věci na nebi i na zemi“ (Brian
O´Higgins). Stát je pouze sumou jednotlivých životů, jakých výšin se
tedy dá očekávat, že dosáhne? Ubližují a zraňují pouze sebe, vždyť co
mohou národy nabídnout velkému světu než zlomek svých zmatků?
Ale předpokládejme, že do společenství vstupují síly, které se šíří jako
nákaza od jednoho ke druhému, a které zpřístupňují myšlenky sebeobětování, vzájemné lásky a ideálů. Jaké změny se dosáhne! Rány jsou
uzdraveny a život se žije na kvalitativně vyšší úrovni. Předpokládejme,
Kapitola 12
Cíle Legie
75
že povstane národ, který svou existenci postaví na svatých základech,
a předloží světu vzor celého člověka, který svou víru i praktikuje, a tak
vlastně řeší problémy světa. Kdo by mohl pochybovat, že takový národ
je zářícím světlem světa, takže svět by se posadil u jeho nohou, aby se
poučil.
Je neoddiskutovatelné, že Legie má moc zapojit laiky do náboženství,
aby sdělovali své horlivé ideály těm, kteří jsou pod jejich vlivem, takže
zapomínají na svá světská rozdělení a rozpory a jsou naplněni touhou
milovat a pracovat pro celé lidstvo. Takové ideály, které vyrůstají z náboženství, nejsou pouhým sentimentem. Vedou člověka k přemýšlení
v pojmech služba, vyvolávají velkou obětavost, dosahují výšin heroismu
a nikdy nesejdou ze světa.
Proč? Důvod spočívá v motivu. Síla musí mít svůj zdroj. Legie má pro
službu společnosti naléhavý motiv, a to ten, že Ježíš i Maria byli obyvatelé Nazareta. Svou zemi i městečko milovali s náboženskou oddaností,
protože pro Židy byly víra a matka země tak božsky propojeny, že
vlastně splývaly. Ježíš i Maria žili dokonale obyčejným životem svého
místa. Každá osoba i věc se staly předmětem jejich nejhlubšího zájmu.
V žádném ohledu nebyli lhostejní či nedbalí.
Nyní je jejich vlastí svět a každé místo Nazaretem. V pokřtěném společenství jsou pevněji svázáni s lidem, než byli se svými příbuznými. Ale
jejich láska se nyní projevuje skrze mystické tělo. Pokud se jeho údy
přičiňují v tomto duchu, aby sloužily na místě, kde žijí, Ježíš a Maria
budou na tom místě přebývat a vylévat svůj dobrotivý vliv nejen na
duše, ale i na jejich okolí. Nastane materiální zlepšení a problémy se
zmenší. Pravé zlepšení nelze získat z jiného zdroje.
Dbát křesťanských povinností rozhodně vždy přispěje k vlastenectví
národa. Toto slovo označuje nevymezené území, poněvadž – co je to
skutečné vlastenectví? Jeho vymezení či vzor na světě nenalezneme.
Přiblížit je může oddanost a sebeobětování, které se rozvíjejí během
války. Ale ta je motivována více nenávistí než láskou a je vlastně zaměřena na zničení. Je tedy příkazem vytvořit správný vzor mírumilovného
vlastenectví.
Legie naléhá právě na produchovňující službu společenství, a to pod
heslem PRAVÁ ODDANOST NÁRODU. Tato služba se má konat z duchovních motivů a všechny vazby, které z ní plynou, musí být využity
k rozvoji všeho duchovního. Působení, které by s sebou přinášelo pouze
76
Cíle Legie
Kapitola 12
materiální pokrok, by celou myšlenku pravé oddanosti národu jen pokřivilo. Kardinál Newman dokonale vyjádřil, že na materiální pokrok,
který není provázen odpovídajícím morálním projevem, je hrozné již jen
pomyslet. Musí být zachována správná rovnováha. Z koncilia je možno
získat brožurku na toto téma.
Pohleďte lidé světa! Bude-li Legie taková, zdálo by se, že používá přitažlivosti rytíře, aby stmelila celé lidstvo k vysokému nasazení pro Boha: do
služby daleko přesahující legendární vojsko krále Artuše – který nádhernými verši Tennysona – „přivedl rytíře svého království a všech zemí
/ slavná společnost, výkvět lidstva / aby sloužili jako příklad mocnému
světu / a byli zářícím počátkem věků.“
„Tak je církev zároveň ‚viditelné shromáždění i duchovní společenství`,
jde spolu s celým lidstvem, sdílí s ním týž pozemský osud a je jakoby
kvas a duše lidské společnosti, kterou má v Kristu obnovit a přetvořit
v Boží rodinu.
Koncil vybízí křesťany, jakožto příslušníky obojí společnosti, aby se snažili plnit své světské povinnosti, a to v duchu evangelia. Je sice pravda,
že zde nemáme trvalou vlast, ale hledáme budoucí; jsou však na omylu
ti, kdo se domnívají, že proto mohou zanedbávat své pozemské povinnosti, neboť si neuvědomují, že právě víra je k jejich plnění zavazuje
ještě více, a to každého podle jeho povolání.“ (GS, čl. 40, 43)
„Praktickou odpověď na tuto potřebu a závazek zdůrazněný v koncilovém dekretu je možno nalézt v hnutí legionářů, které začalo v roce
1960 pod názvem Pravá oddanost národu. Úspěch již zabezpečily
úmysly, které se týkají širokých možností hnutí. Zdůrazněme však, že
to, co Legie může nabídnout časnému řádu, není výjimečná znalost
nebo odbornost ani vynikající dovednosti ani obrovské množství dělníků – ale duchovní dynamika, která z Legie vytvořila světovou sílu, jež
může být nasazena k pozvednutí kterékoli části Božího lidu, který má
dobrý vhled a smysl, aby ji použil. Ale iniciativa musí přijít od Legie.
I když se Legie vyhýbá podnětům ze světa, přesto si ho musí být vědoma, a to ve smyslu učení konstituce Gaudium et spes. Musí si uvědomovat, že člověk žije uprostřed materiálních věcí, a že jeho spása je
s nimi do určité míry svázána.“
P. Thomas O´Flynn, C. M.,
bývalý duchovní vůdce koncilia Mariiny legie
Kapitola 12
Cíle Legie
77
4. Ve vyööÌm nasazenÌ pro Boha
Takoví rytíři jsou potřební v těchto dobách zvláště zhoubných pro náboženství. Sekularismus a nevěra, podporované schopnou propagandou,
rozšiřují své rozvratné vlivy v neustále se zvětšujícím akčním rádiu a zdá
se, že jsou schopny pohltit svět.
Ve srovnání s těmito hrozivými šiky je Legie skromné malé stádečko.
A přesto dokáže povzbuzovat. Legie je složena z duší spojených s nejmocnější Pannou. Má v sobě zakotveny hluboké principy a ví, jak je
efektivně používat. Může se stát, že ten, který je mocný, bude její
pomocí a skrze ni konat velké věci.
Cíle Mariiny legie a jiných legií, které popírají „jediného Vládce a Pána
Ježíše Krista“ (Jud 4), jsou diametrálně odlišné. Cílem Legie je přiblížit
Boha a náboženství každé duši, zatímco cílem ostatních sil je dosáhnout pravého opaku. Nemysleme si však, že Legie byla vytvořena
v záměrném protikladu k říši nevěry. Věci se udály mnohem jednodušeji. Malá skupinka se shromáždila kolem sochy naší Paní a požádala
ji: „Veď nás!“ Spojeni s ní začali navštěvovat velkou nemocnici, naplněnou nemocnými, truchlícími a zlomenými z velkého města a viděli jejího
milovaného Syna v každém z nich. Pochopili, že právě tak je přítomen
v každém člověku, a že by se měli připojit k dílu jeho matky Marie pro
něho v každém člověku. A tak ruku v ruce s ní vyšli vstříc své prosté práci
služby a vyrostla z nich Legie, která na celém světě koná prosté činy
lásky Boha v člověku a lásky člověka pro věc Boží a tato láska všude
ukazuje svou moc probouzet a získávat srdce.
Podobně hlásají lásku a službu bližním i světské systémy. Kážou prázdné
evangelium bratrství a miliony tomu věří. Ve jménu tohoto evangelia
opouštějí náboženství, o kterém si myslí, že je mrtvé. A přece ani toto
postavení není beznadějné. Existuje možnost, jak vrátit víru těm odhodlaným milionům a zachránit další nespočetné miliony. Tato naděje
spočívá v použití zásady, která řídí svět a kterou sv. Jan Vianney, farář
arský, vyjádřil takto: „Svět patří tomu, kdo ho nejvíce miluje a kdo tuto
lásku dokazuje.“ Lidstvu se nepomůže díváním, je možné ho obrátit
skutečnou vírou, která působí skutečně hrdinnou láskou ke všem lidem.
Přesvědč je, že je církev velmi miluje, a vrátí se k víře. Pro takovou víru
položí i životy.
Obyčejná láska nemůže člověka přemoci. Nedokáže to ani povrchní
katolicismus, který stěží ochrání sám sebe. Ale dokáže to katolicismus,
který miluje Krista, svého Pána, celým svým srdcem, a pak ho vidí a mi-
78
Cíle Legie
Kapitola 12
luje ve všech lidech, ať vypadají jakkoliv. Ale tato nejvyšší láska Kristova
se musí uplatňovat na takové úrovni, aby ti, kteří pouze přihlížejí, připustili, že láska vskutku patří k církvi a nejen k výjimečným údům církve.
Proto se musí projevovat v životě celého soukolí laiků.
Jeví se jako beznadějné rozpálit celou církev tímto duchem nadšení?
Ano, je to herkulovská práce! Vyhlídky tohoto úkolu jsou vskutku v nedohlednu, nespočetně je nepřátel, kteří obývají zemi, a tak i odvaha
nejsilnějších srdcí může selhat. Ale srdcem Legie je Maria a toto srdce
je nevýslovnou vírou a láskou. S těmito myšlenkami se Legie dívá na
svět a hle, rodí se naděje: „Svět patří tomu, kdo ho nejvíc miluje.“ Potom se Legie obrací na svou Královnu, jako to učinila na začátku: „Veď
nás!“
„Mariina legie čelí protivícím se silám sekularismu a bezvěrectví. Tyto
síly, soustavně podporované propagandou tisku, televize a videa, vnesly
potrat, rozvod, antikoncepci, drogy a každou formu neslušnosti a brutality do každé domácnosti. Prostota a nevinnost novorozeněte je
ponechána těmto ničícím vlivům.
Nic menšího než úplná mobilizace všech katolíků může prospět, aby
zabránila tomuto zhoubnému vlivu. Proto vytvořila Mariina legie dokonalý aparát. Ale samotný aparát bez dostačující řídící síly je neužitečný.
Tato motivační síla spočívá ve spiritualitě Legie, která se vztahuje k Duchu
svatému a spoléhá jak na něj, tak na skutečnou oddanost k jeho nevěstě, blahoslavené Panně Marii, sycenou chlebem života, eucharistií.
Když se tyto dvě síly střetnou, zvítězí duch Legie. Nesou-li legionáři
každý den kříž svého Mistra, vždy účinně přemohou moderní změkčilost, povolnost a slabost, které ničí současnou společnost, a nakonec
zvítězí.“
P. Aedan McGrath, SSC.
Kapitola 13
Členství
79
13. »lenstvÌ
1. Mariina legie je otevřená všem katolíkům, kteří: (a) věrně žijí své náboženství; (b) touží naplnit své poslání v apoštolátu církve členstvím
v Legii; (c) jsou připraveni splnit každou povinnost, kterou vyžaduje
aktivní členství.
2. Lidé, kteří si přejí vstoupit do Legie, musí požádat o členství prezidium.
3. Kandidáti mladší 18 let mohou být přijati pouze do prezidia mladých (viz kap. 36).
4. Nikdo nesmí být přijat za člena Mariiny legie než prezidentem prezidia, jehož o přijetí žádá, a po důkladném prošetření, které osvědčuje, že osoba žádající o přijetí splňuje požadované podmínky.
5. Je požadována tříměsíční zkušební doba, než bude kandidát včleněn do řad legionářů, ale již od počátku se může plně podílet na
práci Legie.
6. Každý kandidát obdrží kopii tessery.
7. Formální přijetí se skládá prvotně z legionářského slibu a zápisu
jména kandidáta do členské listiny prezidia. Text slibu se nachází
v kapitole 15 v takové formě, aby usnadnila čtení.
Mons. Montini (pozdější papež Pavel VI.), který psal F. Duffovi z pověření papeže Pia XII., prohlásil: „Tento apoštolský a mariánský slib posiluje legionáře v jejich křesťanském boji ve světě a zvláště ty, kteří jsou
pronásledováni pro víru.“
Komentář ke slibu napsal kardinál L. J. Suenens a byl publikován v několika jazycích s názvem „Teologie apoštolátu“. Toto nedocenitelné dílo
by měl mít v rukou každý legionář. Podobně by je měl číst i každý zodpovědný křesťan, protože obsahuje výklad zásad řídících křesťanský
apoštolát, který rozhodně stojí za zmínku.
(a) Je-li shledáno, že zkušební doba byla úspěšně zakončena, dostane
kandidát s týdenním předstihem zprávu o přijetí. Během tohoto
týdne by se měl seznámit se zněním a myšlenkami slibu, aby ho při
skutečném přijetí četl s lehkostí, pochopením a vážností.
80
Členství
Kapitola 13
(b) Bezprostředně po recitaci kateny na řádné schůzce prezidia zůstanou všichni členové stát, ke kandidátovi má být přisunuto vexillum,
kandidát do levé ruky vezme kopii slibu, hlasitě jej bude číst a na
vhodném místě doplní své jméno. Při čtení třetího paragrafu slibu
položí kandidát svou pravou ruku na vexillum a ponechá ji tam,
dokud nebude čtení slibu u konce. Pokud je přítomen kněz, dá
novému legionáři požehnání. Jeho jméno je zapsáno do seznamu
členů.
(c) Poté členové zaujmou svá místa, je pronesen slavnostní proslov
a schůzka pokračuje obvyklým průběhem.
(d) Pokud prezidium ještě nevlastní vexillum, měl by se kandidát dotýkat alespoň jeho zobrazení, například na tesseře.
8. Jakmile je kandidát uznán způsobilým, nemělo by se složení slibu
odkládat. Je možné současně přijmout dva kandidáty i více, ale není
to žádoucí, protože čím větší počet je přijímaných, tím méně slavnostní je obřad pro každého z nich.
9. Přijímací obřad může, zvláště pro citlivé osoby, znamenat těžkou
zkoušku, ale právě pro ně je to skutečné privilegium, protože pro
ně obřad znamená slavnostnost a důstojnost, která hluboce ovlivňuje jejich následné členství.
10. Závazek přijímat kandidáty, poučit je o jejich povinnostech a provázet je ve zkušební lhůtě i po ní, přísluší zvláště viceprezidentovi, ale
na tomto závazku by se měli podílet všichni.
11. Pokud kandidát z nějakého důvodu nechce složit slib, lze jeho zkušební lhůtu prodloužit o další tři měsíce. Prezidium může slib odložit do té doby, než bude o vhodnosti kandidáta přesvědčeno.
Podobně by měla být kandidátovi poskytnuta příležitost, aby se
sám rozhodl. Ale po skončení tohoto dodatečného období musí
kandidát bez překážek ve svědomí buď složit slib, nebo opustit prezidium.
Pokud člen, který slib složil, jej poté nemůže ve svědomí přijmout,
je vázán ctí opustit Legii.
Zkušební doba a slib jsou vstupní branou do Legie. Tato brána nesmí
být ledabyle otevřena pro nevhodné zájemce, kteří snižují úroveň
a oslabují ducha.
Kapitola 13
Členství
81
12. Duchovní vůdce nemá povinnost skládat slib. Ale bylo by to oprávněné, potěšující a pro prezidium ctí, kdyby tak učinil.
13. Slib by měl být uchován pro svůj původní účel. Neměl by se používat jako zásvětní akt při acies nebo jiných příležitostech. Podle
přání legionářů však může být používán při jejich soukromých pobožnostech.
14. Na nepřítomnost v prezidiu se má pohlížet s dávkou pochopení
kvůli okolnostem, které ji způsobily. Jména legionářů by neměla být
snadno vyškrtávána ze seznamu, zvláště tam, kde jde o nemoc,
dokonce dlouhotrvající. Když se však má za to, že je členství nutno
přerušit a jméno formálně vyškrtnout ze seznamu, vyžaduje se pro
opětovné přijetí obnovení zkušební doby a opětné složení slibu.
15. Pro cíle práce Legie, ale pouze pro ně, se členové oslovují „bratře“
a „sestro“.
16. Členové se mohou sdružovat do mužských, ženských, chlapeckých
nebo dívčích a smíšených prezidií podle potřeb a schválení kurie.
Legie vznikla jako sdružení žen a uplynulo osm let, než vzniklo první
mužské prezidium. Přesto tvoří stejně vhodnou bázi pro organizaci mužů a v současnosti existují ve velkém počtu mužská a smíšená prezidia.
První prezidia v Americe, Africe a v Číně byla mužská.
AËkoli tedy majÌ ûeny v organizaci svÈ ËestnÈ mÌsto, pro oznaËenÌ legion·¯e se pouûÌv· muûsk˝ rod, kter˝ m· na mysli obojÌ
pohlavÌ. Vyh˝b·me se ˙navnÈmu opakov·nÌ fr·ze on nebo ona.
„Církev se zrodila k tomu, aby šířením Kristova království všude na
světě k slávě Boha Otce učinila účastnými spasitelného vykoupení
všechny lidi a aby jejich prostřednictvím byl celý svět opravdu usměrňován ke Kristu. Veškerá činnost tajemného Těla zaměřená k tomu cíli se
nazývá apoštolát. Církev ho vykonává prostřednictvím všech svých
členů, i když různými způsoby, neboť křesťanské povolání je svou povahou také povolání k apoštolátu. Jako se v organismu živého těla žádný
úd nechová pouze trpně, ale spolu s životem těla má účast i na jeho
činnosti, tak také v Kristově těle, církvi, celé tělo „roste a dělá pokroky
podle činnosti přiměřené každé části“ (srov. Ef 4,16). V tomto těle jsou
dokonce údy tak velice spojeny a skloubeny (srov. Ef 4,16), že o údu,
který nepřispívá k růstu těla podle své míry, je nutno říci, že není k užitku ani církvi ani sobě samému.“ (AA, čl. 2)
82
Prezidium
Kapitola 14
14. Prezidium
1. Základní jednotka Mariiny legie se nazývá prezidium.
Toto latinské slovo bylo užíváno k označení jednotky římské legie
plnící určitý úkol, např na úseku fronty, v opevnění, v posádce.
Výraz prezidium je tedy přiměřeně používán pro pobočku Mariiny
legie.
2. Každé prezidium je označeno některým z titulů naší blahoslavené
Panny, například Naše Paní milosrdná nebo podle některé z jejich
výsad, například Neposkvrněného početí nebo podle nějaké události z jejího života, například navštívení.
Šťastný biskup, který ve své diecézi vidí růst početná prezidia, aby
se stávala živoucí litanií k Marii.
3. Prezidium má autoritu u svých členů a zmocnění kontrolovat
všechny jejich aktivity. Členové mají loajálně poslouchat všechny
oprávněné příkazy prezidia.
4. Každé prezidium musí být buď přímo nebo prostřednictvím schválené rady přičleněno ke konciliu Legie (Concilium Legionis). Jinak
členství v Legii nevzniká. Z toho plyne, že žádné nové prezidium
nemůže být zřízeno bez povolení příslušné kurie nebo (když ta chybí)
bez povolení nejbližší nejvyšší rady nebo v krajním případě koncilia.
Prezidium musí být přímo závislé na takovém řídícím tělese.
5. Žádné prezidium nesmí být zřízeno ve farnosti bez svolení farního
kněze nebo biskupa. Farní kněz nebo biskup mají být pozváni, aby
provedli zahajovací obřad.
6. Prezidium by se mělo scházet jednou t˝dnÏ způsobem popsaným
v kapitole 18: Řád schůzky prezidia. Toto pravidlo je absolutně
neměnné. Bude se neustále namítat, že z různých oprávněných důvodů je nemožné udržet týdenní schůzky, a že schůzky po měsíci
nebo po 14 dnech by vyhověly všem cílům.
Odpovědí na tuto námitku je, že Legie za žádných okolností nemůže souhlasit s jiným setkáním než každý týden a ani nedá žádné
ze svých rad oprávnění toto pravidlo změnit. Kdyby bylo jejím jediným záměrem regulovat svou aktivní práci, možná by měsíční
schůzka mohla postačovat, i když lze pochybovat, že by práce byla
Kapitola 14
Prezidium
83
vykonávána týdně podle pravidel. Ale skutečným cílem setkání je
týdenní společná modlitba a je zbytečné zdůrazňovat, že tento cíl
nemůže být dosažen jinak než týdenní schůzkou.
Týdenní schůzka může znamenat sebeobětování. Pokud však Legie
nemůže požadovat toto, kde jsou základy, na nichž je systém vystavěn?
7. Každé prezidium by za svého duchovního vůdce mělo mít kněze.
Mělo by také mít prezidenta, viceprezidenta, zapisovatele a pokladníka. Důstojníci prezidia a zástupci kurie by měli být příkladem. Jejich povinnosti jsou popsány v kapitole 34, ale jejich prvotní povinností je plnit řádně závazky práce tak, aby byli vzorem pro ostatní.
8. Důstojníci podávají svému prezidiu zprávu o každé schůzce kurie,
a tak udržují své členy v kontaktu s děním v kurii.
9. Duchovní vůdce je do svého úřadu jmenován farním knězem nebo
biskupem a tento úřad vykonává k jejich radosti. Duchovní vůdce se
může ujmout řízení více prezidií.
Pokud se nemůže účastnit schůzky prezidia, může ustanovit jiného
kněze nebo řeholníka nebo za zvláštních okolností kvalifikovaného
legionáře (nazývaného tribun), aby ho zastoupil.
Ačkoli by duchovní vůdce měl být obeznámen se schůzkami, není
pro platnost schůzky jeho přítomnost nezbytná. Duchovní vůdce by
měl mít hodnost důstojníka prezidia a má u legionářů požívat veškeré povinné autority.
10. Duchovní vůdce má být rozhodující autoritou ve všech náboženských nebo morálních otázkách vznesených na schůzkách prezidia
a má mít právo veta, jímž pozastaví veškerá jednání prezidia, která
by neobsahovala rozhodnutí farního kněze nebo biskupa.
„Toto právo je nezbytnou zbraní a jako každá taková zbraň musí být
použito s veškerou citlivostí a obezřetně, nemá-li se stát spíše nástrojem ničení než ochrany. V dobře vybudovaném a dobře vedeném sdružení je nebude nutné nikdy použít.“
Civardi, A Manual of Catholic Action
11. Důstojníky prezidia, kteří nejsou duchovními vůdci, by měla ustanovit kurie. Neexistuje-li kurie, jsou důstojníci ustanoveni nejbližším
nadřízeným tělesem.
84
Prezidium
Kapitola 14
Je žádoucí vyhýbat se otevřeným diskusím ohledně nástupu nových
důstojníků, neboť někteří z nich mohou být právě přítomni. Proto
je obvyklé, když se uvolní místo důstojníka, že prezident kurie, po
bedlivém zkoumání (především s duchovním vůdcem prezidia,
o něž se jedná) se snahou zjistit nejvhodnější osobu, oznámí jméno
osoby kurii, která – pokud ji považuje za vhodnou – ji ustanoví.
12. Každé ustanovení důstojníka, který není duchovním vůdcem, by
mělo být na dobu tří let a může být prodlouženo na další období
stejné délky, tedy celkem na 6 let. Po uplynutí doby funkce nesmí
důstojník pokračovat v plnění svých povinností.
Převedení důstojníka do jiné funkce nebo stejné někde jinde, by se
mělo považovat za nové ustanovení. Důstojník po uplynutí tříletého
období smí znovu zastávat stejné funkce ve stejném prezidiu.
Pokud důstojník z nějakého důvodu nedokončí celé období tří let,
má se za to, že sloužil tříleté období k datu, ke kterému uvolnil svou
funkci. Pak je obvyklým pravidlem, že při návratu do funkce:
(a) pokud šlo o první období, může být v neukončeném období
ustanoven do druhého období téže funkce; (b) pokud šlo o druhé
období, musí uplynout doba tří let od uvolnění funkce před ustanovením do stejné funkce.
„Otázka setrvání v úřadu musí být rozhodnuta na základě obecného pravidla. Nebezpečí, které je nutno vzít v úvahu od počátku do
konce v jakémkoli sdružení – a zvláště v dobrovolných náboženských společnostech – je, aby žádná jejich jednotlivá část neochrnula. Toto nebezpečí je skutečně veliké. Je lidské, že nadšení
slábne, poněvadž se do něj vloudí duch rutiny, metody se stanou
stereotypní, zatímco zlo, které má zdolávat, se neustále mění.
Tento zhoršující se proces končí ve zbytečné činnosti a vlažnosti,
takže společnost ztrácí schopnost přitahovat nebo udržet nejžádoucnější typy členů. Převládá stav poloviční smrti. Tomu se však
Legie musí za každou cenu vyhnout. Musí dosáhnout toho, aby
v každé z rad a prezidií planulo trvalé nadšení. V první řadě je tedy
nutné věnovat se důstojníkům, prvotním zdrojům nadšení. Musí být
vedeni k horlivosti a té je možné dosáhnout pohybem, změnou. Pokud zklamou důstojníci, veškeré dílo upadá. Pokud ztratí zápal
a nadšení, těleso, které mají na starosti, začne postupovat stejným
směrem. A nejhorší ze všeho je, když členové jsou spokojeni s tím
stavem věci, protože si na něj zvykli, takže není naděje na obnovu,
Kapitola 14
Prezidium
85
leda zvenčí. Teoreticky by taková naděje měla spočívat v pravidle
o obnově funkčního období. Ve skutečnosti ani to nemusí být
účinné, protože i řídící těleso si nemusí uvědomovat, že došlo
k úpadku díla, a automaticky připouští jeho další rozšiřování.
Z uvedeného by mohlo vyplývat, že jediný spolehlivý směr spočívá
v obměně důstojníků bez ohledu na jejich zásluhy či jiné okolnosti.
Praxe řeholních řádů nabízí vzor, který by Legie mohla převzít, tj. omezení úřadu na 6 let s požadavkem, že po prvních třech letech by
bylo nezbytné obnovení.“ (Rozhodnutí Legie, které omezuje funkční
období důstojníků).
13. „Nejsou špatní vojáci,“ říká Napoleon, „pouze špatní důstojníci.“
Tento pichlavý výrok nám říká, že vojáci budou tím, co z nich udělají
důstojníci. Také legionáři se nepovznesou nad duchovní a pracovní
průměr svých důstojníků. Proto důstojníci musí být ti nejlepší, jaké
lze mít. Je-li dělník hoden své mzdy, jistě i legionář bude uznán
hodna vedení!
Ustanovení nástupnictví dobrých důstojníků by mělo kvalitu prezidia
neustále zlepšovat. Každý nový důstojník se bude bedlivě snažit,
aby se dosavadní úroveň nesnížila, a proto přispěje vlastními kritérii,
která se stanou součástí díla prezidia.
14. Zvláště ustanovení prezidenta by mělo být předmětem zodpovědného uvažování. Omyl by mohl zcela ochromit předsednictvo. Volba
by měla být provedena po zvážení každé osoby, která připadá
v úvahu, ve světle požadavků uvedených v kapitole 34, odstavec
2 – Prezident. Lidé, u nichž je pravděpodobné, že v tomto směru
selžou, by rozhodně neměli být vybráni, jakkoli jejich zásluhy mohou být v jiných ohledech značné.
15. Kurie musí v návaznosti na reorganizaci nefunkčního prezidia provést změnu prezidenta; nečiní tak pouze tehdy, existují-li zvláštní
důvody k opačnému postupu. Téměř ve všech případech spočívá
příčina úpadku v nedbalosti nebo neschopnosti prezidenta v řízení.
16. Během zkušební doby může legionář zastávat pouze zastupující či
dočasnou funkci v prezidiu dospělých. Pokud v průběhu zkušební
doby nebyl z funkce odvolán, započítává se již odsloužené období
do tříletého období, o němž se hovoří výše.
86
Prezidium
Kapitola 14
17. Žádný člen nesmí z prezidia odejít a připojit se k jinému bez souhlasu původního prezidenta. Přijetí takové osoby do nového prezidia by se mělo dít v souladu s pravidly pro přijetí nových členů, až
na to, že se po nich nepožaduje zkušební doba a složení slibu.
Povolení, o které bylo žádáno, by se nemělo bezdůvodně oddalovat. Odvolání v této věci náleží kurii.
18. Prezident prezidia by po konzultaci s ostatními důstojníky měl mít
pravomoc odvolat kohokoli z prezidia z jakéhokoli důvodu, který
pokládá za dostatečný, a neměl by se z tohoto jednání zodpovídat
prezidiu.
19. Kurie má pravomoc vyloučit nebo suspendovat kohokoli z prezidia,
který má právo odvolat se k nejblíže nadřízenému orgánu, jehož
rozhodnutí je konečné.
20. Jakýkoli spor mezi prezidii ohledně přidělení práce bude rozhodovat kurie.
21. Základní povinností prezidia je vychovat a udržet kolem sebe silné
jádro spolupracovníků.
Pohleďme na pluk vojáků, dobře vedených, odvážných, dokonale
disciplinovaných a vyzbrojených, navozujících dojem velké síly!
A přece – sám o sobě je takový pluk účinný pouze krátkodobě. Den
ze dne závisí na velké podpoře těch, kteří ho vybavují municí,
jídlem, oblečením a zdravotnickou pomocí. Kdyby byly tyto služby
pluku odňaty, co by se během několika dnů boje s takovým výtečným celkem mužů stalo!?
Čím je zásobovací jednotka pluku, tím jsou pomocní legionáři prezidiu. Jsou částí systému a prezidium by bez nich bylo neúplné.
Vhodnou metodou udržování kontaktu s pomocnými legionáři je
osobní spojení. Vydávání okružních dopisů samo o sobě nenaplňuje
tuto tak závažnou povinnost.
22. Armáda se vždy stará o svou budoucnost budováním vojenských
cvičných učilišť. Podobně i každé prezidium dospělých by mělo
považovat za nezbytnou část svého systému zřízení prezidia mladých. Jako důstojníci prezidia mladých by měli být ustanoveni dva
ze starších legionářů. Protože výchova mladých vyžaduje určité kvality, není pro tento úřad vhodný každý starší legionář. Měli by být
pečlivě vybíráni. Jejich práce v této hodnosti se má pokládat za
Kapitola 15
Slib legionáře
87
splnění pracovního závazku prezidia dospělých. Reprezentují prezidium mladých v kurii nebo v kurii mladých, pokud existuje.
Další dvě místa pověřených legionářů by měli obsadit mladí členové, kteří takto získají obdivuhodný výcvik v odpovědnosti. Měli
by reprezentovat prezidium v kurii mladých. Mladí legionáři nesmí
zasedat v kurii dospělých.
„Paprsky slunce jsou nesčetné, ale světlo je jediné; větví stromu je mnoho, ale kmen je jediný, pevně zapuštěn do nehybných kořenů.“
Sv. Cyprián, De Unitate Ecclesiae
15. Slib legion·¯e
Duchu svatý,
já (jméno legionáře), který(á) toužím být přijat(a) za člena Mariiny legie,
ač vím, že nejsem schopen(na) vykonávat službu hodnou Tebe,
prosím Tě, abys na mne sestoupil a naplnil mne,
aby mé ubohé jednání bylo neseno Tvou silou
a stalo se nástrojem Tvých mocných záměrů.
Ale vím, že Ty, který jsi přišel obnovit svět v Ježíši Kristu,
jsi tak chtěl učinit jedině skrze Pannu Marii,
bez ní Tě nemůžeme poznávat ani milovat.
Svěřil jsi jí všechny Tvé dary, Tvé milosti, Tvé ctnosti
a ona je rozděluje komu chce, kdy chce a jak chce.
A já poznávám, že tajemství dokonalé legionářské služby
spočívá v naprosté jednotě s tou, která je zcela sjednocena s Tebou.
Beru proto do ruky standartu Legie,
která nám to vše připomíná,
stojím před Tebou jako její voják a její dítě,
a vyznávám svou úplnou závislost na ní.
Ona je matkou mé duše. Její srdce a mé jedno jsou.
A z tohoto jediného srdce Panna Maria jako tenkrát promlouvá:
„Hle, jsem služebnice Páně.“
A Ty znovu přicházíš vykonat skrze ni veliké věci.
88
Slib legionáře
Kapitola 15
Kéž mě Tvá moc zastíní a vstoupí do mé duše s plamennou láskou
a sjednotí ji s vůlí a láskou Panny Marie pro záchranu světa.
Kéž jsem čistý(čistá) v té, kterou jsi učinil Neposkvrněnou,
aby i ve mně rostl Kristus, můj Pán, skrze Tebe,
a abych ho s ní, jeho matkou, mohl(a) přinášet světu a duším, které
ho potřebují.
Kéž společně zvítězíme a s Pannou Marií kralujeme na věky ve slávě
Nejsvětější Trojice.
S důvěrou, že mě přijmeš a použiješ, obrátíš mou slabost v sílu,
zaujímám své místo v Legii a odvažuji se slíbit věrnou službu.
Chci se plně podřídit její disciplíně, která mě spojí s mými druhy,
vytvoří z nás tak vojsko a udrží jednotu v našich řadách.
S Pannou Marií jdeme kupředu, abychom plnili Tvou vůli,
spolupracovali na zázracích Tvé milosti,
která obnoví tvář země a nastolí všude Tvé kralování, ó Duchu svatý.
Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
„Již bylo zdůrazněno, že slib legionáře oslovuje Ducha svatého, kterému se dostává od řadových katolíků příliš málo úcty, a kterého by
katolíci měli obzvlášť milovat. Jejich úsilí posvěcovat sebe a ostatní údy
mystického těla Kristova je závislé na moci a působení Ducha svatého,
a proto je nezbytné být s ním v jednotě. K tomu jsou potřebné dvě věci:
bdělá pozornost k němu a úcta k blahoslavené Panně, s níž působí
v nerozlučném spojení. Byl to asi nedostatek úcty než nedostatek pozornosti, který vedl k všeobecné ztrátě pravé úcty k Duchu svatému,
přestože bylo o něm popsáno mnoho papíru a vysloveno mnoho kázání. Legionáři jsou již plni lásky ke své Královně a Matce. Jestliže lásku
k ní spojí s úctou k Duchu svatému, plně vstoupí do božského plánu,
který vyžadoval spojení Ducha svatého a Panny Marie na díle obnovy
světa. V důsledku toho nemůže úsilí legionářů selhat, neboť je neseno
silou a plody Ducha svatého.
Prvními modlitbami legionářů jsou vždy invokace a modlitba k Duchu
svatému, po nichž následuje růženec. Stejné modlitby od té doby zahajují každé setkání Legie, takže je vhodné postavit pod tutéž ochranu
i obřad, kterým se vstupuje do Legie. Vracíme se k myšlence Letnic, kdy
Duch svatý skrze Pannu Marii uděloval milosti apoštolátu. Legionář,
který se snaží skrze Pannu Marii přijmout Ducha svatého, obdrží hojnost jeho darů, mezi nimiž bude i opravdová a osvícená láska k Panně
Marii.
Kapitola 16
Další stupně členství
89
Navržená forma slibu je v souladu se zbožností legionářů, kterou vyjadřuje standarta. Zobrazuje holubici, která vládne Legii a všemu, co Legie
vykoná skrze Pannu Marii pro spásu duší.“ (Výňatek z 88. schůzky
koncilia Legie)
/Tento text není součásti slibu legionáře./
16. DalöÌ stupnÏ ËlenstvÌ
Kromě řádného aktivního členství rozeznává Legie ještě další dva stupně.
1. Pretori·ni
Hodnost pretoriána (pretoriánská garda byla elitním plukem římské
armády) je vyšší stupeň aktivního členství těch, kteří k obvyklým závazkům členství přidávají: (1) každodenní recitaci všech modliteb obsažených v tesseře Legie; (2) každodenní účast na mši svaté se svatým přijímáním. Nikoho by neměla od pretoriánského členství odradit obava, že
nemůže zaručit, že se každý den zúčastní mše a přijme svaté přijímání.
Takovou záruku nemůže dát nikdo. I když se člen neúčastní jednou až
dvakrát týdně, může se dát s čistým svědomím zapsat jako pretorián;
(3) recitace denní modlitby církve nebo alespoň její podstatné části,
tj. ranních chval a nešpor. Breviář pro laiky, který obsahuje i modlitbu
před spaním, byl již schválen k vydání.
Občas se vyskytnou návrhy, že by meditace mohla nahradit breviář
nebo být jeho alternativou. To však neodpovídá základní myšlence pretoriánského členství, které legionáře sjednocuje s činností mystického
těla. Legionář se aktivní prací podílí na oficiálním apoštolátu církve. Pretoriánské členství směřuje ke stále hlubšímu ponoření do života církve
zde na zemi. Musí tedy samozřejmě vyžadovat účast na mši a svatém
přijímání, protože to jsou ústřední obřady církve a denně zpřítomňují
nejvyšší oběť Krista.
Po liturgii následuje denní modlitba církve, společný projev církve, ve
kterém se modlí sám Kristus. V každém breviáři, vycházejícím ze žalmů,
recitujeme modlitby inspirované Duchem svatým, a tak pronikáme
hlouběji do volání, které Otec nemůže přeslechnout. To je důvod, proč
podmínkou pretoriánského členství je modlitba breviáře, a ne meditace.
90
Kapitola 16
Arcibiskup Leen řekl svým legionářům: „Protože se v nás rozvíjí milost,
i naše láska musí dostat nový háv.“ Modlitba celého breviáře – nakolik
to legionáři dokážou – může takový vzmach lásky představovat.
Je nutné pochopit následující:
(a) Jedná se pouze o stupeň členství, ne o oddělenou jednotku Legie.
Nesmí se ustanovit samostatné prezidium pretoriánů.
(b) Pretoriánské členství se považuje pouze za soukromý závazek legionáře.
(c) Nikdo nesmí být sebeméně morálně nucen k pretoriánskému
členství. Legionářům lze doporučovat přijmout tento závazek, ale
jména se nesmí zveřejňovat.
(d) Členství vzniká zápisem jména do zvláštního seznamu.
(e) Duchovní vůdci a prezidenti podporují vzrůst pretoriánského členství, ale zároveň zůstávají ve styku s ostatními členy, aby ve svém
rytířském úsilí neochabovali.
Pokud by si duchovní vůdce přál, aby jeho jméno bylo zaneseno do
seznamu pretoriánů, zintenzívnilo by to jeho členství v Legii a úžeji spojilo s prezidiem. Mělo by to i příznivý vliv na růst pretoriánského členství v prezidiu.
Legie od pretoriánského stupně mnoho očekává, protože vede mnohé
členy k životu většího sjednocení s Bohem skrze modlitbu. Představuje
spojení podstaty modlitby se systémem Legie, do něhož se bude chtít
ponořit stále více legionářů. To nevyhnutelně ovlivní celý duchovní život
Legie a způsobí, že Legie poroste v duchu důvěry v modlitbu v celém
svém díle. Tento stupeň způsobí, že si Legie hlouběji uvědomí, že hlavním a skutečným cílem je vést své členy k opravdovému duchovnímu
životu.
„Musíte růst, to je váš cíl, je to nezbytnost katolické víry, je to výsada
dědictví apoštolů. Ale předpokládat materiální rozvoj, kterému neodpovídá rozvoj morální, by bylo strašné.“
Kardinál Newman, Present Position of Catholics
Kapitola 16
91
2. PomocnÈ ËlenstvÌ
Toto členství je otevřeno pro kněze, řeholníky a laiky. Přijímají ho ti, kteří
nejsou schopni nebo nechtějí nést povinnosti aktivního členství, ale
kteří se spojují s Legií tím, že se modlí v jejím jménu.
Pomocné členství se dělí na dva stupně: (a) základní, jehož členové se
jednoduše nazývají pomocní legionáři, a (b) vyšší, jehož členové jsou
speciálně označeni jako adjutanti (pobočníci) Legie.
Pomocné členství není věkově omezeno.
Tato služba nemusí být nabízena přímo pro Legii. Postačuje ji nabídnout
k poctě naší blahoslavené Paní. Je proto pochopitelné, že sama Legie
nemusí z této služby nic mít, ale ani netouží přijmout něco, co by mohlo
způsobit větší dobro někde jinde. Jelikož je však tato služba legionářům
vlastní, je možné, že právě ona nakloní Královnu Legie, aby shlédla na
její potřeby.
Důrazně se však doporučuje, aby tato legionářská služba i všechny
ostatní byly nabízeny naší Paní jako nezištný dar, se kterým by naložila
podle svých záměrů. To povznese legionáře k vyššímu stupni velkorysosti a nepoměrně zvýší hodnotu těchto služeb. Tento úmysl by měl mít
legionář na mysli, když denně pronáší modlitbu, jíž se obětuje, například slovy: „Neposkvrněná Maria, Prostřednice všech milostí, dávám ti
k dispozici takový podíl mých modliteb, práce a utrpení, jaké jsou mi
dány.“
Toto dvojí pomocné členství je pro Legii tím, čím jsou ptáku křídla. S těmito křídly, široce rozepjatými velkým množstvím pomocných legionářů
a mohutně se rozmachujícími v proudu jejich důvěrných modliteb, se
Legie může vznést do výšin nadpřirozených ideálů a úsilí. Letí rychle,
kamkoli chce, a ani hory jí nejsou překážkou. Jsou-li však křídla složena, je Legie ochromená a pomalu padá k zemi, zastavena sebemenší
překážkou.
Z·kladnÌ stupeÚ: PomocnÌ legion·¯i
Tento stupeň, tj. pomocní legionáři, je levým křídlem modlící se armády
Legie. Jejich služba spočívá v každodenní recitaci modliteb obsažených
v tesseře, a to: invokace a modlitba k Duchu svatému, pět desátků růžence a invokace, které následují, katena a závěrečné modlitby. Mohou
se podle potřeby rozložit do průběhu dne.
92
Kapitola 16
Lidé, kteří se již růženec modlí na nějaký jiný úmysl, se mohou stát pomocnými legionáři, aniž by jim byla přidána povinnost dalšího růžence.
„Kdo se modlí, pomáhá každé lidské duši. Pomáhá svým bližním mocnou
a zachraňující přitažlivostí duše, která věří, zná a chce. Dává to, co od
nás především požaduje sv. Pavel: modlitby, prosby a díky v zájmu
všech lidí. „Při každé příležitosti proste a modlete se, jak to vnuká
Duch“ (Ef 6,18). Nezdá se vám, že když přestanete bdít, naléhat, usilovat a postit se, tak se všechno uvolní, svět znovu padne a tví bližní
pocítí, že jsou slabí a bez opory. Ano, zajisté je tomu tak. Každý z nás
do jisté míry podpírá svět a ti, kteří přestanou pracovat a bdít, neúměrně zatíží ostatní.“
Gratry, Les Sources
VyööÌ stupeÚ: Adjutanti
To je pravé křídlo modlící se Legie. Zahrnuje ty, kteří se chtějí (a) denně
modlit tesseru a kromě toho (b) souhlasí, že se denně zúčastní mše
svaté se svatým přijímáním a denně se budou modlit breviář.
K tomu viz odkaz v kapitole Pretoriáni o zvláštní hodnotě denní modlitby církve.
Adjutantské členství je tudíž řádné pomocné členství, zatímco pretoriánské členství je řádné aktivní členství. Povinnosti „navíc“ jsou však
stejné.
Vynechání předepsaných podmínek jednou až dvakrát týdně se nepovažuje za výrazné selhání v členských závazcích.
Modlitba breviáře se nevyžaduje od řeholníků, kteří nejsou svými pravidly zavázáni se jej modlit.
Řádní pomocní legionáři by měli být vedeni k adjutantskému členství,
protože jim nabízí pravdivější způsob života. To, co již bylo řečeno
v kapitole o pretoriánech v souvislosti se sjednocením se legionářů
s modlitbou církve a o zvláštní hodnotě breviáře, přísluší obdobně
i adjutantům.
Zvláštní výzva se obrací na kněze a řeholníky, aby se stali adjutanty.
Legie si toužebně přeje jednotu s touto zasvěcenou skupinou, která je
zvláště pověřena vést život modlitby a velké důvěrnosti s Bohem,
a která v církvi tvoří slavnou zásobárnu duchovní energie. Napojí-li se
legionáři na tuto zásobárnu, budou naplněni neodolatelnou silou.
Kapitola 16
93
Následující úvaha ukáže, jak málo je toto členství zatíží v jejich dosavadních povinnostech – vskutku pouze katena, modlitba Legie a některé
invokace, to je záležitost několika minut. Tímto spojením s Legií je však
v jejich moci stát se hybnou silou Legie.
„Dej mi páku a její podporu,“ řekl kdysi Archimedes „a pohnu celou
zemí.“ Ve spojení s Legií naleznou adjutanti nezbytnou podporu, na
které spočívá dlouhá páka jejich posvátných modliteb, které mohou
mocně pozvednout obtížené duše celého světa a odstranit strmé hory
jeho problémů.
„Ve večeřadle, kde byla definitivně založena církev vylitím Ducha svatého, začíná Maria viditelně ve středu shromážděných apoštolů a učedníků plnit úlohu, v níž skrytěji a důvěrněji pokračuje dodnes: totiž ve
sjednocování srdcí v modlitbě a předávání života duším zásluhami svých
všemocných přímluv. ‚Ti všichni jednomyslně setrvávali v modlitbách
spolu se ženami, s Ježíšovou matkou Marií a s jeho příbuznými` (Sk
1,14).“
Mura, Mystické tělo Kristovo
ObecnÈ ˙vahy, kterÈ se t˝kajÌ obou stupÚ˘ pomocnÈho ËlenstvÌ
(a) Doplňující služba. Legie vybízí pomocníky obou stupňů, aby dodržovali základní podmínky členství, ne jako omezení, ale jako minimum,
které rytířsky doplňují mnoha dalšími modlitbami vykonanými zvláště
na tento úmysl služby.
Kněžím adjutantům se doporučuje, aby ve všech svých mších zařadili
speciální připomínku a příležitostně aby mši obětovali na úmysly Marie
a Legie. Ostatní pomocníci mohou, možná i s obětí, také příležitostně
obětovat mši na stejné úmysly.
I když pomocník dává Legii velkodušně, dostává přesto stokrát, tisíckrát, milionkrát více. Jak to? Protože Legie učí pomocníky – ne méně
než aktivní členy - jak mocná je Panna Maria, získává je pro vojenskou
službu pro ni a vede je ke správné lásce k Panně Marii. To vše je tak veliké, že slovo jako „milionkrát“ vůbec nevystihuje zisk. Pozvedá tak život
na vyšší úroveň, a tím zajišťuje slavnější věčnost.
(b) Kdo může Panně Marii odmítnout takový dar? Ona je totiž královnou Legie a stejně tak královnou vesmíru, všeho, co v něm je a co se ho
týká, takže darovat jí znamená darovat tam, kde je potřeba nejnaléhavější, kde modlitby jsou nejúčinnější.
94
Kapitola 16
(c) Panna Maria Neposkvrněná, která spravuje záležitosti takto do jejích
rukou vložené, dbá na požadavky obyčejného lidského života, na jeho
povinnosti a na všechny existující závazky. Může vyvstat otázka: „Rád
bych se připojil, ale již jsem všechno zcela odevzdal Panně Marii nebo
svatým duším nebo pro misie. Už nic nemám. Pro Legii mi nic nezbývá,
jaký by mělo smysl vstupovat do řad pomocníků?“ Legie odpovídá: pro
Legii je velkým dobrodiním, když získá nesobeckého člověka. Tvoje
snaha pomoci Legii je sama o sobě další modlitbou, důkazem zvláštní
čistoty úmyslu, neodolatelným voláním po velkomyslnosti ochránkyně
božského pokladu. Je jisté, že pokud se připojíš k Legii, Panna Maria
odpoví a tento nový úmysl bude jen ziskem, zatímco původní úmysly
neutrpí. To je totiž umění nejpodivuhodnější Královny a Matky: ačkoli
použije naši oběť a velkoryse pomůže ostatním z našich duchovních
pokladů, jsme to my, kdo se obdivuhodně obohatí. Její zásah znamená
vykonání výjimečného díla. Uskuteční se neuvěřitelné zmnožení, které
sv. Ludvík Maria z Montfortu nazývá tajemstvím milosti a popisuje takto:
„Jakmile naše dobré skutky projdou rukama Panny Marie, získají na čistotě a následně i na zásluhách a dostatečné hodnotě. Tak se stávají
schopnější, aby vysvobozovaly duše z očistce, obracely hříšníky, než
kdyby panenskýma a štědrýma rukama Panny Marie neprocházely.“
Každý život potřebuje moc této podivuhodné výměny, kde to, co máme, je přijato, zúročeno a dovršeno a pak vráceno i s přírůstkem. Tuto
sílu nalézají členové pomocníci ve svém daru Panně Marii.
(d) Zdá se, že Panna Maria dává své Legii, která je ve spojení s tolika
ztrápenými dušemi, něco ze své neodolatelné přitažlivosti, kterou k ní
srdce pociťují. Pro legionáře není obtížné zapsat své přátele do této
pomocné služby, tak důležité pro Legii, a tak cenné pro pomocníky samotné. Tak jsou totiž spojeni se členy Legie a sdílejí s nimi modlitby
a celé dílo Legie.
(e) Ukázalo se, že pomocné členství Legie nebo lidé, kteří se za ni modlí, mají stejnou moc podnítit představivost, jakou má aktivní členství.
Lidé, kteří by jinak ani nepomysleli na každodenní modlitbu růžence,
věrně plní závazek pomocného členství, které požaduje každodenní
recitaci všech modliteb obsažených v tesseře Legie, o které jsme již
hovořili. Množství lidí v nemocnicích nebo v jiných institucích, kteří
ztratili chuť žít, znovu získali zájem o život tím, že se připojili k pomocníkům Legie; rovněž mnozí žijící na vesnicích nebo v podmínkách,
v nichž je náboženství už považováno za mrtvé, za záležitost rutiny,
svým členstvím pochopili, jak jsou pro církev důležití. Zájmy Legie přijali
Kapitola 16
95
za své a s napjatým zájmem čtou každou zmínku o Legii, naskytne-li se
k tomu příležitost. Vědí, že jsou součástí i velmi vzdálených bojů Legie
o duše. Uvědomují si, že tento boj závisí na jejich modlitbách. Zprávy
z různých míst o ušlechtilých a vzrušujících skutcích vykonaných pro
duše naplňují jejich jednotvárný život napětím těchto vzdálených činů.
Tato inspirující myšlenka, totiž smysl účasti na boji, zcela proměnila jejich bytí. A přece i ty nejsvětější životy potřebují, aby je takový ideál
podporoval.
(f) Každé prezidium by mělo usilovat o to, aby se každý katolík stal ve
své oblasti členem pomocníkem. Tím je připravena příznivá půda uskutečnění dalších částí apoštolátu Legie. Návštěvy, které se konají s tím
úmyslem, představují poctu (pro navštíveného) a budou obecně dobře
přijímány a lze předpokládat dobrou odezvu.
(g) V té míře, v níž jsou členové jiných katolických společenství a aktivit
přiváděni k pomocnému členství, se uskuteční i žádoucí propojení
těchto aktivit. Jsou tím pod ochranou Panny Marie vzájemně spojeni
v modlitbě, souznění a ideály, ale do své autonomie a specifických aktivit si nezasahují a nepřipravují svá hnutí ani o modlitby. Tyto modlitby
pomocníků jsou totiž obětovány k poctě naší blahoslavené Paní, a nikoli
ve prospěch Legie.
(h) Nekatolíci se pomocnými členy stát nemohou. Pokud se naskytne
taková situace, že by si nekatolík přál modlit se každodenně všechny
modlitby Legie, měl by dostat tesseru a měl by být ve svém velkodušném záměru povzbuzován. Jeho jméno by mělo být zvláště zaznamenáno a měl by se s ním udržovat kontakt. Je nepochybné, že naše
blahoslavená Paní bude k potřebám takové duše pozorná.
(i) Pomocní členové by se měli spíše modlit za světové události a boje
Legie než za lokální potřeby. Měli by si uvědomit, že sice nejsou v řadách těch, kteří bojují, nicméně že hrají podstatnou roli, srovnatelnou
s úlohou zásobovací čety a dělníků dodávajících munici, bez nichž by
bojové jednotky byly bezmocné.
(j) Stát se členem pomocníkem by nemělo být zcela snadné. Takové
osoby by se předem měly důkladně obeznámit se svými závazky a mělo
by být vhodným způsobem zabezpečeno, aby je skutečně věrně plnily.
(k) Pomocní členové by měli mít vhled do práce Legie, protože to prohloubí jejich zájem o službu, na níž se podílí, a to (1) v současnosti
povede ke zlepšení kvality služby a k zajištění vytrvalosti závazkům
96
Kapitola 16
a (2) v budoucnosti by mohli být nabádáni k adjutantskému a aktivnímu členství.
(l) Je zapotřebí s pomocníky udržovat kontakt, aby se jejich členství
a zájmy udržely. Někteří legionáři tak získají skvělou práci, jejímž cílem
bude prohloubené chápání jejich služby.
(m) Každý pomocník by si měl uvědomovat veliké dobrodiní, které plyne
z členství v Růžencovém bratrstvu. Jelikož se už pomocník modlí více,
než požaduje Bratrstvo, je jeho jedinou dodatečnou povinností, kterou
musí absolvovat, registrace jména.
(n) Aby se Mariini pomocní vojíni mohli co nejplněji rozvíjet, měla by jim
být přinejmenším vysvětlena „Pravá mariánská úcta“ neboli zasvěcení
do života Panny Marie. Mnozí z nich by byli rádi, kdyby mohli přijmout
tuto plnější službu pro Pannu Marii, tj. darovat všechny své duchovní
poklady té, kterou sám Bůh ustanovil strážkyní svého pokladu. Pro
pochybnosti zde není místo, vždyť Mariiny úmysly jsou zájmy Nejsvětějšího Srdce. Zahrnují všechny potřeby církve. Pokrývají celý apoštolát
a šíří se do celého světa. Sestupují také k duším, které si svůj čas odpykávají v očistci. Horlivě se zastávat úmyslů Panny Marie znamená věnovat zevrubnou péči potřebám mystického těla našeho Pána. Vždyť Panna
Maria je dnes stejně starostlivou matkou, jakou byla kdysi v Nazaretě.
Ztotožní-li se člověk s jejími úmysly, míří přímo k cíli – Boží vůli. Ale
domáhat se vlastní cesty znamená mučivou pouť: dospěje kdy člověk
k jejímu konci?
Aby se snad někdo nedomníval, že takto oddané dokážou být jen osoby
v duchovním životě pokročilé, je důležité si pamatovat, že s dušemi,
které se právě vymanily z pout hříchu a jejichž zatemněnou paměť bylo
nutné poučit o základních pravdách katechismu, mluvil sv. Ludvík Maria
z Montfortu – o růženci, o úctě k Panně Marii a o svatém otroctví lásky.
(o) Je nezbytně žádoucí vytvořit mezi pomocníky nějakou volnou formu
instituce, pod jejíž záštitou by probíhaly jejich schůzky a shromažďování. Díky takové síti prostoupí společenství apoštolské a modlitbou
naplněné ideály Legie, takže brzy bude zjevné, že všichni tyto ideály
uplatňují v praxi.
(p) Bratrstvo založené pro členy pomocníky není ničím menším než jiná
bratrstva. Přísluší k Legii s celou svou horlivostí a barvitostí. Pravidelná
setkání takového bratrstva udrží členy v kontaktu s duchem a potřebami Legie a zapálí je pro jejich službu.
Kapitola 16
97
(q) Cílem je dovést každého pomocníka mezi patricije, protože obojí se
vzájemně doplňuje. Setkání patricijů naplňuje záměr pravidelného setkávání doporučeného pomocníkům. Budou tak v kontaktu s Legií
a v důležitých oblastech pokročí vpřed; ale i patricijové získaní pro pomocné členství vykročí směrem vpřed a vzhůru.
(r) Pomocní členové nesmějí být zapojeni do běžné aktivní práce Legie.
Návrhy na využití jejich činnosti v této oblasti se na první pohled mohou
zdát podnětné: je dobré je dále vést. Ale ukázalo by se, že pomocní
členové by konali práci, aniž by se účastnili schůzky prezidia. Jinými slovy: pominula by se tak nezbytně nutná podmínka aktivního členství.
(s) Kde je to žádoucí, nebo možné, mohou se pomocníci účastnit acies.
Je to pro ně nádherný obřad a rovněž příležitost ke kontaktu s aktivními
členy. Pomocní členové, kteří jsou připraveni vykonat akt zasvěcení, by
ho měli vyslovit před aktivními členy.
(t) Invokace, která má být vložena do tessery pro pomocné členy, zní:
„Maria Neposkvrněná, Prostřednice všech milostí, smiluj se nad námi.“
(u) Výzva Legie aktivním členům, aby byli „stále ve službě duším“, platí
adekvátně i pro členy pomocníky. Stejně tak jako aktivní člen i pomocník musí napnout všechny síly k tomu, aby ostatní přivedl k legionářské
službě. Spojením jednoho článku s druhým se katena (pouto) Legie
stane zlatou sítí modliteb, která bude obestírat celý svět.
(v) Obvykle se navrhuje, aby se v případě nevidomých nebo nevzdělaných lidí nebo dětí modlitby pomocníků zredukovaly nebo změnily.
Jakmile se však závazek stane neurčitým, ztrácí se z něj zavazující síla,
a proto je třeba zdůraznit, že taková úleva není možná. Pochopitelně
by se nemělo - a ani by to nebylo nadlouho možné - odpírat méně gramotným, lidem se zbytky zraku nebo velmi zaměstnaným, aby se tak
mohli přidružit k Legii. Časem by se však tato úleva stala běžnou praxí.
Ne! Legie trvá na vykonávání standardní služby. Je-li taková služba nad
síly některých, nemohou se stát pomocníky. Ale mohou Legii poskytnout neocenitelnou službu tím, že se za ni budou modlit podle svých
možností, a měli by k tomu být i povzbuzováni.
(w) Je povoleno od pomocníka požadovat úhradu nákladů na tesseru
a na osvědčení o členství. Jinak však pomocní členové nemají platit
žádné poplatky.
98
Duše našich zemřelých legionářů
Kapitola 17
(x) Každé prezidium vede seznam členů pomocníků, který obsahuje
jména a adresy a rozdělení na adjutanty a běžné členy, a pravidelně jej
předkládá kurii nebo jiným pověřeným vizitátorům. Tento seznam má
být starostlivě přezkoumán a ověřen, zda je správně veden, zda jsou
horlivě vyhledáváni noví členové, zda dosavadní členové jsou příležitostně navštěvováni, zda je zabezpečeno, aby i oni přikládali svou ruku
k pluhu a neohlíželi se zpět (srov. Lk 9,62).
(y) Členství na stupni pomocníků vzniká zápisem jména do seznamu
pomocníků v jakémkoli prezidiu. Tento seznam má na starosti viceprezident.
(z) Jména kandidátů na stupni pomocníků jsou v době jejich zkušební
lhůty uvedena v předběžném seznamu. Než předsednictvo zapíše jméno
kandidáta do seznamu pomocníků, musí se ujistit, zda závazky členství
byly věrně plněny.
„Jakou náhradu nám dá dobrý Ježíš rukama své Matky za nesobecké
a hrdinské skutky, kterými se mu podřizujeme, a za veškerou hodnotu
našich dobrých skutků? Pokud již na tomto světě dává stonásobek těm,
kteří se pro jeho lásku vzdávají vnějších, časných a zničitelných dober,
jaký bude stonásobek člověku, který se pro něj obětoval, než jeho
vnitřní a duchovní dobro?“
Sv. Ludvík Maria z Montfortu
17. Duöe naöich zem¯el˝ch legion·¯˘
Boje skončily, legionář zemřel. Teď je skutečně utvrzen v legionářské
službě. Zůstane legionářem po celou věčnost, protože Legie pro něj
tuto věčnost vytvořila. Byla podstatnou vlastností a kostrou jeho duchovního života. Nadto mu síla sjednocené modlitby pomáhá překonat
obtíže a nebezpečí dlouhé cesty. Tuto modlitbu denně s horlivostí pronášejí aktivní členové i pomocníci za to, aby se Legie shromáždila, aniž
by ztratila kohokoli ze svých členů. Jak radostný úmysl pro všechny
legionáře – ve prospěch jeho i všech! I když v tomto okamžiku převládá
smutek nad ztrátou přítele a druha, je zapotřebí se modlit, aby zemřelý
voják byl co nejrychleji osvobozen z očistce.
Kapitola 18
Řád schůzky prezidia
99
Prezidium bez prodlení obětuje mši za duši každého zemřelého aktivního člena a každý člen tohoto prezidia se má zvláště na tento úmysl
pomodlit všechny modlitby Legie, včetně růžence. Tento závazek se nevztahuje na zemřelé příbuzné členů. Co nejvíce legionářů, a to nejen
z toho určitého prezidia, se zúčastní mše a doprovodí tělesné ostatky
druha ke hrobu.
Během pohřbu se doporučuje modlitba růžence a ostatní modlitby
Legie, které mají následovat hned po oficiální liturgii. Tato praxe, nehledě na velký prospěch pro zemřelého, bude rovněž zdrojem hluboké
útěchy truchlícím příbuzným, legionářům samým a všem přítomným
přátelům.
Věříme, že tyto modlitby nebudou pronášeny pouze jednou, tedy
v době ukládání mrtvého těla do hrobu. Povinnost vzpomínky ani poté
nesmí upadnout v zapomnění.
Každoročně v listopadu má každé prezidium slavit eucharistii za duše
zemřelých legionářů, a to nejen ze svého prezidia, ale z celého světa.
Při této mši i při všech dalších příležitostech, kdy se přednáší modlitba
za zemřelé, modlí se na tento úmysl členové všech stupňů.
„Očistec tvoří součást Mariina království. I tam jsou její děti, které v přechodných bolestech očekávají zrození do slávy, která nikdy nepomine.“
Svatý Vincent Ferrarský, Bernardin Sienský a Ludvík z Blois, ale nejen
oni, výslovně nazývají Marii Královnou očistce. Svatý Ludvík Maria z Montfortu na nás naléhá, abychom myslili a jednali v závislosti na této víře.
Přál si, abychom do Mariiných rukou vložili své modlitby a zadostiučinění. Slíbil nám, že za tyto oběti bude nám tak drahým duším odpuštěno více, než kdybychom se za ně modlili přímo.“
Lhoumeau, Duchovní cesta školy sv. Ludvíka Maria z Montfortu
18. ÿ·d sch˘zky prezidia
1. Uspo¯·d·nÌ kaûdÈ sch˘zky musÌ b˝t jednotnÈ. Členové sedí
kolem stolu, na jehož konci je u příležitosti schůzky zřízen malý oltář.
Na bílém ubruse vhodné velikosti je postavena soška Neposkvrněného
početí (v poloze udělující milost) o výšce asi 60 centimetrů, po jejích
100
Kapitola 18
stranách jsou umístěny dvě vázy s květinami a dva svícny s rozžatými svícemi. Vpravo před soškou stojí vexillum, popsané v kapitole 27.
Uspořádání oltáře a vexilla jsou znázorněny na barevné fotografii.
Soška znázorňuje Královnu přítomnou mezi svými vojáky. To je vůdčí
myšlenka celého uspořádání, a proto oltář není oddělen od stolu, u kterého probíhá schůzka, a ani soška nesmí být umístěna mimo okruh
shromážděných členů. Láska dětí k nebeské matce žádá, aby vybavení
a květiny byly pokud možno co nejlepší. Vybavení se nehradí z výdajů
Legie. Snad dobrodinec nebo některý zámožnější člověk by mohli prezidiu věnovat stříbrné vázy a svícny. K čestné povinnosti některého
z legionářů náleží, aby udržoval vexillum, vázy a svícny čisté a vyleštěné
a vždy opatřené květinami a svíčkami na účet prezidia.
Pokud nejsou dostupné řezané květiny, je povoleno užívat umělé,
ovšem s přidanou zelení, jež by alespoň naznačovala živou přírodu.
V prostředí, ve kterém je zapotřebí ochránit plamen svíce, lze k vrcholu
svíce umístit skleněné jednoduché baňky nebo koule, které však nebudou zakrývat celou svíci.
Na ubrusu mohou být vyšita slova „Legio Mariae“, ne však název vlastního prezidia. Je nutné zdůraznit body, které sjednocují, a ne ty, které
rozdělují.
„Mariino prostřednictví je úzce spojeno s jejím mateřstvím a má specifický mateřský ráz. Ten ji odlišuje od prostřednictví jiných tvorů, kteří
mají různým, ale vždy podřazeným způsobem účast na jediném prostřednictví Kristově. Také Mariino prostřednictví má formu účasti. I když
‘žádný tvor totiž nemůže být nikdy přirovnán k vtělenému Slovu
a Vykupiteli’, tak ani ‘jediné prostřednictví Vykupitele nevylučuje, nýbrž
vyvolává rozličnou spolupráci tvorů, vyplývající z účasti na jediném
zdroji’. Tak se ‘Boží dobrota vylévá na tvorstvo různým způsobem.’“
(RMat 38)
2. P¯esnÏ ve stanoven˝ Ëas usednou členové na svá místa a schůzka
začíná. Přesný začátek – tak potřebný pro výkonnost prezidia – je však
podmíněn tím, že pracovníci budou na místě s časovým předstihem,
aby mohli vše připravit.
Žádná schůzka prezidia nesmí začít bez předem daného psaného programu, který je označován jako ÑPracovnÌ listì. Sestavuje se pro
každou schůzku a prezident podle něj řídí její průběh. V pracovním listu
Kapitola 18
101
má být do detailu popsána práce, kterou prezidium podniká, a ke každému úkolu přiřazeno jméno člena, jemuž je přidělen. Body programu
nemusí mít každou schůzku stejný sled, ale každý člen má dostat slovo,
aby mohl podat zprávu, i když legionáři pracují ve skupinkách po dvou
nebo více lidech.
Před koncem schůzky je nutné se ujistit, zda každý člen dostal úkoly na
následující týden.
Prezident má mít složky, do kterých shromažďuje pracovní listy.
„Ideály, jakkoli jsou horlivé a strhující, se nesmí nikdy stát výmluvou pro
neurčité a nepraktické emoce. Již bylo řečeno, že génius sv. Ignáce spočíval v rozvážném a metodickém využití náboženské energie. Chybí-li
válec a píst, je pára k ničemu. Tolik duchovní horlivosti je zmarněno bez
využití. Galon benzínu je možno zneužít k tomu, aby vyhodil auto do
vzduchu, ale péčí a vynalézavostí může vyvézt auto až na vrchol kopce.“
Mons. Alfréd O´Rahilly, Život P. Williama Dotleno
3. Sch˘zka zaËÌn· invokací a modlitbou k Duchu svatému. On je zdrojem milosti, života a lásky, z nichž se spolu s Marií jako jejich zprostředkovatelkou radujeme.
„Od okamžiku, kdy ve svém lůně počala Syna Božího, dá se říci, že
Maria má určitou autoritu a pravomoc nad každým časným projevem
Ducha svatého v takové míře, že žádné stvoření neobdrží od Boha
milost než jejím prostřednictvím... Všechny ctnosti, dary a milosti od
Ducha svatého samého jsou rozdělovány Marií, komu chce, kdy chce
a v takové formě a množství, v jakém chce ona.“
Sv. Bernardin, Kázání o Narození Páně
/Pozn.: Výše řečené je téměř totožné se slovy sv. Alberta Velikého,
(Biblia Mariana, kniha Ester I), který žil 200 let před sv. Bernardinem./
4. Pak n·sleduje pÏt des·tk˘ r˘ûence. Duchovní vůdce začíná prvním desátkem, pak pokračuje třetím a pátým, členové druhým
a čtvrtým. Růženec není tichá modlitba. Má se recitovat s takovou
mírou důstojnosti a úcty, jako by milostivá osoba, jíž je určen, byla viditelně přítomna v sošce, která ji představuje.
Správná recitace zdrávasů vyžaduje, aby jejich druhá část nezačínala,
není-li skončena první a posvátné jméno Ježíš důstojně vysloveno. Rů-
102
Kapitola 18
ženec zaujímá – podle pravidel i podle doporučení – tak důležitou roli
v životě legionáře, že každý má být nabádán k tomu, aby se zapsal do
Bratrstva růžence (viz příloha 7).
Papež Pavel VI. naléhá na zachování růžence. Je to ryzí modlitba. Její
obsah je jednoznačně biblický. Skutečně shrnuje celé dějiny spásy
a splňuje základní účel: představit v nich Marii v jejích rozmanitých úlohách.
„Mezi nejrůznějšími způsoby modlitby je nejlepší růženec. Je v něm obsažena veškerá úcta, jíž jsme Marii povinni. Je lékem na všechny naše
hříchy a je u pramene našeho požehnání.“
Papež Lev XIII.
„Ze všech modliteb je právě růženec nejkrásnější a bohatý na milost.
Tato modlitba je nejblahoslavenější Panně Marii ze všech nejmilejší. Proto růženec milujte a modlete se jej každý den: to je moje závěť, kterou
vám zanechávám, abyste si jím na mne vzpomněli.“
Papež sv. Pius X.
„První knihou křesťanů je evangelium a růženec je jeho shrnutím.“
Lacordaire
„Je nemožné, aby modlitby mnohých nebyly vyslyšeny, zvlášť pokud tyto četné modlitby tvoří modlitbu jedinou.“
Sv. Tomáš Akvinský
5. Po r˘ûenci n·sleduje duchovnÌ Ëetba, kterou uvádí duchovní
vůdce (v jeho nepřítomnosti prezident). Měla by trvat asi 5 minut. Je
libovolné, jaká četba se zvolí, ale naléhavě doporučujeme, aby se minimálně v počátečním údobí prezidia četlo z této příručky, aby se členové blíže seznámili s jejím obsahem, a tak byli podníceni k vážnému
studiu.
Na závěr četby je zvykem udělat znamení kříže.
„Beze vší pochyby je Maria hodna tohoto blahořečení již proto, že se
stala pro svého syna matkou podle těla (‘Blahoslavený život, který tě
nosil, a prsy, které tě kojily’), ale také a především proto, že již při zvěs-
Kapitola 18
103
tování přijala Boží slovo, že tomu slovu uvěřila, že uposlechla Boha, poněvadž to slovo ‘uchovávala v srdci a rozvažovala o tom’ (srov. Lk
1,38.45; 2,19.51) a celým svým životem je plnila. Můžeme proto tvrdit,
že Ježíšem vyslovené blahořečení přes všecko zdání neodporuje blahořečení, které vyslovila neznámá žena, nýbrž že obojí se setkává v osobě
Matky a Panny, která se sama označila za ‘služebnici Pána’
(Lk 1,38)“. (RMat 20)
6. Pak se p¯eËte z·pis z p¯edeölÈ sch˘zky a po jeho odsouhlasení
přítomnými členy ho prezident podepíše. Zápis nemá být ani příliš
dlouhý ani příliš krátký a je označen pořadovým číslem každé schůzky.
Význam zápisu bude ještě zdůrazněn v oddíle Povinnosti důstojníků
prezidia (kapitola 34). Zápis je prvním bodem obvyklého průběhu
schůzky, proto má přímo klíčový význam. Jeho kvalita a způsob jeho
prezentace ovlivní další průběh schůzky, a to jak v lepším či horším
smyslu.
Dobré zápisy jsou jako dobrý příklad a špatné zase jako špatný příklad;
a je zapotřebí zdůraznit, že i dobrý zápis, ale špatně přečtený, platí za
špatný. Dobrý příklad členy posiluje. Jejich pozornost i jejich zprávy způsobí, že schůzka bude dobrá, nebo špatná jednoduše proto, že už zápis
byl, nebo nebyl kvalitní. A kvalita práce vyplyne z kvality schůzky.
Ať má tedy toto vše zapisovatel, který se zabývá skrytou prací přípravy
zápisu, na mysli a ať prezidium ve vlastním zájmu zápisy kontroluje.
„Bylo by ostudou, kdyby platila Kristova slova, že synové tohoto světa
jsou k sobě navzájem prozíravější než synové světla (Lk 16,8). Můžeme
pozorovat, s jakou pílí se starají o své záležitosti, jak často vyrovnávají
své závazky a jak pečlivě sledují své účty, litují svých ztrát a horlivě se
povzbuzují k jejich nahrazení.“
Papež sv. Pius X.
7. TrvalÈ pokyny. Následující trvalé pokyny jsou součástí pracovního
listu (nebo se umístí tak, aby bylo zajištěno, že nebudou v pravý čas přehlédnuty) a na první schůzce každého měsíce je prezident čte hned po
podpisu zápisu.
104
Kapitola 18
TrvalÈ pokyny
Legionářská služba vyžaduje od každého legionáře:
Za prvé: přesnou a pravidelnou účast na týdenní schůzce prezidia, na
které podá dostačující a dobře slyšitelnou zprávu o vykonané práci;
Za druhé: denní modlitbu kateny;
Za třetí: vykonání skutečně aktivní legionářské práce v duchu víry
a v jednotě s Pannou Marií takovým způsobem, že v těch, pro něž
pracujeme, i v našich bratřích a sestrách legionářích spatřuje Ježíšova
Matka Panna Maria opět osobu našeho Pána a jemu slouží;
Za čtvrté: absolutní respekt k důvěrné povaze mnohých záležitostí,
o kterých se při schůzce diskutuje nebo se o nich legionář dovídá při své
legionářské práci.
„Maria velmi touží skrze mne milovat Ježíše v srdcích všech, které
mohu roznítit láskou jako ovocem svého apoštolátu a svých neustálých
modliteb. Pokud se s ní zcela ztotožním, zahrne mne svými milostmi
a láskou, takže budu podobný překypujícímu proudu, který pak bude
na oplátku zahrnovat duše ostatních. Kvůli mně bude moci Maria milovat Ježíše a naplňovat ho radostí nejen skrze mé srdce, ale i skrze
mnohá srdce se mnou spojená.
De Jaegher, Ctnost důvěry
/Tato citace není součástí Stálých pokynů/
8. Zpr·va pokladnÌka. Pokladník předkládá každý týden zprávu o příjmech a výdajích prezidia a o výsledném finančním stavu.
„Duše jsou někdy ztraceny kvůli touze po penězích nebo – jinými slovy
– kvůli povrchnější účasti na apoštolátu.“
James Mellett, CSSp
9. Zpr·vy Ëlen˘. Při podávání své zprávy členové obvykle sedí, hovoří
spatra, mohou si ale pomoci poznámkami.
Prezidium nesmí bez povšimnutí přijímat nesplnění povinnosti legionáře. Pokud něco důležitého legionáři zabránilo povinnost splnit, má
být schopen to vysvětlit. Jestliže člen nepodá zprávu ani nezdůvodní
Kapitola 18
105
nesplnění povinnosti, vytváří to dojem, že povinnost zanedbal, a tak
dává ostatním členům špatný příklad.
Přikládají-li členové své práci rozumný stupeň vážnosti, budou se
omlouvat pouze zřídka; a tak je to správné, protože v ovzduší omluv
chladne horlivost a kázeň.
Zpráva nemá být adresována samotnému prezidentovi. Musíme totiž
vzít v úvahu určitý psychologický proces: hovoří-li jedna osoba ke druhé,
naladí svůj hlas na konkrétní vzdálenost, jen jak je nutné. To znamená,
že slova určená prezidentovi by ostatní slyšeli jen s velkými obtížemi.
Zpráva a následné diskuse o ní musí být podány takovým tónem hlasu,
který je slyšet v každé části místnosti. Pokud i úplná a spolehlivá zpráva
není dobře slyšitelná pro přítomné, je – s ohledem na skličující účinek
na schůzku – horší než žádná. Šeptání není znakem pokory nebo mírnosti, jak si mnozí často představují. Kdo je pokornější a mírnější než
Maria? A přece, představme si ji mumlat nebo mluvit tak, že by ani nejbližší neslyšel, co říká! Ó legionáři! Napodobujte svou Královnu v této
věci, jako i v těch ostatních.
Prezident nesmí přijmout zprávy, které při poslouchání vyžadují úsilí.
Především se však totéž nemá vytýkat jemu. Prezident mluví ke všem.
Členové obvykle hovoří tišeji než prezident. Jestliže tedy on hovoří pouze mírným nebo konverzačním tónem, podají členové svou zprávu už
jen šeptem. Člen, který hovoří zřetelně, se bude obávat, že křičí, když
prezident mluví potichu, a proto ztlumí svůj hlas až k neslyšitelnosti.
Členové musí žádat, aby všichni včetně prezidenta hovořili nahlas. Ať
duchovní vůdce jako lékař přednese vlastní požadavek na zřetelnost
projevu jako na prvek životně důležitý pro zdraví prezidia.
Svým způsobem je zpráva pro schůzku stejně důležitá jako modlitby.
Vzájemně se doplňují a obojí je pro schůzku prezidia nezbytné.
Zpráva spojuje práci a prezidium, a proto je zapotřebí jasné představení
práce členů – tak jasně jako na filmovém plátně – aby se ostatní členové do této práce vnitřně ponořili, aby ji byli schopni posoudit,
komentovat a poučit se z ní. Proto musí být ze zprávy zřejmé, oč se člen
snažil, čeho dosáhl, v jakém duchu, kolik strávil na úkolu času, jakých
použil metod, čím se nezabýval a jací lidé nebyli osloveni.
Schůzka má být vtipná a veselá. Proto zprávy musí být koncipovány
tak, aby byly poutavé i informativní. Nelze věřit tomu, že prezidium je
106
Kapitola 18
zdravé, jsou-li schůzky nudné až k smrti a nepochybně odrazují mladé
členy.
Některé druhy úkolů jsou tak mnohotvárné, že není obtížné vytvořit
o nich dobrou zprávu. Jiné úkoly však nemusí poskytovat tolik možností, takže je dobré si zapamatovat každou neobvyklou skutečnost,
aby mohla být správně prezentována.
Zpráva nemá být ani příliš dlouhá ani příliš krátká, ale především se nesmí
stát rutinní záležitostí. Selhání v tomto směru nejen potvrzuje, že člen
svou povinnost zanedbává, ale že i ostatní mu v nedbalosti pomáhají.
Z této situace vychází přesvědčení Legie, že na práci členů se má dohlížet. Prezidium však nemůže kontrolovat práci, o které není plně
informováno.
Obecně je práce Legie tak obtížná, že pokud členové nejsou stimulováni úvahami o svém úsilí při schůzce, budou mít sklon se šetřit. Ale tak
to být nesmí. Jsou v Legii přece proto, aby vykonali co nejvíce dobra.
A právě v těch okamžicích, v nichž přirozeně pociťují nechuť, je jejich
práce nejvýš potřebná. Většinou právě na schůzkách se legionář musí
kázní přičinit, aby překonal slabosti a svou práci dovršil. Jestliže však
zpráva obsahuje jen nepatrné zmínky o tom, co legionář vskutku dělá,
pak může prezidium vykonávat pouze povrchní kontrolu nad činností
člena. Nebude ho podněcovat. Nebude ho střežit. Legionář tak bude
zbaven zájmu a vedení prezidia; bez těchto životně důležitých opor
však nemůže být. Legionářská kázeň by už takovému členovi nic neříkala, což může s sebou nést nešťastné důsledky.
Nezapomeňme, že špatné zprávy svedou ostatní členy k tomu, aby je
následovali. Tak i člověk, který velmi touží sloužit Legii, může prokázat
medvědí službu.
Legionář se nesmí spokojit pouze s dobrou zprávou. Proč nesmýšlet
vysoko a vědomě se nesnažit vedle dokonalého splnění práce podat
prezidiu vzornou zprávu, a tak dát příklad ostatním členům, aby vykonávali svůj úkol a podali o něm i odpovídající zprávu? Edmund Burke
říká, že „příklady jsou školou lidstva, protože z ničeho jiného se nepoučí“. Takto může i jednotlivec dovést celé prezidium na nejvyšší stupeň
dokonalosti. Zprávy sice neznamenají celou schůzku, ale přesto zůstávají nervovým uzlem celé schůzky, takže v závislosti na nich se veškeré
dění v prezidiu posuzuje jako lepší nebo horší.
Kapitola 18
107
Jako inspirace pro jeden z aspektů může být pokládána Panna Maria.
Myšlenky na ni pomáhají v každém případě. Pohled na její sošku před
začátkem zprávy myšlenky posilní. Je nepochybné, že kdokoli se snaží
vypracovat svou zprávu tak, jak si myslí, že by ji vypracovala ona, může
si být jist, že jeho zpráva nebude z žádného hlediska nepřiměřená.
„Někteří křesťané považují Marii spíš než za nekonečně čisté a dokonalé
stvoření, za nejněžnější a nejmírnější ženu, která kdy existovala. Riskují
tak, že se pro ně stane pouze předmětem sentimentální zbožnosti nebo
– mají-li prudší povahu – že je nebude vůbec přitahovat. Nikdy si neuvědomí, že tato něžná Panna, tato tak mírná Matka je stejně tak ženou,
kterou nikdo nepřemůže, a že nikdy neexistoval člověk takových kvalit.
Neubert, Maria v dogmatech
10. Recitace kateny Legie. Ve stanovený čas, což podle zkušenosti je
mezi podpisem zápisu a koncem schůzky (tedy asi hodinu po zahájení
schůzky, která obvykle trvá hodinu a půl) se legionáři modlí katenu
Legie (viz kapitola 22: Modlitby Legie), při níž všichni stojí.
Antifonu recitují všichni přítomní. Magnificat střídavě duchovní vůdce
(nebo v jeho nepřítomnosti prezident) a členové, modlitbu pak jen duchovní vůdce (nebo prezident) sám.
Před katenou se nedělá znamení kříže, ale označí se jím všichni při
prvním verši Magnificat. A také se nedělá po modlitbě, protože po ní
následuje promluva.
V Legii není nic krásnějšího než společná recitace kateny. Ať vládne
v prezidiu atmosféra radosti nebo zklamání nebo únavy ze všednosti,
katena přichází jako vánek z nebes, provoněná tou, která je lilií a růží
a podivuhodně osvěžuje a potěšuje. Každý legionář dobře ví, že to není
pouze barvitý popis.
„Kladu zvláštní důraz na Magnificat, protože se mi zdá, že by mohl být
považován způsobem, který si ani neuvědomujeme, za doklad velkého
významu, protože z něj plyne Mariino mateřství milosti. Nejsvětější
Panna se ztotožnila s Kristem, jak víme, již v okamžiku zvěstování a prohlásila se za zástupkyni celého lidského pokolení, je důvěrně spojena se
‘všemi pokoleními’ a osudy těch, kteří jí skutečně patří. Toto kantikum
je písní jejího duchovního mateřství.“
Bernard, OP, Tajemství Marie
108
Kapitola 18
„Magnificat (Lk 1,46-55), tato přední Mariina modlitba a tento zpěv
mesiášské doby, je modlitbou, do níž vyúsťuje radost starého i nového
Izraele. Jak totiž pravděpodobně naznačuje svatý Irenej, vplynula do
Mariina chvalozpěvu jak radostná předtucha Abrahamova o Kristu (viz
J 8,56), tak prorocký hlas církve: Maria volala s jásotem prorocky za
celou církev: velebí má duše Pána. A chvalozpěv blahoslavené Panny
Marie se opravdu rozrostl a stal se společnou modlitbou církve ve všech
dobách.“ (MCul 18)
11. Promluva (allocutio)5. Když členové zaujmou svá místa, pronese
duchovní vůdce krátkou promluvu. Kromě zvláštních příležitostí má
tvořit komentář k příručce se záměrem, aby si členové důvěrněji osvojili každý bod v ní obsažený. Promluva se vysoce cení, protože hraje
v rozvoji členů důležitou úlohu. Duchovní vůdce nese za členy zodpovědnost a bylo by nespravedlivé jak pro něj, tak pro Legii, nevyužít
všech příležitostí k duchovnímu povznesení. Členové mají co nejdůkladněji poznat svou organizaci. Studium příručky tomuto úsilí
velmi napomáhá, ale nenahrazuje promluvu. Legionáři jsou přesvědčeni, že příručku prostudovali, pokud ji pozorně dvakrát až třikrát
přečetli. Ale ani desáté nebo dvacáté čtení nepřinese takovou úroveň
vědomostí, jakou si Legie přeje. Toho je možné dosáhnout pouze
systematickým vysvětlováním a rozšiřováním znalostí týden po týdnu,
rok po roce, dokud si členové neosvojí každou myšlenku, kterou příručka obsahuje.
V případě, že duchovní vůdce není přítomen, může mít promluvu prezident nebo člen určený prezidentem. Upozorňujeme, že čtení z příručky
nebo z jiného dokumentu promluvu nenahrazuje.
Promluva by neměla trvat déle než 5 až 6 minut.
Rozdíl mezi prezidiem, ve kterém se promluva provádí řádně, a prezidiem,
v němž se zanedbává, je přesně jako rozdíl mezi cvičenou a necvičenou
armádou.
„Dlouho jsem měl pocit, že svět se čím dál víc zhoršuje, a že Bůh ztrácí
svou vládu nad lidskými srdci a od těch, kteří jsou mu dosud věrní, očekává stále naléhavěji a starostlivěji velké věci. Pravděpodobně nemůže
pod svým praporem shromáždit velkou armádu, ale touží, aby se každý
člověk stal hrdinou, který mu je zcela a s láskou oddaný. Kdybychom
jen vstoupili do tohoto kruhu velkodušných duší, věřím, že neexistuje
5)
Allocutio bylo promluvou římského generála k legionářům.
Kapitola 18
109
milost, kterou by nám nedal, aby nám pomohl v díle, které mu tak
mnoho leží na srdci, totiž na našem osobním posvěcení.“
Mons. Alfred O´Rahilly, Život P. Williama Dotleno
12. Po ukonËenÌ promluvy se všichni přítomní pokřižují a schůzka pokračuje podáváním zpráv a projednáním dalších záležitostí.
„Je historickým faktem, že řeč naší Paní byla mluvou mimořádně
ušlechtilé ženy. Její přirozené nadání by z ní učinilo básnířku. Vždy, když
promluví, plynou její slova v takovém rytmu, jako by to byla poezie.
Tvoří věty s grácií umělce slova.“
Lord, Naše Paní v moderním světě.
13. Tajn· sbÌrka do v·Ëku. Po promluvě následuje sbírka, do níž každý
člen přispívá podle svých možností. Cílem sbírky je pokrytí nejrůznějších
výdajů prezidia i podpora kurie a vyšších rad. Připomínáme, že tyto
orgány nemají jiné prostředky na podporu nebo úhradu své činnosti
a rozvoje než ty, které dostanou od prezidií (viz kapitola 35: Fondy).
Sbírka schůzku nepřerušuje. Váček nenápadně koluje od člena ke členu
a i ten, který do něj nepřispěje, vloží do něj ruku.
Aby mohly být přijaty dary členů, je třeba pořídit skutečný váček. Rukavice ani papírový sáček však nejsou přijatelné.
Sbírka je tajná, protože je nezbytné, aby před prezidiem stáli na stejné
úrovni ti, kteří peníze mají, i ti, kteří jsou bez prostředků. Proto se má
výše přispěné částky respektovat a nikdo druhým neprozradí, jakou
částkou přispěl. Na druhém místě však mají všichni uznat, že na tom,
čím do váčku přispěje jednotlivý legionář, nezávisí pouze prezidium, ale
i provoz celé Legie. Proto se na sbírku nesmí pohlížet pouze jako na formalitu. Člen nesplní povinnost darem takové sumy, která pro něho nic
neznamená. Ve skutečnosti mu tak byla udělena výsada, aby se podílel
na širokém poslání Legie. Proto má příspěvek do fondu pro každého
znamenat zkoušku zodpovědnosti a štědrosti.
Tajná je pouze individuální výše daru. Celkové množství může být oznámeno a musí být pochopitelně správně zapsáno a vyúčtováno.
„Když Ježíš oceňuje dar vdovy, která nedává ze svého přebytku, ale ze
svého nedostatku (srov. Lk 21,3-4), předpokládáme, že měl na mysli
Marii, svou matku.“
Orsini, O blahoslavené Panně
110
Schůzka a člen
Kapitola 19
14. UkonËenÌ sch˘zky. Pokud byly projednány všechny záležitosti,
včetně určení práce každému členu a podepsání prezenční listiny,
schůzka končí závěrečnými modlitbami Legie a požehnáním kněze.
Schůzka netrvá déle než jednu a p˘l hodiny od doby stanovené pro
začátek.
„Opět vám říkám: Jestliže se shodnou na zemi dva z vás na jakékoli věci
a budou o ni prosit, dostanou ji od mého nebeského Otce. Neboť kde
jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed
nich.“ (Mt 18,19-20)
19. Sch˘zka a Ëlen
1. ⁄cta ke sch˘zce. Všude v přirozeném řádu závisí předávání síly na
navázání či přerušení spojení. Podobně v systému Legie může dojít
v určitém bodě k životně důležitému přerušení. Člen se totiž může
účastnit schůzek, a přesto načerpá pouze málo nebo téměř nic z nadšení, oddanosti a síly, které tvoří život Legie, jak jsme se již zmínili. Mezi
schůzkou a členem musí dojít k takovému sjednocení, které nevyvěrá
pouze z mechanické účasti člena na schůzce. Musí do něho vstoupit
prvek, jenž představuje účinné spojení mezi schůzkou a členem, a tím
je úcta. Na úctě člena ke schůzce (projevující se poslušností, loajalitou
a vnitřní soudržností) závisí v Legii všechno.
2. Prezidium musÌ b˝t hodno tÈto ˙cty. Orgán, jehož úroveň nestoupá nad úroveň svých členů, ztrácí nejdůležitější předpoklad pro své
vedení, a proto si na dlouho nepodrží jejich úctu.
3. Prezidium musÌ mÌt v ˙ctÏ pravidla. Úměrně k tomu, jak legionář
ctí prezidium, tak se podílí na životě Legie. A jelikož základem ducha
Legie je úsilí o dosažení dokonalosti, musí si prezidium získat co nejvyšší
stupeň úcty svých členů, aby je mohlo odpovídajícím způsobem ovlivňovat. Prezidium, které vyžaduje od svých členů úctu, aniž ji samo zachovává k pravidlům, podle nichž pracuje, je vystavěno na písku. Tato
skutečnost vysvětluje naléhavost, s níž tato příručka trvá na nezbytnosti
Kapitola 19
Schůzka a člen
111
přesného dodržování řádu schůzek a všeobecných postupů, které jsou
v ní uvedeny.
4. Prezidium m· b˝t vzorem st·losti. Legie požaduje, aby duch i působení schůzek prezidia byly příkladem i nejhorlivějším členům, a aby
díky svému bohatému životu mohlo prezidium tuto úlohu hrát. Jednotlivému legionáři mohou nemoc, dovolená nebo jiné nevyhnutelné okolnosti zabránit ve výkonu členských povinností. Ale prezidium, skládající
se z mnoha členů, jimž v dané chvíli nic takového nebrání v práci, je
schopno se povznést nad omezení jednotlivce. Týdenní schůzka se
ze žádných důvodů nesmí zanedbat. Pokud by stanovený den schůzky
nebyl vhodný, schůzka se má přesunout na jiný den. Skutečnost, že
velké množství členů není přítomno, nezdůvodňuje zrušení schůzky. Je
lepší schůzku konat, byť jen s několika členy, než ji úplně zrušit. Je pravda, že se na takovéto schůzce projedná málo záležitostí, ale prezidium
minimálně vykoná svou nejdůležitější povinnost. Jednání dalších schůzek tak získá nezměrně na úctě, kterou budou jeho členové instinktivně pociťovat k tomu, co pokračuje ve stavbě navzdory těm, kteří ji
tvoří, tedy k tomu, co zůstává stále uprostřed jejich slabostí, omylů
a nejrůznějšího zaneprázdnění a nesměle tak odráží hlavní charakteristickou stránku církve.
5. Vyt·pÏnÌ a osvÏtlenÌ. Místnost musí být dobře osvětlena a příjemně vytopena. Nedostatky v tomto směru přemění schůzku, jež má
být radostná, v pokání a negativně ovlivní činnost prezidia.
6. VybavenÌ ûidlemi. K dispozici mají být židle nebo alespoň lavice.
Pokud členové sedí za školními lavicemi nebo na jiných improvizovaných sedadlech, vytváří to disharmonii, jež duchu Legie, který je duchem
řádu, neprospívá.
7. Prezidia se musÌ sch·zet ve vhodnou dobu. Skutečnost, že většina lidí přes den pracuje, vyžaduje, aby se schůzky konaly obvykle
večer nebo v neděli. Existuje však řada lidí, kteří pracují večer nebo
v noci, a těm se musí umožnit schůzky v době, která vyhovuje jim. Podobně se musí vyhovět i těm, kteří pracují na směny a jejichž pracovní
doba se periodicky mění. Proto mají spolupracovat dvě prezidia, jejichž
schůzky se konají v odlišné době, aby mohla takové členy přijmout. Tito
legionáři by podle svého volného času střídali tato dvě prezidia. Ta musí
být v úzkém kontaktu, aby zajistila kontinuitu jejich účasti a činnosti.
112
Schůzka a člen
Kapitola 19
8. Trv·nÌ sch˘zky. Schůzka nemá trvat déle než 1 a p˘l hodiny od
stanoveného začátku. Pokud se záležitosti zkracují nebo jsou nevhodně
uspěchány stanoveným koncem i přes účinné projednávání na schůzce,
má se za to, že prezidium je příliš zaneprázdněno, a musí se uvažovat
o jeho rozdělení.
9. Nevhodn· dÈlka sch˘zek. Minimální doba trvání není předepsána.
Netrvá-li však schůzka zpravidla ani hodinu (z čehož modlitba, duchovní
čtení, zprávy a promluva trvají půl hodiny), zdá se, že něco není v pořádku. Dotýká-li se to počtu členů, množství práce či kvality zpráv, má
dojít k nápravě. V průmyslovém prostředí se pokládá za závažnou
chybu systému, když se nepracuje ze všech sil, a přitom je zaručen
odbyt výsledků práce. Stejně tak má být co nejlépe vypracován i systém
Legie. Nikdo nemůže namítnout, že Legie nepotřebuje nejvyšší možný
duchovní výsledek práce.
10. PozdnÌ p¯Ìchody a p¯edËasnÈ odchody. Legionáři, kteří přicházejí po zahajovacích modlitbách, pokleknou a soukromě se pomodlí
modlitby z tessery, které předcházejí růženec a po něm následující invokace. Zameškaná společná modlitba růžence se však již nemůže nahradit. Členové, kteří potřebují odejít před zakončením schůzky, musí
nejprve požádat prezidenta o povolení, pak pokleknou a pomodlí se
„Pod ochranu tvou se utíkáme“ a následné invokace.
Za žádných okolností nemohou být členovi dovoleny neustálé pozdní
příchody a odchody. Je pravda, že práci může vykonat a podat o ní
zprávu, ale lhostejnost k nepřítomnosti na úvodních a závěrečných
modlitbách ukazuje ducha cizího až nepřátelského vůči Legii, která je
duchem modlitby. Plodem takového členství není dobro, nýbrž škoda.
11. Po¯·dek je z·kladem k·znÏ. Důvěra Legie v rozvoj členů v duchu
kázně závisí na (a) uspořádání schůzky věrně podle pravidel, (b) řádném
plnění povinností v přesném vykonávání zadaných úkolů, (c) na nepřehlédnutelném Mariině vlivu na tuto společnost. Bez ní je schůzka jako
jasně myslící hlava na ochrnulém těle, bezmocná omezit a řídit své
členy anebo je jakýmkoli způsobem formovat. Bez disciplíny budou členové v přirozené lidské tendenci pracovat sami nebo s minimálním
stupněm kontroly. Jejich práce bude určovaná vrtochem okamžiku,
způsobem, který se jim líbí – ze kterého však nepochází nic dobrého.
Kapitola 19
Schůzka a člen
113
Na druhé straně, v dobrovolně přijaté kázni zasvěcené náboženským
cílům spočívá jedna z nejmocnějších sil světa. Tato kázeň je neodolatelná, když je stálá a je bez příchuti chmur a v laskavé vnímavosti
k církevní autoritě.
Právě ve svém charakteristickém duchu kázně má Legie poklad, ze kterého může rozdávat. Je to drahocenný dar, protože svět se bezvýsledně
pohybuje mezi opačnými protipóly tyranie a nevázanosti. Nedostatek
vnitřní kázně může být zastírán silnou vnější disciplínou, která je výsledkem tradice nebo síly. Kde jsou jednotlivci nebo společenství závislí
pouze na této vnější kázni, zhroutí se okamžitě po odnětí vnějších opor
této kázně, například v okamžicích krize. Ačkoli je vnitřní kázeň nekonečně důležitější než jakýkoli systém vnější kázně, není dobré se domnívat, že vnější kázeň není podstatná. V podstatě jedna předpokládá
druhou. Pokud jsou obě propojeny ve správném poměru náboženstvím,
které je hybnou silou, dostáváme trojitý uzel, který podle zaslíbení
Písma „nemůže být tak snadno rozlomen“ (Sir. 4,12).
12. P¯esnost. Bez přesnosti nemůže být naplněn Pánův příkaz „Uveď
svůj dům do pořádku“ (srov. Iz 38, 1). Systém, který vede své členy
k nepořádku, je kazí. Navíc zmarňuje tu úctu, která je základem každé
správné výchovy a kázně. Zanedbání něčeho tak životně důležitého, co
lze lehce splnit, je stejně tak nezdravý postup jako ono příslovečné potopení lodi kvůli úspoře dehtu v hodnotě 1/2 pence.
Někdy se pečlivě dbá o stůl, který však nemá žádný vliv na průběh
schůzky. V jiných případech se starají o průběh schůzky od začátku do
konce, ale nikdo nevěnuje pozornost usměrňování zpráv a jiných záležitostí. Zásada přesnosti a řádu musí být uplatňována všemi členy od
začátku až do konce.
Jestliže pověření pracovníci selhávají v těchto věcech, členové mají protestovat. Jinak by to znamenalo, že s těmito chybami souhlasí, ba k nim
podněcují.
13. Zp˘sob recitace modliteb. Pro některé prudké duše je obtížné
„zdržovat se“ způsobem modlitby a tento špatný způsob může svést
celé prezidium k takové modlitbě, která hraničí s neúctou. Jedna chyba
je více méně všeobecná, a to příliš rychlá recitace, která znamená bezohlednost k nařízení, které zavazuje legionáře, aby se modlil k samotné Marii (a nikoli k její sošce), jako by mezi nimi byla viditelně přítomná.
114
Schůzka a člen
Kapitola 19
14. Modlitby nelze oddÏlit od sch˘zky. Čas od času se vyskytují
návrhy, aby se růženec modlil před Nejsvětější svátostí a poté, aby členové přešli do místnosti, kde se koná schůzka. Tento návrh není možno
povolit proto, že pro celý systém Legie je schůzka nezbytná. Všechny
záležitosti schůzky získávají výrazně modlitební charakter (jehož plody
jsou hrdinství a úsilí), který by jinak ztratily, kdyby se modlitba konala
někde jinde. Taková změna by proměnila celý charakter schůzky a tedy
i Legie samotné, protože Legie je vystavěna na schůzce. Přestože má
veliké zásluhy, nebyla by již tím, čím byla zamýšlena od počátku. Není
jistě nutné připomínat, že skutečné opomenutí růžence nebo jakékoli
části modliteb (bez ohledu na okolnosti) je ještě nepřípustnější. Čím je
lidskému tělu dýchání, tím je pro schůzku růženec.
15. Poboûnost v kostele a sch˘zka. Pokud se prezidium modlilo modlitby Legie v chrámě nebo někde jinde před schůzkou, je povinno
pomodlit se je na schůzce znovu.
16. P¯ÌdavnÈ modlitby na sch˘zce. Často se kladou otázky, zda je
dovoleno se na schůzce modlit na zvláštní úmysly. O takové modlitby se
vznáší mnoho proseb, a proto je nutné stanovit: (a) Pokud se jedná
o obětování řádných modliteb Legie na zvláštní úmysly, platí, že mohou
být obětovány na úmysly naší blahoslavené Panny, Královny Legie, a na
žádné jiné. (b) Jedná-li se o doplňkové modlitby Legie jinými modlitbami na zvláštní úmysly, platí, že současné modlitby jsou dostatečně
dlouhé a nemělo by k nim být obvykle nic přidáno. Čas od času mohou
některé zvláštní zájmy legionářů vyžadovat speciální modlitby a v takovém případě je možné přidat několik krátkých modliteb k obvyklým
modlitbám schůzky. Zdůrazňuje se však, aby se to dělo zřídka. (c) Je ale
přípustné doporučit členům jako doplněk jejich soukromé zbožnosti
modlitby na zvláštní úmysly.
17. Naruöuje zpr·va pokoru? Členové často ospravedlňují bezcennou zprávu tvrzením, že nejednají pokorně, když prezentují svá vykonaná dobra. Existuje však pýcha, která pokoru napodobuje a kterou
básníci označili za nejoblíbenější ďáblovo pokušení. Tito členové jsou
tedy varováni, aby v jejich myšlenkách nebyla pokora z ušlechtilé práce
spíše pýchou, a nešlo tak více o přání vyjmout svou činnost ze zápisu,
a tedy z kontroly prezidia. Pravá pokora by jistě nenaléhala, aby ji označili klamným způsobem, protože - pokud by ji napodobovali i ostatní
členové, zničili by tak prezidium. Ne, křesťanská prostota by jistě členy
Kapitola 19
Schůzka a člen
115
pobízela, aby se vyhýbali výstřednosti a pokorně se podřídili pravidlům
a příkazům své organizace a plně zaujali svou individuální, ale neméně
důležitou úlohu ve výstavbě schůzky, v níž každá zpráva, jak již bylo
řečeno, představuje cihlu ve stavbě budovy.
18. Harmonie je vyj·d¯enÌm jednoty. Harmonie, která je vnějším
vyjádřením ducha lásky na schůzce, musí být úplná; a tak i výsledky –
v duchu Legie – budou vždy v harmonii. Dobro dosažené na úkor harmonie je pochybným ziskem. Takovým selháním, která jsou ve své
podstatě v protikladu k harmonii, se musí Legie vyhýbat jako opravdové pohromě. Přílišné sebevědomí, hledání chyb, náladovost, cynismus
a duch povýšenosti harmonii ihned vyhání.
19. Pr·ce kaûdÈho je spoleËn˝m z·jmem vöech. Schůzka začíná
modlitbou, v níž si všichni uvědomují, že se na všem podílejí stejně. Toto
uvědomění si rovné účasti všech musí charakterizovat každý bod
následného průběhu schůzky. Proto se jednotliví členové nesmí mezi
sebou bavit ani smát. Členové mají pochopit, že každá záležitost není
v zájmu pouze jednoho nebo dvou zainteresovaných členů, ale všech
přítomných do té míry, že každý jednotlivec koná „duchovní návštěvu“
osoby nebo místa, o kterých se právě hovoří, jako by to byl předmět
jeho práce. Bez tohoto vědomí budou členové věnovat méně pozornosti
zprávám a úvahám o práci ostatních členů. A přitom každý okamžik
musí být naplněn úmyslem důvěrného kontaktu a osobního zájmu a ne
pouze pozorností, která se věnuje zajímavému výčtu vykonané práce.
20. Vrcholn· d˘leûitost d˘vÏrnosti. Stálé pokyny, které členové čtou
každý měsíc, jim mají připomenout důležité místo důvěrnosti v záležitostech systému Legie.
Nedostatek odvahy u vojáka se pokládá za hanebnost, ale zrada je mnohem horší. Je zradou Legie, jestliže člen hovoří navenek o důvěrných záležitostech, které se projednávaly na schůzce prezidia. Současně však
musí mít všechny věci svůj smysl. Někteří příliš horliví lidé mohou namítat, že je v zájmu lásky, aby legionáři zatajili prezidiu všechna jména
a zprávy, které by upozorňovaly na lhostejnost k náboženství.
Tento zdánlivě rozumný návrh obsahuje chybu, která ohrožuje život
Legie, jelikož za těchto podmínek by Legie nemohla uspokojivě pracovat.
116
Schůzka a člen
Kapitola 19
(a) Přijetí takového směru by odporovalo obvyklým zvyklostem společností, které projednávají své případy.
(b) Logickým důsledkem tohoto návrhu by bylo, že ti, kteří chodí po
návštěvách, by měli zachovávat tajemství dokonce i jeden před druhým.
(c) Ani jednotlivý člen ani pár, který chodí po návštěvách, netvoří
samostatnou jednotku jednání, znalostí nebo lásky. Touto jednotkou je prezidium a jemu je nutno oznamovat podrobnosti všech
řádných případů. Pokud prezidium zprávu nedostane, stává se
neúčinným. Pod zástěrkou lásky jsou jeho skutečné zájmy lásky poškozeny.
(d) Není možné uvažovat analogii s případem kněze, jehož posvátné
úkoly ho staví na jinou úroveň ve srovnání s legionářem. Legionář
se při svých návštěvách dozví o něco více než kterákoli jiná vážená
osoba a často jen to, co se děje v sousedních domech a oblastech.
(e) Zrušit závazek členů podávat přiměřené zprávy by bylo totéž, jako
zrušit zvyk kontroly zápisem, který má pro systém Legie takový význam. Nemohla by být poskytnuta žádná účinná rada, vedení nebo
kritika, a nosná idea Legie by tak byla narušena. Výchova a ochrana členů, založené na zprávách, by byly nemožné. Pokud týdenní
zprávy členů nebudou tak podrobné, aby umožnily kontrolu zápisu,
téměř s jistotou se vyskytne nedůvěra, která Legii způsobí škodu.
(f) Nejzávažnějším důvodem je, že by se uvolnily vazby důvěry. Zárukou důvěryhodnosti legionáře (která je v současnosti tak oceňovaná) je dohled prezidia nad členem. Je-li tento dohled oslaben,
oslabí se vazba důvěry. Prezidium není tedy pouze jednotkou lásky
a důvěryhodnosti, ale také jejich opěrným bodem.
Na zprávy při schůzkách se má pohlížet jako na rodinné porady nad tajemstvími, a má být tedy umožněna stejná svoboda slova, pokud by se
neprokázal únik informací. Ale ani tehdy není lékem zprávy omezovat,
ale vypudit zrádce.
Uznává se, že občas se lze setkat s extrémním případem, jehož okolnosti vyžadují absolutní zachování tajemství. Je vhodné se obrátit na
duchovního vůdce (není-li to možné, tak na jiného kompetentního
rádce), který záležitost rozhodne.
Kapitola 19
Schůzka a člen
117
21. Svoboda slova. Je v pořádku vyjádřit svůj nesouhlas s metodami
schůzky? Ovzduší prezidia nemá být svou povahou upjaté, ale spíš „rodinné“.
Proto by členové měli vítat přátelskou kritiku. Kritika však nikdy nesmí
být vyzývavá nebo znevažovat pracovníky prezidia.
22. Sch˘zka je opÏrn˝m bodem ËlenstvÌ. Lidé mají sklon netrpělivě
čekat na viditelné výsledky, a pak roste jejich nespokojenost se vším,
čeho se dosáhlo. Ale viditelné výsledky jsou pouze nejistým ovocem
úspěšné práce. Jeden člen jich může dosáhnout ihned, zatímco hrdinná vytrvalost druhého vyjde naprázdno. Po pocitu marné námahy
následuje přerušení díla, takže práce, která je oceňována výhradně
z pohledu výsledku, se stává pískem, na němž nelze trvalé členství stavět. Podpora je nezbytná a legionáři ji mohou najít v bohatství modlitby,
v obřadech, v důstojné atmosféře, ve zprávách o vykonané povinnosti,
v požehnaném duchu spřízněnosti, v přitažlivosti kázně, v živoucím
zájmu a v opravdovém řádu, na němž je založena pravidelná týdenní
schůzka prezidia.
Na takové schůzce se neobjevují myšlenky na zmařenou námahu, která
by uvolňovala členství, ale na to, co je spojuje. Jak schůzky řádně následují jedna za druhou, dostavuje se pocit hladce běžícího soukolí, které
jistě dosáhne vytčeného cíle a dává pevnou jistotu úspěšné práce, na
níž závisí trvalé členství. Ať legionáři rozvinou své myšlenky ještě dále
a spatří v tomto mechanismu Mariin boj za rozšíření království jejího
Syna. A oni jsou jeho součástí. Jeho funkce závisí na způsobu, jakým se
dají k dispozici. Jejich věrné členství znamená jeho dokonalou práci,
kterou Maria zužitkuje, aby dosáhla svého vytouženého výsledku.
Budou to nepochybně dokonalé výsledky, protože „Maria ví nejlépe,
v čem spočívá největší sláva Nejvyššího“ (sv. Ludvík Maria z Montfortu).
23. Prezidium je Ñp¯ÌtomnostÌì Marie. Naučení v tomto odstavci jsou
návodem k dokonalejšímu sjednocení jednotlivců do celku, aby mohl
být široce využit v oficiálním pastýřském apoštolátu církve. Vztah mezi
apoštolátem společenství a apoštolátem jednotlivce lze připodobnit ke
vztahu mezi liturgií a soukromou modlitbou.
Tento apoštolát je sjednocen s Marií a nesen jejím mateřským působením, neboť ona „porodila světu sám Život vše obnovující a byla od Boha
obdařena dary hodnými tak velkého úkolu“ (LG, čl. 56). Pokračuje v naplňování této úlohy skrze službu těch, kteří jí chtějí pomáhat. Prezidium
118
Neměnný systém Legie
Kapitola 20
jí dává k dispozici skupinu milujících duší, které jí v tom touží pomáhat.
Je jisté, že tuto pomoc přijme. Proto je možné představovat si prezidium
jako druh místní Mariiny přítomnosti, skrze niž rozdává své jedinečné
dary a obnovuje tak své mateřství. Dá se očekávat, že prezidium věrné
svým ideálům bude kolem sebe šířit život a obnovu, uzdravení a osvobození. Tato duchovní zásada by měla platit pro oblasti s problémy.
„Skloň svá ramena a nes ji a nestýskej si na její pouta. S celou svou duší
k ní přistup a celou svou silou jdi po jejích cestách. Číhej na ni a hledej
ji, a dá se ti poznat, a až ji uchopíš, už ji nepouštěj. Neboť nakonec u ní
nalezneš pokoj a změní se ti v radost. Její okovy ti budou mocnou
ochranou a její obojek nádherným šatem. Tvé jho se stane zlatou ozdobou a její pouta purpurovou stuhou“ (Sir 6,25-30).
20. NemÏnn˝ systÈm Legie
1. Členové nemohou volně měnit pravidla a zvyklosti, jak se jim zalíbí.
Popisovaný systém je systémem Legie. Každá sebenepatrnější změna
působí další nevyhnutelné změny, až existující uskupení, které sice nese
název Legie, bude s ní mít jinak málo společného; a to Legie neváhá
odmítnout, byť by dílo jako takové bylo cenné.
2. Zkušenost ukázala, že název organizace má pro některé lidi pramalý
význam. Považují za skutečnou tyranii, pokud se jim brání, aby využívali
název organizace pro tvoření vlastních představ.
Někdy by „modernisté“ pokračovali ve změnách téměř všeho v Legii,
až by zůstalo pouze její jméno. Asi nevědí, že taková nezákonná realizace vlastních myšlenek do ustanoveného postavení a členství Legie by
byla tím nejhorším druhem pustošení, protože jde o duchovní řád.
3. Místa stejně jako lidé mají sklon se domnívat, že se na ně obecné
normy nevztahují a že jejich případ musí podléhat speciálním normám.
Proto se čas od času vyskytují návrhy, že systém Legie má být pružnější
a přizpůsobovat se zvláštním okolnostem. Ale pokud by se učinily
příslušné změny, měly by nešťastné následky. Neboť téměř bez výjimky
nevycházejí z nutnosti (protože Legie již prokázala svou všeobecnou
přizpůsobivost), ale z působení falešného ducha nezávislosti. Nemohou
Kapitola 21
119
Mystický domov v Nazaretě
nikdy získat zvláštní požehnání z nebe a ovocem takové nezávislosti
bude vždycky odpadnutí. Poněvadž není vždy možné o tom takové
osoby přesvědčit, zdůrazňujeme těm, kteří se domnívají, že mají právo
soukromě posuzovat pravidla Legie, že jejich jediným čestným postojem je zdržet se takového jednání jménem Legie.
4. Toto vybírání částí, ve kterém si často hoví přechytralí lidé, nedosáhne kvality lahodnosti a inspirace, které byly skutečnou silou originálu, takže obvyklým výsledkem takového chirurgického zákroku je
mrtvola. To nejlepší, co je vytvořeno, je krásný stroj a nic víc. Pokud má
chabé výsledky nebo neúspěchy, čelí těžké zodpovědnosti.
5. Různé rady Legie existují především proto, aby uchovaly systém Legie nedotčený. Za každou cenu musí dostát pověření, které jim bylo
svěřeno.
„Systém Mariiny legie je jeden z nejlepších.“
Papež Jan XXIII.
„Musíte přijmout všechno, nebo odmítnout všechno. Zjednodušení pouze
oslabí a amputace znetvoří. Je bláhové nepřijmout jednu část, která
patří k celku stejně jako všechny ostatní.“
Kardinál Newman, Essay on Development
21. Mystick˝ domov v NazaretÏ
Učení o mystickém těle Kristově by se mělo zvláště uplatnit na schůzkách Legie, především pak na schůzkách prezidia, které tvoří srdce
systému.
„Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20). Tato slova našeho Pána nás ujišťují, že jeho
působivá přítomnost v údech mystického těla sílí tou měrou, kterou se
sjednocují, aby mu sloužili. Tato míra je podmínkou plného rozvinutí
jeho moci. Možná je to důsledek naší nedostatečnosti, omezenosti našich ctností, které Kristu dovolují projevit se skrze jednotlivého člověka
pouze částečně.
120
Kapitola 21
To může znázornit jednoduchá přirozená představa. Barevné sklo propouští pouze vlastní odstín světla, všechny ostatní odstíny pohltí. Když
však skla nejrozmanitějších barev společně propustí své odstíny, tato
jednota vytvoří plnost světla. Podobně tedy, když se křesťané v určitém
počtu spojí pro cíl svého Pána, jejich kvality se vzájemně doplňují a on
skrze ně může plněji projevit svou dokonalost a moc.
Když se legionáři shromažďují v prezidiu v jeho jménu a pro jeho dílo, on
je mocně přítomen a je jisté, že tam z něj vychází jeho síla (srov. Mk 5,30).
S Ježíšem jsou v této malé rodině Legie přítomni také jeho matka Maria
a sv. Josef, kteří mají k prezidiu stejný vztah, jako měli k Ježíši. To nám
dovoluje se na prezidium dívat jako na věrný obraz domu v Nazaretě,
a to nejen jako pouhé zbožné cvičení, ale jako něco, co je založeno na
skutečnosti. Bérulle říká, že „jsme zavázáni zacházet s věcmi a tajemstvími Ježíše ne jako se skutečnostmi minulými a mrtvými, ale jako se
skutečnostmi živými, přítomnými, a dokonce věčnými“. Podobně
můžeme uctivě ztotožnit prostory a vybavení prezidia se stavbou a zařízením Svatého domu. Přístup legionářů k tomuto vybavení prezidia
můžeme považovat za zkoušku, jak uznávají pravdu, že Kristus v nás
žije a skrze nás pracuje, a nezbytně tak využívá věcí, které užíváme.
Tato myšlenka skýtá něžný a neodolatelný motiv pro to, aby bylo možné
spočinout v bdělé pozornosti k věcem, které prezidium obklopují a tvoří
jeho domov.
Legionáři mohou mít omezený vliv na místnost, ve které se setkávají,
ale ostatní náležitosti setkání jsou více v jejich péči, jako stůl, židle, oltář
a knihy. Jak legionáři umožní matce prezidia nazaretského domu, aby
se znovu ujala posvátného hospodaření, které začala dlouho předtím
v Galileji? Maria pomoc legionářů potřebuje. Mohou jí ji odepřít nebo
v ní být nedbalí, a tak jí bránit v práci pro mystického Krista. Ať legionáři konfrontovaní s touto myšlenkou přemýšlí, jak Maria tento domov
udržovala.
Byl to chudičký domov a jeho zařízení mělo daleko k přepychu. A přece
to muselo být krásné. Mezi všemi ženami a matkami všech dob to byla
žena jedinečná, obdařená skvělým vkusem a jemností, které se musely
projevit v každé maličkosti jejího domova. Každý jednotlivý detail měl
nutně půvab, každá obyčejná věc musela být vkusná. Milovala totiž –
jak jen milovat mohla – všechny tyto věci kvůli tomu, kdo je vyrobil
a jako člověk užíval. Opatrovala je, čistila je, leštila a snažila se, aby byly
Kapitola 21
121
krásné, neboť měly být svým způsobem dokonalé. Můžeme si být jisti,
že v tomto domově neexistoval žádný nesoulad. Ani by to nešlo. Tento
malý dům nebyl totiž jako ostatní. Stal se kolébkou vykoupení, prostředím Pána světa. Všechno v něm podivuhodně sloužilo, aby utvářelo
toho, který stvořil všechny věci. Proto muselo být vše připraveno sloužit
tomuto vznešenému cíli pořádkem, čistotou, jasností a onou nepopsatelnou kvalitou, kterou do nich vložila svým podílem Maria.
Svým vlastním způsobem má všechno v prezidiu svůj vliv na formaci členů, a proto by mělo odrážet prostředí svatého domu, právě tak jako
i sami legionáři by měli odrážet Ježíše a Marii.
Jeden Francouz napsal knihu s názvem „Cesta kolem mého pokoje“.
Vykonejte takovou pozornou obchůzku kolem svého prezidia a co
nejkritičtěji prověřte všechno, co vás udeří do oka nebo ucha: podlahu,
stěny a okna, vybavení místnosti, jednotlivé části oltáře, zvláště sošku,
která představuje oporu domova, Matku. Především však pozorujte
chování členů a metody vedení schůzky.
Pokud celek viděného a slyšeného neladí s nazaretským domovem, pak
není pravděpodobné, že by v prezidiu přebýval duch Nazareta. Ale bez
tohoto ducha je prezidium víc než mrtvé.
Někdy důstojníci prezidia, jako nehodní rodiče, odradí ty, kteří jsou svěřeni do jejich péče. Téměř vždy nedostatky prezidia vedou zpět k jeho
důstojníkům. Jestliže nejsou členové dochvilní, nedochází pravidelně,
nedostatečně pracují a navíc nepravidelně, jejich přístup ke schůzce
upadá, je tomu tak proto, že jejich špatné jednání je důstojníky přijímáno, a protože se nic lepšího nenaučili. Jsou pokřiveni formací, kterou
získali od svých důstojníků.
Srovnejte všechnu tuto nepřiměřenost s nazaretským domem. Představte si naši Paní, že by byla tak nedbalá v jednotlivostech i v pořádku
a dávala by svému dítěti tak odpuzující výchovu. Pokuste se – je to jistě
těžké, ale pokuste se – představit si ji nepořádnou, slabou, nespolehlivou, lhostejnou, takovou, která by nechala rozpadnout svatý domov,
takže by se stal předmětem pomluv sousedů! Samozřejmě je to čirá
fantazie. A přece více než několik důstojníků Legie nechává ostudně
hromadit záležitosti nazaretského domu prezidia, které se zavázali spravovat tak, jak by je spravovala Panna Maria.
Ale, naproti tomu, pokud všechny tyto věci svou dokonalostí osvědčují
oddanost prezidia, pak víme, že náš Pán je v něm přítomen v plnosti,
122
Modlitby Legie
Kapitola 22
jak řekl. Duch Svaté rodiny nebyl omezen pouze na Svatý dům ani na
Nazaret ani na Judsko, není omezen žádnými hranicemi. Tak nemůže
být omezen ani duch prezidia.
„Katolická láska k Matce Boží ukazuje chvályhodný cit umělce svou
neochotou ptát se na podrobnější detaily života v Nazaretě. Víme, že
život v Nazaretě nebyl obecnou lidskou zkušeností, a stěží je ho možné
pochopit. Je snad někdo na zemi, kdo by dokázal namalovat obraz
oněch dvou životů nadlidské intenzity, v jejímž středu lze nalézt úplné
prolnutí všech hnutí, citů a žádostí? Pozorujme z pahorku nad Nazaretem ženu, která schází ke studni s patnáctiletým chlapcem po boku.
Vím, že mezi těmito dvěma je taková láska, jakou nenajdeme mezi
žádnými duchy shromážděnými před Božím trůnem. Ale také vím, že
nemohu spatřit víc, aniž bych nezemřel úžasem.“
Vonier, Božské Mateřství
22. Modlitby Legie
Nyní následují modlitby Mariiny Legie, a to v takovém pořadí, jak se
modlí na schůzce. Jestliže se je někdo modlí soukromě, nemusí toto
pořadí dodržovat. Pomocní členové se je modlí denně.
Znamení kříže, uvedené na začátku a na konci každého oddílu, modlitby rozděluje. Pokud se modlitby nerozdělují, znamení kříže se dělá
pouze na samém počátku a na konci modliteb.
1. ⁄vodnÌ modlitby
K. Ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého. Amen.
Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň
své lásky! Sešli svého Ducha a všechno bude stvořeno.
L. A obnovíš tvář země.
K. Modleme se: Bože, ty shromažďuješ svou církev ze všech národů
a posvěcuješ ji svým svatým Duchem; sesílej hojnost jeho darů celému
světu a společenství věřících provázej svou milostí jako na počátku,
Kapitola 22
Modlitby Legie
123
když se začalo šířit tvé evangelium. Prosíme o to skrze Krista,
našeho Pána.
L. Amen.
K. Pane, otevři mé rty.
L. A má ústa tě budou chválit.
K. Bože, pospěš mi na pomoc.
L. Slyš naše volání.
K. Sláva Otci i Synu i Duchu svatému.
L. Jako byla na počátku i nyní i vždycky a na věky věků. Amen.
(Následuje 5 desátků růžence.)
K. Zdrávas Královno.
L. Matko milosrdenství, živote, sladkosti a naděje naše, buď zdráva!
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy, k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce v tomto slzavém údolí. A proto, orodovnice naše, obrať k nám
své milosrdné oči a Ježíše, požehnaný plod života svého, nám po
tomto putování ukaž, ó milostivá, ó přívětivá, ó přesladká Panno
Maria!
K. Oroduj za nás, svatá Boží rodičko.
L. Aby nám Kristus dal účast na svých zaslíbeních.
K. Modleme se: Bože, tvůj jednorozený Syn nám svým životem, smrtí
a zmrtvýchvstáním získal věčnou spásu. Dej nám, prosíme, když
v posvátném růženci blahoslavené Panny Marie o těchto tajemstvích rozjímáme, ať také podle nich žijeme a dosáhneme toho, co
slibují. Skrze Krista, našeho Pána.
L. Amen.
K. Nejsvětější Srdce Ježíšovo.
L. Smiluj se nad námi.
K. Neposkvrněné Srdce Mariino.
L. Oroduj za nás.
K. Svatý Josefe.
124
Modlitby Legie
Kapitola 22
L. Oroduj za nás.
K. Svatý Jene Evangelisto.
L. Oroduj za nás.
K. Svatý Ludvíku Maria z Montfortu.
L. Oroduj za nás.
2. Catena legionis - Legion·¯skÈ pouto.
Modlí se v polovině schůzky a denně každý legionář.
Antifona
K. Kdo je ta,
L. která vychází jako jitřenka, krásná jako luna, zářící jako slunce, hrozivá jako vojsko připravené k boji?
K. Velebí * má duše Hospodina
L. a můj duch jásá v Bohu, mém Spasiteli, * neboť shlédl na svou
nepatrnou služebnici.
K. Od této chvíle mě budou blahoslavit * všechna pokolení,
L. že mi učinil veliké věci ten, který je mocný. * Jeho jméno je svaté.
K. A jeho milosrdenství trvá od pokolení do pokolení * k těm, kdo se
ho bojí.
L. Mocně zasáhl svým ramenem, * rozptýlil ty, kdo v srdci smýšlejí
pyšně.
K. Mocné sesadil z trůnu * a ponížené povýšil,
L. hladové nasytil dobrými věcmi * a bohaté propustil s prázdnou.
K. Ujal se svého služebníka Izraele, * pamatoval na své milosrdenství,
L. jak slíbil našim předkům, * Abrahámovi a jeho potomkům navěky.
K. Sláva Otci i Synu * i Duchu svatému,
L. jako byla na počátku i nyní i vždycky * a na věky věků. Amen.
Antifona
Kapitola 22
Modlitby Legie
125
(K.) Kdo je ta,
L. která vychází jako jitřenka, krásná jako luna, zářící jako slunce, hrozivá jako vojsko připravené k boji?
K. Ó Maria bez hříchu počatá.
L. Oroduj za nás, kteří se k tobě utíkáme.
K. Modleme se: Pane Ježíši Kriste, náš Prostředníku u Otce, tys ustanovil nejblahoslavenější Pannu, svou Matku, aby byla též naší Matkou a Prostřednicí u tebe: uděl laskavě, aby každý, kdo tě bude prosit s důvěrou o milosti, obdržel všechny skrze ni.
L. Amen.
3. Z·vÏreËnÈ modlitby.
Modlí se při ukončení schůzky a jsou členěny k usnadnění čtení.
L. Pod ochranu tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko. Neodmítej naše
prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás
vždycky, Panno slavná a požehnaná!
K. Panno neposkvrněná, Prostřednice všech milostí.
L. Oroduj za nás.
Na schůzce prezidia použije se invokace vlastního prezidia.
K. Svatý Michaeli a Gabrieli.
L. Orodujte za nás.
K. Všechny nebeské mocnosti, legie andělů Panny Marie.
K. Svatý Jene Křtiteli.
L. Oroduj za nás.
K. Svatý Petře a Pavle.
126
Modlitby Legie
Kapitola 22
Následující se modlí všichni k prvnímu Amen; modlitbu za zemřelé se
modlí kněz sám.
Pane, uděl nám všem, kteří sloužíme pod praporem Panny Marie,
víru v tebe a důvěru v ni v plnosti, jíž je dáno zvítězit nad světem.
Dej nám živou víru, která je oduševněna láskou, abychom všechno
dokázali konat z čisté lásky k tobě a vždycky tě viděli ve svých bližních a tobě v nich sloužili;
víru pevnou a neochvějnou jako skála, v níž bychom byli klidní a vytrvalí uprostřed křížů, námah a zklamání života;
víru nebojácnou, která by nás pobízela k tomu, abychom se bez
váhání odvážili velkých činů pro Boha a pro spásu duší;
víru, která by byla ohnivým sloupem naší Legie a vedla nás kupředu
jednotné, všude zapalovala oheň Boží lásky, osvěcovala ty, kdo jsou
v temnotách a ve stínu smrti, rozněcovala vlažné a navracela život
těm, kteří jsou duchovně mrtvi hříchem, víru, která by vedla naše
kroky cestou pokoje, aby se naše Legie po skončení životního boje
znovu beze ztrát shromáždila v království tvé lásky a slávy. Amen.
K. Ať duše našich zesnulých členů Legie a všech věrných zemřelých
pro milosrdenství Boží odpočívají v pokoji.
L. Amen.
(Nyní bezprostředně následuje požehnání kněze, a pokud není přítomen učiníme kříž.)
„Mariina víra předčila víru všech lidí a všech andělů. Viděla svého syna
v betlémských jesličkách a věřila, že je Stvořitel světa. Viděla ho prchat
před Herodem a nikdy nezakolísala ve své víře, že by nebyl Králem králů. Viděla ho, když se narodil, a věřila, že je věčný. Viděla ho chudého
a nahého, a přesto věřila, že je Pánem vesmíru. Viděla ho ležet na slámě
a její víra jí pověděla, že je Nejmocnější. Viděla ho, jak nepromluvil ani
jediné slovo, a přece věřila, že je sama věčná Moudrost. Slyšela ho
plakat a věřila, že je radostí z ráje. A na konci ho viděla umírat, vystaveného všem formám pohanění, přibitého na kříž, a ačkoli víra všech
ostatních kolísala, Maria v sobě uchovala víru beze všech pochybností,
že je Bohem.“
Sv. Alfons z Liguori
/Tento citát netvoří součást modliteb Legie./
Kapitola 23
127
Neměnné modlitby
23. NemÏnnÈ modlitby
Modlitby Legie se považují za neměnné. Změny ani doplňky se nemají
dělat právě v invokacích, ať už s ohledem na národní, místní nebo jednotlivé světce nebo kde by změny a dodatky byly sporné.
Je to požadavek oběti, ale té předchází oběť svého druhu největší, jak
jistě uznají ti, kteří vědí, z které země pochází tyto konstituce a chápou
jedinečné postavení jejich národního apoštola v jejich citech.
Je pravda, že tolerance zvláštních invokací by sama o sobě nebyla tak
velkým odklonem od obvyklé praxe. Přece však v sobě obsahuje zárodek rozštěpení a Legie se obává i toho.
Duch Legie se projevuje v jejích modlitbách a je vhodné, že svou co nejdokonalejší jednotností demonstrují – ať jsou řečeny kdekoli jakýmkoli
jazykem – úplnou jednotu myslí, srdce, pravidel a jednání, ke kterým
Legie vyzývá všechny, kteří kdekoli slouží pod její standartou.
„Protože jste dětmi Kristovými, tak buďte i dětmi Říma.“
Sv. Patrik
„Modlím se, milý Pane, abys mi dal milost pracovat.“
Sv. Tomáš Morus
24. Patroni Legie
1. Svat˝ Josef
V modlitbách Legie následuje jméno sv. Josefa hned po invokacích
k srdcím Pána Ježíše a Panny Marie, protože v nebeském dvorstvu stojí
hned za nimi. Byl hlavou Svaté rodiny a vzhledem k Ježíši a Panně Marii
plnil jedinečnou a výjimečnou úlohu. Stejným způsobem – o nic více
a o nic méně – pokračuje tento největší ze svatých v práci pro mystické
tělo Ježíše a jeho Matky. Podporuje existenci a činnost církve a tím i Le-
128
Patroni Legie
Kapitola 24
gie. Jeho péče neselhává, je živoucí otcovskou důvěrností; na druhém
místě stojí pouze s ohledem na Mariino mateřství, a tak ji také Legie
přijímá. Pokud má jeho láska v nás mocně působit, musíme se jí plně
otevřít takovým jednáním, které odráží silnou oddanost, kterou nám
tak štědře rozdává. Ježíš a Panna Maria na něj vždy pamatovali a byli
mu vděční za to, co pro ně dělal. Podobně musí být k němu pozorní i legionáři.
Slavnost sv. Josefa, snoubence blahoslavené Panny Marie, připadá na
19. března.
Památka sv. Josefa dělníka, připadá na 1. května.
„Nemůžeme oddělit historický život Ježíše od jeho mystického života,
který pokračuje v církvi. Není bezdůvodné, že papežové prohlásili sv. Josefa ochráncem církve. Jeho úloha v měnících se časech a životních
podmínkách zůstala stejná. Jako ochránce Kristovy církve pokračuje ve
svém poslání, které plnil na zemi. Od časů v Nazaretě Boží rodina roste
a rozšiřuje se do všech koutů světa. Josefovo srdce se zvětšilo do rozměru jeho nového otcovství, které je pokračováním otcovství zaslíbeného Bohem Abrahámovi, otci národů, dokonce ho předčí. Bůh s námi
své úmysly nemění: nemá postranní myšlenky, žádné svévolné změny
ve svém plánu. Všechno je jednota, uspořádaná, trvalá a má svou následnost. Josef, Ježíšův pěstoun, je také pěstounem Ježíšových bratří,
tedy všech křesťanů všech dob. Josef, snoubenec Panny Marie, která
porodila Ježíše, zůstává s ní tajemně sjednocen, zatímco mystický zrod
církve ve světě pokračuje.
Takže Mariin legionář, který zde na zemi usiluje o rozšíření Kristova království, to je církve, oprávněně prosí o zvláštní ochranu toho, který byl
hlavou nově zrozené církve, Svaté rodiny.“
Kardinál L. J. Suenens
2. Svat˝ Jan Evangelista
V evangeliu je označen za učedníka, „kterého Ježíš miloval“; v něm se
sv. Jan objevuje jako vzor oddanosti k Nejsvětějšímu Srdci. Věrný až do
konce, přimkl se k tomuto Srdci, dokud nespatřil, že ztichlo, probodené k smrti. Pak může být představen jako vzor úcty k Neposkvrněnému srdci Panny Marie. Čistý jako anděl, zaujal místo, které
Kapitola 24
Patroni Legie
129
mu daroval Ježíš, a pokračoval ve splácení lásky syna Panně Marii,
dokud nezemřela.
Ale třetí slovo našeho Pána z kříže obsahovalo více než pouze ustanovení syna své požehnané matce. Ve sv. Janu ustanovil Pán celý lidský
rod, ale především ty, kteří mu svou vírou patří. Tak bylo prohlášeno
Mariino mateřství lidstva - mnoha bratří a sester, z nichž Ježíš byl prvorozený. Svatý Jan se stal zástupcem všech těchto nových dětí; prvním,
který obdržel toto dědictví; vzorem pro ty, kteří přicházejí po něm, a
svatým, jemuž je Legie zavázána nejněžnější úctou.
Miloval církev a každou její duši a všechny své schopnosti věnoval její
službě. Byl apoštolem, evangelistou a obdržel věnec mučednictví.
Byl Mariiným knězem: proto je zvláštním patronem kněží Legie, kteří
mu slouží v organizaci, jež si klade za cíl být živoucím napodobením
Marie.
Jeho svátek připadá na 27. prosince.
„Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl
rád, řekl matce: ‘Ženo, to je tvůj syn!’ Potom řekl učedníkovi: ‘To je tvá
matka!’ Od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě“ (Jan 19,26-27).
3. Svat˝ LudvÌk Maria z Montfortu
„Z pohledu jiných rozhodnutí o nepřípustnosti úcty k jednotlivým
a místním patronům, může se jevit zahrnutí úcty k sv. Grignionu
z Montfortu jako sporné. Ale buďme si jisti, že žádný svatý neměl větší
úlohu v rozvoji Legie jako on. Tato příručka je naplněna jeho duchem.
Modlitby odrážejí jeho vlastní slova. On je skutečným učitelem Legie:
proto invokace k němu jsou povinností Legie téměř jako morální
závazek.“ (Rozhodnutí Legie o zahrnutí blahoslaveného Grigniona
z Montfortu do invokací.)
Byl svatořečen 20. července 1947 a jeho svátek připadá na 28. dubna.
„Byl nejen zakladatel, ale také misionář! Víc než misionář, protože
vidíme i další aspekt. Je učitelem a teologem, který nám dal takovou
mariologii jako nikdo předtím. Tak hluboce probádal kořeny mariánské
zbožnosti, tak široce rozevřel její horizonty, že se nepochybně stal hlasatelem všech moderních mariánských skutečností - od Lurd po Fatimu,
od dogmatu o Neposkvrněném početí po Mariinu legii. Ustanovil se
130
Patroni Legie
Kapitola 24
zvěstovatelem přicházejícího Božího království skrze Marii a předchůdcem vytoužené spásy, kterou přinese světu panenská Matka Boží skrze
své Neposkvrněné srdce, až nadejde plnost času.“
Federigo kardinál Tedeschini, arcikněz u Sv. Petra,
Promluva u příležitosti odhalení sochy sv. Ludvíka Maria
z Montfortu v bazilice sv. Petra 8. prosince 1948.
„Jasně předvídám, že přijdou zuřící bestie a ve vzteku roztrhají svými
ďábelskými zuby tuto malou knihu a toho, kterého Duch svatý použil,
aby ji napsal, anebo se přinejmenším budou snažit, aby nikdy nevyšla
na světlo. Budou dokonce napadat a pronásledovat ty, kteří ji čtou
a řídí se podle ní. Ale co na tom záleží? Čím více, tím lépe! Tato vize
mě povzbuzuje a vlévá mi naději na veliký úspěch, abych tak řekl na
mocnou legii udatných a hrdinných bojovníků Ježíše a Panny Marie
obojího pohlaví, kteří bojují proti ďáblu, světu a porušené přirozenosti
v této více než kdy předtím zhoubné době, která právě přichází.“
Sv. Ludvík Maria z Montfortu (zemřel 1716),
O pravé mariánské úctě.
4. Svat˝ archandÏl Michael
„Ačkoli je sv. Michael knížetem nebeského dvora, nejhorlivěji vzdává
úctu Panně Marii a působí, aby byla ctěna, zatímco sám stále čeká, že
bude mít tu čest a na její výzvu bude sloužit některému z jejích služebníků.“
Sv. Augustin
Svatý Michael byl vždy patronem vyvolených lidí, nejprve ve Starém
zákoně, pak v zákoně Novém. Zůstává věrným obráncem církve, a ani
jeho ochrana Židů neochabuje, i když se odvrátili. Spíše se zintenzivňuje, protože jsou v nouzi a jsou pokrevními příbuznými Ježíše, Panny
Marie a Josefa. Legie slouží pod vedením sv. Michaela. Pod jeho vnuknutím se musí láskyplně pokoušet o obnovu lidu, s nímž Pán sjednal
věčnou smlouvu lásky.
Svátek „velitele Hospodinova zástupu“ (Joz 5,14) připadá na 29. září.
„Podle Zjevení andělé, kteří se podílejí na životě Trojice ve světle slávy,
jsou povoláni sehrát svou úlohu v dějinách spásy člověka v okamžiku
ustanoveném božskou Prozřetelností.
Kapitola 24
Patroni Legie
131
,Což nejsou všichni andělé jen duchové, poslaní k tomu, aby sloužili
těm, kdo mají jako dědictví dostat spásu?’ ptá se autor listu Židům
(1,14). V toto církev věří a to učí na základě Písma svatého, ze kterého
se dozvídáme, že úkolem dobrých andělů je ochrana lidí a péče o jejich
spásu.“
Papež Jan Pavel II., generální audience, 6. září 1986
5. Svat˝ archandÏl Gabriel
V některých liturgiích jsou sv. Gabriel a Michael společně oslavováni
jako vítězové a knížata, vojevůdci nebeské armády, velitelé andělů, služebníci božské slávy, ochránci a vůdci lidských bytostí.
Svatý Gabriel je andělem zvěstování. Skrze něj obdržela Panna Maria
pozdrav Nejsvětější Trojice, jím bylo poprvé vyjádřeno před člověkem
tajemství Trojice; jím bylo oznámeno vtělení, jím bylo prohlášeno Neposkvrněné početí; jím byly vysloveny první střípky modlitby růžence.
Již jsme se zmínili o zájmu sv. Michaela o Židy. Možná lze totéž říci
o sv. Gabrielovi a o muslimech. Ti věří, že jim sdělil jejich náboženství.
Tento nárok, byť nepodložený, znamená vůči němu pozornost, kterou
se snaží vhodným způsobem oplácet: osvěcuje je k úctě ke křesťanskému zjevení, jehož je správcem. Ale sám nemůže způsobit jejich proměnu. V té vždy musí hrát svou roli lidská spolupráce.
Ježíš a Panna Maria mají v koránu přední místo, jsou v něm představováni téměř jako v evangeliu, ale bez jakékoli úlohy. Tato svatá Dvojice
v islámu tedy čeká, dokud někdo nepřijde vysvětlit a prosadit jejich roli.
Prokázalo se, že Legie má tento dar, a že její členové jsou s uznáním
muslimy přijímáni. Jak bohatý podklad pro evangelizaci leží v celém koránu!
Společný svátek sv. Michaela, Rafaela a Gabriela se slaví 29. září.
„Písma nám představují jednoho z nejvyšších nebeské hierarchie, který
byl viditelně poslán zvěstovat Marii tajemství vtělení. Anděl Pannu Marii
požádal, aby se stala Matkou Boží, neboť svým božským mateřstvím
obdržela svrchovanost, moc a panství nade všemi anděly. „Můžeme
říci,“ píše papež Pius XII., „ že archanděl Gabriel byl první nebeský posel
královského úřadu Marie“ (Ad Coeli Reginam). Gabriel je uctíván jako
patron těch, kteří podstupují důležitá poslání, kteří přinášejí důležité
Boží zvěsti. Přinesl Boží zvěst Marii. V tom okamžiku zastupovala celé
132
Patroni Legie
Kapitola 24
lidstvo a on byl zástupcem všech andělů. Jejich dialog, který inspiruje
lidi až do konce časů, vytvořil smlouvu, na jejímž základě vzniknou
„nová nebesa a nová země“. Jak nádherné, on byl tím, kdo s Pannou
Marií hovořil; jak pomýlené je omezit jeho úlohu pouze na pasivní přednes. Byl plně osvícen a podal důkaz nejdokonalejšího možného zdroje.
Byl k Marii uctivý a každý její dotaz vzal vážně, protože byl mluvčím
a svědkem Boha. Ze setkání Gabriela a naší Paní vzešla obnova stvoření.
Nová Eva pozvedla trosky, které zavinila první Eva. Nový Adam jako
hlava mystického těla, do kterého patří i andělé, neobnovil pouze lidstvo, ale také čest andělů, pošpiněnou padlým andělem.“
Dr. Michael O´Caroll, CSSp.
6. NebeskÈ mocnosti, legie andÏl˘ Panny Marie
„Regina angelorum! Královna andělů! Jaké okouzlení, jaké tušení
nebes znamená takto smýšlet o Panně Marii, naší Matce, neustále provázené legiemi andělů!“
Papež Jan XXIII.
„Maria je velitelkou Božích armád. Andělé tvoří nejslavnější oddíly té,
která je hrozivá jako vojsko pod praporci na bojišti.“
Boudon, Andělé.
Andělé byli v modlitbách Legie vzýváni od počátku. Používala se tato
forma:
„Svatý archanděli Michaeli, oroduj za nás,
naši svatí andělé strážní, orodujte za nás.“
Z toho se můžeme domnívat, že Legie byla k úctě k andělům vedena,
protože blízkost vztahu andělů k Legii nebyla tehdy tak jasně nazírána.
Jak plynul čas, stále jasněji se pociťovala vhodnost nalézat útočiště
u andělů. Členové si uvědomili, že andělé jsou nebeským protějškem
legionářské výpravy. Toto spojení má rozličné aspekty. Každý legionář,
ať aktivní nebo pomocný, má anděla strážného, který bojuje po jeho
boku, ať se děje, co se děje. V jistém smyslu znamená tato bitva více
pro anděly než pro legionáře, protože anděl velmi dobře chápe, co je
v sázce: Boží sláva a hodnota nesmrtelné duše. Proto je zájem andělů
Kapitola 24
Patroni Legie
133
mnohem silnější a jejich pomoc neselhává. Ale tento boj se týká i všech
dalších andělů. Například všichni ti, pro něž se Legie tak namáhá, mají
své anděly strážné, kteří jim poskytují svou pomoc.
Celé vojsko andělů spěchá na scénu, poněvadž naše bitva je částí
hlavního zápasu, který od počátku vedou proti satanovi a jeho přisluhovačům.
Andělům je ve Starém i Novém zákoně přiřčeno významné místo, neboť je tam o nich několik set zmínek. Jsou představováni jako obdoba
lidského boje a důvěrně ochraňují člověka. V kritických okamžicích zasahují. Neustále se ozývá věta: „Bůh poslal svého posla.“ Všech devět
andělských chórů má na starosti ochranu určitého druhu: lidi, místa,
města, země, přírodu a někteří dokonce své andělské druhy. Písmo ukazuje, že dokonce pohanská království (Dan 4,10.20; 10,13) mají své
strážné anděly. Chóry jsou takto pojmenovány: andělé, archandělé,
cherubíni, serafíni, mocnosti, knížata, trůny, síly a panstva.
Znamená to, že andělé pomáhají jako celek i jako jednotlivci, jejich
úlohu lze přirovnat k úloze letectva ve vztahu k pozemní armádě.
Nakonec legionáři shledali, že invokace k andělům nevyjadřují jejich
univerzální ochranu. Bylo rozhodnuto:
(a) že mají dostat lepší formu;
(b) že výraz „legie“ má být spojen s anděly. Sám náš Pán jej pro anděly
použil, posvětil to slovo tím, že je vyslovil. Když byl ohrožen nepřáteli, řekl: „Anebo si myslíš, že by mi můj Otec neposlal ihned víc jak
dvanáct pluků andělů, kdybych ho o to poprosil?“ (Mt 26,53).
(c) že Mariino jméno má být také obsaženo v invokacích. Je královnou
andělů. Je vskutku vojevůdkyní legie andělů a bylo by novou milostí
pro naši Legii zdravit ji tak hluboce významným titulem.
Z dlouhé diskuse v Legii nad tímto tématem byla 19. srpna 1962 schválena následující forma invokací:
„Všechny nebeské mocnosti, legie andělů Panny Marie, orodujte za nás.“
Památka andělů strážných připadá na 2. října.
Existuje sdružení Philangeli, které se specializuje na šíření znalostí o andělech a jejich úctě k nim. Jeho ústředím je: Philangeli, Hon. general
134
Patroni Legie
Kapitola 24
Secretary, Salvatorians, 129 Spencer Road, Harrow Weald, Middlesex
HA3 7BJ, England.
„To, že naše Paní je Královnou andělů, se nesmí chápat pouze jako
čestný titul. Její královský úřad je účastí na úřadě Krista, který má absolutní všezahrnující panství nad vším stvořením. Teologové dosud nevysvětlili všechny způsoby podílu Panny Marie na úloze Krista Krále, je ale
jasné, že její královská důstojnost je základem jednání a účinek tohoto
jednání přesahuje hranice viditelného a neviditelného vesmíru. Řídí duchy dobré a dohlíží nad zlými. Skrze ni se vytvořilo nerozlučné pouto
mezi společností lidí a andělů, kterými je celé tvorstvo vedeno ke svému
pravému cíli, slávě Trojice. Její královská funkce je naším štítem, protože
naše matka a ochránkyně má moc poručit andělům, aby nám pomohli.
Pro ni to znamená aktivní partnerství se svým Synem v uvolnění a zničení satanovy říše nad světem.“
Dr. Michael O´Caroll, CSSp.
7. Svat˝ Jan K¯titel
Je zvláštní, ne snadno vysvětlitelnou skutečností, že sv. Jan Křtitel byl
formálně zařazen mezi patrony Legie až 18. prosince 1949. Je mnohem
důvěrněji spojen se zbožností Legie než jakýkoli jiný patron, s výjimkou
sv. Josefa.
(a) Byl předobrazem všech legionářů – předchůdce Pána, který šel před
ním, aby mu připravil cestu a vyrovnal mu stezky. Byl vzorem neotřesitelné pevnosti a oddanosti svému úkolu, pro který byl připraven zemřít a pro který také zemřel.
(b) Nadto byl pro své dílo formován naší blahoslavenou Paní, tak jak by
měli být všichni legionáři. Svatý Ambrož říká, že hlavním záměrem
pobytu Panny Marie u sv. Alžběty byla formace a ustanovení dosud
nenarozeného největšího proroka. Okamžik této formace oslavuje
katena, naše hlavní modlitba, která je uložena každému legionáři
jako denní povinnost.
(c) Tuto událost navštívení vykonává naše Paní poprvé jako Prostřednice a svatý Jan je první omilostněný. Tak se svatý Jan od začátku
projevil jako zvláštní patron legionářů a všech jejich vztahů, patron
díla návštěv ve všech svých formách a skutečně ve všech činnostech
Kapitola 24
Patroni Legie
135
legionářů, které představují úsilí spolupracovat na službě Marie
jako Prostřednice.
(d) Byl jedním z významných prvků v poslání našeho Pána. Všechny
prvky tohoto poslání mají najít své místo v jakémkoli systému, který
se pokouší toto poslání napodobit. Předchůdce je nezbytný. Pokud
by Ježíše a Marii nezvěstoval, možná by vůbec nemohli přijít. Legionáři musí rozpoznat zvláštní úlohu sv. Jana a umožnit mu svou vírou
v něho, aby pokračoval ve svém poslání. „Jestliže Ježíš je neustále
‘ten, který přichází’, pak je sv. Jan tím, který je vždy jeho předchůdce, protože ekonomie historického vtělení Krista pokračuje v jeho
mystickém těle“ (Daniélou).
(e) Vhodné místo pro invokace k sv. Janu je v závěrečných modlitbách,
hned po vzývání andělů. Tyto modlitby představují Legii na postupu, kterému předsedá Duch svatý projevující se skrze naší Paní jako
ohnivý sloup; Legii podporovanou pluky andělů, vedených svatými
Michaelem a Gabrielem, které předcházel průzkumník a předchůdce sv. Jan, neustále plnící své poslání dané mu Prozřetelností;
pak následují její generálové svatí Petr a Pavel.
(f) Svatý Jan Křtitel má dvě liturgické oslavy. Na 24. června připadá
památka jeho narození a na 29. září památka jeho mučednické
smrti6.
„Věřím, že Janovo tajemství se v dnešním světě stále naplňuje. Kdokoli
uvěří v Ježíše Krista, vstoupí nejdřív do jeho duše duch ctnosti sv. Jana
a připraví pro Pána dokonalé lidi, vyrovná stezky v drsných místech
srdce člověka a uhladí cesty. Od toho dne jde před Pánem a Spasitelem
duch ctnosti sv. Jana.“
Origenes
8. Svat˝ Petr
„Svatý Petr jako kníže apoštolů je na prvním místě mezi patrony apoštolské organizace. Byl prvním papežem a předchází celou osvícenou
řadu pontifiků a současného Svatého otce. Ve vzývání sv. Petra znovu
vyjadřujeme věrnost Legie Římu, centru naší víry, zdroji autority, kázně,
jednoty“ (Rozhodnutí Legie o zařazení jména sv. Petra do invokací).
6)
Je to jediný světec, s výjimkou Ježíše Krista a Panny Marie, u kterého se slaví nejen jeho narozeniny
pro nebe, ale i jeho fyzické narození. pozn. překl.
136
Patroni Legie
Kapitola 24
Svátek sv. Petra a Pavla připadá na 29. června.
„A já ti říkám: Ty jsi Petr – skála – a na té skále zbuduji svou církev
a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského
království: co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na
zemi, bude rozvázáno na nebi“ (Mt 16,18-19).
9. Svat˝ Pavel
Duše, která chce získat druhé, musí být sama velká a bezbřehá jako
oceán. Má-li obrátit svět, musí být taková duše větší než svět. Takový
byl sv. Pavel od toho dne, kdy ho znenadání obklopilo světlo z nebe,
které prozářilo jeho duši a zapálilo v ní hořící touhu naplnit svět
jménem Kristovým a vírou v Krista. Apoštol národů – jeho práce je jeho
jménem. Neúnavně pracoval, dokud meč kata neposlal jeho nepřemoženého ducha k Bohu, a od té doby jeho listy žijí a budou žít a pokračovat v jeho poslání.
Církev ho vždy spojuje v modlitbách se sv. Petrem, což je skutečnou
chválou. Je také případné, že tito dva velikáni posvětili Řím svým mučednictvím.
Církev slaví jejich svátek ve stejný den.
„Jsou Kristovi služebníci? To mluvím už úplně bez rozumu: Já více než
oni! Lopotil jsem se mnohem více, do žaláře jsem se dostal častěji,
týrání jsem zakusil nad veškerou míru, v nebezpečí smrti jsem se octl
častokrát. Pětkrát jsem od Židů dostal čtyřicet ran bez jedné, třikrát
jsem byl bit pruty, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal na lodi,
den a noc jsem se zmítal na širém moři. Často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od vlastního
národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městě, v nebezpečích v neobydlených krajích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích
mezi falešnými bratry. K tomu vyčerpávající práce, mnohé bezesné noci,
hlad a žízeň, časté posty, zima a chatrné oblečení“ (2 Kor 11,23-27).
Kapitola 25
Obraz Legie
137
25. Obraz Legie
1. Na obálce této příručky je umístěna reprodukce obrazu Legie. Originál namaloval vynikající mladý dublinský umělec jako dar Legii. Jak se
dalo předpokládat od práce oživené takovým duchem, obraz je nevýslovně krásný a inspirující, což zachycuje dokonce i tato malá reprodukce.
2. Obraz je úplný, ve skutečnosti až udivujícím způsobem ukazuje sílu
zbožnosti Legie.
3. Jsou zde zviditelněny modlitby legionářů. Vzývání a modlitba k Duchu
svatému a růženec, které tvoří úvodní modlitby, jsou znázorněny holubicí zastiňující Marii a naplňující ji světlem a ohněm své lásky. Těmito
modlitbami ctí Legie okamžik, který je ústředním bodem všech dob.
Mariin souhlas s vtělením ji učinil Matkou Boží stejně tak jako Matkou
božské milosti. Její legionářské děti jsou s ní spojeny jejím růžencem
a nesou v srdci slova papeže Pia IX.: „Mohl bych získat svět, kdybych
měl armádu, která by se modlila růženec.“
Kromě toho je připomínkou Letnic, kdy Maria byla cestou, jíž se vylil
Duch svatý, což lze nazvat biřmováním církve. Viditelným znamením
ustanovil církev, naplnil ji apoštolským ohněm, který obnovuje tvář země.
„Bylo to její nejmocnější prostřednictví, které získalo pro právě zrozenou církev toto hojné vylití Ducha božského Vykupitele“ (MC, 110). Bez
ní by tento oheň nebyl v srdcích lidí zapálen.
4. Katena je už podle svého jména představována jako řetěz. Tuto antifonu velmi dobře vystihuje zobrazení Marie, která přichází jako jitřenka, krásná jako luna, zářivá jako slunce, hrozivá jako armáda na bojišti.
Na čele má jasnou hvězdu, která označuje tu, která je pravá jitřenka, od
počátku zahalená v paprscích vykupující milosti a zvěstující úsvit spásy.
Magnificat je vyjádřen svým úvodním veršem, onou neustále přítomnou
myšlenkou v Mariině mysli, vhodně znázorněným ohnivým písmem nad
její hlavou. Magnificat zpívá píseň triumfu její pokory. Tato pokora se
neumenšila dodnes, protože vůle Boha záviset na pokorné Panně z Nazareta je jeho vítězstvím. Činností těch, kteří jsou s ní sjednoceni, působí Bůh veliké věci pro své jméno.
138
Obraz Legie
Kapitola 25
Veršík a odpověď jsou vzaty ze slavnosti Neposkvrněného početí. Toto
tajemství, primárně ctěné v Legii, je vyjádřeno rozdrcením hada. Slova
na lemu: „Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu“ (Gn 3, 15) mají tentýž význam. Obraz ukazuje tento nesmrtelný zápas: Maria a had; děti
její a pokolení hada; Legie a mocnosti zla, které jsou poraženy a rozptýleny.
Modlitba kateny je modlitbou Marie, Prostřednice všech milostí, Matky
Boží a Matky všech lidí.
Nahoře na obraze je Duch svatý, dárce všech dobrých darů, dole je
země obklopená dobrem a zlem, která znázorňuje svět duší; mezi nimi
stojí Maria plná milosti, celá planoucí láskou, univerzální cesta zprostředkování a rozdělování. Nejdříve však chce obohatit ty nejvěrnější
děti, které jako sv. Jan spočinuly na Ježíšově srdci a láskyplně ji přijaly
za matku. Slova na lemu: „Ženo, to je tvůj syn ... To je tvá matka“ (Jan
19,26-27) vyjadřují její mateřství uprostřed nepředstavitelného utrpení
na Kalvárii.
5. Závěrečné modlitby se zrcadlí v každém tahu obrazu. Legie je zobrazena jako nespočetné vojsko, které pokračuje v boji pod vedením své
Královny a nese její zástavu „kříž v pravé ruce, růženec v levé, v srdci
svatá jména Ježíš a Maria a skromnost a odříkání Jana Křtitele ve svém
chování“ (sv. Ludvík Maria z Montfortu). Modlí se za víru, která učiní
nadpřirozeným každý pohyb a skutek jejich životů a umožní jim odvážit se konat všechno pro Krista Krále. Tato víra představuje ohnivý sloup,
který taví srdce všech legionářů v jediné a vede je k vítězství a do země
věčného zaslíbení; svým následováním životadárného plamene božské
lásky směřuje až k hranicím. Sloupem je Maria, která svou vírou zachránila svět („Blahoslavená, která jsi uvěřila“ - Lk 1,45 - na lemu) a která
nyní tmou neomylně vede ty, kteří ji nazývají blahoslavená, dokud na ně
nesestoupí věčná nádhera Pána Boha.
6. Modlitby končí poukazem od práce legionářů k seznamu povolaných
na věčnost, kde se věrní legionáři seřadí bok po boku, ani jeden nebude
chybět, aby dostali věčnou korunu svého členství.
Dále: modlitby za ty, jejichž boj už ustal, a kteří očekávají slavné vzkříšení, a kteří mohou potřebovat přímluvy svých spolubojovníků.
„Ve Starém zákoně čteme, že Bůh vyvedl svůj lid z Egypta do zaslíbené
země. „Ve dne ve sloupu oblakovém a v noci ve sloupu ohnivém, a tak
Kapitola 26
Tessera
139
je cestou vedl“ (Ex 13,21). Tento úžasný sloup, jednou oblakový a podruhé ohnivý, byla postava Marie a její rozmanité oběti, které za nás
přináší.“
26. Tessera
Modlitby nazvané tessera, které jsou složeny z modliteb Legie a reprodukce obrazu Legie, by měl dostat každý aktivní i pomocný člen.
Latinské slovo tessera znamená tabulka nebo upomínka, která je rozdělena mezi přátele, aby se oni nebo jejich potomci mohli znovu rozpoznat. Ve vojenské terminologii představovala čtvercovou tabulku, na níž
bylo napsáno heslo platné v římské legii.
Mariina legie používá slovo tessera pro sešitek s modlitbou a obrazem.
Jsou v něm rovněž obsaženy myšlenky: (a) všeobecně rozšířené v Legii;
(b) vyjádření pravého hesla Legie – jejích modliteb; (c) znamení jednoty
a bratrství mezi všemi legionáři, kdekoli se nacházejí.
Stejnou myšlenku univerzality obsahuje tucet dalších latinských výrazů
k označení rysů systému, které pomáhají k vzájemné komunikaci, a jsou
proto zcela nezbytné. Námitka, že představují v Legii cizí prvek, neobstojí. Tyto výrazy natolik zakořenily v běžném jazyce, že se nyní staly
slovy legionářů. Bylo by těžkou nespravedlností k Legii, kdyby jí bylo
odebráno tak užitečné a charakterizující roucho.
„Společně postupujeme v tomto světě plném běd a jsme tak slabí, že
vzájemně potřebujeme rameno svého bližního, aby nám pomohl, abychom na cestě nezemdleli. Ale v řádu spasení a milosti Bůh zvláště požaduje, abychom byli mezi sebou sjednoceni. Modlitba je pouto, které
spojuje všechna srdce a hlasy, činí je jedním. Naše síla spočívá ve sjednocené modlitbě, ta jediná nás učiní neporazitelnými. Pospěšme si sjednotit naše modlitby, naše úsilí a naše touhy a všechno, co samo o sobě
bylo mocné, se sjednocené stane neodolatelným.“
Ramiére
140
Vexillum legionis
Kapitola 27
27. Vexillum legionis
Standarta Legie
Vexillum Legionis je upravená standarta římské legie. Orel, který se tyčil
na standartě, byl nahrazen holubicí, symbolem Ducha svatého. Pod
holubicí nese příčné břevno nápis „Legio Mariae“ (Mariina legie). Uprostřed mezi břevnem a žerdí (spojenými mezi sebou růží a lilií) je oválný
rám představující Neposkvrněné početí (zázračná medailka). Žerď je
zasazena do Zeměkoule, která - pro použití na stole - stojí na čtvercovém podkladu. Tento celek představuje myšlenku, že svět má být získán
Duchem svatým, který působí skrze Marii a její děti.
(a) Zobrazení standarty Legie má být na oficiálním papíře určeném pro
zprávy Legie.
(b) Model standarty má stát při schůzkách na stole ve vzdálenosti asi
15 cm před soškou a 15 cm napravo od ní. Obvykle používaný
stolní model je včetně podstavce 32 cm vysoký. Od koncilia je
možno získat standartu v provedení kov a onyx.
(c) Pro procesí a při acies se užívá velký model. Má být asi 2 m vysoký,
z čehož asi 60 cm tvoří žerď pod Zeměkoulí. Zbývající část má mít
rozměry podle vyobrazení v měřítku 12:1. Při acies a v době, kdy
standarta není nesena, je žerď standarty vsazena do podstavce
(který netvoří její součást), aby standarta zůstala vztyčena.
Velkou standartu není možné od koncilia získat, ale lze ji snadno vyrobit
a namalovat na místě. Rady a prezidia, které touží po propracovanějším
provedení, se nepochybně uchýlí k jiným materiálům, než je dřevo. Vzor
vyžaduje velký smysl pro umělecké ztvárnění.
(d) Stolní standarta je chráněna autorskými právy a může se vyrábět
pouze se svolením koncilia.
„Jak nádherná standarta Mariiny legie.“
Papež Pius XI.
Kapitola 27
Vexillum legionis
141
VEXILLUM LEGIONIS ñ standarta Legie
„Svatý Ludvík Maria z Montfortu si s naprostou jasností uvědomil, že
Panna nemůže být od Ducha svatého oddělena. Mariina legie je prodchnuta přesvědčením o jeho učení ve vztahu k tomuto svazku jednoty,
a proto co nejvíce usiluje o hlubší znalost učení o Duchu svatém.“
Laurentin
142
Řízení Legie
Kapitola 28
28. ÿÌzenÌ Legie
1. Toto aplikujÌ vöechna ¯ÌdÌcÌ tÏlesa
1. Vedení Legie, ať místní nebo ústřední, vykonávají její rady, které jsou
ve své oblasti zodpovědné: za zajištění jednoty, za zachování původních
ideálů Mariiny legie, za střežení ducha, pravidel a praxe Legie, které
jsou uvedeny v oficiální příručce Legie, a za rozšiřování této organizace.
Legie v kterékoli oblasti bude tak kvalitní, jak kvalitní ji učiní její rady.
2. Všechny rady se mají průběžně pravidelně scházet a platí, že to nemá
být méně než jednou za měsíc.
3. Modlitby, forma a uspořádání schůzek jakékoli rady Legie mají být
totožné s těmi, které jsou předepsány pro prezidia, s následujícími
výjimkami:
(a) nedodržuje se časový limit,
(b) nemusí se číst Stálé pokyny,
(c) sbírka do tajného váčku je dobrovolná.
4. Prvotní povinností jakékoli rady je loajalita nejbližší vyšší radě.
5. Žádné prezidium ani rada nemohou být zřízeny bez formálního svolení nejbližší vyšší rady nebo koncilia Legie a bez souhlasu příslušné
církevní autority.
6. Diecéznímu biskupovi a konciliu Legie je zvláště vyhrazeno právo
existující prezidium nebo radu rozpustit. Po rozpuštění přestává okamžitě být takové prezidium nebo rada součástí Mariiny legie.
7. Každá rada má za duchovního vůdce kněze, který je ustanoven příslušnou církevní autoritou a zastává tento úřad k její spokojenosti. Má
rozhodující slovo ve všech morálních a náboženských otázkách, které
jsou vzneseny na schůzce rady, a má při všech jednáních odročující
právo veta s tím úmyslem, aby se získalo rozhodnutí té autority, kterou
byl ustanoven.
Duchovní vůdce má hodnost důstojníka takové rady a požívá u legionářů veškerou povinnou úctu.
8. Každá rada má mít také svého prezidenta, viceprezidenta, tajemníka
a pokladníka a tolik dalších důstojníků, kolik jich schválí nejbližší nadří-
Kapitola 28
Řízení Legie
143
zená rada. Jsou voleni pro službu na dobu tří let a jsou opět volitelní do
stejného úřadu na další následnou dobu tří let (tedy celkově 6 let). Legionář, jemuž vypršela doba úřadu, nesmí dál plnit povinnosti tohoto
úřadu.
Pokud důstojník kdekoli z jakéhokoli důvodu nedokončí první období
tří let, má se za to, že období tří let odsloužil k datu, ke kterému uvolnil úřad. Během doby, v níž nevypršelo první období, je volitelný do
stejného úřadu na další období tří let, které se považuje za druhé
období. Pokud důstojník nedokončí plné tři roky druhého období, má
se za to, že odsloužil dobu 6 let k datu, ke kterému uprázdnil úřad.
Po dokončení druhého období úřadu musí uplynout doba tří let, než je
znovu volitelný do stejného úřadu stejné rady. Tato doba se nepožaduje, jedná-li se o jinou službu důstojníka ve stejné radě nebo jakoukoli
službu důstojníka v jiné radě.
Každý důstojník rady musí být aktivním členem prezidia a podléhá Stálým pokynům.
9. Povýšení statutu rady (například kurie na komitium) neovlivňuje
funkční období stávajících důstojníků.
10. Důstojníky rady volí na řádné schůzce rady přítomní členové rady
(tj. důstojníci jakéhokoli přímo přidruženého prezidia, důstojníci jakýchkoli přidružených rad a všichni zvolení důstojníci rady). V takové volbě
je volitelný každý legionář. Pokud je zvolen a není členem rady, stává se
členem ex officio. Všechny volby důstojníků podléhají schválení nejbližší
nadřízené rady, ale zvolené osoby mohou vykonávat povinnosti svého
úřadu ještě před schválením.
11. Zpráva o nominaci a o konání volby se dává členům, pokud je to
možné, na schůzce, která předchází této volbě. Je žádoucí, aby si nominované osoby byly vědomy povinností úřadu.
12. Vhodnost kandidáta je dovoleno s náležitou umírněností komentovat. Je také dovoleno, aby důstojníci rady, kteří souhlasí s vhodností
určitého kandidáta, prohlásili jako celek, že ho doporučují. Takové doporučení však nesmí působit proti jmenování ostatních kandidátů nebo
proti řádné formě volby.
13. Volba se provádí tajným hlasováním. Způsob volby je následující:
Volba pro každý úřad se děje odděleně, v sestupném pořadí. KaûdÈ
uve¯ejnÏnÈ jmÈno musÌ b˝t form·lnÏ navrûeno a vyhl·öeno.
144
Řízení Legie
Kapitola 28
Pokud je uveřejněno pouze jedno jméno, není pochopitelně nutné hlasovat. Jsou-li navržena a vyhlášena dvě jména či více jmen, je zapotřebí
provést hlasování. Volební lístek obdrží každý přítomný člen rady
(včetně duchovního vůdce), který je oprávněn volit. Je důležité věnovat
náležitou pozornost následujícímu požadavku: oprávněni volit jsou
pouze členové rady. Jsou-li lístky vyplněny, pečlivě se složí a členové
volební komise je vyberou. Na volební lístek se nepíše jméno voliče.
Prokáže-li sčítání, že jeden kandidát obdržel nadpoloviční většinu hlasů,
to je více než součet hlasů všech ostatních kandidátů dohromady,
prohlašuje se kandidát za zvoleného. Pokud nikdo nedosáhl jasné
většiny, zveřejní se výsledky voleb a volba se opakuje se stejnými kandidáty. Pokud nevyšlo ani druhé kolo a žádný kandidát nezískal jasnou
většinu, pak kandidát s nejnižším počtem hlasů je z volby vyloučen
a hlasuje se o zbývajících kandidátech. Pokud ani třetí kolo není úspěšné, postupuje se cestou postupného vylučování a opětných voleb,
dokud jeden kandidát neobdrží potřebnou jasnou většinu hlasů.
Skutečnost, že jde o volbu důstojníků duchovní organizace, neospravedlňuje nedbalé metody. Volba musí být provedena v přesné a řádné
formě s povinným ohledem na utajení jednotlivých volebních lístků.
Je nezbytné, aby úplný zápis voleb, který obsahuje jména navržených
a vyhlášených kandidátů a počet hlasů, jež obdrží každý kandidát (jedná-li se o více než jednoho kandidáta) byl včleněn do zápisu o schůzce
a předložil se nejbližší nadřízené radě ke schválení.
14. Zástupci prezidia nebo rady na nejbližší nadřízené radě mají být její
důstojníci.
15. Zkušenost ukázala, že ustanovená funkce dopisovatelů je nejúčinnějším způsobem vyšší rady, jak naplnit svou funkci dohledu nad svými
vzdálenými přidruženými radami. Dopisovatel udržuje s radou pravidelný styk. Měsíčně dostává zápisy, z nichž připravuje zprávu, kterou
předloží na schůzce vyšší rady, když to požaduje. Dopisovatel navštěvuje schůzky vyšší rady a účastní se jednání, nemá však volební právo,
byť je členem vyšší rady.
16. S dovolením rady mohou i jiné osoby – bez ohledu na to, zda jsou
členy Legie nebo ne – navštívit schůzku této rady se statutem návštěvníka, ale nejsou oprávněny volit. Tyto osoby jsou vázány důvěrností
o jednání na schůzce.
Kapitola 28
Řízení Legie
145
17. Radami Legie jsou kurie, komitium, regie, senát a koncilium Legie
a jakékoli další rady, které jsou zřízeny podle konstituce.
18. Latinské názvy různých rad velmi dobře odpovídají funkcím, které
tyto rady plní.
V Legii je Panna Maria Královnou. Ona shromažďuje svou armádu legionářů k jejich slavnému boji a v bitvě je řídí, inspiruje a osobně je vede
k vítězství. Od Královny pak vede přirozená cesta k její speciální radě
nebo konciliu, které ji viditelně reprezentují a podílejí se na jejím dohledu nad všemi ostatními řídícími tělesy legionářů.
Oblastní rady jsou základními jednotkami, vyšší rady již méně, protože
je prakticky nemožné zabezpečit plnou účast na řádných schůzkách
ústředních rad, které zastupují rozsáhlé oblasti. Označení kurie, komitium, regie a senát tedy stanovují povahu a postavení uvedených subjektů Legie a přísluší k té oblasti, v níž slouží.
19. Vyšší rada může svými funkcemi doplňovat funkce nižších rad. Například senát může působit jako kurie. Tato kombinace funkcí může být
z následujících důvodů výhodná:
(a) Jde obvykle o stejné osoby, které se angažují v řízení jak vyšší rady,
tak rady místní. Legionáři se tak ušetří čas, pokud záměrům dvou
schůzek postačí jedna.
(b) Ale mnohem důležitější je, že obvyklé zastoupení vyšší rady se vztahuje na velkou oblast, takže je nemožné zabezpečit plnou účast na
obvyklých řádných schůzkách, které se musí konat. Výsledkem by
bylo, že malá skupinka seriózních legionářů by byla zavalena těžkou zodpovědností a spoustou práce. Z toho důvodu se pak zcela
jistě mnoho práce vykonává lhostejně anebo vůbec, což Legii vážně
zraňuje.
Kombinace funkcí vyššího orgánu s nižším zajistí početnou a stálou
účast členů. Nebudou plnit pouze povinnosti nižší rady, ale projeví zájem o práci vyššího orgánu a budou o ní poučeni. Pak je lze přibrat
k veškeré řídící extenzní a duchovní práci vyššího orgánu.
Je možné namítnout, zda je účelné delegovat takový rozsah řízení velké
oblasti orgánu, který je vlastně oblastní radou. To je ovšem zavádějící,
protože jde pouze o jádro vyšší rady, která je příslušná pro danou
146
Řízení Legie
Kapitola 28
oblast. Zástupci každé přidružené rady jsou povinni se účastnit schůzky
a pracovat co nejsvědomitěji podle svých nejlepších schopností. Jako
alternativa se navrhuje, aby vyšší rada pracovala odděleně a spokojila se
– řekněme – se čtyřmi schůzkami ročně. Tak by byla zajištěna účast
mnoha zástupců. Ve skutečnosti je ale takový návrh, uváděný v zájmu
reprezentativního řízení, vzdálen realitě. Rada by totiž kvůli dlouhým
intervalům mezi schůzkami byla nucena zprostit se svých funkcí a přenechat je důstojníkům. Tak by vykonávala svou řídící funkci jen podle
jména. V důsledku toho by členové brzy ztratili smysl pro zodpovědnost
a veškerý skutečný zájem o její práci.
Kromě toho orgán, který se schází tak zřídka, by měl spíše charakter
kongresu než rady. Ztratil by schopnost řízení, z čehož je nejdůležitější
cit pro kontinuitu a duchovní sounáležitost s prací vedení a jeho problémy.
20. Každý legionář je oprávněn se soukromě stýkat se svou kurií nebo
s jakoukoli vyšší radou Legie. Při jednání o čemkoli, co jí bylo takto sděleno, má rada jednat obezřele a samozřejmě s povinnou úctou vůči
postavení a právům jakéhokoli podřízeného orgánu Legie. Lze namítnout,
že odklon od běžné cesty komunikace s nadřízenými orgány, který se
obvykle děje skrze vlastní prezidium nebo radu, může znamenat neloajalitu. Ale není tomu tak. Je totiž zapotřebí čelit skutečnosti, že
důstojníci někdy z nejrůznějších důvodů zadržují záležitosti, které mají
oznámit vyšším orgánům. Kdyby tedy nebyla otevřena jiná cesta pro
informace, byly by vyšší orgány odříznuty od důležitých informací.
Každá rada má právo – bez kterého by nemohla správně pracovat –
vědět, co se skutečně děje v oblasti, která je svěřena do její péče, a toto
základní právo musí být zachováno.
21. Každé legionářské společenství má povinnost přispívat na svou nejblíže nadřízenou radu. V této souvislosti viz kapitoly 34 a 35.
22. Skutečnou podstatou rady legionářů je přímá a svobodná diskuse
nad vlastními záležitostmi a problémy. Není to pouze sbor, který dohlíží
a činí rozhodnutí, ale také škola pro důstojníky. Jak mohou být vzděláváni, kdyby nedocházelo k diskusi, nevysvětlovaly se ideály a principy
legionářů a podobně? Tato diskuse musí být navíc všeobecná. V žádném případě se rada nesmí podobat divadlu, v němž malá menšina
hraje mlčícímu publiku. Rada pracuje plně pouze tehdy, jestliže se na ní
podílejí všichni členové. Pokud není člen aktivní, neplní svůj úkol v radě.
Poslechem sice získává, ale nic radě nedává. Může skutečně odejít z rady
s prázdnou hlavou, neboť je psychologickou skutečností, že lhostejnost
Kapitola 28
Řízení Legie
147
otupuje paměť. Soustavně mlčící člen rady je jako netečná buňka v lidském mozku nebo těle, která se drží stranou toho, co by měla dělat,
která zradila své původní určení a která je pro člověka potenciálním
nebezpečím. Bylo by smutné, kdyby se někdo stal nebezpečím pro
legionářské společenství, jemuž si tolik přeje sloužit. Pasivita na místě,
kde je nutně požadována aktivita, se stává rozkladem, který se s oblibou rozšiřuje.
Proto zásadně platí, že žádný člen nesmí být pasivní. Musí plně přispívat
k životu společenství, nejen být přítomen a naslouchat, ale i hovořit. Zní
to podivně, ale je to míněno vážně. Kaûd˝ Ëlen m· p¯ispÏt alespoÚ
jednou pozn·mkou roËnÏ. Někteří stydliví lidé se této myšlence zpěčují. Musí však překonat svou váhavost a projevit alespoň minimum
odvahy, kterou Legie očekává za všech okolností.
Samozřejmá námitka k předcházejícímu by mohla znít, že pro každého
není možné hovořit v té době, která je k dispozici. A nepochybně tomu
tak je. Ale zabývejme se tímto problémem tehdy, když nastane. Obvykle
bývá problém opačný, totiž nepřiměřená účast, kdy všechny příspěvky
pocházejí od hrstky ostřílených řečníků. Někdy je mlčení společenství
maskováno výmluvností několika členů. Velmi často prezident svým
nadměrným mluvením omezuje ostatní. Je třeba se obávat tlumícího
efektu, hovoří-li pouze jeden hlas. Někdy se prezident omlouvá tvrzením, že kdyby nemluvil on, panovalo by mrtvé mlčení. Možná je to
pravda, ale chvíle ticha se nemusí obávat. To totiž představuje nejvýmluvnější pozvání pro členy, aby oživili radu svými poznámkami. Bylo by
to ujištění pro ty bázlivější, že přišla jejich chvíle; jestliže řeknou něco
sami, nebrání tím ve slovu nikomu jinému.
Zásadou prezidenta má být nepronést ani jediné zbytečné slovo. Z tohoto pohledu má analyzovat své jednání na schůzce.
23. Kdo chce přispět ke zdaru schůzky, nemá mluvit vyzývavě, neklást
otázky, aniž by naznačil nějakou myšlenku jako odpověď, ani se nemá
zmiňovat o těžkostech bez pokusu je vyřešit. Být pouze negativní je jen
ubohý krůček z takového destruktivního ticha.
24. Cílem každé schůzky Legie má být přesvědčit, ne přehlasovat.
Uspěchané vynucené rozhodnutí může vytvořit dvě strany: menšinu
a vítěznou většinu, obě s podrážděnými city a utvrzenými rozdíly.
Naproti tomu rozhodnutí, k nimž se dospěje po trpělivém zkoumání
a bohatém projednání názorů, jsou přijata všemi a v takovém duchu, že
148
Řízení Legie
Kapitola 28
ti, kteří prohráli, získávají svou porážkou zásluhu, a vítěz svým vítězstvím
neztrácí.
Jestliže se zjistí, že se v názorech vyskytují rozdíly, ti, kteří tvoří většinu,
musí projevit velkou trpělivost. Mohou se mýlit a bylo by zarmucující
zvítězit v nesprávné pozici. Rozhodnutí, pokud je to možné, má být odsunuto na následující schůzku a možná stále znovu, aby se tak umožnilo přesné uvážení. Členové mají být seznámeni s každým aspektem
problému a modlit se o osvícení. Musí se udělat všechno pro to, aby
nešlo o vítězství názoru, který je v sázce, ale o pokorné uznání Boží vůle
v dané záležitosti. Obvykle se pak zjistí, že se dospělo k jednomyslnosti.
25. Mají-li být zájmy harmonie bděle střeženy v prezidiu, v němž se
zřídka naskytne příležitost pro rozdíly názorů, jaká pozornost tomu
musí být věnována v radách, neboť:
(a) Členové rad jsou méně navyklí pracovat společně.
(b) Je mnoho rozdílů v názorech a jedním z hlavních úkolů rady je takové rozdíly urovnat. Úvahy o nové práci, úsilí o lepší úroveň, obecné
otázky kázně, diskuse o chybách - to všechno nezbytně vede k různosti
názorů, které se mohou nepříjemně rozvinout.
(c) Je-li mnoho členů, není obtížné najít mezi nimi několik lidí, kteří ač
skvělí pracovníci, jsou typu označovaného jako podivíni. To má velmi
neblahý vliv na shromáždění. Svými pracovními schopnostmi získávají
následníky. Vytvářejí však atmosféru hádek, jejichž důsledkem je podrážděnost. Nakonec se společenství, které mělo být vzorem nižším
útvarům, názorným příkladem blíženské lásky a metod vedení průběhu
schůzek, projeví jako špatný příklad všem legionářům. Srdce tak pumpuje kyselinu do oběhového systému Legie.
(d) Často se projevuje falešná loajalita čili sklon obrátit se proti některé
sousedící nebo nadřízené radě, o níž se tvrdí (jak snadno se vytvoří
zdánlivý případ a je akceptován všemi!), že překračuje své pravomoci
nebo jedná nedůstojným způsobem.
(e) „Nikdy se lidé ve větší skupině nevyhnou tomu, že vášeň, sobectví,
pýcha a nevěra, které mohou v každém více či méně dřímat, vzplanou
a stanou se prvkem jejich jednoty. Dokonce i když všichni mají víru
a zbožní lidé se spojí pro nábožné cíle, vytvoří-li spolek, projeví se brzy
vrozená slabost lidské přirozenosti a v jejich duchu a chování, ve slovech
i v činech dochází k vážnému rozporu s křesťanskou prostotou a přímostí. Toto tedy míní svatí spisovatelé „světem“, a proto nás před ním
Kapitola 28
Řízení Legie
149
varují. Jejich popis se hodí více či méně na shromáždění a lidské skupiny, malé i velké, národní i profesionální, laické i církevní.“ (Kardinál
Newman, In the World)
To jsou burcující slova z úst hlubokého myslitele. Svatý Řehoř Naziánský
říká totéž jinými slovy. Když rozebereme to, co se zdá být podivným
tvrzením, vysvětlí se výrok takto: „svět“ je nedostatek lásky, tato láska
je v nás slabá; tento nedostatek překrývají do jisté míry svazky příbuzenství, důvěrnosti, přátelství malého počtu lidí. Když však počet vzroste
a působí kritika a nesouhlas, slabost v lásce se projeví velmi nešťastnými
následky. „Bůh sám a láska jsou jedno,“ říká sv. Bernard. „Kde nepanuje láska, tam panují vášně a rozkoše těla. Pokud není pochodeň víry
zapálena ohněm lásky, nehoří nikdy dost dlouho, aby nás dovedla
k věčnému štěstí... Bez lásky není skutečné ctnosti.“
Jestliže legionáři tato varování o nebezpečí pouze přečtou a pak se
ujistí, že mezi nimi „to takhle nikdy nebude“, mají pro ně pramalý užitek. Může to nastat a také nastane, pokud se na schůzkách bude projevovat nedostatek lásky a pokud nadpřirozený duch zeslábne. Bdělost
nesmí nikdy ochabovat. Z historie se dovídáme, že římská legie ani
v nejdelších pochodech nestrávila noc, aniž by vybudovala tábor, obehnala jej zákopem a co nejlépe opevnila, i když v něm spali třeba i jedinou noc, i když byl nepřítel daleko, i v době míru. Podle tohoto příkladu
dokonalé kázně ať Mariina legie buduje ochranu svého tábora (tj. svých
schůzek) proti možnosti invaze ducha „světa“. Tato ochrana spočívá ve
vyloučení všech slov a přístupů nepřátelským lásce a obecně v prodchnutí schůzek duchem modlitby a úplné oddanosti Legii.
„Milost, neméně než přirozenost, má své pocity a hnutí mysli. Dokáže
milovat, má být horlivá, doufá, raduje se a trpí. Tyto „pocity“ milosti
měla vždy ve své plnosti Panna Maria, která žila více životem milosti než
životem přirozenosti. Velká většina věřících se nachází spíše ve stavu milosti, než že by žili životem milosti. Na rozdíl od nich byla svatá Panna
vždy ve stavu milosti, a více než to - žila životem milosti, a to v nejvyšší
dokonalosti tohoto života milosti, po celý svůj život na zemi.“
Gibieuf, De la Vièrge Souffrante au pied de la Croix
150
Řízení Legie
Kapitola 28
2. Kurie a komitium
1. Pokud v kterémkoli městě, obci nebo oblasti byla zřízena dvě prezidia či více prezidií, má být zřízen útvar zvaný kurie, který je povede.
Kurie se skládá ze všech důstojníků prezidií dané oblasti (včetně
duchovních vůdců).
2. Je-li to nutné, přenesou se na kurii určité pravomoci – vedle jejích
vlastních – dohlížení nad jednou kurií nebo více kuriemi. Pak je taková
vyšší kurie vlastně komitium.
Komitium není nová rada. Pracuje jako kurie ve své vlastní oblasti
a přímo řídí svá prezidia. Kromě toho dohlíží na jednu kurii nebo více
kurií.
Každá kurie a prezidium, které jsou přímo podřízeny komitiu, mají právo
na své zástupce v něm.
Aby mohli být zástupci kurie vyvázáni z účasti na všech schůzkách komitia (které ve spojení se schůzkami vlastní kurie tvoří zbytečnou zátěž),
je dovoleno zabývat se záležitostmi této kurie a požadovat účast jejích
zástupců pouze každou druhou nebo třetí schůzku komitia.
Komitium nemá obvykle pokrývat území větší než diecéze.
3. Duchovního vůdce ustanovuje ordinář diecéze, ve které komitium
(nebo kurie) pracuje.
4. Kurie vykonává pravomoc nad svými prezidii podle stanov Legie.
Ustanovuje jejich důstojníky (jiné než duchovního vůdce) a sleduje
funkční období jejich úřadu.
O způsobu jejich ustanovení viz par. 11, kap. 14: Prezidium.
5. Kurie zabezpečuje, aby prezidia a jejich jednotliví členové svědomitě
dodržovali pravidla.
Následující úkoly představují důležitou část práce kurie:
(a) Vychovává a kontroluje důstojníky v jejich povinnostech a v obecném řízení jejich prezidií.
(b) Získává zprávu z každého prezidia nejméně jedenkrát ročně.
(c) Vyměňuje zkušenosti.
(d) Uvažuje o nových pracích.
Kapitola 28
Řízení Legie
151
(e) Vytváří vysokou úroveň.
(f) Zajišťuje, aby každý legionář uspokojivě plnil své povinnosti.
(g) Rozšiřuje Legii a podněcuje prezidia k získání pomocníků (včetně
péče o ně a jejich organizování).
Je tedy zřejmé, že se od kurie, zvláště od jejích důstojníků, bude ke
správnému plnění povinností požadovat vysoká úroveň morální odvahy.
6. Osud Legie spočívá v rukou jejích kurií a její budoucnost je závislá na
jejich rozvoji. Stav Legie v jakékoli oblasti se považuje za nejistý, dokud
tam není zřízena kurie.
7. Legionáři mladší 18 let nemohou zasedat v kurii dospělých. Považuje-li to však kurie za účelné, může být zřízena kurie mladých, která je jí
podřízena.
8. Je bezpodmínečně nezbytné, aby důstojníci kurie a zvláště její prezident byli legionářům podřízeným dané kurii snadno dosažitelní, aby tak
těžkosti nebo návrhy či jiné záležitosti, které nejsou zralé pro veřejnou
diskusi, mohly být prodiskutovány.
9. Je žádoucí, aby důstojníci, zvláště pak prezident, byli schopni věnovat
značný čas povinnostem svého postavení, na němž tak mnoho záleží.
10. Pokud je kurii přidělen velký počet prezidií, je zapotřebí rozvážit celkový počet jejich zástupců v ní. Tato skutečnost může zahrnovat nevýhody z hlediska zajištění místnosti a plnění úkolů, ale Legie věří, že
budou dostatečně nahrazeny v jiných oblastech. Legie očekává od
svých kurií, že nebudou administrativním kolosem, ale budou plnit ještě
jinou úlohu. Každá kurie je srdcem a mozkem skupiny prezidií, která
jsou jí přidělena. Protože je centrem jednoty, plyne z toho, že čím
četnější jsou vazby (tedy zástupci prezidií), které ji pojí k jednotlivým
prezidiím, tím silnější bude jednota a tím dokonaleji budou prezidia předávat ducha a metody Legie. Pouze na schůzkách kurie lze přiměřeně
prodiskutovat záležitosti, které se vztahují k podstatě Legie, a poučit se
o nich. Odtud jsou přeneseny do prezidií a rozšířeny mezi členy.
11. Kurie má zajistit, aby každé prezidium bylo pravidelně navštěvováno, pokud možno dvakrát do roka, s úmyslem povzbudit a dohlédnout
na to, zda se vše provádí tak, jak má. Je důležité, aby se při plnění této
povinnosti nepěstovala malicherná kritika a nehledaly chyby. To by vedlo
k obavám z návštěv a doporučení kurie by byla přijímána s nelibostí.
152
Řízení Legie
Kapitola 28
Návštěvy konané v duchu lásky a pokory zajistí, že se od navštíveného
prezidia právě tak mnoho naučí, jako jej poučí.
Prezidium by mělo o takové zamýšlené návštěvě vědět alespoň týden
dopředu.
Příležitostně slýcháme, že taková návštěva nebyla dobře přijata a že
vlastně představuje „zásah zvenčí“. To však není uctivý přístup k Legii,
protože prezidia tvoří pouze části a měly by být tedy částmi loajálními:
„Smí říci ruka hlavě: nepotřebuji tě?“ Je navíc nevděčný, není totiž existence těchto jednotek závislá právě na těchto „zásazích zvenčí“? Je
rovněž nelogický, neboť od své ústřední autority rády přijímají věci,
které je těší a jsou pokládány za dobrodiní. Je také bláhový, protože se
tím staví proti všeobecné zkušenosti. Z každého organizovaného života
(ať náboženského, občanského nebo vojenského) plyne poučení, že nezdráhavé, chápající a faktické uznání „ústředního principu“ je nezbytné
pro zachování ducha a efektivnosti organizace. Pravidelné návštěvy jednotek organizace jsou velmi důležitou částí uplatňování této zásady.
Žádná kompetentní forma autority tuto povinnost nepouští ze zřetele.
Kromě toho, že návštěva z kurie je nezbytná pro zdravý chod, každé
prezidium si má uvědomit, že je součástí vedení, a má tedy naléhat, aby
kurie tuto svou povinnost nepřehlížela. Je samozřejmé, že návštěvníci
mají být přijati co nejsrdečněji.
Během návštěvy musí být přehlédnuty seznamy členů, knihy tajemníka
a pokladníka, pracovní listy a ostatní části systému prezidia a má se posoudit, zda jsou správně vedeny, a ujistit se, zda každý legionář, který
splnil předepsanou zkušební dobu, složil slib legionáře.
Tuto inspekci provádějí dva zástupci kurie. Nemusí to nutně být její důstojníci, může být ustanoven kterýkoli zkušený legionář. Vizitační návštěva předloží důstojníkům kurie písemnou zprávu o výsledcích své
inspekce. Vzor formuláře o této návštěvě lze získat od koncilia.
Nalezené nedostatky nemají především být předmětem otevřené diskuse v samotném prezidiu nebo v kurii. Mají být prodiskutovány s duchovním vůdcem a s prezidentem prezidia. Pokud toto nepřinese
nápravu, záležitost je přednesena kurii.
12. Kurie má ke svým členům stejný vztah jako prezidium ke svým
členům. Tedy vše, co se zde píše o účasti a chování legionářů na
schůzkách prezidia, se vztahuje stejně na přístup zástupců prezidia ke
Kapitola 28
Řízení Legie
153
schůzkám jejich kurie. Horlivost v ostatních oblastech nenahradí neschopnost ze strany důstojníků věrně docházet na schůzky své kurie.
13. Kurie se schází v čase a na místě určeném samotnou kurií, se souhlasem své nejbližší nadřízené rady. Takové schůzky, pokud je to možné,
se mají konat nejméně jednou za měsíc. Důvody pro takovou frekvenci
lze najít v odst. 1, par. 19 této kapitoly.
14. Program schůzky připravuje předem tajemník po poradě s prezidentem a doručí jej každému duchovnímu vůdci a prezidentovi, a to
před schůzkou prezidia, která bezprostředně předchází schůzku kurie.
Je povinností prezidenta, aby informoval ostatní zástupce prezidia.
Takový program je předběžný. Členům má být poskytnuto co nejvíce
svobody, aby přednesli další body.
15. Kurie musí s bdělou pozorností zajistit, aby prezidia nesklouzla
k poskytování materiální výpomoci, která by znamenala konec veškeré
skutečně užitečné legionářské práce. Pravidelná inspekce výkazů pokladníka pomůže kurii rozeznat počátky jakékoli nesprávné tendence.
16. Prezident (samozřejmě totéž se vztahuje na všechny pověřence) by
měl dbát, aby neupadl do jedné velmi rozšířené chyby, totiž do snahy
držet ve svých rukou zodpovědnost i za ty nejmenší záležitosti. Jediným
výsledkem této tendence je zpomalení práce. Také to může ochromit
celý systém ve velkých městech, kde má práce značný rozsah. Čím užší
je hrdlo láhve, tím pomaleji se z ní vylévá obsah, dokud někdo svou netrpělivostí hrdlo nerozbije.
Jiným závažným nedostatkem je odpírání zodpovědnosti těm, kteří ji
mohou převzít. Jim i celé Legii se tak děje nespravedlnost. Postoupení
určitého stupně zodpovědnosti je nezbytnou součástí rozvoje velkých
hodnot jednotlivce. Zodpovědnost dokáže vskutku proměnit i písek
ve zlato.
Tajemník se nemá omezovat pouze na tajemnickou práci ani pokladník
pouze na vedení účetnictví. Všichni důstojníci, ať jsou to zasloužilí nebo
teprve nadějní členové, mají mít vymezenu sféru iniciativy a kontroly, za
kterou – pochopitelně podřízeni vyšší autoritě – nesou zodpovědnost.
Nejvyšším cílem pak musí být naplnění každého legionáře smyslem pro
zodpovědnost za blaho a růst Legie jako mocného prostředku pomoci
duším.
154
Řízení Legie
Kapitola 28
„Všechna Boží díla jsou založena na jednotě, protože jsou založena na
tom, který je nejvíce jednoduchý a nadpřirozený ze všech možných
jednot. On je jeden jediný a kdekoli je také mnohočetný ve svých vlastnostech a ve svých činech, jak se jeví našim myslím. Z toho plyne, že
harmonie a řád musí být jeho pravou podstatou.“
Kardinál Newman, Order,
the Witness and Instrument of Unity.
(Tento citát a tři následující tvoří v originále jeden celek.)
3. Regie
1. Rada určená konciliem, aby vykonávala pravomoc nad Mariinou legií
na velkém území, se blíží svým statutem senátu a nazývá se regie. Koncilium rozhodne, která regie bude přímo přidružena ke konciliu nebo
k senátu.
2. Pokud byl existující radě propůjčen status regie, pokračuje ve vykonávání svých původních pravomocí společně s těmi, které jí byly přidány
(viz odst. 1, par. 19 této kapitoly: Řízení Legie).
Členy regie jsou:
(a) důstojníci každého společenství legionářů podřízeného regii a
(b) členové rady, které byl propůjčen status regie, jde-li o tento případ.
3. Duchovního vůdce regie ustanovuje biskup diecéze, v níž regie vykonává svou pravomoc.
4. Volby důstojníků přímo podřízených rad podléhají schválení regie.
Tito důstojníci mají povinnost navštěvovat schůzky regie, pokud tomu
nebrání závažné okolnosti (například vzdálenost atd.).
5. Zkušenost ukázala, že nejefektivnější způsob pro regii, jak naplnit
povinnost dohledu nad svými vzdálenými podřízenými radami, je zřízení
funkce dopisovatelů. Dopisovatel udržuje pravidelný kontakt s radou
a ze zpráv, jež dostává každý měsíc, připravuje zprávu, kterou na vyžádání přednese na schůzce regie. Navštěvuje schůzky regie a účastní se
jejich dění, nemá však volební právo, byť je členem regie.
Kapitola 28
Řízení Legie
155
6. Kopie zpráv ze schůzek regie se mají zasílat radě, které je přímo podřízena.
7. Jakákoli navrhovaná změna ve složení regie, která se výrazně projeví
na pravidelné účasti na schůzkách, vyžaduje formální schválení koncilia,
je-li regie podřízena přímo konciliu nebo senátu.
8. V římské době byla regie sídlem a úřadem pontifexe maxima; později označovala královské hlavní město nebo dvůr.
„Být mnohým a rozdílným ve svých vlastnostech, a přece být pouze jedním – být svatostí, spravedlností, pravdou, láskou, mocí, moudrostí, být
každou z nich, jako by byla pouze jediná, jako by ostatní nebyly – to
znamená, že v Boží přirozenosti je obsažen nekonečně svrchovaný
a zcela nepochopitelný řád, který je ve svých vlastnostech podivuhodný
jako žádný jiný a je souhrnem všech ostatních.“
4. Sen·t
1. Rada ustanovená konciliem, aby vykonávala pravomoc nad Mariinou
legií v zemi, se nazývá senát. Musí být podřízena přímo konciliu.
V zemích, kde pro rozlohu nebo z jiných důvodů nepostačuje jediný
senát, mohou být zřízeny dva senáty nebo více senátů, z nichž je každý
podřízen přímo konciliu a vykonává pravomoc nad Legií v oblasti, kterou mu koncilium stanovilo.
2. Pokud byl existující radě propůjčen status senátu, pokračuje ve vykonávání svých původních pravomocí společně s těmi, které jí byly
předány (viz odst. 1, par. 19 této kapitoly: Řízení Legie).
»leny sen·tu jsou:
(a) důstojníci každého společenství legionářů přímo podřízeného
senátu a
(b) členové rady, které byl propůjčen status senátu, jde-li o tento případ.
3. Duchovního vůdce senátu ustanovuje biskup diecéze, v níž senát
vykonává svou pravomoc.
156
Řízení Legie
Kapitola 28
4. Volby důstojníků přímo podřízených rad podléhají schválení senátu.
Tito důstojníci mají povinnost navštěvovat schůzky senátu, pokud tomu
nebrání závažné okolnosti (například vzdálenost atd.).
5. Zkušenost ukázala, že nejefektivnější způsob, jak naplnit povinnosti
dohledu nad svými vzdálenými radami, je zřízení funkce dopisovatelů.
Dopisovatel udržuje pravidelný kontakt s radou a ze zpráv, jež dostává
každý měsíc, připravuje zprávu, kterou na vyžádání přednese na schůzce senátu. Navštěvuje schůzky senátu a podílí se na jeho činnosti, nemá
však volební právo, byť je členem senátu.
6. Kopie zpráv ze schůzek senátu se mají zasílat konciliu.
7. Jakákoli navrhovaná změna ve složení senátu, která se výrazně
projeví na pravidelné účasti na schůzkách, vyžaduje formální schválení
koncilia.
„Bůh je nekonečný zákon, stejně tak nekonečná moc, moudrost a láska.
Nadto už sama myšlenka řádu v sobě obsahuje myšlenku podřízení. Pokud v Božích vlastnostech existuje řád, musí být jednotlivé vlastnosti
mezi sebou ve vzájemných vztazích, a ačkoli je každá sama o sobě
dokonalá, musí jednat tak, aby nenarušovala dokonalost ostatních, a za
určitých okolností se musí ostatním poddat.“
5. Concilium Legionis Mariae
1. Jedná se o centrální radu nazývanou koncilium Mariiny legie, které
je svěřena nejvyšší řídící pravomoc Legie. Jí samotné (vždy podřízené
církevní autoritě, jak čteme na těchto stránkách) přísluší právo tvořit,
měnit a interpretovat pravidla; zakládat nebo rušit prezidia a podřízené
rady, ať jsou kdekoli; určovat postup Legie ve všech záležitostech a rozhodovat všechny spory a návrhy, veškeré otázky členů a všechny záležitosti, které se týkají vhodnosti práce nebo forem jejího provádění.
2. Koncilium Mariiny legie se setkává každý měsíc v irském Dublinu.
3. Koncilium může delegovat část svých pravomocí na podřízené rady
nebo na jednotlivá prezidia a může kdykoli měnit rozsah takového pověření.
Kapitola 28
Řízení Legie
157
4. Koncilium může spojovat s vlastními pravomocemi také pravomoci
podřízené rady nebo rad.
5. Koncilium Mariiny legie sestává z důstojníků každého společenství
legionářů přímo podřízených konciliu. Důstojníci kurie dospělých arcidiecéze Dublin tvoří jádro účastníků schůzek koncilia. S ohledem na
vzdálenost atd. není možná pravidelná přítomnost zástupců většiny
společenství legionářů. Koncilium si ponechává právo odlišovat se svým
zastoupením od dublinské kurie.
6. Duchovního vůdce koncilia ustanovuje biskup Irska.
7. Volby důstojníků přímo podřízených rad podléhají schválení koncilia.
8. Koncilium ustanovuje dopisovatele, aby plnili funkci dohledu nad svými vzdálenými radami. Korespondent udržuje pravidelný kontakt s radou
a ze zpráv, jež dostává každý měsíc, sestavuje zprávu, kterou na vyžádání
přednese na schůzkách koncilia. Navštěvuje schůzky koncilia a podílí se
na jeho dění, nemá však hlasovací právo, byť je členem koncilia.
9. Oprávnění zástupci koncilia mají přístup do kterékoli oblasti působnosti Legie, tam jsou oprávněni navštěvovat legionářská společenství, provádět práci propagačního charakteru a obecně vykonávat ty
pravomoci, které jsou konciliu svěřeny, aby je vykonávalo.
10. Samotnému konciliu Mariiny legie náleží podle konstitucí a pravidel
Legie právo pozměňovat příručku.
11. Změny pravidel nemohou být uskutečněny bez souhlasu velké většiny společenství legionářů. Musí jim být oznámeny prostřednictvím
příslušných rad všechny navrhované změny pravidel a poskytnut dostatečný čas, aby vyjádřila k danému tématu svůj názor. Názory mohou
sdělit prostřednictvím zástupců přítomných na schůzce koncilia nebo
písemně.
„Boží moc je tedy vskutku nekonečná, ale přesto je podřízena jeho
moudrosti a spravedlnosti, jeho spravedlnost je také nekonečná, ale je
rovněž podřízena jeho lásce, i jeho láska je nekonečná, ale je podřízena
jeho nevýslovné svatosti. Mezi jeho vlastnostmi panuje vzájemné pochopení, takže jedna nebrání druhé, protože každá je ve své oblasti
svrchovaná, a tak je nekonečností nekonečnosti, každá jedná ve svém
vlastním řádu a jsou spojeny v nekonečně jednoduchou Boží jednotu.“
158
Loajalita legionářů
Kapitola 29
29. Loajalita legion·¯˘
Hlavní myšlenkou organizace je sjednocení mnohých. Od prostého
člena po nejvyšší autoritu v Legii musí vládnout zásada sounáležitosti,
která je v žádoucí míře spojena s principem života.
V dobrovolné organizaci je vazivem tohoto spojení loajalita; loajalita
členů k prezidiu, prezidia ke kurii a se vzrůstajícími pravomocemi legionářů až ke konciliu Legie a k církevní autoritě kdekoli. Pravá loajalita
naplňuje legionáře, prezidium i radu obavami z nezávislého jednání.
Ve všech pochybnostech, ve všech obtížných situacích, v případě každé
nové práce nebo výjimky se musí legionář obrátit na příslušnou autoritu
se žádostí o vedení a schválení.
Plodem loajality je poslušnost a její zkouškou je připravenost přijmout
situace a rozhodnutí, která nejsou příjemná, a poznamenejme – přijmout je s radostí. Taková okamžitá a srdečná poslušnost je vždy obtížná. K jejímu projevu je někdy nutné potlačit vlastní přirozené sklony
v takové míře, že se blíží hrdinství, ba dokonce druhu mučednictví.
Svatý Ignác z Loyoly o ní hovoří v těchto intencích: „Ti, kdo se s velkodušným záměrem rozhodnou poslouchat, získávají velké zásluhy;
poslušnost se svou obětí rovná mučednictví.“ Legie očekává od svých
dětí, ať jsou kdekoli, ducha hrdinné a něžné poslušnosti příslušné autoritě.
Legie je armáda – armáda nejpokornější Panny. V její každodenní práci
se musí projevit to, co se v míře vrchovaté nachází v armádě pozemské – hrdinství a oběť, zvláště oběť nejvyšší. Rovněž na legionáře jsou
kladeny požadavky nejvyšší oběti ve všech dobách. Nejsou tak často
povoláni k tomu, aby podstoupili mučení a smrt jako světští vojáci. Ale
nechme legionáře slavně růst v duchovních věcech. Nechme je, ať jsou
připraveni obětovat své pocity, své soudy, svou nezávislost, svou pýchu,
svou vůli, svá zranění z protikladů, aby ochotně přijali smrt podrobení
se z celého srdce, pokud to autorita vyžaduje.
„Neposlušnost je hluboké poškození, protože poslušnost je zárukou
řádu,“ říká Tennyson, avšak životně důležité spojení Legie může být
přetrženo i jinak než vědomou neposlušností. Stejného výsledku dosahují důstojníci, kteří zanedbají svou povinnost účasti na schůzkách nebo
písemného styku a oddělí tak svá prezidia nebo rady od hlavního proudu
Kapitola 30
Slavnosti
159
legionářského života. Stejně hluboké poškození působí ti, ať jde
o důstojníky nebo členy, kteří sice na schůzky docházejí, ale jejich přítomnost – ať z jakéhokoli důvodu – zvyšuje nesoulad.
„Ježíš poslouchal svou Matku. Již jsi četl, co říkají všichni evangelisté
o skrytém životě Krista v Nazaretě s Marií a Josefem, že „je poslouchal“
a „prospíval moudrostí a věkem“ (Lk 2,51-52). Je v tom něco neslučitelného s jeho božstvím? Jistě ne. Slovo se stalo tělem; tak se k nám
snížil, že přijal naši přirozenost, kromě hříchu. Říká, že „nepřišel, aby si
nechal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28) a „byl poslušný až k smrti“
(Flp 2,8), a proto si přál poslouchat svou Matku. V Nazaretě poslouchal
Marii a Josefa, dvě omilostněné osoby, které Bůh postavil vedle něho.
V určité míře sdílí Maria autoritu věčného Otce nad lidstvím svého Syna.
O své Matce mohl Ježíš říci to, co řekl o svém nebeském Otci: „Stále
konám to, co se mu líbí“ (Jan 8,29).
Marmion, Christ, the Life of the Soul
30. Slavnosti
Každé kurii je uložen závazek pravidelně shromažďovat členy Legie ve
své oblasti, aby se vzájemně poznali a aby byl živen duch jednoty.
V následujícím jsou uvedeny tyto činnosti Legie:
1. Acies
Systém Legie má na paměti důležitost úcty k Panně Marii, proto se má
každý rok konat obřad zasvěcení legionářů naší Paní. Obřad zahrnuje
individuální i kolektivní zasvěcení, koná se 25. března nebo nejbližší
následující den a nazývá se acies. Toto latinské slovo znamenalo shromáždění armády na bojišti a je zcela případné pro označení slavnosti,
na níž se legionáři shromažďují, aby společně obnovili svou věrnost
Panně Marii, královně Legie, a obdrželi od ní sílu a požehnání pro boje
se silami zla v následujícím roce. Navíc je toto slovo účinným protikladem k prezidiu, které Legie nevnímá jako jednotku seřazenou, ale rozmístěnou v různých oblastech, z nichž každá se zabývá vlastní sférou
působnosti.
160
Slavnosti
Kapitola 30
Acies je velkou výroční slavností Legie, takže je nutno klást důraz na
účast každého člena. Základní myšlenka Legie, na níž vše ostatní stojí,
je, že Legie pracuje ve spojení s Pannou Marií, svou královnou, a v závislosti
na ní. Acies je slavnostním vyjádřením této jednoty a závislosti, individuální i kolektivní obnovou legionářského prohlášení věrnosti. Pokud
legionář mohl přijít, a přesto se neúčastnil, prokazuje, že má v sobě
malého, ba žádného ducha Legie. Členství takových osob není pro Legii
přínosem.
V následujícím se dočteme o průběhu:
V den určený pro obřad se legionáři shromáždí podle možností v kostele. Na vhodném místě stojí socha Neposkvrněného početí vkusně
ozdobená květinami a svíčkami. Naproti soše stojí standarta Legie ve
velkém provedení, popsaném v kapitole 27.
Obřad je zahájen písní, po níž následují vstupní modlitby Legie včetně
růžence. Pak následuje promluva kněze o významu zasvěcení naší Paní.
Poté se uskuteční procesí k soše. Nejprve jdou jednotlivě duchovní vůdci
a potom legionáři, opět jednotlivě po jednom, vyjma případu velikého
množství lidí, kdy mohou postupovat po dvou. Když dojdou ke standartě, každý (popřípadě každá dvojice) se zastaví, dotkne se rukou
standarty a nahlas opakuje následující slova jako individuální akt zasvěcení: „Jsem celý tvůj, má Královno, má Matko, a vše, co mám, je tvé.“
Potom sejme ruku ze standarty, lehce se ukloní a pokračuje průvodem.
Pokud je legionářů mnoho, potrvá sice individuální akt zasvěcení
nějakou dobu, ale působivost obřadu touto skutečností spíše získá, než
ztratí. Je vhodné, aby při procesí legionářů k soše a od ní hrály varhany.
Použití více než jedné standarty by nebylo v pořádku. Takové opatření
by sice zkrátilo obřad, ale rozbilo by jednotu. Spěch působí vždy rušivě.
Zvláštní charakteristikou acies má být její řád a důstojnost.
Když všichni legionáři zaujmou svá místa, přednese nahlas kněz v zastoupení všech přítomných akt zasvěcení naší Paní. Potom se recituje
katena a všichni přítomní stojí. Následuje, pokud je to možné, požehnání Nejsvětější svátostí; poté se recitují závěrečné modlitby Legie,
zazpívá se píseň a acies se ukončí.
Bylo by samozřejmě správné slavit při příležitosti acies eucharistii místo
požehnání Nejsvětější svátostí, přičemž ostatní náležitosti zůstávají
stejné. Liturgie slavení paschálního mysteria by do sebe pojala a předložila věčnému Otci skrze „jediného Prostředníka“ a v Duchu svatém
Kapitola 30
161
Slavnosti
všechna zasvěcení a duchovní oběti, které byly vloženy do mateřských
rukou „velkodušné společnice a pokorné služebnice Pána“ (LG, čl. 61).
Výše uvedená formule zasvěcení: „Jsem celý tvůj atd.“ nemá být pronášena mechanicky nebo bezmyšlenkovitě. Každý má do ní vložit co
nejhlubší porozumění a vděčnost. Pomocí je nastudování Mariánské
syntézy, příloha 11, str. 319. Jde o snahu pokračovat v jedinečné úloze
Marie v plánu spásy a následně o uvědomění si vlastního dluhu vůči ní.
Možná by se syntéza mohla stát duchovní četbou a promluvou na
schůzce prezidia těsně před acies. Doporučuje se, aby se také použila
jako kolektivní akt zasvěcení při samotném obřadu.
„Maria je důvodem hrůzy pekelných mocností. Je „strašná jako vojsko
pod praporci“ (Pís 6,10), a proto jako moudrý vojevůdce velmi dobře ví,
jak použít svou sílu, své milosrdenství a své modlitby, aby uvedla nepřátele do zmatku a svým služebníkům aby způsobila blaho.“
2. VöeobecnÈ v˝roËnÌ shrom·ûdÏnÌ
V čase pokud možno co nejblíže svátku Neposkvrněného početí se
koná shromáždění všech členů. Je-li to možné, může se začít s oslavou
v kostele.
Pak následuje společenský večer. Pokud se celé modlitby Legie nerecitovaly již při církevní slavnosti, recitují se nyní, rozdělené do tří částí jako
na schůzce.
Je vhodné omezit tento program na příspěvky členů. Kromě lehčích
témat by neměla chybět promluva nebo pojednání, které legionáře zajímají.
Jistě není nutné legionářům připomínat, že se nemusí chovat formálně.
Na to je zvláště třeba dbát při velkých shromážděních legionářů. Musí
se zajistit, aby se všichni přítomní lépe poznali. Proto nemá v programu
chybět příležitost k volnému pohybu a ke konverzaci. Pořadatelé dbají
na to, aby se členové neshlukovali do skupinek a nerušili tím hlavní cíl
shromáždění, kterým je upevnění ducha jednoty a oddanosti k rodině
Legie.
„Radost propůjčuje něžný půvab duchovnímu rytířství sv. Františka.
Jako skutečný Kristův rytíř byl František nevýslovně šťastný, když mohl
sloužit svému Pánu, následovat ho v chudobě a podobat se mu v utr-
162
Slavnosti
Kapitola 30
pení. Toto blažené štěstí ve službě, v následování a v Kristově utrpení
hlásal jako Boží rytířský pěvec do celého světa. Celý Františkův život byl
nesen touto základní linií radosti. S neporušitelným klidem a veselou
myslí zpíval sobě a Bohu ve svém srdci písně radosti. Neustále usiloval
o to, aby zůstával ve vnitřním i vnějším radostném rozpoložení. V důvěrném kruhu svých bratří viděl, jak rozeznít čistou notu radosti a jak ji
rozvinout do plné harmonie, aby se cítili povzneseni do téměř nebeské
sféry. Stejný prvek radosti provázel obrácení svatých a jeho následovníků. Právě jeho kázání se přes své volání po pokání stala písněmi o radosti a už pouhý jeho zjev byl příležitostí k výjimečné radosti všech lidí.“
Felder, Ideály sv. Františka z Assisi
3. Akce v p¯ÌrodÏ
Zavedení těchto slavností sahá až k samým počátkům Legie. Nejsou
závazné, ale doporučují se. Mohou probíhat ve formě výletu, pouti
nebo akce ve volné přírodě. Podle ustanovení kurie to mohou být akce
kurie nebo prezidia. Jde-li o slavnost prezidia, mohou se pro tuto příležitost spojit dvě prezidia či více.
4. Slavnosti prezidia
Velmi se doporučuje, aby každé prezidium slavilo společenskou akci
okolo svátku Narození Panny Marie. V místech, kde je zřízeno více prezidií, se mohou, pokud si to přejí, pro tuto slavnost spojit.
K účasti mohou být přizvány vhodné osoby, které nejsou legionáři, se
záměrem přiblížit jim členství v Legii.
Doporučuje se, aby se recitovaly celé modlitby Legie (včetně růžence),
rozdělené do tří částí jako na schůzce prezidia. Doba, která byla takto
vyhrazena pro společenskou část večera, nezabere mnoho času, ale
tento hold naší Paní bude více než vynahrazen zvýšeným úspěchem
slavnosti. Královna Legie je „příčinou naší radosti“ a odplatí nám tím,
že z této události vytvoří nevýslovné štěstí.
Mezi hudebními produkcemi by měla zaznít alespoň jedna krátká promluva o Legii. Všichni se tak dozví něco nového a příležitostný program
dojde změny. Pouhá zábava brzy ztrácí svůj půvab.
Kapitola 30
Slavnosti
163
5. Kongres
První kongres Legie se konal v irském Clare na neděli Vzkříšení v roce
1939. Jak je obvyklé při úspěchu, vedl k následnému opakování a v současnosti je již tato akce pevně zakotvena v systému Legie.
Kongres je omezen na území komitia nebo kurie. Širší shromáždění by
nebylo v souladu s prvotním pojetím kongresu a nepřineslo by kýžené
ovoce. Proto se pojem kongres nevztahuje na velká shromáždění, konají-li se, a nepovažují se za náhradu kongresu. Na kongres však mohou
být pozváni členové z jiných oblastí.
Koncilium stanovilo pravidlo, že v jedné oblasti se kongres nemá konat
častěji než každý druhý rok. Této události se věnuje celý den. Možnost
řádového domu by vyřešila mnoho obtíží. Je-li to možné, začíná slavnost mší svatou, po níž duchovní vůdce nebo jiný kněz pronese krátkou
promluvu a měla by být zakončena požehnáním Nejsvětější svátostí.
Den je rozdělen na jednotlivá zasedání, z nichž každé má své téma
nebo témata. Každé téma má být stručně uvedeno někým, kdo si svůj
příspěvek předem připravil. Všichni by se měli podílet na diskusi. Tato
všeobecná účast tvoří skutečný život kongresu.
Opět se zdůrazňuje, aby předsedající důstojníci nehovořili přespříliš,
a aby nezasahovali neustále do diskuse. Kongresy, podobně jako schůzky rady, jsou založeny na parlamentním principu, tzn. na myšlence všeobecné účasti řízené předsedajícím. Někteří předsedající však projevují
sklon kritizovat příspěvek každého řečníka. To ovšem odporuje myšlence
kongresu, a takové tendence se proto nemají podporovat.
Je žádoucí, aby několik zástupců vyššího řídícího tělesa s kongresem
pomohlo. Mohou vykonávat některé zvláštní funkce, jako například
předsedání a zahajování diskusí atd.
Je třeba se vyhýbat všem snahám o řečnický efekt, protože vytváří
nereálné prostředí, které do Legie nepatří, nikdo jím nebude inspirován,
a žádný problém se tak nevyřeší.
Někdy jsou na kongres sezváni všichni legionáři, někdy pouze důstojníci
prezidia. V prvním případě je přípustné při prvním zasedání rozdělit legionáře podle jejich hodností, přičemž řádní členové tvoří jeden celek.
Tak se berou v úvahu zvláštní povinnosti a potřeby každého. Legionáři
mohou být například rozděleni podle vykonávaného díla. Takové rozdělení však není povinné a v dalších zasedáních by již nemělo být dále
164
Slavnosti
Kapitola 30
členěno. Bylo by zbytečné nejdřív členy shromáždit, a poté je opět na
většinu času rozdělit. Musíme poznamenat, že povinností důstojníků
není pouze rutinní jednání, které patří ke každému úřadu. Například
tajemník, jehož výhled by byl omezen pouze na jeho knihu zpráv, by byl
velmi špatným důstojníkem. Jelikož všichni důstojníci jsou členové kurie, musí jejich zasedání zkoumat metody zdokonalení práce kurie, a to
jak s ohledem na schůzky, tak na administrativu.
Kongres nesmí být pouze schůzkou kurie a zabývat se stejnými administrativními detaily a náměty, které nebyly úspěšné při projednávání na
kurii. Má se zabývat nejzávažnějšími problémy Legie. Pochopitelně
všechny úkoly z kongresu by kurie měla uskutečnit.
Projednávané náměty se mají týkat především základních principů Legie:
(a) Zbožnosti Legie. Legie není pochopena, jestliže se členové v rozumném rozsahu nevnoří do její mnohovrstevné zbožnosti a současně
Legie nepracuje správně, dokud se tato zbožnost nespojí s aktivní
prací tak důvěrně, že se stává jejím motivem a duchem. Jinými slovy, zbožnost musí produchovnit celou práci tak, jako duše dává
život tělu.
(b) Kvalit legionářů, a jak mají být dále rozvíjeny.
(c) Metodického systému Legie, včetně vedení schůzek a životné formy
zpráv legionářů čili způsobu jejich prezentace a komentování.
(d) Činnosti Legie, včetně rozvoje metod a plánování nových prací, které
Legii umožní zasáhnout každého člověka.
Jedním bodem jednání kongresu má být speciální úvaha některého
duchovního vůdce nebo k tomu zmocněného legionáře o některém
aspektu zbožnosti, ideách či povinnostech legionáře.
Každé zasedání začíná a končí modlitbou. Modlitby Legie poskytují
možnost pro tři z těchto příležitostí.
Je nutné bedlivě bdít nad časovým programem a nad občerstvením.
Chyby v této oblasti mohou narušit celý den.
Kongresy po sobě následující ve stejné oblasti musí být rozlišeny. Na
jeden kongres lze zařadit pouze omezený počet témat, kdežto během
roku je nutné zorat mnoho nové půdy. Za druhé, nikdy nesmí dojít
k ustrnutí. Proto se musí hledat všechny možnosti změny. Za třetí,
úspěch jednotlivého kongresu přirozeně vybízí, aby i při příští příležitosti
Kapitola 31
Šíření Legie a nabídka pro nové členy
165
zůstal stejný program. Ale přinejmenším část tohoto úspěchu je závislá
na novotách a ty přestanou být novotami již po prvním provedení. Pokud tvoří novoty stimulující prvek každého nového kongresu, pak se
musí k přípravě přistupovat velmi vynalézavě.
„Toužíme-li vědět, jak je věřící duše připravena na příchod božského
Přímluvce, vstupme v myšlenkách do večeřadla, kde se shromáždili
učedníci. Tam podle nařízení svého Mistra setrvávali na modlitbách
v očekávání Síly z nebe, která na ně měla sestoupit a odít je zbrojí pro
boj, jenž je očekával. Na tomto posvátném místě rozjímání a míru spočine naše uctivé oko na Panně Marii, Ježíšově matce, mistrovském díle
Ducha svatého, chrámu živého Boha. Z ní vyjde působením Ducha
svatého jako z matčina lůna církev bojující, kterou tato nová Eva představuje.“
Guéranger, Liturgický rok
31. äÌ¯enÌ Legie a nabÌdka pro novÈ Ëleny
1. Závazek šířit Legii neplatí pouze pro vyšší rady a pro důstojníky kurie.
Je to povinnost každého člena kurie. Je to navíc povinnost každého jednotlivého legionáře a každý musí být veden k tomu, aby si uvědomil
tuto skutečnost a zodpovídal se tedy ze své služby. Působit na druhé
rozhovorem nebo dopisováním je obvyklou metodou naplnění této povinnosti, ale každému se nabízejí různé způsoby.
Kdyby mohlo mnoho center Legie dát impulsy k šíření Legie, brzy by
existovala všude a pole s Pánovou žní by se naplnila ochotnými dělníky
(srov. Lk 10,2). Proto se na důležité téma šíření Legie a získávání nových
členů mají často upozorňovat členové, aby si byli vědomi své povinnosti
v tomto směru.
2. Účinná legionářská pobočka bude zdrojem velikého dobra. Jelikož
lze předpokládat, že tato dobrá vůle se zdvojnásobí zřízením druhé
pobočky, má každý člen (nejen důstojníci) usilovat o to, aby přispěl
tomuto žádoucímu výsledku.
166
Kapitola 31
Jakmile dojde k tomu, že zprávy členů a další body programu jsou pravidelně kráceny, aby se předešlo pozdnímu ukončení, dosáhlo se stavu,
kdy je rozdělení prezidia nejen žádoucí, ale také nutné. Nestane-li se
tak, převládne úpadek, v němž klesá zájem o práci a ubývá členů. Prezidium tak ztratí nejen sílu předávat život další pobočce, ale není
schopno zachovat ani vlastní existenci.
K návrhu vytvořit další prezidium na určitém místě lze uvést, že současní
členové uspokojivě zvládají dané potřeby. Naproti tomu je třeba zdůraznit, že prvotním cílem Legie je posvěcení vlastních členů i – působením
této svatosti – společenství jako celku, logicky z toho plyne, že přibývání členů již z tohoto důvodu musí být základním cílem. Možná v menších místech bude obtížné nalézt pro nové členy práci. Přesto ať jsou
vyhledáváni a přijímáni. Legie nesmí nikdy myslet v omezeních: mohl by
tak být ztracen lepší materiál než ten, který je již v jejích řadách. Jsou-li
pokryty zjevné potřeby, hledejme hlouběji. Práce je nutná, aby stroj
mohl pracovat. Proto je nutné práci najít.
V místech, kde Legie již existuje, by se měla vynaložit námaha s převedením důstojníků a určitého počtu nových členů z již existující pobočky.
Prezidia považují za velkou čest, když mohou poskytnout své nejlepší
lidi pro vytvoření nového prezidia. To je nejzdravější forma pročišťování
prezidia. Prezidium, které je ochuzeno darováním svých členů, brzy doplní své řady a jeho apoštolátu se dostane nového požehnání.
Ve městech a oblastech, kde ještě pobočka Legie neexistuje, nemusí být
proveditelné zajistit členy s legionářskými zkušenostmi. Zakladatelé nového prezidia se proto musí věnovat mnohem horlivěji studiu příručky
a k ní dostupných komentářů.
Pokud se první prezidium zakládá na novém místě, je dobré rozdělit
jeho úkoly, jak je to nejvíc možné. To lépe zajistí zájem o schůzky a zvýší
zdraví prezidia. Navíc je tím poskytnuta možnost členům, aby projevili
své schopnosti a záliby.
3. Je třeba nabádat k obezřelosti při získávání členů. Existuje reálné nebezpečí, že se nasadí příliš vysoké požadavky. Úroveň těch, kteří jsou již
delší dobu členy, je pochopitelně vyšší, než je obvyklý standard. To je
třeba brát při výběru nových kandidátů v úvahu. Bylo by nesprávné
trvat u nových členů Legie na stejné úrovni, jaké dosáhli stávající členové až po určité době.
Kapitola 31
167
Je obvyklé, že prezidia omlouvají nedostatek nových členů tím, že
nejsou vhodní kandidáti, ale toto vysvětlení se zřídka zakládá na vyzkoušení všech možností. Buďto:
(a) nebylo vynaloženo skutečně vážné úsilí k získání členů, což znamená, že jednotlivci i celek zanedbávají svou povinnost,
nebo
(b) prezidium činí chybu, když podrobuje možné členy příliš obtížným
zkouškám, které by vyloučily i většinu původních a současných
členů.
Ti, kteří jsou nositeli zodpovědnosti, namítají, že nemohou riskovat
přijetí nevhodných kandidátů. Ale nesmí všem upírat plody členství
a přijímat jen několik málo z nich. Má-li se volit mezi přemrštěnou
přísností a přemrštěnou laxností, je přísnost větší chybou, neboť zabíjí
laický apoštolát pro nedostatek pracovníků. Druhý směr možná přinese
chyby, ty však lze opět napravit.
Prezidium volí střední cestu, ale musí čelit i riziku. Jedině jistá cesta, jak
se přesvědčit o vhodnosti kandidátů, je zkouška. Ta skutečně zajistí, že
nevhodná osoba, pokud by chtěla vstoupit, rychle odpadne pod náporem práce.
Kdo kdy slyšel o vzestupu armády, která se vzdala ze strachu, že by se
do ní mohli dostat nevhodní lidé? Armáda má systém pro přetváření
a úpravu průměrných lidí. Podobně i Legie, která je armádou, musí
směřovat k početnému členstvu. Samozřejmě má své zkoušky pro členy,
ale nemají být tak náročné, aby jimi průměrný člověk neprošel. Legie vybudovala duchovní a vzájemně propojený systém pro formaci a vedení
lidí, kteří potřebují utváření a kázeň, a ne pro nějaké supermany. Neměli by být přijímáni pouze výjimečně svatí a taktní lidé, ti se však mezi
běžnými laiky zřídka vyskytují.
Shrneme-li předcházející, pak není smutné to, že pouze někteří jsou
vhodnými členy Legie, ale že jen někteří jsou ochotni vzít na sebe břemeno členství. To vede k následujícím úvahám:
(c) Vhodné osoby může od vstupu odrazovat i atmosféra prezidia,
která je nadmíru usedlá nebo příliš strnulá nebo jinak nepřiměřená.
Legie se před mladými neuzavírá a je zapotřebí zvláště je vyhledávat a přitáhnout. Pokud se to Legii nepodaří, selhává, protože hnutí,
které neoslovuje mladé, nikdy nebude mít velký vliv. Mládí je klíčem
168
Možné námitky, jež lze předpokládat
Kapitola 32
k budoucnosti. Je třeba chápat odůvodněné touhy mladých a má
se jim vyhovět. Bystré, velkodušné a nadšené mládí se nemá vylučovat stanovením takového standardu, který je pro ně nevhodný
a ubíjí ducha radosti.
(d) Obvyklá výmluva „nemám čas“ je možná pravdivá. Většina lidí má
svůj čas naplněný, ale ne náboženskými aktivitami, ty zůstávají na
posledním místě. Bylo by věčnou zásluhou, kdyby si tito lidé uvědomili, že žijí podle špatného žebříčku hodnot. Apoötol·t by mÏl
b˝t na prvnÌm mÌstÏ, takže některé další věci by mu měly ustoupit.
„Prvotním zákonem každé náboženské společnosti je zvěčnit se, rozšířit své apoštolské dílo do celého světa a získat co největší počet duší.
‘Ploďte a množte se, naplňte zemi’ (Gn 1,28). Tento zákon života se
ukládá jako povinnost každému člověku, který se stává členem Společnosti. Pére Chaminade tento zákon formuluje takto: „Musíme zvítězit
pro blahoslavenou Pannu a musíme ty, s nimiž žijeme, přesvědčit, jak
sladké je patřit Panně Marii, a mnohé z nich přimět, aby se k nám na
našem pochodu vpřed připojili.“
Malý průvodce mariologií – Marianista
(Petit Traité de Mariologie – Marianiste)
32. MoûnÈ n·mitky, jeû lze p¯edpokl·dat
1. ÑLegii zde nenÌ pot¯eba.ì
Horliví lidé, kteří touží po tom, aby Legie začala pracovat na nových
místech, mohou být vystaveni námitce, že tam Legii nikdo nechce. Protože Legie není organizace pro jeden speciální typ práce, ale slouží
prvotně k rozvoji katolické horlivosti a ducha (to se vztahuje na provádění jakékoli potřebné práce), takové námitky obvykle vedou k tvrzení,
že v místě není žádná katolická horlivost třeba - toto tvrzení se však dostatečně vyvrací samo. Podle zhuštěné definice Pére Raoula je „křesťan
ten, komu Bůh svěřil jeho bližní“.
Všude bez výjimky je naléhavá potřeba intenzivního apoštolátu, a to
z mnoha důvodů. Za prvé, těm členům stáda, kteří jsou toho schopni,
by měla být dána příležitost, aby žili apoštolským životem. Za druhé,
Kapitola 32
169
v běžné populaci dnešní doby jsou podněty apoštolátu nezbytné, aby
bylo náboženství ochráněno od rutiny a materialismu. Za třetí, trpělivou
a intenzivní prací dosáhnou tito lidé usměrnění těch, jejichž životy jsou
zmařeny, a kteří bloudí.
Na všech představených leží zodpovědnost za rozvoj plné duchovní
způsobilosti těch, o které pečují. Což teprve za apoštolát, který je jedinečnou a bytostnou přísadou křesťanského života? Proto se musí vyzývat k apoštolátu. Ale pouhá výzva bez poskytnutí prostředků je jen
o málo víc než mlčení, protože těch několik, kteří slyší, má i schopnosti
se osvědčit. Je tedy nutné založit apoštolskou organizaci.
2. ÑNejsou vhodnÌ kandid·ti ËlenstvÌ.ì
Tato námitka obvykle pochází z mylného chápání typu vhodného
spolupracovníka a obecně se dá říci, že v každé kanceláři, obchodě
a pracovním místě jsou potenciální legionáři.
Tito potenciální legionáři mohou být vzdělaní i nevzdělaní, zaměstnanci, z vyšších vrstev nebo i nezaměstnaní. Nedají se vymezit na
jedinou barvu pleti, rasu nebo třídu, ale mohou být nalezeni kdekoli.
Legie má zvláštní dar, je schopna zapojit do služby církvi i tyto skryté
síly, tuto nerozvitou krásu povah. Mons. Alfred O´Rahilly napsal po studiu činnosti Legie následující: „Učinil jsem velký objev nebo jsem spíše
zjistil, že byl učiněn objev, že ve zdánlivě obyčejných mužích a ženách
spatříme latentní hrdinství; byly nalezeny neznámé zdroje energie.“
Kritéria pro členství nemají být nižší než ta, která měli na mysli papežové, když prohlásili, že z každé třídy může být vytvořena a vycvičena
elita pro apoštolát.
V této souvislosti je vhodné pozorně číst par. 3 (b), kapitola 31 a také
kapitola 40, odst. 7 Legie ve službě misiím, které nabádají k získávání
členů Legie v nově získaných křesťanských společenstvích.
Trvalé obtíže se získáváním členů poukazují na obzvláště nízkou duchovní úroveň v dané oblasti. To není důvodem stáhnout se do ústraní,
naopak se jeví jako velmi nutné založení pobočky Legie, aby naplnila
úlohu dobrého kvasu. Shrňme skutečnost, že příkaz našeho Pána je být
kvasem, aby se pozvedla kvalita lidí (Mt 13,33). Zapamatujme si, že
prezidium může být tvořeno i jen čtyřmi, pěti nebo šesti členy. Pokud se
zapojí do práce a pochopí její požadavky, rychle naleznou a přivedou
další vhodné členy.
170
Kapitola 32
3. ÑN·vötÏvy legion·¯˘ by vyvolaly nev˘li.ì
Pokud by tomu bylo skutečně tak, pak by měla být zvolena jiná práce,
ale neměla by být opouštěna idea Legie (se všemi svými možnostmi
dobra pro členy a společnost). Můžeme však prohlásit, že Legie dosud
nikde nezakusila všeobecné a stálé obtíže ve věci svých návštěv. Za
předpokladu, že návštěva se uskuteční v pravém duchu apoštolátu
Legie, má se obvykle za to, že chlad k legionářům svědčí o náboženské
lhostejnosti, ba co horšího, právě tam, kde jsou legionáři nejméně
žádáni, je největší potřeba jejich práce. Počáteční obtíže však neospravedlňují přerušení návštěv. Téměř bez výjimky ti legionáři, kteří museli
zdolávat ledové bariéry, byli schopni dosáhnout jejich tání a odstranit
i původní příčiny odporu k nim.
Plná váha má být věnována skutečnosti, že domov je duchovně strategický bod. Naklonit si domov znamená dobýt společnost. Získat domov
znamená vstoupit do něj.
4. ÑMladÌ lidÈ p¯es den tÏûce pracujÌ a pak poûadujÌ pro sebe
voln˝ Ëas.ì
Jakkoli to zní rozumě, kdyby se podle toho jednalo, byl by svět ponechán v náboženské pustině, protože pro církev nepracují lenoši. Není
navíc pravda, že tito namyšlení mladí věnují svůj volný čas více či méně
neuspořádané zábavě než řádnému odpočinku? Jestliže dny těžké
práce střídají večery zábavy, je velmi snadné sklouznout do praktického
materialismu, který po pár letech nechává srdce bez ideálů, jež se sžírá
po předčasně uběhlém mládí, které s sebou vzalo jediné hodnotné věci.
A věci mohou skončit ještě nešťastněji. Neříká sv. Jan Zlatoústý, že se
mu nikdy nepodařilo přesvědčit sám sebe, že by někdo mohl dojít spasení, aniž by učinil něco pro spásu svých bližních?
Bylo by nekonečně moudřejší naléhat, aby mladí lidé darovali Bohu jako
členové Legie první plody tohoto volného času. Toto první ovoce bude
inspirovat celý život a zachová jejich srdce i tvář mladé a vyrovnané.
A zbude dostatek času i na odpočinek, který pak dvojnásobně potěší,
protože je dvojnásobně zasloužený.
5. ÑLegie je pouze jedna z mnoha organizacÌ se stejn˝mi ide·ly
a programem.ì
Je pravda, že je přemíra idealismu a že program potřebných prací může
sepsat za pár minut kdokoli, kdo má papír a tužku. Je také pravda, že
Kapitola 32
171
Legie je jednou z mnoha organizací, které nabízejí ušlechtilý boj o duše
a program důležitých prací. Ale je také pravda, že je jedna z mála, která
svůj apoštolát výslovně koná. Povrchní idealismus se všeobecnými pobídkami, aby členové ve svém okolí konali dobro, může vždy dosáhnout
pouze povrchního plnění. Legie omezila svůj boj na určitou spiritualitu,
na určitý modlitební program, na určitý týdenní úkol a zprávu o něm,
a jak se ukazuje, na jeho dokončení. A v neposlední řadě založila svůj
metodický systém na dynamickém principu spojení s Marií.
6. ÑPr·ci Legie jiû konajÌ jinÈ organizace. JejÌ Ëinnost by se s jejich
pracÌ st¯et·vala.ì
Je podivné poslouchat tato slova vyslovená na místech, kde velkou část
obyvatelstva tvoří nepraktikující katolíci nebo nekatolíci a kde není pokrok téměř vidět.
Je smutné, že by se někdo mohl smířit s takovým stavem, ve kterém
trůn v lidských srdcích zaujímá Herodes, zatímco Pán a jeho drahá
Matka zůstávají stále vyhnáni v ubohé stáji.
Často také ta slova, která odmítají vstup Legii, jsou užívána v zájmu
organizací, které nemají kromě názvu žádný výkon – armády, které sice
existují, ale nikdy neporazí žádného nepřítele.
Práce není nikdy vykonána, pokud není vykonána náležitým způsobem.
Proto není práce splněna, když ji koná jen tucet apoštolských pracovníků tam, kde je jich zapotřebí stovky, ba tisíce. Naneštěstí je to právě
tento případ. Často také znamená nedostatek organizace s malým počtem členů nedostatek ducha a metod.
Jistě by mohlo být moudré vyzkoušet Legii tím, že se jí vyhradí omezená
sféra činnosti. Výsledek může přesvědčit a členové jedné malé pobočky
se stanou pěti žitnými chleby a rozmnoží se tak, že pokryjí všechny potřeby, ba více než to (srov. Mt 14,16-21).
Legie nemá žádný zvláštní program činnosti. Nevymýšlí nové, ale spíše
nově přistupuje k těm, které ještě nejsou dostatečně systematizovány,
s výsledky podobnými těm, které vzniknou zavedením elektrické energie do práce konané dříve ručně.
172
Kapitola 32
7. ÑJiû existuje p¯Ìliö mnoho organizacÌ. Spr·vn˝ kurs je oûivit
jiû existujÌcÌ spoleËnosti nebo rozöÌ¯it jejich funkce, aby byly
schopny pokr˝t pr·ce navrûenÈ pro Legii.ì
To je zpátečnický důvod. Slova „příliš mnoho“ mohou být skutečně použita na každou oblast okolního života. A přece se neodmítá nové, protože je to nové, čas od času se dosáhne velkého pokroku. Legie také
volá po příležitosti, aby mohla být vyzkoušena. Pokud není „jen další“,
ale pochází od Boha, jaká by to byla ztráta zavřít před ní dveře.
Nadto výše uvedené námitky předpokládají, že práce, o kterou jde, se
dosud nekoná. V takovém případě by nebylo ani rozumné ani správné
odmítat novou organizaci, která již prokázala svou schopnost konat
svou práci. Jak pošetile zní námitka, že „není nutné dovážet letadla,
protože máme již mnoho strojů. Nechte nás vyvinout motorku, která
bude létat!“
8. ÑToto je malÈ mÌsto a pro Legii zde nenÌ prostor.ì
Není neobvyklé, že jsou tato slova řečena v místě, které není velké, ale
proslulé svou nevraživostí k Legii.
I na vesnici se může konat dobro běžným způsobem, a přece jde o stav
stagnace, jak v morálních kvalitách, tak v zájmech člověka, takže mladí
odcházejí do měst, kde nemají morální podporu.
Obtíže vznikají z nedostatku náboženského idealismu a vyplývají z přístupu, že nikdo nedělá víc než své základní povinnosti. Když zmizí
náboženský idealismus, zbývá náboženská poušť (a vesnice není jediná
taková poušť). Aby tato poušť rozkvetla, obraťte postup: vytvořte
malou apoštolskou skupinu, která šíří svého ducha a stanoví nové vzory
chování. Vykoná se práce odpovídající místu, život dostane spád a odchod lidí z místa ustane.
9. ÑNÏkterÈ z pracÌ Legie spoËÌvajÌ v duchovnÌch aktivit·ch, kterÈ
uû svou podstatou p¯ÌsluöÌ knÏzi a kterÈ by mÏly b˝t p¯idÏlov·ny laik˘m pouze tehdy, jestliûe je knÏûÌ nemohou vykon·vat. Vûdyù p¯ece mohu navötÏvovat svÈ st·deËko nÏkolikr·t
roËnÏ s uspokojiv˝mi v˝sledky.ì
Tato námitka je obecně zodpovězena v kapitole 10 Apoštolát Legie důkladněji než zde a zdůrazňuje se, že se nemá konat žádná nežádaná
práce.
Kapitola 32
173
Důvěrná znalost města, označovaného za svaté město světa, odhaluje
i tam množství hříchu a světskosti a moderní civilizace tam vře strašnými problémy. Pro tuto ani jinou aglomeraci není dostačující pocit, že
všechno je zajištěno návštěvami – byť i plodnými – jedenkrát, dvakrát,
čtyřikrát ročně. Kdyby bylo vše v pořádku, tak by například více lidí
přistupovalo ke sv. přijímání denně, týdně nebo i měsíčně. Proč tedy
často stačí 4 až 5 hodin týdně ve zpovědnici? Odkud se bere tak strašný
nepoměr?
Jaký stupeň důvěrnosti nebo minimálně osobního kontaktu postačuje,
aby byly takovou péčí uspokojeny pastorační závazky ke každé duši?
Svatý Karel Boromejský říkával, že jedna duše je pro biskupa dostatečná
diecéze. Jednoduchý výpočet ukáže, co by i půlhodina ročně pro všechny
znamenala. A je vůbec půlhodina dostatečným příspěvkem? Svatá
Magdalena Sofie Barat spolu s nesčetnými rozhovory napsala 200 dopisů jedné problémové duši. Kolik legionářů plnilo 10 let i více své
povinnosti a stále pokračují! Jestliže přetížený kněz nemůže věnovat ani
půlhodinu a jestliže ho Legie, jak prohlašuje, může nahradit horlivými
zástupci, pak mu poskytují příležitost dát duším víc než jen rutinní
službu. Jich je mnoho a on je sám, oni jsou poslušni každého jeho slova a zachovávají mlčenlivost, jsou schopni s jeho pomocí dosáhnout
přístupu k jednotlivcům i rodinám, neodolatelnými dary zaujmout duše
pro vyšší věci. Smí kněz takovou pomoc odmítat?
„Mariina legie přináší knězi dvě požehnání stejné hodnoty: za prvé
nástroj k vítězství, který nese důvěryhodnou pečeť Ducha svatého –
a mohu si položit otázku: mám právo zanedbat takovou zbraň Prozřetelnosti? Za druhé, pramen živé vody, který je schopen obnovit celý náš
vnitřní život - a jsem přirozeně doveden k další otázce: jestliže se mi
tento čistý a hluboký pramen nabízí, není mou povinností z něj pít?“
(Kanovník Hutnot)
10. ÑOb·v·m se moûnÈho poruöenÌ mlËenlivosti ze strany Ëlen˘.ì
Tato pozice vykazuje nedostatek smyslu pro realitu. Je stejné odmítnout
sklidit úrodu, protože by se některé klasy mohly polámat neohrabaným
zacházením. Úroda, o kterou jde, jsou duše: ubohé, slabé, slepé
a chromé. V takové nouzi a v takovém počtu, že je nebezpečí, že se
tato situace může pokládat za nenapravitelnou. Pán vyzývá hledat na
ulicích a na lukách, na silnicích a za ploty, aby těmito lidmi mohl naplnit
svůj dům (Lk 14,21-23). Taková úroda nemůže být sklizena jinak než
174
Kapitola 32
shromážděním laického pluku. Může dojít k indiskrecím. V jisté míře
jsou od horlivosti a života neoddělitelné. Existují dvě možnosti, jak
indiskrecím zabránit: ostudná nečinnost a bdělá kázeň. Srdce, které
reaguje na výzvu našeho Pána, aby pomohlo nemocným masám, se
s hrůzou odvrátí od první možnosti a s veškerou silou se pustí do sklizně obtížených duší.
Legie k dnešnímu dni neuvádí ani vážné ani početné indiskrece, mají se
však předvídat a měla by se vyvinout pečlivá kázeň, aby se jim předešlo.
11. PoË·teËnÌ p¯ek·ûky budou vûdycky.
V tomto nebude Legie mezi dobrými díly nikdy jediná. Malé shrnutí
naznačí potíže, které vypadají tak hrozně, že se podobají pralesu, jenž
se na vzdálenost zdá být sevřený a neproniknutelný, ale když se k němu
dojde, zjistíme, že můžeme snadno vejít.
Pamatujte, že „ty, kteří jednou zamíří k cíli, neodradí žádné rány. Ti,
kteří nikdy neriskují, nikdy nevyhrají, protože být bezpečný znamená
být vždy slabý a dokázat něco skutečně dobrého je náhradou za mnohé
náhodné nedokonalosti“ (kardinál Newman).
Hovoříme-li o díle milosti, ať nemá nikdo ducha světské moudrosti, aby
ignoroval existenci milosti. Námitky a možnosti škod by se neměly uvádět bez navržení pomoci. Legie je založena na modlitbě, pracuje pro
duše a zcela patří Panně Marii. Hovoříme-li o tom, nemluvme o lidských
pravidlech, ale o Božích.
„Maria je jedinečná Panna, nepodobná žádné jiné: Virgo Singularis.
Když o ní uvažuji, nehovořte mi o lidských měřítkách, ale o Božích.“
Bossuet
Kapitola 33
175
Základní povinnosti legionářů
33. Z·kladnÌ povinnosti legion·¯˘
1. Pravideln· a p¯esn· doch·zka na t˝dennÌ sch˘zky prezidia
(Viz kapitola 11 Systém Legie)
(a) Tato povinnost je obtížnější, když je člověk unavený, než když je
svěží; za špatného počasí než za pěkného; a obecně, je-li v pokušení jít někam jinam. Zkouška však spočívá v obtížích a skutečné
zásluhy pak v překonávání obtíží.
(b) Je snadnější spatřovat hodnotu aktivní práce než hodnotu docházení na schůzky a informovat o své práci. A přece je schůzka první
povinností. Schůzka se má k práci jako kořeny ke květině, která bez
nich nemůže žít.
(c) Věrnost v docházce tváří v tvář dlouhé cestě na schůzky a z ní je
zkouškou hluboce nadpřirozené víry, protože přirozené zdůvodnění
by podcenilo hodnotu schůzky ztrátou času nutného pro cestování.
Ale není to ztracený čas. Je částí a zvláště záslužnou částí celé vykonané práce. Byla Mariina dlouhá cesta navštívení Alžběty ztrátou
času?
„Ke svým ostatním ctnostem připojila sv. Terezie nezlomnou odvahu.
Vždy bylo její zásadou, že „musíme jít až do vyčerpání svých sil, než si
můžeme stěžovat“. Kolikrát se nemohla účastnit ranních chval kvůli závratím nebo strašlivým bolestem hlavy. „Ještě mohu chodit a dojít na
své místo,“ říkávala. Díky této neohrožené energii dokázala heroické
skutky.“
Sv. Terezie z Lisieux
2. PlnÏnÌ t˝dennÌho z·vazku pr·ce
(a) Tato práce je základní, takže jí má legionář věnovat několik hodin
týdně. Ale nemá se omezovat na hodiny. Mnoho legionářů daleko
překračuje toto minimum a daruje několik dnů v týdnu. Mnozí dávají každý den. Práce je určitá aktivní povinnost, kterou přiděluje
prezidium, a ne něco, co vychází ze záliby jednotlivého legionáře.
Modlitby nebo jiná duchovní cvičení, jakkoli jsou významná, tento
závazek nenaplňují, ani nemohou zčásti nahradit aktivní práci.
176
Kapitola 33
(b) Práce je totiž modlitba v jiné formě a pravidla modlitby se na ni musí
také vztahovat. Bez této nadpřirozené struktury nevydrží žádná
práce. Buď je plnění povinnosti snadné, a pak se stane monotónní,
nebo je práce zajímavá, pak bude zřejmě obtížná a poznamenaná
odmítnutími a zdánlivými neúspěchy. V každém případě by se podle
lidského rozumu měla taková práce rychle vzdát. Ale legionář musí
být veden k tomu, aby se podíval skrze opar lidských citů, který
zatemňuje každé dílo, a odhaloval jeho pravé rysy, jež jsou nadpřirozené. Čím více se práce stává křížem, tím větší má hodnotu.
(c) Legionář je voják a povinnost by pro něj měla znamenat totéž, co
pro vojáka pozemské záležitosti. Vše, co je v povolání vojáka
ušlechtilé, schopné oběti, rytířské a silné se má v nejvyšším stupni
nalézat v opravdovém Mariině legionáři a pochopitelně i odrážet
v jeho práci.
Vojenské povinnosti občas mohou znamenat smrt, monotónnost
hlídek nebo drhnutí podlahy v kasárnách. Ale v každém případě je
třeba hledat samotnou povinnost a ne její obsah. Za všech okolností je třeba hledat věrnost, a pak prohra nebo vítězství povinnost
nijak neovlivní. Ne méně pevné má být legionářovo pojetí povinnosti a má se nasadit plně pro každou práci, ať je sebeméně
významná nebo obtížná.
(d) Práce legionáře se má konat v co nejužším spojení s Pannou Marií.
Za nejzákladnější cíl této práce je nutno pokládat vštípení znalostí
Panny Marie a její skutečnou lásku k těm, kteří jsou objektem
práce, aby je to pohnulo k nějaké formě služby Panně Marii. Pochopení Panny Marie a zbožnosti k ní jsou nezbytné pro zdraví a rozvoj duší. „Ona je totiž společnicí v Božích tajemstvích a může být
vskutku označena jako jejich strážkyně. Na ní, na nejvznešenějším
základu po Ježíši Kristu spočívá víra všech generací“ (AD, čl. 3).
Úvahy legionářů jsou vítány podnětnými slovy papeže sv. Pia X.:
„Jakmile úcta k císařovně Marii zapustí své kořeny hluboko do
duše, tehdy – ale teprve tehdy – ten, kdo pracuje pro tyto duše,
uvidí zrát ovoce ctnosti a svatosti, které odpovídá jeho práci v jejich
prospěch.“
„Pamatujme, že vedeme vítězný boj jako náš Pán na Kalvárii. Neobávejme se zbraní, které byly na něj použity, pouze sdílejme jeho rány.
Jestliže vítězství bude dosaženo nyní nebo až v další generaci, co na
tom záleží? Pokračujme v trpělivé práci a ponechme Pána, aby se po-
Kapitola 33
177
staral o zbytek, protože nám není dáno znát čas ani okamžik, který
ustanovil Otec ve své moci. Pozvedněme srdce a nesme břemeno svého
rytířství s neochvějnou odvahou duší velkých lidí, kteří nás předešli.“
Gavan Duffy, Pravý rozbřesk
3. P¯Ìprava zpr·vy o vykonanÈ pr·ci
Jde o velmi důležitou povinnost a o jedno z hlavních cvičení, které pomáhá udržovat zájem o práci Legie. Zpráva je podávána ze cvičných důvodů, aby byli všichni na schůzce informováni. Dobrým testem výkonu
legionáře je péče věnovaná přípravě zprávy a způsobu její prezentace.
Každá zpráva je kamenem ve stavbě poučení na schůzce, jejíž integrita
závisí na dokonalosti zpráv. Každá nedodaná nebo nedokonalá zpráva
je ranou schůzce, zdroji života Legie.
Důležitou částí výcviku členů je poučit se z metod ostatních členů, které
se projevují v jejich zprávách, a z poslechu kritiky, kterou zpráva vyvolá
u zkušených legionářů. Dává-li zpráva pouze kusé informace, není prostředkem pomáhajícím členům, kteří ji vypracovali, nebo těm, kteří ji
poslouchají.
Pro důkladnější úvahy o zprávě a o způsobu jejího vypracování viz odstavec 9, kapitola 18 Řád schůzky prezidia.
„Mějte na mysli naléhavost, s níž sv. Pavel volá křesťany, aby přispěli
těm, kdo jsou v nouzi, a modlili se za všechny lidi, protože Bůh chce,
‘aby se všichni lidé zachránili, (...) protože Kristus Ježíš vydal sám sebe
jako výkupné za všechny’ (1 Tim 2,4-6) a byli si také toho vědomi.
A tento princip všeobecné povinnosti a jejího obsahu do nás vstupuje,
jak řekl vznešeně sv. Jan Zlatoústý: ‘Křesťané, nebudete skládat účty
pouze za sebe, ale i za celý svět.’“
Gratry, Zdroje
4. MusÌ b˝t zachov·na absolutnÌ d˘vÏrnost
ve všem, co se legionáři dozvěděli na schůzkách nebo v průběhu své
práce. Tyto vědomosti získávají, protože jsou legionáři, a bylo by neomluvitelnou zradou Legie, kdyby cokoli prozradili. Zprávy samozřejmě
musí na schůzku prezidia vypracovat, ale i zde musí zachovat ohledu-
178
Kapitola 33
plnost. Tyto otázky jsou důkladněji probrány v odstavci 20, kapitola 19
Schůzka a člen.
„Opatruj, co ti bylo svěřeno!“ (1 Tim 6,20).
5. Kaûd˝ Ëlen m· mÌt z·pisnÌk,
do něhož si krátce zapisuje poznámky o své činnosti. (a) Je povinností
vypořádat se s prací věcně, (b) minulé a nevyřešené problémy se neztratí ze zřetele, (c) bez pomoci zápisníku nelze vyhotovit vyhovující
zprávu, (d) je výcvikem v návyku pořádku, (e) tento hmatatelný zápis
o vykonané práci se stane cenným důkazem v době, kdy současný
nezdar zastiňuje všechny minulé výsledky.
Záznam má důvěrný charakter (takže by měl být navržen nějaký druh
kódu), aby se delikátní informace nedostaly nikomu jinému než legionáři. Nesmí se zapisovat nikdy nic v přítomnosti osob, jichž se záležitost
týká.
„Jen ať se to všechno dělá slušně a spořádaně“ (1 Kor 14,40).
6. Kaûd˝ legion·¯ se dennÏ modlÌ katenu (pouto Legie)
Hlavní část tvoří Magnificat, Mariina modlitba, hymnus večerní modlitby církve, „nejpokornější, nejpříjemnější a nejvznešenější a vyvýšená
nade všechny písně“ (sv. Ludvík Maria z Montfortu).
Jak již naznačuje název, je to spojení mezi Legií a každodenním životem
všech jejích členů, aktivních i pomocných, spojení, které je sjednocuje
navzájem a s jejich blahoslavenou Matkou. Název rovněž naznačuje
závazek denní recitace. Kéž je myšlenka pouta, řetězu složeného
z článků - z nichž je každý důležitý k dokonalosti - každému legionáři
napomenutím, aby se nestal zlomeným článkem v řetězu denní modlitby Legie.
Legionáři, které okolnosti přinutily vzdát se aktivního členství (i ti, kteří
tak učinili z méně závažných důvodů), by měli neustále zachovávat
tento krásný zvyk, aby zůstalo alespoň toto pouto s Legií neporušené.
„Když důvěrně hovořím s Ježíšem, pokaždé se to děje v Mariině jménu
a částečně i v její osobě. Skrze mne si přeje oživit ty hodiny sladké
důvěrnosti a nevýslovné něžnosti, které strávila v Nazaretě se svým milovaným dítětem. S mou pomocí s ním může opět s potěšením mluvit
Kapitola 33
179
a díky mně ho může znovu obejmout a přitisknout ke svým prsům, jak
to dělala v Nazaretě.“
De Jaegher, Ctnost důvěry
7. Vztahy mezi Ëleny
Legionáři jsou dostatečně připraveni k závazku ctít své spolučleny, ale
někdy si neuvědomují, že to znamená i laskavý přístup k jejich zdánlivým nedostatkům. Chyby v tomto směru připravují prezidium o milost,
mohou mít neblahý vliv a způsobit, že někteří členové své členství
přeruší.
Na druhou stranu by všichni měli být natolik rozumní a uvědomit si, že
jejich členství je nezávislé na skutečnosti, zda prezidenta nebo kolegy
shledávají příjemnými nebo ne, na skutečném nebo zdánlivém pohrdání nebo na nedostatku uznání, na nesouhlasech, na odmítání nebo
na jiných náhodných okolnostech.
Základem každé společné práce je sebezápor. Bez něho i sebelepší
mohou ohrozit organizaci. Nejlépe slouží Pánu ti, kteří mírní svou individualitu a co nejúplněji se přizpůsobují systému, aby s ním rezonovali.
Ten však, kdo říká nebo koná něco, co se vzdaluje od lahodnosti, která
má charakterizovat Legii, otvírá ránu s osudnými následky. Ať tedy
všichni bdí, aby to, co dělají, směřovalo ke společnému cíli a ne od něj.
Pokud hovoříme o vztahu legionářů mezi sebou, je obzvlášť nutné poukázat na to, co se sice jednoduše, ale nesprávně nazývá „malichernou
žárlivostí“. Žárlivost je zřídka malicherná sama o sobě. Znamená to, že
v srdci člověka je kyselina. Vstupuje do všech lidských vztahů a otravuje
je. V zlomyslných se stává prudkou a zuřivou silou, která dokáže napáchat strašlivé věci. Ale podobně pokouší i nesobecké a čisté srdcem pro
jejich citlivost a lásku. Jak obtížné je dívat se, jak je člověk odstrkován,
předstihován ve ctnostech nebo výkonu, odsunován stranou ve prospěch mladých! Jak trpké je rozjímání vlastního zastínění! I nejlepší
duše pocítily onu tajnou bolest a učily se z vlastní velké slabosti. Tato
hořkost je totiž doutnající nenávistí a snadno se rozhoří sžírajícím plamenem.
Úlevu lze hledat ve snaze zapomenout. Ale legionář musí mít za cíl vyšší
věci než takový pokoj. Nesmí se spokojit s ničím menším, než je vítězství, velké a záslužné podrobení silné povahy zocelené v boji, přeměna
180
Kapitola 33
závistivé nenávisti v křesťanský život. Jak je možné dosáhnout tohoto
zázraku? Tím, že legionář ve vztahu ke spolučlenům a k lidem kolem
sebe uplatní sílu legionářské povinnosti ve své plnosti, neboť v každém
je nutno vidět a ctít svého Pána. Po každém doteku žárlivosti musí následovat reakce: ten člověk, jehož růst způsobil mé zranění, není nikdo
jiný než můj Pán. Proto mám mít pocity jako sv. Jan Křtitel. Má radost
je naplněna, když je Ježíš vyvýšen na můj úkor. On musí růst a já se
umenšovat.
Tento postoj je hrdinně svatý. Je to surovina pro prozřetelnost. Jak
slavné pole se naskýtá Panně Marii, aby vysvobodila od každé poskvrny
ješitnosti duši, skrze kterou zazáří světlo druhým (srov. Jan 1,7), aby
zformovala dalšího nesobeckého vyslance, který by připravil cestu před
Pánem! (srov. Mk 1,2).
Předchůdce musí vždy toužit být zastíněn tím, koho ohlašuje. Apoštol
se bude vždy radovat z růstu svých bližních a nikdy nebude pomýšlet na
to, aby jejich vzestup měřil svým. Apoštolem není ten, kdo přeje růst
mnohým, jen pokud nebude sám zastíněn! Takové žárlivé myšlenky by
ukázaly, že na prvním místě je JÁ člověka, dotkne-li se ho něco, zatímco apoštolovo JÁ musí být vždy na místě posledním. Co víc! Duch
závisti nejde nikdy společně s pravým apoštolátem.
„Již první slova úcty a láskyplného pozdravu Panny Marie jsou posvěcujícím dotykem, který očišťuje obě duše, obnovuje Jana Křtitele a současně zušlechťuje Alžbětu.
Jestliže však již první slova způsobila tak velké věci, co teprve dny, týdny
a měsíce, které následovaly? Panna Maria stále dává ... A Alžběta přijímá - a proč to odvážně nevyslovit – přijímá bez žárlivosti. Ta Alžběta,
která se Božím zázrakem směla stát matkou, se sklání před mladou dívkou bez sebemenší tajné hořkosti z toho, že ona nebyla tou jedinou
vyvolenou Pánem. Alžběta na Pannu Marii nežárlila a ani Panna Maria
nebyla později schopna žárlivosti na lásku, kterou měl její Syn ke svým
apoštolům. Ani Jan Křtitel nežárlil na Ježíše, když ho pro něj opustili
jeho vlastní učedníci. Beze stop trpkosti je sledoval, jak jdou za ním
a jediné, co k tomu říká, je: ‘Kdo přichází shora, je nade všemi. On musí
růst, já však se menšit’ (Jan 3,30-31).“
Perroy, Pokorná Panna Maria (L’Humble Vierge Marie)
Kapitola 33
181
8. Vztahy ve dvojici legion·¯˘
Legionáři mají zvláštní povinnost k legionáři ve dvojici. Mystické číslo
dva je symbolem lásky, na níž závisí všechna plodnost. Pán „je poslal
před sebou po dvou“ (Lk 10,1). Ale „dva“ nemusí označovat pouze dvě
osoby, které spolu náhodou pracují, ale i jednotu Davida a Jonatana, jejichž duše byly vzájemně spojeny. Každý miloval druhého jako sám sebe
(srov. 1 Sam 18,1).
„Přijdou s jásotem a přinesou své snopy“ (Žl 126,6)
Jednota ve dvojici se prokáže a rozvine v malých detailech. Porušené sliby, zmeškané schůzky, nepřesnost, selhání v lásce, v myšlenkách nebo
slovech, drobné nezdvořilosti, projevy nadřízenosti mohou mezi nimi
vyhloubit mezeru. Za takových okolností není jednota možná.
„Hned po náboženské kázni je pro náboženskou společnost nejcennější
zárukou požehnání a plodnosti bratrská láska v harmonické jednotě.
Musíme milovat všechny své bližní bez výjimky, protože jsou nadáni
výsadami a jsou vyvolené děti Panny Marie. Cokoli pro každého z nich
uděláme, pokládá Maria, že to bylo vykonáno pro ni nebo spíše pro jejího Syna Ježíše – všichni naši členové byli povoláni, aby se s Ježíšem
a v Ježíši stali skutečnými dětmi Panny Marie.“
Malý průvodce mariologií, Marianista
(Petit traite de Marialogie Marianiste)
9. NovÌ ËlenovÈ
Částí povinností každého legionáře je získávat nové členy. Máme přikázáno milovat své bližní jako sebe, je-li tedy Legie požehnáním pro své
členy, nemá se pokoušet přinést požehnání i ostatním? Jestliže člověk
vidí, jak její dílo tyto duše pozvedá, neměl by se pokoušet i toto dílo
šířit?
A konečně, nemá legionář usilovat o získání nových členů, jestliže si
uvědomuje, že jim Legie může v lásce a ve službě Panně Marii jen prospět? To je po Ježíši samotném největší požehnání, které může vstoupit
do života. Bůh ji totiž učinil – v závislosti na Kristu a neoddělitelně od
něj – kořenem, růstem a rozkvětem nadpřirozeného života.
182
Kapitola 33
Kdyby nebyli přivedeni a pobízeni, mnohé by ani nenapadlo pomyslet
na onu vznešenou cestu, po níž vskrytu touží a která je dovede k podivuhodným věcem pro ně samé a skrze ně i pro ostatní.
Každý si smí zvolit cestu z mnoha cest.
A vznešená duše vstoupí na vznešenou cestu
a nízká duše tápe na nízké cestě
a mezi nimi po mlhavých rovinách
zbytek bloudí sem a tam.
A každému se zde otvírá
cesta vznešená i nízká
a každý se rozhoduje,
po které cestě se vydá jeho duše.
John Oxenham
10. Studium p¯ÌruËky
Každý člen má povinnost důkladně studovat příručku. Ta je oficiálním
výkladem Legie. V nejstručnějším souhrnu obsahuje to, co je důležité,
aby každý správně vybavený legionář věděl o zásadách, zákonech,
metodách a duchu organizace. Členové – zvláště důstojníci – kteří
příručku neznají, nemohou v systému správně pracovat, zatímco větší
znalost vždy s sebou nese větší účinnost. Její obsah postupně vzbudí
rostoucí zájem a kvalitu s kvantitou.
Se zvláštním nepoměrem je možné slyšet „příliš dlouhé“ právě od lidí,
kteří denně věnují čtení novin tolik času, že by to stačilo na přečtení
značné části příručky.
„Příliš dlouhé! Příliš rozvláčné!“ Řekl by něco podobného dobrý student medicíny, práv nebo vojenství k učebnici podobné velikosti, která
obsahuje všechno, co se očekává, že bude vědět ohledně vědy, kterou
studuje? Neodvážil by si něco takového ani říci ani pomyslet, za jeden
nebo dva týdny by se naučil každou myšlenku, ba každé slovo. „Synové
tohoto světa jsou totiž k sobě navzájem prozíravější než synové světla“
(Lk 16,8).
Další námitka, že „příručka je plná obtížných myšlenek a novot, takže
mnozí z mladších a prostších členů ji obtížně pochopí. Proč nemít zjednodušenou příručku pro tyto lidi?“ Mělo by být poukázáno na to, že
tento návrh je v rozporu s prvním zákonem vzdělání, který vyžaduje,
Kapitola 33
183
aby byl student postupně uváděn na neznámá území. Nejde o vzdělání, jestliže člověk hned na počátku věci úplně porozumí; a není-li nic
nového předkládáno mysli, pak proces vzdělání končí. Proč se legionář
domnívá, že musí okamžitě příručku pochopit, vždyť ani od studenta se
neočekává, že okamžitě porozumí své první učebnici. To je funkce školy
a celého vzdělávacího systému, aby objasnil, co nebylo jasné, a vštípil
to jako vědomost.
„I slova v ní obsažená jsou obtížná!“ Ale není možné se jim naučit?
Slovní zásoba příručky není příliš pokročilá, je možné si ji osvojit otázkami a nahlédnutím do slovníku. Ve skutečnosti je to slovní zásoba
novin, které čte každý. Kdo kdy slyšel návrhy, aby byly takové noviny
zjednodušeny? A nedluží každý legionář sobě a svému katolictví, aby
ovládl slova, která jsou nezbytná pro hlubší objasnění duchovních a jiných zásad Legie?
Co bylo řečeno o slovní zásobě příručky, platí i pro myšlenky příručky.
Nejsou nijak tajuplné. „V církevním učení nesmí být nějaké vnitřní
učení, které by pochopili pouze někteří“ (arcibiskup John Charles
McQuaid). Zkušenost prokázala, že mnozí legionáři, obyčejní a často
prostí lidé, tyto myšlenky zcela pochopili a učinili je potravou a oporou
svého života. Tyto myšlenky nejsou zbytečné. Musí se rozumně pochopit, jestliže se má apoštolát správně konat, protože jsou jedinými všeobecnými zásadami apoštolátu, lze říci životem apoštolátu. Bez dostatečného pochopení těchto zásad je apoštolát zbaven svého pravého
významu – svých duchovních kořenů a nemohl by se nazývat křesťanským apoštolátem. Rozdíl mezi křesťanským apoštolátem a neurčitou
akcí „konání dobra“ je jako vzdálenost mezi nebem a zemí.
Proto je nutné vstřebat apoštolské myšlenky příručky a prezidium musí
být učitelem. Tento proces je doplňován duchovní četbou, allocutiem
a povzbuzováním legionářů k systematické četbě a studiu příručky. Znalosti však nesmí zůstat v teorii. Každá záležitost aktivní práce musí být
spojena se svým příslušným učením, a tak získává duchovní význam.
Když byl jednou sv. Tomáš Akvinský tázán, jak se stal učencem, odpověděl: „Četbou jediné knihy. Cokoli čteš nebo slyšíš, snaž se abys tomu
rozuměl. Dosáhni jistoty v tom, o čem pochybuješ.“ Mistr učení nepoukazuje na jednu velkou knihu, ale má na mysli jakoukoli hodnotnou
knihu, jejímž cílem je poučit. Proto mohou legionáři přijmout jeho slova
jako podnět k vyčerpávajícímu studiu příručky.
184
Kapitola 33
Příručka má navíc hodnotu katechismu. Poskytuje jednoduché a přehledné představení katolického náboženství, uzpůsobené zákonům
2. vatikánského koncilu.
„Ačkoli sv. Bonaventura věděl, že znalosti jsou výsledkem vnitřního
osvícení, přesto si byl velmi dobře vědom práce, kterou studium vyžaduje. A tak, když cituje sv. Řehoře, uvádí jako příklad studia zázrak na
svatbě v Káně Galilejské. Kristus nestvořil víno z ničeho, ale přikázal služebníkům, aby nejprve naplnili džbány vodou. Stejně tak i Duch svatý
nepropůjčuje duchovní inteligenci a porozumění člověku, který nenaplnil svůj džbán – tedy svou mysl – vodou – tedy poznáním získaným
studiem. Není osvícení bez úsilí. Porozumění věčným pravdám je odměnou za práci, které se nikdo nemůže vyhnout.
Gemelli, Františkánské poselství světu
(The Franciscan Message to the World)
11. B˝t st·le ve sluûbÏ
Moudrost říká, že legionář musí chtít vnést ducha Legie do všech záležitostí denního života a musí bděle využít příležitosti ke zlepšení postavení Legie, tzn. zničit říši hříchu, vykořenit ji z jejích základů a na jejích
troskách zasadit prapor Krista Krále.
„Na ulici vás potká člověk a požádá o zápalku. Hovořte s ním a za
10 minut se bude tázat na Boha“ (Duhamel). Proč toto životodárné
spojení nezajistit tím, že se na zápalku zeptáme první?
Stává se skoro zvykem, že se křesťanství chápe a praktikuje pouze částečně, jako individualistické náboženství, které je výhradně zaměřeno
na prospěch vlastní duše a nezajímá se o své bližní. Toto „polovičaté
křesťanství“ odsoudil papež Pius XI. Přikázání, že máme milovat Boha
celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí a svého bližního
jako sebe (srov. Mt 22,37-39), padlo do mnoha uší, které se rozhodly
zůstat hluché.
Důkazem tohoto velmi nesprávného hlediska by bylo dívat se na úroveň
legionářů jako na druh svatosti, míněné pro vybrané duše. Tato úroveň
je jen základ křesťanství. Není snadné dívat se, jak někdo klesl pod tuto
úroveň a současně prohlašuje, že svému bližnímu prokazuje aktivní
lásku, uloženou nejvyšším přikázáním, která je součástí každé skutečné
lásky k Bohu. Takže když se láska opomíjí, je tím mrzačeno samo křes-
Kapitola 33
185
ťanství. „Musíme být spaseni společně! Musíme přijít k Bohu společně!
Co by nám Bůh řekl, kdybychom k němu přišli bez ostatních?“ (Peguy)
Taková láska se musí rozlít na naše bližní, bez jakéhokoli rozlišování
individuálního či kolektivního, a nesmí být pouze citem, ale i formou
povinnosti, služby, sebeoběti. Legionář musí přitažlivým způsobem ztělesňovat skutečné křesťanství. Pokud se Pravé světlo nerozlije četnými
a viditelnými paprsky na lidi, to jest praktickým vzorem skutečného
křesťanského života, vyvstane nebezpečí, ba téměř jistota, že se neprojeví v běžném chování katolíků. Mohou klesnout tak hluboko, že konají
jen to nejnutnější, aby byli uchráněni od pekla. Znamenalo by to, že
náboženství by bylo ochuzeno o svůj ušlechtilý a nesobecký charakter.
Jinými slovy: vytvořilo by směšný opak toho, čím by mělo být, a proto
by nikoho nezaujalo ani neudrželo.
Povinnost znamená kázeň. Být si stále vědom své povinnosti znamená
neúnavnou kázeň. Proto nikdy nesmí být mluva, oblečení, způsoby
a chování odrazující. Lidé hledají chyby na těch, které vidí aktivní v náboženských záležitostech. Chyby, jež by u ostatních sotva vzbudily
pozornost, jsou u legionáře pokládány za hanebnost a těžce uškodí
jeho úsilí konat dobro pro druhé. Ani to není bezdůvodné. Není správné
požadovat vysokou úroveň od těch, kteří nabádají ostatní k vyšším
cílům?
Ale i zde, jako všude, musí být dobrý důvod. Ti, kteří mají dobré úmysly, se nesmějí nechat odradit od apoštolského úsilí vlastními nedostatky, neboť to by byl konec všeho apoštolátu. Nesmí si ani myslet, že
by bylo pokrytecké nabádat k dokonalosti, kterou sami nemají. Svatý
František Saleský říká: „Není pokrytecké hovořit lépe, než jednám.
Bylo-li by tomu tak, Pane Bože, kde bychom byli? Museli bychom stále
mlčet!“
„Mariina legie prostě směřuje k životu běžného katolicismu. Říkáme
běžného, nikoli průměrného. V dnešní době je tendence se domnívat,
že „normální“ katolík je ten, který praktikuje své náboženství pouze
pro vlastní prospěch, bez jakéhokoli aktivního zájmu o spásu svých bližních. Toto si myslet by bylo karikaturou skutečného katolíka, a tedy
i katolicismu. Průměrný katolicismus není normální katolicismus. Možná by bylo třeba podrobit přísnému zkoumání, jisté revizi, převládající
představy o dobrém nebo praktikujícím katolíkovi. Člověk není katolíkem, pokud klesl pod určité apoštolské minimum, a to neopominutelné
minimum, na kterém bude záviset poslední soud a kterého většina tak
186
Kapitola 33
zvaných praktikujících katolíků nedosahuje. V tom spočívá tragika situace, v tom spočívá základní neporozumění.“
Kardinál Suenens, Teologie apoštolátu
(La Théologie de l’Apostolat)
12. Legion·¯ se musÌ modlit i pracovat
Ačkoli je modlitba kateny Legie jedinou každodenní povinností, kterou
ukládá Legie svým aktivním členům, jsou tito vážně nabádáni, aby do
svého denního programu zahrnuli všechny modlitby tessery. Je povinností pomocných členů se je modlit a bylo by hanbou aktivních členů,
kdyby zaostávali za tím, čím přispívají pomocní členové v nespočetném
množství. Je skutečností, že pomocní členové nevykonávají aktivní
práci. Přesto je jisté, že služba pomocných legionářů Královně Legie je
větší než aktivních členů, kteří pracují, ale nemodlí se. To je opakem záměrů Legie, které zamýšlí aktivní členství jako útočné kopí a pomocné
členy jako jeho držadlo.
Horlivost a vytrvalost pomocných členů bude z velké míry záviset na jejich přesvědčení, že jsou doplněním a sebeobětí v této hrdinné službě,
která je samé daleko přesahuje. Z tohoto dalšího důvodu musí aktivní
členové vytvořit vzor a inspiraci pro pomocné členy. Ale stěží mohou být
pravou inspirací, jestliže jejich služba modlitby daleko zaostává za pomocnými členy a vyvolává pochybnosti, kdo z nich slouží Legii lépe.
Každý legionář, aktivní i pomocný, by se měl zapsat do Bratrstva růžence. S tímto členstvím se pojí četná dobra (viz příloha 7).
„Ve všech prosbách je implicitně zahrnuto nejsvětější jméno Ježíš,
i když nejsou výslovně řečena slova „skrze našeho Pána Ježíše Krista“,
poněvadž on je nezbytný prostředník, kterému se přednášejí prosby.
Oslovuje-li prosebník Boha Otce přímo nebo když svěřuje svou žádost
andělu nebo svatému, aniž by vzýval svaté jméno Panny Marie, potom
musí být totéž řečeno o blahoslavené Panně a jejím božském Synu. Protože právě jeho jméno je vždy vzýváno s jejím jménem. Kdykoli je o něco
žádán Bůh, je to vlastně ona, která je žádána. Kdykoli je Kristus žádán
jako člověk, je tím žádána i ona. Kdykoli je žádán nějaký svatý, je žádána ona.“
Canice Bourke, OFM Cap., Maria (Mary)
Kapitola 33
187
13. Vnit¯nÌ ûivot legion·¯˘
Apoštol Pavel říká: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal 2,20).
Vnitřní život jsou myšlenky, touhy a city, které se sbíhají k našemu Pánu.
Vzor, který toho již dosáhl, je Panna Maria. Neustále postupovala ve
svatosti, protože duchovní život je především pokrok v lásce a láska rostla během celého Mariina života.
„Všichni křesťané jakéhokoli stavu a zařazení jsou povoláni k plnému
křesťanskému životu a k dokonalé lásce (…) Všichni křesťané jsou tedy
povoláni a zavázáni ke svatosti a k úsilí o dokonalost ve svém stavu“
(LG, čl. 40, 42). Svatost je prakticky cíl. „Všechna svatost spočívá v lásce
k Bohu a všechna láska k Bohu spočívá v konání jeho vůle“ (sv. Alfons
z Liguori).
„Poznání konkrétní vůle Páně o našem životě vždy vyžaduje pokorné,
poslušné a ochotné naslouchání Božímu slovu a slovu církve, důvěrnou
a vytrvalou modlitbu, podřizování se moudrému a laskavému duchovnímu vedení, na víře založený výklad obdržených darů a nadání i různých sociálních a dějinných situací, v nichž člověk žije“ (CL, čl. 58)
Duchovní formace legionářů na úrovni prezidia velmi pomáhá rozvoji
jejich svatosti. Musíme ale poznamenat, že duchovní vedení je vždy kolektivní. Jelikož je každý člen jedinečné stvoření s osobními potřebami,
je vhodné, aby kolektivní vedení bylo doplněno individuálním, člen by
tak měl „moudré a laskavé duchovní vedení“ (op. cit.).
Pro křesťanský život jsou důležité tři nezbytné požadavky: modlitba,
umrtvování a svátosti; a ty jsou navzájem propojené.
(a) Modlitba
Je soukromá i veřejná, protože naše přirozenost má dvě stránky, individuální a společenskou. Jako jednotlivci jsme prvotně vázáni povinností
oslavy, ale celé společenství spojené vzájemnými pouty je jí také vázáno.
Liturgie, stejně jako eucharistie nebo denní modlitba církve, je veřejná
oslava církve. Proto 2. vatikánský koncil říká: „Křesťan je sice povolán
ke společné modlitbě, přesto však má také vcházet do své komůrky, aby
se modlil k Otci ve skrytosti, dokonce se má modlit bez přestání, jak učí
apoštol Pavel“ (SC, čl. 12). Soukromé modlitby obsahují meditaci (nebo vnitřní modlitbu), zpytování svědomí, duchovní obnovy, návštěvy
Nejsvětější svátosti a zvláštní úctu k Panně Marii a především růženec“
(MD, čl. 186). „Sycení duchovního života křesťanů jim dává účast na
188
Kapitola 33
velkém zisku ze všech veřejných bohoslužeb a chrání liturgické modlitby od úpadku do pouze prázdné ceremonie“ (MD, čl. 187).
Soukromá duchovní četba, stejně jako rozvoj křesťanského přesvědčení, velmi prospívá životu modlitby. Dává se přednost četbě Nového
zákona s vhodným katolickým komentářem (srov. DV, čl. 12) a duchovních klasiků, vybraných podle vlastních potřeb a schopností. Právě zde
je „moudré“ vedení zvláště důležité. Dobře napsané životopisy svatých
nabízejí dobrý úvod do duchovního života: poskytují životní heslo, které
vede k dobrotě a heroismu. Svatí zviditelňují nauku a praxi svatosti.
Pokud budeme často v jejich společenství, brzo napodobíme i jejich
kvality.
Každý legionář by měl, pokud je to možné, vykonat každý rok soukromé duchovní cvičení. Ovocem duchovních cvičení a obnov je jasnější
pohled na vlastní povolání v životě a šťastná ochota jít věrně za ním.
(b) Umrtvov·nÌ Ëi sebez·por
Znamená zbavování se sebe, vpuštění Kristova života do svého a plnější
sdílení tohoto života. Je to sebekázeň pro lásku k Bohu a k druhým kvůli
Bohu. Potřeba umrtvování stoupá, protože dědičný hřích zatemnil náš
rozum, naše vůle je slabá a snadno nás svádí ke hříchu.
Prvním požadavkem je ochotné plnění toho, co církev stanovila o postních dnech a postním období a jak mají být zachovávány. Správně
dodržovaný systém Legie poskytuje cenný výcvik v umrtvování.
Pak vstupuje do hry milující přijetí z Božích rukou „křížů, námah a zklamání, které přináší život“. Jde o otázku kontroly smyslů, zvláště se zřetelem k tomu, nač si dovolíme se dívat, co poslouchat nebo o čem
hovořit. To vše pomáhá mít pod kontrolou smysly paměti a představivosti. Umrtvení také zahrnuje překonávání lenosti, nálad a sobectví.
Umrtvená osoba bude zdvořilá a milá ke svým bližním doma i v zaměstnání. Osobní apoštolát, tedy přátelství dovedené do logických
důsledků, zahrnuje umrtvení, protože chce-li člověk jemně a laskavě
nasměrovat své přátele správným směrem, pak to vyvolává jisté obtíže.
Svatý Pavel říká: „Pro všechny jsem se stal vším, abych stůj co stůj zachránil alespoň některé“ (1 Kor 9,22). Námaha nutná k ovládnutí
nebezpečných sklonů a k upevnění dobrých návyků slouží také ke smíření našich hříchů a hříchů ostatních údů mystického těla. Jestliže trpěla
hlava – Kristus za naše hříchy, je pouze správné, abychom vyjádřili svou
Kapitola 33
189
spoluúčast. Pokud Kristus, jediný nevinný, zaplatil za naši vinu, jistě i my
viníci musíme udělat něco pro sebe. Každý nový důkaz hříchu inspiruje
velkodušné křesťany ke skutkům nápravy.
(c) Sv·tosti
Jednota s Kristem má svůj zdroj ve křtu, dále se prohlubuje v biřmování
a své završení a mocnou výživu má v eucharistii. O těchto svátostech se
v příručce pojednává, zde zmíníme pouze svátost, kterou Kristus pokračuje ve svém milostiplném odpuštění skrze toho, který jedná v jeho
zastoupení – katolického kněze. Označuje se různě jako pokání, vyznání hříchů, smíření. Vyznání, protože jde o otevřené uznání vyznaných hříchů; pokání, protože označuje změnu; a smíření, protože skrze
tuto svátost je kajícník smířen s Bohem, s jeho církví a s celým lidstvem.
Svátost smíření je úzce spojena s eucharistií, protože k nám Kristovo
odpuštění přichází skrze zásluhy jeho smrti – v eucharistii slavíme skutečnou smrt.
Ať každý legionář využije Kristovo pozvání k osobnímu setkání s ním ve
svátosti smíření a kéž to koná často a pravidelně, „protože tímto prostředkem spásy rosteme v pravdivém poznání sebe a v křesťanské
pokoře, špatné návyky jsou vytrhány a je zabráněno duchovní nedbalosti a lhostejnosti, svědomí je očištěno a vůle posílena, je dosaženo
zdravého duchovního vedení a roste milost v přítomnosti svátosti“ (MC,
čl. 87). Zakoušením dober svátosti smíření jsou legionáři povzbuzováni
k jejich sdílení tím, že k ní zvou své bližní.
Shrňme, že spása duší a jejich posvěcení stejně tak jako křesťanská
přeměna světa jsou pouze důsledkem Kristova života v duších. V zdůraznění této skutečnosti spočívá nejživotnější výsledek.
„Mariánská spiritualita a jí odpovídající zbožnost nalézá také přebohaté
prameny v dějinné zkušenosti osob a různých křesťanských společností,
žijících v různých generacích a národech na celém světě. V tomto ohledu rád připomínám mezi mnoha stoupenci a učiteli této spirituality
postavu sv. Ludvíka Maria Grigniona z Montfortu, který doporučuje
křesťanům zasvěcení Kristu skrze Marii. Vidí v tom účinný prostředek,
aby věrně plnili křestní závazky“ (Rmat, čl. 48).
„Články víry a náš duchovní život jsou organicky spojeny. Články víry
jsou světla na cestě naší víry, osvětlují ji a dávají jí jistotu. A naopak, je-li
náš život poctivý, náš rozum i naše srdce budou otevřeny k přijetí světla
článků víry“ (KKC, čl. 89).
190
Kapitola 33
14. Legion·¯ a k¯esùanskÈ povol·nÌ
Legie spíše předkládá životní cestu než konání díla. Poskytuje výcvik,
který je zamýšlen tak, aby ovlivnil každou oblast a každou hodinu
života. Legionář, který je legionářem pouze po dobu trvání schůzky
a přidělené práce, nežije ducha Legie.
Cílem Legie je pomoc členům a těm, kteří jsou s nimi ve styku, aby plně
žili své křesťanské povolání. Toto povolání má svůj zdroj ve křtu. Křtem
je člověk učiněn druhým Kristem. „Nestali jsme se pouze druhým Kristem, ale Kristem samým“ (sv. Augustin).
Křtem vtělen do Krista, sdílí každý úd jeho církve jeho úlohu kněze, proroka a krále.
Kristovo kněžské poslání sdílíme oslavou, soukromou nebo veřejnou.
Nejvyšší formou bohoslužby je oběť. V duchovní oběti nabízíme sebe
a veškeré své konání Bohu Otci. Když 2. vatikánský koncil hovoří
o laicích, říká: „Všechny jejich skutky, modlitby a apoštolská činnost,
manželský a rodinný život, každodenní práce, odpočinek duševní i tělesný, jsou-li konány v Duchu, ba i těžkosti života, jsou-li snášeny trpělivě, stávají se duchovními oběťmi Bohu milými skrze Ježíše Krista
(srov. 1 Petr 2,5), jsou zbožně přinášeny Otci zároveň s obětí těla Páně
při slavení eucharistie. Takto i laici zasvěcují Bohu svět, když všude jednají svatě jako ctitelé Boha“ (LG, čl. 34).
V Kristu sdílíme i jeho prorocké poslání. „Hlásal Otcovo království svědectvím života a mocí slova“ (LG, čl. 35). Nám laikům byla dána schopnost a zodpovědnost přijmout ve víře evangelium a hlásat je slovy
i skutky. Největší službou, kterou můžeme pro lidi vykonat, je hovořit
o pravdách víry – například říci, kdo je Bůh, co je lidská duše, jaké jsou
cíle života a co následuje po smrti - a především o našem Pánu Kristu,
který je shrnutím veškeré pravdy. Není nutné být schopen diskutovat
a dokazovat to, o čem hovoříme, ale znát a žít tyto pravdy a být si vědom jejich mnohoznačnosti a hovořit o nich s rozumem, dostatečně
předat jejich podstatu, vzbudit zájem a pokusit se o to, aby člověk byl
ochotný hledat hlubší znalosti.
Členství v Legii pomáhá rozvinout vlastní život z víry. Napomáhá také
silnější motivací a zkušeností hovořit o náboženství s cizími lidmi. Avšak
právě lidé, kteří mají největší nárok na naši apoštolskou lásku, jsou ti,
které obvykle potkáváme doma, ve škole, v obchodě, v profesionálních,
Kapitola 33
191
sociálních a zábavných aktivitách. Za obvyklých okolností by nebyli součástí pozornosti Legie, ale ti jsou také svěřeni do naší péče.
Sdílíme v Kristu královské poslání tím, že překonáváme v sobě vládu
hříchu a sloužíme svým bližním, protože vládnout znamená sloužit.
Kristus řekl, že přišel sloužit, ne aby se mu sloužilo (srov. Mt 20,28). Především však máme účast na Kristově poslání dobře vykonanou prací, ať
je jakákoli, doma nebo venku, pro lásku k Bohu a jako službu svým bližním. Dobře vykonanou prací pokračujeme v díle stvoření a pomáháme
vytvořit lepší svět a lepší a příjemnější místo k životu. Je privilegovaným
úkolem nás, křesťanských laiků, prolnout a zdokonalit časný řád, čili
všechny pozemské záležitosti, duchem evangelia.
Ve slibu legionáře se modlíme, abychom se stali nástrojem mocných
záměrů Ducha svatého. Každé naše jednání by samozřejmě mělo být
motivováno nadpřirozeně, ale naše přirozenost musí rovněž poskytnout
možnost Duchu svatému, aby se stala co nejdokonalejším nástrojem.
Kristus je božská osoba a jeho lidská přirozenost měla svůj podíl v jeho
jednání, jeho lidské inteligenci, jeho hlase, jeho pohledu a jeho
způsobu chování. Lidé, včetně dětí, které jsou ze všech nejbystřejší,
milovali jeho přítomnost. Byl vítaným hostem u každého stolu.
Svatý František Saleský byl člověk, jehož chování a způsoby nebyly
z nejmenších prostředků, kterými přiváděl mnohé lidi k Bohu. Byl to
on, kdo doporučoval, aby každý, kdo chce být činný v dobročinnosti,
kultivoval to, čemu říkal „malé ctnosti“: vlídnost, zdvořilost, dobré
způsoby, úctu, trpělivost a pochopení, obzvlášť s obtížnými lidmi.
„Stejné krve znamená, že Ježíš a Panna Maria měli podobnou formaci,
vlastnosti, sklony, chuti, ctnosti. Nejen proto, že stejná krev často způsobuje takovou podobnost, ale protože v Mariině případě už její mateřství bylo nadpřirozené – v důsledku přemíry milostí. Tato milost
uchopila onen více méně obecný princip přirozenosti a přetvořila ho
v ní tak, že se stala žijícím obrazem a portrétem svého božského Syna
ve všech způsobech, a kdokoli ji uviděl, mohl obdivovat nejvybranější
obraz Ježíše Krista. Tentýž vztah mateřství založil mezi Pannou Marií
a jejím Synem důvěrnost nejen jako obcování a společenství života, ale
vzhledem k výměně srdcí a tajemství, takže ona se stala zrcadlem odrážejícím všechny myšlenky, pocity, touhy, přání a úmysly Ježíše, což on
na oplátku zrcadlí mnohem dokonaleji, jako neposkvrněné zrcadlo,
192
Povinnosti důstojníků prezidia
Kapitola 34
zázrak čistoty, lásky, zbožnosti, nejhlubší lásky Mariiny duše. Maria proto
mohla větším právem než apoštol národů říci, nežiji již já, ale žije ve
mně Kristus.“
DeConcilio, The Knowledge of Mary
34. Povinnosti d˘stojnÌk˘ prezidia
1. DuchovnÌ v˘dce
Protože Legie posuzuje svůj úspěch výhradně podle duchovních kvalit,
které se rozvinuly u členů a které využijí při své práci, je duchovní vůdce, na němž především spočívá povinnost inspirovat členy duchovními
hodnotami, vlastně hnacím motorem prezidia. Navštěvuje schůzky prezidia a společně s prezidentem a ostatními důstojníky pečuje o to, aby
se dodržovala pravidla a systém Legie uskutečňoval ducha i literu. Střeží
je proti jakémukoli zneužití a podporuje povinnou legionářskou autoritu.
Je-li jeho prezidium hodno svého jména, nachází v něm největší horlivost a nejlepší možnosti svého působení ve farnosti. Ale to závisí zcela
na něm, protože práce prezidia má mít hodnotu a svou obtížnost. Záleží na něm, aby pobízel, protože musí být překonán vnitřní odpor
a vnější bariéry. Očekává se od něj, že bude oživujícím prvkem spirituality prezidia. Záleží na něm tolik, že papež Pius XI. řekl: „Můj osud je ve
tvých rukou.“ Bylo by smutné, kdyby tato důvěra byla (i jen v jediném
případě) zklamána, kdyby i jen malá skupinka, toužící konat pro Boha,
Pannu Marii a duše to nejlepší, měla zabloudit, být skutečným stádem
bez pastýře! Co by řekl nejvyšší pastýř, který od něj očekával, že bude
„duší společenství, inspirací každého dobrého díla a zdrojem horlivosti“? (Papež Pius XI.)
Duchovní vůdce je pro své prezidium jako novicmistr pro ty, kteří jsou
svěřeni jeho péči, a ustavičně se snaží rozvíjet jejich duchovní vhled
a vzbuzovat v nich činy a hodnoty vlastní Mariinu legionáři. Ukáže se,
že tyto duchovní kvality dosáhnou té výše, která byla požadována. Duchovní vůdce se tedy nemusí obávat žádat nejvyšší ctnosti nebo svým
členům předkládat úkoly, jejichž splnění vyžaduje hrdinné vlastnosti.
Kapitola 34
193
I nemožné musí ustoupit milosti a o milost se musí prosit. Musí také
trvat na stálé věrnosti i v detailech jejich povinností jako na základu
velkého výkonu. Ačkoli se charakter prokazuje ve velkých okamžicích,
v malých se formuje.
Dohlíží, aby členové nekonali práci z osobního hlediska, a dbá na to,
aby se nevraceli ani hrdí na úspěch ani zdrcení zjevným neúspěchem
a byli připraveni na výzvu se tisíckrát vrátit k povinnosti, s níž nejméně
souhlasí, a která je nejvíc pokořuje.
Dohlédne, aby doplňovali nebojácné a důkladné provedení své aktivní
práce modlitbou a skutky sebeoběti, a naučí je, že právě v době, kdy
všechny obvyklé prostředky selhaly, když jsou věci z lidského hlediska
beznadějné, je možné se s plnou důvěrou obrátit na královnu Legie, jejich Matku, a ta jim dopomůže k vítězství.
Základní povinností duchovního vůdce Mariiny legie je naplnit své členy
osvícenou a silnou láskou k Matce Boží zvláště pro ty její výsady, které
Legie zvlášť uctívá.
Bude-li trpělivě stavět, kámen po kameni, může doufat, že zbuduje
v každém členu pevnost ducha, kterého nic nerozloží.
Protože duchovní vůdce je členem prezidia, má účast na jeho jednáních, na nejrůznějších diskusích a akcích a je „podle potřeby učitel,
rádce a vůdce“ (papež sv. Pius X.). Musí však dávat pozor, aby nepřevzal také povinnosti prezidenta. Kdyby se v jeho vedení objevila taková
tendence, nebylo by to pro prezidium dobré. Pokud by se k jeho autoritě kněze a k jeho nekonečně hluboké znalosti života přidalo převzetí
a vedení záležitostí Legie, jeho vliv na schůzce by příliš převládl. Ukázalo
by se, že projednávání každého případu by dostalo formu rozhovoru
mezi duchovním vůdcem a příslušným legionářem, ve kterém by prezident ani ostatní členové nehráli vůbec žádnou úlohu a mlčeli by z pocitu, že jejich slovo by mělo charakter střetnutí se zmíněným duchovním
vůdcem. Pokud by ustala svobodná a všeobecná diskuse o případech,
schůzka by ztratila svou přitažlivost, svou základní výchovnou sílu a svůj
největší zdroj obnovy. Takové prezidium by v případě nepřítomnosti
duchovního vůdce nebylo schopno pracovat, a pokud by odešel, mohlo
by se zhroutit.
„Od duchovního vůdce – stejně tak jako od každého člena – se požaduje, aby měl co nejživější zájem o všechno, co se říká na schůzce, ale
nesmí každé slovo pokládat za příležitost projevení vlastních názorů.
194
Kapitola 34
Samozřejmě se do diskuse vloží, je-li žádán o radu nebo informaci. Má
to však dělat vyrovnaně, aby zcela nevytěsnil prezidenta nebo zcela
neovládl schůzku; na druhé straně má zasahovat v takové míře, aby
poskytl příklad jak do rozsahu, tak do způsobů, aby se členové zajímali
i o cizí případy“ (biskup Helmsing).
Jestliže se prezidium rozhodlo studovat, dohlíží duchovní vůdce na
výběr knih, které se budou číst. Bude bděle dohlížet na tuto práci
a nepřipustí, aby se k členům dostalo jiné učení než to, které vychází
z autentických kořenů církve.
Hned po modlitbě kateny následuje krátká promluva, pokud možno komentář k příručce (viz odstavec 11, Allocutio, kapitola 18 Řád schůzky
prezidia), kterou vede duchovní vůdce. Je-li nepřítomen, povinnost
připadá na prezidenta.
Bezprostředně po ukončení závěrečných modliteb schůzky, uděluje členům své požehnání.
„Kristus skutečně ustanovil kněze, který ho nejen reprezentuje a zastupuje, ale kněz se v určitém smyslu má stát jím samým – čili měl by svou
činností vykonávat božskou moc. Proto je oddanost a úcta ke knězi přímým uznáním Věčného kněze, na kterém se podílí lidský služebník.“
Benson, Přátelství s Kristem (Friendship of Christ)
„Kněz musí být hospodářem, který každou hodinu dne od rozednění
do soumraku vychází na veřejná místa, aby povolával dělníky na Pánovu
vinici. Pokud by to nedělal, existuje skutečné riziko, že většina zůstane
stát ‘celý den nečinně’ (Mt 20,6).“
Civardi
2. Prezident
1. Základní povinností prezidenta je navštěvovat schůzky kurie, ke které
je prezidium přiděleno, a tím i jinými prostředky udržovat prezidium
pevně spojené s tělem Legie.
2. Na schůzce prezidia prezident předsedá a řídí jednání. Přiděluje práci
a přijímá zprávy členů o jejich práci. Uvědomuje si, že je pověřený Legií, aby věrně zachovával systém do všech jeho detailů. Opominutí
v tomto pověření se považuje za nevěrnost Legii. Světské armády to
označují za zradu a provinilce by co nejpřísněji potrestaly.
Kapitola 34
195
3. Je především pověřen zodpovědností za to, aby místnost schůzky
byla v pořádku (pokud jde o světlo, teplo a vybavení k sezení), aby
schůzka mohla začít ve svůj čas.
4. Zahajuje přesně schůzku v ustanovenou hodinu, přerušuje jednání
v určený čas k modlitbě kateny a v předepsané době schůzku uzavírá.
V této souvislosti se doporučuje, aby měl prezident před sebou na stole
hodiny.
5. V nepřítomnosti duchovního vůdce má promluvu prezident nebo určí
někoho jiného.
6. Poučí ostatní důstojníky, jak mají plnit své povinnosti, a dohlédne,
aby je plnili.
7. Vždy bude citlivý ke členům se zvláštními zásluhami, které doporučuje kurii v souvislosti s uvolněním místa důstojníka v prezidiu nebo
kdekoli jinde. Protože účinnost prezidia závisí na dokonalosti jeho
důstojníků, mělo by být pro prezidenta poctou vychovávat kvalitní
důstojníky, a tak zabezpečit budoucnost Legie.
8. Má nasadit vysokou úroveň spirituality a horlivosti pro všechny své
spolu-legionáře, ale ne tak, že vezme na sebe práci, kterou by měli
vykonat členové. Kdyby to prezident udělal, možná by tak projevil horlivost, ale nedal dobrý příklad, protože by zabránil těm, kterým má být
příkladem, aby ho následovali.
9. Má si uvědomit, že zprávy nezřetelné a špatně slyšitelné jsou nepřítelem schůzky. Sám musí hovořit tak, aby byl jeho hlas slyšet v celé
místnosti. Pokud by v tomto polevil, jeho členové budou podávat takové zprávy, které uslyší pouze on, a schůzka začne váznout.
10. Jeho povinností je dohlédnout, aby každý člen vyhotovil odpovídající zprávu a moudrými otázkami vést plaché nebo nezkušené členy;
na druhé straně pak umírňovat zprávy, které jsou sice samy o sobě
výborné, ale hrozí nebezpečí, že zaberou příliš mnoho z vyměřeného
času.
11. Aby správně vedl schůzku, má prezident hovořit co nejméně. To
znamená, že musí volit střední cestu mezi extrémy. Jedním extrémem je
nezabývat se ani kontrolou ani povzbuzováním, takže schůzka běží více
méně sama. Výsledkem je, že někteří členové se spokojí s podáním jednoslabičné zprávy, zatímco druzí nevědí, kdy přestat. Mohlo by se zdát,
že průměrem onoho „příliš málo“ a „příliš mnoho“ projedná prezidium
196
Kapitola 34
své záležitosti v určitý čas. Není třeba připomínat, že taková kombinace nesprávností se nestane správností, asi tak jako zastíraný zmatek se
nemůže stát dokonalým pořádkem
Druhým extrémem je přílišné mluvení. Někteří prezidenti celou dobu
plamenně hovoří, čímž si (a) přivlastňují čas, který patří ostatním
členům a (b) maří ideu prezidia, která nebyla myšlena jako systém přednášek, ale jako společné přemýšlení o díle Otcově (srov.Lk 2, 49)
(c) a více než to, nadměrné mluvení z místa předsedajícího ukolébá
členy k takové ležérnosti, že již nechtějí hovořit.
Oba dva extrémy jsou pro členy velmi špatným výcvikem.
12. Prezident má v prezidiu pěstovat ducha blíženské lásky s vědomím,
že pokud tento duch zmizí, jde vše špatným směrem. Sám k tomu přispívá tím, že každému členu projeví nejhlubší náklonnost a je obecně
příkladem velké pokory. Jemu platí Pánova slova: „Kdo by chtěl být
mezi vámi první, ať je vaším otrokem“ (Mt 20,27).
13. Prezident povzbuzuje členy, aby vyjadřovali své názory a dobrovolně
nabízeli pomoc i v případech, které jim nepříslušejí, a tak v sobě rozvíjeli živý smysl a zájem o všechna díla prezidia.
14. Prezident se přesvědčí, že každý legionář vykoná práci:
(a) ve správném duchu;
(b) správným způsobem;
(c) že dobrá vůle, o kterou Legie ve všech úkolech usiluje, se skutečně
vynakládá;
(d) čas od času se vrací k dřívějším úkolům;
(e) že ve členech zůstává živý duch tvořivosti díky odvaze k novým
pracím.
15. Požaduje od členů takový stupeň úsilí a sebeoběti, jakého jsou
schopni. Žádat od legionáře s dobrými schopnostmi pouze nepatrný
úkol, je velká nespravedlnost k tomuto legionáři, neboť zde se formuje
jeho věčnost. Nikdo nebude dělat věci namáhavěji, není-li k tomu
vybízen. Prezident musí tedy každého pobízet, protože Bůh chce od
každého svého stvoření maximum jeho schopností.
16. Chyby prezidia jsou obvykle chybami prezidenta. Pokud prezident
toleruje nesprávnosti, budou se opakovat a zhoršovat.
Kapitola 34
197
17. Protože prezident předsedá asi padesátkrát ročně, a je také jen člověk, jistě se přihodí, že bude někdy podrážděný. Stane-li se tak, musí se
snažit, aby nic nedal najevo, protože není nic nakažlivějšího než špatná
nálada. Jestliže by začala u jednoho, zvláště u osoby s autoritou, může
rychle zničit celé společenství.
18. Prezident, který cítí, že prezidium zabíhá do nedbalosti nebo ztrácí
ducha, má soukromě hovořit s důstojníky kurie, jaká náprava se má přijmout. Je-li mu doporučeno stát se opět řádným členem, měl by toto
rozhodnutí přijmout co nejpokorněji, protože se pro něj stane pravým
požehnáním.
19. Má jako každý jiný důstojník nebo člen naplnit povinnosti členství
vykonáváním obvyklé práce prezidia. Zdálo by se zbytečné toto pravidlo
v případě prezidenta zmiňovat, zkušenost však prokázala opak.
20. A konečně nesmí nikdy postrádat vlastnosti, které podle vůdčí
osobnosti laického apoštolátu (kardinál Pizzardo) musí mít zvláštním
způsobem každý vedoucí tohoto hnutí: ctnost poslušnosti k církevní
autoritě, ducha sebezáporu, lásku a svornost s jinými organizacemi
a jejich členy.
„Od okamžiku, kdy mi byla svěřena péče o duše, jsem jasně věděla, že
úkol je nad mé síly, a okamžitě jsem se uchýlila do Pánovy náruče a napodobila ty děti, které, když se bojí, skryjí svou tvář na rameni svého
otce: ‘Ty vidíš, Pane,’ plakala jsem, ‘že jsem příliš malá, abych nakrmila
tvé maličké, ale pokud ty chceš skrze mne dát každému, co je pro něho
vhodné, pak naplň mé ruce, a aniž bych opustila útočiště tvého náručí
nebo jen pohnula hlavou, budu rozdávat tvé poklady duším, které přijdou
ke mně žádat o potravu. Pokud naleznou to, co chtějí, budu vědět, že
to, co mají, není ze mě, ale od tebe, a pokud si budou stěžovat, protože
je to trpké, nebude mě to znepokojovat, ale pokusím se je přesvědčit,
že to pochází od tebe, a nebudu se pokoušet dávat jim nic jiného.’“
Terezie z Lisieux
3. Viceprezident
1. Povinností viceprezidenta je účastnit se schůzky kurie.
2. V případě nepřítomnosti prezidenta předsedá schůzkám prezidia.
Jeho funkce mu v případě uprázdnění místa prezidenta nezaručuje
právo následnictví.
198
Kapitola 34
Následující rada, převzatá z příručky Společnosti sv. Vincenta z Pauly, se
dá aplikovat na viceprezidenta prezidia: „Pokud není prezident přítomen, zvláště po určitou dobu, rozumí se, že viceprezident převzal
všechny jeho pravomoci a zcela jej zastupuje. Společnost by se nikdy
neměla zastavit pro nepřítomnost některého člena, a to by nastalo,
kdyby se členové v nepřítomnosti prezidenta neodvážili nic dělat. Není
tedy pouze právem viceprezidenta, ale i povinností (kterou má svědomitě plnit), že má nahradit prezidenta v jeho nepřítomnosti tak, aby
když se vrátí, nenašel vše v rozkladu, poněvadž nebyl přítomen.
3. Pomáhá prezidentovi ve vedení a plnění úkolů prezidia. Často se
předpokládá, že jeho povinnost nastává pouze v případě, pokud je prezident nepřítomen. To je ovšem neblahá chyba s důsledky jak pro
prezidium, tak pro viceprezidenta. Viceprezident má úzce spolupracovat s prezidentem. Tato dvojice má k prezidiu vztah jako otec s matkou
k domovu nebo jako velitel a jeho zástupce v armádě. Viceprezident
doplňuje prezidenta. Pokládá se za aktivního důstojníka, nikoli za
vedoucího v záloze nebo pouze pasivního. Během schůzky má dohlížet
na mnohé věci, které jsou mimo pozornost prezidenta, ale na kterých
závisí správná činnost prezidia.
4. Viceprezidentovi je především svěřena péče o členy. Má se seznámit
s nově příchozími při jejich příchodu a přivítat je na prezidiu; seznámit
je s ostatními členy před schůzkou nebo po schůzce; dohlédnout, zda
je jim přidělen úkol; seznámit je se závazky členství (včetně denní modlitby kateny) a poučit je o existenci a podrobnostech pretoriánského
stupně členství.
5. Během schůzky zapisuje prezenci.
6. Vede evidenci vztahující se k aktivnímu, pretoriánskému, adjutantskému a pomocnému členství a vždy rozlišuje mezi řádnými členy
a členy ve zkušební době. Zabezpečuje, aby pomocní členové byli na
konci své zkušební doby navštíveni. Jsou-li věrni svým povinnostem,
dohlédne, aby byli převedeni do seznamu stálých členů.
7. Uvědomuje aktivní členy o tom, že se blíží konec jejich zkušební
doby, a připravuje všechny náležitosti ke složení slibu.
8. Neunikne jeho pozornosti, že člen opakovaně na schůzkách chybí,
a písemně či jinak jej povzbudí, aby zcela neodpadl.
Je obvyklé, že mezi těmi, o jejichž členství nikdy nebyly pochyby, a těmi,
kteří pro svou nevhodnost odpadnou, je velká skupina těch, jejichž
Kapitola 34
199
vytrvalost závisí na vnějších nebo náhodných okolnostech a kterým
zvláštní péče laskavého důstojníka pomůže k setrvání v členství. Udržení
člena je pro Legii důležitější než získání nového. Práce tohoto důstojníka, je-li důsledně vykonávána, je přímo zodpovědná za množství
dobrých jednání a duchovních vítězství, které rychle vedou k vytvoření
nového prezidia a samy o sobě jsou zvláštním apoštolátem.
9. Zabezpečuje, aby nebyla zanedbána povinnost modlitby za zemřelé
členy. Tato povinnost je zakotvena na jiném místě.
10. Navštěvuje nemocné členy nebo zajistí, aby je navštívili jiní legionáři.
11. Dbá, aby se členové snažili získat pomocné členy – zvláště adjutanty
– a pak s nimi udržuje kontakt.
„Novicky vyjádřily sv. Terezii své překvapení nad tím, že uhodne jejich
nejvnitřnější myšlenky. ‘Zde je mé tajemství,’ vysvětlovala jim, ‘nikdy vás
nepozoruji, aniž bych nevzývala blahoslavenou Pannu. Prosím ji, aby mě
osvítila, co je pro vás nejvyšším dobrem, a často jsem udivena věcmi,
kterým vás pak učím. Když k vám mluvím, cítím, že nejsem zklamána
ve víře, že k vám mluví mými ústy Ježíš.’“
Terezie z Lisieux
4. TajemnÌk
1. Tajemník navštěvuje schůzky kurie.
2. Tajemník má povinnost pořizovat zápisy prezidia. Přípravě zápisů
věnuje velkou pozornost, čte je jasně a zřetelně. Zápisy hrají velmi důležitou roli jak z hlediska způsobu čtení, tak z hlediska obsahu. Dobře
přečtené zápisy, ani příliš dlouhé ani příliš krátké, které obvykle vyžadují
od tajemníka značnou námahu, jsou dobrým začátkem schůzky a nemalou měrou přispívají k jejímu zdaru.
3. Tajemník musí dbát na své nástroje, pokud chce mít dobré výsledky.
Je skutečností, závislou na charakteru lidské mysli, že ani dobrý tajemník, který píše tužkou nebo zlomeným perem na špatném papíře, nevytvoří obvykle hodnotný zápis. Proto se má zápis psát inkoustem nebo
na stroji a do kvalitní knihy.
4. Vykonáváním tajemnické práce neplní tajemník svůj závazek práce
vůči prezidiu.
200
Kapitola 34
5. Přesně podává všechny informace a všechny odpovědi, které může
kurie požadovat, a je obvykle zodpovědný za korespondenci prezidia.
Tajemník také dohlíží, aby zásoby psacích potřeb byly dostačující.
6. Část povinností tajemníka může prezident delegovat na jiné členy
prezidia.
„Evangelium říká: ‘Jeho matka všechno uchovávala ve svém srdci’
(Lk 2,51). Proč ne také na pergamenu? ptá se Botticelli. Aniž by šel
hlouběji k jádru problému, nejdokonaleji ze všech zobrazil písně extáze
a vděčnosti: anděl drží ve své pravé ruce lahvičku inkoustu, zatímco
jeho levice podpírá rukopis, na který blahoslavená Panna právě napsala
iluminovanými gotickými písmeny Magnificat. Její buclaté dítě na sebe
vzalo podobu proroka a zdá se, že jeho drobná ručka vede prsty jeho
matky, které jsou nervózní, citlivé a téměř přemýšlivé a které florentský
mistr vždy úzce spojuje s vyjádřením své představy Panny. Kalamář tu
má také své místo. Ačkoli není zlatý ani vykládaný drahokamy jako
koruna nesená anděly, přesto také symbolizuje vítězoslavný osud Královny nebe a země. Předpovídá, že bude napsáno až do konce časů
v lidských zápisech to, co tato pokorná služebnice Pána předpověděla
o vlastní slávě.“
Vloberg
5. PokladnÌk
1. Pokladník navštěvuje schůzky kurie.
2. Je zodpovědný za přijímání a placení všech částek prezidiem a za
vedení úplných a správných písemných záznamů.
3. Obstarává tajnou sbírku do váčku na každé schůzce.
4. Vyplácí peníze pouze na příkaz prezidia a ukládá peníze ve prospěch
prezidia tak, jak mu to určí.
5. Má na mysli doporučení o udržování fondů, popsané v kapitole 35
Fondy, a čas od času to přednese na prezidiu.
„Panna Maria je šenkýřkou Trojice, neboť nalévá a rozdává víno Ducha
svatého komukoli chce a v takové míře, v jaké chce.“
Sv. Albert Veliký
Kapitola 35
Fondy
201
„Panna Maria je pokladník, jehož pokladem je Kristus. Vlastní jeho
samého, a je to on, koho dává.“
Sv. Petr Julián Eymard
35. Fondy
1. Každé legionářské společenství přispívá na udržování své nejbližší
nadřízené rady. Má svrchovanou kontrolu nad vlastními fondy a výlučně
odpovídá za své vlastnictví a dluhy podle těchto následujících opatření.
2. Společenství nemají omezovat své příspěvky na procenta nebo na
pouhé minimum. Doporučuje se, aby každý přebytek fondů, který zůstal po úhradě potřeb prezidia, byl poslán kurii na účely Legie. V tomto,
jako i ve všech ostatních případech, je vztah prezidia ke kurii vztahem
dítěte ke své matce. Matka je plna starostlivosti o zájmy dítěte, které se
na oplátku pokouší využít každé příležitosti k ulehčení mateřské péče.
Velmi často prezidia nedostatečně doceňují skutečnost, že správa Legie
je závislá na příspěvcích, které vyrovnávají pouze holé potřeby kurie
a někdy ani to ne. V důsledku toho nemohou tyto kurie pomáhat vyšším radám nést těžké břemeno spojené s rozšiřováním, se zakládáním
a návštěvami odboček a ostatními běžnými výdaji. Znamená to, že je
ochromena podstatná funkce Legie, což je žalostný důsledek pouhé
nerozvážnosti.
3. Veškeré návrhy na nové výlohy předávají prezidia kurii, aby mohla
posoudit, zda neobsahují něco, co by mohlo vyvolat chybné reakce.
4. Kurie může poskytnout prezidiu finanční příspěvek, ale nepřejímá
finanční zodpovědnost za chybné výlohy prezidia. Tato zodpovědnost
spočívá jen na prezidiu. Nezbytnost tohoto opatření je zřejmá. Bez něj
by jakákoli skupina provozující klub, noclehárnu nebo něco jiného,
která se napojí na prezidium, mohla vyžadovat ve svůj prospěch finanční sbírky jiných prezidií.
Z toho tedy plyne, že žádné prezidium nemůže vyžadovat od ostatních
prezidií nebo kurií pomoc sbírkami; může přijmout jen jejich dar.
202
Prezidia vyžadující zvláštní zmínku
Kapitola 36
5. Jakýkoli jiný převod fondů než prezidiem ke své vlastní činnosti nebo
naopak se stává předmětem sankcí kurie.
6. V případě, že některé prezidium nebo rada ukončily svou činnost
jako součást Legie, vlastnictví jeho fondů a majetku přechází na jeho
nejbližší nadřízený orgán.
7. Duchovní vůdce nemá žádnou osobní finanční zodpovědnost za
dluhy, které nezpůsobil.
8. Pokladní knihy každoročně procházejí kontrolou. Doporučuje se, aby
dva členové prezidia nebo rady, nikoli pokladník, byli ustanoveni k této
službě.
9. S hospodařením naší Paní není možné spojit myšlenku marnotratnosti. Proto je samozřejmé, že každé společenství legionářů nakládá se
svým majetkem a fondy obezřetně a ekonomicky.
„Celé lidstvo je jediné tělo, ve kterém každý úd dostává, a měl by tedy
také dávat. Život by měl trvat a obíhat. Platí to pro všechny – kdo jej
zadrží, život ztrácí. Kdo souhlasí se ztrátou života, nachází jej. Každá
duše, má-li žít, se musí vylévat do další duše. Každý dar od Boha je
silou, která se musí předávat a zmnožovat.“
Gratry, The Month of Mary
36. Prezidia vyûadujÌcÌ zvl·ötnÌ zmÌnku
1. Prezidia mlad˝ch
1. Prezidia pro osoby mladší 18 let mohou být zřízena se souhlasem
kurie. Mohou se pro ně stanovit jakékoli speciální podmínky, které jsou
považovány za nutné. Viz kapitola 14, paragraf 22.
2. Jedinou skutečnou cestou, jak poznat Legii, je poznat její systém.
Často se pořádají přednášky, které naléhají na mladé, aby vykonávali
apoštolát, když vstupují do života, ale takové přednášky, jakkoli výborné, jsou pouze suchopárem ve srovnání s živým tělem skutečné praxe.
Navíc bez skutečného tréninku má úmysl nebo touha začít apoštolát
pramalou cenu. Nezkušenost snadno nahání strach, nebo je-li dílo započato podle vlastních představ, pak téměř jistě končí nezdarem.
Kapitola 36
203
3. Důležitou podmínkou je, aby alespoň prezident takového prezidia
byl dospělý. Žádoucí je také druhý dospělý legionář, který by mohl v nepřítomnosti prezidenta jednat a vzhledem k možnostem šířit Legii.
Pokud tito starší legionáři zůstávají členy prezidia dospělých, znamená
jejich řízení prezidia mladých splnění týdenní povinnosti. Pokud jsou
však pouze členy prezidia mladých, musí vykonávat takovou aktivní
práci, která je přiměřená jejich dospělému věku. Tito důstojníci mají být,
pokud je to možné, zkušenými legionáři, kteří co nejdokonaleji rozumí
systému Legie a kteří jsou i jinak schopni vést tyto mladé legionáře k cíli,
jejž má Legie na mysli při zřízení tohoto prezidia. Tento cíl nespočívá
prvotně ve výkonu určitého množství užitečné práce, ale jde o trénink
a duchovní prohloubení členů a jejich přípravu, aby po ukončení školní
docházky zaujali své místo v řadách Legie.
4. Je zřejmé, že mít allocutio (promluva) bude mít v tomto systému
dvojnásobný význam, protože mnoho mladých legionářů není schopno
zvládnout obsah příručky vlastní četbou. Proto má duchovní vůdce
(a v jeho nepřítomnosti prezident) každou promluvu založit na znalostech příručky. Přečte se krátký oddíl a pak se vysvětlí tak detailně a jednoduše, až je zřejmé, že ho každý člen zcela pochopil. Příručka se takto
probírá týden po týdnu, od začátku do konce a pak opět nanovo. Ale
protože mladí končí se členstvím rychle, nebývá příležitost probrat
základ dvakrát se stejnými legionáři. Každá nedokonalá promluva tedy
představuje promarněnou příležitost, ztrátu, která již nemůže být
napravena.
5. Studuje-li se příručka systematicky metodou doporučenou v příloze 10 Studium, představuje nejužitečnější kurs, který není pociťován
jako „pouhá škola“, ale stává se neocenitelnou průpravou budoucích
členů prezidia dospělých.
6. Protože činnost, kterou vykonává prezidium dospělých, není pravděpodobně vhodná pro prezidium tohoto typu, je nezbytná vynalézavost,
aby každému členu byla týdně přidělována vhodná aktivní práce, plně
odpovídající jeho možnostem. Mnoho mladých je schopno vykonávat
práci, která je považována za práci pro dospělé, a žádnému mladému,
který dosáhl 16 let, se nemá svěřit práce, kterou by neakceptovali ani
starší. Práce v prezidiu má být rozmanitá. Rozdílné práce mají různé
výchovné dopady. Tak jako každý člen nemůže konat všechno, tak nejlepší cesta, jak dosáhnout všestranného výcviku, je pozorovat, jak práci
konají ostatní. Tím se i činnost prezidia stává zajímavou.
204
Kapitola 36
7. Pro mladé členy platí minimální závazek práce jedné hodiny týdně,
což je polovina závazku starších legionářů.
8. Doporučení pro práci:
(a) Šíření zázračné medailky podle následujícího plánu. Na každé
schůzce dostane každý člen jednu nebo dvě medailky (stanovený
počet). Pokládají se za dávku munice, kterou musí jako Mariini vojíni užít s co největším prospěchem tím, že je darují pokud možno
nekatolíkům nebo vlažným katolíkům. Tato myšlenka probouzí
představivost a stává se příčinou obětí. Členové jsou poučeni o způsobu odpovědi na otázky, které mohou dostat, a o tom, jak vhodně
začínat rozhovor.
(b) Získávání pomocných členů. To zahrnuje: poučit je, jak konat modlitby, a také je pravidelně navštěvovat, aby se posílila jejich věrnost.
(c) Snažit se získat týdně alespoň jednu další osobu k denní návštěvě
mše svaté nebo k vykonání jiné pobožnosti nebo ke vstupu do nějakého bratrstva, Apoštolátu modlitby nebo některého katolického
společenství.
(d) Doprovod malých dětí na mši svatou a ke svátostem.
(e) Ministrování při mši.
(f) Vyučování katechismu a získávání pro katechetické kursy.
(g) Návštěvy dětí v nemocnicích, v jiných institucích nebo doma.
(h) Návštěvy postižených nebo nevidomých a výkon všech druhů služeb, které potřebují.
9. Je velmi naléhavé, aby v každém prezidiu mladých byli zainteresováni
minimálně dva členové v posledně třech jmenovaných pracích, tj. (f),
(g) a (h). Tyto práce, správně vykonávané, znamenají pro mladé legionáře skvělý výcvik a jsou směrodatné i pro ostatní práce prezidia.
10. Mladí by měli mít možnost plnit svůj úkol ve spolupráci se starším
legionářem.
11. V případě internátního prezidia je žádoucí opatřit legionářům vhodnou aktivní práci mimo dům. Ale představení, uvědomující si svou
zodpovědnost, se budou obávat zneužití této výsady a dovedou si představit i jiná nebezpečí. K těmto obavám je třeba říci:
(a) Pokud by tito legionáři byli v prezidiu mladých mimo internát, vykonávali by běžnou práci.
Kapitola 36
205
(b) Budoucnost se zajišťuje výcvikem. Pokud by nebyla v současnosti
svoboda, pak nebude ani žádný výcvik v čase neomezené svobody.
Tato práce mimo internát, zabezpečovaná dvojí kázní – školy
a Legie – se může stát ideální průpravou.
12. Je vhodné založit prezidium na střední škole, kde studenti jezdí
domů na prázdniny. I když se v této době nelze scházet, mohou členové pracovat v prezidiích ve svém bydlišti.
13. Členové si mají uvědomit, že jejich vlastní svatost není jen hlavním
zájmem Legie, ale i hnací silou práce Legie. Proto mají být povzbuzováni k modlitbě a k obětem na úmysly prezidia. Tato cvičení se však
nemají členům ukládat a neměli by o nich podávat zprávu na schůzce.
Zvláště se zdůrazňuje, že duchovní cvičení nenahrazují aktivní práci,
a pokud se konají, jsou doplněním aktivní práce.
14. Zvláštní pozornost musí členové věnovat přípravě svých zpráv
a důstojníci je mají vychovávat v umění vypracovat zprávu. Podstata
jejich práce jim obvykle neposkytuje mnoho podkladů pro zajímavé
a podrobné zprávy, takže je třeba velkého úsilí, aby podání zprávy bylo
zajímavé a rozmanité.
15. Pocit totožnosti se staršími legionáři, kteří vedou boj v Pánových bitvách za obtížných a často nebezpečných podmínek a plní smělé úkoly,
oživí jejich vlastní méně náročnou práci a podchytí představivost těchto
mladých legionářů (je to proces, který pomáhá všemu dění v Legii). To
uchrání je, a skrze ně i další, od sklonu dívat se na náboženství jako na
pouhou povinnou rutinu. Když takový názor v těchto vnímavých letech
zakoření, napáchá takové zlo, které nenapraví ani sebelepší školní vzdělání.
16. Na mladé členy se nevztahuje pravidlo zkušební doby ani neskládají
slib ani nezasedají v kurii dospělých. Ostatní ustanovení, jako neměnnost modliteb, systém a schůzky, včetně tajné sbírky do váčku, musí být
zachovány jako v prezidiu dospělých.
Při přechodu z juniorského členství do seniorského musí být splněna
řádná zkušební doba.
17. Starší legionář, který slouží v prezidiu mladých a který dosud nesložil slib v prezidiu dospělých, ho má složit v prezidiu mladých. Zážitek
z tohoto obřadu na mladé hluboce zapůsobí a budou se těšit na den,
kdy bude složením slibu dovršeno jejich členství.
206
Kapitola 36
18. Často zní návrh, aby se modlitby přizpůsobily a usnadnily pro děti.
Po přečtení tohoto odstavce bude zřejmá nepřípustnost těchto návrhů,
protože juniorské členství má být přiblížením se řádnému členství.
„Mladý“ neznamená „méněcenný“. Před mladé členy, od nichž se
očekává, že zaujmou mezi mladými lidmi vedení, mají být postaveny
vysoké ideály jednání a zbožnosti. Znamená to, že této úrovně nemohou dosáhnout děti, které, i když byly poučeny, nejsou schopny rozumně
vykonat celou modlitbu Legie.
19. Podobně se předkládají návrhy, aby se pro použití mladými příručka zjednodušila. O tomto se hovoří v odstavci 10, kapitole 33 Základní
povinnosti legionářů.
20. Rodiče a všichni ostatní představení mají plně spolupracovat s programem Legie, na kterém tolik záleží. Tito mladí jsou formováni k tomu,
co sv. Ludvík Maria z Montfortu nazývá „legií statečných vojáků Ježíše
a Panny Marie v boji se světem, ďáblem a porušenou přirozeností
v těchto více než jindy zhoubných dnech, které nadcházejí“. Legie je ve
svých myšlenkách a struktuře prostá jako kladka nebo páka nebo jiné
zařízení pro násobení síly a je schopna oživit celý okruh katolického
učení a stát se motivující silou každého křesťanského záměru. Tato síla
má však také bezprostřední účinek: naplňuje školní hodiny, čas odpočinku i doma a všechen ostatní čas svatým, činorodým idealismem.
Dává svým členům nové vidění věcí, které způsobuje, že se jim svět jeví
v docela jiném světle, protože se z nového postoje učí dívat jinak:
(a) Na církev, jakmile si uvědomí, že jsou jejími vojíny, že v jejím boji
zaujímají určité místo a že nesou zodpovědnost za její šíření.
(b) Na průběh každého dne s jeho úkoly. Jako malý světelný bod osvětlí
místnost, tak i nepatrné úkoly Legie dávají nový smysl celému průběhu týdne. Co se členové naučí a praktikují v prezidiu, to budou
žít i ve svém běžném životě.
(c) Na své bližní, protože byli poučeni vidět v nich Krista a v nich mu
sloužit.
(d) Na své domovy, které se naučili obklopit atmosférou Nazareta.
(e) Na výpomoc doma (nebo ve škole, jde-li o internátní prezidium)
v duchu Legie, čili v duchu Panny Marie z Nazareta – práce se
hledá, neutíká se před ní; vybírají se ty nejméně přitažlivé úkoly;
i do nejposlednější práce se vloží celé srdce; člověk je vždy laskavý
a rozvážný; pracuje se pro Ježíše a vždy se zachovává smysl pro jeho
přítomnost.
Kapitola 36
207
(f) Na školu, protože v určité míře přijali ideály Legie, a proto pohlížejí
na školu, učitele, knihy, pravidla a studium v odlišném světle. Proto
si ze školy odnášejí větší užitek než ostatní žáci. I když jim Legie
ubírá čas na studium (což je obvyklá námitka), výsledkem je nesrovnatelný zisk.
(g) Na „povinnost“ a „kázeň“. Tyto dvě velmi důležité věci, které jsou
pro mladé tak nepřitažlivé, protože jim nerozumí, se stanou srozumitelnými a příjemnými, spojí-li se s jinými dvěma slovy: „Panna
Maria“ a „Legie“.
(h) Na modlitbu, když si uvědomí, že to není jen zvyk, nýbrž zdroj síly,
pomoc v jejich práci a jejich cenný příspěvek do pokladů Legie,
a tedy i církve.
21. Není přehnané říci, že v řádné práci prezidia podle daných pravidel
spočívá jeden z největších výchovných vlivů, které lze vyvíjet na mladé.
Rozvine v nich každou vlastnost, potřebnou pro křesťana, a poslouží
jako forma, z níž vyjde množství svatých a spolehlivých mladých lidí,
kteří se stanou, k radosti jejich rodičů a nadřízených, oporou církve.
22. Ale celý tento program, všechny tyto naděje by byly zmařeny takovým prezidiem mladých, které nedává svým členům vhodnou práci
nebo jinak opomíjí pravidla. Takové prezidium by se stalo deformovaným vzorem a příčinou, že jeho vlastní členové i ostatní lidé zaujmou
vůči Legii předsudky. Jejich překonání by byla služba pro Legii.
„Mladé lidi nelze chápat pouze jako předmět pastorační péče církve.
Fakticky jsou a musí být povzbuzováni k tomu, aby se stali aktivními
subjekty, činiteli evangelizace a tvůrci sociální obnovy. Mládí je dobou
mimořádně intenzivního objevování vlastního „já“ a vlastního „životního plánu“; je dobou růstu, který se má uskutečňovat ‘v moudrosti
a v milosti u Boha i u lidí’ (Lk 2,52)“ (CL, čl. 46).
2. Prezidia v semin·¯Ìch
Jsou zvláště důležitá pro přípravu budoucích kněží ke spolupráci s laiky.
Koncil říká: „Ať ochotně naslouchají laikům, bratrsky zvažují jejich přání
a uznávají jejich zkušenosti i odbornou příslušnost v různých oblastech
lidské činnosti. Rovněž současný synod zdůraznil pastorační péči o laiky:
‘Bohoslovec má získat schopnost ukazovat laikům, zvláště mládeži, různá
povolání (…) Především je nutné, aby byl schopen učit a podporovat laiky
208
Kapitola 36
v jejich povolání pronikat a přeměňovat svět světlem evangelia. Ať
uznává jejich poslání a respektuje je’“ (PDV, čl. 59).
Je zřejmé, že dostatečná znalost takové schopné a rozšířené organizace, jako je Legie, by byla pro budoucí kněze a řeholníky cennou hodnotou. Pouze akademické znalosti jsou však mdlou náhražkou oproti
znalostem získaným skutečným členstvím. Založení prezidia pro seminaristy je tedy velmi důležité. V případech, kde není možno založit
internátní prezidia, získali by bohoslovci velké zásluhy členstvím v běžném prezidiu. V obou druzích prezidií dostávají členové důkladné základy v teorii i praxi Legie a získají to, co se označuje za filosofii apoštolátu. Pokud jsou později přesunuti, mají pojem o tom, jak by Legie
a jiné apoštolské skupiny měly pracovat.
Zvláště s ohledem na internátní prezidia je vhodné si uvědomit:
(a) Týdenní schůzce se musí poskytnout dostatek času. Je téměř nemožné, aby schůzka trvala méně než hodinu, a mělo by se vyvinout
velké úsilí, aby se jí věnovalo více času. Má se přesně dodržovat řád
schůzky popsaný v této příručce.
(b) Velmi důležité je přidělení aktivní práce každému členu. Bez skutečné práce nemůže žádné prezidium existovat. Je nutné si uvědomovat časové omezení. V podmínkách seminárního života není
snadné nalézt přiměřenou práci. Zvláštní pozornost má být věnována studiu příručky a minimálně jedna hodina týdně by měla být
věnována aktivní práci. Možný nedostatek rozmanitosti práce musí
být kompenzován bohatstvím ducha. Práce musí být vykonána
s velkou dokonalostí a s důrazem na význam jednoty s Pannou
Marií.
Výběr práce závisí na okolnostech a pravidlech semináře. Navrhujeme: návštěvy v domech, v nemocnicích a v jiných institucích,
vedení konvertitů, vyučování katechismu a příprava dospělých i dětí
ke svátostem. Je velmi důležité, aby každá vykonávaná práce byla
v souladu s programem pastoračního výcviku stanoveného představenými.
(c) Zprávy určené prezidiu nesmí obsahovat rutinní fráze. Mají být živé
a zajímavé. Úspěch v tomto směru znamená, že se stanou mistry
v umění tvorby zpráv. To je opravňuje učit tomuto umění ty legionáře, které v budoucnosti povedou.
Kapitola 37
Podněty k práci
209
(d) Prezidium nemá dostávat úkoly čistě disciplinárního nebo dohlížecího charakteru. Taková činnost by členům Legie (a tím i samotné
Legii) nepřinesla popularitu u kolegů.
(e) Členství je zcela dobrovolné. Vše, co zavání donucením nebo i jen
školní rutinou, působí zhoubně. Aby se zdůraznila dobrovolnost
členství v Legii, je dobré konat schůzku ve volném čase.
(f) Prezidium by mělo být vedeno takovým způsobem, aby jak schůzky,
tak aktivita nekřížily ani v nejmenším řád dne a pravidla semináře.
Na druhé straně podmínky aktivního členství v Legii se nesmí měnit,
protože by to poškodilo záměr Legie. V praxi se ukazuje, že poctivá
práce takového prezidia posiluje přístup studentů k jejich povolání,
studiu a ke kázni v semináři.
37. PodnÏty k pr·ci
V této kapitole jsou uvedeny metody, které se ukázaly v praxi zvláště
vhodné pro naplnění závazku práce Legie. Jsou to pouze podněty
a zvláštní podmínky mohou vyžadovat zvláštní práce. Je nutné zdůraznit, že Legie nemá odmítat ani odvážné a obtížné práce, protože pro
takovou práci je skvěle uzpůsobena. Jednoduché úkoly působí nepříznivě na ducha legionářů.
Zásadně by každé prezidium mělo konat nÏjakou pr·ci, která vyžaduje
hrdinství. Dokonce v novém prezidiu nesmí být nemožné nalézt dva
členy ochotné k takovému dobrodružství a tuto práci jim svěřit. Jejich
příklad se stane vzorem, ke kterému budou automaticky směřovat jejich kolegové. Když se tímto způsobem pozvedne obecná úroveň, původní neohrožená dvojice se znovu určí k hrdinnému dílu. Tato pion˝rsk· pr·ce se stává prostředkem postupně stoupající úrovně, protože
v nadpřirozeném řádu neexistují přirozená omezení. Čím více se člověk
noří do Boha, tím více se rozšiřují jeho horizonty a zvětšují jeho možnosti.
Ale okamžitě vzniká rozpor. Myšlenka vystavit se riskování pro náboženství mnoho lidí zneklidní a pokládají to za „nevhodné“ a „nerozumné“. Avšak svět nehovoří tak slabošsky a Legie nemá být méně
210
Podněty k práci
Kapitola 37
odvážná. Když je třeba vykonat práci pro duše a když je nezbytné pro
utváření charakteru dát křesťanskému společenství vysoký cíl, pak opatrnost zaujímá druhé místo, odvaha jí musí předcházet. Uvažme slova
kardinála Pie: „Bude-li všude opatrnost, pak tam nemůže být odvaha.
Zjistíte, že umíráme na opatrnost.“
Nedovolme, aby Legie zemřela na opatrnost.
1. Apoötol·t ve farnosti
V následujícím jsou uvedeny některé formy pomoci legionářů k růstu
pravého společenství ducha:
(a) Návštěvy lidí v domech (viz č. 2 této kapitoly).
(b) Zajištění bohoslužby slova o nedělích a o prázdninách v místech,
kde není kněz, který by sloužil mši.
(c) Vedení náboženských kursů.
(d) Návštěvy postižených, nemocných a starých lidí, včetně přípravy pro
návštěvu kněze, je-li to nutné, a péče o ně.
(e) Modlitba růžence při bdění u zemřelých a na pohřbech.
(f) Podpora katolických sdružení a farních společenství, včetně církevních bratrstev, pokud existují, získáváním nových členů a povzbuzováním dosavadních členů.
(g) Spolupráce v každé apoštolské a misionářské činnosti ve farnosti,
a tak pomoci přivést každou duši do ochranné náruče církve a dát
jistotu jak jednotlivci, tak společenství.
Jsou však určité práce ve farnosti, které přes svou důležitost neuspokojí (kromě zvláštních případů) závazek práce dospělých legionářů. Patří
k nim ministrování, úklid a výzdoba kostela, práce kostelníka atd. Je-li
to nutné, mohou legionáři organizovat a dohlížet na plnění těchto
povinností, které se mohou stát zdrojem požehnání pro osoby, které je
vykonávají. Legionáři se pak mohou zabývat obtížnější a přímější cestou
k duším.
Kapitola 37
211
Podněty k práci
„Jako Matka milosti toužím pracovat pro Boha. Toužím spolupracovat svou námahou a oběťmi na vlastní spáse i spáse celého světa
– jako Makabejští, kteří – jak říká Písmo svaté - se ve svatém nadšení
a odvaze nestarali, aby zachránili sebe, ale pokusili se zachránit co největší počet svých bratří.“
Gratry, Month of Mary
2. N·vötÏvy lidÌ v jejich domovech
Ačkoli tato činnost není bez počátečního rizika, pokládá se tradičně za
oblíbenou práci Legie, za charakteristickou činnost všude ve světě a za
cestu největšího dobra. Je typická pro Legii. Návštěvami lze navázat
kontakt s co největším počtem lidí a ukázat jim zájem církve o každého
člověka a každou rodinu. „Pastorační úsilí církve se neomezuje jen na
nejbližší křesťanské rodiny, ale rozšiřuje svou působnost podle míry Ježíšova Srdce a bude se ještě pečlivěji starat o všechny rodiny vůbec,
a především o ty, které žijí v těžkých nebo narušených podmínkách. Jim
všem věnuje církev slovo pravdy, lidské dobroty, naděje, živé spoluúčasti
na jejich často skličujících těžkostech. Všem nabízí svou nezištnou
pomoc, aby se přiblížily ideálu rodiny, jakou chtěl Stvořitel ‘od
počátku’ a jakou obnovil Kristus svou výkupnou milostí“ (FC, čl. 65).
Prezidium musí promýšlet své metody přístupu k lidem. Obvykle se legionáři představí a vysvětlí, proč přišli. Návštěvy u příležitosti zasvěcení
rodin Nejsvětějšímu Srdci, při provádění farního sčítání lidu nebo při
šíření katolické literatury, popsané v následujících stránkách, jsou některé z možností návštěv v domovech lidí.
Do oblasti legionářského apoštolátu v domovech nemusí být zahrnuti
pouze katolíci žijící křesťanským životem, ale i nekatolíci a nekřesťané
a katolíci, kteří se vzdálili církvi. Pozornost se věnuje také těm, kteří
uzavřeli „neplatné“ manželství, kteří potřebují radu, jsou osamělí
a nemocní. Na každou domácnost se máme dívat pod zorným úhlem
vykonávané služby.
Návštěvy legionářů se vyznačují pokorou a jednoduchostí. Lidé mohou
mít nesprávné představy, které se týkají návštěv, a očekávají, že budou
poučováni povýšeným způsobem. Ale legionáři spíše naslouchají, než
mluví. Naslouchají trpělivě a s úctou, a tak si získají právo, aby i oni byli
vyslechnuti.
212
Podněty k práci
Kapitola 37
„V oblasti laického apoštolátu nemůžeme nezdůraznit evangelizační
činnost rodiny. V různých obdobích církevních dějin si rodina plně
zasloužila svou krásnou definici ‘domácí církev’, kterou znovu potvrdil
2. vatikánský koncil. To znamená, že v každé křesťanské rodině by se
měly odrážet a projevovat určité rysy celé církve jako takové. Kromě
toho rodina stejně jako církev se má stát prostředím, v němž se předává
a z něhož vyzařuje evangelium. Proto také v rodině, která si je vědoma
tohoto svého poslání, všechny její složky a rysy evangelizují a zároveň
jsou i evangelizovány. Rodiče nejen učí své děti evangeliu, ale i sami zakoušejí vliv evangelia, dětmi niterně prožitého. Taková rodina se stává
hlasatelkou evangelia i jiným rodinám a celému prostředí, ve kterém
žije. I rodiny vzniklé ze smíšených manželství jsou povinny hlásat Krista
svým dětem v té plnosti, kterou ukládá společný křest. Mimoto na nich
spočívá ještě jiný nesnadný úkol, totiž vytvářet v rodině jednotu“
(EN, čl. 71).
3. ZasvÏcenÌ domov˘ NejsvÏtÏjöÌmu Srdci
Zjistilo se, že šíření úcty k Nejsvětějšímu Srdci v domovech představuje
nejvhodnější způsob, jak navázat přátelství s rodinami.
Myšlenky a metody, typické pro tuto činnost, detailně rozvádí kapitola 39 Základní myšlenky apoštolátu Legie. Dostatečně zdůrazňuje,
aby se podle možnosti nevynechala žádná domácnost a aby se všude
vyvíjelo milující a vytrvalé úsilí pozvednout každého člověka bez výjimky,
mladé i staré, aby alespoň maličko pokročili v duchovním životě.
Kdo koná tuto práci, může si plně přisvojit dvanáct příslibů Nejsvětějšího Srdce. Především však desátý – „Kněžím dám milost, aby se dotkli
i nejzatvrzelejšího srdce“ – přísluší také těm, kteří přicházejí jako zmocněnci kněží. Vyzbrojeni tímto příslibem, vycházejí legionáři s dokonalou
důvěrou, aby se potýkali i s „beznadějnými“ případy.
Návštěvy u příležitosti zasvěcení rodin Nejsvětějšímu Srdci patří k nejplodnějším setkáním, protože od počátku navozují správný tón prosté
úcty, usnadňují vzájemné seznámení, a tedy opakování návštěv, a tak
usnadňují rozvíjení apoštolátu Legie.
Poněvadž posláním Panny Marie je rozšiřovat Ježíšovo království, je
zvláště vhodné (a přitahuje zvláštní milost Ducha svatého), aby Legie
šířila úctu k Nejsvětějšímu Srdci.
Kapitola 37
Podněty k práci
213
„Láska k rodině znamená vážit si jejích hodnot a možností a stále je
zvelebovat. Láska k rodině znamená rozpoznávat nebezpečí a zla, která
ji ohrožují, a bojovat proti nim. Láska k rodině dále znamená usilovat
o vytváření ovzduší příznivého pro její rozvoj a růst. Konečně zcela
zvláštním způsobem se tato láska projevuje v tom, že se dnešní křesťanské rodině, která je často pokoušena k malomyslnosti a je zastrašována
množícími se nesnázemi, dodávají znovu podněty k důvěře v sebe, ve
vlastní přirozené a nadpřirozené bohatství, v poslání, které jí svěřil Bůh.
Je třeba, aby ‘se rodiny naší doby znovu obnovily v původní důstojnosti!
Aby následovaly Krista!’ (AAS 72 (1980), 791)“ (FC, čl. 86).
4. Prov·dÏnÌ farnÌho sËÌt·nÌ
Tato práce poskytuje skvělou příležitost dostat se do styku s katolíky,
kteří potřebují zvláštní pozornost nebo jsou vlažní, tedy těch, kteří
ztratili veškeré spojení s církví. Legionáři vystupují jménem kněze a návštěvy probíhají pokud možno od domu k domu. Navštívení pokládají
za samozřejmé, že se jim kladou náboženské otázky, které zpravidla
rádi zodpoví. Co se takto legionáři dovědí, stane se předmětem dlouhodobého úsilí kněze a legionářů.
Toto zjištění představuje pouze přípravný a nejjednodušší krok. Navrátit
každého takto nalezeného se pokládá za pověření svěřené Legii Bohem
– musí být přijato s radostí a nezdolným duchem. Nedovolme, aby
Legie vlastní vinou zklamala v naplňování tohoto svěřeného úkolu, bez
ohledu na délku trvání boje, na usilovnost práce, velká protivenství,
zatvrzelé případy a beznadějné vyhlídky.
Znovu opakujeme, že předmětem této milující pozornosti mají být
všichni lidé, nejen lhostejní.
„V apoštolátu církve máme oficiální poslání, prozřetelností nám propůjčený způsob práce, zcela vlastní zbraň. Přicházíme k duším nejen
ve jménu Panny Marie a pod její ochranou, ale také, a to především, ze
všech sil pracujeme, abychom tyto duše naplnili dětskou láskou k Panně
Marii.“
Petit Traité de Mariologie-Marianiste
214
Podněty k práci
Kapitola 37
5. N·vötÏvy nemocnic, vËetnÏ psychiatrick˝ch oddÏlenÌ
Návštěvy nemocnic pro chudé byly prvním úkolem Legie a určitou dobu
nic jiného nevykonávala. Začínající organizaci naplnily požehnáním,
a Legie si proto přeje, aby její prezidia tuto práci konala stále. Následující věty, napsané v oněch počátečních dnech, vyjadřují ducha, který
musí návštěvy vždy charakterizovat.
„Pak byl jeden člen vyzván a podal svou zprávu o návštěvě v nemocnici.
Byla stručná, přesto vyjadřovala srdečný vztah k nemocným. Legionářka
poněkud rozpačitě připustila, že pacienti znali jména všech jejích bratrů
a sester. Poté následovala zpráva její spolupracovnice. Zcela zřejmě pracovaly ve dvojici. Napadá mě, že tato praxe nejen napodobuje příklad
apoštolů, ale práce ve dvojici zabrání případnému odkládání týdenních
návštěv nemocných.“
„Následují další zprávy. V některých odděleních nemocnic je něco nového, zprávy jsou proto delší, ale většinu tvoří zprávy krátké. Všechny
září oddanou službou tomu, který je v nemocných navštěvován. To je
zřejmé z každé zprávy. Ano, mnozí lidé by pro vlastní příbuzné neudělali to, o čem se zde tak prostě a přirozeně hovoří a co bylo vykonáno
pro ty nejposlednější v naší společnosti. Velkou péči a něhu při návštěvách doplňuje mnoho drobných služeb – napsání dopisů, vyhledání přátel nebo příbuzných a vyřizování pochůzek. Nic není příliš nepříjemné
a nepatrné, legionáři vše obstarají.“
„Na schůzce byl přečten dopis nemocné legionářkám. Stálo tam: ‘Od
té doby, co jste vstoupili do mého života.’ Znělo to jako z laciného
románu a všichni se smáli. Ale později jsem si vzpomněl na osamělého
člověka na nemocniční posteli, pro kterého ta slova mnoho znamenala,
a tato myšlenka mne naplnila dojetím. Přemýšlel jsem o tom, že ačkoli
to bylo řečeno jednomu člověku, mohlo se to vztáhnout na všechny.
Tak mocná je síla společenství, která shromáždí lidi v jedné místnosti
a odtud je vyšle jako andělské posly do životů tisíců, které okolní svět
dávno odepsal“ (P. Michal Creedon, první duchovní vůdce koncilia
Mariiny legie).
Návštěvy legionářů mají být využity k poučení pacientů o pravém smyslu
jejich utrpení, aby je snášeli ve správném duchu.
Je třeba je přesvědčit, že to, co pokládají za nesnesitelné, je ve skutečnosti přetváření k podobě Krista a jeho velká milost. „Bůh nám nemůže
dát větší vznešenost, než když nám daruje takový život, jaký vedl jeho
Kapitola 37
Podněty k práci
215
milovaný Syn,“ říká sv. Terezie z Avily. Není tak obtížné vysvětlit lidem
tento smysl utrpení, a jakmile jej jednou pochopí, stane se jim mnohem
lehčí.
Měli bychom jim pomoci si uvědomit, jak veliké jsou duchovní poklady,
které mohou získat, a často jim připomínejme slova sv. Petra z Alcantary jednomu člověku, jenž dlouhou dobu snášel s obdivuhodnou trpělivostí velmi bolestivou nemoc: „Ó, šťastný nemocný, Bůh mi ukázal, jak
velké zásluhy jsi získal svou nemocí. Získal jsi víc, než ostatní mohli
dosáhnout modlitbou, půstem, bděním, bičováním a jinými skutky
pokání.“
Je žádoucí, aby rozdávání těchto duchovních pokladů bylo rozmanité,
poněvadž způsob jejich nabývání je vždy tentýž. A navíc shromažďování
si zásluh jen pro sebe to je slabá pohnutka. Legionář přiblíží nemocným
myšlenku apoštolátu utrpení. Mají být poučeni, aby se zabývali duchovními záležitostmi světa a nabídli poklady svého utrpení na jeho
nesčetné potřeby a vedli boj, jehož síla bude nezdolná, poněvadž je
spojením modlitby a pokání.
Ruce pozvednuté k Bohu porážejí víc nepřátel než ty, které bojují,“ říká
Bossuet.
K vytrvalosti v modlitbě přispívá, mají-li nemocní osobní zájem na tom,
za co se modlí. Je důležité vylíčit jim jednotlivé potřeby a záměry
(zvláště legionářů).
Dosažení pomocného a posléze adjutantského členství nemocných
musí být cílem snah legionářů. Mohou vytvořit skupiny těchto nových
členů, kteří se pak budou snažit získat další. Nemocní se mají také povzbuzovat, aby si navzájem pomáhali.
Je-li možné dosáhnout tohoto stupně členství, proč ne členství aktivního? Na mnoha psychiatrických klinikách vznikla prezidia složená
z pacientů. Prezidia v těchto institucích působí jako kvas. Tito legionáři
mají spoustu času, aby svou aktivitu zaměřili na ostatní pacienty,
a mohou dosáhnout vysokého stupně svatosti. Jejich členství v Legii se
projevuje jako uzdravující a hojivá síla a je tak zřejmá, že to v těchto
ústavech rozpoznává i zdravotnický personál.
216
Podněty k práci
Kapitola 37
Pacientům, kteří se dotkli samých hlubin utrpení, když se domnívali, že
jsou nepotřebným břemenem, se otevře nový pohled na život a zakusí
nejvyšší radost z pocitu, že je Bůh potřebuje.
Legionáři i ti, které navštěvují, musí nezbytně pociťovat navzájem působení společenství svatých, stále více si vyměňují svá břemena a zásluhy.
Smíme se domnívat, že nemocní splácejí za legionáře část dluhu utrpení, který spočívá na každém smrtelnému tvoru. Kdyby jej splácel každý
sám za sebe, byl by celý svět nemocný, a proto byla některým lidem
udělena výsada, aby nesli více než jen svůj podíl, aby svět mohl dále žít.
Co může v této neviditelné výměně darovat legionář? Co jiného než
podíl na svém apoštolátu – nemocní nejsou schopni (a často i neochotni) splnit tuto část své křesťanské povinnosti.
Je to vzájemné radostné obdarování. Nejedná se však pouze o rovnocennou výměnu. Oba získají více, než dali, protože podle křesťanské
zásady se každý dar oplatí stonásobně (viz odstavec 20, kapitola 39
Základní body apoštolátu Legie).
„‘Jsem Kristova pšenice, a abych se mohl stát chlebem hodným Boha,
musím být rozdrcen zuby lvů,’ říká sv. Ignác Antiochijský. Nikdy nepochybuj, že nejlepší, nejprospěšnější a Bohu nejmilejší kříž je vždy ten,
který nám dává sám Ježíš, aniž by se s námi poradil. Posilni svou víru
v tuto pravdu, tak drahou svatým, kteří přijali vzor Nazareta. Vzývej,
chval a veleb Boha ve všech protivenstvích a zkouškách, které přicházejí přímo z jeho ruky. A když zvítězíš nad odporem vlastní přirozenosti,
řekni z celého srdce ‘fiat’ nebo ještě lépe, ‘Magnificat!’“
Mateo Crawley-Boevey
6. Pr·ce pro nejuboûejöÌ a nejopovrhovanÏjöÌ z lidÌ
Tento úkol vyžaduje návštěvy jejich skrýší, ubytoven, útulků a vězení.
Ubytovny mohou vést také legionáři, kteří tam bydlí, jiní mají jen občasnou službu.
Jakmile Legie získá v nějakém místě dostatečně zkušené a kvalitní členy,
zahájí práci pro tyto nejposlednější z posledních Kristových bratří. Příliš
často se to zanedbává a katolíkům je to pak vytýkáno.
Neměly by existovat žádné hlubiny, do kterých by Legie při hledání ztracených ovcí izraelského domu nepronikla. První překážkou je planý
Kapitola 37
Podněty k práci
217
strach. Může nebo nemusí být odůvodněný, ale nÏkdo tuto pr·ci vykonat musÌ. Nedokážou-li to schopní a vycvičení legionáři, chránění
modlitbou a disciplínou svého systému, nedokáže to nikdo.
Dokud nemůže Legie o daném místě pravdivě říci, že její členové osobně
znají každého člověka z této opovrhované skupiny a jsou s ním v jakémkoli styku, musí stále považovat svou činnost za nerozvinutou a zvýšit
úsilí v této oblasti.
Nikdo, kdo hledá ve světě výjimečné a drahocenné věci, nemusí usilovat o splnění touhy svého srdce opravdověji než legionář, který tyto
nešťastníky vyhledává. Jeho úsilí může být jejich jedinou šancí na věčný
život. Často jsou tak uzavřeni dobrému vlivu, že vězení je pro ně utajeným požehnáním.
K tomuto úkolu musí legionáři přistupovat s bojovým duchem. Budou
čelit zřejmým obtížím. Možná to budou „osidla a šípy“ zraňujících slov,
může k tomu přistoupit i něco horšího. Mohou se na ně sesypat i „salvy
pušek“ úderů a „artilerie“ urážek. Takové věci pokořují a zraňují, ale
nesmí odstrašit, neměly by dokonce ani vyvést z míry. Je to zkušební
kámen spolehlivosti povolání vojáků, který často probíhá hlavou legionáře a o kterém tolikrát hovořil. Říkal, že je to boj. Mluvil o vyhledávání
těch nejbědnějších z lidí. A nyní je nalezl. Bylo by nelogické, kdyby si
stěžoval. Proč má legionáře překvapovat, když vidí, že se zlí chovají zle
a podlí odpudivě?
Stručně - při každé obtížnosti nebo tváří v tvář nebezpečí si musí legionář říci: „Válka pokračuje.“ Tato myšlenka, která posiluje válkou stižené
lidi k oběti, by měla zocelit legionáře k boji za duše, aby vytrvali v práci
tam, kde se ostatní vzdávají.
Existují-li drahocenné a věčné duše, musí být někdo ochoten zaplatit za
ně jistou cenu. Jakou cenu a komu? Odpověď zní: musí-li se kdy laici
vystavit riziku, kdo jiný by to měl být než ti, kteří usilují být hodni jména
legionáři Panny Marie? Žádají-li se kdy od katolických laiků velké oběti,
kdo jiný je má přinést než právě ti, kdo se svobodně a slavnostně
zapsali do služby té, která stála na Kalvárii. Budou-li povoláni, jistě
neselžou.
Vedení však může selhat, a to mylnou starostlivostí o svěřené legionáře.
Proto jsou duchovní vůdci a všichni důstojníci vybízeni, aby vyžadovali
od legionářů takovou úroveň, která se podobá postoji mučedníků v Koloseu. To může v dnešní vypočítavé době znít až neskutečně. Ale i Ko-
218
Podněty k práci
Kapitola 37
loseum bylo vypočítavostí: vypočítavostí mnoha dobrých lidí – ani silnějších ani slabších než Mariini legionáři – kteří se tázali: „Jakou cenu má
lidská duše?“ Koloseum pouze v jednom slově shrnuje to, co bylo ve
4. kapitole řečeno mnoha slovy o službě legionářů – a tato kapitola
nevyjadřuje pouhé city.
Práce pro opuštěné a zanedbané lidi bude vždy obtížná a dlouhodobá.
V samé její podstatě musí být svrchovaná trpělivost. Jednáme s lidmi,
kteří vstanou až po mnoha pádech. Pokud při styku s nimi postavíme
na první místo disciplínu, nedosáhneme ničeho. Za krátkou dobu ztratí
přísný systém především všechny osoby, jimž byla pomoc určena, a jako
pacienti zbudou ti, kteří léčení nejméně potřebují. Při této práci musíme
proto přistoupit k principu p¯evr·cen˝ch hodnot, tj. prvotně se zabývat těmi, které by i optimista označil za naprosto beznadějné případy
a jejichž pokřivené myšlení a počáteční necitlivost na jakékoli podněty
se zdají toto hodnocení potvrzovat. Rozhodně je nutno vytrvat ve
službě násilníkům, zlomyslným, od přirozenosti plným nenávisti, odmítaným a ostatním skupinám lidí považovaným za odpad společnosti,
nehledě na jejich odmítání, naprostou nevděčnost a zjevná selhání.
Mnozí z nich se stanou pro legionáře celoživotním úkolem.
Je zřejmé, že tato práce, vykonávaná podle výše uvedených zásad, vyžaduje hrdinství a zcela nadpřirozený horizont. Odměnou za tak velkou
námahu bude, když tito lidé možná zemřou v Božím přátelství. Jaká
bude radost z naší spolupráce.
„S tím, který trpělivě v dlouhém běhu dní pozvedl z bahna lid ke své
chvále.“
Kardinál Newman, Dream of Gerontius
Tato specifická činnost byla pojednána tak důkladně proto, že je v ní
skutečně obsažen celý duch Legie. A mimo to má mezi službami církve
klíčovou pozici. Potvrzuje totiž křesťanskou zásadu, že náš vztah k nejubožejším lidským bytostem nezávisí na jejich hodnotě nebo jak jsou
nám příjemní: máme v nich vidět, ctít a milovat Krista.
Pravost této lásky lze ověřit jen tehdy, podrobíme-li ji zkoušce. Živým
důkazem je láska k těm, které lidská přirozenost odmítá milovat. To je
skutečná zkouška ohněm pravé nebo falešné lásky k lidem. Je to
ústřední bod víry, kritický bod křesťanství, protože takový druh lásky
bez katolických ideálů v podstatě neexistuje. Již jen pouhý náznak by
Kapitola 37
Podněty k práci
219
byl fantazií, je-li tato láska oddělena od kořenů, které jí dávají smysl
a život. Jestliže lidskost sama o sobě se stává evangeliem, potom vše
musí být posuzováno z úhlu užitečnosti pro lidstvo. Jestliže je něco pro
lidstvo bezcenné, musí to být posuzováno stejně jako hřích v pojetí
křesťanů, tudíž jako něco, co je nutno za každou cenu vymýtit.
Ti, kteří podávají příklad obětavosti křesťanské lásky v nejvyšší míře,
konají pro církev nejlepší službu.
„Říkáš, že je těžké vycházet s tím, kdo koná zlo. Ale právě proto by ses
mu měl s láskou věnovat. Tvým cílem má být odvykat ho hříšným
způsobům a vést ho ke ctnosti. Ale namítáš, že si z tvých slov nic
nedělá, ani neposlouchá tvé rady. Jak si můžeš být tak jist? Naléhal jsi
a pokoušel ses získat ho na svou stranu? Odpovídáš, že jsi mu často
domlouval, že jsi ho přesvědčoval. Ale jak často? Často, říkáš, čas od
času stále znovu. A to považuješ za často? I kdybys v tom neměl ustat
po celý život, nikdy nesmíš upustit od svých snah, ani se vzdávat naděje.
Nevnímáš způsob, jakým Bůh sám na nás neustále naléhá svými proroky, svými apoštoly a svými evangelisty? A jaký je výsledek? Je naše
chování takové, jaké má být? Dovedeme ho poslechnout ve všech
věcech? Bohužel, zdaleka tomu tak není. A přesto on nikdy neustává
působit a naléhat. A proč? Protože nic není drahocennějšího než duše.
‘Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?’
(Mt 16,26).“
Sv. Jan Zlatoústý
7. Pr·ce s ml·deûÌ
„Děti jsou zcela jistě předmětem něžné a vřelé lásky Pána Ježíše: vyhrazuje jim své požehnání a slibuje nebeské království (srov. Mt 19,13-15,
Mk 10,14). Ježíš vyzdvihuje aktivní účast maličkých na Božím království
a říká jim, že jsou výmluvným symbolem a nádherným vzorem morálního a duchovního postoje, který je předpokladem pro vstup do Božího
království a pro život v úplném oddání se Bohu. ‘Amen, pravím vám,
jestli se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Kdo se pokoří a bude jako toto dítě, ten je největší v království
nebeském. A kdo přijme jedno takové dítě ve jménu mém, přijímá mne’
(Mt 18,3-5; srov. Lk 9,48)“ (CL, čl. 47).
Je-li možné zajistit setrvání mladých ve víře a nevinnosti, jak skvělá bude
budoucnost! Pak se může církev jako oživený strom ujmout svého po-
220
Podněty k práci
Kapitola 37
slání obrátit pohanský svět a učinit to v krátké době. V současné době
vynakládá velkou část svého úsilí na bolestivé léčení vnitřních ran.
Je totiž snadnější něco udržovat než stavět. Legie se pokouší o obojí,
protože obojí je důležité pro život. Ale nesmí samozřejmě zanedbávat
lehčí z těchto dvou úkolů – udržování. Mnoho dětí lze uchránit od pohromy bez problémů, ale přivést později dospělého jedince na správnou
cestu vyžaduje námahu.
V následujícím uvádíme některé náměty:
(a) ⁄Ëast dÏtÌ na möi svatÈ. Jeden biskup, který stanovil program
práce pro legionáře, uvedl jako nejdůležitější úkol vedení křížového tažení za účast dětí na nedělní bohoslužbě. Neúčast dětí na mši pokládal
za jednu z hlavních příčin pozdějších potíží. Návštěvy rodin dětí (jejichž
jména se získají ze školních seznamů) v neděli ráno jsou nejúčinnější.
Je nutno mít také na mysli, že děti jsou zřídka zlé samy od sebe. Pokud
se někdy zdá, že nedodržují tento základní požadavek katolické církve,
lze se domnívat, že jsou oběťmi lhostejnosti rodičů a jejich špatného příkladu. Legionáři by si měli být při svém apoštolátu tohoto nedostatku
vědomi.
U dětí, více než v jakýchkoli jiných případech, nedosáhneme krátkodobými nebo nepravidelnými návštěvami téměř ničeho.
(b) N·vötÏvy dÏtÌ v rodin·ch. Při návštěvách dětí v jejich vlastních domovech se musí jednat s rozmyslem. Z mnoha důvodů je totiž vstup do
rodin, které by za jiných okolností byly vůči náboženským aktivitám
nepřístupné, umožněn, jde-li o návštěvu dětí. Je to fakt, který vyplývá
z lidské přirozenosti, že rodiče považují blaho dítěte za důležitější než
své vlastní. I nejtvrdší srdce se poněkud obměkčí, jde-li o vlastní dítě.
Lidé, kteří s náboženstvím sami skončili, mají velkou touhu, aby jejich
děti nepostihl stejný osud, a pociťují instinktivně radost, když pozorují
působení milosti ve svých dětech. Stává se, že člověk, který hrubě, ba
i násilně odmítl toho, kdo se k němu pokoušel přiblížit v duchovní
záležitosti, bude tolerovat téhož člověka, přichází-li k jeho dětem.
Získají-li zkušení legionáři přístup do rodiny, budou již vědět, jak působit, aby vöichni členové rodiny zakusili účinky jejich apoštolátu. Upřímný zájem o dítě obvykle vyvolá u rodičů příznivý dojem. To je možné
využít, aby v nich vzešlo semínko víry. A tak jako se děti staly klíčem
k domu rodičů, tak se stanou i klíčem k srdcím, možná i duším rodičů.
Kapitola 37
Podněty k práci
221
(c) V˝uka n·boûenstvÌ dÏtÌ. Tato vrcholně hodnotná činnost má být
doplněna návštěvou domova dětí, jejichž docházka je nedostatečná. Byl
by tím vyjádřen osobní zájem o dítě a navázán kontakt s ostatními členy
rodiny. Legie může případně vypomáhat místní pobočce Sdružení pro
výuku náboženství. Viz příloha 8.
Následující příklad ukazuje účinnost vstupu Legie do nedělní výuky náboženství v početné farnosti. I při velké snaze kněží, včetně naléhání
z kazatelny, klesla průměrná docházka dětí na padesát. V této situaci
bylo založeno prezidium, které doplnilo výuku náboženství návštěvou
domovů dětí. Po roce úspěšné práce přicházelo na náboženství okolo
šesti set dětí. V tomto překvapivě velkém počtu není zahrnuto duchovní
dobro, které získali početní nedbalí příbuzní dětí.
Při každé práci bylo základním hlediskem: „Jak by se na děti dívala
a jednala s nimi Panna Maria?“ Tato myšlenka by měla být v této práci
více než v jakékoli jiné zvláště živá, protože existuje přirozený sklon
k netrpělivosti s dětmi. Větší chybou by ovšem bylo klást důraz na
poučení ve víceméně pracovním a světském tónu, takže děti by pokládaly hodiny náboženství pouze za další vyučovací hodiny. Dojde-li k této
situaci, zůstalo by nesklizeno devět desetin úrody. Ještě jednou uvažme:
„Jak by poučovala tyto děti matka Ježíše, která v každém z nich vidí
svého Milovaného?“
Při výuce mládeže hraje důležitou roli učení se zpaměti a audiovizuální
prostředky. Zvláštní pozornost je nutno věnovat výběru katechetického
materiálu, aby byl v plném souladu s církevním učením.
Osoba, která vyučuje náboženství, a člověk, který toto učení přijímá,
získávají částečné odpustky (EI, čl. 20).
(d) NekatolickÈ nebo st·tnÌ ökoly. Život dítěte, které nenavštěvuje
katolickou školu, se nachází v neustálém nebezpečí a může být obtížné
zabránit, aby v pozdějších letech nedošlo k některým problémům. Prostředky nápravy, schválené církevní autoritou v daném místě, Legie přijímá a ze všech sil používá.
(e) SpoleËenstvÌ mlad˝ch. U dětí, které jsou na dobrých školách,
nastává po ukončení školní docházky krize. Jsou osvobozeni od školy
s jejími zdravými vlivy, ochrannými omezeními a bdělou ochranou.
Někdy děti zcela závisely na této opoře, protože domovy jim náboženský ani kontrolní vliv neposkytovaly.
222
Podněty k práci
Kapitola 37
Další problém nastává při odnětí těchto opor právě ve věku největších
mravních potíží a naneštěstí také v době, kdy děti přestaly být dětmi,
ale nestaly se dosud dospělými. Je obtížné učinit vhodná opatření pro
toto mezidobí, a proto se také často ani žádná nedělají. Když toto
přechodné období pomine a svou náruč otevře ochranný systém dospělých, je už obvykle pozdě. Již okusily zhoubných půvabů svobody.
Proto je nutné, aby po ukončení školy byl nad nimi udržován v určité
míře dohled. Vhodnou metodou je založení společenství mladých pod
záštitou Legie nebo minimálně zvláštních sekcí pro mladé v některých
sdruženích. Před ukončením školy je třeba, aby legionáři získali jména
dětí. Poté naváží s dětmi kontakt, seznámí se s nimi a pokusí se je přesvědčit, aby do sdružení vstoupily. Děti, které nebyly získány, budou jednotlivě navštíveny stejně jako ty, které nedocházejí pravidelně.
Každý legionář dostane přidělen určitý počet mladých členů sdružení,
za které bude odpovědný. Před každou schůzkou sdružení budou
členové navštíveni a připomene se jim jejich povinnost pravidelné docházky. Součástí systému mají být roční exercicie (pokud možno uzavřené) a výroční slavnost.
Není lepší cesty, ve skutečnosti není jistější cesty, jak dosáhnout, aby
mladí pravidelně přijímali svátosti poté, co vyšli ze školy.
Případy mladých lidí, kteří byli propuštěni z vězení pro mladistvé nebo
z dětských domovů, vyžadují zvláštní pozornost ve společenství
mladých. Někdy jsou zcela bez rodičů a někdy jsou oběťmi špatných
rodičů.
(f) VedenÌ dÏtsk˝ch klub˘, chlapeck˝ch a dÌvËÌch skautsk˝ch oddÌl˘, klub˘ JOC, kurs˘ öitÌ a klub˘ svatÈho dÏtstvÌ atd. Tyto
činnosti se obvykle provádějí spíše jako splnění závazku práce, vyplývajícího z členství v prezidiu než jako celková náplň práce prezidia. Ale
bylo by docela v pořádku, kdyby se prezidium věnovalo výlučně nějaké
speciální práci než pouze těm zde zmíněným. V takovém případě je
samozřejmé, že se týdenní schůzky prezidia musí konat zcela v souladu
s pravidly. Schůzku nenahrazuje, když se – jak bylo navrženo - večer ve
skupině mladých shromáždí legionáři, aby se modlili, přečetli zápis
a prošli několik zpráv. Možná by tímto způsobem byla naplněna
podstata schůzky, ale četba kapitoly 11 Schéma Legie ukazuje, jak málo
se v tomto řešení odráží duch pravidel.
Kapitola 37
Podněty k práci
223
Legie si přeje, aby se během každého zasedání skupiny, která je pod
správou Legie, konaly na začátku, uprostřed a na konci modlitby Legie.
Pokud není možné začlenit růženec, je nutné se pomodlit alespoň zbývající modlitby tessery.
(g) Jak legionáři vedou mladé. Zdá se nezbytné stanovit některé principy pro legionáře, kteří vedou kluby nebo skupiny mladých. Obvykle
závisí používané metody zcela na jednotlivcích, kteří takové skupiny
vedou, takže převládá široká rozmanitost, od denních k týdenním
schůzkám a od pouhé zábavy nebo pouze technické výuky k pouze náboženské výuce. Tyto metody dosahují nejrůznějších výsledků, a ne vždy
těch nejlepších. Například pouhá zábava je pochybným cvičením pro
mladé i za předpokladu, že je „ochrání před potížemi“. Známé přísloví
říká, že „jen práce a žádná zábava udělá z člověka hlupáka“. Ale další
přísloví je vtipně doplňuje: „Pouhá zábava a žádná práce udělá z člověka jen slabocha.“
Systém prezidia se projevuje jako standard, který je vhodný pro všechny
typy lidí a činností. Je možné, aby se takový systém obecně aplikoval
i na mladé?
Zkušenosti ukazují, že se osvědčily následující směrnice, a vybízíme
prezidia se skupinami mladých, aby je vyzkoušely:
1. Maximální věk 21 let, minimální věk bez omezení, vhodné je rozdělení podle věku.
2. Každý člen musí navštěvovat řádné týdenní setkání. Pokud se
skupiny setkávají častěji než jednou týdně, pak tato pravidla pro
dodatečnou schůzku jsou dobrovolná.
3. Každý člen se denně modlí katenu Legie.
4. Na týdenním setkání je připraven oltář buď na stole jako při schůzkách prezidia, nebo je z důvodu bezpečnosti na vyvýšeném místě.
5. Na každém setkání se konají modlitby Legie, včetně růžence, rozdělené jako na schůzce prezidia.
6. Celková délka setkání by neměla trvat méně než hodinu a půl, ale
může tuto dobu přesáhnout.
7. Práce a poučení má trvat nejméně půl hodiny. Zbytek času je možné
využít k zábavě. „Prací“ se rozumí vyřízení záležitostí, které přirozeně vyplynou z činnosti určitých skupin, například fotbalového
224
Podněty k práci
Kapitola 37
nebo jiného sportovního klubu. „Poučením“ je míněn jakýkoli druh
výcviku nebo výchovného vlivu, ať náboženského nebo světského.
8. Každý člen přistupuje ke sv. přijímání ne méně než jednou za měsíc.
9. Členové jsou povzbuzováni k přijetí pomocného členství Legie
a jsou vedeni ke službě bližním a společenství.
„Bylo by snadné popisovat mnoho událostí z mimořádně aktivního
života sv. Jana Bosca. Vybírám pouze jednu, která je trvale důležitá: jeho
názor na vztahy, které by měly být mezi učiteli a žáky, nadřízenými
a podřízenými, profesory a studenty ve škole, v koleji nebo v semináři.
Právem měl odpor k povýšené důstojnosti, jež někdy ze zásady, někdy
z bezmyšlenkovosti a někdy z naprostého sobectví zcela oddělila představené a učitele od těch, které jim Bůh svěřil, aby je vychovávali a formovali. Svatý Jan Bosko nikdy nezapomněl slova: ‘Nevynášej se, když tě
ustanoví při hostině správcem. Chovej se k nim jako jeden z nich, starej se o ně a pak si teprve sedni’ (Sir 32,1).“
Kardinál Bourne
8. St·nky s knihami
Legionáři mohou mít přenosný stánek s knihami někde na veřejném
místě, nejlépe poblíž rušné ulice. Zkušenost ukázala velkou hodnotu této
legionářské práce. Není účinnější způsob srozumitelného apoštolátu,
zaměřeného na dobré, průměrné a zlé lidi, nebo vzbuzení pozornosti
k církvi u většiny nemyslících. Proto si Legie velmi přeje, aby v každém
z velkých měst byl alespoň jeden takový stánek.
K dispozici má být co nejširší výběr knih s bohatou nabídkou levnějších
náboženských publikací. Legionáři zájemce obsluhují.
Kromě těch, jejichž hlavním zájmem je prohlédnout si nabízené tituly
s možností koupě, bude ke stánku přitahován téměř každý člověk. Katolíci, kteří touží hovořit se svými spolubratry, nevěřící a lhostejní, kteří
zabíjejí čas nebo vyhledávají neobvyklé věci, jinověrci, kteří mají mírný
zájem, ale nejsou ochotni navázat styk s církví. Každý se rád zapojí do
hovoru s laskavými a sympatickými legionáři, kteří mají službu a kteří
jsou schopni reagovat na dotazy a zájem a dovedou navázat přátelský
rozhovor. Ten využijí k tomu, aby každého, s kým se setkají, přivedli
k vyšší úrovni myšlení i jednání. Katolíci jsou vybízeni, aby se zapojili do
Kapitola 37
Podněty k práci
225
„něčeho katolického“. Nekatolíkům by se pomohlo k porozumění
církvi. Někdo může odejít od stánku s rozhodnutím, že bude denně
navštěvovat mši svatou, jiní zatouží stát se legionářem – aktivním nebo
pomocným nebo patricijem, a další se může chtít smířit s Bohem. Jiný
odejde v srdci s náznakem konverze k církvi. Návštěvníci města se budou zajímat o Legii (kterou by jinak vůbec nepoznali) a mají být vedeni
k tomu, aby zavedli Legii ve svém bydlišti.
Legionáři jsou povzbuzováni k tomu, aby pasivně nečekali, až lidé přijdou ke stánku. Nemají váhat přiblížit se ke kolemjdoucím, nejen kvůli
prodeji většího množství literatury, ale kvůli seznámení, které mohou
využít, jak je uvedeno v předcházejícím odstavci.
Legionáři si mají být vědomi toho, že pokračování v započatém přátelství je nezbytnou součástí celé práce.
Návrh začít s takovou prací vždy vzbudí námitky, že pro takovou práci
jsou vhodní pouze vzdělaní katolíci, a ti nejsou k dispozici. Je pravda, že
teologické vzdělání by bylo nejvhodnější. Ale nedostatek potřebných lidí
legionáře od zahájení díla neodstraší, protože osobní vztah má velký
význam. Jak říká kardinál Newman: „Lidé nás ovlivňují, hlasy nás dojímají, pohledy si nás podmaňují, skutky nás zapalují.“ Mnoho lidí bude
žít a umírat podle zásady: nikdo se nestane mučedníkem pro myšlenku. Jedním slovem: opravdovost a laskavost jsou mnohem důležitější
než hluboké vědomosti. Ty totiž někdy zavádějí ty, kteří je mají, do hlubokých vod a mučivých cest, které nikam nevedou, zatímco upřímné
přiznání vlastní slabosti: „Nevím, ale mohu to zjistit,“ udrží rozhovor ve
správném směru.
Ukáže se, že většina potíží, o nichž se mluví, pochází z velké nevědomosti a že průměrný legionář je schopný je zvládnout. V prezidiu nebo
s duchovním rádcem se projednávají složitější záležitosti.
Útoky na církev kvůli napáchanému zlu, pronásledování nebo nedostatku horlivosti se mohou do nekonečna rozebírat, a tím více zmást.
Některá obvinění jsou snad podložena zrníčkem pravdy, a tím je vše
ztíženo. Uspokojit tuto nepřátelskou kritiku i ostatní námitky je zcela
nemožné, zvláště je-li to spojeno s velkou učeností. Postoj, který legionář musí vždy zaujmout, je vytrvalé omezování diskuse na nejjednodušší základní skutečnosti: Bůh zanechal světu poselství, které člověk
nazývá náboženstvím, to je Boží hlas, a proto musÌ b˝t jedno, jasné,
shodné, jedině správné a musí nárokovat Boží autoritu.
226
Podněty k práci
Kapitola 37
Tyto charakteristické znaky lze najít pouze v katolické církvi. Neexistuje
jiné společenství nebo systém, který by si na ně mohl dělat nároky.
Mimo církev jsou jen rozpory a zmatky, takže kardinál Newman břitce
prohlásil: „Buď je katolické náboženství vskutku příchodem neviditelného světa do tohoto světa, nebo neexistuje nic pozitivního, nic dogmatického na tom, kam kráčíme.“
Musí existovat pravá církev, a ta může být pouze jedna. Kde je, když to
není církev katolická? Jako údery, které míří stále do jednoho místa, má
tento prostý přístup k Pravdě drtivý účinek. Jeho síla je zjevná prostým
lidem. K srdci učeného nebude promlouvat, ačkoli učený člověk bude
možná dál mluvit o hříších církve. Stručně, ale jemně ho upozorněte, že
poněkud přehání. Jeho námitky se vztahují stejně tak na jiná náboženství jako na církev. Pokud dokazuje, že církev se mýlí, protože duchovestvo učinilo křivdy, uspěl pouze v důkazu, že ve světě není pravdivé
náboženství.
Minula doba, kdy protestant mohl prohlašovat, že jeho vlastní společenství má monopol na pravdu. V současné době by mnohem skromněji připustil, že všechny církve mají svůj díl pravdy. Ale díl nestačí.
Takový požadavek je srovnatelný s tvrzením, že pravda není známa
a není možno ji nalézt. Protože pokud má církev určité učení, které je
pravdivé, pak jsou ostatní nepravdivá! A jak je tudíž možno rozeznat
jedny od druhých? Když budeme vybírat, můžeme si vybrat ta nepravdivá? Proto církev, která o svém učení říká: „Něco z toho je pravda,“ není
ani pomocí ani průvodcem na cestě. Ponechá tě přesně na místě, kde
jsi původně byl bez průvodce.
Z toho lze vyvodit jediný závěr: může existovat pouze jedna pravá
církev, která neobsahuje rozpory, která vlastní celou pravdu a musí být
schopna rozlišit pravdu od lži.
„Svět nemůže najít mocnějšího pomocníka než tebe. Má své apoštoly,
proroky, mučedníky, vyznavače, panny, dobré pomocníky, ke kterým se
modlím. Ale ty, má Královno, stojíš výše než všichni tito přímluvci. Vždyť
co mohou dělat s tebou, můžeš udělat ty sama bez nich. Ty jsi totiž
Matka našeho Spasitele. Jestliže ty mlčíš, nikdo se nebude modlit,
nikdo nám nepřispěchá na pomoc. Když se modlíš ty, budou se modlit
a pomáhat všichni.“
Sv. Anselm, Oratio Ecclesiae
Kapitola 37
Podněty k práci
227
9. Kontakt s velk˝m poËtem lidÌ
Apoštolát přináší plné bohatství církve každému člověku. Základem
této práce musí být individuální a osobní styk jedné vřelé duše s druhou
duší, což označujeme za „kontakt“. Stejnou měrou, jak slábne osobní
kontakt, slábne i skutečný vliv. Stávají-li se lidé masou, mají sklon od
nás utíkat. Stane se, že se kvůli davu nedostaneme k jednotlivci. Masy
se skládají z jednotlivců a každý z nich má cennou duši. Každý člověk
z této masy má svůj soukromý život, ale většinu svého času tráví
v mase – buď na ulici, nebo ve shromáždění na nějakém místě. Tento
dav musíme změnit v jednotlivce, a tak vejít do styku s jejich dušemi.
Jak se asi dívá na tyto masy Panna Maria? Je Matkou každé jednotlivé
duše. Musí se nad jejich potřebami trýznit a její srdce touží po někom,
kdo jí pomůže v jejím mateřském díle.
Poukázali jsme již na význam stánků s knihami na veřejných místech,
přesto se apoštolát mas pokládá za zvláštní práci. Přístup k lidem se
zdvořilou žádostí hovořit s nimi o víře může přinést užitečné kontakty.
Můžeme jej uskutečnit na ulicích, v parku, ve veřejných budovách,
v okolí nádraží a autobusových zastávek a na jiných místech, kde se
shromažďují lidé. Zkušenost ukázala, že takový přístup je obecně velmi
dobře přijímán. Legionáři zapojení do této práce si musí uvědomit, že
jejich řeč a chování jsou nástrojem kontaktu. Proto musí být skromní
a uctiví. V diskusi se mají vyvarovat všech slov, která by naznačovala, že
dochází ke sporu, že se snaží poučovat nebo že stanovují zákony či se
pokládají za nadřazené. Musí co nejpevněji věřit, že Panna Maria,
královna apoštolů, posiluje jejich ubohá slova a je stále nekonečně
starostlivá, aby jejich apoštolát byl plodný.
10. N·vötÏvy pomocnÌk˘ v dom·cnosti ñ katolÌk˘
Je možné je provádět jako součást návštěv nebo jako samostatnou
práci. Tito lidé, pracující velmi často v domácnostech lhostejných nebo
nepřátelských víře, bývají pokládáni za pouhé stroje. Jsou to často osamělí přistěhovalci a emigranti, kteří nemají žádné přátele, jen příležitostné známosti, z nichž plynou pouze potíže. Oni mají být objektem
zvláštní péče a podpory. Přijít s nimi do styku, znamená cenný apoštolát.
Pro takové lidi je pravidelná návštěva legionářů, kteří pečují o jejich
blaho, paprskem světla. Obvykle je snahou dovést je ke členství v katolických společnostech nebo klubech, ke vhodným přátelstvím a možná
228
Podněty k práci
Kapitola 37
v mnoha případech ke členství v Legii. To mnohým pomůže, aby se
dostali na nové a šťastnější stezky, které vedou k bezpečí a svatosti.
„Na první pohled bychom mohli předpokládat, že Boží Matce bylo
přisouzeno mnoho nádhery a důstojnosti, alespoň v jistých obdobích
jejího života na zemi. Jak odlišná byla skutečnost připravená Boží prozřetelností. Nacházíme Pannu Marii v chudičkém příbytku, jak vykonává
nejnižší práce, jako například zametání podlahy, praní prádla, vaření.
Chodí pro vodu ke studni se džbánem na hlavě, je zaměstnána takovými pracemi, které my, tváří v tvář příkladu Ježíše, Panny Marie
a Josefa, nazýváme služebnými. Mariiny ruce byly nepochybně zrudlé
a ztvrdlé prací, často byla unavená a přepracovaná a zakoušela starosti
manželky pracujícího muže.“
Vassall – Phillips, The Mother of Christ
11. Pr·ce pro voj·ky a n·mo¯nÌky
Podmínky života těchto lidí je vedou k zanedbávání náboženství a vystavují je mnoha nástrahám. Proto je dvojnásob žádoucí, aby legionáři
mezi nimi prováděli apoštolát.
(a) Poněvadž přístup do vojenských zařízení nemusí být pro civilní osoby
vždy jednoduchý, nejefektivnější cestou je založení prezidií složených
z vojáků. Na mnoha místech se to se zjevným úspěchem podařilo.
(b) Práce pro námořníky vyžaduje návštěvy lodí a nejrůznější služby na
pevnině. Prezidia, která tuto práci vykonávají, se mají spojit s uznávanou mezinárodní společností Apostolatus maris (Apoštolát moře), která
má své pobočky ve většině přímořských zemí.
(c) Legionáři musí respektovat vojenskou a námořnickou kázeň. Jejich
jednání nesmí nikdy narušit její pravidla a tradici. Naopak musí usilovat
o to, aby pro svůj apoštolát získali naprosté přijetí, aby mohl mužstvo
v každém ohledu povznést a představovat pro tyto jednotky nepochybnou přednost, ba více než to – určitou nezbytnost.
(d) Cestující, kočovníci a personál cirkusů patří mezi lidi, kteří jsou
neustále na cestě, a proto je možné je zahrnout do apoštolátu Legie.
Přistěhovalci a uprchlíci do něj pochopitelně patří také.
„K velkým změnám v současné době patří i emigrace a imigrace, jejímž
prostřednictvím vzniká nový fenomén: množství nekřesťanů přichází do
zemí s křesťanskou tradicí; naskytuje se příležitost k novým kontaktům
Kapitola 37
Podněty k práci
229
a kulturní výměně; církev se cítí vyzvána k jejich přijetí, k dialogu, k pomoci slovem a bratrstvím. Mezi přistěhovalci zaujímají zvláštní místo
uprchlíci a zaslouží si plnou pozornost. Je jich na celém světě mnoho
milionů a bude jich stále více. Uprchli před politickým útiskem a nelidskou bídou, před hladem a suchem v katastrofálním rozsahu. Církev je
musí přijmout do své apoštolské péče“ (RM, čl. 37/b).
12. äÌ¯enÌ katolickÈ literatury
Životy mnohých lidí, jako sv. Augustina z Hippo a sv. Ignáce z Loyoly,
ukazují, jak je četba knih, které jim doporučili lidé, jejichž úsudku si
vážili, uzpůsobila k vyšším věcem. Šíření katolické literatury poskytuje
mnoho příležitostí pro apoštolát velkého počtu lidí, kterým mohou být
takto předány základy katolické víry. Bez stálého vzdělávání dospělých
v otázkách náboženství jsou lidé žijící v sekularizovaném světě velmi
znevýhodněni. Církev je učí znát jeden svět a oni žijí v druhém. Hlas
sekularizovaného světa hovoří hlasitěji než hlas církve. Tento nesoulad
musí být napraven. Úkolem křesťanů je zvítězit v sekularizovaném světě
pro Krista. To vyžaduje, abychom měli pravé hodnoty a postoje – křesťanské.
Aniž by se podceňovaly ostatní formy komunikace, je vážná četba –
tedy četba vedoucí k poučení – bohatým a vlivným zdrojem myšlenek.
Rozsahem nepatrná, ale pravidelná četba pomáhá mnohem více než
příležitostná četba mnoha knih, když má člověk náladu. Skutečným
problémem je přimět lidi číst náboženské knihy. Musí se u nich vzbudit
zájem, a pokud trvá, musí být knihy snadno dosažitelné. Zde mohou
katolíci začít s apoštolátem.
Kromě náboženských knih a příruček existují také katolické noviny
a časopisy, jejichž cílem je:
1) poskytovat rozumný souhrn současných událostí a jejich promyšlené
zhodnocení;
2) působit jako nezbytná náprava pokřivených pohledů a vypočítavého mlčení;
3) posoudit a usměrňovat současnou nabídku médií;
4) rozvíjet zdravou hrdost a zájem o záležitosti univerzální církve;
5) kultivovat výběr směrem k četbě trvalejšího významu.
Mimo tisk hrají audiovizuální materiály významnou roli v šíření víry.
230
Podněty k práci
Kapitola 37
Než se použije jakýkoli materiál, týkající se náboženství, je vždy nutné
si z vhodných zdrojů ověřit, zda je v souladu s církevním učením.
Samozvané katolické publikace si toto označení nezaslouží. „Není to
jméno, které budí důvěru ve věc, ale věci dávají důvěru svému jménu“
(sv. Jan Zlatoústý).
Mezi vyzkoušené a osvědčené prostředky šíření katolické literatury
patří:
1.
2.
3.
4.
5.
získávání předplatitelů metodou dům od domu;
roznáška novin a periodik do domu;
zřízení církevních stánků a knihkupectví;
zřízení stánku s knihami na frekventovaných místech;
využití patricijů k doporučování dalších knih.
Výběr knih a stánky s knihami mají být přitažlivé a dobře udržované.
Lajdáctví není pro propagaci katolické církve přípustné.
Při návštěvách za účelem šíření katolické literatury se legionáři pokusí
konat apoštolát tak, aby ovlivnili každého člena rodiny.
„Panna Maria je nerozlučnou společnicí Ježíše. Matka je vždy a všude
vedle svého Syna. Proto, co nás spojuje s Bohem, kdo nám dává nebeské dary, není jen sám Kristus, ale blahoslavená dvojice – Žena a její
Dítě. Oddělovat tedy ve zbožnosti Marii od Ježíše znamená bořit řád
ustanovený samým Bohem.“
Terrien, Matka lidí
13. äÌ¯enÌ dennÌ ˙Ëasti na möi svatÈ a ˙cty k NejsvÏtÏjöÌ sv·tosti
„Je žádoucí, aby se věřící v co nejhojnějším počtu podíleli každý den na
oběti mše svaté, aby jim prospělo čisté a svaté občerstvení svatého přijímání a aby konali vhodné díkůčinění za tento velký dar Krista Pána.
Tato slova ať mají neustále na paměti: ‘Ježíš Kristus a celá církev touží,
aby všichni křesťané přistupovali ke svaté hostině každý den. Podstatou
této touhy je, aby byli spojeni s Bohem ve svátosti, a tak se posílili ke
krocení vášní, aby se očistili od denních lehkých hříchů a byli opatrnější
vůči vážnějším hříchům, do nichž upadá lidská křehkost’(AAS 38, 1905,
401). Vyžaduje se více. Liturgické normy požadují, aby se v kostelích
udržovala Nejsvětější svátost v co největší úctě a na co nejvýznačnějším
místě. Věřící nemá váhat s občasnou návštěvou. Taková návštěva je pří-
Kapitola 37
Podněty k práci
231
ležitostí k vděčnosti, zárukou lásky, plněním povinné úcty ke Kristu
Pánu přítomnému v Nejsvětější svátosti“ (MF, čl. 66).
Toto ovšem není práce navíc, ale legionář to má vědomě pokládat za
součást každé své práce. Viz kapitola 8 Legionář a eucharistie.
„Vidíme, jak se v eucharistii, oběti i svátosti, shromažďuje hojnost všeho, co kříž nabídl Bohu a daroval lidem. Je to krev Kalvárie a nebeská
rosa současně: krev volající po milosrdenství a oživující rosa, která křísí
uvadající rostlinu. To je cena za nás zaplacená a požehnání, které je
nám darováno. Je životem a současně cenou za život. Ani kříž ani poslední večeře ani obě události současně neměly větší hodnotu – všechno to stále trvá a vše je napájeno nadějemi lidstva. Proto se také mši
říká Tajemství víry; nejen proto, že je shrnutím celého křesťanského
dogmatu - což je dogma našeho pádu v Adamovi a našeho obnovení
v Ježíši Kristu - ale především proto, že toto drama, tento hrdinný skutek, jímž bylo dokonáno ono jedinečné povznesení lidstva a přehojná
náhrada našich dřívějších ztrát, trvá uprostřed nás prostřednictvím mše
svaté. Není to pouze opakování formou symbolu, ale skutečně se v našem středu uskutečňuje to, co bylo dovršeno samým Kristem.“
De la Taille, Tajemství víry (The Mystery of Faith)
14. ZÌsk·v·nÌ pomocn˝ch Ëlen˘ a st·l· pÈËe o nÏ
Každé prezidium, které má smysl pro ocenění síly modlitby, bude usilovat
o neustále doplňovaný seznam pomocných členů. Je povinností každého legionáře, aby získával pomocné členy a snažil se s nimi zůstat ve
styku.
Uvažme velkorysost těchto pomocných členů, kteří se vzdali cenného
dechu svých duší ve prospěch Legie. Jaké možnosti svatosti se jim
naskýtají. Legie jim mnoho dluží. Tento dluh může splácet vedením
těchto členů k dokonalosti. Aktivní i pomocní členové jsou dětmi Legie.
Aktivní členové jsou staršími dětmi a matka Legie bude dohlížet jako
v každé rodině, aby jí starší děti pomáhaly s mladšími. Nebude pouze
dohlížet, ale bude dbát, aby péče aktivních členů o pomocné přinesla
oběma mnoho milostí. V duši pomocného člena roste svatost jako velká
stavba a aktivní člen získává odměnu stavitele.
232
Podněty k práci
Kapitola 37
Péče o pomocné členy poskytuje mnoho možností. Vyžaduje zvláštní
pozornost od hluboce duchovně vyspělých členů prezidia, kteří ji budou
vykonávat v duchu „starších sourozenců“.
„Domnívám se, že je zřejmé, že v této době hrozných hříchů a nenávisti k Bohu, chce náš přesvatý Pán shromáždit kolem sebe legii vybraných duší, které jemu a jeho zájmům budou oddané tělem i duší
a s nimiž může vždy počítat, že pomohou a budou mu útěchou; duše,
které se nebudou ptát: ‘Kolik toho musím udělat?’ ale spíše ‘Kolik pro
Jeho lásku mohu udělat?’ Legie duší, které budou dávat a nepočítat
cenu, jejichž jedinou bolestí bude to, že nemohou vykonat a dát víc
a více trpět pro toho, který toho pro ně tolik udělal. Jde tedy o ty duše,
které nejsou jako zbytek lidstva a které mohou být i třeba blázny v očích
světa, protože jejich heslem je oběť, a ne vlastní pohodlí.“
P. William Doyle, Život mons. Alfreda O´Rahilly
(Life by Msgr. Alfred O’Rahilly)
„Pak se legie nepatrných duší, obětí slitovné lásky, stane početnou
‘jako nebeské hvězdy a jako písek na mořském dnu’. To bude pro satana hrozné a to pomůže blahoslavené Panně úplně rozdrtit jeho pyšnou
hlavu.“
15. Pr·ce pro misie
Zájem o misie je nedílnou součástí pravého křesťanského života. Podle
možností každého jednotlivce zahrnuje modlitbu, materiální pomoc
a podporu misijních povolání.
Legionáři mohou například založit pobočku Svatého dětství a shromáždit kolem sebe děti, které nadchnou láskou k misiím. Mohou také
vyzvat skupinu lidí, kteří nejsou vhodní pro plné členství v Legii (lze je
například zorganizovat jako pomocné členy Legie), aby šili oblečení atd.
V jediném úkolu nacházíme vlastně tři:
(a) legionář posvěcuje sebe;
(b) pomáhá, aby se posvěcovali druzí;
(c) prakticky pomáhá misiím.
Kapitola 37
Podněty k práci
233
Ve spojení s touto činností je důležité zdůraznit dva body, které však
platí obecně:
(a) žádné prezidium se nemá stát pouze sběrnou pro jakýkoli účel.
(b) dohled a vedení lidí v kroužku šití je dostatečné naplnění týdenního
závazku práce. Ale samotné šití se nepovažuje za aktivní práci legionáře, kromě zvláštních okolností, například tělesného postižení.
„Čtyři díla, tzv. Dílo šíření víry, Dílo sv. apoštola Petra, Dílo misijní péče
o děti a Misionářská jednota, mají společný úkol podporovat ducha
světové misie v Božím lidu“ (RM, čl. 84).
16. Podpora duchovnÌch obnov
Legionáři, kteří osobně zažili dobro duchovních obnov, je mají organizovat a dále šířit jejich myšlenku, a pokud se někde dosud nekonaly, ať
o to usilují.
Tak zní doporučení Jeho svatosti papeže Pia XI. v níže zmíněné encyklice těm „společnostem zbožných laiků, kteří si kladou za cíl sloužit
apoštolské hierarchii dílem katolické akce. V těchto posvátných
duchovních obnovách jasněji spatří hodnotu duší a zahoří touhou jim
pomoci. Podobně budou obdařeni horlivým duchem apoštolátu, jeho
pílí a skutky jeho odvahy.“
Důraz, který tento velký papež klade na formaci apoštolů, je pozoruhodný. Pokud se tomuto cíli neslouží, apoštolové se nevyskytnou
a o užitečnosti takových duchovních obnov lze pochybovat.
Legionáři se nemají dát odradit a odkládat dobro duchovních obnov
pouze proto, že nelze zajistit ubytování. Praktické zkušenosti ukázaly,
že obnova, která přinese ovoce, se může konat v jediném dni, od rána
do večera: skutečně není jiná cesta, jak tento systém zpřístupnit lidem.
Je možné použít téměř jakýkoli dům s příslušenstvím a náklady vynaložené na několik prostých jídel nebudou jistě vysoké.
„Sám božský Mistr pozval své apoštoly do přátelského ticha duchovní
obnovy: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte“
(Mk 6,31). Když opustil tuto zemi strastí a odešel do nebe, přál si, aby
se tito apoštolové a jeho učedníci zušlechtili a zdokonalili v jeruzalémském večeřadle. Tam po dobu deseti dní „jednomyslně setrvávali
v modlitbách“ (Sk 1,14), aby byli hodni přijmout Ducha svatého: byl to
234
Podněty k práci
Kapitola 37
jistě odchod do ústraní, který si pamatovali, první předzvěst duchovních
cvičení, z nichž vyšla církev vybavená ctnostmi a věčnou silou v přítomnosti Matky Boží Panny Marie, která tyto duchovní obnovy – předchůdkyně Katolické akce – podporuje“ (MN).
17. SdruûenÌ abstinent˘ NejsvÏtÏjöÌho Srdce
Výbornou prací pro prezidium je bezpochyby získávání členů pro toto
sdružení. Jeho prvotním cílem je především Boží sláva, a to podporou
střízlivosti a střídmosti. Hlavním prostředkem k dosažení tohoto cíle je
modlitba a sebeobětování. Členové jsou svou osobní láskou ke Kristu
inspirováni k tomu, aby (a) byli nezávislí na alkoholu; (b) konali nápravu
za hříchy nestřídmosti, včetně vlastních hříchů; (c) aby modlitbou, sebeobětí a milostí zvítězili a pomohli alkoholikům a obětem nadměrného
pití.
HlavnÌ z·vazky Ëlen˘ jsou:
1. celoživotní abstinence od alkoholu;
2. dvakrát denně modlitba Velkodušné nabídky;
3. veřejné nošení odznaku.
Velkodušná nabídka zní:
Pro tvou větší slávu a útěchu, ó Nejsvětější Srdce Ježíšovo, abych dal
dobrý příklad, konal sebezápor, abych dal náhradu za hřích nestřídmosti a za obrácení těch, kteří nadměrně pijí, zdržím se po celý život
všech alkoholických nápojů.
Bylo dohodnuto: (1) kdekoli je to možné, může prezidium zřídit (se svolením ústředního Sdružení abstinentů) Centrum abstinentů; (2) aby
v místech, kde již centrum funguje, bylo povoleno založit prezidium se
souhlasem existujícího centra, a aby se prezidium s ním spojilo kvůli
podpoře a získávání členů pro sdružení (viz příloha 9).
18. KaûdÈ mÌsto m· vlastnÌ pot¯eby
Legionáři nepoužívají jiných prostředků pro dosažení cílů Legie než ty,
které jim poskytují místní podmínky a které mohou schválit nadřazené
orgány Legie. Vždy je samozřejmý soulad s církevní autoritou. Opět je
zdůrazněn duch odvahy a podnikavosti v zahájené činnosti.
Kapitola 38
Patricijové
235
Každý hrdinný skutek vykonaný pod katolickým praporem má takový
účinek, že ovlivní způsob myšlení daného místa. Všichni, dokonce i nevěřící, jsou překvapeni a s vážností přistupují k náboženství. Tato nová
úroveň změní život všech obyvatel.
„Nebojte se,“ říká Ježíš. Takže odhoďme strach. Bázlivé mezi sebou
nechceme. Jestli někdy bylo nutné opakovat Kristova slova: „Nebojte
se“, je to nepochybně ve vztahu k apoštolátu. Strach totiž ochromuje
mysl, takže nemůže jednat a zbavuje nás schopnosti pravdivě usuzovat.
Takže, znovu opakuji, strach od nás musí odstoupit. Ponechejme si
pouze jednu obavu: a to obavu, kterou bych si přál, které bych vás rád
naučil: je to bázeň Boží. S ní se nemusíte bát ani lidí ani ducha tohoto
světa.
Pokud jde o moudrost, musí být taková, o jaké hovoří Písmo a neúnavně ji vzbuzuje: moudrost dětí Božích, moudrost ducha. Nesmí to být
moudrost těla – slabá, líná, hloupá, sobecká a ubohá.“
Promluva papeže Pia XI., 17. května 1931
38. PatricijovÈ
Kroužky patricijů byly založeny roku 1955. Jejich cílem je zvýšit náboženské znalosti lidí, vést je, jak se vzájemně poučovat a povzbuzovat
k apoštolátu. Tato metoda byla zamýšlena jako experiment, zůstala
však nezměněna. Ačkoli se zpočátku vyskytovaly četné návrhy změn,
zjistilo se, že to byly vlastně pokusy o návrat k jiným zavedeným metodám, jako jsou výuka katechismu, systém přednášek, metoda otázek
a odpovědí. Jistě zaujímají důležité místo, ale nedotýkají se toho, co je
hlavním problémem církve: náboženská lhostejnost dospělých a ostych
laiků. Patricijské kroužky byly i na tomto poli úspěšné, a proto se musí
až žárlivě chránit. Jejich systém je velmi vyvážený. Již malý zásah by je
mohl změnit v něco radikálně odlišného, právě tak jako jemný pohyb
v délce vln může přeladit rozhlasový přijímač na jinou rozhlasovou stanici.
Jiné systémy poskytují možnost jedné zkušené osobě či více osobám,
aby instruovali jiné, kdežto metoda patricijů je metodou Legie, tj. společný přístup k úkolu. Společnou prací je aktivní získání znalostí.
236
Patricijové
Kapitola 38
Analýzy ukazují, že patricijský kroužek je pravým dítětem Legie, protože
má některé charakteristické prvky, které tvoří formu Legie samé. Je to
vlastně promítnutí systému Legie do oblasti náboženského vzdělávání.
Zde předsedá Maria. Ona porodila Ježíše a darovala ho světu. Od té doby je svěřeno její ochraně každé spojení mezi ním a člověkem. Tato její
přednost je vyjádřena na oltáři Legie, který musí tvořit ústřední bod
schůzky patricijů, kteří se kolem ní shromáždili, aby hovořili o církvi ve
všech jejích aspektech, čili o Ježíši přítomném v jejich středu podle jeho
slibu. Jde o vznešený stupeň modlitby, která je usnadněna rozmanitostí
schůzky. Není totiž jednoduché strávit dvě hodiny v modlitbě. To je
jeden z důvodů, proč patricijský kroužek prohlubuje duchovní život
a současně nábožensky vzdělává.
V prezidiu je prvotním požadavkem, aby každý člen podal ústní zprávu.
Patricijové dělají totéž: hlavní snahou je, aby se každý slovně projevil.
Uspořádání a průběh schůzky mají k tomuto cíli směrovat. Atmosféra
má být přátelská, vstřícná jako ve skutečné rodině, v níž, i když jsou
někteří hovornější, se od všech očekává, že vyjádří své názory. Tento
soulad je ovšem závislý na nepřítomnosti protikladů. Obvyklá taktika ve
veřejné diskusi je založena na útocích, odsouzeních a zesměšněních.
Pokud by se toto objevilo na schůzce patricijů, byl by všemu konec.
Pokud duch rodiny je takový, aby se i „nejmenší“ cítil doma, pak byl
položen skutečně patricijský základ. Každý příspěvek směřuje k tomu,
aby podnítil a inspiroval druhého, jako se navzájem spojují články řetězu. Nedostatky ve vědomostech jsou doplněny a úlomky znalostí jsou
začleněny do mozaiky katolického učení. S růstem vědomostí a zájmu
se jednotliví lidé noří hlouběji do jednoty mystického těla Kristova a jeho život jimi proniká.
Také ve svých dalších rysech představuje patricijský kroužek využití metod a zásad Legie. Je důležité, aby si legionáři plně uvědomili, že mohou
vstoupit do patricijského kroužku se stejným zaujetím jako při práci pro
prezidium. Pak budou dobře vyzbrojeni pro úlohu, která je jim určena.
Je velmi zarmucující, že katolíci nehovoří o náboženství s těmi, kteří
jsou mimo církev a zřídka kdy s lidmi v církvi. Tuto křesťanskou dezorientaci nazýváme: němota. Kardinál Suenens tento postoj formuloval
takto: „Bylo řečeno, že lidé mimo církev neslyší. Ale skutečná pravda je
taková, že katolíci nechtějí mluvit.“ Zdá se, že mnoho průměrných
katolíků v oblasti náboženství druhým nepomáhá. Ti, kteří se upřímně
Kapitola 38
Patricijové
237
tážou, nedostávají informace, které hledají, a tak vzniká nesprávný dojem, že jsou katolíci ke konvertitům lhostejní.
Tento rozšířený nedostatek ohrožuje křesťanský charakter, protože křesťanství není sobectví. Ovšem není to tak zlé, jak se to jeví. V podstatě
mlčení a zdánlivý nezájem pocházejí z nedostatku důvěry:
(a) tito lidé si nadměrně uvědomují své nedostatky v náboženských
znalostech. Proto se vyhýbají jakékoli příležitosti, která by tuto slabost ukázala na denním světle.
(b) i tam, kde jsou značné znalosti, jde často o dílčí znalosti, oddělené
jako odpovědi v katechismu. Rozum neprovádí další operaci, aby je
správně spojil, jako se například spojují části automobilu nebo lidského těla. Další komplikací je, že mnoho vědomostí chybí a ostatní
nejsou ve správném vztahu. I když by byly spojeny, výsledek by se
podobal stroji, jehož části se k sobě nehodí, a je proto nefunkční.
(c) v mnoha případech se objevuje taková neznalost, že se víra nemůže
opřít o vědomosti. Je to jen poloviční víra, která se v nenáboženském prostředí rozpadne zcela.
Takový je tedy problém.
Patriciové jsou společností pod dohledem Legie. Každá pobočka je připojena k prezidiu a předsedá jí aktivní legionář. Prezidium může zřídit
několik poboček, z nichž každá má svého duchovního vůdce, kterého
ustanovuje duchovní vůdce prezidia. Řeholníci mohou také působit
jako duchovní vůdci, a povolí-li to církevní autorita, může být ustanoven i laik.
Pojem patricijové, podobně jako většina jiných pojmů Legie, je převzat
z terminologie antického Říma. Patriciové byli nejvyšší vrstvou třístupňové společnosti: patricijové, plebejci a otroci. Ale naši patricijové si
kladou za cíl spojit všechny společenské skupiny do jediné duchovní
šlechty. Předpokládalo se navíc, že patricijové milují svou vlast a nesou
zodpovědnost za její blaho. Tak i naši patricijové musí podporovat svou
duchovní otčinu, církev. Pravidla nepožadují, aby nutně byli oddanými
nebo dokonce praktikujícími katolíky, pouze aby se cítili být i vzdáleně
katolíky. Nepatří sem katolíci nepřátelští vůči církvi.
Pokud biskup nestanoví jinak, nesmí být nekatolíci přítomni na schůzkách.
238
Patricijové
Kapitola 38
Schůzka patricijů se koná jednou měsíčně. Mezi podstatné prvky patří
přesnost a pravidelnost. Schůzky se nemají vynechávat, pouze v případech, kdy je zhola nemožné je konat. Účast na každé schůzce není
závazná. Pak je nezbytné konání příští schůzky členům připomínat.
Je žádoucí, aby počet členů v jednom kroužku nepřevyšoval padesát
osob. Již tento počet způsobuje potíže.
Uspo¯·d·nÌ: Je nutné se vyhnout divadelnímu vzhledu jeviště a hlediště, ale ani zde nelze pracovat v chaosu. Pokud je to možné, mají být
židle uspořádány do polokruhu a stůl má pak doplňovat kruh. Na stole
je oltář Legie, jehož nezbytnou součástí je standarta (vexillum).
Schůzka má být přitažlivá, včetně vhodného vybavení sedadly, osvětlením a topením.
Výdaje se hradí z tajné sbírky do váčku a na každé schůzce se podává
zpráva o vyúčtování.
ÿ·d sch˘zky:
1. Schůzka začíná společnou modlitbou patricijů vestoje.
2. Následuje přednáška nebo promluva laika, ne delší než 15 minut
o předmětu diskuse. Tento čas se nemusí vyčerpat. Trvá-li déle, je to
jako se všemi výstřelky - škodlivé. Není nutné, aby přednášel odborník.
Odbornost může sice znamenat velkou učenost, ale také přílišnou
zdlouhavost, která by od začátku mohla schůzku pokazit. Vyskytly se
rovněž návrhy, že přednáška není potřebná. Ale zřejmě je nutné předběžné studium na dané téma a je určen někdo, kdo je připraví. Schůzka
musí mít námět, který je zpracováván.
3. Po přednášce následuje všeobecná diskuse. Všechny ostatní části
schůzky existují kvůli této části a jsou zaměřeny k jejímu zdárnému průběhu. Bez jednotlivých příspěvků členů se diskuse nerozvine. Potíží je
přimět k hovoru lidi, kteří nejsou zvyklí hovořit nebo jsou váhaví. Tento
problém musí být řešen pro jejich vlastní dobro a pro blaho církve.
Proto je potřebná každá pomoc. Používá se takových prostředků, aby
schůzka byla plodná a aby byly odstraněny všechny nepříznivé vlivy.
Tvrdý přístup k nesprávným nebo pošetilým myšlenkám (kterých se
může vyskytnout mnoho) by byl osudným omylem. Mohl by narušit
patricijský cíl povzbudit každého, aby se připojil. Proto na schůzce
panuje svoboda slova a podporuje se i tehdy, mluví-li někdo neobratně.
Kapitola 38
Patricijové
239
Je nutné si pamatovat, že takové věci se budou opakovat mimo kroužek, kde je nelze napravit.
Hlavní věcí je, aby jednotlivé příspěvky zazněly, nikoli aby byly moudré
a správné. Dokonalé příspěvky mohou oslňovat, ale nejvíce zapůsobí
právě ty obyčejné, které cvičí neobratné se vyjadřovat.
Je psychologicky důležité, aby byly příspěvky určeny všem přítomným,
nikoli jedné osobě. Mělo by to být tak: jakmile řečník skončí, má být
každý posluchač konfrontován se skutečností, že je nutný komentář,
jako by šlo o rozhovor mezi dvěma lidmi. V takovém případě by
bezodkladně následovala odpověď a právě pohotovost k odpovědi je
zdatnost, kterou si patricijové snaží osvojit.
Tuto psychologickou rovnováhu narušuje jakékoli odvedení pozornosti.
Tím by například bylo, kdyby předsedající komentoval či chválil příspěvek nebo kdyby přednášející opakovaně zasahoval a chtěl rozvádět
body své přednášky anebo kdyby duchovní vůdce řešil každý problém
v okamžiku jeho vzniku. Jakýkoli zásah v tomto směru je rušivý. Proměnil by schůzku v panelovou diskusi, na které několik lidí klade otázky
a několik odborníků odpovídá.
Je žádoucí, aby byla vytvořena atmosféra, která povzbuzuje bázlivé, aby
mluvili.
Předsedající má být tolerantní k ojedinělým nevhodným příspěvkům.
Napomínání má zastrašující účinek na celé shromáždění. Pokud však
tyto příspěvky odvádějí od tématu, musí předsedající uvést vše na
správnou míru.
Lidé mají povstat a hovořit vestoje. Možná by byly příspěvky svobodnější, kdyby probíhaly vsedě. Ale to by mohlo změnit schůzku na
chaotickou výměnu názorů připomínající pouhou konverzaci.
Členové nejsou omezeni na jediný vstup. Kdo však dosud nemluvil, má
přednost před tím, který již hovořil.
4. Diskuse končí hodinu po začátku schůzky. Následuje finanční zpráva
s upozorněním, že váček bude kolovat ihned po promluvě duchovního
vůdce.
5. O přestávce se podává lehké občerstvení (například káva, čaj, sušenky, koláče). To je významný bod schůzky a nesmí být vypuštěn. Plní
více důležitých úkolů:
240
Patricijové
Kapitola 38
(a) užitečný sociální aspekt,
(b) výměna myšlenek,
(c) uvolnění řeči,
(d) příležitost pro apoštolské kontakty.
Navrhovalo se, aby občerstvení bylo vypuštěno a tato doba se věnovala
jiným účelům. Ale ve skutečnosti by nebylo možné zachovat přestávku
bez občerstvení. Přestávka má trvat 15 min.
6. Pak následuje 15-ti minutová promluva duchovního vůdce. Všechno
směřovalo k této promluvě a má se vyslechnout s napjatou pozorností.
Je to životně důležitá část schůzky, která dává správnou a řádnou formu
předmětu diskuse, pozvedá ji na vyšší úroveň a povzbuzuje členy k větší
lásce a službě Bohu.
Může se říci: proč nezařadit tuto promluvu na konec schůzky, kdy by se
mohlo všechno řečené zhodnotit? Odpovědí je, že promluva je zamýšlena tak, aby poskytla hodnotný materiál pro další diskusi. To by se
nemohlo stát, kdyby byl již konec. Promluvě také nemusí porozumět
všichni přítomní a v tomto případě v další diskusi se uplatní „tlumočení“ (vysvětleno níže).
7. Po promluvě duchovního vůdce pokračuje všeobecná diskuse do
5 minut před koncem.
8. Poté:
(a) předsedající krátce poděkuje jménem přítomných přednášejícímu,
neměly by se ozývat žádné formální hlasy díků;
(b) určí se téma příští schůzky, jež má mít souvislost s náboženstvím. Je
nutné se vyhýbat víceméně akademickým, kulturním, literárním nebo
ekonomickým tématům;
(c) následují různá oznámení.
9. Poté se všichni modlí závěrečnou modlitbu Kredo vestoje.
10. Schůzka končí požehnáním kněze. Přijímá se vestoje, protože kdyby
si lidé chtěli mezi židlemi kleknout, vznikl by chaos. Schůzka má trvat
celkem dvě hodiny. Je bezpodmínečně nutné přesně dodržovat čas
schůzky. Překročí-li některý bod svůj časový limit, ostatní přijdou zkrátka
a rovnováha schůzky bude narušena. Rozvrh, který shrnuje jednotlivé
části schůzky, je na straně 245.
Kapitola 38
Patricijové
241
Neprovádí se celkové zhodnocení. Není nutné se rmoutit, jestliže se
některé důležité otázky neprojednaly. Uskuteční se další a další schůzky
a nakonec budou všechny otázky zodpovězeny.
Patricijové nemají povinnost práce. Na schůzce se nestanovují žádné
úkoly. Na členy se nemá vykonávat tlak, aby přijímali další aktivity. Je
však zapotřebí využít přátelských kontaktů, které se vyvinou, aby lidé
byli v každém směru povzbuzováni, zvláště pak ke členství v Legii,
aktivnímu, pomocnému nebo adjutantskému. Postupuje-li se moudře,
mohou patricijové dávat mocné podněty ku prospěchu každého ve
společenství.
NÏkterÈ patricijskÈ principy
1. Skupinov· psychologie.
Lidé navzájem potřebují pomoc a přirozeně se sdružují do skupin. Vliv
skupin je na takovém stupni, jaká mají pravidla a ducha. Jedinec usiluje
o to, aby se udržel ve skupině, do které patří, a to může být dobré
i špatné. Lidé přestávají být zcela pasivní a podílejí se na životě skupiny.
Zdomácní-li v ní, mohou stát v jejím čele. U patricijů to znamená, že se
vyvíjí klidný, ale neodolatelný tlak na všechny, včetně těch, kteří jsou
nejzaostalejší, aby se přizpůsobili tomu, co slyší, a zachovávali to.
Pochopitelně i skupina, která mnoho dosáhla, nemusí postupovat dál.
Patricijové tomu předcházejí tím, že mají několik vynikajících členů,
kteří zajistí myšlenkově bohaté příspěvky. Silou skupinové psychologie
členové tyto myšlenky přijmou, takže celé společenství bude stále dělat
pokroky.
2. MlËenÌ, kterÈ bolÌ.
Dlouhé mlčení mezi příspěvky je rušivé. Vede předsedajícího k tomu,
aby naléhal na členy, aby hovořili. To je ovšem špatný přístup. Vytvoří se
totiž pocit napětí, který spíše v hovoru brání. Faktem je, že se v rodinách nepociťuje potřeba nepřetržitého hovoru a příležitostné přestávky
znamenají uvolnění. Když tedy nastane ticho, zůstanou všichni pokojně
sedět jako doma. Mlčení se prolomí. Když se to stane, obvykle pak
zavládne uvolněná atmosféra, v níž se svobodněji hovoří.
242
Patricijové
Kapitola 38
3. Odklad ¯eöenÌ.
K řešení problému se nabízejí dvě možné cesty. Jedna je požádat o odpověď odborníka a druhá je pokusit se ji vypracovat sám. První možnost
se zdá být přímá a jednoduchá a je na ní založeno téměř veškeré vzdělání. Její nevýhodou je často pouze poloviční pochopení, nerozvíjejí se
schopnosti žáků a jejich smysl pro zodpovědnost. Druhá metoda je
pracnější. Ponechává problém na žácích, kteří musí vyvinout vlastní
úsilí. Po předložení svého hrubého polotovaru jim odborník poradí
a žáci musí sami znovu zápasit o stupínek výš. Konečným výsledkem tohoto procesu je pomoc v svÈpomoci, takže se skutečně něco naučili.
Protože řešení vyplývá z jejich vlastního postupného přemýšlení, snadněji je přijmou a zapamatují si je pro budoucnost. To je patricijská
metoda. Ta dále vyžaduje, zjistí-li se něco nepřesného, aby to ihned
nenapravovala autorita, ale ponechalo se to na diskusi. Je velmi pravděpodobné, že v diskusi bude omyl odstraněn. Přetrvá-li velký omyl, má
být opraven, aniž by byl někdo pokořen. Vzpomeňme, jak Maria učila
své dítě.
4. KladenÌ ot·zek.
Systém přednášek je založen na záměru vyvolat reakci u posluchačů,
a proto jsou otázky vítány. Někdo položí otázku a přednášející odpovídá. Patricijové to naopak v oblibě nemají, ale pokládají to za přerušení
diskuse – něco jako zkrat v elektřině. Mnozí lidé zpočátku nemají k příspěvku žádnou otázku, ale kladou otázky někomu z vedoucích osob.
Pokud se jim ony pokusí odpovědět, diskuse je narušena a prostor se
změní ve školní třídu, ve které nikdo nezůstane.
Zlaté pravidlo říká, že ti, kteří položí obtížnou otázku, musí přispět k odpovědi také vlastními myšlenkami. Tento způsob se ukázal jako vhodná
cesta, jak začlenit otázku do diskuse.
5. Budov·nÌ patricijskÈ z·sady.
Budovat vzdělání předáváním vědomostí tak, jako se klade cihla k cihle –
je dobrou metodou. Ale patricijové spíše násobí, než sčítají cihly. Patricijové staví živými cihlami v tom smyslu, že nové příspěvky jsou ve
vzájemném vztahu s tím, co již bylo řečeno, vyplývají z již sděleného
a zpětně to ovlivňují. Názory se mění a rodí se nové myšlenky. Toto
složité dění, které je dílem milosti, musí nevyhnutelně způsobit plodné
jiskření v každé mysli. Ale působí také na celé společenství a lze je srov-
Kapitola 38
Patricijové
243
nat s proudem přílivu. Spojuje povahy a myšlenky členů, aby postoupili
vpřed. Dodání energie a směru vlažné víře a náboženským postojům
musí vyústit ve změnu života.
6. KlÌËovÈ role.
Tak jako prezidium závisí na svých důstojnících, tak patricijové závisí na
svých klíčových osobách. Mají dbát, aby nepřekračovali své pravomoci.
Jestliže tak učiní, omezí roli řadových členů, schůzka klesne na úroveň
školní třídy. Je nutné, aby duchovní vůdce, předsedající a přednášející
dodržovali daný čas a ostatní ustanovení jim určená, bez ohledu na
pokušení v opačném směru. Většina lidí se cítí nejistě v přítomnosti
odborníků a autorit. Mají-li tyto klíčové osoby úspěšně předávat vědomosti, musí jednat podle slov našeho Pána: „Učte se ode mě, neboť
jsem tichý a pokorný srdcem“ (Mt 11,29). Lze říci, že čím víc oni sami
ustoupí v diskusi do pozadí, tím volněji diskuse proběhne. To ovšem
neznamená, že se musí přesně omezit na čas jim určený; mohou zasahovat do hovoru jako řádní členové, ale zdrženlivě.
7. ÑPrincip interpretace.ì
Patří u patricijů k nejpřednějším. Podle něj příspěvky, které z nějakého
důvodu většina členů nepochopila, se mají vysvětlit do úplného porozumění. Znamená to, že náročné úvahy a složité myšlenky se musí vyjádřit
a případně předat i nejprostším členům tak, aby je pochopili. Tato
schopnost postavit nejučenější a nejméně vzdělané členy na úroveň,
aby si vzájemně porozuměli, je klenotem nejvyšší hodnoty. Ve skutečnosti to vypadá následovně: představme si, že vstupní přednáška (nebo
jiný příspěvek) je tak náročný, že mu rozumí pouze deset procent.
Kdyby se jednalo o běžnou přednášku, byla by zbytečná. Ale u patricijů začne někdo z oněch deseti procent, který porozuměl, diskutovat.
Přizpůsobí se úrovni většiny členů, takže obtížný projev je převeden na
úroveň běžného chápání. Ostatní pak začnou hovořit, dokud se nedosáhne stavu podobnému drcení zrna na jemnou mouku. Veškeré nejasnosti, které obsahovala původní promluva, jsou interpretovány či přeloženy do myšlenkové úrovně všech členů. Takto není zmařen žádný
příspěvek patricijů.
Tento znak patricijů má jedinečnou hodnotu v misijních podmínkách.
Jde vlastně o úkol misionáře vyučovat katolické nauce lidi, jejichž jazyku
zcela nerozumí a kteří mají odlišnou mentalitu. Interpretační síla patricijů tyto hluboké propasti překlenuje.
244
Patricijové
Kapitola 38
8. D·t Bohu prostor v dÌle.
V sázce je víc než shromáždění určitého počtu cihel a vytvoření stavby.
Působí zde milost, která překračuje přirozenost a která nás uschopňuje
vybudovat stavbu daleko větší, než na kterou jsme měli materiál.
Musíme si uvědomit, že v oblasti zjeveného náboženství nemá nikdo
úplné odpovědi, protože do nich vždy vstupují víra a milost. Dokonce ty
nejmoudřejší argumenty nemusí být schopny překlenout mezery, ale
není správné se domnívat, že méně moudré argumenty jsou proto bezcenné. Ve skutečnosti Bůh bere právě ty nejslabší příspěvky do svých
rukou a proměňuje je. Když všichni vykonají maximum, bude zdánlivě
nepřeklenutelná mezera překryta. Je-li mezera menší, než se jevila,
nebo lidské přispění větší, než se zdálo, anebo Bůh doplnil chybějící –
to nemůže nikdo říci. Ale celá práce byla vykonána.
Předchozí úvahy musí být vždy naší filosofií – a to v širším měřítku než
u patricijů. Všichni musí vypracovat svůj příspěvek, i když vědí, že je nedostačující. Chabé úsilí je lepší než žádné. Obrácení světa může přinést
pouze vytrvalá snaha katolíků. Jejich úsilí bude nedostatečné, pokud si
mezi sebou budou šeptat: „Nemám dostatečné vědomosti, a proto
budu raději zticha.“ Ale právě tento postoj převažuje a patricijové se
pokoušejí ho napravit.
PATRICIJSK¡ MODLITBA
Modlí se vestoje a jednohlasně
Ve jménu Otce…
Milovaný Pane,
požehnej společnosti patricijů,
do níž jsme vstoupili,
abychom se přiblížili Tobě a Panně Marii,
Tvé Matce, která je také Matkou naší.
Pomáhej nám poznávat naši katolickou víru,
aby její přetvářející pravda působila v našem životě.
Pomoz nám také porozumět Tvému důvěrnému spojení s námi,
v němž nežijeme pouze my v Tobě, ale také závisíme jeden na druhém.
Selže-li jeden, ostatní trpí a mohou zahynout.
Uschopni nás, abychom poznali těžké, ale blažené břemeno,
které je na nás vloženo,
abychom toužili nést je pro Tebe.
Kapitola 38
Patricijové
245
Uvědomujeme si však, že jsme lidé:
neochotní, neschopni nabídnout Ti svá ramena.
Přesto pevně věříme, že pohlédneš na naši víru, a ne na naši křehkost,
na nutnost tvého působení, nikoli na nevhodnost nástrojů.
Proto spojujeme své hlasy s mateřskými prosbami Panny Marie,
a vyprošujeme od Tvého nebeského Otce a od Tebe
dar Ducha svatého.
Aby v nás zůstával, učil nás Tvé životodárné pravdě
a daroval nám všechno, co potřebujeme.
Uděl nám také, abychom to, co nám bylo štědře darováno,
velkodušně rozdávali, protože jinak by svět nemohl přijmout plody
Tvého vtělení a Tvé hořké smrti.
Nedopusť, aby tak velké strasti utrpení přišly nazmar.
Amen.
Ve jménu Otce atd.
ÿ·d sch˘zky
0.00 Patricijská modlitba (modlí se všichni vestoje).
Přednáška laika (nejdéle 15 min.).
0.15 Diskuse.
0.59 Finanční zpráva a upozornění, že po promluvě kněze následuje
tajná sbírka do váčku.
1.00 Občerstvení.
1.15 Promluva kněze (nejdéle 15 min.).
1.30 Pokračování diskuse.
Sbírka do váčku.
1.55 Různé (poděkování přednášejícímu, datum a téma další
schůzky atd.).
2.00 Kredo (modlí se všichni vestoje).
Požehnání kněze (přijímá se vestoje).
246
Patricijové
Kapitola 38
KolejnÌ nebo ml·deûnickÈ poboËky
V následujících případech, kdy nemůže být zajištěn normální průběh,
a to (a) v pobočkách na kolejích a v institucích; (b) v pobočkách se
všemi členy pod 18 let je dovolen následující zhuštěný program o délce
1,5 hodiny.
0.00 Patricijská modlitba, po ní následuje přenáška laika
(omezena na 5 min.).
0.05 Diskuse (40 min.).
0.45 Přestávka (10 min., občerstvení se nemusí podávat).
0.55 Promluva duchovního vůdce (10 min.).
Sbírka do váčku (může být vypuštěna).
1.05 Pokračování diskuse (20 min.).
1.25 Různé (viz výše).
1.30 Kredo atd. (viz výše).
„Patricijové jsou jedna rodina. Rodinné rozhovory o věcech, které
všechny zajímají a jdou přímo ze srdce, patří k potěšením života rodiny.
My křesťané jsme bratři Krista a patříme do Boží rodiny. Přemýšlíme
o víře, hovoříme o ní a rozmlouváme o tom, jak ji používat v Duchu,
v němž hovoříval náš Pán a jeho učedníci na konci dne, kdy vyučovali
na svých cestách v Galileji, to je duch patricijů.
Poznat Ježíše jako dobrého a milovaného učitele, Mistra a Pána, kterým
skutečně je, znamená, že musíme naplnit svou mysl jeho spásnou pravdou a cítit se příjemně v rozhovorech o náboženství, právě tak jako rádi
hovoříme o svých dětech, našem domově, naší práci. Duch svatý nám
všem dá vhled do Kristovy pravdy. Toto sdílíme s ostatními v patricijských kroužcích a učíme se od ostatních. Jsme Kristovými svědky
a naše srdce v nás buší, když k nám Ježíš hovoří ústy našich bližních.
Skrze patricije a v nich k nám Bůh přichází blíže. Jeho pravda v nás
hlouběji působí a církev jako náš prostor k působení se stává reálnější.
Mysli se vzájemně zapalují, srdce žhnou vírou a Kristus v nás roste.“
P. P. J. Brophy
Kapitola 39
Základní myšlenky apoštolátu Legie
247
39. Z·kladnÌ myölenky apoötol·tu Legie
1. Duöe jsou p¯ÌstupnÈ jen tehdy, jdeme-li s MariÌ
Někdy zůstává Panna Maria v pozadí s ohledem na předsudky těch,
kteří o ní málo vědí. Tento způsob učinit katolické učení přijatelnější
může odpovídat lidskému myšlení, ale neodráží božský záměr. Ti, kteří
takto jednají, si neuvědomují, že stejně tak mohou hlásat křesťanství
bez Krista jako ignorovat Mariinu účast ve vykoupení. Bůh sám ustanovil, aby se žádná předzvěst, příchod, dar nebo projev Ježíše neuskutečnily bez Panny Marie.
Od poË·tku a p¯ed stvo¯enÌm svÏta byla p¯Ìtomna v mysli BoûÌ.
Byl to sám Bůh, kdo první o ní mluvil, a tak nastínil její jedinečné určení.
Kvůli všem jejím přednostem ji přijal od samého počátku. Počátek byl
již před ustanovením světa. Myšlenka na Pannu Marii byla přítomna
u věčného Otce společně s myšlenkou na Vykupitele, na jehož úkolu se
podílela. Již tehdy odpověděl Bůh pochybovačům na jejich otázku: „Potřebuje Bůh Mariinu pomoc?“ Bůh se bez ní mohl zcela obejít, právě
tak jako se mohl obejít bez Ježíše. Ale do záměru, který se Bohu zalíbil,
zahrnul i Pannu Marii. To ji postavilo po boku Vykupitele od okamžiku,
v němž byl on sám zplozen. A co víc, Boží plán jí neurčil menší úkol než
být Matkou Vykupitele, a tedy i těch, kteří náleží Kristu.
Panna Maria byla vyvýšena od věčnosti, jediná ze všech stvoření a zcela mimo srovnání i s tím nejvznešenějším člověkem, odlišná v Božím
záměru, odlišná v přípravě, které se jí dostalo. Proto byla vybrána ze
všech ostatních v prvním proroctví o vykoupení, určeném ďáblovi:
„Nepřátelství ustanovuji mezi tebou a ženou, mezi potomstvem tvým
a jejím. Její potomstvo ti rozdrtí hlavu zatímco ty budeš šlapat po jeho
patě“ (Gn 3,15). Zde shrnuje budoucí vykoupení sám Bůh. Panna Maria
je opravdu zcela ojedinělá; již před svým narozením a po všechen čas je
odpůrkyní satana. Svou hodností stojí pod Spasitelem, přece však je mu
nejblíže, je pomocí jemu vyhovující (srov. Gn 2,18), avšak daleko nad
všemi ostatními. Žádný prorok – dokonce ani Jan Křtitel - nemá toto postavení, ani král ani vůdce, ani apoštol ani evangelista – včetně Petra
a Pavla, ani největší z papežů, pastýřů a učenců, ani žádný svatý, ani
David, ani Šalamoun, Mojžíš nebo Abrahám. Nikdo z nich! Ona sama,
jediná z celého stvoření, je ustanovena jako spolupracovnice spásy.
248
Kapitola 39
JasnÏ a neomylnÏ zjeven· v proroctvÌch. - Následují další proroctví:
„Panna“, „Panna a Dítě“, „Žena“, „Žena a Dítě“, „Královna posazená
po pravici Krále“, neustále se opakující ujišťování, že žena se stane
základem naší spásy. Jaká budoucnost je jí přislíbena? Nevyplývají
z toho logicky největší věci, které o ní mohou být řečeny? Stěží si uvědomujeme, jak drtivým a nezvratným důkazem je proroctví o postavení
Panny Marie v křesťanském náboženství. Proroctví je stínem toho, co
přijde, paprskem, který neproniká prostor, ale čas. Proroctví musí být
nezbytně méně jasné, méně živé než skutečnost, o níž hovoří. Ale musí
ovšem také být v souladu s realitou. Proroctví, které hovoří o vykoupení
jako o společném díle ženy a jejího Dítěte (a nikoho jiného mimo tuto
dvojici), která rozdrtí hlavu satana, by bylo neslučitelné s vykoupením,
v němž by žena byla bezvýznamná. Je-li proroctví hodno svého
jména a spočívá-li naše spása v tom, že vtělení a smrt Ježíše Krista oživují po celý život naši duši (jak učí církev svatá a Písmo svaté), pak se
musí v křesťanství nacházet Panna Maria u Ježíše. Neoddělitelná od
jeho díla spásy – nová Eva, na něm závislá, ale pro něj nutná – vskutku
nikdo jiný než Prostřednice všech milostí, jak katolická církev označila
její postavení. Pokud je záblesk toho proroctví skutečně z Boha, pak ti,
kteří Pannu Marii snižují, jsou mu odcizeni.
PodobnÏ zvÏstov·nÌ ukazuje klÌËovÈ postavenÌ Panny Marie.
Proroctví vrcholí, splňuje se, co jí bylo od věčnosti určeno.
Uvažujme o milostivém Božím plánu, vzbuzujícím bázeň. Zúčastněme
se v duchu největší mírové konference, která se kdy konala. Je to mírová konference mezi Bohem a lidstvem a nazývá se zvěstování. Bůh byl
na této konferenci zastupován jedním ze svých nejvyšších andělů a lidstvo bylo zastoupeno tou, jejíž jméno smí Legie nést. Byla to jen něžná
dívka a právě na ní spočíval v ten den osud celého lidstva. Přišel k ní
anděl s ohromujícím poselstvím. Oznámil jí Boží vtělení. Bylo to pouhé
sdělení. Její svoboda volby nebyla omezena, takže na chvíli byl osud lidstva na vážkách. Bůh si vroucně přál vykoupení. Ale v tomto, jako i ve
všech podružnějších věcech, Bůh nevnucoval svou vůli. Nabídl toto drahocenné dobrodiní, ale bylo na člověku, aby je přijal nebo odmítl. Přišel okamžik, na který čekala všechna pokolení. Slovo rozhodnutí na
věčné časy. Pak následovala chvíle mlčení. Dívka neřekla okamžitě
„ano“, zeptala se a dostala odpověď. Poté opět na okamžik zavládlo
ticho a pak řekla: „Ať se mi stane podle tvého slova“ (Lk 1,38). Tato
slova přivedla Boha na zem a zpečetila velkou mírovou smlouvu s lidstvem.
Kapitola 39
249
Otec uËinil, aby vykoupenÌ z·viselo na PannÏ Marii. - Jen málo lidí
si uvědomuje, co z jejího souhlasu vyplývá. Dokonce většina katolíků
nechápe, jak je Mariino poslání důležité. Učitelé církve o tom říkají:
představme si, že by dívka odmítla nabídku mateřství, která jí byla učiněna, a že by se v ní druhá božská osoba nevtělila. Jak úchvatná věc se
stala! „Jak hrozná je myšlenka, že Bůh nechal příchod Vykupitele na
svět závislý na ‘ať se mi stane’ (Lk l,38) dívky z Nazareta. Tato slova
představovala ukončení starého světa a počátek nového světa, naplnění
všech proroctví, bod zvratu všech dob. První záblesk jitřenky, která má
zvěstovat východ slunce spravedlnosti, která v míře, již jsou lidé schopni
dosáhnout, utkala pouto, jež přivedlo nebe na zemi a lidstvo pozvedlo
k Bohu!“ (Hettinger). Vskutku, jak slavná věc! Znamená to, že ona byla
jedinou nadějí lidstva. Ale osud lidstva byl v jejích rukou bezpečný! Vyslovila souhlas, který nemůžeme zcela chápat, ale zdravý rozum nám
přesto říká, že to musel být nepochybně nejhrdinnější skutek všech dob
a nikdo jiný než Panna Maria ho nikdy nemohl vykonat. Potom k ní přišel Vykupitel, ne k ní samotné, ale skrze ni k ubohému a bezmocnému
lidstvu, v jehož zastoupení hovořila. Společně s ním nesla vše, co víra
zahrnuje, a víra je skutečným životem člověka. Nejde o nic jiného. Pro
víru je nutné vzdát se všeho, žádná oběť není dostačující. Víra je nejcennější na světě. Uvažme, že víra všech generací, těch, kteří opustili
tento svět, žijících a nespočetných milionů těch, kteří ještě přijdou, závisela na slovech této dívky.
Bez Panny Marie nenÌ pravÈ k¯esùanstvÌ. - Na oplátku za tento
nekonečný dar musí nadále všechny generace nazývat tuto dívku požehnanou. Ta, která přinesla křesťanství světu, nemůže být v křesťanské
zbožnosti opomenuta. Ale co mnozí lidé tohoto světa, kteří ji berou na
lehkou váhu, pohrdají jí, či konají něco horšího? Nepřišlo těmto lidem
někdy na mysl, že každou milost, kterou získali, mají od ní? Uvědomili
si někdy, že kdyby byli vyloučeni z jejích slov přijetí oné noci, nikdy by
pro ně vykoupení na zem nepřišlo? V tom případě zůstanou stát
mimo, jinými slovy nebudou křesťany, i když budou volat každý den
a stále: „Pane, Pane!“ (Mt 7,21). A naopak, jsou-li skutečně křesťany
a dostali-li dar života, je to pouze proto, že jej pro ně získala Panna
Maria, protože byli zahrnuti do jejího přijetí. Ve křtu, který z člověka činí
dítě Boží, se stává současně i dítětem Mariiným.
Vděčnost – praktická vděčnost - Panně Marii musí být proto charakteristická pro každého křesťana. Vykoupení je společný dar přijatý od
250
Kapitola 39
Boha Otce a Panny Marie. Proto se slovy díků Otci musí stoupat vzhůru
i slova díků Panně Marii.
Syn je vûdy u svÈ Matky. - Boží vůlí bylo, aby království milosti nebylo
založeno bez Panny Marie. Bohu se zalíbilo, aby události šly dále touto
cestou. Když si přál připravit Jana Křtitele pro poslání upravit mu cestu,
posvětil ho při láskyplné návštěvě své blahoslavené Matky v události
nám známé jako navštívení. O první vánoční noci si neuvědomovali ti,
kteří ji odmítli od svých dveří, že s ní odmítli toho, kterého očekávali.
Když pastýři – zástupci vyvoleného národa – nalezli Zaslíbeného všech
národů, nalezli ho u Panny Marie. Kdyby se byli od ní odvrátili, nenalezli by ho. V události zjevení Páně přijal náš Pán národy světa v osobách
tří králů, kteří ho však nalezli proto, že nalezli ji. Kdyby se zdráhali k ní
přijít, nikdy by ho nenalezli.
Co se událo v skrytu Nazareta, bylo veřejně potvrzeno v chrámu. Ježíš
nabídl sám sebe Otci, ale bylo to v Mariině náruči. A protože dítě náleželo Matce, bez její přítomnosti by se to nestalo.
Od církevních otců se dovídáme, že náš Pán nezačal svůj veřejný život
bez souhlasu své Matky. Podobně byla i její prosba v Káně Galilejské
počátkem znamení, zázraků a mocných skutků, kterými své poslání dosvědčil.
»lovÏk za ËlovÏka, dÌvka za dÌvku, strom za strom. - Nastala poslední událost na Kalvárii, která ukončila hrozné drama vykoupení. Ježíš
visel na dřevě kříže a Panna Maria stála pod ním nejen proto, že byla
jeho matkou, ani tam nestála náhodou, ale byla tam ze stejného důvodu jako při vtělení. Zastupovala celé lidstvo a stvrdila svou nabídku
Syna pro dobro lidí. Náš Pán se neobětoval Otci bez jejího souhlasu
a bylo to učiněno ve prospěch všech jejích dětí, kříž byl jeho obětí i její.
„Poněvadž tak jako trpěla a téměř zemřela se svým trpícím Synem,“ to
jsou slova papeže Benedikta XV., „tak také se pravdivě vzdala svých mateřských práv na svého Syna pro naši spásu a obětovala ho, tak také
usmířila Boží spravedlnost. Proto může být spravedlivě řečeno, že se
společně s Kristem podílela na vykoupení lidstva.“
Duch svat˝ vûdy p˘sobÌ s Pannou MariÌ. - Přibližme se více svátku
Seslání Ducha svatého – oné úžasné události, která byla začátkem poslání církve. Panna Maria tam byla přítomna. Při její modlitbě sestoupil
Duch svatý na mystické Tělo a přebýval v něm se svou „velikostí a bohatýrskou silou, skvělostí, stálostí a velebností“ (1 Kron 29,11). Panna
Kapitola 39
251
Maria konala mystickému Tělu Krista tutéž službu, kterou vykonávala
pro jeho tělo pozemské. To se vztahuje na seslání Ducha svatého, což
vlastně představovalo nové zjevení Páně. Je zde stejně nezbytná, jako
byla při prvém. A tak to bude u všeho, co Bůh působí, až do konce
časů. Je-li opomenuta Panna Maria, Boží plán se nenaplní, bez ohledu
na lidské modlitby, práci a úsilí. Bez Panny Marie není milost udělena.
To je úchvatná myšlenka. Může však provokovat otázku: „Nedostanou
ti, kteří Pannu Marii ignorují nebo napadají, žádné milosti?“ Ano, milosti dostanou, protože neuznání Panny Marie může být prominuto
z důvodu naprosté neznalosti. Ale jak ubohé oslovení nebes a jaký způsob zacházení s tou, která nám pomáhá! Navíc milosti, které takto
přicházejí, jsou pouze zlomkem těch, které by měly plynout, a tak dílo
lidského života končí většinou nezdarem.
JakÈ mÌsto PannÏ Marii n·leûÌ? - Někteří se mohou zneklidnit a říci,
že je to pohrdání Bohem, když tak univerzální moc je přisouzena tvoru.
Ale když to Bůh chtěl učinit, jak by to mohlo urážet jeho důstojnost?
Jak pošetile by znělo, kdyby někdo řekl, že zemská přitažlivost ubírá
Boží moci! Zákon zemské přitažlivosti však pochází od Boha a naplňuje
jeho záměry v přírodě. Proč by si někdo měl myslet, že je neuctivé tolik
toho dovolit Panně Marii v říši milosti? Když Bohem dané přírodní
zákony zvěstují jeho moc, proč by zákon, který učinil pro Pannu Marii,
znamenal něco jiného než zvěstování jeho dobroty a všemohoucnosti?
Ale i když uznáme, že je nutno Pannu Marii uctívat, zůstává otázkou,
jakým způsobem a v jaké míře. Někdo se může ptát: „Jak mám rozdělit
modlitby k Panně Marii a modlitby k božským osobám nebo ke svatým?
Jaký je přesný poměr – ani příliš mnoho ani příliš málo – co jí mám
nabídnout?“ Jiní jdou ještě dále a namítnou: „Neodvracím se od Boha,
když se modlím k Panně Marii?“
Všechny tyto pochybnosti pocházejí z používání pozemských měřítek
na nebeské věci. Tito lidé si představují Otce, Syna a Ducha svatého,
Pannu Marii a svaté jako mnoho soch, a tedy obrácení se k jedné z nich
nezbytně znamená odvrácení se od druhé. Lze uvést mnoho příkladů
pro lepší porozumění pravému stavu. Ale kupodivu nejjednodušší
a současně nejsvětější řešení těchto potíží spočívá v doporučení: „Musíš
opravdu vše darovat Bohu, ale daruj mu vše s Pannou Marií.“ Zjistíš, že
tato zdánlivě vysoká úcta k ní je zbavena zmatků, které s sebou přináší
poměřování.
252
Kapitola 39
Kaûd˝ Ëin m· b˝t podloûen jejÌm fiat. - Ospravedlnění této metody
nacházíme v samém zvěstování. V tom okamžiku bylo s Pannou Marií
spojeno celé lidstvo, které zastupovala. Její slova obsahovala jeho slova
a v jistém smyslu byli v její osobě všichni zahrnuti. Bůh na ně pohlížel
skrze ni. Nyní život křesťana není nic jiného než působení našeho Pána
v údu jeho mystického těla. Toto působení se neděje bez Panny Marie.
Je to účinek a součást původního vtělení Pána, takže Panna Maria je
skutečně matkou křesťanů, jako je matkou Krista. Její souhlas a její mateřská péče jsou nezbytné pro každodenní růst Krista v jednotlivé duši,
stejně jako byly nutné pro jeho pozemské tělo. Co to všechno znamená
pro křesťany? Značí to mnoho důležitých věcí, z nichž jedna zní: člověk
musí svobodně a celým srdcem uznat Pannu Marii jako svou zástupkyni
v posvátné oběti, která začala zvěstováním a byla dokončena na kříži,
jenž dovršil vykoupení. Musí uznat věci, které kvůli němu učinila, takže
může beze studu a v plnosti přijmout nekonečná dobrodiní, jež mu získala. A jaké by mělo být ono uznání? Postačí jednou opakovaný projev?
Při odpovědi na tuto otázku vycházíme ze skutečnosti, že skrze Pannu
Marii se každý čin našeho života stává skutkem křesťana. Není tedy rozumné a správné, aby podobně každý náš skutek nesl stopu uznání
a vděčnosti k Panně Marii? Odpověď je opět stejná: „Daruj jí všechno.“
Oslavovat Boha s Pannou MariÌ. - Stále na ni alespoň trochu mysli.
Spoj se s jejími úmysly a vůlí tak, aby každý skutek, který během dne
vykonáš, každá modlitba, kterou vyslovíš, byly konány společně s ní.
Z ničeho nemá být vynechána. Když se modlíš k Otci nebo k Synu nebo
k Duchu svatému nebo ke svatým, vždy to má být modlitba ve spojení
s Pannou Marií. Ona se modlí s tebou. Její a tvoje rty vyslovují slova společně a ona má na všem podíl. Je mnohem více než jen při tobě, je
vlastně v tobě. Tvůj život spočívá v tom, že ty a ona společně dáváte
Bohu vše, co máte společné.
Tato všezahrnující forma úcty k Panně Marii velkodušně potvrzuje její
úlohu, kterou měla a denně naplňuje v díle spásy. Je to také nejjednodušší forma úcty k ní. Řeší pochybnosti těch, kteří říkají: „Kolik?“,
a těch, kteří se bojí, aby to, co jí darují, nebylo odňato Bohu. Ale
dokonce někteří katolíci mohou říci: „To je příliš.“ Co však je proti zdravému rozumu? A jak to, že je tím odpírána úcta Všemohoucímu, která
mu patří? Nečiní tuto chybu ti, kteří říkají, že žárlí na Boží důstojnost,
ale nepodřizují se jeho plánu spásy, kteří považují Písmo za posvátné
Boží slovo, a nechtějí slyšet verše, že učinil veliké věci Panně Marii a že
ji mají blahoslavit všechna pokolení (srov. Lk 1,48-49).
Kapitola 39
253
Na všechny tyto pochybnosti je nejlépe odpovědět v pojmech hojné
a dokonalé úcty. Ale což o ní mohou legionáři hovořit v jiných pojmech? Umenšování a okleštění ji jen zahaluje v tajemství. Je-li Panna
Maria odsunuta nebo je-li úcta k ní pouze sentimentálním pojmem, pak
pravdu nemají katolíci, ale ti, kteří ji lehkovážně přecházejí. A na druhé
straně důkaz plnosti jejích nároků a podstatného místa v křesťanském
životě je výzvou, kterou nemůže přeslechnout žádné srdce, v němž je
alespoň trochu milosti. Potom klidné zkoumání Mariiny role přivede
takové lidi k jejím nohám.
Legie má za cíl stát se obrazem Panny Marie. Je-li věrna tomuto ideálu,
bude se podílet na vrcholném daru Panny Marie – přinášet světlo do
srdcí těm, kteří ještě žijí ve tmě nevěry.
„Největší učitel Tomáše Akvinského, Albert Veliký, má ve svém výkladu
k evangelijnímu zvěstování překrásnou větu, která, volně reprodukována, říká, že Mariin Syn dává nekonečné trvání výjimečnosti své Matky
tím, že se stala stromem, jehož plodem je nekonečná dokonalost,
která tomuto plodu oprávněně náleží.
Ve skutečnosti pohlíží katolická církev na Matku Boží jako na neomezený zdroj v království milosti. Pokládá ji za Matku vykoupených ve
smyslu univerzálnosti její milosti. Díky jejímu božskému mateřství má
Panna Maria největší a nejúčinnější nadpřirozenou moc na nebi a na
zemi, mimo tři božské osoby.“
Vonier, Božské mateřství (The Divine Motherhood)
2. KaûdÈ drahocennÈ duöi je t¯eba vÏnovat
nekoneËnou trpÏlivost a nÏhu
Legionář nesmí připustit jakoukoli známku přísnosti. Vlastnosti nezbytné pro úspěch, především při jednání s lidmi na okraji společnosti
a s hříšníky, jsou sympatie a trvalá laskavost. Stále se při různých životních událostech přesvědčujeme o tom, že některé případy zasluhují
pokárání a výtku, když to však uděláme, cítíme později lítost. Asi v každém případě se stane nějaká chyba. Proč si zavčas neuvědomíme, dříve
než je vysloveno tvrdé slovo, i když oprávněné, že tvrdost a zkaženost,
na niž si stěžujeme, ještě vzroste. Květina, která by se otevřela pod vlivem laskavé hřejivosti, mírnosti a soucitu, se v chladu pevně uzavře. Ale
ovzduší sympatií, které dobrý legionář přináší, ochota naslouchat,
vstoupit celým srdcem do daného případu, jsou tak neodolatelné, že
254
Kapitola 39
i zatvrzelejší člověk, zcela vyvedený z míry, je po pěti minutách více poddajný než při výčitkách a kárání po celý rok.
Tyto složité typy lidí jsou stále na pokraji hněvu. Ten, kdo je dráždí, vede
je k hříchu a k zatvrzelosti. Kdo by jim chtěl pomoci, musí je vést opačnou cestou. Musí k nim přistupovat s nejvyšší trpělivostí a úctou.
Každý legionář by si měl důkladně zapamatovat slova, která říká církev
o naší Paní: „Vždyť vzpomínka na mě je nad med sladší, mít mě je nad
plástev medu“ (Sir 24,20). Jiní lidé možná dosáhnou dobra tvrdšími metodami. Ale pro legionáře existuje pouze jediná cesta ke konání Božího
díla – cesta laskavosti a něhy. Kéž z této cesty za žádných okolností
nesejde. Pokud se tak stane, dobra nedosáhne – spíše svému dílu
uškodí. Legionáři, kteří zbloudí z Mariina království, ztratí kontakt s tou,
na níž jejich práce závisí. Jak mohou doufat, že něčeho dosáhnou?
První prezidium Legie dostalo jméno Naše Paní milosrdná, protože jeho
první činností byla návštěva nemocnice, vedené milosrdnými sestrami.
Legionáři se domnívali, že si jméno vybrali sami, ale kdo by mohl pochybovat, že jim je seslala sama něžná Panna, která tím označila vlastnost,
jíž se musí vyznačovat každá legionářská duše.
Legionáři obvykle neochabují v úsilí získat hříšníka. Často mnoho let
neúnavně navštěvují určitého provinilce. Ale někdy se setkají s osobami,
které daly víru, naději a lásku v sázku. Zdá se, že jsou mimo kategorii
běžných hříšníků; jsou to skutečně lidé zlí, ztělesněné sobectví a neskutečné proradnosti nebo jsou plni nenávisti k Bohu či protestu vůči
náboženství. Zdá se, že v nich vše ztvrdlo, ani stopa po milosti nebo po
duchovních věcech. Jsou tak odpudiví, že je těžké uvěřit, že je Bůh
nezavrhl. Co asi vidí v těchto hrůzně znetvořených, že se touží s nimi
důvěrně sblížit ve svatém přijímání nebo být s nimi v nebi?
Přirozené pokušení ponechat takové lidi samy sobě je téměř neodolatelné. Legionář však nesmí člověka opustit. Všechny lidské důvody jsou
falešné. Bůh skutečně touží po této znetvořené duši – tolik a tak vroucně,
že k této duši poslal svého Syna, našeho nejdražšího Pána, a je s ní i nyní.
Zde je motiv vytrvalosti legionáře, skvěle vyjádřený mons. R. H. Bensonem: „Jestliže hříšník svým hříchem Boha odežene, mohli bychom
takovou duši nechat jít. Protože – podle děsivých slov sv. Pavla - hříšná
duše ‘znovu křižuje Božího Syna a vydává ho v posměch’ (Žid 6,6). S tím
se nemůžeme smířit.“
Kapitola 39
255
Jaká podnětná myšlenka! Kristus, náš Král, je tak řečeno v zajetí nepřátel! Je to vůdčí heslo pro celoživotní boj, pro nejhroznější bitvu, která se
kdy konala, pro neodvratný úmysl získat duši, kterou je nutno obrátit,
aby skončilo Kristovo utrpení! Všechno, co je přirozené, musí být sežehnuto v tomto horoucím aktu víry, který vidí, miluje Krista ukřižovaného
v tomto hříšníkovi a stojí s ním. Jako se nejtvrdší ocel v prudkém žáru
taví v kapalinu, tak i ta nejtvrdší srdce změknou v tomto plameni neodolatelné lásky.
Legionář s velkou zkušeností s nejzkaženějšími hříšníky ve velkém městě
byl tázán, jestli se někdy setkal s úplně beznadějným případem. Jako
legionář nerad připouštěl takovou skutečnost a odpověděl, že mnozí
byli hrozní, ale jen málo beznadějných. Když na něj naléhali, připustil,
že znal jednoho člověka, kterého by mohl takto označit.
Ten večer dostal drtivou výtku. Náhodou na ulici potkal onoho člověka,
o němž mluvil. Po tříminutovém rozhovoru se stal zázrak a ten člověk
se úplně a trvale obrátil.
„V životě sv. Magdaleny Sofie se stala příhoda, v níž se v plné kráse jeví
její vytrvalé úsilí o duši. Dvacet tři let se projevovalo vytrvalou láskou
k člověku, kterého jí Boží prozřetelnost přivedla do cesty: ztracenou
ovečku, která, nebýt světice, nikdy by nenašla ovčinec. Odkud Julie přišla – nikdo nevěděl – nikdy neopakovala svůj životní příběh stejně. Ale
byla sama, chudá, umíněná. Nežila jako obyčejní lidé, byla zákeřná, nespolehlivá, podlá, prudká až k šílenství. Ale světice viděla pouze duši,
nalezenou Dobrým pastýřem na nebezpečných místech, kterou jí svěřil
do péče. Přijala ji jako vlastní dítě, napsala jí přes dvě stě dopisů
a mnoho za ni trpěla. Julie jí odplácela pomluvami a nevděčností, ale
světice vytrvala, stále znovu odpouštěla a stále doufala… Julie zemřela
sedm let po světici v míru s Bohem.“
Monahan, Sv. Magdalena Sofie Barat
(Saint Madeleine Sophie Barat)
3. Legion·¯sk· odvaha
Každé povolání vyžaduje vlastní druh odvahy a člen, který ji nemá, je
špatným členem. Legie žádá zvláště morální odvahu. Téměř veškerá její
práce spočívá v přiblížení se k lidem s úmyslem přivést je blíže k Bohu.
Občas se setká s odmítnutím nebo nedostatkem pochopení, které se
může projevovat různým způsobem, nemusí usmrtit jako válečný šíp,
256
Kapitola 39
ale jak ukazuje zkušenost, je také častější. Mezi tisíci těch, kteří statečně
čelí krupobití kulek a patron, lze stěží nalézt jednoho, kdo se zhrozí
i pouhé možnosti posměšků, hněvivých slov, kritiky, pohrdavých pohledů nebo strachu, že bude pokládán za kazatele nebo svatouška.
„Co si budou myslet? Co budou říkat?“ To je chladná úvaha, zatímco
bychom měli smýšlet jako apoštolové, kteří se radovali, že byli uznáni
za hodné trpět pronásledování pro jméno Ježíš (srov. Sk 5,41).
Kde je této bázlivosti, běžně nazývané lidské ohledy, dán volný prostor,
tam je veškerá práce pro duše omezena na minimum. Rozhlédněme se
kolem sebe a pohleďme na tuto tragédii. Všude žijí věřící uprostřed velkých komunit nevěřících, nekatolíků nebo odpadlých katolíků. Pět procent z nich by bylo získáno při prvním vážném zájmu, během něhož by
byli osobně seznámeni s katolickým učením. Těchto pět procent by se
stalo počátečním klínem ke konverzím ve větším měřítku. Ale tato snaha
chybí. Katolíci by si ji přáli, ale neučiní nic, protože jejich schopnost jednat je ochromena smrtelným jedem lidských ohledů. Jiní to mohou
pojmenovat jinak, například jako lidská moudrost, respekt k názorům
druhých, zbytečná námaha, očekávání vůdce a mnoho jiných možných
označení, z nichž žádné nevede k činnosti.
V životopise sv. Řehoře Thaumaturga je řečeno, že se před svou smrtí
tázal lidí kolem sebe, kolik je ve městě nevěřících. Odpověď následovala
ihned: „Pouze sedmnáct.“ Umírající biskup přemýšlel a pak odpověděl:
„Přesně tolik, kolik bylo věřících, když jsem se zde stal biskupem.“ Začal svou práci se sedmnácti věřícími a kromě sedmnácti přivedl všechny
k víře. Zázrak! Avšak Boží milost nebyla vyčerpána v průběhu staletí.
Víra a odvaha by ji mohly získávat, aby se totéž dělo i dnes. Víra obvykle
neselhává, ale odvaha ano.
Legie se musí postavit do promyšleného boje proti jednání svých členů
v duchu lidských ohledů. Za prvé čelí tomu zdravou kázní. Za druhé
vychovává legionáře, aby na lidské ohledy pohlíželi jako vojáci na zbabělost. Musí být vycvičeni ovládat své podněty a být si vědomi, že láska,
loajalita a disciplína jsou takřka k ničemu, pokud nezrodí odvahu
a oběť.
Legionář bez odvahy! Co jiného o něm můžeme říci než slova sv. Bernarda: „Jaká hanba být slabým údem korunované hlavy.“
„Jestliže bojuješ jen tehdy, cítíš-li se pro boj připraven, kde jsou tvé zásluhy? Co na tom záleží, nemáš-li žádnou odvahu, ale jednáš, jako bys
Kapitola 39
257
byl skutečně statečný? Jestliže jsi příliš líný, abys zvedl stéblo, a přece to
učiníš z lásky k Ježíši, získáš více zásluh než za ušlechtilý čin, vykonaný
z popudu horlivosti. Místo aby ses rmoutil, buď rád, že ti bylo dovoleno
pocítit vlastní slabost a náš Pán ti dal příležitost záchrany většího počtu
duší.“
4. SymbolickÈ jedn·nÌ
Základním principem Legie je, že by mělo být do každé práce vloženo
to nejlepší, co lze dát. Ať je to jednoduché nebo obtížné, je nutno to
vykonat v duchu Panny Marie.
A je tu další důležitý důvod. V duchovních záležitostech nelze spočítat,
kolik úsilí je potřeba. Když jde o duše, kdy můžeme říci „dost“? Především to ovšem platí pro obtížnější činnost. Tváří v tvář obtížnějším
úkolům přeháníme obtíže a přikláníme se ke slovu „nemožné“. Většinou však vůbec nejde o nemožné. Jen málo věcí je pro pilnost a zručnost nemožných. Ale my je za takové pokládáme a tehdy, vzhledem
k našemu přístupu, obtížné skutečně jsou.
Někdy jsme však postaveni před úkoly, které je skutečně nemožné
splnit, jsou takzvaně nad lidské síly. Pokud jsou ponechány na našich
schopnostech, obvykle nekonáme to, co pokládáme za neužitečné.
Pravděpodobně to může znamenat, že bychom se nezabývali třemi
čtvrtinami důležitější práce, která na nás čeká – což by se rovnalo omezení na válku pouhými gesty, na dobrodružné křesťanské tažení. Tak
princip Legie vyžaduje úsilí za všech okolností a za každou cenu – úsilí
je na prvním místě. Jak přirozené, tak i nadpřirozené odmítnutí nemožného je klíčem k možnému. Již sám tento postoj může řešit problémy
a může jít dál, neboť nepochybně je to naslouchání hlasu evangelia, že
s Bohem nebude nic nemožného. Je to věřící odpověď na volání našeho
Pána k víře, která vrhá hory do moře.
Myslet na duchovní vítězství a současně zatvrdit svého ducha do nezkrotného postoje by bylo vyloženě nesmyslné. Legie si to uvědomuje
a její hlavní myšlenkou je posílit ducha svých členů.
„Každou nemožnost lze rozdělit do 39 kroků, z nichž je každý krok
možný“ – hlásá heslo Legie a na první pohled se zdá, že si odporuje.
A přece je tato myšlenka nanejvýš smysluplná. Tvoří základ výkonu
258
Kapitola 39
a shrnuje filosofii úspěchu. Pokud je totiž mysl ochromena přemýšlením
o zdánlivě nemožném, bude tělo odpočívat v příjemné nečinnosti. A za
takových okolností je každá obtížnost jednoznačně nemožnost. Použijeme-li moudré heslo o rozdělení – zvítězíme. Nemůžeš vystoupit jedním skokem na střechu domu, ale dostaneš se tam krok za krokem po
schodišti. Podobně si počínej při obtížích. Učiň jeden krok. Není nutné
mít strach z příštího kroku, ale soustřeď se na ten první krok. Jestliže je
vykonán, druhý krok bude ihned nebo brzy poté následovat. Vykonej
i ten a pak třetí a stále dál. A po určitém množství kroků – ne všech
„Třicet devět kroků“, což je název divadelní hry – člověk zjistí, že překročil hranice nemožného a vstoupil do velmi slibné země.
Všimněme si, jaký důraz je kladen na čin. Bez ohledu na to, jak obtížná
je záležitost, musí být učiněn jeden krok. Samozřejmě musí být co nejúčinnější. Ale pokud nelze takový očekávat, musíme udělat méně
účinný. A pokud ani ten není možný, musíme vykonat nějaké aktivní
gesto (ne pouze modlitbu), i když nemá zjevně praktickou hodnotu,
minimálně vede nebo má nějaký vztah k cíli. Toto rozhodné gesto je
tím, co Legie označuje za „symbolické jednání“. Uchýlení se k němu
zmaří nemožnost, kterou jsme si vytvořili v mysli. A navíc vstupuje
v duchu víry do dramatického konfliktu se zdánlivou nemožností.
Následující dodatek se může stát zhroucením zdí tohoto Jericha.
„Když obcházeli posedmé, zatroubili kněží na polnice a Jozue lidu nařídil: ‘Strhněte válečný pokřik, neboť vám Hospodin město vydal’ (…)
Jakmile lid zaslechl zvuk polnice, strhl mohutný pokřik. Hradby se
zhroutily a lid vstoupil do města, každý tam, kde právě byl. Tak dobyli
město“ (Joz 6,16-20).
5. MusÌ se konat aktivnÌ pr·ce
Legie by bez svého ducha byla jako tělo bez života. Tento duch Legie,
který její členy tak přeměňuje, se nevznáší ve vzduchu, aby jej bylo
možné vdechnout. Ne! – tento oživující duch je plodem darované
milosti za úsilí. Závisí na práci, která je vykonávána, a na způsobu,
kterým ji každý legionář provádí. Pokud chybí úsilí, duch jen matně plápolá a může i zhasnout.
Je to způsobeno: (a) váhavostí dát se do díla, které je pokládáno za obtížné nebo (b) neschopností rozeznat práci, které je dostatek i v těch
nejmenších místech, ale především (c) strachem z kritiky nepřátel.
Kapitola 39
259
Mohou se vyskytnout tendence vyhýbat se aktivní práci nebo přidělovat členům bezvýznamné úkoly. Ale všem připomínáme, že systém
Legie se vyznačuje dohledem na podstatnou aktivní práci.
Neexistuje ospravedlnÏnÌ existence systÈmu bez aktivnÌ pr·ce.
Arm·da, kter· odmÌt· vstoupit do bitvy ñ nenÌ û·dn· arm·da!
PodobnÏ ËlenovÈ prezidia, kte¯Ì nejsou zapojeni v aktivnÌ
pr·ci, nemajÌ pr·vo se naz˝vat legion·¯i Panny Marie. OpÏt se
zd˘razÚuje, ûe duchovnÌ cviËenÌ nesplÚuje z·vazek legion·¯e
konat aktivnÌ pr·ci.
Nečinné prezidium není pouze nevěrné cíli Legie – vykonávat statečný
apoštolát, ale dopouští se další závažné křivdy na Legii. Budí dojem, že
Legie není vhodná k tomu, aby konala určitou práci, ve skutečnosti však
je Legie naprosto schopná, ale není v tomto díle angažovaná.
6. Kontrola pr·ce prezidiem
Práci má určovat prezidium. Členové nemohou volně vykonávat pod
hlavičkou Legie práci, kterou považují za vhodnou. Toto pravidlo se však
nemá vykládat tak přísně, aby bránilo členům využít příležitost ke
konání dobra. Legionář má být ve skutečnosti vždy ve službě. O práci,
kterou vykonal příležitostně, podá na příští schůzce zprávu, a přijme-li
ji prezidium, stává se řádnou prací legionáře. Ale v tomto směru musí
být prezidium opatrné. Mnoho lidí má přirozenou tendenci v dobré vůli
vyhledávat a konat cokoli, jen ne to, co se od nich očekává, co jim bylo
určeno. Takové osoby působí spíše zlo než dobro, a pokud nejsou mírněni, velmi narušují legionářskou kázeň.
Jakmile je jednou narušen princip zodpovědnosti k prezidiu, vědomí, že
člověk je poslem, který byl pověřen určitým úkolem a vrací se se zprávou o vykonání přidělené práce, pak se brzy zastaví i sama práce, popřípadě se stává pro Legii zdrojem nebezpečí. Pokud by se takových
těžkých omylů vyskytlo více, vina by se kladla Legii, i když chyba vznikla z nedbalosti k systému Legie.
Když si obzvlášť nadšení legionáři stěžují, že jejich snaha konat dobro
je omezována přílišnou disciplínou, je správné posoudit záležitost podle
výše uvedených řádků. Je však také nutno zvážit, zda tato stížnost není
oprávněná. Základním cílem kázně je lidi povzbuzovat, a ne je odradit;
ale zdá se, že někteří nedokáží uplatnit autoritu jinak než slovem „ne“
či jiným omezujícím jednáním.
260
Kapitola 39
7. N·vötÏvy ve dvojicÌch jsou z·rukou legion·¯skÈ k·znÏ
Návštěvy se mají konat ve dvojicích. Jestliže to Legie vyžaduje, má na
mysli následující cíl: za prvé - ochranu. Návštěvy budou obvykle probíhat méně na ulicích než v domácnostech, a to vyžaduje obezřelost. Za
druhé - návštěvy ve dvojicích jsou zdrojem vzájemného povzbuzení. Je
to pomoc proti lidským ohledům nebo běžnému strachu, navštěvují-li
se obtížná místa nebo domy, kde se předpokládá chladné přijetí. Za
třetí – dávají činnosti pečeť kázně. Zajišťuje se dochvilnost a poctivost
ve vykonávání určené návštěvy. Pokud by byl člověk ponechán osamocen, mohl by snadno změnit nebo odložit čas návštěvy. Únava, špatné
počasí, přirozená nechuť k nepříjemné návštěvě mohou zapůsobit, pokud není úmluva s druhou osobou. Výsledkem je, že návštěvy se stanou
nepravidelné, chaotické, neúspěšné a případně se od nich upustí.
Obvyklá praxe vzhledem k situaci, která je důsledkem nedodržení domluvy s kolegou legionářem o schůzce, je následující. Je-li předmětem
práce návštěva nemocnice nebo jiný úkol, kde obvykle nehrozí riziko,
pak ji legionář může vykonat sám. Pokud se však jedná o práci, která
by mohla legionáře přivést do obtížné situace nebo kde je v sázce prostředí se špatnou pověstí, musí se legionář návštěvy vzdát. Je třeba
pochopit, že výše uvedený souhlas s návštěvou jednoho legionáře je
výjimečný. Opakovaná pochybení ze strany legionáře, který nedodržel
schůzku, posuzuje prezidium velice vážně.
Tento požadavek návštěvy ve dvojicích se nechápe ve smyslu, že ti dva
musí oslovit tutéž osobu. Jde-li například o návštěvu v nemocnici, je
v pořádku, a dokonce správné, aby se oba legionáři samostatně věnovali různým osobám.
8. MusÌ b˝t zachov·na d˘vÏrnost pr·ce legion·¯˘
Legie se musí bránit nebezpečí, že bude využita příliš horlivými sociálními reformátory. Práce Legie je bytostně skrytá. Svůj počátek má v srdci
legionáře, v němž rozvíjí ducha horlivosti a blíženské lásky. Přímým trvalým osobním kontaktem s druhými se legionář snaží zvýšit duchovní
úroveň celého společenství. Práce se vykonává klidně, nevtíravě, jemně.
Není zaměřena ani tak na přímé potlačení velkého zla, jako spíše na
prodchnutí společenství katolickými zásadami a katolickým cítěním,
takže zlo odumírá samo nedostatkem vhodné půdy. Legie považuje za
pravé vítězství trvalý, byť někdy pomalý rozvoj intenzivního katolického
života a názorů lidí.
Kapitola 39
261
Je důležité, aby se žárlivě střežila důvěrná povaha návštěv Legie. Nebude ovšem zachována, jestliže legionáři získají pověst, že vyhledávají
zlořády, aby je veřejně pranýřovali. Na návštěvy legionářů v domovech
lidí, stejně jako na jejich chování se bude pohlížet s pochybnostmi. Místo
aby je navštívení považovali za přátele, jimž lze věnovat plnou důvěru,
budou v podezření, že získávají informace pro svou organizaci. Jejich
návštěvy budou zřejmě přijímány s nelibostí, a to by znamenalo konec
skutečné užitečnosti legionáře.
Proto ti, kteří se věnují aktivitám Legie, budou dbát na to, aby jméno
Legie nespojovali s cíli, které, ač samy o sobě dobré, připouštějí metody,
jež mají velmi málo společného s metodami Legie. Existují organizace,
které bojují s drzými zlořády dnešní doby. Je-li to zapotřebí, mohou jim
legionáři vypomáhat a podporovat je podle možností, ale Legie zůstává
věrna vlastní tradici a svým metodám práce.
9. N·vötÏvy d˘m od domu jsou pot¯ebnÈ
Návštěvy se mají konat, je-li to možné, dům od domu, bez ohledu na
jejich obyvatele. Pokud by někdo získal dojem, že byl opomenut, mohl
by to pokládat za urážku.
Dokonce byty těch, o nichž se ví, že nejsou katolíci - kromě závažných
důvodů – se nemají vynechat. K navštěvovaným nelze přistupovat v duchu náboženské útočnosti, ale se snahou o navázání přátelství. Vysvětlení, že všechna obydlí jsou navštěvována, aby se legionáři seznámili
s jejich obyvateli, povede k laskavému přijetí v mnoha domovech nekatolíků. To je okolnost, jež může božská prozřetelnost využít jako nástroj
milosti pro „jiné ovečky“, které si přeje mít ve svém ovčinci. Přátelství
s katolíky se smyslem pro apoštolát může vést k odstranění mnoha
předsudků a úcta ke katolíkům bude nepochybně následována i úctou
ke katolicismu. Budou žádány informace, knihy, a to všechno může vést
ještě k větším věcem.
10. Z·kaz hmotnÈ podpory
Hmotná podpora se nesmí poskytovat – ani sebenepatrnější. A ze zkušenosti je nezbytné připomenout, že do této kategorie patří i odložené
oblečení.
262
Kapitola 39
Tímto zákazem Legie zdaleka nesnižuje dobročinnost jako takovou.
Jednoduše sděluje, že to není její cesta. Dávat chudým je dobrý skutek.
Je-li konán s nadpřirozeným úmyslem, je velmi dobrý. Systémy mnoha
velkých společností jsou na tomto principu založeny; zvláště Společnost
sv. Vincenta z Pauly. Jejímu příkladu a duchu je Legie natolik vděčná, že
lze říci: že kořeny Legie spočívají v této společnosti. Legie má však jiné
pole působnosti. Její systém spočívá na principu přinášet duchovní
dobro každému člověku. To je v praxi neslučitelné s programem hmotné
podpory, protože:
(a) Návštěvy charitativních organizací jsou zřídka vítány lidmi, kteří podporu nepotřebují. Spíše se takové návštěvy obávají, poněvadž by se
mohli sousedé domnívat, že přijali podporu. Prezidium, které získá
pověst, že poskytuje podporu, rychle zjistí, že se jeho pole působnosti
výrazně zúžilo. Hmotn· podpora m˘ûe b˝t u jin˝ch spoleËnostÌ klÌËem, kter˝ otevÌr·. U Legie je vöak klÌËem, kter˝m se uzamyk·.
(b) Ti, kteří očekávali podporu, jsou zklamáni, cítí se ukřivděni a stanou
se nepřístupnými vlivu Legie.
(c) Dokonce mezi potřebnými nemůže Legie dosáhnout duchovního
dobra tím, že je bude podporovat. Ať to tedy Legie ponechá těm společnostem, které si to vytkly za svůj úkol a obdržely pro to zvláštní milosti. Legionáři pro to zcela jistě milosti nemají, protože by tím porušili
svá pravidla. Prezidium, které takto chybuje, se dostane do velkých problémů a nepřinese Legii nic jiného než utrpení.
Jednotliví legionáři mohou plnit povinnost poskytování milosrdenství
podle svých možností a mohou zdůraznit, že nevystupují v roli legionáře, ale konají to soukromě z vlastní vůle. Rozbor jejich úmyslu ukáže,
jaké komplikace musí nevyhnutelně vzniknout. Vezměme si případ –
zcela obvyklý – člověka, který před vstupem do Legie nebyl zvyklý konat
skutky milosrdenství. Ve svém okruhu se setká s lidmi, o nichž se domnívá, že potřebují nějakou pomoc. V den, když přichází jako oficiální
návštěva Legie, žádnou podporu neposkytne. Jindy však přijde jako
„soukromá osoba“ a podporu dá. Zcela jistě tak porušuje pravidlo
Legie o neposkytování hmotné podpory a jeho dvojí návštěva je sporná.
Poprvé přišel na návštěvu jako legionář a záležitost poznal jako legionář. Obdarovaní ho znají jako legionáře a dále nepřemýšlejí. Jde
jednoduše o podporu od Legie a Legie jim dává za pravdu.
Kapitola 39
263
Nezapomeňme: neposlušnost nebo pošetilost jednoho člena může
v tomto ohledu zostudit celé prezidium. Poskytnutí materiální podpory
vyjde vždy najevo a nemusí jít o stovky případů, stačí několik málo.
Pokud legionář z nějakého důvodu chce v určitém případě pomoci,
proč neuchránit Legii komplikací tím, že věnuje dar anonymně prostřednictvím přítele nebo vhodné organizace? Není-li ochoten takto
jednat, pak to značí, že legionář za svůj skutek milosrdenství hledá spíše
pozemskou než nebeskou odměnu.
Legionáři samozřejmě nemohou být lhostejní k případům chudoby
a potřeb, které nevyhnutelně při svých návštěvách nacházejí. Měli by je
oznámit organizacím, vhodným pro poskytnutí pomoci v daném případě. Ale i kdyby selhalo veškeré úsilí Legie zabezpečit potřebnou pomoc,
Legie tuto mezeru vyplňovat nemá. Není to náplní její práce a není
možné se domnívat, že v moderní společnosti nelze najít člověka nebo
organizaci, kteří by potřebnou pomoc poskytli.
„Bůh jistě velmi schvaluje, abychom projevili chudým svůj soucit tím, že
zmírníme jejich nouzi. Ale kdo by popřel, že mnohem výše stojí horlivost a úsilí věnované poučení a přesvědčování, poskytující duším dobrodiní nikoli pomíjející pozemské, ale dobro, které přetrvá navěky“ (AN).
Mnoho případů již prokázalo, že toto pravidlo lze vysvětlovat příliš omezeně, a proto je nutné zdůraznit, že konání služby nestanoví materiální
pomoc. Na druhé straně je doporučována. Odvrací obžalování, že se
legionáři omezují na mluvení o náboženství a k potřebám lidí jsou lhostejní. Legionáři mají dokázat upřímnost svých slov tím, že prokazují
svou lásku a službu ve všech dovolených formách.
11. SbÌrka penÏz
Rovněž jako hmotná podpora jsou zakázány návštěvy legionářů za účelem vybírání peněz. Tímto způsobem sice lze zajistit peníze, ale nikdy se
nevytvoří prostředí pro konání duchovního dobra. Byl by to typický příklad přístupu známého jako: „Dát málo je moudrost, dát mnoho je
pošetilost.“
12. Legie se nezapojuje do politiky
Žádné společenství legionářů nesmí dovolit, aby jeho vliv či prostory byly
použity k politickým cílům nebo sloužily politické straně.
264
Kapitola 39
13. Vyhled·vat kaûdou duöi a hovo¯it s nÌ
Základem náboženské činnosti je touha dosáhnout ke každému člověku, zahrnout do sféry apoštolátu nejen lhostejné, nejen domovy
věřících, nejen chudé a opovrhované, ale VŠECHNY.
Legionáře nesmí odradit sebehorší náboženská zaostalost. Neexistuje
člověk, jakkoli podle všeho zdání odpadlý a beznadějný, u něhož by
víra, odvaha a vytrvalost legionáře nepřinesly své ovoce. Oproti tomu by
bylo neomluvitelným omezením poslání Legie, kdyby zaměřila svou
pozornost pouze na závažné nešvary. Zvláštní přitažlivost vyhledávání
oveček zbloudilých nebo těch, které jsou v rukou lupiče, nemá legionáři
zastřít skutečnost, že je po ruce rozsáhlejší pole možností – pobízet
nesmírné zástupy těch, kteří, ačkoli byli Bohem povoláni ke svatosti,
spokojují se s životem pouhého plnění základních povinností. Pohnout
je k horlivosti nebo k modlitbě, toho lze dosáhnout pouze dlouhodobými
návštěvami, vyžadujícími mnoho trpělivosti. Jak říká P. Faber: jeden světec má cenu milionu všedních katolíků, a jak nám říká sv. Terezie z Avily:
jedna duše, která není svatá, ale svatost hledá, je Bohu mnohem cennější než tisíce, které žijí vlažné životy. Jak sladký je pak úspěch, když
přivedeme mnohé na cestu, která je vyvádí z každodenní rutiny.
14. Nikdo nenÌ tak öpatn˝ a nikdo nenÌ tak dokonal˝,
aby nemohl b˝t pozvednut
Ani jeden člověk, který byl navštíven, nemá být ponechán na téže úrovni, na níž se nacházel. Nikdo není tak dobrý, aby nemohl postoupit blíže k Bohu. Legionáři často zjistí, že přišli do styku s lidmi svatějšími, než
jsou oni, ale ani tehdy nemají pochybovat o své možnosti konat velké
dobro. Mohou sdělit nové myšlenky, nové modlitby. Mohou oživit rutinu. Ovšem nesmí jim chybět povzbudivá praxe apoštolského života.
Když se tedy legionáři věnují světci nebo hříšníkovi, ať pokračují a důvěřují, že zde nestojí ve své duchovní chudobě, ale jako zástupci Mariiny
legie „spojeni se svými pastýři a biskupy, s papežem a s Kristem“ (UAD).
15. Nest·l˝ apoötol·t m· malou hodnotu
V každém případě musí být cílem dosažení značného a určitého dobra.
Je-li to možné, má být vykonáno velké dobro velkému množství, není-li
to možné, pak velké dobro menšímu počtu lidí. Nikdy se nespokojte
s vykonáním malého dobra velkému množství lidí. Legionář, ubírající se
Kapitola 39
265
touto cestou, koná špatnou službu tím, že práci, která je podle zásad
Legie sotva započatá, označuje za vykonanou, a tak brání ostatním, aby
se jí ujali. Další nebezpečí spočívá v tom, že chvíle, v níž chybí odvaha,
znamená vlastně ono malé dobro mnoha lidem, tedy ve skutečnosti
dobro nikomu. Tento pocit neschopnosti přivádí legionáře do nebezpečí, že se členství vzdá.
16. TajemstvÌm ˙Ëinnosti je l·ska
Je třeba říci, že skutečného a velkého dobra se může dosáhnout pouze
navázáním přátelství mezi legionáři a těmi, které navštíví. Dobro vykonané jiným způsobem bude jen skrovné nebo náhodné. To je třeba
zvláště mít na mysli v případě, kdy se návštěva koná za účelem zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Páně. Přestože je tento úkon sám o sobě
výborný a je zdrojem požehnání, nemá být pokládán za hlavní cíl.
Návštěva, která rychle vyústí v zasvěcení a neopakuje se, sklidí v očích
Legie pouze málo ovoce. Časté a delší návštěvy každé rodiny znamenají
pomalý pokrok dvojice legionářů. Potřebujeme proto mnoho legionářů
a mnoho prezidií.
17. Legion·¯ v kaûdÈm, pro koho pracuje,
vidÌ Krista a slouûÌ Kristu
Nikdy a nikde se nemá návštěva uskutečnit pouze z blíženské lásky nebo
z pouhého soucitu s nešťastnými. „Cokoli jste udělali pro jednoho
z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali“ (Mt 25,40).
S těmito slovy zapsanými v srdci musí legionář vidět svého bližního (což
je bez výjimky celé lidstvo) a podle toho mu sloužit. V tomto novém
světle se dívá na všechny, na zlé, nevděčné, strádající, pohrdané, vyhoštěné, i na ty, kteří vzbuzují přirozený odpor. Tito lidé patří nepochybně
k nejmenším z Kristových bratří a (podle Kristových slov) jim se má
poskytovat laskavá a uctivá služba.
Legionář má mít vždy na mysli, že přichází ne jako nadřízený k podřízenému nebo jako rovný k rovnému, ale jako podřízený k svému nadřízenému, jako služebník ke svému pánu. Nemá-li tento postoj, bude
jeho jednání blahosklonné. Legionář, který jde na návštěvu a takto se
chová, nedosáhne ani nadpřirozeného ani přirozeného dobra. Bude přijímán pouze tehdy, když přinese dary. Ale laskavý, rozvážný legionář,
který skromně žádá o přijetí, bude s radostí přijat i bez darů a brzy
266
Kapitola 39
vznikne opravdové přátelství. Legionáři mají mít na mysli, že nedostatek skromnosti v oblečení nebo vystupování vytvoří bariéru mezi nimi
a těmi, které navštíví.
18. Skrze legion·¯e Panna Maria miluje a peËuje o svÈho Syna
„Dokázali jsme, že si nás oblíbili,“ těmito slovy vysvětluje legionář úspěšný
výsledek velmi nepříjemné a obtížné návštěvy. Tato slova obdivuhodně
shrnují způsob práce legionářů. Aby byla vzbuzena náklonnost, je nezbytné ji nejprve projevit, a milovat ty, které navštěvujeme. Není jiné
cesty, jiné taktiky, jiného klíče ke skutečnému získání vlivu. Svatý Augustin vyjádřil tutéž myšlenku slovy: „Miluj a dělej, co chceš.“
V mistrovském odstavci svého díla o životě sv. Františka z Assisi hovoří
Chesterton o jedné významné křesťanské zásadě: „Svatý František vždy
viděl jen věrný obraz Boha, reprodukovaný, ale nikdy jednotvárný. Pro
něj zůstával člověk vždy člověkem a nikdy mu nezmizel ani v hustém
davu, ani na poušti. Ctil všechny lidi, to znamená, že je nejen miloval,
ale měl je v úctě. Co mu dávalo jeho výjimečnou osobní moc, bylo toto:
od papeže po žebráka, od syrského sultána v paláci po otrhané lupiče
plížící se z lesa neexistoval člověk, který při pohledu do jeho hnědých
planoucích očí by si nebyl jist, že František Bernardone měl skutečný zájem o něj, o jeho osobní vnitřní život od kolébky až do hrobu, že si ho
vážil a bral ho vážně.“
Ale může se láska takto přikázat? Ano, když ve všech lidech, s nimiž se
člověk setká, vidí našeho Pána. Tato myšlenka stačí k probuzení lásky.
Je zcela jisté, že Panna Maria chce, aby mystickému Tělu jejího milovaného Syna byla věnována taková láska, jakou ona zahrnovala jeho pozemské tělo. V tomto chce svým legionářům pomáhat. Nalezne-li v nich
jiskru ochoty k lásce, rozdmýchá ji do stravujícího plamene.
19. SkromnÈmu a uctivÈmu legion·¯i se otev¯ou kaûdÈ dve¯e
Nezkušenost je u „první návštěvy“ pochopitelná, ale každý legionář,
nováček nebo ostřílený, který si vzal k srdci poučení z předcházejícího
odstavce, získá vstup do každého domu.
Ovšem legionář nemá žádné právo na návštěvu, vstupuje výhradně se
svolením obyvatel bytu. Musíme přicházet tak říkajíc „s kloboukem
v ruce“, jako bychom vstupovali do paláce nejvyšších. Sdělení o účelu
Kapitola 39
267
návštěvy, doprovázené skromnou žádostí o dovolení vstupu, obvykle
doširoka otvírá dveře a přináší pozvání. Legionáři si musí uvědomovat,
že nepřišli, aby vyučovali nebo kladli četné otázky, ale že zasívají semínka, z nichž snad vzejde přátelství, které otevře stavidla poučení a vlivu.
Bylo řečeno, že nejkrásnější na lásce je porozumění pro druhého. Nic
není v tomto světě potřebnější než tento dar. Zdá se, že „většina lidí trpí
pocitem nezájmu ze strany druhých. Jsou nešťastní, protože je nikdo
nevezme za ruku, nikdo není ochoten vyslechnout, s čím se chtějí svěřit “ (Duhamel).
Počáteční obtíže se nesmějí brát příliš vážně. Dokonce i úmyslnou hrubost obrátí pokorná poddajnost v zahanbení a přinese později své ovoce.
Zájem o děti poskytuje příležitost k rozhovoru. Dětem se mohou klást
otázky na jejich náboženské znalosti, zda-li již přijaly svátosti. Dospělých
by se takové otázky zřejmě dotkly, ale prostřednictvím dětí můžeme
působit na rodiče.
Při odchodu mají zůstat otevřené dveře k dalšímu rozhovoru. Poznámka, že návštěva byla potěšením a že doufáme, že rodinu opět uvidíme,
vyzní zcela přirozeně a je přípravou na další návštěvu.
20. N·vötÏvy v ˙stavech
Legionáři, kteří navštíví ústav, si musí uvědomit, že jsou zde jen hosty,
stejně jako v soukromém domě. Personál vždy hledí s jistými pochybnostmi na návštěvníky, kteří přicházejí za pacienty z blíženské lásky, ale
zapomínají, že musí také brát ohled na personál a řád ústavu. Legionář
to nesmí nikdy zanedbat. Návštěvy se nikdy nemají konat v nevhodné
době, pacientům se nesmí přinášet léky nebo jiné zakázané věci
a navstěvující legionář se nesmí účastnit interních sporů. Vždy se najdou lidé, kteří ujišťují, že jsou oběťmi špatného zacházení personálu
nebo ostatních pacientů, ale není úkolem legionářů zasahovat, i když
jsou tyto stížnosti oprávněné. Samozřejmě je nutno vyslechnout sdělované hoře s účastí a pokusit se dosáhnout uklidnění, ale tím by měla být
záležitost skončena. Jestliže vzbudí u legionáře silné rozhořčení, pomůže jako bezpečnostní ventil pohovořit o případu na prezidiu. Tam se
zváží všechny okolnosti a rozhodne se, zda je žádoucí zasáhnout.
268
Kapitola 39
21. Legion·¯ nesmÌ soudit
Nejen vnější chování legionáře, ale – což je mnohem důležitější – také
legionářova mysl se musí vyznačovat jemnou úctou. Je neslučitelné s jeho
posláním, aby posuzoval své bližní nebo aby své způsoby myšlení a jednání prosazoval u jiných. Nikdy nesmí předpokládat, že lidé, kteří se od
něj liší, kteří ho odmítají přijmout nebo mu dokonce odporují, jsou
špatní lidé.
Existuje mnoho lidí, jejichž jednání vyzývá ke kritice, ale legionář kritikem být nemá. Takovým lidem se příliš často vede jako svatým, kteří byli
nepravdivě obviňováni. Životy mnohých jsou nehezké, až s těžkými proviněními. Ale Bůh sám vidí do srdce a může posoudit pravý stav věci.
Protože, jak říká Gratry: „Mnohým chybí dobrodiní základní výchovy.
Narodili se bez morálního dědictví a možná jako pokrm na svou cestu
obtížným životem obdrželi pouze převrácené hodnoty a špatné příklady. Ale od nikoho nebude požadováno něco, co mu nebylo dříve
dáno.“
Je mnoho jiných, kteří staví na odiv své bohatství a v životě si nic neodepřou. V duchu dnešní doby se o nich hovoří s trpkostí. Ale ani zde
nesmí legionáři posuzovat. Je zcela možné, že se takoví lidé podobají
Nikodémovi, který tajně v noci přišel k našemu Pánu, mnoho pro něj
vykonal, získal mu mnoho přátel, upřímně ho miloval a konečně měl
jedinečnou výsadu být přítomen jeho pohřbu.
Legionáři nemají nikdy vystupovat v roli soudce nebo kritika. Vždy musí
zvážit, jak by na tyto lidi a okolnosti hleděly Mariiny laskavé oči. Mají se
snažit jednat tak, jak by jednala Panna Maria na jejich místě.
Jedním ze zvyků Edel Quinnové bylo, že nikdy nehledala chybu, aniž by
záležitost svěřila Matce Boží.
22. Postoj k nep¯·telskÈ kritice
V této knize se často upozorňuje na ochromující účinek strachu z odmítavé kritiky i u osob s nejlepší vůlí. Mohou zde pomoci následující
úvahy. Hlavním cílem Legie – který přináší nejlepší výsledky – je nasazení vysoké úrovně myšlení a jednání. Členové se osobně pokoušejí žít
apoštolským životem, a tím dávají dobrý příklad křesťanského života
laika. Výrazný sklon člověka následovat vše, co mu imponuje, navzdory
sobě samému, zapůsobí i na druhé, takže se pak více nebo méně při-
Kapitola 39
269
bližují tomuto příkladu. Znamením, že byl dán dobrý příklad, je skutečnost, že se o něj mnozí otevřeně a s čistým srdcem pokoušejí. Dalším
a častějším znamením je projev odporu. Daný příklad je totiž protestem
proti všednímu myšlení. Je podrážděním svědomí veřejnosti a jako
každé podráždění vyvolá zdravou reakci stísněnosti a odporu, po kterých brzy následuje postup vpřed. Pokud k reakci nedojde, znamená to,
že nebyl dán přitažlivý příklad.
Není proto nutné dát se příliš vyvést z míry, když legionářská činnost
vyvolá nějakou kritiku, za předpokladu, že ji nezavinily naše chyby.
Mějme neustále na paměti další významnou zásadu, která musí vést
apoštolské úsilí: „Lidi je možno získat pouze láskou a laskavostí, tichým
nevtíravým příkladem, který je nepokořuje a neodrazuje, aby se připojili. Nesnáší, aby na ně útočil člověk, který nemá jinou myšlenku než je
přemoci“ (Giosue Borsi).
23. Nikdy se nedat odradit
Někdy i velmi obětavá práce, konaná hrdinně po dlouhou dobu, přinese
jen málo ovoce. Legionáři nelpí svým srdcem na viditelných výsledcích,
ale přesto jim neprospívá pracovat s pocitem beznaděje. Potěší je
a dodá jim odvahu k ještě většímu úsilí vědomí, že i jediný hřích, jemuž
zabránili, je nekonečným ziskem. Tento hřích se mohl stát nezměrným
zlem, které by přivodilo nekonečnou řadu neblahých následků. „Jakkoli
nepatrná je hmota, v rovnováze hvězd má svou úlohu. Proto tak, jak to
může vnímat a měřit pouze tvá mysl, Bože, sebemenší pohyb mého
pera po papíře je spojen s pohybem vesmíru, přispívá k němu a je jeho
částí. Totéž se děje ve světě myšlenek. Myšlenky žijí a mají svá spletitá
dobrodružství v tomto světě ducha, který je nadřazen pozemskému
světu a který je ve své nesmírnosti, plnosti a rozmanitosti sjednocený.
Jak je tomu ve světě pozemském a duchovním, intelektuálním, tak je
tomu v nekonečně vyšším světě mravním“ (Giosue Borsi). Každý hřích
tímto světem otřásá. Zraňuje duši každého člověka. Někdy je první článek tohoto procesu viditelný, když jeden člověk svádí druhého ke hříchu. Ale viditelný nebo neviditelný - hřích vede ke hříchu, a podobně
hřích, jemuž bylo zabráněno, odvrací další hřích. A tak odvrácení druhého hříchu zabrání třetímu a tak dále, až nekonečný řetěz obejme celý
svět a rozprostře se všemi časy. Je tedy přehnané tvrzení, že každý hříšník, který se obrátil k dobrému životu, může případně vést značný dav,
jenž za ním kráčí do nebe?
270
Kapitola 39
Podle toho by zabránění těžkému hříchu znamenalo ospravedlnění nejhorlivějších prací – dokonce celoživotního úsilí – protože tak každá duše
zakusí žár zvláštní milosti. Je možné, že zabránění hříchu se stane osudovým okamžikem zvratu a samým začátkem procesu pozvednutí, které
časem přivede celý národ od bezbožného života do života ctnosti.
24. K¯Ìû je znamenÌm nadÏje
Pokud jde o ztrátu naděje, hlavní nebezpečí není v odporu sil, proti
nimž Legie bojuje. Spočívá ve smutku, který legionář pociťuje, když
selhávají podmínky a pomoc, na které oprávněně spoléhal. Přátelé zklamou, dobří lidé zklamou, vlastní prostředky zklamou. Všechno, nač
spoléháme, zklame naši důvěru. Jak dobrá úroda by mohla být sklizena
– zdá se - kdyby nebyl srp tupý, nevyskytly se nedostatky ve vlastním
táboře, kdyby nebylo kříže, který člověka drtí.
Tato netrpělivost při konání možného dobra duším může být nebezpečná. Může přivodit to, čeho nejsou schopny dosáhnout nepřátelské
síly – ztrátu odvahy.
Vždy musíme mít na mysli, že dílo Pána ponese Pánovo vlastní znamení, znamení kříže. Bez něj by bylo možné pochybovat o nadpřirozeném
charakteru práce: pravé výsledky se nedostaví. Janet Erskine Stuart
tento princip uvádí takto: „Pokud sledujete Písmo svaté, historii církve
nebo i své vlastní zkušenosti, které rok za rokem přináší, poznáte, že
Boží dílo nikdy nevzniká v ideálních podmínkách, jak jsme si je představovali a volili.“ To je úžasná myšlenka! Právě ta okolnost, která z omezeného lidského pohledu zabraňuje těmto podmínkám, aby byly ideální, a maří vyhlídky práce, není překážkou úspěchu, ale potřebou
k úspěchu. Není kazem, ale znakem pravosti; není břemenem pro úsilí,
ale palivem, které toto úsilí živí a pomáhá dosáhnout cíle. Bůh totiž rád
ukazuje svou moc tím, že úspěch se dostaví za nepříznivých podmínek,
a svá největší díla koná nepřiměřenými nástroji.
Legionáři však musí dbát na důležitou podmínku: pokud tyto těžkosti
mají být prospěšné, nesmí pocházet z nedbalosti legionářů. Legie nemůže očekávat, že jí vlastní chyby, poklesky nebo opomenutí přinesou
požehnání.
Kapitola 39
271
25. ⁄spÏch je radost, omyl jen odd·len˝ ˙spÏch
Správně posuzováno, práce má být nevyčerpatelným zdrojem radosti.
Úspěch přináší radost. Neúspěch je pokáním a zkouškou víry, a proto je
pro přemýšlivého legionáře zdrojem vyšší radosti, vidí v něm opožděný,
ale tím větší úspěch. Přirozeně nás těší, když jsme přijímáni s úsměvem
lidmi, kteří naši návštěvu uvítají. Ale nedůvěřivé pohledy jiných nám
mají přinést ještě větší útěchu, protože ukazují na vážné chyby, jež
unikly naší pozornosti. Legionář ze zkušenosti ví, že lidé s katolickým
smýšlením, i když poněkud zanedbaným, návštěvu přátelského a účastného legionáře přijmou. Je-li tomu naopak, je to často známkou, že zde
duše stojí v ohrožení.
26. P¯Ìstup k nedostatk˘m prezidia a legion·¯˘
S chybami prezidia nebo jednotlivých legionářů je nutné mít trpělivost.
Skutečnost, že horlivost je příliš liknavá, zlepšení se jeví jako nepatrné
a pozemské myšlení má převahu, nám nemá brát odvahu. Následující
přístup by za takových okolností měl pomoci.
Když tito legionáři, s podporou systému Legie a nesporně ovlivněni
modlitbami a zbožností, mají přesto daleko k dokonalosti, jací by teprve
byli bez Legie? A naopak, jaká je duchovní úroveň společnosti, v níž
nelze najít několik užitečných členů, potřebných k založení dobrého
prezidia?
Je zřejmé, že duchovní úroveň se musí pozvednout za každou cenu.
Nejlepším, ano ve skutečnosti jediným prostředkem je apoštolský kvas,
který bude působit v obyvatelstvu, až vše prokvasí (srov. Mt 13,33).
Dosažitelný apoštolský materiál musí být kultivován s nepřemožitelnou
trpělivostí a jemností. Katolické přesvědčení roste také pomalu, proč
tedy očekávat, že apoštolské smýšlení bude plodem okamžiku? Je-li
ztraceno srdce, je ztracena jediná pomoc.
27. é·dnÈ sobectvÌ
Legie nesmí dovolit, aby se stala nástrojem osobního materiálního prospěchu některého ze svých členů. Legionář však jistě nebude muset být
napomínán pro nedůstojné využívání svého členství, ať uvnitř Legie
nebo mimo ni.
272
Kapitola 39
28. é·dnÈ dary Ëlen˘m
Není dovoleno, aby Legie dávala svým členům peníze nebo hodnotné
dary. Pokud by byly takové dary tolerovány, narůstaly by a staly by se
finančním břemenem. Tomu musí být zabráněno, i s ohledem na velký
počet lidí s nízkými finančními prostředky, kteří jsou k radosti Legie
jejími členy.
Chtějí-li prezidia nebo jiná společenství legionářů upozornit na nějakou
význačnou životní událost člena, ať se to děje formou duchovní kytice.
29. é·dnÈ rozdÌly stavu v Legii
Legie se obvykle staví proti vzniku prezidií, jejichž členství je omezeno
na určitý stav nebo společenskou vrstvu. Některé z důvodů jsou:
(a) Omezení často znamená výlučnost, což ubližuje blíženské lásce.
(b) Nejlepší metoda získávání nových členů je obvykle získat členy mezi
přáteli a známými, ale ti by třeba neodpovídali prezidiu určitého stavu.
(c) Je téměř pravidlem, že prezidia se zástupci různého povolání, se
osvědčují jako nejvýkonnější.
30. CÌlem je stavÏt mosty
Legie musí vědomě a usilovně bojovat proti nespočetným rozkolům
a nepřátelství ve světě. Musí s tím začít v nejmenší jednotce Legie,
v prezidiu samém. Bylo by naprosto zbytečné hovořit o překlenutí rozdílů, pokud by ve vlastních řadách panoval duch nesvornosti. Jednota
a láska mystického Těla musí být pro Legii směrodatné a tomu má vše
podřídit. Pokud přijme do prezidia jako bratry i lidi, které svět ponechal
stranou, dosáhne vskutku něčeho velkého. Byl učiněn dotek lásky
a třeba se tato posvátná nákaza rozšíří, zachvátí okolní svět a zahubí
jeho zmatek.
31. D¯Ìve nebo pozdÏji musÌ ËlenovÈ zah·jit nejtÏûöÌ pr·ce
Volba práce může vyvolávat pochybnosti. Vyskytují se obtížné případy
a kněz se může obávat svěřit je nezkušenému prezidiu. Motivy strachu
nemají převážit, aby pro nás neplatila slova sv. Pia X., že největší překážkou apoštolátu je ustrašenost či spíše zbabělost křesťanů. Trvají-li
nadále pochybnosti, je třeba zpočátku opatrnosti a prezidium volí jednodušší práce. Postupem času se získají zkušenosti a jistě se vyskytnou
Kapitola 39
273
členové schopní i nejtěžší práce. Budou jim dány úkoly, o nichž se zpočátku pochybovalo. Později se zapojí i ostatní, jak to práce vyžaduje
a jak se členové osvědčí. I když se obtížnou prací zabývá pouze jedna
dvojice, má to velký vliv na práci ostatních.
32. Postoj k nebezpeËÌ
Systém Legie omezuje možnosti nebezpečí na nejvyšší míru, přesto
může být důležitá práce spojena s jistým rizikem. Ukáže-li klidná úvaha,
(a) že práce, na níž závisí spása duší, by zůstala zcela nebo zčásti nevykonána a (b) že bylo v zájmu bezpečnosti vykonáno všechno potřebné,
pak se s pečlivě vybranými členy pusťme do práce. Pro legionáře by bylo
nesnesitelné, aby nečinně přihlíželi, jak jeho bližní klesají do zkázy.
„Bůh nás ochraň od klidu nevědomosti. Bůh nás ochraň od pokoje zbabělců“ (De Gasparin).
33. Legie musÌ b˝t p¯edvojem boje cÌrkve
Legionáři sdílí Mariinu víru ve vítězství jejího Syna - její víru, že skrze
jeho smrt a vzkříšení byla přemožena veškerá moc hříchu ve světě.
Podle míry naší jednoty s Pannou Marií nám dává Duch svatý toto vítězství k dispozici ve všech bojích církve. Majíce toto na mysli, mají být legionáři svou věrností a odvahou při řešení velkých problémů a zla dne
inspirací pro celou církev.
„Musíme chápat, co je boj. Nebojuje se jen o rozšíření církve, ale o přivedení duší k jednotě s Kristem. Je to nejpodivnější z válek, která je
vedena PRO nepřítele, ne proti němu. Právě pojem „nepřítel“ nesmí být
zavádějící.
Každý nevěřící, stejně jako každý katolík, má nesmrtelnou duši, stvořenou
podle Božího obrazu, pro kterou Kristus zemřel. Jakkoli může být nepřátelský vůči církvi nebo vůči Kristu, je naším cílem přivést ho k obrácení, ne
ho jednoduše porazit. Nikdy nesmíme zapomenout, že ďábel chce jeho
duši v pekle, tak jako chce i naše duše, a proto musíme za tohoto člověka s ďáblem bojovat. Můžeme být přinuceni čelit člověku, abychom
předešli jeho ohrožování duší, ale vždy ho toužíme získat pro spásu jeho
vlastní duše. Musíme bojovat v síle Ducha svatého, on je láskou Otce
a Syna. Pokud vojíni církve bojují v nenávisti, bojují proti němu.“
F. J. Sheed, Teologie pro začátečníky
(Theology for Beginners)
274
Kapitola 39
34. Legion·¯ musÌ podporovat vöechno katolickÈ
Legionáři nemají opomíjet používání škapulířů, medailek a posvátných
znaků, schválených církví. Jejich rozdáváním a šířením úcty k nim otevírají cestu - jak ukazují miliony příkladů – kterou podle Boží vůle bude
hojně proudit milost.
Zvláště tak mají smýšlet o hnědém škapulíři, který je opravdovým rouchem služebníků Panny Marie. „Někteří přijímají doslovně zaslíbení:
‘Kdo má na sobě toto roucho v hodině smrti, nebude zatracen.’ Svatý
Claude de la Colombiére nepřipouštěl žádné omezení: ‘Člověk může
ztratit svůj škapulíř, ale kdo ho má na sobě v hodině smrti, je zachráněn’ (Pére Raoul Plus).
Podobně mají legionáři povzbuzovat lidi, aby měli v bytech kříže a sochy,
ozdobili si zdi náboženskými obrazy, aby měli doma svěcenou vodu
a posvěcené růžence k získání odpustků. Pohrdání svátostinami církve
v domovech má velký vliv na postupné zanechání svátostí. Děti jsou
zvláště vnímavé k vnějším znakům zbožnosti a v domovech, kde není
socha nebo svatý obrázek, si stěží osvojí pravou a niternou víru.
35. Virgo Praedicanda: MusÌme p¯inÈst Matku BoûÌ vöem lidem.
Vöichni ji musÌ poznat, neboù je jejich matkou
Papež Lev XIII. rád mluvil o tom, že Panna Maria je Matkou všech lidí
a Bůh vložil zárodek lásky k ní do každého srdce, dokonce i do srdcí
těch, kteří ji nenávidí nebo neznají. Tento zárodek má růst a podobně
jako jiný může být živen ve správných podmínkách. Lidé musí být osloveni a poučeni o mateřské úloze Panny Marie.
Druhý vatikánský koncil vyhlásil toto univerzální mateřství Panny Marie
(viz LG, čl. 53, 65) a prohlásil, že Panna Maria je takovým zdrojem
a vzorem apoštolátu, že církev k ní musí vzhlížet při svém úsilí o spásu
všech lidí (viz LG, čl. 65).
Papež Pavel VI. požaduje, aby všude, zvláště tam, kde není mnoho
katolíků, byli věřící plně poučeni o mateřské roli Panny Marie, aby tento
poklad vědomosti mohli dále předávat. A co více, jejímu milujícímu
srdci svěřil celé lidstvo, aby Panna Maria mohla naplnit své poslání
obrátit všechny duše ke Kristu. A konečně, aby byla zjevná její úloha
mateřství a sjednocování všech členů lidské rodiny, uděluje Jeho Svatost
Panně Marii významný titul: „Matka jednoty.“
Kapitola 40 „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“
275
Smutně chybují ti, kteří blahoslavenou Pannu pokládají za překážku obrácení, jež má být odstraněna. Ona je Matkou milosti a jednoty, takže
bez ní duše svou cestu nenajdou. Legionáři musí důsledně uplatňovat
tuto zásadu při snaze o obrácení a vysvětlovat všem to, co bývá někdy
nesprávně nazýváno legionářskou úctou k Panně Marii. Úcta k Panně
Marii není vlastnictvím Legie, poněvadž ta se jí naučila od církve.
„Církev nepředložila věřícím Pannu Marii k následování pro její způsob
života a tím méně pro její společensko – kulturní podmínky, ve kterých
žila a které dnes sotva kde existují. Církev ji dává za vzor, protože za
daných životních podmínek Panna Maria zcela a s plnou zodpovědností přijala Boží vůli (srov. Lk 1,38), protože slyšela Boží slovo a uskutečňovala je, protože její jednání bylo prodchnuto láskou a ochotou
sloužit. Pro to vše je Panna Maria všeobecným a trvalým příkladem“
(Mcul, čl. 35).
40. ÑJdÏte do celÈho svÏta a hl·sejte
evangelium vöemu tvorstvuì (Mk 16,15)
1. Kristovo poslednÌ ustanovenÌ
Poslední slova člověka mají v sobě vždy něco slavnostního, i když jsou
vyslovena v úzkosti či slabosti. Neplatí to tím více o posledním příkazu
našeho Pána apoštolům, který označujeme jako jeho poslední vůli
a odkaz, předaný v okamžiku posvátnějším, než byl ten na Sinaji – to je
při dovršení jeho pozemského působení bezprostředně před jeho
vystoupením na nebesa. Je již oděn majestátem trojjediného Boha,
když říká: „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ (Mt 16,15).
Tato slova mají pro křesťana základní význam. Víra musí být sdělována
s nezdolnou horlivostí všem lidem. Někdy tento základní motiv chybí.
O lidi nikdo nedbá, ani o ty v ovčinci ani o ty mino něj. Je-li znevážen
příkaz ze dne nanebevstoupení, bude to za nějakou cenu – za cenu
ztráty milosti, oslabení a ubývání víry, až její úplnou ztrátu. Podívejme
se kolem sebe a uvidíme, jak mnoho míst již tuto hroznou cenu zaplatilo.
276
„Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu“ Kapitola 40
Když Kristus řekl slovo „všem“, tak mínil opravdu VŠECHNY. Skutečně
viděl před sebou každého člověka - „pro něhož nesl trnovou korunu
a kříž, byl přibit na kříž a probodnut kopím, snášel potupné pohledy
lůzy, nespočetné bolesti, nezměrné hoře, smrtelný zápas a samu smrt
na Kalvárii“. Tak velké utrpení nesmí být promarněno. Přesvatá krev se
musí nyní dotknout každého, protože byla pro něj tak štědře prolita.
Toto křesťanské poslání nás nutně vede k lidem kdekoli – k nejposlednějším i k nejmocnějším, blízkým i vzdáleným, k lidem obyčejným i nejzkaženějším, do nejvzdálenějších chatrčí, ke všem trpícím, k ďábelským
typům, k nejosamělejším majákům, k malomocným, k zapomenutým,
k obětem alkoholu a neřesti, k nebezpečným skupinám, k těm, kteří
pobývají v doupatech či karavanech, k vojákům na bojišti, k lidem
ukrytým na místech, jimž se každý vyhne, k lidem v nejubožejších brlozích, v arktických pláních, na vyprahlé poušti, v nejzarostlejší džungli,
v chmurných bažinách i na neobydlených ostrovech, k neznámým
kmenům, ven do úplného neznáma hledat, zda tam někdo žije, až na
konec světa, až kam dosahuje duha! Nikdo nesmí být opomenut při
našem hledání, aby se na nás laskavý Ježíš nehněval.
Legie musí být tímto posledním příkazem doslova posedlá. Její první
zásadou musí být navázání alespoň nějakého spojení s každou duší
kdekoli. Když toto bylo vykonáno – a vykonat to je možné – pak se
blížíme naplnění Pánova ustanovení.
Uvažme, že náš Pán nám nepřikázal obrátit každého člověka, ale každému ukázat cestu. Obrácení je nad lidské možnosti. Ale není nemožné
každého oslovit. Pokud byl navázán tento všezahrnující a nerozlišující
kontakt, co potom? Jisté je, že pak nastane žeň. Náš Pán totiž nepřikazuje činit nesmyslné a zbytečné kroky. Když bylo dosaženo tohoto
zahrnujícího přístupu k člověku, byl přinejmenším splněn božský příkaz,
a to je důležité. Co se stane potom, může být i obnovením ohnivých
plamenů Letnic.
Mnoho horlivých lidí se často domnívá, že prací na pokraji svých sil učinili vše, co od nich Bůh očekává. Ale takový osamocený přístup je
daleko nedovede a Pán nebude s tímto osamoceným úsilím ani spokojen, ani neučiní dobrým to, oč se nepokusili. Šíření náboženství se totiž
musí vykonávat jako každé jiné dílo, které přesahuje síly jednotlivce,
a to mobilizací a organizací pomocníků, dokud jich nebude dostatek.
Tato mobilizující zásada, toto úsilí zapojit druhé do naší snahy, je životně
důležitou částí naší obecné povinnosti. Tato povinnost se vztahuje nejen
277
na ty, kteří mají v církvi vyšší postavení, nejen na kněze, ale na každého
legionáře a na každého katolíka. Když od každého věřícího vyjde apoštolát jako malé vlny, spojí se a nakonec vyvolají dalekosáhlou záplavu.
„Zjistíš, že tvá činorodost bude vždy tak velká, jako je tvá vůle a pokrok
ve víře. Nebeské dobrodiní se totiž liší od pozemského. V přijímání
Božích darů nejsme omezováni v množství nebo v míře. Pramen Boží
milosti tryská stále, neodměřuje úzkostlivě, nemá pevně stanovené
řečiště, omezující vodu života. Dodejme si odvahy k veliké žízni po
těchto vodách a otevřme naše srdce, abychom je mohli přijmout
v množství, jakého bude naše víra schopna.“
Sv. Cyprián z Kartága
2. Legie se musÌ zamÏ¯it na jednotlivÈ duöe
„Nesmíme se dát ukonejšit tím, že při ranní mši je mnoho lidí u sv. přijímání, a přehlédnout strašlivé rozpory: celé rodiny jsou na tom zle,
dokonce v širokém sousedství panuje korupce a hrůza, jako by se zde
usídlilo zlo s celým svým dvorem. Dále bychom si měli uvědomit, že
i když je na těchto místech hřích nahromaděn a dvojnásob odporný,
není méně ničivý tam, kde je méně rozšířen. Ačkoli vidíme zralé ovoce
- mrtvé moře plodů zla - kořeny spočívají v půdě každého koutu země.
Kamkoli se vloudí nedbalost nebo zvedá hlavu lehký hřích, tam se připravuje půda pro hanebnost. Ať se nachází dělník na vinici Páně kdekoli, je tam pro něj práce. I kdyby to nebylo nic jiného, je možno říci
slova útěchy ubohému starci v nemocnici nebo učit malé děti udělat
kříž a položit jim otázku: „Kdo stvořil svět?“ Ačkoli učiníte málo, zasadíte silný úder kolosu zla. A konečně, a to je poselství naděje těm dělníkům apoštolátu, kteří mají sklon ztratit hlavu v přítomnosti velkého
zla: právě tato přemíra zlořádu, jak jsme ji popsali, není nevyléčitelná.
Existuje lék – a to pouze jediný – a ten spočívá v horlivém a trpělivém
používání prostředků, které nabízí církev.
Pod tvrdou slupkou nepravosti, na niž pouhý pohled člověkem otřese,
je víra, která v lepších okamžicích touží po dobru. Je-li zde někdo, kdo
dovede potěšit a povzbudit, hovořit o vyšších hodnotách a dát naději,
že vše může být zase dobré, potom i nejhorší oběť nepravosti může být
přivedena ke knězi a ke svátostem. S přijetím svátostí nastává obnova,
která už nikdy nemůže být zcela zmařena. Často se projevuje velká síla,
vycházející z Krista v jeho svátostech, a my žasneme při pohledu na nový
zázrak obrácení, jak tomu bylo u sv. Augustina nebo Marie Magdalské.
278
U jiných je uzdravení méně nápadné. Zlé návyky a špatná společnost
budou velmi přitažlivé. Budou stále padat a povstávat. Nikdy se z nich
nestanou takzvaní slušní občané, ale také do jejich života snad vstoupí
tolik milosti, aby na jeho konci spočinuli v přístavu. Velkého cíle bylo
dosaženo.
Legionář s prostou a odvážnou vírou zakusí ve skutečnosti jen málo
nezdarů, bez ohledu na to, na jak temném nebo zlém místě pracuje.
Zásada je stručná - šířit přijetí svátostí a běžné úkony zbožnosti, a hřích
před vámi roztaje. Učiňte někde dobro, a pozvednete všechny, stačí jen
v jakémkoli místě prolomit nepřítelovu frontu. Přizpůsobte své zbraně
nutnosti. Šest rodin v domě nechodí na mši, nepřijímá svátosti a odmítá
víru. Možná u jedné z nich dosáhnete něčeho, co se dá přirovnat ke
spolupráci. Proveďte v této rodině zasvěcení Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a tento den jste zvítězili. Tato rodina půjde dál nastoupenou cestou a strhne ostatní. Nakonec lidé, kteří si vzájemně dávali špatný
přílad, se budou vzájemně povzbuzovat k dobru (P. Michael Creedon,
první duchovní vůdce Koncilia Mariiny legie).
„Tento lupič ukradl ráj! Nikdo před ním nedostal takový příslib, ani
Abrahám ani Izák ani Jákob ani Mojžíš ani proroci ani apoštolové; tento
zloděj se prodral před ně! Ale jeho víra také předčila jejich! Viděl zmučeného Ježíše a klaněl se mu, jako by byl ve slávě. Viděl ho přibitého na
kříž a přišel k němu s prosbou, jako by seděl na trůně. Viděl ho odsouzeného a prosil o dar, jako by byl král. Ó, jak obdivuhodný lupič! Viděl
jsi ukřižovaného člověka a vyznal jsi, že je Bůh.“
Sv. Jan Zlatoústý
3. Zvl·ötnÌ vztah k naöim sestersk˝m cÌrkvÌm v˝chodnÌ tradice
Úkol přinášet poselství Ježíše Krista každému člověku, který je podle
slov papeže Pavla VI. „základním posláním církve“ (EN, č. 14), je vymezen dvěma velkými přikázáními církve: jsou to podpora smíření
a jednoty křesťanů. Opakujeme na tomto místě modlitbu našeho Pána
při poslední večeři: „Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já
v tobě, tak i oni ať jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan
17,21).
V době 2. vatikánského koncilu (1962 – 1965) se stala jednota křesťanů
jedním z velkých témat. Jak týž koncil zdůraznil, „toto rozdělení však
279
zřejmě odporuje Kristově vůli, je pohoršením světu a poškozuje svatou
věc hlásání evangelia všemu stvoření“ (UR, čl. 1).
V souvislosti s výše řečeným má velký význam následující citace z apoštolského listu Jana Pavla II. „Orientale Lumen“, zamýšlená jako pomoc
k nastolení jednoty se všemi křesťany východu:
„Věříme ve skutečnost, že úctyhodná a starobylá tradice východních
církví je nedílnou součástí dědictví Kristovy církve. Je prvořadou nutností katolíků d˘vÏrnÏ se obezn·mit s touto tradicÌ, jako by jí člověk
byl sycen, a podporovat proces sjednocování formou nejvhodnější pro
všechny.
Naši řecko – katoličtí bratři a sestry si velmi uvědomují, že jsou živoucími nositeli této tradice společně s našimi pravoslavnými bratry a sestrami. Členové katolické církve latinské tradice musí být tedy plně
seznámeni s tímto pokladem a společně s papežem pociťovat trýznivou
touhu, že projevenÌ vöeobecnosti cÌrkve bude nastoleno v církvi
i ve světě a nebude vyjádřeno pouze jednou tradicí a ještě méně jedním
společenstvím proti druhému; že všem nám bude zaručena plnost
božsky zjeveného a nerozděleného dědictví univerzální církve, které je
zachováno a roste v životě církví Východu stejně tak jako Západu“
(OL, čl. 1).
Dále říká Svatý otec o ortodoxních církvích:
„Spojuje n·s s nimi obzvl·ötnÌ blÌzkost. M·me tÈmÏ¯ vöe spoleËnÈ; a především máme společnou pravou touhu po jednotě“ (OL, čl. 3).
Tyto ortodoxní církve jsou naše pravé sesterské církve, všemi způsoby
musíme podporovat možné odpuštění a jednotu mezi námi podle Kristova záměru a držet se směrnic dokumentu „Unitatis Redintegratio“
2. vatikánského koncilu.
V následujících odstavcích této kapitoly, kde se hovoří o vztahu obrácených nekatolíků, nemáme na mysli naše bratry a sestry ortodoxních
církví.
4. Snaha o p¯ivedenÌ do cÌrkve
Papež Pius XI. slavnostně vyhlásil, že „církev nemá jiný důvod své existence než šířit po celé zemi království Krista, aby tak všichni lidé
měli podíl na jeho spásném vykoupení“. Je proto smutné, že by kato-
280
líci měli žít uprostřed mnoha nekatolíků a jen málo se snažili anebo
vůbec ne získat je pro církev! Někdy to vyplývá ze skutečnosti, že starost o lidi v ovčinci se pokládá za tak obtížnou, že ti, kteří stojí mimo,
nejsou považováni za jeho součást. Překvapí pak, že nakonec nejsou
zachováni ani ti v ovčinci a ani ti mimo nejsou do něj přivedeni?
Nemylme se. S vírou musí být seznámen každý člověk mimo církev. Bázlivost, lidské ohledy a obtíže všeho druhu je třeba potlačit v horoucí
touze sdílet dar víry s těmi, kteří ho nemají. Evangelium se musí hlásat
každému stvoření. Námaha k uskutečnění tohoto cíle musí být stejná
jako u lidí bláznivých, mínil sv. František Xaverský. Jiní ovšem doporučují opatrnost. Jistě, mnoho na ní závisí tam, kde je na místě, to znamená zabezpečit nezbytné jednání, ne ho ochromit. Opatrnost má
v systému úlohu brzdy, nikoliv motoru, jak se často omylem uvádí.
A pak dojde k překvapení z nečinnosti. Ano, potřebujeme mezi sebou
takové bláznivé lidi, kteří neznají sobeckou opatrnost, kteří jsou povzneseni nad přízemní strach, a kteří nechybují v tom, co papež Lev XIII.
označil za zločinné výstřelky: lehkomyslnost a takzvaná opatrnost. Duše
jsou totiž strhávány prudkým proudem času. Opožděné úsilí může prospět jiným duším - ale nikoli tÏm, kterÈ pohltila propast věčnosti!
„Stálé opakování toho, že lidé nejsou připraveni přijmout evangelium,
vede nakonec k tomu, že již nejsme ochotni jim ho přinášet“ (kardinál
L. J. Suenens).
Lidé mimo církev se zmítají v moři pochybností. Jejich duše dychtí po
odpočinutí a je třeba je přesvědčit, že v církvi opravdu naleznou víru
a pokoj. Prvním krokem k tomu musí být, že je oslovíme. Jak mohou
pochopit pravdu, když jim ji nikdo nesdělí? (srov. Sk 8,30-31). Jak má
být rozptýleno neuvěřitelné neporozumění, když katolíci v této věci
stále zůstávají v mlčení? Jak mohou protivníci církve z vnějšího chladu
katolíků pocítit vřelost víry, která je v jejich nitru? A nemá jim být odpuštěna myšlenka, že katolická víra, jen zřídka se projevující nadšením,
je málo či vůbec není vzdálena jejich vlastní nevěře?
Rádi si namlouváme, že postačuje, aby se katolická víra šířila prostřednictvím médií nebo na setkáních přístupných veřejnosti. Ve skutečnosti
je však takový přístup méně účinný, protože nedochází k osobnímu
kontaktu. Pokud by obrácení záviselo na oslovení množství lidí pomocí
výše popsaných prostředků, pak by současný věk technologií byl také
věkem četných obrácení. Ve skutečnosti je však obtížné udržet nenarušené alespoň katolické společenství.
281
Ne! Aby byl přístup k někomu skutečně účinný, musí být individuální
a osobní. Média mohou pomáhat vzbudit zájem a podpořit úmysl přivést také „jiné ovečky” k dobrému Pastýři, ale rozhodující je kontakt
jednoho člověka s druhým. Podle zákonů duchovního světa, jak říká
Frederick Ozanam, je třeba k pozvednutí jedné duše přitažlivosti jiné
duše. Jinými slovy, musí působit zákon lásky, dar bez dárce je planý.
Jenže katolíci si často myslí, že lidé mimo církev jsou příliš pevně
zakotvení v předsudcích a v nevědomosti, než aby se mohli změnit.
Připusťme, že předsudků je mnoho, tradičních, téměř vrozených a posílených výchovou. Co může katolík v takové situaci udělat? Nemusí se
bát. V učení církve, jakkoli prostě vysvětlovaném, má zářící meč, jehož
účinnost nejlépe popisují slova kardinála Newmana: „Silně v sobě
zakouším moc a vítězství pravdy. Spočívá na ní Boží požehnání. Satan
může jen oddálit její vzestup, ale nemůže mu zabránit.“
Katolík si také musí uvědomovat další zásadu, které se nesmí zpronevěřit: „Pravda se v boji s omylem nikdy nehněvá. Omyl v boji s pravdou
však není nikdy klidný“ (De Maistre). Jak se opakovaně naléhalo na
těchto stránkách, přístup k lidem, které toužíme získat, musí být takový, jaký by měl božský Pastýř. Nesmí v něm být nic protikladného a nic
domýšlivého. Každé slovo musí dýchat pokorou, citem a upřímností.
Skutky stejně jako slova musí vyjadřovat základní myšlenku, totiž že jsou
založeny na opravdové víře. Potom budou legionáři zřídka přijímání
s nelibostí a vždy zanechají hluboký dojem, který dozraje ve vysokém
počtu případů obrácení.
„Vždy si musíme pamatovat,“ řekl Dr. Williams, bývalý arcibiskup v Birminghamu, „že víra se přijímá, ne naučí. Je to plamen, který zažíhá
jeden člověk v druhém člověku. Šíří se láskou a žádným jiným způsobem. Přijímáme ji pouze od těch, o nichž si myslíme, že jsou k nám
přátelští. Ti, které pokládáme za lhostejné nebo nepřátelské, nemohou
nám náboženství přiblížit.“
Osobní kontakt je nezbytný, a proto jeden člověk nemůže mít na
starosti mnoho lidí. K mnoha obrácením je třeba mnoho pracovníků.
Legionářů tedy musí být stále více.
Každému záměru by se měla věnovat následující pozornost:
282
(a) Je nutné studovat, ale ne za účelem pouhé polemiky, ale pro vlastní
přípravu pomoci upřímnému tazateli.
(b) Měli by být vyhledáni stávající konvertité, aby se zjistilo, zda mají
oporu v katolickém přátelství, popřípadě je-li to vhodné, vyzvat je ke
členství v Legii. Nikdo není kvalifikovanější než ti, kteří se setkali s obtížemi svých nevěřících bližních.
(c) Je třeba navštívit ty (podle seznamu od vyučujících), kteří začali
navštěvovat výuku náboženství, ale nevytrvali. Zkušenosti ukazují, že
neplnění povinnosti obvykle nevede ke ztrátě touhy stát se katolíkem,
ale náhodné okolnosti jsou příčinou špatné docházky a ostych či váhání
pak brání znovu začít.
(d) Příležitostí k rozhovoru s nekatolíky je nespočet, jen kdyby se v nich
legionáři chovali přirozeně křesťansky. Katolíkům zarmouceným nebo
v těžkostech a starostech jakéhokoli druhu by měl legionář doporučit
modlitbu nebo jim nabídnout vhodnou četbu, která by jim mohla
pomoci. Měl by s nimi mluvit o Boží lásce a o mateřské péči Panny
Marie, a tím je potěšit a pozvednout. Podobně by se mohlo využít
období zkoušek v životě nekatolíků, ale zůstává nevyužité. Téma náboženství je tabu. Vyjadřuje se pouze čistě lidský soucit, který neutěší ani
není projevem víry a ničeho nedosáhne. Legionáři mají využít těchto
jedinečných příležitostí k rozhovoru s lidmi. Ve chvílích, kdy běžné
ohledy mizí, mohou být duchovní slova vděčně přijímána a mohou později přinést ovoce.
(e) Na mnoha místech byly zavedeny jednodenní duchovní obnovy pro
nekatolíky. Denní program obvykle zahrnuje: mši svatou, tři přednášky,
hodinu otázek, oběd, odpolední čaj, svátostné požehnání a někdy také
film s přednáškou. Může-li se konat obnova v klášteře, je to ideální prostředí a vyloučí se nepochopení a předsudky.
Postup bývá takový, že se stanoví termín a vytisknou se pozvánky s časovým rozvrhem na rubu. Za pomoci legionářů dané oblasti a všemi ostatními možnými způsoby se pozvánky doručí nekatolíkům a vysvětlí se
jim smysl obnovy. Předáme-li pozvánku vhodným způsobem, je to též
psychologická podpora. Proto by se za žádnou cenu neměly rozdávat
lhostejně jako reklamní leták. Má být pořízen seznam, komu byly pozvánky dodány, a následně zhodnotit, jak byly využity. Pozvánky se mají
nabízet pouze lidem, kteří dávají naději, že se obnovy zúčastní.
283
S pozvánkou také legionář přijímá úkol najít někoho, kdo je ochoten
duchovní obnovu vykonat. Dokud se tohoto cíle nedosáhne, stává se
pozvánka žalobou, hmatatelnou připomínkou nesplněného poslání.
Bývá zvykem, že nekatolíky doprovází katolický přítel, který je přiměl
k obnově. Záměrem je, aby se nekatolíci v nových podmínkách cítili jako
doma, aby jim měl kdo zodpovědět jejich dotazy a aby si během dne
dodali odvahy obrátit se na kněze. Mlčení se nevyžaduje. Obnovy jsou
přístupné pro muže i ženy. Měly by si však zachovat svůj vlastní cíl. Konvertité a lhostejní katolíci by na ně neměli být zváni.
Čím větší počet oslovených, tím bude větší počet na obnovách; čím
větší počet na obnovách, tím více lidí se navrátí do církve. Podle zkušenosti jde o přímou úměrnost. Zdvojnásobí-li se počet pozvaných (což je
rozhodně v našich silách), zdvojnásobí se i počet obrácení.
„Ať všichni jsou jedno. Jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, tak i oni ať
jsou v nás, aby svět uvěřil, že ty jsi mě poslal“ (Jan 17,21).
„Odstraňte přínos Panny Marie v evangeliu, zahlaďte její svědectví
křesťanství a zjistíte, že nechybí jen článek, ale že je roztržen celý řetěz;
nejde pouze o štěrbinu nebo o puklinu, nýbrž chybí základ. Víra v zázrak vtělení, víra věků, víra světa spočívá na jednom bodu svědectví, na
jediném hlase - na hlase požehnané Panny Marie.“
Kardinál Wiseman, The Actions of the New Testament
5. NejsvÏtÏjöÌ eucharistie jako n·stroj obr·cenÌ
Často se mnoho času věnuje důkazům, které - i když jsou pádné –
nikoho pro církev nezískají. Cílem všech rozhovorů má být, aby lidé
mimo církev zahlédli třpyt jejích milostí. Není účinnější cesty než seznámit je s učením o eucharistii.
Dokonce ti, kteří Ježíše znají jen málo a mají o něm neurčitou představu, ho obdivují. Silou čistě lidských důkazů uznávají, že měl bezmeznou
moc nad přírodou, takže ho poslouchaly i živly, mrtvé navracel do života
a nemocní byli na jeho rozkaz uzdraveni. Všechny tyto věci konal
z vlastní moci, protože, ačkoli byl člověk, byl i věčný Bůh, který všechno
stvořil, jehož slovo je mocné.
Písmo svaté uvádí, že tento Bohočlověk – mezi nesčetnými jinými
zázraky – ustanovil láskyhodný zázrak eucharistie. „Ježíš vzal chléb,
284
požehnal ho, lámal a dával ho svým učedníkům se slovy: ‘Vezměte,
jezte. To je mé tělo’“ (Mt 26,26). To jsou mocná slova, ale kolika lidí se
dotkla? „To je tvrdá řeč! Kdopak to má poslouchat?“ (Jan 6,60). Námitky,
dokonce i některých jeho učedníků, se ozývají staletími k nekonečné
škodě duší: „Jak nám tento člověk může dát jíst svoje tělo?“ (Jan 6,52).
Učedníkům by jejich nevěra mohla být spíše odpuštěna, protože nepochopili, jaká je přirozenost toho, jenž stál uprostřed nich. Ale co zatemňuje mysli oněch lidí, kteří uznávají božství, a tedy i všemohoucnost
Krista? Jistě by museli poznat, jak podvodné, a tedy jak nemyslitelné,
by bylo, aby Ježíš – při slavnostním oslovení prostého lidu – řekl „mé
tělo“ a myslel by „nikoli mé tělo“. Jim přísluší nelítostná Pascalova
kritika: „Jak si ošklivím hloupost těch, kteří nevěří v eucharistii. Je-li
evangelium pravdivé, je-li Ježíš Kristus Bůh, kde je tu potíž?“
Něco tak uchvacujícího, jako je eucharistie, nemůže zůstat neoslyšeno.
Stálé připomínání této koruny slávy církve nekatolíkům musí jejich mysl
přimět k zamyšlení nad touto možností, takže mnozí zauvažují: „Je-li to
pravda, jak strašná je má ztráta!“ V doznívání této myšlenky přijde
první silný impuls k hledání pravého domova.
Mnoho seriozních lidí mimo církev čte bibli. V rozjímání a v upřímné
modlitbě se snaží nalézt Ježíše v temné minulosti historie a radují se,
když si ve své představivosti vytvoří živý obraz Pána v jeho díle lásky. Jen
kdyby tyto duše mohly alespoň pochopit, že v církvi žije zázrak eucharistie, který by jim mohl přinést Ježíše takového, jaký je, celý a nerozdělený, v jeho tělesné realitě, s celým jeho božstvím, do sféry jejich všedního života! Kdyby si jen mohli uvědomit, že v této způsobě se ho
mohou dotknou, hovořit s ním, rozjímat o něm mnohem důvěrněji, než
mohli jeho drazí přátelé z Betanie! Ba více! Když se při svatém přijímání
spojí s Pannou Marií, mohli by tomuto božskému tělu poskytnout
veškerou láskyplnou péči Matky, a tak v jistém smyslu mu náležitě
poděkovat za vše, co pro ně učinil. Je třeba mnoha lidem mimo církev
objasnit nejvyšší dobro eucharistie, aby zatoužili po světle. Potom jim dá
Ježíš dar porozumění všemu, co činil. Rozhoří se v nich srdce jako učedníkům putujícím do Emauz, když k nim na cestě promlouvá a odhalí jim
smysl „tvrdé řeči“, onoho „vezměte, jezte. To je mé tělo“ (Mt 26,26).
A jejich oči se otevřou a oni ho rozpoznají v lámání božského
Chleba (srov. Lk 24,13-35).
V tomto poznání eucharistie roztaje nepochopení a předsudky, které
brání porozumění a zatemňují pohled na Boha, jako sněhové vločky
285
v zářícím slunci, takže ti, kteří dosud chodili a neviděli, zvolají z plného
srdce: „Vím jedno: že jsem byl slepý a teď vidím“ (Jan 9,25).
„Naše Paní od Nejsvětější svátosti je Panna Maria, která obdržela jako
univerzální rozdělovatelka milostí také úplné a naprosté právo rozdílení
eucharistie a s ní spojených milostí. Neboť tato svátost je nejúčinnějším
prostředkem spásy, nejkrásnějším ovocem vykoupení skrze Ježíše Krista. Proto je na Panně Marii starat se o to, aby byl Ježíš znám a milován
v této svátosti. Je na ní šířit eucharistii do celého světa, v pohanských
oblastech zřizovat nové chrámy a bránit víru v eucharistii proti bludařům a bezbožníkům. Je jejím dílem připravit duše na svaté přijímání,
povzbuzovat je k časté návštěvě Nejsvětější svátosti a ke stálému
klanění před ní. Panna Maria je pokladnice všech milostí eucharistie,
všech, které k ní vedou, a všech, které z ní plynou.“
Tesniére, Mois de Notre-Dame du T.S. Sacrement
6. NevÏ¯ÌcÌ
Existuje strašlivý problém nevěry velké části obyvatelstva. V mnoha světových centrech v celých čtvrtích žijí obyvatelé, podle křestního listu
katolíci, pro něž mše svatá, svátosti nebo i modlitba nemají žádný význam. V jednom případě se dotazem zjistilo, že je zde pouze 75 praktikujících katolíků z celkového počtu 20 tisíc obyvatel. V jiném případě se
účastnilo bohoslužby 400 lidí z 30 tisíc a v dalším případě 40 tisíc lidí
z 900 tisíc. Až příliš často je nevěra v takových oblastech ponechána
k zahnívání a klidně se šíří. Nebylo vyvinuto žádné úsilí hodné toho
jména, aby byla přemožena. Uvádějí se důvody, že přímý přístup by nepřinesl ovoce a byl by odmítnut a možná by byl i nebezpečný. Ačkoli je
to podivné, takové důvody přijímají i ti, kteří pokládají za přirozené, že
misionáři jdou až na konec světa a čelí nebezpečí, a dokonce i smrti.
Nejsmutnější na takových místech je, že zde kněz prakticky nemá možnost přímého kontaktu. Jednou z nejhorších překážek zuřivé nevěry je,
že se její oběti staví proti svým Bohem daným pastýřům a odhánějí je
od sebe. Zde spočívá jedinečný význam Legie. Nastupuje na místo
kněze a provádí jeho plány, její členové jsou však z lidu a nelze se jim
snadno vyhnout. Žijí životem lidí a nevěřící nemohou jejich práci zničit.
Nemohou se ani proti nim ohradit vymyšlenou lží, kterou mohou tak
snadno vznést proti izolovanému stavu, jako je klerus.
286
Neboù jakou d· ËlovÏk n·hradu za svou duöi? (Mk 8,37). Jaké úsilí
má člověk vyvinout pro spásu svého bližního? Jistě, musí to být nejvyšší
úsilí - až k nebezpečí smrti, kdyby to bylo nutné. Tyto velké oblasti nevěry musí být evangelizovány se stejnou odhodlaností jako vzdálené
misijní krajiny. Neznamená to, že ti, kteří volají: „Beznadějné“, nebo ti,
kteří volají: „Nebezpečné“, mají být zcela přehlíženi. Možná, že něco
z toho, co říkají, přispěje k bezpečnému nasazení Legie a tím i k úspěchu.
Ale za žádných okolností nesmí jejich varující slova ochromit útok. Pokud se mají odstranit hory zla, je zapotřebí veliké víry, víry podobné té,
kterou měl sv. Ignác z Loyoly, když řekl, že jeho důvěra v Boha byla tak
velká, že byl připraven pustit se na moře v člunu bez plachet a bez
vesel.
Brzy zjistíme, že legionáře nečeká mučednictví, ale dostaví se pozoruhodný úspěch. Mnoho lidí skutečně čeká na první přímé oslovení.
Zp˘sob jedn·nÌ – ve zmíněných podmínkách, kde nejsou plněny nejzákladnější náboženské povinnosti, musí legionáři především zdůrazňovat nejdůležitější požadavek – návštěvu nedělní bohoslužby. Lze použít
letáček, v němž je prostě, ale působivě vylíčena krása a hodnota mše
svaté. Pokud bude doplněn barevnými ilustracemi na toto téma, zvýší
se jeho účinek. Vyzbrojeni těmito letáky vykonají legionáři návštěvy
dům od domu. Každý člověk, který je příjme, obdrží leták, pokud
možno doprovázený vhodnou připomínkou k účasti na mši svaté. Legionářům není třeba připomínat, že jejich přístup musí být za všech
okolností nesmírně laskavý a trpělivý, nikdy se nesmí vyptávat, nikdy
nesmí vyčítat nedbalost.
Zpočátku možná dojde k mnoha odmítnutím, ale to bude vynahrazeno
mnoha okamžitými úspěchy. Budou následovat obvyklé způsoby návštěv Legie, přičemž základní myšlenkou bude snaha navázat přátelský
vztah s navštěvovanými osobami. Je-li toho dosaženo, dosáhlo se skoro
všeho.
Na každý případ obnovy náboženské praxe je třeba hledět tak, jako se
dívají vojáci ve válce na zdolání důležitého postavení. Neboť za každým
zdolaným případem následuje další. S přibývajícím počtem „kořistí“ se
mění veřejné mínění. Všichni obyvatelé legionáře pozorují. Lidé hovoří,
kritizují a přemýšlejí a ledová srdce se začínají zapalovat. Rok následuje
za rokem a každý je naplněn četnými úspěchy. Mnoho let se bude zdát,
že se celkový přístup lidí k náboženství nezměnil. Je to jako se stavbou
napadenou termity. Navenek vypadá bezchybně, ale stačí náraz a roz-
287
padne se v prach. Tak nějaká příhoda ukáže, že se srdce navrátila
k Bohu.
V˝sledek ˙silÌ. - O jistém městě s 50 tisíci obyvatel se dalo říci, že
v něm téměř nikdo víru nepraktikoval. Tato nedbalost byla komplikována zlořády všeho druhu. V mnoha částech města kněz nemohl projít,
aniž by nebyl posmíván. V duchu víry zde bylo založeno prezidium
a začalo se zjevně beznadějným úkolem – návštěvami. Všichni byli překvapeni rychlým úspěchem. Členové získávali zkušenosti, jejich počet se
zvyšoval, a tím také rostl počet a význam obrácení. Po třech letech
neočekávaného úspěchu se kněží odvážili vyzvat muže ke společnému
svatému přijímání a doufali, že přijde aspoň 200 lidí. Ve skutečnosti
přišlo 1 100 mužů – důkaz, že obyvatelstvo bylo tříletým apoštolátem
zasaženo do hloubky. V dohledu je již zřejmý závěr, že příští generace
tohoto města se zrodí do změněného řádu věcí. Tam, kde se pohrdalo
mší svatou a služebníci církve byli vysmíváni, panuje nyní svatost. Jiná
místa v podobných podmínkách by měla hledat stejný lék.
„Ježíš jim na to řekl: ‘Mějte víru v Boha! Amen, pravím vám: Kdo řekne
této hoře: zdvihni se a vrhni se do moře, a nebude ve svém srdci pochybovat, ale věřit, že se stane, co říká, bude to mít. Proto vám říkám:
věřte, že všechno, oč v modlitbě prosíte, je vám dáno, a budete to mít’“
(Mk 11,22-24).
7. Legie ve sluûbÏ misiÌm
Situace v misiÌch
Misionářská činnost zde uváděná je zaměřena na skupiny a jednotlivce,
kteří Krista neznají nebo v něj nevěří – kde církev dosud nezapustila
kořeny a jejichž kultura je křesťanstvím nedotčená.
Mezi těmi, jimž se má hlásat evangelium, existují velké rozdíly v úrovni
kultury, vzdělání a sociálních podmínek. Dokonce na území jedné země
můžeme najít jak hustě obydlená města, tak roztroušená venkovská
společenství. Mohou se vyskytovat rozdíly mezi bohatými a chudými,
vysokoškolsky vzdělanými a negramotnými, rozmanitost etnických a jazykových skupin.
V celkovém měřítku roste počet lidí, kteří neznají Krista, rychleji než
počet pravých věřících.
288
Do tohoto širokého pole vstupují misionáři: kněží, řeholníci či laici.
Přicházejí z jiných zemí, rozdíly rasy, jazyka a kultury jsou pro ně překážkou. Zkušenost a cvik tyto nevýhody zmírní, ale stěží odstraní.
V nově zpřístupněné oblasti je úkolem založit místní křesťanská společenství, která se mohou případně samostatně zaměřit na evangelizaci.
Zpočátku se budou snažit rychle navázat široký okruh kontaktů a získat
přátele. Kde je to možné, vzniknou potřebné služby, jako školy a nemocnice, které jsou křesťanským svědectvím a usnadňují kontakty.
Z konvertitů vyberou katechisty a další pracovníky církve.
Misionář nebo místní katechista může poučit pouze ty, kteří si to přejí.
Vzbudit tuto touhu znamená, popravdě řečeno, přivést k obrácení.
Božím řízením k tomu obvykle dochází z kontaktu s katolickým laikem
a až později s knězem. Je to postupný růst v přátelství a důvěře. „Přicházím, protože znám jednoho katolíka,“ zní požadavky na pohovor
s knězem.
Legie se nabízí vytíženému misionáři jako vyzkoušený a ověřený nástroj
pro získávání konvertitů a zajištění jejich vytrvalosti. Místní členové
s misionářem, zpočátku svým duchovním vůdcem, budou poučovat,
formovat a vést nové konvertity k průběžné a systematické evangelizaci. Na rozdíl od misionáře nepronikají do společnosti zvenčí. Jsou již
v ní, schopní, s nezbytnou formací, aby působili jako světlo, sůl a kvas
ve společenství po způsobu prvních křesťanů.
äÌ¯enÌ Legie
S růstem počtu a kvality legionářů bude nutné z důvodu zajištění náležitého výcviku, rozšířit počet prezidií. Možná budou duchovní vůdci
schopni převzít kontrolu nad několika prezidii. Pravděpodobně bude
také možné jmenovat katechisty a další zkušené osoby jako prezidenty,
aby prezidium vzdělávali a inspirovali. Každé nové prezidium představuje deset až dvanáct vojáků víry v akci.
Úspěch v rozšíření počtu prezidií by mohl znamenat, že během času by
kněz mohl organizovat činnost velkého počtu pracovníků apoštolátu.
Výsledky by byly takové, že kněz by ve skutečnosti zastával úlohu
vyšších funkcí, podobnou úloze diecézního biskupa. Ve srovnání s biskupem bude mít nespočetnou a nezdolatelnou hierarchii dělníků víry,
s jejichž pomocí je schopen kázat evangelium každému člověku na
svém území.
289
Co je zde navrženo, není neodzkoušený plán, nýbrž plod mnohaletých
úspěšných zkušeností s evangelizací v misijním území za nejrůznějších
podmínek.
UrËit· povinnost pro kaûdÈho legion·¯e
V navrženém plánu je každému legionáři určena vymezená oblast činnosti. Daná oblast práce se prozkoumá a rozdělí do dílčích úkolů, které
jsou předány legionářům. Ti jsou plně odpovědni za řádné splnění
úkolu a musí si uvědomit, že při plnění úkolu se dávají svobodně k dispozici knězi. Skrze něj jsou spojeni s misií církve. Jednou z hlavních
zásad systému Legie je naučit legionáře této zodpovědnosti a vést ho,
aby byl schopen ji věrně plnit.
Z povinností jsou pro legionáře v misijní praxi vhodné:
(a) příprava pravidelných návštěv misionáře do odloučených stanic;
(b) výuka katechumenů, vyhledávání nových a povzbuzování k pravidelné docházce;
(c) vybízení nedbalých a odpadlých katolíků k plnému praktikování víry;
(d) vedení bohoslužby slova;
(e) činnost mimořádně vyžádaná knězem;
(f) péče o duchovní potřeby umírajících a jejich křesťanský pohřeb.
Místní potřeby si vyžádají další příklady tělesného a duchovního
milosrdenství.
MusÌ mÌt legion·¯i velkÈ n·boûenskÈ znalosti?
Úroveň znalostí závisí na druhu požadované práce. K získávání konvertitů a k povzbuzování jejich vytrvalosti základní znalosti o víře jistě
postačují. To bohatě dokazuje rychlé šíření církve v jejích počátcích.
V mnoha případech byla obrácení způsobena poníženými, slabými
a utlačenými lidmi oné mocné, bohaté a osvícené společnosti, v níž žili.
Zde nehovoříme o formálních pokynech, které jsou vždy nutné, ale
o úsilí jednoho srdce sdělit to nejcennější, co má, druhému srdci. Nejlépe toho lze dosáhnout, když spolu jednají rovnocenní lidé, ale zkušenost ukazuje, že sociální bariéry se mohou snadno překročit. Každý
přesvědčený katolík, i když jsou jeho znalosti nedokonalé, má o své víře
určitou představu a má schopnost ji sdělit jinému člověku, kterého se
snaží ovlivnit. Ale tuto schopnost nevyzkouší, dokud ho k tomu nepři-
290
vede pevná organizace nebo jiný silný impuls. Systém Legie tuto hnací
sílu má, jsou to motivace a apoštolské poslání. Výsledkem této formace
bude člen, který z vlastní iniciativy bude vyhledávat příležitosti ke sdílení
víry.
Legie znamen· Panna Maria pracujÌcÌ
Zavedení Legie znamená použít v misijní práci dvě velké síly:
(a) plánovanou organizaci, která je vždy provázena růstem zájmu a síly a
(b) nejmocnější prvek – mateřský vliv Mariin, který v plnosti obsahuje
mariánský systém Legie a je hojně rozdělován duším prostřednictvím intenzivního apoštolátu. Je skutečností, že šířit světlo víry
nelze jinak než ve spojení s ní. Úsilí bez jejího vedení je jako olej bez
lampy. Možná je tato nedostatečně oceněná skutečnost příčinou,
že se velká vítězství víry v dnešní době stávají vzácnými. V dřívějších
stoletích se v krátkém čase obrátily celé národy. Svatý Cyril Jeruzalémský bez zaváhání prohlásil na efezském koncilu roku 431, že
díky Panně Marii byli všichni získáni pro Krista. Také největší patron
misií, sv. František Xaverský, uváděl jako vlastní zkušenost, že
kdykoli zapomněl postavit k nohám Spasitelova kříže sochu Matky
Boží, bouřily se tyto země proti evangeliu, které jim přinášel.
Jestliže se toto tak mocné působení Marie v apoštolátu Legie může
projevit v misijní oblasti, proč by se nemohly vrátit ony časy, o nichž
hovořil sv. Cyril, takže by celá území a národy odložily své omyly a s radostí přijaly křesťanskou víru?
„Jak pošetilá troufalost nebo jak vznešené a nebeské bylo osvícení,
které uchvátilo tyto rybáře? Zamysli se na okamžik, čeho se odvážili.
Žádný princ nebo království nebo republika nikdy nepojali tak vznešený
plán. Bez jakékoli zjevné vyhlídky na lidskou pomoc si tito Galilejci
rozdělili celý svět pro budoucí vítězství. Rozhodli se změnit náboženství,
které bylo zavedené v celém světě, ať bylo falešné nebo částečně
pravdivé – ať židovské nebo pohanské. Přáli si ustanovit novou bohoslužbu, novou oběť, nový zákon, poněvadž, jak řekli, jistý Člověk,
kterého lidé ukřižovali v Jeruzalémě, to tak nařídil.“
Boussuet
291
8. Peregrinatio pro Christo
Snaha přijít do styku s každou duší musí začít u těch, kteří jsou v naší
blízkosti. Nesmí ustrnout, ale musí se skládat z dalších krůčků, jež nás
povedou dál, za okruh běžného života. Legionářské hnutí, známé jako
Peregrinatio pro Christo, tento cíl usnadňuje. Název je převzatý z klasického eposu od Montalembertse „Mnichové ze západu“, o nichž píše:
tento nepřemožitelný zástup ‘vyšel ze své země, ze svého příbuzenstva,
ze svého otcovského domu’ (Gn 12,1) a putoval Evropou šestého
a sedmého století, obnovujíc víru, kterou pád římské říše strhl do záhuby.
Se stejným nadšením vysílá Peregrinatio pro Christo skupiny legionářů,
kteří mají čas a prostředky, na určitou dobu do vzdálených míst, v nichž
panují špatné náboženské poměry, s „ožehavým, obtížným a nepopulárním posláním zvěstovat, že Kristus je Spasitel světa. Lidé se toho však
musí odvážit“ (papež Pavel VI.). Blízké oblasti nemohou být cílem Peregrinatio pro Christo. Pokud je to možné, měla by to být jiná země.
Tato činnost, i když zahrnuje jen krátkou dobu jednoho či dvou týdnů
cestování a podstupování rizika pro víru, může změnit myšlení legionáře a také všech lidí kolem.
9. Incolae Mariae
Velkodušná srdce se v mnoha případech nespokojí s jedním nebo dvěma týdny, ale budou si přát obětovat mnohem delší dobu službě mimo
domov. Legionáři, kteří si mohou zajistit prostředky na živobytí ve zvoleném místě a mohou být po dobu šesti měsíců nebo jednoho roku či
více mimo domov, aniž by ublížili rodině nebo jiným závazkům, mohou
být konciliem nebo senátem či regií ustanoveni za misionáře na danou
dobu. Spolupůsobení s autoritami vybraného místa je samozřejmě nezbytné. Tito dobrovolníci jsou známi jako Incolae Mariae, což vyjadřuje
jejich dočasný pobyt na vzdáleném místě v duchu oběti skrze Pannu
Marii.
10. Exploratio Dominicalis
Exploratio Dominicalis je název označující něco jako mini-Peregrinatio,
což lze přeložit jako nedělní vyhledávání duší.
Každé prezidium na světě je vybízeno, aby pokud možno společně věnovalo aspoň jednu neděli v roce výpravě na nějaké místo – možno-li
292
„Největší z nich je láska“
Kapitola 40
v problémové oblasti – v jisté vzdálenosti, ale současně ne daleko, aby
se nepromarnil zbytečný čas cestováním. Exploratio se nemusí omezit
na jeden den, lze mu věnovat dva nebo tři dny. Exploratio Dominicalis
dává možnost prokázat odvahu většině (obvykle všem) členů prezidia.
Je třeba uznat, že i při nejlepší vůli Peregrinatio pro Christo není pro
mnoho legionářů vhodné.
Zkušenost ukazuje a koncilium opětovně zdůrazňuje, že Exploratio
Dominicalis je výlučně projektem prezidia. Rady a prezidia se žádají, aby
to měli na mysli při přípravě Exploratio Dominicalis.
41. ÑNejvÏtöÌ z nich je l·skaì (1 Kor 13,13)
Panna Maria byla tak naplněna láskou, že byla hodna počít a přinést
světu toho, který je láska sama. Mariina legie závisí svou veškerou
podstatou na Panně Marii a na jejím následování, musí se proto nezbytně vyznačovat toutéž horlivou láskou. Musí být naplněna láskou:
jedině tak ji může přinést světu. Proto je důležité pozorně zachovávat
následující pokyny.
1. P¯i vstupu do ¯ad Legie nesmí docházet k sociální, rasové nebo
národnostní diskriminaci. Rozhoduje pouze způsobilost pro členství. Legionářský apoštolát působí více nepřímo, je kvasem v obci věřících než
vlastní činností. Má-li být celá farnost pod vlivem legionářské činnosti,
znamená to, že v řadách Legie musí stát zástupci všech společenských
vrstev farnosti.
2. Ve vlastnÌch ¯ad·ch má panovat nepředstíraná prostota a vzájemná
upřímná láska, jako by neexistovaly rozdíly. Je-li láska povinností k těm,
kterým legionáři slouží, není o nic méně povinností k vlastním spolučlenům. Postoj rozlišování je důkazem toho, že chybí první předpoklad
členství, totiž duch lásky. Hlavní myšlenkou a duchem Legie je horlivá
láska a ochota. Mají-li vyzařovat své teplo navenek, musí nejdříve jasně
a silně planout v krbu samé Legie. „Podle toho všichni poznají, že jste
moji učedníci, budete-li mít lásku k sobě navzájem“ (Jan 13,35).
Láska uplatňovaná ve vlastních řadách se brzy rozšíří. Odstranění rozdílů mezi členy povede k jejich odstranění i mezi lidmi mimo Legii.
Kapitola 40
293
3. K jin˝m organizacÌm, jejichž cíle jsou slučitelné s posláním církve,
přistupuje Legie s ochotou ke spolupráci a pomoci všude, kde je to
možné. Ne všichni katolíci mohou vstoupit do řad Legie, poněvadž její
nároky nejsou zdaleka snadné. Přesto by všichni měli být povzbuzováni,
aby se nějakým způsobem podíleli na práci církve. Legionáři mohou
tyto snahy podporovat svým apoštolátem a osobními kontakty. Je třeba
říci, že tato spolupráce nesmí ukládat legionářům další povinnosti na
újmu jejich vlastního apoštolátu. Je také důležité rozlišovat stupeň
a druh poskytované pomoci a komu je poskytována. V této souvislosti
je třeba odkázat na kapitoly „Kontrola práce prezidiem“ (kapitola 39, č. 6)
a „Musí být zajištěna důvěrnost práce legionářů“ (kapitola 39, č. 8).
4. Past˝¯˘m cÌrkve má být prokazována dětinná láska, která jim přísluší jako duchovním otcům a pastýřům. Legionáři mají sdílet jejich
potřeby a pomáhat jim modlitbou, a pokud je to možné, také aktivní
prací, aby byli schopni lépe překonávat obtíže a plnit své povinnosti
s větším úspěchem.
Zatímco pastýři církve dostali od Boha úlohu sdělovat božskou pravdu
a milosti svátostí, musí být v zájmu legionářů přivádět lidi k těmto nositelům božských darů a opravit článek řetězu, byl-li zlomen.
To je zvláště nutné v případech, kdy jsou lidé jakýmkoli způsobem odcizeni kléru, ať je důvod oprávněný, či neoprávněný.
Vážně nemocní lidé mohou mít nechuť poradit se s lékařem. Často je
třeba manželského partnera, rodiny nebo přítele, aby jim dodali nezbytnou odvahu.
Je-li v sázce duchovní zdraví, mnoho závisí na kvalitě lásky těch, kteří
jsou nablízku člověku, jenž potřebuje pomoc.
Legie pomáhá členům převzít iniciativu v prostřednictví mezi kněžími
a dušemi a konat to s jemnou vytříbeností. To je vybraná forma lásky.
Jednají jako vyslanci Dobrého pastýře, který je křtem povolal, aby se
ujali jeho díla.
„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale neměl lásku, jsem
jako znějící kov a cimbál zvučící. Kdybych měl dar prorokovat, rozuměl
všem tajemstvím a ovládal všecko, co se může vědět, a víru měl v nejvyšší míře, takže bych hory přenášel, ale neměl lásku, nejsem nic.
A kdybych rozdal všechno, co mám, a pro druhého do ohně skočil, ale
neměl lásku, nic mi to neprospěje. Láska je shovívavá, láska je dobrosrdečná, nezávidí, láska se nevychloubá, nenadýmá, nedělá, co se
294
Kapitola 41
nepatří, nemyslí jen a jen na sebe, nerozčiluje se, zapomíná, když jí
někdo ublíží, má zármutek, když se dělá něco špatného, ale raduje se,
když lidé žijí podle pravdy. Láska všechno omlouvá, všemu věří, nikdy
nad ničím nezoufá, všecko vydrží. Láska nikdy nepřestává. Dar prorokování pomine, dar jazyků už nebude, dar poznání zanikne“ (1 Kor 13,1-8).
Příloha 1
295
P¯Ìloha 1
Dopisy a poselstvÌ papeû˘
Pius XI. MariinÏ Legii
16. září 1933
Udělujeme zvláštní požehnání tomuto krásnému a svatému dílu –
Mariině legii. Její název hovoří sám za sebe. Obraz Panny Marie
Neposkvrněné na její standartě svědčí o vznešené a svaté věci.
Blahoslavená Panna je Matkou Vykupitele a Matkou nás všech. Spolupracuje na našem vykoupení, protože se pod křížem stala naší Matkou.
V tomto roce oslavujeme sto let této spolupráce a všeobecného Mariina
mateřství.
Modlím se za vás, abyste mohli ještě opravdověji vykonávat tento apoštolát modlitby a práce, který jste započali. Když to budete činit, Bůh
z vás také učiní spolupracovníky na vykoupení. To je nejlepší cesta, jak
vyjádřit svoji vděčnost Vykupiteli.
296
Příloha 1
Papeû Pius XII. MariinÏ legii
Vatikán
22. července 1953
Vážený pane Duffe,
je mi ctí, abych na srpnový pokyn Svatého otce předal pozdravy
a povzbuzení Mariině legii, která vznikla asi před 30 lety na úrodné
půdě katolického Irska.
Jeho Svatost s otcovským zájmem sledovala celé roky pokrok Legie, jak
mohutněla armáda oněch oddaných a odvážných svěřenců Panny
Marie, bojujících proti silám zla v dnešním světě, a raduje se s vámi, že
nyní je možno spatřit standartu Legie vztyčenou ve čtyřech koutech
zeměkoule.
Je tedy nanejvýš vhodné, aby Mariini legionáři nyní uslyšeli slova vděčného ocenění za dosažené dobro, ale také připomínku vytrvat s vzrůstající horlivostí ve své velkorysé spolupráci s církví v jejím poslání od Boha
přivést všechny lidi pod svrchovanost Krista, který je Cesta, Pravda
a Život.
Úspěšnost jejich příspěvku tomuto apoštolátu bude z velké části záviset
na jejich důkladném duchovním vzdělání. Pod moudrým vedením svých
duchovních vůdců se v nich výrazně rozvine pravý apoštolský duch
a všechny jejich aktivity se budou vyznačovat ochotnou poslušností
pokynů Svatého stolce a oddanou poslušností k místním ordinářům, jejichž příkazy budou věrně vykonávat. Naplněni tímto nadpřirozeným
duchem ryzího laického apoštolátu, půjdou kupředu se svatou horlivostí a budou nadále silnými pomocníky církve v jejím duchovním boji
proti silám temnoty.
Příloha 1
297
Jeho Svatost prosí o přímluvu Panny Marie za všechny legionáře na celém světě a s mimořádnou laskavostí uděluje Vám osobně, duchovním
vůdcům a všem aktivním i pomocným členům Legie své apoštolské
požehnání, které vám předávám.
S výrazem hluboké úcty a oddanosti, jsem
srdečně Vám v Kristu oddaný
J. B. Martini
zástupce papežského tajemníka
Pan Francis Duff
Concilium Legionis Mariae
De Montfort House
North Brunswick Street
Dublin, Ireland
298
Příloha 1
Jan XXIII. MariinÏ legii
Důstojníkům a členům Mariiny legie na celém světě projevujeme Naši
otcovskou lásku a jako záruku ještě mnohem hojnějšího duchovního
ovoce v jejich chvályhodném díle, udělujeme jim z celého srdce naše
zvláštní apoštolské požehnání.
Vatikán, 19. březen 1960
Mariina legie ukazuje pravou tvář katolické církve.
(Jan XXIII. francouzským legionářům, 13. červenec 1960)
Příloha 1
299
Pavel VI. MariinÏ legii
Město Vatikán
6. leden 1965
Vážený pane Duffe,
dopis, který jste nedávno zaslal Nejvyššímu Pontifexu, naplněný synovskými zbožnými city, mu přinesl radost a potěšení. Jeho Svatost touží
při této příležitosti zaslat své poselství díků a povzbuzení Mariině legii,
která se zrodila v mystickém podnebí katolického Irska a nyní rozšířila
svou požehnanou působnost do všech kontinentů.
Toto poselství Svatého otce si Vaše hnutí plně zasluhuje, poněvadž má
zbožné cíle a mnoho aktivit, a tak moudře usilovalo o katolický apoštolát a s velkým prospěchem ho zdokonalilo, a tím dokazuje, že je
nástrojem úžasné účinnosti pro výstavbu a šíření Božího království.
Jeho Svatost uchovává živé vzpomínky na setkání s Vámi, když byl ve
službách Státního sekretariátu. Zvláště z oněch rozhovorů pochází plná
představa o duchu, který oživuje Vaše hnutí a je základem tajemství
jeho životnosti. Vskutku duch Mariiny legie nalézá plodný pokrm v hlubokém duchovním životě jejích členů, v jejich kázni, jejich obětavosti
pro spásu bližních, jejich neústupné loajalitě k církvi. Nicméně čím se
odlišuje a vyznačuje, je pevná důvěra v působení blahoslavené Panny.
Mariina legie v ní vidí svůj vzor, vedení, radost a podporu všech svých
členů a výmluvnými aktivitami nám pomáhá pochopit, jak mnoho si
musí apoštolát brát příklad z té, která světu dala Krista a jež s ním byla
tak úzce spojena v díle vykoupení.
Jeho Svatost je proto šťastná, že může spoléhat na tohoto ducha Legie,
který již na celém světě vychoval velký počet zapálených apoštolů
a hrdinných svědků Krista, zvláště v těch místech, v nichž je víra napadána a pronásledována.
300
Příloha 1
Svatý otec vyjadřuje Vám a všem Vašim spolupracovníkům svou hlubokou vděčnost v přesvědčení, že se již dosažené výsledky nebudou
umenšovat, nýbrž spíše neustále zvyšovat činnost a apoštolské úsilí
všech legionářů, a vyzývá vás všechny, abyste pokračovali se stejnou láskou k církvi v díle apoštolátu v úzké závislosti na biskupech a v duchu
aktivní spolupráce se všemi ostatními katolickými sdruženími.
Nejvyšší Pontifex svěřuje četné řady vašich členů mateřské ochraně naší
blahoslavené Paní a láskyplně uděluje Vám, každému legionáři,
duchovním vůdcům a jejich aktivitám své zvláštní otcovské apoštolské
požehnání.
S ujištěním srdečné úcty a vážnosti, zůstávám
Srdečně Váš v Kristu,
Pan Francis Duff
Prezident Mariiny legie
Concilium Legionis Mariae
De Montfort House
North Brunswick Street
Dublin
Příloha 2
301
P¯Ìloha 2
V˝tah z dogmatickÈ konstituce o cÌrkvi
2. vatik·nskÈho koncilu, Lumen gentium
»l. 60. Máme jediného prostředníka podle apoštolových slov: „Je totiž
jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny“ (1 Tim
2,5-6). Mariina mateřská úloha vůči lidem nikterak nezastiňuje ani
nezmenšuje toto jediné prostřednictví Kristovo, nýbrž ukazuje jeho sílu.
Celý spasitelný vliv blahoslavené Panny na lidi neplyne totiž z nějaké
nutnosti, nýbrž jedině z Božího svobodného rozhodnutí a z nadbytku
Kristových zásluh, opírá se o jeho prostřednictví, na něm naprosto závisí a z něho čerpá celou svou sílu. Nijak však nepřekáží přímému spojení věřících s Kristem, nýbrž spíše je jen podporuje.
»l. 61. Blahoslavená Panna byla od věčnosti, spolu s vtělením Božího
Slova, předurčena za matku Boží a z rozhodnutí Boží prozřetelnosti byla
zde na zemi vznešenou matkou božského Vykupitele, jedinečným způsobem nad jiné velkodušnou společnicí a pokornou služebnicí Pána.
Tím, že Krista počala, zrodila, živila, představila v chrámě Otci a trpěla
se svým synem umírajícím na kříži, zcela zvláštním způsobem spolupracovala na díle Spasitelově poslušností, vírou, nadějí a vroucí láskou pro
obnovení nadpřirozeného života duší. Proto se stala naší matkou v řádu
milosti.
»l. 62. Mariino mateřství v plánu milosti trvá neustále od okamžiku
souhlasu, který s vírou vyjádřila při zvěstování a bez váhání zachovala
pod křížem, až do věčného dovršení spásy všech vyvolených. Když byla
vzata do nebe, neopustila tento spasitelný úkol, ale nadále nám získává
dary věčné spásy svými mnohonásobnými přímluvami. Ve své mateřské
lásce se stará o bratry svého syna, kteří dosud putují na zemi a ocitají
se v nebezpečích a nesnázích, dokud nebudou uvedeni do blažené
vlasti. Proto je blahoslavená Panna vzývána v církvi jako přímluvkyně,
302
Příloha 2
pomocnice, ochránkyně a prostřednice. To je však třeba chápat tak, že
tím důstojnosti a účinnosti jediného prostředníka Krista nic neubírá
a nic nepřidává.
»l. 65. Církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky (srov. Ef 5,27). Věřící se však stále ještě snaží přemáhat
hřích a růst ve svatosti. Proto pozvedají oči k Marii, která září celému
společenství vyvolených jako vzor ctností. Když o ní církev zbožně uvažuje a rozjímá ve světle vtěleného Slova, s úctou proniká hlouběji do
nejvyššího tajemství vtělení a připodobňuje se tak stále více svému
Snoubenci. Maria, která vstoupila hluboko do dějin spásy, jistým způsobem v sobě spojuje a vyzařuje největší skutečnosti víry. Když je oslavována a uctívána, volá věřící k svému synu a k jeho oběti i k lásce k Otci.
Poněvadž však církev usiluje o Kristovu oslavu, stává se podobnější
svému vznešenému vzoru, když stále roste ve víře, naději a lásce, a ve
všem hledá a plní Boží vůli. A tak církev i ve své apoštolské práci právem vzhlíží k té, která zrodila Krista, jenž se proto počal z Ducha svatého a zrodil se z Panny, aby se prostřednictvím církve zrodil a rostl také
v srdci věřících. Tato Panna byla ve svém životě příkladem takové mateřské lásky, která má oživovat všechny, kdo spolupracují v apoštolském
poslání církve při znovuzrození lidí.
Příloha 3
303
P¯Ìloha 3
V˝tah z Kodexu kanonickÈho pr·va
o povinnostech a pr·vech laik˘
Kán. 224 - Křesťané laici mají kromě povinností a práv, jež podle kánonů přísluší všem křesťanům, ještě další povinnosti a práva, uvedená
v kánonech této stati.
Kán. 225 - §1. Laici jsou stejně jako všichni křesťané Bohem povoláni
skrze křest a biřmování k apoštolátu a jako takoví mají obecnou povinnost a právo, ať jako jednotlivci nebo ve sdruženích, spolupracovat,
aby všichni lidé všude ve světě poznali a přijali Boží poselství spásy, tato
povinnost je tím naléhavější v podmínkách, kdy lidé pouze od nich
mohou slyšet evangelium a poznat Krista.
§2. Mají ještě zvláštní povinnost, aby každý podle svého postavení ovlivňoval a zdokonaloval pozemský řád duchem evangelia a tím zvláště
v péči o tyto věci v plnění svých úkolů ve světě vydávali svědectví Kristu.
Kán. 226 - §1. Kdo žijí v manželství, mají podle svého vlastního povolání zvláštní povinnost spolupracovat manželstvím a rodinou na utváření
Božího lidu.
§2. Rodiče, protože dali život dětem, mají velmi závažnou povinnost
i právo je vychovat, proto křesťanští rodiče jsou především povinni
pečovat o křesťanskou výchovu svých dětí podle učení církve.
Kán. 227 - Křesťané laici mají stejné právo na svobodu v oblasti světských záležitostí jako ostatní občané, při využívání této svobody dbají,
aby jejich činnost byla prodchnuta duchem evangelia a aby se řídili
naukou učitelského úřadu církve a varovali se toho, aby v otázkách, připouštějících různé názory, nevydávali svoje mínění za nauku církve.
Kán. 228 - §1- Jestliže jsou laici uznáni za vhodné, mohou od duchovních pastýřů být pověřováni těmi církevními úřady a úkoly, které podle
právních ustanovení mohou zastávat.
304
Příloha 3
§2. Jestliže laici vynikají náležitými vědomostmi, moudrostí a počestností, jsou způsobilí pomáhat duchovním pastýřům jako znalci nebo
poradci a také v poradních sborech podle ustanovení práva.
Kán. 229 - §1. Aby laici mohli podle křesťanské nauky žít a ji hlásat
a, je-li třeba, i hájit a také se účastnit apoštolátu, mají povinnost a právo
získat znalost této nauky, podle svých vlastních schopností a postavení.
§2. Jsou také oprávněni získat širší znalosti o posvátných vědách, které
se vyučují na církevních univerzitách a fakultách nebo na institutech pro
náboženské vědy, a to návštěvou přednášek a získáním akademických
hodností.
§3. Rovněž při zachovávání předpisů stanov o požadované způsobilosti
mohou od zákonného církevního představeného obdržet pověření
k vyučování posvátným vědám.
Kán. 230 - §1. Muži laici, kteří mají vlohy požadované podle rozhodnutí
biskupské konference, mohou být předepsaným liturgickým obřadem
natrvalo pověřeni službou lektora a akolyty, toto udělení služeb jim však
nedává právo na vydržování nebo odměnu od církve.
§2. Laici mohou na základě dočasného pověření zastávat při liturgických úkonech službu lektora, stejně tak může každý laik plnit úkol
komentátora, kantora a podle ustanovení práva i jiný úkol.
§3. Jestliže to vyžaduje potřeba církve v případě nedostatku služebníků,
mohou i laici, ačkoliv nejsou lektory nebo akolyty, nahrazovat podle
předpisů práva některé jejich úkoly, totiž zastávat službu slova, řídit
liturgické modlitby, udílet křest a rozdávat svaté přijímání.
Kán. 231 - §1. Laici, kteří jsou trvale nebo dočasně pověřeni zvláštní
službou v církvi, jsou povinni získat patřičné vzdělání, požadované pro
řádný výkon jejich služby, a své úkoly plnit svědomitě, se zájmem a pečlivě.
§2. Aniž se mění kán. 230, §1, mají právo na přiměřenou odměnu
podle jejich postavení, z níž mohou, i při dodržení předpisů světského
práva, slušně uspokojit potřeby vlastní i rodiny, mají také právo na sociální, zdravotní a důchodové pojištění.
Příloha 4
Římská legie
305
P¯Ìloha 4
ÿÌmsk· legie
Římská legie byla pravděpodobně nejvelkolepější bojovou jednotkou
světa všech dob. Tajemství její neporazitelnosti spočívá v podivuhodném
duchu jejích členů. Osobnost vojáka musela splynout s legií, k níž patřil.
Jeho velicí důstojník po něm požadoval bezpodmínečnou poslušnost,
takže se očekávalo, že bude poslouchat „ad nutum“, tedy „s mlčenlivým souhlasem“, bez ohledu na záměry důstojníka nebo na osobní
vojákovy záliby či odpor. Nesmělo se reptat, když nepřišlo povýšení,
a když se vyskytly spory, nebylo dovoleno dát je najevo ani slovem ani
skutkem. Legionáři se pohybovali jako jeden muž, protože jimi hýbal
společný cíl, každý spojen s velitelem a k sobě navzájem. Rameno na
rameni, bok po boku, střežila jejich vojska svět a udržovala římskou
prestiž a právo všude, kde se objevili. Díky své oddanosti byli tváří v tvář
nepříteli neporazitelní, jejich neohrožená odvaha a zarytá houževnatost
je posilovala a nutila je buď zvítězit, nebo padnout. Byli strážnými
výspami císařství, na nich ležel nápor udržovat jeho integritu. Jejich
neochvějné hrdinství ilustrují příklady jako onoho římského setníka,
objeveného při vykopávkách Pompejí, který stál na svém místě, nebo
slavné Thébské legie, pobité i s jejich veliteli, svatí Mořic, Exuperius
a Candidus za Maximiánova pronásledování.
Duch římské legie lze označit jako inspirovaný podřízeností autoritě,
s neochabujícím smyslem pro povinnost, houževnatostí tváří v tvář
překážkám, vytrvalostí v obtížích a loajalitou v nejmenších detailech
povinností.
Takový byl pohanský ideál spolehlivé služby. Mariin legionář musí mít
také takovou zmužilost, ale nadpřirozenou, umírněnou a zjemnělou
spojením s tou, která umí nejlépe vyučovat tajemství lásky a ušlechtilé
služby.
306
Římská legie
Příloha 4
„Když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl: ‘Ten
člověk byl opravdu syn Boží’“ (Mk 15,39).
„Setník a ti, kdo s ním střežili Ježíše, když viděli zemětřesení a všechno,
co se dálo, velmi se zděsili a řekli: ‘On byl opravdu Boží Syn!’“
(Mt 27,54).
Vojáci římské armády se tak stali prvními obrácenými. Církev budoucnosti, jež se musí nazývat římská církev, začala své poslání, kterému
bylo určeno naplnit svět, tajemným způsobem na Kalvárii. Byli to Římané, kdo přinesli Oběť a pozdvihli ji na oči zástupům. Tito budoucí
strážci jednoty církve odmítají roztrhnout Ježíšův plášť. Tito uchovatelé
víry jsou prvními, kdo píší a udržují základní dogma nové víry – královskou hodnost Nazaretského. Bijí se v prsa v okamžiku dovršení Oběti
a říkají: „To byl opravdu syn Boží.“ Konečně, tímtéž kopím, které otvírá
evangeliu nesmírné cesty, otvírají Nejsvětější Srdce Mistra, z něhož plynou proudy požehnání a nadpřirozeného života. Poněvadž smrtí Vykupitele je vinno celé lidstvo, poněvadž si všichni v jeho krvi smočili ruce,
proto budoucí církev neměli představovat pouze viníci. Nezdá se, že
Římané již v době Kalvárie - byť nevědomky - zahájili a opodstatnili své
nehynoucí poslání?
Kříž byl postaven tak, že Ježíš byl obrácen zády k Jeruzalému, zatímco
jeho tvář byla obrácena k západu, k věčnému městu.“
Bolo, Tragedy of Calvary
Příloha 5
Bratrstvo Marie, Královny všech srdcí
307
P¯Ìloha 5
Bratrstvo ÑMaria, Kr·lovna vöech srdcÌì
1. Svatý Ludvík Maria z Montfortu ve svém spise O pravé mariánské
úctě vyjadřuje přání, aby se všichni, kdo tuto zbožnost praktikují, shromáždili v Bratrstvu. Toto přání se uskutečnilo v roce 1899, když bylo
v Ottawě (Kanada) založeno Bratrstvo Marie, Královny všech srdcí. Je
pod péčí Společenství Mariina nebo Misionářů sv. Ludvíka z Montfortu.
2. Bratrstvo je složeno z věřících, kteří touží žít své křestní povolání
v úplném zasvěcení se Kristu v rukou Panny Marie, což je vlastně dokonalé zachovávání pravé mariánské úcty podle učení sv. Ludvíka
z Montfortu, který je shrnul do následujících vět:
„Tato mariánská úcta tedy spočívá v tom, že se úplně celí oddáme
Panně Marii, abychom skrze ni úplně celí patřili Kristu. Je třeba, abychom jí darovali:
1.
2.
3.
4.
své tělo se všemi jeho smysly a údy;
svou duši se všemi jejími mohutnostmi;
svá vnější dobra, kterým se říká jmění, přítomná i budoucí;
svá dobra vnitřní a duchovní, jimiž jsou naše zásluhy, naše ctnosti
a naše dobré skutky minulé, přítomné i budoucí.
Jedním slovem, je třeba Panně Marii darovat bezvýhradně všechno, co
máme v řádu přirozeném i v řádu milosti, a všechno, co budeme moci
v budoucnosti získat v řádu přirozeném, v řádu milosti i v řádu (nebeské) slávy. Nevyjímáme z toho ani haléř ani vlásek ani nejnepatrnější
dobrý skutek. Za své oběti a služby nepožadujeme ani nečekáme žádnou jinou odměnu než čest, že patříme Ježíši Kristu skrze Pannu Marii
a v Marii, i kdyby tato milá Paní nebyla, jako že vždycky je, nejštědřejší
a nejuznalejší ze stvořených bytostí“ (sv. Ludvík Maria z Montfortu,
O pravé mariánské úctě, par. 121.).
308
Příloha 5
3. Podmínky přijetí jsou:
(a) Vlastní zasvěcení Ježíši Kristu, vtělené věčné Moudrosti, skrze ruce
Panny Marie, podle formule sv. Ludvíka z Montfortu. Má být vykonána vhodná příprava a vybrán zvláštní den, například některý ze
svátků Panny Marie. Zasvěcení se má každodenně obnovovat
modlitbou například: „Jsem celý tvůj a vše, co mám, ti nabízím,
nejmilovanější Ježíši, skrze Pannu Marii, tvou svatou Matku.“ Tato
modlitba je také naplněním ranní nabídky Apoštolátu modlitby.
Další formulace je Legii zvláště drahá: „Jsem celý tvůj, má Královno,
má Matko, a vše, co mám, je tvé.“
(b) Zápis jména v některém středisku. Hlavní centra jsou:
Anglie: Montfort House, Burbo Bank Road, Liverpool, L23 6TH
USA: Montfort Fathers, 26 South Saxon Ave, Bay Shore,
N. Y. 11706
Francie: 2 rue des Couvents, 85290 Saint-Laurent-Sur-Sevre
Belgie: Dietsevest 25 - 3000 Leuven
Itálie: via Romagna 44, 00187 Roma
(c) Žít běžně a vždy (to je podstata úcty) ve stavu úplné závislosti na
Mariině vůli, po příkladu daném Synem Božím v Nazaretě. Členové
Bratrstva konají vše skrze ni, s ní, v ní a pro ni tak, aby si byli vědomi, že vždy jedná ve spojení s nimi, řídí veškeré jejich úsilí a rozděluje všechno jeho ovoce. Viz kapitola 6. Povinnosti legionářů
k Marii.
4. „Členství v tomto sdružení s sebou přináší duchovní společenství
s celou Montfortskou rodinou.
Členové si budou přát slavit tyto liturgické památky, které jsou jak symbolem, tak také naplněním tohoto společenství. Zvláště budou slavit:
Zvěstování Páně - 25. březen, což je základní svátek sdružení, dále
Narození Páně - 25. prosinec, Neposkvrněné početí - 8. prosinec a památku sv. Ludvíka z Montfortu - 28. duben.
Členové se rovněž podílejí na duchovním bohatství, jež Montfortská
rodina obdržela od Panny Marie, která se podivuhodně zcela daruje
tomu, kdo jí všechno daroval (Královna, květen - červen 1992, str. 25).
5. Pro správné pochopení a praktikování této úcty je nezbytné, aby člen
četl ne jednou, ale často knihu O pravé mariánské úctě Ludvíka Maria
z Montfortu a jeho menší dílko Tajemství Mariino.
Příloha 5
309
„Svatý Pius X. vyhlásil učení o univerzálním prostřednictví Panny Marie
a jejím duchovním mateřství ve své krásné encyklice Ad Diem Illum,
která je v podstatě převzetím knihy Ludvíka Maria z Montfortu: O pravé
mariánské úctě. Svatý papež byl horlivým ctitelem tohoto malého velebného pojednání. Zvláště ho všem doporučoval k četbě a uděloval své
apoštolské požehnání těm, kteří tak činili. Navíc v jeho encyklice o Panně
Marii lze nalézt nejen známé myšlenky velikého služebníka Panny
Marie, ale často i jeho skvělá vyjádření.“
Mura, Le Corps Mystique du Christ
„Ti, kdo se oddají této mariánské úctě, budou mít zvláštní úctu k velikému tajemství vtělení Božího Slova dne 25. března. To je totiž vlastní
tajemství dokonalé mariánské úcty, jak to bylo vnuknuto Duchem svatým, z následujících důvodů:
1. Vtělení Božího Slova je vlastním tajemstvím dokonalé mariánské
úcty, abychom uctívali a napodobovali nevýslovnou závislost, kterou
chtěl mít Bůh Syn na Panně Marii k slávě svého Otce a k naší spáse.
Tato závislost se projevuje zejména v tajemství vtělení, v němž je Ježíš
zajatcem a nevolníkem v lůně úchvatné Panny Marie a ve všem na ní
zcela závisí.
2. Abychom Bohu děkovali za neporovnatelné milosti, které udělil Panně
Marii, zejména za milost, že ji vyvolil za svoji veledůstojnou Matku. Tato
volba se uskutečnila právě v tajemství vtělení.
A tyto dva body jsou dvěma hlavními cíli nevolnického vztahu k Ježíši
Kristu v Panně Marii.“
Sv. Ludvík Maria z Montfortu,
O pravé mariánské úctě, par. 243
310
Medailka Neposkvrněného početí
Příloha 6
P¯Ìloha 6
Medailka NeposkvrnÏnÈho poËetÌ,
naz˝van· Ñz·zraËn· medailkaì
Potom mi blahoslavená Panna řekla: „Nech razit medailku podle tohoto
vzoru. Ti, kteří ji posvěcenou budou nosit, obdrží velké milosti, zvláště
budou-li ji nosit kolem krku. Hojných milostí se dostane těm, kdo mají
víru“ (sv. Kateřina Labouré).
Legionáři mají velmi ctít tuto medailku, jež je tak nápadně spojena s historií jejich organizace. Nebyl to důsledek úvahy, že první schůzku zdobila soška podle vzoru z roku 1830, a přece to výstižně vyjadřovalo
zbožnost organizace, která okolo ní vznikla.
Potom bylo doporučeno používat medailku při činnosti. Invokace na
okraji medailky byly pronášeny již na první schůzce, nyní jsou částí
kateny a každý člen se je denně modlí. Obraz medailky se nachází na
standartě Legie.
Je důvodem k zamyšlení, že medailka je tak mnoha způsoby zapojena
do zbožnosti Legie. Jestli sehrála svou roli náhoda nebo se jednalo opět
o jeden z mnoha jemných a podivuhodných řízení Prozřetelnosti, můžeme usoudit z následujících úvah:
(a) Medailka má šířit úctu k Neposkvrněnému početí. Ale medailka rovněž představuje Pannu Marii jako Prostřednici milostí, a tak názorně
ukazuje různé přednosti Panny Marie, které Legie uctívá, viz Maria
Neposkvrněná, Matka a Prostřednice.
Vyobrazení Neposkvrněného početí je doplněno obrazem Neposkvrněného srdce na rubu medailky. Přední strana zobrazuje Pannu Marii bez
poskvrny počatou, druhá strana ukazuje, že byla vždy bez hříchu.
(b) Na rubu medailky je obraz Nejsvětějšího Srdce Ježíšova a Neposkvrněného srdce Marie, obě Srdce byla vzývána v úvodních modlitbách
Příloha 6
Medailka Neposkvrněného početí
311
již od první schůzky Legie. Nad zobrazením obou srdcí, jednoho zraněného trnovou korunou a druhého probodeného mečem, se tyčí kříž
a písmeno M, připomíná utrpení a spoluutrpení, které získaly ty milosti,
jež legionáři vyprošují, aby je směli ve spojení s Pannou Marií přinášet
bližním.
(c) Udivující je ta okolnost, že to byl okamžik stého výročí zjevení sv. Kateřině Labouré (které se obzvlášť týkalo Francie), kdy Jeho Eminence
kardinál Verdier, arcibiskup pařížský, svolal audienci, na které schválil
a požehnal Legii.
Můžeme tedy říci, že Legie je tak úzce spjatá s medailkou, že poslání
legionáře zahrnuje i poslání medailky. Legionář je tak říkajíc živoucí
zázračnou medailkou, pokorným nástrojem milostí Panny Marie světu.
Někteří katolíci, kteří se rádi označují za „pokročilé, intelektuální“,
touto medailkou opovrhují, stejně tak i jinými medailkami a škapulíři
jako pověrou! Tato neúcta k posvátným předmětům, které církev schválila, je unáhlená. Proti nim svědčí také skutečnosti, že použití medailek
bylo bez pochyby až dramatickým způsobem požehnáno. Stejně jako
jsou legionáři povzbuzováni pokládat se za vojáky, mají pokládat
medailku za svou zvláštní výzbroj. Můžeme být jisti, že Panna Maria v ní
svým legionářům dá do rukou dvojnásobnou sílu.
Provedením záznamu se zájemce stává členem Sdružení zázračné medailky bez jakéhokoli požadavku formálního zápisu. Člen automaticky
získává všechny odpustky udělené Sdružení.
Svátek Panny Marie zázračné medailky slavíme 27. listopadu.
„Panna Maria vnesla do světa samotný apoštolát – toho, který přišel
vrhnout na svět oheň a přál si, aby hořel. Její úloha by nebyla úplná,
kdyby nebyla ve středu ohnivých jazyků, které Duch jejího Syna seslal
na apoštoly, aby jeho poselství v nich hořelo až do skonání světa. Letnice byly Mariiným duchovním Betlémem, novým zjevením Pána,
v němž stála jako Matka u jeslí mystického Krista a ukázala ho znovu
ostatním pastýřům a králům.“
Biskup Fulton Sheen, The Mystical Body of Christ
312
Bratrstvo růže
Příloha 7
P¯Ìloha 7
Bratrstvo r˘ûence
1. Jde o sdružení, sjednocující v jedné velké rodině věřící, kteří se zavazují k modlitbě patnácti desátků růžence minimálně jednou týdně.
Členství v rodině zahrnuje sdílení mezi členy. Ti, kteří se k Bratrstvu
růžence připojí, jsou zváni vložit do rukou Panny Marie nejen své růžence, ale hodnotu veškeré své práce, utrpení a modliteb, aby byly
rozdělovány mezi ostatní členy a pro potřeby církve tak, jak chce ona.
Bratrstvo bylo založeno dominikánem Alanem de la Roche v roce 1470.
Jeho šíření je zvláštní zásluhou dominikánské rodiny. Proto všichni
zapsaní sdílejí duchovní dobra řádu.
2. Skutečnost, že sv. Ludvík Maria z Montfortu nebyl pouhým členem
Bratrstva, ale horlivě se věnoval jeho šíření, by pro legionáře měla být
výzvou. Následující zajímavý dokument stále existuje: „My, provinciál
řádu kazatelů (dominikánů) potvrzujeme a prohlašujeme, že Ludvík
Maria z Montfortu, bratr našeho třetího řádu, káže všude s velkou horlivostí, účinností a výsledky o Bratrstvu růžence při všech misiích, které
dává soustavně ve městech i na venkově.“
3. Kdo chce být členem, musí zapsat své plné jméno do seznamu v kostele, při němž bylo bratrstvo založeno. K získání mnoha odpustků a výsad členství je nutno rozjímat co nejlépe o tajemstvích růžence během
modlitby. Byl to sv. Ludvík Maria z Montfortu, kdo řekl, že „rozjímání je
duší růžence“.
Povinnost modlitby patnácti desátků alespoň jednou týdně nezavazuje
pod hříchem. Obvyklý denní růženec ji více než splňuje. Není nutno modlit se růženec vcelku, lze se modlit jeden desátek nebo více desátků
podle časových možností. Povinná schůzka nebo příspěvky nejsou.
Příloha 7
Bratrstvo růže
313
4. Některé z výsad Bratrstva jsou tyto:
(a) zvláštní ochrana Naší Paní, Královny růžence;
(b) podíl na všech dobrých dílech a duchovních zásluhách dominikánského řádu a Bratrstva růžence po celém světě;
(c) po smrti podíl na modlitbách a přímluvách obětovaných výše jmenovanými za zemřelé;
(d) plnomocné odpustky mohou být získány v den zápisu, o vánocích,
velikonocích, o svátcích Zvěstování, Nanebevzetí Panny Marie,
Panny Marie růžencové, Neposkvrněného početí, Uvedení Páně do
chrámu.
5. Kromě odpustků, které mohou získat členi výše jmenovaného
Bratrstva, lze získat plnomocné odpustky za modlitbu pěti desátků
růžence současně s rozjímáním o tajemstvích v kostele nebo veřejné
kapli, v rodině či v řeholním společenství nebo na schůzce náboženských společností (což zahrnuje Legii). Částečné odpustky lze získat při
modlitbě pěti desátků za jiných okolností.
6. Podmínky pro získání plnomocných odpustků jsou:
(a) svátostné smíření – jedna svátost smíření postačuje k získání několika odpustků;
(b) svaté přijímání – má se přijímat vždy, když člověk chce získat plnomocné odpustky;
(c) modlitba na úmysly papeže – jedenkrát otčenáš a zdrávas nebo
jakákoli jiná modlitba podle vlastní volby znamená splnění podmínek. Modlitby se musí opakovat pro získání každého plnomocného
odpustku.
(d) Požaduje se také, aby člověk neměl sklony k hříchu ani k lehkému.
„Posvátný růženec je nejkrásnější květinou našeho řádu. Kdyby mělo
dojít k uvadnutí této květiny, zmizí současně také krása a lesk našeho
řádu. Ale naopak, když tato květina znovu rozkvete, ihned na nás přivolá nebeskou rosu, dá našemu květu vůni milosti a dá současně vyrůst
z kořenů zbožnosti plodům ctnosti a cti.“
de Monroy, OP
314
Výuka náboženství
Příloha 8
P¯Ìloha 8
V˝uka n·boûenstvÌ
V některých zemích zaujímá Sdružení pro výuku náboženství důležité
místo v organizování a výuky náboženství a činí tak i dnes. Mnoho
legionářů se do práce Sdružení zapojilo a Legie jejich práci plně podporuje.
V souladu s Všeobecným katechetickým direktoriem (Posvátná kongregace pro klérus, 1971), je v každé diecézi katechetické středisko součástí
diecézní kurie. Znamená to, že biskup jako hlava společenství a učitel
pravé víry řídí a usměrňuje všechny katechetické aktivity v diecézi.
Je důležité poznamenat, že výuka katechismu je určena pro všechny
věkové skupiny a pro všechny úrovně vzdělanosti, jak zdůraznil papež
Jan Pavel II. (CT. Čl. 16).
„Chci poděkovat jménem celé církve vám, laickým katechetům ve farnostech, mužům a v ještě větším počtu ženám, kteří jste se v celém
světě věnovali náboženské výchově četných generací. Vaše činnost je
často nenápadná a skrytá, ale konáte ji s vroucí a velkodušnou horlivostí. Je to zvlášť důležitá forma laického apoštolátu zejména tam, kde
z různých důvodů dětem a mládeži chybí patřičná náboženská výchova
v jejich rodinách“ (CT, čl. 66).
„Třetí poučení: Katecheze byla vždy a zůstane činností, za kterou církev
musí a má být ochotna převzít zodpovědnost. Členové církve však mají
různé druhy zodpovědnosti, jak vyplývají z povolání každého jednotlivce. Duchovní pastýři, jak jim to ukládá sama jejich služba, mají v různém stupni nejvyšší zodpovědnost za rozvíjení, zaměření a koordinaci
katecheze. Papež si je ze své strany plně vědom základní a nejvyšší zodpovědnosti, která na něm spočívá v této oblasti. Zde nalézá příčiny ke
svým pastoračním starostem, především však zdroj radosti a naděje“
(CT, čl. 16).
Příloha 9
Sdružení abstinentů Nejsvětějšího Srdce
315
P¯Ìloha 9
SdruûenÌ abstinent˘ NejsvÏtÏjöÌho Srdce
(Viz kapitola 37)
(a) Pokud by existující místní Sdružení souhlasilo, aby za účelem podpory a získávání nových členů pro Sdružení bylo v něm založeno
prezidium Legie, bylo by prezidium vybaveno nezbytnými potřebami, literaturou, nahrávkami, osvědčeními a odznaky, aby mohlo
pracovat jako plně vybavená jednotka. Doporučuje se, aby se za vše
platilo předem.
(b) Získávání nových členů a zápis do Sdružení se děje jako jakákoli jiná
práce schválená prezidiem.
(c) Žádosti o členství v Sdružení by byly projednávány na týdenní
schůzce prezidia nebo na měsíční schůzce Sdružení.
(d) Nota bene, veškeré dotazy na Asociaci se mají zasílat na adresu:
Central Director, Pioneer Total Abstinence Association, 27 Upper
Sherrard Street, Dublin 1, Ireland.
316
Studium
Příloha 10
P¯Ìloha 10
Studium
Je prospěšné, věnují-li se někteří nebo všichni členové prezidia studiu
jako doplňku své práce. Pro určité typy prezidií, například pro internátní
prezidia nebo prezidia mladých a skupiny, které se věnují vyučování, má
to být samozřejmostí.
Horlivý duch modlitby a náboženský systém Legie zaručují správný
přístup ke studiu a brání nepříznivým jevům, k nimž někdy dochází. Sebevědomí, pyšní na vědomosti a jim podobní pouze ruší a odpadnou,
protože jim systém nevyhovuje. Ale naopak systém upevní členství
těch, kteří by po opadnutí počátečního nadšení ve studiu nevytrvali.
Úspěch ve studiu bude zajištěn, je-li vedeno v duchu jednoty s tou, jejíž
hledání světla bylo tak pokorné, tak prosté, že se navždy stalo dokonalým vzorem otázkou: „Jak se to stane?“ (Lk 1,34). Pak jí byl dán ten,
který je božská moudrost, věčná pravda, pravé světlo. Zůstává strážkyní
tohoto pokladu. K ní musí přijít ti, kteří z něj chtějí čerpat. Tito legionáři budou pohlížet na týdenní schůzku prezidia jako na návštěvu své
milované Matky, budou vkládat své ruce do jejích, plných pokladů
znalostí, které hledají.
Je tedy vynikající zkušeností, že legionář přistupuje ke svému úkolu
studia spíše z náboženského postoje, nikoli aby bystřil rozum. Dalším
jasným rysem je, že toto studium není založeno na přednáškách, částečně proto, že by to v systému prezidia nebylo proveditelné, ale především proto, že lidé mají sklon k pohodlí v situaci, kdy celková práce
a odpovědnost spočívají na několika lidech nebo na jednom člověku,
jako je přednášející. V praxi navíc je přednáška zaměřena na nejinteligentnější posluchače, a je proto pro ostatní posluchače obtížná.
Výsledkem je, že obsahu přednášky neporozuměli a nevyhnutelně ji
rychle zapomenou. Ostatně je pozoruhodné, jak mnoho lidí poslouchá
se zájmem učenou přednášku, aniž skutečně přemýšlejí.
Příloha 10
Studium
317
V systému Legie není členu dovoleno aby odpočíval. Od každého se
vyžaduje, aby vykonal určité množství práce. Tak je nucen – v různém
stupni, to je pravda, ale se stejnou intenzitou – převzít na sebe námahu
a odpovědnost, které systém přednášek klade prakticky pouze na přednášejícího. Člen není pouhým posluchačem. Musí přemýšlet, nejen
poslouchat. Spolupracuje a současně se dohlíží na jeho pokrok.
Zprávu podává každý člen vsedě. Jeho učebnice leží před ním, poznámky může mít vedle sebe. V okolí není nic, co by ho rozptylovalo.
Vyjadřuje se tak, jak je zvyklý, rozvádí vlastní myšlenky a potíže prostě
a srozumitelně pro všechny. Ostatní je mohou komentovat nebo klást
otázky. Pak následuje další zpráva. Ukáže se, že schůzka pokračuje
nikoli jako rychlé auto převážející cestující krajinou, ale dá se přirovnat
k pluhu a bránám pracně obdělávajícím půdu. Zpráva za zprávou členů
prezidia přeorává kapitolu knihy. Určitě jí všichni porozumí, a proto si ji
všichni zapamatují.
Protože studium tvoří část ostatních úkolů prezidia, bude oživováno
aktivním duchem Legie, který povede členy k tomu, aby své vědomosti
prakticky využili. Proto by měla prezidia, která pokročila ve studiu, uvažovat o zřízení kursů, výuky, jako je Spolek katolického svědectví víře,
a o dalším předávání vědomostí, které členové získali. Také v Legii to
vzbudí přání mnoha členů, aby byli dobře informováni v otázkách víry.
Získané vědomosti se Legie snaží předávat dalším lidem prostřednictvím
nesčetných a nejrůznějších legionářských kontaktů. Byl učiněn krok
„k nápravě největší potupy katolíků, neznalosti božského zjevení“ (papež Pius XI., Motu Proprio, 29. červen 1923).
První knihou, která se má studovat, je příručka Legie. Je to ostatně
základní povinností legionáře. Dokud systém Legie správně nepochopí,
nemůže jej úspěšně použít při studiu ani v žádném jiném druhu práce.
Všichni by pokládali za nesmyslné stavět dům bez základů. Stejně tak
by bylo zbytečné stavět budovu vzdělání na systému Legie, která by
neměla pevné základy úplných vědomostí.
Pod dohledem duchovního vůdce lze s užitkem studovat – dogmatiku
a fundamentální teologii, biblické vědy, sociální vědy, církevní historii,
morální teologii.
Určitá část schůzky – nejlépe po allocutiu - by měla být zvolena k úvahám o této činnosti. Této části jednání by měla být věnována zvláštní
péče, aby se zajistila pevná struktura schůzky a předešlo se rozvinutí
pouhé povrchní diskuse.
318
Studium
Příloha 10
Na každé schůzce se zadá členům určitá část látky k soukromému studiu. Členové se do této práce musí dát s vysokým stupněm legionářské
důkladnosti a oddanosti, protože je zde nebezpečí sklouznutí – aniž by
si to člověk uvědomil - do nedbalého a bezcenného výkonu. Samo
studium není podrobeno jinému dohledu než nebeských svědků. Prezidium navíc není školní třída. Vytvořit vhodnou zprávu není obtížné,
i když studium bylo povrchní.
Na každé schůzce musí členové podávat zprávu o svém týdenním studiu. Ve svých zprávách mohou předložit jakékoli problémy, s nimiž se
setkali během týdenní četby. Členové se mají nabádat, aby neuváděli
těžkosti, které mohou s trochou snahy vyřešit.
Doporučuje se povzbuzovat k co největší svépomoci a osobní snaze ze
strany spolučlenů. Je třeba dbát, aby diskuse nesklouzly do zbytečných
nebo nežádoucích směrů a také aby se nezabývaly body příliš specializovanými, mylnými či irelevantními. Ve všech těchto případech bude
prezidium spoléhat samozřejmě na duchovního vůdce.
Zdůrazňuje se: závazek práce každého člena může být splněn pouze
týdenní aktivní činností. V žádném případě nemůže být splněn, ani
částečně, studiem.
„Jak úzce spojené jsou čistota a světlo! Nejčistší duše jsou ty, kterým
Bůh dává nejvíce světla. Proto je naše Paní nejosvícenější ze všech stvoření. Bylo o ní řečeno, že osvěcuje anděly. Ale osvěcuje také člověka
a církev ji označuje za Stolec moudrosti. Z toho plyne, že naše studia,
naše rozjímání, celý náš život by se měl stále těsněji přibližovat této
ženě, nejpožehnanější ze všech žen, Matce Světla ze Světla - Slova učiněného tělem. Bůh totiž oděl toto s kýmkoli nesrovnatelné stvoření
sluncem a ustanovil ji Ježíšovým odleskem nad celým světem a v každé
duši, která se otevře, aby Pannu Marii přijala.“
Sauvé, Marie Intime
319
Příloha 11
P¯Ìloha 11
Mari·nsk· syntÈza: p¯edstavuje nejstruËnÏjöÌ moûnÈ shrnutÌ
velkolepÈ ˙lohy spolupr·ce, kter· byla PannÏ Marii darov·na v celkovÈm pl·nu sp·sy. Je-li to žádoucí, může se použít při acies
jako kolektivní akt zasvěcení nebo (s vypuštěním prvního odstavce) při
jiných příležitostech.
Naše Královno, naše Matko,
krátké prodlévání před tvou standartou nám poskytlo čas pouze na
střelné vyjádření lásky. Nyní již máme možnost odhalit svá srdce a zvětšit tento malý skutek zasvěcení do plného vyznání naší důvěry v tebe.
Jsme si vědomi, jak velký je náš závazek k tobě. Dala jsi nám Ježíše,
který je zdrojem všeho našeho dobra. Ale nebýt tebe, zůstali bychom
dosud v temnotě ztraceného světa, pod starým zákonem smrti. Z této
nejhlubší bídy nás chtěla božská Prozřetelnost vysvobodit. S radostí tě
použila v tomto plánu milosti a určila ti místo, které již nemohlo být
vznešenější. Ačkoli zcela závislá na Vykupiteli, byla jsi ustanovena za
jeho pomocnici, tak blízkou jemu, jak jen stvoření může být, a učiněna
pro něj nezbytnou.
Od věčnosti jsi s ním byla podle úradku Nejsvětější Trojice, sdílela jsi jeho
poslání: o tobě hovořilo dávné proroctví jako o ženě, z které se narodí:
byla jsi s ním spojena v modlitbách těch, kteří očekávali jeho příchod:
sjednocena s ním v milosti Neposkvrněného početí, které tě zázračně
vykoupilo: spojena s ním všemi tajemstvími jeho pozemského života, od
oznámení anděla až ke kříži: jsi s ním uvedena do slávy svým nanebevzetím: sedíš vedle něj na trůně a spravuješ s ním království milosti.
Ze všech lidí ty jediná jsi byla dostatečně čistá a silná vírou a duchem,
aby ses stala novou Evou, která s novým Adamem zruší pád. Tvá modlitba, již naplněná Duchem svatým, přivedla Ježíše na zem. Tvá vůle
a tělo ho přijaly. Tvé mléko ho sytilo.Tvá převeliká láska ho obklopila
a umožnila mu, aby rostl věkem, silou a moudrostí. Ve skutečnosti jsi
tvořila toho, který tě stvořil. A když přišla hodina určená k oběti, svobodně jsi darovala božského Beránka jeho poslání a jeho posvátné smrti
na Kalvárii, vytrvala jsi s ním v plnosti utrpení - takže bys byla zemřela
s ním, ale byla jsi pozdržena, aby ses mohla starat o právě zrozenou
církev.
320
Příloha 11
Stala jsi se jeho neoddělitelnou pomocnicí v dovršení vykoupení, nejsi
méně s ním, méně pro něj potřebná. Tvé mateřství se rozšířilo, aby
přijalo všechny ty, pro které zemřel. Jsi matkou lidstva jako jeho matkou, protože my jsme v něm. Každá duše zůstává svěřena tvé trpělivé
péči, dokud ji nedoprovodíš do věčného života.
Jako jsi byla potřebná pro plán spásy, takže jsi se stala nástrojem
v každé jeho části, tak bylo žádáno, abys byla zahrnuta do naší úcty.
Musíme ocenit, co jsi vykonala, a naší vírou, láskou a službou se pokoušet o patřičné uznání.
Když jsme tedy vyjádřili velkou šíři a sladkost našich dluhů vůči tobě, co
lze více říci než z celého srdce opakovat: „Jsme celí tví, naše Královno,
naše Matko a vše, co máme, je tvé.“
„To je poprvé, co nějaký ekumenický koncil předložil tak úplné sjednocení katolického učení o postavení, které zaujímá nejsvětější Maria
v tajemství Krista a církve. Ale je to v souladu s cílem, který si koncil stanovil, aby ukázal tvář svaté církve. Panna Maria je totiž s církví velmi
úzce spojena. Již bylo slavnostně vyhlášeno: „Ona je její největší, nejvýtečnější, jedinečnou a nejvybranější částí.“
Rupert de Apoc.
„V pravdě se církev neskládá pouze ze své hierarchické struktury, ze své
liturgie, svátostí a právních ustanovení. Její nejhlubší podstatu, prvotní
zdroj její účinné moci posvěcování je třeba hledat v jejím spojení s Kristem. Toto spojení není možné pokládat za oddělené od té, která je
Matkou Vtěleného Slova a s níž se chtěl Ježíš Kristus tak důvěrně spojit k dovršení naší spásy. To vysvětluje, proč musí být do církve vhodně
včleněno vroucí rozjímání zázraků, které Bůh ve své svaté Matce učinil.
Znalost správného katolického učení o Panně Marii je vždy klíčem
k přesnému pochopení tajemství Krista a církve.
Proto tedy prohlašujeme nejsvětější Marii za Matku církve, to jest, za
Matku celého Božího lidu, věřících a jejich pastýřů.“
Papež Pavel VI.: Rozprava
na 2. vatikánském koncilu
/Tato citace není součásti syntézy./
321
Budeš-li ji následovat,
nezabloudíš,
budeš-li ji vzývat,
nebudeš si zoufat,
budeš-li na ni myslet,
nechybíš,
bude-li tě podpírat,
neupadneš,
bude-li tě chránit,
nebudeš se bát,
bude-li tě vést,
neznavíš se,
a v její přízni
dosáhneš cíle.
(Sv. Bernard)
„Per te, Maria, resurrectionis nostrae tesseram certissimam tenemus.“
„Skrze tebe, Maria, máme nejjistější záruku našeho vzkříšení.“
(sv. Efrém)
323
Rejst¯Ìk citovan˝ch mÌst z PÌsma svatÈho
STAR› Z¡KON
IZAJ¡ä
GENESIS
5,4
38,1
1,28
1,5
2,18
3,15
12,1
168
20
247
28, 138, 247
291
139
56
JOZUE
5,14
6,16-20
130
258
PRVNÕ KNIHA SAMUELOVA
18,1
181
PRVNÕ KNIHA KRONIK
29,11
250
éALMY
77
116,12
126,6
47
24
181
PÕSE“ PÕSNÕ
6,10
19
SÕRACHOVEC
4,12
6,25-30
24,20
32,1
DANIEL
4,10, 20
10,13
133
133
NOV› Z¡KON
EXODUS
13,21
20,12
23
113
113
118
254
224
MATOUä
6,33
7,21
11,29
13,33
14,16-21
16,15
16,18-19
16,26
18,3-5
18,19-20
18,20
19,13-15
20,27
20,28
20,6
22,37-39
25,40
26,26
26,53
27,54
74
249
243
169, 271
171
275
136
219
219
110
119
219
196
191
194
184
54, 265
284
133
51, 306
MAREK
1,2
3,35
5,30
180
31
120
324
6,31
8,37
10,14
11,22-24
12,30
15,39
16,15
Rejstřík citovaných míst z Písma svatého
233
286
219
287
42
306
275
LUK¡ä
1,27
1,32
1,34
1,35
1,38
249, 275
1,45
1,46-55
1,48
1,48-49
2,19
2,49
2,51
2,52
9,48
9,62
10,1
10,2
14,21-23
16,8
21,3-4
24,13-35
19
47
316
47
29, 35, 103, 248,
103, 138
108
56
252
103
196
56, 103
53, 207
219
98
181
165
173
103, 182
109
284
JAN
1,7
2,5
3,30-31
6,1-14
6,51-52
6,52
8,56
180
45
180
45
52
284
108
9,25
10,3
12,24-25
13,20
13,35
13,38
15,5
17,21
19,25
19,26-27
285
61
36
62
292
24
68
278, 283
53
29, 38, 129, 138
SKUTKY APOäTOLŸ
1,14
2,4
2,10
2,43
5,41
8,30-31
9,4-5
30, 93, 233
30
63
30
256
280
54
ÿÕMANŸM
12,1-2
23
PRVNÕ LIST KORINTSK›M
2,8
9,22
12,12
12,21
12,25
13,1-8
13,13
14,40
51
188
57
57, 64
56
294
292
178
DRUH› LIST KORINTSK›M
11,23-27
11,27
136
23
GALATSK›M
2,20
61, 187
325
Rejstřík citovaných míst z Písma svatého
EFEZSK›M
1,22-23
1,4
4,12
4,13-15
4,15-16
4,16
5,2
5,23
5,25-26
5,27
5,30
6,11
6,18
PRVNÕ LIST TIMOTEOVI
54
68
64
55
55
81
24
55
68
302
55
22
92
2,4-6
6,20
177, 301
178
DRUH› LIST TIMOTEOVI
2,3
2,11-12
4,7
37
58
24
éIDŸM
1,14
6,6
9,14
131
254
53
PRVNÕ LIST PETRŸV
FILIPSK›M
1,29
2,8
2,12
58
159
57
KOLOSK›M
1,24
57
2,4-10
2,5
PRVNÕ LIST JANŸV
4,15-21
4,19-21
5,4
LIST TESALONICK›M
LIST JUDŸV
4,3
4
68
60
30, 190
55
56
26
77
326
Rejst¯Ìk dokument˘ magisteria
a) dokumenty II. Vatik·nskÈho koncilu
AA 2
AA 3
AA 4
AA 20
DV 12
GS 13
GS 40, 43
LG 10, 38
LG 33
LG 34
LG 35
LG 39
81
60
22
21
188
19
76
13
13
190
190
68
LG 40, 42
LG 53
LG 55
LG 56
LG 60
LG 61
LG 62
LG 65
PO 6
SC 12
SC 48, 51, 56
UR
187
274
28
118
14, 301
301
301
274, 302
63
187
50
279
b) ostatnÌ dokumenty magisteria
AAS 38 (1905), 401
230
AAS 72 (1980), 791
213
AD 3
176
AD 9
51
CL 9
60
CL 20
57
CL 27
64
CL 46
207
CL 47
219
CL 58
187
CT 16,66
314
EI 20
221
EN 14
278
EN 71
212
FC 65
211
FC 86
213
JSE
30
KAN 224-231
303 - 304
KKC 89
189
MC 87
MC 110
MCul 17
MCul 18
MCul 20
MCul 35
MD 186
MD 187
MF 66
OL 1,3
PDV 59
RM 37/b
RM 84
RMat 20
RMat 38
RMat 44
RMat 48
SM
UAD
189
137
50
108
53
275
187
188
231
279
208
229
233
103
100
52
189
29
264
327
Seznam cit·t˘ papeû˘
Sv. PIUS X.
BENEDICT XV.
Marie, vykupitelka
250
JAN XXIII.
Dopis Legii
Legie
Maria a andělé
298
20, 119
132
JAN PAVEL II.
Andělé
Orientale Lumen
Určeno Legii
Mládež evangelizuje
mládež?
131
279
13
74
LEV XIII.
Konverze
Růženec
274
102
PAVEL VI.
Dopis Legii
299
Legionářský slib
79
Maria, matka církve
320
Maria, matka jednoty 274, 278
Peregrinatio Pro Christo 291
Růženec
102
Vatikánský koncil
320
PIUS IX.
Maria
Růženec
26
137
Duchovní vůdce
Laický apoštolát
Mariánská úcta
Maria a víra
Růženec
193
62, 63
309
176
102
PIUS XI.
Dopis Legii
Duchovní vůdce
Eucharistie
Instrukce
Jméno Legie
Konverze
Kněží a laický apoštolát
Laický apoštolát
Laičtí apoštolové
Polovičaté křesťanství
Prozíravost, strach
a apoštolát
Standarta legie
295
193
51
320
19
278
63, 65
62, 63
63
184
192, 235
140
PIUS XII.
Apoštolát Legie
Archanděl Gabriel
a Maria
Dopis Legii
Legionářský slib
Maria a spasení
60
132
296
79
39
Sv. KLEMENT
Římská legie
22, 23
328
Seznam autor˘ cit·t˘
ABRAHAM
128, 247, 278
ADAM, KARL
50
ALBERT VELIKÝ, sv.
101, 200
ALFONS Z LIQUORI, sv.
126, 139, 161
ALŽBĚTA
134, 180
AMBROŽ, sv.
134
ANASTASIUS, sv.
66
ANDĚLÉ
132
ANSELM, sv.
226
ARCHIMEDES
93
AUGUSTIN, sv. 20, 38, 60, 130,
190, 266, 277
BARAT, sv. MAGDALENA
SOFIE
173
BENSON, R.H.
194, 254
BERNARD, OP
107
BERNARD, sv.
28, 51, 55,
72, 149, 321
BERNARDIN, sv. SIENSKÝ 99, 101
BÉRRULLE
120
BOLO
306
BONAVENTURA, sv.
33, 184
BOROMEJSKÝ, KAREL sv.
173
BORSI, GIOSUE
269
BOSCO, sv. JAN
224
BOSSUET
174, 290
BOUDON
132
BOURKE, CANICE
186
BOURNE, FRANCIS, kardinál 224
BROPHY, P.P.J.
246
BURKE, EDMUND
106
BYRON
41
CANDIDUS, sv.
CICOGNANI, A.G., kardinál
CIVARDI
COUSIN
CRAWLEY-BOEVEY, MATEO
CREEDON,
P. MICHAEL
69, 214,
CYPRIÁN,
sv. Z KARTÁGA
87,
CYRIL, sv. JERUZALÉMSKÝ
305
300
83
45
216
278
277
290
DANIÉLOU
135
DANTE
33
DAVID
66, 181, 247
De APOC, RUPERT
320
De BLOIS, Ludvík
99
De la COLOMBIÉRE,
sv. CLAUDE
274
De CONCILIO
192
De GASPARIN
273
De JAEGHER
104, 179
De MAISTRE
281
De MONROY
313
De la ROCHE, ALAN
312
De la TAILLE
231
DOYLE, P. WILLIAM
232
DUFF, FRANK
13, 16
DUHAMEL
184, 267
EFRÉM, sv.
ELIÁŠ
ERSKIN-STUART, JANET
EUDES, sv. JAN
EXUPERIUS, sv.
EYMARD,
PETR JULIAN, sv.
321
66
270
58
305
52, 201
329
Seznam autorů citátů
FABER, P.
FELDER
FERRARSKÝ, sv. VINCENT
FRANTIŠEK Z ASSISI, sv. 162,
FRANTIŠEK SALESKÝ, sv.185,
FRANTIŠEK XAVERSKÝ, sv.
280,
264
162
99
266
191
290
GABRIEL, sv. ARCHANDĚL
131
GAVAN-DUFFY, T.
177
GEMELLI
184
GIBIEUF
149
GOLIÁŠ
66
GRATRY
31, 92, 177,
202, 211, 268
GROU
37
GUÉRANGER
165
HELMSING, biskup
HETTINGER
HUTNOT, kanovník
194
249
173
CHAUTARD
CHESTERTON
63
266
IGNÁC ANTIOCHIJSKÝ, sv.
IGNÁC Z LOYOLY, sv. 158,
ILDEFONS, sv.
IZÁK
216
286
27
278
JÁKOB
278
JAN EVANGELISTA, sv.
128
JAN KŘTITEL, sv.
125, 134
JAN ZLATOÚSTÝ, sv.
31, 32,
177, 219, 278
JONATAN
181
JOSEF, sv.
127
KLEMENT, sv.
22, 23
LABOURÉ, KATEŘINA 310, 311
LACORDAIRE
102
LAMBE, ALFONSO
14
LAURENTIN, RENE
141
LECKY, historik
65
LEEN, CSSp, arcibiskup
90
LÉPICIER
48
LEV
66
LHOUMEAU
99
LORD, DANIEL
109
MARIANISTA 71, 168, 181, 213
MARIE MAGDALSKÁ
277
MARMION
159
McGRATH, P. AEDAN SSC
78
McQUAID, JOHN CHARLES,
arcibiskup
183
MELLETT, JAMES CSSp
104
MICHAEL, sv. ARCHANDĚL 130
MOJŽÍŠ
66, 247, 278
MONAHAN
255
MONTALEMBERTS
291
MONTINI, Mons.
79
MONTFORT,
sv. LUDVÍK MARIA GRIGNION
33, 36, 42, 48, 49, 94, 96,
98, 99, 117, 129, 130, 138,
178, 206, 307-9, 312
MORUS, sv. TOMÁŠ
127
MOŘIC, sv.
305
MURA
56, 93, 309
NAPOLEON
85
NEUBERT
107
NEWMAN,
JOHN HENRY, kardinál
48, 66, 90, 119, 149,
154, 155, 156, 157, 174,
218, 225, 226, 281
NICODÉMUS
268
330
Seznam autorů citátů
O’CAROLL,
Dr. Michael CSSp
132, 134
O’FLYNN,
P. THOMAS, C.M.
67, 76
O’HIGGINS, BRIAN
74
O’RAHILLY,
ALFRÉD
61, 101, 109, 169
ORIGENES
135
ORSINI
109
OXENHAM, JOHN
182
OZANAM, FREDERICK
42, 281
PASCAL
PATRIK, sv.
PAVEL, sv.
284
127
22, 54, 61, 63, 92,
136, 177, 187, 188
PÉGUY
185
PERROY
180
PETITALOT
60, 71
PETR, sv.
63, 135
PETR, sv. Z ALCANTARY
215
PIE, kardinál
210
PIZZARDO, kardinál
63, 197
PLUS, PÉRE RAOUL
274
QUINNOVÁ, EDEL
268
RAMIÉRE
RIBERI
RIPLEY, F.J., kanovník
139
62
64
ŘEHOŘ, sv.
184
ŘEHOŘ NAZIÁNSKÝ, sv.
149
ŘEHOŘ THAUMATURGA, sv. 256
SAUVÉ
318
SHEED, F.J.
273
SHEEN, FULTON, biskup
311
STRÁŽNÍ ANDĚLÉ
132, 133
SUENENS, L.J., kardinál 79, 128,
186, 236, 280
ŠALAMOUN
247
TEDESCHINI, arcikněz
130
TENNYSON, ALFRED
76, 158
TEREZIE Z LISIEUX, sv. 175,197,
199, 232, 257
TERRIEN
230
TESNIÉRE
285
THAUMATURGA,
sv. ŘEHOŘ
256
TOHER, MICHAEL FR.
16
TOMÁŠ AKVINSKÝ, sv. 102, 183
TOMÁŠ KEMPENSKÝ, sv. 22, 34
VASSALL - PHILLIPS
VERDIER, kardinál
VIANNEY, sv. JAN
VINCENT, sv. Z PAULY
VLOBERG
VONIER
WHITTIER
WILLIAMS, Dr.
WISEMAN, kardinál
228
311
77
198
200
122, 253
15
281
283
331
VÏcn˝ rejst¯Ìk
A
acies
97,159
adjutant
92
akce v přírodě
162
allocutio
108
andělé
133
apoštolát
60–67
– aktivní práce
258
– dům od domu
261
– důstojnost
60
– katolická literatura
320
– kontrola
259
– kněz
62
– laici
60–62
– místní potřeba
234
– myšlenky
247–275
– návštěvy nemocnic
214
– – v domovech
211
– – ve dvojicích
260
– – v ústavech
267
– podstata
61
– postoj k nebezpečí
273
– práce s mládeží
219
– pro misie
232
– pro vojáky
228
– předvoj boje církve 275–290
– přístup k lidem
264–272
– přivedení do církve 279, 283
– symbolické jednání
257
– u nejubožejších
216, 302
– upomínkové předměty
274
– ve farnosti
210, 213
– v přední řadě
273
– v ulicích
227
– zákaz hmotné podpory 261
– zasvěcení domovů
N. Srdci
– žádná politika
archanděl Gabriel
archanděl Michael
212
263
131
130
B
bratrstvo
– „Maria, Královna
všech srdcí“
– růžence
307
312
C
catena
107, 124, 178
cíl Legie
21, 72
církve východní tradice
278
concilium
156
»
činnost Legie
členství
– aktivní
– dokonalost
– přijetí
– v jiném prezidiu
– zrušení, vyloučení
– zkušební doba
72
79–81
79
69
79–80
86
86
79
D
dary
272
dokonalost systému
68
duch Legie
22–26
duchovní čtení
102
– vůdce
83, 142, 192
– – veto
83
332
důstojníci
– funkční období
– schválení
– špatní
– ustanovení
– volby
Věcný rejstřík
192–201
84, 143
154, 156
85
83, 150
143
E
eucharistie
49, 51–53
evangelizace
275–288
evidence pom. legionářů
198
exercicie
188, 233
exploratio dominicalis
291
F
fondy
forma mistra a žáka
201
66
H
harmonie na schůzce
115
I
idealismus
incolae Mariae
65
291
K
katena
107, 124, 178
kněz a Legie
62
kněžské požehnání
80, 110
komitium
150
koncil
156
kongres
163
kontakt s lidmi
227
kontrola práce
259
– pokladny
202
křesťanské povolání
190
kurie
150
L
láska v Legii
292–294, 265
Legie
– cíl
21, 72–78
– duch
22–26
– název
19
– patroni
127–136
– původ
19
– řízení
142–157
– systém
68–70, 118
– šíření
288
– zbožnost
26–32
legionář
– a eucharistie
49
– a mystické tělo Kristovo
54– 60
– a Nejsvětější Trojice
46
– křesťanské povolání
190
– modlitba a práce
186
– odvaha
255
– povinnosti k Marii
32–59
– přiblížení Marie světu
31
– skromnost a uctivost
266
– zemřelý
98
liturgie slova
50
loajalita
158
M
Maria
– Bůh a Maria
– Bůh Otec
– Bůh Syn
– dřevo kříže
– Duch svatý
– oslava Boha
– první ze stvoření
– svatá Trojice
Maria–matka
– andělé
26
48
47
250
47
252
48
46–49
132–134
333
Věcný rejstřík
– eucharistie
67–69
– matka jednoty
274
– naše matka
29
– Neposkvrněná
28
– prostřednice všech milostí 27
– zjevená proroky
248
– Zvěstování
248
Maria–spojení s Marií
– čin podložit jejím fiat
252
– pravá úcta k Marii podle
sv. Ludvíka Maria
42, 96
– šíření úcty k Marii
274
– zasvěcení Marii
33
Maria–apoštolát
– jít s Marií
247
– kdyby jen byla známa
30
– kvas ve společnosti
72
– přinést Marii světu
31
– vliv Marie
290
– zbožnost
29
Maria–následování
– láska
292–294
– laskavost a trpělivost
253
– odvaha
255
– pokora
22–34
– víra
22, 138
misie
287
mládež
306–313, 219
modlitba
187
– patricijská
244
– velkodušné nabídky
234
modlitby Legie
122–126
– přídavné
114
– neměnné
127
– za zemřelé
98
mše svatá
49
muslimové
131
mystické tělo Kristovo
54–60
mystický domov v Nazaretě
119–122
N
námitky proti Legii
návštěvy ve dvojicích
– v domech
– v ústavech
název Legie
nebeské mocnosti
Nejsvětější Trojice
nekatolíci
nekatolické školy
nevěřící
noví členové
168–174
260
211
267
19
132
46–49
95
221
285
181
O
obrácení na víru
obraz Legie
odpustky
odvaha
– pro Boha
oltář Legie
orthodoxní církve
283
137
311
77, 255
77
99, 238
278
P
patricijové
235–246
patricijská modlitba
244
patroni Legie
127–136
peregrinatio pro Christo
291
podněty k práci
209–235
pokladník
200
politika
263
pomocné členství
86, 91, 93,
95, 231
povinnosti důstojníků 192–201
– legionáře k Marii
32–45
– základní
175–192
pravidla Legie
110
prezident
194
prezidium
82–87
– úcta
110, 122
334
Věcný rejstřík
– zrušení
142
– mladých
202
– nedostatky
271
– přítomnost Marie
117
– v seminářích
207
pretoriáni
89
problémy společnosti
74
protokol
103, 277
přílohy:
1 - dopisy a poselství papežů
295–300
2 - Lumen gentium 301–302
3 - kodex kanonického práva
303–304
4 - římská legie
305–306
5 - bratrstvo „Maria, Královna
všech srdcí“
307–309
6 - zázračná medailka
310–311
7 - bratrstvo růžence
312–313
8 - výuka náboženství
314
9 - sdružení abstinentů
Nejsvětějšího srdce
315
10 - studium
316–318
11 - Mariánská syntéza
319–320
příručka - studium
182, 203
příspěvky
146, 201, 261
původ Legie
19
R
rady
regie
růženec
119, 145, 146, 148
154
101
Sdružení abstinentů
Nejsvětějšího Srdce
234
senát
155
sesterské církve
278
seznam pom. legionářů
198
schůzka prezidia
99–118
– duchovní četba
102
– důvěrnost
115
– modlitby
114
– ovzduší schůzky
119–122
– pozdní příchod
112
– protokol
103
– přesnost
113
slavnosti prezidia
162
slib legionáře
87
– složení
107–109
služba legionářů
22–26
služba Marii
40
standarta Legie
140, 142
stánky s knihami
224
studium příručky
182, 203
svatost osobní
68, 187
svátosti
189
svatý Josef
127
svatý Jan Evangelista
128
svatý Ludvík Maria z Montfortu
129
svatý Jan Křtitel
134
svatý Petr
135
svatý Pavel
136
symbolické jednání
257
systém Legie
68
– neměnný
118
ä
ÿ
řádoví bratří a sestry
římská legie
řízení Legie
S
83, 92
305
142–157
šíření katol. literatury
229
– Legie
165, 288
– nabídka novým členům 166
335
Věcný rejstřík
–
–
–
–
–
námitky
počáteční potíže
pomocní členové
vytrvalost
škapulíř hnědý
168
174
86
24
274
T
tajemník
tajná sbírka
tessera
tribun
trvalé pokyny
týdenní schůzka
199
109
139
83
104
71–78, 82
U
úcta ke schůzce
– k prezidiu
úkoly
– aktivní práce
–
–
–
–
–
–
hrdinné
modlitba
obtížné
pro mladé
uložené
týdenní
110
110
72, 175,
208, 258
209
186
28, 256, 272
219–224
72, 175, 272
175
V
veto právo
vexillum legionis
vězňové
83, 142
140, 142
216, 267
viceprezident
Virgo praedicanda
vizitace
vnitřní život
vojáci
výroční shromáždění
výuka náboženství dětí
vztahy mezi členy
– ve dvojici
197
274
151. 11
187
228
161
221
179
181
Z
základní povinnosti
175–192
– závazky
70
zápisník člena
178
zasvěcení rodin Nejsv. Srdci 212
P. Marie
43, 97
zázračná medailka
204, 310
zbožnost Legie
26
zemřelí legionáři
98
získávání pomoc. legionářů 231
zkušební doba
79, 85, 98,
198, 205
zpráva člena
104–107
– pokladníka
104
é
Židé
život s modlitbou
75
39, 187
Odkazy na našeho Pána nejsou v rejstříku uváděny. Každé slovo této
příručky se k němu vztahuje, a proto ho máme nalézat v každé části
textu. Legionář se má setkávat s Ježíšem na každém místě, v každé
situaci, při všem co se děje tak naléhavě – že může zvolat s básníkem:
„Růže mi připomíná krev Kristovu, věčný sníh oslaveného Pána. V dešti
smím patřit na jeho slzy a každá z hvězd světlo jeho očí dává.“
336
xxxx
Kapitola 1

P¯Ìloha 11 - Legio Mariae

Transkript

Podobné dokumenty

Víra a pocit sounáležitosti

FARNÍ LIST 2012 únor

Nejvetsi tajemna spiknuti : jak to bylo doopravdy

Obsah Kapitola 1

Strana 0 - Tábor 2010

O lidech a vode.indd