zde - Obecní policie Zdiby

Měsíčník Městské policie hlavního města Prahy
08/2015
neprodejný tisk
pražský
strážník
KDYŽ SE ŘEKNE INSPEKCE
pohled na kontrolní orgány MP Praha
HALO, TAXI!
představujeme skupinu TAXI
Ps
editorial
2
Editorial
PsPs
obsah
3
OBSAH
Milé kolegyně, milí kolegové,
2 Editorial
mám pocit, že je to nedávno, co jsem Vám psala, ať si užijete léto a dovolenou.
A už jsem tady se svým úvodníkem znovu, a tentokrát s tím, že doba prázdnin
a dovolených pomalu končí. Předpokládám, že už máte, stejně jako já, děti z prázdnin doma a snažíte se je nějak zkultivovat předtím, než půjdou do školy. Na jednu
stranu tohle období nemám ráda, na druhou se těším, že „můj život“ dostane opět
pevný řád. Kdo má děti, asi tuší, o čem mluvím. Letní prázdniny si neužívá jen
moje dcera, ale i já. Když je na táborech, u babiček a podobně, mám konečně čas
jen a jen na sebe. Ty z Vás, kteří sloužíte v přímém výkonu služby, kromě rodičovských povinností čeká také velmi náročný první školní týden. Obrňte se trpělivostí,
chvíli bude trvat, než si naše děti zase zvyknou na nějaký režim.
4 KDYŽ SE ŘEKNE INSPEKCE
pohled na kontrolní orgány MP Praha
8 HALO, TAXI!
představujeme skupinu TAXI
14 AUDITORA NENÍ TŘEBA SE BÁT,
AUDITOR NETRESTÁ
Končím s „moudry“ a začínám s představením toho, co na Vás čeká v srpnovém
čísle Pražského strážníka. Stěžejním námětem tohoto čísla je téma, které je poslední
dobou hodně probírané, a to i v souvislosti s pražskou městskou policií. Problematika taxislužby v ulicích metropole na nás pomalu denně vyskakuje z denního tisku
či večerních zpráv. Přiznávám, že už to nechci někdy ani číst. Činnost městské
policie je neustále s touto problematikou spojována. Bohužel ne moc pozitivně.
Pořád si myslím, že je to jen díky neznalosti celé věci. Protože kdo se na to jen
trochu objektivně podívá a pronikne do systému, musí uznat, že donedávna byli
strážníci jedněmi z mála, kteří se denně v ulicích nepoctivými taxikáři zaobírali.
Nejen se strážníky ze skupiny taxi, ale i s vedoucím oddělení taxislužby pražského
magistrátu jsme si na toto téma povídali.
rozhovor s paní Lucií Roubíčkovou
představujeme MP Zdiby
24 PŘÍCHOD RANÉ GOTIKY
DO PRAHY
pokračování seriálu z rubriky kultura
K dalším tématům musím poznamenat, že opravdu nebyl původní záměr dát do
jednoho čísla článek o inspekci a kontrolním oddělení a představení interní auditorky. Ale z nějakých důvodů jsme byli nuceni číslo přeskládat a upravit, a tak se stalo.
Možná to ale v konečném důsledku není vůbec špatně. Pokud Vás tato témata
zajímají, přečtěte si rozhovor s názvem „Auditora není třeba se bát, auditor netrestá“ a článek s názvem „Když se řekne inspekce“. Mě osobně naše nová kolegyně
Lucie Roubíčková velmi mile překvapila. Věřím, že bude stejně působit i na Vás
a že Vás přesvědčí o tom, že je v naší organizaci její pozice potřebná. Kontrolní
a inspekce – upřímně, komu z nás nenahánějí tyto orgány tak trochu strach? Já se
k tomu klidně, bez mučení, přiznám. Přestože dnes znám většinu kolegů z kontrolního a inspekce již osobně, vždycky zpozorním, když vidím na telefonu, že mi
volají. Kolegyně se je pokusila ve svém článku ukázat v trochu jiném světle.
str. 18 Za hranicemi velké Prahy
Pražský strážník - červenec/srpen 2015
Měsíčník Městské policie hl. m. Prahy, www.mppraha.cz
adresa redakce:
Kancelář ředitele MP Praha, Korunní 98,101 00 Praha 10
tel.: 222 02 5004
Po dlouhé době jsme se také vypravili podívat se k jiné obecní policii. Tentokrát
hned za hranice Prahy do Zdib. Zajímavostí určitě je, že zde většinově slouží ženy
– ze čtyř strážníků jsou právě tři ženského rodu. Díky uzavřeným veřejnoprávním
smlouvám zajišťují funkci obecní policie přibližně pro šestnáct tisíc obyvatel. A to
na čtyři strážníky není vůbec málo. Za zmínku stojí i jejich oprávnění vstupovat
skoro do všech evidencí. Více se už dočtete v článku s titulkem „Za hranicemi velké
Prahy“.
Neoznačené fotografie pocházejí z archivu MP
Evidence MK ČR E 10493, neprodejný tisk
e-mail: [email protected]
Redakce: Kancelář ředitele MP Praha, Irena Seifertová
Na závěr samozřejmě nesmí chybět naše pravidelná rubrika přinášející něco málo
z historie Prahy.
Titulní fotografie - DS MP Praha
Grafika - Vojtěch Gabriel
DS MP Praha - Dokumentační skupina MP Praha
Tak hezké čtení
Irena Seifertová
Redakční rada: Irena Seifertová, Mgr. Ludvík Klema,
Mgr. Radka Vetešníková, Jan Kozár
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
str. 8 Halo, TAXI!
18 ZA HRANICEMI VELKÉ PRAHY
N
Í
K
P
R
A
Ž
PRO VAŠE NÁMĚTY, PŘIPOMÍNKY, KRITIKU MŮŽETE VYUŽÍT
KONTAKTNÍ E-MAIL NA REDAKCI:
[email protected]
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
reportáž
4
Ps
reportáž
5
Věřte nebo ne, zkusili
Rozpomínám se na svá školní léta. Z paměti doluji ty
nejtitěrnější vzpomínky na osobu školního inspektora,
který sedával v poslední lavici a zapisoval si poznámky
do malého sešitku během vyučování. Nikdy se neusmál.
Ačkoli se nás dětí kontrola netýkala, byly jsme nervózní
stejně jako naše třídní učitelka, která upocená u tabule
vykládala již jednou probranou látku a na doplňující
otázky vyvolávala pět – stále stejných – neomylných
dětí. Ona se bála inspektora, my jsme se bály jí. Nic
příjemného. A snad to je ta doba, kdy se nám zvolna
a plíživě začal pod kůži vkrádat pocit, že inspekce je
něco strašně nepříjemného, zákeřného, a jediné, co
proti ní zmůžeme, je pokusit se ji jakýmkoli způsobem
ošálit. Nebo minimálně, jak pravil pan doktor Plzák,
zatloukat, zatloukat, zatloukat…
KONTROLA STRÁŽNÍKŮ
PRAHA...
KONTROLA STÍŽNOSTÍ
PRAHA...
KONTROLA OZNÁMENÍ
PRAHA...
Inspektoři i kontroloři jsou bývalí uniformovaní policisté
a strážníci, kteří sami začali na chodníku. Teprve po mnoha
letech pozvolného profesního vzestupu se vypracovali na
nynější pozice. „Nikde jsme se najednou nezjevili. Víme, o čem
služba, leckdy v namáhavých a extrémních podmínkách, je,“
říká mi Mgr. Michal Fantiš vedoucí oddělení kontroly a stížností. Právě jeho a ředitele inspekce, pana Mgr. Vladimíra Dudu,
jsem požádala o trochu jejich času, abych vám – jejich prostřednictvím – dala nahlédnout na kontrolní orgány tak trochu
z jiného úhlu.
Představte si jihovýchodní okraj Prahy nebo jakýkoli jiný okraj.
Procházíte se a v dálce zahlédnete hlídku městské policie na
koních. „Bože, to je krása. A jak to těm dívkám v uniformě
sluší,“ řeknete si v duchu, když se k vám přibližují. Jenže! Ve
chvíli je pocit okouzlení a bezpečí pryč. Z neverbální komunikace příslušnic čiší netečnost. Jedna si soukromě žvatlá do telefonu a druhá právě dokouří cigaretu a vajgla (dobře, tak nedopalek) vám div nepinkne do čela.
Aniž bychom si to možná uvědomovali, provází nás inspekce
na každém našem kroku. V obchodě jsme inspekcí (ČOI)
chráněni proti klamavě označeným produktům, ale také před
výrobky, které mají prošlé datum použitelnosti nebo jsou neznámého původu. Drážní inspekce stráží naši bezpečnost nejen na
železničních dráhách, ale i v metru, tramvaji atd. A konečně
i bezstarostná procházka lesem či letní cachtání na koupališti
nám je umožněno inspekcí (ČIŽP). S kapkou nadsázky pochopitelně.
Směle se domnívám, že přesně tato zkušenost kohosi bude
spouštěčem vlastní frustrace a důvodem k sepsání stížnosti na
neschopnost a nicnedělání strážníků. Co je téměř dechberoucí,
je následná obhajoba strážnice před kontrolorem městské
policie: „ A jako o co jsem to měla típnout, když jedu na koni?“
„
Jednoduše, ačkoli nám mohou být kontroly nepříjemné,
obzvlášť týkají-li se nás osobně, jsou potřebné, ne-li nutné.
Lidský faktor je bohužel omylný a v sázce může být příliš
mnoho.
INSPEKTOŘI I KONTROLOŘI JSOU BÝVALÍ UNIFORMOVANÍ POLICISTÉ A STRÁŽNÍCI, KTEŘÍ SAMI
ZAČALI NA CHODNÍKU. TEPRVE PO MNOHA
LETECH POZVOLNÉHO PROFESNÍHO VZESTUPU
SE VYPRACOVALI NA NYNĚJŠÍ POZICE.
Inspektoři městské policie. Bič a strašák na strážníky?
Městská policie Praha má dva subjekty zabývající se věcnou
kontrolou. Prvním takovým kontrolním orgánem je již jednou
zmiňovaná inspekce, která je specializovaným útvarem
v kompetenci osoby řídící městskou policii. V našem případě
tedy primátorem nebo jiným členem zastupitelstva pověřeným
zastupitelstvem. Druhým subjektem je oddělení kontroly
a stížností, které je zřízeno – a také se mu zodpovídá – ředitelem
městské policie.
KDYŽ SE ŘEKNE
INSPEKCE
„Největší chyba, kterou v životě můžete udělat, je mít pořád strach, že nějakou uděláte.“
Elbert Hubbard
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Snaha a cíl kontrolních orgánů Městské policie Praha je naprosto relevantně, objektivně a pravdivě informovat o všech věcech,
které se u organizace dějí. A k určitým zjištěním navrhnout
řešení. Nic víc, nic míň. V tomto duchu se mnou pan magistr
Duda a pan magistr Fantiš hovoří. A já jim pochopitelně věřím.
Nebo si umíte představit jakékoli řízení bez efektivní kontroly?
„Ne všichni bohužel chápou, že je to v nich a ne v nás. Neděláme kontroly za účelem, abychom něco našli. A určitě, když
zjistíme nějaký nedostatek, nejsme za něj finančně ohodnoceni,
jak uvádějí místní tamtamy,“ vysvětluje mi ředitel inspekce.
„Na ulici si každý strážník časem vypěstuje vyšší vnímavost vůči
bílým škodovkám. Já sám, jakmile v dálce vidím bílou fábii,
hned je ve mně malá dušička – automaticky si zkontroluji, zda
mám odznak, kde mám bloky, kde mám finance za pokuty, zda
jsem tam, kde mám být… Několik kontrol mám za sebou. Jo!
Zatím jsem byl vždy bez závad. Někdy přijedou a kontrola je ve
vší korektnosti, stranou od lidí. Jindy se tváří jako Zorro mstitelé, na nic neodpovídají, kromě příkazů nekomunikují,“ říká mi
strážník Petr. Jeho kolega už jen dodává: „Přesně! A v zimě,
když je nějakých -15 stupňů, nebo teď v létě, kdy jsou čtyřicítky,
si říkám, že by si taky mohli zkusit šlapat ulici.“
P
R
A
Ž
S
K
Ý
Nemějme strach, že kdokoli jiný (mimo nás) by byl neomylný.
Nebyl. Člověk je tvor chybující. Stát se může cokoli, a když
v tom není úmysl, pak netřeba studu nebo a priori na kontrolory
plivat jedovatou slinu. Věřte, že tak jako naše postupy i kroky
inspektorů a kontrolorů jsou přezkoumatelné. A děje se to. Tedy
žádné: Kdo bude hlídat samotné hlídače? (latinský výrok, pozn.
redakce)
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
reportáž
6
A zas ty stížnosti
„
KONTROLY JSOU PŘEVÁŽNĚ PROVÁDĚNY
V NÁVAZNOSTI NA STÍŽNOSTI, JAKO
PROŠETŘENÍ SITUACE, ALE PROVÁDĚJÍ SE
I TEMATICKÉ KONTROLY STRÁŽNÍKŮ. NA TYTO
KONTROLY SE STANOVUJE PLÁN VŽDY MĚSÍC
DOPŘEDU.
Prošetřování již jednou zmiňovaných stížností, tematické
kontroly, žádosti Národního bezpečnostního úřadu, personálního oddělení, právního oddělení či Správy služeb HMP,
dotazy občanů, šetření dopravních nehod, šetření pracovních
úrazů, každodenní dosahy, výjezdy k mimořádným událostem, pololetní zprávy, to vše padá na hlavu kontrolorům
a inspektorům. Denně jednají s lidmi rozhořčenými, zatrpklými a negativně naloženými. Znamená to, že musí být profesionálové na dvě stě a víc procent. Pochybujete?
„Příjem jedné stížnosti, může trvat třeba i tři hodiny. Představte si člověka, který má falešný pocit, že je v ohrožení, a že
musí zapojit všechny schopnosti na svoji ochranu. Vy jste tím,
kdo za vše může. Vy a ten strašný strážník, co mu nedovolil
projet zákazem vjezdu,“ říká vedoucí kontrolního oddělení
a dodává: „je tak stěžejní, aby na místech inspektorů a kontroA
Ž
S
K
Ý
7
Ano, ovšem, aby kontrolní systém byl vskutku efektivní, je
též důležitá synchronizace vnitřní a vnější struktury. Je to tak?
Jak zjišťuji, tak je. Inspekce a kontrolní oddělení spolupracují,
pravidelně se pracovně scházejí, informují se. Vnitřní uspořádání kontrolního oddělení a inspekce je podobné. Obojí má
dvě skupiny, přestože u inspekce se jedná o oddělení. Kontrolní oddělení má skupinu stížností a skupinu kontrolní. Inspekce
má oddělení spisové a kontrolní. Spisové oddělení shromažďuje podněty podezření z trestných činností popřípadě
z přestupků a komunikuje s různými orgány. Jaká činnost
spadá pod kontrolní oddělení, není třeba rozepisovat. Jednoduše kontrolují. Kontroly jsou převážně prováděny v návaznosti na stížnosti, jako prošetření situace, ale provádějí se
i tematické kontroly strážníků. Na tyto kontroly se stanovuje
plán vždy měsíc dopředu. V plánu není nikdy stanoven přesný
den a hodina. Z povahy věci to není možné. Během naší
rozmluvy se dotazuji i na odborné referenty kontroly, známé
jako ORKy. Jedná se o pracovníky na obvodním ředitelství,
kterých má Městská policie Praha celkem 15. Oba dva magistři si jich nesmírně cení. Bez zveličování se prý jedná o styčné
důstojníky. „Dvakrát do roka děláme společná školení. Spolupráce s nimi je na vysoké a profesionální úrovni. Díky nim
máme mnohem rychleji zajištěny veškeré podklady. Například vyjádření strážníka k dané stížnosti, a to formou úředního
záznamu, obrazovou dokumentaci a jiné,“ nešetří chválou pan
Fantiš.
Pocity nepocity. Člověk musí být profesionál
R
reportáž
lorů byli psychicky stabilní jedinci, trpěliví, dostatečně empatičtí, s profesní zdatností a analytickým myšlením.“
Prvním milníkem v nárůstu stížností byla doba zavedení zón
placeného stání. Ve chvíli, kdy začala městská policie realizovat odtahy, vzrostlo reptání na strážníky vykonávající tuto
činnost vskutku raketově. Když bychom mohli vytvořit žebříček stížnostních hitů, pak by odtahy hrály prim. Na druhém
místě by se umístilo chování a jednání strážníků, nejčastěji při
ukládání blokových pokut (zvýší hlas nebo se při pozdravu
nedostatečně usmějí). Třetí místo obsazují takzvaní nečinní
strážníci, což znamená, že dělají něco zcela jiného, než by
právě dělat měli, alespoň dle stěžovatele (příklad: strážníci
řeší černého taxikáře, když o ulici dál na lavičce spí bezdomovec). A na čtvrtém místě by byla kombinace předešlých tří
úspěšných skladeb. „Nevím, zda se jedná o nějaký trend, ale
nejvíce stížností dnes podávají lidé s akademickými tituly
nebo rovnou v zastoupení právníků. Nejčastějším motivem je
pouhopouhá msta. Ti lidé jednoduše přiznají, že se dopustili
toho a toho… Ovšem, pozor! Ten tón! Ten tón, který strážník
během řešení přestupku použil, je prostě neakceptovatelný,“
bezmocně kroutí hlavou nad absurdnostmi pan magistr Fantiš.
Každá stížnost, i anonym, se musí prověřit! A že jich je. Jen za
druhé pololetí roku 2014 a první pololetí roku 2015 bylo
celkem stížností 1035. To při počtu dvou tisíc strážníků
sloužících v ulicích metropole činí za rok jednu stížnost na
každého druhého strážníka. Čistě statisticky, samozřejmě.
A teď, z celkového počtu stížností jich bylo 533 neoprávněných, 49 oprávněných, 15 částečně oprávněných, 291 bylo
postoupeno jiným subjektům, 33 bylo řešeno dle §175 Správního řádu a 114 stížností je doposud v šetření. Nad čím zůstává rozum stát a dech se tají, je skutečnost, že mnoho zdánlivě
anonymních stížností je přímo z řad strážníků. Řeší si tím
osobní vztahy na pracovišti. Inu! Stinná stránka mezilidských
vztahů…
P
Ps
S
Společnost je „nemocná“, agresivita a stížnosti narůstají.
Braňte se
Ale… Jste-li strážník, kterého se výše zmíněné netýká,
a přesto se ocitnete v bolestivě nepříjemné situaci, kdy vás
někdo osočuje, že jste pod vlivem alkoholu či jiných omamných látek, nebo vás obviňuje z jiné protiprávní činnosti, a to
jen proto, že si plníte své úkoly, a naopak dotyčný je tím, který
není schopen ustát zodpovědnost za své činy, volejte si na
pomoc inspektory a kontrolory. Ač jste si po celou dobu mohli
myslet, že jsou tady proti vám, není tomu tak. Jsou tu pro vás
a řádný chod organizace…
Abychom to shrnuli: Vstupní brána do všech problémů
a stížností je především ve vizáži a chování nás samotných.
Snad by bylo moudré si uvědomit, že uniforma je symbolem
vnitřní síly, jednotnosti a efektivnosti daného sboru. Když
však někteří z nás, zcela lhostejně, jednají s občanem
v zapáchající uniformě vzbuzující dojem pobudy, s vězeňskou subkulturou na předloktí a v ruce dokonce mizerně
schovávají hořící cigaretu, pak se nedivme stížnostem
a pozitivním kontrolním zjištěním.
Inspekce Městské policie Praha
Kompetentní osoba: primátor, resp. osoba řídící Městskou
polici Praha
Vedení: ředitel inspekce Mgr. Vladimír Duda
Adresa: Rytířská 10, Praha 1
Dosahy: ano (aktuální telefonní číslo na dosahového pracovníka zjistíte vždy na intranetu MP)
Oddělení: 2
Činnost: vnější kontrola Městské policie Praha + stížnosti
T
R
Á
Ž
N
Í
K
P
R
A
Ž
S
K
Ý
Oddělení kontroly a stížnosti
Kompetentní osoba: ředitel Městské policie Praha
Vedení: vedoucí oddělení Mgr. Michal Fantiš
Adresa: Korunní 15, Praha 2
Dosahy: ano (aktuální telefonní číslo na dosahového pracovníka zjistíte vždy na intranetu MP)
Oddělení: 2
Činnost: vnitřní kontrola Městské policie Praha + stížnosti
PS: Jestli jste dočetli článek až sem a máte pocit, že autorka
sympatizuje s kontrolními orgány, máte pravdu. Autorka je
zastáncem odpovědnosti za svá jednání!
ZG
ilustrační foto: DS MP Praha
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
seznamte se
8
Ps
seznamte se
9
Halo,
TAXI!
Novodobí loupežníci
K tomu, aby se situace v taxislužbě na území Prahy změnila k lepšímu, vedla dlouhá, trnitá, kamenitá cesta, občas
končící ve slepé uličce. Návrhy a nařízení magistrátu vždy
narážely na hradbu vzdoru, nesouhlasu a protestů jak
samotných taxikářů, tak dispečinků.
Skoro to při pohledu zvenčí občas vypadalo, že taxikáři
sami sebe považují za výběrovou skupinu, která se snad
nemusí řídit žádnými vyhláškami, žádnými předpisy,
žádnými zákony. V Praze docela otevřeně a nevybíravě
soupeřilo několik taxikářských gangů a skupin nebo
docházelo k naschválům vůči „neposlušným“ taxikářům,
občas byli „ti druzí“ fyzicky napadení nebo jim byla
poškozována auta, protože „kazili kšeft“. Divoká devadesátá léta. Okrádani byli jak cizinci, tak Češi.
Jakákoliv zkušenost ze zahraničí byla ze strany taxikářů
odmítána jako nepřípustný zásah do osobní svobody i do
svobody podnikání. Například v Oslu má každé vozidlo
taxi GPS, údaje o projeté trase se přenášejí do centrály,
a navíc je v každém autě platební terminál – platí se kartou,
řidič si na peníze ani nesáhne. Stvrzenka je samozřejmostí.
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
seznamte se
10
Běžný strážník se někdy až obává pustit se do nějakého řešení
přestupku s řidičem vozu taxi. Ale je to zbytečné. Kolega
Pavel, strážník ze skupiny TAXI, mi k tomu říká: „Strážníci
nás volají, že někde mají taxikáře a nevědí, co s ním. My tam
pak přijedeme a zjistíme, že taxikář porušil klasický zákaz
zastavení, B 28. Ale to přece může na místě vyřešit i onen
strážník, k tomu nás nemusí volat, je to obyčejný dopravní
přestupek. Nás může zavolat v případě, že se jedná o něco
specifického – například, když má pochybnosti o oprávnění
řidiče provozovat služby taxi. A naopak, my nebudeme cíleně
stát někde v zákazu vjezdu a chytat tam řidiče, abychom si
honili triko. My jsme tady především na taxikáře, dopravní
přestupky řešíme víceméně okrajově. Takže když nám zavolá
nějaký strážník, že má taxikáře a neví si rady, není si jistý,
jsme tam za chvilku.“
Poslední změny: květen 2013
K zatím posledním zásadním změnám došlo v květnu 2013,
kdy nabyl účinnosti Zákon č. 102/2013 Sb., kterým se změnil
zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě. Změny se týkaly
zejména oblasti vnitrostátní a příležitostné osobní dopravy,
provozované vozidly určenými k přepravě nejvýše 9 osob
včetně řidiče a právě oblasti taxislužby.
Začátek nápravy
Situace dozrála k radikálnímu řešení. Magistrát kontroloval
řidiče taxislužby jak na běžícím pásu. Začal nasazovat cizojazyčně mluvící figuranty. Taxikáře testovali novináři a vycházely články s konkrétními údaji a fotografiemi.
Tyto druhy dopravy byly sloučeny do jednoho druhu a společně jsou nadále označovány jako taxislužba (patří sem i tzv.
drink servisy).
Když jsem poprvé zavolal vedoucímu této skupiny Milanu
Kubicovi, snažil se mě vystrašit hned na začátku telefonátu:
„Vy vážně chcete psát o taxislužbě?!? No, tak to abyste si
rezervoval rozsah minimálně dvou časopisů. A stejně nebudeme u konce.“ V duchu uznávám, že má nejspíš pravdu – jak
celostátní legislativa, tak pražské vyhlášky a nařízení týkající
se provozu taxislužby se každou chvíli mění a začínají být
značně nepřehledné. Ale považuji se za nebojsu, který se jen
tak něčeho nezalekne, a tak odpovídám, že to přece jen
zkusím vtěsnat na pár stránek. Odpovědí na druhé straně
Ž
S
K
Ý
S
„
MY JSME TADY PŘEDEVŠÍM NA TAXIKÁŘE, DOPRAVNÍ
PŘESTUPKY ŘEŠÍME VÍCEMÉNĚ OKRAJOVĚ. TAKŽE
KDYŽ NÁM ZAVOLÁ NĚJAKÝ STRÁŽNÍK, ŽE MÁ
TAXIKÁŘE A NEVÍ SI RADY, NENÍ SI JISTÝ, JSME TAM
ZA CHVILKU.“
Co všechno se v květnu 2013 změnilo? Dříve třeba pasažér
hledal údaj o ceně jízdného na palubní desce před sebou, kde
našel i přilepený průkaz řidiče taxislužby, byl zvyklý na
černobílé pruhy na bocích auta. Hledal na vozidle a na palubní
desce údaje, které byly předepsány co do obsahu, tak i co do
formy. Byly např. přikázané velikosti písma. Tohle všechno
zmizelo. Dá se říci, že toho původního zůstalo hodně málo.
Na co si tedy mám jako pasažér, respektive jako strážník,
dávat pozor na první pohled? Vozidlo taxislužby musí být
vybaveno už jen střešní svítilnou žluté barvy, která má zepře-
Jak se v nových pravidlech má vyznat obyčejný hlídkař,
obyčejný okrskář? Nebylo by dobré udělat ze strany skupiny
TAXI školení na jednotlivých ředitelstvích MPP na tohle
T
R
Á
Ž
N
Í
K
téma? „Možné by to bylo, ale my cítíme ze strany strážníků
určitý odstup. Proč bychom se zrovna tohle měli učit, když na
to máme specializovanou skupinu? Možná škoda. I když chápu
jejich přístup, protože pravidla pro taxíky se skutečně mění
velmi často a o čem se tady bavíme dnes, nebude za pár měsíců
platit. Ale nebráníme se tomu.“
du i zezadu nápis TAXI, dále jménem a příjmením (popř.
obchodní firmou nebo názvem dopravce) umístěným na vozidle viditelně tak, aby měl cestující možnost seznámit se s tímto
údajem před nasednutím do vozidla a konečně informací
o ceně, která by měla být umístěna na takovém místě, aby se s
ní mohl zájemce o přepravu seznámit předem. Zákon zrušil
jakákoliv upřesnění, jakékoliv podrobnosti. V praxi to však
často vypadá, že „obyčejné vozidlo“ a „vozidlo taxi“ od sebe
odlišuje jen žlutá střešní svítilna.
Když se na to ptám šéfa skupiny TAXI, přikyvuje a říká: „Ano,
předpisy říkají, že třeba cena jízdného a obchodní firma mají
být ,viditelné´. Ale co to znamená? To už nikde vysvětlené není.
Takže pak se v praxi setkáte s tím, že tyhle údaje jsou černým
písmem na modrém zadním blatníku 70 centimetrů nad úrovní
vozovky. Je to viditelné? No, za určitých okolností ano. Takže
postih? V tomto případě nulový, každý právník nám to rozbije.
A průkaz řidiče taxislužby se většinou lepí na stínítko. Informace o cenách jsou také všude možně.“ Název obchodní firmy
řidiči často umísťují třeba jen z boku střešní svítilny. Když si
představíme, kolik je tam „místa“, nebude údaj zrovna čitelný
z několika metrů. Zákon to prostě umožňuje.
Ovšem aby toho nebylo málo, vstupuje do hry ještě obecně
závazná vyhláška hl. m. Prahy č. 3/2012. Ta upravuje některá
místní taxikářská specifika, ke kterým se ještě dostaneme.
Na magistrátu vzniká speciální oddělení, součást odboru
dopravních agend. A Městská policie Praha zřizuje 1. března
2008 úzce specializovaný celoměstský útvar – skupinu TAXI.
A
11
Skupina TAXI je dnes organizační součástí hlídkového
útvaru. Kolegové ze skupiny TAXI se k převzetí služby
scházejí na služebně v Lahovičkách. Momentální stav je
dvacet dva strážníků v přímém výkonu. Každý den je postavena minimálně jedna hlídka, za ideálního stavu vyjíždí do ulic
hlídky dvě a v případě mimořádných akcí i hlídky tři.
V lednu 2005 si primátor Pavel Bém zahrál v přestrojení na
italského turistu a zkusil se nechat odvézt několikrát taxíkem
ze Staroměstského náměstí na Hradčany. Jízda mu byla vždy
několikanásobně předražena, do ruky dostal neplatné
a falešné stvrzenky. Řidiči si vždy „poradili“: vypisovali
neexistující jména, adresy i IČO, jakož i další nesmyslné
údaje, razítko nepoužívali. Upozornění na pražské taxikáře
a jejich způsoby se už dostávala do zahraničních bedekrů.
Divoký začátek 21. století. Okrádáni byli většinou už „jen“
cizinci.
R
seznamte se
telefonu je mi jen těžký povzdech a po chvíli slyším: „Tak to
jsem na vás zvědavý.“
Bylo by však chybou všechny taxikáře házet do jednoho pytle.
I v oněch zmíněných divokých devadesátých letech nebyl
problém jet přes dispečink za férovou cenu z jednoho konce
Prahy na druhý. Už tenkrát byla možnost v případě pochybností konzultovat trasu a cenu s pracovníkem dispečinku,
a pokud měl pasažér pravdu, dostal rozdíl v ceně zpět.
A i tehdy byli řidiči, kterým vadilo, že jsou většinově vnímáni
jako zloději.
P
Ps
P
R
A
Ž
S
K
Ý
Centrum města
Za nejproblematičtější z pohledu vedení města i návštěvníků
Prahy je považován trojúhelník Staroměstské náměstí, Pařížská, náměstí Republiky. Jenže není dost dobře možné kontrolovat každého taxikáře několikrát denně kvůli dokladům.
Doklady má řidič v pořádku. Teoreticky mohou na zmíněných
místech stát tři minuty. V Pařížské ulici je oblast s modrou
zónou, jenže někteří taxikáři mají rezidenční karty a jiní zase
stírací karty – takže tam mohou stát a je to naprosto oprávněné.
Co je taxík
Poslední novela zákona o silniční dopravě v květnu 2013
rozdělila provozování osobní autodopravy do tří oblastí:
klasická taxislužba, smluvní taxislužba a asistenční taxislužba.
Co se pod těmito označeními vlastně skrývá?
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
seznamte se
12
O stvrzence se skutečně nikde nepíše. Ale je fakt, že
k nám už si to nedovolí.“
Vozidlo taxi tak, jak si ho většinou představíme, již bylo
popsáno výše. Naproti tomu automobil, kterým je provozována tzv. „smluvní taxislužba“, naopak nesmí mít ani
střešní svítilnu s nápisem TAXI, ani nikde na vozidle
jakkoliv vyvedený nápis TAXI. Na rozhodnutí provozovatele se ponechává možnost označit vozidlo obchodním
jménem. Vozidlo není vybaveno taxametrem. Jedná se
např. o přepravu osob při různých příležitostech (svatby,
odvoz hostů z hotelu na letiště, limuzíny na objednávku
apod.). I řidič smluvní taxislužby musí vést a na vyzvání
předložit několik dokladů, zrovna tak ve vozidle viditelně
umisťuje průkaz řidiče taxislužby.
Přestože hlídkový strážník nebo okrskář běžně s problematikou taxislužby do styku nepřijde, určitě je dobré
vědět „pro strýčka Příhodu“, jaké dokumenty můžete
v případě potřeby požadovat. Pokud však zjistíte porušení
některé z povinností, nedoporučuje se věc řešit v blokovém řízení, protože jsou zde poměrně citelné finanční
sankce a také zákaz činnosti až do dvou let. Podezření
z přestupku je proto vhodnější oznámit správnímu orgánu
k projednání přestupku. A to bez ohledu na § 86d, odst. 5,
zákona č. 200/1990 Sb., jehož znění umožňuje obecní
policii řešit přestupky na úseku taxislužby podle zákona
o silniční dopravě.
Kolega Pavel k problému smluvní taxislužby říká: „Kontrolujeme je, ale pouze namátkově. Jedná se totiž o firmy,
které nechtějí mít žádné problémy, ani ty administrativní.
Mívají všechno v pořádku, hlídají si to. Neustálé kontroly
z naší strany by až zaváněly šikanou.“
Není stanoviště jako stanoviště
Hlavní město Praha po neblahých zkušenostech se stanovišti Fair Place obecně závaznou vyhláškou č. 3/2012
stanovila podmínky užívání stanovišť taxislužby, která
jsou zřízena na místních komunikacích ve vlastnictví hl.
m. Prahy. Touto vyhláškou se zároveň vydává i Provozní
řád těchto stanovišť. Každý řidič taxislužby, který užívá
stanoviště taxislužby (na místní komunikaci ve vlastnictví hlavního města Prahy) musí mít souhlas k užívání
stanovišť taxislužby od TSK hl. m. Prahy a je samozřejmě
povinen dodržovat Provozní řád stanovišť taxislužby.
Souhlas TSK má podobu zalaminované karty, je nepřenosný a měl by být viditelně umístěný.
Pod pojmem „asistenční taxislužba“ se skrývá přeprava
vozidlem zákazníka. Jedná se o odvoz jak automobilu, tak
většinou jeho majitele, který z nějakého důvodu potřebuje, aby mu auto (popř. i jeho samého) z bodu A do bodu B
přepravil někdo jiný. Takže i řidič Drink SOS musí být
držitelem průkazu řidiče taxislužby.
Průkaz řidiče taxislužby vydává pražský magistrát, popř.
místně příslušný úřad. A každé vozidlo, kterým je provozována jak taxislužba klasická, tak smluvní, musí být jako
vozidla taxislužby evidována v evidenci vozidel taxislužby.
Když začneme s dalšími povinnostmi řidiče „klasické“
taxislužby, zatím nezmíněnými, nebude jich zrovna málo.
Přesto text musíme v zájmu úplných informací, bohužel,
těmito povinnostmi poněkud znepřehlednit. V každém
vozidle TAXI by se měly nacházet následující dokumenty
a náležitosti: doklad o oprávnění dopravce k provozování
taxislužby (koncesní listina, popř. výpis z živnostenského
rejstříku), aktuální výpis z evidence vozidel taxislužby,
taxametr, kniha taxametru, záznamy o přepravě z právě
probíhajícího dne nebo z poslední poskytnuté přepravy.
Je povinen hned po ukončení přepravy pořídit výstup
z tiskárny taxametru a konečně vydat cestujícímu doklad
o zaplacení jízdného, pokud cestující o doklad požádá.
Odpadla třeba povinnost vydat zákazníkovi stvrzenku
automaticky. Kubica k tomu poznamenává: „Když zahájíte kontrolu a taxikář vidí, že si nejste úplně jistý, může
začít švejkovat. Když třeba požádáte o stvrzenku, bude se
ohánět, že vám žádnou stvrzenku nedá. A když už nevíte
kudy kam, nabídne vám ,doklad o zaplacení jízdného“.
P
R
A
Ž
S
K
Ý
13
Například ztrácí spolehlivost, pokud během pěti let
dvakrát poškodí cestujícího na ceně nebo cestujícímu
nevydá stvrzenku, ale je toho mnohem více. Musím říci,
že si na to dávají pozor a podobných excesů, jako ještě
před několika lety, zdaleka není tolik. Problémem jsou
spíše černí taxikáři. Tedy ti, kteří jezdí bez jakéhokoliv
dokladu a bez taxametru,“ odpovídá Kubica.
Perfektně zpracovaný materiál s podrobnými informacemi na téma taxislužby najdete na našem firemním
intranetu.
Když nastane konec týdne a lidé v pátek a sobotu večer
vyrazí do ulic, restaurací, barů, objeví se v Praze množství podobných taxíků. Nemají žádné taxikářské vybavení kromě střešní svítilny, o povinných dokladech ani
nemluvě. Za zmínku stojí, že většina z nich je z Kladna a
jeho okolí. Kubica pokračuje: „Tady nastává velký
problém. Jediné, co jim z naší strany hrozí, je odnětí
střešní svítilny. Sankce za tuhle černotu je do deseti tisíc.
Jenže… Jenže tahle pokuta je stejně nevymahatelná.
Nevlastní žádný majetek, nic nemá, auto je psané na
někoho jiného.“ Na závěr si povzdechne: „V pátek
a sobotu jsou docela žně, rozhlédněte se kolem, kolik
tady po skříních máme zabavených střešních svítilen.
Jenže pro tyhle řidiče není problém si obstarat obratem
jinou, v SAPĚ je prodávají za dvě stovky.“
Když o něco později končíme rozhovor s kolegou, říká
mi: „Když půjdeš nad ránem ze sezení po druhé denní,
raději si zavolej taxi přes zavedený dispečink. Je to
i levnější a už také můžeš využít jejich mobilní aplikace,
abys to měl ještě levnější. Pošlou ti esemesku, kdo a kdy
ti přijede, kolik bude jízda stát. Kdyby se něco stalo,
dostaneš peníze zpátky. Když mávneš na taxíka na ulici,
je mnohem vyšší pravděpodobnost, že ti z kapsy vytáhne
víc, už jen kvůli jiné ceně. A když sedneš do černého
taxíka, je to sázka do loterie – buď jedeš skoro za pakatel, nebo tě natáhne dvakrát tolik.“
Pokud budete vy sami někdy potřebovat informace od
kolegů, popřípadě od nich pomoci, neváhejte. Dovoláte
se vedoucímu směny a na holičkách vás určitě nenechá.
Šťastnou cestu!
JU
foto: DS MP Praha
Čelí strážníci fyzickým útokům ze strany taxikářů?
Kolega Honza vrtí hlavou: „Kdepak, už to dávno není
divoké. Ani verbální útoky moc nezaznamenáváme. Sice
se do nás slovně trefují, ale jiným způsobem, vulgarity už
padají výjimečně.“
O krátké vyjádření k problematice taxislužby v Praze
jsem požádal Ing. Jiřího Bureše, vedoucího oddělení
taxislužby na Magistrátu hl. m. Prahy:
Ovšem pozor! Nic není jednoduché… Výše uvedené se
týká jen tzv. TAXI stanovišť bez konkrétního správce
a souhlas TSK může být vydán téměř každému řidiči,
který splňuje dané podmínky.
Aby byl z pohledu neinformovaného jedince zmatek
dokonán, existují totiž ještě „stanoviště se správcem“.
Správci jsou většinou dispečinky TAXI. Takové stanoviště mohou užívat jen ti, kteří splňují podmínky „Nájemní
smlouvy se správcem“.
Pár praktických rad na závěr
Na závěr si místo dalších povinností a přehledu možných
přestupků taxikářů dovolím přidat několik užitečných
informací. Možná pro vás nebudou nové, možná vám
někdy přijdou vhod.
Pravda je, že požadavků na taxikáře je čím dál tím méně,
ale to je věc ministerstva. Koncepce navrhovaných změn
spočívá ve zvýšení vymahatelnosti práva. Chceme třeba
rozšířit možnost ukládání kaucí, aby je třeba mohla
vyžadovat i městská policie. Řidič si pak bude muset
vybrat: buď zaplatí kauci, nebo mu zabavíme auto.
Černí taxikáři – skoro nepostižitelní
Koho činnost skupiny TAXI zaujala, zbystřete. Skupina
TAXI hledá dva nové kolegy do přímého výkonu. Kromě
jiných podmínek musíte dobře ovládat nějaký cizí jazyk.
Na začátek by vás čekalo hodně učení, ale ve službě se
nudit nebudete.
Novelou z května 2013 nám ministerstvo vzalo možnost
trestat černé taxikáře. Ale nyní jako magistrát připravujeme novelu zákona č. 111/1994 Sb., možnost postihu
černých taxikářů tam zase navrhujeme vrátit na náš úřad,
abychom mohli přitvrdit.
Ptám se, zda řidič TAXI musí splňovat i nějaké podmínky
bezúhonnosti či spolehlivosti. „Ano, spolehlivost řidiče
taxislužby také upravila mnohokrát zmiňovaná novela.
S
seznamte se
O taxislužbě by se dalo psát dlouho a dlouho. Když se
s Kubicou loučím, dávám mu za pravdu, že bychom
textem na téma taxislužby asi opravdu zaplnili dva
časopisy a pořád bychom nebyli u konce. Vůbec jsme
nezmínili hit posledních let, využívání aplikací typu
Uber, Liftago a další. Nenapsali jsme o aplikaci na
evidenci taxíků ve vysílačkách, spolupráci strážníků
a úředníků z oddělení TAXI pražského magistrátu, není
prostor na informace o spolupráci s figuranty, různé
zajímavosti ze služby a s různými taxikáři, jako i na
mnoho a mnoho dalšího.
Taxík na stanovišti musí opět splňovat stanovená kritéria:
musí mít na celé karoserii žlutou barvu, nesmí být starší
osmi let a další. Také to musí být automobil střední třídy,
MPV, vyšší střední třídy nebo luxusní třídy (klasifikace
Svazu dovozců automobilů).
Základní povinnosti taxikáře
Ps
T
R
Á
Ž
N
Í
K
P
R
A
Ž
S
K
Ý
„Musím říci, že vaši kolegové jsou skuteční odborníci.
Společné kontroly probíhají skoro každý den. My jako
úředníci nemáme pravomoc zastavovat vozidla, takže
nám strážníci pomáhají třeba i v tomto směru. A myslím,
že na mnoha hotelových recepcích jsou letáky s informací
o možnosti zavolat Městskou polici Praha v případě
podezření na předraženou jízdu.
Výše pokuty nesmí být podle judikatury likvidační. I když
teď nám soud ve třech případech odsouhlasil pokutu po
půl milionu.
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
rozhovor
14
Ps
rozhovor
15
Přesto by se zřízení funkce interního auditora z logiky
věci, nabízela i pro městskou policii, protože ta přeci jen
hospodaří s velkým rozpočtem. Tuším něco kolem jedné
a půl miliardy.
Určitě s vámi souhlasím. Nebála bych se říci, že městská
policie hospodaří s jedním z největších rozpočtů v rámci
hlavního města. A kdyby zůstala tato organizace interním
auditem nepokrytá, mohla by v rámci těch samotných procesů
spousta věcí utéci.
Když jsme vám v jednom z posledních čísel přinesli
rozhovor s ekonomickou náměstkyní, zmínili jsme se
v něm mimo jiné i o postu interního auditora. V dnešním čísle bychom vám rádi představili paní Lucii
Roubíčkovou, která u městské policie od června pracuje právě jako interní auditorka. Nevím, jak pro vás, ale
pro mě je to stále jedna veliká neznámá. Proto doufám,
že se mi podaří aspoň v krátkém rozhovoru udělat
trochu jasno nejen vám, ale i sobě.
My jsme to velmi okrajově zmiňovali v rámci rozhovoru
s ekonomickou náměstkyní… je to pozice, která v rámci
naší organizace má naprosto specifické postavení, je
v podstatě nezařaditelná v rámci organizační struktury.
Stojíte úplně mimo, lze-li to tak, říci a jste přímo řízená
ředitelem. Proč to tak musí být? Pro mě pořád interní
auditor rovná se kontrolor…
Mým hlavním úkolem je přezkoumat procesy v rámci jednotlivých útvarů a jejich návaznost mezi útvary, zda tak, jak jsou
nastaveny, jsou nastaveny správně. Zda například při rozhodování mají ti zodpovědní vedoucí pracovníci dostatek
relevantních informací k tomu, aby se mohli správně rozhodnout. Máte ale pravdu v tom, že práce interního auditora
částečně splývá s prací kontrolních pracovníků. Protože při
tom samotném ověřování procesů se musí auditor zabývat
tím, jak je vše nastaveno. To si ověřuje na určitém vzorku dat
právě uplatněním kontrolních a hodnoticích mechanismů.
Samotný audit začíná tím, že si auditor nastuduje velmi dopodrobna všechny interní akty související s danou problematikou. Zároveň auditor posuzuje, zda tyto interní předpisy
dostatečně pokrývají všechna rizika procesu. Poté vede řízený
rozhovor se zaměstnancem, který je za danou problematiku
zodpovědný. Tento zaměstnanec by měl auditorovi popsat
používané postupy a systém. Interní auditor pak na vzorku dat
ověří, zda činnost probíhá dle platné legislativy a interních
předpisů. Interní auditor se nikdy nedívá hluboko do minulosti. Je vcelku nepodstatné, že se systém v průběhu posledních
pěti let třikrát změnil, podstatné je, jak funguje teď. I proto
vzorek dat bývá zpravidla vybrán z dat pořízených za uplynulý rok. Většinou je vhodné zvolit rok, který je účetně uzavřen.
U rychle se měnících systémů je možné zvolit vzorek
i z účetně neuzavřeného roku. Z tohoto ověření pak vyplynou
možné odchylky, případně mezery nepokryté legislativou,
případně interním předpisem, které činí systém náchylný
k možným pochybením. Například z toho vyjde, že při tom
samotném rozhodování dobře nefungují kontrolní mechanismy. Abych to vysvětlila nějak srozumitelně, znamená to, že
například jeden člověk rozhoduje o všem a nemá nad sebou už
žádnou další kontrolu. Na konkrétním případě – představte si
na začátku objednávku a na konci to, co jste si objednali. Tak
já jako interní auditor se hned ptám: „Bylo vypsáno výběrové
řízení? Bylo nutné? Nebo šlo řešit pouze poptávkovým systémem mezi dodavateli?“ Při těchto otázkách vycházím
z interního předpisu, který městská policie má. Pokud například zjistím, že byly služby či zboží objednány v rozporu
s postupy stanovenými interním předpisem bez výběrového
Lucko, hezké dopoledne. Děkuji, že jste si na mě udělala
čas, a věřím, že se nám společnými silami podaří tu vaši
profesi nějak lidsky a srozumitelně představit. Tak
pojďme na to. Můžete se nám krátce profesně představit?
Po ukončení studia na vysoké škole ekonomické jsem rok
pracovala v bankovním sektoru a po tomto intermezzu jsem
v roce 1998 nastoupila na pražský magistrát, kde jsem začínala na odboru kontroly a měla jsem na starosti přezkumy
hospodaření městských částí. V roce 2002 podle nového
zákona vznikla pro magistrát povinnost zřídit odbor interního
auditu, kam jsem přešla. Zde jsem pracovala až do svého
nástupu k městské policii. V rámci odboru jsem měla na
starosti nejprve interní audit magistrátních odborů a posléze
jsem dělala audit finančních prostředků poskytnutých z evropských fondů.
Magistrát měl podle zákona povinnost zřídit interní audit,
městská policie jako organizace města tuto povinnost
v roce 2002 neměla?
Ta povinnost pro magistrát vyplynula ze zákona číslo
320/2001 Sb., o finanční kontrole. Z toho zákona vyplynula
povinnost pro územně samosprávní celky zřídit interní audit.
A tento zákon vznikl tuším na základě požadavku Evropské
unie. Zřídit pozici interního auditora bylo posléze usnesením
Rady hlavního města Prahy doporučeno velkým příspěvkovým organizacím města, které hospodaří s velkým rozpočtem,
jako například botanická zahrada, záchranná služba a podobně. Městská policie není příspěvkovou organizací, tudíž se
domnívám, že zůstala tak trochu opomenuta.
AUDITORA NENÍ TŘEBA SE BÁT,
AUDITOR NETRESTÁ
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
„
NEBÁLA BYCH SE ŘÍCI, ŽE MĚSTSKÁ POLICIE
HOSPODAŘÍ S JEDNÍM Z NEJVĚTŠÍCH
ROZPOČTŮ V RÁMCI HLAVNÍHO MĚSTA.
A KDYBY ZŮSTALA TATO ORGANIZACE
INTERNÍM AUDITEM NEPOKRYTÁ, MOHLA
BY V RÁMCI TĚCH SAMOTNÝCH PROCESŮ
SPOUSTA VĚCÍ UTÉCI.
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
rozhovor
16
řízení, přestože svým rozsahem spadaly do veřejné zakázky
malého rozsahu, začnu se ptát, jak je možné, že celý proces
proběhl, aniž by někdo v jeho průběhu zasáhl a řekl a řekl, že
to není správně. Tím třeba dojdu k závěru, že v procesu není
nikdo, kdo by to mohl učinit, takže z toho vyplývá, že není
nastaven kontrolní mechanismus. A úlohou interního auditora
je přesně na tato kritická místa v procesech upozornit.
„
Další důležitou informací pro zaměstnance bude určitě
informace o tom, že existuje nějaký plán auditu…
Ano, je tomu tak. Plán auditu musí být vždy předem zveřejněn. Městská policie ho má již uveden na intranetu a všichni
zaměstnanci se s ním mohou seznámit. Podle vnitřní směrnice
o statutu interního auditu musí být plán schválen vždy do
31. 12. Možná je dobré, aby zaměstnanci věděli, že mají sami
možnost navrhovat audity do plánu. Schvalování konečné
podoby plánu je pak na řediteli organizace. Ten určuje priority. Vedle plánovaných auditů může auditor na základě úkolu
ředitele organizace provádět takzvané operativní audity. Tyto
operativní audity jsou však výjimečné a vycházejí z nějaké
aktuální potřeby organizace.
„
Z DŮVODU OBJEKTIVITY A NEZÁVISLOSTI
MUSÍ BÝT AUDITOR ODDĚLEN OD VŠECH
ŘÍDÍCÍCH STRUKTUR. SVOU ČINNOSTÍ MUSÍ
BÝT ZODPOVĚDNÝ POUZE ŘEDITELI
ORGANIZACE.
Ž
S
K
Ý
odpověděla i na vaši první otázku – nevím, zda se dá obecně časově
určit, jak dlouho audit trvá. Záleží na mnoha faktorech. Například na
objemu operací, na počtu útvarů, kterých se audit dotkne, na složitosti
procesu. Zpravidla by neměl trvat déle jak dva měsíce. Ale není to
pravidlo.
Jak dlouho, myšleno časově, trvá jeden takový audit?
Jestli je to možné vůbec říct. A jak vlastně probíhá?
Minimálně tři dny předem oznámím vedoucímu zaměstnanci,
že na jím řízeném útvaru budu provádět audit. Není to tedy
tak, že bych někam vtrhla jako velká voda bez ohlášení. Ten
dotyčný předem ví, že přijdu a co bude předmětem auditu. To
vychází z plánu auditu. Má možnost se na audit připravit.
Poté, co audit skončí, seznámím s výsledky nejprve vedoucího zaměstnance. Proberu s ním podrobně celý audit. Může se
stát, že se auditorovi vždy nedostanou všechny podklady
a v rámci tohoto pohovoru se může ještě spousta nejasností či
pochybení odstranit. A až poté jdu se závěry k řediteli.
Součástí závěrečné zprávy jsou i vyjádření vedoucího zaměstnance k odhaleným pochybením. V rámci závěrečné zprávy
o provedeném auditu jsou navržena doporučení, jak odstranit
nedostatky. Pokud se s nimi ředitel ztotožní, jsou k těmto
doporučením přijata opatření, která jsou odeslána vedoucímu
auditovaného útvaru k realizaci včetně termínu, do kdy mají
být tato opatření implementována. Vedoucí o tom posléze
písemně informuje ředitele. Na závěr jdu pak ověřit, zda
implementace opatření skutečně proběhla a zda skutečně
odstranila příčiny nedostatků zjištěných auditem. A abych
Co všechno můžete v rámci auditu zkontrolovat? Vedle
ekonomiky můžete provést také například personální
audit? Jestli všichni děláme, to co máme, jestli je nás moc,
nebo naopak málo?
Asi bych personální audit mohla provést, ale osobně si
myslím, že bych ho dělat neměla. Měla bych mít důvěru nejen
vedení organizace, ale také samotných zaměstnanců. Pokud
bych o to byla požádána, doporučila bych najmout externí
firmu. Asi vůbec nejdůležitější informace je, že auditor, na
rozdíl od kontroly, netrestá. Jestli si čtenáři zapamatují
z celého rozhovoru jen tuto jedinou větu, budu ráda. Činnost
zaměstnance provádějícího kontrolu a interního auditora je
z velké části shodná, liší se až tím samotným závěrem.
Zaměstnanec, který dělá kontrolu a zjistí pochybení, dá ihned
doporučení, jak dotyčného, který pochybil, potrestat. Auditor,
který zjistí chybný proces, upozorní na něj, jak zaměstnance
A
17
SOUČÁSTÍ ZÁVĚREČNÉ ZPRÁVY JSOU I VYJÁDŘENÍ VEDOUCÍHO ZAMĚSTNANCE K ODHALENÝM
POCHYBENÍM. V RÁMCI ZÁVĚREČNÉ
ZPRÁVY O PROVEDENÉM AUDITU JSOU
NAVRŽENA DOPORUČENÍ, JAK ODSTRANIT
NEDOSTATKY.
Vyzkouším si, zda chápu správně … Kdybyste byla například v rámci organizace zařazena pod Kancelář ředitele
a provedeným auditem našla, že špatně vedeme evidenci
smluv a neděláme to, co máme, a posléze jste mě na to
upozornila, neměla byste ale jistotu, že já s vašimi závěry
též seznámím ředitele. Tedy by se vše tvářilo tak, že
děláme všechno správně. Je to tak?
Přesně jste to vystihla. To je ten důvod, proč jsem svou prací
zodpovědná přímo řediteli. Proto, abych mohla provádět
nezávislý a objektivní audit napříč celou organizací.
R
rozhovor
odpovědného za kontrolovaný útvar, tak ředitele. Jinými
slovy řekne: Tady a tady se stala chyba, pojďme se z ní poučit
a příště ji neopakovat. Nastavme ten systém tak, aby vznik
chyby příště neumožnil, případně aby ta mezera v systému
byla pokryta co nejlépe. To je ten zásadní rozdíl mezi kontrolní činností a interním auditem. Auditor pak předloží návrhy na
možné řešení problému a ředitel je pak ten, kdo rozhoduje
o tom, jak se bude postupovat dál.
Tak a nyní se asi dostáváme k tomu, proč vy jako auditorka nemůžete být zařazená pod ekonomickým úsekem nebo
kontrolním oddělením… Proč musíte stát zcela mimo
organizační strukturu.
To samotné postavení interního auditora v rámci organizace
vychází v první řadě z již výše uvedeného zákona o finanční
kontrole. Z důvodu objektivity a nezávislosti musí být auditor
oddělen od všech řídicích struktur. Svou činností musí být
zodpovědný pouze řediteli organizace.
P
Ps
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Z toho, co jste teď řekla, zcela logicky vyplývá, že by se zaměstnanci neměli auditora bát…
Neměli. To je velmi důležité, aby se mě zaměstnanci nebáli. Úkol
auditora je v podstatě pomáhat optimalizovat jednotlivé činnosti. Audit
je v podstatě služba managementu, protože vedoucí jsou odborníci na
oblast, kterou řídí, ale procesy mimo svůj útvar zpravidla neznají.
Mnohdy si tak ani neuvědomí, jak je svou činností mohou ovlivnit.
Je vůbec možné, aby v rámci organizace, která má dva tisíce pět set
zaměstnanců, zvládl interní audit provádět jeden člověk?
Myslím, že ano. Nebudu dělat audit – kontrolu výkonu služby. To zde
opravdu skvěle zajišťují kontrolní orgány.
Co říci na závěr. Nemám ráda klišé. Opravdu ne… Ale musím to
napsat. Lucie Roubíčková je neskutečně sympatická kolegyně, které
není nutné se bát.
Autor: ISI
foto: DS MP Praha
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
reportáž
18
Ps
reportáž
19
poté se sbíječkou v ruce odstranit kotle, svépomocí prostor
upravit, zajistit řemeslníky na odborné práce, do toho shánět
techniku a nové spolupracovníky, aby už společně zvládli
spoustu dalších svépomocných prací, konečně vymalovali,
položili koberce a dílo korunovali opět svépomocnou montáží
majáků… „Takhle to na vesnici chodí, někdo si to musí vzít na
triko, každý občas dělá všechno. Aspoň není nuda, pořád se
učíte něco nového,“ glosuje situaci kolega Wachtl. Uznávám,
že se zdibským kolegům podařilo vykouzlit celkem příjemné
prostory.
Čas od času vám na těchto stránkách přinášíme reportáže
z jiných obecních a městských policií, abychom se podívali,
jak stejnou práci dělají jinde. Ačkoliv máme podle zákona
č. 553/1991 Sb. všichni stejné povinnosti, každá obecní
nebo městská policie se trochu liší tak, jako se liší město od
města a obec od obce.
V našem časopise jsme již zprostředkovali informace
o činnosti a specifikách Městské policie Špindlerův Mlýn
(2014/03), Karlovy Vary (2014/05), Ústí nad Labem
(2014/07) nebo Městské policie Ostrava (2015/03).
Jak se však pracuje strážníkům v malých obcích? Vybírají jen
pokuty za rychlost, aby naplnili obecní rozpočet? Jak funguje taková obecní policie v obci, kde se každý s každým zná?
Pro odpovědi nejen na tyto otázky jsme vyrazili nedaleko za
pražská humna – do obce Zdiby ve Středočeském kraji.
Projekt byl společný pro Zdiby i vedlejší město Klecany, obě
obce na sebe zástavbou přímo navazují. Časem pak veřejnoprávní smlouvy uzavřely i další obce: Husinec-Řež, Sedlec
a Větrušice. Zajímá mě, jak je to s rozdělením nákladů. Podle
tabulek a statistik ministerstva vnitra stojí jeden strážník
580–630 tisíc korun ročně. Okolní obce tedy přispívají do
zdibského rozpočtu částkami podle dohodnutých koeficientů
– zjednodušeně řečeno, proplácejí předpokládaný počet
hodin, které strážník ve prospěch dané obce odpracuje.
„
Svým katastrálním územím obec Zdiby navazuje přímo na
Prahu 8. V obci samotné žije přes tři tisíce obyvatel, další tři
tisíce chatařů se zdržuje v obci alespoň občasně.
„Ale to máte přesně nepřesné údaje,“ říká mi vedoucí
strážník Obecní policie Zdiby Luděk Wachtl na uvítanou.
„Na základě uzavřených veřejnoprávních smluv s okolními
obcemi zajišťujeme funkci obecní policie pro cca 16 tisíc lidí!
A ještě k tomu přidejte přes 1200 chat, jedenáct kilometrů
Vltavy a 75 kilometrů místních komunikací. Dohromady to
obnáší plochu ve velikosti skoro půlky Prahy.“ Moje představa o malinké, takřka sousedské obecní policii bere trochu za
své…
VE VŠECH OBCÍCH V TÉTO ČÁSTI STŘEDOČESKÉHO KRAJE PRACUJE U OBECNÍ
POLICIE ZPRAVIDLA PO ČTYŘECH LIDECH
Všední starosti…
Ve všech obcích v této části Středočeského kraje, nejen ve
Zdibech, ale např. i ve Velkých Přílepech, Líbeznicích, Měšicích a Mratíně, pracuje u obecní policie zpravidla po čtyřech
lidech, jeden vedoucí strážník se třemi kolegy. Personální stav
ve Zdibech? „Jsem tady trn mezi růžemi, mám to potěšení
v současné době pracovat se třemi kolegyněmi,“ říká Wachtl
a pokračuje: „Personální stav se samozřejmě během těch
devíti let průběžně mění. Občas nastane i ponorková nemoc,
to se v malém týmu stává. Nemáme ani oddělenou šatnu pro
ženy a pro muže, máme jednu sprchu, s tím prostě musí
zaměstnanci počítat. Je to o dohodě.“
Začátky? Těžké a krušné!
Luděk Wachtl je u zdibské obecní policie od samého počátku,
tedy od roku 2006. Co bylo impulsem, že obec zřídila obecní
policii? „Nešlo o nějaký náhlý nápad z čistého nebe. Spíše to
byla reakce na redislokaci ze strany Policie ČR. V minulosti
tady sídlila dopravní policie a cizinecká policie, jenže obě
složky byly najednou pryč. Nejbližší služebna PČR je v deset
kilometrů vzdálené Odoleně Vodě, na starost mají asi 25 obcí,
a pokud je zdejší hlídka zaneprázdněna, je další služebna až
v Brandýse nad Labem. Okrajová část obce navíc spadá pod
dálniční policii, jejíž služebna je 25 kilometrů daleko. Zřízení
obecní policie bylo tedy po zralé úvaze, kdy starosta chtěl
zabezpečit nějaký bezpečnostní komfort pro občany. A od
samého počátku bylo dohodnuto, že budeme k dispozici
i některým dalším obcím.“
ZA HRANICEMI
VELKÉ PRAHY
Platové podmínky? Strážnice jsou v 8. platové třídě, vedoucí
v devítce, rizikový příplatek šest tisíc, příplatky za soboty
a neděle. Pracovní doba? Od pondělí do pátku, od sedmi ráno
do 19 hodin večer. Někdy je ve službě jeden strážník, někdy
dva. To je ovšem jen v případě, že nenastane krizový stav
(záplavy, povodně) nebo se na Vltavě a v jejím okolí nekoná
nějaká kulturní či sportovní akce, v takovém případě nastupují strážníci na směnu i v pátek nebo v sobotu večer, slouží se
podle potřeby obcí. Jak je to mimo uvedené hodiny, tzn.
v noci a během víkendů? Drží se pracovní pohotovost, kdy
určený strážník (resp. strážnice) má u sebe doma služební
vozidlo a služební telefon a vyráží do terénu podle telefonických oznámení. Počet oznámení? Za první pololetí 2015
necelých pět set.
Jenže jak dál? Schválit vznik obecní policie je věc jedna,
vybudovat ji na zelené louce věc druhá. Wachtl vzpomíná, jak
nebylo uchazečům o práci co nabídnout, žádné zázemí, žádné
jistoty. Nebyly prostory, nebyly uniformy, nebyla technika.
Takže logicky – nebyli ani lidi. Teprve postupem času se
sehnal prostor, kterým se stala bývalá kotelna v budově
mateřské školky. Wachtl musel vyřídit stavební povolení,
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
reportáž
20
Ps
reportáž
21
místní prostě za dotyčným zajdou bez ohledu na to, zda je
v kanceláři a má úřední hodiny nebo doma na zahradě ve
svém volnu seká trávu a dál to neřeší.
Dohled nad přechody? Pouze ráno na přechodu u školy ve
Zdibech, více přechodů se personálně nepokryje. Zkoušela se
i varianta místních občanů ve žlutých vestách, ale nebyl
zájem. Parkovačky? Jen občas, takřka vždy jen na požadavek
oznamovatele. Největší problém s parkováním je u výzkumného ústavu v Řeži, kam denně dojíždí přes pět tisíc lidí.
Pokuty? Málo, čím dál tím méně. Radary a měření rychlosti?
Radar má sice zdibská obecní policie k dispozici, ale využívá
ho jen sporadicky. Dopravní policií jsou ve Zdibech povoleny
tři měřené úseky, ale plán měření se musí posílat na dopravku
s měsíčním předstihem. A Wachtl k tomu poznamenává: „Od
měření jsme docela ustoupili. Nikdy nevím, co bude za měsíc.
A obecní policie se v podstatě rozpadly tam, kde se na tuhle
činnost zaměřily. Některé okolní obecní policie nic jiného
nedělaly. Nedaleká obec měla rozpočet tři miliony a na pokutách za rychlost vybrali tři miliony… My jsme při měření byli
často adresáty výtek – tady měříte a kde jste byli, když mi
vykrádali chatu?“ Proto se obecní policie zaměřuje na veřejný pořádek, bezdomovce, drobné krádeže, podomní prodej
a pořádá preventivní přednášky pro školy a školky.
„
OD MĚŘENÍ JSME DOCELA USTOUPILI. NIKDY
NEVÍM, CO BUDE ZA MĚSÍC. A OBECNÍ POLICIE
SE V PODSTATĚ ROZPADLY TAM, KDE SE NA
TUHLE ČINNOST ZAMĚŘILY. NĚKTERÉ OKOLNÍ
OBECNÍ POLICIE NIC JINÉHO NEDĚLALY.
Papíry, papíry…
Starostové využívají svého oprávnění podle § 3, odst. 2
zákona o obecní policii a vedením obecní policie pověřují
určeného strážníka. Vedoucí strážník má na starosti veškerou
administrativu. Wachtl k tomu sděluje: „Před rokem 2006
jsem pracoval u MPP. Když jsem potřeboval nějaký kabel,
absolvoval jsem kolečko schvalování a po půl roce jsem
možná měl kabel. Tady řeknu starostovi, zdůvodním, schválí/neschválí, když schválí, objednám z internetu, místostarosta
fakturu podepíše a další den mi ho přiveze PPL.“ (K tomuto
více v PS 2015/05 – pozn. red.) Mezi administrativu vedoucího strážníka však patří i mnoho dalšího. Obecní policie může
být obcí pověřena, aby odpovídala soudům a všem možným
úřadům na otázky ve věci konkrétního občana. A další oblastí
jsou parkovačky a BPN, kdy na vedoucím strážníkovi leží
veškeré vymáhání, vč. případných soudních jednání.
Přiznávám, že si moc nedovedu představit, jak se v mém
rodném malém městě na Vysočině přes den pohybuji v uniformě, řeším i nepříjemné věci, dostanu se do sporu s přestupcem, občas možná rozdám i nějakou pokutu a večer se potkám
s přestupcem u piva. Osobně je mi ta představa nepříjemná.
Ale jak mi Wachtl říká, takhle se to na malých obcích nerozlišuje, je to běžné a zná to prý nejen každý starosta, zastupitel,
dobrovolný hasič, ale i strážník. Když se něco stane, pak
Vedoucí strážník musí sledovat i veškeré legislativní změny,
které mají jakoukoliv souvislost s obecní policií, upozorňovat
na ně zastupitelstvo a zpracovat návrhy na změny, včetně
finančních dopadů na rozpočet. A také navrhuje obci uzavření
takových smluv, které strážníkům nejenže ulehčují činnost,
ale především ji velmi zefektivňují.
Ukazuje mi text, podle kterého ministerstvo dopravy „umožňuje obecní policii přístup k vymezenému okruhu informací v
souvislosti s porušením zvláštního zákona“. Dozvídám se, že
zdibští kolegové byli jedněmi z prvních, kteří tohoto oprávnění začali využívat ještě ve zkušebním provozu, ale dnes nejsou
v regionu zdaleka jedinými. Jednání s ministerstvem skončilo
podpisem smlouvy, ve které je stanoveno, kdo je za obec
oprávněn do databáze vstupovat. „Já mám od starosty zplnomocnění ve věci dalších jednání s ministerstvem dopravy
a můžu do systému přidávat svoje strážníky, resp. jim právo
vstupu odejmout. Když nastoupí nový kolega, nahlásím jeho
osobní údaje do systému, ministerstvo přidělí vstupní jméno,
prvotní heslo, kolega se jim „autorizuje“ na HOTLINE a je
zanesen jako nová oprávněná osoba. A naopak, když nějaký
strážník ukončí pracovní poměr, odmailuju jim tuhle informaci a odcházejícímu strážníkovi je možnost přístupu zrušena,“
říká Wachtl.
Oprávnění požadovat…
Obecní policie Zdiby v maximálně možné míře využívá
ustanovení Zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, § 11a
(Oprávnění strážníků) a dalších zákonů, které mají ve svém
textu „orgány obce mohou požadovat…“ K tomu mi Wachtl
vysvětluje: „Když se někde v zákoně hovoří o orgánu obce,
nemusí to být nutně jen starosta nebo zastupitelstvo nebo
úředník, může to být klidně i obecní policie! Přece i strážník je
zaměstnanec obce.“
A tak všichni zdibští strážníci (resp. všechen jeden strážník
a tři strážnice) mají oprávnění vstupovat do všech možných
a myslitelných evidencí a databází. Mohou vstupovat do
registrů řidičů a registrů vozidel, které vede ministerstvo
dopravy. Mohou vstupovat do aplikace CzechPoint, do
evidence obyvatel, do plnohodnotného katastru nemovitostí,
do celostátního registru jízdních kol (cerek.cz), centrální
evidence zvířat (identifikace.cz) a samozřejmě i do veřejně
přístupných aplikací MVČR.
Po realizaci této dohody pak už následovaly další. Platí, že
každou smlouvu o přístupu do jakékoliv databáze a evidence
uzavírá obec. Ta pak dále určuje, který její zaměstnanec bude
mít do databáze přístup.
Jak to vypadá v praxi při kontrole vozidla: strážník má
k dispozici služební tablet, který funguje přes datovou simkartu v síti 4G. Od obce má oprávnění vstupu, od ministerstva
dopravy má individuální přístupové kódy. Přihlásí se do systému, objeví se mu nabídka přímo pro strážníky, tzv. rychlý
dotaz, vyťuká registrační značku a důvod lustrace a zobrazí se
okno se všemi informacemi: majitel vozidla, provozovatel,
datum technické kontroly, zvláštní vybavení vozidla, VIN…
Zajímá mě, jak se toho všeho podařilo dosáhnout. Wachtl
vypráví, že takovým prvním zkušebním balónkem byl pokus
o přístup do evidence vozidel, a vytahuje zákon č. 56/2001 (O
podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích).
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
reportáž
22
Ps
reportáž
23
dohodu o spolupráci při mimořádných událostech.
„Občas na žádost HZS vyjíždíme něco prověřit, něco
zajistit.“ Podobná smlouva o spolupráci je uzavřena
i s Policií ČR. „Pokud v Odoleně Vodě není k dispozici
hlídka, pak nám to operační PČR předává a vyjíždíme my.
Ale případů spolupráce jak s HZS, tak s PČR bychom
našli celou řadu.“
„Nepodařil se vstup do Schengenského informačního
systému. Máme sice oprávnění ke vstupu, jenže Policejní
prezidium na to není přichystané, vůbec zatím nezřídili
přístupové pracoviště pro strážníky. Ale v tomto případě
jsou na vině technické problémy. V případě cizinců
můžeme využít jen veřejné stránky Interpolu.“
Jedním z mnoha dalších systémů, do kterých mohou
zdibští kolegové nahlížet, je registr řidičů vedený u ministerstva dopravy. Pro přístup do této databáze je nutný
kromě hesel i tzv. osobní identifikátor RSA, jakási speciální flashka s elektronickým podpisem uživatele. Užívání
systému je zpoplatněno, zřízení vstupu cca pět tisíc, roční
poplatek za tisíc korun. Pokud má strážník důvodné podezření na spáchání přestupku ze strany řidiče, zadá si do
registru řidičovo rodné číslo a rázem má před sebou
všechny potřebné informace: bydliště, číslo ŘP, řidičská
oprávnění, ztracené ŘP, případně zákazy řízení, závažné
dopravní přestupky (bodované a opakované, za které je
možné vyslovit zákaz řízení).
Při rozhovoru mě tak maně napadá, že alespoň naši
operační a někteří kolegové, nasazovaní častěji do
autohlídek a zabezpečující linku 156 by mohli mít zřízeny
podobné účty a přístupy. Škoda, že v případě potřeby se
musíme dotazovat kolegů na Policii ČR. A ani se nemůžeme divit, že pokud jim naši operační zavolají několikrát
denně, dají nám oprávněně najevo, že mají také jinou
práci než jen zjišťovat informace pro strážníky Městské
policie Praha. Ať počítám jak počítám, i kdyby na jednom
OPESu měl přístupová práva jeden operační z každé
směny, jednalo by se v rámci celé MPP cca o 75–85
strážníků… Řešením by mohlo být i zřízení několika účtů
pro pracovníky naší COSky, kteří by nám tento servis
poskytovali v rámci celé MPP.
Rozhovor s Wachtlem přerušuje kolegyně Jiřina, využívám tedy příležitosti a ptám se jí, jestli už ona sama využila těchto možností. „Zrovna nedávno. Zastavený řidič mi
hned hlásil, že má jen občanku a řidičák i s techničákem
si zapomněl doma. Když jsem vytáhla tablet a za půl
minuty mu řekla, že mu věřím, a ještě ho upozornila na
končící technickou, přála bych vám vidět jeho výraz,“
směje se Jiřina.
Vyslovuji názor, že v takových malých městech musí být
radost pracovat jako strážník. Wachtl kroutí nesouhlasně
hlavou: „Kdepak, sociální a sousedské vazby tady, kousek
za Prahou, jsou dávno pryč. Jsme bývalá rekreační
oblast, celoročně u nás bydlí nehlášení chataři, podnikatelé v satelitech, starousedlíci všeho druhu. Všechno se to
tady hádá, nově přistěhovavší chtějí školky, obchody,
nové silnice. Postaví si velký dům u šotolinové cesty a pak
chtějí dvouproudou komunikaci, a když jim ji obec nepostaví, strážník je hromosvodem. I tady mnoho situací
končí fyzickým napadením. Měli jsme tady třeba tu
známou kauzu s rodinou lektorky z policejní akademie,
která napadla naše dvě strážnice. A nikdo vám nepřijde
na pomoc. Někdy je to těžké.“
Nad vodou drží celý region. Doslova.
Luďka Wachtla se na závěr našeho setkání ptám, zda měl
někdy dojem, že se práce, námaha a čas strávený při
dojednávání přístupů do všech evidencí někdy vyplatily.
Wachtl dlouho nepřemýšlí: „Na obecní úřad přivedli
zmatenou babičku. Pamatovala si jen svoje jméno,
příjmení, datum narození a že prý bydlí se synem.
V databázi pátrání MVČR ještě nebyla. Přes CzechPoint
jsme dokázali zjistit rodinné příslušníky téhle babičky.
Našli jsme i syna, jenže syn bydlí v Sokolově. Nakonec
jsme přes rodné číslo syna a dálkový přístup do katastru
zjistili, že syn u nás vlastní chatu. Dvacet minut poté, co
nám babičku přivedli, jsme ji předávali snaše. Snacha
byla na chatě sama, všichni ostatní hledali babičku.“
Vedoucí strážník Luděk Wachtl mě zve na projížďku
„svým“ územím. Nasedáme do terénního Mitsubishi
Outlander a vyrážíme. Je čas na několik rychlých dotazů
a rychlých odpovědí.
Výstroj? „Nenakupujeme u Xeny, ale u Francouze.“
Vysílačky? „Jen na kulturních a velkých událostech,
převážně na kulturních akcích kolem Vltavy. Jinak jedeme
na mobilech, VPN síť.“ Osobní kamery? „Ano, máme,
cena jedné se pohybuje kolem pěti tisíc, jede to v HD.
Kamery máme i v autech a na motorkách.“ Záchytka je
potřeba? „Někdy. Nemůžeme na Bulovku, můžeme do
Příbrami, do Mladé Boleslavi nebo do Kolína. Ale
většinou to děláme „po sousedsku“ – přivezeme opilého
domů a předáme ho manželce. Ať si to chlapík vyžere.“
Technika? K dispozici je strážníkům (a strážnicím) osobní
Hyundai, terénní Mitsubishi Outlander, dva motocykly
Honda Varadero, jeden skútr Honda, dva čluny s motorem, vlek na čluny. Čluny i vlek zaplatila krajská dotace.
„V době hrozby záplav zabezpečujeme povodňovou hlídku
na Vltavě a v době povodní realizujeme i evakuaci osob ze
zaplavených území.“ Projíždíme Klecánkami, místní částí
Klecan. Wachtl mě upozorňuje: „Jedeme po silnici, která
je pod vodou, sotva Vltava stoupne o necelý metr. Ale
zažili jsme zrovna tady situaci, kdy jsme pod člunem měli
sedm metrů vody. Zajišťovaným územím přímo navazujeme na váš trojský útulek. Zhruba jednou za čtrnáct dnů
kontrolujeme břehy i ze člunu.“ Zdiby a Hasičský
záchranný sbor Středočeského kraje mají uzavřenou
Obecní policie Zdiby si vyjednala i přístup do databáze
CzechPoint Office, to znamená takřka do všech evidencí,
vyjma rejstříku trestů. Aplikace CzechPoint Office
zahrnuje třeba i evidenci obyvatel nebo plnohodnotný
přístup do katastru nemovitostí. „Čekám, že s další
novelou naší pětsetpadesáttrojky se objeví možnost nahlížet i do rejstříku trestů a okamžitě tak budeme vědět, koho
máme před sebou a na co si máme dát pozor,“ poznamenává Wachtl. Mimochodem, do evidence obyvatel se
zapisují i případné zákazy pobytu.
V systému zanechává každý uživatel svoji digitální stopu,
takže by šlo zpětně vysledovat i zneužití systému.
Je nějaká evidence, kterou ve Zdibech nevyužívají?
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
„
Poděkování: Luděk Wachtl, vedoucí strážník Obecní
policie Zdiby
Kontakty: policiezdiby.cz
JU
foto: DS MP Praha
ZASTAVENÝ ŘIDIČ MI HNED HLÁSIL, ŽE
MÁ JEN OBČANKU A ŘIDIČÁK
I S TECHNIČÁKEM SI ZAPOMNĚL
DOMA. KDYŽ JSEM VYTÁHLA TABLET
A ZA PŮL MINUTY MU ŘEKLA, ŽE MU
VĚŘÍM, A JEŠTĚ HO UPOZORNILA NA
KONČÍCÍ TECHNICKOU, PŘÁLA BYCH
VÁM VIDĚT JEHO VÝRAZ,“
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
kultura
24
PŘÍCHOD
RANÉ GOTIKY DO PRAHY
Rok 1230 byl pro Prahu rokem poměrně významný. Jak již bylo v jednom z minulých dílů našeho
povídání o Praze řečeno, dochází od roku 1230
k budování hradeb kolem Starého Města pražského a také k dotváření jeho konečné podoby. Na
sklonku téhož roku zemřel král Přemysl Otakar I.
a na jeho místo nastoupil král Václav I., díky
jehož mecenášství mohla začít mj. výstavba
Anežského kláštera, a do Prahy tak vstoupila
gotika1 v její rané podobě. Ale vezměme to jedno
po druhém.
V hranicích Starého Města pražského, tedy té
části Prahy, která je vymezena z jedné strany
Vltavou a z druhé strany ulicemi Revoluční, Na
Příkopě a Národní, je pouze jedno místo, kde
nejsou uličky křivolaké, nýbrž jsou krásně
rovné. Věděli byste, o jaké místo se jedná? Je to
okolí kostela Sv. Havla, čili ulice Rytířská,
V Kotcích, Havířská, Na Můstku atd. Je tomu tak
proto, že právě tato část města nevznikla živelně,
ale byla plánovitě zastavěna. Na toto místo byli
přivedeni královským mincmistrem Eberhardem
němečtí osadníci a založili zde kolonii. Až do
80. let 13. století mělo Havelské Město svůj
právní i správní řád a teprve posléze splynulo se
Starým Městem pražským (Historie Pražských
měst, 1999). Jak poznamenává náš přední historik Vlastimil Vondruška (2010, s. 7–8), německá
kolonizace se netýkala pouze Prahy, ale německé
enklávy vznikaly na území celého Českého
království. V německé kolonizaci nelze spatřovat
žádné nacionální hledisko v dnešním slova
smyslu. Pro tehdejší dobu se jednalo o běžnou
a z ekonomického hlediska výhodnou praxi.
Osadníci hospodařili na nových půdách a byli
podřízeni českému panovníkovi, kterému tak
přibývalo obyvatelstvo i zvelebovaná země.
Problémy nečinily ani jazykové rozdíly, protože
v komunikaci tehdejší společnosti, zejména
středních a vyšších vrstev, se hovořilo několika
jazyky. Multilingvní byli zejména kupci, ale
i panovníci a členové jejich dvorů.
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
Ps
kultura
25
Duchovním centrem Havelského Města byl kostel Sv. Havla,
který byl založen v roce 1230 králem Václavem I. a který stojí
na dohled od Havelského tržiště. Stojí původně na románských a posléze gotických základech a barokní podobu získal
v 1. pol. 18. stol. Kostelní věže jsou vysoké 50 metrů a je
z nich krásný výhled na historické centrum, Pražský hrad
i památník na Vítkově. V barokně zdobené Karmelské kapli
se nachází hrob Karla Škréty, nejvýznamnějšího českého
barokního malíře (Kostel Svatého Havla). Zdi kostela zažily
také kázání církevních reformátorů, jako byl např. Konrád
Waldhauser, Jan Milíč z Kroměříže či Jan Hus, a jako duchovní správce (plebán) zde působil Jan Nepomucký (Kostel
Svatého Havla-Praha).
K Havelskému Městu vedla Havelská brána, která z 13 bran
a branek v tehdejším opevnění zůstala nejlépe dochována.
Brána byla široká 27 metrů a vysoká 20 metrů a byla posléze
zabudována do zdiva jižního křídla domu č. p. 404 v Rytířské
ulici, kde nyní sídlí mj. Hygienická stanice hlavního města
Prahy. Na tomto místě stála původně tzv. Stará rychta, ve
které sídlil, jak název napovídá, královský rychtář (Primusová,1997, s. 67–69).
Zřejmě v roce 1231 (někdy se udává rok 1234) byla zahájena
stavba velkého klášterního komplexu u řeky Vltavy a poblíž
městských hradeb – Anežského kláštera. Ironií osudu vznikl
díky nešťastnému osobní životu přemyslovské princezny
a sestry Václava I. Anežky, u jejíhož osudu se krátce pozastavíme.
V osmi letech byla Anežka, z politického kalkulu, zasnoubena
s Jindřichem Štaufským, synem německého císaře Fridricha
II., nejmocnějšího muže Evropy. Velmi bohatá nevěsta byla
vyslána na výchovu do Rakouska, kde strávila 6 let. Díky
intrikám rakouské strany však ze sňatku sešlo. Anežku otec
posléze zasnoubil i s anglickým králem Jindřichem III. Plantagenetem, ale když jí bylo 18 let odstoupil od zasnoubení také
anglický král. Ambiciózní princezna znechucena intrikami
namířila svoji aktivitu jiným směrem. Snažila se učinit vše,
aby se stala světicí. Významně také zasahovala do politiky
svého bratra krále Václava I., který ji významně podporoval.
Díky jejímu úsilí tak bylo v Praze vybudováno „České Assisi“
a byl založen řád Křižovníků s červenou hvězdou, jediný
původní mužský český řád, jehož aktivity trvají téměř 800 let
(Čechura a kol., 2002, s. 27–32).
1 Umělecký sloh, který vznikl kolem poloviny 12. stol. ve střední Francii
v oblasti Ile-de-France, odkud se začal šířit do ostatních částí Evropy. Typickými prvky jsou lomený oblouk a žebrová klenba, které umožňovaly rozvoj
stavebních konstrukcí do výšky. Do Čech se gotika dostala díky cisterciáckému řádu, z oblasti Burgundska, která byla umírněnější a nezdůrazňovala příliš
princip vertikality. Pouze pro zajímavost – mezi nejkrásnější stavby cisterciáckého řádu v duchu rané gotiky patří kláštery ve Vyšším Brodě a Zlaté Koruně.
V Čechách se raně gotické období datuje od roku 1230 do poloviny 14. století
(Encyklopedie Diderot, 2002, Primusová, 1997, s. 70–71).
Soupis bibliografických citací
1. ČECHURA, J. Královská trilogie. 2. souborné vyd., V Ottově nakladatelství
vyd. 1. — Praha: Ottovo nakladatelství, 2008 s. 27–32. ISBN 978-80-7360-634-3.
2. Gotika. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. Svazek 3. Praha: Diderot,
2002, s. 77-78. ISBN - 80-86613-03-8.
3. Historie pražských měst. PIS. 1999
4. Kostel Svatého Havla (Praha ). [Online]. Dostupné z: https:/ /cs.wikipedia.org/ wiki/ Kostel _svat% C3%A9ho_Havla _%28Praha%29
5. Kostel Svatého Havla. [Online]. Dostupné z http://www.praguecityline.cz/pamatky/kostel-sv-havla
6. PRIMUSOVÁ, H. Umění v historii Prahy. Skripta pro průvodce Prahou 1.
díl. PIS. 1997, s. 67–71.
7. VONDRUŠKA, V. Život ve staletích. 13. století. Lexikon historie. Brno:
MOBA, s.r.o. 2010, s. 7–8. ISBN – 978-80-243-3809-5.
Proč se říká Anežskému klášteru „České Assisi“, jak se
v klášteře žilo, kdo byli a jsou Křižovníci s červenou hvězdou
a mnohé další … o tom zase příště.
EK
foto: DS MP Praha
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
26
SMART PARKING
Parking a car in the centre can be rather tough. A middle-aged woman from a small English town
literally found a smart solution – she bought a Smart car and, when inevitable, she would park it at
a right angle to the kerb. She practised this happily for a long time.
However, one afternoon she met her husband in he centre, they bought some goodies and walked
to her car. As they were approaching it, they spotted a traffic warden issuing a penalty charge notice.
The woman was fined £50 for illegal parking because the front of her car overlapped the white bay
markings a bit. She tried to reason with the traffic warden explaining that the car wasn´t blocking the
road but he insisted that she`d contravened the rules.
The car owner decided not to pay the fine but to challenge it instead. She claimed that the possibility
of parking her car at a right angle was one of the selling points of the manufacturer: ’If you go to their
website, they show you pictures of their cars parked in this way.’
Finally, after a year-long battle the fine was lifted and the adjudicator said she had not breached any
traffic regulation order.
NABÍZÍME VÁM PRÁCI,
KTERÁ MÁ SMYSL
NÁSTUPNÍ PLAT
28.000 - 30.000 Kč
*
* Hrubý plat po absolvování pětiměsíčního nástupního
PLUS NOVÉ BENEFITY
NÁBOROVÝ PŘÍSPĚVEK
PŘÍSPĚVEK NA BYDLENÍ
PŘÍSPĚVEK NA DOPRAVU
to approach sth/sb [ә´pro t∫ ] - blížit se k, přicházet k
to spot sth/sb - uvidět, všimnout si
to issue [i∫u:] a PCN (penalty charge notice) - vystavit „parkovačku“
to be fined (for sth) - být pokutován (za něco)
to overlap sth [o vә´læp] - přesahovat
to reason (with sb) - argumentovat, diskutovat (s někým)
to contravene [k ntrә´vi:n] the rules - porušit, přestoupit pravidla
to challenge [t∫ælәndЗ] a fine - vznést námitku proti pokutě
to lift a fine - zrušit pokutu
to breach [bri:t∫] (a rule,…) - porušit, přestoupit (pravidlo)
PŘÍSPĚVEK NA DOVOLENOU
Ω
100 KČ
a
WWW.MPPRAHA.INFO/NABOR
Dostihový den ve spolupráci s Městskou policií hl. m. Prahy
Dostihový festival pod záštitou primátorky hl. m. Prahy Mgr. Adriany Krnáčové, MBA
37. VELKÁ CENA PRAHY CK MARTIN TOUR
37. CONSEQ VELKÁ CENA ČESKÉHO TURFU
V atraktivním doprovodném programu představí své aktivity členové a složky
Městské policie Praha.
Neděle 6. září 2015 od 14.00 hodin, dostihové závodiště Velká Chuchle
PRACUJ
PRO METROPOLI
BEZPEČNĚJŠÍ
MĚSTSKÁ POLICIE HL. M. PRAHY
PŘIJME NOVÉ STRÁŽNÍKY
ilustační foto: DS MP Praha
P
R
A
Ž
S
K
Ý
S
T
R
Á
Ž
N
Í
K
POŽADUJEME:
věk od 21 let / státní občanství ČR / zdravotní způsobilost /
ukončené střední vzdělání s maturitní zkouškou / bezúhonnost a spolehlivost
WWW.MPPRAHA.INFO/NABOR
vzdělání
Ω
Ps
pražský
strážník
PRO
METROPOLI
BEZPEČNĚJŠÍ
www.mppraha.cz
2015