Prosinec 2015 - Základní škola POLNÁ

Duben 2015
Ledová pohádka
Za sedmero horami a sedmero řekami bylo jedno ledové království. Žila
v něm malá holčička jménem Rampulka. Princezna byla stále veselá a hravá.
Rampulka si ze všeho nejraději hrála se svým bílým koťátkem. Jenže koťátko si
moc rádo chodilo hrát ven na sníh, a tak bylo smutné, protože princezna ven jít
nechtěla. Proč? Protože sníh neměla ráda. Je přece tak studený, brrr!
Král s královnou samozřejmě nadšeni nebyli, že si Rampulka nechodí hrát ven
na vzduch, ale co mohli dělat? Král často
říkával: „Kdyby šel sníh ohřát, to by se naší
dcerunce určitě líbilo.“
Rampulka každý den z okna pozorovala,
jak se vločky snášejí z nebe na zem. Takhle
z tepla pokoje jí připadaly nádherné.
Takové měkoučké, jako malá peříčka.
Najednou v dáli zahlédla skupinku lidí, jak
se blížila k hradu. Byla zvědavá, kdo to je,
protože do ledového království nikdo moc
často na návštěvu nechodil. Hned je běžela
přivítat. U brány však zůstala stát
s otevřenou pusou. Ti lidé vypadali jako
z čokolády, byli celí hnědí.
U slavnostní večeře se dozvěděla, že
tito lidé přicházejí z velké dálky, ze země
plné slunce, tepla a květin. To Rampulku
zaujalo. Celou noc se jí o té krásné, barevné zemi zdálo.
Ráno, když se vzbudila, šla se za králem zeptat, zda by se mohli
přestěhovat. Král samozřejmě odmítl. Měl svoji zemi rád. Ale napadlo ho, že
napíše Slunci dopis, ve kterém je pozve na návštěvu do svého království. Pak
poprosil „čokoládové lidi“, ať dopis Slunci předají.
Každý den Rampulka nedočkavě vyhlížela z okna, jestli už Slunce nejde. Bylo
to zvláštní, ale když se tak pořád dívala, všimla si, že sněhu jako by pomalu
ubývalo. Každý den ho bylo míň a míň, až po něm nakonec nebylo ani památky. Ze
země začaly vykukovat bílé květinky, po nich i žluté a fialové a vše se začalo
zelenat. Rampulka si čím dál víc hrála venku a byla šťastná.
Jednoho dne někdo zaklepal na bránu. Království navštívilo Slunce. Rampulka
byla radostí bez sebe.
Když král s královnou viděli Rampulku tak šťastnou, poprosili Slunce, aby
chodilo do jejich země na návštěvu každý rok. A protože u nich bylo Slunci dobře,
s radostí to slíbilo. A od té doby se v ledovém království střídají čtyři roční
období.
Klára Rychtecká, 6. C
2
Lyžák
A bylo to tady!! Dlouho očekávaný lyžařský výcvikový kurz! Už od října jsme
řešili, co tam budeme dělat, jak se ubytujeme atd. Ten týden utekl jako voda.
Přinášíme vám pár ukázek z prací našich spolužáků, abyste věděli, jací jsme
retardi :D
Terka Mikší:
Poslední večer jsme seděli na
chodbě a mně a Markétce se
vybily mobily. Tak jsem šla do
kuchyňky, kde byla rozdvojka, ale
v té rozdvojce byla zapojená wifina a já jsem ji odpojila. Pak jsem
přišla a všechny jsem obviňovala,
kdo ji odpojil a proč nejde. No
a nakonec přišel instruktor Prdík
a ptal se, kdo ji odpojil. Nakonec
se zjistilo, že jsem to byla já!
Katrin Šturcová a Terka Pham
Thi:
První den jsme se zabydleli
na pokojích. K večeru jsme šli na
dloouhou
procházku
k polským
hranicím. První noc byla strašná, protože nám vrzalo okno a pak se samo otevřelo
v šest hodin ráno. Někdy, když jsme ráno vstaly, vyplavalo nám H***O ze
záchoda!!! 3x!!! Vařili nám mooc dobře, i když jsme někdy nevěděli, co to je, např.
ŠPECLE? Hodně lidí odjelo a onemocnělo. Někdy večer jsme všichni hráli hry.
Velmi nás bavily. K večeru k nám na chatku chodili Šimon a Kuba za holkama nad
naším pokojem.
Dominik Mikší:
Nejlepší, co bylo na horách, byly wi-fi párty, kde jsme se smáli, vyprávěli
různé příběhy a posílaly snapy. Wi-fi párty se konala na chodbě, kde jsme seděli
3
v křeslech a na židlích či na zemi. Jedli jsme sladkosti a smáli se. Ale až teď
jsme zjistili, že 7. B JE SUPER TŘÍDA!!! <3
Kája Perničková:
Nebyla tam televize, proto jsem si myslela: „A sakra, neuvidím Doktory
z Počátků.‘‘ Když jsme si po dlouhé době konečně vybalili, šli jsme na procházku
k polským hranicím a učitel nám říkal: „Nelezte přes ty hranice, nemáte pas!‘‘ Pak
se mi začalo špatně dýchat a holky to řekly paní učitelce. Když jsme došli do
penzionu, šla se mnou učitelka na pokoj a změřila mi teplotu. Měla jsem 38
a bolelo mě v krku. Paní učitelka mi udělala zábal a já si šla lehnout. Ráno jsem
nešla na snídani a odpoledne si pro mě rodiče přijeli. 
Šimon Šejstal:
Těch opravdových zážitků, na které budu vzpomínat, je pár. První byl asi
ten, kdy jsme byli lyžovat a Matěje trefila poma do oka. Přijel za námi s modrým
okem a říká: „Popral jsem se s pomou.‘‘
Ještě ten samý den byla sranda, protože jsme si asi o hodinu prodloužili
večerku. Ten večer jsme se všichni váleli po zemi smíchy. Další den, to byla
středa, před námi stála holka a Dominik se podíval na mobil a ona začala vyšilovat,
že ji natáčíme. To jsme byli vysmátí až moc. Po obědě jsme šli s Kubou na vedlejší
chatu za holkama a dělali tam bordel. Jednu holku jsme zavřeli do sprchy a ona si
pustila nechtěně vodu. Přišel Prdík a vysprchoval nás v oblečení. Na tohle asi budu
nejvíce vzpomínat. Od té doby nás Prdík neměl rád a pořád na nás nadával a my
jsme mu pořád dělali nějaké kulišárny. A asi nejhorší věc byla vidět Romanu
polonahou!!! :D
Anička Vytlačilová a Barča Vlková
Byl to nejlepší týden, který jsme s naší třídou i se 7. A (se kterými jsme se
nikdy neměli rádi) prožili. Každý večer i některá odpoledne jsme na naší chatce
měli wi-fi párty. Vždy jsme si u toho užili mnoho zábavy. Náš největší zážitek byl,
když jsme si s holkama na pokoji povídaly a Peťa řekla, že by chtěla být
sestřičkou. Slyšel to pan učitel Dvořák a řekl Pétě: „Ty s tou tvou drzostí bys
mohla pracovat leda tak na patologii, aspoň by sis mohla pokecat s těma
lebkama!!!!“ :D
4
Skoro každý večer jsme hráli hry, při kterých jsme se hodně nasmáli,
přestože některé byly i docela trapné. Nejvíce zábavy bylo při hře, kde jsme
museli z kluka a holky udělat zamilovaný pár a oni potom to, co jsme udělali
z nich, dělali z nás. A že jsme byli někdy hodně úchylní. Na tyhle zážitky nikdy
nezapomeneme a jsme rádi, že jsme to prožili právě s nimi.
Jak vidíte, všichni si to náramně užili, našli si tam nové kamarády a někteří
i lásku. :*
Z prací žáků 7. ročníků sestavila Barča Vlková a Anička Vytlačilová
Foto Barča Vlková
5
Devítky v rytmu hudby
Otázky „na tělo“: 1. S kým nejradši tančíš?
2. Šlapou vám kluci na nohy? (pro holky)
Která holka má nejhezčí šaty? (pro kluky)
3. Jaký tanec tančíš nejradši?
Náťa Melicharová: 1. S Tondou.
2. Joo, strašně.
3. Nevím, moc jsme jich zatím netančili.
Renča Oberreiterová: 1. S Tondou.
2. No, spíš já jim.
3. Sex Bomb.
Tonda Matoušek: 1. S Náťou – nejvíc super.
2. Ana Bačkovská.
3. Valčík.
Lucka Coufalová: 1. S Tondou a Jirkou Dvorským.
2. Dnes jsem málem hodila držku, páč mi dal Aleš nožku!
3. Jive a polku.
Aleš Pečenka: 1. S Verčou Žwakovou.
2. Eva Litavská.
3. Jive.
Vojta Voráček:
1. S Jitkou Jarošovou.
2. Moje ségra.
3. Valčík.
Áňa Trnovská: 1. S Lukášem Horským.
2. Občas.
3. Waltz.
Šimon Bruknar:
1. S Kristýnou Oberreiterovou.
2. Kristýna Oberreiterová.
3. Waltz.
6
Vojta Pospíšil: 1. S Leou Svěrákovou.
2. Áďa Sobotková.
3. Frigo.
Instruktoři Málkovi:
Kolik let učíte tanec?
- 20 let.
Jaké je vaše povolání?
- Učitel a vedoucí na
úřadu práce.
Od kdy tančíte?
– Od roku 1974.
Odkud jste?
- Jsme z Jihlavy.
Vzkaz od Málkových:
Strašně se nám v Polné líbí, skvělé děti a skvělá vedoucí Dana Kuníková.
Ptaly se: Evča, Áňa, Barča, Kačka
Foto: Kačka Kuníková, 8. B
7
Někdo to rád horké
V úterý 24. března se žáci 5. – 8. ročníku vypravili do Horáckého divadla
Jihlava a zasedli v prvních třech řadách, aby zhlédli muzikál Někdo to rád horké.
Podle názvu jsme čekali drama (asi jsme paní učitelku moc pozorně
neposlouchali, když nás do divadla zvala). Naštěstí zdání klamalo, smíchem jsme
se za břicho popadali a legračnější scénky jsme snad ještě neviděli.
Byla to vlastně romantická komedie. Dva muži, Joe a Jerry, nemohli najít
práci, navíc se museli skrývat před gangstery, proto se převlékli do ženských
šatů. Staly se z nich Josefína a Dafné, nastoupili do dívčí skupiny Jazz Hot Holky
a odjeli s ní hrát na Floridu. Hráli svou roli tak věrohodně, že nám chvílemi přišlo,
že předstírají spíš muže než ženy. Oba okouzlila zpěvačka skupiny Sugar, která
doufala, že zde najde milionáře, za kterého by se mohla provdat. Nakonec ji však
získal Joe, který se za milionáře převlékl. Sympatickou postavou byl i starý
milionář Osgood Fielding, který se zamiloval do „Dafné“ a na konci jí řekl: „Mně
nevadí, že jsi chlap. Nikdo není dokonalý.“ Taky se nám moc líbil Lift Boy/ Beach
Boy/ Wellness Boy Ondřej Šípek. Kdykoli byl na scéně, pobavil nás svými
grimasami. A nesmíme zapomenout, že hrály i dvě čivavy!
Co dodat pro ty, kteří pozvání do divadla nepřijali, nebo jet nemohli? Jestli
se chcete od srdce zasmát, nebo brečet smíchem, tuhle hru vám můžeme
doporučit. My se už teď těšíme, co nám Horácké divadlo nabídne příště.
Žáci 8. C
Foto: http://www.jihlavadnes.cz/akce-4248-nekdo-to-rad-horke-divadlo-jihlava-jihlava
8
Odpoledne a Noc s Andersenem
Všichni třeťáci se 19. března sešli na 2. st. ZŠ, kde právě probíhalo
Odpoledne s pohádkou, kterého se zúčastnilo mimo jiných dětí i 26 třeťáků,
které mimo zábavného odpoledne čekala ještě Noc s pohádkou.
Ve škole se jim nejvíce líbilo stanoviště s mimoněm. Poté, co si zasoutěžili na
různých stanovištích, přemístili se do loutkového divadla, kde si mohli vyzkoušet
vodit loutky. Následovaly hry a testy v Husově knihovně, zaměřené na české
ilustrátory. Pak se přesunuli na půdu, kde měli skauti připravené různé soutěže.
Třešničkou na dortu byla „stezka odvahy“ ve sklepení. Noc prožili ve školní
družině, kde si ještě stihli zahrát spoustu her.
Co vás nejvíce bavilo v budově knihovny?





K. Říha, M. Havlíček, K. Havlíčková, D. Sobotková - chůze po žebříku
s míčem v ruce
M. Pernička, K. Marek - psaní zrcadlového písma
L. Jirásková, K. Marek - vázání uzlů
M. Pernička, M. Vomela, M. Fila - sklepení
A. Babínková, D. Sobotková - divadlo
V kolik hodin jste šli spát a kdy jste vstávali?


Šli jsme spát ve 22:00 hod.
Vstávali jsme v 6:00.
9
Jak se vám spalo?


p. uč. Kalábková - Spali dobře.
M. Havlíček - Spalo se mi blbě, protože mi Mach dával nohy na hlavu,
všichni se vrtěli a chrápali.
Jakou jste si přinesli knížku?








T. Koudelová - Kvak a Žbluňk
K. Marek - Kapibara, která chtěla létat
M. Havlíček – O letadélku Káněti.
P. Venkovský - Ohnivé znamení
V. Fialová - Šíleně smutná princezna
K. Havlíčková - Ráj koníků
L. Jirásková - Křemílek a Vochomůrka
D. Sobotková - Čarodějky z kouzelné stáje
Jak celou noc s Andersenem hodnotí paní učitelka?
Bylo hlučno, nestihli jsme si povídat o knížkách, ale užili jsme si hraní her.
Lucka s Kačkou mají velmi dobrou paměť a Ondřej s Evou byly výborní kapitáni.
Děti se uklidnily při čtení pohádky o Barborce a cucavých bonbónech.
Evča Boháčková a Áňa Havlíčková
Foto Jarmila Kalábková
10
Den naruby očima 8. C
V pátek 27. března jsme ve škole měli Den naruby. Po roce se opět z žáků
stali učitelé a z učitelů žáci. Byla legrace, poznali jsme učitele jinak a také jsme
si mohli uvědomit, jak to mají učitelé těžké, že zkrátka není vše tak jednoduché,
jak se na první pohled zdá,
Anežka Trnovská
Přijde nám, že takový den je užitečný jak pro učitele, tak pro žáky. My si
můžeme vyzkoušet, jaké to je učit plnou třídu, mluvit před více lidmi. Někdo
možná dokonce zjistí, že by ho takové povolání jednou bavilo, i když příprava na
hodinu vůbec není jednoduchá.
Michal Šedivý, Ondřej Zdarsa
Takový den utíká rozhodně rychleji. Je zajímavé vidět spolužáky učit
a pozorovat učitele, jak sedí v lavicích a koukají stejně jako my. Aspoň se všichni
pobaví, učitelé omládnou a vzpomenou si na ty časy, kdy i oni sedávali ve školních
lavicích, vzpomenou si, jaké to dřív bylo, a mohou srovnávat.
Monika Valová
Možná by si někdo řekl, že takový den vůbec nemá smysl. Ovšem polenští
žáci i učitelé to vidí jinak. Každý si může zkusit roli toho druhého. Učitelé si
odpočinou od složitého vysvětlování a možná si uvědomí, že není vždy lehké
udržet pozornost. Žáci zjistí, jak dlouho trvá vyučujícímu příprava na hodinu
a jak je těžké udržet pozornost žáků a zaujmout je.
Ondřej Ulak, Tomáš Suchý
Rozhovor s kuchařem Zbyňkem Diatkou z Olešova
Víte, proč byla v pondělí 24. 3. na jídelníčku polévka podle Zbyňka? V naší
školní jídelně se totiž na jeden den objevil kuchař.
Vaří už 16 let, 6 let jezdí po školách a pracuje pod záštitou firem Podravka
a Lagris. Nejradši vaří to, co chutná. I když cestuje, většinou spí doma, ale teď
spal v Brodě.
11
Proč navštívil Polnou? - Přijel na pozvání vedoucí jídelny, se kterou sestavil
jídelníček obsahující jídla, která se v jídelně moc nevaří.
Základní potraviny: pohanka, kuskus, jáhly, hrách.
Chody:
Polévka: zeleninová s pohankou
1. hlavní chod - šoulet se slaninou (hrách, kroupy, česnek, cibule, majoránka,
slanina) a kuřetem
2. hlavní chod - kuskusový salát
Dezert - jáhlový dezert s malinami (jáhly, tvaroh, zakysaná smetana, vanilkový
cukr, maliny)
Ve středu jel navštívit Luhačovice, kde vařil konfitované kachní prso, gratinovaný
bulgur s pohankou a zdemiglas (omáčka).
A co na závěr? - Zde v Polné se mu líbilo, protože v kuchyni bylo čisto,
a hlavně ho zaujaly kuchařky, poněvadž když přišel do kuchyně, divil se, že
kuchařky se usmívaly a byly veselé.
Text a foto Jakub Koumar
12
Život Fortune Troye v otázkách a odpovědích
Přišel k nám do školy a rozhodně se nedá říct, že by nebudil pozornost.
Někteří ho znají z hodin angličtiny, a protože s ním konverzují anglicky, nebudou
pro ně následující informace novinkou. Těm, kteří tu příležitost zatím neměli,
patří další rozhovor.
Můžeš nám říci něco z tvého dětství?
Narodil jsem se v Zambii, a když se moji rodiče rozvedli, tak se moje
maminka odstěhovala do JAR (Jihoafrická republika). Takže jsem neustále
cestoval mezi JAR a Zambií, kde jsem žil s otcem, bratrem a sestrou.
Kdy a proč ses přestěhoval do ČR?
Asi před rokem, protože mi Česko přišlo jako zajímavá země, jsou zde pěkné
holky a dobré pivo.
Jak bys popsal sám sebe?
Jsem opravdu velmi šťastný člověk, milující hudbu a fotbal. (Mým velkým
snem je hrát v Chelsea v Londýně.)
Co ty a vzdělání?
Základní a střední školu jsem vystudoval v Africe a nyní navštěvuji vysokou
školu Finance Management v Jihlavě, kde momentálně bydlím.
13
Chodíš ještě učit někam jinam než k nám?
Jasně, ve středu do Měřína.
Co rád děláš ve volném čase?
Moc volného času nemám, ale často hraju FIFU, rád chodím s kámošema
pařit a pít pivo a dost času trávím se svojí přítelkyní.
Jaká je tvá oblíbená skupina?
Nickelback.
Chutnají ti česká jídla?
Ne (kromě řízků), protože jsou velmi odlišná a „divná“, proto si vařím sám
své oblíbené africké pochoutky.
Jaký druh filmu máš nejraději?
Miluji komedie, jeden z mých nejoblíbenějších pořadů jsou Přátelé.
Nesnáším horory, protože se nerad bojím!
Fascinují tě rychlé „káry“?
Ne, protože jsem jednu takovou „káru“ tátovi naboural. Mé nejoblíbenější
auto je Mercedes Benz.
Áňa Havlíčková, Barča Bradáčová, Evča Boháčková
Co se tak asi jí v Zambii, napadlo nás. Zeptali jsme se přítele Googla.
Zambijské pokrmy obsahují složky jako arašídy a chilli papričky.
Fufu, nshima – kukuřičné kaše podávané s grilovaným masem a omáčkami.
Bambura – kaše z rýže, cukru a arašídového másla,
Na ulici si můžete koupit fritas (smažené koblížkové těsto bez náplně), samoosu
(smažené trojhránky z tenkého těsta plněné bramborami, rýží, zeleninou nebo
masem). K dostání jsou také pečené myši (prý výborné) a housenky (už ne tak
dobré).
Pro ty slabší v zeměpise přidáváme mapu, kde se Zambie nachází.
14
Piknik v parku
(Abyste věděli, že i my v Polné
dokážeme být světoví)
Z výletu do Londýna máme
spoustu zážitků a krásných
vzpomínek.
Jednou z nich je i piknik,
který v Londýně provozoval
skoro každý člověk. Jde o to
vzít partu příjemných lidí,
nakoupit jídlo a pití a spokojeně
odejít do parku, kde si příjemně
lehnete či sednete, spokojeně
rozbalíte deku, rozložíte jídlo
a s přáteli krafáte až do
večerních hodin.
Tuto zkušenost z Londýna
jsme chtěly převést i sem k nám
do Polné. Věděly jsme, že
nakráčet do parku s dekou
a taškami plnými jídla bude pro
kolemjdoucí pohled k popukání,
ale nám to i za očekávané trapasy stálo!
V úterý 24. 3. 2015 jsme se ráno vzbudily s pocitem, že dneska by to šlo.
Rozhodly jsme se pro tento čin velmi rychle a bez váhání. Ve škole jsme si vše
ujasnily a poté šlo už jen o zajištění deky a hromady jídla.
15
Měly jsme sraz o půl čtvrté přímo na místě uskutečnění - v polenském
parku. Áňa Havlíčková, Evča Boháčková, Kačka Kuníková a Kačka Čermáková
přišly přesně o půl čtvrté. Barča Bradáčová přišla až po čtvrté hodině, již
z povzdálí na holky mávala a přímo přivolávala pozornost kolemjdoucích svým
hlasitým pozdravem „Nazdáár, kempařky!“ Barča se přivalila jako velká voda
a hned chtěla vědět, co se tady odehrálo za tu půl hodinu, co s námi nebyla. Řekly
jsme jí, že se na náš účel pobavily děti, které zrovna jely na výlet do divadla na
představení Někdo to rád horké. Prý autobus zastavil přímo před místem našeho
„pikniku“ a celý autobus se smál a povídal si, co je to za hňupy na té dece. :D
Tak jsme si pěkně seděly na pohodlné, ale velmi malé dece a karimatkách.
Obávaly jsme se, že své kempování ukončíme již po půl hodině, že nesneseme ten
tlak kolemjdoucích lidí a jejich předstíraných, milých úsměvů. Naše obavy však
byly zbytečné, v parku jsme pobyly dvě hodiny a náramně jsme si je užily. :)
Tím to však nekončilo, přišlo sklízení a rozdělování věcí. To nám také chvíli
zabralo. Když byly karimatky poskládané, deka srovnaná, obaly od jídla v koši (i na
zemi), musely jsme se rozejít. Kačka Kuníková mířila domů za důležitější
a očividně i zábavnější prací, tj. učením na zítřejší písemku z angličtiny.
Rozmlouvaly jsme jí to, ale nedala si říct! Tak jsme se rozloučily.
Já, druhá Kačka, Áňa a Evča jsme šly vyzpovídat deváťáky na taneční.
Byl to skvělý den a už se těšíme, až si tento „londýnský piknik na polenský
způsob“ zopakujeme. :D
Áňa, Kačka Č., Kačka K., Evča a Barča
Zážitky z cest
Jeden ze zážitků se mi stal, když jsme byli na ledovci jménem Kaprun.
Začalo to tím, že jsme se ubytovali a po poradě s trenéry se šlo spát. Druhý den
jsme jeli lyžovat. Branky byly postaveny od půli sjezdovky a nám se nechtělo
vyjíždět až nahoru, tak jsme si to zkrátili. Vedoucímu ski areálu se to nelíbilo
a málem nás ze sjezdovky vyhodil. Trenéři nám dali za trest pár desítek dřepů
a kliků. Třetí den jsme vyrazili do bazénu, kde jsme naštěstí nic závažného
neprovedli.
Poslední den jsem zakončila velkým trapasem. Probudila jsem se o půl
dvanácté večer. Jelikož jsme měli zabavené tablety a mobily, nevěděla jsem,
kolik je hodin. Kompletně jsem se sbalila, a přestože nebyla ani půlnoc, přišla
jsem za taťkou pro klíčky od auta. Všichni dospělí se mi vysmáli a měli mě za
blázna. Dodnes to vyprávíme jako veselou příhodu.
Daniela Jozlová, 6. A
16
Olomouc
Rok v létě jsme vyrazili na dvoudenní výlet do Olomouce a vzali jsme
i babičku. Olomouc jsme si prohlédli a nakonec ještě zašli do cukrárny, kde jsme
si objednali krásné dortíky. Protože jsme seděli venku, pořád nás obtěžovaly
vosy.
Když si jedna sedla na můj dort, taťka se rozhodl, že ji odpinkne. Vosa sice
odlétla, ale kousek mého dortu přistál babičce na čele! Taťka se hned začal
omlouvat a my jsme dostali záchvat smíchu. Touto příhodou jsme se bavili až do
konce výletu, který jsme si moc užili.
Kateřina Gregarová, 6. A
Cestování s Emilem
Emil je starý mládenec otrávený životem, a protože nemá důvod žít, rozhodl
se cestovat a ochutnávat cizí jídla (a necpat se hamburgery z Mekáče). My ho
budeme následovat na jeho cestách po různých koutech světa.
Jeho první
výprava vedla do Egypta. Zde je ukázka z jeho cestopisu:
Jsem velmi překvapen! Ke snídani mi na stůl donesli fazole, vajíčka a džem.
Dlouho jsem pochyboval o této kombinaci, ale když jsem ochutnal, byl jsem mile
překvapen. Pak jsem se šel pokochat krásou Egypta. Je opravdu úchvatný! Zaplatil
jsem si prohlídku pyramid.
Už byl čas oběda, a tak
jsem se rozhodl zajít do
nedaleké
restaurace.
Nabídli mi několik druhů
polévek.
Nejvíce
se
mi
zamlouvala zeleninová. Dále
jsem si objednal grilované
kuře a rýži, která se u nich
nazývá arúz.
Po vydatném obědě
jsem si byl trochu zaplavat
ve
Středozemním
Voda byla velice teplá.
17
moři.
Zjistil jsem, že je čas večeře. Uviděl jsem malou restauraci na rohu.
Překvapilo mě, že tato malá restaurace je obohacená i o pokrmy osmanské
a britské kuchyně. Zkusil jsem si dát kebab. Ten se od našeho českého v
mnohém liší. Dostal jsem chuť na něco sladkého. Zaujal mne moučník s názvem
paspusa. Bylo v něm hodně ořechů, rozinek a čokolády. Jdu spát do hotelu Černá
hvězda (v překladu).
Příští zastávka bude v Thajsku!
Barča Vlková, Anička Vytlačilová, 7. B
Nebojte se, my tady jen strašíme
Na našem zámku v Polné,
Když půjdete velmi tiše
ten jistě nepřehlédnete,
a pohlédnete výše,
bydlí spousta strašidel.
spatříte na stěně hlavu.
Bílá paní chodí tiše
Nesplete si ji v davu,
každou noc po hradní střeše.
ona totiž mluví!
Ve dne spí a v noci bdí.
Ještě se příliš nebojíte?
Zato náš skřítek v podhradí,
Už vás nepřekvapím? Myslíte?
ten se za dne ven vypraví.
Ještě však podotknout mohu,
Schovává se ve křoví.
že na každičkém rohu
Možná proto, že se nás bojí, kdo ví.
čekají na vás brnění.
Bezhlavý rytíř na svém koni
Prázdná sice, bez lidí,
zakopl o kámen vloni.
ale to jim vůbec nevadí.
Natloukl si nos
Chodí, mluví, straší,
a od té doby z komnaty
i když nemají nohy, ústa, nebo uši.
nikdy nevystrčí paty.
A nakonec sklepení,
Za každého úplňku
hladomorna a vězení.
vychází ven na louku
Tam vás taky k smrti vystraší.
spousta malých bludiček.
Duchové? Ne! Spousta myší!
Je jich tam vždycky hodně moc
To je od nás ze zámku vše.
a protančí celou noc.
Jestli máte odvahu,
Když se vám poštěstí,
zaťukejte u našeho prahu
zašustí za vámi klestí
a určitě se ozve:
a vy spatříte stoletý
„Už se těšíme!
starý strom, však zakletý.
Nebojte se, pojďte dál,
MY TADY JEN STRAŠÍME!“
Eliška SPILKOVÁ, 9. A, 3. místo v okresním kole Olympiády z ČJ
18
Básničky o povolání
Voják
Vzorný voják, ten se má,
výložky má s peckama,
přes rameno samopal
přísně střeží autopark.
Starý voják, ten se má,
výložky má s hvězdama,
s kolegama klábosí,
do stráže už nemusí.
Vysloužilý voják má
plný kufr medailí.
A pak už se na mou duši
Veterinář
na výsluhu vřele těší.
Tomáš Kašík, 6. B
Morče, pejsek, kočička,
to je pěkná partička.
Přijde za mou páníček,
že stůně jeho mazlíček.
Já zvířátko proklepu
a předepíšu dietu.
Copak je tam za háček?
Je překrmen váš miláček!
Chce to více pohybu,
méně jídla k obědu.
Když to budeš dodržovat,
už nebude pejsek stonat.
Sabina Růžičková,
19
Povolání
Lékař léčí v nemocnici
Řidič jezdí s autobusem,
pacienta s tasemnicí.
z kopce jede rychle šusem.
Prodavačka v obchodě
Zubař nám vždy spraví chrup,
za zboží nám účtuje.
prohlédne nám každý zub.
Každý má své povolání,
Pekař dobré housky peče,
ve kterém je výjimečný.
horník rube uhlí vkleče.
Někdy také k nepoznání
Kuchař vaří k obědu
jako v masce herečky.
krkovičku na medu.
Nikola Paříková, 6. B
Prodavačka
Povolání prodavačka
Tělo z lásky k tradici
není prostě žádná hračka.
udržuje v kondici.
Od rána až do večera
Bedny tam a bedny zpátky,
běhá krámem jako střela.
koblihy do jedné řádky.
Párky, šunku, klobásy
Večer, když jí skončí směna,
po ránu hned vyndá sil.
padne pěkně unavená.
Jak se počne obchod plnit,
Aby pak hezky po ránu,
za pultem se začne vlnit.
mazala zase do krámu.
Aleš Matějíček, 6. B
Lidí jsou tu dlouhé řady,
povolání – žádné klady.
Práce je to celodenní,
peněz za to však moc není
20
Soutěžte, pokud chcete!
Výherci – malování:
Luštění:
Ladislav Vytlačil 1. B
Rychlý – 4. A
Dominik Doležal 1. B
Míša Kuncová – 2. B
Áňa Matějíčková – 1. B
Eliška Koumarová – 5. A
Malvína Marková – 1. B
Daniela Jozlová – 6. A
Kateřina Gragarová – 6. A
K
O
B
Y
L
A
B
Z
O
U
V
E
V
N
E
Ě
H
Í
Ř
L
E
D
R
N
O
V
C
E
P
U
A
H
U
Ř
A
S
Ř
L
N
E
T
Ň A
Z
O
K
T
J
A
Ů ;)
E
S
A
R
P
A
K
I
D
R
A
S
N
NÁPOVĚDA: ANDULKA, BERAN, JEHNĚ, KOBYLA, KOHOUT, KOZA, KUŘE,
KŮŇ, OVCE, PRASE, SARDINKA, SELE, VEPŘ
TAJENKA: .........................................................................................
S obrázky i osmisměrkou můžete vyhrát, stačí je jen odevzdat!
21
Malování zahání nudu
Obrázky od Katrin Šturcové
22
Kouzelné předměty
Kdo z nás by
předmět?! Hůlku,
docela „obyčejné“.
originálních nápadů,
nechtěl mít nějaký kouzelný
prsten, ubrousek… Ty jsou
V 7. B měli spoustu dalších,
třeba….
Kouzelná propiska
Kouzelná propiska by mi určitě usnadnila život. Psala by za mě domácí úkoly,
písemky, zápisy a další. Nikdy bych do ní nemusel dávat žádnou náplň. Věděla by
odpověď na každou otázku. Kdyby udělala chybu, sama by ji opravila. Kdyby mě
někdo naštval, hned by ho vygumovala.
Jan Rouča
Čelenka
Můj kouzelný předmět by byla čelenka, která by mi umožnila být někde
daleko od domova. Třeba bych letěla do Afriky a mohla bych vidět slona, žirafu,
lva a zebru v jejich přirozeném prostředí. Nebo na návštěvu do Londýna za mojí
sestřenicí. Obletět celý svět za jeden den. Byla by to nádhera.
Zuzana Vacková
Kouzelné umyvadlo
Kouzelné umyvadlo vynaleznou lidé asi za 100 let. Je to klasické umyvadlo,
avšak místo vody teče to, co si přejete. Dostali jste chuť na fantu a nechce se
vám pro ni do obchodu? Pak je toto umyvadlo určené právě pro vás. Pouze
tlesknete, otočíte kohoutkem a hned máte fantu v ruce. Pozor! Není určené pro
děti do 10 let. Má klasický tvar umyvadla a dva kohoutky, na vodu teplou
a studenou. Je k dostání ve všech barvách.
Barbora Vlková
Obr.: Pham Thi Houng Trang
23
Jarní
Sluníčko hřeje víc a víc,
jaro odkrývá svá tajemství,
a tak mizí zimní království.
Led a mráz je už minulostí.
První sněženky vystrčily bradičky,
petrklíče si hladí tvářičky.
Na trávníku před domem
batolí se žlutá housata,
v kurníku se zase líhnou kuřata.
Všude je to samý květ.
Kos si vesele prozpěvuje
a sluníčko se jenom směje.
Sabina Štohanzlová, 7. B
Krásné jarní dny vám přeje:
Anička Vytlačilová
Kačka Čermáková
Barča Vlková
Áďa Havlíčková
Sabina Štohanzlová
Evča Boháčková
Barča Bradáčová
Kuba Koumar
Všechny obrázky nakreslila Katrin Šturcová
Vydáno 14. 4. 2015 na ZŠ Polná
Jazyková kontrola: Z. Bužgová, J. Kalábková
24