ELF - farmeko

Komentáře

Transkript

ELF - farmeko
E LF
VÁNOČNÍ SPECIÁL
REDAKTOŘI
1.ročník
Karolína Adamcová
Tereza Kopecká
.
Pavel Holub
2.ročník
Jana Böhmová
Veronika Vondráková
Monika Bínová
3. ročník
Vendula Šťavová
Kateřina Poláková
Za možnost vydání našeho dalšího čísla časopisu ELF děkujeme Ing. Miroslavu Klofáčovi,
zřizovateli školy, který celou akci podporuje
OBSAH
1. Přivítání 1. ročníku (Jana Böhmová 2.LA)
2. Rozhovor s žáky 1. ročníku (Jana Böhmová 2.LA)
3. Maturanti vzpomínají
4. Rozhovor s žáky 4. ročníku (Jana Böhmová2.LA)
5. K zamyšlení (Tereza Kopecká)
6. Proběhlé a očekávané akce ve šk. r. 2013/2014
7. Tvorba žáků
8. Nahlédnutí do světa ekologie
9. K pobavení (Pavel Holub)
PŘIVÍTÁNÍ PRVNÍHO ROČNÍKU
Dne 1. 9. 2013 jsme zahájili vyučování. Do žákovských řad přibylo 20 dívek a 7 chlapců.
Jako žáky oboru laboratorní asistent vítáme:
Karolínu Adamcovou, Karolínu Fejkovou, Kristýnu Haškovou, Kateřinu Hobzovou, Pavla
Holuba, Romanu Jiránkovou, Lenku Kadrnoškovou, Andreu Kárníkovou, Terezu Kopeckou,
Zuzanu Koutníkovou, Danu Krčálovou, Denisu Krčmárikovou, Petru Křesťanovou, Veroniku
Maškovou, Veroniku Míkovou, Lenku Rosolovou, Simonu Šeredovou a Kristýnu Šuhajovou
Jako žáky oboru ekologie a ochrana životního prostředí vítáme:
Davida Bílka, Štěpána Bulvu, Tomáše Kourka, Matěje Pavelku, Lukáše Řeháčka, Dominika
Špačka, Simonu Tomšíkovou, Rostislava Vašáka a Hanu Záreckou
ROZHOVOR S PRVNÍM ROČNÍKEM
Proč sis vybral(a) tuto školu ?
Protože mám rád přírodu, zvířata, berušky.
David Bílek
Protože jsem odmalička veden k přírodě.
Lukáš Řeháček
Protože mě baví chemie a na doporučení sestry.
Tereza Kopecká
Kvůli přírodopisu.
Rosťa Vašák
Vybrala jsem si obor, který bude mít dobré uplatnění.
Kateřina Hobzová
Kvůli oboru a laboratořím.
Romana Jíránková
Jak se ti líbí na této škole?
Je to dobrý, ale moc učení.
Tereza Kopecká
Zatím dobrý.
Rosťa Vašák
Docela dobrý.
Kateřina Hobzová
Je tu fajn.
David Bílek
Tvůj oblíbený předmět?
Matematika, Somatologie
Kateřina Hobzová
Somatologie, Chemie
Romana Jiránková
Biologie
Rosťa Vašák
Chemie, Dějepis
Tereza Kopecká
Geologie
Lukáš Řeháček
Biologie, Chemie
David Bílek
Na co se nejvíce těšíš ?
Na laborky a praxi v ZOO
David Bílek
Na přestávky
Lukáš Řeháček
Na letní prázdniny
Tereza Kopecká
Na praxe
Rosťa Vašák
Jaký(á) učitel(ka) je ti nejsympatičtější ?
p. uč. Némethová
Kateřina Hobzová, Romana
Jiránková, Rosťa Vašák, Tereza
Kopecká
p. uč. Meitner, p. uč. Kakrda
David Bílek, Lukáš Řeháček
Co bys chtěl(a) v budoucnu dělat ?
Zatím nevím.
Tereza Kopecká
V laboratoři v nemocnici
Kateřina Hobzová
V laboratoři
Romana Jiránková
Ekologa
Lukáš Řeháček
Ekologa
David Bílek
ČTVRTÝ ROČNÍK
Naopak se v letošním školním roce bohužel musíme rozloučit s žáky čtvrtých ročníků.
…, ale doufáme, že tomu tak bude až po úspěšném složení maturitní zkoušky.
ROZHOVOR SE ČTVRTÝM ROČNÍKEM
Jak by zhodnotili 4 roky prožité na této škole ?
Škola mi dala spoustu zkušeností do života. Největší zkušeností byla praxe na Chaloupkách.
Pavel Mutl
Kladně, jsou tu skvělí lidé a úžasní učitelé. Škola mi dala mnoho informací do života.
Míša Jakoubková
Šlo to, byly velice přínosné. Škola mi dala vědomosti v oboru laboratorní asistent.
Eva Kudrfalcová
Dalo mi to hodně zkušeností a vědomostí. Škola mi též dala mnoho skvělých přátel i nepřátel.
Martin Louša
Co jim bude nejvíce chybět ?
Spolužáci, učitelé i paní účetní (prostě všechno a všichni).
Pavel Mutl
Spolužáci, učitelský sbor.
Míša Jakoubková
Spolužáci, nejvíce Martin Louša a Míša Jakoubková :-D .
Eva Kudrfalcová
Přátelství, prostředí vládnoucí na této škole a samozřejmě přátelé i někteří učitelé.
Martin Louša
Kam se chystají po škole ?
Na VŠ do Brna, ale ještě nevím na jaký obor.
Pavel Mutl
Ráda bych pokračovala ve svém oboru na VŠ v Brně, teda v oboru zdravotní laborant.
Míša Jakoubková
Rozhodovala jsem se dlouho a rozhodla jsem se zůstat na škole FARMEKO.
Eva Kudrfalcová
Na VŠ, ale nevím na kterou. Chci pokračovat v oboru a chtěl bych, aby to bylo v Brně.
Martin Louša
K ZAMYŠLENÍ…
Motta
Všechno jde a všechno je možné. Je jen na Vás, co jste ochotni obětovat!...
Žij jako bys měl zítra umřít a bojuj jako bys měl žít na věky…
Narodil ses jako originál! Nezemři jako kopie!...
Žij dneškem, zítřek je budoucnost…
Často zapomínáme, že lidé, s nimiž musíme žít, také musí žít s námi…
Jediný člověk, kvůli kterému stojí za to se změnit, jsi ty sám…
Nechtěj být člověkem, který je úspěšný, ale člověkem, který za něco stojí…
Nikdy nesoupeř s blbcem! Stáhne Tě na svoji úroveň a tam tě převálcuje svými zkušenostmi…
Největší zlo může být důsledkem nejlepších úmyslů
Citáty
Lepší je udělat málo věcí dobře než hodně věcí špatně.
Sokrates
Stačí docela malý kousek naděje, aby se zrodila láska.
Stendhal
Přátelství je láska spojená s rozumem.
Sauerová
Štěstí je rovnováha mezi tím, kdo jsme a co máme.
Denison
Svět je hezký a stojí za to o něj bojovat.
Hemingway
I suchý strom oživuje krajinu.
Japonské přísloví
PROBĚHLÉ A OČEKÁVANÉ AKCE VE ŠK. R. 2013/2014
FOTOGRAFICKÁ SOUTĚŽ
Českomoravská vrchovina je téma letošní fotografické
soutěže. Účastníci se mohou těšit na vyhodnocení výsledků
a předání drobných cen, které proběhne dne 20. 12. 2013 při
příležitosti ,,VÁNOČNÍHO ZPÍVÁNÍ NA SCHODECH.‘‘
Ale již teď můžeme předeslat, že jedna z fotografií
se umístila i v krajském kole městského muzea v Jihlavě.
Ukázka studentských prací:
Ukázka studentských prací:
EKOLOGICKÁ OLYMPIÁDA
V krajském kole této olympiády je naše škola zastoupená většinou jako jediná
odborná škola mezi gymnázii. Nejinak tomu bylo i ve školním roce 2013/2014, kdy byla
školou ve dnech 31. -1. 10. 2013 vyslána dvě družstva složená ze žáků 2., 3. a 4. ročníku
oboru Ekologie a životní prostředí. Tato dvě družstva obsadila 7. a 10. místo z celkově
dvanácti družstev. Školu konkrétně reprezentovali: Lucie Smejkalová, Veronika Vondráková,
Vendula Šťávová, Josef Havel, Jan Oulehla a Kateřina Poláková.
DÝŇOVÁNÍ
V říjnu jsme také vyzdobili s žáky druhých ročníků školní prostory dýněmi, které jistě
vykouzlily úsměv na tváři.
Zdravotnická konference Studentlab 2013 v Ústí nad Labem
V úterý 19. 11. 2013 se konala v Ústí nad Labem odborná studentská
konference zdravotních laborantů a laboratorních asistentů.
Účastníky byli převážně studenti zdravotnických škol, vzdělávajících
se v oboru Laboratorní asistent a Diplomovaný zdravotní laborant z Banské
Bystrice, Brna, Českých Budějovic, Hradce Králové, Karlových Varů,
Olomouce, Plzně, Ústí nad Labem, ale také zástupkyně od nás.
Program nabízel řadu studentských přednášek a i přednášek odborníků
z praxe. Studentské přednášky hodnotila odborná porota, ve které zasedali
vedoucí laboranti jednotlivých laboratoří severočeského regionu i z Prahy.
Naši
zástupkyně
vystupovaly
s přednáškou,
která
nesla
název
Histologické vyšetření. I když to nebyla vítězná prezentace, věříme, že jim účast
na této konferenci přinesla řadu zkušeností.
Příjemným zakončením konference bylo večerní představení Igora Vejsady
s názvem THE BEATLES - THE DOOR
BENEFIČNÍ JARMARK PRO BENCY
Škola FARMEKO pokračuje v aktivitách projektu „Adopce na dálku‘‘organizovaného
Diecézní charitou Hradec Králové. Posláním projektu je podpora vzdělání dětí z nejchudších
indických rodin, aniž by musely opustit své rodinné a kulturní zázemí. Žáci, studenti
a zaměstnanci školy již před třemi lety „adoptovali“ dívku Bency a i v tomto školním roce
budou přispívat na její studium pomocí Benefičního jarmarku, který proběhne 19. 12. 2013.
LITERÁRNÍ SOUTĚŽ MAMMA MIA
Hotelová škola Radlická ve spolupráci s Českým rozhlasem 2 a nadačním fondem
Filipa Venclíka vyhlásila 14. ročník LITERÁRNÍ SOUTĚŽ O CENU FILIPA VENCLÍKA s
názvem MAMMA MIA.
I z řad našich studentů se našla odvážná studentka 2. ročníku, která sepsala emotivní
povídku o svém životním příběhu. V kapitole tvorba studentů se můžete s povídkou Maminka
seznámit a udělat si vlastní názor, zda v soutěži uspěje či nikoli.
VÝTVORY ŽÁKŮ
M
atka, máma, maminka ….všichni ji máme a každý si pod tímto slovem
představí tu svou. Je to člověk, který pro své dítě udělá vše, snad
i nemožné. Alespoň já to tak mám. Moje mamka mi vždy pomůže,
i s tou největší maličkostí. Usměrní mě, vysvětlí mi věci tak, že je pochopím. S ní se nejvíc
nasměju, ale taky sins ní nejvíc pobrečím. Ona se kvůli mně nabrečela určitě nejvíc…
Já jsem byla od malička dost nemocná. Ve 4 letech mi lékaři diagnostikovali špatnou
funkci ledvin. Půl roku se zjišťovalo, jak se bude dál postupovat. Mamka vždycky vzpomíná,
že to bylo nejhorší, protože nikdo nevěděl, co se mnou vlastně bude. Já si pamatuju jen
neustálé výlety do Prahy a spoustu doktorů. Ale nikdy jsem se těch bílých plášťů nebála,
docela jsem se k nim vždycky těšila. Dostávala jsem od lékařů malé dárky. Vzpomínám
si, že jsem dostala propisku, s kterou pan doktor psal. Já jsem ji nosila všude s sebou a všude
jsem se chlubila. Vždyť to byla moje první propiska! Jen mi nešlo na rozum, že já jsem
tak šťastná a mamka se moc nesměje. Teprve když člověk začne pobírat rozum, začnou
mu docházet pocity, které moje maminka musela mít.
Nakonec se lékaři rozhodli k operaci. Taky to nebylo jednoduché, 3 měsíce trvala
příprava a předoperační vyšetření, museli mi odebrat i oboje mandle, protože operace je prý
náročná a mandle by mohly překážet při dýchání na přístrojích. V té době mamka nechodila
do práce a byla pořád se mnou. Až později jsme si povídaly a já jsem se dozvěděla,
že mamka nejedla, shodila 10 kilo, vlastně ani moc nespala, musela přemýšlet, co bude
se mnou, co dělá doma můj malý bráška, tomu bylo taky po nás smutno, vždyť jsme strávily
po nemocnicích celý rok! Já jsem si až mnohem později začala uvědomovat, co ta moje
mamka se mnou musela všechno prožít. Starat se o děti je prý velká fuška. Když jsem já byla
takhle nemocná, musela to být fuška jednou taková.
Máme ale s mojí mamkou super vztah. Možná je to tím, čím jsme si spolu prošly.
Vždyť se říká, že všechno zlé, je pro něco dobré. Mně tenkrát odebrali jen 25% ledviny, to byl
největší úspěch. Nevědělo se do poslední chvíle, jestli nepřijdu o ledvinu celou. Bylo to velké
štěstí a umění pana docenta, který mi zachránil zdraví. A určitě i zdraví mojí maminky,
protože když si to všechno uvědomím, mohla se z toho snadno zbláznit. Pak už přišlo fajn
období. Vzpomínám, jak mě mamka po nemocnici vozila v kočárku. Já jsem jí utíkala,
mamka se zlobila, že jsem sice velká, ale opravdu v kočárku být musím. Abych seděla a byla
v klidu, vymyslela, že budeme chodit do nemocniční kavárny. A to si pamatuju nejvíc.
Mamka mi dávala usrkávat kávy. Dodnes si obě tu kávu kupujeme a vždy si na sebe
vzpomeneme. Mamka mi vždycky zatelefonuje a se smíchem říká: „Bylo mi smutno, šla jsem
si koupit naši italskou ledovou kávu.“
Máme spoustu společných „nemocničních“ vzpomínek. Když jsme se nudily a neměly
zrovna chuť na kafe, tak jsme si vybarvovaly omalovánky. Na pokoji jsem byla s holčičkou
jménem Vanda. Byla jsem tam s mamkou, bylo to pro mě úplně normální. Ale Vanda byla
sama, bez maminky. Ani jsem si neuvědomovala, co pro mě moje maminka dělá. A dělala
hodně i pro malou Vandu. Vanda mi brala moje pastelky a omalovánky. Moje „zlatá“
maminka se na ni nezlobila tak jako já. Věděla, že to má těžké, tak jsme jí spolu koupily
vlastní omalovánky a pastelky. Byla moc ráda a já taky, že už mi je nebude brát. Dnes se
na to dívám samozřejmě jinak, ale tenkrát jsem se na Vandu strašně zlobila.
Konečně nastal ten den, kdy si pro nás přijel taťka s bráškou. Všichni jsme se smáli,
konečně jsme byli celá rodina spolu. Doma na mě čekaly dárečky. Mamka dostala od taťky
zlatý řetízek s medailonkem, kde jsou vyryta naše jména. A na mě čekal ten nejhezčí dárek,
co jsem kdy dostala. Byla jsem v rodinném kruhu, v bezpečí a věděla jsem, že se mi nemůže
nic stát. A aby toho nebylo málo, dostala jsem velkou krabici. Byla jsem zvědavá, co v ní asi
je. Vrhla jsem se do rozbalování. Bylo tam krásné, heboučké, růžové prasátko. Hned jak jsem
se mu podívala do těch jeho krásných, černých očí, věděla jsem, že to bude můj největší
přítel. Jako by měl v sobě něco zvláštního. Když mi je nejhůř, tak si jen tak lehnu do postele
a obejmu své krásné, růžové prasátko, mamka je u mě, hladí mě a najednou je všechno špatné
pryč.
Moje mamka se mi stala zároveň mou nejlepší kamarádkou. Chodíme spolu do kina,
na koncerty, ke kadeřníkovi a na zábavy. Moje kamarádky se třeba za svoje mamky stydí,
ale mně se to ještě nestalo. Jezdíme spolu na dětské tábory a vždy si to naplno užijeme. Když
se někam chystám, je tu právě ona, která mi řekne, že mi to sluší, nebo naopak mi řekne,
že se jí to nelíbí. A to samé dělám já pro ni. Postupem času jsme zjistily, že máme stejný
vkus, a proto víme, co se na druhou hodí.
Opravdu nevím, jak to moje mamka dělá, je to až k neuvěření, že vždy ví, co se stalo
nebo co se mnou je. Asi má nějaké kouzlo, které ještě neznám. Ví, kdy jsem smutná, šťastná a
kdy mám průšvih a dokonce i ví, kdy mám černé svědomí. Asi je kouzelnice.
Nikdy se na mě nezlobí, všechno mi vysvětlí, nic mi nezakazuje a já vím, že ji nechci
zklamat. Vždyť přeci nikdo toho pro mě neudělal tolik jako právě moje maminka. To ona mě
naučila, jak se chovat, co dělat, když je mi nejhůř, vážit si dobrých lidí a pomáhat tam, kde
je potřeba. Mamka tu byla v mých nejtěžších situacích. Když jsem si zažila první lásku, první
zklamání nebo první doušek alkoholu, který mi opravdu neudělal dobře, mamka vše řešila
s humorem. Nakonec se tomu všemu po čase smějeme. Vážím si toho, že jde všechno
bez křiku, bez zákazů, stresů, protože mamka říká, že těch jsme si užily dost. A všechno
se dá spravit a každý průšvih napravit. Někdy jsme schopné propovídat celý večer, a když
je večer dlouhý, tak si sedneme k televizi, koukáme na filmy a dáme si k tomu zmrzlinu.
Když mi holky říkají, jak se s maminkami hádají, nerozumějí si, z internátu se netěší
domů, tak je mi jich líto. Já jsem tohle nikdy nezažila. Já jsem se domů vždy těšila a nemohla
se dočkat, až všechno, co se stalo ve škole, nebo co kluci, sdělím své mamce. Posloucháme
spolu stejné písničky, koukáme na stejné filmy, probíráme spolu, co se stalo. Taťka často říká:
„Já nechápu, co si máte pořád co povídat.“ Sice jsme každá jiná, ale protiklady se přitahují.
Jsem bruneta a celá po svém taťkovi. Naopak moje mamka je blondýna. Vypadá skvěle a lidé
hádají, že jsme spíše jako sestry. Dokáže někdy vymyslet i větší „blbosti“ než já. Naposledy
si nechala udělat dredy. K tomu mě musela přemlouvat. Je prostě pro každou legraci. Říká,
že život se musí užívat a vyzkoušet se musí všechno. Samozřejmě máme hranice, co je a co
už není dobře.
Říká se, že rodinu si nevybíráme, ale přátele ano. Já mám nejlepší přátele doma.
Neměly jsme šťastné začátky, ale snad nás všechny problémy posílily a teď nás čekají
jen samé krásné roky. Chceme si jich maximálně užít. Věřím, že můj vztah s mamkou nikdy
nic nepokazí. Vždyť obě jsme skvělé ženy a máme ten nejlepší vztah matky a dcery. Každý
den si uvědomuju, že moje maminka je pro mne vším. Už ráno, když se oblékám, vím, že
to prádlo prala a žehlila pro mě. Tu tašku pamlsků, tyčinek a čokolád mi na cestu taky
připravila moje maminka pro případ, až přijdou ty strašlivé chutě na sladké a na obrnění
nervů. Moje maminka je prostě moje největší štěstí
Monika Bínová
ZTRÁTA
Tma jako v hrobě,
nikde ani slova,
tu na zemi leží robě
a vedle mrtvá vdova.
Sem ani měsíc nikdy nedosáh,
ba ani lesní zvěř nepřekročila tento práh.
Kolem jen suchá a ubohá tráva,
vždyť je to velice smutná zpráva.
Nad mrtvou ptáci létají,
nad jejím obrazem srdce se netají.
Studená jak led, ústa má zavřená,
snad zabloudila jen, snad byla zmatená.
Krvavé oči temně hledí do tmy,
ruce i vlasy má zamotané v trny.
Chladný to hrob této ženě dán byl,
snad vítr jediný jí ho trochu krášlil.
Proč jenom jí takový byl osud dán,
vždyť nikdo nemá, nikdy zemřít sám.
V tichu té noci křik dítěte víří,
nad jeho tělem létají netopýři.
Vítr ho odnáší tiše dál a dál,
nikdo ho neslyší, zůstává sám.
Křik tiše slábne, už lehký je jak dech,
náhle se proměnil jen v obyčejný vzdech
Při chladné noci na zemi studené,
dvě těla leží, těla ztracené.
Srdce jim nebijí, jen do tmy hledí však,
smrt jim ten klid dala, klid jenž má pomáhat.
Bezhybně leží, snad nyní je jim líp,
tam nahoře v nebi, spolu můžou žít.
BOLEST
Jdu noční krajinou,
nikde ani vzdech,
brodím se hustou tmou,
zde mrtvého dech.
V této krajině kde živo není,
uprostřed tělo leželo, tělo na spadnutí.
Chatrná kostra, lebka bez očí,
v útrobách jeho, jen hadi, červi, roztoči.
Ten pohled vháněl slzy do očí,
špatně se dělalo, hlava se zatočí.
Bylo to tělo mladé ženy,
půvaby jí dříve asi nechyběly.
Nyní jen kosti, sem tam maso
a kolem ní posedané ptactvo.
Dívka dřív krásná, nyní kost a nic,
bývala šťastná, teď chybí jí cit.
V krajině noční, na cestě opuštěné,
dívka si leží, vlasy má rozpuštěné.
Na co asimyslela, když byla ještě živa,
zdali pak stačila, udělat co chtěla?
Hustá to tma, nikde ani hlásku,
u hlavy růži má a ve vlasech pásku.
Myšlenka za myšlenkou hlavou procházejí,
víc a víc havěti tělo nacházejí.
Zemřela sama, čirou náhodou,
to pro mě zůstává velkou záhadou.
Srdce mé buší napětím a strachem,
hlava se otáčí nemalým pachem.
Bezvládné tělo, bílé jako stěna,
jaké pak srdce, dívka ta měla?
Naposled pohled můj, utkvěl na té dívce,
ptactvo se rozlétlo, já spatřil její líce.
Dříve snad krví byly zality,
nyní jen mrtvolnou bledostí jsou podlity.
Loučím se s dívkou, jsem snad jediný,
kdo pozdraví a naposled ji uvidí.
Odcházím smuten, bez jediného slova,
sbohem buď, sbohem, duše bezvládného těla.
Eva Kudrfalcová
K POBAVENÍ…
žena:Láďo, ty jdeš teď do
žena: Hele, miláčku, víš jak
jsi říkal, že si můžu vybrat
k výročí co chci?
práce?Je pátek, tak co
muž: No jasně, co chceš?
žena: Tak já bych chtěla
něco, co udělá z nuly na sto
za tři vteřiny. muž: No tak já
ti koupím váhu!
muž: To je super nápad, tak se
kdybychom
si udělali takovej hezkej víkend ?
se uvidíme v pondělí!
Student volá svému učiteli ve 4 hodiny
ráno. Učitel rozespale sahá po sluchátku a
ospalým hlasem mumlá. učitel: Ano ?
Přijde chlap k doktorovi a říká:
Mmmě n nn nechce stát... Doktor
ho
zastaví
a
říká:
student: Spíš ? učitel: Ano, už jsem spal.
student: To je skvělý, to já se ještě učím!
,tak
já vám tady vypíšu prášky a
zajděte si s tím do lékárny. Na
shledanou.
Chlap vyjde ven z lékárny a potká
kamaráda, který se ho ptá: Ty
marodíš? A chlap odpoví: Aale n
n ne. Mně nnnechce ssstát p p
Muž se vrací z hospody...
žena: Že se nestydíš! Takhle pozdě
chodit domů.
muž: Moc se neraduj, jdu si pro
harmoniku.
přiznat d d důchod a o on mi nna
to dal prášky, blbec.
Muž se dívá v obýváku na
fotbal, v tom se z kuchyně
(zpracoval Pavel Holub)
ozývá žena: Miláčku, dáš si
kuřátko nebo tuňáčka ? muž
odpoví:
Kuřátko,
děkuji.
žena: Ty si vem chleba,
mluvím
s kocourem!
s
kocourem
Panenka sedí v komoře, zelené vlásky má na dvoře. Co je to?
1–Matka; 2–Jméno psa; 3–Pohyb nohou; 4–Chlapec; 5–Hlas kukačky; 6–Trošku se napít.
7–Tatínkova sestra; 8–Jméno Komenského; 9–Noční pták.
„Optické klamy vznikají, když se mozek snaží „vidět“ dopředu a když tyto obrazy neodpovídají
skutečnosti,“ říká Changizi.
Nahlédnutí do světa ekologie
Housenice čínská
Cordyceps sinensis
Houba, která dělá ze zvířat zrůdy.
Housenice je houba, která se vyskytuje především v Číně. Místní o ní říkají,
že je napůl rostlina a napůl hmyz. To sice neodpovídá vědeckému popisu, ale docela dobře
odráží způsob, jak se housenice množí a šíří.
Na úvodní fotografii je pavouk a mravenec zasažený parazitickou houbou housenice
čínské.Tento organismus nahrazuje tkáň svého hostitele svou vlastní – vznikají tak monstra,
která nahánějí strach. Některé druhy houby mají ještě pozoruhodnější vlastnosti. Zní to téměř
jako z druhořadého hororu, ale housenice je schopna ovládat chování svého hostitele.
Nakažený tvor se totiž po zasažení sporami začne chovat jinak.
Místo, aby zamířil na místo, kde je v bezpečí a kde se může zotavit, cestuje co nejrychleji
do oblastí, kde jsou pro růst housenice optimální podmínky. Když tam nakažené zvíře zemře,
je větší šance, že se parazitická houba bude i nadále množit.
Existují i druhy housenice, jež žijí ve vysokohorských podmínkách Číny, útočí
především na housenky. V takovém případě začnou spory stravovat tělo oběti zevnitř. Protože
housenky přežívají kruté zimy zavrtané v zemi, poskytují jejich těla bohatá na živiny dostatek
síly i pro parazitickou houbu. Na jaře tak ze země nevyleze housenka, ale z neporušeného
chitinového obalu vyroste nová houba. Přitom ještě houba proměňuje jeho tělo na něco
jiného. Z končetin i trupu nakaženého hmyzu začnou vyrůstat podivné útvary houbovité
tkáně.
Blahodárný parazit
Pro Číňany, a v posledních letech i pro obyvatele
západních zemí, je však housenice blahodárným lékem. Považují
si ho stejně jako legendárního ženšenu. Využívají ji především pro
cévní systém a také pro celkové posílení organismu.
Těšíte se na sněhovou pokrývku? Ve srovnání s velikostí
těla má široké tlapy, které mu umožňují pohybovat se i ve
vysokém sněhu, do kterého se tak neboří.
Rosomák sibiřský
Gulo gulo gulo
řád - šelmy (Carnivora)
čeleď - lasicovití (Mustelidae)
Rosomák, kterému se také říká hyena severu, je druhou největší lasicovitou šelmou.
Je schopen ulovit zvířata i mnohem větší, než je on sám, například losa, který je 20x těžší.
Rosomák se obává pouze lidí a smečky vlků. Evropská populace rosomáka je odhadnut
na 2 260 jedinců.
.
ZAJÍMAVOSTI ZE SVĚTA ZVÍŘAT
• Mořská hvězdice nemá mozek.
• Mořská hvězdice je jediné zvíře, které umí převrátit žaludek
naruby.
• Mořská hvězdice má 8 očí. Na konci každé končetiny jedno.
• Krokodýlové neumějí couvat.
• Plameňáci umí jíst pouze s hlavou dolů.
• Běžný zahradní červ má 5 párů srdcí.
• Indiáni nikdy nejedli krocany, protože zabíjení tak neohrabaných
ptáků bylo považováno za znak lenosti.
• Komáři mají zuby.
• Velbloudí mléko se nesráží.
• Většina křečků mrkne vždy jen jedním okem.
• Aby humr přibral půl kila, potřebuje na to 7 let.
• Nejstarší velbloud se dožil 35 let a 5 měsíců.
• Nejstarší slimák se dožil 1 roku a 6 měsíců.
• Běžná domácí moucha žije až 1 měsíc.
• Pštrosi si močí na nohy, aby je udrželi chladné.
Moč se jim odpařuje jako pot.
• Tučňáci umí skákat až 2 m.
• Pštros má větší oko než mozek.
• V Jasmine v Kanadě mají krávy zakázáno bučet
do vzdálenosti 300 km od soukromého obydlí.
• Kočky mají přes 100 typů hlasů, psi jen 10.
• Texaští ropušníci umí z očních koutků vystřikovat
krev.
Milá školo,
přejeme všem Tvým obyvatelům krásné Vánoce, ať je u Vás doma milo
a příjemno, ať máte radost nejen z dárků, ale hlavně ze společně prožitých chvil.
Do nového roku přejeme všem hodně zdraví, pohody a radosti.
Maturantům úspěšné složení maturitních zkoušek, studentům VOŠ úspěšné
složení absolutorií.

Podobné dokumenty