Frantisek Pouzar

Svycarsko
Frantisek Pouzar
ŠVÝCARSKO
ŠVÝCARSKÁ KONFEDERACE
Německy Schweizerische Eidgenossenschaft, francouzsky Confédération suisse, italsky
Confederazione svizzera, rétorománsky Confederaziun svizra.
Švýcarsko je vnitrozemský stát v jihozápadní Evropě. Politicky je
Švýcarsko federativní republikou, tvořenou 26 historickými kantony. Obyvatelstvo
mluví čtyřmi jazyky, přesto si švýcarský národ zachovává obdivuhodný smysl pro
jednotu.
PŘÍRODNÍ POMĚRY
Švýcarsko sousedí s pěti zeměmi - s Německem (362,5
km), Francií (571,8 km), Itálií (741,3 km), Rakouskem (164,8 km)
a s Lichtenštejnskem (41,1 km).
Leží poněkud na západ od centrální části velkého
oblouku Alp. Jeho rozloha je 41 285 km2. Kolem 70% území má
horský až velehorský charakter. Má velmi velkou horizontální i
vertikální členitost. Geograficky se země člení na tři odlišné
oblasti. Na severozápadně podél celé hranice s Francií se táhne
vápencové pohoří Jura (1679 m) rozčleněné podélně hlubokými,
až kaňonovitými údolími řek. Stejný směr jako pohoří sledují na
úpatí tektonické Neuchâtelské (Lac de Neuchâtel) a Bielské
jezero (Bielersee) i údolí největšího přítoku Rýna, řeky Aare.
Střed země zaujímá zvlněná Švýcarská plošina
soustřeďující se v pásmu od Ženevského jezera (Lac Léman) po
jezero Bodamské (Bodensee). Z ní se k jihu zvedají masivy
Vnějších vápencových Alp a za nimi velehorské krystalické
Bernské Alpy (4274 m) s četnými ledovci a východněji nižší
Glarnské Alpy (3623 m). Aletschký ledovec o délce 24 km je
nejdelším údolním ledovcem v Evropě. Jih Švýcarska
vyplňují další alpská pohoří oddělená od severních Alp
hlubokým údolím Rhôny na západě a Rýna na východě.
Dvě větve Alp se stýkají v masivu St. Gotthard, kde obě
řeky také pramení. Nejvyšších výšek dosahuje pásmo
v rozsáhle
zaledněných Penninských
Alpách
na
jihozápadě v masivu Monte Rosa (4624 m) a pověstným
Matterhornem
(4478
m)
a
Bernských
Alpách
(Finsteraarhorn, 4 274 m; Aletschský ledovec je největší v
Alpách, 129 km2). Dále k východu leží Lepontské,
Glarnské a Rétské Alpy (Piz Bernina, 4 049 m). V
severním předpolí Alp se nachází Švýcarská plošina, na
severozápadě leží vápencové pohoří Jura (Mont Tendre, 1
679 m). Díky tomu všemu je Švýcarsko státem s největší
průměrnou nadmořskou výškou v Evropě a nejhornatějším
státem. Švýcarskem prochází hlavní evropská rozvodí a pramení zde významné řeky Rýn (hlavním
přítokem je řeka Aara), Rhôna a Inn. Po obou stranách horských pásem ustupující ledovce vytvořily
nádherná členitá jezera jako Curyšské (Zürichsee), Zugské (Zugersee), Vierwaldstättské
(Vierwaldstättersee), Thunské (Thunersee) a Brienzersee na severu a Luganské (Lago di Lugano) a
Maggiore (Lago Maggiore) na hranicích s Itálií. Největší je Ženevské (582 km2, Lac Léman, zčásti leží
ve Francii) a Bodamské (538 km2 zčásti leží v Německu a Rakousku).
Podnebí Švýcarska je mírné, s vlivy kontinentálními, oceánskými i středomořskými, silně
ovlivňované výškou a expozicí. Průměrné zimní teploty s výjimkou nejnižších poloh na jihu klesají na
celém území pod 0°C. Na podzim a na jaře klesá z hor teplý a suchý místní vítr fén, který způsobuje
prudké tání sněhu a povodně. Léto je mírně teplé, v chráněných údolích na jihu horké. Většina země
1
má více než 1000 mm srážek, na horách 3000-4000 mm, v závětrných polohách
méně než 600 mm. Čára věčného sněhu leží v 2500-3000 m.
Odlesnění a dlouhodobé spásání v minulosti poškodily původní horskou
vegetaci, přesto švýcarská horská květena patří k nejbohatším v Evropě s četným
výskytem hořců a alpských protěží. V nižších polohách rostou listnaté, na horách
převážně jehličnaté lesy. V jižních údolích se vyskytují i cypřiše a fíkovníky.
Typická alpská zvířena – kamzík, kozorožec a svišť – byla znovu rozmnožena o
medvědy v Ticinu. Velká část území má vysokou přírodní hodnotu, vyhlášen je
však jediný NP (Švýcarský národní park, 169 km2).
Podobné výjevy se dají vidět
po celém Švýcarsku
LIDÉ A DĚJINY
Již v roce 58 před naším letopočtem měli Římané
v alpských průsmycích stálé vojenské tábory. V této době se
také území švýcarských kmenů Helvetiů (keltské kmeny
původně sídlící na území jihozápadního Německa, od 1. stol.
př. n. l. va středním Švýcarsku - podle nich latinský název
Helvetia, 58 př. n. l. podrobeni Caesarem a postupně
romanizováni) a Rétů (potomci starověkých Rétů, kteří byli
začátkem letopočtu romanizováni a v současnosti splývají s
ostatními obyvateli se nazývají Rétorománi; je to skupina
národností žijících v severní Itálii (Friulové a Ladinové) a ve
Švýcarsku (Ladinové, Romanši); celkem přes 500 000 osob;
většinou bilingvní (kromě vlastního jazyka používají italštinu
nebo němčinu); jejich dialekty tvoří podskupinu románských
jazyků, od roku 1968 je rétorománština jedním z úředních
Alpská stavení mají všude stejný charakter a
jazyků) stalo součástí římských provincií Raetie a Galie.
dodnes se tam v zájmu zachování tváře
Počátkem 5. století bylo území ovládnuto germánskými
alpských vesniček staví stejné domy jako před
Alamany. Verdunskou smlouvou roku 843 byla část země
staletími
připojena k Východofrancké říši. Roku 1033 se stalo Švýcarsko
součástí Svaté říše římské a začalo být ovládáno Habsburky. Ve 13. století
v bojích proti Habsburkům vytvořily centrální kantony Schwyz (podle něj dostal
později název celý stát), Uri a unterwalden Věčný spolek (1. 8. 1291 - tento den je
dodnes slaven jako Den nezávislosti), který byl počátkem švýcarského státu.
V roce 1332 se připojil Zürich, následován kantony Glarus, Zug a Bern. V roce
1388 byla konfederace (spříseženstvo švýcarské, latinsky Confederatio Helvetica)
definitivně potvrzena. V 15. století ztratily Habsburkové poslední državy a Švýcaři
získali na vojenském poli uznání celé Evropy. Dodnes je ve Švýcarsku všeobecná
branná povinnost pro muže. Vojenský výcvik trvá 18 týdnů a vždy po několika
letech (za život zpravidla 6 krát) je zhruba třítýdenní cvičení. Zajímavostí je, že
každý Švýcar, který prošel vojenským výcvikem má doma svoji zbraň, někdy i
uniformu. Od té doby se jim podařilo uhájit svoji svrchovanost a přes rozdílné
kultury, náboženství a jazyky vytvořit pocit silné národní identity.
Tento kraj byl také domovem legendárního hrdiny Viléma Tella. S jeho
osobou jsou spojovány začátky boje Švýcarů proti Habsburkům. Asi v roce 1470
byla legenda o Tellovi zaznamenána v kronice Das weisse Buch von Sarnen (Bílá
kniha ze Sarnen). Příběhy o jeho soubojích a střeleckém umění se staly námětem
řady uměleckých děl (J. Ch. F. Schiller, G. Rossini). Jeho jménem byly nazvány tři
kaple na historických místech Švýcarska. Podle pověsti na náměstí v Altdorfu, 32
kilometrů jihovýchodně od Luzernu, sestřelil kuší svému synovi jablko s hlavy.
Hodně se ve Švýcarsku projevila církevní reformace. Jejími hlavními
Ve Švýcarsku nalezneme i
představiteli byli Jan Kalvín (Jean Calvin, vl. jm. Cauvin, * 10. 7. 1509, † 27. 5.
spoustu překrásných
1564; zakladatel kalvinismu. Studoval teologii a právo, v roce 1524 se pod vlivem
vodopádů (tento leží na
M. Luthera a U. Zwingliho přidal na stranu reformace. Před pronásledováním
říčce Giessbach)
odešel z Paříže do Basileje, kde vypracoval základy svého pojetí protestantismu
2
(Institutio religionis Christianae). V letech 1536 – 38 a
od roku 1541 žil v Ženevě, zprvu jako profesor
teologie, poté jako faktický vládce městské republiky;
postupně nastolil tvrdý netolerantní režim řízený
konzistoří. Ženeva se pod jeho vedením stala
evropským centrem reformace) a Ulrych Zwingli
(někdy též Huldrych Zwingli, * 1. 1. 1484, † 11. 10.
1531; v roce 1506 byl vysvěcen na kněze, pod vlivem
Erasma Rotterdamského stoupenec pacifismu. V roce
1523 pod vlivem Martina Luthera vyhlásil 67 tezí a
postavil se do čela reformního hnutí. Prosazoval
Krása Alpských jezer musí uchvátit každého (Berner
republikánské principy v církvi i ve státě, odmítal
Oberland)
katolické svátosti, celibát, klášterní život. Padl v bitvě u
Kappelu).
Nástup reformace vedl k otevřenému boji mezi kantony,
v němž nejprve zvítězili katolíci (bitva u Kappelu roku 1531). Ale
přestože náboženské války ničily Evropu, Švýcarsko zůstalo
neutrální a postupně řešilo své vnitřní rozpory. Vestfálský mír
(1648) uznal suverenitu země a svobodu kantonů. Švýcarsko si
udrželo neutralitu až do 18. století. V roce 1794 většinu země
okupovala Francie, která zde roku 1798 vytvořila loutkovou
republiku Helvetii (hlavním městem Lucern). V roce 1813
obnovilo Švýcarsko svou neutralitu na vídeňském kongresu a do
spolku byly přijaty poslední kantony.
V polovině 19. století, po násilné odluce jezuitských
klášterů, vytvořily katolické kantony obrannou unii známou jako
Sonderbund. Tato aliance byla však v roce 1847 poražena a
v roce 1848 vznikla ústava spolkového státu po vzoru USA.
Švýcarsko se tak stalo prvním demokratickým státem v Evropě.
Hlavním městem se stal Bern a švýcarské neutrální území se
stalo útočištěm mnoha mezinárodních institucí, jako Červený
kříž, Liga národů nebo Ženevská konvence z roku 1864, která
kodifikovala pravidla vedení války. Neutralitu si Švýcarsko
uchovalo v 1. i 2. světové válce. Dnes zde má sídlo mnoho
mezinárodních organizací v čele s Organizací spojených národů.
Samo Švýcarsko je však členem OSN až od roku 2002.
Neúčastní se zatím evropské integrace, neboť Švýcaři ji odmítli
v referendu.
Švýcarsko je nezávislá federativní republika, kterou tvoří
20 plnoprávných kantonů a 6 polokantonů (území je rozděleno
na 23 kantonů z nichž tři – Unterwalden, Basel a Apenzell jsou
Dodnes se ve Švýcarsku konají zápasy mužů
dále rozděleny do dvou polokantonů; polokantony mají stejné
(kanton Bern - údolí Emmental, tzv. Chilbi,
pravomoce jako kantony a proto některé zdroje udávají, že ve
neboli Bauernfest) i býků (kanton Wallis)
Švýcarsku je 26 kantonů). Každý kanton má vlastní ústavu,
parlament i vládu. Nejvyšší zákonodárnou moc má
dvoukomorové Spolkové shromáždění: 200 členná Národní rada
je volena na čtyři roky, Rada kantonů se 46 zástupci (z každého
kantonu 2 zástupci a z každého polokantonu jeden zástupce) je
volena podle kantonálních ústav. Spolková vláda je vedena
Spolkovou radou, skládající se ze sedmi členů (každý je z jiného
kantonu) kterou Spolkové shromáždění volí na čtyři roky. Ze
spolkové rady se na jeden rok volí spolkový prezident.
Významnější otázky, jako třeba změny v ústavě, se řeší
referendem. Až do roku 1971 bylo upíráno volební právo ženám
a tento stav přetrval ve dvou polokantonech až do roku 1989.
Každý kanton má svůj znak. Švýcarsko má vlajku
čtvercového tvaru, na které je v červeném poli bílý helvétský
kříž. Švýcarská státní hymna má název Tritt im Morgenrot daher
(dříve Švýcarsko používalo hymnu, jejíž melodie byla stejná jako
Fontána Jeana Tinguelyho v Basileji
3
v anglické hymně). Typickým národním jídlem jsou röschti – pokrm připravený z uvařených a následně
usmažených brambor.
Nejvýznamnější švýcarští rodáci jsou Henri Dunant (1828-1910, spisovatel a politik, zakladatel
Mezinárodního červeného kříže, držitel Nobelovy ceny míru), Carl Friedrich Georg Spitteler (1845–
1924, naturalismus, nositel Nobelovy ceny za literaturu, román Konrad der Leutnant), Hermann Hess
(1877-1962, držitel Nobelovy ceny za literaturu, romány Stepní vlk - Der Steppenwolf, Hra se
skleněnými perlami - Das Glassperlenspiel), Gottfried Keller (1819-1890, spisovatel, inspiroval se
životem obyčejných lidí), Jeremias Gotthelf (1797-1854, prozaik, selské
romány, pedagogické tendence), Johann Heinrich Pestalozzi (1746-1827,
pedagog a humanista, vzdělávací procesy založené na názornosti a rozvoji
řeči a myšlení, zřizoval výchovně vzdělávací ústavy), Max Frisch (19111991, novinář a spisovatel, drama, satira., psychologická díla, Stiller,
Modrovous), Friedrich Dürrenmatt (1921-1990, dramatik a prozaik, studoval
teologii, filozofi a literaturu, varoval před nebezpečím technického pokroku,
ostře odmítl okupaci Československa, Návštěva staré dámy, Soudce a jeho
kat), J. J. Rousseau. Madame de Staël a H. B. Constant de Rebecque
(spisovatelé, kteří odešli do plně se rozvíjející Francie), Le Corbusier (18871965, architekt a malíř teoretik, moderní architektura, purismus, brutalismus,
důraz na urbanistickou stránku budov, Steinova vila v Garches,
Čandígarh (město v Indii), Notre-Dame du Haut, Villa Savoye,
klášter Sainte Marie de la Tourette, Unité d`Habitation), a další
zástupci umění, jako U. Graf, N. Manuel, K. Witz, H. Holbein, J. H.
Füssli, A. Böcklin, Alberto Giacometti, P. Klee, Anker, Hodler a Jean
Tinguely (jeho fontány najdeme v Basileji, Freiburgu a v Paříži vedle Centre Pompidou, kde se na díle podílela i Niki de Saint
Phalle).
Ve Švýcarsku žije 7,1 mil. obyvatel (1998) a hustota
zalidnění je 172 obyv. /km2. Hlavním městem je Bern (124 500
obyvatel bez aglomerace, 1998). Měnová jednotka je 1 švýcarský
frank (CHF), který se rovná 100 rappů. Mezinárodní poznávací
značku má Švýcarsko vyjádřenou písmeny CH.
Ve Švýcarsku se mluví čtyřmi jazyky. Téměř 64 % populace
v centrálních, severních a východních kantonech hovoří švýcarskou
němčinou, s rozdílnými dialekty. Francouzským jazykem mluví asi
19% obyvatel na západě a italština dominuje v kantonu Ticino.
Rétorománštinu používá už pouze 0,6% Švýcarů. Tento jazyk je už
spíše na ústupu. Mluví se jím pouze v několika údolích, a jelikož už
nevytváří nová slova, bude časem odsouzen k zániku. Rozdělení
věřících přibližně kopíruje rozvrstvení jazykové: protestanté
(luteráni a kalvinisti) mají převahu v německy mluvící a římští
katolíci ve francouzsky a italsky hovořící části země.
Švýcaři obecně jsou velmi mírumilovní lidé, mají velmi silný
vztah ke své rodné zemi, ale respektují i jinde narozené občany. Váží si národního dědictví a
dokonale pečují o své životní prostředí - jejich kulturní a přírodní památky, které zpravidla velice rádi a
často navštěvují, jsou v perfektním stavu. Spousta je jich na seznamu chráněných památek UNESCO.
Téměř každé město má nějaký zajímavý objekt přístupný pro turisty. Švýcarsko nabízí v každém
ročním období vyžití se ve všech možných sportech. Na svazích se v létě často provozuje paragliding
a sjezd horských kol, lze provozovat i canyoning, rafting, horolezectví a mnoho dalších sportů. Na
jezerech se můžete setkat s plachetnicemi. V zimě vás rádi přivítají ve světoznámých lyžařských
střediscích.
Naprostá většina populace je soustředěna na plošině v severní polovině země, kde hustota
zalidnění podobně jako kolem Ženevského jezera přesahuje 300 obyvatel na km2. Průměrné zalidnění
v celé zemi je zhruba 172 obyvatel na km2. Urbanizace byla roku 1996 68 %. Střední délka života žen
je 82 a mužů 76 let (1996), což jsou jedny z nejvyšších hodnot na světě.
Švýcarské občanství je velmi „ceněné“, a tak úřady musejí vyřizovat žádosti tisíců imigrantů.
4
Srovnání dialektů v německé části Švýcarska
Dialekty v jednotlivých kantonech německé části Švýcarska jsou natolik odlišné, že se Švýcaři špatně
dorozumívají i sami mezi sebou. Výslovnost níže napsaných slov často neodpovídá pravidlům
německé výslovnosti. Například „gg“ se může číst jako výrazné „k“ a „ke“ jako jakési silně chraptivé až
prskavé „kche“. Všechny dialekty jsou oproti němčině (Hochdeutsch) výrazně „chraptivější“ a slova
jsou ještě méně zřetelná. Liší se i rychlost řeči – například v oblasti Zürichu mluví rychleji než
v ostatních kantonech.
čeština
dívka
cibule
něco
máslo
nok
koláč
ona / oni
typický pozdrav
němčina
Mädchen
Zwiebel
etwas
Butter
Nockerl(n)
Kuchen
sie
-
Bern
Meitschi
Zibele
öppis
Anke
Knöpfli
Chueche
sie
grüesech
Basel
Meitli
Zwiebele
Epis
Angge
Spätzli
Wäie
sie
griezi
Sankt Gallen
Meite
Bölle
öppis
Butter
Knöpfli
Flaade
sie
hoi zäme
Wallis
?
?
?
?
?
?
schie
?
HOSPODÁŘSTVÍ
Švýcarsko je podle řady ukazatelů nejbohatší země světa. Strategická poloha ve středu
západní Evropy, spolu s politickou stabilitou a tradiční důvěryhodností, učinila ze země světové
finanční středisko. Hrubý domácí produkt činí 43 060 USD/obyv. (1997, druhý nejvyšší na světě); na
jeho tvorbě se podílí 3 % zemědělství, 26 % průmysl (1994). Z ekonomicky aktivních obyvatel pracuje
4,5 % v zemědělství, 27 % v průmyslu.
Orná půda zabírá 10 % plochy, louky a pastviny pokrývají 29 %, lesy 32 % území. V
zemědělství převažuje živočišná výroba. Je zaměřena na chov skotu (1,75 mil. kusů, 1997) a prasat
(1,55 mil. kusů). Pěstuje se pšenice (584 000 t, 1997), ječmen, brambory, cukrová řepa, ovoce,
zelenina a vinná réva. Těžba dřeva (4,5 mil. m3, 1997, horské lesy pokrývající údolní svahy slouží proti
erozi a lavinám a téměř se nekácejí).
Zdroje nerostných surovin jsou slabé; těží se sůl, zemní plyn.
Průmysl se orientuje na materiálně a energeticky nenáročné výrobky s vysokým podílem
kvalifikované práce. Nejvýznamnější je strojírenství (zejm. přesné strojírenství – hodinky
(Swatch,Tissot,ReWatch,…), optika, elektronika, obráběcí
stroje, energetická zařízení, laboratorní, měřící, geodetické
přístroje), průmysl chemický (léky, barvy, plasty, kosmetika),
potravinářský (3,9 mil. t mléka, 133 000 t sýrů, dále máslo,
maso, čokoláda), textilní, papírenský a polygrafický. Proslulé
jsou i švýcarské nože, zejména od firmy Victorinox.
Švýcarsko se podílí na projektu MCC, ve kterém se
spolčil Swatch a Mercedes za účelem vyrábět malá a úsporná
městská vozítka, která mají názav Smart. Švýcarský sýr
(nejznámější švýcarské sýry jsou Emmentaler, Gryère,
Appenzeler a Sprinz) a čokoláda (švýcarská specialita, byla
poprvé vyrobena v Zürichu v roce 1845 cukrářským mistrem
Rudolfem Sprünglim, společnost pod názvem Lindt-Sprüngli
vyváží čokolády nejvyšší kvality do více než 80 zemí světa)
jsou známé po celém světě. Téměř polovinu potravin však
Švýcarsko musí dovážet.
Asi 60% výroby elektřiny připadá na vodní elektrárny,
Kuchyňské speciality z údolí Emmental
téměř 40% na jaderné centrály (v roce 1990 byl vyhlášen
zákaz jejich výstavby). Značné příjmy plynou státu z obchodní činnosti a finančních služeb, celoročním
zdrojem valut je cestovní ruch (Švýcarsko navštíví 10,6 mil. zahraničních návštěvníků ročně (1996),
příjmy z mezinárodního cestovního ruchu činí 8,9 mld. USD (1996)). Dříve velice úspěšná společnost
Swissair je nyní pod názvem Swiss v konkurzu (vedení podniku chtělo rozšířit výdělky tím, že
skupovalo menší evropské letecké společnosti, ale v důsledku toho nastaly pouze problémy).
5
Švýcarsko má
i přes horský terén
vynikající komunikační
síť. Železnice jsou
husté
a
plně
elektrifikované.
Ve
Švýcarsku
leží
i
nejvýše
položená
železniční stanice na
Železnice vede
světě – Jungfrau. První
skutečně všude úsek
železnice
ve
mosty v kantonu
Švýcarsku
byl
postaven
Graubünden,
mezi
Badenem
a
zubačka na horu
Zürichem, měl název
Pilatus u Luzernu,
Spanisch Brötlibahn. Na
vlak nad
horské vrcholy šplhá
skalnatým údolím
spousta
„zubaček“
a
v Gotthardském
lanovek.
Z některých
průsmyku, vlak
turisticky
atraktivních
Jungfraubahn a
kopců
můžete
sjet v létě
vlak jedoucí pod
na bobu, který klouže ve
ledovcem
vybudovaných korytech
Palügletscher
(například
v oblasti
Kandersteg).
Silniční
síť
disponuje 70 000 km silnic a tunely
umožňují dopravu i v zimě. Přes
vrcholky se v létě dostanete i normální
silnicí, ze které je vždy úžasný výhled,
a proto je lepší dát přednost cestě
horem, kde vás může i v létě
překvapit sníh, nežli tunelem, za jehož
průjezd musíte někdy i platit.
Na některých svazích jsou zdlouhavé
serpentiny.
Před nepřehlednými
zatáčkami na úzkých silnicích je
dobrým zvykem krátce zatroubit, aby
protijedoucí
vozidlo
zpomalilo,
zastavilo, nebo se uhnulo ke kraji
vozovky. Přes území Švýcarska vede
několik důležitých transevropských spojů překonávajících Alpy i
dlouhými tunely (Svatogotthardský, Simplonský, Hauensteinský,…
tunel). Basilej na řece Rýn je jediným přístavem. V Zürichu, Ženevě,
Bernu a Basileji jsou mezinárodní letiště. Velice výhodné podmínky
nabízí Švýcarsko cyklistům a cykloturistům. Na všech rušnějších
silnicích je pro ně většinou vyhrazen zvláštní pruh a bikery můžete
potkat i na prudkém stoupání v serpentinách (díky tomu mají alpské
země mnoho vynikajících závodníkú na kole, ve Švýcarsku se jezdí
obdoba Tour de France, která má název Tour de Swiss). Přes některá jezera se můžete dostat
parníkem.
Periodika vycházejí a rozhlas i televize vysílají ve třech jazycích, veškeré vysílání řídí nevládní
Švýcarská společnost pro rozhlasové a televizní vysílání. Švýcarsko je nejlépe telefonizovanou zemí
na světě.
Zdravotní péče je zdarma nebo je částečně hrazena. Sociální systém zajišťuje dětské dávky a
důchody. Všichni zaměstnanci musejí platit pojištění v nezaměstnanosti. Školní docházka je od 7 do
14 let povinná a bezplatná. Střední školy jsou buď akademického, nebo technického směru. Na
švýcarských středních a vysokých školách studuje mnoho zahraničních, zejména bohatších studentů.
6
Vývoj počtu vozidel
Osobní vozidla
Motocykly
Nákladní automobily
1960
509 279
?
55 150
1970
1 383 204
142 107
106 997
1980
2 246 752
137 340
169 402
1990
2 985 399
299 264
252 136
2000
3 545 247
493 781
278 518
Zahraniční obchod
dovoz v mil. CHF
1990
1998
1999
8 095
9 259
9 560
Zeměd. produkty
8 604
8 521
Textil, oděvy, škola 8 806
10 624 17 797 19 322
Chemic. výrobky
9 025
9 517
9 108
Rudy
Stroje, elektronika 19 794 24 657 26 966
10 230 12 283 14 422
Vozidla
5 786
6 818
6 849
Hodinky, přístroje
96 611 106 866 113 416
Celkem
Zadlužení v mld. CHF
1980
31,7
Stát
22,4
Kantony
23,0
Spolky
77,1
Celkem
1990
38,5
30,5
29,0
98,0
1997
93,1
60,2
38,0
191,3
1998
105,3
63,2
38,3
206,8
vývoz v mil. CHF
1990
1998
1999
2 998
3 807
4 014
4 984
3 968
3 787
18 425 31 302 33 991
7 537
9 557
9 471
25 527 31 922 32 642
1 485
2 801
3 158
13 330 16 725 17 732
88 257 109 113 114 488
1999
97,9
65,0
38,8
201,7
Výdaje v r. 1997
Výdaje celkem
Administrativa
Justice, policie
Obrana země
Vzdělání
Kultura
Zdravotnictví
Sociální věci
Doprava
Životní prostředí
Zemědělství
Finanční výdaje
Ostatní výdaje
v mil. CHF podíl státu v %
117 310
37,8
7 336
19,5
6 505
6,9
5 831
92,5
21 424
14,4
3 389
9,9
14 563
1,2
24 945
51,5
12 006
58,3
4 574
15,1
4 397
89,2
8 559
74,5
3 781
70,9
7
2000
97,1
66,5
39,3
202,9
ALPY
Nejmohutnější horský systém Evropy, táhnoucí se v oblouku od
Janovského zálivu Středozemního moře k Vídeňské a Panonské pánvi v délce
kolem 1 200 km. Šířka do 250 km. Alpy byly vyvrásněny zejména v třetihorách
při alpínské orogenezi, dnešní velehorská podoba je z přelomu třetihor a
čtvrtohor (mohutný zdvih). Složitá příkrovová stavba. Vyvrásněny ze dna
geosynklinály Tethys. Vrásnění střídala období zarovnávání reliéfu. Centrální,
nejvyšší část oblouku Alp tvoří krystalické horniny, na severu je lemuje pás
vápencových pohoří, na jihu je toto pásmo nesouvislé. Tektonicky se Alpy člení v
jednotky: helvetidy (většinou ve Švýcarsku), pennidy (vnitřní pás Západních Alp)
a austridy (zpravidla Východní Alpy). Ráz velehor získaly především
pleistocenním zaledněním. Obecně jsou severní svahy mírnější, jižní strmější.
Na východě navazuje Dinárský horský systém (hranice nevýrazná). Nejvyšší
Mont Blanc (4 810 m n. m.), Monte Rosa (4 634 m n. m.), Dom (4 545 m n. m.).
Orograficky se Alpy dělí na západní a východní část (hranice: Rýn, Bodamské
jezero, Horní Rýn, Splužský průsmyk, Como). Západní Alpy jsou užší,
sevřenější, vyšší absolutní výšky, asymetrické geologické stavby (chybí jižní
vápencové pásmo). Východní Alpy mají dlouhá, podélná údolí (východ – západ)
zdůrazňující symetrickou geologickou stavbu. Důležité průsmyky: Sv. Bernard (2
472 m n. m.), Simplonský (2 009 m n. m.), Sv. Gotthard (2 112 m n. m.),
Alpy vyhledává mnoho turistů
Brennerský (1 370 m n. m.). Velká proměnlivost počasí. Teplý, padavý vítr fén
pro nádherné horské tůry
(föhn). Nejvíce ročních srážek mají návětrné svahy, Západní Alpy 2 000 – 3 000
(Bener Oberland –
mm. Sněžná čára 2 500 m n. m. (severní svahy) a 3 000 m n. m. (jižní svahy).
Kandersteg)
Zalednění 3 600 km2 (ústupová tendence), nejvíce zaledněny Walliské a Bernské
Alpy. Říční síť hustá (s výjimkou krasových oblastí). Řeky mají
velký spád, maximální odtok v létě (alpský režim). Pramenná
oblast Rýna, Rhôny, Pádu, Innu, Drávy, Sávy. Jezera zpravidla
ledovcová (hrazená morénou, karová), nejznámější jsou
Ženevské, Neuchâtelské, Bodamské, Maggiore, Como, Garda.
Zřetelná výšková stupňovitost. Hranice lesa většinou 1 800 – 2
000 m n. m., nad ní pásmo subalpínské vegetace. Bohaté
zásoby vodní energie. Významný cestovní ruch. Těžba železné
rudy, bauxitu a soli kamenné. Simplonský tunel 19,7 km, tunel
pod Mont Blankem 11,6 km. Alpy byly prvním vědecky
zkoumaným pohořím (zde ověřena teorie o příkrovové stavbě
pohoří).
Dříve se v alpách jako dorozumívací prostředek
používala více jak tři metry dluhá, na jednom konci rozevřená
„roura“ – takzvaný Alphorn. Je vyráběna ze dřeva a k tomu, aby
vyluzovala charakteristicý zvuk je třeba hodně cviku a silné
Horalové troubící na Alphorn
plíce.
8
KANTONY A POLOKANTONY
Kanton je správní jednotka ve Švýcarsku se značným stupněm autonomie. Území Švýcarska je
rozděleno do 23 kantonů, z nichž tři (Unterwalden, Basel a Appenzell) jsou dále rozděleny do dvou
polokantonů. Polokantony mají stejné pravomoce jako kantony a proto některé zdroje udávají, že ve
Švýcarsku existuje 26 kantonů. Největším kantonem je Graubünden (7 106 km2) a nejmenší je
polokanton Basel-Stadt (37 km2).
Kanton
Aargau
Appenzell Ausserrhoden*
Appenzell Innerrhoden*
Basel Land*
Basel Stadt*
Bern
Fribourg / Freibourg
Genève (Ženeva)
Glarus
Graubünden / Grigioni / Grischun
Jura
Luzern
Neuchâtel
Nidwalden*
Obwalden*
Sankt Gallen
Schaffhausen
Schwyz
Solothurn
Thurgau
Ticino
Uri
Valais / Wallis
Vaud
Zug
Zürich
*polokanton
Rozloha
(km2)
1 404
243
173
517
37
5 961
1 671
282
685
7 105
837
1 493
803
276
491
2 026
299
909
791
991
2 812
1 077
5 225
3 212
239
1 729
Počet obyvatel
(2000)
541 000
54 000
15 000
259 000
189 000
943 000
234 000
403 000
39 000
186 000
69 000
345 000
166 000
38 000
32 000
448 000
74 000
128 000
244 000
227 000
309 000
35 000
276 000
616 000
98 000
1 199 000
9
Státní poznávací
značka
AG
AR
AI
BL
BS
BE
FR
GE
GL
GR
JU
LU
NE
NW
OW
SG
SH
SZ
SO
TG
TI
UR
VS
VD
ZG
ZH
Správní
středisko
Aarau
Herisau
Appenzell
Liestal
Basilej (Basel)
Bern
Fribourg
Ženeva (Genève)
Glarus
Chur
Delémont
Luzern
Neuchâtel
Stans
Sarnen
Sankt Gallen
Schaffhausen
Schwyz
Solothurn
Frauenfeld
Bellinzona
Altdorf
Sion
Lausanne
Zug
Curych (Zürich)
Řeka Limmat u Badenu
Alpská krajina v oblasti Berner Oberland
Aargau [árgau], kanton v severním Švýcarsku na řece
Aaře; 1 404 km2, 537 000 obyvatel (1998). Státní
poznávací značka automobilů z tohoto kantonu
začíná písmeny AG.
Kantonální město Aarau [árau]leží na jižním úpatí
pohoří Jura na řece Aaře; 15 500 obyvatel (1997).
Založeno ve 13. století Habsburky. Průmysl
strojírenský, ocelářský, elektrotechnický, optický, obuvnický,
výroba zvonů.
Baden [bádn], město ležící na řece Limmat; asi 15 000 obyvatel.
Průmysl elektrotechnický. Termální lázně. První hydroelektrárna
ve Švýcarsku (1892).
Aara, německy Aare – řeka ve Švýcarsku, levý přítok Rýna; délka
295 km, plocha povodí 17 780 km2 (z toho přes 400 km2
zaledněno), průměrný průtok v ústí 559 m3/s. Pramení ve
východní části Bernských Alp. Na horním toku je vodní nádrž
Grimselsee a Handeggský vodopád (výška 80 m). Dále protéká
Brienzským a Thunským jezerem, stáčí se k severozápadu a v
zakleslých meandrech protéká městem Bern. Při úpatí pohoří
Jura se ostře stáčí k severovýchodu a směřuje tektonicky
založenou sníženinou do Rýna. Na soutoku má Aara větší průtok
než Rýn (i proto ji Švýcaři považují za hlavní tok země; Rýn je
však ve Švýcarsku delší).
Bern, francouzsky Berne – kanton v severozápadním
Švýcarsku; 5 961 km2, 937 000 obyvatel (1998).
Německy mluvící obyvatelstvo. Vyspělý průmysl,
zejména strojírenský (přesná mechanika, dopravní
prostředky),
stavebních
hmot.
Intenzívní
zemědělství. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny BE.
Kantonální město Bern je od roku 1848 i hlavním městem
Švýcarska, leží v meandru řeky Aary; 124 000 obyvatel (1997),
aglomerace 317 000 obyvatel (1997). Sídlo parlamentu,
prezidenta, vlády. Průmysl strojírenský, chemický, textilní,
elektrotechnický, polygrafický, potravinářský, bankovnictví.
Dopravní křižovatka (mezinárodní letiště Belp). Historicky cenné
městské jádro jen od roku 1983 součástí světového kulturního
dědictví UNESCO, gotická katedrála sv. Vincenta (1421), radnice
(1416), kašny, podloubí, muzea, univerzita (1834). Sídlo Světové
poštovní unie. – Bern založen v roce 1191 švábským vévodou
Berchtoldem Zähringenem V. Od 1218 říšské město, od 1353
člen švýcarského spříseženstva, od roku 1848 hlavní město
konfederace.
Biel [bíl], francouzsky Bienne – město v západním Švýcarsku na
řece Suze; 49 800 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský (centrum
hodinářství ve Švýcarsku), elektronický. Dopravní křižovatka.
Architektonické památky. Muzeum, divadlo.
Interlaken, město ve středním Švýcarsku na řece Aaře mezi
jezery Brienzersee a Thunersee; 5 000 obyvatel (1990).
Klimatické lázně a sportovní středisko. Cestovní ruch.
Grindelwald [grindlvald], horské středisko ve středním Švýcarsku
v Bernských Alpách pod severní stěnou Eigeru; 3 600 obyvatel
(1991). Významný cestovní ruch, výchozí stanice ozubnicové
dráhy na Jungfraujoch.
Bernské Alpy, granitové a vápencové pohoří v západním
Švýcarsku mezi řekami Rhône a Aare; součást Západních Alp.
Nejvyšší Finsteraarhorn, 4 274 m n. m., dále Eiger, Jungfrau a
10
Aletschský ledovec
Mönch. Bernské Alpy, jimiž probíhá hlavní evropské rozvodí, jsou
rozsáhle zaledněny (např. Aletschský ledovec). Střediska
cestovního ruchu (Interlaken, Grindelwald a Lauterbrunnen).
Finsteraarhorn [finstrárhorn], nejvyšší hora v Bernských Alpách,
ve Švýcarsku (4 274 m n. m.). Poprvé zlezena v roce 1812.
Jungfrau, hora ve Švýcarsku, v Bernských Alpách; 4 152 m n. m.
Prvovýstup 1811. – Vysokohorská železnice z Grindelwaldu do
sedla Jungfraujoch (3 454 m n. m., nejvýše položená železniční
stanice Evropy); výstavba od roku 1896, horní úseky v tunelech.
Aletschský
ledovec
[alečský],
německy
Grosser
Aletschgletscher – největší a nejdelší alpský údolní ledovec, v
Bernských Alpách ve Švýcarsku. Směřuje od sedla Jungfraujoch
k jihu do údolí Rhôny a postupně přibírá několik menších
ledovcových splazů. Údaje o ploše a délce se značně liší
vzhledem k nejednotnému vymezení horního okraje Aletschského
ledovce: plocha 86 km2 (80 – 115 km2, výjimečně 129 km2) a
délka 24 km (22 – 27 km). Délka 24 km odpovídá počátku
ledovce v oblasti mezi horami Mönch a Walcherhorn. Šířka
Aletschského ledovce do 3 km a tloušťka až 500 m (průměrná
mocnost 100 m). Splaz končí ve výšce 1 520 m n. m. Průměrný
denní pohyb ledovce 10 – 15 cm. Ledovcové trhliny mají hloubku
až 61 m. Na východním okraji jezero Märjelen (2 300 m n. m.).
Thunské jezero, Thuner See – jezero ve středním Švýcarsku na
severním úpatí Bernských Alp; plocha 48 km2, max. hloubka 217
m, výška hladiny 558 m n. m. Vytéká řeka Aara. Intenzívní
cestovní ruch; hlavní střediska Thun a Spiez.
Fribourg [fribúr], německy Freiburg – kanton ve
Švýcarsku; 1 671 km2, 232 000 obyvatel (1999).
Francouzsky a německy mluvící obyvatelé,
převládají katolíci. Významný chov skotu (na
mléko), pěstování cukrové řepy. Státní poznávací
značka automobilů z tohoto kantonu začíná
písmeny FR.
Kantonální město Fribourg [fribúr], německy Freiburg. Na řece
Saane (Sarine); 32 100 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský,
chemický. Univerzita (1889). – Významné církevní stavby, staré
město nad meandrem řeky; pozůstatky středověkého opevnění.
Thunské jezero
Spiez leží na břehu Thunského jezera
Lac de la Gruyere leží v kantonu Fribourg
Genève [ženév], kanton v jihozápadním Švýcarsku; 282
km2, 398 000 obyvatel (1999). Francouzsky
mluvící
obyvatelstvo.
Průmysl
hodinářský,
klenotnický, energetický. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny GE.
Správní středisko Ženeva, francouzsky Genève,
německy Genf, leží u výtoku Rhôny z Ženevského jezera; 173
000 obyvatel (1998). Je významným střediskem obchodu a
finančnictví. Průmysl strojírenský (jemná mechanika), hodinářský,
oděvní,
potravinářský,
chemický.
Dopravní
křižovatka;
mezinárodní letiště. Je sídlem řady významných mezinárodních
organizací (Mezinárodní červený kříž, evropské sídlo OSN),
dějištěm mezinárodních konferencí a diplomatických jednání.
Kždoročně se zde konná světoznámý autosalon. Muzea, divadla,
botanická zahrada. Univerzita (založena v roce 1873). Historické
památky (katedrála z 12. stol., Zeď reformace, palác Společnosti
národů z roku 1937). – Původně opevněná keltská osada, poté
římské město. V letech 443 – 461 byla Ženeva hlavním městem
Burgundského království. V roce 534 byla dobyta Franky. V
11
Vodotrysk v Ženevě tryská až do
výšky 140 m
S lanovkami se setkáme po celém Švýcarsku
letech 1124 – 1534 vládli městu biskupové. Od roku 1541 byla
střediskem náboženské reformace (působil zde J. Kalvín). Od
roku 1815 je střediskem kantonu v rámci Švýcarska.
Ženevské jezero, francouzsky Lac Léman, německy Genfer See
– jezero ležící na hranicích Švýcarska a Francie; plocha 582 km2
(je největší v Alpách), maximální hloubka 310 m, výška hladiny
372 m n. m. Protéká jím řeka Rhôna. Je tektonicko-ledovcového
původu. Na březích leží významná rekreační střediska a
klimatické lázně (Lausanne, Montreux).
Rhôna [rona], francouzsky Rhône – řeka ve Švýcarsku a Francii;
délka 813 km, plocha povodí 97 800 km2, průměrný průtok 1 780
m3/s. Největší evropská řeka ústící do Středozemního moře.
Pramení v Bernských Alpách (hlavní zdroj vytéká z Rhônského
ledovce), teče hlubokým údolím k západu, protéká Ženevským
jezerem. Ve Francii se stáčí k jihu, protéká tektonickou
sníženinou mezi Francouzským středohořím a Alpami a ústí
deltou do Středozemního moře. Hlavní přítoky Saôna, Isere a
Durance. – Splavná 670 km. Spojena průplavy s povodím Loiry,
Seiny, Rýna (vše přes Saônu) a Garonny. Hydroelektrárny. Údolí
dolního toku je významné dopravním koridorem. Na řece leží
Ženeva, Lyon, Avignon, Arles.
Glarus [glárus], kanton ve východním Švýcarsku; 685
km2, 38 400 obyvatel (1998). Německy mluvící
obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny GL.
Správní středisko Glarus [glárus]; 5 500 obyvatel
(1997). Město v údolí Linthal na úpatí pohoří
Glärnisch. Východiště do údolí Klöntal s jezerem
Klöntaler See. Město zčásti vystavěno po požáru v roce 1861,
novogotické nádraží.
Klöntaler See v kantonu Glarus
Graubünden [graubinden], anglicky Grisons, kanton ve
východním Švýcarsku; 7 105 km2 (největší), 185
000 obyvatel (1998). Německy, rétorománsky a
italsky hovořící obyvatelstvo. – Původně součást
římské Raetie, ve středověku součást švábského
vévodství, od 2. pol. 15. stol. volný svazek, od roku
1803 švýcarský kanton. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny GR.
Kantonální město Chur [chúr], rétorománsky Cuera; 30 200
obyvatel (1998). Průmysl strojírenský, potravinářský. Dopravní
křižovatka. Katedrála (1272), Rhétské muzeum. – Původně Curia
Rhaetorum, od roku 452 sídlo arcibiskupa, od roku 1498 člen
švýcarského spříseženectva, od 1820 hlavní město kantonu
Graubünden.
Davos; 11 300 obyvatel (1998), 1 560 m n. m. Středisko zimních
sportů, místo významných mezinárodních setkání (Ekonomické
fórum).
Svatý Mořic, Sankt Moritz – město v údolí Engadin; 6 500
obyvatel (1990). Zimní sportovní středisko, klimatologické a
minerální lázně. Letiště. Muzeum. Dějiště zimních olympijských
her 1928 a 1948.
12
Engadin - oblast v okolí údolí řeky Inn. Začíná u průsmyku
Malojapass (1 815 m n. m.) a končí při švýcarsko-rakouských
hranicích. Člení se na Horní a Dolní Engadin. Zpracování dřeva,
významné dopravní spojení mezi východním Švýcarskem a
Rakouskem, oblast cestovního ruchu (St. Moritz, Scuol); část
území tvoří Schweizer Nationalpark.
Rétské Alpy, německy Rätische Alpen, italsky Alpi Retiche –
pohoří na území Švýcarska, Rakouska a Itálie, součást
Centrálních krystalických Alp; nejvyšší Piz Bernina, 4 049 m n. m.
Hlavní masívy Bernina, Rätikon (2 965 m n. m.) a Silvretta (3 411
m n. m.). Vrcholové části zaledněny. Cestovní ruch (střediska Sv.
Mořic, Davos; Švýcarský národní park).
Švýcarský národní park, národní park v jihovýchodním
Švýcarsku, jediný v zemi; 169 km2. Chrání vysokohorský reliéf
(řada vrcholů přes 3 000 m n. m.), flóru a faunu. Turistický ruch;
východištěm je Zernez v údolí Engadin. Byl vyhlášen v roce 1914.
Jura, kanton v severozápadním Švýcarsku; 837 km2, 69
000 obyvatel (1999). Francouzsky mluvící
obyvatelstvo. Průmysl hodinářský. Intenzívní
zemědělství. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny JU.
Správní středisko Delémont [delemon], německy
Delsberg; 11 600 obyvatel (1997). Přesné
strojírenství (výroba hodinek). Významný dopravní uzel.
Jura je i pohoří ve střední a západní Evropě ve Francii,
Švýcarsku a Německu; nejvyšší Crêt de la Neige, 1 718 m n. m.
Tvořeno převážně vápenci; výrazný hřbet na francouzskošvýcarské hranici, na jihu Německa mírně zvlněné krasové
plošiny (Švábský Jura, Franský Jura)
Luzern [lucern], kanton ve středním Švýcarsku; 1 493
km2, 343 900 obyvatel (1999). Německy mluvící
obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny LU.
Správní středisko Luzern [lucern]; 57 700 obyvatel
(1998). Průmysl strojírenský, oděvní, polygrafický,
chemický. Cestovní ruch. Muzeum, historické
památky (dřevěný Kapelnický most ze 14. stol., hradby, radnice,
kostely, středověké domy). – V 9. stol. zde byl benediktinský
klášter, město vzniklo v roce 1178, od roku 1332 bylo členem
švýcarského spříseženectva. V 16. stol. bylo střediskem
protireformace, v letech 1798 – 1803 bylo hlavním městem
Helvetské republiky. Luzern je známé turistické centrum
s atraktivními parky na břehu jezera a mnoha dalšími
pozoruhodnostmi. Nejstarší část města na severním břehu řeky
Reuss si zachovala středověké uspořádání ulic. Jsou tu městské
hradby s obrannými věžemi ze 14. století, kouzelný starý vinný
trh, městská tržnice ze 17. století a dvouvěžový klášterní kostel
při dvoru, vysvěcený roku 1644. Leží v Alpské horské oblasti na
severozápadním břehu Vierwaldstättského jezera. Zastřešený
dřevěný most přes řeku Reuss je hlavní pamětihodností města a
nejstarším dřevěným mostem v Evropě. Je dlouhý 198 metrů a
vede šikmo přes řeku. Vystavěn byl v roce 1333 a říká se mu
kapličkový most.
Na jižním konci je osmihranná zastřešená vodní věž. Tato věž a
most byly původně součástmi městského opevnění. Tenkrát
sloužila věž jako vězení, v němž byla i mučírna. Ve věži byl však
Krajina v kantonu Jura
13
Horský masiv Pilatus leží
nedaleko Luzernu
Zastřešený dřevěný most přes řeku Reuss v
Luzernu z roku 1333
přechováván také státní poklad. V mostním zastřešení je 112
trojhranných obrazů, které pocházejí z počátku 17. století a
představují historii města Luzernu a hrdinské činy obyvatel z jeho
okolí v boji Švýcarska za nezávislost. Kromě toho tu jsou ilustrace
ze života obou městských světců Leodegara a Mauritia, opatřené
rovněž vysvětlujícími texty. Na počátku 19. století byly všechny
obrazy zrestaurovány.
O trochu více na západ je druhý most přes řeku Reuss. Ten
pochází z roku 1407 a byl v 17. století vyzdoben pochmurnými
obrazy tance smrti.
Známý pomník lva připomíná hrdinský boj Švýcarské gardy
francouzského krále Ludvíka XVI., jejíž příslušníci zahynuli v roce
1792 při útoku na Tuilerie v Paříži, když se pokoušeli bránit krále
a jeho rodinu před rozvášněnou revoluční chátrou. Zraněný a
umírající lev je vytesán přímo ve skalní stěně ve výklenku.
Pomník, který je dílem známého dánského sochaře Bertela
Thorvaldsena, byl dokončen v roce 1821. V Luzernu je největší
dopravní muzeum v Evropě, planetárium, ledovcová zahrada a
národopisné muzeum. Vyhlídkové cesty po romantickém jezeře
poskytují možnost obdivovat panoráma hor a lesů.
Luzern byl původně rybářskou vesnicí. Otevření alpské cesty
z Porýní přes průsmyk svatého Gottharda do severní Itálie
podpořilo ve 13. století jeho rozmach. Město se rozrostlo,
s rozvojem dopravy zbohatlo a nakonec se rozvinulo v důležité
obchodní centrum. Bylo původně pod nadvládou rakouských
Habsburků, ve 14. století se však proti ní vzbouřilo a osvobodilo
se. Odjakživa bylo baštou římskokatolického náboženství ve
Švýcarsku.
Sempach, 9. 7. 1386 proběhla u Sempachu krvavá bitva mezi
spříseženectvem švýcarským v čele s Luzernem a Leopoldem III.
Habsburským, který v ní padl. Podle legendy bitvu ve prospěch
Švýcarů rozhodl A. Winkelried.
Neuchâtel [nešatel], německy Neuenburg, kanton v
západním Švýcarsku; 803 km2, 166 000 obyvatel (1999).
Francouzsky
mluvící
obyvatelstvo.
Státní
poznávací značka automobilů z tohoto kantonu
začíná písmeny NE.
Hlavní město Neuchâtel [nešatel], německy
Neuenburg, leží u Neuchâtelského jezera; 31 600
obyvatel (1998). Průmysl hodinářský, potravinářský. Dopravní
křižovatka. Muzeum. Univerzita (1902). Výzkumný ústav
hodinářský.
Neuchâtelské jezero [nešatelské], francouzsky Lac de
Neuchâtel, německy Neuenburger See, leží v podhůří
Švýcarského Jury; plocha 216 km2, hloubka 153 m, výška hladiny
429 m n. m. Ledovcového původu. Bylo známé již v římské době
(Lacus Eburodunensis). V okolí se nacházejí pozůstatky z doby
železné.
Sankt Gallen [zankt galen], kanton v severovýchodním
Švýcarsku; 2 026 km2, 445 000 obyvatel (1999).
Německy mluvící obyvatelstvo. Pastevní chov
skotu, průmysl textilní, chemický, farmaceutický.
Turistický ruch. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SG.
Správní středisko Sankt Gallen [zankt galen]; 70
600 obyvatel (1998). Průmysl textilní (výšivky), hutnický,
14
potravinářský. Divadlo, muzeum. Vysoké školy. Historické
památky: klášterní areál s trojlodním, pozdně barokním kostelem
a barokní knihovnou s cennými rukopisy je od roku 1983 součástí
světového kulturního dědictví UNESCO. – Asi v roce 612
založena misijní stanice, od 719 benediktinské opatství (do 11.
stol. nejvýznamnější středisko kultury a vzdělanosti severně od
Alp; světově proslulá knihovna). Od roku 1206 místní opati
říšskými knížaty. Město doloženo od 10. stol., od roku 1453 člen
švýcarského spříseženectva. Od roku 1803 správní středisko
kantonu. V roce 1805 zrušen klášter.
Schaffhausen [šafhauzn], kanton v severním Švýcarsku;
299 km2, 73 500 obyvatel (1999). Německy
mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SH.
Správní středisko Schaffhausen [šafhauzn], leží
na Rýně; 33 700 obyvatel (1998). Průmysl
hodinářský (luxusní výrobky), hutnický (hliník),
elektrotechnický, textilní, chemický. Dopravní křižovatka.
Historické památky (katedrála z roku 1103, pevnost Munot). U
města Rýnský vodopád. – V roce 1049 založen benediktinský
klášter, město od konce 12. stol., člen švýcarského
spříseženectva od roku 1501.
Schwyz [švic], kanton ve středním Švýcarsku; 909 km2,
126 000 obyvatel (1999). Německy mluvící
obyvatelstvo. – V roce 1291 oblast odepřela
poslušnost Habsburkům a uzavřela Věčný spolek
s
kantony
Uri
a
Unterwalden
(základ
spříseženectva
švýcarského).
Znak
tohoto
kantonu dal vznik vlajce celého Švýcarska a název tohoto
kantonu dal vznik jménu Švýcarska. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny SZ.
Správní středisko Schwyz [švic], 13 600 obyvatel (1998).
Turistické středisko. V archívu zachována zakládací listina
spříseženectva švýcarského z roku 1291.
Rýnský vodopád u Schaffhausenu
Solothurn [zólothurn], kanton v severozápadním
Švýcarsku; 791 km2, 242 000 obyvatel (1999).
Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací
značka automobilů z tohoto kantonu začíná
písmeny SO.
Správní středisko Solothurn [zólothurn], leží na
řece Aaře; 15 200 obyvatel (1998). Průmysl strojírenský,
hodinářský. Muzeum zbraní, divadlo. Barokní stavby (katedrála
sv. Uršuly z 18. stol.).
Thurgau [turgau], kanton v severovýchodním Švýcarsku;
991 km2, 226 000 obyvatel (1999). Německy
mluvící obyvatelstvo. Průmysl textilní, strojírenský,
obuvnický, potravinářský. Pěstuje se ovoce, vinná
réva. Chov skotu. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny TG.
Správním střediskem je od roku 1803 Frauenfeld;
15
Řeka Aara v Solothurnu
20 300 obyvatel (1997). Leží 15 km severovýchodně od
Winterthuru. Založeno v polovině 13. stol. Středověká
architektura, klasicistní radnice, zámek nad řekou Murg.
Winterthur [vintrtúr]; 87 300 obyvatel (1997). Průmysl
strojírenský, textilní, potravinářský. Dopravní křižovatka. Muzea,
galerie. Technická vysoká škola. – Winterthur byl založen kolem
roku 1175, od roku 1264 byl v držení Habsburků. V roce 1467 byl
prodán Curychu.
Kreuzlingen [krojclingen]; asi 17 000 obyvatel. Leží u
jihozápadního břehu Bodamského jezera, pohraniční město,
stavebně spojené s Kostnicí v Německu, hraniční přechod. Název
odvozen od relikvie Kristova kříže uchovaném v místním klášteře
augustiniánů.
Näfels [néfls], leží jihovýchodně od Curychu. 9. 4. 1388 zde byla
svedena bitva mezi vojsky švýcarského spříseženectva a
rakouského vévody Albrechta II. Moudrého. Mírem, který byl
uzavřen roku 1389, rezignovali Habsburkové na ovládnutí
Švýcarska (zbyly jim jen Aargau a Thurgau).
Bodamské jezero, jezero v alpském předhůří (395 m n. m.) na
hranicích Německa, Švýcarska a Rakouska; druhé největší v
Alpách. Plocha 538 km2 (305 km2 patří Německu), hloubka až
252 m. Protéká jím Rýn. Hrazené morénami; zachycuje
povodňové vlny a ukládají se v něm štěrkopískové nánosy. Na
břehu střediska cestovního ruchu.
Ticino [tyčino], německy Tessin, kanton v jižním
Švýcarsku; 2 812 km2, 306 000 obyvatel (1999).
Italsky mluvící obyvatelstvo. Intenzívní cestovní
ruch. Protéká jím stejnojmenná řeka, která v Itálii
ústí do řeky Pád. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny TI.
Správní
středisko
Bellinzona
[belincóna],
německy Bellenz; 17 000 obyvatel (1997). Průmysl papírenský,
dřevozpracující, pivovarnický. Dopravní křižovatka. Přístup do tří
alpských
průsmyků
(St.
Gotthard,
San
Bernardino,
Lukmanierpass). Cestovní ruch. – Tři hrady, muzea. Od roku
2000 součást světového kulturního dědictví UNESCO.
Locarno [lokarno]; 15 000 obyvatel (1990). Město ležící na
severním břehu jezera Maggiore. Kulturní a lázeňské středisko.
Archeologické naleziště římského osídlení. Dějiště mezinárodní
konference o bezpečnosti v Evropě v roce 1925. Opevněný
středověký palác, nad městem klášter z 15. stol.
Maggiore, italsky Lago Maggiore – ledovcové jezero na hranicích
Itálie a Švýcarska v Alpách; 212 km2, maximální hloubka 372 m,
výška hladiny 194 m n. m. Protéká jím řeka Ticino. Cestovní ruch
(střediska Arona, Stresa, Locarno, Ascona).
Svatého Gottharda, průsmyk, německy Sankt Gotthard Pass –
průsmyk v Lepontských Alpách v jižním Švýcarsku; 2 108 m n. m.
Silnice vystavěna v 1. pol. 19. stol.; do vybudování železničního
tunelu (1882, délka 15 km) a zejména silničního tunelu (1980,
délka 16,4 km) součást významné tranzitní dopravní trasy přes
Alpy.
Kanton Ticino vypadá exoticky
Uri, kanton ve středním Švýcarsku; 1 077 km2, 35 700
obyvatel (1999). Německy mluvící obyvatelstvo.
Horské zemědělství. V roce 853 věnoval král
Ludvík II. území ženskému klášteru v Curychu.
1291 uzavřelo Uri s kantony Unterwalden a
16
Schwyz tzv. Věčný spolek (základ dnešního Švýcarska). Za
reformace zůstalo na katolické straně. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny UR.
Správní středisko Altdorf, nedaleko od ústí řeky Reuss do
jižního cípu Vierwaldstättského jezera; 8 600 obyvatel (1997).
Kulturní centrum. – Altdorf byl založen v 10. stol., k rozvoji došlo
při výstavbě silnice k průsmyku Sv. Gottharda. Kapucínský
klášter z 16. stol. Pověst o Vilému Tellovi (socha na náměstí).
Vierwaldstättské
jezero
[fírvaldštetské],
německy
Vierwaldstätter See – jezero ve středním Švýcarsku; plocha 114
km2, maximální hloubka 214 m, výška hladiny 434 m n. m.
Protéká jím řeka Reuss. Tektonicko-ledovcového původu.
Turistická oblast; na západním břehu leží Luzern.
Valais
[vale],
německy
Wallis,
kanton
v
jižním
Vierwaldstättersee
2
Švýcarsku; 5 225 km , 274 000 obyvatel (1999).
Osu tvoří řeka Rhôna. Francouzsky a německy
mluvící obyvatelstvo. V údolích vinařství a
ovocnářství. Hydroelektrárny. Významný cestovní
ruch. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny VS.
Správní středisko Sion, německy Sitten – město v jihozápadním
Švýcarsku, správní středisko kantonu Valais, v údolí Rhôny; 26
600 obyvatel (1998). Středisko obchodu se zemědělskými
produkty (víno, ovoce, zelenina). Průmysl strojírenský,
elektrotechnický, textilní. Muzea, galerie. Historické památky
(dva hrady, kostely ze 16. stol.). – Původně keltské a římské
sídlo Sedunum. Od 6. stol. biskupství.
Martigny [martyni]; asi 11 000 obyvatel. Leží v údolí řeky Rhony,
severně od Svatobernardského průsmyku. Nad městem se tyčí
trosky hradu ze 13. stol. Ve městě zbytky římské osady a
keltského osídlení.
Brig; město ležící v údolí řeky Rhôny; 9 500 obyvatel (1990).
Významná železniční a silniční křižovatka (Simplonský tunel).
Zermatt [cermat], město v jižním Švýcarsku v Penninských
Alpách na severním úpatí Matterhornu; 3 700 obyvatel (1990).
Významné sportovní středisko, v okolí řada lanovek a lyžařských
sjezdovek. Klimatické lázně. Horolezecké muzeum.
Penninské Alpy [penynské], Walliské Alpy – část Západních Alp
na hranicích Švýcarska a Itálie mezi průsmyky Velký sv. Bernard
a Simplonským; nejvyšší Monte Rosa (Dufourspitze), 4 634 m n.
m. Známý vrchol Matterhorn. Vrcholové části zaledněny.
Cestovní ruch; hlavní střediska Zermatt, Cervinia.
Monte Rosa [róza], německy Dufourspitze – hora v Penninských
Alpách na švýcarsko-italských hranicích; 4 634 m n. m. Druhý
nejvyšší vrchol Alp. Rozsáhlé zalednění. Prvovýstup v roce
1855.
Matterhorn [matrhorn], italsky Monte Cervino – hora v
Penninských Alpách na hranicích Švýcarska a Itálie; 4 478 m n.
m. Matterhorn má charakteristický tvar skalní pyramidy,
zformované karovými ledovci. Jedna z nejkrásnějších hor světa
je svou pověstnou severní stěnou neustálou výzvou pro
horolezce. Prvovýstup v roce 1865. – Pod Matterhornem
významná turistická střediska Zermatt (Švýcarsko) a Cervinia
(Itálie).
Dom [dóm], hora ve Švýcarsku ve Walliských (Penninských)
Alpách (4 545 m n. m.), skupina Mischabel. Leží
severovýchodně od horského střediska Zermattu.
Švýcaři výužívají vodní energii
Matterhorn vypadá skutečně impozantně
17
Simplonský průsmyk, německy Simplonpass – průsmyk v
jižním Švýcarsku oddělující Penninské Alpy a Lepontské Alpy; 2
005 m n. m. – Od 13. stol. procházela Simplonským průsmykem
významná obchodní cesta přes Alpy. Silnice budovány zač. 19.
stol. (původně pro vojenské účely). Pod masívem vede železniční
tunel (délka 19,8 km, otevřen 1906).
Vaud [vód], německy Waadt, kanton v jihozápadním
Švýcarsku; 3 212 km2, 612 000 obyvatel (1999).
Na jihu zasahuje Ženevské jezero. Francouzsky
mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny VD.
Správní středisko Lausanne [lózán], leží u
Ženevského jezera; 114 000 obyvatel (1998).
Průmysl strojírenský, papírenský, potravinářský, polygrafický.
Veletrhy, dějiště mezinárodních konferencí. Muzeum. Univerzita
(1537), vědeckovýzkumné ústavy. Historické památky (gotická
katedrála, biskupský zámek), sídlo Mezinárodního olympijského
výboru. – Osídlení již v antickém období, od 6. stol. obchodní
středisko, od roku 1434 říšské město, od roku 1798 je hlavním
městem kantonu.
Montreux [montré]; 22 900 obyvatel (1990). Leží na východním
břehu Ženevského jezera. Lázeňské středisko, kongresové
centrum. Nad městem zámek. Za svou pověst vděčí J. J.
Rousseauovi. Mramorový pomník rakouské císařovny Alžběty,
zavražděné v Ženevě roku 1898.
Zug [cúg], kanton ve středním Švýcarsku; 239 km2, 96
600
obyvatel
(1999).
Německy
mluvící
obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny ZG.
Správní středisko Zug [cuk]; 22 900 obyvatel
(1998). Leží asi 25 km severovýchodně od
Luzernu na severním břehu Zugského jezera.
Místo neolitického osídlení. Zbytky středověkého opevnění. Na
výběžku jezera, památník bitvy u Morgartenu.
Zürich [cirich], kanton v severním Švýcarsku; 1 729 km2,
1,2 mil. obyvatel (1999). Německy mluvící
obyvatelstvo. Hustě osídlené území. Jedna z
hospodářsky nejvýznamnějších částí Švýcarska;
průmysl zejména strojírenský, textilní. Státní
poznávací značka automobilů z tohoto kantonu
začíná písmeny ZH.
Správní středisko Curych, německy Zürich, leží na
severozápadní břehu Curyšského jezera; 339 000 obyvatel
(1997, největší v zemi). Průmyslové, finanční a kulturní centrum
státu. Průmysl strojírenský, textilní, potravinářský, polygrafický,
chemický. Dopravní křižovatka; největší švýcarské letiště.
Národní muzeum, divadla, opera, botanická a zoologická
zahrada. Univerzita (1833), vědeckovýzkumné ústavy. Historické
památky (středověké kostely, radnice ze 17. stol., cechovní domy
z 16. – 18. stol.). – Na místě helvétského osídlení byla založena
ve 4. stol. římská osada Castellum Turicum. V 5. stol. dobyta
Alamany, od roku 843 karolínská královská falc, od roku 929
město. Od roku 1351 člen švýcarského spříseženectva. Na
Řeka Limmat v Curychu
18
začátku 16. stol. jedno ze středisek náboženské reformace;
působiště U. Zwingliho.
Curyšské jezero, Zürichsee – jezero v severním Švýcarsku v
předhůří Alp; plocha 89 km2, maximální hloubka 143 m, výška
hladiny 406 m n. m. Vytéká řeka Limmat. Ledovcového původu.
Appenzell-Ausserrhoden [apncel auseródn], polokanton
v severovýchodním Švýcarsku; 243 km2, 53 900
obyvatel (1998). Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny AR.
Kantonální město Herisau [herizau]; 16 100
obyvatel (1997). Průmysl textilní, strojírenský,
chemický, dřevařský. Muzeum. Farní kostel ze 16.
století.
Appenzell-Innerrhoden [apncel ineródn], polokanton v
severovýchodním Švýcarsku; 173 km2, 14 900
obyvatel (1997). Státní poznávací značka
automobilů z tohoto kantonu začíná písmeny AI.
Kantonální město Appenzell [apncel], leží na řece
Sitter; 5 600 obyvatel (1997). – Appenzell
připomínán v roce 1071, nově vystavěn po požáru
1560; dřevěný most.
Basel-Landschaft [bázl landšaft], polokanton v
severozápadním Švýcarsku při hranicích s
Německem a Francií; 517 km2, 257 000 obyvatel
(1999). Německy mluvící obyvatelstvo. Státní
poznávací značka automobilů z tohoto kantonu
začíná písmeny BL.
Kantonální město Liestal [lístal]; 12 300 obyvatel
(1998). Dopravní křižovatka, průmyslové středisko, zbytky
římského osídlení. Současné město založeno ve 13. stol.,
zachovaná městská brána, součást středověkého opevnění,
kostel z 9. – 13. stol, v 16. a 17. stol. přestavěn, gotická radnice
zdobená výjevy z dějin města.
Basel-Stadt [bázl štat], polokanton v severozápadním
Švýcarsku při hranicích s Německem a Francií; 37
km2, 191 000 obyvatel (1999). Německy mluvící
obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny BS.
Kantonální město Basilej [bazilej], německy Basel,
francouzsky Bâle, přístav na řece Rýn; 171 000
obyvatel (1997). Průmysl chemický, farmaceutický, textilní,
strojírenský, elektrotechnický, potravinářský. Významná dopravní
křižovatka; letiště Basel-Mulhouse (na francouzském území).
Katedrála (hrob Erasma Rotterdamského), další architektonické
památky. Muzeum, divadlo, galerie, vědeckovýzkumné ústavy,
univerzita (1460). – Římská Basilej založena v roce 374, zničena
917; ve 14. stol. říšské město, od 1501 člen švýcarského
spříseženectva. V 15.
Rýn, německy Rhein, francouzsky Rhin, holandsky Rijn – řeka v
západní Evropě; délka 1 330 km, plocha povodí 220 000 km2,
průměrný průtok 2 400 m3/s. – Vzniká soutokem Předního a
Zadního Rýna ve východním Švýcarsku. Nejprve protéká
Basilejská radnice
19
V basileji má silnou tradici masopust
zvaný Fasnacht
horským údolím k severu, poté Bodamským jezerem, přes
Rýnský vodopád (výška 28 m) u Schaffhausenu a širokým
hlubokým údolím mezi Vogézami a Schwarzwaldem. Mezi
Mohučí a Bonnem proráží soutěskou Porýnskou břidličnou
vrchovinu. Dolní tok je nížinný, v Nizozemsku se větví na několik
ramen (největší Waal) a ústí deltou do Severního moře. Hlavní
přítoky zleva Aara, Mosela, zprava Neckar, Mohan, Ruhr a Lippe.
– Rýn je hospodářsky nejvýznamnější řekou Evropy; podél toku
jsou hustě osídlené průmyslové oblasti (Porúří). Intenzívní říční
doprava. Splavný od Basileje (883 km). Přítoky a průplavy je Rýn
spojen se všemi hlavními okolními toky (Rhôna, Seina, Vezera,
Labe, Dunaj, Emže a Šelda). Nejvýznamnější přístavy Rotterdam
a Duisburg.
Nidwalden
[nýtvaldn],
polokanton
ve
středním
Švýcarsku; 276 km2, 37 600 obyvatel (1999).
Německy mluvící obyvatelstvo. Státní poznávací
značka automobilů z tohoto kantonu začíná
písmeny NW.
Kantonální město Stans; 6 700 obyvatel (1998).
Leží jižně od Luzernského jezera, na úpatí Alp. Zvonice ze 16.
stol. Sídlo továrny na výrobu letadel Pilatus.
Unterwalden [untrvaldn], historické území ve středním
Švýcarsku. Od 13. stol. rozdělen na dva polokantony – v západní
polovině Nidwalden a na jihovýchodě Obwalden. Od 1291 byl
Unterwalden součástí Věčného spolku.
Obwalden, polokanton ve středním Švýcarsku; 491 km2,
32 100 obyvatel (1999). Německy mluvící
obyvatelstvo. Státní poznávací značka automobilů
z tohoto kantonu začíná písmeny OW.
Hlavní město Sarnen [sarnen]; 9 000 obyvatel
(1998). Leží 20 km jižně od Luzernu, na břehu
jezera Sarner See. Římskokatolický kostel sv.
Petra z 18. stol., kostnice z roku 1500.
20
ŠVÝCARŠTÍ PREZIDENTI (1848-2002)
Prezident je volený z řad Spolkové rady (vlády) oběma komorami parlamentu na jeden rok a je
zároveň předsedou Spolkové rady
1848 Jonas Furrer
Charles Henri
1850
Druey
1851 Josef Munzinger
1852 Jonas Furrer
1853 Wilhelm Naeff
Friedrich Frey1854
Hérosé
1855 Jonas Furrer
1856 Jakob Stämpli
Constant
1857
Fornerod
1858 Jonas Furrer
1859 Jakob Stämpli
Friedrich Frey1860
Hérosé
Josef Martin
1861
Knüsel
1862 Jakob Stämpli
Constant
1863
Fornerod
1864 Jakob Dubs
1865 Karl Schenk
Josef Martin
1866
Knüsel
Constant
1867
Fornerod
1868 Jakob Dubs
1869 Emil Welti
1870 Jakob Dubs
1871 Karl Schenk
1872 Emil Welti
1873 Paul Cérésole
1874 Karl Schenk
Johann Jakob
1875
Scherer
1876 Emil Welti
1877 Joachim Heer
1878 Karl Schenk
1879 Bernhard Hammer
1880 Emil Welti
1881 Numa Droz
1882 Simon Bavier
1883 Louis Ruchonnet
1884 Emil Welti
1885 Karl Schenk
1886 Adolf Deucher
1887 Numa Droz
Wilhelm Friedrich
1888
Hertenstein
1889 Bernhard Hammer
1890 Louis Ruchonnet
1891 Emil Welti
1892 Walter Hauser
1893 Karl Schenk
1894 Emil Frey
1895 Josef Zemp
1896 Adrien Lachenal
1897 Adolf Deucher
1898 Eugène Ruffy
1899 Eduard Müller
1900 Walter Hauser
1901 Ernst Brenner
1902 Josef Zemp
1903 Adolf Deucher
1904 Robert Comtesse
Marc-Emile
1905
Ruchet
1906 Ludwig Forrer
1907 Eduard Müller
1908 Ernst Brenner
1909 Adolf Deucher
1910 Robert Comtesse
Marc-Emile
1911
Ruchet
1912 Ludwig Forrer
1913 Eduard Müller
1914 Artur Hoffmann
1915 Giuseppe Motta
1916 Camille Decoppet
Edmund
1917
Schulthes
1918 Felix Calonder
1919 Gustave Ador
1920 Giuseppe Motta
Edmund
1921
Schulthes
1922 Robert Haab
1923 Karl Scheurer
Ernest Louis
1924
Chuard
1925 Jean-Marie Musy
1926 Heinrich Häberlin
1927 Giuseppe Motta
1928
1929
1930
1931
1932
1933
1934
1935
1936
1937
1938
1939
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1952
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1964
1965
1966
21
Edmund
Schulthes
Robert Haab
Jean-Marie Musy
Heinrich Häberlin
Giuseppe Motta
Edmund
Schulthes
Marcel Pilet-Golaz
Rudolf Minger
Albert Meyer
Giuseppe Motta
Johannes
Baumann
Philipp Etter
Marcel Pilet-Golaz
Ernst Wetter
Philipp Etter
Enrico Celio
Walter Stampfli
Eduard von
Steiger
Karl Kobelt
Philipp Etter
Enrico Celio
Ernst Nobs
Max Petitpierre
Eduard von
Steiger
Karl Kobelt
Philipp Etter
Rodolphe
Rubattel
Max Petitpierre
Markus Feldmann
Hans Streuli
Thomas
Holenstein
Paul Chaudet
Max Petitpierre
Fridrich Wahlen
Paul Chaudet
Willy Spühler
Ludwig von Moos
Hans-Peter
Tschudi
Hans Schaffner
1967 Roger Bonvin
1968 Willy Spühler
1969 Ludwig von Moos
Hans-Peter
1970
Tschudi
1971 Rudolf Gnägi
1972 Celio Nello
1973 Roger Bonvin
1974 Ernest Brugger
1975 Pierre Graber
1976 Rudolf Gnägi
1977 Kurt Furgler
1978 Willi Ritschard
1979 Hans Hürlimann
Georges-André
1980
Chevallez
1981 Kurt Furgler
1982 Fritz Honegger
1983 Pierre Aubert
1984 Léon Schlumpf
1985 Kurt Furgler
1986 Alfons Egli
1987 Pierre Aubert
1988 Otto Stich
Jean-Pascal
1989
Delamuraz
1990 Arnold Kohler
1991 Flavio Cotti
1992 Rene Felber
1993 Adolf Ogi
1994 Otto Stich
1995 Kaspar Villiger
Jean-Pascal
1996
Delamuraz
1997 Arnold Kohler
1998 Flavio Cotti
1999 Ruth Dreifussová
2000 Adolf Ogi
Moritz
2001
Leuenberger
2002 Kaspar Villiger
VŠEOBECNÁ CHARAKTERISTIKA ŠVÝCARSKA
Rozloha
Počet obyvatel
(1998)
Hustota zalidnění
Státní hranice
Podnebí
Zürich
Davos
Nejvyšší hora
Nejdelší řeka
Největší jezero
Státní zřízení
Ozbrojené síly
Největší města
(včetně
aglomerací)
Úřední jazyk
41 293 km2
7 100 000
172 obyvatel / km2
celkem 1881,5 km - s Německem (362,5 km), Francií (571,8 km), Itálií (741,3
km), Rakouskem (164,8 km) a s Lichtenštejnskem (41,1 km)
Nadmořská
Průměrná teplota
Průměrná teplota
Roční úhrn srážek
výška
v lednu
v červenci
569 m
-0,8°C
17,3°C
1125 mm
1592 m
-6,2°C
11,7°C
1005 mm
Dufourspitze (Monte Rosa) 4634 m
Rhein (v zemi 375 km)
Lac Léman (Ženevské) 581 km2
pluralitní federativní republika s dvoukomorovým parlamentem
profesionální síly 1600, zálohy 625 000, každoročně ve výcviku 390 000
Zürich 855 000, Genève 405 000, Basel 365 000, Bern 310 000, Lausanne 260
000
němčina, francouzština, italština, rétorománština
obyvatelstvo hovořící německy 63,5 %, francouzsky 19,5 %, italsky 7,5 %,
Jazyková struktura
jugoslávskými jazyky 2,7 %, španělsky 1,6 %, rétorománsky 0,5 %, ostatní 4,7 %
římští katolíci 46 %, protestanté 40 %, muslimové 1,5 %, židé 0,3 %, ostatní a
Náboženská
bez vyznání 12,2 %
příslušnost
1 švýcarský frank (Sw F) = 100 rappa
Měna
Mezinárodní
+ 41
telefonní předvolba
Mezinárodní
CH
poznávací značka
Hrubý domácí
306 miliard USD
produkt (HDP,
1997)
Hrubý domácí
43 060 USD
produkt na
obyvatele (1997)
Naděje na dožití při
Ženy 82 let, muži 76 let
narození (1996)
Zemědělství a rybolov 3 %, těžba a průmysl 26 %, stavebnictví 8,5 %, služby
Struktura HDP
62,5 %, (doprava a spoje 6 %, obchod 18 %, finančnictví 21,5 %, veřejná správa
a obrana 20 %)
22
Švýcarsko
Vypracoval František Pouzar
20. 10. 2002
Použité materiály :
encyklopedie Diderot 2002
encyklopedie Zeměpis světa
encyklopedie Divy světa
www.myswitzerland.com
www.swissemigration.ch
www.e-kantone.ch
www.shipmate.nl
www.unieoffshore.cz
informace od Uschi & Peter Zimmer a Lotti & Hugo Berweger
vlastní vědomosti