Farní zpravodaj 2010/4 - Farnost Nový Hrozenkov

FARNÍ ZPRAVODAJ
NOVÉHO HROZENKOVA A KAROLINKY
v
2010/4
ríjen 2010
SMRT SE „OCHOÈIT“ NEDÁ
V jednom italském velkomìstì vznikla po válce nová pøepychová
ètvr•. Stavitelé rozhodli, že v ní nesmí být žádný kostel. Dùvod: zvonìní umíráèku a pohled na pohøeb by mohl rozrušit citlivost obèanù.
Je to všeobecné zjištìní: o „posledních vìcech“ se už skoro vùbec
nemluví. Svìtská a laická kultura si zvolila cestu, jak odstranit myšlenku na smrt. Udìlala z ní tabu. Mezi slušnými lidmi se o ní nesmí veøejnì mluvit. Protože tato soudobá kultura nemùže dát na ni kladnou odpovìï, odhodlala se k mlèení a dokonce k mlèenlivému spiknutí. Má
se za to, že se smrt odstraní, když se odstraní myšlenka na smrt. Dospìli jsme tak daleko, že vùèi smrti se i nìkteøí køes•ané omezují na to,
že nemají jinou obranu a jinou odpovìï,než její umlèení. Jenomže, jak
píše Pater Raniero Cantalamessa ve své knížce SESTRA SMRT: „Smrt
se vysmívá všem zpùsobùm, jak si ji ochoèit“. O smrti se mùže mluvit
jenom na pohøbech, a i tam je toto téma hodnì nepøíjemné.
Naštìstí tady máme ještì jednu výjimku. Jsou to dva po sobì následující dny – svátek Všech svatých a vzpomínka na všechny vìrné
zemøelé. Alespoò prvního a druhého listopadu se pøerušuje mlèenlivé
spiknutí vùèi skuteènosti smrti a èlovìk se chtì–nechtì zamýšlí nad
jejím tajemstvím.
Pro èlovìka nevìøícího je smrt nepøekonatelná hradba mezi tímto
svìtem, životem, a tamtím svìtem. Pro èlovìka vìøícího je to podstatnì jinak. Vìøící èlovìk také ví, že mezi ním a Bohem se tyèily tøi
hradby – pøirozenost, høích a smrt. Hradba pøirozenosti byla zboøena
vtìlením Ježíše, když se lidská a božská pøirozenost spojily v Kristovì
osobì (Vánoce). Hradba høíchu byla zboøena na køíži (Velikonoce). A
hradba smrti byla a je zboøena pøi zmrtvýchvstání – svátek všech svatých a vìrných zemøelých.
Smrt už není zeï, o kterou se všechno rozbíjí a radìji se o ní taktnì
mlèí. Smrt se stala bránou, prùchodem, kterým se vstupuje do zaslíbené zemì. Nebo• Ježíš nezemøel jen za sebe, nezanechal nám jen pøíklad hrdinné smrti jako Sokrates. Udìlal nìco docela jiného. „Jeden
zemøel za všechny, umøeli tedy všichni /2 Kor 5,14/.“ „Smrt se zmìnila
ve vítìzství“, /srov. 1 Kor 15,55/, protože Kristus zmrtvýchvstáním
vítìznì znièil smrt.
Tyto dva dny na zaèátku listopadu nám dává církev, abychom se
nermoutili, ale abychom svou aktivní úèastí na bohoslužbách a svou
návštìvou na høbitovech hlasitì oslavovali Kristovo a tedy i naše vítìzství nad smrtí. Pamatujme na to, že i když smrt zabila a zabíjí život
pøirozený, na oplátku ji /pøirozenou smrt/ zabíjí život nadpøirozený.
Je úkolem nás vìøících, abychom se obrátili proti mlèenlivému spiknutí o smrti, abychom hlásali radostnou zvìst vítìzství nad smrtí. Toto
je naše misijní poslání na tomto svìtì, v našem církevním, ale i svìtském spoleèenství.
P.Rastislav Kršák SVD
kaplan farnosti Nový Hrozenkov
-1-
Bohuslav Reynek
Ke všem svatým
Zas vìšteb oblakem jsme vábeni
za syny Asera a Isachara,
zas obejdeme, v šeptù mámení,
zdi høbitovù a zahrad zdiva stará.
Zas chrámy modravé se zatøpytí
a zaúpìjí jako holubice
v tmy rozvìtveném rokytí.
Zas kolem køížù nahrnou se svíce
a s køíži setkají se køížù stíny,
z nichž mnohý útrpnì nás zobjímá.
Høbitovy vzplanou v stínech domoviny,
andìlé zobláèení oèima.
Zašeptá zemì: Z mrtvých vstanete,
a Blažení, kdo umírají v Pánu.
Zaduní zvony v hrùze staleté
a v slávì noci, k slavnìjšímu ránu.
Aleje holé v jíní zašumí
pochodem dvanáctera pokolení,
až Beránek se zjeví nad chlumy
a budou všichni k trùnu postaveni;
až k Starcùm kleknou ètyøi Zvíøata,
pít nachýlí se nad pìti Ran pramen,
až v krvi slijí se èel stigmata
v jediné amen, požehnané amen.
Veliká vane vlídná vidina
v moudrosti mracích, líchou listopadu,
když bolest zemì v zrnech usíná,
temnìjí plody v obnažení sadù.
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…SVATÍ POMOCNÍCI…ROZHOVOR…
Ètrnáct svatých pomocníkù - 4. èást
Svatá Kateøina
O životì sv. Kateøiny nemáme mnoho zaruèených historických vìdomostí. Zato nacházíme v našich dìjinách pøesvìdèivé a pronikavé
stopy její nepøetržité úcty. Jedním z vrcholù staroèeské literatury je básnický skvost, Legenda
o svaté Kateøinì, velkolepá veršovaná skladba
o 3520 verších, která vznikla ve tøetí tøetinì 14.
století. Kult této svìtice mocnì rozkvetl za vlády Karla IV., který byl jeho velkým šiøitelem. V
lexikonu èeských obcí najdeme víc než deset
vesnic s jejím jménem: Kateøina, Kateøinky, Kateøinice. V našem dìkanátì je jí zasvìcen farní
kostel v Lideèku. Se sv. Barborou ji spojuje jak
souèasnost života, tak muèednictví: byla s•ata
kolem r. 310 za císaøe Maxencia. A podobnì
jako sv. Barbora bývá vzývána prosbami o
š•astnou smrt, a jako ona je též ozdobena patronáty èetných øemesel a stavù: koláøù, hrnèíøù, mlynáøù, lodníkù, kadeøníkù, koželuhù, soukeníkù, obuvníkù a švadlen; je patronkou povolání vyžadujících vyšší vzdìlání: uèitelù i studentù, filosofù a teologù, knihovníkù a knihtis-
kaøù, notáøù a advokátù, øeèníkù… Jako pomocnice v nouzi pomáhá pøi migrénì, bolestech jazyka a pøi hledání utonulých.
Kateøina (její jméno znamená „èistá“) byla
podle legend krásná, vzdìlaná a bohatá dívka,
oplývala však pýchou. Jistý poustevník ji pøesvìdèil, že jejím ženichem mùže být jedinì sám
Ježíš Kristus. Dala se pouèit o køes•anství a
pøijala køest a zcela se zasvìtila Bohu. Pøi jedné
pohanské slavnosti odmítla uctít modly a veøejnì ztrapnila císaøe svou výmluvností, s níž
hájila svou víru a pøesvìdèovala o nesmyslnosti modláøství. Panovník svolal 50 nejlepších
filosofù, kteøí mìli Kateøinu ve veøejné debatì
usvìdèit z omylù. Ona však vyvrátila všechny
jejich argumenty. Bìsnící císaø dal nebohé filosofy upálit, Kateøinu nechal krutì muèit (ozubeným kolem, bièováním, drásáním høeby; nechal ji ve vìzení o hladu). Když všechno za
pøispìní andìlù pøekonala, byla s•ata. Legenda øíká, že ji pohøbili andìlé. Její ostatky jsou
uctívány v klášteøe sv. Kateøiny na hoøe Sinaj.
Svátek sv. Kateøiny se slavil 25. listopadu;
pøi reformì roku 1969 byl z univerzálního kalendáøe církve škrtnut. V tradici venkovského života však v mnohých zemích hraje i dosud
velkou roli: „o Kateøinì“ dostávala èeleï výplatu a mohla mìnit službu; oficiálnì konèila
pastva a zaèínala støíž ovcí. Kateøinské hody
jsou poslední pøed adventem. Kateøinky je paralelní název pro listopadky, chryzantémy.
Anselm Grün ve své knížce o duchovní terapii se ètrnácti svatými pomocníky dùmyslnì
analyzuje symboly v legendách o sv. Kateøinì
a doporuèuje ji jako v naší dobì aktuálnì potøebnou léèitelku ztroskotaných životních plánù a pomocnici pøi potížích s uèením. Nemuseli
bychom však zapomínat ani na prastarou mešní kolektu zrušeného svátku, vycházející z téže
kateøinské legendy: Bože, tys dal Mojžíšovi
zákon na vrcholu hory Sinaj a na témže místì
svými svatými andìly zázraènì umístil tìlo svaté Kateøiny, panny a muèednice; udìl nám, prosíme, abychom pro její zásluhy a na její pøímluvu byli schopni dojít k hoøe, která jest Kristus,
jenž s tebou žije a kraluje v jednotì Ducha Svatého.
Pøipravil Mojmír Trávníèek
Rozhovor s emeritním biskupem Mons.Dominikem Tóthem
V nedìli 26. záøí probìhla v hrozenkovském
kostele velmi slavnostní bohoslužba. Mìli jsme
tu èest pøivítat v našem farním kostele emeritního biskupa (pozn. biskup ve výslužbì) bratislavsko-trnavské diecéze Mons. Dominika
Tótha, který k nám pøijel s požehnáním a souhlasem našeho olomouckého arcibiskupa.
aby posvìtil nový døevìný misijní køíž pøed
kostelem a vedl dìkovnou bohoslužbu za opravy kostela i podìkování za úrodu. Po slavnostním obìdì si otec biskup našel i chvilku
èasu pro poskytnutí rozhovoru. (Rozhovor byl
veden v øeèi èesko-slovenské. Dovoluji si vám
pøedložit jeho upravenou èeskou verzi.)
Mons. Dominik Tóth se narodil 3. srpna 1925
v Šuranoch (30 km jižnì od Nitry, kde má misijní
dùm Spoleènost Božího Slova), knìžské svìcení pøijal 12. èervna 1949 a biskupské svìcení
16. dubna 1990. Úøadu pomocného biskupa se
zøekl v 78 letech.
Ve Vašem biskupském znaku máte heslo
Per Mariam ad Jesum – Skrze Marii k Ježíši,
z jakého dùvodu jste si jej vybral?
To vychází ze spirituality Sv. Ludvíka Maria
Grigniona z Montfortu. Do této spirituality nás
uvedl spirituál již v prvním roèníku, když nám
vysvìtloval jaký význam má v životì bohos-
lovce a knìze Panna Maria. Ona mluví o knìžích jako o vøele milovaných synech. Ona vidí
v knìžích svého Syna, svého prvorozeného
Syna Pána Ježíše Krista. Protože knìz se vysvìcením stává Alter Kristus (druhým Kristem).
Tak nás povzbudil v této úctì. Hned se mi dostala do rukou i kniha O pravé mariánské úctì
od Grigniona, takže touto spiritualitou jsem žil.
Ale co mì v této úctì utvrdilo, to byl život
zemøelého Svatého Otce Jana Pavla II., který
vyšel ze stejné školy mariánské úcty a všichni
jsme mìli možnost vidìt veliké dílo, které Panna Maria vykonala s ním. Stal se papežem pro
celé lidstvo, pro celý svìt. Takže toto mne velmi povzbudilo a o tom jsem pøemýšlel, když
jsem se stal biskupem. Ale pøedešel mne náš
arcibiskup (Mons. Sokol), který byl vysvìcen
døíve než já a mìl toto heslo: Renovatio Spriritualis per Mariam - Duchovní obnova skrze
Marii a já v tomto pokraèuji: Per Mariam ad
Jesum.
Vy jste letos v srpnu oslavil 85 leté výroèí
narození. Je to opravdu požehnaný vìk. Na
které období ve svém životì nejradìji vzpomínáte?
Tìžko vám na tuto otázku odpovìdìt. Protože já s radostí vzpomínám na celý svùj knìžský život. To vám musím øíci, že jsem se na
všech místech, kde jsem pùsobil, cítil velice
dobøe. Zaèal jsem nejdøíve v Komárnì jako kaplan (pozn.: 1949-1952). Víte, tehdy se vyuèovalo náboženství na všech školách. Dokonce jsem
vyuèoval i na gymnáziu. S radostí vzpomínám
na ten zaèátek, protože se øíká, že první kaplanská stanice zùstává v knìzovì pamìti po celý
život. Potom jsem se dostal na biskupský úøad,
to byly tìžké roky, protože tam byl státní dozor.
Ale tak jsme se s panem biskupem snažili dìlat
to, co bylo za tìch daných okolností možno.
Na biskupském úøadì jste jako ceremoniáø pùsobil asi v tom pro církev nejtìžším období od roku 1952 do roku 1964…
Ano, do roku 1955 jsme byli dokonce pod
dozorem Státní bezpeènosti, ale èasem se to
trochu uvolnilo. Potom jsem byl urèen za faráøe
do Plaveckého Petra (pozn.: 1964-1968) to je
malá vesnièka na Záhoøí. Vzpomínky odtud
zùstaly velmi pìkné, a tak to dále postupovalo.
V letech uvolnìní jsem byl jmenován do Levic
za faráøe, tam jsem byl jen krátce - dva roky a
potom jsem byl tøi roky v Dunajské Lužné. Od
roku 1973 jsem zùstal nìkolik let bez státního
souhlasu (pozn.: - Do roku 1989 bylo k veøejnému vykonávání knìžské služby tøeba státního
souhlasu od církevního tajemníka. Knìží, kteøí
nechtìli spolupracovat s režimem, nebo byli
Ò Ježíši mùj, opìt se blíží chvíle, kdy zùstanu sama s Tebou. Ježíši, prosím Tì z celého srdce, dej mi poznat co se Ti na
mì nelíbí. Zároveò mi dej poznat, co mám dìlat, abych Ti byla milejší. Neodmítni mi tuto pomoc a buï se mnou. Ï
-2-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…ROZHOVOR…
pøíliš horliví, mívali s tím potíže. V nejlepším všechny historické údaje, které potøebuje z tepøípadì se stávali vìtšinou jen správci men- ologie, liturgie, projevy Svatého Otce… To vše
ších farností a to na dobu velice krátkou. A pak já sleduji a udržuji si kontakt se souèasným
jim byl na nìjakou dobu „za trest“ odòat státní svìtem a zejména s dìním v Církvi.
souhlas k výkonu knìžské služby.) Pracoval
Jak se Vám líbí stavební úpravy na našem
jsem potom v prùmyslu.
kostele?
Z jakého dùvodu Vám státní
Mons. Domink Tóth s P. Markem a ministranty
souhlas odòali, mìlo to nìjaký
konkrétní dùvod?
Když èinnost knìžského Mírového hnutí selhala, tak my jsme do
obnoveného mírového hnutí „Pacem in terris“ nešli. A to bylo považováno za velice silný dùvod k odnìtí státního souhlasu. Ale nebylo to zlé, získal jsem nové zkušenosti i pro další pastoraci.
Kde konkrétnì jste po ty ètyøi
roky v prùmyslu pracoval?
Byl to takový menší podnik Pneuservis.
Po ètyøech letech vám státní
souhlas sami od sebe vrátili?
Ne, bylo to na naléhání biskupa
a bylo to v roku kdy byla podepsána Charta 77, takže byli i jisté tlaky odjinud.
Tak jak jsem vám to již øekl pøi mši. To byl mùj
Kde a jak jste pokraèoval v pastoraci po první pohled na obnovený kostel a zároveò
vrácení státního souhlasu?
pøesvìdèení - když je tu obnovený kostel, znaNejdøíve jsem byl ustanoven za kaplana a mená to, že zde je živá víra a to smìøuje i k
pozdìji za administrátora farnosti. Když roku obnovení duchovního chrámu køes•anského
1989 nastala svoboda, tak jsem byl jmenován života. Mìl jsem velikou radost, to vám mohu
generálním vikáøem do Trnavy. Otevøela se øíci, že vše bylo zastoupeno. Zejména nás vždy
možnost svobodnì pracovat; nejdøíve to byl tìší, když se bohoslužeb zúèastní dìti. Byl jsem
návrat všech knìží, kteøí byli mimo pastoraci, velmi mile pøekvapen, že tam bylo dost malých
obnovení øeholí, dále rozvíjet a obnovovat dìtí a nebylo žádného vyrušování. A také to
pastoraci ve školách, nemocnicích, vìznicích, velice pìkné zapojení do liturgie je vždy velmi
poøádat duchovní cvièení, misie, v úplné svo- povzbuzující. Naplnilo se to, co jsem si pøál na
bodì jsme mohli pacovat pro Boží Království. zaèátku mše svaté, abychom prožívali to tajemJaké máte vzpomínky na své biskupské svì- ství, že Pán je s námi, má nás rád a chce nám
cení?
rozdávat své duchovní dary, aby se toto naplBylo to na velikonoèní pondìlí 16. dubna nilo pøi mši svaté.
1990, kdy jsme spoleènì s Mons. Vladimírom
Jak se vám líbí valašský kroj?
Filom byli vysvìceni na biskupy v katedrále
Zatím jsem si jej nemohl prohlédnout blíže.
sv. Jana Køtitele v Trnavì. Oba jako pomocní Ale tam, kde vidím kroje, tam také vidím vìrbiskupové pro velkou bratislavsko-trnavskou nost tradicím a církev buduje na tradici a tou je
arcidiecézi. Renovatio spiritualis per Mariam – i vìrnost ve víøe.
bylo nejen heslem arcibiskupa, ale také úlohou
Vy jste se pøi mši zmínil, že jste v tomto kraji
pøinášet duchovní obnovu svìøenému lidu.
nikdy nebyl…
My z mladší generace si nedokážeme život
Nejvíce jsem putoval na Velehrad, a potom
pøedstavit bez pomoci mobilu èi poèítaèe, do Olomouce, protože když jsem byl v úøadì,
internetu... Jaký máte vy vztah k této technice tak jsem mìl velmi dobré kontakty s otci biskua využíváte ji nìkdy?
py, byli jsme jako bratøi. I s panem arcibiskuPro mì je potøebnou pomùckou. Já si kaž- pem, i když on je o hodnì mladší než já. Když se
dou homilii pøipravím na poèítaèi. Výhoda je pøišel pøedstavit, že byl jmenován arcibiskuproti psacímu stroji v tom, že mohu doplòovat pem na náš úøad do Trnavy, tak jej otec arcibisèi nìco vymazat, dìlá mi velkou službu. A inter- kup pøijal se slovy: „Takový mladý ještì nemùnet je pro knìze velice potøebný. Najde na nìm že být biskupem.“ A ukázalo se, že je velice
dobrým biskupem.
Kolik je na Slovensku biskupù?
To bych musel trochu poèítat: aktivních 17,
s námi emeritními 28.
Vy jste mezi nimi nejstarším?
Nejstarší je pan kardinál Tomko, pan kardinál Korec, pan biskup Ján
Hirka, Ndp. arcibiskup
Mons. Ján Bukovský, pán
biskup Vrablec a nasledují já
a ostatní.
Jako pomocný bratislavsko-trnavský biskup sídlíte
v Bratislavì?
Žiji v Nitøe, v klášteøe Spoleènosti Božího Slova. Je to
misijní spoleènost. Pøešel
jsem k verbistùm. Musím
vám øíci, že jsem byl již od
dìtství zanícený pro misie.
Spoleènost Božího Slova
považuji za velice aktivní
spoleènost. Pulzuje tam život, jsou tam mladí chlapci
misionáøi, kteøí jdou do misií,
nìkteøí se zase vrátí zpìt.
I zde je mùžete vidìt. (pozn. byli pøítomni
také dva bohoslovci Spoleènosti Božího Slova.) Zároveò jsou pøipraveni postarat se o misionáøe, kteøí se vrátili ze svých misií, anebo
kteøí patøí do jejich spoleènosti.
Letos v èervnu jste také vysvìtil jejich tøi
nové knìze…
Ano, bylo to 12. èervna. Vysvìtil jsem P.
Lukáše Mizeráka SVD z Lúèky, který má misijní
urèení do Mexika, P. Pavla Baláže SVD z Mníška nad Popradom, který má misijní urèení do
Brazílie a P. Igora Krá¾a z Liptovského Mikuláša, který zùstává ve slovenské provincii.
Jaký byste mìl pro hrozenkovské farníky
vkaz?
(smích)
Jen nejkrásnìjší pozdrav s pøáním dobrého
zdraví, Božího požehnání, aby rostli ve víøe a
takto aby rostla a rozkvétala Církev na Moravì.
Je pondìlí 27. záøí a já pøepisuji rozhovor.
Najednou si uvìdomím, že je to pøesnì rok co
jsme se v Brnì-Tuøanech setkali se Svatým
otcem, který pøijel na první oficiální návštìvu
naší zemì. Pro celý národ a mnoho lidí osobnì bylo toto setkání s papežem Benediktem
XVI. požehnáním a velkým povzbuzením ve
víøe. Pøeji si a modlím se za to, aby i tato první
návštìva otce biskupa Dominika Tótha v
Novém Hrozenkovì byla požehnáním a povzbuzením ve víøe pro celou farnost.
Pøipravila Ingrid Petøeková
Ò A• žádná duše nepochybuje, i ta nejbídnìjší. Dokud žije, každá mùže dosáhnout velké svatosti,
protože síla Boží milosti je velká. Záleží jenom na nás, abychom neodporovali Božímu pùsobení. Ï
-3-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
ZPRÁVY Z ORLA
Orelská soutìž v recitaci
Pøestože svatováclavské oslavy v naši zemi
již doznìly, v orelské rodinì jako by naplno
vyvrcholily v sobotu 9. øíjna 2010. Po mnohých,
pestrých oslavách a programech ke cti našeho
národního patrona- svìtce, knížete Václava, se
konala velká ústøední soutìž v pøednesu køes•anské umìlecké poezie a prózy – „Svatováclavská réva“.
Jako každým rokem, tak i letos pøijeli do Katolického domu v Lubinì u Kopøivnice soutìžící široké orelské rodiny, z øad dìtí, mládeže a
dospìlých, aby spoleènì prožili v køes•anském
duchu tento sobotní soutìžní den. Poøadatelé
pøipravili hezky vyzdobený kulturní sál, pohoštìní a milé pozornosti pro všechny zúèastnìné
soutìžící. Šestièlenná porota, v èele s Mgr.
Martinou Pavlíkovou, to s hodnocením jednotlivých pøednesù nemìla vùbec lehké. Zaznìly zde verše i próza, básnì veselé i pouèné.
Každý soutìžící se velmi snažil co nejlépe pøednést pøipravený a dlouho uèený text. V jednot-
livých kategoriích byla velmi silná konkurence,
snad nejvìtší byla vidìt ve II. kategorii, kde
soutìžilo 28 dìtí. Letošní devatenáctý roèník
soutìže byl co do poètu soutìžících rekordním, soutìžilo 52 recitátorù.
I letos v naší novohrozenkovské orelské jednotì slavíme pìkné umístìní. Krásné 2. místo
pro naši jednotu získal Václav Ohryzek za pøednes básnì Švanda dudák od Jiøího Žáèka. Vítìzové obdrželi diplomy a hezké knížky. Na závìr
soutìže a tohoto orelského setkání, všem pøítomným dal knìžské požehnání èlen Duchovní
rady Orla, bratr a náš hrozenkovský rodák P.
Petr Dujka, pùsobící nyní v Dolní Beèvì.
Celonárodní orelská pou•
Ta se koná každým rokem v srpnu na sv.
Hostýnì. V letošním roce pøipadla na dny 21. a
22. srpna. Nìkdo putoval pìšky již v sobotu,
nìkdo se dopravil na kole èi jiným dopravním
prostøedkem. Veèer se konala v bazilice mše
svatá, kterou celebroval náš rodák P. Petr Duj-
ZPRÁVY Z CHARITY
Setkání Tøíkrálových koledníkù Zdobená svíce: Pøedkládáme ti, Pane, tuto ruèNa sobotu 18. záøí 2010 bylo v Kromìøíži
uspoøádáno Arcidiecézní charitou Olomouc
setkání dobrovolníkù jednotlivých charit olomoucké arcidiecéze jako podìkování za jejich
ochotu a pomoc pøi Tøíkrálové sbírce a jiných
èinnostech.
Z naší Charity jsme vypravili 2 autobusy, kterými
jsme vyjeli v 6.30 hodin ráno
v poètu 26 dospìlých a 69
dìtí.
Program byl zahájen mší
svatou v kostele sv. Moøice, celebrovanou otcem
arcibiskupem Janem
Graubnerem. Pøi této mši
svaté byli ocenìni navržení dobrovolníci z nìkterých
charit za jejich obìtavou a neúnavnou pomoc
v konkrétních dobrovolných èinnostech. V
obìtním prùvodu zástupci dobrovolníkù pøinášeli symboly jejich služby a obìtní dary:
Tøíkrálová korunka: Každým rokem procházejí kouty naší zemì tisíce tøíkrálových koledníkù a zakoušejí pøijetí i odmítání pøi sbírání darù
pro potøebné. Jsou nepøehlédnutelným symbolem dobrovolné pomoci. Proto také dnes kráèejí v obìtním prùvodu. Spolu s nimi tì Pane
prosíme, abys žehnal všem aktivitám a projektùm Charity.
Ò
nì zdobenou svíci. Je to výrobek chránìných
dílen a je symbolem plnohodnotného života
každého èlovìka. Prosíme tì, Pane, kéž se ti
zalíbí naše dobré úmysly i milosrdné skutky,
vykonané pro druhé.Sáèky s bylinkami: Pøinášíme ti, Pane, tyto plátìné sáèky s léèivými
bylinami. Jejich vùnì
nám pøipomíná, že takové mají být i naše modlitby k Tobì, prosíme tì,
Pane, o zmírnìní lidského utrpení, jak u nás tak i
v celém svìtì.
Chléb a hrozny: Pohleï,
nebeský Otèe, na vztažené ruce lidí, kteøí trpí nedostatkem. Spolu s nimi
tì prosíme: "chléb náš
vezdejší dej nám dnes". S chlebem ti pøinášíme
naše ochotné ruce k pomoci trpícím lidem a s
hrozny vína naši touhu je potìšit a povzbudit.
Prosíme tì o správná slova a èiny, abychom
byli druhým skuteènými bratry a sestrami.
Obìtní dary: Pane Ježíši, zástupci dobrovolníkù ti pøinášejí chléb a víno k eucharistické obìti
jako podìkování za dar povolání ke službì potøebným a trpícím lidem. Prosíme tì za køes•anské rodiny, aby se staly místem pøedávání víry
a výchovy k této službì.
Po mši svaté následovala možnost jít na obìd
ka. Po skonèení se závodilo na nedalekém trávníku v bìhu do kopce. Nejlepším bìžcem z naši
jednoty byl Václav Ohryzek, který získal 1. místo v kategorii nejmladších žákù. Pøi veèerním
stmívání se konala svìtelná køížová cesta, pak
adorace a závìr prvního dne pouti patøil noènímu zpívání na schodech pøed basilikou, za doprovodu kytar.
Na nedìli se tìšili všichni. Nádherný slavnostní prùvod orelských praporù od baziliky k
venkovnímu pódiu naznaèoval, že brzy zaène
hlavní mše svatá, kterou celebroval Mons.Pavel
Posád, pomocný biskup èeskobudìjovický,
který mimo jiné pøipomnìl: „Všichni se máme
snažit, abychom po celý život konali dobro,
milovali Boha nade všechno a bližního jako
sami sebe, abychom zùstávali v Božím království.“ Byl také pøítomen P. Pavel Dokládal z
Koclíøova, který vedl spoleènou modlitbu køížové cesty.
Byly to pøíjemnì prožité dny. Kdo by se chtìl
zúèastnit této velké orelské pouti, zveme ho na
pøíští rok v srpnu na sv. Hostýn.
Marie Boháèová, Dana a Pavel Ohryzkovi
(vynikající guláš) do jídelny Arcibiskupského
gymnázia. Kdo na obìd nešel, mìl možnost
navštívit tzv. podzámku, nebo-li podzámeckou
zahradu s její poutavou minizoo.
V kulturním domì byl zahájen program od
13.30 hodin. Probíhalo setkání otce arcibiskupa s dobrovolníky, divadlo pro dìti "O perníkové chaloupce" a hry a soutìže pro dìti, pøi
kterých i ledacos vyhrály.
Od 15.00 se tento program opakoval, aby
mìli všichni možnost prostøídat se na jednotlivých pøedstaveních. Neopakovalo se už setkání s otcem arcibiskupem, ale probìhlo divadelní pøedstavení pro dospìlé "Láska brány
otevírá".
Soubìžnì mìli všichni možnost prohlédnout
si Kvìtnou zahradu, mincovnu, obrazárnu, zámeckou vìž a nebo samotný zámek, na který
bylo 200 volných vstupù.
V prostorách kulturního domu byly také stánky s výrobky Denních stacionáøù, chránìných
dílen èi zaøízení s aktivizaèní èinností.
Celkový poèet zúèastnìných dobrovolníkù
vystoupil až na 500.
Všichni, co jsme tam byli, jsme si odnášeli
spoustu zážitkù a vzpomínek na krásnì prožitý
den. Na památku každý z nás dostal voòavý
perníèek s upomínkou na Kromìøíž.
Veškerou záštitu nad touto akcí, vèetnì pøípravy her a soutìží, si vzala Oblastní charita
Kromìøíž spolu s Charitou Šternberk.
Za Charitu N.H. Judita Grycmanová
Ve všem co dìlám, se nespoléhám na své síly, ale na Boží milost.
S Boží milostí mùže duše zvládnout i nejvìtší tìžkosti. Ï
-4-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Farní pou• do Èech
Je sychravé ráno 30. èervence a my se opìt
po roce vydáváme s naším duchovním otcem
P. Markem na tøídenní farní pou•. Tentokrát
jsme jeli dvìma plnými autobusy a cílem naší
cesty byla i poutní místa, která v loòském roce
navštívil Svatý otec Benedikt XVI.
První naší zastávkou byla návštìva augustiniánského kláštera s kostelem Nanebevzetí
Panny Marie na Starém Brnì. Tento kostel založila královna-vdova Eliška Rejèka r.1323 a je
zde rovnìž pochována. V hlavním oltáøi tohoto
chrámu se nachází obraz Èerné Madony, byzantsko-italského pùvodu, který vìnoval klášteru císaø Karel IV. a je uctíván jako brnìnské
Palladium (ochránkynì mìsta Brna) a celé
Moravy. Zajímavostí je, že v letech 1868-84 byl
opatem tohoto kláštera zakladatel genetiky,
Gregor Johann Mendel. V klášteøe byl vychováván hudební skladatel Leoš Janáèek, který
zde pozdìji pùsobil jako øeditel kùru. Po prohlídce a pøijatém požehnání odjíždíme do Èech
do Sázavského kláštera.
Klášter na Sázavì byl založen roku 1032 z
popudu knížete Oldøicha. Prvním opatem byl
svatý Prokop. Jeho ustanovení za opata probìhlo pravdìpodobnì za vlády Oldøichova
syna Bøetislava. V tomto klášteøe, na rozdíl od
jiných, byla praktikovaná slovanská cyrilometodìjská bohoslužba. Byla zde od poèátku zøízená také teologická škola. Byla velmi potøebná pro to, aby v tomto jediném èeském øeholním domì se slovanským obøadem byl vzdìláván mnišský a knìžský dorost. Uèitelem a vùdcem mladých øeholníkù i jiných žákù byl sám
opat Prokop. Výbornì znal slovanské písemnictví, sám pøepisoval a uèil bratry pøepisovat
slovanské evangeliáøe i další liturgické knihy. V
klášteøe se pìstovala i jiná umìní, zejména zpìv,
malíøství a stavitelství. Tak vznikla na Sázavì
první umìlecká èeská škola a tento klášter se
stal pro èeský lid také zdrojem vzdìlanosti. Pøi
prohlídce nás všechny zaujal obraz sv. Prokopa a na nìm nápis, že originál obrazu se nachází
v kostele v Novém Hrozenkovì. Bylo nám
umožnìno poklonit se ostatkùm sv. Prokopa a
po mši svaté jsme odjeli do Prahy.
V sobotu pøijíždíme do Staré Boleslavi, poutního místa. V naší vlasti je mnoho mariánských
poutních míst, èasto s dlouhou a bohatou poutní tradicí, ale Stará Boleslav a Staroboleslavská
Panna Maria má mezi nimi zvláštní místo. Zde,
jako nikde jinde v naší vlasti, je obdivuhodnì
spojena úcta k hlavnímu patronu èeské zemì,
ochránci a vìènému panovníku naší vlasti sv.
Václavovi, s úctou k Pannì Marii jako k Palla-
diu, ochránkyni naší víry.
Historie Palladia se dle zachovaných legend
váže až ke svatému Metodìjovi, který mìl tento reliéf vìnovat sv. Ludmile pøi jejím køtu spoleènì s dalšími pøedmìty potøebnými ke konání
køes•anských bohoslužeb. Ludmila si tento
reliéf odnesla na svùj hrad Tetín, kde jej vroucnì uctívala. Po její muèednické smrti zdìdil tento reliéf její vnuk Václav, kterého vychovala v
mariánské úctì. Václav mìl tento reliéf takøka
ustaviènì u sebe a zbožnì jej uctíval. Mìl jej u
sebe také v dobì, kdy byl zavraždìn. Jeho sluha sejmul reliéf z hrudi mrtvého knížete a ukryl
ho. Od této doby byl mariánský reliéf témìø po
dvì a pùl století ztracen. Kolem roku 1160 jakýsi rolník oral na svém poli a najednou se v brázdì objevil lesklý kovový obrázek Panny Marie
s Ježíškem v náruèí. Pravost legendy je pøedmìtem mnoha sporù.
Po prohlídce baziliky sv. Václava jsme slavili
mši svatou v chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Byla poslední sobota v mìsíci a v tento den
byla mše svatá obìtována za èeský národ.
Návštìva tohoto poutního místa byla nezapomenutelným zážitkem.
Odpoledne jsme navštívili Bøevnovský kláš-
Cesta za pokladem
Ke konci srpna strávila naše Schola necelé 4
dny na chaloupce otce Tomeèka ve Vranèi.
Hned na zaèátku nám bylo øeèeno, že jsme vyvolení lidé, kteøí jsou poslání zachránit zkažený
svìt. Každý den jsme plnili rùzné úkoly, pøekonávali pøekážky a za to jsme dostávali indicie,
které nás mìly dovést k pokladu. Bìhem lovení
hada ve strmém lese jsme se trošku zadýchali,
zato zlé strážce jablka jsme obelstili snadno a
rychle. Když vykouklo sluníèko, šli jsme na procházku do údolí Vraneèka, v jehož potoce jsme
ulovili ryby. Maminky, babièky, možná jsme si
doma stìžovali, že jsme museli jíst v pátek na
obìd pohanku. To proto,
že veèer pøedtím nám Barèa se Štìpánkou upekly
pizzu a my si jedli jako Italové. A v pátek jsme si
mìli uvìdomit, že plno
dìtí hladoví a nemají dokonce ani tu pohanku. Jeden veèer dojel otec Marek a sloužil venku pøi
svíèkách mši svatou a ministrovat tentokrát mohly i holky. Poslední den
ter, cestou jsme se zastavili poklonit Pražskému
Jezulátku a zbytek dne jsme vìnovali prohlídce
pražských památek.
V nedìli jsme se zúèastnili mše svaté v Kutné Hoøe v kostele svatého Jakuba a po mši
svaté jsme navštívili chrám sv. Barbory a chrám
Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci. Oba tyto
chrámy jsou zapsány do seznamu kulturního
dìdictví UNESCO.
K nejvìtší kutnohorské zvláštnosti patøí kostnice, která je nejvìtší svého druhu v Evropì.
Vyrostla v høbitovním kostele Všech svatých,
postaveném kolem roku 1400 na høbitovì cisterciáckého kláštera v Sedlci. Výzdoba objektu
se jinak sestává z koster až ètyøiceti tisíc obìtí
moru a válek. V 19. století byly z ostatkù vytvoøeny nejrùznìjší pøedmìty a obrazce, napøíklad
svícny, pyramidy, erby nebo nápisy.
Z Kutné Hory se vracíme naplnìni nezapomenutelnými zážitky k domovu.
Touto cestou vyslovuji upøímné Pan Bùh
zapla• našemu Otci Markovi za péèi, èas a starostlivost pøi pøípravì a organizaci tak nároèné
pouti. Podìkování patøí samozøejmì i všem
úèastníkùm za pøíkladnou kázeò. Vìøím, že všichni naèerpali novou sílu do dalšího nároèného
období.
Pøipravila Marie Vrtìlová
pršelo, tak jsme vìtšinu èasu venku pod støíškou zpívali, hráli na kytaru, vyrobili si hru Èlovìèe, nezlob se pro 10 osob. Taky jsme celý
den potajnu dìlali vylosované osobì andìla
strážného. Jestli se ptáte, zda jsme našli poklad,
ano, našli! Pomohly nám poslední dva symboly, oheò na konci stezky odvahy a døevìný køíž,
který jsme dostali na krk. Nakonec jsme se spojili a objevili poklad, který je tu už po tisíciletí. Je
to Bible -Svaté písmo, které teï bìhem roku
èteme a pracujeme s ním. Pán nám celý pobyt
požehnal, nebo• se nikomu nic nestalo a všichni se spokojenì vraceli domù.
Jitka Haferníková, vedoucí Scholy
Ò Boží milosti mùžeme dojít k tomu, že utrpení se pro nás zmìní na rozkoš,
protože láska dovede v èistých duších konat takové vìci. Ï
-5-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z MISIÍ…
Bosco Boys v Nairobi
Misijní dobrovolnici Márii Sliackou vyslala do Nairobi Slovenská provincie Don Bosco, misijní oddìlení ve spolupráci s o.z. SAVIO. Poslala pár zážitkù z centra pro chlapce
z ulice Bosco Boys.
…Zaèíná osmý mìsíc mého pobytu v Bosco Boys – centru pro chlapce z ulice v Nairobi.
Již tøetí den za sebou jsem dostala tu stejnou
otázku: „Vypadáš velmi š•astnì – co se stalo?
Døíve jsem se bál Tì oslovit, když jsi chodila
celá zachmuøená, ale nyní jsi úplnì jiná…“
Vím, že chlapci z ulice jsou velmi vnímaví, ale
ještì vždy mne pøekvapí jak dokáží vìci pozorovat a komentovat. Nic jim neujde.
Bìhem Vánoc jsem jim èasto vykládala o
snìhu a o Vánocích u nás doma a jeden chlapec mi ale øekl: „Tvé myšlenky nejsou zde s
námi, jsou daleko, doma…“think here“ (mysli
na to co je zde). Když jsem se dostala do názorového konfliktu s nìkým z vedení, tak mi øíkali:
„Be like me – just Igore (Buï jako já – zkrátka to
ignoruj.) Èím více jsem je zaèala poslouchat tím
jednodušší se stává pro mne pobyt. Každé ráno
se probudím s tím, že se tìším na setkání s bývalými streetboys…
Streetboys - chlapci ulice – kluci se špatnou
minulostí, ze špatných rodinných pomìrù, z
nejnižších sociálních vrstev, toužící po lepším
životì a po svatbì s bìloškou…
Vìtšina z nich má jen jednoho rodièe a i to je
ten lepší pøípad, u vìtšiny z nich je minimálnì
jeden z rodièù HIV pozitivní nebo zemøel na
AIDS. Mnoho z nich uteklo z domova na ulici
kvùli domácímu násilí, byli èasti biti, sexuálnì
zneužíváni. Život na ulici je nauèil lhát, krást,
fetovat a nyní jsou v saleziánském centru vedeni ke køes•anskému životu, kde se od nich
oèekává velká pøevýchova.
Mnohokrát mají ve všem zmatek a neví, kam
vlastnì patøí. Jeden z chlapcù, když mìl vyplnit
v dotazníku kolonku náboženství, tak mi øekl:
„Napsal jsem katolické, protože jsem mìl pro to
pár dùvodù, ale já vlastnì nevím, kdo jsem.
Máma je katolièka, otec zemøel, sestra chodí do
jiné církve, bratr asi nikdy nebyl v kostele, ale
jeho žena je muslimka, a tak i on a jeho dítì jsou
nyní muslimové. Vìtšina mých známých jsou
muslimové.“
Život na ulici je nauèil ostražitosti a když se
pohybuji mezi nimi v ulicích Nairobi, tak se cítím bezpeènìji než s bodygardem, protože mne
upozorní na každou chybu, kterou udìlám…
…Když jsem sem pøišla, tak se mi zdáli všichni stejní, všichni byli èerní. Není ale èerná jako
èerná, jak jsem si pùvodnì myslela. Nìkteøí jsou
velmi èerní, nìkteøí ménì èerní a další hnìdí…
…Život ve slumech, ze kterých vìtšina chlapcù pochází, je tvrdý. Lidé jsou chudí, vìtší èást
rodiny nemá dokonèeno ani základní vzdìlání,
a proto tìžko shánìjí práci. Živí se tím co pøijde,
jako napøíklad prodejem kuøecích hlav nebo
žaludkù lidem, kteøí je vaøí a zase prodávají jiným lidem vaøené. Velkým problémem ve slumech je hygiena. Prádlo se vìtšinou pere ve
špinavé øece, která teèe v blízkosti anebo protéká pøímo slumem. Všude kolem se nachází
Známe svùj kostel? - 11. èást
Do tøetice náleží k trojrozmìrným zobrazením v našem kostele soška Panny Marie
Lurdské, jedno z nejrozšíøenìjších a nejoblíbenìjších zpodobení Matky Boží. V
roce 2009 jsme slavili 150. výroèí zjevení
Panny Marie sv. Bernadettì Soubirous v
Lurdech ve Francii. Mnozí farníci znají toto
slavné poutní místo z vlastní pouti a pøipomínka poutních zážitkù známou soškou
potìší i povzbudí. A jako tøetí osoba Svaté
Rodiny nazaretské vytváøí ve svém rozptýlení na tøi místa dynamický protìjšek dvìma klasickým zobrazením – na Liebscherovì vánoèní scénì, o níž byla právì øeè, a
na vitráži za hlavním oltáøem, o které bude
ještì zmínka. Není toto trojí zobrazení jednoho motivu nadbyteèné? Je zajímavé, že
všechny tøi trojrozmìrné postavy mají svùj
obrazový duplikát pøímo v presbyteriu:
Srdce Ježíšovo v dìtské podobì, Panna
Maria dokonce dvakrát – mimo vitráž také
na obrazu Královny sv. rùžence. Sv. Josef
nejskromnìji jen v okenní vitráži. Toto poèetné uskupení svìdèí zjevnì o nìkolika
vìcech. Jednak jsou to stopy postupného
poøizování obrazové výzdoby, kdy nebylo
možné pøíliš hledìt na nìjakou kompozièní
ucelenost a rovnováhu. Ale daleko víc
svìdèí o lásce farníkù ke svaté Rodinì a k
Matce Boží zvláš•. Vždy• Panna Maria má
v loretánské litanii více než padesát titulù
a oslovení a každé z nich pøímo volá po
zobrazení. A úcta k Matce u vìøících køes•anù nemùže umenšit úctu k jejímu Synu.
Jako nás socha Panny Marie vítala v
pøedsíni a propouštìla do vnitøního prostoru chrámu,socha Panny Marie je opìt
poslední v chrámové lodi pøed knìžištìm a
odpadky a lidé se umývají v lavóru. Ale když
vejdete dovnitø domku, je tam vždy èisto a pøíjemnì a zapomenete na to, že jste ve slumu.
V Nairobi je velká kriminalita a jsou zde i slumy,
kde se obchoduje se zbranìmi, anebo se zde
pohybují skupiny ozbrojených zlodìjù. Jednou
mi jeden chlapec vyprávìl, že støelba ve slumu
je jako diskotéka, ozývá se témìø každý veèer.
Když jsem se ho zeptala, kolik jeho kamarádù
vlastní zbraò, tak odpovìdìl :“ Ti už nežijí.“ A
pøidal pár pøíbìhù o tom, jak byli zastøeleni…
…Chlapci, kteøí takto vyrostli, bojují se svou
minulostí. Èasto mívají problémy s pomoèováním, nespavostí, neschopností koncentrace,
výbuchy zlosti a také sklony ke lhaní. I informace o sobì, které dávají pro školní potøeby,
jsou èasto pravdivé jen napùl, protože nechtìjí
vykládat o své minulosti o svých pøíbuzných.
Èasto v sobì nosí nenávist vùèi rodièùm nebo
pøíbuzným, kteøí je bili, nebo „odhodili“…
…Jako misijní dobrovolník nemùžete udìlat
mnoho, ale nìkdy je nejdùležitìjší pøítomnost
èlovìka. Chlapci nejsou ideální a mùže se stát,
že vás ošidí, mohou okrást, budou vás zkoušet, co vše si k vám mohou dovolit. Ale v koneèném dùsledku si jen vynucují pozornost,
protože potøebují, aby o nì nìkdo mìl zájem a
poslouchal jejich problémy a pøedstavy…
…Chlapci pøekvapí každý den nìèím novým,
takže na nì není možno zapomenout. Jak je jednou potkáte, zùstanou navždy…Jsou to chlapci s velkými pøíbìhy, kteøí potøebují vìdìt že
jsou potøební a že je má nìkdo opravdu rád…
Pøeložila Ingrid Petøeková
uvolòuje nám vstup k oltáøi. Nový obìtní
stùl podle návrhu arch. Èermáka nezastiòuje pohled na starý hlavní oltáø ze zaèátku 18. století. Ano, je skuteènì o hodnì
starší než kostelní budova. A právì jeho
bohatá barokní výzdoba a historická cena
svìdèí o chudobì staré hrozenkovské farnosti. Oltáø byl kostelu totiž darován arcibiskupstvím z inventáøe zrušeného olomouckého kostela Matka Boží na Pøedhradí. A jak už to bývá u darù chudým pøíbuzným, dává se to, co je právì po ruce. Obraz
Køtu Pánì odpovídá v pøísném smyslu tomuto zasvìcení, nikoliv pøesnì svátku
Narození Jana Køtitele. Ale svým zpùsobem je to krásné svìdectví pokoøe svatého Jana, jehož osoba zde ustupuje do pozadí pøed Bohoèlovìkem, jehož pøíchod
zvìstoval.
(pokraèování pøíštì)
Pøipravil Mojmír Trávníèek
Ò Ježíši, Svìtlo nejvyšší, dej mi poznat sebe
a pronikni svým svìtlem moji temnou duši a vyplò sebou propasti mé duše. Ï
-6-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…Z NAŠÍ FARNOSTI…
Sr. Bernarda – Vincencie Klementová
Èeská kongregace sester dominikánek
Narodila se 27. prosince 1916 v Novém
Hrozenkovì. Stala se øeholnicí Èeské kongregace sester dominikánek, obláèku mìla
v Øepèínì 27. srpna 1936, doèasné sliby
složila 28. srpna 1937 a vìèné sliby 28. bøezna 1943. Absolvovala studium pro vzdìlání uèitelek mateøských škol a po prvních
slibech pùsobila jako uèitelka v mateøské
škole v Kokorách, v Mokrovicích a v Køelovì. Pozdìji pracovala jako vychovatelka
v sirotèinci. V roce 1950 byla spolu s dalšími sestrami vyvezena do Bohosudova, za
rok byla poslána do Broumova. Tam pomáhala v expedici hostií a konala domácí
práce. Dne 1. ledna 1958 byla referentkou
v Broumovì vybrána jako tøetí sestra pro
vedení domácností internovaných bisku-
20. èervna - Barbora Michálková,
pù Karla Skoupého, Josefa Hloucha a arciErik Svatopluk Tkadlec, Petr Václav Orság,
biskupa Josefa Berana. V izolaci prožila šest
Anežka Orságová a Adam Hatlapatka
let. Po návratu do Kadanì s nevšední sta25. èervence – Nela Marie Orságová,
rostlivostí peèovala o nemocné sestry a
Štìpán Orság a Kamila Vítková
chod øeholní domácnosti. Zemøela po krát7. srpna – Vojtìch Jaromír Kocurek
ké tìžké nemoci v øeholním domì v Kadani
22. srpna – Jan Karel Haferník,
25. èervna 1991.
Julie Ella Haferníková, Vojtìch Orság,
Podstatnì zkráceno dle knihy StanislaMatyáš Výchopeò a Jan Výchopeò
vy Vodièkové „Uzavírám vás do svého
19. záøí – Vladimír Vièík, Tomáš Urban,
srdce“ (str.263) – životopis Josefa kardiNatálie Koòaøíková, Filip Fohler,
nála Berana, vydal Ústav pro studium toAdéla Petøeková, a Martin Strnadel
talitních režimù
17. øíjna – Natálie Uherková,
Prosíme farníky o doplnìní životopisu
Matìj Kulèák, Michal Wenglorz,
(zejména první roky života) a pokud nìLukáš Kocùrek, Vojtìch Podešva,
kdo máte fotografii Sr. Bernardy tak proLukáš Perièka, Marek Jan Maria Petøek,
síme o její zapùjèení.
Marek Jagerský, Sofie Ondøejová,
za redakci pøedem dìkuje -IPSára Koòaøíková a Jaroslav Øehák
Hafera 17. èervence „spievala v Trstené Márii“
V kvìtnu letošního roku jsme pøijali pozvání
na XVI. roèník festivalu gospelové hudby –
SPIEVAME MÁRII, který se každoroènì koná
v Trstené, v rodném mìstì P. Marka Poláèika.
Gospelová hudba je hudební styl vycházející z duchovní hudby amerických èernochù. Základem gospelu se staly tzv. spirituály, ve kterých èernošští otroci reflektovali svou životní
situaci. Pozdìji, na poèátku 19. století, se zrodil
nový nejen bohoslužebný žánr, jehož cílem je
pøedevším oslava Boha. Proto je každá gospelová píseò pøíbìhem nebo zážitkem èlovìka s
Bohem. Gospel se stal základnou pro další hudební styly jako je zejména SOUL nebo i dnešní RnB.
Pro Haferu tedy úkol nelehký. Nakonec se
nám podaøilo sestavit repertoár, který vycházel
z valašských lidových a církevních tradic a zobrazoval dùležité èásti církevního roku.
Èerpali jsme mimo jiné i ze sbírky Moravských Národních písní Františka Sušila z roku
1951, kde jsme objevili nádhernou baladu „Utrpení Pánì“. Také jsme vybrali z Kancionálu sedlèanského píseò ze 16. století ,,Jako ta rùžièka
krásná.‘‘
Mìli jsme tu èest zpívat se sbory z Maïarska, Slovenska a Polska. Báli jsme se, ale celé
vystoupení dopadlo nad naše oèekávání; v
konkurenci jsme obstáli a my valašské ženy i
muži v našich krojích jsme reprezentovali Nový
Hrozenkov se ctí.
Mimo vystoupení v Trstené jsme reprezentovali naši obec i ve Valašském muzeu v Rožnovì pod Radhoštìm, zpívali jsme ve Zvonici
Svátost køtu pøijali
a novými farníky se stali
na Soláni, pøi kosení luk v Semetínì a v neposlední øadì také na Kohútce pøi každoroèním
„Setkaní lidí dobré vùle“, pøi oslavì svátku svatých Cyrila a Metodìje.
Byla bych ráda, a je mým pøáním, zorganizovat podobný koncert, jako byl v Trstené také u
nás, nebo• atmosféra, která na èlovìka pùsobí,
je jedineèným setkáním a souznìním lidí a národù, porozumìní a pøátelství.
Jitka Plátková
vedoucí souboru Hafera z N. Hrozenkova
Kostelní hodiny
V nedìli 3. øíjna se v našem farním kostele v
Novém Hrozenkovì uskuteènil "Benefièní koncert - Kostelní hodiny". Na tomto koncertì jsme
mìli možnost nejprve si poslechnout smíšený
sbor Tristianus s Trstené a poté náš domácí
smíšený soubor Hafera. Každý ze sborù nám
pøedvedl hodinové pásmo duchovní hudby.
Jak øekl v úvodu P. Marek, každý z tìchto souborù je úplnì jiný a jedineèný. Zajímavé je i to
že Tristianus vznikl pøed 10 lety jako mužský
chrámový sbor a Hafera pøed 4 lety jako folklórní soubor, ve kterém dlouho zpívaly jen ženy.
Posluchaèi mìli možnost jedineèného zážitku a
to, že se vystoupení písní líbilo, dosvìdèoval i
dlouhý potlesk za každou písní. Na tomto koncertì se na dobrovolném vstupném, které bude
použito na opravy farního kostela, vybralo celkem 30.000,- Kè. Všem, kteøí pøispìli vyslovujeme upøímné podìkování a Pán Bùh zapla•.
-IP-
Svátost manželství uzavøeli
v Novém Hrozenkovì
10. èervence v Novém Hrozenkovì
Marek Hrbáèek a Hana Krbaòová
4. záøí v Karolince
Martin Šimák a Lenka Parùžková
11. záøí v Novém Hrozenkovì
Tomáš Hadaš a Jitka Orságová
11. záøí v Karolince
Pavelka Aleš a Darina Tökölyová
25. záøí v Novém Hrozenkovì
Tomáš Vichtora a Jana Fohlerová
Milan Podešva a Daniela Holazová
2. øíjna v Karolince
Radovan Fišer a Petra Dobrozemská
9. øíjna v Novém Hrozenkovì
Michal Tlašek a Silvie Koòaøíková
16. øíjna v Novém Hrozenkovì
Pavel Petøek a Barbora Fodorová
Do vìènosti nás pøedešli
koncem mìsíce èervna
Ludmila Vengláøová roz. Píšková (1915)
z Nového Hrozenkova
v mìsíci èervenci
František Hoøelica (1954) ze Vsetína
Bohumila Orságová roz. Barboøáková
(1928) z Nového Hrozenkova
Rozina Jochcová (1927) z N. Hrozenkova
v mìsíci srpnu
Jan Bartošek (1921) z Karolinky
Petr Klement (1951) z Brna
Ondøej Vrážel (2010) z Halenkova
Evžen Pavelka (1922) z Karolinky
Ò Utrpení je nejvìtší poklad na zemi – oèiš•uje duše.
V utrpení poznáme, kdo je naším skuteèným pøítelem. Skuteèná láska se mìøí teplomìrem utrpení. Ï
-7-
v
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky * ríjen 2010
…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…KALENDÁRIUM…
Novoknìžské požehnání
V tomto roce jsme v naší farnosti pøivítali již 3 novoknìze a mìli možnost od nich
získat novoknìžské požehnání. Nový vsetínský kaplan a novoknìz P.Josef Mikulášek pocházející z Krásenska (vzdáleno asi
30 km od Brna smìrem východoseverním)
zavítal v doprovodu vsetínského dìkana
P. Reka do Karolinky na odpolední svátostné požehnání o poutní slavnosti v nedìli 18. èervence 2010. P. Marek jej vøele
uvítal s radostí, že s jeho pøíchodem není
již nejmladším a nejvyšším knìzem v dìkanátu. P. Josef Mikulášek nám o sobì øekl i
pár slov a odpovìdìl na zvídavé dotazy P.
Marka.
Další dva novoknìzi, tentokráte ze Spoleènosti Božího Slova, sloužili mši svatou
v Novém Hrozenkovì ve støedu 29. záøí
2010. Zatím pùsobí na Slovensku, ale koncem tohoto roku odcestuje do své misijní
zemì Mexika a Kuby P. Lukáš Mizerák SVD
a pøíští rok odchází do Brazílie a Amazonie
P.Pavol Baláž SVD. Tøetí z novoknìzù, kteøí byli 12. èervna tohoto roku vysvìceni v
Nitøe P.Igor Krá¾ zùstává pùsobit ve slovenské provincii a sloužil ve stejný den
mši svatou ve Velkých Karlovicích.
-IP-
Pou• na Velehrad
V naší arcidiecézi je zvykem, že každý dìkanát se jednou v roce vydává na spoleènou
pou• za obnovu rodin a nová knežská a øeholní
povolání na nìkteré poutní místo v diecézi.
Tento rok termín poutì pro náš dìkanát pøipadl
na krásnou sobotu 9. øíjna a my jsme se spoleènì vydali na Velehrad. Z naší farnosti se nás
nasbíral plný autobus a cestu nám zpøíjemòovala Scholièka z Nového Hrozenkova, která po
cestì docvièovala písnì pøipravené k adoraci.
Musím øíct, že se moc snažili.
Setkání zaèalo modlitbou rùžence v 16.00 hod,
pokraèovalo adorací a konèilo mší svatou, kterou sloužil svìtící biskup olomoucký Mons.
Josef Hrdlièka. Každá farnost mìla pøi této pouti svùj úkol. My jsme mìli za úkol pøipravit adoraci, pøi které se nás zapojilo vícero. Otec biskup ocenil i zpìv naši Scholy i to, že texty pøi
adoraci èetly støídavì i dìti. V homílii otec biskup vyzvedl úlohu matky, která se modlí. Náš
dìkanát je sice jedním z nejmenších v diecézi
co do poètu farností, ale nakonec se bazilika
naplnila do posledního místa, co poukázalo na
zbožnost lidí na Valašsku. Domù jsme se š•astnì vrátili pøed 21.00 hodinou. Dìti za nádherný
zpìv pøi adoraci dostaly za odmìnu lístky do
cirkusu a pro nás starší bylo odmìnou na chvíli
si vydechnout od každodenních starostí a chvíle èasu na svùj vztah s Pánem. Dìkuji všem,
kteøí jste se této poutì zùèastnili a a• Pán vyslyší prosby, se kterými jste na toto naše poutní místo v tento den pøicházeli.
P. Marek Poláèik SVD
Sbìr šatstva
Charita Nový Hrozenkov poøádá sbìr starého obleèení, který se uskuteèní v našem novém charitním domovì na Halenkovì è. 191
(bývalá budova vojenské správy) ve dnech 2.
– 4.listopadu 2010 od 12 do 17 hodin. Obleèení
bude poskytnuto humanitárnímu skladu k zajištìní nejpotøebnìjších u nás i v zahranièí. Prosíme o donášku èistého obleèení v banánových krabicích nebo krabicích podobných rozmìrù.
Všem dárcùm dìkujeme
za Charitu NH Danuše Martinková
Svátost smíøení pøed Dušièkami
V týdnu od pondìlí 25. øíjna do soboty 30.
øíjna 2010 bude možnost pøijetí svátosti smíøení
hodinu pøed mší svatou. V sobotu 30. øíjna a v
nedìli 31. øíjna2010. to bude pùl hodiny pøed
mší svatou. Využijte prosím možnosti pøistoupit ke sv. smíøení bìhem pracovního týdne.
Poøad bohoslužeb o „Dušièkách“
Nedìle 31. øíjna 2010
Karolinka:
16.00 - pobožnost na høbitovì v Karolince
Pondìlí 1. listopadu 2010
Všech svatých
Karolinka:
17.00 - mše svatá
Nový Hrozenkov:
8.00 - mše svatá za zesnulé farníky
Úterý 2. listopadu 2010
Vzpomínka na všechny vìrné zemøelé
Karolinka:
8.00 hod - mše svatá
Nový Hrozenkov:
17.00 hod - mše svatá
po mši - pobožnost na høbitovì v N.Hrozenkovì
Koncert barokní hudby
Pozvánka pro dìti
V nedìli 14. listopadu 2010 v 15 hodin vás
zveme na Koncert barokní hudby. V podání
MUSICA ORGANUM (soprán - Kateøina Hájková, trubka - Petr Jurášek, varhany - Jiøí Šon)
zazní skladby G.F. Händela, J.S. Bacha, D. Stachowicze, F.X. Brixho a D. Buxtehudeho.
Zaèal nový školní rok a s ním i pravidelná
orelská cvièení v tìlocviènì ZŠ v Novém Hrozenkovì vždy ve ètvrtek od 16.30 do 18.00 hod.
Sraz pøed budovou školy v 16.30 hod. Zveme
všechny, kteøí mají rádi, pohyb, hry a soutìže.
Zapisování mešních úmyslù
Tìší se na vás vedoucí cvièení.
Marie Boháèová,
Mìšní úmysly na I. pololetí roku 2011 se
Dana a Pavel Ohryzkovi budou zapisovat v sobotu 27. listopadu 2010
od 8 do 11 hodin na faøe v Novém Hrozenkovì.
V Karolince pak v nedìli 28. listopadu 2010 po
Ke vzpomínce
mši svaté.
na všechny vìrné zemøelé
V pondìlí 1. listopadu 2010 odpoledne a v
úterý 2. listopadu 2010 po celý den bude možno pøi návštìvì kteréhokoli kostela získat plnomocné odpustky pøivlastnitelné pouze duším v oèistci. Kromì tøí obvyklých podmínek
(sv.zpovìï, sv.pøijímání, modlitba na úmysl
Svatého otce) je podmínkou pomodlit se pøi
návštìvì kostela modlitbu Pánì a vyznání víry.
Od 1. listopadu do 8. listopadu je možné získat po splnìní obvyklých podmínek dennì plnomocné odpustky, pøivlastnitelné pouze duším v oèistci, navštíví-li nìkdo høbitov a pomodlí se tam za zemøelé; v ostatních dnech lze
takto získat odpustky èásteèné.
Roráty
poøad bohoslužeb v èase adventu
(od pondìlí 29.listopadu 2010)
Karolinka:
pondìlí 6.30 hod
ètvrtek 18. 00 hod
Nový Hrozenkov:
úterý, støeda, pátek 6.00 hod.
Další èíslo farního zpravodaje vyjde 19. prosince 2010, své textové pøíspìvky odevzdávejte prosím do pondìlí 6. prosince 2010.
P. Marek Poláèik SVD
správce farnosti
Farní zpravodaj Nového Hrozenkova a Karolinky
Vydavatel a adresa redakce: Øímskokatolická farnost Nový Hrozenkov, www.farnostnovyhrozenkov.cz
Brodská 460, 756 04 Nový Hrozenkov, e-mail redakce: [email protected]
Èíslo pøipravila a vydání zajistila redakèní rada: Ingrid Petøeková, Mojmír Trávníèek, P. Marek Poláèik SVD
fotodokumentace do farního zpravodaje archiv obèanù NH, použity myšlenky sv. Faustyny Kowalské
Toto èíslo 2010/4 vychází 31. nedìli v mezidobí (pøed „Dušièkami“ ), 31. øíjna 2010.
Náklad 250 ks. Neprodejné, pro vnitøní potøebu farnosti. Dobrovolný pøíspìvek 10,- Kè (náklady na tisk).
-8-