HERECKÝ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR V HOSTOMICÍCH

HERECKÝ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR V HOSTOMICÍCH

Velikonoce zná asi každý. A kdyby náhodou ne, letos připadají
na pondělí 21. dubna. Váže s k nim spousta nádherných zvyků,
a proto je máme rádi.
Barvíme vajíčka, čančáme domy a někteří z nás dokonce i pletou
pomlázky. Málokteré z dětí našeho věku asi ví, kdy a proč
Velikonoce vlastně vznikly a proč. Přesto jsou krásné a máme je
moc rádi. Chodíme totiž hodovat a nosíme si domů krásně zdobená
vajíčka a mnoho sladkostí.
„Moc ráda trávím Velikonoce venku a maluji vajíčka voskovkami.
Nikdy bych je nechtěla zrušit, protože je při nich vždy zábava
a radost,“ říká naše redaktorka Michaela Zárybnická.
Pokračování na straně 3
Ilustrační foto
Foto: Aneta Šimonová
Březen – měsíc knihy inspiroval pedagogy základní školy k uspořádání prvního ročníku Literárních hrátek.
Do akce se v pátek 21. března zapojili všichni učitelé a žáci 4. až 9. tříd.
V osmi literárních dílnách, v které se změnily učebny
školy, musely děti z pátých až devátých tříd zvládat
v limitu dvaceti minut zábavné, ale nelehké, úkoly.
„Každá třída si tak sestavila z jednotlivých
výstupů v dílničkách svoji knihu. Chceme u dětí
rozvíjet čtenářskou gramotnost netradiční formou,“
konstatovala Jiřina Kordulová, učitelka školy a iniciátorka celého projektu.
A co všechno měli žáci za úkol? Skládali text z vět,
snažili se složit báseň z předem daných slov, vytvářeli
ilustrace, řešili nejrůznější kvízy, podle fantazie
vytvářeli výjevy z pohádek z toustového chleba,
jablíček či stavebnice. K názvům knih také doplňovali
správné ilustrátory a autory, doplňovali do map
místa, ve kterých žili spisovatelé a také se něco
dozvěděli o historii knihy a technologii její výroby.
Obálka na knihy musí být poutavá.
Foto: Kateřina Havelková
Pokračování na straně 3
HERECKÝ PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR V HOSTOMICÍCH
7. – 11. ČERVENCE
7.00 – 17.00 hodin
Pro děti od 6 do 14 let
Více informací: www.pcdrak.cz, tel.: 774 776 361
Již zanedlouho budete moci ochutnat pivo z Pivovaru Hostomice pod Brdy. Ožije po 72 letech! Celou řadu
měsíců jsme sledovali, jak se budova zvenku mění a čím dál tím více nás zajímalo, jak to asi vypadá
uvnitř. Piva si sice někteří z nás jen tak občas ucucnou od rodičů, ale přesto… dohodli jsme se se
Štěpánem Křížem, majitelem a sládkem Pivovaru Hostomice pod Brdy, a vypravili jsme se na průzkum.
První, co nás zaujalo při vstupu do budoucího výčepu
a prodejny piva (ano, čerstvě natočené pivo si budete
moci nejen vypít na místě, ale také odnést ve
skleněných lahvích), byla stará váha. Něco takového se
jen tak nevidí. Klidně by se na ni mohly vážit sudy, ale
Štěpán Kříž říká, že byla spíše na slad.
Nealkoholické pivo do škol?
Začali jsme si představovat, jak to tady bude vypadat
již za několik týdnů, kdy sem přijdou první hosté.
A dočkali jsme se překvapení: nálevna bude nekuřácká!
„Vítané tady bude i vy, děti, jen vám místo piva
nabídneme třeba čaj,“ řekl Štěpán Kříž. „A dětské pivo
nebude?“ napadlo nás s myšlenkou na dětské
šampaňské. „V Holandsku, kde pivní kultura je na
podobně vysoké úrovni, jako u nás, udělali experiment
a místo slazených nápojů začali žákům ve
školních
jídelnách
nabízet nealkoholické pivo. Docela se to
chytlo a zubaři si pochvalovali, že se dětem kazí méně zuby.
Navíc pivo je nejlepší
iontový nápoj – je
v něm úplně všechno,“ usmál se Štěpán
Kříž.
„Ehmm…,“ pokašlali
jsme si významně
přesně ve stylu názvu
našich novin, „To je
skvělý nápad! Co
Róza Jírová a Míša Zárybnická
kdybychom to na(zleva) zkoušejí starou váhu.
vrhli řediteli naší
Foto: Kateřina Havelková
školy Eduardu Poláchovi a školní kuchyni. Samozřejmě výhradně kvůli
našemu zdraví a zubům bez kazů!“
…
…
…
…
Viděli jsme, jak se vaří pivo
Prohlídka pivovaru byla skutečným zážitkem. Varny,
veliké dřevěné sudy pro kvašení i lesklé obrovské
nerezové tanky, v nichž pak pivo zraje, jsme fotili,
jako kdyby to byly světové modelky. Nikdy dříve by nás
nenapadlo, že výroba piva dá takovou velkou práci
a stojí tolik času.
„Základní surovinou je voda,
té je tam nejvíce,“ prozradil
nám
Štěpán
Kříž. „Pak slad,
což je naklíčená
a usušená obilovina. V Čechách
nejčastěji používáme
ječmen.“ Ten je
potom smíchán
s vodou a zhru„Tak tady se vaří pivo,“ říká pyšně
majitel
pivovaru
Štěpán
Kříž.
ba dvanáct hoFoto:
Kateřina
din se vaří, na
Havelková
závěr je ještě do směsi
přidán chmel. „V době varu se
vitaminy a cukry ze sladu rozpustí ve vodě, chmel pak
vše v podstatě okoření.“ Štěpán Kříž totiž nejen
pivovar v Hostomicích vlastní, pivo v něm bude jako
sládek také sám připravovat. „Když mám uvařeno,
přidám kvasnice a nechám pivo při velmi nízkých
teplotách asi týden kvasit.“ Poté přichází poslední
fáze, při níž již leží pivo v nerezových tancích
a dozrává. Celý proces výroby piva s tradiční chutí od
uvaření do té doby, než jej lze natočit hostům do
sklenice, trvá nejméně měsíc a půl.
Hostomické pivo ponese jméno dobrého ducha Brd
Fabiána. Ochutnat budete moci světlou desítku a dvanáctku i tmavou čtrnáctku.
Nikola Hájková, Róza Jírová, Michaela Zárybnická
se v Hostomicích vařilo pivo již v patnáctém století?
současná budova pivovaru byla postavena po požáru, který v roce 1857 zpustošil naše městečko?
že po 2. světové válce sloužil místnímu JZD jako opravna traktorů?
současná hlavní budova pivovaru s varnou, spilkou, sladovnou a hvozdem jako přežila a bylo možné ji opravit?
Cvičná kuchyně a chodba v přízemí ZŠ Pavla Lisého Hostomice se na tři dny proměnily ve výstavní galerii.
Žáci z keramického a výtvarného kroužku zde totiž ukázali veřejnosti svá fantastická dílka.
Místnost byla plná hrníčků, z nichž ani jeden nebyl stejný, želvích stojánků na
tužky, domečků na svíčky, keramických lžiček, věnců z těstovin, zdobených
tašek, andělíčků, erbů, kreseb, roztomilých pejsků z ponožek či úžasných
afrických masek. Vše bylo doplněno fotografiemi zachycujícími žáky při práci.
„Děti si určitě zaslouží, aby jejich dílka viděli nejen učitelé a spolužáci, ale
také co nejširší veřejnost,“ konstatovala Lucie Strohschneiderová, učitelka
a vedoucí keramického kroužku. Prvními návštěvníky výstavy byli členové
místního Svazu tělesně postižených. Stejně jako později další hosté si i oni
mohli za pomoci malých umělců v keramické dílně sami zhotovit jednoduché
dekorace a vyzkoušet si šikovnost svých prstů.
Michaela Zárybnická, kat
Vpravo: Práce v keramické dílničce Lucie Strohschneiderové nadchla každého.
Zejména děti by zde vydržely klidně až do večera.
Dole: Africké masky, andělíčci a další postavičky, stojánky na tužky a svíčky a řada
dalších milých drobností pro radost a dekoraci.
Foto: Kateřina Havelková
Dokončení ze strany 1
„Program čtvrťáků se trochu lišil,“ uvedla Michaela
Terčová, třídní učitelka. „Projektový den měli ve své
třídě od 1. do 5. vyučovací hodiny. Jeho jednotlivé části
byly věnovány předmětům, které jsou v pátek právě
v rozvrhu.“ A jak se žákům takové hodiny češtiny,
matematiky, výtvarné výchovy a angličtiny líbily? To se
dozvíte již v příštím čísle Ehmmm…
Žáci obou prvních tříd prožili jeden velmi netradiční den
– leželi totiž téměř v knihách. Nejprve navštívili školní
knihovnu a seznámili se zde s tituly, z nichž mnohé
dostanou v příštích letech za úkol přečíst. Poté ve třídě
tvořili záložky, knížky o zvířátkách nebo leporela. Školní
den zakončili v hostomické knihovně na zajímavé
besedě spojené s luštěním a prohlížením knížek. Mnohé
děti knihy nadchly natolik, že si domů odnesly přihlášky
a staly se skutečnými čtenáři.
Dokončení ze strany 1
„Pro mne jsou vlastně Velikonoce jako každý jiný den.
Jen navíc chodím hodovat a dostávám pomlázkou na
zadek. Ani já bych je nikdy nezrušila. Máma připravuje
ze všech vyhodovaných vajíček báječnou pomazánku,
kterou prostě miluji,“ doplňuje další členka našeho
týmu Ehmmm… Nikola Hájková.
A jak trávíte Velikonce vy? Tak na to se vás zeptáme
o Velikonočním jarmarku 11. dubna 2014.
Věděli jste, že Saturn má více než šedesát měsíců a že Slunce váží jako třicet tři tisíc zeměkoulí?
A napadlo by vás někdy, že pěšky bychom ze Země ke Slunci šli sto padesát tisíc let, autem bychom tam
jeli tři tisíce let a letadlo by nás tam dostalo za šest měsíců?
To všechno a mnoho dalšího o vesmíru, planetách a vzniku
Země jsme se dozvěděli z programů mobilního planetária.
Mohli bychom ho klidně nazvat třeba Kinem v kufru dozvěděli jsme se totiž, že stan se po vyfouknutí vejde do
dvou velkých kufrů. Mobilní planetárium navštívilo ZŠ
P. Lisého Hostomice 6. února.
„Jen tak jsme leželi na žíněnce a dívali se na hvězdy
plující kolem nás. Zdálo se, že se jich klidně můžeme
dotknout. Najednou se ozvala rána a naše oči zaslepilo
Vstup do stanu mobilního planetária, které se naprosto
v pohodě vešlo do tělocvičny hostomické školy, byl povolen
jen bez bačkor.
Foto: Kateřina Havelková
Třeťáci leželi a pozorovali úžasný příběh o vesmíru odvíjející
se v kupoli stanu.
Foto: Kateřina Havelková
světlo – to se právě před námi zrodil vesmír. Měli jsme
pocit, jako bychom byli jeho součástí,“ popisovali žáci
pátých a šestých tříd své pocity z programu Původ života
při sledování 3D obrazu na vypouklé kupoli stanu nad
sebou. Během půlhodiny jsme se dozvěděli, jak se vyvíjela
planeta, na které žijeme. „Propluli jsme tajemstvím DNA,
prozkoumali jsme Mars a zjistili, proč vlastně zemřeli
pravěcí tvorové,“ dodali žáci.
Krásné zážitky měli i mladší děti. Pro třeťáky a čtvrťáky
byla připravena Astronomie pro děti. S dvěma kreslenými
postavičkami, trpaslíky Zvídálkem a moudrým Vševědem
putovali Sluneční soustavou a seznámili se s nejbližšími
nebeskými tělesy. Zjistili například, jaký je rozdíl mezi
hvězdami a planetami. Ale nejen tak zdálky
prostřednictvím dalekohledu. Nasedli do raketoplánu
a vydali se k nim tak blízko, jak to jen šlo. Zjistili, jak to
na nich vypadá a proč se na ni nedá žít. Bylo to úžasné.
Pro prvňáčky a druháky bylo připraveno pohádkové
cestování Jak měsíc putoval ke Slunci na návštěvu. Žáci
mohli sledovat dobrodružství statečného Měsíce, která
zažívá v souhvězdích Zvěrokruhu při hledání Slunce. Chtěl
se podívat na to, jak Slunce žije, v jakých palácích spí
a na čem ráno vyjede na nebe. Také si chtěl zkontrolovat
své neposedné hvězdy. Lidé však Měsíc spatřili a byli
fascinováni jeho krásou. Stejně jako naši mladší spolužáci,
když sledovali tento naučný pořad. Mimochodem –
nevymysleli ho jen sami vědci, inspirovali se v albánské
lidové pohádce.
Lukáš Bíma, Michaela Zárybnická
Chcete s námi napsat knihu? Začali jsme tvořit příběh fantastického světa, který je závislý na lidské hravosti, dobrotě
a dětském štěstí. Přečtěte si první část na straně 6 a přidejte se k nám! Kreslíte komiksy a potěšilo by vás, kdyby byly
vidět? Malujete, fotografujete nebo rádi píšete a láká vás být redaktory? Rádi vás přivítáme v našem kroužku žurnalistiky
a literární tvořivosti PcDrak.
Bližší informace na tel.: 774 776 361, e-mailu [email protected] či na www.pcdrak.cz.
Již to již pár týdnů za námi, protože opičí dráha v tělocvičně Základní školy Pavla Lisého vznikla díky
iniciativě učitele Milana Krampery ještě v době, kdy zima bojovala o svou nadvládu. Ale ani ta nám nic
nebrání na ni prostřednictvím fotografií a zavzpomínat.
Byla to výzva. Celkem šestnáct disciplín prověřujících pohyblivost,
šikovnost, přesnost a fyzickou zdatnost čekalo na žáky prvního stupně
v prostorách tělocvičny. Nikdo, kdo vstoupil, se však nezalekl.
Neohroženě se do boje pustili i první a druhé třídy, které jsme na
vlastní oči viděli.
1
Podívejte se, co všechno museli
naši šikulové zvládnout. Odstartovali podlézáním kozy (foto 1),
poté se chopili hokejky a snažili
se vstřelit florbalový míček do
branky a nezasáhnout urputně
bránícího deváťáka. Třetí na řadě
byl slalom s míčkem a po něm tzv.
člunkový běh (tedy slalom, foto
2). Následovalo skákání panáka,
hod míčkem do popelnice, válení
sudů a kop fotbalovým míčkem na
branku.
2
Skutečnou prověrkou síly a obratnosti pak byly žebřiny – žáci je
museli zvládnout alespoň do
půlky. Přesnost prověřil hod míčkem do košíkového koše a výzvou
přesnosti byla zkouška tenisu. Potom přišlo stanoviště dvanáct.
Trefit se do obruče a prolézt jí
však nebylo tak jednoduché, jak
to na první pohled vypadalo (foto
3). Ale žáci úkol zvládli s hrdostí.
Sportovní maratón pokračoval přihrávkou míčem a pak to přišlo.
Čtrnáctý úkol prověřil sílu každého
jednotlivce. Žák musel přiběhnout
k hrazdě a pěkně se na ni zhoupnout.
A zase šup k zemi. Pěkně jako vojáci
na cvičení děti podlézaly překážky
(foto 4) a pak je musely i hezky hbitě
přeskočit. Opičí dráhu zakončily
kruhy – zavěsit se, zhoupnout a pak
už v klidu odpočívat (foto 5).
3
5
Kdepak! Snad jediné dítě nezůstalo
po absolvování prvního kola opičí
dráhy sedět. Všechny do toho šly
znovu a znovu, dokud nezvonilo na
přestávku. Akce se povedla, a to
i díky žákům deváté třídy, kteří
pomáhali nejen s přípravou, ale
také u jednotlivých disciplín pozorně asistovali.
4
Jak je vidět škola není jen učení,
ale také zábava.
Text a foto: Kateřina Havelková
Již půl hodiny sedím v lavici v učebně němčiny a koušu
čepici. Je čtvrtek šest hodin večer a máme právě
žurnalistiku. V celé škole je tma jako v pytli, jen naše
okna svítí. Dostala jsem za úkol napsat vše, co vím
o tom, jak se píše reportáž. Nevím vůbec jak
začít. Co třeba třemi základními body?
1. bod: nevím,
2. bod: přemýšlím a stále nevím,
3. bod: v mé nejoblíbenější čepici už mám
málem díru, ale pořád nevím!
Odložím čepici, protože slyším: „Přestaň
s tím a přemýšlej, to dáš!“ Začnu
okusovat tužku a pak mne to napadne!
Napíšu právě o tom! Ty tři body sice
z hlavy nevydoluji, ale něco snad přece vím. Z reportáže
musí být cítit prožitek, tedy musím to, o čem chci psát,
zažít (nejlépe) nebo to alespoň pozorovat. Musím
popsat děj a také prostředí, v němž se vše
odehrává. K tomu toho musím hodně vědět,
tedy, když něco nevím, musím si to zjistit. No
v tomhle případě se určitě nikoho na nic ptát
nemusím. A tak vyndám tužku z úst a začnu
psát: „Již půl hodiny sedím v lavici…“
Hned je čtvrteční večer veselejší! Moc ráda
chodím na kroužek žurnalistiky a píšu
pro naše noviny Ehmmm… i pro
Hostomické listy. Nechcete to zkusit
třeba i vy?
Nikola Hájková
Předkládáme vám příběh, který se může zrodit je v obrovské a ničím nespoutané fantazii dětí. Je o kráse,
o dobru a přátelství a také o životě ovlivněném tak všedními starostmi a šedými, mnohdy povrchními,
pravidly, že v něm zapomínáme nejen na to, co dělá lidi šťastnými, ale i na to, co je pro nás důležité.
Mraky se honily po obloze a byly těžké, jako kdyby měly
každou chvíli spadnout na zem. Rózinka se Štěpánkou by
chtěly jít ven, ale nemohly, když bylo tak ošklivo.
Tak si na zemi rozložily velkou roli papíru a začaly
malovat svůj příběh. Začaly hradem. Byl obrovský, měl
tři věže a těžká dřevěná vrata. „Co kdybychom je
vystřihly, aby se dala otevřít?“ napadlo Rózinku. Vyndala
nůžky, co měla v penálu do školy a dala se do toho.
Štěpánka ji pozorovala a přemýšlela. „A co kdybychom si
pak z papíru udělaly různé postavy a další domečky
a vystřihaly si tak celé království?“ napadlo ji.
Kdesi daleko, za devatero horami, devatero řekami
a devatero světy, zpozorněl malý mužíček. Odněkud
k němu doléhal slabý hlásek dvou holčiček, které začínaly
stavět papírové království. To bylo něco nevídaného.
V Sardoně, hlavním městě Papírového světa, nic takového
už dlouho nebylo slyšet. Vlastně si mužíček už ani
nepamatoval, kdy to bylo naposledy. Rodiče s dětmi
trávili stále méně času a výroba domácích hraček byla už
dávno ta tam. Prostě jít do obchodu a koupit cokoli je
jednodušší, než trávit hodiny doma tvořením. Tak se
papírový fantastický svět lidem pomalu vzdaloval,
stejně jako mnoho ostatních. Byl dál a dál, až tak
daleko, že se z myšlenek dětí téměř vypařil. Proto také
byly hlásky obou dívek jen tak tichounké, zněly skoro,
jako by jen listí na stromech šumělo jemným jarním
vánkem.
Obyvatelé Sardony si říkali Miniové, možná právě proto,
že byli hodně maličcí – prostě minilidi. Nebyli však
obyčejní. Byli to kouzelní človíčkové, kteří uměli
z neživého udělat živé. Měli úplně všechno z papíru,
domy, nábytek, stromy, zvířata i květiny. Jenže jak byl
jejich svět stále vzdálenější lidskému myšlení, tak se
také stále zmenšoval. Proto byli Miniové čím dál tím
smutnější a také šedivější. Ztráceli barvy stejně tak jako
lidé ztráceli čas na snění, fantazie a hry se svými dětmi.
„To je báječný nápad, ať si třeba prší celý den! My se
nudit stejně nebudeme,“ řekla vesele Rózka a začala
vystřihovat hrad. V tu chvíli se na obloze srazily mraky,
zaduněl hrom a místnost, kde si děvčata hrála, osvítil
blesk. Obě zavřela oči. A když je otevřela, všude bylo
slunce. Nebyla již ve svém pokojíku, ale venku. A před
nimi stál velký hrad, přesně takový, jaký si namalovaly,
jen byl o moc krásnější.
Pokračování příště…
Pokračování příště
Noviny Ehmmm… pro vás v rámci kroužku žurnalistiky PcDrak MgA. Kateřiny Havelkové připravily žákyně
ZŠ Pavla Lisého Hostomice: Nikola Hájková, Róza Jírová a Michaela Zárybnická.
doma
výrobou
hraček.
A tak
se papírový
fantastický
Layout:
PcDrak,
Noviny
vycházejí
měsíčně
(někdy svět
se to však nepodaří) elektronicky na www.zsplhostomice.cz,
lidem
pomalu
vzdaloval,
stejně
jako
mnoho
ostatních.
www. hostomice.cz, www.pcdrak.cz.
Byl
dál a dál,
až774
tak 776
daleko,
se z myšlenek
dětí téměř
Kontakt:
tel.:
361,žee-mail:
[email protected]
Za pravopisné
a jinébyly
chyby
redakce
neručí.
je školní skřítek Šotek, který vymazává paměť žáků
vypařil.
Proto také
hlásky
obou
dívekJejich
jen původcem
tak
a omezujezněly
jejichskoro,
schopnosti
a zkoušení!
tichounké,
jako při
bypísemkách
jen listí na
stromech
šumělo jemným jarním vánkem.