Stará Bělá Hrabová Hrušov Svinov Zábřeh Heřmanice, Kunčice

Nejstarší ves na Ostravsku je Slezská Ostrava – 1. zmínka z roku 1229 –
vznikla při obchodní cestě Opava – Těšín.
Další staré vsi jsou Plesná
Stará Bělá
Hrabová
Hrušov
Svinov
Zábřeh
Podle čeho se jmenují?
O vesnicích Heřmanice, Kunčice, Radvanice je zmínka z roku 1305.
Podle čeho se jmenují?
Můţete něco usoudit o stáří vesnic Hrabůvka a Kunčičky?
Podle čeho se jmenují Třebovice?
Jak se původně jmenovaly Mariánské Hory a co z názvu můţeme soudit o
jejich vzniku?
Vysvětlete název vsi Přívoz.
1. písemná zmínka o Moravské Ostravě se nachází v závěti olomouckého
biskupa Bruna ze Schauenburku z roku 1267
zakládací listina města Moravské Ostravy se
nedochovala → neznáme datum, kdy získala
osada právní statut městské obce
poprvé ji zachycuje výslovně jako město kronikářská zpráva z roku 1279 (letopis Zlá léta
po smrti Přemysla Otakara II.)
lokace města Moravské Ostravy součástí mohutného proudu vrcholně středověké kolonizace → osazování okrajových a méně úrodných oblastí → vznik privilegovaných měst
jako organizovaných trţních středisek
přistěhovalci zejm. z německých oblastí
sídelním jádrem lokovaného města pravidelné čtyřúhelníkové náměstí –
značně rozsáhlé → zde domy původních měšťanů s právem várečným
biskupové ve 14. století povolili budovat hradby
→ v nich 3 brány: Kostelní (Hlavní)
Hrabovská (Vítkovická)
Přívozská
nejstarší budovou stojící v Moravské Ostravě je farní kostel sv. Václava
→ 1. písemný údaj z roku 1297, kostel však vznikl o několik desítek let dříve, kolem poloviny 13. století
poţár Ostravy v roce 1556 → biskup pak vyzval „aby raději pro větší bezpečnost,
což by který nejvíce mohl, od kameně postaviti dal“
→ přicházejí vlašští stavitelé a kameníci – nejznámějším z nich byl Bernard
Lev, stavitel věţe ostravského kostela sv. Václava, kde je také pohřben; byl
stálým členem městské rady a častým purkmistrem
Pohled na kostel sv. Václava z r. 1728 (akvarel od neznámého autora) ještě zachycuje
renesanční věž postavenou Bernardem Lvem – viz jeho náhrobek v kostele (zemřel
1603).
za třicetileté války v roce 1625 vypukl v Ostravě mor, který zahubil na 500
obyvatel, coţ bylo asi 40 – 50 % celkového osídlení
následujícího roku 1626 obsadily Ostravu
dánské oddíly Mansfeldovy armády
→ syn výše zmiňovaného vlašského stavitele Václav Lev si stěţoval na „lidi zlé paměti
a zvěř zlou lotrovskou Mansfeldskou“, která vyloupila kostel, špitál i jeho dům
Ostravu pak ještě okupovali Švédové
při prvním dělení Polska (1772) získala habsburská monarchie Halič
→ zrušena celní hranice → před městskými hradbami (na Zámostí a Kamenci na Polské Ostravě) se objevovalo velké mnoţství haličských honáků
se stohlavými stády vepřového a hovězího dobytka a objemné formanské
vozy s náklady surové ovčí vlny nebo příze
→ ostravští kupci levně nakupovali a dále prodávali, profitovali i šenkýři
→ dobytčí trhy se přenesly na moravsko-ostravské náměstí X hygienická situace
→ nakonec zakotvily za Hrabovskou bránou (na dnešním Smetanově náměstí); 1779 tam pro potřeby haličských honáků vystavěn hostinec U Zeleného stromu (na místě dnešního hotelu Palace)
Objev černého uhlí
první přesně lokalizovaný nález – 1763: údolí Burňa na Polské Ostravě
druhý nález – 1780: petřkovický Landek (panství Hlučín patřící Prusku)
teprve 1787 zahájili Wilczkové soustavnou těţbu ve vlastní reţii v Polské
Ostravě (Burňa, Adámkovo údolí, Bunčák)
Průmyslová revoluce
olomoucký arcibiskup arcivévoda Rudolf zaloţil 1828 na hukvaldském panství ve vesnici Vítkovice v bezprostřední blízkosti Moravské Ostravy Rudolfovu huť
→ první pec zaţehnuta 16. září 1830
vídeňský bankovní dům Rothschildů – plány na výstavbu první rakouské
parní ţeleznice – Severní dráha Ferdinandova Vídeň – Krakov
→ do Ostravy dovedena 1847
→ obrovská spotřeba kolejnic
Salomon Meyer Rothschild
Ostrava proţívá stavební boom → cihelny – v pásu za trasou Ostravskofrýdlantské dráhy → Cihelní ulice
na silnici Opava
– Těšín postaven nový, řetězový most
Pohled na Zámostí.
Tragická událost v roce 1886.
druhým sídelním centrem města, zrozeným za průmyslové revoluce, se stává
Nádraţní ulice (→ spojnice na ţelezniční nádraţí v Přívoze)
Paul Kupelwieser
první manaţer moderního typu v ostravském
průmyslu
ředitel vítkovických ţelezáren (Vítkovické horní
a hutní těžířstvo) v letech 1876 – 1893
snaha podřídit vlivu ţelezáren veškerý ţivot
v obci a okolí
→ působení na obecní správu a komunální
politiku Vítkovic
Ředitelská vila (zámeček) ve Vítkovicích
Do urbanistického projektu Nových Vítkovic Kupelwieser zapojil několik
známých osobností z vídeňské Akademie
→ vystavěn kostel, škola, epidemická nemocnice, trţnice, Štítová kolonie,
instalováno pouliční osvětlení…
Kostel sv. Pavla a fara
Řadové domy v tzv. Štítové
kolonii poskytovaly na svou
dobu velmi komfortní bydlení. V nich se rodily několikagenerační dynastie vítkovických kováků
Tržnice
Vítkovická radnice
Moderní architektura Moravské Ostravy
Ostrava – město. Městovárna. Ostrá i tupá. Fascinující. Marná. Mezi explozí
a zánikem. Sama nad sebou. Průnikem. To vše tak hlučně tektonické. Tišší
neţ tiché. Lomozně patetické. Kamenem úhelným zde antracit. Hekticky
existovat. Krátce znít. A do toho Camillo Sitte jak vrstva barvy syté je v kaňonech ulic otištěn. Povlovně dovnitř. Prudce ven! Přívoz – čtvrť jakoby
odjakţiva. Tu se rve, mře i zpívá. Chrám Nanebevzetí Panny Marie na náměstí Prince Eugena. Místo, které nás všechny přeţije. A něco podstatného
znamená. Pak časem unášeni všechno se náhle mění v Bahnhofstrasse. Kavárna Elektra – číšník se láme v pase do hlubin zapomnění. Včera tu ještě
byl a dnes uţ není. Mezitím řada jmen, jeţ znala správný směr: Meretta, Neumann, Fiala, Deininger. Ti všichni v domech otištěni. Bez titulků. V původním znění. Jen o kus dál si tiše zní svůj sen perla secesní, vila Eisnerova.
V počátku století tak oslnivě nová. Ve štuku záhadně mlčí dívčí obličeje. A
kolem svět se přerývaně děje. Divadlo nad propastí dolu Antonín. Alexandr
Graf má vídeňský splín i v lustrech z křišťálu. Zpět to jde rychle. Kupředu
pomalu.
Radovan Lipus
arcibiskupský architekt Gustav Meretta
České obyvatelstvo začalo roku 1892 budovat naproti novému kostelu Národní dům
Druhá národní společnost nemohla zůstat pozadu → na Nádražní třídě otevřen Německý dům navržený místním architektem Felixem Neumannem
Parní tramvaj před Německým domem
První tramvajová trať v Ostravě byla plánována z nádraží v Přívoze k moravskoostravskému hostinci U Zeleného stromu → při realizaci v roce 1894 byla protažena až do
Vítkovic
(1899 Moravská Ostrava – Mariánské Hory, 1907 Hulváky – Nová Ves – Svinov)
Na přelomu století byly tratě elektrifikovány
sídlo osvětových a sociálních institucí
– knihovny, školy, zprostředkovatelny práce a záložny
bizarní architektonická skrumáž
(polské orlice, kupole; stavba připomíná divadlo nebo nádraží…)
vlivný vídeňský architekt Camillo Sitte → v Přívoze podle jeho projektu
postavena radnice, fara a kostel Neposkvrněného početí Panny Marie
Obchodní a živnostenská banka – Julius Deininger, profesor vídeňské průmyslové
školy, a jeho syn Wunibald, jenž nedávno dokončil studium u Otto Wagnera
vysoké štíty, věžičky, arkýře
na stavbě se podílel Ludwig Faigl (1905 –
1907)
jednoduchá hala s kvadratickou věží, umístěna
asymetricky do vstupního průčelí
režné cihlové zdivo
ušlechtilá důstojnost a jednoduchost
nástroj duchovní obnovy v kraji, jehož morálka
destruována průvodními jevy industrializace
naproti kostela vidíme Eisnerovu vilu
(1903) → rostlinná secese
L. Faigl: obchodní a obytný
dům dr. K. Krause (1912) zaujímající celou jednu frontu
Jiráskova náměstí
barokizující hřmotnost
Felix Neumann na rohu Poštovní a Reální ulice vystavěl hotel s luxusní kavárnou
Moravskoostravský rynek kolem roku 1905
Zpět to jde rychle. Kupředu pomalu. Bílý kůň ve znaku divoký je. Ať ţije
republika! Nechť zhyne monarchie! A nové banky, úřady, paláce. Hilbert a
Korner – do práce! A nové úřady, paláce i banky. Kolkolem jizvy, oděrky i
ranky. Zas nové dychtění po kráse. Hluboké stopy Karla Kotase a hned za
rohem … ano to je on! Sviští hranatý Erich Mendelsohn. A město všude
všemi směry. Kouře jdou rány a ohně podvečery. Nad tím do vysoka strmí
věţ Nové radnice. Jak maják mlze najít. Jak v dţungli ztratit se. Zas nová setkání i průlety. Bohuslav Fuchs míjí bratry Šlapety. Vlastislav Hofman navţdy zakletý do kubistického chvění vzduchu. Pláně ticha. Jeskyně ruchu.
Všechno vţdy započato. Máloco k dokončení. Ostrava – město, které jednou bude. Ostrava – město, které nikdy není. Ve velkém malý a v malém
velký svět.
„Velká Ostrava“
od 1. 1. 1924 sloučeno 7 moravských obcí: Moravská Ostrava, Přívoz, Mariánské Hory, Vítkovice, Hrabůvka, Nová Ves a Zábřeh nad Odrou jako Moravská Ostrava
do jejího čela jmenován vládní komisař Jan Prokeš
roku 1924 se také konaly první obecní volby do městského zastupitelstva
vítězí sociální demokracie → Jan Prokeš starostou města (aţ do roku 1935)
Jubilejní kolonie v Hrabůvce budována v letech 1921 – 1932: 605 bytů v jednopatrových domech s obytnými dvory a vnitřními ulicemi
Krematorium na městském hřbitově, architekt V. Hofman, 1925
ojedinělé dílo českého kubismu z nepochopitelných
důvodů v 70. letech asanováno
pro sociální demokraty byl pohřeb žehem významnou manifestací světového názoru, projevem
pohrdání církevními obřady a náboženstvím vůbec
při večerní slavnosti u příležitosti položení základního kamene krematoria ulicemi projížděl
černými koňmi tažený povoz, na němž spočíval
veliký balvan v záplavě květin; v průvodu defilovali delegáti sociálně demokratických bezvěrců i
dělnických tělovýchovných jednot s hořícími pochodněmi
Katedrály peněz
1923 – 24: pobočka Anglo-československé banky na Nádraţní ulici, architekt Josef Gočár; stavba na pomezí kubismu – průčelí rytmizoval mohutnými pilíři, mezi nimi konvexně vzdutá okna vytvářející náznak krystalického tvaru
největší
bankovní
dům
v Moravské Ostravě Ţivnobanka na Nádraţní ulici (1922
– 24)
architekt Kamil Hilbert
přes parcelu protékala Mlýnská
strouha → budova na silné betonové desce
gigantický palác: monumentální antický portikus přilepil na „barokní bednu“
půlkruhová pokladní hala
1921: Česká banka Union na Nádraţní ulici, architekt Ernst Korner (přední
postavení mezi německými architekty v Ostravě) – adaptace vily doktora
Krause
1928 – 30: Moravskoslezská spořitelna a městská knihovna na náměstí Edvarda Beneše, architekt Karel Kotas – tři různě tvarované objemy; jádrem
stavby cylindrické těleso s dvoupodlaţní dvoranou spořitelny
Nová radnice
v architektonické soutěţi zvítězil projekt brněnského architekta Vladimíra
Fischera – spolupracoval na něm s dvojicí známých ostravských stavitelů
Františkem Kolářem a Janem Rubým
realizace v letech 1924 – 1930
„aby bylo docíleno moderního efektu“, architekti v roce 1928 změnili projekt věţe,
která se tak z tradiční zvonice změnila ve vznosný „maják“ z betonu, ţeleza
a skla → suchopárná architektura s tradičními znaky reprezentace tak získala
pozoruhodný výtvarný akcent, který z ní učinil nezaměnitelný symbol moderní Ostravy
věţ vysoká 85 metrů, opláštěná měděným plechem
dílo vzniklo v reţii sociálně demokratické městské správy
odbory nechaly postavit Hornický dům (opět na návrh architektů Koláře a
Rubého) na Nádraţní ulici → bylo zde kino, známá kavárna Elektra („obrovská kavárna s mohutnou galerií – neustále přeplněná: jazzband, herci a jejich dámy,
oblíbené místo návštěv Voskovce a Wericha“) a kabaret („mistr magie, iluzionista a
jasnovidec Kollini, elastické tanečnice, černošský tanečník Tommy Nigger“)
Obchodní domy – mohutné, krásné, největší
Ernst Korner – přestavba obchodního domu Rix na ulici 28. října
(1928) → stavbu zbavil
tíţe, čtyři obchodní
podlaţí otevřel vysokými pásovými okny
s úzkými prouţky bílých
parapetů a na ně nasadil
dvě pyramidálně uspořádaná patra kanceláří a
bytů
Rix slavnostně vyzdobený při příležitosti návštěvy prezidenta Beneše v roce 1937, na druhé fotografii zničen bombardováním v roce 1944.
Karel Kotas – obchodní dům Brouk a Babka
na Smetanově náměstí
(1928)
na hlavním náměstí obchodní dům Baťa (1931)
v bezprostředním sousedství obchodní a obytný dům Pešat (1932) – stavebník hledal architekta, který by dovedl zastavět hloubkovou středověkou
parcelu na místě domu poškozeného výstavbou obchodního domu Baťa →
zvolil brněnského funkcionalistu Bohuslava Fuchse, který postavil brněnský hotel Avion v podobné urbanistické situaci
→ průčelí členěno barevnými skleněnými výplněmi parapetů a pásovými
okny, v horním patře lodţie bytu majitele
obchodní dům Bachner na Zámecké ulici – slavný německý architekt Erich Mendelsohn
(1933)
nízká pásová okna
architekt začlenil dům do uličního
tahu → dynamismus dopravy nejlépe vystihuje ţivot velkoměsta
Zbožnost v technickém věku
na Vítkovické ulici zaloţili roku 1934 svůj klášter salesiáni → 1936 – 37 vystavěli kostel sv. Josefa (Don Bosco)
→ obezděný ocelový skelet
→ šestimetrový kříţ na věţi, zářící neonovým světlem
Lubomír a Čestmír Šlapetové –
vila Eduarda Lisky na Slezské
Ostravě (1935)
hlavním motivem je zaoblená 18
m dlouhá skleněná okenní plocha
s výhledem na údolí Ostravice a
průmyslové město
stavba je doposud vybavena téměř kompletně původním zařízením: teplovzdušným vytápěním s kotlem, původními elektrickými zásuvkami a vypínači, vanou a umyvadly, okny, dveřmi, vestavěnými skříněmi
1947: projekt Vzorného sídliště u Bělského lesa → pro 7600 obyvatel;
1950 přejmenováno na Stalingrad
projekt Nové Ostravy
– o jeho vzniku rozhodl ÚV KSČ v roce
1951 → od roku 1952
se stavělo
→ zhmotnit komunistickou utopii a vytvořit
protiklad ke kapitalistickým dělnickým koloniím
→ stalinský historismus = Sorela
Hlavní třída – sovět-
ský architekt Boris Jelčaninov → masové průvody; průjezdy jako imperiální
slavobrány
Věžičky (1952 – 56)
štít orientovaný
k Oblouku se slunečními hodinami a porubským „čurajícím
chlapečkem“
V roce 1957 navštívil Porubu
Nikita Sergejevič Chruščov
→ prohlédl si Oblouk (architekt Evţen Šteflíček, 1952 –
55)
vzorem budova Hlavního štábu na Palácovém
náměstí
naproti
Zimnímu
paláci
v Petrohradu
Nenápadným groteskním detailem této
pompézní stalinské dekorace je sousoší
na vrcholu oblouku. Zatímco na původní petrohradské předloze spatříme
triumfujícího vozataje s dramaticky se
vzpínajícími ušlechtilými koňmi, nabídne nám porubský Oblouk úsměvnou
skupinku sochaře Šantrůčka. Výjev by
se dal nazvat Návrat
z práce a tvoří jej tři stojící
postavy v pláštích s pejskem
neurčité pouliční rasy. Vpravo
pak muž s bicyklem a malým
dítětem na rukou, očekáván
ženou s dalším dítětem. Mezi
těmito skupinami je klenák se
zkříženými
hornickými
kladivy, aby nebylo pochyb, kdo
jsou obyvatelé tohoto města.