Architektura Valdštejnského paláce

Architektura Valdštejnského paláce
Seminárnı́ práce
Martin Šanda
Ústav pro dějiny uměnı́
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy
Architektura Valdštejnského paláce
OBSAH
Obsah
1
Úvod
3
2
Dosavadnı́ literatura
4
3
Před výstavbou paláce
7
4
Osoba stavebnı́ka
10
5
Valdštejnský palác jako urbanistický prvek
11
6
Průběh výstavby
13
7
Otázka architekta
16
8
Exteriér a interiér paláce
19
9
Interiér paláce ve vztahu k jeho funkci
29
10 Srovnánı́ Pieroniho nerealizovaného plánu s Valdštejnským palácem
30
11 Závěr
31
12 Seznam použité literatury
32
13 Přı́lohy
34
2
Architektura Valdštejnského paláce
1
1 Úvod
Úvod
Valdštejnský palác neopomene žádná kniha obecně se zabývajı́cı́ historickými stavbami Prahy, je zmı́něn v každé syntéze
pražské architektury, v každém průvodci Prahou. Výstižně to zmı́nil Zdeněk Wirth ve stati: Valdštejn a současné uměnı́
„Logia patřila vždy k sensacı́m, na něž upozorňovala hvězdička v průvodci a každý návštěvnı́k cı́til, že tu stojı́ tvářı́ v tvář
zjevu, i v době svého vzniku neobyčejnému.“1
O literaturu by tedy neměla být nouze a bylo by tedy pochopitelné pokud bych se zde, vzhledem k jejı́mu značnému
objemu, zabýval pouze literaturou přı́nosnou a závažnou. Přesto jsem se rozhodl učiniti pravý opak, a to i tehdy, pokud
je paláci věnováno v té či oné publikaci pouze část jedné strany. Snažil jsem se nikoli o nalezenı́ pouze přı́nosných hlasů,
ale spı́še o co nejširšı́ paletu postojů k určité problematice a jejich konfrontaci. Pokud se cı́tı́m povolán, přidávám k těmto
hlasům svůj vlastnı́. Zároveň ponechávám do jisté mı́ry na samotném čtenáři této práce, aby si vytvořil vlastnı́ pohled na
danou problematiku.
Činı́m tak, nikoli ve snaze ostouzet či napadat jednotlivé badatele, dokazovat jejich neznalost či nepozornost, koneckonců, pro něco takového nemám ani vhodný věk, ani dostatek znalostı́ a zkušenostı́, navı́c, většinu toho, co uvádı́m na
„pravou mı́ru“ (čtenář necht’posoudı́ vhodnost oněch uvozovek), jsem si pouze kdesi přečetl, a jsem tedy pouhým epigonem
a hlásnou troubou, ale ve snaze po určitém shrnutı́ a zhodnocenı́ dosavadnı́ho bádánı́ a publikovánı́ o Valdštejnském paláci.
Myslı́m, že právě ted’ je pro něco takového přı́hodná chvı́le. Činı́m tak mimo jiné proto, že literatura o paláci je výbornou
a mnohdy také nelichotivou reflexı́ minulého uměleckohistorického bádánı́ a může tedy být dobrou školou pro to budoucı́.
Pochopitelně je také zrcadlem poněkud křivým, nebot’ Valdštejnský palác, stoje v mnoha ohledech na rozhranı́ dvou
věků, představuje celý komplex složitých otázek.
Nenı́ tedy divu, a rozsah i forma mnohých pracı́ to jasně dokazuje, že „mnohomluvné“ badatele palác s gustem usvědčı́
z nepozornosti a neznalosti. Ti pak, poučenı́ touto zkušenostı́, volı́ raději věty cudně střı́dmé a krátké.
Ještě jednu poznámku si dovolı́m přičinit v tomto úvodu. Veliká a také prozatı́m poslednı́ monografie Valdštejnského
paláce 2 by měla, dle mého názoru, být publikacı́ shrnujı́cı́ a sumarizujı́cı́ současné poznánı́. Ona však (jmenovitě stat’ P.
Fiedlera3 ), naopak mnohé otázky otevı́rá. Domnı́vám se, že i to je daň oné „cudnosti“ a „málomluvnosti“.
Tato seminárnı́ práce je výsledkem mého zabývánı́ se architekturou Valdštejnského paláce. Jsem si vědom jejı́ch limitů.
Leccos jsem nedokázal formulovat tak dobře, jak bych si přál. Zároveň jsem mnohdy úporně bojoval s vědomı́m, že pokud
bych měl určitým věcem věnovat vı́ce prostoru a ony by si to rozhodně zasloužily, nabude jejı́ rozsah hrozivých rozměrů.
Množstvı́ témat jsem se dotkl pouze lehce, nebo vůbec. Jejı́ čtenář (budou-li tacı́?) bude mı́t mnohdy potřebu sáhnout ještě
po dalšı́ literatuře. Za všechny mohu doporučit výše zmı́něnou velkou monografii. Ta potřeba dalšı́ literatury je velice
správná. Je jı́ nutno ocenit. Obávám se totiž, ve své „žurnalistické“ praxi jsem na tento problém narážel stále, že sebelepšı́
vystiženı́ určitého problému, navı́c, většina „vystiženı́ “ nenı́ „lepšı́ než by mohla být“, je vždy jen částečné. Je pouhým
střı́pkem, který teprve s dalšı́mi střı́pky dá dohromady celou mozaiku. Snad jsem tedy napsal text, který má sice celou řadu
limitů, který je v mnohém jen částečný, který je pouze střı́pkem informacı́, ale přesto doufám, že vám nebude jeho čtenı́
činit potı́že, a že tu a tam přinese i nějaký zajı́mavý pohled či souvislost.
1 Wirth,
Z.: Valdštejn a současné uměnı́, in: Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna. Praha 1934, s. 173.
M. a kol.: Valdštejnský palác. Praha 2002
3 Fiedler, P.: Valdštejnský palác v rámci evropské architektury, in: Horyna, M. a kol. (cit. v pozn. 2), s. 131-184.
2 Horyna,
3
Architektura Valdštejnského paláce
2
2 Dosavadnı́ literatura
Dosavadnı́ literatura
Do literatury, kterou lze alespoň trochu považovat za uměnovědnou, vstupuje palác už v prvnı́ čtvrtině 19. stoletı́. Prvnı́ch prakticky sto let ovšem jde předevšı́m o literaturu topografickou a mı́stopisnou, přı́padně o práce
historické, lexikálnı́ atp. Hledánı́ architekta v této literatuře poněkud připomı́ná loterii. Jednotlivı́ autoři jej
připisovali nejčastěji Marinimu, nebot’ je v pramenech doložen v podstatě po celou dobu výstavby paláce,
někdy také Spezzovi, Biankovi a Pieronimu, to vše ovšem bez toho, že by bylo jasněji patrné, na základě jakých
podkladů tak činı́. Tento stav je ovšem pochopitelný, nebot’ pouze na základě pı́semných pramenů autora
paláce určit nelze a stylová analýza, která jediná mohla v daných souvislostech přinést použitelné výsledky,
byla tehdy ještě doslova v plenkách.
Už v roce 1815 uvádı́ Johann Dlabacz ve svém lexikonu jako architekta Mariniho.4 Totéž činı́ v roce 1832
i Julius Max Schottky5 . Antonı́n Rybička Skutečský je roku 1863 prvnı́m autorem, který se zabývá výhradně
palácem. Pokoušı́ se o rekonstrukci parcel před výstavbou paláce (včetně plánku) a pak se věnuje hlavně
interiérům paláce na základě konfiskačnı́ho protokolu. Jako „přednı́ho ředitele a stavitele“ uvádı́ Giovanniho
Battistu Pieroniho de Galiano.6 Pieroniho pokládá roku 1881 za stavitele paláce také Edmund Schebek 7 ,
zatı́mco Wilhelm Lübke o rok později připisuje stavbu paláce i s loggiı́ opět Marinimu.8 , stejně jako Robert
Dohme roku 1887.9 Cornelius Gurlitt se věnoval paláci téhož roku 188710 a potom roku 189011 , kdy do „seznamu“ možných architektů zařazuje (na základě mylného ztotožněnı́ s proslulým janovským architektem
Bartolomeem Biankem) také Bartolomea Baccia di Bianco, kterého považuje za autora loggie. Za autora paláce
považuje Spezzu nebo Mariniho. Ve své fischerovské monografii se k autorstvı́ paláce vyjádřil také Albert Ilg,
který se roku 1895 na základě „rodinné tradice Valdštejnské“ přiklánı́ k Marinimu.12 Gurlittův omyl ohledně
Baccia di Bianca koriguje roku 1909 Jiřı́ Sobotka ve hesle věnovaném tomuto umělci v Theime – Becker: Allgemaines Lexikon der bildenen Künstler.13 Jasně, byt’ne jako prvnı́ (tı́m je již F. Balducini14 ) vymezuje působnost
obou nositelů téhož jména, čı́mž Baccia di Bianca ze „seznamu“ možných architektů paláce vı́ceméně „škrtá“.
Autorstvı́ paláce se roku 1910 věnoval i Hermann Hallwich15 a roku 1913 Hugo Schmerber, který upozorňuje
na Spezzu a Pieroniho pokládá za technického znalce.16 Určitým završenı́m této literatury je potom článek
Václava Wagnera z roku 1917, v němž autor nejprve přehledně shrnuje dosavadnı́ literaturu ohledně Valdštejnského paláce a následně palác opět připisuje Bacciu di Biancovi17
Zajı́mavým způsobem se do „palácové“ literatury zapsal roku 1925 Karel Chytil, který jako přı́lohu svého
článku o domě „U bı́lého beránka“ a domech sousednı́ch otiskl plán z r. 1660, na němž jsou zachyceny parcely
budov předcházejı́cı́ Valdštejnskému paláci a zahradě. Samotný článek se paláce či zahrady prakticky nedotkne, kromě omylu, jı́mž je dům zvaný Vápenice, tj. Berkovský a později Trčkovský dům, který se následně
stal jádrem Valdštejnského paláce, zaměněn s jiným Berkovským domem, který je dnes součástı́ Fürstenberského paláce.18 Naopak zásadnı́ přı́nos má dvojice textů Zdenka Wirtha z let 1933-1934. Prvnı́ byl otištěna
ve věstnı́ku klubu Za starou Prahu19 , druhý vyšel v knize Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna.20 Tyto dvě
poměrně důkladné a v mnohém dodnes platné studie lze jako vůbec prvnı́ práce na dané téma bezvýhrad
označit termı́nem „uměleckohistorické“.
4 Dlabacz,
J. G.: Allgemeines historisches Künstler-Lexikon für Böhmen, 1815.
J. M.: Prag, wie es war und wie es ist, Prag 1832.
6 Rybička Skutečský, F. A.: Něco o malostranském domu Waldštejnském, Památky archeologické a mı́stopisné V/1863, s. 81-84.
7 Schebek, E.: Die Lösung der Wallensteinfrage, Berlin, 1881.
8 Lübke, W.: Geschichte der Reanaissance in Deutschland, II 2. vydánı́, Stuttgart, 1882.
9 Dohme, R.: Geschichte der Deutschen Baukunst, Berlin, 1887.
10 Gurlitt, C.: Geschichte des Barockstyles und Rococo in Deutschland, Stuttgart, 1887.
11 Gurlitt, C.: Die barockarchitektur in Böhmen, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen, XXVIII 1890.
12 Ilg, A.: Die Fischer von Erlach I. Leben und Werke I. B. Fischers v. Erlach des Vaters, Vı́deň 1895.
13 Sobotka, J.: Baccio di Bianco, in: Theime – Becker: Allgemaines Lexikon der bildenen Künstler III, Lipsko 1909, s. 590.
14 Balducini, F.: Notizice dei professori del disegno I-XI, Milano 1811, s. 402.
15 Hallvich, H.: Fünf Bücher Geschichte Wallensteins I–III, Lipsko 1910.
16 Schmerber, H.: Das Palais Waldstein in Prag, Mitteilungen des Vereines für Geschichte der Deutschen in Böhmen LII/1913–1914, s. 103–114.
17 Wagner, V.: Baccio Bianco a Valdštejnský palác (přehled literatury) Ročenka kruhu pro pěstovánı́ dějin uměnı́ za rok 1916 Praha 1917, s.
19–22.
18 Chytil, K.: Dům „U bı́lého beránka“ a historie sousednı́ch domů, paláců a zahrad Valdštejnské ulice na Malé Straně, Zprávy památkového
sboru hlavnı́ho města Prahy, VII, Praha 1925, s. 81-125.
19 Wirth, Z.: Valdštejnský palác v Praze, Za starou Prahu XVII/1933-1934, s. 35-40
20 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1), s. 171-192.
5 Schottky,
4
Architektura Valdštejnského paláce
2 Dosavadnı́ literatura
Důležité, žel v nejpodstatnějšı́ části (umı́stěnı́ Trčkovského domu) zcela zavádějı́cı́ poznatky ohledně parcelace před výstavbou paláce přinesl ve své studii„Městiště Valdštejnského paláce před jeho výstavbou“ z roku
1934 Cyril Merhout21
Článek, v podstatě pouze krátkou zprávu, ovšem s obsahem pro poznánı́ architektury paláce i osoby jeho
tvůrce velmi závažnou a výrazně ovlivnivšı́ budoucı́ bádánı́, publikoval roku 1938 Oldřich Stefan. Autor
v něm na základě podobnosti s portikem městského kostela v Livornu připsal Pieronimu salu terrenu.22
Krátký a badatelsky v podstatě zcela marginálnı́ text věnoval paláci v roce 1946 Alois Kubı́ček23 V roce
1954 se k paláci a ke stavbám jež palác předcházely vrátil Cyril Merhout v knize Paláce a zahrady pod Pražským
Hradem.24 Autor zde pochopitelně hojně těžı́ ze své už zmı́něné práce Městiště Valdštejnského paláce před jeho
výstavbou. Tentýž autor věnoval o tok později paláci dokonce jeho prvnı́ monografii, ovšem pouze v podobě
útlé knı́žečky, která navı́c pochopitelně vycházı́ z autorových staršı́ch pracı́ a nepřinášı́ téměř nic nového.25
V roce 1959 se v práci „Plastický princip v české architektuře 17 a 18 stoletı́ “ architektuře Valdštejnského
paláce opět krátce věnuje Oldřich Stefan26 Na rozdı́l od tohoto sice nedlouhého, ale přesto zajı́mavého Stefanova hodnocenı́ paláce je badatelsky dosti marginálnı́ kratičká zmı́nka Emanuela Pocheho v knize Architektura
v českém národnı́m dědictvı́ z roku 196127 .
Zásadnı́ informace ohledně paláce, jeho stavebnı́ho vývoje a předchůdců lze najı́t ve stavebněhistorickém
průzkumu paláce, vypracovaném v roce 1968 Miladou Vilı́mkovou a Josefem Hryzlerem.28 Zjištěnı́ Milady
Vilı́mkové, obsažené v archivnı́ části průzkumu se bohužel prakticky nepromı́tla nejen do mladšı́ literatury,
ale ani do ostatnı́ch částı́ samotného SHP.
Pozoruhodný je i nedlouhý text, věnovaný paláci v knize Český barok Jaromı́ra Neumanna z roku 196929 ,
stejně jako přı́slušný oddı́l syntézy baroknı́ho uměnı́ Oldřicha J. Blažı́čka z roku 1971.30
Zatı́mco kniha Pražské paláce Emanuela Pocheho a Pavla Preisse z roku 1973 nepřinášı́ k tématu paláce
mnoho zajı́mavého31 , Preissova kniha Italštı́ umělci v Praze z roku 1986 je pracı́ zásadnı́ a autor v nı́ paláci
věnuje velmi mnoho mı́sta.32
Zcela zásadnı́ je též rozsáhlá monografická studie o Pieronim z pera Jarmily Krčálové z roku 1988.33
V souvislosti s atribucı́ Petra Fidlera jej lze označit za materiál „nejvyššı́ důležitosti“.
Zmı́nky o architektuře paláce ve dvojici prakticky totožných textů Věry Naňkové z roku 198834 a 198935
jsou také spı́še drobné a nepřinášejı́ mnoho nového.
Po Merhoutově drobném spisku je dalšı́ monografickou pracı́, navı́c citelně většı́ho rozsahu kniha Valdštejnský palác, Ivana Muchky a Květy Křı́žové z roku 1996.36 Přes některá pozitiva ji lze charakterizovat jako
do jisté mı́ry promarněnou přı́ležitost. Práce mj. neobsahuje ani soupis dosavadnı́ literatury, což je u publikace
tohoto druhu vysloveně zarážejı́cı́.
Téhož roku publikovala Maria Brykowska zmı́nku o existenci plánů Valdštejnského Paláce v Milánské
galerii Uffizi37 a v souvislosti s připravovanou rekonstrukcı́ vznikl i nový stavebněhistorický průzkum paláce
z pera Mojmı́ra Horyny a Michaely Lı́čeňkové.38
Michaela Lı́čeňková také v roce 1998 publikovala zásadnı́ text o jednom z architektů paláce, Nicolo Sebregondim.39 Tento text se věnuje předevšı́m Sebregondiho podı́lu na Jičı́nské loggii, ale okrajově zmiňuje i
21 Merhout, C.: Městiště Valdštejnského paláce před jeho výstavbou, Časopis Společnosti přátel starožitnostı́ československých v Praze
XLII/1934, s. 6-21, 55-67, 132-138, 167-184.
22 Stefan, O.: O architektonickém útvaru Valdštejnské lodžie v Praze, Uměnı́ XIV/1938, s. 319–324.
23 Kubı́ček, A.: Pražské paláce, Praha 1946.
24 Merhout, C.: Paláce a zahrady pod Pražským Hradem, Praha 1954, s. 16–49, resp. 52.
25 Merhout, C.: Valdštejnský palác, Praha 1955.
26 Stefan, O.: Plastický princip v české architektuře 17. a 18. stoletı́, Uměnı́, VII/1959, s. 305-330.
27 Poche, E.: Architektura baroknı́, in: Architektura v českém národnı́m dědictvı́, Praha 1961.
28 Vilı́mková, M. – Hryzler, J.: Stavebně historický průzkum Prahy, Malá Strana, čp. 17, 18. Praha 1968.
29 Neumann, J.: Český barok, Praha 1969, s. 24, 81–82.
30 Balžı́ček, O. J.: Uměnı́ baroku v Čechách, Praha 1971, s. 10.
31 Poche, E. – Preiss, P.: Pražské paláce, Praha 1973.
32 Preiss, P.: Italštı́ umělci v Praze , Praha 1986, s. 145–59.
33 Krčálová, J.: Giovanni Pieroni architekt?, Uměnı́ XXXVI/1988, s. 511-542.
34 Naňková, V.: Uměnı́ baroka – Architektura (rané baroko), in: Praha na úsvitu nových dějin /Čtvero knih o Praze/ Praha 1988, s. 292–293.
35 Naňková, V: Architektura 17. stoletı́, in: Dějiny českého výtvarného uměnı́ II/1, Praha 1989.
36 Muchka, I. – Křı́žová, K.: Valdštejnský palác, Praha 1996.
37 Brykowska, M.: Plány Pražského hradu a Valdštejnského paláce, Pražský sbornı́k historický XXIX/1996, s. 107-116.
38 Horyna, M. – Lı́čeňková, M.: Aktualizovaný SHP Valdštejnského paláce, Praha 1996.
39 Lı́čeňková, M.: Úloha architekta Nicolo Sebregondiho ve službách vévody Albrechta z Valdštejna, Zprávy památkové péče LVIII/1998
5
Architektura Valdštejnského paláce
2 Dosavadnı́ literatura
výstavbu Pražského paláce.
Významný prostor je paláci věnován v knize Pavla Vlčka a Ester Havlové Praha 1910–1700, Kapitoly
o architektuře raného baroka z roku 1998.40 Obdobné informace pochopitelně obsahuje i přı́slušné heslo v „malostranském“ svazku soupisu památek z pera Pavla Vlčka, Ivana Muchky a Jarmily Čihákové, vydaný v roce
1999.41
Z téhož roku pocházı́ i průzkumová zpráva Mojmı́ra Horyny o nálezech učiněných během rekonstrukce.42
Tentýž badatel se rovněž ujal redakce nákladné, reprezentativnı́ a prozatı́m i nejrozsáhlejšı́ a nejnovějšı́ publikace, monografie Valdštejnského paláce.43 Tato kniha obsahuje řadu pozoruhodných statı́, jmenovitě Mojmı́rem horynou sepsaný souhrn poznatků o stavebnı́m vývoji paláce, který mimo jiné sumarizuje a prezentuje
poznatky z předchozı́ch, jı́m prováděných stavebněhistorických průzkumů, a to včetně vůbec prvého publikačnı́ho využitı́ tehdy již vı́ce než třicet let existujı́cı́ch zjištěnı́ Milady Vilı́mkové obsažených v SHP z r. 1968.44
Dalšı́, v souvislosti s našı́m tématem velmi podstatnou a pozoruhodnou statı́ této knihy, je stat’Petra Fiedlera
Valdštejnský palác v rámci evropské architektury, v nı́ž jejı́ autor dokládá Pieroniho autorstvı́ paláce.45
s. 1–6.
40 Vlček, P. – Havlová, E.: Praha 1910–1700, Kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1998, s. 40-53.
41 Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J.: Valdštejnský palác, in:Umělecké památky Prahy, Malá Strana, Praha 1999, s. 147–159.
42 Horyna, M.: Valdštejnský palác, Praha-Malá Strana, čp 17-III, Doplněk k SHP, Průzkumová zpráva: Nálezy učiněné během rekonstrukce,
listopad 1999.
43 Horyna, M. a kol. (cit. v pozn. 2)
44 Horyna, M.: Stavebnı́ vývoj Valdštejnského paláce, in: Horyna, M. a kol. (cit. v pozn. 2), s. 91-123.
45 Fiedler, P. (cit. v pozn. 3).
6
Architektura Valdštejnského paláce
3
3 Před výstavbou paláce
Před výstavbou paláce
Areál Valdštejnského paláce vznikl na mı́stě 26 domů, třı́ zahrad (nepočı́taje v to ovšem zahrady zmı́něných
domů) a jednoho prázdného městiště, celkem tedy třiceti objektů.46 Celá problematika je ovšem složitějšı́, nebot’
již Trčkovský palác, který se stal jádrem Valdštejnského paláce, zaujı́mal parcely celkem sedmi domů a několika
zahrad, vykoupených v obdobı́ let 1567–1620, přičemž některé nákupy byly realizovány až v roce 1620 a pouze
část těchto objektů se stala přı́mou součástı́ Trčkovského paláce.47 Část těchto domů se nacházela na jurisdikci
kláštera sv. Tomáše, část na jurisdikci Menšı́ho města Pražského. Trčkovský dům byl pak domem deskovým.48
Veliký, podlouhlý a nepravidelně zalomený blok se nacházel částečně uvnitř hradeb severně kláštera augustiniánů u kostela sv. Tomáše a částečně vně, sevřený ulicemi Na pı́sku (dnes Valdštejnská) a Fortenskou
(dnes Letenská). Na tu navazovala ulička běžı́cı́ podél pozdějšı́ zahradnı́ zdi, zrušená až v pozdějšı́m 17. stoletı́.
Ze západnı́ strany byl blok uzavřen Pı́seckou ulicı́ (dnes Tomášská) (Volný prostor před hlavnı́m průčelı́m
paláce vznikl až demolicı́ několika domů po r. 1621.), z východnı́ pak pláckem „Na rybářı́ch“. Navı́c byl celý
blok ještě přı́čně rozdělen uličkou na podstatně menšı́, téměř pravidelný obdélný východnı́ dı́l a podstatně
většı́, nepravidelný západnı́ dı́l, který dále přı́čně dělila městská hradba.49 Ta probı́hala od kláštera augustiniánů nikoli (jak by bylo možno očekávat) přesně v linii zahradnı́ fasády hlavnı́ budovy paláce, ale šikmo,
poněkud východněji k Pı́secké bráně, kterou nelze lokalizovat do zlomu dnešnı́ Valdštejnské ulice, ale až za
něj, do prostoru přiléhajı́cı́mu k dnešnı́mu třetı́mu nádvořı́ paláce.50 Tato městská brána byla odstraněna nejspı́še v průběhu výstavby paláce51 , zatı́mco patřičný úsek hradby dělı́cı́ Trčkovský palác a zahradu byl patrně
odstraněn již předtı́m.
Situaci před výstavbou paláce se pokoušel rekonstruovat již Antonı́n Rybička Skutečský, který dokonce uveřejnil plánek se zakreslenými parcelami.52 Ač to ve svém článku neuvádı́, téměř určitě vyšel z půdorysu, který
vznikl v roce 1660, jako součást podkladů pro urovnánı́ sporů vzniklých výstavbou paláce.53 Pokud porovnáme tento plán s předpokládanou situacı́, zjistı́me, že sice naprosto neodpovı́dá šı́řka parcel, ale snad relativně
přesné je pořadı́ jednotlivých domů a pozoruhodné je i umı́stěnı́ Pı́secké brány.54
Dalšı́m, kdo se pokusil o rekonstrukci parcel domů a zahrad předcházejı́cı́ch paláci byl W. W. Tomek,
který vypracoval rekonstrukci celé Prahy k roku: 1200, 1348 a 1419. Na rekonstrukci k r. 1419 stojı́ za zmı́nku
předevšı́m veliká plocha domu (pod č. 17) „p. Aleše Škopka z Dubé někdy podkomořı́ho Zigmunda Hulera“
a opět také umı́stěnı́ Pı́secké brány55 (vizte přı́lohy).
Dalšı́m, kdo se tomuto tématu věnoval, byl Cyril Merhout, který rekonstruoval parcely již poměrně přesně56
s jedinou závažnou chybou, kterou je umı́stěnı́ Trčkovského domu. Zatı́mco Merhout jej předpokládal v pravé
části průčelnı́ho křı́dla paláce, přičemž levé nárožı́ této budovy hledal mezi pátou a šestou osou hlavnı́ fasády
nynějšı́ho paláce zleva57 , rozkládal se tento dům, nebo přesněji palác v levé části této budovy a jeho pravé
nárožı́ ležı́ mezi desátou a jedenáctou osou paláce. (zleva). Tento omyl ve svém archivnı́m průzkumu opravila již
46 Zahradnı́k,
P.: Dějiny Valdštejnského paláce, in: Horyna, M. a kol. (cit. v pozn. 2), s. 49.
M. (cit. v pozn. 44), s. 91; Rekonstrukce původnı́ho stavu otištěná na s. 92 zobrazuje pouze 27 položek (vizte přı́lohy).
48 Merhout, C. (cit. v pozn. 24), s. 28–29; Trčkovský dům byl domem deskovým a do seznamu domů náležejı́cı́ch Tomášské jurisdikci,
který byl sepsán Šmidgrobnerem z Lusteneku v rámci svého sporu o placenı́ dávek ze svého domu (Merhout, C. (cit. v pozn. 21), s. 55.),
byl vložen omylem. (Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 18 a 23.)
49 Horyna, M. (cit. v pozn. 44), s. 91.
50 Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J. (cit. v pozn. 41), s. 147; Na plánu z r. 1660 (Chytil, K. (cit. v pozn. 18), s. 93) (vizte přı́lohy) je brána
zakreslena až kdesi v mı́stech domu „U zlaté hvězdy“(vizte rekonstrukci z r. 1934, resp. 1954 a 2002 v přı́lohách), čili až v dalšı́m ohybu
nynějšı́ Valdštejnské ulice. Na Tomkově rekonstrukci Prahy (Tomek, W. W.: Mappa staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419. Praha 1892.) k r.
1419 (vizte přı́lohy) je brána situována také až za prvnı́ obyb ulice, i když podstatně západněji. Merhoutova rekonstrukce i rekonstrukce
z roku 2002 situuje bránu do prvnı́ho ohybu nynějšı́ Valdštejnské ulice. (vizte přı́lohy)
51 Merhout, C. (cit. v pozn. 21), s. 16.
52 Skutečský, A. R. (cit. v pozn. 6), s. 82
53 Chytil, K. (cit. v pozn. 18), s. 93; Tento plán označil C. Merhout za „zcela chybný“ a „naprosto nespolehlivý“, nebot’je na něm Trčkovský
dům zobrazen jako: „postrannı́ dům při Pı́secké ulici, a to ve stejné velikosti, jako třeba dům za 300 kop.“ (Merhout, C. (cit. v pozn. 21.), s.
56 a 182.
54 Domnı́vám se, že tento plán velice přesně odrážı́ schopnost myslet v souvislostech, tj. tento dům byl vedle tohoto a brána byla
mezi tı́m a tı́m. Zı́skat graficky přesné vyjádřenı́ po čtyřiceti letech je pochopitelně podstatně obtı́žnějšı́ než prosté promı́tnutı́ pamětı́
zaznamenaných souvislostı́ do grafické podoby. Také proto považuji zmı́něný plán za relativně spolehlivý pramen. Pokud by jej C.
Merhout při své rekonstrukci takto pochopil, zajisté by nedošel k onomu zcela chybnému závěru ohledně lokalizace Trčkovského domu.
55 Tomek, W. W. (cit. v pozn. 50).
56 Merhout, C. (cit. v pozn. 21)
57 Merhout, C. (cit. v pozn. 24), s. 22.
47 Horyna,
7
Architektura Valdštejnského paláce
3 Před výstavbou paláce
Milada Vilı́mková58 , avšak bez jakékoli odezvy v mladšı́ literatuře.59 Klı́čovou se ukázala formulace „ . . . jdouc
k Pı́secké bráně po pravé ruce, právě v rohu, nedocházejı́ce domu pánův Trčkův samého, ležı́cı́, před týmž se
do Rynečku malou uličkou jde“, která se vztahuje k lokalizaci „Poštovského“ domu. (č. 3 na rekonstrukcı́ch;
vizte přı́lohy) Z této formulace jasně vyplývá, že Trčkovský dům neležel v rynečku, jak předpokládal Merhout,
ale dále, směrem k Pı́secké bráně, tj. v ohybu tehdejšı́ Pı́secké ulice60 .
Závěry Milady Vilı́mkové také potvrdil nedávný SHP mj. Na základě významných nálezů učiněných v budově paláce v průběhu rekonstrukce.61
Nenı́ bez zajı́mavosti, že spára probı́hajı́cı́ po celé výšce objektu byla známa již od roku 1917, kdy byla odhalena
spolu se zbytky sgrafita při obnově paláce. Cyril Merhout ji však interpretoval jako spáru souvisejı́cı́ s „připojenı́m nové trčkovské stavby na původnı́ vápenici“.62 Nepovšimnuty zůstaly také nepravidelnosti v zubořezu
korunnı́ řı́msy i zde se nacházejı́cı́ piniová šištice, které se jinak nacházı́ pouze na nárožı́ budovy.63
Jádrem trčkovského paláce byl svobodný dům, doložený již od 13. stoletı́, který vždy patřil velice významným majitelům.64 V dispozici paláce lze také dodnes identifikovat jeho půdorys tvaru zrcadlově otočeného
pı́smene L, který v sobě v podstatě obsahuje poměrně typické středověké trojprostorové jádro s připojeným
čtvrtým, patrně komunikačnı́m prostorem. Šı́řka přednı́, nepochybně obytné prostory dává tušit, že by mohlo
jı́t o dům vybudovaný na široké parcele.65 Tento dům byl už za Trčků z lı́py rozšı́řen koupı́ objektů ležı́cı́ch
severně od něj.66 Na jejich mı́stě bylo pak vybudováno po roce 1611 severnı́ křı́dlo Trčkovského paláce. Tento
palác tedy ze třı́ stran uzavı́ral obdélné nádvořı́, které se otevı́ralo do veliké zahrady.67 Nenı́ však zcela jasné,
zda a jak bylo nádvořı́ paláce od této zahrady odděleno, téměř určitě zde však už nebyla středověká hradba.
Plocha této Trčkovské zahrady tvořila téměř polovinu plochy nynějšı́ Valdštejnské zahrady.
Celé severnı́ křı́dlo paláce (mimo prostoru kaple a navazujı́cı́ch oratořı́) je pouze adaptovanou částı́ paláce
Trčkovského. Z půdorysu tohoto křı́dla vybudovaného po r. 1611 lze poměrně dobře vyčı́st relativně typický
renesančnı́ půdorys se střednı́ komunikačnı́ halou. K tomuto přı́čně trojtraktovému řešenı́ je navı́c připojen trakt
čtvrtý, ve všech patrech obsahujı́cı́ poměrně rozlehlou mı́stnost s polokruhovou nikou, kterou lze identifikovat
jako jı́delnu. Renesančnı́ho původu jsou i obě šneková schodiště, a také většina kleneb v přı́zemı́ křı́dla.
Zachována byla dokonce původnı́ výška podlah. ve všech podlažı́ch, nalezeny byly fragmenty dekorativnı́ch
nástěnných maleb a kazetový strop. Po r. 1621 však byly snı́ženy stopy.68
Zbylá dvě křı́dla, tj. západnı́ a jižnı́, prošla po r. 1621 razantnějšı́ úpravou, ale i tady došlo k zachovánı́
podstatných částı́ Trčkovského paláce, předevšı́m kompletně dochovaného obvodového zdiva až do výše
druhého patra. V západnı́m křı́dle, tedy v prostoru dnešnı́ho velkého sálu, se v prvnı́m i druhém patře nalézaly
obdobné prostory. V jižnı́ části téměř čtvercový sál, dále k severu na nádvornı́ straně užšı́ chodbový trakt a
v uličnı́, západnı́ části dva přibližně čtvercové salony. Tento nález byl možný dı́ky zachovalým, velice kvalitnı́m
manýristickým nástěnným malbám v půdnı́m prostoru nad dřevěnou „klenbou“ současného velkého sálu,
datovatelným kol. r. 1600 a také dı́ky nálezu původnı́ch topinkových podlah a členı́cı́ch zdı́ prvnı́ho patra, který
byl umožněn cca o 60 cm nižšı́ úrovnı́ renesančnı́ch podlah oproti současnému stavu. Podstatné je také zjištěnı́,
že současná okna naprosto nerespektujı́ původnı́ rozvrh. Podobná situace byla zachycena i v jednotraktovém
jižnı́m (dnes střednı́m) křı́dle, které bylo renesančnı́ přestavbou rozšı́řeno směrem k východu na současný
rozsah. I zde byly nalezeny fragmenty nástěnných maleb. Zachováno bylo také několikero velice kvalitnı́ch,
vyřezávaných dveřı́ s Trčkovskými erby, napřı́klad dveře vedoucı́ v prvnı́m patře do oratoře kaple, nebo
58 Vilı́mková,
M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28.), s. 10.
bez zajı́mavosti, že řada badatelů z tohoto průzkumu přı́mo cituje. Pavel Vlček (vizte: Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn 40),
s. 40–53.) dokonce velice často, a navı́c jej zmiňuje jako „zatı́m nejúplnějšı́ postiženı́ dějin stavby“. To lze vysvětlit snad pouze tı́m, že
badatelé bud’to celou část, věnovanou „předvaldšejnským“ objektům četli velice nepozorně, nebo ji jednoduše nečetli vůbec.
60 Merhout přitom celou formulaci přı́mo cituje!, vizte: Merhout, C. (cit. v pozn. 21), s. 62.
61 Horyna, M. (cit.v pozn. 44.), s. 91.
62 Merhout, C. (cit. v pozn. 24.), s. 22.
63 Horyna, M. (cit. v pozn. 44), s. 97
64 Na tomto mı́stě nechci podávat vyčerpávajı́cı́ výčet událostı́ a majitelů, spojených s tı́mto domem. Pokusı́m se pouze o postiženı́ toho,
co výrazně ovlivnilo pozdějšı́ Valdštejnský palác, tedy předevšı́m relikty Trčkovského paláce. Vyčerpávajı́cı́m způsobem Pojednala historii
domu už Milada Vilı́mková, vizte: Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28) a se zmı́něnými „rezervami“ pochopitelně i Cyril Merhout,
vizte: Merhout, C. (cit. v pozn. 21 a 24)
65 Škabrada, J. K pochopenı́ původnı́ struktury některých typů středověkých domů na široké parcele, Průzkumy památek. III, 1, s. 41–48.
66 Milada Vilı́mková uvádı́ také pozoruhodnou informaci, podle nı́ž byly dva drobné domky, označené v Merhoutově rekonstrukci jako
č. 8 a 9 původně jednı́m domem spolu s č. 11, z něhož byl pak oddělen dům č. 10, vizte: Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28.), s. 28 –
9.
67 Horyna, M. (cit. v pozn. 44), s. 97 – 105.
68 Horyna, M. (cit. v pozn. 44.), s. 98 – 100.
59 Nenı́
8
Architektura Valdštejnského paláce
3 Před výstavbou paláce
intarzované dveře s justitiı́, nalézajı́cı́ se ve vévodově kruhovém audienčnı́m pokoji a vedoucı́ do šnekového
schodiště.69
Zbývá ještě doplnit, že nenı́ zcela zřejmé, jak bylo propojeno severnı́ křı́dlo se západnı́m a jižnı́m křı́dlem,
a to nejen vzhledem k tomu, že severozápadnı́ nárožı́ paláce bylo „doplněno“ až Valdštejnem, ale také pro
rozdı́lnou úroveň podlah v prvnı́ patře. Je však jisté, že zde nějaké propojenı́ muselo být.70 Průjezd a schodiště
byly už v renesančnı́ budově zhruba na tomtéž mı́stě.71
Vnějšı́ fasáda paláce byla nepochybně zdobena sgrafitem, nádvornı́ fasády pak asi pouze hlazenou omı́tkou a členěny kordonovými řı́msami. Vysokou uměleckou náročnost celého Trčkovského paláce pak dokreslujı́
nejen nalezené malby a dalšı́ detaily, ale také intarzované dveře, zachované v kruhovém přijı́macı́m pokoji
Albrechta z Valdštejna.72
K otázce původnı́ parcelace se slušı́ ještě zmı́nit předpoklad Pavla Vlčka73 , podle kterého zachovává Feldovský dům původnı́ uličnı́ čáru, z nı́ž již Trčkovský dům znatelně vystoupil. Toto je nejen absurdnı́ tvrzenı́ ve
vztahu k situovánı́ původnı́ městské hradby, protože by pak byly parcely neuvěřitelně mělké, ale taková uličnı́
čára by také kolidovala s klášterem augustiniánů. Prvnı́ zmı́nka o Feldovském domě je až z r. 1592.74 Navı́c
vysvětlenı́ vzniku tzv. rynečku opět odhalı́ pozorné čtenı́ archivnı́ho průzkumu Milady Vilı́mkové, nebot’ryneček je pozůstatek části předhusitského areálu kláštera a ulička k němu vedoucı́ je ve skutečnosti pozůstatkem
předhusitské „zadnı́ brány“ kláštera.75
69 Merhout,
C. (cit. v pozn. 24), s. 23.
M. (cit. v pozn. 44.), s. 101 – 105.
71 Horyna, M. (cit. v pozn. 42), s. 18.
72 Horyna, M. (cit. v pozn. 44), s. 101 – 105.
73 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 42; Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J. (cit. v pozn. 41).
74 Merhout, C. (cit. v pozn. 24), s. 50.
75 Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 5.
70 Horyna,
9
Architektura Valdštejnského paláce
4
4 Osoba stavebnı́ka
Osoba stavebnı́ka
Osobou stavebnı́ka paláce, Albrechta Václava Eusebia z Valdštejna se již zabývalo nesčetné množstvı́ autorů
v širokém rozpětı́ od historiků a historiků uměnı́, přes antropology a psychology až po básnı́ky, dramatiky,
romanopisce a fantasty. Stručným a čtivým způsobem shrnuje základnı́ historická fakta napřı́klad stat’Zdeňka
Hojdy otištěná ve zmiňované monografii z roku 2002: „Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, meznı́ky života“.76
Valdštejnův vztah k uměnı́, a také postupnou proměnu pohledu na Valdštejnův vztah k uměnı́ v závislosti
na čase a mı́ře našeho poznánı́ (?) charakterizujı́ následujı́cı́ čtyři ukázky.
Je samozřejmě složité posuzovat mnohdy subtilnı́ rozdı́ly v chápánı́ motivů a chovánı́ slavného válečnı́ka
počátku 17. stoletı́. Jako by ovšem všechny uvedené citace vystihovaly částečku Valdštejnovy složité osobnosti.
Jenom zmı́nı́m, že charakteristika Petra Fidlera pocházı́ ze stati: „Valdštejnský palác v rámci evropské architektury“77 , která nenı́ pouze vědecky přesným pojednánı́m na dané téma, ale předevšı́m jakousi „filipikou“
proti „snižovatelům Pieroniho schopnostı́ “, a jako taková je řečena s jistou nadsázkou. Každopádně je dosti
zajı́mavé, jak se v literatuře postupně zcela měnı́ stavebnı́kův obraz a z neuravého vojáka se postupně stává
kultivovaný znalec uměnı́ a věd
Posluchačsky vděčné jsou pochopitelně vzpomı́nky Bacia di Bianca, koneckonců, patrně proto byly také
sepsány: „Když mu jednou jeden důstojnı́k přinesl hlášenı́, zatı́mco přihlı́žel mému malovánı́, tasil kord. Důstojnı́k utı́ká,
knı́že za nı́m. Nakonec se (napadený) začne bránit. Je to statečná bestie, řekne Valdštejn, zastrčı́ kord a věnuje udatnému
muži sto tolarů. Já se vždycky těšil jeho přı́zni. ‘Hej ty, florentský malı́ři,’ vykřikl na mne jednou, ‘kdy, u čerta, dokončı́š
svou práci?’ Podruhé, když jsem spadl z lešenı́, knı́že křičel: ‘K čertu, to si ta bestie chce zlámat vaz dřı́v, než mi tu malbu
dodělá?’ Ke každému nebyl tak zdvořilý. Přihlı́žel mi denně několikrát a nařı́dil, abych zůstal při práci sedět.“78
Zdeněk Wirth specifikoval Valdštejnův vztah k uměnı́ takto: „Valdštejn přicházı́ ve styk s výtvarným uměnı́
teprve tehdy, kdy je mu nezbytno, aby bylo skvělou fóliı́ k jeho hmotnému rozmachu, ale pak je stavı́ do svých služeb
v rozměrech velkolepých. Je třeba řı́ci hned, že jeho poměr k uměnı́ je chladně sobecký, bez vysoké osobnı́ kultury. Vojácký
Valdštejn nenı́ ani osvı́cený renaissančnı́ mecenáš, ani milovnı́k uměnı́, ale umělecký podnikatel ve vlastnı́m zájmu, hlavně
vášnivý stavebnı́k velikého slohu a praktického smyslu, organisátor stavitelské činnosti širokého programu a diktátorského
gesta.“79
Pavel Preiss v knize Italštı́ umělci v Praze část výše zmı́něného Wirthova citátu cituje a zároveň s nı́m do
jisté mı́ry polemizuje: „Je nesporné, že nepatřil k rodu stavebnı́ků s vyhraněným názorem na architektonický projev,
podložený školenı́m. Zcela ho však podceňovat nelze. Jevı́-li se dnes jeho poměr k vědě v přı́znivějšı́m světle, platı́ to i
o uměnı́, v němž se nezajı́mal pouze o výsledek (ač mu o něj šlo předevšı́m), ale i o proces vznikánı́. Umělce dovedl
ocenit.“80
Konečně Petr Fidler charakterizuje „žoldnéřského neurvalce“ Valdštejna jako kultivovaného znalce architektury
s jasnou vizı́, železnou vůlı́ a přı́slovečnou netrpělivostı́ stavebnı́ka posedlého „stavebnı́“ vášnı́. a dále, jako člověka
s vkusem třı́beným na rudolfı́nském dvoře a prvnı́ho novověkého mecenáše v Čechách.81
76 Hojda, Z.: Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna, meznı́ky života, in: Horyna, M. a kol. (cit. v pozn. 2), s. 29 –44; Zde mj. odkazy na
dalšı́ literaturu.
77 Fiedler, P. (cit. v pozn. 3), s. 132–134.
78 Š, (Štech, V. V.): Albrecht z Valdštejna viděný ze strany. Svědectvı́ Současnı́kovo, České slovo XXVI, č. 46.
79 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1), s. 173.
80 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 145–146.
81 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 132–134 a 184.
10
Architektura Valdštejnského paláce
5
5 Valdštejnský palác jako urbanistický prvek
Valdštejnský palác jako urbanistický prvek
Hodnotit nejprve urbanistické působenı́ paláce, poté se věnovat průběhu výstavby, až poté otázce architekta, a
až téměř na závěr celé práce teprve vlastnı́mu hodnocenı́ exteriéru a interiéru, se může zdát nesmyslné. Mám
však k takovému postupu velice dobrý důvod: To, jak bude palác urbanisticky působit, vyplývá totiž do značné
mı́ry už z polohy a podoby předchozı́ho Trčkovského paláce, a také z ambicı́ a potřeb stavebnı́ka, jeho přánı́,
představ a zkušenostı́. Je téměř jisté, že základnı́ koncepci svého sı́dla určil Valdštejn sám.82 Je tedy zřejmé, že
otázka urbanistického působenı́ otázku architekta i průběhu výstavby do značné mı́ry předcházı́.
„Valdštejn se vlomil do hustě zastavěné čtvrti a vložil do nı́ jednotku značně většı́ho rozsahu, výšky a mohutnosti,
než tato čtvrt’byla dosud zvyklá.“ „To je pak vůbec smysl baroknı́ Prahy, že vnášı́ monumentálnı́, velké jednotky do drobné
dispozice středověké a že dovede při tom vcelku udržeti a zachovati středověký půdorys i tehdy, když drobnými stavebnı́mi
retušemi a regulacemi obratně situuje nové hmoty do náměstı́ a ulic.“ – Zdeněk Wirth83
„Jen muž jeho (tj. Valdštejnovy) vojácké bezohlednosti se mohl rozhodnout, že tak veliký kus města zbořı́, muž bez
nejmenšı́ho citu k sociálně slabým svým sousedům. I došlo tu tehdy k podstatné přeměně kusu města“ – Cyril Merhout84
„Skupina třı́ domů, spojených již za Trčků v jeden celek, byla hned na počátku vyproštěna ze stavebnı́ aglomerace,
vytvářejı́cı́ shluk na mı́stech dnešnı́ho náměstı́, aby se zı́skal náležitý odstup průčelı́ rezidence. Ta jako prvnı́ z řady
velkých palácových staveb porušila tkáň urbanistického organismu Menšı́ho města jako signál, jak v zı́skala v baroku aristokracie vrch nad měšt’anstvem, marně se bránı́cı́m, aby nebyla zástavba doslova utlačována obrovitými bloky panských
sı́del a klášternı́ch budov.“ – Pavel Preiss85
Postřeh Zdeňka Wirtha, který pak vı́ceméně opakujı́ všichni autoři je obecně důležitý. Paradoxnı́ je to, že
zrovna v přı́padě Valdštejnského paláce je poněkud zpochybnitelný, nebot’zde došlo svým způsobem pouze
ke znásobenı́ už v renesančnı́m stavu mimořádně rozsáhlého areálu, přičemž napřı́klad výška paláce a v prvnı́
fázi výstavby kokonce i jeho celkový objem zůstal prakticky nezměněn. Křı́dla, která nejsou vázána na renesančnı́ výšku, tj. křı́dlo stájı́ a pážecı́ho domu, majı́ měřı́tko dokonce komornějšı́, i když zde je důvodem asi
také jejich „služebnost“. Na druhé straně je nepopiratelné, že tato velikost je čı́msi chtěným. Jasně to dokládá
napřı́klad zcela baroknı́ vytvořenı́ odstupu demolicı́ domů před průčelı́m paláce. Velikost je neoddělitelnou
složkou výrazu paláce i zahrady, jak to pěkně vyjádřil opět Zdeněk Wirth slovy: „drobné volierky renesančnı́ se
tu (v zahradě) „zvětšujı́ v obrovské stavby, které by stačily pro medvědy, natož pro drobné ptactvo““ s tı́m, že
toto nové měřı́tko je patrné v celé zahradě a nejvýrazněji u loggie.86
Pokud jde o druhou polovinu výše uvedeného Wirthova výroku, tedy přizpůsobenı́ se středověkému
půdorysu, pak jde nepochybně o určitou daň kontinuálně se vyvı́jejı́cı́mu městu s relativně neměnnou sı́tı́
ulic. Souvisı́ však také s tı́m, že Valdštejnský palác a zahrada ještě nejsou stavbami zcela baroknı́mi. Domnı́vám se, že půdorys zahrady s rafinovaně zalomenou osou výborně odpovı́dal jejı́mu manýristickému cı́těnı́.
Většina mladšı́ch palácových staveb se snažı́ takovou nepravidelnost parcely spı́še zakrýt, přı́padně se jı́ vyhnout vystoupenı́m do ulice, či přı́mo výstavbou na okraji města, kde je možné spı́še zı́skat velikou, relativně
pravidelnou plochu. Stačı́ připomenout mladšı́ palác Michnů z Vacı́nova, palác Černı́nský či Přehořovských
z Kvasejova a jejich vazbu na přilehlou zahradu. Je tedy toto tvrzenı́ obecně pravdivé, ale nikoli jako záměr,
nýbrž omezenı́, které může architekty přivést k pozoruhodným výkonům.
K urbanistickým souvislostem paláce a zahrady nepochybně patřı́ také to, že se před městem vlastně maximálně uzavı́rá, a to jak vysokými zdmi zahrady, tak „neproniknutelnou“ řadou oken paláce. Tohoto rysu
paláce si pochopitelně povšimli mnozı́ badatelé, např. P. Preiss, P. Vlček, P Fidler, který celý areál velice přesně
charakterizuje jako refugium, uzavřený „ostrov“ uprostřed města.87
Ještě jedno tvrzenı́ si zde dovolı́m zpochybnit. Je vysloveno v Uměleckých památkách Prahy88 a řı́ká, že
82 Fidler,
P. (cit. v pozn. 3), s. 133.
Z. (cit. v pozn. 19), s. 35.
84 Merhout, C. (cit v pozn. 24), s. 26.
85 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 147–148.
86 Wirth, Z. (cit. v pozn. 19),s. 39.
87 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 148; Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 49; Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 158 –159.
88 Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J.(cit. v pozn. 41).
83 Wirth,
11
Architektura Valdštejnského paláce
5 Valdštejnský palác jako urbanistický prvek
areál Valdštejnského paláce vlastně vytvářı́ nový typ, protože kombinuje palác sevřený kolem malého nádvořı́
a velikou zahradu, čı́mž připomı́ná stavebnı́ útvar italské vily. Opět je možné poukázat na to, že taková charakteristika by mohla odpovı́dat už předchozı́mu Trčkovskému paláci, který navı́c nenı́ jediným renesančnı́m
přı́kladem u nás. Napřı́klad Rožmberský palác na Pražském hradě byl vybaven zahradou, zahrada přiléhala
i k paláci zámku v Telči, velice rozlehlou zahradou (zı́skanou navı́c částečně demolicı́ obytných domů) bylo
po r. 1547 vybaveno vdovské sı́dlo Anny z Rogendorfu v Českém Krumlově.89 Posledně jmenovaný přı́klad
považuji za zvláště významný, vzhledem k velikosti zahrady a relativně časnému vzniku. Valdštejnskému
paláci se podobá také umı́stěnı́m komplexu na okraji organismu města a mj. i přı́tomnostı́ blı́zkého kláštera,
což už však v daných souvislostech nenı́ nikterak podstatné.
Pokud tedy vskutku je Valdštejnský palác a jeho zahrada něčı́m novým, pak je to, kromě už zmiňované
velikosti, předevšı́m razance s jakou byl záměr budovánı́ areálu uskutečněn. Spojenı́ uzavřeného paláce se
zahradou však rozhodně nebylo u Valdštejnského paláce novou myšlenkou. Maximálně jej lze prohlásit za jisté
vyvrcholenı́ tendencı́ k propojenı́ uzavřeného paláce s rozlehlou zahradou.90
Toto spojenı́ městského paláce s rozlehlou „zámeckou“ zahradou se snažı́ poněkud neobratně postihnout i
Ivan Muchka, když tvrdı́, že palác nenı́ palácem, ale spı́še vilou.91
Tyto české přı́klady pochopitelně nejsou jedinými možnými, nebot’ Valdštejn zřejmě hledal vzory své stavby
předevšı́m v Itálii. P. Fidler mluvı́ přı́mo o Řı́mských vzorech, kterými jsou stavby „nového palácového typu,
jak jej představujı́ paláce rodiny Borghese či Barberini, s lineárnı́m sledem mı́stnostı́ v návaznosti na ‘liturgii’ dvornı́ho
ceremoniálu“. Těmto stavbám se však palác podobá i tı́m, že ač umı́stěn v intravilánu města, nemı́nı́ se vzdát
komfortu vily suburbany – veliké zahrady a dalšı́ch „atrakcı́“.92 Jako dalšı́ možné vzory uvádı́ dobové knı́žecı́
rezidence s tı́m, že Drážd’anská byla ve Valdštejnových dobách pouze: „srostilicı́ objektů z různých stavebnı́ch
period“, Mnichovská: „pozoruhodná v jednotlivostech svého antiquaria“, byla nepřehledným bludištěm bez přı́mé
vazby na zahradu. Pouze salzburgská rezidence německého primase, arcibiskupa-knı́žete, odpovı́dala již modernı́ koncepci sı́dla baroknı́ho knı́žete. Letmo zmiňuje také Landshut a Heidelberg. Z Vı́deňských soudobých
staveb je jedinou srovnatelnou stavbou Favorita – rezidence manželky cı́saře Ferdinanda II., Eleonory Gonzagy,
stavěné od roku 1623 na vı́deňském předměstı́ Wieden. V obou přı́padech jde o „nepravidelný areál s několika
dvory a terasovitou zahradou patřı́cı́ k typu vily suburbany. Navenek působı́ oba zahradnı́ paláce formálně zdrženlivě
a enigmaticky zamlčujı́ svůj prostorový rozvrh. Nekonečné řady oken neprozrazujı́ nic z funkcı́ prostoru za nimi. Teprve v diskrétnı́m palácovém ‘interiéru’ se uplatnı́ nádhera dekorace. Dvornı́ fasády, stěny sálů a lodžiı́ hýřı́ bohatstvı́m
sloupového či pilastrového řádu, jejich haptickou souhru architektury a štuku doplňuje barevný půvab fresek V interiéru
zahrady stupňujı́ senzualismus architektonických hmot a povrchu stavby olfaktorické komponenty vůnı́ či akustické zážitky zpěvu exotického ptactva a fontán.“.93
K otázce urbanismu nesporně patřı́ ještě jedna pozoruhodná poznámka Petra Fidlera: „Palác, ač v soudobé
Praze srovnatelný snad pouze se stavbami cı́sařskými, však neměl hrát roli ‘plnohodnotné’ vévodské rezidence. Ta byla,
včetně potřebné infrastruktury rezidenčnı́ho města zřizována v Jičı́ně a měla být postupně vybudována v menšı́m měřı́tku
i v Zahánı́ či Meklenbursku (mı́čovna, zahrady, hřebčince, rodinná hrobka, biskupský kostel atd.“94
89 Ernée,
M.: Archeologická památková péče v Českém Krumlově, Průzkumy památek. VI, 2, s. 95.
lze tyto argumenty zpochybnit poukazem na to, že palác v Telči je sice ve městě, ovšem poddanském a jako součást
rezidenčnı́ho zámku, Rožmberský palác na Pražském hradě nenı́ „ve městě“, vdovské sı́dlo Anny z Rogendorfu sice je ve městě, ale pro
změnu netvořı́ „malé nádvořı́“, nebot’ je pouze jednı́m křı́dlem tzv. nové zbrojnice (později panského pivovaru) a nenı́ zcela jasné, jak
toto sı́dlo vypadalo původně. Domnı́vám se však, že podstatná je vazba trvale obývaného sı́dla sutuovaného v městském organismu, na
relativně rozsáhlou zahradu.
91 Muchka, I – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36)
92 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 168 a 180.
93 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 180–182.
94 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 139
90 Pochopitelně
12
Architektura Valdštejnského paláce
6
6 Průběh výstavby
Průběh výstavby
Následujı́cı́ oddı́l přinášı́ spı́še prostě chronologicky seřazené zmı́nky o výstavbě paláce. Tam, kde je to důležité
pro pochopenı́ průběhu výstavby „prokládám“ již tento výčet interpretacemi.
Tyto údaje jsou pouze vı́ceméně náhodnými „střı́pky“ informacı́. Hezky to ilustruje Milada Vilı́mková,
když dokládá, že o účasti Baccia di Bianco vı́me pouze z jeho dopisů, ale ve Valdštejnském archivu o něm nenı́
ani zmı́nka, což pouze dokazuje nespolehlivost, respektive nekompletnost těchto archiváliı́.95
Samotné umı́stěnı́ Paláce, jak vyplývá i z předchozı́ch oddı́lů, rozhodně nenı́ náhodné. Valdštejn si byl vědom toho, že v centru města by ani v pohnutých pobělohorských letech nemohl zı́skat tak obrovskou plochu.
A zjevně právě takovou plochu zı́skat toužil, jak lze odhadnout podle toho, že o palác Smiřických na malostranském náměstı́, který zı́skal v r. 1622 nejevil zájem, přestože řada jeho současnı́ků by jej chápala jako
zcela adekvátnı́ městskou velmožskou rezidenci. I v tom lze mimochodem spatřovat určitou novost Valdštejnova záměru, přičemž je navı́c jasně patrné, že „frýdlantský“ měl o svém plánovaném pražském sı́dle už tehdy
zcela konkrétnı́ představu. Jak už vı́me, použil za základ svého paláce rozsáhlou a mimořádně kvalitnı́ stavbu
Trčkovského paláce s rozsáhlou zahradou. Jeho cena: 30 000 kop mı́šeňských tomu odpovı́dá.96
Prvnı́m objektem, který Valdštejn kupuje je tzv Königovská (Khynigovská) zahrada v březnu 1921. S největšı́ pravděpodobnostı́ již v této době má dohodnutý nákup Trčkovského paláce, který kupuje pravděpodobně
také v roce 1621. V roce 1622 kupuje za 4500 kop mı́šeňských městskou vápenici a cihelnu, která se nacházela
v mı́stech jı́zdárny, tedy na opačném konci budoucı́ho areálu. Nákupy domů probı́haly ještě několik dalšı́ch
let s tı́m, že poslednı́m zakoupeným domem je v roce 1627 dům Jana z Feldu. 97
Za rok započetı́ výstavby je prakticky ve veškeré literatuře označován rok 1623.98 Jako důvod bývá uváděna zmı́nka o stavbě u Bohuslava Balbı́na, která však pouze řı́ká, že stavba již probı́há99 a pak letopočet
1623, který se uplatňuje ve štukové výzdobě „hlavnı́ho“ sálu. Pavel Vlček, navı́c zpochybňuje autenticitu tohoto datovánı́ tvrzenı́m, že letopočet „mohl být a pravděpodobně také byl“ doplněn při některé novodobé
rekonstrukci. Přesto však považuje rok 1623 za rok započetı́ pracı́.100 Jako rok započetı́ pracı́ a nikoli jako rok
prováděnı́ štukové výzdoby stropu, jak by bylo logické, interpretuje letopočet již C. Merhout101
Až Mojmı́r Horyna a Petr Fidler v poslednı́ monografii Valdštejnského paláce kladou dobu započetı́ pracı́
už do roku 1621 přı́padně 1622 s tı́m, že stavebnı́ úpravy byly velmi pravděpodobně zahájeny ihned po nákupu
tčkovského paláce v květnu 1621.102
Toto posunutı́ doby zahájenı́ pracı́ je podloženo zcela přesvědčivými argumenty. Těmi je na jedné straně
správná lokalizace a rozpoznánı́ významu Trčkovského paláce: Severnı́ křı́dlo Trčkovského domu prošlo prakticky pouze adaptacı́. Byla zachována výška podlah, čı́mž tato renesančnı́ stavba vlastně určila výšku pater
celého paláce, tedy i onoho tolikrát zmiňovaného „sraženého“ přı́zemı́. Pochopitelně byla vyměněna okennı́
ostěnı́, vloženy podhledy, vybudována pozoruhodná, mezitraktová obslužná chodbička atp. Ani změny v západnı́m a jižnı́m křı́dle, ač podstatně rozsáhlejšı́, nelze vnı́mat jinak než jako přestavbu stávajı́cı́ho stavu.
Jedinou novostavbou prvnı́ fáze přestavby je tedy křı́do s Ovidiovou a Astronomickou chodbou, a pak část severozápadnı́ho nárožı́ s kaplı́ schodištěm a oratořemi. Dva domky, které stály na tomto mı́stě, byly vykoupeny
v roce 1623.103
Dalšı́m důvodem je Valdštejnova netrpělivost. Vskutku si asi nelze představit, že by Valdštejn dokázal dva
roky poměrně bezdůvodně čekat. Z Biancových vzpomı́nek koneckonců vyplývá, že byl Valdštejn velice často
přı́tomen pracı́m na paláci, čili v té době v paláci již bydlel!104
Názory na dobu „hrubého“ dokončenı́ paláce jsou poněkud různorodějšı́. Zdeněk Wirth, s odvolánı́m na
95 Vilı́mková,
M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 56.
M. (cit. v pozn. 43), s. 91.
97 Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 51.
98 Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 51; Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 147; Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 45), s. 42
99 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. 46), s. 50.
100 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s 45.; Pikantnı́ situace nastala v Uměleckých památkách Prahy, kde (patrně dı́ky „spolupráci“
kolektivu autorů) je rok 1623 zároveň označen za dobu dokončenı́ štukové výzdoby. vizte: Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J. (cit. v pozn.
41), s. 147.
101 Merhout, C. (cit v pozn. 24), s. 34.
102 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 110; Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 158; Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. 46), s. 50.
103 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 106–110
104 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 110
96 Horyna,
13
Architektura Valdštejnského paláce
6 Průběh výstavby
svědectvı́ Adriana de Vries klade dobu hrubého dokončenı́ k roku 1626 s tı́m, že lodžia byla dokončena v roce
1927.105 Michaela Lı́čeňková naopak uvažuje o možnosti, že byla lodžia dokončena až někdy kolem roku 1630,
protože by pak, za současného posunutı́ přı́tomnosti Nicolo Sebregondiho již do roku 1629, bylo možné připsat
mu mj. právě lodžu.106
Nález dřı́ve zmı́něné spáry, nerovnostı́ zubořezu a piniové šištice dokládá postupnost výstavby, možná i
určitou změnu projektu. Mojmı́r Horyna předpokládá dokončenı́ prvnı́ fáze, tj. přestavbu a dostavbu původnı́ho Trčkovského paláce, roku 1623 či 1624, rok 1623 by také měl být rokem formovánı́ definitivnı́ představy
celého paláce. Ukončenı́ „hrubé“ stavby lodžie 1626 protože na podzim 1626 měly být postaveny provizornı́
sokly pod sochy Adriana de Vries, umist’ované v zahradě proti lodžii, přičemž jejich výška napovı́dá, že měly
být z prostoru lodžie také vnı́mány. Letopočet 1629 je, spolu s iniciálami štukatérů, dochován v lodžii, a měl
by tudı́ž být rokem dokončenı́ štukové výzdoby, nebot’ je umı́stěn poměrně nı́zko a odpovı́dá tedy závěru
štukatérských pracı́. Do roku 1630 by také měl být hotov „hraběcı́ dům,“ tj. pravá část průčelnı́ho křı́dla.
Datovánı́ se mj. opı́rá o dva plány z italských sbı́rek, (vizte přı́lohy) prvnı́, datovaný mezi roky 1624–26,
chovaný v univerzitnı́ knihovně v Bologni, zachycuje palác včetně křı́dla stájı́ a pážecı́ho domu v úrovni prvnı́ho
patra. Na tomto plánu chybı́ Feldovský dům, resp, je pouze schematicky naznačen tužkou, což je důležité pro
jeho dataci107 , druhý, datovaný po r. 1627, chovaný ve Florencii, zachycujı́cı́ celý areál včetně jı́zdárny, velké
groty a také Feldovského domu.108 Na základě slohové analýzy a také rozboru pı́sma je lze připsat Giovannimu
Pieronimu a to jako plány staveb částečně ještě nedokončených, či neprovedených.109 Pokud zmiňuji Pieroniho
plány, slušı́ se připomenout existenci ještě třetı́ho plánu, pocházejı́cı́ho rovněž z florentské sbı́rky, kterým je
plán zachycujı́cı́ rozložený nárys stěn a klenby lodžie.110
P. Fidler klade prvnı́ etapu do let 1622–1623, druhou etapu pak až do let 1926–1630.111
Osobně bych předpokládal spı́še nepřetržitou stavebnı́ aktivitu, která se v části budov situovaných souběžně s východnı́ částı́ zahrady zastavila až s vévodovou smrtı́ v Chebu r. 1934, byt’ rámcově lze takové
vymezenı́ považovat za pravděpodobné.
Otázku postupného narůstánı́ komplexu, mj. zmı́něná spára a navazujı́cı́ „anomálie“ zubožezu řı́msy spolu
s dalšı́mi předpoklady vedoucı́mi k představě minimálně dvou stavebnı́ch fázı́, doplňuje předpoklad Petra
Fidlera, který mluvı́ o postupném, avšak zároveň velice promyšleném narůstánı́ paláce podle podmı́nek, tedy
odpovı́dajı́cı́ růstu Valdštejnova společenského postavenı́. Těmito událostmi je v roce 1623 Valdštejnovo povýšenı́ do knı́žecı́ho stavu a také ženitba. Roku 1625 se Valdštejn stává vévodou, v roce 1628 pak řı́šským vévodou
meklenburským. Dosaženı́ tohoto titulu spojuje Fidler s „zřı́zenı́m reprezentačnı́ch prostorů vpravdě vévodských a
novým zhodnocenı́m zahrady, ba patrně i výstavbou a výzdobou ‘vévodské’ lodžie.“ Zároveň ale Fidler upozorňuje,
že palác rozhodně neodrážı́ Valdštejnovy ambice na Český trůn, nebot’ v paláci „všudypřı́tomné“ lvı́ masky
zastupujı́ coby „heraldická havět’“ valdštejnský erb.
Podobně jako společenský vzestup, by palác měl odrážet také úmrtı́ Valdštejnova jediného syna a dědice
v lednu 1628, který byl impulsem vzniku druhého, separátnı́ho „hraběcı́ho“ dvora určeného pro synovce Maxmiliána z Valdštejna (jehož vévoda ustavil svým dědicem), vybaveného nejen vlastnı́m přı́stupem a schodišti,
ale dokonce i vlastnı́ lodžiı́ „en miniature“. Této představě postupné proměny funkce paláce však naopak
protiřečı́ to, že na zmı́něné změny nereagoval „sled“ či podoba reprezentačnı́ch prostor počı́naje „velkým“
sálem a konče pracovnou (vizte dále), u nichž je datem ante quem odchod Baccia di Bianco z Prahy.112 Navı́c
mu neodpovı́dá ani předpokládaná datace již zmı́něných plánů, na nichž je už zobrazen „hraběcı́ “ dvůr.
Roku 1626 je též zmiňována práce na voliéře, opatřovánı́ ptáků pro ni a také žádost o zaslánı́ rámů do
oken.113
105 Wirth,
Z. (cit. v pozn. 19).
M. (cit. v pozn. 39), s. 4.
107 Bologna, Bibliotheca universitaria, coll. no. 935 C.
108 Florencie, Uffizie, Gabineto Disegni e stampe, no. 4517.
109 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 111; Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 140.
110 Považuji za dobré, připomenout ještě existenci pětice plánů, vypracovaných Anselmem Luragem r. 1753 v rámci přı́prav nerealizované
přestavby paláce na ústav šlechtičen. (Archiv Pražského hradu, Sbı́rka plánů č. 181 – 15) Tyto plány jsou mimo zmı́něnou trojici plánů
nejstaršı́m zaměřenı́m paláce a jsou důležitým zdrojem také pro poznánı́ proměn paláce v uplynulých 250 letech.
111 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 158.
112 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 135–139.
113 Zatı́mco Pavel Preiss to považuje za důkaz o pokročilosti stavby, Pavel Vlček nad nı́m vyslovuje podiv s poznámkou, že potvrzuje
předpoklad použitı́ velkého množstvı́ zdiva předchozı́ch staveb. vizte: Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 147; Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn.
106 Lı́čeňková,
14
Architektura Valdštejnského paláce
6 Průběh výstavby
Roku 1628 se přivážela přes Frýdlant do Prahy sádra, nepochybně souvisejı́cı́ se štukovou výzdobou, patrně
v lodžii.114 Roku 1628 je také konstatováno, že „na stavbě už nenı́ moc práce“, 1629 jsou požadovány skleněné
kotoučky na zasklenı́ vikýřových oken na „zwinger“ a také potřebné železo pro voliéru. Datum 1629 lze také
najı́t ve štukové výzdobě lodžie, což Pavel Vlček zmiňuje s tı́m, že jejı́m autorem v žádném přı́padě nemůže
být Nicolo Sebregondi.115 K témuž závěru však vede i porovnánı́ vztahu lodžie a zahrady v Praze a v Jičı́ně.
Zatı́mco prokazatelně Sebregondiho jičı́nská reakizace je již cı́těna barokně, zahrada pražského paláce je ve
vztahu k lodžii chápána ještě manýristicky (vizte dále)
Zprávy o zasklı́vánı́ oken ve vikýřı́ch je pozoruhodná proto, že opravdu může dokládat postupnost „růstu“
paláce podle vévodova postavenı́. Zdeněk Wirth spojuje tuto zprávu se vznikem všech vikýřů, jako rozšı́řenı́
stavebnı́ho programu116 , což právě v souvislosti se závěry Petra Fidrelra znı́ velice pravděpodobně. Půdnı́
prostory paláce totiž byly obývané, o čemž dodnes svědčı́ zbytky zateplenı́, záklopové stropy, ornamentálnı́
malovaná dekorace a dalšı́ stopy. Pokud je mi známo, je takové využitı́ půdnı́ch prostor (resp. dochované
hmotné doklady o něm) v našich podmı́nkách poměrně unikátnı́.
Z řı́jna 1929 pocházı́ zpráva, týkajı́cı́ se nového zahradnı́ka, podle nı́ž by měla být zahrada již hotova.117
Z roku 1630 pocházı́ již pouze zprávy o tapetovánı́ a tapisériı́ch, zmiňováno je také celkem 59 kachlových
kamen, z nichž 45 je už postaveno. Také existujı́ zprávy o tom, že osazen je již i oltář v kapli. Z těchto zpráv lze
vskutku usuzovat, že práce byly vı́ceméně hotové, byt’zařizovánı́ paláce nepochybně trvalo až do vévodovy
smrti.118
V řı́jnu 1631 je v Praze doložena činnost Nicolo Sebregondiho a roku 1633 mu bylo nařı́zeno, aby odstranil
nedostatky a závady, které sám předtı́m v paláci objevil.119 Je lákavé, ztotožnit tyto závady se „závadami“
architektonickými, byt’ alespoň část z nich mohla být i závadami technickými, jak svědčı́ zprávy o tom, že
„stavba nad kuchynı́ hrozı́ zřı́cenı́m“, z r. 1631.120
Z ledna 1934 pocházı́ zpráva o zhotovenı́ vodovodu v grotě a vodotrysku v zahradě. V grotě jsou zmiňováni
také tři štukatéři.121
6. března 1634 byl sepsán konfiskačnı́ protokol, který je nejen svědectvı́m o Valdštejnově pádu, ale předevšı́m
důležitým materiálem, použitelným spolu s dochovanými „italskými“ plány, při identifikaci jednotlivých
prostor paláce.
40), s. 43.
114 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 153; Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. 46), s. 52.
115 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 43; Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. (cit. v pozn. 46), s. 53.
116 Wirth, Z. (cit. v pozn. 19), s. 36.
117 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. (cit. v pozn. 46), s. 52.
118 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. (cit. v pozn. 46), s. 52–53.
119 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 43; Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 65.
120 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. (cit. v pozn. 46), s. 54.
121 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. (cit. v pozn. 46), s. 54.
15
Architektura Valdštejnského paláce
7
7 Otázka architekta
Otázka architekta
Na stavbě se objevuje celkem šest lidı́, kteřı́ byli v literatuře někdy zmiňováni jako možnı́ projektanti paláce:
Giovanni Battista Marini
Povolán v roce 1621 z Milána. Pocházı́ z Balerny v jižnı́m Švýcarsku. Byl podřı́zeným Andrea Spezzy, jak
vyplývá ze sporu o tovaryšský groš. V něm byl správcem Zbyňkem Lomnickým z Budče nazván „hrubým
zednı́kem“, který je „vysokomyslný a nafoukaný“, přičemž Lomnického stı́žnosti na Mariniho se i v tak sporých
archiváliı́ch objevujı́ vı́cekrát. V Praze byl po celou dobu výstavby paláce. Z roku 1629 pocházı́ zpráva, podle
nı́ž mı́nı́ v paláci pracovat celou zimu. V roce 1634 se přihlásil s pohledávkou na Valdštejnovu pozůstalost,
z čehož Pavel Vlček usuzuje, že byl v té době ještě v Čechách.
V nejstaršı́ literatuře mu bylo připisováno autorstvı́ paláce. (vizte přehled literatury) Později je už zpravidla
považován pouze za prováděcı́ho stavitele. Vlček předpokládá, že „měl asi podobnou funkci jako Pieroni“,
protože se podle jeho projektů stavělo v Praze opevněnı́.122
Osobně se domnı́vám, že Mariniho přı́tomnost po celou dobu výstavby paláce, tedy i v době kdy Valdštejn
horečně hledal náhradu za Spezzu, nehledě na to, že ze zmı́něného vyjádřenı́ Zbyňka Lomnického z Budče
plyne, že Marini byl vůči Spezzovi v podřı́zeném postavenı́, dokazuje že téměř určitě nebyl autorem paláce.
Na stavbě zřejmě plnil roli jakéhosi polı́ra. Jako projektant by se mohl uplatnit maximálně v samém počátku.
Andrea Spezza
Pocházı́ z Rogna v Lombardské oblasti, přı́padně z Arogna v jihošvýcarském Ticinu. Od roku 1608 působil
v Oldenburgu, kde přestavoval tamnı́ rezidenci řı́šského hraběte Antona Günthera von Olenburg, jako nástupce
meklenburského stavitele Jürgena Reinharda. Odtud však uprchl roku 1616 a je krátce doložen v Praze, kde
pracuje pro cı́saře. Od roku 1617 pracuje na stavbě kamaldulského kláštera v Bielanech u Krakova, který měl
projektovat. V letech 1616 –1618 měl Spezza údajně použı́t okna shodně formovaná jako okna Valdštejnského
paláce na stavbě dómu sv. Václava v Olomouci.123 Ta se však vzhledem k provedené regotizaci nedochovala a
navı́c nenı́ jisté ani to, zda se v té době Spezza v Olomouci pohyboval. Na stavbě paláce je doložen až v roce
1626, v Jičı́ně pouze o rok dřı́ve – 1625.124
Tradičně mu bývá připisováno autorstvı́ paláce. Pavel Preiss dokonce připustil i jeho autorstvı́ loggie.125
Jeho vůdčı́ postavenı́ na stavbě je dokladováno svědectvı́m Adriana de Vries, který jej slovy „Andreas Italian“
uvádı́ jako stavitele paláce a také Valdštejnovým požadavkem po Spezzově náhlé smrti, (leden 1628) zajistit
veškeré plány, s tı́m, že těžko zı́ská dalšı́ho tak dobrého stavitele. Z toho plyne, že Spezza byl minimálně schopen rozpracovávat návrhy, vytvářet prováděcı́ výkresy a celkově pracovat poměrně samostatně. Zarážejı́cı́ je
však Spezzova nı́zká mzda 30 zlatých měsı́čně.126 P. Fidler naopak Spezzovo autorstvı́ paláce s plnou razancı́
odmı́tl.127
Giovanni Battista Pieroni de Galiano
Pocházı́ z Florencie, kde se narodil 5 března 1586 jako syn architekta Alessandra Pieroniho, působı́cı́ho
u Medicejských. Základy architektury se naučil u svého otce a poté u Bernarda Buonalentiho. Po smrti Cosima
II, v únoru 1621, Pieroni v 36 letech odcházı́ přes Alpy do Rakouska.128 Do Prahy přicházı́ na podzim roku
1622. Ve třicátých letech odcházı́ z Prahy do Vı́dně.129 Bacio di Bianko jej označil za: matematika, astrologa,
architekta, inženýra, zkrátka vzor všech talentů Právě s Pieronim přicházı́ do prahy také Baccio di Bianco, jehož
Vlček specifikuje jako „Pieroniho poskoka a sluhu“. Téměř nikdo nepochybuje o Pieroniho schopnostech, ale
často bývá vnı́mán spı́še jako teoretik, Valdštejnův výtvarný poradce, který je „lı́ný kreslit“ To, že to nenı́ pravda
dokazuje řada plánů, které se dochovaly. Mnohé z nich jsou vskutku plány fortifikačnı́ch staveb, rozhodně
však ne všechny či většina. Často také cizı́ plány posuzuje a snad i upravuje (?). Významné a dnes již vı́ceméně
nepopiratelné jsou jeho práce pro Brtnici. Velmi pravděpodobné je jeho autorstvı́ kostela sv. Jakuba v Jičı́ně i
dalšı́ch Jičı́nských staveb. Pozoruhodný, a dle mého názoru také pro posouzenı́ Pieroniho autorského podı́lu
122 Vilı́mková,
M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 53; Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 44.
I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36).
124 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. 44), s. 56; Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 149–150.
125 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 149–150.
126 Zahradnı́k, P. (cit. v pozn. 44), s. 56; Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 114.
127 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 145–146.
128 Baccio di Bianco uvádı́ 16 duben 1620, ale bylo to s největšı́ pravděpodobnostı́ až o rok později.
129 Fidler předpokládá poměrně logickou souvislost s Valdštejnovou smrtı́. vizte: Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 158.
123 Muchka,
16
Architektura Valdštejnského paláce
7 Otázka architekta
na Valdštejnském paláci důležitý, je jeho plán nerealizovaného zámku z ledna 1624, určeného nejspı́še pro
některou lokalitu v Čechách, otištěný jako součást článku Jarmily Krčálové: Giovanni Pieroni architekt?.130 (vizte
přı́lohy) O srovnánı́ tohoto plánu s „plánem“ Valdštejnského paláce se pokusı́m v závěru této práce.
Má nesrovnatelně vyššı́ plat než Spezza, pracuje také v cı́sařských službách. Od cı́saře, kromě štědrých
odměn, dostal také predikát: „de Galiano“. U Valdštejna doložen jako hofmistr a stavitel.131
Rybička jej specifikuje jako „přednı́ho ředitele a stavitele“132 Wirth jej vidı́ jako: „technického a uměleckého
experta“133 Neumann jej označuje za „nejvýznamnějšı́ho ze zúčastněných“ s tı́m, že mu „podle Stefanova zjištěnı́
můžeme připsal prostorově velkoryse řešenou lodžii a jehož spolupráce při výzdobě hlavnı́ho sálu je zaručena. Nenı́
vyloučeno, že se podı́l Pieroniho, který vycházel z principů manýrismu a těžil z renesančnı́ch vzorů janovského původu,
časem ukáže většı́ a zatlačı́ do pozadı́ úlohu Andrea Spezzy.“134
Na základě podobnosti loggie Valdštejnského paláce s portikem kostela v Livornu, který měl stavět Pieroniho otec je postaveno Stefanovo připsánı́ Pieronimu, které je od té doby obecně přijı́máno.135
Pavel Preiss toto připsánı́ zpochybňuje s tı́m, že odlišnost lodžie oproti paláci je dána předevšı́m svébytnostı́
útvaru lodžie, zpochybňuje také autorstvı́ Livornského portiku a přı́buzenstvı́ jeho autora s Pieronim. Ten
údajně vůbec nebyl architektem „tvůrčı́m“, ale pouze „filosofickým“.136
Emanuel Poche řı́ká, že Pieroni byl postavou částečně projektujı́cı́ a částečně řı́dı́cı́ práci kolektivu zúčastněných stavitelů.137 Tuto možnost nastolil i Schebek.138
Petr Fidler se na základě plánů Valdštejnského paláce uložených v Uffizi ve Florencii, které byly Pieronimu
připsány domnı́vá, že Pieronimu lze připsat celý palác.139
K jeho osobě řı́ká: „Architekt Giovanni Battista Pieroni neměl u historiků uměnı́ nikdy na růžı́ch ustláno. Ačkoliv se
vědělo o jeho úzkých vztazı́ch k Valdštejnovi, který si Florent’ana cenil nade vše a bez jeho rady ve stavebnı́ch a uměleckých
záležitostech nic nepodnikal, byl Pieroni označován jednou za poradce, podruhé za pouhého teoretika, lı́ného kreslit. Je
přı́značné, že prvnı́ monografická studie o něm vyšla pod titulem: „Giovanni Pieroni - architekt?“ A otaznı́ků kolem jeho
záhadné osobnosti ani později neubývalo. Problém „Pieroni“ je však předevšı́m problém našich představ o profesionálnı́m
profilu architekta raného novověku. Před vystoupenı́m malı́ře-architekta J. B. Mattheye byl v Čechách působı́cı́ architekt,
at’ Francesco Caratti, Carlo Lurago nebo Orsi či některý jiný z našich Komasků, předevšı́m cechovnı́ zednický mistr,
majitel stavebnı́ „firmy“, který kreslı́ plány, uzavı́rá smlouvy, organizuje a realizuje jejich provedenı́. Co si však počı́t
s architektem, doktorem obou práv, který se zabývá alchymiı́, sestavuje horoskopy, navrhuje „turecké stany“, provádı́
fyzikálnı́ pokusy, zakládá vědecké společnosti, projektuje pevnosti, plánuje nová města, dopisuje si s Galileem Galileim,
organizuje vydánı́ jeho spisů a vedle toho navrhuje a kreslı́ kostely, kaple, zámky a paláce pro cı́saře, vévody, knı́žata a
„creme de la creme“ našı́ aristokracie?“140
Zbývá ještě dodat, že Fidler připisuje Pieronimu na základě dochovaných projektů také Kostel sv. Jakuba
v Jičı́ně.141 , publikoval též jeho mimořádně pozoruhodný projekt pro Brtnici atp.142
Vincenzo Boccaci
Architekt a malı́ř – pocházel bud’ přı́mo z Florencie, nebo z toskánského Certalda. Ve Florencii se učil
u Lodovika Cardiho a podle slov Baccia di Bianco byl jeho nejlepšı́m žákem. Přicházı́ spolu s Pieronim a
Biancem. Vlček označil jeho úlohu jako „záhadnou“. Podı́lel se na výstavbě pražského opevněnı́, přestavěl
zámek v Zahánı́, po skonu Spezzy jej měl zastoupit na stavbě Valdštejnského paláce. Po Valdštejnově smrti se
vrátil do Florencie, kde rovněž projektoval.143
Valdštejn jej zřejmě nepovažoval za vhodnou náhradu za zesnulého Spezzu, což může odkazovat k jeho
schopnostem.144
130 Tento
článek lze označit za základnı́ materiál o Pieronim.
J. (cit. v pozn. 33), s. 511-542; Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s 139–158.
132 Skutečský, A. R. (cit v pozn. 6)
133 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1)
134 Neumann, J. (cit. v pozn. 29), s. 24.
135 Stefan, O. (cit. v pozn. 22), s. 319–324.
136 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s 195.
137 Poche, E. – Preiss, P. (cit. v pozn. 31)
138 Schebek, E. (cit. v pozn. 7)
139 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s 139–158.
140 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s 148–150.
141 Fidler, P.: Kostel sv. Jakuba Většı́ho v Jičı́ně a architekt Giovanni Battista Pieroni, in: Valdštejnská loggie a komponovaná baroknı́ krajina
okolı́ Jičı́na, Semily 1997, s. 31–42.
142 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s 139–158.
143 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 46.
144 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 114.
131 Krčálová,
17
Architektura Valdštejnského paláce
7 Otázka architekta
Bartolomeo Baccio di Bianco
Ve staršı́ literatuře byl někdy považován za projektanta lodžie. Vedle své malı́řské profese snad opravdu
měl i určité zkušenosti s projektovánı́m. V článku Václava Wagnera lze nalézt tuto charakteristiku: „Nadaný
a mnohostranný umělec, důmyslný stavitel a pozoruhodný malı́ř, Vlach veselý, jenž lehce a celkem št’astně prošel životem.“145 Přesto byla možnost, že by projektoval palác nebo lodžii opuštěna ve chvı́li, kdy se zjistilo, že nenı́
totožný se svým janovským jmenovcem. Dnes je možnost, že by byl architektem byt’jenom části Valdštejnského
paláce oprávněně považována za vyloučenou. Z Prahy vı́ceméně uprchl, pravděpodobně již v roce 1623 nebo
1624146
Nicolo Sebregondi
Rodák z Valtellina v jižnı́m Švýcarsku, údajně poznal Flandry ale předně Řı́m. Nejpozději od r. 1613
působil na Mantovském dvoře, kde mj. Projektoval vilu Favorita. V Čechách je doložen v roce 1630. Do
Valdštejnových služeb přicházı́ jako Spezzův nástupce, avšak s trojnásobným platem. Nesporně jde o velice
schopného architekta, avšak do podoby Valdštejnského paláce už mohl zasáhnout pouze okrajově formou
dı́lčı́ch zásahů a korekcı́. Působı́ hlavně v Jičı́ně, přesto lze jeho zásahy patrně sledovat v Praze (vizte dále).147
Mojmı́r Horyna mu připisuje mj. střednı́ portál, úpravu prvnı́ho nádvořı́, serlianu v ložnici vévodkyně.148
Sebregondiho, jehož význam ocenil napřı́klad už Zdeněk Wirth v knize Waldštejnův Jičı́n,149 s „mantovským“ architektem téhož jména ztotožnil P. Fidler. Značnou pozornost mu věnovala Michaela Lı́čeňková.150
Pavel Vlček nejprve toto ztotožněnı́ přijı́má, aby jej následně zpochybnil a v podstatě odmı́tl.151
Na závěr této části, věnované otázce architekta lze (spı́še z metodických důvodů) odcitovat značně Šalomounské a přes všechnu svůdnost zjevně nepravdivé tvrzenı́ Pavla Vlčka, že „Jeden každý ze zúčastněných
architektů by byl schopen palác vybudovat, a snad i lépe, nebýt ovšem Valdštejna“, zároveň řı́ká, že dı́ky jeho spěchu,
netrpělivosti a nestálosti, vzniklo do jisté mı́ry „kolektivnı́ dı́lo“.152
145 Wagner,
V. (cit. v pozn. 17), s. 19
P. (cit. v pozn. 32), s. 195; Vilı́mková, M. – Hryzler, J. (cit. v pozn. 28), s. 56.
147 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 47–48.
148 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 115.
149 Morávek, J. – Wirth, Z.: Waldštejnův Jičı́n, Praha 1946.
150 Lı́čeňková, M. (cit. v pozn. 39), s.1–6.
151 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 48.
152 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 48.
146 Preiss,
18
Architektura Valdštejnského paláce
8
8 Exteriér a interiér paláce
Exteriér a interiér paláce
Pohledem dosavadnı́ literatury
Obecně bývá palác zdůrazňován jako dı́lo na přerodu renesance a baroka. Zdeněk Wirth mluvı́ o „jistém
střetnutı́ akademického klasicismu pozdnı́ch theoretikú s řı́mským barokem, přičemž se kromě italského vlivu uplatňuje
také vliv nizozemský, a to předevšı́m v dekoru malı́řském a plastickém.“153 Mluvı́ také o tom, že vlivem „Vlachů“
se u nás mı́sı́ vlivy severoitalské s řı́mskými.154 Umělci najatı́ Valdštejnem jsou „výsledkem“ tohoto proudu
a čerpajı́ z vrcholné a pozdnı́ renesance nebo z prvnı́ch náznaků baroka. „Architektonická kompozice, ale neznamená systém, nýbrž sestavu obkreslených vzorů, vzájemně velmi odlehlých a neskloubených ve formálně čistý celek.“
Architektura paláce dle něj čerpá z české tradice a jediným novým prvkem je lodža.155
Zprávu o sgrafitech nalezených při opravě v r. 1917 interpretuje Wirth jako pokus „nemá-li být palác osgrafitován“, což mu opět dokládá slohovou neujasněnost. Fasáda dle něj vycházı́ z paláce Lateránského, až na
portály, které jsou vı́ce severské. Celá dispozice průčelı́ s nı́zkým přı́zemı́m a stejně vysokými patry, (mimo
vikýře a vysokou střechu) vycházı́ z řı́mského renesančnı́ho paláce.156
Mimo paláce Lateránského, srovnává průčelı́ také s palácem Farnesským. Sloupy v nádvořı́ jsou pak
robustnı́ obměnou Bramantova členěnı́ ve dvoře Vatikánského Belvederu.157
Zároveň Wirth vidı́ „baroknı́ gesto“ paláce v opuštěnı́ tradičnı́ho arkádového dvora a vytvořenı́ několika
menšı́ch dvorů a křı́del. Nový motiv, je také průběžný, částečně otevřený koridor v přı́zemı́ průčelnı́ho křı́dla
a enfiláda pokojů bud’ ve střednı́, nebo v bočnı́ ose. Baroknı́ jsou také individualizované půdorysy. Pro zrod
baroka je důležitý velký sál, prostupujı́cı́ dvě patra.158 Nejdůležitějšı́ je však nové měřı́tko stavby. Výška a šı́řka
oken je mnohem většı́, než u Lateránského paláce, takže okna „stravujı́“ celou plochu fasády. To je zcela jiné
chápánı́ členitosti plochy a hmoty než v renesanci. Hmota působı́ většı́m dojmem. Svými detaily a motivy
je hutnějšı́. Monumentálnı́ totiž nenı́ pouze samotná výška, ale také poměr a zejména měřı́tko. Vedle toho se
uplatňuje také profilace a detailnı́ propracovánı́.159
Lodža se opı́rá o renesančnı́ lodžie italských vil, které, ale majı́ menšı́ měřı́tko. (vila Madama v Řı́mě a
del Te v Mantově) Pražská lodža hraje svým novým měřı́tkem novou roli v prostoru zahrady, funguje vlastně
jako zahradnı́ průčelı́ paláce. Nová je i architektonická kompozice zahrady, kterou sice ztěžuje nepravidelný
půdorys, ale kompozice toho geniálně využı́vá – rozdělenı́m zahrady do dvou částı́.160
Cyril Merhout charakterizuje palác takto: „Již přestavba a přı́stavba Trčkovského domu (kterou však Merhout
situoval chybně) prozrazuje, že tu stavebnı́k zachovával stavebnı́ dispozice renesančnı́, do nichž však italštı́ stavitelé
přiměšovali mnoho prvků již barokových. Zvláště je to patrno na všech průčelı́ch, i ve dvorech je známa renesančnı́ jednoduchost. Bohatšı́ jsou tři portály. Nad středovým – slepým je výklenek s Madonou z Val de Urazzo, na střeše je dlouhá
řada vyvinutých vikýřů, okna jsou polokruhem uzavřená, stěna nemá sloupů ani pilastrů. . . . A všude je tu viditelný
zápas české renesance s nastupujı́cı́m barokem severoitalským, daleko již vyspělejšı́m.“161
Oldřich Stefan se paláce těsně dotýká ve svém článku o lodžii a také v článku: „Plastický princip v české
architektuře 17 a 18 stoletı́ “.
V tom prvnı́m řı́ká, že Valdštejnský palác je prvnı́ stavbou, v nı́ž se zřetelně projevila základnı́ odlišnost, mezi
architektem a stavitelem. Paláci údajně nejde o „optické protvářenı́ vztahů jednotlivých součástı́ celkového
organismu“, lodžii však ano. Tı́m je baroknějšı́, použı́vá vyspělou myšlenku relativnı́ho měřı́tka, nebot’ se
zde uplatňuje kontrast lidského měřı́tka reprezentovaný balustrádou se zbytkem stavby. Cituje „dosavadnı́“
literaturu. Řı́ká že bývá uváděn vztah k lodžii vily Madama: „nikoli jako přı́mý vzor, ale měřı́tkem a rozvrhem bočnı́
stěny“ O lodžii dei Lanzi řı́ká, že: „nenı́ třeba se jı́ dále zabývat. Do tak širokých souvislostı́, ale nelze v dějezpytu
uměnı́ zabı́hat, nechceme-li se spokojiti toliko s obecným náznakem, že lodža dei Lanzi je předchůdcem a snad i prototypem
všech ostatnı́ch.“ Del Te je dle Stefana zcela jiného rodu, nenı́ optická, ale hmotná. Má také zcela jiné měřı́tko. Na
153 Wirth,
Z. (cit. v pozn. 1.)
Z. (cit. v pozn. 19.)
155 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1.)
156 Wirth, Z. (cit. v pozn. 19.); Wirth, Z. (cit. v pozn. 1.)
157 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1.)
158 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1.)
159 Wirth, Z. (cit. v pozn. 19.)
160 Wirth, Z. (cit. v pozn. 1.)
161 Merhout, C. (cit. v pozn. 24), s. 33.
154 Wirth,
19
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
závěr článku představuje svůj předpoklad, že přı́mým vzorem lodžie je portikus kostela v Livornu. Tuto teorii
opı́rá o to, že portikus i lodža majı́ plně vyvinuté kladı́, což je u lodžiı́ výjimkou. Portikus má také zdvojené
sloupy. Jedinou odlišnostı́ je způsob řešenı́ nárožı́ obou staveb. Svůj předpoklad opı́rá také o předpokládaného
autora portiku, jı́mž je Pieroni. Jeho poměr s „pražským“ Pieronim Stefan nezná, ale předpokládá poměr
přı́buzenský.162
V druhém článku charakterizuje Stefan palác jako „relativně klidnou hmotu“. Řı́ká, že Valdštejn měl mezi
svými architekty jak zástupce až klasicky klidné renesance severoitalského typu (kostel sv. Jakuba v Jičı́ně),
tak i takové, kteřı́ se otevřeně hlásili k architektuře „současného“ Nizozemı́ (okna a vikýře paláce). Na obojı́m
je patrný rozpad staré renesančnı́ hmoty ve prospěch nových a nezvyklých vztahů. Okennı́ ostěnı́ již nejsou
renesancı́, ale jasným barokem. Vlastnı́m domovem těchto útvarů mohlo být jen prostředı́ svébytné, kde už
byla vzpomı́nka na klasickou renesanci matná, nebo chyběla vůbec. V rytmu vikýřů nenı́ zvláštnı́ch kompozičnı́ch vyššı́ch záměrů, měřı́tkové mohutnosti zůstávajı́ nevyužity. To ale neplatı́ pro lodžu, která je už jiného
rodu a jejı́ architekt byl zřejmě jiného původu a školenı́. Dále se věnuje už pouze lodžii s tı́m, že umělecky
nekoresponduje s palácem, ale pouze se zahradou a že přestože formy jsou pozdně renesančnı́, ale pro porenesančnı́ způsob, který stavitel použil, alby zdůraznil monumentalitu stavby (opět jmenován kontrast balustrády
a zbytku stavby). Stefan jej chápe jako typický znak „porenesančnı́ho manýrismu“.163
Emanuel Poche charakterizuje palác jako: „ozvuky pozdně renesančnı́ho klasicismu, aplikované na domácı́ tradici“.
O lodžii pak řı́ká, že byla odvozena z milánsko-janovského okruhu.164
O. J Blažı́ček charakterizuje palác jako „dokonalou ukázku raně barokového velmožského sı́dla“, „vnitřně
homogennı́ soubor“ a „prvnı́ stupeň barokové proměny“. „Dvoupatrová těžká ústřednı́ budova s nı́zkým přı́zemı́m
a málo vyznačeným hlavnı́m patrem, s únavným řazenı́m okennı́ch os a se střechou přeplněnou těžkými vikýři vykazuje
zvláštnı́ směs manýristických, ale také severských, nizozemských. Nové je přitom ması́vnı́ nasazenı́, nakupenı́ článků a
nové jsou i jejich vztahy. ‘Eine greulich grosse Machine’, tak charakterizoval budovu za půl stoletı́ švédský architekt N.
Tessin.“ 165
Interiéry paláce vidı́ O. J. Blažı́ček jako slohově vyhraněnějšı́, v italské notě a náročnějšı́ ve výzdobě, ale i
zde je „podivný srůst minulého a přicházejı́cı́ho, severských forem a jižnı́ho pojetı́.“166
„Giovanni Battista Pieroni, stavitel a vědec, byl rozhodně většı́ uměleckou osobnostı́ (než Spezza) Jeho vznosná,
monumentálnı́ lodža, kterou se palácová skupina otvı́rá do parkového parteru s grotami a voliérami při zdi, stojı́ nejdále
v barokové proměně, navazujı́c také nejzřetelněji na hornoitalskou palácovou architekturu. Zdvojené sloupy, dotud spı́š
přı́zdobný motiv, známý zejména z janovských staveb, dostal zde charakter jednolité monumentálnı́ podpory, nejenom
kolosálnı́m měřı́tkem, ale i logickým použitı́m.“167
Pavel Preiss řı́ká, že:„architektura paláce cı́lı́ svou funkčnı́ mnohostrannostı́ k jednolitosti opakovánı́m několika prvků
a motivů. Sled oken obloukovitě uzavřených s přimykajı́cı́mi se suprafenestrami, do něhož na průčelı́ zasahujı́ poněkud
neorganicky svou masivnı́ hřmotnostı́ a výškou portály, a rytmus vikýřů - na fasádě nad každou třetı́ (ve skutečnosti
druhou) okennı́ osou - působı́ svým mechanickým součtem dosti monotónně. Pouhou aditivnost, nikoliv umocňovánı́
odstupněnı́m, vykazujı́ také dvě protilehlé nádvornı́ strany svým vzorcovým členěnı́m polosloupy v patrech. Celý komplex
má v podstatě dosud manýristický ráz. Tvořı́ jakousi hermeticky uzavřenou enklávu, obrácenou převážně dovnitř, jež je ve
svém úhrnu přehlédnutelná pouze z nadhledu, přı́značného právě pro ‘komplexnı́’ nazı́ránı́ manýrismu ‘všeho najednou’
z jakéhosi pomyslného očnı́ho bodu. Manýristické je také skladebnı́ navazovánı́ jednotek, rozvı́jejı́cı́ch se při jejich procházenı́. Uplatňuje se tu moment ‘překvapenı́’, střı́dánı́ výšek a šı́řek chodeb a pokojů, vyúst’ujı́cı́ch do kabinetů a zvláště pak
do prostoru tak vznosného, jakým je hlavnı́ sál (který je v architektuře střednı́ Evropy v té době zcela unikátnı́), nebo ‘paradoxnı́’ tvar, jakým je podoba šachtovitě převýšené kaple. Již proto nelze složitou konfiguraci Valdštejnovy malostranské
rezidence podceňovat.“168
K valdštejnské lodžii dodává P. Preiss, že je ve veškeré literatuře nejpevněji svázána s Pieroniho jménem.
„Že byla zásluhou jiného architekta, než byl projektant vlastnı́ho paláce, se vyvozovalo předevšı́m z jejı́ odlišnosti od jeho
architektonického pojetı́; třeba ovšem vzı́t v úvahu, že v tomto přı́padě šlo o útvar svébytného charakteru, který však je
162 Stefan,
O. (cit. v pozn. 22), s. 319–324
O. (cit. v pozn. 26), s. 314.
164 Poche, E. (cit. v pozn. 27).
165 Blažı́ček, O. J. (cit. v pozn. 30), s. 10.
166 Blažı́ček, O. J. (cit. v pozn. 30), s. 10.
167 Blažı́ček, O. J. (cit. v pozn. 30), s. 10.
168 Preiss, P. (cit. v pozn. 32), s. 148–149.
163 Stefan,
20
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
s tělem stavby srostlý; nad nı́m ještě pokračujı́ vikýře, které tvořı́ korunový věnec celého paláce.“169
Dále jmenuje možné vzory s tı́m, že byly hledány „úporně“. Jmenuje florentskou Loggiu dei Lanzi, pak
Rafaelovu řı́mskou Villu Madama, poté Palazzo del Te v Mantově od Gulia Romana. Jako analogie byl jmenován
i portikus v zahradě Villy Mondragone ve Frascati.
Pavel Preiss sám tyto návrhy nikterak nekomentuje, zmiňuje však také Stefanovo připsánı́ a Livornský
portikus s tı́m, že: „Připisovat mu však (Pieronimu) jakýkoli samostatný projekt nemá žádný podklad, naopak, mnohé
svědčı́ proti tomu, že by se byl na jakékoliv jiné než pevnostnı́ architektuře účastnil vı́ce než radou nebo posudkem. A to
platı́ i pro stavby valdštejnské. Vzdor zmı́něné koncepčnı́ odlišnosti, způsobené však možná právě jen rozdı́lnostı́ ‘modu’,
netřeba Spezzovi upı́rat ani návrh valdštejnské lodžie, postavené v době, kdy zaujı́mal výhradnı́ postavenı́ vedoucı́ho
valdštejnského architekta.“170
Věra Naňková řı́ká, o architektuře paláce, že je ještě poplatná zaalpské renesanci, čerpá z italského manýrismu
a novému slohovému pojetı́ se blı́žı́ měřı́tkem a snahou po reprezentativnosti. Palácový komplex považuje
za poněkud nesourodý, ale s některými detaily překvapujı́cı́mi svou kvalitou a nápadnostı́. U lodžie, tak jako
ostatnı́ autoři připomı́ná lodžii dei Lanzi ve Florencii, vilu Madamu v Řı́mě, palác del Te v Mantově i portikus
kostela v Livornu.171
Jarmila Krčálová se ve svém rozsáhlém a přı́nosném článku o Pieronim přirozeně dotýká i Valdštejnského
paláce, předevšı́m jeho lodža.
Řı́ká, že je koncepcı́, základnı́m slohovým rozvrhem, pádnostı́ a monumentalitou blı́zce přı́buzná Loggii
della Signoria (dei Lanzi) na Piazza della Signoriia ve Florencii. S tı́m, že také obrovitá trojice jejı́ch polokruhovitých oblouků na útlých gotických profilovaných pilı́řı́ch (postavena 1376–1382) se vzpı́ná do výše třı́
podlažı́ sousednı́ho Palazza Vecchia. Pieroni pak v Praze monumentalizoval běžný motiv italského cinquecenta
– arkády na sdružených sloupech, které byly však už r. 1568 použity Jacopem Stradou na návrhu Vı́deňské
Neugebäude. Dále připomı́ná lodžii o třech obloucı́ch na dvojici sloupů v casinu vily Lante na Janiculu Giulia
Romana. Rytmizacı́ fasád Belvederského dvora ve Vatikánu jej patrně inspiroval Bramante. Krátce nato Romano tento útvar rozvedl ve čtveřici sloupů na portikové prostoře spojujı́cı́ zahradu se dvorem mantovského
Palazza del Te. Dále připomı́ná ještě výskyt zdvojených sloupů v pavilonu vily Doria v Janově, dvojici lodžiı́
vily I Collazzi ve Scandici u Florencie a také předsı́ň vily Mansi v Seromigno. Jde o stavby obklopené zahradou.
Dále řı́ká, že Pieroni určitě znal Cigoliho lodžii dei Tournabuoni ve Florencii.
Věnuje se také Livornskému portiku, který Stefan prohlásil za přı́mý předstupeň lodžie Valdštejnského paláce. Řı́ká, že portikus sice stavěl pieroniho otec, ale spolu s celým kostelem jej projektoval Bernardo Buonalenti.
Navı́c už o třicet let dřı́ve podobný portikus projektoval v Caravaggiu Pellegrino Tibaldi. Dále zmiňuje arkády
na sdružených sloupech i v nádvořı́ch paláců: Borghese v Řı́mě, Agolati Duti v Cremoně, Marino v Miláně či
u Collegio Borromeo v Pavii. Dále zmiňuje reprezentativnı́ zahradnı́ sál Rafaelovy vily Madama v Řı́mě. Jarmila
Krčálová se věnuje také osobnosti Pieroniho učitele Buonalentiho: Je pro něj charakteristická pádnost, mnohost,
celkový účin a také fantazijnı́ ztvárňovánı́ jednotlivých komponent – oken a portálů, záplava (až přebujelost)
dekorativnı́ch složek, kartušı́, mušlı́, girland. Podle Krčálové je tohle všechno charakteristické i pro pražskou
lodžu. Palác však připisuje Spezzovi. Polemizuje s Pavlem Preissem a řı́ká, že nejen odlišný modus, ale zcela
jiný výtvarný a slohový názor dělı́ lodžu a palác. Všı́má si také dalšı́ch detailů paláce, napřı́klad vikýřů, či krbu
v sále a nacházı́ shody s lodžiı́. Na závěr řı́ká, že Pieroni je umělec v podstatě ještě cinquecentnı́, manýristický,
ale přesto je použité měřı́tko některých staveb už baroknı́. Ve svých projektech dokázal respekt k dı́lu jiných
stavitelů, a že tento respekt je patrný i na lodži, když ji úspěšně, ale přitom kontrastně včlenil do organismu
Valdštejnského paláce.172
Dle Pavla Vlčka se průčelı́ paláce „nevymyká z kompozice pozdně renesančnı́ch staveb střednı́ Evropy, jeho podoba je jen málo italská. Nı́zké přı́zemnı́ podlažı́ a takřka shodná výška obou pater (relativně nı́zkých), to vše jsou prvky
zřetelně zaalpské. Jen velikost stavby, nikoliv vlastnı́ kompozice, tak mohla ohromit současnı́ky.“173
Po té srovnává průčelı́ s biblickým palácem krále Šalomouna, dlouhého 100 loket, širokého 50 loket a
vysokého 30 loket s tı́m, že bylo „třikrát okno proti oknu“ tj. okna ve třech řadách nad sebou. Konstatuje sice,
169 Preiss,
P. (cit. v pozn. 32), s. 158.
P. (cit. v pozn. 32), s. 159–160.
171 Naňková, V. (cit. v pozn. 35)
172 Krčálová, J. (cit. v pozn. 33), s. 530–535
173 Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 48.
170 Preiss,
21
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
že některé mı́ry biblického „vzoru“ zcela neodpovı́dajı́, ale přesto „také tı́mto způsobem mohl stavebnı́k dokazovat
své nejpřednějšı́ postavenı́ v Českém královstvı́“.174
Dále Vlček zmiňuje nepravidelnost os průčelı́, která však údajně nenı́ dána výtvarným záměrem, nýbrž
respektovánı́m staršı́ch konstrukcı́. Průčelı́ prý nenı́ nijak výrazně plastické, ale zato lze konstatovat důraz na
střednı́ osu, danou „hlavnı́m“ portálem, který však „ve skutečnosti vůbec vstupem nenı́. Je jeho pouhou – a tı́m
tedy velice baroknı́ – iluzı́, vyvolanou patrně touhou vytvořit alespoň dojem vstupu, který by svým měřı́tkem odpovı́dal
celému paláci. Funkčnı́ postrannı́ vjezdy ve skutečnosti totiž nepůsobı́ svými proporcemi dobře.“ Děje se tak proto, že
tyto portály musely být funkčnı́, tedy široké vzhledem k průjezdu kočárů a zároveň byly limitované výškou.
„Ve skutečnosti tak architekt u střednı́ho iluzivnı́ho portálu jen ukázal, jaká podoba by správné přı́slušela vjezdu při dané
velikosti průčelnı́ fronty. Nepochybně již od počátku bylo se střednı́m slepým portálem počı́táno, ukazuje na to rozestup
okennı́ch os.“175
Dále řı́ká, že fasáda je založena na principu vrstvenı́, čı́mž se ještě plně hlásı́ k manýrismu. Vnitřnı́ dispozice
nenı́ na průčelı́ reflektována, nelze určit, kde je hlavnı́ sál ani se neprojevuje schodiště, což je prvnı́, nebo jeden
z prvnı́ch přı́kladů u nás. „Docházı́ tak k přı́snému oddělenı́ fasády od vlastnı́ho prostoru, což je vlastně moment, který
je charakteristický pro většinu tvorby 17. stoletı́ a souvisı́ s nástupem raného baroka a jeho snahy po iluzi, i když se
pochopitelně uplatňoval již dřı́ve.“176
Vlček také zdůrazňuje půlkruhem ukončená okna. Řı́ká, že by „spı́še patřila vrcholné či pozdnı́ renesanci“ a že je
po polovině 17. stoletı́ také nikde, s výjimkou sakrálnı́ architektury, nenalezneme. Objevujı́ se znovu až v dalšı́m
stoletı́, ovšem fungujı́ už zcela jinak – pomáhajı́ ke gradaci architektury. Pozoruhodná jsou polohkuhově
utvářené nadokennı́ řı́msy, nikdy potom již nepoužité, ale také ostěnı́, „na nichž lze sledovat rozpad klasické
renesančnı́ tektoniky“. Obdélným ostěnı́m s uchy totiž vlastně chybı́ překlad. „Takové prolı́nánı́ dvou ‘tektonických
rovin’ lze doložit i na staršı́ stavbě Spezzy v Bielanech, ale na druhé straně obdobný princip (v Itálii ovšem známý již
od Michelangela) nalezneme i v pozdějšı́ tvorbě Franceska Carattiho. Jen z tohoto detailu potvrzovat, že palác skutečně
A. Spezza navrhl, by však bylo přece jen trochu odvážné. Oproti zmı́něným oknům majı́ poněkud jinou podobu okna
vikýřů, o nichž vı́me, že byla dokončena až později, po Spezzově smrti. Je pravděpodobné, že jejich podoba byla dodatečně
pozměněna.“177
V nádvořı́ Vlček konstatuje „náročnějšı́ plastické členěnı́, zvláště západnı́ a východnı́ strana.“ Rytmizaci polosloupy podle jednotlivých pater klasifikuje jako odpovı́dajı́cı́ pozdně renesančnı́mu (manýristickému) cı́těnı́
a charakteristickému vrstvenı́ stavby. Konstatuje také (jak se později ukázalo, zcela správně), že polosloupy
„působı́ dojmem dodatečné změny programu při stavbě“, avšak vysvětluje tuto změnu funkčnı́ nutnostı́ – „zdi
se zřejmě ukázaly být přı́liš tenké a musely být zesı́leny.“ Dále konstatuje že: „Z dodatečnosti vyplývá i dalšı́
pozoruhodná záležitost - rytmické střı́dánı́ užšı́ch a širšı́ch os, které je prvkem neobyčejně progresivnı́m. Patrně poprvé se
tu objevuje princip rytmizace, který v pozdějšı́m vývoji nalezneme u Carla Luraga, Franceska Carattiho a nejvýrazněji
u Giovanniho Domenika Orsiho. Lze jej tak považovat za charakteristický znak architektury 3. čtvrtiny 17. stoletı́, který
valdštejnská stavba předjı́má.“ Tento „neobyčejně progresivnı́ prvek“, však vzápětı́ vysvětluje potřebou zřı́zenı́
širšı́ho průjezdu. Všı́má si také toho, že je zachována suprapozice řádu (toskánský, dórský, iónský).178
O lodžii řı́ká, že je na rozdı́l od jiných částı́ koncipována geometrickou konstrukcı́. „Jejı́ šı́řka od zadnı́ stěny
až k vnějšı́ hraně činı́ 20 loket, délka prostoru se rovná 50 loktům a výška je ‘hudebnı́m’ průměrem předchozı́ch rozměrů.
Tento hudebnı́ průměr nalezneme běžně u renesančnı́ch teoretiků, zvláště u Leona Battisty Albertiho, který dává i návod
k jeho výpočtu. Průčelı́ lodžie bylo rozvrženo ve vztahu výšky a délky v poměru 3 ku 5, který byl v renesančnı́ Itálii běžný
a odpovı́dajı́cı́ doporučenı́ zvláště Andrey Palladia. Podle klasických zásad byly také vytvořeny sloupy toskánského řádu,
jejichž výška odpovı́dá sedmi modulům. Přestože toskánský řád všeobecně dovoluje nejširšı́ interkolumnia, přesahovala
vzdálenost mezi sloupy dovolenou mez, a tak došlo k jejich zdvojenı́.“ Na základě těchto matematických vztahů
dokládá, že tuto architekturu nenavrhl původnı́ autor paláce, ale někdo jiný. „A právě Giovanni Pieroni byl matematik a nepochybně i protagonista onoho proudu geometrizace.“ Připomı́ná také „formálnı́ podobnost“ s portikem
v Livornu, jehož autorem je patrně Pieroniho otec. Odlišné měřı́tko lodžie vysvětluje Vlček tı́m, že vzhledem
k výšce vedlejšı́ stavby ani jiné měřı́tko nemohlo být použito. „Stačı́ si jen zkusit takovou stavbu zakreslit v jiných
dimenzı́ch, pokud by se třeba jen trochu chtěla přizpůsobit sousednı́ budově. Sala terrena totiž nenı́ solitérem, ale integrálnı́
součástı́ paláce.“179
Daleko většı́ rozpor spatřuje na budovách navazujı́cı́ho křı́dla stájı́, pážecı́ho domu atd. Konstatuje také
174 Vlček,
P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 48.
P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 48–49.
176 Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 49.
177 Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 49.
178 Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 49.
179 Vlček, P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 52–53.
175 Vlček,
22
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
jednotu ohradnı́ch zdı́ a jı́zdárny, s tı́m, že ta „ještě dlouho nebyla běžnou součástı́ šlechtických paláců“ a také
vyslovuje pochybnost nad některými, žel neupřesněnými „výzdobnými detaily groty a přilehlých budov“ s tı́m, že
by slohově odpovı́daly zcela jiné architektuře.180
Ivan Muchka vysvětluje nı́zké přı́zemı́ svažujı́cı́m se terénem. Velice přesný je postřeh v němž nepravidelnosti os průčelı́ vysvětluje nutnostı́ přizpůsobit se interiéru, což platı́ zvláště u schodišt’, kdy dvojramenné
schodiště okna „zužuje“, zatı́mco točité „roztahuje“, zároveň však nepravidelnosti vyvozuje i z „respektovánı́
staršı́ situace“.
Zajı́mavý je (v daném záběru patrně prvnı́) pokus o velice preciznı́ popis jednotlivých prvků paláce.
Dlouze se věnuje portálům: „Zatı́m co bočnı́ portály jsou okny prvnı́ho patra jakoby stlačeny dolů, střednı́, podstatně
vyššı́ portál okno nad sebou úplně vytlačil. Je zde však určitá nesrovnalost, mı́sto aby se střednı́ portál spojil a články
na sebou k dominantnı́mu motivu, jako je tomu právě u bočnı́ch portálů, a tak již v barokovém smyslu ovládl ostatnı́
části celku, které by se mu podřı́dily, vidı́me zde pravý opak - hlavnı́ portál rezignuje na svou funkci a ponechává právě
na nejvı́ce exponovaném mı́stě prázdnou, hladkou plochu.“ Zároveň konstatuje protikladnost hlavnı́ho a bočnı́ch
portálů. Antibaroknı́ je dle něj i to, že nad osu portálu nenı́ nasazen vikýř. Střednı́ portál je edikulový s obelisky
na stočených volutách a ve středu na svérázné iónské hlavici. Uplatňuje se zde druhá, neúplná řada „klenáků“
a motiv „dělových koulı́“.
Bočnı́ portály jsou v mnohém protikladné. Uplatňujı́ se zde netektonicky kvádry „na výšku“ (s diamantovánı́m), ploché, lichoběžnı́kové frontony a segmentový oblouk. Na portál bezprostředně navazuje okno se
štukovým parapetem, volutová křı́dla a fantastické masky. Plošné, dematerializované obelisky jsou „provrtány“ (probı́jený ornament).
Ostatnı́ portály areálu těsně souvisejı́ s těmito dvěma bočnı́mi.
Dále Muchka na fasádě zdůrazňuje „strach s prázdna“, nebot’mezi okny je málo mı́sta a nadpražı́ zasahujı́
do kordonových řı́ms, jako na obrázku v knize Sebastiana Serlia.181 Rozdı́lný je, neitalský poměr střechy. Na
architektonizaci plochy majı́ výrazný podı́l okna – zadnı́ plocha lodžie je členěna právě pouze slepými okny.
Také si všı́má „serliovského“ motivu střı́dánı́ širšı́ch a kratšı́ch úseků v nádvořı́ a konstatuje rozpor s členěnı́m
pater. Vyjmenovává také přı́klady užitı́ serlian na rondelu v Jindřichově Hradci a na zámku Caparole v Itálii.
O disproporci okennı́ch ostěnı́ a polosloupů v prvnı́m nádvořı́ řı́ká, že: „taková neobratnost je vysvětlitelná
pouze účastı́ neškolených domácı́ch stavitelů, kteřı́ upravili italské schéma“. Dlouze se též zabývá otázkou, proč
nebyl použit arkádový dvůr. Jako pravděpodobný důvod se mu jevı́ předevšı́m malý rozsah nádvořı́. Zároveň
konstatuje napětı́, mezi přı́čnou a podélnou osou prvnı́ho nádvořı́. Členěnı́ stěn v zahradě hodnotı́ jako přı́klad
manýristické monotonie.182
Věnuje se také oknům, tvořeným ostěnı́m se čtyřmi uchy a kornı́m úsekem šambrány defacto zalomeným
dovnitř, s úseky soudkovitého vlysu nad nı́m, a do půlkruhového oblouku vydutou řı́msou. Podobně jako
Vlček hledá jejich analogie. Tvrdı́, že v Itálii taková okna nikde nejsou a odvolává se na chrámek v Baalbeku
ze druhého stoletı́, který byl v renesanci znám z rytin. Také konstatuje podobnost s chórovými okny dómu sv.
Václava v Olomouci, snad od Spezzy.183
Tvar oken údajně souvisı́ se „sakralizacı́“ paláce.
Pozornost věnuje i vikýřům. Řı́ká, že jsou také velice zvláštnı́. Charakterizuje je jako „manýristické“. Rozeznává na paláci dva typy: většı́ s okennı́m otvorem překlenutým segmentem, menšı́ uzavřený půlkruhovým
obloukem. Vikýře jsou nad každou druhou osou. Muchka nacházı́ analogii ve střı́dánı́ okennı́ch frontonů. Na
závěr cituje Serlia: „vikýře jsou korunou stavby“184 a zmiňuje podobnost „menšı́ch“ vikýřů s vyobrazenı́m
u Serlia185 , ovšem bez volutových křı́del.186
U krbu ve velkém sále konstatuje „prvky vysledovatelné u Pieroniho“. V části zabývajı́cı́ se zahradou zmiňuje zcela nepodloženou teorii o jejı́m původně zamýšleném pokračovánı́ v ose lodžie až kamsi k Vltavě.187
O lodžii řı́ká, že je spı́še součástı́ programu paláce a nikoliv zahrady a dále zdůrazňuje jejı́ kontrastnost k paláci. Sala terrena je dle něj v „ostré diskrepanci k paláci.“, což zdůrazňuje také střecha, zatı́mco vikýře tuto
180 Vlček,
P – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 53–54.
S.: Il settimo libro d’architettura, Benátky 1584, kap. 4, 7.
182 Muchka, I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36), s. 7–20.
183 Muchka, I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36), s. 21
184 Serlio, S. (cit. v pozn. 181), kap. 25, 7.
185 Serlio, S. (cit. v pozn. 181), kap. 33, 7.
186 Muchka, I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36), s. 22.
187 Jellicoe, G. A.: Baroque Gardens of Austria, London 1932.
181 Serlio,
23
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
diskrepanci potlačujı́.188
V uměleckých památkách Prahy (Vlček, Muchka, Čiháková) je oproti výše zmı́něným dvěma pracı́m navı́c
pozoruhodný, a zřejmě do té doby nepublikovaný údaj, že sochařská výzdoba kolem madony z Valle Vigevazzo, pocházı́ od Ottavia Mosta (kol. r. 1694)189
Mojmı́r Horyna věnuje ve svém textu, který je předevšı́m pečlivou prezentacı́ nálezů a zjištěnı́ proběhlého
stavebněhistorického průzkumu, výraznou pozornost Trčkovskému paláci. Kromě správné lokalizace tohoto
paláce a také informacı́ o mnoha konkrétnı́ch nálezech staršı́ho stavu lze zmı́nit ještě zajı́mavá zjištěnı́ ohledně
původnı́ barevnosti Vadštejnského paláce. Jeho exteriér byl pojednán se základnı́ plochou bı́lou, lomenou do
okrova a s plastickými prvky šedými, s možnosti složitějšı́ho pojednánı́.190 Tato zjištěná barevnost byla také
při poslednı́ rekonstukci použita.
Daleko zajı́mavějšı́ je ovšem dalšı́ posteh, který pozoruhodně doplňuje představu o působı́cı́ch architektech. Mojmı́r Horyna totiž na základě nálezů SHP připsal některé konkrétnı́ části paláce Nicolo Sebregondimu.
Na základě srovnánı́ Pieroniho plánů s realizovaným stavem a zjištěnı́, že polosloupy prvnı́ho nádvořı́ byly
provedeny prokazatelně dodatečně, a to i oproti okennı́m šambránám, připisuje je (také s přihlédnutı́m k jejich
progresivnosti) Nicolo Sebregondimu. Druhý rozdı́l plánů a realizované stavby představuje na plánu nezaslepené, nejjižněji položené okno v průčelnı́ stěně velkého sálu. Mojmı́r Horyna jej interpretuje ve smyslu
dodatečnosti portálu. Třetı́m mı́stem, kde Sebregondi dle Mojmı́ra Horyny zasáhl, je ložnice vévodkyně v severovýchodnı́m nárožı́ druhého patra paláce. Zde byla nalezena a při rekonstrukci také obnovena serliana,
s působivou světelnou režiı́ oddělujı́cı́ zmı́něnou ložnici od přijı́macı́ho sálu vévodkyně.191
Při analýze Pieroniho plánu lodžie Petr Fidler konstatuje rozdı́ly oproti realizované podobě. Zatmco na plánu
zakterselný stav je poměrně střdmý, výsledná podoba je štukovým ornamentem pojednána daleko bohtšı́m
způsobem. Na plánu mj. nenı́ zakreslen atikový nástavec s volutovými křı́dly a tvar štukových rámů na klenbě
je pozměněn. Přesto však konstatuje, že realizovaná podoba štukových prvků lodžie jednoznačně potvrzuje
Pieroniho autorstvı́. Ušatcový štukový rám na klenbě se segmentovým záklenkem použil Pieroni i na svém
projektu Collatovské hrobky v Brtnici.
Loggia a dalšı́ části paláce, na kterých „dosavadnı́ literatura spatřovala Florent’anův smysl pro geometricky vytřı́bený koncept a proporčně vyvážený rozvrh prostoru a stavebnı́ch hmot“ byly připsány Pieronimu. Geometricky čistý
rozvrh a suverénnı́ ovládánı́ proporčnı́ch a morfologických pravidel vitruviánských řádů – „opus italicum“
však dle Fidlera samy o sobě nestačı́, nebot’je ovládal „leckterý nadaný zednický mistr a na šlechtických akademiı́ch
a jezuitských gymnáziı́ch se s nı́m seznamoval i budoucı́ stavebnı́k“. Proto je potřeba najı́t „osobnı́ manieru“, která
teprve poskytuje slohové analýze klı́č k řešenı́ autorských otázek.
Touto „kritickou formou“ architektury jsou Fiedlerovi předevšı́m charakteristické formy nadokennı́ch řı́ms,
které architekt použil na všech reprezentativnějšı́ch fasádách objektu. Tento charakteristický „omegový“ tvar
okennı́ch nadpražı́ lze dle Fidlera sledovat i v Pieroniho projektu pro Brtnici, objevuje se nejen v exteriéru na
průčelı́ i dvorech, ale i ve velkém sále, ve štuku Audienčnı́ sı́ně a obou galeriı́, na bočnı́ch stěnách lodžie a
v návrhu jejı́ klenby. Fidler řı́ká, že jej Pieroni znal i z Florencie (okna medicejské knı́žecı́ kaple při florentském
S. Lorenzo). Řı́ká, že se u nás s touto formou setkáváme běžně až v 18. stoletı́, s tı́m, že ojedinělé použitı́
na oknech presbytáře olomouckého dómu je nutné při nejasné stavebnı́ historii ještě prověřit, ale jinak je
ve středoevropské architektuře 17. stoletı́ unikátnı́. Nalézt jej však lze ve francouzské profánnı́ architektuře
počátku 17. stoletı́, kde se dá vysvětlit toskánským kulturnı́m vlivem.
Celou tuto část Fidler uzavı́rá konstatovánı́m, že o Pieroniho autorstvı́ paláce nemůže být ve světle nových
poznatků pochyb. Fidler jej vidı́ jako navrhujı́cı́ho architekta, který (podobně jako později napřı́klad J. B.
Mathey, nebo J. B. Santini) nemá vlastnı́ stavebnı́ firmu. Diskrepance, kterých si různı́ badatelé povšimli jdou
dle něj na vrub použitı́ zdiva staršı́ho trčkovského paláce, prováděcı́mi staviteli, jakým byl i Spezza a také
libovůli stavebnı́ka. O Sebregondim řı́ká, že do průběhu výstavby už patrně zasáhnout nemohl.192
Hlavnı́m přı́nosem Fidlerovy stati (vedle zdůvodněné obhajoby Pieroniho jako architekta celého paláce)
spočı́vá v pochopenı́ závaznosti podoby vévodského sı́dla až do velice drobných detailů. Toto hledisko podle
něj, napřı́klad hrálo roli při i při použitı́ sloupového řádu v nádvořı́. Fidler tvrdı́, že byl po roce 1623, popřı́padě
188 Muchka,
I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36), s. 23–30
P. – Muchka, I. – Čiháková, J. (cit. v pozn. 41), s. 150.
190 Horyna, M. (cit. v pozn. 42), s. 5.
191 Horyna, M. (cit. v pozn. 43), s. 114–116.
192 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 144–148.
189 Vlček,
24
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
1628 „téměř nevyhnutelný“, nebot’ sloupy odkazujı́ v architektonické mluvě na postavenı́ stavebnı́ka. Toto
tvrzenı́ dokládá mj. také obdobným členěnı́m nádvořı́ zámku Eggenberk u Štýrského Hradce. Zároveň tı́m
však polemizuje s Mojmı́rem Horynou a jeho připsánı́ polosloupů v nádvořı́ Sebregondimu s tı́m, že chybějı́cı́
polosloupy nejsou důkazem, nebot’nejsou ani na „pečlivém zaměřenı́ Luragově“. Prokazatelnou dodatečnost
polosloupů však vı́ceméně neřešı́.193
Prostor lodžie je z paláce přı́stupný šnekovým schodištěm přes krápnı́kovou grotu (sloužı́cı́ jako lázeň).
Mythologický a významový kontext valdštejnské groty ležı́194 v kultu vody.
O lodžii Petr Fidler řı́ká, že byla od počátku v centu pozornosti badatelů. Byla srovnávána s italskými
stavbami, jako jsou florentská Loggia dei Lanzi, Loggia di Davide mantovského Palazzo del Te či předsı́ň
kostela v Livornu. Dále řı́ká, že o Pieroniho autorstvı́ lodžie se v literatuře nepochybovalo a (Podobně jako to
činı́ Pavel Vlček) mluvı́ o „hudebnı́ch“ poměrech lodžie. Pražská lodža vycházı́ ze stejnojmenných italských
otevřených hal. „Nejbližšı́ přı́klad lze najı́t v tridentském Castel Buonconsiglio kardinála Bernarda Clesia z let 1527-37,
podobně jako v lodžii v dolnobavorském Landshutu, kde si vévoda Ludvı́k X. v tzv. ‘Italské stavbě’ dal zhmotnit svůj zážitek
z mantovského paláce del Te. Pražská lodža navazuje vzdáleně i na rozměrově intimnějšı́ lodžii v tzv. Grottenhof, jak bývá
nazýváno giardino segreto mnichovské rezidence od Friedricha Sustrise a Giacoma Strady z let 1581-86. Mnichovská
lodža podobně jako puristicky ‘italská’ stavba v Landshutu jsou ve srovnánı́ s pražskou v měřı́tku nejenom podstatně
skromnějšı́, ale postrádajı́ i jejı́ přı́mé a osové spojenı́ se zahradou.“ Svojı́ monumentalitou neměla však zahradnı́
lodža Valdštejnského paláce severně od Alp obdoby.
Ve své funkci zahradnı́ho sálu stojı́ valdštejnská lodža na počátku středoevropských sal terren. Ve srovnánı́
s jinými je umı́stěna ve vyvýšené poloze, má čistě architektonickou strukturu. Jejı́ otevřenı́ do zahrady má
charakter triumfálnı́ho oblouku. Je určena k výhledům, byt’ pražská lodža, na rozdı́l od mladšı́ valdické
lodžie–casina tyto pohledy do krajiny pouze v náznaku evokuje. Důležité je také spojenı́ s vodou a voliérou.195
Na závěr Fidler řı́ká, že mnohokrát zmiňované „anachronismy“ vycházejı́ předevšı́m ze šetrného nakládánı́
se zdivem předchozı́ho Trčkovského paláce a konkrétně je rozvádı́.
Závěr celé jeho stati se zabývá výrazem, funkcı́ a analogiemi celku paláce a zahrady. Jeho shrnutı́ je však
již součástı́ oddı́lu, který je věnován urbanismu a proto je zde již neuvádı́m.
Vlastnı́ interpretace
Je pochopitelně velice obtı́žné k tomuto hutnému výčtu cokoli dodávat. Lze v něm nalézt mnoho velice
podstatných postřehů, ale také množstvı́ vývodů chybných a mı́sty až jalových. Jenom zdůraznı́m to, čeho si
sice byli vědomi všichni autoři, ale dı́ky chybné lokalizaci trčkovského domu ji přesto podcenili. Tedy vazby
výsledné podoby paláce na předchozı́ objekt a jeho podobu.
Již ve statı́ch Zdeňka Wirtha je řečeno mnoho podstatného. Za všechny mohu jmenovat zdůrazněnı́ velikosti – nového měřı́tka: Okna která „stravujı́ “ fasádu a voliéra pro ptáky ve velikosti „vhodné pro medvědy“.
V zásadě správným se mi jevı́ i postřeh o množstvı́ slohových vlivů. Architekt Valdštejnského paláce vskutku
dokáže čerpat téměř odevšad a naprosto mu nedělá problémy vytvářet nečekané novotvary. Přesná je i charakteristika funkce lodžie v zahradě i postřeh o zalomeném půdorysu zahrady s tı́m, že jej architekt geniálně
využil. Toto zjištěnı́ vskutku platı́. Při pohledu z lodžie člověk netušı́, že svým pohledem obsáhl pouze polovinu celé zahrady. Pokud by architekt chtěl, a vrcholně baroknı́ architekt by to zřejmě i udělal, využil by
plochu takovým způsobem, aby se zahrada jevila co možná osová. Patrně by volil jiný půdorysný vztah lodžie
vůči paláci. Vzpomeňme jenom Santiniho návrh na korekci šikmo umı́stěné sýpky v Plasech zrcadlovou dostavbou jejı́ druhé poloviny, výstavbu „šikmé“ fasády kostela Nejsvětějšı́ trojice v Rychnově nad kněžnou, či
obdobně působı́cı́ Borrominiho fasádu kostela sv. Trojice v Řı́mě. Tvůre paláce však naopak výhled do druhé
části zahrady zakryl pážecı́m domem. Ba co vı́c, křı́dlo stájı́ a navazujı́cı́ pážecı́ dům spolu s rozvrhem záhonů
a umı́stěnı́m kašny vytvářejı́ přesný pravoúhlý rozvrh, který je pak konfrontován s nepravidelným tvarem
zahrady. Funguje zde tedy něco, co můžeme sledovat napřı́klad na vı́ce než dvěstě let staršı́ch „manýristických“ stavbách doby Václava IV, napřı́klad na hradě Krakovci, ve Sloupové sı́ni Pražského hradu, či kapli
královského dvora v Kutné Hoře, kdy je velice přesný tvar klenby zcela záměrně nasazen na nepravidelný
půdorys. Loggia, suveréně ovládajı́cı́ prostor,v pravoúhlém rastru navazujı́cı́ zástavba rozvinutá předevšı́m
vlevo (křı́dlo stájı́ a blok péžecı́ho domu) ale do jisté mı́ry i v pravo (voliéra), stejně jako těmito budovami
193 Fidler,
P. (cit. v pozn. 3), s. 144.
jako u jiných grot; vizte: Preiss, P.: Panorama manýrismu, Praha 1974, s. 177–202.
195 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 174–177.
194 ostatně
25
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
formovaný a určený pravoúhlý rastr zahrady, stojı́ ve zcela paradoxnı́m vztahu k šikmo běžı́cı́ ohradnı́ zdi.
Připomı́ná tak manýristické sochy, jejı́chž veliké gesto je vzápětı́ zásadnı́m zpúsobem zpochybněno. Manýrista
uvolnı́ velikou energii, aby jı́ vzápětı́ popřel. Baroknı́m se umělecká dı́la stávajı́ ve chvı́li, kdy se tato mohutná uvolněná energie nechá vyznı́t v prostoru. Baroko zpravidla nepopı́rá samo sebe, nenı́ pouhou hřı́čkou,
capricciem, ale je ve svém působenı́ mohutné a formujı́cı́.196
Na tomto mı́stě by patrně také bylo vhodné zmı́nit neustálé pokusy o zařazenı́ areálu paláce do našich
„slohových škatulek“. Domnı́vám se, že zde vskutku jde o jakési „přechodné“ obdobı́. Formy, které zde
nalézáme jsou, jak to rozpoznal už Wirth již „nové“, baroknı́. Nebo přesněji, je zde přı́tomno jakési latentnı́
tı́hnutı́ k baroku. Nalézáme zde celou řadu neuvěřitelně progresivnı́ch řešenı́. Vzájemné vztahy jednotlivých
„článků“ jsou však velice často manýristické.
Tento charakter se paláci v hodnocenı́ historiků uměnı́ a architektury mnohokrát stal „osudným“, nebot’
badatelé jej často a rádi anachronicky posuzovali měřı́tky vrcholného baroka. Za všechny uved’me v literatuře
zmı́něný a zcela anachronický odsudek umı́stěnı́ velkého sálu paláce proto, že nenı́ situován v ose stavby,
přestože podobné umı́stěnı́ sálu je v našich podmı́nkách běžné až o cca 70 let později a ani tehdy nenı́ imperativem či normou. Podobná hodnocenı́ jsou nejen zcela nevhodná, protože anachronickými srovnánı́mi snižujı́
uměleckohistorický význam tohoto palácového komplexu, ale předevšı́m znamenajı́ naprosté nepochopenı́ je
specifických kvalit. Přitom lze tvrdit, že v našich podmı́nkách jde o jednu z nejvýznamnějšı́ch manýristických
stavebnı́ch památek vůbec.
Stefanovo připsánı́ lodžie Pieronimu se téměř rovná imperativu. Zpochybnit si je dovolil vlastně pouze P.
Preiss. Domnı́vám se, že Oldřich Stefan přecenil vliv zmı́něného portiku, byt’jej Pieroni nepochybně znal a patrně se jı́m nechal inspirovat. Zásadně chybný je však jeho předpoklad, že musı́me hledat předevšı́m „kulisu“
průčelı́. Loggia je totiž určena primárně k výhledům z nı́, a proto je jejı́ interiér nesmı́rně důležitý.
K otázce možných vzorů autora lodžie považuji za podstatné předevšı́m přı́spěvky P. Fidlera a Jarmily
Krčálové. Sympatický je však postoj Pavla Preisse, který se hledánı́m vzorů prakticky nezabývá a toto hledánı́
právem označuje jako „úporné“. Zajı́mavé a přı́značné je to, že zmı́něné úporné hledánı́ vzorů přı́liš nefunguje
ani u jiných částı́ paláce. Vzpomeňme jen podobně „úporné“ hledánı́ vzorů oken. Ivan Muchka jde tak daleko,
že připouštı́ jako vzor chrámek ze druhého stoletı́ v Baalbeku. Grafické předlohy samozřejmě hrály v době
výstavby paláce klı́čovou roli, avšak jeho vývod přece jenom znı́ poněkud násilně.
Obdobné marné hledánı́ přicházı́ i v přı́padě vikýřů, a vlastně většiny použitých prvků paláce.
Dovoluji si konstatovat, že takový stav může svědčit o jednom. že totiž máme co do činěnı́ s velice zkušeným
a schopným architektem, jemuž zjevně nečinı́ potı́že načerpat možnou inspiraci z nejrůznějšı́ch mı́st, a pak ji
velice svobodně ale přitom dokonale přetavit do podoby zcela originálnı́ho, nikdy předtı́m a často ani nikdy
potom opakovaného tvaru.
Zatı́mco množstvı́ autorů, napřı́klad právě Zdeněk Wirth, mluvı́ o „sestavě obkreslených vzorů, neskloubených ve formálně čistý celek“, pak můj osobnı́ dojem je právě opačný. Tyto „obkreslené prvky“ perfektně
„držı́ pohromadě“ Napětı́ v nich začı́ná pozorovatel po mém soudu cı́tit až ve chvı́li, kdy se pokusı́ tyto prvky
rozložit popsat a zařadit.
Charakteristika O. J. Blažı́čka nepřinášı́ přı́liš nového (byt’ mnohé jednotlivé formulace jsou velmi trefné),
koneckonců je součástı́ velké syntetické práce. Domnı́vám se ovšem, že dokazuje (a množstvı́ podobných charakteristik poté) přeevšı́m vyčerpávajı́cı́ přesnost charakteristiky Wirthovy.
Pavel Preiss se žel zabývá vı́ce osobnostmi než vlastnı́m palácem. Jeho charakteristika manýristické povahy
paláce je ovšem zcela přesná.
Pozoruhodné je i jeho (a poté také Vlčkova) obhajoba mylnosti zdůrazňované diskrepance paláce a lodžie,
byt’ s chybným závěrem o Spezzově autorstvı́. Myslı́m, že souvisı́ právě s Preissovým pochopenı́m manýristické roviny celku Valdštejnského paláce.
Pozoruhodný článek Jarmily Krčálové se paláce týká spı́še okrajově, přestože v čánku obažené zmı́nky o
něm, předevšı́m o jeho lodžii, rozhodně patřı́ k důležitým postřehům. K nim lze ovšem podotknout, že jejı́
závěrečná charakteristika Buonalentiho tvorby, kterou pak sleduje i v tvorbě G. Pieroniho a kterou nalézá
u pražské lodžie: „charakteristická pádnost, mnohost, celkový účin a také fantazijnı́ ztvárňovánı́ jednotlivých komponent – oken a portálů, záplava (až přebujelost) dekorativnı́ch složek, kartušı́, mušlı́, girland“, neodpovı́dá pouze lodžii,
196 Sypher,
W.: Od renesance k baroku, Praha 1971, s. 158 a násl.
26
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
ale vı́ceméně celému paláci, přirozeně předevšı́m v reprezentativnı́ch prostorách prvnı́ho patra „vévodské“
části.
Texty Pavla Vlčka a Ivana Muchky majı́ hodně společného. Je pro ně charakteristické množstvı́ velice přesných
postřehů. Jejich interpretace je někdy správná, avšak někdy matoucı́ či přı́mo zcestná a absurdnı́. Nechci zde
všechny tyto přesné postřehy jmenovat. Za všechny uvedu Vlčkův postřeh vyspělosti členěnı́ nádvořı́ a to
včetně předpokladu jejich dodatečnosti a pak také charakteristiku lodžie a jejı́ho vztahu k paláci.
U Ivana Muchky je přesná poznámka týkajı́cı́ se „deformacı́ “ rozestupů okennı́ch os fasády poukazem na
vnitřnı́ uspořádánı́, předevšı́m na schodiště. Správný je i postřeh o „sraženosti“ přı́zemı́ vzhledem ke svažujı́cı́mu se terénu, byt’zde zjevně největšı́ vliv hrálo patrovánı́ severnı́ho křı́dla Trčkovského paláce, pozoruhodné
je i konstatovánı́ rozdı́lnosti střednı́ho a bočnı́ch portálů. Správný je i postřeh ohledně napětı́ mezi přı́čnou a
podélnou osou prvnı́ho nádvořı́, zajı́mavý je i rozklad a popisy jednotlivých prvků. Důležitý je pak také postřeh
ohledně funkce lodžie, která opravdu patřı́ vı́c paláci než zahradě a je svým způsobem „hlavnı́m sálem“ celého
paláce.
Mojmı́rem Horynou učiněné atribuce některých prvků paláce Sebregondimu, je zcela oprávněná a také velmi
podstatná. K otázce střednı́ho slepého portálu lze navı́c připojit ještě jeden Horynou neuvedený argument pro
jeho dodatečnost. Jak si povšiml Vlček, vrcholı́ osa na nı́ž je portál umı́stěn „hluchým“ prostorem bez vikýře. To
je vskutku „antibaroknı́ “ avšak logické, nebot’vikýřů je deset, tedy lichý počet. Tento počet přitom odpovı́dá
devatenácti okennı́m osám paláce. To, že ve středu celého paláce nenı́ vikýř přitom lze vysvětlit rozšı́řenı́m
fasády směrem k jihu při druhé stavebnı́ etapě. Pokud by vikýře existovaly již v prvnı́ etapě vyhovoval by
sice sudý počet vikýřů, tedy pět, ale zatı́mco vlevo by byl vikýř nasazen hned nad prvnı́ osou, vpravo by byl
nasazen až nad osou druhou. To zjevně znamená argument pro dodatečnosti vikýřů, vzniklých snad v souvislosti s rozšı́řenı́m programu paláce o „hraběcı́ “ část. Pokud by však ve střednı́ ose nebyl umı́stěn portál nýbrž
normálnı́ okennı́ osa, pak by se tato osa nikterak výrazně neprojevovala. Jejich množstvı́ je na průčelı́ takové, že
přesný střed bez počı́tánı́ os či vikýřů nelze určit. To je ještě podtrženo už zmı́něnou nepravidelnostı́ rozestupů
jednotlivých os. Disproporce v podobě „chybějı́cı́ho“ vykýře nad střednı́ osou vynikne teprve ve chvı́li, kdy je
do fasády vložen střednı́ portál, který tuto osu zdůraznı́.
Předpoklad doplněnı́ portálu vynikne také v přı́padě, kdy se jej pokusı́me srovnat s portály bočnı́mi. Nejen,
že si všimneme „prázdného mı́sta“, tedy nenavázanosti na okna jako v přı́padě bočnı́ch portálů, ale předevšı́m
je střednı́ portál daleko méně grotesknı́. Je „důstojnějšı́“, baroknějšı́. Pokud si navı́c uvědomı́me, že architekt
zde v podstatě opět aplikuje totéž „serliovské“ schéma, pak je zcela logické, že zatı́mco nižšı́ bočnı́ portály
doprovázı́ „otvor“, střednı́ vyššı́ portál nikoliv.
Tato odlišnost vynikne ještě markantněji, pokusı́me-li se zjistit, zda-li vedle trojice Sebregondimu připsaných
prvků užı́vajı́cı́ch „serliovské“ střı́dánı́ polı́ (tj. serlianu v ložnici vévodkyně, členěnı́ nádvořı́ polosloupy a
„hlavnı́“ slepý portál), nenalezneme v areálu paláce ještě nějaký podobný serliovský motiv. K už zmı́něným
třem totiž lze přidat čtvrtý, a tou je řešenı́ voliéry.
Zde lze navı́c vysledovat zcela zjevnou změnu rozvrhu v průběhu výstavby. Už vybudované pilı́ře s provedenými záklenky přednı́, arkádou prolomené stěny voliéry, tvořı́cı́ původně pět zcela shodných polı́, byly
upraveny do obkročného rytmu polı́ užšı́ch a širšı́ch. Spolu s užitı́m otvorů nad záklenky užšı́ch polı́ tvořı́ v
zásadě téměř učebnicovou aplikaci serliany v manýristické „grottové“ transformaci. Tato úprava byla přitom
provedena pouze v „amorfnı́m“ materiálu štukových krápnı́ků, zděná „kostra“ viditelná z „interiéru“ voliéry
zůstala nezměněna. Původnı́ členěnı́ zachovávajı́ také pilastry zadnı́, slepou arkádou členěné stěny voliéry.
Zbývá doplnit, že perforovaný štı́tový nástavec vı́mž útvar voliéry na jejı́ čenı́ straně vrcholı́, nejen s nově
nastoleným rytmem počı́tá, ale dokonce je pointován ke středu. Prostý rytmus A-A-A-A-A, který se po provedené úpravě změnil v rytmus A-B-A-B-A tak v rovině štı́tového nástavbe užı́vá dokonce rytmus ještě složitějšı́,
totiž A-B-C-B-A, přičemž osa C je odvozena z osy A. Podobnou proměnou zřejmě prošly i bočnı́ stěny voliéry,
tedy arkádou prolomená levá stěna, tak slepou arkádou členěná stěna pravá, které shodně majı́ střednı́ pole
dvojnásobné šı́řky polı́ bočnı́ch. S největšı́ pravděpodobnostı́ zde původně měla být provedena či dokonce juž
provedena byla dvě pole shodné šı́řky. Podobně jako ostatnı́, Horynou zmı́něné směny, jsou přitom jasným
slohovým posunem od manýrysmu k baroku.
Pochopitelně si lze položit otázku, proč k této změně došlo. Mohlo jı́t o rozhodnutı́ stavebnı́ka, avšak
v konfrontaci s údaji o železe pro voliéru z roku 1629 a údaji o práci štukatérů v nedaleké grotě v roce 1634 je
opravdu vı́ce než pravděpodobné, že jde o dalšı́ zásah Nicolo Sebregondiho.
Pokud srovnáme způsob jakým „předchozı́“ architekt (a nenı́ přitom pro toto srovnánı́ podstatné, by-li to
27
Architektura Valdštejnského paláce
8 Exteriér a interiér paláce
vskutku Pieroni) pracuje s jednotlivými poli, pak zjišt’ujeme že je jednoduše mechanicky opakuje. Lze sice také
nalézt (např. ve štuku astronomické chodby či u střešnı́ch vikýřů) střı́dánı́ dvou prvků, ale prvků konstantnı́
šı́řky, což je strukturálně poněkud jiný přı́stup. Výjimkou je pouze složitějšı́ rytmus polı́ klenby kruhového
přijı́macı́ho sálu, který však mohl být podmı́něn daným rozmı́stěnı́m okennı́ch a dneřnı́ch otvorů. Stejnou šı́ři
polı́ lze nalézt i v tak nevýhodných pozicı́ch, jako je stěna trabantského sálu, v nı́ž krb koliduje s pilastrem.
Tato konkrétnı́ „nedůslednost“ je zřejmě přitom navı́c výtvarným záměrem, podobným již popsané paradoxnı́
konfrontaci lodžie o od nı́ se odvı́jejı́cı́ho pravoúhlého rastru zahrady s šikno běžı́cı́ ohradnı́ zdı́. Shodnou šı́ři
polı́ najdeme i v interiéru lodžie, a to nejen na delšı́ch stranách, členěných prostou trojitou aplikacı́ téže edikuly,
ale i na stranách kratšı́ch, v nichž sice prosté mechanické opakovánı́ polı́ „narušujı́“ iluzivnı́ štı́tové nástavce a
dveřnı́ ostěnı́, ale i tak majı́ pole shodnou šı́řku.
Zatı́mco „prvnı́“ architekt pracuje většinou pouze se samostatným polem, které určitým způsobem organizuje a pointuje, ale pak toto pole či prvek vı́ceméně mechanicky opakuje, pak ten „druhý“ vnı́má zadanou
plochu jako celek, který nejen skládá z už „hotových“, vypointovaných prvků, ale navı́c často organizuje i
vztah těchto prvků v „obkročném“ rytmu, a ještě navı́c (jako u voliéry) s možnou gradacı́ ke středu.
Domnı́vám se, že tento přı́stup je také vysvětlenı́m tolikrát zmiňované, poněkud „libovolné“ práce s okennı́mi osami, nebot’ při mechanickém opakovánı́ je důležitý samotný prvek, zatı́mco vzájemný vztah těchto
mechanicky opakovaných prvků až tak podstatný nenı́ a lze jej dle potřeby přizpůsobit.. Takový přı́stup je
pro vrcholně baroknı́ho architekta téměř nepřı́pustný. Pokud z různých důvodů nenı́ vyhnutı́, snažı́ se takovou disproporci alespoň maximálně skrýt, přičemž může při tomto „skrývánı́ “ sáhnout i k velmi razantnı́m
postupům. Pokud naopak tuto nepravidelnost vědomé přizná, napřı́klad při řešenı́ fasády straršı́ budovy
nebo v umı́stěnı́ asymetrické kostelnı́ věže, snažı́ se přesto, napřı́klad vytvořenı́m symetrického rozvrhu alespoň na jednotlivých částech průčelı́ či aplikacı́ shodných intervalů, o vyloučenı́ dojmu náhodnosti. Zcela
markantnı́ přı́klad lze nalézt nedaleko – v osamělé, nesouměrně umı́stěné zvonici malostranského kostela sv.
Mikuláše. Posunuté okennı́ osy Valdštejnského paláce jsou však po mém soudu nepravidelnostı́ jiného druhu,
nebot’vskutku působı́ náhodně, jsou dosti markantnı́ a bez znalosti půdorysného uspožádánı́ interéru je nelze
uspokolivě vysvětlit.
Pokud je architektem celého paláce Giovanni Pieroni, a osobně to považuji za velice pravděpodobné, pak
s tı́mto přı́stupem souznı́ jeho vlastnı́ vyjádřenı́ v dopise Callotovi, ohledně staveb budovaných v Brtnici, ve
kterém řı́ká že posunul vstup projektované budovy z osy. Že je sice vhodnějšı́ „s ohledem na symetrii“ udělat
vstup v ose, ale že tak učinil „s ohledem na funkčnost“. Pieroni tedy estetické hodnotě symetrického rozvrhu
fasády rozumı́, ale s ohledem na funkčnost ji zcela bez výčitek oželı́.197 .
197 Krčálová,
J. (cit. v pozn. 33), s. 520
28
Architektura Valdštejnského paláce
9
9 Dispozičnı́ řešenı́ paláce
Dispozičnı́ řešenı́ paláce
Pro poznánı́ fungovánı́ paláce je klı́čové pochopit funkci jednotlivých prostorů. Merhout tvrdı́, že: „všude v půdorysném členěnı́ je očividné, že při stavebnı́kově spěchu teprve po částech a kouscı́ch se zı́skávaly nové prostory a znovu
se plánovalo. Plánovalo se tudı́ž vı́ceméně nahodile., jakoby se vždy teprv dodatečně hledala hlavnı́ osa celého stavitelského
projektu.“198
Ještě Zdeněk Wirth mluvı́ o půdorysu, který je jen mechanicky řazeným sledem mı́stnostı́, bez umělecké
plánovitosti a gradace. Zároveň však zmiňuje použitı́ enfilád.199
Pavel Vlček o interiéru řı́ká: „přestože palác měl být sı́dlem suverénnı́ho zeměpána, i když s lennı́ závislostı́ na
panovnı́kovi, přı́stupové komunikace tomuto významu neodpovı́dajı́. řešenı́ je velmi pragmatické a tedy ještě renesančnı́:
přı́liš stı́sněný průjezd, na který navazuje poměrně strmé a úzké schodiště, je překvapujı́cı́, stejně jako skutečnost, že
k podestě schodiště nepřiléhá mı́stnost předpokoje, ale vcházı́ se rovnou do hlavnı́ho sálu. Na druhé straně právě ten
obrovský rozdı́l návštěvnı́ka jistě překvapil a vyvedl z mı́ry. Každý, kdo chtěl být vévodou přijat, nucené musel obejı́t
vlastně všechny reprezentačnı́ prostory.“200
Naproti tomu Petr Fidler, a před tı́m již také Ivan Muchka201 , mluvı́ o velice přesné, grafované a funkci
prostorů odpovı́dajı́cı́ kompozici, přičemž klı́čem k tomuto tvrzenı́ jak konfiskačnı́ protokol, tak zmiňované
plány.
Fidler mluvı́ o vı́ceméně závazném řazenı́ prostor ve Vévodských sı́dlech. Tato osa začı́ná velkým sálem,
který nesloužı́ pro pořádánı́ plesů, či hostin, ale je sálem „trabantským“. Zde shromážděnı́ trabanti mj. uváděli
hosty do rytı́řského sálu, ve kterém stál trůn, zaznamenaný také konfiskačnı́m protokolem, na němž Valdštejn
přijı́mal méně urozené hosty. Dále následovala antecamera, ze které byli urozenı́ hosté uváděni do kruhového
přijı́macı́ho pokoje. Ten byl galeriı́ spojen s pracovnou vévody. Za nı́ následovala ložnice, kabinet, šatna a
jı́delna. Tyto mı́stnosti, pochopitelně v opačném pořadı́, zároveň tvořily druhou – soukromou osu vévodského
„bytu“. Zároveň se v paláci uplatňuje celý systém točitých schodišt’, který umožňoval rychlé propojenı́ s dalšı́mi
prostorami paláce v jiných podlažı́ch.
Sled hraběcı́ch mı́stnostı́ vévodova synovce a následnı́ka také začı́ná trabantským sálem, avšak, s ohledem
na společenské postavenı́ hraběte, pouze do tabulnice a odtud enfiládou prostor sloužı́cı́ch jako antecamera
do audienčnı́ sı́ně. Podobně jasné logické vazby platı́ v celém paláci a to až do velice subtilnı́ch detailů. Svou
jasnou strukturu má i „ženské“, kněžnou a vévodovou dcerou obývané druhé patro. Tato struktura se projevuje
dokonce i v řazenı́ sloupových řádů prvnı́ho nádvořı́ – Vojevůdcovo prvnı́ patro má dórský řád, ženské druhé
patro je vybaveno ionicou. Dalšı́m dokladem promyšlenosti celé koncepce paláce je tvar mı́stnostı́, kterými
návštěvnı́k procházı́. Po obdélnı́ku trabantského sálu a kratšı́ho obdélnı́ku rytı́řské sı́ně se návštěvnı́k dostává
přes téměř čtvercovou antecameru až do kruhového – tj. geometricky dokonalého – prostoru audienčnı́ sı́ně.
Zde se navı́c, v topinkové podlaze rekonstruované podle nalezeného originálu, uplatňuje princip quadratury,
který platil za symbol nekonečnosti. Tento a podobné momenty, stejně jako zcela jasná a přehledná – byt’
zároveň manýristická struktura prostupuje celý areál.202
Interpretace Petra Fidlera jsou natolik sugestivnı́, že je téměř obtı́žno se jim vzpı́rat. Pokud člověk pohlı́žı́
na způsob, jakým jsou mı́stnosti řazeny, na zcela logické odvı́jenı́ jednotlivých os, na způsob, jak je křı́dlo konı́ren a pážecı́ho dvora napojeno na vévodskou část paláce . . . Těžko nesouhlasit se závěrem o velice jasném a
do poslednı́ho detailu promyšleném konceptu. I toto hledisko poměrně jednoznačně ukazuje na vı́ce než pravděpodobné autorstvı́ Giovanniho Battisty Pieroniho de Galiano. To vše i v situaci, kdy jediným „pı́semným“
dokladem je zmı́něná trojice italských plánů.203
198 Merhout,
C. (vit. v pozn. 24), s. 34.
Z. (cit. v pozn. 1).
200 Vlček, P. – Havlová, E. (cit. v pozn. 40), s. 49
201 Muchka, I. – Křı́žová, K. (cit. v pozn. 36).
202 Fidler, P. (cit. v pozn. 3), s. 159–173.
203 Horyna, M. (cit. v pozn. 2), s. 114.
199 Wirth,
29
Architektura Valdštejnského paláce
10 Srovnánı́ Pieroniho nerealizovaného plánu s Valdštejnským palácem
10 Srovnánı́ Pieroniho nerealizovaného plánu s Valdštejnským palácem
Na tomto mı́stě bych se chtěl ještě věnovat plánu zřejmě nerealizované zámecké stavby, který je uložený ve
Florencii v galerii Uffizie, datovaný 3. ledna 1624 a vypracovaný Giovannim Pieronim.204 (vizte přı́lohy) Tento
plán zachycuje přı́zemı́ a prvnı́ patro neznámého a patrně nerealizovaného objektu. Měřı́tko, které plán použı́vá
je udáno v Pražských loktech, čili je tento plán nejspı́še určen pro některé mı́sto v Čechách. Hypoteticky by jej
bylo možné spojit s Valdštejnovým záměrem z roku 1624, vybudovat zámek v Čeřové u Jičı́na.
Čtyřkřı́dlá budova se střednı́m dvorem je komponována osově. Jarmila Krčálová o nı́ řı́ká, že připomı́ná
palác Farnese v Řı́mě (Michelangelo a Sangall) a také si všı́má sálu v ose stavby, který hodnotı́ jako revolučnı́ čin
nejen u nás, ale i v Řı́mě.205 Tato osovost však nenı́ důsledná. Pokud se podı́váme napřı́klad na okna prvnı́ho
patra na zadnı́m průčelı́, najdeme až „křiklavé“ prohřešky proti symetrii. Lze předpokládat, že budova byla
určena do relativně volné krajiny, nebot’má okna na všech čtyřech stranách.
Portálem umı́stěným v ose stavby bychom se velice prostorným průjezdem, nebo spı́še vestibulem dostali do
téměř obdélného dvora, z něhož jsou přı́stupny povětšinou provoznı́ a hospodářské prostory. Nepochybně zde
měla být umı́stěna kuchyň atp. Dvůr obı́há v prvnı́m patře ochoz. v zadnı́m levém zadnı́m rohu je sutuováno
menšı́ schodiště do patra. Většı́, hlavnı́ schodiště přı́mo navazuje na arkádu vstupnı́ho křı́dla (vpravo od
vstupu). V prvnı́m patře vedou z chodby navazujı́cı́ na schodiště vstupy do prostor na levé či pravé straně,
nebo pokračovat rovně do velkého sálu v ose budovy. Odtud je přı́stupna průchozı́ kaple. Přes enfiládu pokojů
se lze dostat do dlouhé chodby, která je vybavena sdruženými okny. Při nádvořı́ je situována řada mı́stnostı́
paralalně proložených enfiládou. Obě „trasy“ ústı́ do mı́stnostı́, z nichž je přı́stupný dalšı́, osově umı́stěný sál
při nádvořı́ a také „klasická“ loggia. Prostory v pravém křı́dle lze pak chápat jako soukromé či provoznı́ a tvořı́
tak fumkčnı́ protiklad „oficiálnı́ho“ levého křı́dla.
Pokud způsob utvářenı́ této budovy srovnáme s Valdštejnským palácem zjistı́me, že nápadný je už onen
koridor v přı́zemı́. Také jeho vazba na schodiště je podobná pražskému paláci. Zcela shodný je způsob osvětlenı́
schodiště okny, který lze najı́t i na jiných Pieroniho projektech a který se projevuje charakteristickou „deformacı́“
rytmu okennı́ch os na fasádě. Do sálu vede vstup přı́mo z chodby, i zde se projevuje analogie s pražským
palácem a jeho trabantskám sálem. Odtud je přı́stupná nejenom kaple, ale také v podstatě dva „sledy“ mı́stnostı́
po levé a pravé straně. Přes kapli je pak přı́stupný třetı́. Lze se jenom dohadovat o funkci dlouhé chodbovité
mı́stnosti v levém křı́dle. Mohla by to však být obdoba Ovidiovy chodby. Pozoruhodným detailem jsou
sdružená okna. Patrně bychom je nečekali v projektu Itala – to, že tu jsou dokládá, že se Pieroni dokázal velice
rychle přizpůsobit mı́stnı́m podmı́nkám. Jinými slovy, naprosto mu nedělalo problém přijı́mat a podle potřeby
použı́vat nové prvky, pokud to uznal za vhodné.
Druhý, osově umı́stěný sál a přilehlá lodžia – patrně bez přı́mého propojenı́ se zahradou jı́ž zde lze předpokládat, mohly sloužit slavnostem. Tomu by mohlo nasvědčovat druhé nedaleké schodiště.
Shluk menšı́ch mı́stnostı́ v pravé části by mohl být mı́stnostmi soukromými, tomu by opět nasvědčovalo,
menšı́ „diskrétnı́ “ schodiště, které nenı́ přı́stupné přı́mo ze dvora. Analogicky s pražským palácem lze předpokládat také druhou „soukromou“ osu, vedenou až do velkého sálu a loggie přes tyto soukromé mı́stnosti.
I v této části jsou důsledně uplatněny enfilády.
Abychom byli upřı́mnı́, je nutné zároveň přiznat, že zde některé charakteristické prvky Valdštejnského
paláce chybı́. Nejsou zde ani obslužné chodbičky, ani šneková schodiště. Navı́c je množstvı́ věcı́ nejasných –
Pro dobré poznánı́ plánu by bylo třeba studovat originál . . .
Ještě jedné pozoruhodnosti bychom si však měli všimnout. Tou je postup práce architekta. Zatı́mco přı́zemı́
je provedeno pouze předběžně, prvnı́ patro už je definitivně vytaženo tušı́ a lavı́rováno. Zároveň – předevšı́m
v pravém hornı́m rohu, ale při pozorném pohledu téměř všude, jsou patrny stopy změn a „gumovánı́“. Ukazuje
to na proces vzniku plánu. Architekt postupuje od prvnı́ho patra, nebot’je důležitějšı́ a až od něj odvı́jı́ podobu
přı́zemı́. Zároveň své schéma stále měnı́, promýšlı́, organizuje. Je zde patrný podobný myšlenkový proces a
podobné schéma, jako ve Valdštejnském paláci.
204 Florencie,
205 Krčálová,
Uffizie, Gabineto Disegni e Stampe, no 4525; Tento plán zveřejnila J Krčálová, viz: Krčálová, J. (cit. v pozn. 33), s. 529.
J. (cit. v pozn. 33), s. 532.
30
Architektura Valdštejnského paláce
11 Závěr
11 Závěr
Předložená práce, poté co je v úvodu vysvětlena jejı́ koncepce, nejprve předkládá literaturu týkajı́cı́ se Valdštejnského paláce v Praze, poté situacı́ před výstavbou paláce, všı́má si pokusů o rekonstrukci tohoto stavu a
na základě poslednı́ch nálezů předkládanou podobu předcházejı́cı́ho Trčkovského paláce rekonstruuje. Dále
se zabývá osobou stavebnı́ka, urbanistickým působenı́m paláce, přinášı́ a komentuje historická data týkajı́cı́ se
jeho výstavby a předkládá jednotlivě možné architekty paláce. Dále se věnuje exteriéru a interiéru paláce s tı́m,
že přinášı́ „hlasy“ jednotlivých badatelů, nechává je působit a na závěr přı́padě tyto „hlasy“ doplňuje vlastnı́m
hodnocenı́m paláce, poznámkami, postoji a postřehy autora této práce. Zvláštnı́ oddı́l je věnován poznánı́
interiéru paláce v souvislosti s pochopenı́m jeho funkcı́. Předposlednı́ oddı́l je věnován srovnánı́ nerealizovanéjho projektu Giovanniho Pieroniho s pražským Valdštejnským palácem. Za tı́mto oddı́lem následuje závěr a
seznam použité literatury. Celá práce je doplněna přı́lohami, obsahujı́cı́mi předevšı́m v textu zmiňované plány.
31
Architektura Valdštejnského paláce
12 Seznam použité literatury
12 Seznam použité literatury
Blažı́ček, O. J.: Uměnı́ baroku v Čechách, Praha 1971
Ernée, M.: Archeologická památková péče v Českém Krumlově, Průzkumy památek. VI, 2
Fidler, P.: Kostel sv. Jakuba Většı́ho v Jičı́ně a architekt Giovanni Battista Pieroni, in: Valdštejnská loggie a
komponovaná baroknı́ krajina okolı́ Jičı́na, Semily 1997
Horyna, M. a kol.: Valdštejnský palác. Praha 2002
Horyna, M.: Valdštejnský palác, Praha-Malá strana, čp.17-III. Doplněk stavebně-historického průzkumu, Nálezy učiněné během rekonstrukce, listopad 1999
Chytil, K.: Dům „U bı́lého beránka“ a historie sousednı́ch domů, paláců a zahrad Valdštejnské ulice na Malé
Straně. Zprávy památkového sboru hlavnı́ho města Prahy, VII, Praha 1925, s. 93
Krčálová, J.: Giovanni Pieroni architekt?, Uměnı́ XXXVI
Lı́čeňková, M.: Úloha architekta Nicolo Sebregondiho ve službách vévody Albrechta z Valdštejna, Zprávy
památkové péče LVIII
Merhout, C.: Městiště Valdštejnského paláce před jeho výstavbou. Časopis Společnosti přátel starožitnostı́
československých v Praze, XLII/1934
Merhout, C.: Paláce a zahrady pod Pražským Hradem. Praha 1954
Morávek, J. – Wirth, Z.: Waldštejnův Jičı́n, Praha 1946
Muchka, I – Křı́žová, K.: Valdštejnský palác. Praha 1996
Naňková, V.: Architektura 17. stoletı́, Dějiny českého výtvarného uměnı́ II/1, Praha 1989
Neumann, J.: Český Barok, Praha 1969
Poche, E.: Architektura baroknı́; in: Architektura v českém národnı́m dědictvı́, Praha 1961
Poche, E. – Preiss, P.: Pražské paláce, Praha 1973
Preiss, P.: Italštı́ umělci v Praze. Praha 1986
Preiss, P. Panorama manýrismu, Praha 1974
Skutečský, A. R. : Něco o malostranském domu Waldštejnském. Památky archeologické a mı́stopisné, V/1863
Stefan, O.: O architektonickém útvaru Valdštejnské lodžie v Praze, Uměnı́ XIV
Stefan, O.: Plastický princip v české architektuře 17 a 18 stoletı́, Uměnı́, VII/1959
Sypher, W.: Od renesance k baroku, Praha 1971
Š, (Štech, V. V.): Albrecht z Valdštejna viděný ze strany. Svědectvı́ Současnı́kovo, České slovo XXVI, č. 46
Škabrada, J. K pochopenı́ původnı́ struktury některých typů středověkých domů na široké parcele, Průzkumy
památek. III, 1
32
Architektura Valdštejnského paláce
12 Seznam použité literatury
Tomek, W. W.: Mappa staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419. Praha 1892.
Vilı́mková, M. – Hryzler, J.: Stavebně historický průzkum Prahy, Malá Strana, čp. 17, 18. Praha 1968
Vlček, P. – Muchka, I. – Čiháková, J.: Valdštejnský palác, in: Umělecké památky Prahy, Malá Strana. Praha
1999
Vlček, P – Havlová, E..:Praha 1610 – 1700, kapitoly o architektuře raného baroka, Praha 1998
Wagner, V.: Baccio Bianco a Valdštejnský palác (přehled literatury), Ročenka kruhu pro pěstovánı́ dějin uměnı́
za rok 1916. Praha 1917
Wirth, Z.: Valdštejn a současné uměnı́, in: Doba bělohorská a Albrecht z Valdštejna. Praha 1934
Wirth, Z.: Valdštejnský palác v Praze, Za starou Prahu. XVII
33
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
13 Přı́lohy
Plán, či spı́še pouze skica z roku 1660, rekonstruujı́cı́ situaci před výstavbou paláce. Trčkovský palác označen
čı́slem 7.
Reprodukováno ze Zpráv památkového sboru hlavnı́ho města Prahy, VII, Praha 1925, s. 93.
34
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Výsek z „Mappy staré Prahy“, rekonstruujı́cı́ stav k roku 1419.
Tomek, W. W.: Mappa staré Prahy k letům 1200, 1348 a 1419. Praha 1892.
35
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Rekonstrukce stavu před výstavbou Valdštejnského paláce, kterou provedl Cyril Merhout.
Reprodukováno z knihy Cyrila Merhouta: „Paláce a zahrady pod Pražským hradem“, Praha 1954.
Současný plán přı́zemı́ paláce (včetně nedochované velké groty.)
Reprodukováno z knihy Pavla Vlčka a Ester Havlové, Praha 1610–1700, Praha 1998.
36
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
37
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
38
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Giovanni Battista Pieroni, půdorys 1. patra Valdštejnského paláce, datovaný 1624–1626 (Univerzitnı́ knihovna
v Bologni)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
Giovanni Battista Pieroni, půdorys 1. patra Valdštejnského paláce, datovaný po r. 1627 (Uffizie, Florencie)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
39
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Giovanni Battista Pieroni, loggia Valdštejnského paláce (Uffizie, Florencie)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
40
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Giovanni Battista Pieroni, Brtnice, projekt collatovské kaple (Uffizie, Florencie)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
41
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Giovanni Battista Pieroni, Brtnice, projekt kostela sv. Matouše (Uffizie, Florencie)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
42
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Anselmo Lurago, půdorys 1. patra Valdštejnského paláce, stav k roku 1753 (Archiv Pražského hradu)
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
43
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Hlavnı́ průčelı́ Valdštejnského paláce.
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002.
Totéž průčelı́, pokus o rekonstrukci stavu před provedenı́m střednı́ho portálu.
Reprodukováno z knihy Mojmı́ra Horyny a kol. Valdštejnský palác, Praha 2002, počı́tačově upraveno
44
Architektura Valdštejnského paláce
13 Přı́lohy
Giovanni Battista Pieroni, půdorys přı́zemı́ a 1. patra nerealizovaného zámku, či paláce.(Uffizie, Florencie)
Reprodukováno z časopisu Uměnı́ XXXVI, s. 529
45