Páter František Ferda: jasnovidný farář nebo zázračný léčitel?

Páter František Ferda: jasnovidný farář
nebo zázračný léčitel?
Tento článek, který je věnovaný významné osobnosti Páteru Františku Ferdovi, jsme napsali
trochu s předstihem. V březnu bude mít výročí narození a v červenci dvacáté výročí úmrtí.
Psali jsme o něm hlavně proto, protože se narodil nedaleko Blovic a nejednomu našemu
občanovi pomohl. Byla to osobnost s mimořádnými schopnostmi, kterých se mezi námi
vyskytuje pramálo.
Narodil se 31. března 1915 na statku v Dražkovicích, které leží mezi obcemi Struhaře a
Spálené Poříčí. Vyrůstal zde se svými sourozenci a dětmi dalších zaměstnanců statku. Jeho
otec tu pracoval jako šafář. Vyrůstaly zde ale i děti panského kočího Václava Fialy a jeho
manželky Anny. Jejich dcera Barbora byla o pouhé čtyři roky starší než František. Barbora se
potom provdala do Šťáhlav a její syn se jako dospělý přiženil do Blovic. Jeho manželka se
zase osobně s farářem Ferdou setkala, když si k němu šla pro radu ohledně vlastních nemocí a
nemocí svých dětí. To se dá nazvat raritou, kdy v jedné rodině mají nezávisle na sobě dva lidé
něco společného s Františkem Ferdou. Ten se od dětství zajímal o přírodu a byl aktivním
hudebníkem. Výborně hrál na trubku i další nástroje, v Poříčí dokonce založil kvartet, se
kterým tam i vystupoval. Vystudoval arcibiskupské gymnázium v Praze. Poté absolvoval
bohosloveckou fakultu v Praze–Bubenči, a 29. června 1939 byl vysvěcen na kněze. Za války
působil jako kaplan v Mýtě a Petrovicích u Sedlčan. Dne 16. února 1951 byl zatčen na
farnosti v Nechvalicích a uvězněn. Vystřídal vězeňské cely v Ostravě, Opavě, Mírově,
Jáchymově, Leopoldově, Valdicích i na Borech. Po propuštění dne 11. května 1960 pracoval
jako dělník v plzeňských pivovarech na postu bednáře. K pastorační činnosti mu bylo
povoleno vrátit se až o osmnáct let později. Působil jako duchovní správce u řeholních sester
v domově důchodců v Újezdci u Klatov. Ve vězení objevil své mimořádné schopnosti a tak
se kromě práce pro církev věnoval i svému druhému poslání. Měl jasnovidné schopnosti –
podle jeho slov zděděné - a ty využíval k léčení nemocných. František Ferda dokázal stanovit
diagnosu pacienta i na vzdálenost stovek kilometrů. Navíc dotyčného nemusel vůbec vidět
osobně, stačilo přinést jeho fotografii nebo dokázal vše potřebné vyčíst i z dopisu nemocného
a mnohdy stačila i rukou psaná kartička s osobními daty, někdy pouhé soustředění. Když se
na dotyčného soustředil, během minuty se mu na tváři objevil úsměv, který prozrazoval, že
vidí jeho zdravotní stav "jako na dlani". Poté začal zapisovat údaje. Prováděl maximálně třicet
diagnóz denně. „Mám pocit, jako bych ze sebe vyslal paprsek zelené barvy, který se rychle
klikatě pohybuje, a pak se naráz zastaví. Tak dojde k mému spojení s tím člověkem,“ popsal
před lety Ferda svoji specifickou diagnostickou metodu.
V knize “Život bez smokingu“ popsal Bohumil Hrabal svou návštěvu u Pátera Ferdy. Popsal i
údiv malíře Jiřího Anderleho, který jej doprovázel, nad tím, jak mohl kněz vědět o naftových
kamnech, která má pár měsíců doma a jež byla podle něj příčinou mistrových potíží.
Spisovatel se o farářových jasnovidných schopnostech přesvědčil také: "Jak můžete nosit
barvu, která vás zabíjí?" Tím Ferda narážel na jeho šatník, který sice nikdy na vlastní oči
neviděl, ale věděl, že je plný hnědých obleků.
V polovině 70. let zahájil dlouholetou spolupráci s PhDr. Zdeňkem Rejdákem, který s ním
prováděl mnoho cílených diagnostických experimentů.
Ferdovo umění mohli ověřit i světoznámí badatelé v oboru psychotroniky na dvou světových
kongresech a během několika návštěv v Moskvě. Ruští lékaři opakovaně potvrdili, že vždy
šlo o naprostou shodu Ferdovy diagnózy s výsledky souběžně prováděných biochemických
vyšetření.
Farářovy ojedinělé jasnovidné schopnosti tak kromě jiných potvrdili Američané J. G. Pratt a
Stanley Krippner nebo Japonec Toshia Nakaoka.
Je nějaké vysvětlení těchto výsledků?
Tajemství spočívá v mysli. Ferdovi se zřejmě podařilo podřídit si a i částečně využít svou
mysl. Náš mozek má nesmírnou kapacitu, kterou nevyužíváme. F. Ferda byl člověk, který
uměl využít nějakou část mozku, kterou mi normální smrtelníci využít neumíme.
Kromě toho se velice důkladně zabýval bylinkářstvím, shromažďoval recepty ze starých knih
a rozvíjel je podle vlastních hledisek a zkušeností.
O tom, že jeho léčba skutečně pomáhala, svědčily fronty nemocných, stojící před jeho bytem
často od čtyř od rána, a to včetně nejvyšších představitelů tehdejšího režimu. Během
léčitelského působení jej navštívilo na sto tisíc lidí.
V roce 1980 se přestěhoval do Sušice. Od tohoto okamžiku, prakticky až do posledních dnů
jeho života, nastala pro něho neúnavná služba trpícím a nemocným.
O jeho úspěšné diagnostice a léčbě se osobně přesvědčili i někteří lidé z Blovic, kteří faráře
vyhledali a poprosili o pomoc. Jeden muž se za Ferdou vypravil do Sušice, protože si lékaři
nevěděli rady s dýchacími potížemi jeho syna. Vzal s sebou jeho fotografii a na faráře si
počkal v kostele po bohoslužbě. Ferda po shlédnutí fotografie prohlásil, že chlapci dokáže
pomoct a nadiktoval muži recept na bylinkový čaj, který se měl nemocnému pravidelně
podávat. Skutečně léčba zabrala a chlapec se uzdravil. Muž měl však s sebou ještě jednu
fotografii, a to svého bratra, který měl nějaké drobnější zdravotní potíže. Když Ferda jeho
obrázek spatřil, zbledl a prohlásil, že tomu už nikdo nepomůže. Dotyčný člověk opravdu
v krátké době zemřel.
Další Blovičák zažil neuvěřitelné jasnovidné farářovy schopnosti díky svým příbuzným. Ti
měli dceru, která měla neustále kašel a dýchací problémy. Na radu lékařů vyzkoušeli rodiče
úplně všechno, absolvovali bezpočet vyšetření, dokonce se i přestěhovali na hory, aby měla
dcera čistější vzduch. Nic nepomohlo, potíže se vždy zlepšily jen krátkodobě a po čase
propukly opět v plné síle. Bezradní tedy vyhledali Ferdovu pomoc. Ten je svou diagnózou
udivil. Řekl jim, že dcera má nepatrnou dírku v žaludku a unikající žaludeční šťávy dráždí
dívku ke kašli. Doporučil tedy rodičům, aby nechali vyšetřit dceři žaludek. Když tohle
přednesli lékařům, nechtěli vyšetření provést, protože se jim zdálo zbytečné. Na naléhání
rodičů se nakonec k vyšetření odhodlali a co nenašli? Ke svému překvapení objevili v žaludku
dírku. Po drobném chirurgickém zákroku se děvče zcela uzdravilo a problémy s kašlem a
dýcháním se už nikdy neobjevily.
Ferda dokázal “předpovědět“ u dítěte, jaké zdravotní problémy bude mít v dospělosti. O tom
se přesvědčil na vlastní kůži další občan z Blovic. Jeho matka se u faráře stavila na návštěvě
spolu s řádovými sestrami z domova důchodců v Žinkovech, které se v domově staraly o staré
lidi. Sestry jezdily za farářem nejen na návštěvy, ale Ferda pro ně pořádal i pravidelné
bohoslužby, protože v Žinkovech měly k dispozici jen malou kapličku na každodenní
modlitby. Občas za nimi dojížděl i blovický farář Melka. V Žinkovech také pěstovaly různé
bylinky a s Ferdou nejspíš konzultovaly, jak je nejlépe podávat nemocným z domova
důchodců. Vrchní sestra Stanislava za ním jednou matku našeho dalšího Ferdova pacienta
vzala s sebou. Syn často trpěl angínami a matka doufala, že jí farář poradí, co s tím. Farář
napsal recept na čaj, který obsahoval kmín, fenykl, anýz, eukalyptový olej, dubovou kůru (ne
ledajakou, musela být přesně určitého stáří, jinak nebyla léčivá) a další přísady. Čaj byl
chuťově odporný, ale angínu dnes už dávno dospělý pacient znovu nikdy nedostal. Podle
fotografie mu Ferda ještě předpověděl, jakými neduhy bude v dospělosti trpět a také mu
vypsal potraviny, které mu budou škodit a měl by se jich tedy vyvarovat. Bylo to hlavně
kakao, čokoláda, jádra ořechů a jižní ovoce, proti kterému byl Ferda celkově vysazený.
Recept i ostatní pokyny psal Ferda na psacím stroji. A při odchodu se farář matce jen tak mezi
řečí zmínil, že její dceři, která má nedomykavou srdeční chlopeň, pomůže pití odvaru ze
strouhaného kokosu. Matka z toho byla velmi překvapená, ale dceři odvar připravovala.
Ferdova prognóza se po dceřině vyšetření potvrdila, chlopeň se k překvapení lékařů
vyspravila. I když by se podle uvedených příkladů mohlo zdát, že Ferda vše vyřešil
bylinkami, není to tak úplně pravda. Vůbec se nevyhýbal klasické medikamentózní léčbě
lékařů a naopak ji mnohdy svým pacientům doporučoval.
Jak byl Ferda úspěšný v pomoci druhým, tak měl problémy s vlastním bratrem, které za života
vyřešit nedokázal. Jeho bratr se jmenoval Václav a dlouhou dobu bydlel v Přešíně, odkud se
posléze přestěhoval do Rokycan. Oba bratři si nerozuměli a nestýkali se. Vinu na tom měly
odlišné názory a pohledy na svět. František Ferda zasvětil život církvi, Václav Ferda byl
stoupencem revolučních myšlenek. V dospělosti se setkali pouze jednou. Václavova manželka
onemocněla a ten požádal svého bratra o pomoc. František svému bratrovi kladl na srdce, že
jeho manželka v žádném případě nesmí jít na operaci. Bratr ho ale neposlechl a jeho žena
záhy zemřela. Pak se bratři už neviděli.
Páter František Ferda zemřel v neděli 7. července 1991. Dne16. července byl pochován na
sušickém hřbitově za masové účasti vděčných pacientů. Jeho mimořádnou obětavou činnost
vysoce ocenil v kondolenčním dopise František kardinál Tomášek.
To, co Ferda předváděl, se dá přirovnat k zázrakům. Katolická církev o jeho kvalitách věděla.
Možná by si Ferda zasloužil z její strany většího uznání. Mnohdy se církev snaží dokázat, že
někdo udělal nějaký zázrak (např. někoho zázračně uzdravil), aby mohl být blahoslavený a
pak svatořečený. Ferda toto prokazatelně prováděl a existuje na to mnoho ještě žijících
svědků, kteří by to ochotně dosvědčili. Nestálo by za to, aby církev zvážila, jestli by mu
nemohla tímto způsobem vzdát hold a ocenit tak jeho schopnosti?
Dne 9. září 2000 byla P. Františku Ferdovi odhalena na nově opravené budově děkanství ve
Spáleném Poříčí pamětní deska. Odhalení provedli společně starosta Pavel Čížek, Ferdův
spolužák ze semináře kanovník Kořínek a Ferdova hospodyně a pomocnice Jiřina
Konarovská. Autorem pamětní desky je akademický sochař František Bálek.
Páter František Ferda
František Ferda - právě mu bylo půl roku
Panský kočí pan Václav Fiala s rodinou. Opřená rukou u dveří Barbora Fialová
Instalování pamětní desky. Vpravo Jaroslav Kotora
Zprava Václav Kořínek, Pavel Čížek a Jiřina Konarovská
Kanovník Václav Kořínek