12-2015 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

PRAHA | BRNO | OSTRAVA | BRATISLAVA
Prosinec 2015
EU Legal News
(nejen) v oblasti
soutěže a regulace
Strategické uvažování | Individuální přístup | Špičkový právní tým | Dlouhodobé par tnerství
Obsah
Úvodem
Vážení klienti a obchodní přátelé,
Evropský parlament schválil návrh
revidované směrnice o platebních službách
2
Evropská regulace digitálních platforem
3
Změny v regulaci elektronických
podpisů (eIDAS)
6
Nové možnosti kolektívneho investovania
na Slovensku – zavedenie fondov
s premenlivým základným imaním
známych pod skratkou SICAV
8
Novela zákona o významné tržní síle
posiluje právní nejistotu 10
Aktuality ze soutěžního práva
11
dovolte mi, abych Vám představil další vydání Evropských právních aktualit,
prostřednictvím nichž Vás pravidelně informujeme o důležitých trendech na poli
práva EU. Na rozdíl od obvyklé podoby tohoto úvodníku zde nepředstavím
obsah tohoto vydání, ale zcela žhavou novinku posledních dní, která by neměla
uniknout Vaší pozornosti.
Po bezmála čtyřech letech vášnivých diskusí o tom, jakým směrem by se měla
ubírat reforma ochrany osobních údajů v Evropské unii, dospěly 15. prosince unijní
instituce k důležitému kompromisu, který má na dlouhou dobu změnit způsob,
jakým podnikatelé, ale i státní instituce nakládají s informacemi ze soukromé
sféry každého člověka. Zbývá tedy již jen pár formálních kroků k tomu, aby byl
vyhlášen nový unijní předpis (nařízení platící jednotně ve všech členských státech
EU) o ochraně osobních údajů, který vstoupí v účinnost po dvou letech, tedy
na začátku roku 2018. Ačkoliv se dvouletá lhůta zdá být dostatečně velkorysá,
již teď je patrné, že správci i zpracovatelé osobních údajů budou mít plné ruce
práce s přizpůsobením se těmto novým pravidlům – nejen splněním nových
povinností, ale nejspíše i celkovou změnou přístupu k datům svých zákazníků,
uživatelů či zaměstnanců. Naše advokátní kancelář Vám v následujícím období
přinese podrobnější informace o této právní úpravě i vzdělávací aktivity a diskuse
prostřednictvím Akademie Havel, Holásek & Partners a je připravena nabídnout
také specifické právní poradenství, které Vás na nová pravidla efektivně připraví.
Přeji Vám příjemné čtení Evropských právních aktualit, klidné prožití vánočních
svátků a mnoho úspěchů v nadcházejícím roce.
Robert Nešpůrek | Partner
Nejúspěšnější kancelář
v ČR a na Slovensku dle počtu
nominací a titulů dosavadních
ročníků soutěže
Klienty nejlépe hodnocená
právnická firma
v České republice
(2010, 2013, 2015)
Právnická firma roku
v České republice
(2011, 2012, 2014, 2015)
1. místo v celkovém počtu
realizovaných fúzí a akvizic
v České republice
(2009–2013)
1. místo v celkovém počtu
realizovaných fúzí a akvizic
v České republice
(2009–2013)
Právnická firma roku
v kategorii Fúze a akvizice
v České republice
(2013, 2014)
EU Legal News 12/2015
Evropský parlament schválil návrh
revidované směrnice o platebních službách
Podpora hospodářské soutěže, inovací, bezpečnost
a levnější platební služby pro spotřebitele. Nejen to přináší schválený návrh směrnice o platebních službách.
Dne 8. října Evropský parlament schválil návrh revidované směrnice o platebních službách na vnitřním trhu.
Legislativní text z dílny Evropské komise („Komise“) stojí
na třech základních pilířích, kterými jsou podpora hospodářské soutěže, inovace a bezpečnost. Členské státy
mají povinnost transponovat směrnici do druhé poloviny
roku 2017.
Působnost
Revidované znění směrnice o platebních službách se rozpíná oproti své předchůdkyni nejen geograficky, ale také
co do typu subjektů, které reguluje. Nově režimu směrnice
budou podléhat tzv. „one-leg transactions“, tedy platební
transakce se třetími zeměmi, kdy pouze jeden z poskytovatelů platebních služeb má sídlo v Evropské unii (EU)
a pouze v rozsahu v jakém jsou platební transakce prováděny v EU. Dalším posunem pro sjednocení podmínek
v oblasti platebních služeb je vztažení směrnice na transakce ve všech měnách, a nikoli jak je tomu v současnosti
pouze na měny zemí EU.
Zkušenosti z praxe a zejména pak reakce trhu na původní
směrnici o platebních službách si vyžádaly úpravu v oblasti
negativního vymezení působnosti revidované směrnice.
Změny se dotýkají zejména obchodních zástupců, omezených sítí a služeb poskytovaných prostřednictvím bankomatů. V praxi často aplikovaný přístup, kdy obchodní
zástupce v rámci transakce probíhající na platformách pro
elektronické obchodování vystupoval jak jménem prodávajícího (příjemce), tak i kupujícího (plátce), jde dle názoru
Komise nad rámec zamýšleného účelu výjimky. Z tohoto
důvodu je tato výjimka použitelná pouze na obchodní
zástupce jednající buďto jménem plátce, nebo jménem příjemce, nikoli však obou zároveň. Rostoucí trend využívání
„omezených sítí“ k nabízení širokého sortimentu výrobků
a služeb a s tím související značný nárůst objemů plateb
motivoval Komisi k omezení rozsahu této výjimky, neboť
by znamenala pro subjekty podléhající režimu směrnice
z hlediska hospodářské soutěže neopodstatněnou nevýhodu. Nová definice omezené sítě proto reflektuje původní
zamýšlený účel tohoto ustanovení a explicitně zakotvuje
požadavek na omezenou sít poskytovatelů a zároveň
omezený sortiment výrobků a služeb. Oproti současné
úpravě tak nenechává na vůli poskytovatele služby, zdali
se bude jednat o omezenou sít poskytovatelů či omezený sortiment výrobků a služeb. Bankomaty provozované
nezávislými provozovateli jsou často spotřebiteli spojovány
1
s vysokými poplatky za výběr. Jejich rozmach je patrný
zejména v posledních letech jako důsledek úrodné půdy,
kterou jim připravila právě původní směrnice o poskytování platebních služeb, když je vyňala ze své působnosti.
Původní záměr výjimky jako jakási pobídka k instalaci bankomatů nezávislých subjektů v odlehlých a málo osídlených
oblastech s tím, že jejich provozovatelé si vedle poplatků
placených poskytovatelům platebních služeb vystavujících platební karty mohou účtovat další poplatky, však
vedl k vytvoření rozsáhlé sítě bankomatů nepodléhajících
režimu směrnice a ohrožujících tak zachování dostatečné
míry ochrany spotřebitele. Druhým neduhem současné
regulace bylo podněcování stávajících poskytovatelů bankomatů k úpravě jejich obchodních modelů tak, aby na ně
tato výjimka dopadala a mohli účtovat vyšší poplatky přímo
spotřebitelům. Revidované znění směrnice proto vystavilo
těmto bankomatům pomyslnou červenou kartu, když je
nadále ze své působnosti nevyjímá.
Poplatky
Účtování poplatků spotřebitelům bude vždy vděčným tématem a nelze mu upírat pozornost, když jejich výše je mnohdy
základním motivem spotřebitele při výběru poskytovatele
platební služby. V souvztažnosti se směrnicí o právech
spotřebitelů a nařízením o mezibankovních poplatcích za
platební transakce založené na kartě revidovaná směrnice
o platebních službách omezuje flexibilitu poskytovatelů
platebních služeb ve vztahu k účtování poplatků spotřebitelům. Současný stav založený na oprávnění poskytovatelů platebních služeb požadovat od plátce poplatek či
nabídnout mu slevu nebo ho jinak motivovat a národními
diskrecemi členských státu ve vztahu k omezení či zákazu
takových praktik vedlo ke vzniku značně heterogenního
trhu. O úrovni jednotnosti hladiny poplatků asi nejlépe
hovoří skutečnost, že národní diskreci využilo 13 členských
států a příplatky zakázalo. Nejednotnost panujících režimů
napříč členskými státy způsobuje problémy a nejasnosti
zejména při přeshraničním prodeji a nákupu zboží či služeb
po internetu. Zákaz příplatků je úzce navázán na nastavení
stropů pro mezibankovní poplatky1 zavedené výše uvedeným nařízením o mezibankovních poplatcích za kartové
transakce. Nová úprava má v úmyslu vzít vítr z plachet
obchodníkům, kteří v důsledku snížení poplatků, které jsou
povinni odvádět bance, již nebudou mít důvod pro kompenzaci svých nákladů na transakce na vrub spotřebitele.
Uvedené nařízení se nevztahuje na korporátní karty a karty
vydávané v třístranném schématu, pro které je oprávnění
obchodníků účtovat příplatky i nadále zachováno, avšak
pouze v míře odpovídající skutečně vzniklým nákladům.
Stropy jsou stanoveny ve výši 0,2 % hodnoty transakce debetní kartou a 0,3 % pro transakce kreditní kartou.
2
Neautorizované platby
Příjemnou zprávou pro všechny spotřebitele je snížení
maximální částky, kterou je spotřebitel, s výjimkou podvodu
a hrubé nedbalosti, povinen v případě neautorizované transakce zaplatit. Ze současných 150 EUR revidované znění
směrnice ukrojilo hned dvě třetiny a do budoucna operuje
s částkou 50 EUR. Snížení maximální částky, do které je
spotřebitel odpovědný, má působit motivačně k nahlašování každé krádeže nebo ztráty platebního prostředku bez
zbytečného odkladu a tak i k snížení rizika výskytu neautorizovaných platebních transakcí.
Služba iniciování platby
Poskytovatelé platebních služeb jednající jako třetí osoba
v rámci realizace platební služby probíhající mezi prodejcem a bankou kupujícího bez použití platební karty nebyli
dosud regulováni z pohledu směrnice o platebních službách, neboť tito poskytovatelé v žádném okamžiku nedisponují peněžními prostředky plátce ani příjemce.
Skutečnost, že v současnosti není tato činnost v některých
členských státech právně upravená, vzbuzovala rozpačité
pocity s ohledem na bezpečnost takto prováděných platebních transakcí, ochranu dat a odpovědnost.
Poskytovatelé služby iniciování platby tak budou nově
povinni získat odpovídající licenci prokazující kvalifikovanost jejich platebního řešení a podobně jako na ostatní
poskytovatele platebních služeb se na ně budou vztahovat
jednotná pravidla týkající se bezpečnosti upravující zejména podmínky přístupu k informacím o účtu, ověření údajů
o plátci, nápravné mechanismy týkající se transakcí či rozložení odpovědnosti.
Autoři článku:
Jan Topinka | Partner
Vítězslav Šemora | Senior advokát
Marek Kedzior | Právní asistent
Evropská regulace digitálních platforem
Evropská Komise („Komise“) letos v květnu přijala
Strategii pro jednotný digitální trh („Strategie“), navazující na Digitální agendu pro Evropu, jež je jednou
z hlavních iniciativ prorůstové strategie Evropa 2020.
Deklarovaným cílem Strategie je zlepšit přístup k digitálnímu zboží a službám v celé Evropské unii. Záležitostí
s vysokou prioritou v této z hlediska přístupu k regulaci
poměrně kontroverzní oblasti, je téma online platforem,
které jsou již běžnou součástí trhu a jsou představovány zejména internetovými vyhledávači, sociálními
médii či kooperativními platformami. Právní zařazení
takových platforem je však nejednoznačné a současná
právní úprava neposkytuje jasnou odpověď např. na
to, zda lze řadit online platformy k poskytování služeb,
či k elektronickému zprostředkovatelství a informačním službám.
Pro online platformu neexistuje jediná obecně uznávaná
definice. Komise ji např. definuje jako podnik působící
na dvou- či vícestranných trzích, který využívá internet
k vzájemné interakci mezi dvěma nebo více odlišnými,
avšak vzájemně závislými skupinami uživatelů s cílem
vytvářet hodnoty pro alespoň jednu skupinu, přičemž
některé platformy též spadají do kategorie poskytovatelů
zprostředkovatelských služeb.1 Avšak i mezi platformami
je třeba rozlišovat, když mezi typické příklady obecných
internetových vyhledavačů patří Google či Seznam, mezi
specializované vyhledávací nástroje např. TripAdvisor
nebo Yelp, k místně orientovaným katalogům firem pak
mapové aplikace zmíněných obecných internetových
vyhledavačů; dále sem pak spadají agregátory zpráv,
internetové obchody (např. Amazon, ale též Booking.com),
audiovizuální a hudební platformy (např. Spotify či Netflix),
platformy ke sdílení videonahrávek (např. YouTube nebo
Dailymotion), platební systémy (např. Paypal), sociální sítě,
obchody s aplikacemi nebo kooperativní platformy (např.
Uber, AirBnB, Bla-bla car). Naopak poskytovatelé přístupu
k internetu do této definice nespadají.
Online platformy jsou hlavním nástrojem tzv. kooperativních
ekonomik, jimiž se rozumí vztahy jednotlivců nebo právnických osob v rámci online platforem, které jim umožňují
poskytovat služby nebo si vzájemně vyměňovat majetek,
zdroje, čas, znalosti nebo kapitál, a to někdy na časově
omezené období, bez převodu vlastnických práv.2 Každý
den vznikají nové start-upy založené na využívání online
platforem, a tak se již i v České republice můžeme setkat
s širokou nabídkou takto poskytovaných služeb, a to nejen
Definice Komise v dotazníku k veřejné konzultaci: Regulační prostředí pro online platformy, internetové zprostředkovatele, data a cloud computing
a kooperativní ekonomiku.
2
Ibid.
1
3
v typických oblastech jako je spolujízda či poskytování
ubytování, ale např. i v oblasti kutilství a domácí výpomoci.
Online platformám je přisuzována čím dál výraznější role
v digitálním světě, a to vzhledem k jeho rychlému rozvoji
v posledních letech, kde tyto platformy hrají významnou
roli.3 Vývoj směřuje k tomu, že jen velmi omezená část světové ekonomiky nebude na online platformách v budoucích
letech závislá.
Tento prudký vývoj však nepřekvapivě znamená také intenzívní debatu o zvýšení regulace. Online platformy vzbuzují
v institucích a některých členských státech EU obavy už
jen proto, že většina nejrozšířenějších online platforem
nepochází z Evropy, ale též kvůli často tvrzenému nedostatku transparentnosti jejich fungování. Mezi další důvody
zostřené regulatorní aktivity též patří obchodní síla online
platforem a obavy z jejího využití na úkor jiných podnikatelských subjektů a spotřebitelů; a zmiňováno též bývá riziko
daňových úniků.
Komise v září tohoto roku otevřela širokou veřejnou konzultaci s názvem: Regulační prostředí pro online platformy,
internetové zprostředkovatele, data a cloud computing
a kooperativní ekonomiku („Konzultace“). Nástrojem
Konzultace, která bude probíhat do 30. prosince 2015, je
internetový dotazník dostupný ve všech jazycích EU, který
obsahuje otázky vztahující se k vnímání online platforem
jak spotřebiteli, tak dodavateli, k jejich výhodám i nevýhodám, k transparentnosti jejich fungování, k podmínkám
jejich užívání a k využívání osobních údajů. Konzultace řeší
čtyři velké okruhy, a to: omezování protiprávního obsahu na
internetu a odpovědnost internetových zprostředkovatelů,
cloud data v digitálních ekosystémech, online platformy
a kooperativní ekonomiky. Část Konzultace věnovaná
problematice kooperativních ekonomik se zabývá jejich
přínosy, riziky, překážkami jejich fungování, nejasnostmi
v oblasti práv a povinností poskytovatelů či v oblasti ochrany
osobních údajů. Tato část Konzultace je založena zejména
na číselném hodnocení problematických oblastí spojených
s kooperativními ekonomikami jako např. nedostatečně
přizpůsobený regulační rámec, nárůst stínové ekonomiky
či nesouhlasný postoj tradičních poskytovatelů. Data získaná prostřednictvím Konzultace by měla přispět k dynamickému rozvoji společného evropského trhu a k podpoře
konkurenceschopnosti jednotlivých soutěžitelů.
To, že je otázka právní regulace online platforem aktuálním a naléhavým problémem dokládá i předběžná otázka
položená Soudnímu dvoru Evropské unie („SDEU“) v srpnu
tohoto roku barcelonským soudem ve spojitosti s právním hodnocením online platformy Uber,4 která je jedním
z celosvětově nejúspěšnějších reprezentantů svého druhu
podnikání zabývajícím se zprostředkováním městské
individuální dopravy (vč. taxislužby). Samotná definice je
zde však předmětem sporu, resp. předběžné otázky položené směrem k SDEU. Ta je mířena na objasnění právního
zařazení Uberu, konkrétně, zda je třeba chápat Uber jako
poskytovatele taxislužby nebo jako elektronického zprostředkovatele jízdy, jak sama sebe tato služba vnímá. Tato
konkrétní online platforma vzbuzuje v některých zemích EU
rozporuplné reakce, zejména ze strany tradičních poskytovatelů zpochybňujících její legálnost. V České republice
Uber působí od roku 2014.
Odpověď na předběžnou otázku barcelonského soudu by
tedy měla přelomovým způsobem určit, jaký postoj k této,
a nalogicky k tomu možná též i k ostatním podobným online
platformám, právo EU zaujme, a měla by tak být základem
pro další praxi národních soudů. Jakoukoli EU regulaci
včetně odpovědi na předběžnou otázku však zřejmě předběhne italský zákonodárce, který dokončuje legislativní
proces přijetí vlastní právní úpravy pro tuto oblast.
Zvýšený zájem na regulaci online platforem se jeví jako
logický závěr vyplývající ze současné právní úpravy a rozhodovací praxe, která neposkytuje dostatečné odpovědi
na otázky vztahující se např. k odpovědnosti online platforem či právům a povinnostem poskytovatelů. Na druhou
stranu tato snaha o detailní regulaci (pokud všechny
záměry Komise budou realizovány)5 zdaleka nemusí být
jednoznačně správným řešením. Trh i online platformy se
neustále vyvíjejí, a to také díky možnostem, které jim současná volná právní úprava nabízí. Omezování fungování
online platforem může vést ke zpomalení inovací v této
oblasti a dokonce až k narušení samotné podstaty jejich
fungování. Přílišná a nevyvážená regulace online platforem
by tedy mohla mít nepříznivé důsledky ať už pro poskytovatele, uživatele či samotný trh a konkurenceschopnost EU.
Uvidíme, zda se soudům a evropskému zákonodárci podaří
nalézt optimální rovnováhu.
Již v roce 2013 bylo 90 % všech dat dostupných na internetu vyprodukováno v předchozích dvou letech (Závěry veřejné konzultace Věda 2.0 – Měnící se věda z roku 2014).
4
C-434/15 Asociación Profesional Élite Taxi.
5
Dne 9.12.2015 již Komise vydala dva konkrétní legislativní návrhy, a to návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech smluv
o dodávce digitálního obsahu (KOM (2015) 634) a návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady o některých aspektech smluv pro on-line a jiný
na dálku uskutečňovaný prodej zboží (KOM (2015) 635).
3
Autoři článku:
Robert Nešpůrek | Partner
Jaroslav Šuchman | Advokát
4
Služby v oblasti FinTech
Dynamický vývoj informačních technologií intenzivně ovlivňuje i oblast finančních služeb. Inovace a nová řešení přinášejí
konkurenční výhody a růst využití moderních technologií ve finančních službách představuje významný trend a budoucnost
finančních služeb. Uvedený trend dokládá i hodnota investic do oblasti moderních technologií ve finančních službách (Financial
Technologies), která se v rámci trhu Evropské unie v uplynulých pěti letech znásobila osmkrát.
Advokátní kancelář Havel Holásek & Partners reagovala na tyto změny založením specializované poradenské skupiny
s unikátním sektorovým zaměřením na oblast FinTech. Na práci této poradenské skupiny se podílí naši právní odborníci
s mnohaletými zkušenostmi v oblasti bankovního a finančního práva, práva informačních technologií, regulace ochrany
osobních údajů a bankovního tajemství, práva obchodních korporací, daňového práva i odborníci v oblasti civilně-právních
závazkových vztahů se zaměřením na elektronickou kontraktaci.
S ohledem na svoji unikátní mezioborovou zkušenost naše poradenská skupina pro FinTech pravidelně veřejně prezentuje své
poznatky jak v tisku, v rámci Akademie Havel, Holásek & Partners, na půdě veřejných institucí, včetně České národní banky,
tak i formou školení a seminářů uzpůsobených potřebám konkrétních obchodních společností.
V rámci FinTech naše advokátní kancelář poskytuje nejčastěji právní služby v těchto oblastech:
internetové a mobilní („bezpapírové“) poskytování finančních služeb
outsourcing ve finančních službách
regulace finančních služeb v návaznosti na využití moderních technologií
ochrana bankovního tajemství a klientských osobních údajů
aplikace biometrických technologií
elektronické platby a digitální měny
práva spotřebitele v souvislosti s využitím moderních technologií
vývoj softwaru a jeho implementace (včetně cloudových řešení)
ochrana infrastruktury ICT (datová uložiště), včetně kybernetické bezpečnosti
ochrana software a dalších práv duševního vlastnictví
fúze a akvizice ve finančních službách s prvky moderních technologií
Oblast FinTech je svojí podstatou globálním oborem. Proto vítáme, že v rámci naší specializace můžeme spolupracovat
s předními zahraničními a globálními právními firmami a naše zkušenosti čerpat z nejvyspělejších světových trhů.
Své zkušenosti naše poradenská skupina pro FinTech zužitkovává v praxi nejen pro klienty z řad bankovních domů a pojišťoven,
ale i pro technologicky orientované společnosti, včetně start-up projektů. Zároveň vnímáme, že mezi korporacemi, bankovními
domy a pojišťovnami na straně jedné a menšími technologickými společnostmi s konkrétním inovativním řešením či specializací
na straně druhé může docházet k vítané synergii, která vytváří příležitosti pro podpoření inovativních řešení formou investic do
pokrokových projektů. Tím v sektoru finančních služeb dochází ke zvyšování efektivity a celkovému zjednodušení finančních
služeb pro koncového zákazníka.
Robert Nešpůrek | Partner, T: +420 255 000 949, E: [email protected]
5
Změny v regulaci elektronických podpisů (eIDAS)
V návaznosti na unijní strategii Evropa 2020 a její iniciativu Digitální agenda pro Evropu bylo v minulém roce
schváleno nové unijní nařízení obsahující materii zkráceně označovanou jako eIDAS, které od 1. července
2016 přinese vedle celoevropských zásad elektronické
identifikace a autentizace především některé zásadnější změny v regulaci elektronických podpisů.
K elektronickým dokumentům stále ještě přistupujeme
s o trochu větší nedůvěrou než k těm listinným (papírovým),
a to i přes to, že jsou již dlouhou dobu na elektronické podpisy kladeny nepoměrně vyšší požadavky nežli na podpisy
na papíru. Podpis na papíru je snadněji padělatelný než
podpis elektronický a padělat jej může i technicky zcela
nevzdělaný člověk. I přes uvedený rozpor se právní řády
členských států EU i snahy EU jako celku ubírají směrem
další regulace, která by měla v konečném důsledku vést
k nespornosti učiněného elektronického podpisu, integritě
podepsaného dokumentu, širokému vzájemnému uznávání
a kompatibilitě technologií a vyšší právní jistotě ohledně
elektronických dokumentů.
Je to již více než 15 let kdy se na evropské úrovni objevila právní úprava předurčující dnešní podobu právních
předpisů členských států stran elektronického podpisu
umožňující dosáhnout rovnocennosti elektronické a písemné formy – směrnice 1999/93/ES ze dne 13. prosince
1999 o zásadách Společenství pro elektronické podpisy
(„Směrnice“). Jelikož v době jejího přijímání nebylo užívání
elektronických podpisů každodenní společenskou realitou
ani zásadní prioritou, zvolilo tehdy Evropské společenství
formu směrnice, v jejímž důsledku si však členské státy
nastavily odlišné principy podepisování a různou úroveň
dohledu nad poskytovateli souvisejících služeb.
V průběhu prvních let existence Směrnice se na vnitrostátní i evropské úrovni uskutečnilo mnoho diskusí,
z nichž vyplynulo, že Směrnice nezajišťuje dostatečnou
míru interoperability elektronických podpisů – jinými slovy
jednotlivá technická řešení, procesní postupy a právní prostředí členských států nebyla, a prozatím stále ještě nejsou,
harmonizována. Směrnice tak bohužel nebyla způsobilá
zajistit ucelený přeshraniční a meziodvětvový rámec pro
bezpečné, důvěryhodné a snadno použitelné elektronické
transakce.
Se zvyšujícím se využitím elektronického podpisu na úrovni
členských států a rozšířením spektra souvisejících služeb
si však EU byla vědoma vzrůstající důležitosti standardizace a unifikace právní úpravy. Na základě akčních plánů
(např. Akční plán pro elektronické podpisy a elektronickou
identifikaci z roku 2008) a strategií (zejm. strategie Evropa
6
2020 a její iniciativa Digitální agenda pro Evropu z roku
2010) došlo v roce 2014 ke schválení a publikaci nařízení č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické
identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické
transakce na vnitřním trhu a zrušení směrnice 1999/93/
ES („Nařízení“), označovaného zkratkou „eIDAS“. To do
České republiky přinese s účinností od 1. července 2016
vedle změn elektronické identifikace a autentizace zejména úpravy elektronických podpisů a dalších elektronických
identifikátorů.
Změny v úpravě elektronického podpisu
Stejně jako u dalších institutů upravených Nařízením pro
elektronické podpisy platí, že právní úprava byla zavedena
ve snaze zajistit interoperabilitu na bázi kvalifikovaných
služeb vykazujících srovnatelnou úroveň bezpečnosti
a odpovědnosti v celé EU.
Nařízení, ve srovnání se Směrnicí i naším zákonem č.227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o měně
některých dalších zákonů („ZEP“), mění definici elektronického podpisu, kdy se elektronickým podpisem namísto
údaje sloužícího jako metoda ověření pravosti podpisu či
identity osoby nově jedná o prostředek dokládající skutečnost, že určitá osoba projevila svou vůli a stvrzuje platnost
určitého dokumentu („data v elektronické podobě, která
jsou připojena k jiným datům v elektronické podobě nebo
jsou s nimi logicky spojena a která podepisující osoba
používá k podepsání“). V praxi se tedy jedná o posun
v chápání elektronického podpisu, kdy si pod ním můžeme
představit de facto cokoli, co můžeme převést do digitální
podoby (tedy např. PIN kód, heslo, fráze, obrázek a jakýkoli
jiný digitální záznam).
Pojem zaručený elektronický podpis uvedený ve Směrnici
sice zůstává zachován, avšak vedle něj se nově zavádí
tzv. kvalifikovaný elektronický podpis (qualified electronic
signature), což je zaručený elektronický podpis založený
na kvalifikovaném certifikátu a zároveň vytvořený pomocí
kvalifikovaného zařízení (nebo programového vybavení)
pro vytváření elektronického podpisu. Oproti zaručenému
elektronickému podpisu dle § 2 písm. b) ZEP a Směrnice
neklade kvalifikovaný elektronický podpis dle Nařízení
takovou povinnost na využívání speciálních zařízení pro
tvorbu samotného podpisu. Dle Nařízení totiž postačí, aby
byl podpis vytvořen pomocí dat, které může podepisující
osoba s vysokou úrovní důvěry použít pod svou výhradní
kontrolou, oproti ZEP a Směrnicí definovaným prostředkům, které může podepisující osoba mít/udržet pod svou
(výhradní) kontrolou.
Přímo dle čl. 25 odst. 2 Nařízení má mít kvalifikovaný elektronický podpis ve všech členských státech stejné právní
účinky jako vlastnoruční podpis. Dle našeho názoru citované ustanovení nesmí být vykládáno restriktivně tak, že by
za vlastnoruční podpis nemohl být v souladu s vnitrostátním
právem považován i jiný druh podpisu než jen kvalifikovaný (jak to v České republice umožňuje ZEP v kombinaci
s občanským zákoníkem). Dovedeme si samozřejmě
představit, že by bylo možné dosáhnout ještě lepšího standardu kvalifikovaného elektronického podpisu nahrazením
termínu „vlastnoruční podpis“ termínem „úředně ověřený
podpis“. Na druhou stranu znění tohoto ustanovení rozumíme, neboť zohledňuje prozatím nedostatečnou vnitrostátní
právní úpravu elektronických podpisů v některých členských státech, kde její kvalita nedosahuje zdaleka takové
úrovně jako v České republice a ještě vyšší „standard“ by
mohl znamenat těžko představitelný stav. Kvalifikovaný
elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu
vydaném v jednom členském státě se uznává jako kvalifikovaný elektronický podpis i ve všech ostatních státech.
Novinkou je také stanovení podmínek pro kvalifikované
uchovávání kvalifikovaných elektronických podpisů, kdy
poskytovatel služeb musí použít patřičné technologie
umožňující dlouhodobé zajištění důvěryhodnosti dat i po
uplynutí doby technické platnosti.
V poslední době se v praxi elektronických podpisů setkáváme i s dynamickým biometrickým podpisem, který se
u klientů těší značné oblibě. Dynamický biometrický podpis
není Nařízením výslovně upraven, a to i z toho důvodu, že
se Nařízení nevztahuje na poskytování služeb používaných
výhradně v rámci uzavřených systémů (vyplývajících z vnitrostátního práva) nebo dohod mezi určenými účastníky
(tedy v českém prostředí typické pro biometrii). Dle našeho
názoru výše uvedená nová definice elektronického podpisu
posiluje postavení dynamického biometrického podpisu
v ČR i EU a vytváří prostor k přijetí dalších (technicky)
nových metod podepisování. Některé dynamické biometrické podpisy mohou navíc dokonce naplnit i definici zaručeného elektronického podpisu v Nařízení.
Další oblasti upravené Nařízením
Nařízení nad rámec změn v oblasti elektronických podpisů
stanoví podmínky, za nichž členské státy uznávají prostředky pro elektronickou identifikaci či stanoví právní rámec pro
elektronické pečetě, elektronická časová razítka, elektronické dokumenty, služby elektronického doručování nebo
certifikační služby pro autentizaci internetových stránek.
Oproti Směrnici tak Nařízení např. zavádí nám ze ZEP
známý pojem „elektronické časové razítko“ a zcela nový
pojem „elektronická pečeť“, když druhý z uvedených bude
třeba implementovat do informačních systémů vytvářejících a ověřujících bezpečnostní prvky elektronických
dokumentů. Elektronická pečeť je sice určitou obdobou
stávající české elektronické značky, kterou lze přirovnat
ke klasickému razítku, avšak elektronickou pečeť bude
moci do budoucna vytvářet pouze právnická osoba (což je
alespoň v českém prostředí podrobováno značné kritice).
Nařízení počítá i s kvalifikovanými typy razítek a pečetí,
kterým přiznává další specifické vlastnosti.
Obecně lze říci, že Nařízení klade důraz na vzájemnou
spolupráci členských států a snaží se ukotvit postavení
elektronických dokumentů a jejich identifikátorů (elektronického časového razítka, elektronické pečetě a výše
popisovaného elektronického podpisu) a do budoucna jim
přiznává zcela nepopiratelnou důkazní hodnotu v soudním
a správním řízení. Dále také stanoví povinnost členských
států uznávat v jednom členském státě vydané kvalifikované elektronické identifikátory ve všech ostatních státech.
Nařízení spojuje právní jistotu danou svojí detailní úpravou
s prvkem důvěry v upravené instituty. Z Nařízení tak vyplývá koncept důvěryhodných služeb, které spočívají mimo
jiné ve vytváření, verifikaci a validaci elektronických podpisů, pečetí a razítek a certifikátů týkajících se těchto služeb.
Jakýkoli detailnější popis služeb vytvářejících důvěru by
však byl nad rámec tohoto článku.
Navazující práce v ČR
Je důležité si uvědomit, že Nařízení je samo o sobě závazné v celém rozsahu a přímo použitelné ve všech členských
státech EU, a není tak třeba jej jakkoli transponovat do
našeho právního řádu. Jelikož však Nařízení s účinností od
1. července 2016 ruší Směrnici (jako podkladový předpis
k řadě českých zákonů) a zavádí nový režim mnoha institutů, bude potřeba české právní předpisy odpovídajícím (a co
do počtu dotčených předpisů si dovolujeme říci značně
rozsáhlým) způsobem změnit.
Ještě v půli prosince 2015 nebyla Poslanecké sněmovně
Parlamentu České republiky předložena ani jedna související novela právního předpisu. Je více než jasné, že v prvé
řadě bude nutné v oblasti elektronických podpisů změnit
nebo zrušit ZEP, nicméně očekává se, že v návaznosti na
Nařízení bude novelizováno až 130 právních předpisů.
Vedle uvedené novelizace či zrušení ZEP by mělo dojít i ke
změně procesních předpisů, změně zákona o elektronických komunikacích, zákona o archivnictví a spisové službě,
7
zákona o základních registrech či změně daňových předpisů. Celkový rozsah úprav, které jsou převážně v gesci
Ministerstva vnitra, nicméně pro tuto chvíli stále není
zřejmý a zdá se, že Nařízení bude do českého právního
řádu promítnuto na poslední chvíli.
informovat buď v rámci následujících Evropských právních
novinek, anebo kdykoli na Vaše vyžádání. Díky tomu, že se
naši právníci podílejí na adaptaci Nařízení jako konzultanti
Ministerstva vnitra i jako členové ICT Unie, máme o většině
relevantních existujících informací velmi dobrý přehled.
O výsledcích legislativní úpravy promítající do českého
právního řádu úpravu a požadavky Nařízení Vás budeme
Autoři článku:
František Korbel | Partner
Dalibor Kovář | Advokát
Nové možnosti kolektívneho investovania na
Slovensku – zavedenie fondov s premenlivým
základným imaním známych pod skratkou SICAV
Novela zákona č. 203/2011 Z.z. o kolektívnom investovaní schválená Národnou radou Slovenskej republiky v novembri tohto roka umožní využívanie nových
foriem kolektívneho investovania a súvisiacich
činností. Konkrétne ide o investičné fondy s premenlivým základným imaním s právnou formou akciovej
spoločnosti, ktoré sú v EÚ známe pod skratkou SICAV
(Société d’investissement á Capital Variable) a sú
bežne využívané napr. v Luxemburgu, ale od roku 2014
už aj v Českej republike.
Navrhovanou novelou zákona o kolektívnom investovaní sa
okrem iného transponuje do slovenského právneho poriadku smernica Európskeho parlamentu a Rady 2014/91/EÚ
tzv. smernica UCITS V („Smernica“), ktorá umožní využívať
nové formy kolektívneho investovania zavedením fondov
s premenlivým základným imaním známych pod skratkou
SICAV (Société d‘investissement à Capital Variable).
Transpozícia Smernice sa však nedotkne len samotného
zákona o kolektívnom investovaní, ale významným spôsobom aj slovenského obchodného zákonníka a zákona
o cenných papieroch a investičných službách.
Nevyužitý potenciál kolektívneho investovania na Slovensku
Napriek výraznému rozšíreniu typov fondov, ktoré môžu
na Slovensku vznikať a významnému nárastu počtu
8
špeciálnych podielových fondov a objemu prostriedkov
v nich spravovaných, neumožňuje súčasná právna úprava
rozvinúť potenciál kolektívneho investovania v takej miere
ako v iných členských štátoch EÚ. To najmä z dôvodu,
že slovenská legislatíva pri správe tuzemských podielových fondov počíta len s podielovými fondmi bez právnej
subjektivity.
Preto bolo potrebné doplniť a rozšíriť súčasnú právnu
úpravu kolektívneho investovania o nové formy, konkrétne o investičné fondy s premenlivým základným imaním
s právnou formou akciovej spoločnosti (SICAV), ktoré sú
na Slovensku v súčasnosti distribuované ako zahraničné
fondy na základe tzv. európskeho pasu.
Forma kolektívneho investovania SICAV
Možnosť vytvárať tuzemské fondy SICAV podľa slovenského zákonodarcu rozšíri možnosti podnikania slovenských
finančných inštitúcií, najmä správcovských spoločností,
a podporí ich konkurencieschopnosť v prostredí jednotného trhu finančných služieb v rámci EÚ.
S účinnosťou od polovice marca 2016 môže slovenský
SICAV vzniknúť ako akciová spoločnosť s premenlivým
základným imaním podľa obchodného zákonníka, pričom
jeho stanovy musia okrem iného obsahovať aj náležitosti
v rozsahu štatútu podielového fondu s výnimkou stanovených údajov, ktoré môžu byť uvedené v jeho predajnom
prospekte.
Základné imanie takejto akciovej spoločnosti bude rozvrhnuté na určitý počet akcií bez menovitej hodnoty. Ak
by zákon vyžadoval uvedenie menovitej hodnoty pri akcii,
uvedie sa informácia o tom, že ide o akciu bez menovitej
hodnoty. SICAV nebude opravnéný vydať iný druh akcií (ani
iných cenných papierov), než akcie, s ktorými bude spojené
právo na odkúpenie na účet akciovej spoločnosti za podmienok stanovených osobitnými predpismi.
Čo sa týka základného imania fondu SICAV, jeho hodnota
sa bude rovnať čistému obchodnému imaniu spoločnosti, pričom právna úprava rozlišuje medzi (i) minimálnou
výškou základného imania, ktorá sa navrhuje na 125.000
EUR (ak zákon o kolektívnom investovaní v konkrétnom
prípade nestanoví inak), a (ii) hodnotou základného imania,
ktorá bude zapísaná do obchodného registra (tzv. zapisované základné imanie). Podiel akcionára na základnom
imaní fondu SICAV sa určí vynásobením hodnoty čistého
obchodného imania relatívnym podielom počtu akcií, ktorých je majiteľom, k celkovému počtu vydaných akcií.
SICAV nevytvorí rezervný fond. Jeho zlúčenie resp. splynutie bude prichádzať do úvahy len s iným fondom kolektívneho investovania.
Vytvorenie podfondov v rámci formy SICAV
Obdobne ako pri právnej úprave podielových fondov, stanovy fondu SICAV môžu umožniť vytváranie podfondov.
V takom prípade však budú musieť určiť aj pravidlá pre ich
vytváranie a spôsob úhrady nákladov súvisiacich so spravovaním podfondov a ich administráciou.
podfondy budú odlišovať jedným alebo viacerými znakmi
(vrátane názvu), ktoré určia stanovy fondu SICAV. Následne
bude majetok v podfonde slúžiť na pokrytie práv dotknutých
akcionárov a pohľadávok veriteľov súvisiacich s vytvorením, spravovaním, činnosťou a zrušením podfondu.
Ostatné zmeny v Slovenskej legislatíve
Okrem uvedených zmien sa transpozíciou Smernice tiež
ustanovujú zmeny týkajúce sa niektorých funkcií depozitára fondov, politiky odmeňovania manažmentu a sankčných
ustanovení. Taktiež sa zavádza legálny pojem fond profesionálnych investorov, ktorý je alternatívnym investičným
fondom, do ktorého sa nezhromažďujú peňažné prostriedky na základe verejnej ponuky a rovnako je zakázaná propagácia jeho podielových listov.
Schválená novela zákona o kolektívnom investovaní sa
dotkne aj zákona o cenných papieroch, z ktorého sa vypúšťajú ustanovenia týkajúce sa zneužívania trhu. Dôvodom
je zosúladenie ustanovení upravených priamo aplikovateľným nariadením Európskeho parlamentu a Rady (EÚ)
č. 596/2014 z apríla 2014 o zneužívaní trhu (nariadenie
o zneužívaní trhu).
Potenciál využitia novej formy kolektívneho investovania
Nová forma kolektívneho investovania v podobe fondu
SICAV má za cieľ prispieť najmä k rozvoju kapitálového trhu
na Slovensku. Atraktívne možnosti jej využitia však vidíme
aj v spojitosti s relatívne nedávno zavedenými pravidlami
nízkej kapitalizácie v rámci daňovo-optimalizačných tuzemských, ale aj cezhraničných reštrukturalizácií spoločností.
Právna úprava charakterizuje podfond SICAV ako účtovne
oddelenú časť jeho majetku a záväzkov, pričom reflektujúc
obdobnú právnu úpravu podfondov podielových fondov, sa
Autoři článku:
Matej Firický | Partner
Martin Mičák | Koncipient
9
Novela zákona o významné
tržní síle posiluje právní nejistotu
V předvánoční době probíhá mezi obchodními
řetězci a dodavateli potravin intenzivní vyjednávání
obchodních podmínek na následující kalendářní rok.
Obchodním řetězcům a dodavatelům potravin však dělá
vrásky navrhovaná vládní novela zákona o významné
tržní síle („ZVTS“), která do těchto jednání vnáší značnou míru právní nejistoty. Tento příspěvek upozorňuje
na dva problematické aspekty, které mohou mít přímý
dopad nejen na společnosti působící na území České
republiky, ale rovněž na subjekty z ostatních členských
států EU a třetích zemí.
V Poslanecké sněmovně byla 9. prosince schválena novela
ZVTS, zákona který v České republice platí od roku 2010
a který je terčem dlouhodobé kritiky ze strany obchodních
řetězců i právní veřejnosti. Hlavním cílem novely má být
celkové zpřehlednění stávající právní úpravy, zejména
pak jednoznačné vymezení okruhu vztahů, na které má
zákon dopadat, upřesnění posuzování významné tržní síly
a jednotlivých skutkových podstat správních deliktů a rozšíření pravomocí ÚOHS. Novela rovněž rozšiřuje působnost
zákona, kdy bude ÚOHS výslovně moci šetřit zneužití
významné tržní síly, které bylo uskutečněno v zahraničí,
pokud jeho účinky nastaly nebo mohou nastat na území
České republiky.
V rámci projednávání novely bylo navrženo několik pozměňovacích návrhů, z nichž nejvýznamnější je návrh zemědělského výboru, který, podle našeho názoru, problematickým
způsobem rozšiřuje seznam podstatných náležitostí, které
musí obsahovat smlouva uzavřená mezi dodavatelem
potravin a odběratelem s významnou tržní silou.
Podle návrhu zemědělského výboru by měla smlouva nově
povinně obsahovat výši veškerých peněžních plnění
dodavatele, jejichž celková suma nesmí překročit
3 % z ročních tržeb dodavatele za poslední ukončené účetní období za potraviny dodané jednotlivému
odběrateli v roce, ve kterém došlo k finančnímu plnění.
Toto ustanovení by tak přineslo zásadní změnu, neboť by
zakotvilo zákonnou maximální hranici peněžních plnění ze
strany dodavatelů vůči odběratelům.
Autoři článku:
Robert Neruda | Partner
Ivo Šimeček | Advokát
Adam Přerovský | Koncipient
10
Není přitom vůbec jasné, jaké typy plateb by měly do této
zákonem definované skupiny patřit. V tuto chvíli lze pouze
spekulovat, zda je úmyslem zákonodárce skutečně omezit
celkový souhrn plateb, které jsou běžnou součástí odběratelsko-dodavatelských vztahů, jako jsou např. poplatky za
marketingové, pojišťovací či logistické služby, které bývají
běžně ze strany řetězců jednotlivým dodavatelům poskytovány. Tyto služby jsou zpravidla vyžadovány samotnými
dodavateli, a může tak dojít k nežádoucí situaci, kdy budou
muset strany omezit svou spolupráci pouze na zákonné
minimum bez ohledu na legitimní zájmy dodavatelů, a dodavatelé tak nebudou moci propagovat své výrobky v souladu
s vlastní reklamní politikou a záměry řízení prodeje.
Kromě toho novela ZVTS obsahuje i povinnost uvést ve
smlouvě dobu garantované platnosti kupní ceny, která
nesmí překročit 3 měsíce od data první dodávky potraviny, na kterou byla kupní cena sjednána. Toto ustanovení je nešťastně formulováno, neboť z něj není jasné, zda
představuje povinnost stanovit dobu garantované kupní
ceny, která současně nepřekročí 3 měsíce (takový výklad
by však nedával žádný smysl) anebo povinnost v případě,
kdy se strany na garantované kupní ceně dohodnou, uvést
maximální dobu takto ujednané garance (v tom případě
však není jasný postup v situaci, kdy garantovaná cena
vůbec nebyla sjednána).
Nejasné znění pozměňovacího návrhu zemědělského
výboru je, pokud jde o jeho srozumitelnost, v přímém
rozporu se smyslem novely ZVTS, kdy namísto zpřesnění stávající právní úpravy a ochrany dodavatelů potravin,
vytváří nejasnosti ohledně výkladu některých ustanovení
zákona, a podstatně tím zasahuje do právní jistoty na poli
odběratelsko-dodavatelských vztahů. Zejména pak může
způsobit komplikace během vyjednávání budoucích podmínek smluvních vztahů mezi oběma dotčenými stranami.
V budoucnu tak může být obtížné vyhovět všem novým
legislativním požadavkům a vyhnout se tak případnému
šetření ze strany ÚOHS bez pomoci odborníků na ZVTS.
O dalším legislativním vývoji Vás budeme informovat.
Aktuality ze soutěžního práva
Pokuta pro účastníky kartelu na trhu obalů potravin1
Kartel provozovatelů nákladních vlaků4
Komise ve svém rozhodnutí ze dne 24. 6. 2015 udělila
osmi výrobcům a dvěma distributorům tácků z polystyrenové pěny určených k balení potravin pokutu v celkové
výši přesahující 118 mil. EUR za účast v kartelové dohodě.
Pokutované společnosti stanovovaly podle Komise ceny
a rozdělovaly si zákazníky, jimiž byli odběratelé tácků, které
se používají k balení potravin pro prodej v obchodních
řetězcích.
Komise dne 15. 7. 2015 uložila společnostem provozujícím nákladní vlakovou dopravu (dceřiným společnostem
ÖBB a DB) pokuty v souhrnné výši téměř 50 mil. EUR za
kartelovou dohodu na trhu ucelených nákladních vlaků.
Pokutované společnosti se podle Komise dohodly na rozdělení stávajících a nových zákazníků, vyměňovaly si důvěrné informace týkající se konkrétních požadavků zákazníků,
dělily se o objem přepravovaného zboží nasmlouvaného
s koncovými zákazníky, poskytovaly si krycí nabídky
a koordinovaly prodejní ceny nabízené zákazníkům.
Nařízení regulující bankovní poplatky při platbě kartou2
Od 8. 6. 2015 je účinným nařízení Evropské unie, které
reguluje výši bankovních poplatků při platbě kartou. Tato
platební metoda je zvláště důležitá pro přeshraniční a internetové platby a norma by měla pomoci vytvořit jednotný
vnitřní trh v této oblasti. Nařízení zavádí rovné podmínky,
což by, podle předkladatelů, mělo vést ke vzniku větší
konkurence a urychlit rozvoj tohoto odvětví. Nařízení by
mělo být přínosem nejen pro odvětví platebních metod, ale
i pro obchodníky, spotřebitele a poskytovatele platebních
služeb.
Soudní dvůr Evropské unie („SDEU“) vyhověl kasační
stížnosti Deutsche Bahn („DB“) ve věci náhodně získaných důkazů3
SDEU svým rozhodnutím ze dne 18. 6. 2015 vyhověl
kasační stížnosti společnosti DB, která se domáhala zrušení předchozího rozsudku Tribunálu, kterým byla potvrzena
tři kontroverzní rozhodnutí Komise o místních šetřeních
v obchodních prostorách DB.
Podle SDEU byla první z kontrol stižena zásadní vadou,
neboť Komise před provedením této kontroly informovala
své inspektory o existenci další stížnosti proti šetřené společnosti, i když vymezení předmětu kontroly skutečnosti
týkající se další stížnosti neobsahovalo. Na základě takto
získaných důkazů pak Komise iniciovala další dvě místní
šetření.
3
4
5
6
1
2
Vyšetřování společnosti Qualcomm5
Dne 16. 7. 2015 oznámila Komise zahájení dvou formálních šetření proti výrobci chipsetů, společnosti Qualcomm.
První šetření si klade za cíl zjistit, zda soutěžitel zneužil
své dominantní postavení tím, že zákazníkům poskytoval
finanční pobídky, např. ve formě rabatů, za většinový či
absolutní výhradní odběr jeho produktů. V druhém šetření Komise bude zkoumat, zda se Qualcomm nedopustila
cenové predace účtováním podnákladových cen za účelem
vytlačení ostatních soutěžitelů z trhu.
Sdělení výhrad pro společnosti provozující placené
televizní vysílání ve Velké Británii a v Irsku6
Dne 23. 7. 2015 oznámila Komise, že společnosti Sky
UK („Sky“) a šesti dalším největším americkým filmovým
studiím zaslala sdělení výhrad. Předběžný závěr Komise
je takový, že každé ze studií uzavřelo se Sky bilaterální
smlouvu, která obsahovala ujednání zakazující Sky poskytovat pay-TV služby dostupné ve Velké Británii a Irsku
zákazníkům nacházejícím se v jiných členských státech.
Důsledkem těchto smluvních ujednání je, podle Komise,
omezení přeshraniční soutěže, absolutní teritoriální exkluzivita a rozdělení vnitřního trhu hranicemi jednotlivých členských států. Komise podobné případy prošetřuje i v jiných
členských státech, např. ve Francii, Itálii, Německu či ve
Španělsku.
http://ec.europa.eu/competition/antitrust/cases/dec_docs/39563/39563_6558_5.pdf
http://eur-lex.europa.eu/legal-content/EN/TXT/?uri=uriserv%3AOJ.L_.2015.123.01.0001.01.ENG
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf?text=&docid=165109&pageIndex=0&doclang=CS&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=250333
http://ec.europa.eu/competition/antitrust/cases/dec_docs/40098/40098_827_7.pdf
http://europa.eu/rapid/press-release_IP-15-5383_en.htm
11
Zrušení rozhodnutí a zastavení řízení proti jednomu
z účastníků „CRT kartelu“7
Na základě úspěšné kasační stížnosti společnosti Philips
zrušil Nejvyšší správní soud („NSS“) rozhodnutí Krajského
soudu v Brně („KSBR“) a předchozí rozhodnutí předsedy
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže („ÚOHS“). Tímto
rozhodnutím se řízení opět vrátilo do fáze probíhající před
předsedou ÚOHS. Philips se zde rozkladem domáhal
zrušení prvotního rozhodnutí ÚOHS, kterým byl společně s dalšími shledán vinným z uzavření kartelu na trhu
barevných CRT obrazovek. Předseda ÚOHS se v obnoveném rozkladovém řízení zabýval námitkou nezákonnosti
správního řízení z důvodu prekluze a napadené rozhodnutí
ÚOHS svým rozhodnutím ze dne 13. 8. 2015 zrušil a správní řízení vůči společnosti Philips zastavil.
nahromadění osobních dat, které s předmětem kontroly
vůbec nesouvisela. To způsobilo zásah do základních práv
šetřené společnosti. Z tohoto důvodu byla inspekce prohlášena za nezákonnou.
Předseda ÚOHS potvrdil pokutu pro RWE10
Dne 9. 9. 2015 oznámil ÚOHS, že jeho předseda zamítl
rozklad společnosti RWE a potvrdil pokutu ve výši téměř
40 mil. Kč, která jí byla uložena v prosinci 2014 za zneužití dominantního postavení. Toho se soutěžitel měl, podle
ÚOHS, dopustit tím, že neumožnil provozovatelům regionálních distribučních soustav, kteří nepatřili do jeho skupiny, uzavřít smlouvy o koupi a prodeji zemního plynu, jež by
jim umožnily účinně konkurovat regionálním distributorům
patřícím do skupiny RWE.
Ústavní soud („ÚS“) zamítl kasační stížnost Husky ve
věci použití nahrávky telefonního hovoru jako důkazu8
Pořádková pokuta za obstrukce při místním šetření
potvrzena v rozkladovém řízení11
Společnost Husky podala ústavní stížnost, kterou se
domáhala zrušení rozhodnutí ÚOHS, jímž jí byla uložena
pokuta za uzavírání protisoutěžních dohod o určování cen
pro další prodej outdoorového vybavení. Stížnost směřovala rovněž proti rozsudku NSS, kterým byla zamítnuta
následná kasační stížnost. Důvodem ústavní stížnosti bylo
zejména údajné nezákonné použití nahrávky telefonního
hovoru jako důkazu a neprovedení některých důkazů
navrhovaných stěžovatelem. Ústavní soud však v nálezu
ze dne 12. 8. 2015 konstatoval, že postup ÚOHS i NSS
byl ústavně konformní a právo stěžovatele na spravedlivý
proces nebylo porušeno.
Předseda ÚOHS potvrdil svým rozhodnutím ze dne 18. 9.
2015 pokutu ve výši cca 1 mil. Kč pro společnost CZECH
FROST za maření místního šetření. Pokutu soutěžitel obdržel za to, že při místním šetření, v souvislosti s vyšetřováním možné kartelové dohody, odmítl jednatel společnosti
poskytnout inspektorům přístup k obchodním záznamům
nacházejícím se v jeho počítači.
Inspekce Protimopoľného úradu SR (PMÚ) byla prohlášena za nezákonnou9
Nejvyšší soud Slovenské republiky („NSSR“) svými dvěma
rozhodnutími ze dne 25. 6. 2015 vyhověl dvěma stížnostem podaným společností Datalan, jejíž práva byla během
místního šetření PMÚ porušena. NSSR dospěl k závěrům,
že odůvodnění rozhodnutí o provedení inspekce bylo
vyhotoveno ve velmi obecné rovině, bez řádného označení
důkazů, které inspektoři mají hledat, a bez vysvětlení toho,
jakým předpokládaným způsobem měl být spáchán šetřený
delikt. Tento nedostatek způsobil podle NSSR možnost neohraničeného rozsahu kontroly. V jeho důsledku dále byla
stanovena velmi obecná klíčová slova a jiné znaky, čímž,
podle názoru NSSR, došlo k enormnímu neodůvodněnému
Tečka za spojením UNIPETROLU a ČESKÉ RAFINÉRSKÉ12
NSS zamítl dne 3. 9. 2015 kasační stížnost Unie nezávislých petrolejářů („Unie“) proti rozhodnutí KSBR, kterým bylo
potvrzeno rozhodnutí ÚOHS o povolení spojení soutěžitelů
UNIPETROL/ČESKÁ RAFINÉRSKÁ. V rozhodnutí se soud
zabýval otázkou účastenství v řízení a dospěl k závěru, že
Unie nebyla osobou aktivně legitimovanou k podání rozkladu proti prvoinstančnímu rozhodnutí o povolení spojení.
Tribunál snížil pokuty pro některé účastníky CRT
kartelu13
V prosinci roku 2012 uložila Komise pokutu sedmi výrobcům CRT v celkové výši přibližně 1,47 mld. EUR za
uzavírání kartelových dohod. Tyto kartelové dohody spočívaly ve stanovování cen a rozdělování trhu. Kromě toho
si zúčastnění soutěžitelé pravidelně vyměňovali obchodně
citlivé informace. Proti tomuto rozhodnutí pět společností
brojilo žalobou. Na základě těchto žalob Tribunál ve svém
https://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/detail-12766.html
http://www.uohs.cz/download/sbirky_rozhodnuti/rozsudky_HS/I.US_246_14.pdf
9
http://www.supcourt.gov.sk/data/att/45065_subor.pdf a http://www.supcourt.gov.sk/data/att/45064_subor.pdf
10
http://www.uohs.cz/cs/informacni-centrum/tiskove-zpravy/hospodarska-soutez/1996-predseda-uohs-potvrdil-opakovanou-pokutu-pro-rwe-supply-trading-
cz.html
11
http://www.uohs.cz/cs/hospodarska-soutez/sbirky-rozhodnuti/detail-13121.html
12
http://www.uohs.cz/download/sbirky_rozhodnuti/rozsudky_HS/9As122_2015_76.pdf
13
http://curia.europa.eu/juris/document/document.jsf;jsessionid=9ea7d0f130d5c5fd0df4eb7342a29800dad21fc685a6.
e34KaxiLc3eQc40LaxqMbN4Oc30Pe0?text=&docid=167142&pageIndex=0&doclang=EN&mode=lst&dir=&occ=first&part=1&cid=250310
7
8
12
rozhodnutí ze dne 9. 9. 2015 několik uložených pokut snížil.
Důvodem tohoto snížení byla podle Tribunálu skutečnost,
že se Komise odchýlila od své ustálené metodiky pro výpočet pokut, a to bez dostatečného odůvodnění.
na dohodami dotčených trzích. Důvodem jejího postihu byla
skutečnost, že kartel za úplatu koordinovala a umožňovala
jeho existenci. Toto rozhodnutí bylo následně potvrzeno
Tribunálem.
Výše pokuty uložené mateřské společnosti v závislosti
na výši pokuty dceřiné společnosti14
V následném řízení před SDEU bylo dne 22. 10. 2015
vydáno rozhodnutí, kterým byla kasační stížnost společnosti AC Treuhand zamítnuta. Soud uvedl, že na jednání
společnosti AC Treuhand coby organizátora kartelu se
zákaz uvedený v čl. 101 SFEU vztahuje stejně jako na
jednání ostatních účastníků kartelu.
Komise uznala v roce 2008 společnost Total a její dceřinou společnost Total France vinnými z účasti na kartelové
dohodě na trhu s parafínovými vosky v Německu. Oběma
společnostem byla uložena pokuta ve výši 128 mil. EUR.
V navazujících řízeních před Tribunálem byla pokuta pro
dceřinou společnost snížena na 125 mil. EUR, avšak výše
pokuty pro mateřskou společnost byla potvrzena v původní výši. SDEU v kasačním rozhodnutí ze dne 17. 9. 2015
dospěl k závěru, že pokuta uložená mateřské společnosti
nemůže přesahovat výši pokuty uložené dceřiné společnosti, pokud je odpovědnost mateřské společnosti výlučně odvozená od jednání dceřiné společnosti a neexistují
další faktory, které by opodstatňovaly uložení vyšší pokuty.
Z tohoto důvodu byla snížena pokuta i pro společnost Total.
Komise pokutovala kartel výrobců optických disků15
Osm dodavatelů optických disků obdrželo na základě rozhodnutí Komise ze dne 21. 10. 2015 pokutu v celkové výši
116 mil. EUR za účast v kartelové dohodě. Komise v rámci
řízení prokázala, že dotčení soutěžitelé vzájemně koordinovali strategii při účasti ve veřejných zakázkách a sdíleli
obchodně citlivé údaje. Mezi pokutovanými jsou např. společnosti Philips, Sony nebo Toshiba.
Pokuta pro organizátora kartelu nepůsobícího na trhu
potvrzena16
V listopadu 2009 uložila Komise 24 společnostem pokutu
v souhrnné výši 174 mil. EUR za uzavírání zakázaných
dohod, jejichž předmětem bylo stanovování cen, rozdělování zákazníků a trhů a výměna citlivých obchodních
informací. Jednou z pokutovaných společností byla i poradenská společnost AC Treuhand, která však nebyla aktivní
Na tomto místě si dovolujeme odkázat na naše aktuální
vydání Competition Flash,17 které se daným případem
zabývá podrobněji.
Dlouho očekávaný rozsudek ve věci Post Danmark18
SDEU v reakci na předběžnou otázku vydal dne 6. 10. 2015
dlouho očekávaný rozsudek, v němž rozhodl, že pro určení,
zda systém slev zavedený podnikem v dominantním postavení, může mít vylučující účinek na trhu v rozporu s článkem
102 SFEU, je třeba posoudit veškeré okolnosti případu,
zejména kritéria a podmínky poskytování slev, rozsah
dominantního postavení dotčeného podniku a zvláštní podmínky hospodářské soutěže na relevantním trhu. Okolnost,
že uvedený systém slev zahrnuje většinu zákazníků na
trhu, může být užitečným ukazatelem významu této praktiky a jejího dopadu na trh a může posílit pravděpodobnost
protisoutěžního vylučujícího účinku. Pokud jde o systém
slev v dané věci, je třeba podotknout, že tento systém nelze
považovat za pouhé množstevní slevy závislé výlučně na
objemu nákupů, na druhou stranu však tento systém nebyl
spojen s povinností nebo slibem kupujícího obracet se
výlučně nebo z určité části na Post Danmark. V případě
konstatace protisoutěžních účinků je navíc možné, aby
dominantní soutěžitel tyto účinky odůvodnil tak, že mohou
být vyváženy, nebo dokonce převáženy výhodami ve formě
efektivnosti, ze které mají prospěch i spotřebitelé.
16
17
http://www.havelholasek.cz/images/stories/publikace/competition_flash_cz_2015_11.pdf
18
14
15
Autoři článku:
Robert Neruda | Partner
Lenka Gachová | Advokátka
13
Náš tým
180 právníků | 500 spolupracovníků
Naši klienti
1000 klientů | 70 největších světových společností z Fortune 500
40 společností z Czech Top 100 | 7 společností z Czech Top 10
Mezinárodní spolupráce
Právní poradenství
ve více než 60 zemích světa
ve 12 světových jazycích
až 70 % případů zahrnuje mezinárodní prvek
PRAHA
BRNO
OSTRAVA
BRATISLAVA
Florentinum, recepce A
Titanium Business Complex
Poděbradova 2738/16
Apollo Business Center II, blok H
Na Florenci 2116/15
Nové sady 996/25
702 00 Ostrava
Mlynské Nivy 49
110 00 Praha 1 – Nové Město
602 00 Brno
Česká republika
821 09 Bratislava
Česká republika
Česká republika
Tel.: + 420 596 110 300
Slovenská republika
Tel.: + 420 255 000 111
Tel.: + 420 545 423 420
Fax: + 420 596 110 420
Tel.: + 421 232 113 900
Fax: + 420 255 000 110
Fax: + 420 545 423 421
www.havelholasek.cz
Fax: + 421 232 113 901

12-2015 Evropské právní novinky, PDF dokument

Transkript

Podobné dokumenty