Chutě Polska

CHUTĚ POLSKA
Dějiny polské kuchyně
P
olsko se nacházelo na křižovatce obchodních cest Evropy a Asie. Přijížděli sem kupci ze
všech stran pro jantar a zanechávali zde vybrané koření a kulinářské nápady. Za skvělé
polské chutě vděčí Polsko také svým sousedům a národnostním menšinám, které žijí v Polsku
celá staletí. Díky těmto četným vlivům je polská kuchyně neobyčejně bohatá na nejrůznější
chutě. Kontaktům z Asie vděčí za poněkud orientální, sladkou a pikantní chuť z dáli přiváženého koření: kardamomu, skořici, muškátovému oříšku. Mnoho pokrmů si Poláci přisvojili od
Židů, kteří po staletí obývali četné polské regiony. Litevci zavedli do polské kuchyně přípravu
vynikajících uzenin, např. kindziuku (tvrdý dozrávající salám). A stejně jako Ukrajinci i Poláci
milujípirohy (pierogi). Vlivům francouzské kuchyně vděčí polská gastronomie za vynikající
dezerty. Polská domácí kuchyně je vlastně báječná směs šlechtické a selské tradice. Polsko
mělo vždy vynikající produkty. Známá je polská sůl, která pochází ze slavných dolů ve Veličce
a Bochni. Lesy jsou bohaté na zvěř a med a není tedy divu, že je polská kuchyně bohatá na
recepty ze zvěřiny. Polský med je známý po celé Evropě - dnes prožívá renesanci a mnohé
vynikající, menší či větší včelíny produkují medy vysoké kvality a mnoha chutí. Polský med
nejvíce chutná s tvarohem. Polská kuchyně se neobejde bez darů lesa. Z obilí je nejběžnější
pšenice a žito, z kterých se po staletí pečou ty nejchutnější chleby. Polská kuchyně - to jsou
také ryby, zvláště sladkovodní. Zelenina, kterou do Polska přivezla italská královna Bona, je
podávána v syrové podobě jako saláty nebo vařená - přidává se do ní osmahnutá strouhanka
a různé omáčky. Polským bohatstvím jsou vynikající polévky v nepřeberném množství (více
než 200 druhů) a nakládaná zelenina. Mladí šéfkuchaři dnes spojují bohaté a staletími prověřené tradice polské kuchyně s moderními kulinářskými tendencemi do neopakovatelných chutí.
Vybírají nejlepší polské produkty, pocházející z ekologických regionů a zpracované tradičními
metodami.
PEČENĚ Z DIVOČÁKA
1 kg pečeně z divočáka
150 ml červeného vína
snítka rozmarýnu
tuk na smažení
Marináda:
0,7 l červeného vína
1 velká cibule
2 mrkve
3–4 stroužky česneku
2–3 bobkové listy
25 roztlučených kuliček jalovce
několik kuliček černého pepře
půl lžičky soli
20 ml oleje
―
Zeleninu oloupeme, mrkve a cibuli nakrájíme
na půlkolečka. Smícháme je se zbývajícími přísadami. Očištěné maso zalijeme marinádou.
Uložíme na chladné místo na 2–3 dny.
Poté vyjmeme pečeni z marinády a osušíme ji.
Zprudka ji z každé strany osmažíme na rozpáleném tuku. Pečeme v troubě předehřáté na 180
stupňů přibližně 45 minut. Při pečení lze maso
ještě podlévat marinádou. Maso by mělo uvnitř
zůstat jemně růžové. Po vyndání pečeně slijeme
z plechu výpek do hrnce, přilijeme červené víno
a přidáme rozmarýn. Výpek zredukujeme, aby
získal konzistenci omáčky, a jemně jím polijeme nakrájenou pečeni. Doporučujeme podávat
s pečenou řepou.
3
Polské speciality
V polské gastronomii hrají velkou úlohu dary lesa: zvěřina, houby
a lesní plody. Příprava zvěřiny má v Polsku dlouholetou tradici.
Kdysi byla základním pokrmem na šlechtických stolech, dnes je nabízena v mnoha restauracích. Obrovskou atrakcí je v celku pečený
divočák, pečené zadní ze zvěřiny nebo zvěřina na smetaně. Z lesa pochází také med, který patřil odjakživa do polské kuchyně - na mnoha
místech, která turisté navštěvují, lze koupit místní med z malých včelínů, jehož chuť a vůně je nezapomenutelná. Dalším darem lesa jsou
houby, bez kterých by tradiční polská kuchyně neexistovala. Houby
jsou k mání sušené po celý rok. Připravují se z nich polévky, omáčky
a nádivka do pirohů. Polská kuchyně je známá nejrůznějšími kašemi,
které se podávají jako příloha k masu. Skvěle se hodí k drůbeži, například k pohádkově chutné pečené huse, nadívané obilnými kroupami.
Za ochutnání stojí velmi dobrá pohanka, která za polskými hranicemi
není moc známá. Ze zeleniny používá polská kuchyně nejvíce brambory a zelí. A právě z brambor vznikají takové dobroty jako bramboráky nebo slezské bramborové knedlíčky (kluski śląskie, kopytka).
Kysané zelí se podává buď jako salát k masitým pokrmům nebo tvoří
základ tradiční polévky zelňačky (kapuśniak). Polsko je také velmocí
v pěstování jablek. Mnoho z nich se může pochlubit unijními certifikáty s chráněnou známkou původu. Polská jablka ochutnejte nejen
syrová, ale také v podobě oblíbeného jablečného koláče (szarlotka)
nebo pečených jablek s medem, ořechy a sušeným ovocem.
4
ZELŇAČKA
s uzeným masem
1 kg kysaného zelí
300 g uzených žebírek
1 bílá cibule
2 mrkve
3–4 brambory
několik lžic másla
špetka kmínu
1,5 litru vývaru
sůl, černý pepř
kus slaniny (dle chuti)
―
V hrnci rozpustíme máslo, přidáme na kostičky
nakrájenou cibuli a necháme ji „zprůhlednit“.
Přidáme špetku kmínu a za občasného míchání ji smažíme. Přidáme očištěnou a na kolečka
nakrájenou mrkev a nadále smažíme na mírném
ohni. Zalijeme vývarem. Vložíme uzená žebírka
a přidáme oloupané a na středně velké kostičky
nakrájené brambory. Hrnec přikryjeme a vaříme, dokud nebude zelenina měkká a z masa se
neuvolní jeho typická vůně. Ze zelí jemně vymačkáme přebytečnou šťávu, a pokud budou
kousky zelí příliš dlouhé, pokrájíme ho. Poté
přidáme zelí do polévky. Vaříme ještě několik
minut. Dochutíme solí a pepřem. Zelňačku můžeme podávat s osmaženou slaninou.
5
Tradiční pokrmy
polské kuchyně
To,
co se dnes podává v polských restauracích a domovech, je výsledkem prolínání regionálních kuchyní a kuchyní národnostních menšin, které obývají polské území. Díky
tomu jsou zde silné kulinářské východní vlivy (tatarsko-turecké, dříve mongolské, rusínské,
německé, francouzské, italské a židovské). Vedle regionální různorodosti jsou tady typické
polské pokrmy, které tvoří pevný základ gastronomie. Poláci milují polévky a vaří jich mnoho
druhů. Neodmyslitelnou součástí svátečního stolu je vývar z venkovských slepic nebo ještě
lépe z bažanta nebo perličky. Podává se s domácími tenoučkými nudličkami. Oblíbená je rovněž polévka z rajčat nebo kvašených okurek, zadělávaná smetanou. Velmi chutnou polévkou je
třeba żurek, který je někdy servírován ve vydlabaném bochníčku chleba. Některé polévky jsou
sezónní podle ročních období, např.: letní chłodnik (studená polévka) z mladé červené řepy
nebo podzimní polévka z lesních hub.
Po dlouhá staletí se polská kuchyně zakládala na zvěřině, drůbeži a vepřovém masu. Velmi populární jsou také ryby, obzvláště sladkovodní. V období komunismu došlo k ochuzení kuchyně
a nejoblíbenějším pokrmem se tehdy stal obalovaný vepřový řízek s bramborovou kaší a okurkovým salátem nebo smaženým zelím. Dnes si opět můžeme pochutnávat na zapomenutých
dobrotách, k nimž patří např. pečená husa s kaší z pohanky.
V Polsku jsou velmi oblíbené pirohy (pierogi) s různými náplněmi: ruské s bramborami a tvarohem nebo plněné masem, nebo zelím a houbami. V zimě se vaří bigos z kysaného zelí s masem, uzeninou a sušenými lesními houbami. Pozornost si zaslouží také předkrmy – sledě na
různé způsoby, ryby na řecký způsob (se zeleninou), rybí a masné rosoly krásně zdobené a podávané s chutnými omáčkami.
Poláci také připravují vynikající dezerty. Specifickým polským dezertem jsou faworki (mašličky z křehkého těsta) a další oblíbené pečivo, včetně bábovky, makovce, tvarožníku, perníku
a koblížků. Jako náplň dezertů se často používá sezónní ovoce (jablka, hrušky, švestky) a lesní
jahody a borůvky.
Husa
nadívaná pohankou
a jablky
1 celá husa
2 lžičky sušené majoránky
sůl, černý pepř
Nádivka:
2–3 sklenky lehce povařené pohanky
6 středně velkých jablek
1–2 lžíce cukru
2 lžičky másla
1/2 sklenky rozinek
několik snítek čerstvé majoránky
sůl, černý pepř
―
Husu důkladně očistíme, omyjeme a osušíme.
Posypeme ji majoránkou, solí, černým pepřem
a uložíme ji na 2–3 hodiny do lednice. Jablka
oloupeme, nakrájíme na osminy a promícháme s
cukrem. Spolu s rozinkami a čerstvou majoránkou je krátce podusíme na másle. Dochutíme solí
a pepřem. Poté je smícháme s pohankou. Husu
naplníme nádivkou a pečlivě ji zašijeme, aby
nádivka nevytekla. Pečeme v troubě rozehřáté
na 170 stupňů přibližně 3–4 hodiny. Při pečení
husu poléváme vypečeným tukem, aby byla její
kůrka křupavější. Po upečení je dobré si husí
tuk uschovat, lze ho použít např. na smažení.
7
Polská
regionální kuchyně
N a cestách po Polsku nesmíte vynechat polskou regionální gastronomii. Je neobyčejně bohatá díky odlišným přírodním podmínkám a různým tradicím. Sever je ve znamení moře,
lesů a jezer. Báječné jsou ryby z Kašub, Varmijska a Mazurských jezer – smažené, uzené i marinované. Polsko, to jsou také obrovské oblasti starých lesů, a proto v mnohých regionech
najdete vynikající pokrmy z lesních hub, které jsou výborné také marinované - ty patří mezi
polské lahůdky. Renesanci prožívá chov hus - nejvíce se rozšířil ve Velkopolsku, na Kujavách
a v Lublině a okolí. Velkopolsko je známo rovněž aromatickými oleji lisovanými za studena
ze lnu, lničky a řepky a také svatomartinským rohlíkem (kynuté těsto plněné sladkým bílým
mákem). S tímto pečivem se pojí krásná legenda s krásným posláním – je třeba pomáhat těm,
kterým se vedlo hůře než nám. Mazovsko se svým kosmopolitním kulinářským hlavním městem nabízí nejen pokrmy světové kuchyně, ale také mazovskou drůbež včetně vynikajícího
originálního vývaru z kapouna. Podlesí, ekologicky nejčistší region Polska, přináší především
kuchyni pohraničí. Zdejší lahůdkou jsou známé „kartáče“ (bramborové knedlíky nadívané masem), tatarský pierekaczewnik (moučník, nadívaný buď sladkým tvarohem s rozinkami, ořechy, sušeným ovocem nebo nejrůznějšími masnými nádivkami) a sladký sękacz (sladké těsto,
pečené na rožni). Ve Slezsku se setkáte s mletými masovými řízečky s kousky sleďů a hovězí
roládou s červeným zelím. Malopolsko se svým hlavním městem Krakovem oplývá nesmírným
množstvím nejrůznějších chutí. Kulinářským symbolem města jsou obwarzanki – tedy bagely
nebo preclíky - prodávané v pouličních pojízdných stáncích, které se pojí s židovskou tradicí
tohoto města. Proslulý je také krakovský sernik (tvarožník). Čím dále na jih, tím se kuchyně
stává více horalskou. Stylové krčmy tu nabízejí na zahřátí výživnou polévku s kysaného zelí
s uzeným masem a můžete si zde také koupit tradiční horské sýry, vyráběné z ovčího nebo
kravského mléka. Nejznámější z nich je oscypek (oštěpek), tvrdý uzený sýr z ovčího mléka, který se jako první z místních produktů dostal na unijní seznam chráněného zeměpisného
označení. V každém regionu je dobré ptát se po místních producentech sýrů a medu. Nabízejí
unikátní domácí výrobky vynikajících chutí. Zajímavá je i kuchyně Vratislavi, města, které se
po válce stalo domovem pro obyvatele východního pohraničí.
8
Slezské noky
1 kg uvařených brambor
bramborový škrob
2–3 vejce
1–2 lžíce másla
sůl
Podává se
s přepuštěným máslem, osmaženou slaninou
nebo se smaženou cibulkou.
―
Jídlo pochází ze Slezska, ale dnes je velice oblíbené v celém Polsku. Uvařené brambory rozmělníme šťouchadlem na brambory a smícháme
je s máslem. Vše v míse vyhněteme dohladka.
Poté těsto rozdělíme na 4 stejné části. Jednu
z nich vyndáme a uvolněné místo dosypeme
bramborovým škrobem. Takto dosáhneme ideálního poměru. Přidáme zbytek těsta a uhněteme,
postupně přidáváme vejce. Dochutíme solí. Vytváříme malé kuličky, přičemž do každé palcem
vymáčkneme typickou prohlubeň. Kluzky vaříme v osolené vroucí vodě, dokud nevyplavou.
Podáváme je polité máslem, s osmaženou slaninou nebo se smaženou cibulkou.
9
Polské Vánoce
Š
tědrovečerní večeře je postní a teprve na Boží hod se na stole objevuje maso. Před samotnou večeří se členové rodiny dělí hostií,
častou máčenou v medu. Na štědrovečerním stole je 12 pokrmů na
památku dvanácti apoštolů. Jsou to velmi tradiční, převážně regionální
pokrmy, které se většinou připravují jednou v roce. Povinný je kapr
- smažený nebo v rosolu. Připravuje se mnoho druhů sleďů: sleď se
smetanou, lahodný sleď na vilniuský způsob (s houbami) a sleď po
kašubsku. Z teplých jídel se podávají pirohy s kysaným zelím a houbami, s brambory a se sýrem a maličké kulaté pirožky tzv. „ouška“,
plněná nádivkou z lesních hub, podávaná v baršči. Polévkami ve štědrovečerním menu jsou červený baršč nebo houbová polévka. Štědrovečerní večeře má i své tradiční sladkosti: makielki - makové koláčky,
moczki – ve Slezsku perník s nasekaným sušeným ovocem a černým
pivem, lahodný dort zvaný łamaniec a kutia – ukrajinský sladký zrnkový puding. Všechny tyto dezerty obsahují mák jako symbol hojnosti
a často jsou obohacené medem a sušeným ovocem. Kompot ze sušených švestek s kouřovou vůní uzených švestek se podává v hrníčcích.
Kutia
1 sklenice uvařených krup
půl sklenky máku
0,5 l mléka
několik lžic medu
50 g rozinek
50 g loupaných vlašských ořechů
50 g loupaných lískových ořechů
50 g mandlových plátků
1 lžíce kandované pomerančové kůry
―
Mák uvaříme v mléku, scedíme a dvakrát semeleme na strojku. Smícháme s kroupami. Přidáme
spařené rozinky, nasekané ořechy a plátky mandlí. Dochutíme medem a kandovanou pomerančovou kůrou. Lze také přidat jiné sušené ovoce:
meruňky, švestky nebo fíky. Dříve se k přípravě
kuti používala vařená pšeničná zrna.
11
Polské
Velikonoce
Po
postním období je velikonoční snídaně bohatá na různé druhy
masa. Na stolech kralují uzeniny: voňavé polské salámy,
šunky, pečené vepřové a skopové a domácí paštiky. K nim se podávají
na podzim vyrobené marinády z hub, švestek, dýní a okurek. V miskách vedle pak křenová a tatarská omáčka a také speciálně připravené
marmelády k masu z brusinek. V menu nesmí chybět tradiční polská
polévka żurek s bílou klobásou, ta je vyrobena ze syrového masa
a podává se rovněž samostatně jako teplý pokrm. Symbolem jara
a života z předkřesťanských dob jsou vajíčka. Velikonoční stůl zdobí
barevné kraslice a vajíčka jsou servírovaná na různé způsoby. Vynikající jsou nadívaná. O Velikonocích se podávají tradiční sladkosti.
Královnou velikonočního stolu je kynutá bábovka, vysoká, s polevou
a zlatavým nadýchaným těstem uvnitř, plná sušeného tropického ovoce. Je jedním ze symbolů Velikonoc. Dále to jsou mazurki - křehké
těsto s rozličnými polevami. Nejoblíbenější je mazurek s kajmakem
nebo čokoládový a se sušeným tropickým ovocem a ořechy. Pod
vlivem židovské a možná i pravoslavné kultury se na velikonočním
stole objevil pesach.
12
Żurek
1 l žitného zákvasu (żuru)
1 litru zeleninového vývaru
500 g syrové bílé klobásy
1 mrkev
kousek celeru
kousek kořene křenu
50–100 ml 30% smetany
kousek slaniny
majoránka
2–3 bobkové listy
několik kuliček nového koření
sůl, černý pepř
Podává se
s vařenými vejci.
―
Do vařícího zeleninového vývaru přidáme bobkový list, nové koření a na hrubo nastrouhanou
mrkev a celer. Přidáme bílou klobásu a na mírném ohni vaříme přibližně 30 minut. Přidáme
žitný zákvas a hodně sušené majoránky. Vaříme
další půlhodinu. Poté klobásu vyjmeme. Slaninu
nakrájíme na drobné kostičky a osmahneme na
suché pánvi. Spolu s vysmaženým tukem přidáme slaninu do žurku. Nastrouháme čerstvý křen.
Vlijeme smetanu a dochutíme solí a pepřem.
Vaříme ještě několik minut. Podáváme s na kolečka nakrájenou bílou klobásou a natvrdo uvařeným vejcem.
13
Polské uzeniny
P
oláci milují klobásy. Jejich výroba má v Polsku velmi dlouhou
tradici. Mnohé z nich jsou vynikajícími produkty, zapsanými do
evropského rejstříku místních výrobků. Je to např. lisiecká klobása,
vyráběná v malém městečku u Krakova. Jinou polskou specialitou je
velmi oblíbená bílá klobása, která se přidává do tradiční polévky żurek. Polsko je mocností v produkci kabanosů. Tyto tenké, aromatické
a dobře sušené klobásky se vyrábějí v mnoha druzích. Poláci je velmi
rádi berou na cesty, aby posloužily jako občerstvení mezi hlavními
jídly vyhladovělým cestujícím. Za nejluxusnější uzeninu je považována šunka. Kdysi byla vyráběna v domácnostech hlavně na Velikonoce
a na Vánoce. Maso bylo nakládáno do koření, pak uzeno a vařeno.
Ještě dnes můžeme dostat v malých obchodech šunku tradiční chuti.
Mezi polské masné lahůdky patří klobása palcówka a jelita. Palcówka,
která se dnes jmenuje „polská syrová“, byla vyráběná ručně, nádivka
byla do střívka tlačena prsty. Jelit je na polském trhu mnoho druhů
a nejlepší z nich jsou z pohanky. Dostanete je teplé s čerstvým pečivem. Poslední dobou prožívá renesanci kindziuk, velmi tvrdá dozrávající klobása, pocházející z litevské kuchyně. Vynikající chuť polských
uzenin tkví v kvalitě masa a tradičních metodách výroby.
15
Polské pečivo
P
olákům, kteří žijí v zahraničí, se nejvíce stýská po polském chlebu. Chléb v Polsku je vynikající a existuje mnoho druhů od těžkého, hutného černého chleba až po lehčí bílé chleby s měkkou střídkou
s křupavou kůrkou. Mezi černými chleby je známý chléb s medem
nebo „litevský“ nebo „vilniuský“, který je hodně hutný a lehce nasládlý. Trochu připomíná pumpernikiel. Poláci milují žitné chleby pečené
s přírodním kváskem. Chléb je dobré kupovat v malých pekárnách,
na trzích a ve specializovaných obchodech. Mnohé domácnosti se
dnes vracejí k tradici pečení domácího chleba. Symbolem přátelství
je rozdělení se o kvásek k jeho přípravě. Polské housky jsou bílé nebo
tmavé. Z židovské tradice pochází chalka nebo barches, kynutá houska
zapletená jako cop. Sníte jí na sladko s máslem a medem, ale výborně
chutná i s polskou uzenou šunkou. Lze ji koupit v každém polském
obchodu s potravinami. Poláci mají rádi koláče i sváteční makovce
nebo bábovky. Milují kynutá těsta s ovocem a drobenkou a tvarožníky.
Jsou k dostání všude a nejlépe chutnají k ranní kávě.
16
17
Polské
cukrovinky
T
radiční polské cukrářské výrobky jsou sladké a syté. To lze snadno
zjistit ochutnáním pravého polského serniku - tvarožníku. Sladká
tvarohová hmota na křehkém těstu plná nasekaného tropického ovoce.
Jinou specialitou polských cukrářů jsou již celá staletí perníky. Nejslavnější z nich pochází z Toruně. Tajemství perníku, plného koření
a medu, bylo po staletí pečlivě střeženo. Kousek těsta – kvásek – byl
dáván nevěstě jako věno. V Toruni, ale nejen tam, můžeme dodnes
koupit toruňské perníky nejrůznějších tvarů. V polských cukrárnách
ochutnejte koblihu. Tahle kynutá žemlička, plněná džemem z růží, je
k dostání denně čerstvá. Její vrchol však připadá na Tučný čtvrtek, kdy
končí průvod masek.. V tento den snědí Poláci milióny koblih. Originální polskou sladkostí jsou jemné favorki (křehké těsto ve tvaru mašličky). Jiným oblíbeným moučníkem je jablečný koláč, jež si zaslouží
pozornost vzhledem k mimořádné kvalitě polských jablek. Na severovýchodě Polska nelze vynechat moučník sękacz, pečený nad ohněm.
Tahle regionální dobrota se skládá z mnoha vrstev těsta, opékaného
na otevřeném ohni. Dále jsou to sladké koláče, které se pečou na jihu,
pocházejí z obřadního pečiva. Nejoblíbenější jsou koláče s mákem
a tvarohem. K nejpopulárnějším patří pečivo z kynutého těsta, v němž
kraluje makovec, bábovky a sladké různě plněné houstičky k snídani.
TVAROŽNÍK
(sernik)
1 kg tvarohu
200 g másla
250 g cukru
5 vajec
2–3 lžíce škrobu
vanilkový lusk
čajové sušenky
rozinky nebo kandovaná pomerančová kůra
(dle chuti)
―
Tvaroh rozmícháme. Ve velké míse utřeme do
pěny změklé máslo, cukr a žloutky. Vanilkový lusk podélně rozkrojíme a hranou nože vyškrábneme zrníčka, která smícháme s hmotou.
Přidáme tvaroh a dotuha vyšlehaný sníh z bílků.
Jemně smícháme. Lze přidat rozinky nebo pokrájenou kandovanou pomerančovou kůru. Na
dno dortové formy poklademe čajové sušenky
a zalijeme je tvarohovou hmotou. Pečeme při
170 stupních přibližně 60 minut.
19
Polské
alkoholické nápoje
P
olsko je známo řadou vynikajících alkoholických nápojů. Má bohatou tradici ve vaření piva, v produkci medoviny a domácích likérů.
Malé místní pivovary dnes nabízejí vynikající nepasterizované pivo s
originálními příchutěmi, např. s přidanou šťávou z černého bezu. Při
putování po Polsku lze objevit celou řadu místních nápojů. Jsou světlé
i tmavé, slabší nebo silnější, s přídavkem medu nebo silně chmelové.
Polsko nabízí i silnější nápoje, polské medoviny. Jejich výroba tu má
letité tradice. Medu bylo v Polsku vždy dostatek a tak se obyvatelstvo
naučilo zpracovávat tento dar lesa do vysoce alkoholického nápoje.
Nejušlechtilejší z nich je półtorak (poměr medu a vody 1:1/2), dále
dwójniak (s poměrem 1:1) a trójniak (1:2). Tento nápoj je v Polsku
neobyčejně oblíbený a stále častěji se vyrábí v rodinných firmách.
Polský tvrdý alkohol vzniká z obilí (pšenice a žita) a z brambor. Dlouhá tradice jeho výroby ručí za vysokou kvalitu. Vybrat lze z různých
chutí. Velmi známá a oblíbená je Żubrówka. V každé lahvi žitné vodky je stéblo zubří trávy – tomkovice vonné a díky této trávě získává
vodka neopakovatelné aroma. Polskou specialitou jsou rovněž likéry,
v domácnostech se tradičně vyrábějí ze sezónního ovoce a z bylin.
Jsou k dostání v obchodech, neboť je vyrábějí jak velké koncerny, tak
i malé místní lihovary. K nejznámějším patří kdoulovice, ořechovice
a višňovice. Během svých cest po Polsku navštivte likérové festivaly,
při nichž malí výrobci nebo také amatéři prezentují své produkty.
20
Kulinářská
renesance
socialismu
V
znikají z nostalgie s trochou legrace, ale také skvěle prosperují.
Řeč je o mléčných barech, občerstvení rychlé obsluhy, otevřených
24 hodin denně. Maličké provozovny, kde si lze dát skleničku vodky
a k ní si dát něco tradičního, se po desítkách let vracejí do polských
ulic. Mléčné bary byly po dlouhou dobu socialismu v Polsku všudypřítomné. Ceny tu byly příznivé a výzdoba interiéru velmi prostá. Jinak
tomu bylo u restaurací, které otevíraly odpoledne, a šatnář požadoval
od hostů kravatu. Mléčné bary navštěvovali studenti, umělci a turisté,
a jak už samotný název napovídá, nepodávaly se v nich pokrmy z masa.
Během změn státního zřízení přestaly tyto bary existovat a nyní zažívají svůj velký návrat a rozkvět. Výzdoba interiéru zůstala ve stylu
minulého století, menu se však změnilo. V nabídce jsou typické pokrmy polské domácí kuchyně, jak vegetariánské, tak s masem. Ceny jsou
dostupné a atmosféra jako za starých časů. Bary „przekąski – zakąski“
jsou provozovny, kde lze ve stoje vypít sklenku vodky a sníst tradiční
polský pokrm. Na výběr jsou masa v rosolu, tatarský biftek, sledě…
Objevují se v ulicích velkých měst a stávají se atrakcí pro místní obyvatele i pro turisty. Navštivte je a poznejte svéráznou atmosféru nočního života metropolí. Jak v mléčných barech, tak i v malých barových
občerstveních jsou velmi dostupné ceny.
Tatarák
200 g hovězí svíčkové
1 bílá cibule
2 kyselé okurky
1 lžička hořčice
1 žloutek
olej
sůl, černý pepř
nakládané houby, kapary
(dle chuti)
―
Hovězí svíčkovou očistíme, omyjeme a osušíme. Maso nasekáme na jemno ostrým nožem.
Dochutíme hořčicí, solí a čerstvě namletým černým pepřem. Promícháme s olejem. Uložíme do
chladu. Na talíři poté vytvoříme potřebný tvar.
Do prohlubně navrchu dáme vaječný žloutek.
Kyselé okurky a cibuli nakrájíme na kostičky
a podáváme je vedle tataráku spolu s celozrnným pečivem. Lze rovněž podávat s kapary a nakládanými houbami.
23
Polská turistická organizace
Centra Polské turistické organizace v zahraničí
ul. Chałubinskiego 8
00-613 Varšava, Polsko
RAKOUSKO
Vídeň
tel. +(43-1) 524 71 91 12
www.polen.travel
[email protected]
BELGIE
Brusel
tel. +(32-2) 740 06 20
www.polen.travel
[email protected],
www.pologne.travel
[email protected]
[email protected]
www.polsko.travel
24
FRANCIE
Paříž
tel. +(33-1) 42 44 19 00
www.pologne.travel
[email protected]
NĚMECKO
Berlín
tel. +(49-30) 21 00 920
www.polen.travel
[email protected]
VELKÁ BRITÁNIE Londýn
tel. +(44-0) 300 303 1812
www.poland.travel
[email protected]
HOLANDSKO
Amsterdam
tel. +(31-20) 625 35 70
www.polen.travel
[email protected]
MAĎARSKO
Budapešť
tel. +(36-1) 269 78 09
www.lengyelorszag.travel
[email protected]
ITÁLIE
Řím
tel. +(39-06) 482 70 60
www.polonia.travel
[email protected]
JAPONSKO
Tokio
tel. +(81) 3-5908-3808
www.poland.travel
[email protected]
ŠPANĚLSKO
Madrid
tel. +(34-91) 541 48 08
www.polonia.travel
[email protected]
RUSKO
Moskva
tel. +(7-495) 510 62 10
www.poland.travel
[email protected]
ŠVÉDSKO
Stockholm
tel. +(46-8) 21 60 75
www.polen.travel
[email protected]
USA
New York
tel. +(1-201) 420 99 10
www.poland.travel
[email protected]
UKRAJINA
Kijev
tel. +(38-044) 278 67 28
www.polscha.travel
[email protected]