Občasník Provázek Léto 2015 ke stažení zde.

Transkript

L é to 2 0 1 5
Z j e dnot l i v ýc h t ř íd
Te xt y pí snič e k
R e spe k t u j e m e
a p odp or u j e m e indi v id ua l i t u
P oh á dk y
Úvod do červnového Provázku
aneb Co najdete v tomto čísle
našeho časopisu
Toto číslo Provázku, které vychází v červnu 2015, obsahuje výčet
nejzajímavějších akcí s dětmi i jejich rodiči, které se uskutečnily ve
všech třídách naší mateřské školy
v druhém pololetí tohoto školního
roku.
Na jeho začátku většina tříd řešila,
jak použije peníze, které děti vydělaly prodejem svých výrobků na
Vánočních trzích. Vesměs všechny
třídy se vrhly do dobročinných akcí,
do pomoci druhým, bezmocným.
A letos posunuly pomáhání nejen
nákupem za peníze, ale snahou
zapojit do akce další děti a dospělé.
Mnohým se to povedlo. Děti si tím
pádem odnášejí do života cenné
poznatky o potřebných, bezmocných a zkušenost s pomáháním.
Určitě se nebudou v budoucnosti bránit pomoci přiměřeně svým
možnostem, tam, kde je to potřeba.
V občasníku se seznámíte s místy,
kam letos děti cestovaly na výletech, kterých bylo opravdu hodně.
Mohou vám být inspirací, kam
s dětmi vyrazit za společnými zážitky. Ani to nemusí být daleko.
V Provázku najdete návody na hry,
které si budete moci s dětmi společně zahrát. Rozvíjet společnou
hrou jejich dovednosti a zažít
u toho spoustu legrace.
Nebo můžete s dětmi zkusit napsat
svoji rodinnou pohádku, tak, jak to
již někteří z vás vyzkoušeli.
Dozvíte se, že se podařilo prohloubit spolupráci s rodiči. Ti se více zapojili do společných aktivit s dětmi
a v jedné z tříd dokonce sami zorganizovali setkání na školní zahradě.
Domluvili se na programu, zajištění
občerstvení. Chtěli se společně sejít, rozloučit se po třech letech života ve školce a také poděkovat paní
učitelkám za jejich nelehkou práci.
Blíží se konec školního roku 2014/
2015. To pro nás, pedagogy mateřské školy, znamená loučení
s předškoláky, kteří půjdou v září
do prvních tříd. Letos bylo zastoupení předškoláků ve všech třídách
silné. Každý rok na konci školního
roku slýchám od všech učitelek
a učitele, jak je jim líto, že zrovna
tihle předškoláci odcházejí, jaká to
byla úžasná parta! Ta nejlepší ze
všech! Vždycky je to pravda. Na
konci posledního roku docházky do
MŠ se úročí, co se do dětí vložilo.
Není toho málo. A tak to loučení
bývá často provázeno slzami dojetí. Texty všech písní z Rozloučení
s předškoláky v Provázku najdete
také.
Co by mě zajímalo?
Občasník Provázek vydáváme
pouze v elektronické podobě, z důvodu šetření finančních prostředků
Spolku přátel MŠ. A mě by zajíma-
fotografie na 1. straně: Žluťáci na výletě
2
lo, kolik rodičů si ho přečte a jestli
bylo jeho čtení pro ně přínosem.
Budu moc ráda, když mi o tom napíšete na můj e-mail [email protected].
Předem děkuji.
Co nás čeká v nejbližší době
Začnou prázdniny. Všichni se na
ně moc těšíme. Děti, i my, dospělí.
Letos nás čekají od 13.7. do 24.7.
dva týdny prázdninového provozu.
Je k nám přihlášeno mnoho dětí
z mateřských škol, jejichž zřizovatelem je městská část Praha 8.
Nebude to pro ně lehké. Najednou
budou v úplně cizí mateřské škole, budou tam jiné paní učitelky
a neznámé děti. Abychom jim pobyt usnadnili, budou děti ze stejné
školky v jedné třídě spolu. Děti
z naší mateřské školy, ty, které jsou
přihlášeny na prázdninový provoz,
budou ve svých třídách. Pomohou
svým novým kamarádům sžít se
s neznámým prostředím, protože
už ví, jak to u nás chodí. Budou si
hrát a pokud počasí bude příznivé,
většinu času budou trávit na školní
zahradě.
Věřím, že děti u nás, na Sokolovské, budou spokojené.
Po prázdninovém provozu začnou
úpravy v mateřské škole. V interiéru budou pokračovat práce na dokončení přesunu Bílé třídy do přízemí. Bude navýšena oblouková
zeď, barevně dořešena chodba
v přízemí.
Umývárna zelené třídy bude odhlučněna.
Budou vymalovány všechny chodby včetně schodiště.
Modrá třída bude vymalována a vyČeká nás změna v pedagogickém
sboru. Teprve nedávno za mnou
přišla paní učitelka Daniela z Bílé
třídy se svým rozhodnutím, které
pro ni nebylo snadné, ukončit svůj
pracovní poměr učitelky u nás, na
Sokolovské. Děkuji jí za její vynikající práci a přeji jí mnoho úspěchů
a radostí v jejím osobním i pracovním životě.
Všem přeji krásné prázdniny plné
slunce, pohody, ale i báječných zážitků
Lída Šprachtová
bavena novým nábytkem.
Ve všech třídách budou vyměněny
matrace pro předškoláky.
Čeká nás také rekonstrukce části
školní zahrady, která nám byla přidělena po ukončení pronájmu dvou
logopedických tříd. Budou zde
probíhat stavební a zahradnické
úpravy (likvidace části plotu, přesun záhonu, úprava terénu, výsev
trávníku, výsadba keřů a stromků,
instalace „Pavoučího kolotoče“).
Nebude toho málo. Snad se nám
vše podaří zrealizovat do 1. září,
kdy přijdou děti poprvé ve školním
roce 2015/2016 do mateřské školy.
fotografie: společná stavba v Zelené třídě,
Červená třída v Ďáblickém háji
3
fotografie: Žlutá třída na výletě v Roztokách u Prahy
Z jednotlivých tříd
Projekt Ptáci – pomoc volně žijícím zvířatům v Praze
Na Vánočním trhu jsme od všech
kupujících dohromady získali 1565
Kč. Vždy se dětí ptáme, k čemu
peníze chtějí použít. Letos k jejich
rozhodnutí přispěl program Lesů
hlavního města Prahy, na kterém
děti viděly ježka a sovu. Záchranná stanice, kterou provozují Lesy
hlavního města Prahy, přijímá
všechny druhy volně žijících živočichů v Praze a po jejich vyléčení
je (pokud to jejich stav dovolí) vrací
zpět. Dětem se líbil fakt, že je skutečně vrací tam, kde dříve zvířata
žila, že je vrací domů. Nejčastějšími zvířecími pacienty v Praze bývají poštolky, rorýsi, holubi, ježci,
netopýři a zajíci.
Modrá třída
cházeli na to, že často za zraněním
stojí činnost člověka.
Třetí krok: Společná debata, jak
sehnat potřebných věcí co možná
nejvíc. Oslovit všechny třídy MŠ,
všechny dospělé, kteří do MŠ přicházejí, poprosit o spolupráci nejbližší ZŠ. Vznikla informační nástěnka na chodbě. Děti odnesly
kartonové pacienty do všech tříd
prvního stupně ZŠ a vysvětlovaly
všem, co chtějí. Všude nechávaly
seznam toho, co potřebují. Jejich
urputnost přinesla úspěch. Všichni
oslovení se podle svých možností
zapojili. V prostorách třídy se nám
začaly vršit pytle s potřebnými věcmi. Nejlepší na tom bylo, že pomoci mohl každý, aniž by potřeboval
peníze. Stačilo vytřídit nepotřebné
oblečení či nosit staré noviny a letáky. Děti všechno pečlivě třídily do
připravených pytlů.
Společně s dětmi z 1. stupně ZŠ
Palmovka jsme nasbírali:
180 kg textilu – čistý bavlněný textil
(trička, ručníky, povlečení…)
147 kg novin a letáků na podestýlání zvířecích pacientů v intenzivní
péči
18 kg granulí pro kočky nebo malá
plemena psů (krmivo pro ježky)
22 kg drůbežích konzerv pro kočky
nebo psy (z toho 2 kg kapsiček)
26 kg zrní pro různé druhy ptáků
7,5 kg krmných směsí pro hlodavce
7 kg piškotů
Čtvrtý krok: Nakoupit potřebné věci
za ušetřené peníze z Vánočního
trhu. Vydali jsme se do prodejny na
náměstí dr. Holého. Pan prodavač
byl neskutečně ochotný, vstřícný a milý. Díky podpoře Pet Center jsme získali za ušetřené peníze
jednou tolik krmení a potřeb pro
zvířata. Dětem dalo pořádnou práci
vše odnést do třídy.
Vytvořili jsme projekt Ptáci, který
byl rozdělen do několika částí.
V komunitním kruhu třídy postupně
vznikal plán, jak peníze co nejlépe použít a jak děti mohou pomoci
sami.
První krok: Zjistit, co Záchranná
stanice nejvíce potřebuje. Vznikl
seznam potřebných věcí.
Druhý krok: Přiblížení a vysvětlení
činnosti Záchranné stanice dětem.
Vytvářeli jsme z kartonu podle encyklopedií živočichy, kteří se tam
stávají pacienty. Děti jim ovazovaly
křídla, krky, nohy… Postupně při-
Pátý krok: Vážení shromážděných
věcí a naložení do přistavené dodávky ZS.
Šestý krok: Poděkovat všem, kteří pomáhali. Všem v MŠ, Základní
škole, Pet Centru.
Co celý projekt dětem přinesl? Vědomí, že:
- umí vymyslet plán
- mohou a dokážou pomoci, sami
svým silami
- umí si říct o pomoc, poprosit
o spolupráci
- ostatní je vnímají a pomohou jim
Děti získaly zkušenost, která jim
už navždy zůstane, a mohou na ní
stavět dál.
fotografie: hlazení sovy pálené
4
Oslava dne rodiny
V naší třídě tradičně probíhá oslava
Dne rodiny na zahradě MŠ. Letos
jsme zkusili tento den oslavit aktivněji. Společným sobotním výletem.
Termín jsme měli určený už od prvního společného výletu v září.
28.5. jsme se sešli u vlaku na Hlavním nádraží, který odjížděl v 9:30
směr Zbraslav.
Prvním dobrodružstvím bylo putování na vrchol kopce, na kterém
je keltské sídliště Závist. Start byl
v časových odstupech o rodinných
týmech. Cesta byla vyznačena fáborky a plnila se vědomostní hra.
Modrá třída
Modrá třída
Bohužel poslední týmy měly hru trochu pokaženou, protože nám kdosi
přeznačil trasu. I tak jsme se všichni setkali u odpoledního obědového
táboráku. Pak jsem putovali dál a
cestou plnili různé úkoly a zkoušeli
nové věci (výroba šperků z drátku
a přírodnin, chůze se zavázanýma
očima podle nataženého provázku
v terénu, sbírání zlatých korálků) a
prostě byli spolu. Cílem byla lesní mini ZOO a pomník Vítězslava
Hálka, u kterého dospělí vyplňovali
vědomostní test a recitovali verše
tohoto básníka.
Máme radost ze společně prožitého
dne a chutě Modráků být pospolu.
Jana a Lenka
fotografie: výlet s rodiči na Zbraslav
5
Modrá třída
Když se ohlédneme zpět na první měsíc školního roku, charakter
skupiny dětí ze žluté třídy se výrazně změnil k naší velké radosti.
Zpočátku byla práce se skupinou
náročnější, neboť nastoupilo dost
maličkých dětí a pět předškoláků,
kteří, jak jsme zmínili už v minulém
čísle časopisu, nebyli v předchozích školkách podporováni v samostatnosti a byli proto dost nejistí.
Začleňování urychlili naši původní
předškoláci, kteří uvítali nové vrstevníky parťáky. Stačila podpora ze
strany učitelů a vše začalo probíhat rychle, zcela přirozeně, a děti
se učily od dětí, vznikla nová přátelství, začala fungovat domluva
a spolupráce. Jakmile cítili bezpečí
a jistotu předškoláci, stali se oporou našich nejmenších žáků.
Začínáme spolu pohodové celodenní výlety do přírody, na krásná
hřiště a vše si užíváme a sdílíme
společně, jako celek, dětem nedělají problémy ani náročnější trasy
a terény. Starší v případě potřeby
sami nabízí pomoc mladším, čím
dál méně častěji je třeba zásah
a vstupování dospělého.
Teď v květnu a v červnu využívá-
Žlutá třída
me hojně školní zahradu, nabízíme
stinná i prosluněná místa. Často
se setkáváme s velmi kladnými reakcemi rodičů při pozorování dění
na zahradě, někteří i srovnávali
s jinými školkami pocity o tom, že
děti jsou tu bezstarostné, v pohodě, a zároveň se věnují tomu, co
je baví a zajímá. V teplých dnech je
oblíbená voda, cákáme se ve sprchách, napouštíme malé bazénky
a tím se skvěle chladíme. Chlapci vydrží dlouho u míčových her,
u floorballu. Nejstarší slečny poslední dobou organizují hry pro
ostatní, vnášejí nové nápady.
A když je chuť si odpočinout, využíváme dek.
Děti se naučily chodit bosy, nevadí
jim ani oblázky. Bosá chůze je moc
zdravá pro plosku nohou, správnou
rovnováhu a prokrvení.
Za pár dní se s předškoláky chystáme přespat ve školce z pátku na
sobotu.
Pozveme i minulé předškoláky,
a nutno říci, že ti letošní o nich
v průběhu roku často mluví, vzpomínají a na shledání s nimi se moc
teší! Máme v plánu pokračovat ve
společných akcích a s předškoláky,
že je pozveme je jako prvňáky na
táborák nebo na spaní ve školce.
Letos jsme s předškoláky absolvovali osm exkurzí, navštívili jsme
několikrát Pražský hrad, prohlédli si společně s Červenou třídou
Ekotechnickém muzeum v Bubenči
(podzemí) a Orloj, měli jsme objednané profesionální průvodce.
Dále jsme si užili výstavu květin
fotografie: výlet zámecká zahrada Roztokách u Prahy
6
fotografie: u Rokytky v Kyjích
Žlutá třída
v empírovém skleníku v královské
zahradě či výstavu hraček v zámku
v Roztokách u Prahy nebo výstavu
Hrady a zámky či Kočáry v Jízdárně Pražského hradu.
Letošní „charitu“, tedy peníze, které jsme získali prodejem vlastních
výrobků z Vánočních trhů, jsme
osobně předali nadaci FOD /Fond
ohrožených dětí/. Obdrželi jsme
děkovný certifikát a knížku s CD.
Petra a Jára
fotografie: bazén Šutka,
vlakem do Roztok
7
fotografie: výlet Stromovka a Tiché Údolí
Letošní školní rok se blíží ke konci
a před námi je poslední měsíc společných chvil povedené party dětí a
rodičů z červené třídy. Měsíc červen si užijeme co nejvíce v přírodě,
v radosti her. A píseň „V DOBRÉM
JSME SE SEŠLI, V DOBRÉM SE
ROZEJDEM…“ nás bude provázet
tam, kam nás nohy zavedou.
V uplynulých několika měsících
jsme měřili čas do Velikonoc, hudební téma nás přeneslo do května,
překvapivě hravé bylo setkání rodičů a dětí Červenáčků v Ďáblickém
háji při oslavě Dne rodin a svátku
maminek. A předškoláci zvládli víkend samostatnosti v kralovickém
kempu. Už teď víme, že při loučení
s Amálkou, Honzíkem, Erikem, Atíkem, Inuškou, Adamem, Andrejem,
Eliškou, Majdou a Levikem budeme potřebovat hodně kapesníků.
Samostatné zážitky z prožitých
chvil ve školce jsou popsány námi,
studentkami Verčou a Terezkou,
maminkou Ivou a Adamem, rodiči
Leviho manželi Hajnalovými. Děkujeme moc za pomoc!
Pomoc pro Davídka
Na podzim loňského roku jsem se
dozvěděla o klukovi ze Západních
Čech, jmenuje se David a je předškolák. Život mu trochu ztěžuje vrozené postižení mozku, takže nesedí, nechodí, ale válí sudy a snaží
se plazit. Je to ale velmi usměvavý
a šťastný kluk. Davidovi rodiče se
rozhodli poprosit přátele a známé
o pomoc tím, že budou sbírat víčka od pet lahví (ty se pak vykupují a za získané peníze Davídek
může jet na rehabilitační pobyt,
který ho zdravotně hodně posune k lepšímu). Chvíli jsme sbírali
doma s dětmi, ale víček moc nepřibývalo…Tak jsme s naším předškolákem Adamem vymýšleli, co
s tím. První možnost byla, že musíme začít pít víc Coca-Coly (návrh
byl částí rodiny zavržen). Pak nás
napadlo, že bychom mohli poprosit
o pomoc Červeňáky. Brzo jsme se
fotografie: oslava narozenin
Červená třída
domluvili s paní učitelkami a jedno
dopoledne jsem dětem v červené
povyprávěla o Davídkovi a zeptala se, jestli by mohly víčka nosit do
školky. Děti si vyzkoušely způsob
přesunu „jako Davídek“ a válely po
celé školce sudy. A potom se Červeňáci pustili do sbírání jako úderníci! Davídkovi už jsme odvezli tři
plné pytle víček a další právě přetéká v červené šatně (nebojte, odvezu brzo). Kromě toho děti s pomocí
Evičky a Péti napsaly Davídkovi
dopis s obrázky a s výtěžkem z vánočních trhů. Davídek s maminkou
odpověděli a poslali na oplátku poděkování v dopise s fotkami a obrázky Davida. Díky víčkům od nás
i od dalších lidí bude Davídek brzo
umět zdravě sedět. Možná se to
někomu zdá málo, ale pro Davida
je to velký krok, který mu pomůže
ve škole i při cestování na vozíku.
Snad se jednou naučí i chodit, ale
to musí ještě hodně trénovat… Davidova maminka mi také v několika
e-mailech napsala, jak moc ji sbírka
z naší školky potěšila. Samozřejmě
kvůli získaným penězům, ale také
jí to dalo naději, že až David vyroste, vyrostou i z Červeňáků lidi, kteří
se nebudou lekat, když v obchodě, v autobuse nebo v práci potkají
8
někoho, kdo vypadá nebo se hýbe
trochu jinak než ostatní. Třeba mu
i nabídnou pomoc… anebo se nebudou bát s ním jen tak pro zábavu
válet sudy.
Všem Červeňákům, jejich rodičům
i paní učitelkám moc děkujeme za
pomoc!
Iva Fryšová (mamka z červené)
Znakové odpoledne
Chtěly bychom poděkovat paní
Radce Zbořilové, mamince Zuzanky, a paní Hudákové, které pracují
se studenty oboru komunikace neslyšících, za zprostředkování dvou
fotografie: učíme se znakovou řeč
Červená třída
odpoledních potkání předškoláků
a studentů. Odpoledne byla tematicky rozdělena. Obsahem prvního
potkání bylo seznámení se se znaky barev, prosím a děkuji. Náplní
druhého potkání byly znaky členů
rodiny a některých zvířat.
Ani jsme nebyly překvapeny tím,
jak děti znaky rychle přijaly a začaly je používat během dne. Nový
zážitek, nový způsob komunikace,
o krůček blíže lidem, pro které je
znakový jazyk základním dorozumívacím prostředkem.
Závěrem letošní spolupráce byla
návštěva školy pro neslyšící v Radlicích a to 25.6. v dopoledních hodinách.
Petra a Eva
Ďáblické úterý
Vstal jsem brzo, Máma říká, že se
už snad nikdy nevyspí a usmívá
se. Je úterý a půjdu poo, protože
odpo máme výlet do Ďábličáku
a budeme tam dělat úkoly a opékat
špekáčky a běhat a hrát na babu
a prostě všechny ty zábavné VĚCI.
A dospěláci tam budou taky, protože dospěláci jsou všude a někdy je
s nimi legrace a někdy zase ne. Tak
ať už jsme tam…
A
jsme tam,
vlastně tady,
jako v Ďábličáku. Stihli jsme
to, protože řídila Máma a ta jede
rychle jako „fitipaldi“, říká Táta.
Je hezky, a spousta
kamaradů kolem, Andrejek
a
Atík
a
Adámek a mají s sebou
své dospěláky a
já
mám
taky Mámu a Tátu a Kendílka.
Kendílek je malej, jsou mu tři
a mně šest, ale vyroste. Máma
má obrovský barevný baťoh a
v něm špekáčky a chleba a vodu
a zeleninu a grepové pivo (proč já
nemůžu taky grepové pivo?) a Táta
mě drží za ruku a Kendílka drží
v náručí a tváří se trochu vyděšeně. Asi se bojí těch úkolů a tak.
Petra a Evička nás naučily krásnou písničku pro maminky, protože
měly svátek. Paní učitelky zpívají
taky a já zpívám strašně moc, rád
zpívám a mám rád Mámu. Všichni naši dospěláci tleskají a dávají
dětem pusinky, trochu se stydím.
Péťa nám dává pokyny, maminky
půjdou zvlášť a tátové s dětma půjdou dělat ty úkoly. Ale tátů je málo,
tak můj Táta dostal ještě Adámka,
a to je dobře. Adámka mám moc
rád a budu s ním chodit do školy.
Kendílek by taky chtěl chodit do
školy, ale musí nejdřív do školky k Červeňákům, protože je malej,
ale vyroste.
Úkoly jsou zábavné, musíme vymýšlet básničku pro maminky
(a jde nám to dobře, Táta taky vymýšlí) zpívat a házet na cíl a poskládat krabičky od nejvíc těžké po
úplně lehkou a chodit za červenými
fáborky v lese… Adámek krásně
čte, já taky umím, ale jenom písmenka. Úkoly nám ale čte Táta,
protože je nejrychlejší, ale to nepla,
je dospělák. A když dokončíme
všechny úkoly, je tady místo, kde
je tráva a oheň a maminky. Všichni
běžíme za maminkami a já taky
a říkám Mámě básničku, která se jí
moc líbí. Adámek taky říká básničku svojí mámě.
Opékání je legrace, máme klacíky
a špekáčky a cuketu a pap9
riky a všechno se to opéká nad
ohněm a dospěláci se smějí. Já
se těším na špekáček, protože
mám z těch úkolů už hlad. Kolem
je zeleno a smíchovo a kouřovo
a můžeme se honit a křičet. Špekáček, volá Máma a běžím a Kendílek taky běží, byl na skále a Táta
se bál, aby nespadl. Táta je někdy
bojavej, vždyť jsme šikovní. Špekáček je mastnohorkoslanej a strašně
dobrej. Všem chutná. Půjčili jsme
si kečup, já mám rád špekáček
s kečupem a Máma ho zapomněla
doma. Pak se musím napít, chtěl
bych grepové pivo, ale Máma mi
dává vodu. Kendílek jí čtyři papriky najednou a Táta se směje a říká
mu, dyť ti to nikdo nesní. A můžeme zase běhat a lozit na skálu.
Petra dělá kruh a všichni jsme
v kruhu a držíme se za ruce a zpíváme a tančíme a hrajeme různé hry.
Namalovali jsme ve školce obrázky
rodiny. Rodiče si musí najít svůj obličej a poznat se. Já jsem maloval
jen Tátu a ten se hned poznal.
A pak už si jen hrajeme a děláme
blbosti a honíme se s Liborem.
Už sem trochu unavený a Kendílek
je taky unavený a strašně špinavý.
Táta říká, že pojedeme domů spolu, jen chlapi, maminky tady zůstávají. Nevíme proč, je to divné, ale
fotografie: oslava Dne matek
Červená třída
Táta nám vysvětluje, že maminky
měly svátek a tak si půjdou spolu
povídat a budou mít mecheche.
Vím, co je mecheche, dělá se tam
checheche. Maminky si musí taky
od dětí trochu odpočinout. Tak se
loučíme s dětma i jejich dospěláky
i s Mámou a jedeme domů. Doma
se musíme svléknout a skočit do
vany a pořádně se vydrbat. A kdy
přijde Máma? Až hodně pozdě, to
už budete dávno spinkat, říká Táta
a dává nám pyžamka a bude se
číst pohádka. Jdu spinkat, byl to
suprový výlet i Kendílek jde spinkat, je moc unavený, protože je ještě malý. Ale vyroste a od září bude
další Červeňák.
Levi a táta Laci
Praxe studentek Pedagogické
fakulty UK Praha
V rámci naší praxe jsme zavítaly
na tři měsíce do Červené třídy
v MŠ Sokolovská. Odnesly jsme si
spoustu zážitků a vzpomínek. Praxe v Červené třídě byla velmi inspirující, za což vděčíme Evče a Pétě.
Děti nás mezi sebe přijaly snadno
a rychle. Práce s nimi pro nás nebyla starost, ale radost.
Mezi naše nejoblíbenější hlášky patří například odpověď Vašíka, který
na zahradě „pekl dort“ z písku. Přinesl nám ho a v ruce držel klacík.
Logicky jsme se ho zeptaly, zda to,
co drží v ruce je svíčka na dort. Se
zjevnou samozřejmostí odpověděl,
že to není žádná svíčka, ale jasná sirka. Vašík takto improvizoval
a fantazíroval velmi často, nejvíce
společně s Justýnkou. Výbornou
hlášku měl také Véla, který odpovídal na anonymní dotazník. Za úkol
měl odpovědět na to, s kterou hračkou by si nechtěl hrát. Odpověděl,
že s panenkou miminka. Úsměvné a nečekané pro nás bylo, že na
otázku proč, odvětil: „Protože by se
mohlo pokadit.“
Náladu nám vždy zvedla správná trojka Majda, Inuška a Amálka,
které si nás doslova omotaly kolem
prstů. Jako první nás vtáhly mezi
sebe a vždy nám byly nápomocné.
Velký dojem na nás udělaly Leviho znalosti ohledně všeho, které
mnohdy předčily ty naše. Jednu
fotografie: ve třídě se studentkami
10
z našich příprav, zaměřenou na hudební pojmy, převzal zcela za nás.
Moc jsme si užily oslavu Erikových
narozenin, který moc dobře věděl,
že mu je právě tolik let, kolik je
strun na kytaře.
Každý den jsme se do školky těšily. Děti byly otevřené všemu, co
jsme jim nabídly. Úspěch mělo učení španělského tance ,,Makarena“,
před kterým jsme si s dětmi vyráběly sukně a čelenky, na co děti, především holčičky, rády vzpomínaly.
Děti měly smysl pro rytmus, což
jsme zjistily při množství rytmizovaných básniček, říkadel a her, které
jsme s dětmi zkoušely. Za oblíbené
říkadlo považujeme zrytmizovanou
hru RAM-SE-SE, při které jsme
dosáhly takového ticha, že i Evča
vykukovala ze třídy, zda jsme stále
na chodbě. Zajímavé pro nás pro
všechny byl pokus o dramatizaci
básničky, kdy jsme podle zadání
zdramatizovaly říkadla. Děti přicházely s kreativními nápady a originálně se vžívaly do rolí, dokonce
si děti u jedné z básniček vyžádaly
opakování.
Jsme vděčné, že jsme byly přiděleny zrovna do této úžasné třídy se
skvělým vedením. Tato zkušenost
je pro nás velkou motivací. Tímto
bychom rády poděkovaly Červeňáčkům, především Evče a Pétě,
fotografie: oslava Dne matek
Červená třída
za zpříjemnění naší praxe.
Mnoho pozdravů celé Červené třídě posílají
Terka a Verča
Víkend samostatnosti v Kralovicích
To, že letošní parta dětí předškoláků byla výjimečná, jsme již napsaly.
To, že dny strávené s dětmi v kralovickém kempu byly taky výjimečné,
vám píšeme nyní. Ale to, že po letošním víkendu samostatnosti jsme
se (Petra a Eva) vrátily bez únavy
a víkendově odpočinuté, bylo pro
nás překvapením. Autory tohoto
článku jsou předškoláci – Adam,
Atík, Honzík, Eliška, Inuška, Andrej
a Levík.
Jak jsme si balili věci?
„Balení bylo tak, že mamka něco
vzala do ruky, zeptala se mě co to
je a řekla mi kam to dává a potom
zavřela kufr a zeptala se mě, kde to
mám.“
Adam
„Mamka mi označila věci lepítkem
a sama jsem si balila věci do tašky.“
Inuška
„Mamka mi říkala, kam mám dát
čisté a pak špinavé věci a já jsem
to musel po ní opakovat, co mi říká.“
Atík
„Mamka mi věci zabalila a pak mi
řekla, kde co mám.“
Andrej
Dva dny v campu:
„Líbila se mi naše chatka, byl to velký pokoj, dvě palandy a mohli jsme
si sami vybrat, kde budeme bydlet.
V chatkách se mi líbily záclonky a to, že jsme s Andrejkem mohli
spát v jedné posteli.“
Inuška
„Potkali jsme poustevníka, měl
u sebe bylinky a šli jsme za ním
po svíčkách a trošičku jsem se bál.
A taky jsem se navoněl, protože
„Poustevník“ má rád vůni.“
Atík
„Líbil se mi celý kemp, jak jsme si
hráli s Honzíkem, honili jsme se s
Jonášem.“
Andrej
„Přáníčka u poustevníka se mi
opravdu splnilo, dostal jsem nové
vystřelovací auto.“
Adam
„Pan Kravata v Mariánské Týnici
byl zábavný a vykouzlil králíka.“
Inuška
Příprava jídla a jak nám chutnalo?
„Chutnaly mně těstoviny s kečupem. Zábavné pro mě bylo škrábání
brambor.“
Inuška
„Škrábání brambor bylo supr. Zmrzlina byla osvěžující.“
Andrej
„Nejvíce mi zachutnaly rybí prsty
s bramborem.“
Adam
„Jednoznačně zmrzlina.“
Atík
„Nejvíce jsem si pochutnala na rohlíku s marmeládou a mohla jsem si
několikrát přidávat.“
Eliška
Děkujeme všem zúčastněným
předškolákům za příjemně strávený víkend.
Eva a Petra
fotografie: Kralovice
11
Zelená třída
„Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme.
Tam, kde často vesele se smějeme...“
Není to tak dávno, co jsme ráno
vstávali a chodili do školky i ze
školky téměř za úplné tmy. Najednou nás ráno budí sluníčko a my
můžeme odpoledne konečně trávit
se svými kamarády na školní zahradě. Čekání na rodiče se tím tak
stalo pro nás o mnoho příjemnější
a zábavnější.
Pěkné jarní počasí nám nabídlo,
kromě delšího pobytu venku v dopoledních i odpoledních hodinách,
i plno jiných možností – můžeme
podnikat častější výjezdy z mateřské školy do blízkých či vzdálenějších dětských hřišť a parků, ale
i celodenní výlety, s kterými se poslední měsíce roztrhl pytel.
Vyjeli jsme na pět výletů a další nás
ještě čekají. V dubnu jsme zavítali do Malešického parku s vodním
hřištěm, které sice ještě nebylo
plně v provozu, přesto nám ale poskytlo spoustu zábavy. Děti mohly
podrobně prozkoumávat fungování
veškerých vodních pump i celých
sestav vodních přístrojů. Zkoumaly a hledaly možnosti, kudy by
eventuelně voda mohla téci, kam
by se dostala, kdyby... Náramně si
to užily a my s nimi. Nakonec
si i zašplhaly na hřišti s lanovými
prolézačkami. Další dva dubnové
výlety nás zavedly do Stromovky
a na Císařský ostrov s procházkou
kolem Vltavy. Děti si mohly na jejím
břehu odpočinout i pohrát. Pro většinu to byl dozajista nezapomenutelný zážitek. V květnu jsme zavítali
do Riegrových sadů a prošli si ve
Vinořském parku naučnou stezku.
Ta se všem na tolik líbila, že jsme se
s dětmi hned po ukončení domluvili na zopakování v příštím školním
roce. Během celé procházky přírodní rezervací jsme pozorovali velmi
staré, vzrostlé, památné stromy,
z nichž některé s vykotlanou dutinou jsme mohli i prolézat, vyhýbali
jsme se mokřinám, schovávali jsme
se do rozličných pískovcových výklenků a téměř neustále jsme překonávali nějaké přírodní překážky.
Velmi oblíbenými se staly mezi dětmi oslavy narozenin mimo mateřskou školu. Někteří rodiče z toho
byli zpočátku trochu rozpačití. Snad
z obavy, že by mohlo být jejich dítko
o něco ochuzené...,ale opak se stal
pravdou. Děti oslavy v přírodě milují a rozhodně o nic výjimečného nepřichází – mají přípitek, pohoštění,
narozeninové písně a dostávají dárečky od nás i od dětí jako by byly
ve školce. Jen to prostředí je jiné,
ale vždy výjimečné a jedinečné pro
každou oslavu. Až to kolikrát přijde
líto dětem, které se narodily v zimních měsících.
A co nás ještě čeká v červnu? Zatím jsme poznávali pouze krásy
Prahy, nyní se vydáme i za její hranice. Chtěli bychom se na jednom
z výletů rozloučit s našimi předško-
fotografie:
Z jednotlivých
Riegrovy
tříd
sady
12
fotografie:
Zelená
hriště
třída
Malešice
Zelená třída
uvedla pomocí megafonu a každý
také na závěr sklidil zasloužený potlesk. Velmi oceňujeme kreativitu
i odvahu u všech, kteří se zapojili.
Čtení pohádek a úžasné pěvecké
vystoupení Ondry a Adélky motivovalo další a další děti k vyprávění či
zpívání. A my jsme jen tiše naslouchali u plápolajícího ohně. Nakonec
jsme vodou z přinesených pet lahví
uhasili oheň a rozešli se do svých
domovů. Akce se nám moc líbila,
jen nám bylo trochu líto, že nás sešlo tak málo. Snad to bude příště
v hojnějším počtu.
láky, které mimo jiné čeká i tradiční
spaní ve školce a koncert v kapli,
navštívit Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka a zajet si do Poděbrad. Doufáme, že nastávající akce
budou stejně povedené a u dětí
úspěšné jako ty doposud.
Oslava Dne matek, oslava Dne
rodiny
Den maminek a Den rodiny jsme
i tentokrát spojili a oslavili ho na přání dětí v Ďáblickém háji. Sraz jsme
si dali před vstupem do lesa u kamenů, kde všechny nově příchozí
vítala Dana netradičně megafonem.
Byla to velmi příjemná změna a určitě děti i rodiče mile překvapila.
den ve školce spravedlivě rozdělily
a snědly (samozřejmě samá zdravá
strava – od oříšků po sušené ovoce)... V cíli nás čekalo ohniště a tradiční opékání buřtů, na které se už
všichni těšili.
Když jsme se všichni dosyta najedli
a děti vydováděly, přišel čas na poslední úkol. My jsme se na něj upřímně moc těšili. Rodiče měli doma
společně s dětmi vymyslet krátkou
pohádku na libovolné téma. Všechny příspěvky, které jsme mohli slyšet, byly velmi pěkné a povedené.
Každého před vystoupením Dana
A ještě velká prosba a také trochu
výzva pro ostatní rodiče, nejen
z naší třídy – sedněte si se svými
dětmi a zkuste společně také nějakou pohádku vymyslet, rádi je
přijmeme i dodatečně.....děkujeme
předem. Máme totiž v plánu nechat
je svázat a vytvořit tak originální
knížku pohádek rodičů a jejich dětí
:-) Tak s chutí do toho.
Pavla a Dana
Pro inspiraci uvádíme některé pohádky, které na oslavě zazněly (str.
19 až 21).
Cestou lesem plnili rodiče s dětmi
různé úkoly, na kterých jsme se
společně podíleli. Jednotlivé úkoly byly připnuté kolíčkem s číslem
na Pavle a Daně. Děti musely poznat správné pořadí i číslici a pak
se je společně s rodiči snažit splnit
– např. společně proběhnout pod
roztočeným lanem (což bravurně
zvládli i rodiče s kočárky), začarovat se do zvířecí rodiny, zahrát si
společně s rodiči hru na schovávanou (na přání dětí), poznat své
dítě ze zvukové nahrávky (opravdu
těžký úkol, hlavně pro nás :-)) a najít poklad, který si pak děti druhý
jednotlivých
tříd
fotografie:Zoslava
v Malešickém
parku
13
Zelená
fotografie: Den matek
a Dentřída
rodiny v Ďáblickém háji
Ani jsme se nenadáli a další školní
rok je téměř za námi. Byl to pro nás
opravdu jedinečný rok s jedinečnými dětmi. Naším motem tohoto roku
bylo dát co největší prostor dětem.
Děti samy rozhodovaly, co je zajímá a o čem by si chtěly povídat. Tak
vznikla témata jako vesmír, cestování, pohádky, barevná příroda
a další. Děti si hrály, tvořily a hledaly informace k tématu a navštěvovali jsme i mnoho zajímavých míst
(Planetárium, Rudolfinum, Galerie,
divadla a další). Musíme přiznat, že
nás děti stále překvapují, jak jsou
zvídavé a kolik toho již vědí. Největší radost ale máme z toho, že za
uplynulý rok všechny velmi dozrály
a umí si poradit s různými problémy. Většinou ví, jak je správné se
zachovat a pokouší se o to. Dokáží
ale přiznat i chybu a snaží se ji napravit. To je velmi důležité.
Uvědomují si, že na světě nejsme
sami. Bíláci jsou prostě prima kolektiv a nám je s nimi dobře. Do školy
letos odejde 12 předškoláků. Několik
z nich navštěvovalo školku čtyři roky
a loučení s nimi pro nás není jednoduché. Jsou to jedinečné osobnosti,
na které nelze zapomenout. Přejeme jim mnoho štěstí a úspěchů
v jejich další cestě životem.
Bílá třída
Spolupráce s rodiči
Jsme velmi rádi a děkujeme rodičům za jejich spolupráci a zájem
o dění ve školce.
Potěšilo nás, že jsme se sešli v Ďáblickém háji v tak hojném počtu
a bylo nám s vámi příjemně. Také
děkujeme, že se někteří rodiče zapojovali do činností ve třídě nebo
na výletech.
letos byla 1620 Kč.
Tentokrát děti rozhodly, že potěšíme babičky a dědečky z Domova
seniorů Slunečnice.
Zakoupili jsme tedy zahřívací pohankové polštáře v hodnotě 1100
Kč. Za zbylé peníze jsme si koupili
do třídy novou hru.
Výtěžek z Vánočních trhů
Získanými penězi se vždy snažíme
někomu pomoci. Celková částka
Výlety
Snažili jsme se navštívit různá místa - přírodu, hřiště, město (Čimický
háj, Stromovka, Gutovka, Chuchelský háj, Petřín) a na přání dětí hrad
(Karlštejn), čeká nás Staré město
a loďky v Podolí.
fotografie: hřiště Vyšočany, výlet na Karlštejn
14
Bílá třída
Dobrou chuť
a krásné prázdniny přejí
Zdeňka a Daniela
Co děti baví:
Letos jsme s dětmi velmi často vařili a pekli a děti to opravdu bavilo!
Jsou z nich již zkušení kuchtíci,
a proto se nebojte zkusit to i doma
:-)
Recept na přání: Šneci z kynutého těsta
Těsto: 500 g hladké mouky – prosijeme do mísy a důkladně promícháme s 1 balíčkem sušeného
droždí – přidáme 50 g cukru,
1 vanilkový cukr, sůl, 100 g rozpuštěného vlažného másla, 2 vejce, 125 ml vlažného mléka – vše
zpracujeme elektrickým hnětačem.
Těsto necháme na teplém místě
vykynout, dokud výrazně nezvětší
svůj objem. Pak ho na válu ještě
jednou prohněteme a vyválíme na
obdélníkovou placku. Tu potřeme
30 g másla a posypeme náplní.
Náplň: 100 g rozinek, 50 g cukru,
1 vanilkový cukr, 50 g mandlí.
Posypanou placku svineme do rolády a krájíme na plátky silné 1 1/2
cm. Tyto šneky necháme na plechu ještě vykynout a pak upečeme
v předehřáté troubě na 175 stupňů.
Poleva: 175 moučkového cukru
a asi 2 lžíce citrónové šťávy smícháme a hladkou polevou potřeme
teplé šneky po vyndání z trouby.
fotografie: hostina ve třídě
15
fotografie: NG Šternberský palác, výlet,
vynášení Morany, zrcadlové bludiště
Texty písniček z rozloučení s předškoláky
Slunce
Jedno je slunce
a dvě máme ruce
a tři denní chvíle den má
ráno – poledne – večer
a všechno se spojí v písničce jedný
když spolu večer jdem spát.
Kolik je na světě …
Pospolu
V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem, pospolu.
Dříve než se rozejdem, ještě sobě zapějem, pospolu.
Spolu pijem, jíme, nic se nevadíme, pospolu.
Proč bychom se hádali, když jsme se tak shledali? Pospolu.
Všechno jednou začíná
Kolik je na světě očí?
kolik je na světě snů?
kolik se koleček točí?
kolik je nocí a dnů?
Kolik je na světě moří?
kolik je na světě řek?
Kolik je smutků a hoří?
kolik je rozlitých mlék?
Toho i toho je mnoho,
lidí a věcí a jmen.
Jediné slunce je jedno,
a to když vyjde, je den.
Větší vzniknout z menšího jen může
z kluka bude přeci jednou chlap,
napřed poupě, potom krásná růže,
atlas musí začít první z map.
Od počátku listujeme knížkou,
od sekundy začne Nový rok,
od základů dům se končí stříškou,
malou kapkou začne každý lok.
Kolik je na světě poupat?
kolik je na světě knih?
Kolik je jezevčích doupat?
kolik je jezevců v nich?
Všechno jednou začíná: tři, dva, jedna, teď!
Něčím začne svačina i nekonečná zeď.
Všechno má svůj začátek, nic neběží nazpátek,
všechno jednou začíná a pak jde dál a dál.
Kolik je na světě školek?
Na začátku nula vždycky bývá, na konci je klidně milion,
první notou začne ten, kdo zpívá, pokud ovšem chytne správný tón.
Každý musí projít první třídou, každý musí zkusit první krok
přes tu čáru nakreslenou křídou, za ní právě začne nový rok.
Toho i toho je mnoho,
toho i toho je moc.
Jediné slunce je jedno
a to když zajde, je noc.
Všechno jednou začíná: tři, dva, jedna, teď!
Něčím začne svačina i nekonečná zeď.
Všechno má svůj začátek, nic neběží nazpátek,
všechno jednou začíná a pak jde dál a dál.
Zelená, Červená, Bílá…
kolik je na světě škol?
Kolik je kluků a holek?
Kolik je šlapacích kol?
Zelená, Červená, Bílá, komu by se nelíbila.
Žlutá a taky Modrá,
pro všechny byla dobrá.
Rozmarýnek
Pojďte s námi k nám do školky, projdeme se pamětí,
naše staré kamarády nehodíme do smetí.
Ty jsi bráško ještě malý, nemůžeš je všechny znát,
ale až je všechny poznáš, budeš je mít taky rád.
Pojďte s námi k nám do školky, projdeme se pamětí,
naše staré kamarády nehodíme do smetí.
Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme
Tam, kde nejraděj si spolu hrajeme.
Tam, kde často vesele se smějeme.
Tam, kde radostně si žijou Žluťáci.
Tam, kde Modrák zas si dělá legraci.
Tam se Zeleňáci spolu schovají,
Bílák s Červeňákem pikají.
fotografie: předškoláci z Modré třídy
16
fotografie: předškoláci ze Žluté třídy
každý na mě koukal jak na pytel blech,
každý se mě opatrně tázal na moje zdraví.
Já chci mít čapku s bambulí nahoře,
jíst kaštany, mýt se v lavoře,
od rána po celý den, zpívat si jen.
Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam padadadam
Teď už jsem starší a vím co vím,
že mnohé věci nemůžu a mnohé smím
a když je mi velmi smutno, lehnu do mokré trávy.
Pramínek
Teče, teče pramínek, přeskakuje kamínek,
když kamínek dohoní, písničkou to zazvoní.
Teče, teče pramínek, přeskakuje kamínek,
za kamínkem kytička a už je tu písnička.
Do pěti
Už jsme zase širší v pase,
Blanka ta nás vykrmí.
Vyrostli jsme, jak teď zdá se,
asi nejsme jediní.
S nohama křížem a rukama za hlavou,
koukám nahoru na oblohu modravou,
kde se mezi mraky honí moje strakaté krávy.
Zpívat si:
Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam
padádadadam pádadadam padadadam
Zpívat si:
Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam
padádadadam pádadadam padadadam
Brzy ráno vstáváme,
pak maminkám máváme.
Do pěti, do pěti, do pěti.
školka není déle nežli do pěti.
Zvykli jsme si žíti zdravě,
nekupujem sladkosti.
Natáhnem se raděj v trávě,
dobráci jsme od kosti.
Brzy ráno vstáváme,
pak maminkám máváme.
Do pěti, do pěti, do pěti.
školka není déle nežli do pěti.
Už je září v kalendáři (zpívá se na melodii Já do lesa nepojedu)
Hlídač krav
Když jsem byl malý, říkali mi naši:
Dobře se uč a jez chytrou kaši,
až jednou vyrosteš, budeš doktorem práv.
Už je září v kalendáři, na zahrádce, na poli,
školka už se smutně tváří, my už jdeme do školy!
Vzpomínat si budem stále na náš křik a veselí,
sbohem školko, milá školko, my už jdeme do školy
Takový doktor si sedí pěkně v suchu,
bere velký peníze a škrábe se v uchu.
A já jim na to řek: Chci být hlídačem krav.
Zpívat si: Pam pam pa dam pam padáda pam pam padam pam padádadadam pádadadam pam pam padam
K Vánocům mi kupovali hromady knih,
co jsem ale vědět chtěl, to nenašel jsem v nich,
nenašel jsem v nich, jak se hlídají krávy.
Já ptal jsem se starších a ptal jsem se všech,
fotografie: předškoláci ze Zelené třídy
17
fotografie: předškoláci z Červené třídy
předškoláci z Bílé třídy
Respektujme a podporujme individualitu
V průběhu tematického celku, který
byl věnován Dni rodiny, jsme
si s dětmi četli z knihy Rodinné pohádky. Jsou to pohádky a příběhy,
které vymysleli buď rodiče nebo
děti a dětem se velmi líbily! Společně s dětmi nás napadlo, že navrhneme rodičům, aby buď sami, nebo
s dětmi nějakou tu rodinnou pohádku či příběh vymysleli, a že si jejich prezentací zpříjemníme oslavu
v Ďáblickém háji.
Úkol vymyslet pohádku byl dobrovolný. Soudě dle sebe, které dělá
problémy už jen napsat tento
článek tak, aby měl hlavu a patu,
a které se ani omylem nepodařilo
nějaký příběh vymyslet, jsem počítala s tím, že ne každý přijde se
svým dílem na trh! Samozřejmě
i já jsem měla nějakou představu
o tom, jak budou pohádky a příběhy vypadat, ale mé očekávání bylo
rodiči a dětmi předčeno a povýšeno
na daleko vyšší úroveň! Příběhy se
sešly čtyři, ale jejich vznikání, pochopení a prezentace byly tak ORIGINÁLNÍ, že mi to vhánělo slzy do
očí. A nejen to. Opět jsem si uvědomila, že každý z nás je ve svých
představách, způsobech ztvárnění,
pochopení, znalostech, zájmech,
schopnostech OSOBNOST A INDIVIDUALITA … ! Příběh Medvídek Uršula na cestách vymyslely
a napsaly sestry dvojčata úplně
samy, příběh o malé zebře ze zoo
vymyslel tatínek s tím, že malý Filípek mu navrhl téma (zrovna se
zajímal o zvířata v Africe), příběh
o rodinném štěstí vznikl zase tak,
že téma bylo zadané na facebook
a na jeho vzniku se podílelo několik lidí, a písnička, která sice
nebyla vymyšlená, ale její prezentace byla pojata doslova rodinně
(taťka s mamkou drželi vlastno-
ručně vyrobené leporelo s dějem
písně. které si doma vyrobili a děti
zpívaly opravdu dlouhou píseň)
– a všechno to poslouchat a vidět
bylo opravdu poutavé a dojemné.
Pojem RODINNÁ pohádka jsem já
chápala jako příběh, který vymyslí buď rodič nebo rodič s dítětem.
Vůbec mě však nenapadlo, že by
to mohla být rodinná pohádka NA
DRUHOU: pohádka, kterou vymysleli rodiče a děti a je o RODINĚ
a o vztazích v ní.
Každá takováto zkušenost, kterých denodenně s prací u dětí přibývá, mě osobně posouvá někam
dále. Zkušenost s tím, že každý se
svým vnímáním, myšlením, chápáním atd. … je jen jeden na světě.
A že každý svou originalitou může
přispět. Nevnucujme proto dětem
své představy např. o tom, jak
má vypadat nakreslený domeček
a princezna… Dávejme dětem
prostor pro jejich sebevyjádření se.
Nechtějme srovnávat děti do tzv.
jedné linie. Svými odlišnými názory, schopnostmi, znalostmi, dovednostmi mohou totiž obohacovat
druhé kolem sebe! A nejen z řad
dětí!
Dana Bartoňová
fotografie: rodiče ze Zelené třídy čtou vlastní
příběh
18
Pohádka Modroočka ve snu
Pohádka o zvířátkách
„Modroočka ve snu“
napsal Petr Macek 14.5.2015
Najednou začala cítit na nose, že ji něco šimrá. Nejdříve si myslela, že je to nějaká moucha, co jí chodí po
nose a tak zavrtěla hlavou. Šimrání ale nepřestávalo
a tak zatřepala hlavou a vtom se probudila. Koukala
kde to zase je. Když si protřela oči, uviděla brášku,
který ji šimral jazykem na nose a smál se jí. To běhání tě ale unavilo, viď? Ano, odpověděla Modroočka
a zdál se mi krásný sen o Africe. V Africe bylo krásně, ale doma je doma. Jsem ráda, že je tu se mnou
máma, táta, bráška a ostatní zvířátka.
Bylo, nebylo. Ne zas tak daleko ale docela blízko, žila
jedna malá zebra. Z dálky vypadala docela obyčejně.
Měla černé pruhy jako ostatní zebry a přesto byla jiná
než ostatní. Měla krásné modré oči, a proto jí všichni
říkali Modroočko. S tatínkem, maminkou, bráškou a ostatními zebrami žili v zoologické zahradě.
Měli velký výběh a tak si mohla zebra Modroočko se
svým bráškou a zebrami hrát od rána do večera. Líbilo se jí to a byla spokojená. Nejvíce měla ráda dny,
kdy slunce svítilo a bylo teplo. Takových dnů ale moc
nebylo, jenom v létě nebo za teplého jara. Na podzim
byla vzácnost, když byl teplý den. Když pršelo, tak se
mohla schovat do „domečku“. Měla ráda lidi, když si ji
chodili prohlížet a fotografovat jak běhá a hraje si.
Ze všeho nejraději měla povídání o Africe, které jí vypravoval tatínek. Ona se narodila u nás v zahradě
a v Africe nikdy nebyla. Dovedla by poslouchat až do
západu slunce a pořád jí to nestačilo. Moc si přála,
aby se alespoň na chvíli mohla projít v africké divočině. Jak tak přemýšlela, jaké je to v Africe, tak se jí
zavřely oči. Začal se jí zdát sen. Víte děti, o čem se jí
zdálo?
ZEBRA STEPNÍ
Ano uhodly jste, zdálo se jí o Africe. Bylo teplo, dobrá travička a chutné listí na stromech a těch zvířátek,
které znala z vyprávění. Kolem ní se proháněly zebry,
antilopy. Daleko před sebou uviděla moc velkou louži. Tolik vody v životě neviděla. Vodu měla moc ráda.
Rychle utíkala, aby se vykoupala. Bylo to krásné, být
tak volná a utíkat si kam chci. Teplý vítr jí rozčesával její pruhovanou hřívu. Když doběhla k té „veliké
louži“ uviděla velkého hrocha, který se „čvachtal“ ve
vodě. Také tam byli krokodýli, kteří si užívali koupání. Na malé skalce odpočívali lvi. U vysokých stromů
postávaly žirafy a pochutnávaly si na mladých listech,
co byly moc vysoko. Malá zebra si pomyslela, to se
někdo má, když má tak velký krk a dosáhne i na to
nejlepší listí. Najednou se před ní začal naklánět velký
strom. Jaké zvíře má tak velkou sílu, že může ohnout
strom? Nejdříve si myslela, že je to had. Pak uviděla
velké ucho a za stromem se ukázal veliký slon. Když
slon uviděl, jak polekal malou zebru, tak se omlouval.
Za chvíli uslyšela za sebou velké dupání. Jaké zvíře může tak dupat? Otočila se a uviděla nosorožce.
Jeho roh jí připadal velmi legrační a připomínal velký
věšák. Byla z těch zážitků a setkání tak unavená, že
si šla odpočinout do měkké trávy, která rostla u velikých stromů. Tady budu mít trochu klidu. Jen co si
lehla, uslyšela opice, jak si povídají a pochutnávají si
na sladkém ovoci, co rostlo na stromě.
Poslouchali jste příběh pozorně? Umíte odpovědět na
následující otázky?
Umíte někdo z vás namalovat zebru?
Jakou barvu mají její pruhy?
Jak se jmenovala zebra? Proč jí tak říkali?
O čem se zdálo zebře Modroočce?
Jaká zvířátka žijí v Africe? Vyjmenuj alespoň pět.
Básnička o zebře
Naše malá zebřička,
má moc krásná očička.
Jakou barvu asi mají?
Jako nebe za svítání.
Krásné pruhy s sebou nosí,
ta ví přece, co jí sluší.
Nožky má krásně štíhlé,
utíkat dokážou velmi rychle.
Co mám pořád povídat,
stačí se jen podívat.
19
Pohádka
Pět zlatých vlasů
Pět zlatých vlasů
autor: Zdeněk Tvrdý & spol
jste vy – řekl nejmladší Mikeš. A proto se vás chceme
na něco zeptat, vyhrkli Alenka, Matouš, Mařenka, Filípek i Mikeš jedním hlasem. „Maminko, tatínku, jak to
máme udělat, abychom také byli v životě tak šťastní
jako vy?“ A král se podíval na královnu, mrkli na sebe,
chvilku přemýšleli, ale jednoduchou odpověď zkrátka
zrovna neznali. Proto řekli dětem… Ano je pravda,
že jsme šťastní o to víc, že máme vás, vyrostli jste,
zmoudřeli a jsme rádi, že se zrovna na tuhle otázku
ptáte – Víte co, vydejte se na cestu k Dědu Vševědovi,
ten zná úplně všechno na světě a určitě vám rád odpoví. A tak si princezny s princi vzali batůžky, nasedli
na koně a vydali se k Dědovi Vševědovi.
25. května 2015
Za sedmero řekami a sedmero moři, přímo ve středu
jedné země, bylo jedno malebné království. Ani malé,
ani velké, ale bylo úžasně hojné na úchvatné lidi. Těm
vládl moudrý, usmívající se král, který rád nosil bílé
oblečení s mečem, nebo roucha tak barevná, až se
z toho všem lidem zvedala a zlepšovala nálada… Za
manželku měl krásnou ženu… krásnou na těle i na
duši. Královna nosila vždy tak krásné šaty a doplňky,
až oči přecházely, byla krásná i když s králem hráli třeba fotbal nebo tenis. Královna se také ráda smála
a stejně jako král uměla dělat pořádnou legraci… Král
s královnou měli čtyři děti. Nejstarší byla dcera
a jmenovala se Alenka, poté byl kluk – jako buk, jménem Matouš. Dále dcerka Mařenka a nejmladší byl
syn Filípek.
Bydlel na nejvyšší hoře v království, obklopené žlutým světlem a vůní, která připomínala čerstvý vánek,
věděl, že za ním jedou a už z dálky je vítal: To
jsou k nám ale hosti! Vítejte v mém domě… Nejstarší Alenka vyndala z batůžku obraz, který Vševědovi
všichni společně namalovali, a říká, „Přivezli jsme ti
dárek, Dědo Vševědo, nejedeme s prázdnou a doufáme, že ani s prázdnou neodjedeme. Chceme se tě
zeptat na otázku: „Co máme udělat, abychom v životě
byli šťastní?“ …Hmmmm, zajímavá otázka, řekl vážně
Děd Vševěd. A rozzářily se mu jeho dlouhé zlaté vlasy. Pět z nich vytrhl a dal je princům a princeznám.
A povídá: „Abyste žili šťastně, musí být i lidé ve vašem království šťastní. Proto dělejte takové věci, jež
udělají radost lidem kolem vás, nejlépe tak, abyste
je udělali dřív, než si o ně lidé řeknou. Neboť když
budete dělat to, co přináší radost nikoli pouze vám, ale
lidem kolem vás, obklopíte se jen šťastnými lidmi
a šťastní lidé dělají jen samé dobré skutky a šíří kolem
sebe svoji radost i zpátky k vám. Ostatní lidé by měli
dělat to samé pro vás – tedy dělat věci, o kterých ví,
že né jim, ale vám udělají radost, a radovat se
z radosti vaší a z toho jak jste šťastní i vy. A nepolevte.
S nikým se nehádejte, na nikoho nekřičte, ptejte se,
a když si vzájemně budete vždy dělat radost – budete
všichni vždy šťastní. Nikdy nezapomínejte jít za svými
sny, neb když si je opravdu budete přát, celý vesmír
se spojí, abyste jich dosáhli. Usmál se Děd Vševěd
na usmívajících se pět sourozenců. Ti pochopili, poděkovali za radu, rozloučili se a rychle se na svých
koních vydali zpátky do království za svojí maminkou
a za tatínkem.
Už víme, jak jste to udělali, že jste tak šťastní! A my
budeme také! Volali už zdálky na krále s královnou,
kteří zrovna tančili v rozkvetlé zahradě plné růží.
A zazvonil zvonec a pohádky je pro teď konec…..
A milé děti – Víte, kde bydlí Děd Vševěd dnes?
Támhle ... ve sluníčku.
Všechny děti se těšily z lásky rodičů, byly chytré, někdy až moc :-) a jelikož to byly děti královské, tak byly
usměvavé, měly rády zábavu, legraci, humor, svět
a měly obrovskou touhu učit se věcem. Neboť moc
dobře od rodičů věděly, že učit se je vlastně zábava,
a když se budou učit těm správným věcem budou se
mít v životě moc krásně. Stejně jako všichni lidé kolem, neboť jednou, až vyrostou, budou zase vládnout
ve svých vlastních královstvích.
A pak se královi s královnou, z čisté lásky, narodil
pátý, nejmladší syn. Pojmenovali ho Mikeš.
….děti, když se Mikeš narodil, byl o dva roky mladší
než jeho bratr Filípek – a teď tři hádanky:
• Víte, kolik let bylo Filípkovi když se Mikeš narodil?
(dva – to bylo lehké, že?)
• Mikeš měl ale také sestru Mařenku, která byla o dva
roky starší než Filípek
• Spočítáte kolik let bylo v tu chvíli Mařence? (čtyři – to
už bylo těžší )
• Mikešovu bratrovi Matoušovi bylo už 6 let a tak měl
z narození brášky o to větší radost, a nejstarší sestřička Anička byla ještě o dva roky starší.
• Spočítáte kolik let bylo tedy Alence? (osm)
Když děti vyrostly, a dostudovaly, sešly se jednoho
dne v místnosti, kde král s královnou zrovna rokovali
o nových zákonech v království, a povídají svým rodičům: Tatíčku a maminko, již jsme všichni vyrostli a
dospěli, ve školách jsme se naučili všemu a měli jsme
vždy výborné známky. Na kroužkách a trénincích jsme
se též naučili všemu, co nás učili, všichni kolem i vy
nás chválíte, snad proto, že víte, že jsme se vždy snažili a chceme být tak moudrými a dobrými vladaři jako
20
Pohádka Medvědice Uršula na cestách
fotografie: autorky na oslavě Anežčiných narozenin
21
fotografie: autorky Elinka a Rózinka s maminkou
Recepty
Špenátová pomazánka
(která hrozně chutnala Honzíkovi
V. z Modré třídy):
Uvařit špenát, po vychladnutí zašlehat do malého množstí tuku.
Dochutit podle vlastní chuti.
Studentský mrkvový dort / koláč
(recept získala Modrá třída od studentek 2. ročníku Pedagogické fakulty UK Praha, které u nás byly na
praxi a na rozloučenou nám dort
upekly):
Těsto:
2 hrnky polohrubé mouky,
2 lžičky kypřícího prášku,
2 lžičky jedlé sody,
skořice podle chuti,
½ lžičky soli a vše smíchat.
2 hrnky třtinového cukru a 4 vejce
vyšlehat a pak přidat ½ hrnku oleje.
Přimísit 3 hrnky nahrubo nastrouhané mrkve,
případně vylepšit vlašskými ořechy.
Poleva: 600 g tvarohu, šťáva
z 1 citronu a moučkový cukr.
Pečeme přibližně 1 hodinu při 175 oC.
Perlička
Perlička ze zelené třídy
Ráno jsem se při příchdu do školky ještě nepřevlečená z cyklooděvu zastavila v herně, kde se
děti scházely, abych pozdravila
děti, kolegyni a kolegu. Děti už
chtěly jít se mnou nahoru do třídy,
ale já jsem jim řekla, že se ještě
půjdu převléknout, a pak si pro ně
přijdu. Načež se mě jedna naše
holčina zeptala: „A za co, Dano,
půjdeš?!?“
22
fotografie:
fotografie:
stolování
morče
v Zelené
Aničkatřídě,
převleky v Červené třídě
Spolek přátel MŠ
Poděkování a přání
Vážení rodiče, zákonní zástupci,
chtěla bych vám všem poděkovat
za aktivní spolupráci. Tento školní
rok byl pro nás pro všechny výjimečný a určitě úspěšný. Podařilo
se nám zvolit si své zástupce do
Rady Spolku, kteří se velmi aktivně
a ve svém volnu věnovali komunikaci s vedením školky tak, aby
došlo ke zlepšení informovanosti.
Mnohé otázky byly jen vyřčeny, ale
věřím, že i příští rok je budeme řešit. Tato spolupráce je přínosná pro
obě strany. Jak pro vedení školky,
tak i pro nás rodiče. Jsem ráda, že
se zajímáte o chod školky a dáváte
nám zástupcům své podněty a ptáte se. Doufám, že příští školní rok
váš zájem bude trvat a bude také
přínosný.
Věřím, že další nově zvolená rada
bude stejně aktivně spolupracovat,
aby bylo dětem ve školce dobře.
Přeji všem dětem, učitelskému
sboru, pracovníkům školky a rodičům krásné a pohodové prázdniny,
moře sluníčka a žádné starosti.
Jana Erhardová,
předsedkyně Spolku přátel MŠ
Milí rodiče,
my pedagogové vaší školky děkujeme za množství aktivit, které
jsme s dětmi mohli realizovat díky
finanční podpoře Spolku přátel Mateřské školy Sokolovská 182, Praha 8.
V celém tomto čísle je malý výběr
fotografií z akcí, které jsme si s dětmi užili.
Krásné léto všem
pedagogický sbor
fotografie: Národopisné muzeum, hřiště Malešice,
přívoz, Výzkumný ústav včelařský, u Vltavy
11
23
fotografie: Trojský zámek,
divadlo v MŠ - představení O Robinsonovi
Pekelně se soustřeď aneb s Pexesem si můžeme hrát i jinak
Český název hry zaměřené na
paměť a soustředění PEXESO je
akronym vzniklý ze sousloví PEKELNĚ SE SOUSTŘEĎ. Hra je
určena pro nejméně dva hráče
a hraje se speciální sadou karet.
Balíček se skládá ze sudého počtu,
nejčastěji 64 karet, které tvoří dvojice. Cílem hry je nalézt co nejvíce
dvojic.
Pravidla hry pro dva hráče:
Karty se zamíchají a rozloží lícem
dolů tak, aby žádný z hráčů neznal
rozložení karet. Hráči postupně
otáčí dvojici karet lícem vzhůru,
aby je viděli i ostatní hráči. Pokud
karty patří k sobě (stejný obrázek),
hráč je odebere a otáčí další dvojici. Pokud karty k sobě nepatří, otočí
je zpět lícem dolů a pokračuje další
hráč v pořadí. Lze hrát i variantu,
ve které i po nalezení shodné dvojice pokračuje další hráč v pořadí.
Hraje se tak dlouho, dokud nejsou
všechny karty rozebrány. Vítězem
se stane hráč s největším počtem
nalezených dvojic.
Pravidla pro čtyři hráče:
Hrají protilehlé dvojice spolu. První
hráč kartičku otočí, druhý též, třetí v kruhu (spoluhráč prvního) též.
Pokud najde třetí hráč shodnou
dvojici s kartou otočenou prvním
hráčem vyřadí ji, otáčí další kartu
a pak pokračuje hráč čtvrtý. Pexesa se na konci hry sčítají za celou
dvojici hráčů. Hráči se musí před
hrou dohodnout, zda si mohou hlasitě radit, či nikoli.
V současnosti lze Pexeso hrát on-line na internetu. To lze využít jen
jako prostý trénink paměti a soustředěni. Při hře s lidmi se učíme
mnohem víc: komunikaci, vzory
chování, můžeme zažít mnoho
veselých neplánovaných situací
a hlavně jsme s dítětem, projevujeme zájem a věnujeme mu čas. Při
osobní hře poznáváme dítě a můžeme ho mnohé naučit, protože
kartičky Pexesa můžeme využít
i ke spoustě jiných her. Pexeso je
levná, skladná hra, kterou můžeme
mít vždy při ruce.
Měli bychom vždy ctít zásadu:
Od jednoduššího ke složitějšímu.
V případě hry s Pexesem je složitější zvyšování počtu hracích karet
nebo složitost (podobnost) obrázků.
K motivaci lze využít osobní zájem,
pro mladého železničáře je Pexeso s vlaky, mladý botanik dostane
Pexeso s rostlinami. Při hře s dětmi
je dobrou volbou Pexeso s pohádkovými postavičkami. Klasickou hru
můžeme klidně začít hrát pouze
s 5 dvojicemi a postupně přidávat
až na 32 dvojic. V menším počtu
se dítě lépe naučí pravidla a třeba
i začít budovat individuální strategii
hry (např. náhodné či systematické
otáčení karet).
Při všech hrách buďme citliví, dítě
nemusí vždy vyhrát za každou
cenu, ale neustálá prohra většinou
nemotivuje. Zažít úspěch, zlepšit
se, prožít radost ze hry je silným
motorem k další hře. A my dospělí
se nezapomeňme u každé hry
s dětmi dobře bavit a zároveň rozvíjet dítě i sebe.
Dochází k výměně hráčů a rodič si
otestuje svou paměť.
Pět her na rozvoj řeči:
Můj příběh:
Náhodně vybereme kartičky, otočíme je lícem nahoru, vytvoříme
řadu.
Správně pojmenujeme všechny
karty (postupujeme zleva doprava,
z pohledu dítěte, pro dobrou komunikaci je dobré být proti dítěti).
Každý hráč vypráví svůj vymyšlený příběh, ve kterém se objevují ve
správném pořadí slova. Začínáme
se 3 kartami, postupně přidáváme.
Tleskni tolik, kolik slabik:
Vybereme kartičky. Pojmenujeme.
Vytleskáváme slabiky.
Můžeme tvořit zdrobněliny a ty opět
vytleskávat.
Můžeme dělat skupinky podle
shodného počtu slabik.
Kartičky rozdělíme do skupin podle
počtu slabik, do skupinky přidáme
1 kartu s odlišným počtem slabik a dítě ji hledá.
Jiné hry s Pexesem:
Trénink paměti:
Vybereme dvojice karet, rozdělíme
je na 2 stejné sady.
Z jedné sady před hráče vyskládáme řadu (postupujeme zleva doprava – nácvik směru budoucího čtení
a psaní, karty jsou lícem nahoru),
hráč si má zapamatovat posloupnost obrázků.
Kartičky otočíme, opět postupujeme zleva doprava.
Hráči dáme druhou sadu karet, aby
mohl vyskládat stejnou řadu.
Správnost zkontrolujeme otočením
první sady (opět zleva doprava).
Ze začátku můžeme vykládat 3 karty v řadě. Někteří předškoláci hravě
zvládají 9 obrázků v řadě.
24
Rýmy Šprýmy
Vybereme kartičky a hledáme
rýmy.
Kněžice – zvonice. Muchomůrka
– babí hůrka. Malinkou ještěrku,
potkal jsem na štěrku.
Plně si užijeme radosti z dadaistického rýmování, zasmějme se tomu,
co všechno se rýmuje.
Hledání první hlásky
Vybereme kartičky a rozložíme je
fotografie: kněžice páskovaná
Pekelně se soustřeď aneb s Pexesem si můžeme hrát i jinak
před sebe. Pojmenujeme je.
Hledáme obrázky, které začínají na
stejné písmeno a tvoříme skupinky.
Vybereme kartičky, které začínají
na stejné písmeno, tvoříme řady
a vždy přidáme 1 kartičku, která začíná na jinou hlásku. Hledáme kartu s odlišnou první hláskou.
.
Už si myslím:
Před hráči rozložíme kartičky lícem
nahoru.
Jeden hráč si vybere kartu, na kterou bude myslet, druzí se otázkami
snaží zjistit, která karta to je.
Otázky mohou být položené jen
nepřímo. Odpověď je pouze ano,
nebo ne.
Když už si myslím, že vím, pojmenuji kartu. V případě, že se mýlím,
vypadám ze hry, pokračují ostatní.
Můžeme začít jen se 2 kartičkami,
aby dítě mohlo plně pochopit pravidla.
Příklad: hra s kartičkami ještěrka
obecná, muchomůrka červená
a kněžice páskovaná,
1. hráč: Už si myslím na jednu z karet, která je před námi. Můžeš se
ptát
2. hráč: Je to živé?
1. hráč: Ano.
3. hráč: Je to zvíře?
1. hráč: Ano.
2. hráč: Má to ocas?
1. hráč: Ne.
3. hráč: Je to červené?
1. hráč: Ano.
2. hráč: Je to muchomůrka!
1. hráč: Ne, 2. hráč už dál v tomto
kole nehraje.
3. hráč: Má to 6 nohou?
1. hráč: Ano.
3. hráč: Je to kněžice páskovaná?
1. hráč: Ano.
fotografie: ještěrka obecná,
muchomůrka červená
Na závěr ještě zopakujeme, jaký
byl průběh hry, je dobré s kartičkami manipulovat (dítě může třídit):
Mysleli jsme si, že je to živé? Odpověď byla Ano. Které kartičky to
jsou? Ještěra, kněžice, muchomůrka.
Mysleli jsme si, že to bude zvíře?
Odpověď byla Ano. Které kartičky
to jsou? Ještěrka a kněžice.
Mysleli jsme si, že to má ocas? Ale
odpověď byla Ne. Které kartičky
to mohou být? Z otázek a odpovědí vyplývá, že myslím na kartičku
kněžice páskované, jiná karta to
být nemůže.
Hráči však potřebovali další otázky.
A tak je trpělivě rozebereme:
Je to červené? Odpověď Ano. Které kartičky to jsou? Kněžice. Proč
to není muchomůrka?
Muchomůrka není zvíře, to už jsme
se dozvěděli dříve.
Má to 6 nohou? Odpověď Ano. Které kartičky to jsou? Kněžice. Proč
to není muchomůrka nebo ještěrka? Kolik nohou má ještěrka? Má
muchomůrka nohy?
Velmi prospívá ocenit dobře položenou otázku, která vede k jednoznačnému určení kartičky.
Hra končí a můžeme hrát další kolo
s jinými obrázky.
Co vše se například na této hře naučíme:
rozšíříme si slovní zásobu,
naučíme se všímat a třídit podle
charakteristických znaků (barvy,
počtu, tvaru),
dozvíme se něco o světě, který nás
25
obklopuje (vše patří do živé přírody),
budujeme nadřazený pojem (zvíře),
budujeme strategii, jak se efektivně
ptát,
trénujeme paměť (jaké byly otázky
a odpovědi na ně),
rozvíjíme logické myšlení,
učíme se hrát podle pravidel.
Tato hra se dá hrát i bez vizuální
podpory, je však mnohem obtížnější.
Buďme trpěliví, děti se učí pokládat
otázky, učí se používat logiku. Většinou nám je jasné, že když je to
zvíře, tak už to nemůže být muchomůrka. A přesto se dítě upne jen na
barvu a velikost a myslí si, že hledaným obrázkem je muchomůrka.
Dítě není hloupé, jen zatím hledá,
třídí, dozvídá se nové informace,
zkouší cesty, jak tuto hru hrát.
A přijít na to, že hádat jen na základě jedné informace je riskantní
a často se nevyplácí, je cenné. Je
úžasné pozorovat, jak děti přichází na vlastní způsob, jak hrát tuto
hru.
Příjemné léto třeba u vody a třeba
s Pexesem vám přeje
fotografie: vodní hrátky na hřišti Hládkov
Jana

Občasník Provázek Léto 2015 ke stažení zde.

Transkript

Podobné dokumenty