Alžbeta Hanzlíková - Institut bazální stimulace

Transkript

ALŽBETA HANZLÍKOVÁ
A ROZVOJ OŠETROVATEĽSTVA
2
Vlastimil KOZOŇ
Martina BAŠKOVÁ (ed.)
JLF UK Martin, 2015
3
Obrázok na titulnej strane:
BROŠŇA ZA ZÁSLUHY O ROZVOJ UNIVERZITNÉHO OŠETROVATEĽSTVA
BROSCHE FÜR VERDIENSTE UM DIE ENTWICKLUNG DER UNIVERSITÄREN PFLEGE
DECORATION FOR MERIT TO THE DEVELOPMENT OF UNIVERSITY NURSING
Podnetom
na
vytvorenie
tohto
ošetrovateľského
ocenenia
bola
reflexia
polstoročia univerzitného vzdelávania v ošetrovateľstve na Slovensku v rokoch
1962-2012. Toto ošetrovateľské vyznamenanie v troch stupňoch sa udeľuje od
roku 2012 osobnostiam, ktoré sa významne pričinili o rozvoj univerzitného
ošetrovateľstva a to ako domácim tak i subjektom zo zahraničia.
Recenzenti:
prof. PhDr. Vlasta Závodná, PhD.
doc. PhDr. Monika Jankechová, PhD.
Univerzita Komenského v Bratislave
Jesseniova lekárska fakulta v Martine
JLF UK Martin, 2015
© V. Kozoň
ISBN 978-80-89544-76-9
4
Obsah
7
Úvod
9
Život a dielo Alžbety Hanzlíkovej
Vlastimil Kozoň
21
Alžbeta Hanzlíková – publikované diela
Vlastimil Kozoň
37
Alžbeta Hanzlíková – most medzi slovenským a maďarským
profesionálnym ošetrovateľstvom
József Betlehem
41
Komunitný rozmer osobnosti Alžbety Hanzlíkovej
Katarína Adamicová, Želmíra Fetisovová
49
Vzdelávanie v odbore ošetrovateľstvo na Jesseniovej lekárskej fakulte
Univerzity Komenského v Martine
Martina Tomagová, Katarína Žiaková
57
Kvalita života seniorů – hodnocení kvality života pomocí dotazníku
WHOQOL-OLD a OPQoL-35
Eva Vachková, Eva Čermáková, Jiří Mareš, Veronika Gigalová
61
Studie HBSC a možnosti jejího využití v ošetřovatelské péči
Eva Hlaváčková
67
Komunitní péče o ženu po porodu
Eva Lorenzová
67
Profesionalizácia v trendoch teórie a praxe ošetrovateľstva
Monika Jankechová, Lívia Kollárová
71
Ageistické tendencie v ošetrovateľskej praxi
Viera Simočková, Mária Zamboriová
75
Specifika péče o geriatrického pacienta na JIP Akutní kardiologie
Veronika Gigalová, Eva Vachková
5
79
Koncept Bazální stimulace v České a Slovenské republice
Karolína Maloňová Friedlová
85
Menopause Rating Scale – nástroj hodnocení kvality života
Markéta Moravcová
91
Paliativní péče jako základní lidské právo nebo levná varianta
péče o seniory
Marie Macková
93
Komunitní ošetřovatelská péče o vietnamskou minoritu pohledem
modelu J. Campinha-Bacote
Zuzana Šafránková, Jana Horová
97
Problémy ošetrovateľskej starostlivosti u seniorov v domácom prostredí
Katarína Zrubáková
99
Podiel slovenských zdravotníkov na záchrane životov väzňov
v koncentračnom tábore Osvienčim
Andrea Ševčovičová, Ľubica Derňárová
103
Screening sluchu u novorozenců
Jana Škvrňáková, Renáta Burešová, Eva Boháčová, Arnošt Pellant
107
Závislost sociálních problémů nedoslýchavých na nejvíce postižené
frekvenci sluchu při tónové audiometrii
Vit Blanař, Jan Mejzlík, Veronika Škvarlová
111
Dokumentace rány v managementu léčby ran
Romana Lebedinská
115
Screening kolorektálního karcinomu pomocí imunochemických testů
Jan Pospíchal, Vít Blanař, Zuzana Škorničková
119
Zvládanie záťaže pri starostlivosti o chorého člena rodiny
Mária Novysedláková
123
Autori
6
Úvod
Predkladaná publikácia reflektuje vývoj v odbore ošetrovateľstvo na Slovensku
predovšetkým za obdobie ostatného štvrťstoročia a to v kontexte odborného
pôsobenia doc. PhDr. Alžbety Hanzlíkovej, PhD.
Cieľom tejto publikácie je priblížiť jej dielo širšej odbornej verejnosti, vrátane
študentov ošetrovateľstva. Zaoberá sa témami, ktoré súvisia s jej celoživotným
pôsobením, v ktorom sa venovala hlavne univerzitnému vzdelávaniu v ošetrovateľstve,
komunitnému
ošetrovateľstvu,
trovateľstve, ošetrovateľskému
regulácii
poradenstvu,
a
manažmentu
dejinám ošetrovateľstva
v ošeako
aj
gerontologickému ošetrovateľstvu a odbornej pojmotvorbe.
Okrem toho sú v publikácii prezentované i aktuálne trendy v rozvoji ošetrovateľstva
a to odborníkmi zo všetkých krajín strednej Európy: Slovenska, Česka, Maďarska
a Rakúska. Predovšetkým v týchto krajinách bola Alžbeta Hanzlíková odborne
aktívna a jej pôsobenie a dielo zostávajú významným východiskom pri ďalšom rozvoji
ošetrovateľstva.
Okrem vedeckých a odborných príspevkov prináša táto publikácia aj informácie
o živote a odbornom diele Alžbety Hanzlíkovej. Mala schopnosť spolupracovať
s rôznymi odborníkmi v oblasti zdravotníctva a to na riešení aktuálnych problémov
v ošetrovateľstve, ale aj v opatrovateľstve a hospicovej starostlivosti. Tieto témy
a oblasti sú naďalej veľmi významné a vyžadujú si ďalšie systematické skúmanie,
rozpracovanie a vhodné aplikovanie do praxe. Ale to sú tiež úlohy pre nasledovníkov
Alžbety Hanzlíkovej, ktorí sa môžu z jej životného diela vhodne inšpirovať.
Január 2015
Vlastimil Kozoň
Martina Bašková
7
8
Život a dielo
Alžbety Hanzlíkovej
Vlastimil Kozoň
Viedeň, Bratislava
1. Rodina a štúdium
Alžbeta Hanzlíková sa narodila 14. marca 1935 v Ružomberku v rodine Reindlových
ako druhé dieťa z troch. Mladá Alžbeta i keď bola výborná žiačka nemohla ísť
študovať na druhý stupeň gymnázia. Ako spomínala jej staršia sestra Judita, ktorá
vyštudovala medicínu, ich otec, ktorý bol invalidom z prvej svetovej vojny rozhodol
ináč. Bol vtedy veľmi chorý a chcel aby jeho druhá dcéra mala rýchlejšie chlieb
v rukách a preto študovala v novootvorenej Strednej zdravotníckej škole v Ružomberku, kde i v roku 1953 zmaturovala. Od toho času až do roku 1961 pracovala
v ošetrovateľskom povolaní v klinickej praxi. Najprv pôsobila na chirurgickom
oddelení nemocnice v Ružomberku (1953 – 1954) a potom v Martine (1955 – 1961).
Skúsenosti z tejto klinickej praxe boli dobrým základom pre jej ďalšiu profesionálnu
kariéru.
Ju to ale lákalo za ďalším nielen praktickým poznaním a profesionálnym rastom.
Rozhodla sa ísť študovať a stať sa učiteľkou ošetrovateľstva. V roku 1962 ukončila
Špecializačný pedagogický seminár v Prahe a hneď nastúpila ako učiteľka na
Strednú zdravotnícku školu v Martine. Zároveň využila možnosť ako jedna z prvých
pokračovať diaľkovým štúdiom na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Práve vtedy bol novozaložený odbor učiteľstvo pre stredné zdravotnícke škol
– aprobácia: psychológia a starostlivosť o chorých. Bolo to poprvýkrát čo sa na
magisterskej
úrovni
na
slovenskej
univerzite
otvorila
možnosť
študovať
ošetrovateľstvo a Alžbeta bola jeho úspešnou absolventkou v roku 1966. Jej
9
diplomová práca bola venovaná oblasti, ktorá jej bola z jej predchádzajúcej praxe
blízka a to téme Psychológia chirurgického pacienta.
Spolu s manželom, veterinárnym lekárom MVDr. Vladimírom Hanzlíkom, za ktorého
sa vydala v roku 1955, vychovali s láskou tri deti: Pavla, Alicu a Rudolfa. Bývali
v meste Martin, kde žili bohatým spoločenským a kultúrnym životom až do roku 2005,
kedy sa presťahovali do obce Necpaly. V tejto obci blízko Martina bol v rokoch 1901
až 1908 jej starý otec notárom a organistom v rímsko-katolíckom kostole. Starú
budovu notariátu a priľahlé priestory upravili pre svoje bývanie a vytvorili tam tiež
Obecné múzem – Notariát. V priestoroch tohto múzea sú v jednej časti i dokumenty
a predmety, ktoré dokumentujú odborný život a dielo Alžbety Hanzlíkovej.
2. Pedagogické pôsobenie, výskum a medzinárodné kontakty
Učiteľské povolanie na Strednej zdravotníckej škole v Martine vykonávala veľmi rada.
Bola
členkou
celoštátnej skupiny,
v ktorej sa
vypracovávali
témy
z teórie
ošetrovateľstva a jej úlohou bolo i pedagogické formovanie učiteľov starostlivosti o
chorých, z ktorých mnohí ešte vtedy nemali vysokoškolské vzdelanie. Pád
komunizmu v Československu v roku 1989 a spoločensko-politické zmeny privítala
pozitívne a svoje schopnosti pre rozvoj profesionálneho ošetrovateľstva plne využila
na vysokoškolskej úrovni. Etapu praxe stredoškolskej učiteľky ukončila v roku 1991
a hneď v tom istom roku začala vyučovať na Jesseniovej lekárskej fakulte univerzity
Komenského v Martine. Práve tam bolo i jej pričinením a presvedčovaním
kompetentných osobností v roku 1990 otvorené prvé jednoodborové magisterské
štúdium ošetrovateľstva na Slovensku. Zároveň bol založený Ústav ošetrovateľstva,
ktorého bola v rokoch 1992 – 2000, do dovŕšenia veku 65 rokov, vedúcou. Počas jej
pôsobenia sa modifikovali učebné osnovy odboru ošetrovateľstva z biomedicínskeho
na ošetrovateľský model. Pre rozvoj moderného ošetrovateľstva na Slovensku
využívala skúsenosti a poznatky, ktoré získala priamo počas študijných pobytov na
zahraničných univerzitách a to napr. v Groningene (NL), v Manchestri (UK),
v Portlande (USA) a v Corku (IRL). Bola zapojená do medzinárodných projektov.
V Írsku to bol projekt manažovania v zdravotníctve a potom projekt uskutočnený
medzi vysokými školami zdravotníckeho zamerania v Škótsku. Taktiež udržiavala
aktívne odborné kontakty s ošetrovateľskými odborníkmi vo všetkých krajinách
10
Strednej Európy. Intenzívne študovala a prekladala hlavne z angličtiny a tým
sprístupňovala poznatky o modernom ošetrovateľstve v zahraničí najmä svojim
študentom.
V celoslovenskom rozsahu zrealizovala výskum na tému: Analýza postojov k zdraviu
dospelej populácie v roku 2000 na území Slovenska. Spolupracovala vo výskumnej
skupine NEXT study, ktorá realizovala výskum v 10 európskych krajinách. Výskum
bol riadený Európskou úniou a zaoberal sa problematikou predčasného odchodu
ošetrujúcich z povolania.
Výskum v oblasti komunitného ošetrovateľstva bol základom pre jej dizertačnú prácu
a akademický titul PhD., ktorý získala na JLF UK Bratislava v Martine v roku 2003.
Ako vysokoškolská učiteľka bola ďalej aktívna na viacerých vysokých školách napr.
na
Trenčianskej
univerzite
Alexandra
Dubčeka,
na
Katolíckej
univerzite
v Ružomberku a predovšetkým na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv.
Alžbety v Bratislave, kde bola v roku 2005 vymenovaná za hosťujúcu docentku (h.
doc.). Tamtiež rigoróznou skúškou získala v roku 2005 akademický titul PhDr. Bola
vynikajúcou prednášateľkou a svoje pedagogické majstrovsto obhájila v roku 2007
na Jihočeskej univerzite v Českých Budějoviciach, kde bola habilitovaná za docentku
v odbore ošetrovateľstvo.
V rokoch 2001 až 2005 pôsobila ako expertka pre ošetrovateľstvo a veľmi aktívne a
úspešne podporovala profesné aktivity Slovenskej komory sestier a pôrodných
asistentiek (SKSaPA) napr. koordinovaním činnosti pri zavádzaní medzinárodnej
klasifikácie ošetrovateľskej praxe v projekte ICNP na Slovensku. Bola členkou
Národnej komisie pre vzdelávanie sestier a pôrodných asistentiek SKSaPA.
Zúčastnila sa i kongresov Medzinárodnej rady ošetrujúcich (ICN) v Taipei na
Taiwane (2005) a v Durbane v Juhoafrickej republike (2009). Udržiavala čulé
kontakty na medzinárodnej úrovni s odborníkmi v inštitúciách poskytujúcich
vysokoškolské vzdelávanie v ošetrovateľstve v Českej republike (České Budějovice,
Hradec
Králové,
Olomouc,
Ostrava,
Praha)
a
v
Maďarsku
(Pécs,
Nyíregyháza/Debrecen). Od roku 2002 zastupovala Slovensko ako členka pracovnej
skupiny pre spoluprácu vo vzdelávaní a v rozvoji ošetrovateľstva regiónov Karpatskej
kotliny založenej v maďarskej Nyíregyháze. V Rakúsku nadviazala odborné kontakty
s ošetrovateľskou školou v Rudolfinerhause vo Viedni a to v roku 1994. Odborne
bola aktívna v Rakúskej spoločnosti vaskulárneho ošetrovateľstva, v ktorej jej bolo
udelené v roku 1999 čestné členstvo. Pri svojich odborných vystúpeniach v zahraničí
11
veľmi dôstojne a odborne erudovane reprezentovala slovenské ošetrovateľstvo.
Z ďalších profesných aktivít treba uviesť, že bola zakladajúcou členkou redakčnej
rady časopisu Revue profesionálnej sestry, neskôr premenovaného na Revue
medicíny v praxi. Taktiež bola členkou redakčnej rady časopisu INFO sestra. Okrem
toho bola i členkou vedeckých rád na troch vysokých školách: Fakulty zdravotníctva
Katolíckej
univerzity
v Ružomberku;
Ústavu
zdravotníctva
a ošetrovateľstva
Trenčianskej univerzity A. Dubčeka v Trenčíne a Ústavu sociálnych vied a
zdravotníctva bl. P. P. Gojdiča Vysokej školy zdravotníctva a sociálnej práce sv.
Alžbety n. o. Bratislava. Na úrovni ministerstva zdravotníctva SR pôsobila v komisii
pre vzdelávanie v ošetrovateľstve a pôrodnej asistencii.
3. Myšlienkový odkaz
Odkaz doc. PhDr. Alžbety Hanzlíkovej, PhD. ako habilitovanej odborníčky v oblasti
ošetrovateľstva je obsiahly. Jej bohatú publikačnú činnosť možno nájsť v odborných
časopisoch a v zborníkoch. Vydala taktiež viaceré učebnice a v niekoľkých bola
spoluautorkou. V roku 2011 jej vyšla monografia k tématike profesionálne
ošetrovateľstvo
a
jeho
regulácia,
v
ktorej predstavuje
moderné
chápanie
profesionálneho ošetrovateľstva. Súhrnne uverejnila v rokoch 1993 až 2012 viac ako
150 publikácií. Veľmi fundovane sa výskumne zaoberala a publikovala v oblasti
gerontologického
ošetrovateľstva,
ošetrovateľstva,
vzdelávania
ošetrovateľského
a manažmentu
poradenstva,
ošetrovateľstva,
dejín
komunitného
ošetrovateľstva a ošetrovateľskej pojmotvorby. Práve tématika výpovedne čistej
ošetrovateľskej pojmotvorby bola oblasťou, v ktorej mala jasno, nakoľko bola
polyglotkou. Pri riešení problémov pomenovaní v oblasti ošetrovateľstva a
pojmotvorby jej bola veľmi nápomocná znalosť cudzích jazykov. Maďarčina, čeština,
ruština, angličtina a nemčina boli jazyky, ktoré plynule okrem slovenčiny ovládala a
v odbornej komunikácii i aktívne využívala. Preto mala predpoklady a mohla sa
zaoberať ošetrovateľskou pojmotvorbou v stredoeurópskom priestore a vytvoriť
publikácie, ktoré boli uverejnené nielen na Slovensku, ale i v Česku, v Rakúsku a
v Maďarsku. Schopnosť počúvať a tiež so zanietením jasne rozprávať o dôležitých
veciach v ošetrovateľstve to boli jedny z viacerých osobnostných a profesionálnych
schopností Alžbety Hanzlíkovej. Takto sa aktívne spolupodieľala na odbornej diskusii
12
o „sesterstve a sestričkovaní“ ako závislého asistentského odboru k profesionálne
zodpovednému a autonómnemu ošetrovateľstvu.
Okrem ošetrovateľstva sa pedagogicky intenzívne zaoberala i opatrovateľstvom a
hospicovou starostlivosťou. V spolupráci s organizáciou Samaritán v Martine, kde
bola dlhoročná garantka, pripravila učebné plány vzdelávacích kurzov 1. a 2. stupňa
pre opatrovateľov a taktiež v nich vyučovala. Opatrovateľstvo považovala za veľmi
dôležité v kombinácii s ošetrovateľstvom, pretože profesionálne ošetrujúci potrebujú
vo svojej náročnej práci aj opatrujúcich, ktorí vykonávajú jednoduchšie každodenné
obslužné činnosti pri poskytovaní starostlivosti o ľudí odkázaných, hendikepovaných,
chorých a starých. Príprava opatrovateľov pre pomoc chorým a starším ľuďom ju
viedla aj k intenzívnejšiemu vzťahu pre túto oblasť. Hospicovej starostlivosti sa
aktívne venovala i so svojim manželom v neziskovej organizácii Hospice v Martine.
Od jej založenia bola zvolená do funkcie podpredsedníčky a koordinátorky pre
vzdelávanie pracovníkov hospicov, najmä ošetrujúcich. Bola spoluorganizátorkou
celoslovenských kurzov hospicovej starostlivosti a tiež medzinárodných konferencií
s touto tématikou v rokoch 2006, 2008 a 2010.
4. Uznania a ocenenia
Alžbeta Hanzlíková získala mnoho uznaní a ocenení. Dovolíme si uviesť z nich tie
najdôležitejšie. Jedným z prvých bolo ocenenie jej výchovno-vzdelávacej činnosti pri
príležitosti Dňa učiteľov v roku 1985, ktoré jej ako stredoškolskej profesorke vyjadril
Stredoslovenský krajský národný výbor v Branskej Bystrici – odbor zdravotníctva.
V roku 1987 jej bol Vládou SSR udelený čestný titul a nositeľné ocenenie Zaslúžilý
zdravotnícky pracovník (obr. 1).
Obr. 1: ocenenie Zaslúžilý zdravotnícky pracovník
13
Obr. 2a, 2b: Bronzová medaila SLS za zásluhy, predná a zadná strana plakety
Slovenská lekárska spoločnosť (SLS) ju v roku 1994 ocenila jej zásluhy bronzovou
medailou, na ktorej prednej strane je zobrazená postava gréckeho zakladateľa
lekárstva Hippokrata s otvorenou knihou v pravej ruke a v ľavej ruke s barlou, okolo
ktorej je obkrútený had. Okolo postavy je nápis „HIPPOKRATES“. Na zadnej strane
plakety je po okraji nápis „SOCIETAS MEDICORUM
SLOVACIAE“, v strede je
vavrínová ratolesť a v dolnej polovici je nápis „PROPTER MERITA“ (obr. 2a, 2b).
V roku 1999 zaviedla Medzinárodná rada ošetrujúcich v Ženeve (ICN) ako nový
medzinárodný symbol ošetrovateľstva – symbol bieleho srdca. Následne od roku
2002 Slovenská komora sestier a pôrodných asistentiek založila cenu Bieleho srdca
a ako prvou z ocenených za celoživotný prínos pre rozvoj ošetrovateľstva
v Slovenskej republike bola 9. mája 2002 práve A. Hanzlíková (obr. 3).
Obr. 3: nositeľné ocenenie Bieleho srdca
14
Obr. 4a, 4b: Pamätná medaila JLF UK v Martine, predná a zadná strana plakety
Za výchovno-vdelávaciu činnosť a rozvoj odboru ošetrovateľstvo na Jesseniovej
lekárskej fakulte v Martine Univerzity Komenského v Bratislave bola 11. marca 2005
Alžbete Hanzlíkovej dekanom JLF UK udelená Pamätná medaila (obr. 4a, 4b).
Cena za celoživotné dielo v ošetrovateľstve – Sestra roka 2007 jej bolo
slávnostne odovzdané v priestoroch Slovenskej filharmónie v Bratislave dňa 13.
febrára 2008. Okrem diplomu jej bolo odovzdané i nositeľné vyznamenanie –
strieborná brošňa vo forme Bielej ruže (obr. 5).
Obr. 5: Nositeľné ocenenie vo forme Bielej ruže
V roku 2008 získala za svoju dlhodobú a účinnú podporu ošetrovateľstva,
opatrovateľstva a hospicovej starostlivosti na regionálnej úrovni uznanie a Cenu
dobrovoľníka mesta Martina. Okrem dekrétu obsahuje toto ocenenie i plaketu vo
15
Obr. 6a: Dekrét Ceny dobrovoľníka mesta
Martin
Obr. 6b: Alžbeta Hanzlíková
pri prevzatí Ceny dobrovoľníka
mesta Martin, 7. novembra 2008
Obr. 6c, 6d: Cena dobrovoľníka mesta Martin, predná a zadná strana plakety
forme striebornej tehličky, ktorá má na zadnej časti ostatnú verziu erbu mesta
Martina. Je to symbol rytiera na koni, sv. Martina, ktorý si podľa legendy mečom
rozrezal svoj vojenský plášť, aby pred zimou ochránil žobráka (obr. 6a, 6b, 6c, 6d).
Ako docentke ošetrovateľstva na Vysokej škole zdravotníctva a sociálnej práce sv.
Alžbety v Bratislave jej bola v Prešove dňa 24. apríla 2010 slávnostne udelená
16
Obr. 7: Zlatá brošňa sv.
Alžbeta Bratislava, veľká
forma s miniatúrou, č. 5
Čestná dekorácia vo forme zlatej brošňe sv. Alžbety Bratislava ako ocenenie za
rozvoj profesionálneho ošetrovateľstva (obr. 7).
Dôkazom dlhoročnej intenzívnej medzinárodnej odbornej spolupráce bolo, že A.
Hanzlíkovej bolo 22. septembra 2011 vo Viedni udelené najvyššie ocenenie – zlatý
stupeň
Čestného
vyznamenania
Rakúskej
spoločnosti
pre
vaskulárne
ošetrovateľstvo (obr. 8a, 8b). V tejto odbornej spoločnosti bola od roku 1999
čestnou členkou.
Obr. 8a: Zlaté čestné
vyznamenanie Rakúskej
spoločnosti pre vaskulárne
ošetrovateľstvo, č. 7
Obr. 8b: Všetky tri formy: veľká, stredná a miniatúra v etuji i s tubusom, v ktorom
je udeľovací dekrét čestného vyznamenania Rakúskej spoločnosti pre vaskulárne
ošetrovateľstvo
17
V kategórii Ženy vo vede a umení získala v roku 2011 ocenenie Výnimočné ženy
Žilinského kraja.
Taktiež získala čestné uznanie v prvom ročníku celoslovenskej súťaže Výnimočná
žena Slovenska, ktorá bola v roku 2011 po záštitou podpredsedu vlády SR.
Mimoriadne ocenenie Biele srdce za celoživotné dielo (obr. 9), ktoré jej udelila
Slovenská komora sestier a pôrodných asistentiek si žiaľ 25. mája 2012 už nestihla
osobne prevziať. Zomrela 16. 4. 2012 v Martine a pochovaná je od 21. 4. 2012
v Necpaloch pri Martine.
Obr. 9: Mimoriadne ocenenie Biele srdce za celoživotné dielo
I po jej odchode sa pokračovalo ňou rozpracovaných dielach, ako bola napríklad
vedecká konferencia 14. septembra 2012 na Univerzite Komenského k 50-emu
výročiu univerzitného vzdelávania na Slovensku. Tu jej bolo udelené ocenenie Zlatá
brošňa za zásluhy o rozvoj univerzitného ošetrovateľstva na Slovensku (obr.
10a, 10b), ktoré in memoriam prevzal jej manžel MVDr. Vladimír Hanzlík.
18
Obr. 10a: Zlatá brošňa
za zásluhy o rozvoj
univerzitného
ošetrovateľstva
Obr. 10b: Zlaté brošňe za zásluhy o rozvoj univerzitného
ošetrovateľstva v etuji
Ostatné spoločenské uznanie jej bolo udelené 10. novembra 2012 primátorom mesta
Martin. In memoriam jej bola odovzdaná Cena za vynikajúce tvorivé výkony
a významné výsledky vo vedeckej, pedagogickej a verejnoprospešnej činnosti
v oblasti zdravotníctva a za zviditeľnovanie mesta Martin doma i v zahraničí.
5. Záverom
Myšlienky Alžbety Hanzlíkovej boli vhodne publikované a tým je s nami ideovo
v stálom spojení. Ostatnýkrát svoje názory o profesionálnom ošetrovateľstve
uverejnila ako spoluautorka v knižnej publikácii „Ošetrovateľstvo – 50 rokov
univerzitného vzdelávania na Slovensku“, ktorá bola vydaná v roku 2012.
19
Alžbeta
Hanzlíková
sa
väčšinu
svojho
života
venovala
profesionálnemu
odovzdávaniu vedomostí a skúseností študentom ošetrovateľstva. Má veľké
množstvo vďačných absolventov, ktorých s láskou a zanietením pre ošetrovateľstvo
vzdelávala. Taktiež má mnoho priateľov a známych, ktorí udržujú jej myšlienkový
odkaz živý.
Doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. patrí bezosporu k najvýznamnejším
osobnostiam moderného ošetrovateľstva na Slovensku a to s medzinárodným
dosahom.
6. Literatúra
HANZLÍKOVÁ A., 2011. Profesionálne ošetrovateľstvo a jeho regulácia. Martin,
Vydavateľstvo Osveta, 155 s.
BAŠKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., KOZOŇ V., JANKECHOVÁ M., 2012.
Jednoodborové univerzitné ošetrovatateľské vzdelávanie na Jesseniovej
lekárskej fakulte v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 1990-2012.
In: KOZOŇ V. et al.: Ošetrovateľstvo – 50 rokov univerzitného vzdelávania
na Slovensku. Wien, ÖGVP Verlag, 35-46.
KOZON V., HANZLÍKOVÁ A., BETLEHEM J., JURÁSKOVÁ D., WALTER I., 2010.
Berufsbezeichnungen der Fachpflege müssen der Profession entsprechen.
Österreichische Pflegezeitschrift, 63, 4, 10-13.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., BETLEHEM J., JURÁSKOVÁ D., WALTER I., 2010.
Adalékok a professzionális ápolástudomány fogalomrendszeréhez KözépEurópában. (Notes on the Terminology of Professional Nursing in Central
Europe), Nővér, A Hungarian Journal of Nursing Theory and Practice,
Column of Hungarian Scientific Society of Nursing, 23, 3, 3-8.
Pramene dokumentov a ocenení: Obecné múzem – Notariát, Necpaly
Obr. č. 1, 2a, 2b, 3, 4a, 4b, 6c, 6d, 9 vyfotografoval Ing. Juraj Antal
20
Alžbeta Hanzlíková – publikované diela
Vlastimil Kozoň
Viedeň, Bratislava
V nasledujúcom zozname sa nachádza 153 záznamov publikovaných diel Alžbety
Hanzlíkovej. Diela sú zoradené podľa autorstva. Ako jediná autorka vytvorila 69
publikácií, ako prvá autorka v koautorstve 28 diel a ostatne ako ďalšia koautorka sa
spolupodieľala na 56 publikáciach. V tomto zozname publikových diel sú uvedené
publikácie zostupne od roku 2012 až po rok 1993. Zoznam si nenárokuje byť úplným.
Sú v ňom ale uvedené najvýznamnejšie diela doc. PhDr. Alžbety Hanzlíkovej, PhD.,
ktorými sa spolupodieľala na rozvoji odboru ošetrovateľstva na Slovensku a i v zahraničí. V závere sú uvedené publikácie o Alžbete Hanzlíkovej.
1. Jediná autorka (69 diel)
Vydavateľstvo Osveta, 155 s. ISBN 978-80-8063-360-8.
HANZLÍKOVÁ A., 2010. Inšpirujúca a neprekonaná. Sestra a lekár v praxi, roč. 9, č.
7-8, s. 10-11.
HANZLÍKOVÁ A., 2010. Ošetrovateľstvo regulované povolanie. Revue medicíny
v praxi, roč. 8, č. 6, s. 31-32.
HANZLÍKOVÁ A., 2010. Poskytovanie hospicovej starostlivosti v domácom prostredí
pacienta v spolupráci s praktickým lekárom – poskytovateľom primárnej
starostlivosti. Revue medicíny v praxi, roč. 8, č. 5, s. 27-28.
HANZLÍKOVÁ A., 2009. 24. štvorročný Kongres ICN. Zdravotnictví a sociální práce,
roč. 4, č. 3-4, s. 8-12.
HANZLÍKOVÁ A., 2009. Kompetencie sestier – rozsah ošetrovateľskej praxe. Revue
medicíny v praxi, roč. 7, č. 4, s. 34.
HANZLÍKOVÁ A., 2008. Ošetrovateľský proces 15 rokov po............ In: Vznik a vývoj
21
neinfekčných epidemických ochorení v 21. storočí - 2. ročník. Digital Graphic,
Trenčín, s. 33-36. ISBN 978-80-8075-311-5.
HANZLÍKOVÁ A., 2008. S dušou upísanou človeku. Ošetrovateľstvo a pôrodná
asistencia, roč. 6, č. 2, s. 10.
HANZLÍKOVÁ A., 2006. Humanistický model ošetrovateľskej starostlivosti. In: Nové
trendy v ošetřovatelství. Sborník příspěvků z konference s mezinárodní účastí,
V. jihočeské ošetřovatelské dny, 19.-20. 9. 2006, České Budějovice,
Jihočeská univerzita, Zdravotně sociální fakulta, s. 116-120. ISBN 80-7040884-7.
HANZLÍKOVÁ A., 2006. Ošetrovateľská prax založená na dôkazoch. Revue
medicíny v praxi, roč. 4, č. 4, s. 19-20.
HANZLÍKOVÁ A., 2005. Kompetencie sestier. Revue medicíny v praxi, roč. 3, č. 5, s.
20 a 33.
HANZLÍKOVÁ A., 2005. Kongres Medzinárodnej rady sestier. Sestra, roč. 4, č. 7-8,
s. 7.
HANZLÍKOVÁ A., 2005. Návrh na definovanie ošetrovateľstva. Ošetrovateľstvo a
pôrodná asistencia, roč. 3, č. 2 + suplementum, s. I-XII.
HANZLÍKOVÁ A., 2004. Vzdelávanie a kompetencie absolventov. Ošetrovateľstvo a
pôrodná asistencia, roč. 2, č. 6, s. 4.
HANZLÍKOVÁ A., 2004. Zdravie - vec každého jednotlivca. Revue medicíny v praxi,
roč. 2, č. 5, s. 5-6.
HANZLÍKOVÁ A., 2004. Cena Christiane Reimannovej. Ošetrovateľstvo a pôrodná
asistencia, roč. 2, č. 3, s. 2.
HANZLÍKOVÁ A., 2004. Zasadala Národná komisia pre vzdelávanie sestier a
pôrodných asistentiek SK SaPa. Sestra, roč. 3, č. 12, s. 7.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Medzinárodná klasifikácia ošetrovateľskej praxe. Sestra,
roč. 2, č. 11, s. 4-5.
HANZLÍKOVA A., 2003. Medzinárodná rada sestier. Sestra, roč. 2, č. 3, s. 14-15.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Vývin ošetrovateľstva na Slovensku od zmeny
spoločenských pomerov. Zdravotnícke noviny, roč. 8, č. 37, s. 9.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Ošetrovateľstvo v komunite. Revue medicíny v praxi, roč. 1,
č. 6, s. 20.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Osobitosti a výzvy: v novembri 2002 sa v mestách Oradea a
22
Nyíregyháza konala medzinárodná konferencia pod názvom Národné
zvláštnosti a európske výzvy vo vzdelávaní v ošetrovateľstve. Sestra, roč. 2, č.
1, s. 6-7.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Vzdelávanie v ošetrovateľstve medzinárodne.
Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, roč. 1, č. 1, s. 10.
HANZLÍKOVÁ A., 2003. Ošetrovateľstvo v primárnej zdravotnej starostlivosti. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Alžbeta Uhorská - patrónka ošetrovateľstva a charity: kto je
kto v ošetrovateľstve. Revue profesionálnej sestry, roč. 8, č. 2, s. 10.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. K povinnej registrácii sestier a pôrodných asistentiek.
Zdravotnícke noviny, roč. 7, č. 28, s. 3.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Virgínia Hendersonová - priekopníčka ošetrovateľstva 20.
storočia. Revue profesionálnej sestry, roč. 9, č. 4, s. 11.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Kto je kto v ošetrovateľstve?: sv. Benedikt z Nursie. Revue
profesionálnej sestry, roč. 9, č. 5, s. 14-15.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Teoretická príprava je na vynikajúcej úrovni. Slovenský
zdravotník, roč. 11, č. 4, s. 10-11.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Profesijná organizácia, význam a funkcia, regulácia
povolania a registrácia v ošetrovateľstve. Slovenský zdravotník, roč. 11, č. 2,
s. 4 a 10.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Zahraničné skúsenosti pri ošetrovaní chorých v terminálnom
štádiu. Sestra, roč. 1, č. 1, s. 36-37.
HANZLÍKOVÁ A., 2002. Využitie modelu ošetrovateľstva Marjory Gordonovej
v primárnej zdravotnej starostlivosti. Revue profesionálnej sestry, roč. 8, č. 1,
s. 5-7.
HANZLÍKOVÁ A., 2001. Ošetrovateľstvo v primárnej zdravotnej starostlivosti a
analýza postojov k zdraviu dospelej populácie v roku 2000 na území
Slovenskej republiky. Dizertačná práca, Martin, Univerzita Komenského
Bratislava, 97 s.
HANZLÍKOVÁ A., 2001. Medzinárodná klasifikácia ošetrovateľskej praxe. Slovenský
zdravotník, roč. 10, č. 3, s. 10.
HANZLÍKOVÁ A., 2001. Očakávané zmeny v ošetrovateľskej profesii v najbližšej
budúcnosti. Moderný medicínsky manažment, roč. 8, č. 1, s. 29-31.
23
HANZLÍKOVÁ A., 2001. Miesto ošetrovateľstva v primárnej zdravotnej starostlivosti.
Revue profesionálnej sestry, roč. 8, č. 5, s. 5-6.
HANZLÍKOVÁ A., 2000. Problematika gerontologického ošetrovateľstva je stále živá
a aktuálna. Zdravotnícke noviny, roč. 5/49, č. 29, s. 7.
HANZLÍKOVÁ A., 2000. Vysokoškolské vzdelávanie v ošetrovateľstve na Slovensku:
skrátená verzia prednášky, ktorá odznela na 3. Kongrese Rakúskej
spoločnosti cievneho ošetrovateľstva v októbri 1999 v Gráci. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 1999. Úloha ošetrovateľstva v sledovaní životného štýlu populácie.
In: 2. Konferencia o podpore zdravia a primárnej prevencii. Martin, s. 5-6.
HANZLÍKOVÁ A., 1999. ICN - Medzinárodná rada sestier - 100 rokov od jej
založenia. INFO sestra, roč. 2, č. 2, s. 15-16.
HANZLÍKOVÁ A., 1999. Vysokoškolské vzdelávanie v ošetrovateľstve z pohľadu
minulosti, prítomnosti a smerovanie do budúcnosti. Slovenský zdravotník, roč.
9, č. 5, s. 8-9.
HANZLÍKOVÁ A., 1999. Universitäre Pflegeausbildung in der Slowakei. In: KOZON
V., FORTNER N. (Hrsg.): Bildung und Professionalisierung in der Pflege.
Wien, ÖGVP Verlag, s. 23-37.
HANZLÍKOVÁ A., 1999. Účel, filozofia a ciele ošetrovateľstva. Revue profesionálnej
sestry, roč. 6, č. 1, s. 5-6.
HANZLÍKOVÁ A., 1999. Medzinárodná rada sestier, ICN - a jej storočnica. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Ošetrovateľstvo - veda a umenie. Revue profesionálnej
sestry, roč. 5, č. 6, s. 5-6.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Ošetrovateľstvo - veda a umenie. In: Sborník přednášek z
III. Celostátního semináře, Hradec Králové.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Porovnanie štúdia ošetrovateľstva na JLF UK v Martine a
na University of Stirling, Škótsko. In: Zborník zo seminára v rámci programu
TEMPUS JEP 11011, Martin, s. 43-46.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Úloha ošetrovateľstva v primárnej zdravotnej starostlivosti.
In: BUBENÍKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., MEŠKO D., SZABÓOVÁ Ž. (zost.)
Komunitné ošetrovateľsvo v primárnej zdravotnej starostlivosti. Zborník, 3.
Medzinárodná konferencia o vzdelávaní v ošetrovateľstve, 11.-12. 9. 1998,
JLF UK, Martin, s. 3-5.
24
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Úloha ošetrovateľstva v primárnej zdravotnej starostlivosti.
In: II. Slovenský kongres ambulantnej starostlivosti. Bratislava.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Úloha výskumu v ošetrovateľstve. In: I. Mezinárodní
konference ošetrovateľství. Olomouc.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Ošetrovateľstvo a zdravie mladých ľudí. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Ošetrovateľstvo a zdravie mladých ľudí. Slovenský
zdravotník, roč. 8, č. 1, s. 8-9.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Komunitné ošetrovateľstvo a jeho úloha v ochrane zdravia.
In: Podpora zdravia a prevencia. Martin, s. 75-77.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Partnerstvo pre zdravie obyvateľov. Revue ošetrovateľstva a
laboratórnych metodík, roč. 4, č. 4, s. 117-118.
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Štandardy platné pre primárnu zdravotnú starostlivosť, 3.
medzinárodná konferencia o komplexnom vysokoškolskom vzdelávaní v
ošetrovateľstve, Martin, september 1998. Zdravotnícke noviny, roč. 3/47, č.
42, s. 9.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. Ošetrovateľstvo v období súčasných zmien. In:
Ošetrovateľstvo v procese zmien. 2. Konferencia o vzdelávaní v odbore
ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou. Martimex-Consulting, Martin, s. 2223. ISBN 80-88866-02-2.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. 1. Medzinárodná konferencia o ošetrovateľských teóriách.
Revue profesionálnej sestry, roč. 4, č. 3, s. 24.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. Changes in Nursing Study after 1998. Abstracts. Nürnberg,
s. 93.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. Ošetrovateľský proces v práci profesionálnej sestry v
hospici. Revue profesionálnej sestry, roč. 4, č. 6, s. 8-9.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. Taxonómia ošetrovateľských intervencií. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 1996. Ošetrovateľský proces u chronicky a ťažko chorých. In:
Človek medzi životom a smrťou. Martin, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity
Komenského, s. 93-98. ISBN 80-88847-02-8.
HANZLÍKOVÁ A., 1997. Ošetrovateľstvo v období súčasných zmien. In:
25
Ošetrovateľstvo v procese zmien. 2. Konferencia o vzdelávaní v odbore
ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou, Martin, Jesseniova lekárska fakulta
Univerzity Komenského, s. 22-23. ISBN 80-88866-02-2.
HANZLÍKOVÁ A., 1996. Nebojme sa ošetrovateľského procesu. Revue
HANZLÍKOVÁ A., 1996. Záujem o štúdium ošetrovateľstva je veľký. Zdravotnícke
noviny, roč. 22, č. 1, s. 2.
HANZLÍKOVÁ A., 1996. Ošetrovateľstvo ako vedná disciplína. Revue ošetrovateľstva
a laboratórnych metodík, roč. 2, č. 3, s. 80.
HANZLÍKOVÁ A., 1995. Súvislosť medzi budúcnosťou ošetrovateľstva a zmenou vo
vzdelávaní. Revue profesionálnej sestry, roč. 2, č. 3, s. 9-10.
HANZLÍKOVÁ A., 1995. Manažérske štúdium v odbore ošetrovateľstvo. Moderný
medicínsky manažment, č. 2, s. 14.
HANZLÍKOVÁ A., 1994. Problémy súčasného ošetrovateľstva. In: I. celoslovenský
seminár Problémy súčasného ošetrovateľstva, Martin, s. 1-7.
HANZLÍKOVÁ A., 1993. Ošetrovateľský proces. Revue ošetrovateľstva, roč. 3, č. 5,
s. 5-6.
2. Prvá autorka v koautorstve (28 diel)
HANZLÍKOVÁ A., LUNTEROVÁ J., 2011. Edukácia pacienta s implantovaným
kardioverter defibrilátorom v ambulantnej starostlivosti. Revue medicíny v
praxi, roč. 9, č. 1, s. 31-32.
HANZLÍKOVÁ A., VATEHOVÁ D., 2009. The Nursing Process and Leadesship
Influence. In: GANTZ N. R. (Ed.): 101 Global Leadership Lessons for Nurses.
Shared Legacies from Leaders and their Mentors. Indianapolis, Sigma Theta
Tau International, s. 326-331. ISBN 978-1-930538-79-5.
HANZLÍKOVÁ A., BOČÁKOVÁ O., 2009. Stravovanie verzus stolovanie. In: Vznik a
vývoj neinfekčných epidemických ochorení v 21. storočí. Vedecké práce z
interdisciplinárnej konferencie, 3. ročník, Trenčín, TNUAD, s. 23-29, ISBN 97880-8075-382-5.
HANZLÍKOVÁ A., 2007. Komunitní ošetřovatelství. 1. české vydání, Martin, Osveta,
26
271 s. ISBN 978-80-8063-257-1.
HANZLÍKOVÁ A., FETISOVOVÁ Ž., MIŠTUNA D., MEŠKO D., STRAKA Š., 2007.
História vysokoškolského vzdelávania ošetrovateľstva na Slovensku. In:
Zborník príspevkov z 8. medzinárodného sympózia o dejinách medicíny,
farmácie a veterinárnej medicíny. Martin, Univerzita Komenského v Bratislave
Jesseniova lekárska fakulta v Martine, s. 68-79, ISBN 978-80-88866-44-2.
HANZLÍKOVÁ A., ZÁVODSKÝ K., 2006. V Bruseli o migrácii sestier. Ošetrovateľstvo
a pôrodná asistencia, roč. 4, č. 2, s. 4 a 6.
HANZLÍKOVÁ A., HADAČOVÁ M., 2005. Cestovali sme proti času. Ošetrovateľstvo a
pôrodná asistencia, roč. 3, č. 4, s. 4-5.
HANZLÍKOVÁ A., CIBULKOVÁ M., 2004. Z európskej konferencie zameranej na
starostlivosť o starších ľudí: smerovanie k aktívnej starobe. Ošetrovateľstvo a
HANZLÍKOVÁ A., ZRUBCOVÁ D., 2004. Zo stretnutia v Skopje. Ošetrovateľstvo a
HANZLÍKOVÁ A., JUHÁSZ J., 2004. Pflege in Europa - Slowakische Republik:
Eigene Kammer stellt Weichen fur die Zukunft. Pflegezeitschrift, roč. 57, č. 10,
s. 731-734.
HANZLÍKOVÁ A., BAŠKA T., BAŠKOVÁ M., BUBENÍKOVÁ M., RUSINOVÁ S.,
SKOKŇOVÁ A., SZABÓOVÁ Ž., TOMAGOVÁ M., 2004. Komunitné
ošetrovateľstvo. 1. vyd., Osveta, Martin, 279 s. ISBN 80-8063-155-7.
HANZLÍKOVÁ A., KOVÁŘOVÁ M., 2004. Štúdia NEXT na Slovensku. Sestra, roč. 3,
č. 9, s. 4-5.
HANZLÍKOVÁ A., KOVÁŘOVÁ M., HASSELHORN H. M., 2004. Analýza
predčasného odchodu sestier z profesie v Európe. Ošetrovateľstvo a pôrodná
asistencia, roč. 2, č. 4, príl. supl. s. VI-VIII.
HANZLÍKOVÁ A., MICHAL S., 2003. Slovenská komora sestier a pôrodných
asistentiek pripravila na vydanie preklady významných strategických
materiálov z druhej ministerskej konferencie Svetovej zdravotníckej
organizácie o ošetrovateľstve a pôrodnej sistencii: 15.-17. júna 2000 v
Mníchove. Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, roč. 1, č. 4, s. 11.
HANZLÍKOVÁ A., URBANOVÁ E., 2003. Vedecká konferencia o ošetrovateľstve,
Ženeva. Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, roč. 1, č. 4, s. 9.
27
HANZLÍKOVÁ A., MICHALKOVÁ I., 2003. Sv. Alžbeta Uhorská - Durínska.
Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, roč. 1, č. 4, s. 1, 5-7.
HANZLÍKOVÁ A., KRÁLOVÁ E., 2003. K ošetrovaniu somaticky chorých ľudí
vyššieho veku zo psychologického a psychiatrického hľadiska. Revue
HANZLÍKOVÁ A., BAŠKOVÁ M., SKOKŇOVÁ M., SZABÓOVÁ Ž., TOMAGOVÁ M.,
2002, Úloha ošetrovateľstva v ochrane komunitného zdravia. 2. diel,
Univerzita Komenského Bratislava, 126 s. ISBN 80-223-1534-6.
HANZLÍKOVÁ A., BAŠKA T., BAŠKOVÁ M., BUBENÍKOVÁ M., RUSINOVÁ S.,
SKOKŇOVÁ A., TOMAGOVÁ M., SZABÓOVÁ Ž., 2002. Úloha ošetrovateľstva
v ochrane komunitného zdravia. 1. diel, Univerzita Komenského Bratislava,
176 s. ISBN 80-223-1533-8.
HANZLÍKOVÁ A., KOZOŇ V., 2000. Gerontologické ošetrovateľstvo. In:
BUBENÍKOVÁ M., SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A. (zost.) Ošetrovateľsvo v
gerontológii. Zborník, 4. Medzinárodná konferencia o vzdelávaní v
ošetrovateľstve, 20.-21. 9. 2000, Martin, JLF UK, s. 4-10. ISBN 80-88866-12-X.
HANZLÍKOVÁ A., SZABÓOVÁ Ž., 2000. Sestry - vždy tu budú pre vás. Revue
HANZLÍKOVÁ A., KOZOŇ V., 1997. 1. Medzinárodná konferencia o ošetrovateľských
teóriách. Revue profesionálnej sestry, roč. 4, č. 3, s. 24.
HANZLÍKOVÁ A., BALLOVÁ M., 1996. Novinky o problematike ošetrovateľstva: Na
pomoc sestrám prichádza projekt Svetovej zdravotníckej organizácie LEMON.
HANZLÍKOVÁ A., BAŠKOVÁ M., 1996. Novinky o problematike ošetrovateľstva.
Zdravotnícke noviny, roč. 1, č. 1, s. 5-7.
HANZLÍKOVÁ A., LUPTÁKOVÁ V., 1996. Záujem o štúdium ošetrovateľstva je veľký:
Hovoríme s vedúcou Ústavu ošetrovateľstva Jeseniovej lekárskej fakulty UK v
Martine Mgr. Alžbetou Hanzlíkovou. Zdravotnícke noviny, roč. 1, č. 22, s. 2.
HANZLÍKOVÁ A., ŽIAKOVÁ K., MIŠTUNA D., FUNIAK S., MEŠKO D., SZABÓOVÁ
Ž., 1995. Súvislosť medzi budúcnosťou ošetrovateľstva a zmenou vo
vzdelávaní. Revue profesionálnej sestry, roč. 2, č. 2, s. 9-10.
HANZLÍKOVÁ A., ŽIAKOVÁ K., MIŠTUNA D., FUNIAK S., MEŠKO D., SZABÓOVÁ
Ž., 1995. Súvislosť medzi budúcnosťou ošetrovateľstva a zmenou vo
28
vzdelávaní. In: Konferencia o vzdelávaní v odbore ošetrovateľstvo s
medzinárodnou účasťou. Martin, Beriss, s. 99-100.
HANZLÍKOVÁ A., ŽIAKOVÁ K., SZABÓOVÁ Ž., 1994. Modely a teórie
ošetrovateľstva. Revue profesionálnej sestry, roč. 1, č. 6, s. 6-8.
3. Ďalšia koautorka (56 diel)
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., BAŠKOVÁ M., ČERVEŇANOVÁ E., LAUKOVÁ P.,
KILÍKOVÁ M., MUSILOVÁ M., HANSELOVÁ O., KUBICOVÁ Ľ.,
KORINTUŠOVÁ M., JANKECHOVÁ M., ANDRAŠČÍKOVÁ Š., BOTÍKOVÁ A.,
SLEZÁKOVÁ Z., ZÁVODNÁ V., DOBIÁŠOVÁ E., VOJTEKOVÁ I.,
OZOROVSKÝ V., POLEDNÍKOVÁ Ľ., KOŇOŠOVÁ H., MAZALÁNOVÁ A.,
ŠILHÁR K., DIMUNOVÁ L., ZAMBORIOVÁ M., VÖRÖSOVÁ G.,
KADUČÁKOVÁ H., KUNÍKOVÁ A., ONDRUŠOVÁ Z., PADYŠÁKOVÁ H.,
REPKOVÁ A., CSERIOVÁ K., MESZAROSOVÁ J., 2012. Ošetrovateľstvo –
50 rokov univerzitného vzdelávania na Slovensku. Pflege – 50 Jahre der
universitären Bildung in der Slowakei. Nursing – 50 years of University
Education in Slovakia. Wien, ÖGVP Verlag, 324 s. ISBN 978-3-9502178-6-5.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., MUSILOVÁ M., HANSELOVÁ O., 2012. Počiatky
univerzitného vzdelávania v ošetrovateľstve vo svete a na Slovensku 19621968. Anfänge der universitären Pflegebildung in der Welt und in der Slowakei
1962-1968. The Beginnings of University Education in Nursing in the World
and in Slovakia 1962-1968. In: KOZOŇ V. et al.: Ošetrovateľstvo – 50 rokov
univerzitného vzdelávania na Slovensku. Pflege – 50 Jahre der universitären
Bildung in der Slowakei. Nursing – 50 years of University Education in
Slovakia. Wien, ÖGVP Verlag, s. 13-26.
BAŠKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., KOZOŇ V., JANKECHOVÁ M., 2012.
Jednoodborové univerzitné ošetrovateľské vzdelávanie na Jesseniovej
lekárskej fakulte v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 1990-2012.
Universitäre Pflegebildung als selbstständiges Studienfach an der Jessenius
medizinischen Fakultät in Martin, Comenius Universität in Preßburg 19902012. Monodisciplinary University Education in Nursing at the Jessenius
29
Faculty of Medicine in Martin, Comenius University in Bratislava 1990-2012.
In: KOZOŇ V. et al.: Ošetrovateľstvo – 50 rokov univerzitného vzdelávania
na Slovensku. Pflege – 50 Jahre der universitären Bildung in der Slowakei.
Nursing – 50 years of University Education in Slovakia. Wien, ÖGVP Verlag, s.
35-46.
BAŠKOVÁ M., KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., 2012. Zoznam absolventov v odbore
Ošetrovateľstvo na Jesseniovej lekárskej fakulte v Martine, Univerzita
Komenského v Bratislave 1995-2012. AbsolventInnenverzeichnis im Fach
Pflege an der Jessenius medizinischen Fakultät in Martin, Comenius
Universität in Preßburg 1995-2012. List of Alumni of Nursing Studies at the
Jessenius Faculty of Medicine in Martin, Comenius University in Bratislava
1995-2012. In: KOZOŇ V. et al.: Ošetrovateľstvo – 50 rokov univerzitného
vzdelávania na Slovensku. Pflege – 50 Jahre der universitären Bildung in der
Slowakei. Nursing – 50 years of University Education in Slovakia. Wien, ÖGVP
Verlag, s. 90-106.
MÁŠOVÁ R., HANZLÍKOVÁ A., 2012. Práce s biografií pacientů v ošetřovatelském
procesu v kontextu s konceptem Bazální stimulace. Zdravotníctvo a sociálna
práca, roč. 7, č. 4, s. 95-96.
SZANISZLÓ A., HANZLÍKOVÁ A., ŠRAMKA M., 2012. Omezení citové deprivace u
klientů žijících v domovech pro seniory. Zdravotníctvo a sociálna práca, roč. 7,
č. 4, s. 119-120.
ŠKODOVÁ I., HANZLÍKOVÁ A., 2012. Kvalita života pacienta s chronickým
onemocněním. Zdravotníctvo a sociálna práca, roč. 7, č. 4, s. 121-122.
BOČÁKOVÁ O., HANZLÍKOVÁ A., 2011. Quality of Life of Seniors. In: BOČÁKOVÁ
O., TOMÁŠIKOVÁ A., Wissengesellschaft des 21. Jahrhunderts: Proceedings
einer internationalen Videokonferenz, Plauen, M&S Verlags-OHG, s. 25-29.
ISBN 978-3-938590-33-1.
DIMUNOVÁ L., LEVYOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 2011. Syndróm vyhorenia u sestier
a pôrodných asistentiek na Slovensku. Ošetrovateľsvo a pôrodná asistencia,
roč. 9, č. 1, s. III-V.
LUNTEROVÁ J., HANZLÍKOVÁ A., 2011. Pohľad do duší sestier oddaných
ošetrovateľstvu: slovenské „Florences Nightingales”. Ošetrovateľstvo a
pôrodná asistencia, roč. 9, č. 1, s. 7-8.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., 2010. Praktické dôvody pojmotvorby v ošetrovateľstve.
30
Príspevok k pojmotvorbe v ošetrovateľstve. Florence, roč. 6, č. 1, s. 14-16.
Profesionální ošetřovatelství a pojmy v ošetřovatelském povolání. Sestra, roč.
20, č. 1, s. 39-40.
KOZON V., HANZLÍKOVÁ A., BETLEHEM J., JURÁSKOVÁ D., WALTER I., 2010.
Berufsbezeichnungen der Fachpflege müssen der Profession entsprechen.
Österreichische Pflegezeitschrift, 63, 4, s. 10-13.
Adalékok a professzionális ápolástudomány fogalomrendszeréhez KözépEurópában., Notes on the Terminology of Professional Nursing in Central
Europe, Nővér, A Hungarian Journal of Nursing Theory and Practice, Column
of Hungarian Scientific Society of Nursing, 23, 3, 3-8.
Poriadok a jasno v pomenovaní v ošetrovateľstve. Sestra a lekár v praxi, roč.
9., č. 1-2, s. 10-11.
K názvosloviu v odbore ošetrovateľstvo. Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia,
roč. VII, č. 6, s. 12-14.
K názvosloviu v odbore ošetrovateľstvo. http://www.sksapa.sk/Aktuality-aoznamy/k-nazvosloviu-v-odbore-osetrovatelstvo.html (2.11.2009).
K základným pojmom ošetrovateľstve. Revue medicíny v praxi, roč. 7, č. 6, s.
29-30.
BOČÁKOVÁ O., HANZLÍKOVÁ A., 2009. Základné rysy starnutia. In: Vznik a vývoj
neinfekčných epidemických ochorení v 21. storočí. 3. ročník, vedecké práce z
interdisciplinárnej konferencie. Trenčín, TNUAD, s. 7-17, ISBN 978-80-8075382-5.
LÉVYOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 2009. Kľúčové úlohy profesie. Sestra, roč. 8, č. 910, s. 8-9.
LUNTEROVÁ J., HANZLÍKOVÁ A., 2008. Mníchovská deklarácia ako progresívny
31
nástroj zmien v profesii sestier a pôrodných asistentiek. Dopad transformácie
zdravotníctva na Slovensku na sestry. Košice, Vysoká škola zdravotníctva a
sociálnej práce sv. Alžbety, s. 13.
RAKOVÁ J., RUSŇÁKOVÁ V., HANZLÍKOVÁ A., RUSNÁKOVÁ R., DIMUNOVÁ L.,
2007. Komparácia ošetrovateľskej teórie a praxe na Slovensku a v Čechách.
In: Ošetrovateľstvo: teória, výskum a vzdelávanie. Martin, s. 428-438. ISBN
978-80-88866-43-5.
BOČÁKOVÁ O., HANZLÍKOVÁ A., 2007. Problémy starnúcej populácie a možnosti
ich riešenia. Zdravotníctvo a sociálna práca, roč. 2, č. 3, s. 16.
KOVÁŘOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 2005. Fyzické a psychické nároky práce
operačných sestier v kontexte NEXT štúdie. Revue ošetrovateľstva a
laboratórnych metodík, roč. 11, č. 1, s. 6-10.
FETISOVOVÁ Ž., GALAJDA P., HANÁČEK J., HANZLÍKOVÁ A., MEŠKO D.,
MIŠTUNA D., NEMČEKOVÁ M., PARÍŽEK V., STRAKA Š., ŽIAKOVÁ K.,
2005. 80. výročie Ústavu M. R. Štefánika v Turčianskom Svätom Martine. 15
rokov univerzitnej výučby študijného odboru ošetrovateľstvo na Jesseniovej
lekárskej fakulte UK v Martine. Martin, JLF UK, 29 s.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., 2004. Príspevok k rozvoju moderného ošetrovateľstva
- životné dielo Marty Staňkovej. Revue medicíny v praxi, roč. 2, č. 2, s. 19-20.
BUBENÍKOVÁ M., FETISOVOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A., 2004. Pripravujú univerzity
zdravotné sestry pre prax?: absolventky magisterského a bakalárskeho stupňa
hodnotia výučbu ošetrovateľstva. Zdravotnícke noviny, roč. 9/53, č. 3, s. 8.
BUBENÍKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., FETISOVOVÁ Ž., 2004. Čo by malo byť
náplňou vzdelávania v ošetrovateľstve - niektoré výsledky spätnej väzby. In:
Vývoj vysokoškolského vzdelávania v ošetrovateľstve. Bratislava, Univerzita
Komenského, s. 60-64. ISBN 80-223-1950-3.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., 2003. Ošetrovateľské poradenstvo v gerontológii.
Revue medicíny v praxi, roč. 1, č. 4, s. 19-20, 22.
KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., 2003. Metodika tvorby ošetrovateľskej dokumentácie a
štandardov – výsledky empirického skúmania a vývoja s dosahom pre prax a
výučbu. In: ŽIAKOVÁ K. et al. (zost.): Výskum a vzdelávanie v ošetrovateľstve.
Martin, JLF UK, s. 207-218.
KOZON V., HANZLÍKOVÁ A., 2003. Gerontologische Pflege - Pflegeberatung
32
vaskulärer PatientInnen. In: KOZON V., FORTNER N. (Hrsg.):
Gerontologische Pflege - Pflegeberatung. Wien, ÖGVP Verlag, s. 27-41.
KOVAROVA M., HANZLIKOVA A., RIMANCIK M., JURKOVIC M., 2003. Intent to
leave nursing in Slovakia. In: HASSELHORN H.-M., TACKENBERG P.,
MÜLLER B. H. (Ed.): Working conditions and intent to leave the profession
among nursing staff in Europe. Stockholm, The National Institute for Working
Life, s. 220-229. ISSN 1404-790X.
ADAMICOVÁ K., BUJALKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 2002. O princípoch dobrovoľnej
činnosti v hospicoch: ľudia by mali zomierať uchopení za ruku iným človekom
a nie zomierať jeho rukou. Zdravotnícke noviny, roč. 7, č. 4, s. 10.
MASZTICSOVÁ G., HANZLÍKOVÁ A., 2002. Inšpirujúce aj povzbudivé. Sestra, roč.
1, č. 6, s. 10.
SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A., FETISOVOVÁ Ž., 2001. Univerzitné vzdelávanie v
odbore ošetrovateľstvo na Slovensku na prelome storočí. In: 3. celoslovenská
konferencia o lekárskom vzdelávaní „Štúdium medicíny v treťom tisícročí”,
Martin, Jesseniova lekárska fakulta UK, s. 18-20. ISBN 80-88866-14-6.
SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A., 2000. Človek neraz mení názor na výživu až keď
je chorý. Turčianski stomici, č. 1, s. 4-7.
HRUŠKOVÁ S., HANZLÍKOVÁ A., 2000. Ošetrovanie chirurgického pacienta
v perioperačnom období. Ošetřovatelství. Teorie a praxe moderního
ošetřovatelství, roč. 2, č. 3-4, s. 21-33.
BUBENÍKOVÁ M., SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A. (zost.), 2000. Ošetrovateľsvo
v gerontológii. Zborník, 4. Medzinárodná konferencia o vzdelávaní
v ošetrovateľstve, 20.-21. 9. 2000, Martin, JLF UK, 243 s. ISBN 80-88866-12-X.
FETISOVOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A., 2000. Hospic sv. Martina v Martine - vízia a
realita. In: BUBENÍKOVÁ M., SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A. (zost.):
Ošetrovateľsvo v gerontológii. Zborník, 4. Medzinárodná konferencia
o vzdelávaní v ošetrovateľstve, 20.-21. 9. 2000, JLF UK, Martin, s. 204-209.
ISBN 80-88866-12-X.
LENGYEL I., HANZLÍKOVÁ A., 2000. Ošetrovať nemožno bez kontaktov: hovorí Mgr.
A. HANZLÍKOVÁ z Ústavu ošetrovateľstva JLF UK v Martine / zhováral sa Igor
Lengyel. Zdravotnícke noviny, roč. 5, č. 29, s. 7.
BUBENÍKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., MEŠKO D., SZABÓOVÁ Ž. (zost.), 1998.
Komunitné ošetrovateľsvo v primárnej zdravotnej starostlivosti. Zborník, 3.
33
Medzinárodná konferencia o vzdelávaní v ošetrovateľstve, 11.-12. 9. 1998,
JLF UK, Martin, 87 s. ISBN 80-88866-06-5.
KRÁLIKOVÁ J., MARTINOVE M., KOPRDOVÁ E., MARTINOVE O., FÁBRYOVÁ V.,
HANZLÍKOVÁ A., 1998. Naše skúsenosti s podávaním melperonu pri
abstinenčných príznakoch u liečených závislých. Alkoholizmus a drogové
závislosti, Protialkoholický obzor, roč. 33, č. 4, s. 223-233.
STRAKA Š., HANZLÍKOVÁ A., 1998. Univerzita Komenského položila základ
postgraduálneho školenia v magisterskom štúdiu ošetrovateľstva. Naša
univerzita, roč. 44, č. 5, s. 5.
BUBENÍKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., SZABÓOVÁ Ž. MEŠKO D. (zost.), 1997.
Ošetrovateľstvo v procese zmien. Zborník z 2. konferencie o vzdelávaní v
odbore ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou, Martin 27.-28. 9. 1996,
Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského, Martin, Martimex –
Consulting, 127 s.
MEŠKO D., HANZLÍKOVÁ A., 1997. Kurikulá univerzitného vzdelávania v
ošetrovateľstve na Slovensku a v Čechách. In: Ošetrovateľstvo v procese
zmien. 2. Konferencia o vzdelávaní v odbore ošetrovateľstvo s medzinárodnou
účasťou, Martin, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského, s. 32.
ISBN 80-88866-02-2.
SZABÓOVÁ Ž., HANZLÍKOVÁ A., 1996. Kvalitné ošetrovateľstvo ako nevyhnutná
potreba spoločnosti na sklonku 20. storočia. In: 3. česko-slovenské
symposium k dějinám medicíny, farmacie a veterinární medicíny s
mezinárodní účastí. Praha, s. 90.
ŠALLINGOVÁ Z., BLAŠKOVÁ K., FUNIAK S., GDOVINOVÁ Z., GIAČOVÁ D.,
HANZLÍKOVÁ A., KLUCHOVÁ D., KOVÁŘOVÁ M., MAJERČÍK I.,
MILICHOVSKÝ I., PETERKOVÁ J., PUNDOVÁ L., SIEGFRIED L., 1996.
Manažment v zdravotníckej starostlivosti I. Košice, Univerzita Pavla Jozefa
Šafárika, 207 s. ISBN 80-967514-3-3.
ŠALLINGOVÁ Z.,BLAŠKOVÁ K., FUNIAK S., GDOVINOVÁ Z., GIAČOVÁ D.,
HANZLÍKOVÁ A., KLUCHOVÁ D., KOVÁŘOVÁ M., MAJERČÍK I.,
MILICHOVSKÝ I., PETERKOVÁ J., PUNDOVÁ L., SIEGFRIED L., 1996.
Manažment v zdravotníckej starostlivosti II. Košice, Univerzita Pavla Jozefa
Šafárika, 137 s. ISBN 80-967514-4-1.
34
NEMČEKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 1995. Medicínska etika - morálny kódex alebo
aj zmena vzťahu k človeku? Medicínska etika a bioetika, roč. 2, č. 3, s. 11-12.
BAŠKA T., FARSKÝ Š., HANZLÍKOVÁ A., 1995. Prevencia kardiovaskulárnych
chorôb v pregraduálnej výučbe ošetrovateľstva. In: Konferencia o vzdelávaní
v odbore ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou. Martin, Beriss, s. 11-12.
FUNIAK S., KVĚTENSKÝ J., ŽIAKOVÁ K., MIŠTUNA D., MEŠKO D., HANZLÍKOVÁ
A., VLADÁR Ľ., FUNIAKOVÁ S., 1995. Jednota pre- a postgraduálnej výchovy
odboru ošetrovateľstva v rámci vnútorného lekárstva. In: Konferencia o
vzdelávaní v odbore ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou. Martin, Beriss,
s. 22-23.
FUNIAK S., KVĚTENSKÝ J., ŽIAKOVÁ K., MARKULIAK I., KUBISZ P., HYRDEL R.,
MOKÁŇ M., OCHODNICKÝ M., GÁLIKOVÁ E. T., SADLOŇOVÁ J., MAŇKOVÁ
A., FUNIAKOVÁ S., GALAJDA P., KRKOŠKA D., MARTINKA E., KERNÝ J.,
VRLÍK M., MIŠTUNA D., HANZLÍKOVÁ A., VLADÁR Ľ., 1995. Štúdium
ošetrovateľstva vo vnútornom lekárstve v MFN a na Jeseniovej LF UK v Martine.
In: Konferencia o vzdelávaní v odbore ošetrovateľstvo s medzinárodnou účasťou.
Martin, Beriss, s. 67-68.
MEŠKO D., MIŠTUNA D., HANZLÍKOVÁ A., FUNIAK S., 1995. Univerzitné
vzdelávanie v ošetrovateľstve na Jesseniovej lekárskej fakulte Univerzity
Komenského v Martine. Revue ošetrovateľstva a laboratórnych metodík, roč.
1, č. 3, s. 12-13.
ŽIAKOVÁ K., HANZLÍKOVÁ A., VADKERTIOVÁ J., 1994. Niektoré poznatky
o sesterskej dokumentácii. Revue ošetrovateľstva, roč. 1, č. 1, s. 5-7.
NEMČEKOVÁ M., HANZLÍKOVÁ A., 1993. Medicínska etika – morálny kódex alebo
aj zmena vzťahu k človeku? Slovenský lekár, roč. 3, 17, č. 11-12, s. 56-57.
35
4. Publikácie o Alžbete Hanzlíkovej
KOZOŇ V., 2015. HANZLÍKOVÁ (geborene REINDL), Alžbeta (1935-2012). In:
KOLLING H. (Hrsg.): Biographisches Lexikon zur Pflegegeschichte. „Who was
who in nursing history”, Band 7, Nidda, Verlag hps Media, v tlači.
BOČÁKOVÁ O., 2014. Významné osobnosti v pomáhajúcich profesiách. Prominent
figure in assisting the professions. In: BOČÁKOVÁ O., KUBÍČKOVÁ D.,
VATEHOVÁ D. (ed.): Význam a rola osobnosti v rozvoji humanitných vied.
Trenčín, Trenčianska univerzita Alexandra Dubčeka v Trenčíne, s. 7-15. ISBN
978-80-8075-638-3.
KOZOŇ V., BAŠKOVÁ M., 2013. Alžbeta Hanzlíková - dáma slovenského
ošetrovateľstva. Ošetrovateľstvo a pôrodná asistencia, roč. 11, č. 3, s. 19.
KOČANOVÁ Ľ., 2013. Povzbudivé objatie. Sestra, roč. 12, č. 9-10, s. 8.
BETLEHEM J., 2012. Egy híd a magyar és a szlovák ápolás közölt – In memoriam
doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. (19352012). A Brigde between the Hungarian and Slovakian nursing – In Memoriam
doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. (1935-2012). Nővér, 25, 6, s. 19-20.
ADAMICOVÁ K., SKSaPA, KOZOŇ V., 2012. Za Alžbetou Hanzlíkovou. Sestra, roč.
11, č. 5-6, s. 4-5.
ADAMICOVÁ K., 2012. Biele srdce, cenu za celoživotné dielo, si už nestihla prevziať.
Turiec.sme.sk, 29. 4. 2012, online: http://turiec.sme.sk/c/6355807/biele-srdcecenu-za-celozivotne-dielo-si-uz-nestihla-prevziat.html (12.1.2015).
GANTZ N. R., 2010. Author Biographies Alžbeta Hanzlíková, PhD, RN. In: GANTZ N.
R. (Ed.): 101 Global Leadership Lessons for Nurses. Shared legacies from
leaders and their mentors. Indianapolis, Sigma Theta Tau International, s. 603.
HUSÁROVÁ V., 2008. Doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. Cena za celoživotné
dielo v ošetrovateľstve. Sestra a lekár v praxi, roč. 7, č. 5-6, s. 5-6.
36
Alžbeta Hanzlíková – most medzi slovenským
a maďarským profesionálnym ošetrovateľstvom
József Betlehem
Pécs
1. Vývoj ošetrovateľstva v strednej Európe
Vo vývoji profesionálneho ošetrovateľstva v krajinách strednej a východnej Európy je
veľa spoločného. Po druhej svetovej vojne, v rokoch socializmu sa vzdelávací
systém v zdravotníctve výrazne zmenil. Medzi spoločné prvky patrila reforma
vzdelávania, ktorej cieľom bola predovšetkým snaha rýchlo uspokojiť dopyt po
pracovníkoch v zdravotníctve. K najvýznamnejším zmenám zaraďujeme: skrátenie
dĺžky
vzdelávania,
minimálnu
aktualizáciu
obsahu
vzdelávania
a
zníženie
minimálneho veku pre prijatie uchádzača do odborného vzdelávania. Výsledkom bolo
započatie krátkodobého odborného vzdelávania a neskôr vznik stredných odborných
škôl.
Zmeny politického systému v deväťdesiatich rokoch minulého storočia boli
rozhodujúcim
medzníkom
pokiaľ
ide
o
reštrukturalizáciu
ošetrovateľského
vzdelávania. Od uvedeného obdobia je možné spoznávať a adaptovať medzinárodné
ošetrovateľské modely. Najpodstatnejšie je pritom etablovanie profesionálneho
ošetrovateľstva na vysokoškolskej úrovni. Tento proces prebehol takto nielen v Maďarsku, ale i vo väčšine susedných krajín, vrátane bývalého Československa, neskôr
Českej republiky a Slovenska.
2. Spájajúca úloha osobnosti na medzinárodnej úrovni
Prežiť individuálne vývoj v konkrétnom historickej epoche obohacuje vedomosti a
skúsenosti jedinca. Ak to môže prispieť k zmene jednotlivca s jeho odbornými
kompetenciami, prípadne má možnosť to riadiť, môžu byť výsledky zmien vnímané
oveľa viac ako len vlastné. Len máloktorí mali takéto výsadné postavenie a životnú
37
cestu, ale o doc. PhDr. Alžbete Hanzlíkovej, PhD. je to možné s istotou povedať, že
bola jednou z nich.
Alžbeta
Hanzlíková,
medzi
priateľmi
nazývaná
Eržika,
bola
skutočnou
strednoeurópskou intelektuálkou a mysliteľkou, ktorá prekročila, jej vlastnou
mentalitou, tradičný prístup v ošetrovateľstve a veľmi angažovane reprezentovala
moderné ošetrovateľstvo na medzinárodnej úrovni. Jej životná cesta je príkladnou
pre ošetrujúcich v mnohých bývalých postsocialistických krajinách. Prostredníctvom
jej diela sa vytvoril most medzi národmi a generáciami. Vďaka svojmu elánu,
nadšeniu a nadhľadu inšpirovala tých, s ktorými sa stretla v profesionálnom kontakte
pre realizáciu spoločných profesionálnych cieľov.
Naše prvé osobné stretnutie sa uskutočnilo na 1. konferencii o ošetrovateľských
teóriách v nemeckom Norimbergu v roku 1997, kde si všimla, že tím nadšených
maďarských učiteľov ošetrovateľstva sa práve pripravujú na posterovú prezentáciu.
Vyznala sa už vtedy vo vedeckých podujatiach a s veľkým nadšením ukázala záujem
o naše základné myšlienky a skúmanie o ošetrovateľských teóriách. Jej komunikácia
a prejav bol vždy veľkolepý, napríklad aj vtedy, keď sme stretli významnú teoretičku
ošetrovateľstva Nancy Roperovú, ktorá bývala v identickom hoteli ako my a šli sme
spolu na konferenciu.
V tej dobe som mal možnosť stretnúť sa i s ďalšou významnou ošetrovateľskou
odborníčkou z Českej republiky, s prof. PhDr. Valériou Tóthovou, PhD. Pracovné
spojenie s ňou sa v poslednej dobe zintenzívnilo, čo ma veľmi teší.
Po norimbergskom stretnutí nasledovala v roku 1999 moja návšteva ako hosťujúceho
docenta v Martine a to na základe spolupráce medzi bývalou Lekárskej univerzitou v
Pécsi a Jesseniovou lekárskou fakultou Univerzity Komenského. Na základe tejto
študijnej cesty som získal prehľad o vývoji slovenského ošetrovateľstva a mali sme
možnosť prediskutovať naše spoločné odborné problémy. Najvýraznejší rozdiel
medzi štruktúrami terciárneho ošetrovateľského vzdelávania v oboch krajinách, bol
ten, že Ústav ošetrovateľstva bol v Martine etablovaný na lekárskej fakulte, zatiaľ čo
u nás bol založený na fakulte zdravotníckych vied. Zistili sme, že vývoj
ošetrovateľstva ako profesie je v oboch štruktúrach možný, ale pokiaľ ide o
samostatnejší vývoj odboru má na fakulte zdravotníckych vied väčšie a rýchlejšie
možnosti ...
Eržika
ma
vtedy
zoznámila
i
s ďalšími
osobnosťami,
ktoré
prezentovali
ošetrovateľstvo na medzinárodnej úrovni a prispeli k jeho rozvoju. Jedným z nich je
38
teraz i môj priateľ,
prof. PhDr. Vlastimil Kozoň, PhD.. Eržika ako majsterka
nadväzovania kontaktov mi vtedy povedala nasledovné: „Existuje veľmi dôležitý
ošetrovateľ, ktorého musíš v kažkom prípade spoznať, pretože budete mať veľa
spoločných myšlienok." A v tom mala opäť pravdu, i keď som sa s ním osobne
stretával sporadicky, z práce a nadšenia Vlasta môžem kedykoľvek čerpať silu pre
pokračovanie práce doma. Profesor Kozoň ma vždy pozýva k podujatiam Rakúskej
spoločnosti pre cievne ošetrovateľstvo a podporuje ma novými inšpiráciami i v súvislosti s výskumom.
3. Podpora rozvoja maďarského ošetrovateľstva
Okrem svojich mimoriadnych sociálnych schopností bola Eržika známa svojou
veľkorysosťou a nezištnou ochotou pomôcť. Nielen vlastný profesionálny a vedecký
rozvoj jej bol v každej minúte svojho života dôležitý, ale popritom pomohla aj iným na
tejto ceste. Ja osobne som jej veľmi vďačný za nápomoc pri obhajobe mojej
dizertačnej práce. S podporou pána prof. Tonyho Warnea, PhD. (UK), som mohol
začať moje doktorandské štúdium na Manchester Metropolitan University, Faculty of
Health and Social Studies, ktoré som v roku 2006 ukončil. Treba podotknúť, že
profesor Warne bol pravidelne srdečne vítaným hosťom u Eržiky v Martine.
Moja dizertačná práca bola napísaná v angličtine a zaoberala sa kvalitou života
ošetrujúcich. K obhajobe práce boli potrební oponenti s vedomosťami ošetrovateľstva
v strednej Európe a i na medzinárodnej úrovni. Tieto odborné požiadavky Alžbeta
Hanzlíková spĺňala a napriek jej časovej zaneprázdnenosti moju anglicky písanú
prácu odborne posúdila. Ona sama zdôraznila veľký význam výskumu kariéry v ošetrovateľstve a zmien kvality života ošetrujúcich. V stredobode jej vedeckého záujmu
stála podpora ošetrovateľského vzdelávania na akademickej úrovni a rozšírenie
podpory lekárov v ambulantnej zdravotnej starostlivosti a k tomu patriaceho
odborného ošetrovania.
Obnovou maďarskej informačnej databázy v ošetrovateľstve započal v roku 2011 Dr.
András Oláh, mladý, dynamický vedúci katedry na katedre ošetrovateľstva fakulty
zdravotníckych vied na univerzite v Pécsi. Komplexnú inováciu odbornej informačnej
databázy v Maďarsku zoradil do určitých oblastí, hlavne v ostatných desaťročiach
nezdôrazňovanej klinickej starostlivosti. Eržika túto prácu vytrvalo podporovala a
39
odborne pripomienkovala. Výsledkom bola učebnica, ktorá bola vydaná v tlačenej a i
elektronickej podobe a to v anglickom a v maďarskon jazyku. V tej dobe, napriek jej
ochoreniu, mala stály záujem o rozvoj ošetrovateľstva a recenzovanie a v termíne
sprostredkovala svoje cenné pripomienky pre vyššie spomínané dielo.
4. Záverom
So stratou jej osoby utrpelo nielen slovenské, maďarské ale tiež európske
ošetrovateľstvo. Jej životné dielo výrazne obohatilo ošetrovateľskú vedu.
5. Literatúra
BETLEHEM J., 2012. Egy híd a magyar és a szlovák ápolás közölt – In memoriam
doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. (19352012). A Brigde between the Hungarian and Slovakian nursing – In Memoriam
doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková, PhD. (1935-2012). Nővér, 25, 6, s. 19-20.
GANTZ N. R., 2010. Author Biographies Alžbeta Hanzlíková, PhD, RN. In: GANTZ N.
R. (Ed.): 101 Global Leadership Lessons for Nurses. Shared legacies from
leaders and their mentors. Indianapolis, Sigma Theta Tau International, s. 603.
OLAH A. (Ed.), 2012. Textbook of Nursing Science. Budapest, Medicina, s. 4.
Adalékok a professzionális ápolástudomány fogalomrendszeréhez KözépEurópában. (Notes on the Terminology of Professional Nursing in Central
Europe), Nővér, A Hungarian Journal of Nursing Theory and Practice,
Column of Hungarian Scientific Society of Nursing, 23, 3, s. 3-8.
OSTERBRINK J., 1997. 1st International Conference on Nursing Theories, Nürnberg.
40
Komunitný rozmer osobnosti Alžbety Hanzlíkovej
Katarína Adamicová, Želmíra Fetisovová
Martin
1. Úvodom
Osobnosť Alžbety Hanzlíkovej bola martinskej verejnosti známa dlhé roky. Bola
dlhoročnou skvelou a vynikajúco hodnotenou zdravotnou sestrou a učiteľkou na
Strednej zdravotníckej škole v Martine. Plnosť jej talentu a schopností sa však mohla
naplno prejaviť až po Nežnej revolúcii v roku 1989 a pri možnostiach, ktoré zmeny
systému života spoločnosti so sebou priniesli. Jej vytrvalá práca na vlastnom
vzdelávaní, ktoré získavala najmä v záujme kvalitnejšieho ošetrovateľského
vzdelávania v nových podmienkach, vyústila do získania titulov philosophiae doctor
(PhD.), philosophiae doctor (PhDr.) a docent (doc.). Táto časť jej pracovného života
je dnes už dokonalo zmapovaná.
Alžbeta Hanzlíková, ako občianka, však nikdy nezabudla ani na ten moment
radikálnej zmeny spoločenského zriadenia, ktorú napomohla uskutočniť ako jedna z
významných členiek Učiteľského fóra v Martine a ponovembrová politička. Svoju
vďaku za nečakane získanú možnosť rozkvetu života koncentrovala nie iba na rast
vlastnej osobnosti, ale svoju kreativitu, entuziazmus, silu, vytrvalosť a schopnosť
prekonávať prekážky venovala aj novo sa formujúcej demokratickej spoločnosti.
Autorky vo svojom príspevku informujú o jej komunitnom pôsobení, ktoré poznajú
z „prvej ruky“ ako jej najbližšie spolupracovníčky v tejto oblasti života.
2. Alžbeta Hanzlíková a Hospice, o. z. v Martine
Alžbeta Hanzlíková srdcom aj mozgom zdravotníčka mala najbližšie k charitatívnej
a sociálnej činnosti, ktorá v čase po revolúcii v roku 1989 musela vznikať úplne de
41
novo. Nedostatočný a v niektorých oblastiach absentujúci sociálny systém, najmä
v charitatívnej oblasti, sa „Eržébet“, ako sme ju volali, stal ďalším cieľom jej pestrých
aktivít. Do budovania hospicového hnutia sa zaradila v čase, keď ešte občania, ba
ani zdravotníci na Slovensku nepoznali pojem „hospicová starostlivosť“. Bolo to, dá
sa povedať, naše „osudové“ spoločné stretnutie, v období, keď zakladateľ
slovenského hospicového hnutia martinský lekár doc. MUDr. Stanislav Fabuš, CSc.,
po dlhoročnom boji s novovznikajúcimi politickými elitami rozmýšľal nad ďalšími
spôsobmi ako presvedčiť poslancov o nevyhnutnosti prijať sociálne a zdravotnícke
zákony, ktoré by podporovali vybudovanie hospicových zariadení pre terminálne
chorých pacientov aj na Slovensku. Bolo to v roku 1999, keď Eržébet vstúpila do
Hospice, o. z. v Martine ako členka. Svojou aktivitou presvedčila ostatných členov
združenia
tak,
že
v roku
2005
na
valnom
zhromaždení
sa
stala
jeho
podpredsedníčkou. V tejto funkcii sa aktívne zapájala do organizovania všetkých
ročníkov populárnych a známych martinských hospicových konferencií. Vďaka
bohatým skúsenostiam, vedomostiam, ochote a pracovitosti bola ich štartérom,
motorom i katalyzátorom, ako aj energickým ohnivkom vedeckých a pracovných
výborov.
Ďalší smer jej činnosti v rámci (aj) hospicových aktivít bol výrazný v oblasti
nadväzovania
a udržiavania
medzinárodných
partnerstiev.
Severské
krajiny,
Anglicko, Írsko, Južná Afrika, Amerika. Takmer celý svet pochodila ako misionárka
zvesti o napredovaní slovenského ošetrovateľstva. Bohužiaľ o napredovaní chápania
hospicovej filozofie našimi politikmi nemohla povedať veľa pozitívneho. Aj preto
prijala úlohu vycestovať do miest s dlhšou tradíciou kvalitnej starostlivosti
o terminálne chorých pacientov a získavať skúsenosti v tejto oblasti. Nemožno
zabudnúť na niekoľko návštev v Hoogeveene, partnerskom meste Martina, kde
nadviazala pevné priateľstvo s holandskými dobrovoľníkmi, najmä s rodinou Ipeho
a Afke de Vries. Z tohto mesta martinský hospic dostal niekoľko zásielok
zdravotníckych potrieb a kompenzačných pomôcok, ktoré dodnes využívame v dobrovoľníckej činnosti a požičiavame ich pacientom. Taktiež návrh a preberanie ceny
„Čestné občianstvo mesta Martin“, ktorá bola udelená za prehlbovanie všestranne
prospešných vzájomných francúzsko-slovenských vzťahov a za zviditeľňovanie
mesta Martin v zahraničí Bernardovi Abrahámovi, boli v réžii Alžbety Hanzlíkovej
s manželom. Laureát sa zo zdravotných dôvodov na podujatí nemohol zúčastniť.
Cenu prebrali navrhovatelia na ocenenie doc. PhDr. Alžbeta Hanzlíková,
42
Obr. 1: Alžbeta Hanzlíková v Hoogeweene v roku 2000
PhD., a MVDr. Vladimír Hanzlík. Za dobrovoľnícku prácu bola odmenená cenou
Dobrovoľník mesta Martin 2008, neskôr v roku 2011 bola ocenená v kategórii vedy a
umenia aj ako jedna z Výnimočných žien Žilinského samosprávneho kraja. Cenu za
už vtedy hospitalizovanú Eržébet prebrala jej dcéra Lucia.
Nezištná povaha Eržébet sa prejavovala aj v mnohých hodinách a v mnohých
odprednášaných témach pre partnerské neziskové organizácie, napr. Samaritán, n.
o. v Martine alebo Evanjelická diakónia v Martine. Veľakrát bola odbornou garantkou
a lektorkou programov v rámci Európskych sociálnych fondov. Často prednášala,
učila a aktivizovala poslucháčov aj v dobrovoľných školeniach pre charitatívne
organizácie, v ktorých sa formovali napr. rádoví bratia a sestry s charizmou pre
sociálnu a zdravotnú službu pacientom. No a na záver týchto „hospicových“
spomienok nemožno nespomenúť aktívnu reálnu hospicovú službu Eržébet pre
mnohých susedov, priateľov a známych, ktorým v terminálnom štádiu života
zabezpečovala sprevádzanie a potrebnú všestrannú pomoc.
43
Obr. 2: Preberanie ocenenia Dobrovoľníčka mesta Martin v roku 2008
z rúk viceprimátora Ing. Milana Malíka
3. Alžbeta Hanzlíková a poslanecká činnosť v Mestskom
zastupiteľstve v Martine
Jej profesionálny „drajf“ nič neubral ani ďalším mimopracovných aktivitám. V polovici
deväťdesiatych rokov minulého storočia získala dôveru a voličské hlasy ako
poslankyňa
mesta
Martin,
kde
sa
venovala
najmä
sociálno-zdravotníckej
problematike. Ako poslankyňa vždy hlasovala za uznesenia, ktoré posúvali život
mesta a jeho obyvateľov k lepšiemu. Dnes sa už o týchto veciach dá písať
s nadhľadom. Pamätáme si však, že napriek faktu, že v tých rokoch primátorom
mesta bol skutočne patriot, väčšina poslaneckého zboru nebola naklonená ním
navrhovaným pozitívnym zmenám. Preto diskusie, faktické poznámky a v nich
zahrnuté osobné invektívy či nežičlivosť alebo nevraživosť niektorých poslancov
vyžadovali tú najvyššiu odvahu a vytrvalosť podporiť správny a pre Martin užitočný
návrh. Taktiež veľa „prehraných“ hlasovaní o pozitívnych a potrebných uzneseniach
skúšali schopnosť pokory a odolnosti vôle poslancov, medzi ktorých patrila aj Alžbeta
Hanzlíková. Neskôr osem rokov pracovala ako členka sociálno-zdravotnej komisie,
v ktorej neraz posunula neriešiteľný problém ku konečnému riešeniu a svojou
nekonfliktnou povahou obrátila „radlicu“ sporu správnym smerom.
44
Obr. 3: Alžbeta Hanzlíková v rozhovore s Martou Somorovou,
spolučlenkou bývalého Učiteľského fóra
4. Alžbeta Hanzlíková a jej politické pôsobenie
Práca Alžbety Hanzlíkovej v Mestskom zastupiteľstve v Martine a v jeho komisii
vyplývala aj z jej členstva v politickej strane ODÚ, ktorá sa kreovala po rozštiepení
VPN a po odlúčení sa mečiarovského HZDS. Spravodlivosť a túžba po duchovnej
slobode vygenerovali z Eržébet aj v tejto oblasti nebývalé aktivity. Veľakrát bola
v politických výboroch na úrovni mesta, okresu aj Slovenska. Kráčala po línii
konzervatívnej občianskej politickej strany, ktorá napriek tomu, že mala viac mien
a často bola pre oponentov terčom uštipačných poznámok, bola predstaviteľkou
demokratického napredovania spoločnosti. Vytrvala v nej a podporovala rozhodnutia,
ktoré sa ukázali ako správne. Bohužiaľ v prevažne ľavicovo orientovanom
slovenskom elektoráte také účinkovanie nebolo populárne, a teda ani politický „kurz“
Eržébet v tom období nebol vysoký. Osobnosťou, ktorá v nej okrem jej vlastného
presvedčenia motivovala vernosť k tomuto prúdu politiky, bol aj bývalý federálny
minister vnútra, neskôr poslanec, riaditeľ Ústavu pamäti národa, ale najmä rovný
45
Obr. 4: Jedno z prvých stretnutí Spolku martinských priateľov Jána
Langoša, Martin, 2007, Ž. Fetisovová, M. Stahlová, A. Hanzlíková
človek, politik Ján Langoš. Určitý úsek svojho života bol členom a predsedom
Demokratickej strany, potom Slovenskej demokratickej strany (SDK), vrátil sa však
do DS a od marca 1999 bol jej predsedom. Keď 15. júna 2006 tento skvelý človek
a charizmatický politik tragicky zahynul pri autonehode na ceste do Košíc, Alžbeta
Hanzlíková bola prvá, ktorá pozitívne zareagovala na výzvu založiť Spoločnosť
martinských priateľov Jána Langoša (SMPJL). SMPJL si dala za úlohu každý rok na
meno sv. Jána sa stretnúť a pripomenúť si míľniky cesty Jána Langoša, dať
o stretnutí správu do masmédií, aby sa na túto veľkú a čestnú osobnosť slovenskej
ponovembrovej politiky nezabudlo. Ďalším cieľom spoločnosti bolo sledovať politický
vývoj na Slovensku a aproximovať názory členov SMPJL s predpokladanými
postojmi Jána Langoša. Na každoročné stretnutie si vždy Eržébet pripravila
príspevok. Jej spomienky na Jána Langoša sa vynárali a stimulovali ďalších na
vybavovanie si okamihov stretnutí či slov, viet alebo Langošových prejavov na
snemoch či v masmédiách. Nečakaná tragická smrť Jána Langoša, s ohľadom na
jeho priamosť, spravodlivosť a čestnosť a na fakt, že spoločnosť nedbala na tieto
46
Obr. 5: Výstižná „duchovná“ fotografia sa podarila pri návšteve Jána
Langoša v Žiline. Katarína Adamicová a i Eržébet si pripíjajú s Jánom
Langošom, ktorý ju pokladal za svojho „guru“. Obrázok vystihuje
všadeprítomnosť jej osobnosti a jej prípitok nám všetkým.
hodnoty, vzbudila veľa pochybností o „náhodnosti“ smrti politika. Alžbeta Hanzlíková
neraz opakovala udalosti okolo tejto autonehody. Zdôrazňovala, že Ján Langoš
v deň svojej smrti išiel do Košíc preto, aby obhájil pravdu. O pol ôsmej ráno medzi
Turňou nad Bodrogom a Drienovcom mu na hlavnej ceste nedal prednosť vodič
multikáry naloženej štrkom prichádzajúci z vedľajšej cesty. Náraz bol devastačný
a pre Jána Langoša smrteľný. Alžbeta Hanzlíková prízvukovala, že o jeho smrti
možno už len špekulovať. Najskôr správne konštatovala, že plnú pravdu sa už asi
nikdy nedozvieme. Svoje príspevky uzatvárala konštatovaním, „...že takých politikov,
ako bol Ján Langoš, je strašne málo. Bol to človek, ktorý nešiel po peniazoch, po
kariére, po osobných záujmoch. Bol to muž oddaný svojmu poslaniu, hodnotám, pre
ktoré žil. Bol to statočný a skvelý človek. Všetci, ktorí sme ho poznali, to pokladáme
za šťastné riadenie osudu“. Tak ako všetky iné termíny aj zasadnutia SMPJL si
Eržébet zapisovala do svojho neodmysliteľného diára, ktorý býval súčasťou našich
darčekov k jej meninám. Termín v roku 2012 si síce zapísala, žiaľ, už ho nemohla
dodržať. Zomrela dňa 16. apríla 2012 po statočnom boji s ťažkou chorobou.
47
5. Na záver
Nám pamätníkom ostáva iba spomínať i na to, že Alžbeta Hanzlíková bola okrem
života spútaného povinnosťami, ktoré bezo zvyšku plnila, aj elixírom spoločenských
podujatí, či už na súkromných stretnutiach, alebo na vernisážach a koncertoch,
dopĺňajúcich a poháňajúcich jej neoslabujúce dynamo životnej energie. To všetko
s praktizovanou vierou, láskou k harmonicky fungujúcej rodine, prakticky žitými
hodnotami a s milou priazňou k ľudom by mohlo budiť zdanie, že naša Eržébet mala
„povinnosť“
oblažovať
tento
svet
ešte
veľmi
veľa
rokov.
Nestalo
sa.
Sedemdesiatysiedmy rok jej života bol pre ňu aj pre nás s ňou ‒ posledný... Nikdy
nezabudneme.
6. Literatúra
ADAMICOVÁ K., 2012. Editoriál. In: ADAMICOVÁ K., FETISOVOVÁ Ž.,
MAŽGÚTOVÁ A. In: Hospice v záverečných prácach. Zborník vedeckých
a odborných príspevkov, Hospice-EDU, o. z. Martin, Jesseniova lekárska
fakulta UK Martin, 132 s. ISBN 978-80-971211-9-8.
48
Vzdelávanie v odbore ošetrovateľstvo na Jesseniovej
lekárskej fakulte Univerzity Komenského v Martine
Martina Tomagová, Katarína Žiaková
Martin
1. Problematika a otázky
Vývoj vzdelávania v odbore Ošetrovateľstvo na JLF UK od jeho začatia v akademickom roku 1990/1991, kedy bol zriadený aj Ústav ošetrovateľstva, až po
súčasnosť. Do roku 1990 sa na Slovensku uskutočňovalo vysokoškolské vzdelávanie
v odbore ošetrovateľstvo iba na Filozofickej fakulte Univerzity Komenského
v Bratislave a bolo orientované na prípravu učiteľov odborných predmetov pre
stredné zdravotnícke školy. Jesseniova lekárska fakulta UK bola prvou v rámci
bývalej ČSFR, ktorá poskytla vysokoškolské vzdelanie sestrám v klinickom
ošetrovateľstve so zámerom ich uplatnenia na všetkých úrovniach zdravotnej
starostlivosti. Aké zmeny sa uskutočnili vo vzdelávaní v odbore Ošetrovateľstvo na
JLF UK od jeho založenia v akademickom roku 1990/91 po súčasnosť?
2. Metóda, zdroj poznatkov
Analýza literárnych zdrojov v nižšie uvedenom zozname s cieľom vypracovania
prehľadu vývoja vzdelávania v odbore Ošetrovateľstvo na JLF UK s dôrazom na
obdobie, kedy bola vedúcou Ústavu ošetrovateľstva Mgr. Alžbeta Hanzlíková.
3. Výsledky
Vzdelávanie v odbore Ošetrovateľstvo na JLF UK prešlo viacerými inovatívnymi,
významnými zmenami v súlade s požiadavkami EU, s platnou legislatívou SR
i v súvislosti s participáciou JLFUK v medzinárodných projektoch. V neposlednom
49
rade inovácia obsahu vzdelávania s uskutočnila aj na základe požiadaviek klinickej
ošetrovateľskej praxe a celospoločenských požiadaviek.
4. Diskusia a dôsledky/doporučenia pre prax
V súčasnosti sa na JLF UK akreditovaný študijný odbor Ošetrovateľstvo podľa
Sústavy študijných odborov vydanej rozhodnutím MŠ SR č. 2090/2002 študuje
v prvom stupni. Prvý bakalársky stupeň vysokoškolského štúdia (Bc.) so štandardnou
dĺžkou 3 roky v dennej forme spĺňa direktívy Európskej komisie a slovenskej
legislatívy. Aj napriek všetkým zmenám proces formovania vzdelávania v odbore
Ošetrovateľstvo na JLF UK, ako v celej SR, nie je ukončený. Sú pred nami ďalšie
výzvy, ktoré nás stimulujú posilniť vzdelávanie tak, aby absolventi vedeli poskytovať
kvalitnú ošetrovateľskú starostlivosť v súlade s aktuálnymi poznatkami.
5. Literúra
ČALKOVSKÁ A., JAVORKA K. st., MIŠTUNA D. (ed.), 2009. Univerzita Komenského
v Bratislave Jesseniova lekárska fakulta v Martine. Martin, JLF UK, 319 s.
BAŠKOVÁ M., KOZOŇ V., HANZLÍKOVÁ A., JANKECHOVÁ M., 2012. Zoznam
absolventov v odbore Ošetrovateľstvo na Jesseniovej lekárskej fakulte
v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 1995-2012. In: KOZOŇ V. et
al. Ošetrovateľstvo – 50 rokov univerzitného vzdelávania na Slovensku. Wien,
ÖGVP Verlag, s. 90-106.
FETISOVOVÁ Ž., GALAJDA P., HANÁČEK A., HANZLÍKOVÁ A. a kol., 2005. 80.
Výročie ústavu Milana Rastislava Štefánika v Turčianskom svätom Martine, 15
rokov univerzitnej výučby študijného odboru ošetrovateľstvo na Jesseniovej
lekárskej fakulte UK v Martine. Martin, JLF UK, 29 s.
HANZLÍKOVÁ A., 2011. Profesionálne ošetrovateľstvo a jeho regulácia. 1. vyd.,
Martin, Vydavateľstvo Osveta, 155 s.
JAVORKA K. (ed.), 1999. História a súčasnosť Jesseniovej lekárskej fakulty
Univerzity Komenského v Martine. 1. vyd., Martin, Vydavateľstvo Osveta, s.
71-73.
50
Kvalita života seniorů – hodnocení kvality života pomocí
dotazníků WHOQOL-OLD a OPQoL-35
Eva Vachková, Eva Čermáková, Jiří Mareš, Veronika Gigalová
Hradec Králové
1. Problematika / východiska a otázky
Proces stárnutí je neodmyslitelnou součástí života, je provázen specifickými
změnami, které zasahují do všech oblastí lidského života a které jsou souhrnně
označovány jako „fenotyp stáří“. V zásadě se jedná o individuální proces, který je
modifikován a ovlivňován prostředím, zdravotním stavem, duševní pohodou, životním
stylem, sociálním a ekonomickým zázemím (Čevela, Kalvach, Čeledová, 2012).
Vzhledem k demografickému vývoji a prognóze souvisejícími s tzv. populačním
stárnutím se vlády všech vyspělých zemí zabývají otázkami, jak starší generaci
zajistit aktivní přínos pro společnost a tím i zvýšit jejich kvalitu života (Bowling,
Stenner, 2011). Stále častěji se hovoří o tzv. aktivním stáří, které v sobě zahrnuje
sebereflexi, seberealizaci, možnosti osobnostního růstu, aktivní podíl na rodinném a
společenském životě, ekonomickou i finanční nezávislost, pozitivní a naplňující
mezilidské vztahy. Podle Čeledové a Čevely (2010) by měla být zdravotní politika
odpovědná za přípravu společnosti na stáří, měla by vést lidi k podpoře a ochraně
svého zdraví, k udržení jejich fyzických sil, duševního zdraví a nezávislosti. Jak tedy
vnímají kvalitu života staří lidé, jakou o ni mají představu, jak hodnotí svou kvalitu
života? Mareš (2014) zdůrazňuje význam subjektivního chápání kvality života, které
se vyznačuje tím, že je pro každého zcela specifickým pojetím daným jeho osobitým
prožíváním, chápáním a hodnocením konkrétních oblastí kvality života. Cílem studie
bylo: 1) zhodnotit kvalitu života seniorů v našem výzkumném souboru pomocí dvou
vybraných generických dotazníků zjišťujících kvalitu života seniorů, 2) přeložit a v pilotní studii ověřit českou verzi dotazníku OPQOL-35 3) optimalizovat měření kvality
života u seniorů na základě porovnání dotazníků WHOQOL-OLD a OPQOL-35.
51
2. Metoda, zdroj poznatků
Česká verze dotazníku WHOQOL-OLD byla validizována v roce 2009 autorkami
Dragomireckou a Prajsovou. Dotazník zkoumá 6 proměnných (domén), které
představují Fungování smyslů (FCES), Nezávislost (NEZ), Naplnění (NAP), Sociální
zapojení (SOCZ), Blízké vztahy (BVZT), Postoj ke smrti (SAU). Každá oblast je
přestavována 4 položkami, celkem se tedy jedná o 24 položek, které se hodnotí na
pětistupňové Likertově škále. Dotazník OPQOL-35 tvoří 35 položek likertovského
typu, které jsou seskupeny do 8 proměnných (Celkové hodnocení života; Zdravotní
stav; Sociální vztahy; Nezávislost, svobodné rozhodování a kontrola nad vlastním
životem; Domov a sousedé; Psychologická a emoční pohoda; Finanční situace a
Náboženství/kulturní původ). Se souhlasem autorky originální anglické verze
Bowlingové (2007) jsme dotazník přeložili a v této studii pilotně ověřili. Výzkumný
soubor (N=157) sestával ze seniorů starších 60 let se zachovalými kognitivními
funkcemi, kteří byli dále kategorizováni dle demografických proměnných (věku,
pohlaví, rodinného stavu, způsobu bydlení a aktuálního zdravotního stavu). Pro
statistické zpracování dat byl použit statistický program NCSS 9 - deskriptivní
statistiky, dvouvýběrový t-test, případně neparametrický Mann-Whitney test,
jednofaktrová analýza rozptylu s post hoc Fisherovým LSD testem, případně KruskalWallisova neparametrická analýza s post hoc Dunnovým testem.
3. Výsledky
Koeficienty vnitřní konzistence (Cronbachovo alfa) se pro jednotlivé položky
dotazníku WHOQOL-OLD našeho souboru pohybovaly od 0,913-0,915, reliabilita
byla tedy poměrně vysoká. Dále se zjišťoval vliv demografických proměnných na
jednotlivé
domény
dotazníku
WHOQOL-OLD.
V případě
porovnání
domén
WHOQOL-OLD mezi pohlavím nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly mezi
muži a ženami v žádné doméně. Věk statisticky významně ovlivnil doménu
Fungování smyslů (p=0,00115) a stejně tak i doménu Sociální zapojení (p=0,0156)
a sice čím vyšší věk, tím hůře byly tyto domény hodnoceny, doména Naplnění
(p=0,0131) byla nejlépe hodnocena seniory nejnižší věkové kategorie (60-69 let).
Proměnná rodinný stav ovlivňovala statisticky významně doménu Fungování smyslů
52
(p=0,0254), kterou nejvýše hodnotili senioři svobodní a žijící v manželství, nejhůře
senioři rozvedení. Doména Blízké vztahy (p=0,0024) byla nejlépe hodnocena seniory
žijícími v manželském svazku. Proměnná bydlení ovlivňuje doménu Fungování
smyslů (p=0,0374) tak, že nejvyšší hodnoty skórů byly uváděny seniory žijícími
v domovech pro seniory. Doména Nezávislost (p=0,0030) byla nejlépe hodnocena
seniory žijícími doma jak samostatně, tak i s pomocí druhých, stejně tak byla
hodnocena i doména Blízkých vztahů (p=0,0010). Aktuální zdravotní stav ovlivňoval
všechny domény tak, že byly statisticky významně nejlépe hodnoceny zdravými
seniory, kromě domény Blízké vztahy, u které jediné nebyl potvrzen statisticky
významný rozdíl.
Jednotlivé položky české verze dotazníku OPQOL-35 vykazovaly uspokojivou vnitřní
konzistenci, (koeficient Cronbachova alfa byl vysoký a pohyboval se od 0,89-0,90).
Nejvyšší průměrné hodnoty skórů získaly položky dotazující se na bezpečnost
prostředí (4,04), na nezávislost a zájmy (4,11) a na životní optimismus (4,00),
nejhůře byly hodnoceny položky dotazující se na samotu a izolaci (2,67). Největší
shodu vykazovaly položky dotazující se na užívání života; pocit štěstí a těšení se ze
svého domova; ze životního optimismu (SD se pohybovala od 0,76-0,78). Položky
týkající se kultury; zdravotního stavu; blízkosti dětí; náboženství, filozofie a víry;
placené smysluplné práce prokazovaly nejnižší shodu (SD se pohybovala od 1,121,26). Na základě faktorové analýzy bylo stanoveno 8 faktorů podobně jako
v anglické verzi. Byla spočítána vnitřní konzistence jednotlivých faktorů, která byla
uspokojivá a pohybovala se od 0,7- 0,9. Testoval se vliv vybraných demografických
proměnných na jednotlivé oblasti dotazníku OPQOL-35. Statisticky významný rozdíl
byl zachycen u všech proměnných (aktuální zdravotní stav, rodinný stav, bydlení
a věk) kromě pohlaví. V závěru se porovnávaly oba dotazníky. Statisticky významné
vztahy byly potvrzeny mezi jednotlivými faktory/oblastmi dotazníku OPQOL-35
a doménami
dotazníku
WHOQOL-OLD
kromě
oblasti/faktoru
Úloha
víry
a náboženství v životě seniora a doménou Postoj ke smrti (SAU).
4. Diskuse a důsledky / doporučení pro praxi
Výsledky dotazníku WHOQOL-OLD našeho zkoumaného souboru seniorů byly
porovnány s populačními normami (Dragomirecká, 2009). Statisticky významně se
53
lišila pouze doména Naplnění (p=0,00054) a doména Sociální zapojení (p=0,0134).
Obě domény v našem souboru vykazují nižší hodnoty a klesly téměř ke spodní
hranici průměru. V ostatních doménách se hodnoty kvality života seniorů v našem
souboru statisticky významně nelišily od populační normy. Dotazník OPQOL-35
v české verzi vykazoval uspokojivou reliabilitu. Na základě faktorové analýzy bylo
podobně jako v anglické verzi vytvořeno 8 faktorů, které se však obsahově od
anglické verze mírně odlišovaly. Zdá se, že naši zkoumaní čeští senioři některé
aspekty života, které určují jejich kvalitu, tak důrazně neoddělují (např. fyzické
a psychické zdraví) a jiné naopak pociťují jako samostatný problém (např.
pociťovaná osamělost, izolovanost od lidí).
Pilotní šetření ukázalo, že využití dotazníku OPQOL-35 pro českou populaci je
vhodné. Dotazník je dostatečně citlivý ke změnám, které provází proces stárnutí.
V obou dotaznících byl prokázán vliv vybraných demografických proměnných.
V souvislosti
s širším
využitím
dotazníku
OPQOL
jako
rutinního
nástroje
připravujeme podle vzoru anglické verze OPQOL-brief (Bowling et al., 2013) jeho
zkrácenou verzi, která by mohla podstatně urychlit zhodnocení kvality života
konkrétního seniora a tím napomoci individualizovat ošetřovatelskou péči.
„Podpořeno programem PRVOUK P37/09“
5. Literatura
BOWLING A., STENER P., 2011. Which measure of quality of life performs best in
older age? A comparison of the OPQOL, CASP-19 and WHOQOL-OLD. J
Epidemiol Community Health, 65, 273-280.
BOWLING A., HANKINS M., WINDLE G., BILOTTA C., GRANT R., 2013. A short
measure of quality of life in older age: The performance of the brief Older
People´s Quality of Life questionnaire (OPQOL-brief). Archives of Gerontology
and Geriatrics. 56, 181-187.
ČELEDOVÁ L., ČEVELA R., 2010. Výchova ke zdraví. Praha, Grada Publishing, 127
s.
ČEVELA R., KALVACH Z., ČELEDOVÁ L., 2012. Sociální gerontologie. Praha,
Grada Publishing, 263 s.
DRAGOMIRECKÁ E., PRAJSOVÁ J., 2009. WHOQOL-OLD, Příručka pro uživatele
54
české verze dotazníku Světové zdravotnické organizace pro měření kvality
života ve vyšším věku. Praha: Psychiatrické centrum, 72 s.
MAREŠ J., 2014. Problémy se zjišťováním kvality života seniorů. Praktický lékař, 94,
7, 22-31.
55
56
Studie HBSC a možnosti jejího využití v ošetřovatelské péči
Eva Hlaváčková
Pardubice
Zdraví je individuálně i společensky vysoce ceněnou hodnotou, u dětí je zásadním
předpokladem úspěšného vývoje. Objektivně je zdravotní stav populace posuzován
nepřímo, ve smyslu poruch zdraví. K jeho vyjádření se užívají různé ukazatelé
nemocnosti a úmrtnosti. U dětí se sleduje novorozenecká a kojenecká úmrtnost,
vrozené vývojové vady a eviduje se dispenzarizace (ÚZIS ČR, 2012). Uvedené údaje
poskytují důležité, avšak pouze dílčí informace o zdravotním stavu dětí. Další fakta je
možné získat z výsledků výzkumů zaměřených na sledování zdravotního stavu a
behaviorálních komponent zdraví dětí a dospívajících. Dlouhodobě se sledováním
pozitivních i negativních vlivů na zdraví dětí a mládeže zabývá studie The Health
Behaviour in School Aged Children: A WHO Cross National Study (HBSC). Jedná se
o významnou mezinárodní studii WHO, která pravidelně od roku 1983 zjišťuje klíčové
informace o zdraví a životním stylu dospívajících. Jejím cílem je porozumět
souvislostem, které ovlivňují zdraví mladých lidí a poskytnout relevantní data všem,
kteří se zabývají prevencí a podporou zdraví. Studie byla iniciována v Evropě v roce
1982 prvními výsledky výzkumu ze tří zemí – Finska, Norska a Anglie. Její výzkumná
šetření se od roku 1985 opakují každé čtyři roky, poslední proběhlo v roce 2014 a
zúčastnilo se ho 42 evropských a severoamerických států. ČR je do studie zapojena
od roku 1993 (Currie et al., 2012). Výsledky výzkumných šetření jsou prezentovány
v mezinárodních i národních závěrečných zprávách, které jsou dostupné široké
odborné i laické veřejnosti (Currie et al., 2004; Currie et al., 2008; Currie et al., 2012;
Kalman et al., 2011).
Cílem
sdělení
je
prezentovat
výsledky
zaměřené
na
zdravotní
stav
a
psychosomatické obtíže reprezentativního vzorku českých dětí a poukázat na
možnosti jejich využití v komunitní a primární ošetřovatelské péči.
57
Cílovou populací pro výzkum byl reprezentativní soubor českých dětí ve věku 11, 13
a 15 let. Sledovaný vzorek tvořilo celkem 5686 respondentů. Data byla získána
prostřednictvím standardizovaného dotazníku, který vycházel z mezinárodní
(anglické) verze vypracované koordinačním pracovištěm WHO. Dotazník pokrýval
několik tematicky odlišných domén: sociodemografické ukazatele, výživu, stravovací
zvyklosti, sportování, pohybové aktivity, kouření, užívání alkoholu, zdravotní a
psychosomatické obtíže, úrazy, užívání léků, rodinu, školu, vztahy. Obsahoval
celkem 75 položek. Nábor dat byl proveden v souladu s kritérii WHO v červnu 2010
na 94 školách ve všech krajích ČR.
3. Výsledky
Svůj zdravotní stav jako vynikající nebo dobrý označilo celkem 90,3% dětí (91,3%
chlapců, 89,2% dívek), jako ne moc dobrý a špatný 9,7% dětí (8,8% chlapců a 10,8%
dívek). Prokázali jsme statisticky významnou souvislost (p<0,001) mezi subjektivním
hodnocením zdravotního stavu a pohlavím dětí. Nejvíce si na zdravotní obtíže
stěžovaly patnáctileté dívky, nejméně děti z nejmladší věkové kategorie. Po
zaměření pozornosti na konkrétní obtíže v intervalu každý den jsme zjistili nejvyšší
indexy u únavy, vyčerpání, nervozity a napětí. Desetina dětí (10,7%) si stěžovala na
nervozitu a napětí, přičemž nejčastěji si na tyto potíže stěžovaly dívky (12%) a
jedenáctileté děti (11,4%). Více než desetina dívek (11,6%) a jedenáctiletých dětí
(10,6%) uvedla také každodenní potíže při usínání. Ze somatických problémů děti
nejčastěji uváděly bolesti v zádech. Více si na ně stěžovaly dívky než chlapci a jejich
frekvence
se
zvyšovala
s rostoucím
věkem.
Dalšími
nejčastěji
uváděnými
somatickými potížemi byly bolesti hlavy, bolesti ramen a krční páteře. Na každodenní
bolesti hlavy si stěžovalo téměř dvakrát více dívek než chlapců (7,3% proti 4,1%), při
porovnání věkových kategorií jimi nejvíce trpěly děti třináctileté a nejméně děti
patnáctileté. Každodenní bolesti ramen a krční páteře nejčastěji uváděly dívky a
jedenáctileté děti. Nejméně dětí odpovědělo, že trpí denně bolestmi žaludku,
malátností a závratěmi
58
V našem šetření jsme prokázali statisticky významné vztahy mezi subjektivně
vnímaným zdravím dětí, rodinou, školou a rizikovým chováním – kouřením cigaret a
užíváním alkoholu. Děti, které uváděly horší zdravotní stav a vyšší míru
psychosomatických potíží, byly zároveň se svým životem méně spokojené. Uvedené
vztahy mezi zdravím dětí, rodinou, školou a rizikovým chováním se ve studii HBSC
potvrzují dlouhodobě. Děti z neúplných rodin, z rodin, kde tráví děti s rodiči málo
společného času, děti, které nejsou spokojené ve škole, které kouří a pijí alkohol,
častěji vnímají své zdraví jako ne moc dobré nebo špatné. Lze vysledovat i další
faktory, které mají na zdraví dospívajících vliv – pohybové aktivity, výživa a dietní
zvyklosti, trávení volného času, vztahy s vrstevníky, rodiči, spolužáky i učiteli, místo
bydliště, způsob dopravy do školy, socioekonomické charakteristiky, sexuální
chování a v poslední studii i rozšířenou oblast spirituality.
Zdravotně hůře se v rámci sledovaných kategorií věk a pohlaví dlouhodobě cítí
patnáctileté dívky. Dívky se zároveň cítí méně šťastné a jsou s životem méně
spokojené než chlapci. Dospívající si častěji stěžují na obtíže psychické než
somatické. Psychickým obtížím je třeba věnovat pozornost a nepodceňovat je. U dětí
je psychická složka daleko více než u dospělých propojena se somatickou a čím jsou
mladší, tím snadněji se přetížení různými patologickými vlivy přenáší z jedné složky
do druhé.
Studii HBSC lze doporučit jako důležitý zdroj výsledků zejména pro sestry pracující
v komunitní a primární péči. Poskytuje možnost sledování vztahů, trendů i
mezinárodního srovnání. Umožňuje poznat pozitivní i negativní vlivy na zdraví
dospívajících v širokém sociálním kontextu a cíleně zaměřit prevenci, ochranu a
podporu zdraví mladé generace.
5. Literatura
CURRIE C. et al., 2004. Young people´s health in context Health Bahaviour in
School-aged Children (HBSC) study: international report from the 2001/2002
survey. Copenhagen: WHO.
CURRIE C. et al., 2008. Inequalities in Young People´s Health. Health behaviour in
59
school-aged children international report from the 2005/2006 survey.
Copenhagen, WHO.
CURRIE C. et al. (2012): Social determinants of health and well-being among young
people. Health behaviour in school-aged children international report from the
2009/2010 survey. Copenhagen, WHO.
KALMAN M. et al., 2011. Národní zpráva o zdraví a životním stylu dětí a školáků na
základě mezinárodního výzkumu uskutečněného v roce 2010 v rámci
mezinárodního projektu “Health Behaviour in School-aged Children: WHO
Collaborative Cross-National study (HBSC)”. Olomouc, Univerzita Palackého
v Olomouci.
ÚZIS ČR, 2012. Zdravotnická ročenka České republiky. Praha, ÚZIS ČR.
60
Komunitní péče o ženy po porodu
Eva Lorenzová
Plzeň
Komunitní péče o ženy po porodu poskytovaná porodními asistentkami je velice
významný způsob podpory zdraví a rozvoje zdravé rodiny, potažmo zdravé
společnosti. Bohužel v současné době tato forma poskytování péče není státem a
ministerstvem zdravotnictví dostatečně podporována. Odhaduje se, že terénní služba
porodních asistentek funguje v ČR v méně než u 10% žen v souvislosti s
těhotenstvím, porodem a šestinedělím (Dorazilová, 2012). K velkému zlomu
poskytování komunitní péče o ženy došlo zejména v letech 1992-1994, kdy po
privatizaci gynekologických ambulancí došlo k rozpadu koncentrace porodních
asistentek (ženských sester) v obvodních gynekologických praxích. Zde byla péče
organizována tak, že se v ordinacích střídaly 2-3 porodní asistentky, kdy na část
úvazku pracovaly jako asistentky v ordinaci a na část úvazku se věnovaly práci péče
o ženu v komunitním prostředí. Současná krize praxe komunitní péče o ženy spočívá
v nedostatečné víře Ministerstva zdravotnictví ČR v její účinnost a nutnost. Porodní
asistentky v celé České republice mají potíže získat smlouvy se zdravotními
pojišťovnami, které by proplácely zdravotnické výkony prováděné v komunitním
prostředí, a možnost tak pracovat bez finanční zátěže pro navštěvovanou ženu.
Navíc by poskytování komunitní péče o ženy po porodu musel doporučit gynekolog
ženy. Z této situace vyplývá, že většina současných porodních asistentek pracuje v
nemocniční či ambulantní sféře a v péči o ženu v komunitním prostředí se příliš
neangažují. Komunitní péče o ženu po porodu má svůj nesporný význam. Zaměřuje
se nejen na tělesné, psychické zdraví, ale i na posouzení sociálního prostředí, ve
kterém žena v rámci komunity žije. Působení porodní asistentky v komunitním
prostředí při péči o ženu po porodu má pak efekt také na podporu přijetí nové životní
role matky, podporu v rodinné souhře, podporu v novém denním režimu a
61
povinnostech, podporu partnerství a sourozenectví a podporu ženy v rámci celé
komunity, ve které žije. Obecně vzato komunitní ošetřovatelství podporuje zdraví
člověka ve vlastním prostředí, kde člověk může být sám sebou. Dále pak zahrnuje
širší péči o celou sociální skupinu. Nespornou výhodou je blízký vztah s jednou
ošetřující osobou a také zajištění péče a podpory zdraví dle potřeb klienta.
Dnešní společnost se vyznačuje velkou rychlostí, přetechnizovaností a ztrátou
jedinečnosti kultur. Dochází tak k upozadění vnímání vlastní intuice, spirituality a
k nedůvěře vůči mezigeneračním zkušenostem. Došlo také k rozvolnění rodinného
soužití, kdy majoritní zastoupení rodinného soužití nahrazuje nukleární typ rodiny a
většina českých šestinedělek tak zůstává v období po porodu doma bez blízké
podpory rodiny.
Zdůvodnění důležitosti praxe komunitní péče o ženy po porodu:
- V České republice není v současné době praxe komunitní péče o šestinedělku
porodní
asistentkou
téměř
vykonávána,
protože
není
systémem
českého
zdravotnictví podporována.
- Ženy jsou dnes po porodu propouštěny do domácího prostředí co nejdříve. Po
vaginálním porodu obvykle 3. den, po císařském řezu obvykle 5. den. Okolo 3. dne
se však fyziologicky rozbíhá laktace a právě v tento moment jsou ženy propouštěny
domů, kde na celkovou rekonvalescenci, péči o novorozence a laktaci zůstávají
samy.
- Procento komplikací u žen po porodu se dlouhodobě drží okolo 7% (v roce 2012 –
6,8% komplikací) – dle Zpráv o rodičce a novorozenci, dostupných z Ústavu
zdravotnických informací a statistiky ČR.
Ve svém příspěvku se zaměřuji na vlastní praxi porodních asistentek v komunitním
prostředí u žen po porodu a dále se specializuji na vliv této péče na kvalitu života žen
po porodu. Ve svém příspvěvku hledám odpovědi na tyto otázky:

Vede komunitní péče o šestinedělky poskytovaná porodními asistentkami
k nižšímu výskytu zdravotních komplikací u žen v šestinedělí?

Jak vypadá komunitní prostředí, ve kterém žijí české šestinedělky?

Jaký je názor šestinedělek na komunitní péči porodních asitentek po porodu?
Uvítaly by tento druh péče jako plošně dostupný?

Ovlivňuje
komunitní
péče
porodních
v šestinedělí?
62
asistentek
kvalitu
života
žen
Pro zisk dat z oblasti vlastní praxe komunitní péče porodních asistentek u žen
v šestinedělí byl proveden ošetřovatelský experiment, kdy byl vybrán záměrný vzorek
100 šestinedělek, u kterých proběhla komunitní péče a byl srovnán s kontrolní
skupinou 100 šesitnedělek, u kterých nebyla provedena komunitní péče porodní
asistentkou v šestinedělí. Vlastní výzkum probíhal od července do prosince roku
2013 na území Plzeňského kraje v České republice.
Pro posouzení kvality života ženy po porodu v souvislosti s proběhlou či neproběhlou
komunitní péči porodní asistentky v šestinedělí, budou použity dotazníky SF-36
o zdravotním stavu a Mother generated index. Tato část výzkumu je zatím
v přípravné fázi.
3. Výsledky
Výzkumné šetření prokázalo, že největší zájem o komunitní péči porodních
asistentek v šestinedělí mají prvorodičky a to s vysokoškolským stupněm vzdělání.
Nejvíce komplikací u žen po porodu s komunitní péči se objevilo v oblasti bolestivosti
sutury porodního poranění, dále se často objevovaly bolestivé či krvácející
hemeroidy. Ze souboru žen, které měly komunitní péči porodní asistentky
v šestinedělí, ženy musely třikrát vyhledat lékařskou pomoc (flebitis dolních končetin,
revize děložní dutiny pro rezidua post partum a neutišitelné bolesti zad). V souboru,
kde ženy neměly komunitní péči porodní asistentky, ženy musely lékařskou pomoc
vyhledat jedenáctkrát a třikrát proběhla telefonická konzultace s lékařem.
V oblasti šetření o úspěšnosti kojení na konci šestinedělí se potvrdila významná role
komunitních porodních asistentek. Šestinedělky, které měly péči porodní asistentky
v domácím prostředí, ukončily laktaci do konce šestinedělí v sedmi případech.
Šestinedělky, které neměly péči porodních asistentek v domácím prostředí, ukončily
laktaci do konce šestinedělí v sedmnácti případech. Tento rozdíl považujeme za
značný.
A jaký byl zájem o komunitní péči porodních asistentek? Doporučily by ženy po
porodu službu komunitních porodních asistentek pro všechny ženy? Za jakou cenu
by byly ochotné služby komunitních porodních asistentek přijmout? Z výzkumu
vyplývá, že 100% žen s proběhlou komunitní péčí porodních asistentek by tuto péči
63
doporučilo bezplatně pro všechny ženy. Z této skupiny žen se pak 15% žen
domluvilo s porodní asistentkou ještě na další návštěvě nebo na dalším kontaktu.
Nejvíce ženy oceňovaly podporu v poporodním období, cenné informace, pomoc při
kojení a zvýšení sebedůvěry. V kontrolní skupině žen, bez komunitní péče porodních
asistentek, se vyjádřilo 62% pro bezplatnou návštěvní činnost porodních asistentek u
žen po porodu a 38% žen tuto službu považuje za zbytečnou. Nejčastějším
argumentem proti této službě je uváděn fakt, že je tato služba vhodná jen pro
prvorodičky. Což naznačuje, že ženy nejsou o spektru služeb porodních asistentek
dostatečně informovány.
Z naší praxe komunitních porodních asistentek u žen v šestinedělí vyplývá ještě
jeden zajímavý fenomén. A sice, že 66% všech partnerů šestinedělek mělo první dny
po narození potomka dovolenou. Svým způsobem je přirozené, že parter
šestinedělky chce strávit se svojí ženou a novorozeňátkem společný čas. Na druhou
stranu se však zdá, že tato dovolená supluje péči komunitních porodních asistentek
v péči o šestinedělky, jak tomu bývalo v minulosti.
Na základě provedeného výzkumného šetření doporučuji následující intervence pro
zlepšení stávající praxe péče o ženy v šestinedělí:

umožnit porodním asistentkám pracovat samostatně v rámci své profese
s podporou gynekologů a pojišťoven.

zřídit centra pro rodiny, kde by porodní asistentky poskytovaly komunitní
péči po porodu a laktační poradenství.

v případě, že nebude podporována komunitní péče porodní asistentkou
v šestinedělí,
doporučujeme
navýšit
četnost
prvních
pediatrických
vyšetření novorozenců v domácím prostředí.

umožnit bonding (navázání kontaktu skin to skin) matky a novorozence po
porodu bez intervencí a narušení z řad zdravotníků.
64
5. Literatura
DORAZILOVÁ R., 2013. Ženy, porodní asistentky a gynekologové, pojištovny a
ministerstvo zdravotnictví – O co vlastně jde v pracovní skupině pro
porodnictví na MZ ČR? online: http://www.ckpa.cz/informace/vybraneclanky/124-zeny-porodni-asistentky-a-gynekologove-o-co-vlastne-jde-vpracovni-skupine-pro-porodnictvi-na-mz-cr.html [cit. 20.12.2014].
FESTOVÁ A., BÁRTLOVÁ S., TÓTHOVÁ V., 2010. Názory odborné a laické
veřejnosti na možné uplatnění porodní asistentky v komunitní péči. Kontakt,
roč. 12, č. 4, s. 380-386.
HANZLÍKOVÁ A. a kol., 2004. Komunitné ošetrovateľstvo. Martin, Osveta, 279 s.
JAROŠOVÁ D., 2007. Úvod do komunitního ošetřovatelství. Praha, Grada, 100 s.
65
66
Profesionalizácia v trendoch teórie a praxe ošetrovateľstva
Monika Jankechová, Lívia Kollárová
Nové Zámky
1. Problematika/východiská a otázky
Termín profesia je odvodený z talianskeho „professio“, profesia sa spája s duševnou
činnosťou, úzko súvisí s kategóriami ako autonómia, prestíž, moc, príjmy a sociálna
stratifikácia (Keller, 1996). S profesiou sa spája aj morálny kódex, profesionálna
etika, ktorá kladie dôraz na dodržiavanie morálnych princípov a hodnôt človekom
vykonávajúcim určitú profesiu (Suda, 1996).
Vykonávanie profesie ošetrujúcich je determinované mnohými faktormi. Iniciujeme
otázku „Aká je situácia v profesionalizácii slovenského ošetrovateľstva?“
V práci sme použili literárnu metódu, ktorá nám umožňuje efektívne štúdium
prameňov a budúce využitie pri etape formulovania problému empírie.
3. Výsledky
K tradičným predmetom ošetrovateľstva radíme humanistickú starostlivosť, podporu
a ochranu zdravia, udržiavanie a prinavrátenie zdravia, sprevádzanie zomierajúcich.
Profesionalizácia ošetrovateľstva je identifiková v nasledujúcich znakoch: povolanie
má riadené vzdelávanie s akcentom na odbornosť, etický kódex, stavovskú
organizáciu, zodpovednosť a autonómnosť (Kozierová, Erbová, Olivieriová, 1995).
Rast profesionalizmu v ošetrovateľstve sa prejavuje vo vzťahu k uvedeným znakom.
Hanzlíková uvádza (2011, s. 18), že „ošetrovateľstvo sa ako profesia stále hľadá,
formuje sa ako veda – s teóriou, praxou a výskumom, aj ako umenie, ktoré sa
prejavuje v rozvíjaní citov, lásky, ale aj vlôh, invencie, vôle a schopnosti pomáhať“.
67
Koncipovanie vzdelávania ošetrujúcich je kľúčovou tézou pre zabezpečenie kvalitnej
a bezpečnej ošetrovateľskej starostlivosti v zdravotníckom systéme. Myslíme si, že je
aktuálny čas na diskusiu a analýzu existujúceho stavu v pregraduálnej príprave
i kontinuálnom celoživotnom vzdelávaní sa ošetrujúcich na Slovenku.
Venovať sa určitej profesii znamená nielen ovládať špecifické vedomosti, zručnosti a
kompetencie, ale taktiež zaujať určité postoje a profesiu reprezentovať smerom ku
spolupracovníkom,
klientom/pacientom,
verejnosti
i
spoločnosti.
Zároveň
aj
demonštrovať jej hodnoty i symboly. Profesionalizmus sa preukazuje podporou,
radou a pomocou ostatným sestrám. Každá profesijná rola v spoločnosti nesie so
sebou
habitus správania,
ktorým sa
v
spoločnosti
jednotlivec prezentuje.
Vykonávanie určitej profesie je aj silným psychologickým mechanizmom. Podľa
sociológa Alana profesijná dráha tvorí „osu formovania celého životného štýlu
osobnosti. Profesijná dráha je fázovaná a dlhodobá časová perspektíva postupu a je
zabudovaná priamo do funkčného systému“ (Alan, 1989, s. 219-222). Identifikácia so
skupinou je dlhodobejšie trvajúci a prelínajúci sa proces sebaformovania a
sebaprispôsobovania sa k prototypu člena profesijnej skupiny (Koštialová, 2009).
Profesia je symbolom prestíže, je to ekonomický, kultúrny, sociálny i symbolický
kapitál dnešnej doby. Profesia ovplyvňuje jedinca, jeho rodinu, osobnú a sociálnu
identitu.
V období
neoprofesionalizácie
ošetrovateľstva
je
veľmi
dôležité
formulovať
podmienky udržiavania a zvyšovania jeho úrovne, ako aj ochrany. Profesionalizácia
je možná, ak sú zachované podmienky profesionality. Profesionalita sa utvára v troch
dimenziách: personálnej, etickej a odbornej. „Rezultátom profesionality je všestranná
profesionálna zodpovednosť“ (Kasáčová, 2004, s. 25), ktorá nevzniká automaticky,
rodí sa postupne a výrazne sa zúčastňuje na jej utváraní morálka a charakterový
profil jednotlivca. K faktorom pozitívneho vplývania na spokojnosť so svojou
profesiou i k miere stotožnenia so svojou socioprofesijnou skupinou patrí istota
stáleho príjmu, jeho výška, sociálne či iné benefity súvisiace s profesiou, prestíž i
statusové profesijné postavenie.
68
Odporúčame zefektívniť procesy a motivačné impulzy spojené s výberom a prípravou
na povolanie ošetrujúcich, ako aj inovovať kompetencie a z toho vyplývajúcu
samostatnosť ošetrujúcich pri rozhodovaní. Súhlasíme s názorom Hanzlíkovej (2011)
vnímať dôležitosť celoživotného vzdelávania pre rozvoj profesionality a nielen ako
formálne
plnenie
povinností.
Ak
diskutujeme
o
budovaní
a udržiavaní
profesionalizácie ošetrovateľstva, podľa Salnera (1990, s. 286) znakmi skupiny, ktoré
môžu pôsobiť rozvíjajúco sú: uvedomenie si vzájomnej spolupatričnosti členov od
iných skupín, vzájomná interakcia členov skupiny, trvanie skupiny v čase a s tým
spojená existencia skupinových cieľov, ktoré sú predpokladom vzniku a podmienkou
pretrvávania skupiny. Za prospešné považujeme aj formovanie socioprofesijnej
skupiny prostredníctvom aktivít organizovaných pre členov skupiny a vymedzením
benefitov pre ošetrujúcich. Je žiaduce, aby verejnosť vnímala vitalitu socioprofesijnej
skupiny
ošetrujúcich
cez
kultúrne,
športové,
výchovno-vzdelávacie
aktivity
a podujatia, v spolupráci aj s inými subjektmi.
Stotožňujeme sa s vyjadrením Hanzlíkovej (2011, s. 129) „zvyšovať úctu k povolaniu
na základe zvyšovania kvality poskytovanej starostlivosti. To sa dá dosiahnúť
rozvíjaním čo najkvalitnejšieho vzdelania, motiváciou k výkonu humanitného
povolania, finančným docenením profesie“, tiež orientáciou ošetrujúcich na primárnu
prevenciu.
5. Literatúra
KASÁČOVÁ B., 2004. Učiteľská profesia v trendoch teórie a praxe. Metodickopedagogické centrum v Prešove, 84 s. online: http://www.mcpo.sk/downloads/
Publikacie/Ostatne/OSPED200502.pdf (cit. 4.1.2015).
KELLER J., 1996. Třída (heslo). Velký sociologický slovník. Praha: Karolinum,
vydavatelství Univerzity Karlovy, s. 1336-1337.
KOŠTIALOVÁ K., 2009. Urbánna etnológia. Človek – Profesia – Rodina – Mesto.
Banská Bystrica: Ústav vedy a výskumu Univerzity Mateja Bela v Banskej
Bystrici, 260 s.
KOZIEROVÁ B., ERBOVÁ G., OLIVIEROVÁ R., 1995. Ošetrovateľstvo 1, 2. Martin,
69
KŘÍŽOVÁ E., 2006. Proměny lékařské profese. Praha, Sociologické nakladatelství
(SLON), 142 s.
SALNER P., 1990. Na margo kolokvia. Slovenský národopis, roč. 38, č. 1-2,
s. 285-286.
70
Ageistické tendencie v ošetrovateľskej praxi
Viera Simočková, Mária Zamboriová
Košice
Ageizmus sa zaoberá diskrimináciou ľudí pre ich vek. V spoločnosti identifikujeme
rôzne typy ageistického správania, od pozitívneho – vyznačujúceho sa istou dávkou
benevolentosti voči seniorom, až po negatívne prvky ageistického správania, pre
ktoré sú typické negatívne postoje, výroky, predsudky voči seniorom. Ageistické
postoje sú súčasťou každej spoločnosti, a tak logicky majú vplyv aj na ošetrovateľskú
prax. V príspevku prinášame analýzu ageistických postojov, ktoré významným alebo
menej významným spôsobom ovplyvňujú študentov ošetrovateľstva i sestry v praxi.
V našom skúmaní sme sa zaoberali nasledujúcimi otázkami:
Sú ageistické postoje prítomné u študentov ošetrovateľstva?
Aká je prevalencia ageistického správania vo vybranej vzorke respondentov?
Ktoré typy ageistického správania sú častejšie, pozitívne alebo negatívne?
Zber údajov bol realizovaný prostredníctvom dotazníka The Relating to Older People
Evaluation (ROPE), preloženého do slovenčiny, ktorý skúma problematiku vzťahu
k seniorom (Cherry, Palmore, 2014). Dotazník obsahuje 20 typov ageistického
správania: 6 typov ageizmu je pozitívnych, 14 negatívnych. Tieto položky boli
vyvinuté na základe literatúry o ageizme, diskusií s kolegami, skúseností starších
ľudí a výsledkov prieskumu ageistických postojov – Ageism Survey, ktorý sa zakladá
na položkách negativistických postojov ageizmu (Palmore, 2001, 2004). Súčasťou
realizácie výskumu je aj analýza ageistických postojov v odborných a vedeckých
publikáciách.
71
3. Výsledky
Prieskumu sa zúčastnilo 107 respondentov – študentov ošetrovateľstva na FZ KU
v Ružomberku a LF UPJŠ v Košiciach. Priemerný vek respondentov bol 24 rokov,
medián 21, modus 21. Ženské pohlavia predstavovalo 93%, mužské pohlavie 7%.
Dotazník The Relating to Older People Evaluation (ROPE) sme vyhodnocovali
trojškálovou stupnicou (nikdy, občas, vždy). Pri nižšie uvádzaných výsledkoch sme
sa zamerali na tretiu možnosť „vždy“. V prvej päťke boli najviac vyberané tieto
položky. Najčastejšou položkou bola položka s pozitívnym ageistickým správaním, či
respondenti podržia otvorené dvere pre starých ľudí z dôvodu ich veku (85%). Na
druhom a treťom mieste boli položky s negatívnym ageistickým správaním – či
hovoria hlasnejšie a pomalšie so starými ľuďmi z dôvodu ich veku (34%) a či
používajú jednoduché slová, keď hovoria so starými ľuďmi (31%). Na štvrtej priečke
to bola opäť položka pozitívnym ageistickým správaním – či si „vychutnávajú“
rozhovory so starými ľuďmi z dôvodu ich veku (22%) a na piatom mieste položka, či
prejavujú komplimenty starým ľuďom o tom, ako dobre vyzerajú aj napriek ich veku
(15%).
Existujú rôzne výskumy, ktoré sa snažia zmerať frekvenciu a typy ageistického
správania. Účelom týchto šetrení je vyvinúť mieru prevalencie ageistického správania
všeobecne a identifikovať rôzne typy tohto správania. Tieto výsledky ukazujú, že
ľudia všetkých vekových kategórií zľahka pripúšťajú pozitívne ageistické správanie.
Taktiež sa zistilo, že mladší a starší dospelí majú porovnateľné ageistické správanie.
Analýza vo výskume Cherry, Palmore (2014) odhalila, že štyri najčastejšie zvolené
položky boli všetky pozitívne. Napríklad, prvé tri najčastejšie schválené položky
zahrnuté v ich výskume boli: či podržia otvorené dvere pre starých ľudí z dôvodu ich
veku (94%), či si „vychutnávajú“ rozhovory so starými ľuďmi z dôvodu ich veku (93%)
a či prejavujú komplimenty starým ľuďom o tom, ako dobre vyzerajú aj napriek ich
veku (90%). Tieto správania však naznačujú, že sú zásadne ageistické v tom, že
odrážajú východiskové predpoklady založené na obmedzenom a stereotypnom
pohľade na starobu. Ageistické správanie akéhokoľvek druhu má potenciál
podkopávať dôležitosť starších osôb v spoločnosti. ROPE dotazník slúži ako
72
východiskový bod pre oboznámenie študentov, pedagógov a odborníkov z praxe, že
tieto ageistické správania existujú, a preto je dôležité naučiť študentov o možnej
škodlivosti takéhoto správania. Za týmto účelom sme zistili, že dotazník ROPE sa
zdá byť spoľahlivý a považuje sa za validný inštrument pre meranie ageistického
správania
širokého
spektra
účastníkov,
teda
aj
študentov
ošetrovateľstva.
Zaujímavým zistením štúdie Cherry, Palmore (2014) bolo, že mladší a starší dospelí
mali celkom podobnú frekvenciu a typy ageistického správania. Tento výsledok bol
trochu prekvapivý, pretože mali očakávania, že bude prítomná vyššia frekvencia
ageizmu v mladšej populácii. Iný výskum u vysokoškolákov ukázal, že ageistické
postoje klesajú s vekom a nárastom životných skúsenosti (Kalavar, 2001, Rupp,
Vodanovich, Crede´, 2005). Zistenia Cherry, Palmore (2014) naznačujú, že
ageistické správanie, ktoré sú ľudia ochotní priznať, môže pretrvávať počas celej
dospelosti.
Výsledky
nášho
zisťovania
podčiarkujú
dôležitosť
poskytovania
vzdelávania o starnutí v pregraduálnych osnovách ako aj u profesionálov, ktorí
pracujú so staršími klientmi. V štúdii Allen, Cherry, Palmore (2009) sa zistilo, že ľudia
z rôznych vzdelávacích zameraní a profesijných skúsenosti v oblasti sociálnych
služieb
ochotne
pripúšťajú
pozitívne
ageistické
správanie.
Odporúčame
uskutočňovať vzdelávacie programy a semináre, ktoré sa zameriavajú na zlepšenie
poznatkov o starnutí. Tieto aktivity sú nevyhnutné pre poskytovateľov služieb a
ďalších profesionálov, teda i zdravotníkov, ktorí sa dostávajú do kontaktu so staršou
populáciou. Jackson, Cherry, Smitherman, Hawley (2008) uvádzajú, že vzdelávanie
o starnutí s ohľadom na národné demografické trendy, hlavne vzhľadom na zvyšujúci
sa počet starších ľudí, je nevyhnutné. Študenti ošetrovateľstva by taktiež mali skôr
pristupovať k seniorom z hľadiska ich fyzických a psychických síl, na základe ich
zdravotného stavu a nie prispôsobovať svoje správanie s ohľadom na vek pacienta.
5. Literatúra
CHERRY K. E., PALMORE E., 2008. Relating to older People Evaluation (ROPE): A
Measure of Self-reported Ageism. Educational Gerontology, 34, 849-861.
online: http://www.lsu.edu/psychology/AdultDevelopment/ documents/ROPE%20Cherry%20&%20Palmore%20%282008%29.pdf (cit. 18.11.2014).
JACKSON E. M., CHERRY K. E., SMITHERMAN E. A., HAWLEY K. S., 2008.
73
Knowledge of memory aging and Alzheimer’s disease in college students and
mental health professionals. Aging and Mental Health, 12, 2, 258-266.
KALAVAR J., 2001. Examining ageism: Do male and female college students differ?
Educational Gerontology, 27, 507-513.
PALMORE E. B., 2004. Ageism in Canada and the United States. Journal of CrossCultural Gerontology, 19, 41-46.
PALMORE E. B., 2001. The Ageism Survey: First findings. The Gerontologist, 41,
572-575.
RUPP D. E., VODANOVICH S. J., CREDE´ M., 2005. The multidimensional nature of
ageism: Construct validity and group differences. The Journal of social
psychology, 145, 3, 335-362.
74
Specifika péče o geriatrického pacienta
na JIP akutní kardiologie
Veronika Gigalová, Eva Vachková
Hradec Králové
Na JIP Akutní kardiologie poskytujeme ošetřovatelskou péči pacientům různých
věkových skupin. Poměrně hojně zastoupenou skupinu tvoří senioři. Tato skutečnost
je dána prodlužující se průměrnou délkou života, pokrokem medicíny a také
polymorbiditou seniorů, která se často stává příčinou jejich hospitalizace.
Ošetřovatelská péče o seniory je náročná zejména vzhledem k výskytu řady
geriatrických symptomů, omezení kognitivních funkcí a neschopnosti sebepéče.
Mnohem náročnější situace pak nastane, pokud stav geriatrického pacienta vyžaduje
péči na odděleních JIP či ARO. Pečujeme o pacienty s akutním infarktem myokardu,
s akutním srdečním selháním, se závažnými arytmiemi, s akutními formami
tromboembolické nemoci, s akutními cévními příhodami, po komplikovaných
intervenčních výkonech, po kardiochirurgických operacích, poskytujeme resuscitační
péči nemocným v kritickém stavu po resuscitaci pro NZO s řízenou hypotermií,
vyžadující UPV, kardiostimulaci, IABK, eliminační metody, ECMO …
Jako geriatrického pacienta označujeme pacienta, který je z pravidla starší 70 a více
let, jehož onemocnění je komplikováno dalšími významnými komorbiditami
ovlivňujícími diagnostický proces, terapii i rehabilitaci. Geriatrický pacient je ohrožen
zejména zhoršením či ztrátou soběstačnosti, kvalitativními poruchami vědomí a
dalšími
geriatrickými
komplikacemi
(imobilita,
dehydratace,
malnutrice
atd.).
Zdravotnický zájem se tak u takového pacienta stává komplexnější a rovnoměrněji se
75
soustřeďuje na problematiku chorob i funkčního stavu. Přidružené závažné choroby
činí biologický věk seniora „starším“ oproti věku kalendářnímu často o 10-15 let. Mezi
ně se řadí: CHOPN, ICHS s anamnestickým IM, dlouholetý DM, morbidní obezita,
opakované operační výkony se zánětlivými komplikacemi v anamnéze, nutnost
opakované
UPV,
imobilita
s upoutáním na
lůžko
a
významná
mozková
arterioskleróza či Alzheimerova nemoc. Důležitým faktorem, který ovlivňuje prognózu
pacienta je časový faktor pomoci. Prodloužení intervalu pomoci u osaměle žijících
seniorů zásadně ovlivňuje mortalitu, zvláště pokud interval od inzultu přesahuje 8 h.
Interval 72 h od nevelkého, ale imobilizujícího traumatu osamělého seniora do
poskytnutí péče je vzdor další intenzivní péči zatížen 65% letalitou!
3. Výsledky
Geriatričtí pacienti výrazně profitují z časného překladu na JIP a razantního, ale
zároveň šetrného zahájení léčby. Pro optimalizaci prognózy geriatrického pacienta
v akutním stavu je rozhodující včasná a přesná diagnóza základního onemocnění,
kvalitní zhodnocení jeho zdravotního a funkčního stavu včetně míry involučních změn
a kompenzovanosti přidružených onemocnění. Pečlivé zvážení indikace výkonů
s individualizovaným výběrem postupu u konkrétního pacienta. Maximálně možná
příprava pacienta před výkonem s optimalizací vnitřního prostředí, nutrice,
metabolických parametrů, oběhové kompenzace atd. Šetrně, rychle a maximálně
kvalitně provedený výkon s ohledem na funkční výstup a s minimalizací nutnosti
reoperační zátěže. Intenzivní péče s časnou rehabilitací a důslednou prevencí
imobilizačního syndromu.
U geriatrických pacientů se často vyskytuje kognitivní dysfunkce, zvláště pokud dojde
k hypoxii nebo ischemii mozku, rozvíjí se delirantní stav. Tichá srdeční ischemie s
depresí ST-úseku se vyskytuje také poměrně často, bývá spojena s neúměrnou
aktivní
rehabilitací
či
s
únavou
při
odpojování
od
UPV.
Pokud
je
v anamnéze pacienta infarkt myokardu v době kratší než 6 měsíců, může dojít
k reinfarktu. Důležitá je inhalace kyslíku při poklesu saturace, a to zvláště v průběhu
76
námahy u lůžka. Častěji se u geriatrických pacientů vyskytuje tromboembolická
choroba (plicní embolie, ložisková cévní mozková příhoda při fibrilaci síní). Pro
geriatrického pacienta je důležité zachování denního rytmu. Pacient by měl v
průběhu dne sice odpočívat, ale zároveň být aktivní. Na noc je naopak nezbytné
zajistit snížení osvětlení a klidný spánek. Seniorům na noc nepodáváme
benzodiazepiny. Mezi vhodná hypnotika patří thioridazin, hydroxyzin, zolpidem,
haloperidol, melperon. U neklidných pacientů lze zvolit risperidon. Podávají se večer
natolik včas, aby během dalšího dopoledne byli pacienti schopni mobilizace a
rehabilitace. Sledujeme stav hydratace a bilance tekutin, senioři obecně nemají pocit
žízně a hladu, je proto nutné je aktivně sledovat a podporovat. Deplece tekutin se
manifestuje především apatií a deliriem. Dále pečujeme o výživu, která je u většiny
seniorů nad 70-75 let snížená i když se jejich tělesná hmotnost jeví na pohled
klamně jako uspokojivá. Nutriční podpora umožňuje zlepšit outcome geriatrických
pacientů. Důležitá a neopomenutelná je spolupráce s rodinou seniora.
5. Literatura
KALVACH Z., 2004. Geriatrie a gerontologie. Praha, Grada, 861 s.
KUBEŠOVÁ H., 2009. Akutní stavy v geriatrii. Praha, Galén, 233 s.
TOPINKOVÁ E., 2005. Geriatrie pro praxi. Praha, Galén, 270 s.
WEBER P., 2000. Minimum z klinické gerontologie: pro lékaře a sestru v ambulanci.
Brno, IDVPZ, 151 s.
ZADÁK Z., HAVEL E., 2007. Intenzivní medicína na principech vnitřního lékařství.
Praha, Grada, 335 s.
77
78
Implementace konceptu Bazální stimulace
v České a Slovenské republice
Karolína Maloňová Friedlová
Frýdek-Místek
Koncept Bazální stimulace se v České republice uplatňuje v přímé ošetřovatelské
péči od roku 2003, ve Slovenské republice od roku 2005. Je integrován do péče
nejen v nemocnicích, ale také v léčebnách dlouhodobě nemocných, odborných
léčebných ústavech, rehabilitačních ústavech, hospicích, domovech pro seniory,
domovech pro osoby se zdravotním postižením i ve výuce žáků se speciálními
vzdělávacími potřebami. Od ledna roku 2003 do prosince roku 2014 bylo v České a
Slovenské republice proškoleno 309 zařízení poskytujících zdravotní péči nebo
sociální služby. Ve vzdělávacích programech Bazální stimulace se vzdělávají
profese: zdravotní sestery, lékaři, fyzioterapeuti, ergoterapeuti, kliničtí logopédové,
kliničtí psychologové, sociální pracovníci a speciální pedagogové. Koncept Bazální
stimulace poskytl proškoleným zařízením praktický návod, jak strukturovat péči o
klienty s vrozenými, ale také za života získanými změnami v oblasti komunikace,
hybnosti a vnímání (mentální retardace, demence, vrozená těžká tělesná postižení
nebo postižení získaná následkem onemocnění či úrazu). Teprve po několikaleté
implementaci konceptu do přímé péče dospěla některá proškolená zařízení do fáze,
v níž byla připravena k odbornému auditu – supervizi. Supervize je třífázová a jejím
cílem je odborný audit aplikovaných prvků konceptu do přímé péče a odborné
poradenství. Je také důležitou zpětnou vazbou pro poskytovatele péče o
implementaci konceptu do péče a o kvalitě poskytované péče. Po úspěšně proběhlé
supervizi a při splnění všech podmínek stanovených k certifikaci pracoviště je
supervidovaným zařízením vystaven certifikát „Pracoviště Bazální stimulace“. Od
roku 2006 bylo v České a Slovenské republice supervidováno a certifikováno zatím
celkem 96 zařízení. Seznam všech proškolených pracovišť a supervidovaných
79
pracovišť lze nalézt na webových stránkách společnosti INSTITUT Bazální stimulace
(www.bazalni-stimulace.cz). V první fázi supervize se zjišťuje četnost uplatňovaných
základních a nástavbových prvků konceptu Bazální stimulace v přímé péči na
supervidovaných pracovištích a reakce klienta na aplikované prvky. Je analyzována
také četnost technik, které jsou nejčastěji využívány k navázání komunikace s klienty,
ke stimulaci vnímání a ke stimulaci pohybové aktivity klientů. V neposlední řadě
rovněž probíhá analýza problémů, které se vyskytly během integrace konceptu do
péče. Zjišťují se implementované prvky autobiografie klienta do péče a individuálních
ošetřovatelských plánů. Stěžejním bodem supervize v její druhé fázi je analýza
kazuistik, které u jednotlivých klientů popisují aplikaci základních a nástavbových
prvků konceptu Bazální stimulace, jejich reakci na aplikované prvky a změnu jejich
somatického a kognitivního stavu. Kazuistiky jsou doplněny o videa a fotografie
dokumentující reakce klientů a změnu jejich stavu. Kazuistiky a videozáznamy jsou
dokumentací Evidence based nursing (praxe založené na důkazech), která je
indikátorem kvality poskytované ošetřovatelské péče.
Supervize proškolených pracovišť jsou zdrojem poznatků pro empirický výzkumu
problému, kterým je uplatnění a četnost jak základních (somatická, vestibulární,
vibrační stimulace), tak nástavbových prvků (auditivní, optická, taktilně-haptická,
orofaciální, orální a olfaktorická stimulace) konceptu Bazální stimulace. Ve všech
třech fázích supervize je supervizorem používána metoda explorativní, jež využívá
možnosti dotazníku, rozhovoru a besedy. Dotazníkové šetření je první fází supervize
a respondenty jsou supervidovaní poskytovatelé přímé péče na certifikovaných
pracovištích konceptu Bazální stimulace. V dalších částech supervize je využita
beseda a rozhovor supervizora se supervidovanými, ale také jejich nadřízenými a
v neposlední řadě s příjemci péče (pacienti). Beseda je formou komunikativní
validace, kterou supervizor ověřuje správnost a validitu údajů v analyzovaných
dotaznících. Výzkumník - supervizor je nucen komunikovat s respondenty přímo a
být tak vystaven vlivům a důsledkům takovéto interakce. Zdrojem poznatků ze
supervizí je registr INSTITUTu Bazální stimulace, který uchovává údaje ze
supervidovaných pracovišť, výstupní protokol supervizora, statistické výstupy
80
získané analýzou dotazníků vyplněných zaměstnanci supervidovaných pracovišť
a kazuistiky jednotlivých příjemců péče supervidovaných pracovišť doplněné
o videonahrávky a fotografie.
3. Výsledky
Na základě výsledků šetření ze supervidovaných pracovišť lze tvrdit, že
ošetřovatelská péče se stává v mnoha případech péčí, která nejen podporuje
léčebný proces, ale má přímé terapeutické účinky. Péče v konceptu Bazální
stimulace vyžaduje vysokou profesionalitu poskytovatelů péče a holistický přístup ke
klientovi. Na člověka je pohlíženo jako na bio-psycho-sociální jednotku se všemi jeho
tělesnými, psychickými a také sociálními potřebami. K výrazné sociální potřebě
člověka patří potřeba komunikace a také pocit akceptace vlastní osobnosti. Ne
všichni klienti v různých typech zařízení se nacházejí ve stavu, kdy mohou
s poskytovateli péče komunikovat verbálně. Koncept Bazální stimulace umožnil
poskytovatelům
péče
erudovaně
komunikovat
s
pacienty,
jejichž
verbální
komunikační schopnosti jsou velmi silně omezené. Prokázalo se také, že jako
primární předpoklad úspěšné rehabilitace klienta, je nejvyhnutelná spolupráce všech
členů
celého
terapeutického
týmu.
Grafy
prezentují
procentuální
četnost
aplikovaných technik somatické stimulace v supervidovaných zařízeních nejen
zdravotnických, ale take u poskytovatelů sociálních služeb.
Graf 1: Somatická stimulace ve zdravotnických zařízeních
81
Graf 2: Somatická stimulace v domovech pro seniory
Graf 3: Somatická stimulace v domovech pro lidi s postižením
Na základě prezentovaných výstupů lze doporučit poskytovatelům zdravotních
a sociálních
služeb
implementaci
konceptu
Bazální
stimulace
do
přímé
ošetřovatelské péče. Využití poznatků v klinické praxi je zjišťováno prostřednictvím
supervizí konaných přímo na pracovištích, jejichž zaměstanci získali teoretické
vědomosti a praktické dovednosti ve vzdělávacím programu Bazální stimulace. Na
základě výsledků ze supervizí je patrné, že koncept Bazální stimulace výrazně
přispěl ke zvýšení kvality a profesionalizace péče na území České i Slovenské
82
republiky, přispívá také k vyšší spokojenosti klientů a jejich rodin s poskytovanou
péčí a ke snížení nákladů na péči.
5. Literatura
FRIEDLOVÁ K., 2007. Bazální stimulace v základní ošetřovatelské péči. 1. vydání.
Praha, Grada publishing, 170 s.
FRIEDLOVÁ K., 2013. Co přináší aplikace konceptu Bazální stimulace® do přímé
péče u poskytovatelů zdravotní péče a sociálních služeb. Diagnóza v
ošetřovatelství, roč. 9, č. 3, s. 25-27.
FRIEDLOVÁ K., 2011. Bazální stimulace pomáhá zvyšovat kvalitu života a
bezpečnost poskytované péče. Sociální služby, odborný časopis APSS ČR,
roč. 13, únor, s. 36-37.
FRIEDLOVÁ K., 2008. Supervize týmu poskytujících péči v konceptu Bazální
stimulace. Sestra, roč. 18, č. 9, s. 15-16.
FRIEDLOVÁ K., 2007. Implementace konceptu Bazální stimulace do ošetřovatelské
praxe, hodnocení kvality odborných kurzů a výsledky supervizí na
proškolených pracovištích. In: Cesta k humánnímu ošetřovatelství, Sborník
příspěvků Historicky 2. národní konference Bazální stimulace s mezinárodní
účastí. Frýdek-Místek, INSTITUT Bazální stimulace, 88 s.
83
84
Menopause Rating Scale –
nástroj hodnocení kvality života
Markéta Moravcová
Pardubice
Kvalita života jedince a její hodnocení nabývá v klinické praxi neustále na svém
významu. Konkrétně ženy v období souvisejícím s menopauzou často trpí symptomy,
které je přímo neohrožují na zdraví, resp. životě, ale mohou snižovat jejich kvalitu
života.
Menopauza je životní změnou, která se dotýká stále větší populace našich žen a je
nutné problémům s ní spojeným předcházet preventivními opatřeními, edukací žen a
komplexní zdravotní péčí o menopauzální ženy. Komplexní přístup zdravotnických
profesionálů znamená, že se nezajímají pouze o somatické problémy žen v období
ovlivněném menopauzou (např. problémy metabolické, urogenitální, sexuální), ale
také o psychosomatické, rodinné, sociální problémy. Poznání souboru obtíží pak
umožňuje lépe definovat typy obtíží, přispívá k úspěšné spolupráci žen a
adekvátnímu reagování na preventivní opatření i nasazenou léčbu.
Klinická praxe potřebuje k hodnocení závažnosti příznaků menopauzy z pohledu žen
a vlivu obtíží na kvalitu života konkrétních žen kvalitní nástroj. V České republice
vhodný dotazník zatím neexistoval. Stejně tak např. ve Slovenské republice není
patrné z dostupných zdrojů plošné využití nástrojů hodnocení kvality života u žen
v období souvisejícím s menopauzou (např. databáze Proqolid). Proto byla vytvořena
a ověřena česká standardizovaná verze dotazníku pro hodnocení kvality života
související se zdravím (HRQL) u žen v období souvisejícím s menopauzou –
Menopause Rating Scale (MRS).
Menopause Rating Scale je jedním z nejčastěji používaných standardizovaných
nástrojů hodnocení HRQL u žen v období ovlivněném menopauzou ve světové
klinické praxi. Do dnešní doby bylo vytvořeno už 27 jazykových verzí tohoto nástroje,
85
česká ani slovenská verze však mezi nimi dosud nebyly (viz webová stránka:
menopause-rating-scale.info, 2012).
Dotazník vznikl v polovině 90. let minulého století v Německu (Heinemann et al.,
2002), zprvu v němčině, záhy byla zpracována jeho anglická verze. Anglickou verzi
autoři nástroje doporučují jako verzi pro tvorbu dalších jazykových verzí. Hlavním
cílem autorů Menopause Rating Scale bylo vytvoření nástroje k identifikaci
symptomů souvisejících s menopauzou, porovnání závažnosti symptomů v čase,
zhodnocení efektu léčby či posouzení prevalence a incidence symptomů u různých
skupin klientek v rámci klinických studií. MRS byl vyvinut jako reakce na nedostatek
standardizovaných nástrojů k měření závažnosti příznaků menopauzy a jejich vlivu
na kvalitu života žen (Dinger et al., 2006).
V roce 2000 byl dotazník MRS v Německu standardizován a byly stanoveny jeho
psychometrické charakteristiky. Faktorová analýza identifikovala tři domény, které
dotazník MRS měří: psychologickou, somato-vegetativní a urogenitální (Dinger et al.,
2006).
Dotazník MRS obsahuje v konečné podobě 11 položek, které popisují obvyklé obtíže
(symptomy) typické pro období ovlivněné menopauzou. Respondentka uvádí u
každého symptomu, jak velkou intenzitu obtíží v daném období sama pociťuje. Má
k dispozici pětistupňovou škálu 0 – 4 (obtíže: žádné - mírné - střední - výrazné nesnesitelné). Symptomy, které jsou obsaženy v MRS, jsou souborem běžných
obtíží, které se mohou objevit v každém období života ženy. Avšak pro období
ovlivněné menopauzou se jedná o typický soubor symptomů, který se v tomto období
vyskytuje častěji, než v jiných fázích života ženy.
Postup při vyhodnocení dotazníku je jednoduchý. Čím vyšší je počet bodů, tím je
větší pociťovaná intenzita obtíží a tím i jejich závažnost z hlediska kvality života
(Dinger et al., 2006). Závažnost obtíží v každé ze tří domén je dána součtem bodů za
všechny položky, které tvoří danou doménu. Výsledné hodnocení obtíží klientky je
pak dáno součtem bodů za všechny tři domény. Celkový počet bodů MRS se
pohybuje od 0 (asymptomatický stav) do 44 (nejvyšší intenzita obtíží). Pro klinické
86
účely je důležitá míra změny celkového skóru, jako indikátoru úspěšnosti léčby
menopauzálních obtíží.
Dotazník MRS se zatím používal v zahraničí v podobě „tužka - papír“. U české verze
MRS byla vytvořena i elektronická forma nástroje využitelná v rámci ambulantní péče
o menopauzální ženy. V současnosti probíhá ověřování elektronické formy nástroje v
českých klinických podmínkách.
Vzhledem k intimnosti některých symptomů typických pro menopauzu lze uvažovat o
tom, že elektronická forma nástroje, kterou ženy vyplňují ve svém vlastním soukromí,
může být výhodná a pro ženy přijatelnější. Je třeba však brát v úvahu úskalí
jakéhokoli testování v oblasti psychologie a hodnocení kvality života pomocí
počítačových technologií.
3. Výsledky
Vznikla česká verze dotazníku hodnocení kvality života u žen v období ovlivněném
menopauzou Menopause Rating Scale. MRS byl v první fázi studie ověřen u 204
respondentek – žen po přirozené menopauze, ve věku 49 – 63 let, s přítomnými
symptomy estrogenního deficitu. Šetření ukázalo, že dotazník je využitelný v běžné
klinické praxi. Pokračuje zkoumání jeho rutinního používání a to jednak jeho tištěné
verze, jednak elektronické verze. Pokud jde o psychometrické charakteristiky, je
česká verze MRS srovnatelná se zahraničními, je spolehlivá a validní. V současnosti
je MRS v širším slova smyslu ověřován a připravuje se stanovení norem pro českou
populaci.
Na základě statistického zpracování výsledků 1. fáze studie vznikla česká
standardizovaná verze dotazníku MRS, která obsahuje 11 položek seskupených do
tří domén, stejně jako v původních verzích MRS. O vnitřní konzistenci svědčí
poměrně vysoké Cronbachovo α, které je u české standardizované verze 0,87.
Jedná se o shodné hodnoty s Cronbachovým α pro dotazník v původní verzi, které je
0,86 (Heinemann et al., 2004). Česká verze Menopause Rating Scale je
screeningová metoda, která obohacuje metodické instrumentárium lékařů a
87
porodních asistentek. Umožňuje posoudit kvalitu života žen v postmenopauze, je
přijatelná z pohledu vyšetřovaných žen i z pohledu zdravotníků. Lze ji klinicky využít
v běžné gynekologické praxi jako součást pravidelných klinických vyšetření
(Moravcová et al., 2014).
V české klinické praxi, stejně jako ve světě, by vývoj poskytované zdravotní péče měl
směřovat k rutinnímu orientačnímu vyšetření a zhodnocení kvality života v souvislosti
s daným onemocněním nebo přítomnými symptomy a dále v případě potřeby navázat
dalším zkoumáním a následnými opatřeními.
Ke zvýšení informovanosti a tím i připravenosti žen na období a změny souvisejícími
s menopauzou, by přispěly erudované zdroje informací a cíleně zaměřená edukační
činnost. K tomu mohou bezesporu sloužit populárně naučné webové stránky spojené
s odbornou poradenskou činností zaměřenou na menopauzu. Zde lze nalézti prostor
i pro využití elektronické verze specifického nástroje dotazníku pro hodnocení kvality
života. Ten může ženě poskytnout první informaci o jejím stavu a eventuální radu na
koho se obrátit a jak danou situaci řešit. Na uvedený způsob předávání informací by
měla navazovat pravidelná edukační činnost zdravotnických pracovníků v rámci
primární péče v gynekologii.
5. Literatura
DINGER J., ZIMMERMANN T., HEINEMANN L. A. J., STOEHR D., 2006. Quality of
life and hormone use: new validation results of MRS scale. Health and Quality
of Life Outcomes, 4,32. online: www.hqlo.com/content/4/1/32 (cit. 4.1.2015).
HEINEMANN K., ASSMANN A., MÖHNER S., SCHNEIDER H. P. G., HEINEMANN
L. A. J., 2002. Reliabilität der Menopause-Rating-Skala (MRS). Untersuchung
für die Deutsche Bevölkerung. Zentralbl Gynäkol, 124, 161-163.
HEINEMANN K., RUEBIG A., POTTHOFF P., SCHNEIDER H. P. G., STRELOW F.,
HEINEMANN L. A. J., DO MINH T., 2004. The Menopause Rating Scale
(MRS) scale: A methodological review. Health Qual Life Outcomes, 2, 45.
online: http://www.hqlo.com/content/2/1/45 (cit. 4.1.2015).
MAPI Research Trust. Proqolid 2002, online: http://www.proqolid.org/ (cit. 2.4.2013).
MORAVCOVÁ M., MAREŠ J., JEŽEK S., 2014. Menopause Rating Scale –
88
Validation Czech Version specific Instrument for Assessing health-related
Quality of Life in postmenopausal Women. Ošetřovatelství a porodní
asistence, 5, 1, 36-45. online: http://periodika.osu.cz/cejnm/dok/2014-01/6moravcova-et-al.pdf (cit. 4.1.2015).
ZÖLLNER Z. F., ACQUADRO C., SCHAEFER M., 2005. Literature Review of
Instruments to assess Health-Related Quality of Life during and after
Menopause. Quality of Life Res, 14, 309-327.
89
90
Paliativní péče jako základní lidské právo
nebo levná varianta péče o seniory
Marie Macková
Pardubice
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) je paliativní péče přístup, který
zlepšuje kvalitu života pacientům a jejich rodinám, kteří čelí obtížím spojeným s život
ohrožujícím onemocněním. Včasným rozpoznáním, správným zhodnocením a léčbou
bolesti a ostatních tělesných, psychosociálních a spirituálních obtíží je možné utrpení
předcházet nebo je alespoň účinně mírnit. Základem paliativní péče je multiprofesní
přístup, který umožňuje doprovázet pacienta, rodinu i jeho nejbližší v jeho vlastním
prostředí. V jistém smyslu paliativní péče představuje základní koncept péče: péči,
která důsledně vychází z individuálních potřeb pacienta a to bez ohledu na to, v jakém prostředí je poskytována. Paliativní péče přitakává životu, jejím cílem je
zachování co nejlepší kvality života až do jeho konce. Umírání považuje paliativní
péče za přirozený proces; proto smrt ani neurychluje ani neoddaluje.
Rešerše literatury se zaměřením na definování vnímaní paliativní péče v posledních
deseti letech v celosvětovém měřítku.
3. Výsledky
Na základě studia odborné literatury lze v paliativní v současné době definovat dva
směry. Jeden směr zůstává věrný původnímu směřování paliativní péče dle
91
C. Saunders. Takto vnímaná paliativní péče je prezentována humanisticky
orientovanými zástupci.
V odborné literatuře i v médiích však lze vysledovat i jiný trend vnímání paliativní
péče. Jedná se o trend, který prezentují neomaltuziánsky orientovaní zástupci.
V jejich podání je paliativní péče vnímána jako úsporná varianta péče o přestárlé
pacienty, kteří jsou ekonomickou zátěží společnosti. Péče o tyto pacienty je drahá
a to zejména péče na konci života. Proto navrhují péči paliativní, která je ve srovnání
s péčí akutní, ekonomicky výhodnější. Zastánci tohoto přístupu tvrdí, že jejich cílem
je nestrádání pacientů. Bohužel v řadě případů jde spíše o ustoupení od léčby,
protože každý člověk přece jednou musí zemřít.
Tyto tendence jsou nebezpečné. Řada laiků vnímá paliativní péči jako ekvivalent
důstojné péče. Hrozí tak, že pod maskou důstojné péče bude docházet
k minimalizaci péče u těch starých pacientů, jejichž péče je pro zdravotnické systémy
příliš ekonomicky náročná. Řešením je odmítnutí spojování paliativní péče se stářím
a dlouhodobou péčí. Rozlišovat mezi odstoupením od marné léčby a odstoupením
od léčby „marných lidí“. A hlavně – nepřijímat do paliativní péče neumírající pacienty
trpící demencí nebo jinou nesoběstačností.
5. Literatura
EZEKIEL J. E., 2014. Why I hope to die at 75. The Atlantic. online: http://www.
theatlantic.com/features/ archive/2014/09/why-i-hope-to-die-at-75/379329/ (cit.
30.11.2014).
RADBRUCH L., DE LIMA L., LOHMANN D., GWYTHER E., PAYNE S., 2013. The
Prague Charter: Urging governments to relieve suffering and ensure the right
to palliative care. Palliative Medicine, 27, 2, 101-102.
ZIMBARDO P. G., 2005. Moc a zlo. Praha, Nadace Vize 97.
92
Komunitní ošetřovatelská péče o vietnamskou minoritu
pohledem modelu J. Campinha-Bacote
Zuzana Šafránková, Jana Horová
Plzeň
1. Problematika, východiska
Podle Českého statistického úřadu a Sociologického ústavu Akademie věd ČR
(2012) žije v České republice asi 60.000 Vietnamců a tvoří tak pomyslnou první
příčku v počtu cizinců, kteří zde žijí nejdéle, v průměru 8 let. (Němeček, 2012)
Ovšem jejich komunita je dle nich samotných až třikrát větší. Vietnamci jako národ
mají diametrálně odlišný životní styl od kulturního pojetí v Čechách a na Slovensku.
Jsou velmi uzavření a mezi typické rysy vietnamského národa patří národní hrdost a
udržování lidových tradic. (Kutnohorská, 2013)
Poskytování komunitní ošetřovatelské péče ve vietnamské komunitě vyžaduje mmj.
nutnost komunikace s rodinou nemocného a znalosti z oblasti transkulturní
ošetřovatelské péče, protože reagování na zdraví a nemoc není jen záležitost
biomedicínská,
ale
také
psychosociální,
kulturní,
etnická
a
náboženská.
(Kutnohorská, 2013, s. 38)
Autoři publikací, zabývající se multikulturními a transkulturními problémy uvádějí, že
hlavním zdrojem nesprávné, nedostatečné či problematické péče o pacienty z cizích
kultur je hlavně nedostatek porozumění a tolerance. Pro to, aby ošetřovatelská péče
byla poskytována kvalifikovaně, kvalitně a citlivě a zároveň respektovala kulturní a
sociální různorodost, je důležité, aby byla prováděna a poskytována s kulturní
způsobilostí, kompetencí. Od devadesátých let minulého století je v anglosaských
zemích patrná snaha o vymezení pojmu kulturní kompetence, způsobilost.
Špirudová a kol. (2006, s. 17) hovoří o kulturní způsobilosti jako o procesu, ve kterém
zdravotník kontinuálně usiluje o dosažení schopnosti efektivně poskytovat péči
s ohledem na kulturní kontext klienta.
93
Doktorka Josepha Campinha-Bacote, prezidentka a zakladatelka asociace pro
transkulturní péči C.A.R.E.v USA, vyvinula začátkem tohoto století nový model
ošetřovatelské péče, Model rozvoje kulturní způsobilosti. (Kutnohorská, 2013;
Transcultural C.A.R.E. Associates, 2014)
2. Metodika
Zdroj poznatků o poskytování ošetřovatelské péče ve vietnamské minoritě: studium
literatury, narativní a polostrukturované rozhovory s 5 členy vietnamské minority a
pozorování.
3. Výsledky
J. Campinha-Bacote definuje dosažení kulturní kompetence jako proces, během
kterého zdravotník neustále usiluje o dosažení schopnosti efektivně pracovat
v kulturním kontextu jedince, rodiny, komunity. Aby se sestry staly kulturně
kompetentními, musí brát ohled na kulturní přání, kulturní uvědomění, kulturní
vědomosti, kulturní dovednosti a kulturní setkání. Musí si samy klást otázky:
 Kulturní uvědomění: Jsem si vědom/a své předpojatosti a předsudků vůči jiné
kulturní skupinám, stejně jako rasismu a jiných "ismů", ve zdravotnictví?
 Kulturní dovednosti: Umím provést kulturní posouzení citlivým způsobem?
 Kulturní vědomosti: Mám dostatečné znalosti o světovém názoru na kulturní a
etnické skupiny a znalosti z oblasti biokulturní ekologie?
 Kulturní setkání: Posoudil/a jsem odlišnosti face-to-face a dalšími možnostmi
interakcí u osob s odlišných kultur?
 Kulturní přání: Opravdu se chci stát kulturně kompetentním? (Transcultural
C.A.R.E. Associates, 2014)
Shrnutí aspektů Modelu rozvoje kulturní způsobilosti autorky J. Campinha-Bacote
v kontextu poskytování ošetřovatelské péče vietnamské minority bývá často
znázorňováno jako výbuch sopky, přičemž do procesu rozvíjení kulturní způsobilosti
lze vstoupit skrze jakýkoliv bod modelu. Velmi důležitá je motivace sestry a její chtění
poskytovat kulturně způsobilou péči. (Špirudová a kol., 2006)
94
4. Diskuze
Jedním ze specifik péče o občana z vietnamské minority je soudržnost a úzké
zaměření na rodinu, na pomoc svým blízkým, Vietnamci se vždy postarají o své staré
rodiče, nepreferují ústavní péči. Rozhodující slovo v rodině mívá muž. Proto je
komunitní péče v této minoritě preferována a léčbu v zdravotnickém zařízení
Vietnamci vyhledávají spíše jen v případě závažnějších nemocí apod.
Mezi faktory, které ovlivňují léčebný a ošetřovatelský proces patří komunikace, resp.
komunikační bariéry, zvyklosti související s dosavadním životním stylem (výživa,
vyprazdňování, hygiena, antikoncepce, přístup k mateřství...). (Plevová, 2011)
V české populaci stále převládají předsudky a stereotypizace, které bohužel mohou
pohled na poskytování ošetřovatelské péče ovlivnit. Právě při poskytování péče
v přirozeném prostředí se mohou stereotypy eliminovat a péče se stává kulturní péčí,
která vede k podpoře a udržení zdraví. Toto je cílem multikulturního ošetřovatelství,
které by mělo poskytovat vhodnou a účinnou podporu a pomoc ve zdraví a nemoci
při respektování specifik každého jedince jiné kultury. K tomu je potřeba, aby
všeobecné sestry měly vědomosti o multikulturní oblasti a vyznačovaly se citlivostí a
vnímavostí vůči potřebám klientů z cizích zemí či odlišných etnik. (Pavlíková, 2010)
5. Literatura
KUTNOHORSKÁ J., 2013. Multikulturní ošetřovatelství pro praxi. Praha, Grada
Publishing, 160 s.
NĚMEČEK J., 2012. Cizinci v ČR: Vietnamci u nás zakořenili. Český statistický úřad:
Praha. online: http://www.czso.cz/csu/tz.nsf/i/cizinci_v_cr_vietnamci_u_
nas_zakorenili20120214 (cit. 4.11.2014).
PAVLÍKOVÁ S., 2010. Modely ošetřovatelství v kostce. Praha, Grada Publishing, 150
s.
PLEVOVÁ I. a kol., 2011. Ošetřovatelství II. Praha, Grada Publishing, 223 s.
ŠPIRUDOVÁ L. a kol., 2006. Multikulturní ošetřovatelství II. Praha, Grada Publishing,
252 s.
TRANSCULTURAL C.A.R.E. Associates. online: http://www.transculturalcare.net/toc.
htm (cit. 4.11.2014).
95
96
Problémy ošetrovateľskej starostlivosti u seniorov
v domácom prostredí
Katarína Zrubáková
Ružomberok
Príspevok sa venuje najčastejšej forme starostlivosti o seniorov – starostlivosti v
komunite, v domácom prostredí. V úvode stručne charakterizujeme možnosti
ošetrovateľskej starostlivosti o seniorov v domácom prostredí ako aj problémy, ktoré
ju sprevádzajú. Empirická časť je venovaná prezentovaniu výsledkov výskumu, ktorý
bol realizovaný u sestier ADOS v dvoch lokalitách Žilinskom a Prešovskom kraji.
Stanovili sme dve výskumné otázky:
Ako je realizovaná profesionálna ošetrovateľská starostlivosť o seniora v domácom
prostredí? Aké problémy sprevádzajú starostlivosť o seniora v domácom prostredí?
Hlavnou metódou pre zisťovanie empirických údajov bol dotazník, doplňujúcou
metódou analýza dokumentu, štatistická analýza, komparácia.
Výskumný súbor tvorili sestry pracujúce v ADOS v Žilinskom a Prešovskom kraji.
Výskum sme zamerali na zistenia, ako reálne prebieha ošetrovateľská starostlivosť
o seniorov, s akými problémami sa sestry stretávajú. Zistené údaje sme porovnali
z hľadiska oboch regiónov.
3. Výsledky
Výskumom sme zistili, že sestry pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti
u seniorov v domácom prostredí realizuje výkony dlhodobej starostlivosti
–
ošetrovanie rán, dekubitov, aplikácia liekov. Väčšina klientov má kardiovaskulárne
97
a neurologické ochorenia. Okrem praktických výkonov realizujú aj edukáciu. Pri
hodnotení problémov sme zistili, že sestry majú problém s nespoluprácou resp.
zhoršenou spoluprácou seniora a jeho zlým zdravotným stavom. Ďalším problémom
bola vzdialenosť domácnosti od ADOS, nevyhovujúci hygienický a sociálny štandard
rodinného prostredia. Výrazným problémom bol aj nedostatok financií a ošetrovanie
rómskych seniorov.
Z údajov z nášho výskumu, ako aj analýzou dostupnej literatúry sme zistili rovnaké
problémy pri poskytovaní ošetrovateľskej starostlivosti u seniorov v domácom
prostredí. Rozdelili sme ich na problémy súvisiace so samotným ošetrovaním,
prostredím v akom sa senior nachádza, ekonomickou situáciou a hodnotami seniora.
Pre ich odstránenie je dôležité skvalitniť komunitnú starostlivosť o starých ľudí, zvýšiť
počet sestier ADOS, ideálny by bol návrat k terénnym geriatrickým sestrám, ktoré by
úzko spolupracovali s lekárom, sociálnym pracovníkom, ale aj s rodinou seniora
a samotným seniorom. Podporiť rozvoj komunitných služieb aj v rizikových regiónoch
a regiónoch ťažko dostupných, ako aj v malých dedinkách bez dostupnej zdravotnej
starostlivosti.
5. Literatúra
CIBULKOVÁ M., 2011. Úlohy agentúr domácej ošetrovateľskej starostlivosti. Revue
medicíny v praxi, roč. 9, č. 3, s. 30.
JAROŠOVÁ D., 2006. Péče o seniory. Ostrava, Ostravská univerzita, 110 s.
JAROŠOVÁ D., 2007. Úvod do komunitního ošetřovatelství. Praha, Grada, 100 s.
KOŽUCHOVÁ M. et al., 2014. Domáca ošetrovateľská starostlivosť. Martin,
SPOLOČNÉ európske usmernenia pre prechod z inštitucionálnej na komunitnú
starostlivosť. online: http://deinstitutionalisationguide.eu/wpcontent/uploads/2013/10/2013-10-18-Common-European-Guidelines_Slovakversion_EDITED.pdf [cit. 23.2.2013].
ŠUPÍNOVÁ M. et al., 2013. Komunitné ošetrovateľstvo. Zvolen, Technická univerzita
vo Zvolene, 215 s.
98
Podiel slovenských zdravotníkov na záchrane životov
väzňov v koncentračnom tábore Osvienčim
Andrea Ševčovičová, Ľubica Derňárová
Rožňava, Prešov
V rokoch
1933-1945
došlo
k hromadnému
vzniku
sústavy vyhladzovacích
a koncentračných táborov, predovšetkým na území krajín okupovaných nacistami.
Koncentračné tábory predstavovali miesta pre masové sústredenie veľkého počtu
nepohodlných osôb (predovšetkým politických odporcov, príslušníkov etnických
menšín, postihnuté osoby), uväznených zväčša bez súdneho procesu a na neurčitú
dobu. Najväčší koncentračný tábor v poľskom Osvienčime Auschwitz-Birkenau sa od
roku 1942 stal zároveň strediskom hromadného vyvražďovania Židov. Zaregistrovaní
číslami a umiestnení v tábore boli práceschopní Židia zo spoločných transportov,
ktorých počas selekcie lekári SS (Schutzstaffeln, Ochranné oddiely) uznali za objekty
svojich
zločineckých
pokusov.
Členovia
organizácie
SS
okrem
stráženia
a spravovania táborov vykonávali tresty smrti na väzňoch a zúčastňovali sa na ich
vyvražďovaní (Świebocka et al., s. 4-5). Väčšina židovských detí umierala hneď po
príchode v plynových komorách; iné vybrané v priebehu selekcií posielali do tábora
a museli ťažko pracovať. Niektoré deti (najmä dvojčatá) slúžili na zločinecké
genetické a antropologické experimenty Dr. Josepha Mengeleho (Smoleň, s. 15-16).
Deportované osoby mali v krutých táborových podmienkach len malé šance na
prežitie a záchranu života. Ťažká a úmorná práca, obmedzená priestorová kapacita,
nízka hygienická úroveň väzňov a ich šatstva, nedostatočné prídely potravy,
prítomnosť krýs, vší a bĺch významne prispievali k vzniku a šíreniu epidémií rôznych
chorôb (napr. škvrnitý a brušný týfus, svrab). Pohromou bol nedostatok vody
a neprimerané ubytovacie podmienky v murovaných alebo drevených barakoch, kde
sa pri prekročení kapacít tábora tlačilo veľké množstvo väzňov. Ovzdušie bolo
99
nedýchateľné v dôsledku dusna, zápachu potu z neumytých tiel a exkrementov.
Výnimočný režim, nedostatok spánku a zlé zaobchádzanie v kombinácii s hladom a
vyčerpávajúcou
prácou
viedli
k úplnému
vysileniu
organizmu
a chorobnému
vyhladovaniu, ktoré sa končili smrťou.
Zdrojom historických údajov sú sekundárne pramene, publikácie spomienok
priamych účastníkov.
3. Výsledky
Absencia zdravotnej starostlivosti a nedostatok materiálu na ošetrovanie prispievali
k zvyšujúcej úmrtnosti väznených. Prejavy solidarity a akákoľvek forma pomoci
vystavovala
väzňov
neľútostným
trestom
z odhalenia.
Aj
napriek
týmto
skutočnostiam dochádzalo k realizácii opatrení, ktoré v konečnom dôsledku prispeli
k záchrane životov v neľudských podmienkach. Veľký počet chorých nemohol byť
hospitalizovaný kvôli preplneniu táborovej nemocnice (revír). Preto lekári SS
uskutočňovali periodické selekcie medzi chorými a uzdravujúcimi sa a medzi
väzňami v blokoch. Oslabených ľudí bez vyhliadky na skoré uzdravenie posielali na
smrť v plynových komorách alebo ich zabíjali injekciami fenolu do srdca (Smoleň, s.
17).
Na zmierňovaní utrpenia väznených sa podieľali aj lekárky a ošetrovateľky zo
slovenských transportov, ktorých povolanie uchránilo pred selekciou do plynu.
Niektoré z nich sa však neskôr nevyhli nezmyselnému vyvražďovaniu. Väzenská
lekárka Schwalbová dokázala zabezpečovať pomoc len s minimálnymi liečebnými
možnosťami a v minimálnych hygienických podmienkach. Pri diktovaní čísel väzňov
na splyňovanie úmyselne vynechávala čísla, zamieňala ich s už nežijúcimi väzňami
a po odchode lekára SS manipulovala s nadiktovanými číslami tak, aby zachránila čo
najviac väzňov. Vyžadovalo si to veľa sústredenia, pohotovosti a sebakontroly,
pričom pri odhalení riskovala vlastný život (Hrabovecká, s. 28).
Ďalšie zdravotníčky sa naučili kryť a schovávať pred selekciou ženy, ktorých život sa
im zdal ohrozený. Nezmyselné vyvražďovanie odďaľovali falšovaním diagnóz a dĺžky
100
pobytu na revíri, schovávaním na záchodoch, prenášaním chorých do blokov, kde už
selekcia prebehla a podobne. Bola to však nesmierne ťažká, vyčerpávajúca
a riskantná práca. Inokedy sa ohrozené ženy skrývali medzi personálom alebo sa im
podarilo
schovať
kartotečný lístok.
Pracovníčky
revíru
sa
zúčastňovali
aj
záchranných akcií v tábore, keď v nestráženom okamihu vymieňali väzenkyne
určené do plynu umiestnené v na to určenom baraku za mŕtvoly, ktoré zomreli na
revíri. Večer sa zakrádali do tábora s chinínom, živočíšnym uhlím, obväzmi a vodou,
aby pomohli mierniť táborové utrpenie. Napriek neznesiteľným podmienkam dokázali
zdravotníčky v roku 1943/1944 priamo na revíri s trochou medikamentov pomaly
uzdravovať pneumónie, škvrnitý týfus, niekedy aj sepsy a dyzentérie, ťažké omrzliny
a amputácie. Pacientky však naďalej umierali hladom, na flegmóny, škvrnitý týfus
a dyzentériu. Uzdravovaniu neprospievala úbohá strava (pol litra brómovej polievky,
kúsok chleba). Svrab bol indikáciou do plynu. Táborové ošetrovateľky však nemali
vždy postavenie ošetrovateliek z civilného života. Stalo sa, že následkom
reorganizácie bol prepustený celý židovský personál revíru a lekárky spolu so
školenými
ošetrovateľkami
preradili
do
tábora,
do
najťažších
podmienok
(Schwalbová, s. 13-15, s. 149-150).
4. Diskusia a dôsledky
Zdravotnícky personál napriek nedostatku materiálu, medikamentov a kapacitou v
absolútne nedostačujúcich a nevyhovujúcich priestoroch robil všetko pre zlepšenie
situácie v tábore a uľahčenie celkového stavu väznených. V mnohých prípadoch sa
však museli priamo podieľať alebo asistovať pri nevinnom vyvražďovaní alebo
pseudopokusoch väzenských lekárov. Akékoľvek spozorované prejavy solidarity dali
voľný priebeh krutosti dozorcov. Osvienčim sa stal v histórii fenoménom absolútneho
zla. Za jeho vlády plnej násilia, bezohľadnosti a surovosti umierali nevinné obete, pre
záchranu ktorých riskovali životy aj slovenskí zdravotníci. V komunite väznených sa
podieľali na zmierňovaní utrpenia a tragédie tých, s ktorými zdieľali spoločný osud.
Využitím rôznych foriem pomoci a svojpomoci, v situáciách hraničiacich so
šialenstvom, v stave absolútnej bezmocnosti a zúfalstva sa dokázali každý deň
zmobilizovať do úspešného boja za ľudské životy. Pre ďalšie generácie tak zanechali
101
odkaz v podobe možnosti napĺňania svojho humánneho poslania aj v extrémnych
podmienkach.
5. Literatúra
HRABOVECKÁ H., 1998. Ruka s vytetovaným číslom. Bratislava, Vydavateľstvo PT,
110 s.
ŚWIEBOCKA T., PINDERSKA-LECH J., MENSFELT J., 2011. Auschwitz-Birkenau.
Dejiny a súčasnosť. Oświeçim: Państwowe Muzeum Auschwitz-Birkenau, 31
s.
SMOLEŇ K. Štátne múzeum Auschwitz-Birkenau v Osvienčime. Sprievodca.
OŚWIEÇIM, 2008. Państwowe Muzeum Auschwitz-Birkenau, 24 s.
SCHWALBOVÁ M., 2011. Vyhasnuté oči. Bratislava, Marenčin, PT, 154 s.
102
Screening sluchu u novorozenců
Jana Škvrňáková, Renáta Burešová,
Eva Boháčová, Arnošt Pellant
Pardubice
1. Problematika/východiska a otázky
Člověk vnímá okolní svět prostřednictvím pěti základních smyslů. Jedním z nich je
sluch, kterým rozlišujeme okolní zvuky. Je základní podmínkou pro osvojení verbální
řeči a důležitým analyzátorem nebezpečí v okolí. V České republice se ročně narodí
600 – 1200 dětí s poškozením sluchu a okolo 100 dětí s těžkou sluchovou vadou.
Nerozpoznaná, těžká, oboustranná sluchová vada nebo hluchota u novorozence,
která není včas léčena, má trvalé následky (Muknšnáblová, 2014).
Celoplošný screening sluchu u novorozenců pomocí otoakustických emisí (OAE) se
provádí ve většině zemí Evropské unie. V roce 2012 Ministerstvo zdravotnictví ČR
vydalo Metodický pokyn k provádění screeningu sluchu s použitím OAE, který je
hrazen z veřejného zdravotního pojištění (Heger, 2012). Do té doby byl sluchový
screening v ČR prováděn jen na vybraných pracovištích a to především u rizikových
novorozenců.
2. Metoda, zdroje poznatků
Celoplošný novorozenecký screening sluchu je v Pardubické krajské nemocnici, a.s.
prováděn od roku 2007 (Boháčová et al., 2014). K vyšetření sluchu se využívá OAE,
kdy zjišťujeme, zda vláskové buňky vnitřního ucha na zvukový podnět vysílají
akustickou odpověď. Jedná se o neinvazivní, bezbolestnou metodu, která trvá velmi
krátce, nejvýše 5 min. Podmínkou pro vyšetření je minimalizovat hluk z okolí (Dlouhá,
Černý, 2012). Pokud OAE nebyly vybaveny, je provedena kontrola volnosti
zvukovodů a vyšetření se opakuje s odstupem 24 hodin. Při negativní odpovědi na
103
OAE je novorozenec do jednoho měsíce odeslán na příslušné otorinolaryngologické
pracoviště.
Sběr dat probíhal od března do listopadu 2014. Bylo vyšetřeno na přítomnost OAE
celkem 441 dětí narozených na Porodnicko-gynekologické klinice Pardubické krajské
nemocnice, a.s. Soubor byl dále rozdělen na 2 skupiny. Do skupiny I. byli zařazeni
fyziologičtí novorozenci, kteří se narodili bez zjevných rizik a u nichž proběhla
nekomplikovaná poporodní adaptace (357 novorozenců). Skupinu II. tvořilo 84
rizikových novorozenců, z nichž každý měl alespoň jedno z uvedených rizik: pozitivní
rodinná anamnéza, prenatální infekce, předčasný porod, nízká porodní hmotnost,
perinatální hypoxie, řízená a podpůrná ventilace, dlouhodobá oxygenoterapie,
neuroinfekce, vrozené vývojové vady.
3. Výsledky
Při měření sluchu pomocí přístroje na otoakustické emise bylo ve skupině I. 357
fyziologických novorozenců, z nich mělo 348 (97,5%) pozitivní odpověď na OAE. U
zbývajících 9 fyziologických novorozenců (2,5%) nebyly OAE výbavné. Ve skupině II.
rizikových novorozenců bylo provedeno 84 měření OAE, z nich 80 bylo pozitivních
výsledků (95%), u 4 dětí (5%) nedošlo při vyšetření k pozitivní odpovědi na OAE.
4. Diskuse a důsledky/doporučení pro praxi
Výsledky měření u naší skupiny novorozenců potvrzují skutečnost, že sluchový
screening je nutno provádět u všech novorozenců, a to bez výjimky. Je tedy
alarmující, že ČR jako jediná ze středoevropských zemí plošně neprověřuje sluch
pomocí OAE u všech novorozenců. Ze zhruba stovky porodnic vyšetřuje sluch u
novorozenců
necelá
polovina.
novorozence
(Myslivcová,
Přitom
2013).
Naše
se
zaměřuje
šetření
především
prokázalo,
že
na rizikové
vyloučením
fyziologických novorozenců ze sluchového screeningu, se vystavujeme možnému
riziku pozdního záchytu sluchové vady.
Proto by každý novorozenec narozený v ČR měl podstoupit sluchový screening ještě
v porodnici před propuštěním do domácí péče. Děti, u nichž nebyly OAE vybaveny by
měly být podchyceny a dále vyšetřeny do objasnění příčiny a závažnosti postižení
104
sluchu. Včasné odhalení sluchové vady snižuje riziko pozdní terapie a ohrožení
vývoje dítěte.
Podpořeno studentskou grantovou soutěží Interní grantové agentury Univerzity
Pardubice SGS FZS_2015.
5. Literatura
BOHÁČOVÁ E., BUREŠOVÁ R., ŠKVRŇÁKOVÁ J., 2014. Praktické zkušenosti
s celoplošným screeningem sluchu u novorozenců v Pardubické krajské
nemocnici. Otorinolaryngologie a foniatrie, 63, 2, s. 150.
DLOUHÁ O., ČERNÝ L., 2012. Foniatrie. Praha, Karolinum, s. 90-116.
HEGER L., 2012. Metodický pokyn k provádění screeningu sluchu u novorozenců.
Věstník Ministerstva zdravotnictví České republiky 2012, částka 7, s. 18-22.
online: http://www.mzcr.cz/Legislativa/dokumenty/vestnikc7/2012_6706_2510_ 11.html (cit. 20.11.2014).
MUKNŠNÁBLOVÁ M., 2014. Péče o dítě s postižením sluchu. Grada, Praha, s. 8.
MYSLIVCOVÁ N., 2013. Lékaři chtějí prosadit plošný screening sluchu u
novorozenců. Medical tribune, online: http://www.tribune.cz/clanek/29257lekari-chteji-prosadit-plosny-screeningsluchu-u-novorozencu (cit. 20.11.2014).
105
106
Závislost sociálních problémů nedoslýchavých na nejvíce
postižené frekvenci sluchu při tónové audiometrii
Vít Blanař, Jan Mejzlík, Veronika Škvarlová
Pardubice, Hradec Králové
1. Teoretická východiska
Diagnóza nedoslýchavosti je jedním z velmi častých problémů v celé šíři evropské
stárnoucí populace. Určitý stupeň poruchy sluchu můžeme pozorovat téměř u
každého člověka ve věku nad 60 let, byť se v počátcích nemusí významně
projevovat.
Závažný stupeň nedoslýchavosti
vede k poruchám rozumění
a
k vytvoření
komunikačních překážek. Projevy můžeme pozorovat zejména v sociální oblasti, kdy
dochází ke snížení počtu a kvality sociálních vazeb. V kontextu pojetí zdraví podle
WHO, jako stavu úplné fyzické, psychické, sociální a spirituální pohody je možné
chápat poruchu sluchu, jako problém, který se různou měrou dotýká všech čtyř
zmíněných oblastí. Jde především o nedostatky v naplňování lidských potřeb při
porovnání s dřívějším životním standardem nedoslýchavých. Z tohoto důvodu je náš
výzkum zaměřen na evaluaci vlivu poruchy sluchu na běžný život nedoslýchavých
v sociální oblasti. K tomuto účelu byl vybrán dotazník problémů se sluchem pro
dospělé (HHIA, Hearing Handicap Inventory for Adults).
Dalším důležitým aspektem, který má vliv na rozumění lidské řeči je kromě snížení
sluchového prahu také to, která frekvence sluchu je postižena. Standardně se
hodnotí nedoslýchavost podle prahové tónové audiometrie, která vyšetřuje sluchový
práh ve frekvenčním rozsahu od 125 do 8 000 Hz. Nejdůležitější frekvence pro
rozumění řeči (hlavní řečové frekvence) jsou 500, 1000, 2000 a 4000 Hz.
107
2. Metodika
V rámci našeho výzkumu jsme se rozhodli porovnat sluchový práh na hlavních
řečových frekvencích s výsledky dotazníku HHIA v oblasti sociální. Čím vyšší bodové
skóre v dotazníku respondenti získali, tím je dopad poruchy sluchu na sociální oblast
významnější.
Do výzkumu byli zařazeni respondenti ve věku od 20 do 65 let s různým stupněm
symetrické senzorineurální nedoslýchavosti. Pro další statistické hodnocení byli
vybráni pouze respondenti, kteří měli v sociální oblasti dotazníku HHIA 5 bodů nebo
více.
Kritéria pro vyřazení z výzkumu byla rozdělena do tří skupin:
a. Audiometrická kritéria
Převodní nedoslýchavost, rozdíl průměrné sluchové ztráty mezi pravým a levým
uchem více než 20 dB na frekvencích 500, 1000, 2000 a 4000 Hz.
b. Anamnéza
Úraz v oblasti hlavy nebo poruchy sluchu v anamnéze, akutní akustické trauma,
opakované středoušní záněty a vrozené vývojové vady nebo novotvary v oblasti
zvukovodů, středního a vnitřního ucha nebo eustachovy trubice a mozku,
předchozí operace v oblasti hlavy. Zjištění jiného onemocnění ucha při vyšetření
lékařem nebo nedoslýchavost v rodině
c. Jiné důvody
Projevený nesouhlas s výzkumem, nevyplnění informovaného souhlasu.
3. Výsledky
Celkem bylo vyšetřeno 94 nedoslýchavých. Průměr bodového hodnocení problémů
v sociální oblasti byl 12,25 bodů; směrodatná odchylka 11,9. Minimální hodnota byla
0 a maximum nabývalo 42 bodů. Pro další statistické vyhodnocení bylo na základě
stanovených vyřazovacích kritérií vybráno celkem 55 respondentů. Při hodnocení
souvislosti dopadu sluchových poruch a poškozenou frekvencí sluchu byla použita
Spearmanova korelace na hladině významnosti 0,05. Korelace mezi hodnotami
zjištěnými pomocí dotazníku HHIA v sociální oblasti a mezi prahem sluchu na
108
frekvenci 500 Hz byla r=0,39; na frekvenci 1000 Hz r=0,34; na frekvenci 2000 Hz
r=0,44 a na frekvenci 4000 Hz r=0,4.
4. Diskuze a doporučení pro praxi
V rámci výzkumu bylo zjištěno, že se sociálními problémy vyplývajícími z poruchy
sluchu nejvíce souvisí zhoršení sluchu na frekvenci 2000 Hz. Tato souvislost je
pravděpodobně dána velkým zastoupením hlásek, které jsou při běžném hovoru
položeny právě na této frekvenci.
V současnosti je sluch hodnocen převážně pomocí prahové tónové audiometrie, ale
ukazuje se, že mnozí nedoslýchaví vnímají svou poruchy sluchu rozdílně a omezuje
je v běžném životě různou měrou. Jednou z příčin může být také postižení konkrétní
frekvence. Navrhujeme doplnit stávající přístrojovou diagnostiku o hodnocení
subjektivní, formou HHIA, které bude provádět sám pacient.
5. Literatura
BLANAŘ V., MEJZLÍK J., PELLANT A., BÁRTOVÁ I., KRČMÁŘ P., LOVAS M., 2014.
Česká verze dotazníku Hearing Handicap Inventory for Adults.
Otorinolaryngologie a foniatrie: časopis České společnosti pro
otorinolaryngologii a chirurgii hlavy a krku. Praha, Česká lékařská společnost
J. E. Purkyně, roč. 63, č. 1, s. 50-56.
KABÁTOVÁ Z., PROFANT M., 2012. Audiológia. 1. vyd., Praha, Grada, 360 s.
LEJSKA M., 2003. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno, Paido - edice
pedagogické literatury, 156 s.
NEWMAN C. W., WEINSTEIN B. E., JACOBSON G. P., 1990. The hearing handicap
inventory for adults: Psychometric adequacy and audiometric correlates. Ear
and Hearing, 11, 6, 430-433.
109
110
Dokumentace rány v managementu léčby ran
Romana Lebedinská
Pardubice
Hodnocení rány, dokumentace jejího stavu a navazující péče je nedílnou součástí
klinické praxe a managementu léčby ran. Správné hodnocení rány a následná
dokumentace je podmínkou k plánování a realizaci odpovídající léčby pacienta
a zajištění návaznosti péče. V neposlední řadě je v případě sporů a retrospektivního
hodnocení kvality péče důkazním materiálem. V hodnocení rány je nutno postupovat
dle klinického algoritmu a zjištěná data zaznamenávat do dokumentace, která je
v tištěné či elektronické podobě. Vedení zdravotnické dokumentace je legislativně
upraveno. Dokumentace rány musí být jednoduchá, přehledná a musí obsahovat
nejnovější klasifikace léčby ran (např. WHC, WIC, WEC atd.) (Pokorná, 2014;
Pokorná, Laeper, 2014).
Cílem příspěvku je seznámení s problematikou léčby ran a dokumentací péče, se
zvláštním
zřetelem
na
nejčastěji
hodnocené
parametry
rány,
seznámení
s objektivizujícími klasifikacemi a způsoby hodnocení. Pozornost je věnována také
nejčastěji opomíjeným oblastem hodnocení nehojící se rány a nejčastějším
nedostatkům a pochybením. V praxi se setkáváme s nedostatky a zároveň potřebou
vytvořit dokument, který bude snadno použitelný a umožní zaznam nejdůležitějších
faktů o průběhu léčby rány. Dokumentace musí reflektovat nejnovější na důkazech
založené dostupné poznatky z péče o nehojící se rány (Pokorná, Mrázová, 2012).
Na základě rozsáhlé rešerše odborných zdrojů byly stanoveny parametry nezbytné
pro efektivní dokumentování nehojící se rány v klinické praxi. Dalším krokem byla
analýza dokumentů z jednotlivých zdravotnických pracovišť v rámci ČR. Sledovány
111
byly nejčastější nedostatky v dokumentaci rány, které byly podnětem k vytvoření
dokumentace obsahující důležitá kritéria hodnocení rány.
3. Výsledky
Výsledkem je dokument s názvem Dokumentace rány. První část dokumentu je
anamnestická, druhá část hodnotící současný stav rány a proces péče. Vyplňuje se
z větší části jednoduchou metodou označením předdefinovaných termínů a zahrnuje
vhodná data k hodnocení rány včetně doporučení pro další péči. Dokument je
použitelný v ambulantní a zejména lůžkové péči. K dokumentu je vytvořen manuál,
který charakterizuje jednotlivé pojmy, seznamuje čtenáře s použitými klasifikacemi
a informacemi, jak s dokumentací pracovat.
V praxi se neustále setkáváme s nedostatky v dokumentaci nehojících se ran
(Pokorná, Laeper, 2014). Stále existuje mnoho relativně vhodných nástrojů pro
hodnocení rány, které jsou ale využívány na lokální úrovni. Proces hodnocení rány je
nezbytným
východiskem
pro
efektivní
léčbu
(Pokorná,
Mrázová,
2012).
V navazujících průzkumech je nezbytné zacílit větší pozornost také na zaškolení
pracovníků ve využívání objektivizujících metod hodnocení. Objektivizující škály
a klasifikace (např. WHC – wound healing continuum) usnadňují dokumentaci
nehojící se rány, zpřehledňují péči a na základě použití vhodných algoritmů umožňují
orientaci ve vhodných postupech péče (Stryja, 2011). Hlavním cílem je poskytnout
pracovištím strukturovaný přehledný dokument, který usnadní péči o pacienty
s nehojící se ránou. Zároveň je představen Klinický algoritmus, který byl vytvořen
autorkou doc. PhDr. Andreou Pokornou, Ph.D. a vznikl pod záštitou České
společnosti pro léčbu rány.
5. Literatura
POKORNÁ A., 2014. Klinický algoritmus pro hodnocení nehojící se rány. Brno, NCO
NZO, 20 s.
112
POKORNÁ A., LAEPER D., 2014. Assessment and documentation of non-healing,
chronic wounds in inpatient health care facilities in the Czech Republic: an
evaluation study. International Wound Journal, 1-8, doi: 10.1111/iwj.12372.
POKORNÁ A., MRÁZOVÁ R., 2012. Kompendium hojení ran pro sestry. Praha,
Grada Publishing, 191 s.
STRYJA J., 2011. Repetitorium hojení ran 2. Semily, Geum, 371 s.
113
114
Screening kolorektálního karcinomu
pomocí imunochemických testů
Jan Pospíchal, Vít Blanař, Zuzana Škorničková
Pardubice
Cílem příspěvku je zhodnotit současný stav screeningu okultního krvácení ve stolici
v České republice. Současně je záměrem autorů poukázat na důležitost motivace
pacientů k účasti na screeningu za účelem časného odhalení prekanceróz, nejlépe
ve stádiu polypů. Právě v motivaci, edukaci a v aktivním zvaní osob v rizikových
skupinách má velkou roli všeobecná sestra spolupracující s praktickým lékařem v
rámci sekundární prevence v komunitním ošetřovatelství. Velmi pozitivní výsledky při
porovnání metod imunochemických oproti metodám detekující hem (na principu
chemické reakce) byly publikovány v mnoha studiích. Pro další zefektivnění, snížení
časové
a
finanční
náročnosti
screeningu
byly
porovnány
dvě
moderní
imunochemické metody testů. Testy vyhodnocují přítomnost globinu ve stolici.
Kvalitativní Fecal Occult Blood Test (iFOBT) zobrazuje pouze pozitivitu či negativitu
vyšetřovaného vzorku a kvantitativní test na okultní krvácení (qFOBT) vyhodnocuje
přímo hodnotu globinu v µg/l.
Výzkum je hodnocen retrospektivně z jednoho pracoviště za období od ledna 2010
do března 2014. Screeningové vyšetřování bylo aktivně nabízeno bezpříznakovým
jedincům v rámci preventivních prohlídek od věku 50 let. Pro screening byly použity
testy okultního krvácení ve stolici kvalitativní a kvantitativní (iFOBT, qFOBT).
Pacientům s pozitivními výsledky tesu byla dále provedena totální kolonoskopie.
Celkem bylo vyšetřeno 454 asymptomatických obyvatel (čtrnáct lidí s pozitivním
screeningem odmítlo následné vyšetření a byly vyřazeni ze studie). Žádný z
vyšetřených neměl pozitivní rodinnou ani osobní anamnézu na chronické střevní
115
záněty a dědičné onemocnění tlustého střeva. Pro účel studie byla data
anonymizována. Výsledky z testů iFOBT a qFOBT byly v případě pozitivity nálezu
porovnány s výsledky kolonoskopie a následnou histologií. Výsledky kolonoskopie
byly kategorizovány na: neadenomatózní polyp, adenomatózní polyp, karcinom, bez
patologického
nálezu
a
jiný
nález
(hemeroidy,
zánětlivé
změny).
Z celkového počtu vyšetřených bylo 275 žen (60,6%) a 179 mužů (39,4%).
První skupina 191 (42,1%) byla vyšetřena pomocí iFOBT a druhá skupina 263
obyvatel (57,9%) byla vyšetřena s qFOBT. Limitní hodnota pro zaznamenání testu
jako pozitivní byla stanovena na 75µg/l.
3. Výsledky
Celkově bylo zaznamenáno 87 pozitivních výsledků screeningových testů (19,2%).
V souboru bylo 56 (29,3%) pozitivních výsledků zjištěno při kvalitativní metodě a 31
(11,8%) při kvantitativní metodě. Čtrnáct pacientů odmítlo podstoupit kolonoskopii
a nejsou dále zařazeni do zpracování výsledků.
Pozitivní qFOBT byl kolonoskopicky a histologicky v 12,5% karcinom, ve 29,2%
adenomatózní polyp, ve 4,2% se jednalo o neadenomatózní polyp, v 54,2% byly
nalezeny jiné abnormality. Žádný z pacientů, kteří měli pozitivní výsledek, nebyl bez
nálezu
při
kolonoskopii.
Oproti
tomu
kolonoskopické
a histologické
nálezy
u pozitivních pacientů vyšetřených iFOBT metodou v 16,3% neměli žádný nález,
v 71,4% se jednalo o ostatní nálezy, v 8,2% neadenomatózní polyp a ve 4,1%
případů o adenomatózní polyp. Vypočítaná specificita testu při použití iFOBT je 76%
a při použití qFOBT stoupne na 95%. Největší incidence pozitivního screeningu byla
zjištěna ve věkové kategorii mužů nad 71 let.
Používání kvantitativní metody imuchemických testů okultního krvácení signifikantně
snižuje riziko falešně pozitivních výsledků a díky tomu je méně pacientů odesíláno na
přetížená kolonoskopická pracoviště. To snižuje náklady a časovou náročnost
prevence kolorektárního karcinomu, jak píše také Chauvin (2013) ve své studii. Při
porovnání našich výsledků se studií Duška (2014), tak specificita qFOBT je v našem
vzorku o 1% nižší, tedy 95%. Podle studie Chen (2012) je možné zvýšit efektivitu
116
screeningu ještě přidáním hladiny transferinu u vysoce rizikových skupin. Výhodou
qFOBT je znalost výsledné hodnoty a tím možnost zvýšení priority dovyšetření při
záchytu výsledku s vysokou hodnotou. Díky tomu je možné včas zahájit terapii a
zvýšit pacientovy šance na úspěšnost terapie.
Z pohledu všeobecných sester je velmi důležitý aktivní přistup k pacientům
s rizikovými faktory pro vznik kolorektálního karcinomu. Včasné zvaní pacientů, a
správné provádění, screeningového vyšetření metodou qFOBT. Velká část práce
všeobecné sestry také spočívá ve správně načasované edukaci s přiměřeným
rozsahem informací pro pacienta jak o správném životním stylu, výživě, tak i o
významu screeningu. V České republice je záměrem dále pokračovat v nastaveném
screeningu okultního krvácení u osob starších 50 let ve dvouletých intervalech a
snížit
množství
nevyšetřených
v populaci
cíleným
jmenovitým
zvaním
na
screeningové vyšetření, které začalo v lednu 2014.
5. Literatura
CHAUVIN P., JOSSELIN J., HERESBACH D., 2014. The influence of waiting times
on cost-effectiveness: a case study of colorectal cancer mass screening. The
European Journal of Health Economics, 15, 8, 801-812.
CHEN J., CAI J., WU H., XU H., ZHANG Y., CHEN C., WANG Q., XU J., YUAN X.,
2012. Colorectal cancer screening: comparison of transferrin and immuno
fecal occult blood test. World Journal of Gastroenterology, 18, 21, 2682-2688.
online: http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC3370006/ (cit. 4.1.2014).
DUŠEK L., VYZULA R., ABRAHÁMOVÁ J., FÍNEK J., PETRUŽELKA L., VORLÍČEK
J., MÁJEK O., KOPTÍKOVÁ J., PAVLÍK T., MUŽÍK J., 2014. Predikce počtu
pacientů s karcinomem tlustého střeva a konečníku v roce 2014. Brno,
Masarykova univerzita, online: http://www.kolorektum.cz/index.php?pg=proodborniky--epidemiologie-kolorektalniho-karcinomu--predikce-poctu-pacientuv-cr (cit. 4.1.2014).
MÁJEK O. a kol., 2013. Stav screeningových programů zhoubných nádorů v České
republice a metodika adresného zvaní občanů. Brno, Masarykova univerzita,
online: http://www.iba.muni.cz/screeningy/ (cit. 4.1.2014).
ÚZIS, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, 2010. Novotvary 2010 ČR.
Praha.
117
118
Zvládanie záťaže pri starostlivosti o chorého člena rodiny
Mária Novysedláková
Ružomberok
Opatrovateľ v domácom prostredí je osoba, ktorá pomáha uspokojovať potreby
svojmu rodinnému príslušníkovi – opatrovanému. Opatrovateľ zvyčajne nesie
najväčší podiel zodpovednosti a záťaže starostlivosti (Tabaková, Václavíková, 2008).
Pociťovaná záťaž u opatrovateľa môže byť telesná, psychická, sociálna a finančná
(Bártlová, 2006). Záťaž opatrovateľa je definovaná ako multidimenzionálna odpoveď
na fyzické, psychologické, emočné, sociálne a finančné stresory, ktoré sú spojené
s poskytovaním starostlivosti chorému, pričom záťaž pozostáva z objektívnych a
subjektívnych faktorov (Tabaková,Václavíková, 2008). Zvládanie (coping) je termín,
ktorý označuje priebežne sa odohrávajúce kognitívne, behaviorálne a emočné snahy,
úsilia človeka zvládnuť vonkajšie alebo vnútorné nároky, s ktorými sa stretávame
v rámci nášho života v obklopujúcom prostredí. Coping sa používa vo význame
“zvládnuť nadlimitnú záťaž” a to v zmysle mimoriadne intenzívnej, silnej alebo
dlhotrvajúcej záťaže. Pri copingu ide o riešenie kríz, ktoré sa nevyskytujú bežne, sú
neobvyklé a človek nedisponuje potrebnými vedomosťami a zručnosťami pre ich
zvládnutie. (Křivohlavý, 2002). Copingové stratégie je možné rozdeliť aj podľa
očakávaného výsledku aktívny a pasívny coping (Deimling et al., 2006).
V našej štúdii sme mali k dispozícii dotazník Brief COPE (Carver, 1997), obsahovo
bol rozdelený do 14 faktorov: aktívne zvládanie, plánovanie, pozitivne prerámovanie,
akceptácia, humor, religiozita a spiritualita, využívanie emocionálnej podpory,
použitie inštrumentálnej sociálnej podpory, sebarozptýlenie, popretie, ventilovanie,
používanie drog, odangažované správanie a sebaobviňovanie. Dotazovaná osoba sa
119
vyjadrovala na Likertovskej škále 6 – úplne sa hodí, 5 – vo veľkej miere sa hodí, 4 –
trochu sa hodí, 3 – skôr sa nehodí, 2 – vo veľkej miere sa nehodí a 1 – úplne sa
nehodí. Ďalším nástrojom bola Škála emocionálnej habituálnej subjektívnej pohody
(Džuka, Dalbert, 2002). Škála obsahuje položky pozitívneho rozpoloženia a šesť
položiek negatívneho rozpoloženia. Dotazník a škálu sme distribuovali cez ADOS,
opatrovateľom, ktorí sa starajú o chorého rodinného príslušníka. Pri analýze
získaných údajov sme využívali deskriptívne štatistické metódy, boli zisťované
štandardné odchýlky, na zisťovanie korelácie sme využili Pearsonove korelácie a
pod.
3. Výsledky
Výskumu sa zúčastnilo 30 respondnetov, najviac vo vekovej skupine 60-70 rokov
(40%), vo vzťahu k opatrovanému boli ako životný partner – manžel/ka (63%)
Priemerná dĺžka starostlivosti pol roka - rok (27%). Subjektívne svoj duševný stav
hodnotia ako mierne zhoršený (30 %), zlý (30%), normálny (30%). Emócie, ktoré
prežívajú bolesť – priemer 4,30, medián 4, smerodajná odchýlka 1,32. Smútok
priemer 4,24, medián 4, smerodajná odchýlka 1,24. Strach priemer 4,23, medián 4,
smerodajná odchýlka 1,36. Radosť priemer 3,10, medián 3, smerodajná odchýlka
0,98. Najčastejšie stratégie zvládania záťaže sú plánovanie priemer 4,65, medián 5
smerodajná odchýlka 0,96. Inštrumentálna podpora priemer 4,63, medián 5
smerodajná odchýlka 1,20. Akceptácia priemer 4,50, medián 5 smerodajná odchýlka
1,20. Religiozita priemer 4,30, medián 5 smerodajná odchýlka 1,44.
Ukazuje sa, že opatrovatelia nevyužívajú stratégie ako odangažované správanie,
popretie, sebaobviňovanie, ventilovanie emócií a ani používanie drog, humoru na
odľahčenie situácie. Možno povedať, že opatrovatelia si vyberajú stratégie, ktoré im
pomáhajú prekonať ťažké chvíle obdobia starostlivosti o chorého člena rodiny. Sú to
stratégie plánovania, inštrumentálnej sociálnej podpory, akceptácie, religiozity,
využívanie emocionálnej opory. Významný vzťah s vekom má aj zvládanie cez
religiozitu a spiritualitu.
120
Z uvedených výsledkov vyplýva, že dôležité pre opatrovateľa sú intervencie sestry pri
poskytovaní informácií o starostlivosti o chorého, ale aj pomoc rodiny v zmysle
emocionálnej
podpory.
Úspešné
zvládanie
záťaže
môžeme
sledovať
aj
v psychologickej oblasti v znížení psychického vzrušenia, návratom k normálnej
činnosti a pokračovaním v plánovanej činnosti.
Respondenti prežívajú častejšie pozitívne než negatívne emócie, o čom hovorí aj
priemerné skóre (čím nižšie skóre, tým vyššia frekvencia prežívania daných emócií).
5. Literatúra
BÁRTLOVÁ S., 2006. Postavení laických pečovatelů v péči o seniory a nemocné.
Kontakt, roč. 5, č. 2, s. 235-239.
DEIMLING G. T. et al., 2006. Coping among older-adult, long-term cancer survivors.
Wiley InterScience/ Psychooncology, 15, 143-159.
DŽUKA J., DALBERT C., 2002. Vývoj a overenie validity škál emocionálnej
habituálnej subjektívnej pohody (SEHP). Československá psychologie, 46, 3,
s. 234-250.
KŘIVOHLAVÝ J., 2002. Psychologie nemoci. Praha, Grada Publishing, 208 s.
TABAKOVÁ M., VÁCLAVÍKOVÁ P., 2008. Záťaž opatrovateľov v domácom prostredí.
Profese online, roč. 1, č. 1, s. 32-39.
121
122
Autori
Adamicová Katarína
prof., MUDr., PhD., Ústav patologickej anatómie, Jesseniova lekárska fakulta
v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave a Univerzitná nemocnica
Martin, Hospice, o. z., Martin, Hospice-EDU, o. z., Martin
[email protected]
Bašková Martina
doc., Mgr., PhD., Ústav pôrodnej asistencie, Jesseniova lekárska fakulta
v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave
[email protected]
Betlehem József
RN, MNS, MEdu, PhD, Dr habil, EMT, Associate Professor, Faculty of Health
Sciences, University of Pecs
[email protected]
Blanař Vít
Mgr., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
[email protected]
Boháčová Eva
Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Pardubická krajská
nemocnice
[email protected]
Burešová Renáta
Bc., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
[email protected]
Čermáková Eva
RNDr., Ústav lékařské biofyziky, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy
v Hradci Králové
[email protected]
Derňárová Ľubica
doc. PhDr., PhD., MPH, Fakulta zdravotníckych odborov, Prešovská univerzita
[email protected]
Fetisovová Želmíra
doc. MUDr., PhD., Ústav pôrodnej asistencie, Jesseniova lekárska fakulta
v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave a Dermatovenerologická
klinika, Univerzitná nemocnica Martin
[email protected]
123
Gigalová Veronika
Mgr., Oddělení ošetřovatelství, Ústav sociálního lékařství, Lékařská fakulta
Univerzity Karlovy v Hradci Králové; Akutní Kardiologie JIP, I. Interní
kardioangiologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové
[email protected]
Hlaváčková Eva
Mgr., Ph.D., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
[email protected]
Horová Jana
PhDr., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických
studií Západočeské univerzity v Plzni
[email protected]
Jankechová Monika
doc. PhDr., PhD., Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové
Zámky, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
[email protected]
Kollárová Lívia
PhDr., PhD., Fakulta zdravotníctva a sociálnej práce sv. Ladislava, Nové
Zámky, Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
[email protected]
Kozoň Vlastimil
prof. PhDr., PhD., AKH - Medizinischer Universitätscampus, Wien
Vysoká škola zdravotníctva a sociálnej práce sv. Alžbety, Bratislava
[email protected]
Lebedinská Romana
[email protected]
Lorenzová Eva
Mgr., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických
studií, Západočeská univerzita v Plzni
[email protected]
Macková Marie
Mgr., Ph.D., Oddělení zdravotně sociální práce, Fakulta zdravotnických studií,
Univerzita Pardubice
[email protected]
124
Maloňová Friedlová Karolína
PhDr., INSTITUT Bazální stimulace, Frýdek-Místek
[email protected]
Mareš Jiří
prof. PhDr., CSc., Ústav sociálního lékařství, Lékařská fakulta Univerzity
Karlovy v Hradci Králové
[email protected]
Mejzlík Jan
MUDr., Ph.D., Klinika otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku, Fakultní
nemocnice Hradec Králové, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Univerzita
Karlova Praha
[email protected]
Moravcová Markéta
Mgr., Ph.D., Katedra porodní asistence a zdravotně sociální práce,
Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
[email protected]
Novysedláková Mária
PhDr., PhD., Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku
[email protected]
Pellant Arnošt
prof. MUDr., DrSc., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
nemocnice
[email protected]
Pospíchal Jan
[email protected]
Simočková Viera
doc., PaedDr., PhDr., PhD., Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita
v Ružomberku
[email protected]
Šafránková Zuzana
Mgr., Katedra ošetřovatelství a porodní asistence, Fakulta zdravotnických
studií Západočeské univerzity v Plzni
[email protected]
125
Ševčovičová Andrea
PhDr., Prápor radiačnej, chemickej a biologickej ochrany, Ťažká rota
dekontaminácie, Rožňava
[email protected]
Škorničková Zuzana
[email protected]
Škvarlová Veronika
Bc., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
[email protected]
Škvrňáková Jana
Mgr., Ph.D., Fakulta zdravotnických studií, Univerzita Pardubice
Nemocnice, [email protected]
Tóthová Valérie
prof. PhDr., Ph.D., Zdravotně sociální fakulta, Jihočeská univerzita v Českých
Budějovicích
[email protected]
Tomagová Martina
doc., Mgr., PhD., Ústav ošetrovateľstva, Jesseniova lekárska fakulta v Martine,
[email protected]
Vachková Eva
Mgr., Ph.D., Oddělení ošetřovatelství, Ústav sociálního lékařství, Lékařská
fakulta Univerzity Karlovy v Hradci Králové
[email protected]
Zamboriová Mária
doc., PhDr., PhD., Ústav ošetrovateľstva, Lekárska fakulta Univerzity Pavla
Jozefa Šafárika v Košiciach
[email protected]
Zrubáková Katarína
PhDr., PhD., Fakulta zdravotníctva, Katolícka univerzita v Ružomberku
[email protected]
Žiaková Katarína
prof., Mgr., PhD., Ústav ošetrovateľstva, Jesseniova lekárska fakulta
v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave
[email protected]
126
Vlastimil KOZOŇ, Martina BAŠKOVÁ (ed.)
JLF UK Martin, 2015
Jesseniova lekárska fakulta v Martine
ISBN 978-80-89544-76-9
127
128

Alžbeta Hanzlíková - Institut bazální stimulace

Transkript

Podobné dokumenty

Ošetrovateľstvo: teória, výskum, vzdelávanie, 2014, roč. 4, č. 2

Základní informace o Auschwitz - Auschwitz

abstrakta ke stažení

Přírůstkový seznam

cmymyy my k - Národopisná Revue

Multikulturní ošetřovatelství 1 (Vrublová)

Profesionalita v ošetřovatelství II - FZV

Vyšetření stolice

Zborník vedeckých a odborných príspevkov HOSPICE V

testy na okultní krvácení do stolice ve screeningu kolorektálního