Občasník DM č. 3

Občasník DM
č. 3
Školní rok 2012/13
Nová úprava pokojů v DM
Na přelomu roku se na našem intru malovalo a instalovaly se dřevěné obklady za válendy.
Abychom pokoje zútulnili, rozhodli jsme se bílé stěny vyzdobit pestrobarevnými „bublinami“. Kdo si
troufl, vytvořil si dekoraci podle vlastní fantazie nebo si vzal na pomoc počítač. Jiní si pokoj vyzdobili
za pomoci vychovatelek. Více fotografií si můžete prohlédnout ve vitríně DM u bufetu.
D.M.
Jak se slaví Velikonoce ve světě?
Velikonoce jsou významným křesťanským svátkem oslavujícím zmrtvýchvstání Ježíše Krista, k němuž
právě podle křesťanů došlo třetí den po ukřižování. Dnes už si tento den však většinou spojíme
s dětmi pobíhajícími s pomlázkou, s koledováním, cukrovím a zejména barvenými vajíčky.
A jak se slaví Velikonoce v jiných částech světa?
Téměř nikde jinde české velikonoční tradice nenajdete, jen zřídka narazíte na zdobení vajíček.
V Anglii ohlašuje příhod velikonoc již masopustní úterý, neboli Pancake Day (palačinkový den), kdy
ženy napečou spoustu palačinek a všichni je poté konzumují s javorovým sirupem, cukrem, citronem
a nutellou.
Jednou z největších velikonočních tradic je v Anglii, stejně jako v Americe i Austrálii, tzv. Egg hunt,
neboli „hon na vajíčka“. Velikonoční zajíc, který je zde symbolem velikonoc, v neděli naděluje
čokoládová vajíčka, která poschovává různě po domě a hlavně po zahradě. Děti, jakmile se ráno
vzbudí, na ně pořádají hon a své úlovky ihned smlsají. Při hledání vajíček se pořádají také různá
společenská setkání.
V hlavním městě USA, Washington, D.C., například soutěží děti mladší než osm let ve hře kutálení
vajíček - Egg Rolling. O Velikonočním pondělí mohou přijít do zahrady Bílého domu a pomocí tyčky
(cane) před sebou postrkují v trávě vajíčko.
V Irsku je Velký pátek posvátným dnem. Nesmějí se zabíjet žádná zvířata, nesmí se ani rybařit, pálit
nebo opracovávat dřevo. Nikdo se v tento den nesmí stěhovat nebo začínat jakoukoliv práci. Vejce,
která jsou v tento den nakladena, jsou označena křížem a každý by měl alespoň jedno takové vejce o
Velikonocích sníst. O Velikonoční neděli lidé tančí v ulicích a tak soutěží o Velikonoční koláč.
Oblíbenou zábavou je také kutálení vajíček z kopce.
Kanaďané oslavují tyto svátky podobně jako Američané – pořádá se Egg hunt a ve školách nebo
doma si děti barví velikonoční vajíčka. Na velikonoční pondělí má většina lidí volno a jí velikonoční
vajíčka smíchaná s javorovým sirupem. Jednou z největších součástí oslav Velikonoc je zde zimní
festival pořádaný v Quebecu.
Ruské Velikonoce, tak jako všechny další církevní svátky, se slaví jindy než v ostatních zemích Evropy,
a to vždy se zpožděním. Ruské pravoslaví se totiž stále drží starého juliánského kalendáře.
Velikonoce v Rusku připadají na první neděli po jarní rovnodennosti a úplňku. Takže zatímco v Evropě
se už Velikonoce slaví, pravoslavní věřící světí teprve Vrbnou (u nás Květnou) neděli.
V Rusku jsou Velikonoce svátky radosti a veselí.
Velikonoce se v Itálii prožívají velice silně, pořádají se veliká procesí, lidé se modlí. Neděle před
Velikonočním pondělím se nazývá neděle Palem - blahořečí se větvičkám olivovníku. Velikou tradici
zde mají i velikonoční pokrmy. Za největší lahůdku je považováno pečené jehněčí. Velikonočním
pokrmem jsou také preclíky. Zkroucený tvar má představovat založené ruce při modlitbě. O Italech se
také říká, že to byli právě oni, kdo vynalezl čokoládová velikonoční vajíčka.
Velikonoční jarmark v muzeu
V sobotu 23. března 2013 se v chebském muzeu opět konal tradiční Velikonoční jarmark. A
jak jinak, naši žáci a vychovatelé z domova mládeže se na něj opětovně řádně připravili.
Děvčata upekla a ozdobila perníčky a v kroužku kreativní techniky vyrobili žáci a žákyně
proutěné závěsy, cibulové kraslice, ozdobné kamínky pro štěstí, dekorativní barevné šnečky, textilní
motýlky a dárkové taštičky.
Dílo se nám podařilo a všechny výrobky jsme během dopoledne prodali.
D. M.
VÝZNAMNÉ VOLBY
V České republice:
Volba prezidenta České republiky 2013 byla vyhlášena na 11. a 12. ledna 2013, druhé kolo o dva
týdny později na 25. a 26. ledna 2013. Šlo o první přímou volbu prezidenta. Dosud byl volen nepřímo
Parlamentem ČR. Funkční období dosavadního prezidenta Václav Klause skončilo 7. března 2013.
Následujícího dne 8. března 2013 nový prezident Miloš Zeman složil slib ve Vladislavském sále.
Následovala vojenská přehlídka. Odtud se Miloš Zeman přemístil do katedrály sv. Víta, kde položil
květiny k ostatkům českého patrona sv. Václava a věnec k soše 1. československého prezidenta
Tomáše Garriqua Masaryka. Funkční období trvá 5 let.
Ve světě:
Dosavadní papež Benedikta XVI. oznámil na začátku roku 2013 svou rezignaci. Ve funkci skončil
28. února 2013. Novou hlavou katolické církve byl zvolen Jorge Mario Bergoglio, kardinál z Argentiny,
který přijal jméno František I. Stalo se tak 13.března 2013 prostřednictvím konkláve v pátém kole
volby. Konkláve začalo 12.března 2013. Předsedal nejstarší z kardinálů v konkláve Giovanni Battista
Re. Dopoledne se účastnící kardinálové sešli v chrámu svatého Petra na slavnostní mši. Do Sixtinské
kaple Apoštolského paláce ve Vatikánu se přesunuli v 16:30, kardinálové stvrdili přísahu a začali volbu
prvního dne, během níž se na společném jméně neshodli. Papeže nakonec zvolili velmi brzy, hned
druhý den.
Jak se volí papež? Nového papeže volí konkláve - shromáždění kardinálů, kterým není více než
osmdesát let. Hlasování je tajné. Ke zvolení nové hlavy katolické církve je nutná dvoutřetinová
většina hlasů. Volba se opakuje, dokud není dosaženo tohoto výsledku. Vývoj situace je možné zjistit
pouze z dýmu vycházejícího ze Sixtinské kaple. V případě, že hlasování nepřineslo výsledek, vychází
černý kouř, naopak ve chvíli, kdy je papež zvolen, se objeví kouř bílý. Po zvolení si papež vybere
jméno, které bude v úřadu nosit, a kardinálové mu slíbí poslušnost. Následně je z balkonu baziliky
Svatého Petra představena nová hlava katolické církve a papež poprvé předstoupí před shromážděný
dav. Svatý otec přednese projev a udělí požehnání Urbi et Orbi (městu a světu), čímž je zahájen nový
pontifikát.
Česká republika má kardinály dva - Miloslava Vlka a Dominika Duku. Kardinál Vlk se v minulosti volby
papeže účastnil, letos mu ale toto právo již nenáleželo, jelikož mu je více než osmdesát let.
V konkláve tedy zasednul Dominik Duka.
SOUTĚŽ
V SUDOKU
„Hrajeme si s čísly“ – to bylo hlavním tématem 10. ledna 2013 ve večerních hodinách
v našem domově mládeže. V 19,30 hodin jsme se sešli v klubovně, abychom opět po roce změřili své
síly v SUDOKU, ale i v dalších matematicko-logických úlohách.
A stejně jako v loňském roce obsadila i nyní první místo Klárka Pechrová, druhý byl Tran Viet
Hung (David) a třetí příčku vybojovala Hanka Šubrtová.
Soutěžící získali hezké ceny – hodinky, plyšového medvídka a sladkosti.
D. M.
Maturitní ples 4.VT a 4.EPS
Dne 18. 1. 2013 se konal v kulturním centru Svoboda ples maturitních ročníků 4.VT a 4.EPS.
Co je vlastně maturitní ples? Je to tradiční slavnost maturantů, kam jsou pozváni jejich
učitelé, rodiče a přátelé, a kde se loučí čtyřmi roky vzdělávání na škole. A mimochodem, je to jedno z
mála míst, kde můžeme vidět spolužáky v kvádrech a šatech.
Přípravy na náš maturitní ples byly dlouhé a náročné a dřeli jsme, jak to jen šlo, aby náš
ples byl dokonalý...dobře, možná jsme se trochu flákali...fajn, tak jsme se flákali opravdu hodně,
ale nakonec se vše včas připravilo a ples se vydařil. Téma bylo starověké Řecko.
Jakmile začali chodit první lidé, což bylo okolo 19,00 hod., spustila se prezentace. Bylo to
takové ohlédnutí do minulosti. Promítaly se fotky z turistických zájezdů, školních výletů anebo
z normálních dnů ve škole. Po skončení prezentace se ujal hlavní role náš moderátor Jindřich Skopec.
Představil naši kapelu Saldoband a uvedl naše předtančení Zorba (klasický řecký tanec). Po předtančení jsme měli asi 15 minut na převléknutí z tanečních dresů a nadešel čas na šerpování,
nejdůležitější část každého plesu. Tedy druhá nejdůležitější. Ta první je samozřejmě půlnoční
překvapení. Po šerpování to bylo samé poděkování, gratulování a zpívání. Gaudeamus Igitur..
doteď ji neumíme nazpaměť.
Ta zábavnější část začínala po třiadvacáté hodině. Hladina alkoholu u všech dosáhla takové
míry, že kdyby jim zatancovala skupina homosexuálních motorkářů, tak by se s radostí přidali. Ono to
vlastně tak nějak bylo. Nechali jsme se inspirovat Modrou ústřicí, kterou určitě všichni znáte a
převzali si její základy do našeho půlnočního překvapení. Když diváci viděli, jak se pomalu řadíme na
podiu v kůži, elasťácích, dámských sukních a parukách, ihned byl slyšet křik a pískot. To nám sebralo
všechnu trému a s hrdostí a s lodičkami jsme se protancovali půlnočními hity. Největším úspěchům se
dostalo především písni YMCA. Zde jsme totiž chodili pro lidi a táhli je na parket. Vidět je, jak si naše
půlnočko užívají je nezapomenutelný pocit.
Po naší estrádě v sukních jsme měli konečně volno. Svoboda byla otevřena do rána, takže
párty pokračovala v plném proudu. Večer jsme přežili bez vážných technických i netechnických
komplikací a na to, že to byl první ples naší školy v letošním roce, si myslím, že jsme nasadili laťku
docela vysoko.
M.Vondráček, DM
Foto: http://david-kysilka.rajce.idnes.cz/Maturitni_ples_4.EPS_4.VT
Půlnočko: http://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=Q0xyRMjr6ZI
Maturitní ples
Náš maturitní ples se konal 26. ledna 2013 v Kulturním centru Svoboda v Chebu. Byly jsme dvě třídy
- 4. VS (Veřejnosprávní činnost) a 4. PS (Pozemní stavitelství). Ples začal v 19,30 hod. Všichni hosté
i maturanti byli skvěle naladěni. Večerem nás provázela kapela z Mariánských Lázní Concordia Show
Band a moderátor Tomáš Kaucký. Kapela i moderátor bvyli skvělí. Pan Kaucký je ostřílený se
spoustou zkušeností, takže celý večer zvládl na jedničku. Po tradičních proslovech, předtančení a
šerpování byl po celý večer taneční parket zcela zaplněn. Všichni se úžasně bavili. Naše půlnoční
překvapení se všem tak líbilo, že jsme ho museli ještě zopakovat. Ze „Svobody“ jsme odcházely
kolem páté hodiny ranní. Byl to nádherný večer a úžasný zážitek, na který nikdy nezapomenu a
myslím, že nejsem jediná.
Lucie Fehérpatakyová, 4. VS
Beseda s kriminalistou
Dne 29. ledna 2013 proběhla na intru beseda o práci policie ČR. Navštívil nás pracovník
kriminální služby Policie ČR z okresního ředitelství v Chebu. Pověděl nám o různých případech ze své
bohaté praxe, některé humorné, jiné bohužel se špatným koncem. Také se nás ptal, jestli nebereme
drogy nebo tak. Potom nám vyprávěl, jak jsou zločinci někdy hloupí a nechají na místě zřejmé stopy,
které je během chvíle prozradí, ale někdy používají i takové techniky, kdy se na ně přijde až za hodně
dlouho. Také jsme si mohli vyzkoušet na sobě výstroj příslušníka jednotky rychlého nasazení a
prohlédnout si služební zbraň.
Na závěr svého poutavého vyprávění nabídl, že by mohl děvčatům někdy příště předvést
základy sebeobrany a chování se v krizových situacích.
Tato beseda se nám velice líbila a doufáme, že takovéto besedy budou častěji.
David Mašek, DM
Kadeřnická soutěž
Dne 8. února 2013 se konala ve středisku praktického vyučování ISŠ Cheb v Jiráskově ulici 6
soutěž kadeřnic 3. ročníku. Mezi soutěžícími kadeřnicemi nechyběla ani děvčata z domova mládeže
Hanka Šubrtová, Kateřina Kuloštiaková a Edita Křimská. Soutěžící kadeřnice si vybraly některé modely
a modelky z řad ubytovaných žáků.
Tato soutěž probíhá každoročně tzv. „nanečisto“ a je přípravou k praktické zkoušce učebního
oboru „Kadeřník“, konané v červnu 2013. Účes v kategorii pánské musel být vytvořen za 60 minut a
v kategorii dámské za 70 minut. Hodnotila se kvalita střihu a celkový vzhled účesu.
Z celé soutěže si odnáším moc hezký dojem.
Klára Pechrová, DM
Parádní podívaná
Když se v pátek odpoledne zamkne internát, málokdo tuší, co se za zamčenými dveřmi děje.
Spekulacemi můžeme hýřit donekonečna, ale abychom se toho trochu ušetřili, popíšu vám alespoň
jedno chmurné zimní sobotní odpoledne.
Ještěže studujeme ve městě, které se stará o bohatý kulturní program, v kterékoli roční době. Ani
tentokrát Cheb nezklamal, 9. 2. 2013 se totiž na Kasárním náměstí konaly snowboardové závody
„Snowboarding in Town 13“.
Když jsme si přečetli poutavý plakát na tuto akci, ihned jsme se rozhodli, že o takovou podívanou
nesmíme přijít. Vidět létat snowboardy v historické části města se nám už nemusí povést. Když
prošel masopustní průvod ulicí Obrněné brigády, vyrazili jsme sborem ke kostelu. Díky sněhu, který
přes noc hojně napadl, jsme se rapidně zdrželi, protože i když většina z nás je už dospělá, stále se
v nás kousek hravého dítka schovává. Než jsme došli na náměstí, byli jsme od hlavy až k patě
promáčení.
Přes ukrutný mráz, který se nám postupně šířil od nohou celým tělem, jsme vydrželi alespoň první
pokusy kvalifikačního kola. Vysoká rampa, která umožňovala dlouhý let, v některých vyvolávala závrať
v jiných zase obdiv k mladičkým snowboarďákům, vždyť nejmladšímu bylo teprve 12 let.
Když nás zima zcela ovládla, svižným krokem jsme brázdili cestičku zapadanou sněhem na internát,
kde jsme si uvařili teplý čaj a na chvilku zalezli pod teplé peřiny. Přitom jsme se těšili na večerní
finále, které jsme bohužel propásli. Konalo se nejspíš trochu dříve než podle plánovaného času.
Nicméně i tak můžeme s jistotou říct, že jsme si odpoledne užili  .
D.M.
Stolní fotbálek
Po dvou letech hraní stolního fotbálku jsme v úterý 26. února 2013 konečně udělali na
intru turnaj. Všichni přihlášení hráči se na turnaj velmi těšili, neboť mezi sebou vždy sváděli
velice zajímavé boje. Tak např. Honza Nováček, který si myslel, že nemůže prohrát, podlézal
stůl i se svým spoluhráčem Vítkem Miznerem. Dvojice Jiří Baborovský s Jakubem Hacajem
v tomto duelu jasně zvítězila 10 : 0 a celkově skončila na krásné druhé příčce. Na prvním
místě se umístili Klára Pechrová a Marek Vaník, kteří ve finálovém souboji nakonec udolali
protihráče 10 : 4.
Všichni aktéři byli oceněni a dostali nějakou maličkost. V budoucnu bychom chtěli
tuto akci určitě zopakovat.
Marek Vaník, DM
Sebeobrana a jak se zachovat
v krizových situacích
26. února 2013 se konala v našem domově mládeže přednáška o práci policie s příslušníkem PČR.
Tato první schůzka měla hojnou účast a všem se moc líbila. Policista hovořil například o drogách
vyskytujících se v okolí a na školách, nejčastějších zločinech v našem kraji i o americké policejní
struktuře. Jelikož beseda měla velký úspěch, vyžádala si děvčata další přednášku na téma
„Sebeobrana a jak se zachovat v krizových situacích“. Konala se tedy asi o čtrnáct dní později.
Nakonec se přihlásili i kluci a přednáška měla stejný úspěch. Naučili jsme se, jak se ubránit útočníkovi,
pokud nás chce znásilnit, okrást či nám jinak ublížit. Různé výmyky rukou a názorné ukázky nás sice
stály trochu chvilkové bolesti, ale přednáška byla poučná a záživná. Pevně doufáme, že nás
přednášející policista ještě jednou navštíví a mnohokrát mu, za jeho s námi strávený čas. Děkujeme!
Zdeňka Holubová ,DM
Daruj krev, daruješ život!
4. března 2013 se žáci našeho domova mládeže Filip Čižinský, Hanka Šubrtová a
Edita Křimská zúčastnili dobrovolného darování krve v chebské nemocnici .
Další ročník šachového turnaje
Dne 12. března 2013 se konal turnaj v šachu. Sešlo se šest hráčů, vášnivých šachistů. Některá
kola byla velmi napínavá. Po čtyřech výhrách a jedné remíze obsadil 1. místo Jiří Baborovský. 2. místo
obsadil Jan Nováček s jednou prohrou. Ostatní hráči se umístili na shodných pozicích.
Pro zúčastněné to byl velmi zábavně prožitý večer.
Vítek Mizner a Jiří Baborovský, DM
Putování po Belgii
„Ty letíš na tři týdny do Belgie? Jééééééééééé, ty se máš.“ Znělo ze všech stran, když
jsem vyprávěla, že se chystáme s manželem na dovolenou za čokoládou.
Návštěva úchvatné země však znamenala nespočetné množství navštívených muzeí,
galerií, katedrál a kostelů, jež se vám ze samé podobnosti později začnou spojovat
dohromady, a vlastně už nevíte, kde jste co viděli. Stihnout plánovitě 11 měst za tři týdny je
relativně krátká doba, neboť v Belgii je zcela běžné, že města mají kolem sta tisíc obyvatel.
Počasí připomíná trochu Anglii, snad jediného dne nebylo, kdy by alespoň jedna
kapička vody nespadla z nebe. A teploty? Spíše jaro evokujíc.
Tak tedy, abych neunavila vás přihlouplými řečmi o počasí, pojďme si udělat malý
výlet po Belgii.
V první řadě navštívíme samotné hlavní město Brusel, ve kterém jsme strávili většinu
času, bývá někdy označován hlavním městem Evropy. Najdete tu bezpočet luxusních
obchodů, butiků, speciálních obchodů a obchodních domů. Centrum jako takové je cílem
všech turistů, ale i tak jsme narazili na některá místa, kde nebyl viděn skoro žádný cizinec.
Za podívanou určitě stojí Grote Markt, pravoúhlé náměstí s třiatřiceti zdobenými
cechovními domy. Přestože, je každé průčelí domů úplně jiné, tvoří harmonický
architektonický celek. Maison du Roi (královský dvůr) je sídlem městského muzea. Tomuto
domu se také říká Broothuis (dům chleba), protože ho ve 13. století proslavil pekařský cech.
Nad radnicí je umístěna socha svatého Michaela.
Kousek od Grand´Place se nachází Manneken-Pis neboli čůrající chlapeček, který
patří mezi nejznámější a nejzprofanovanější atrakce hlavního města. Nachází se kousek od
Grand Place. Nečekejte ale zázrak. Malý chlapeček, jak čůrá. Ale občas mívá na sobě nějaký
obleček – to podle roční doby a podle toho, jestli a co se v Belgii zrovna slaví. Slavné a
bohaté osobnosti z celého světa mu vozí či posílají stále ty nejnovější módní výstřelky.
Poté nezapomeňte navštívit Place de la Bourse, kde stojí novoklasicistní budova La
Bourse (Burza) postavená architektem Léonem Suysem. Po celá desetiletí představuje jeden
ze stěžejních bodů centra. Nádhernému průčelí domu dominuje šest korintských sloupů.
Fasáda je zdobena mnoha reliéfy z oblasti průmyslu a obchodu. Pokud sjedete dolů do stanice
metra Bourse, můžete si prohlédnout výstavu olejomaleb. Jejich námětem je nostalgický
pohled na tramvajové linky surrealisty Paula Delvauxa.
Na Place des Martyrs (Náměstí mučedníků) se kdysi nacházela louka. Toto klasicistní
náměstí, které bylo značně uzavřené, bylo obestavěno v roce 1775. Tehdy dostalo jméno
Place St-Michel. Přejmenováno bylo až o století později, po revoluci, když bylo v jeho středu
popraveno na 450 obětí povstání. Toto náměstí se stalo ve 20. století obětí sporu mezi Valony
a Vlámy. Vlámové si chtěli v polorozpadlých budovách zřídit kanceláře, město však bylo
proti. Věc prozatím skončila kompromisem a od roku 1994 zde probíhají postupné
rekonstrukce budov.
Place de Ste-Catherine se vyznačuje nádherným kostelem. V okolí se nacházejí
pouliční „rybárny“, již v 10 hodin ráno si můžete dát rybí polévku…
Téměř celé vnitřní město můžete shlédnout z jedné z věží Cathédrale St-Michel (Katedrála
sv.Michala).Victor Hugo označil tuto katedrálu za „stylově nejčistší gotický kostel“. Její dvě
zkosené věže připomínají katedrálu Notre-Dame v Paříži. Stavba katedrály trvala 200 let, a
proto na ní můžete spatřit prvky jak rané, tak i vrcholné a pozdní gotiky. I bez hlubší znalosti
umění a architektury vám bude hned jasné, že katedrála stojí v prostředí, které se pro ni vůbec
nehodí. Už v minulém století byla připravena o svou důvěrnou společnici – celá obytná čtvrť
před kostelem byla zdemolována, aby průčelí katedrály lépe vyniklo. Stovky lidí zůstaly
tenkrát bez střechy nad hlavou. Později musely ustoupit další budovy výstavbě nádražní
budovy Gare Centrale. Dnes je katedrála obestavěna ošklivými domečky a novostavbami,
které uměle napodobují flanderský styl architektury.
Parc de Bruxelles (Bruselský park), geometricky členěný královský park, byl založen
v 18. století jako lovecký revír pro brabantské vévody. Jeho dnešní vzezření je dílem
architekta Zinnera z poloviny 19. století. Ten zde vybudoval nádherné fontány a všude
rozestavěl četné sochy. V létě se v parku konají pravidelné koncerty klasické hudby pod širým
nebem. Naproti parku se nachází klasicistní Palais de la Nation (Národní palác), kde sídlí
belgický senát a dolní sněmovna. Prohlédnout jeho interiér můžete pouze v době, kdy
nezasedá parlament, a jen ve skupině. Z centrálního místa v parku, Place de la Nation
(Národní náměstí), jdou tři cesty. Když půjdete tou prostřední, dorazíte až k Palais du Roi
(Královský palác), kde začíná Rue Royale (Královská ulice). Do Královského paláce můžete
zajít „na návštěvu“ od července do září. Pokud na střeše vlaje vlajka, znamená to, stejně jako
v České republice, že král se zdržuje v paláci. To se ovšem stává jen zřídka, protože král má
trvalé bydliště v Chateau Royal v Laekenu. Každý den ve14:30 se zde koná, opět použiji
paralely s Pražským hradem, výměna stráží.
O kousek dál se nachází Place Royale (Královské náměstí), které by mělo ještě větší
půvab, pokud by zde nejezdilo tolik aut a autobusů. Kamenný pán na koni, kolem něhož se
sunou tramvaje, je Gottfried z Bouillonu. Koluje o něm pověst, že vedl první křižáckou
výpravu. Na témže místě trůnil dlouho, až do nadvlády Francouzů, Karel Lotrinský. Hrdá bílá
budova na jihu náměstí je královský kostel St-Jacques-sur-Coudenberg, pozůstatek
habsbursko-rakouské nadvlády nad Belgií. Tento kostel, vystavěný Leopoldem II., je zcela v
rozporu se zvyklostmi té doby – je velmi střídmý a jednoduchý, žádné zbytečné ozdoby.
Důvod je prostý: král Leopold II. byl v té době zcela bez peněz. Obě boční lodě dostal kostel
až v 19. století.
Když půjdete po Rue de la Régence, dojdete brzy na malé náměstí s parkovou úpravou,
kde se po obvodu nacházejí zlaté sochy. Place du Petit Sablon dostalo své jméno, stejně jako
Place du Grand Sablon, v 15. století, kdy se na těchto místech rozkládala písečná pláň. Sochy
symbolizují buď cechy, nebo významné představitele belgických dějin. Čtvrť Sablon se stala
v poslední době vyhledávanou obytnou lokalitou, a to po pár desetiletích, kdy jí hrozil
úpadek. Bohužel tím utrpěla stará vetešnická atmosféra čtvrti. Dříve tam mohl člověk asi
narazit na všelijaké kuriozity, dnes zde nabízejí starožitnosti téměř jenom profesionální
obchodníci – a často za dosti přemrštěné ceny pro turisty. Samozřejmě všude dokola suvenýr
– shopy.
Dominantou náměstí Place du Grand Sablon je kostel Notre Dame du Sablon (Kostel
Panny Marie Vítězné). Tento pozdně gotický kostel je známý především barokní hrobkou
šlechtických rodin Thurnů a Taxisů a také se pyšní slavnou soškou Panny Marie, kterou
můžete vidět spolu s ženou a mužem ve člunu pod rozetou v pravé boční lodi katedrály.
Zázračná madona byla přivezena z Antverp do Bruselu a dodnes se její „příchod“ připomíná v
červenci slavnostním průvodem Ommegang (obchůzka) kolem Grand Place. Nádherně
malovaná okna kostela jsou po setmění nasvícena zevnitř.
Dál můžete pokračovat buď přímo do čtvrti Marolles, nebo se vydat k Mont des
arts (Hora umění). V této čtvrti můžete navštívit Muzeum kina, Muzeum hudebních nástrojů,
Muzeum starého umění, Muzeum nového umění nebo Muzeum knihařství.
Pokud se vydáte směrem do centra, nečekejte nic světoborného. Budete míjet novodobé
stavby, které jsou ztělesněním architektonické ubohosti. Zejména náměstí Carrefour
d´Europe (Evropská křižovatka) je neuvěřitelně ošklivé. Původně tam měly stát obytné
domy, ovšem nakonec dostaly celý prostor hotelové společnosti. Vzniklo tady něco na způsob
Disneylandu a rádobyhistorických domků z konce 16. století. Toto náměstí je jedním z mála
míst v Bruselu, které nečeká žádná budoucnost.
Kdyby neexistovala šarmantní a zároveň morbidní čtvrť Marolles, Bruselu by se o něco
hůře vařilo, kulturní nabídka by byla nudnější a nočnímu životu by chyběla ona rozmanitost a
pestrost. Tato ošuntělá a přesto životem kypící čtvrť nacházející se vedle Justičního paláce
mezi Porte de Hal a kostelem Notre Dame de la Chapelle není už jen „tajným tipem“ jak
kdysi. Její ponurost si našla příznivce, turisty už dávno nezajímá jen čisté a naleštěné centrum
města, chtějí vidět realitu. Skutečná Marolles dosud existuje, ale nezadržitelně mizí do
špinavých sklepních děr před mladými „yuppies“ sjednocené Evropy.
Na Place Poelaert na severovýchodní části Justičního paláce stávala ve středověku
šibenice. Toto náměstí je největším v Bruselu, ale kvůli mrakům parkujících aut to vůbec není
vidět. Můžete se ale vypravit na vyhlídkovou terasu, odkud uvidíte krásně celou čtvrť
Marolles. Palais de la Justice (Justiční palác) byl vystavěn na přání krále Leopolda II a měl
symbolizovat právní státnost Belgie. Je největší budovou postavenou v 19. století v Evropě.
Architekt Josef Poelaert spojil snad všechny tehdy známé slohy. Kvůli této stavbě bylo
strženo mnoho obytných budov.
V této čtvrti s malými domečky ve spletitých uličkách a úzkou průjezdou ulicí Rue Haute
žily odpradávna ty nejchudší vrstvy obyvatel, jako prostitutky, námezní dělníci, trhovci a
žebráci. Ve 13. století se zde konalo povstání proti šlechtě, které však bylo krvavě potlačeno.
Když dojdete na Place du Grand Sablon, které tvoří ostrý předěl od Marolles, objevíte svět
burziánů a sběratelů starožitností. Rovněž zajímavou pamětihodností je kostel Sts-Jean-etÉtienne aux Minimes. Na tomto pozemku stál předtím nevěstinec, a tak byla stavba kostela
dlouho projednávána. Na průčelí si povšimněte latinského nápisu, který hlásá: „Kde stával
dům Venušin, tam nyní je dům Panny.“ Budova se rychle proměnila v sociální stanici. Ve
čtvrti se sestry řádu maricolek (karmelitánky) staraly o prostitutky.
Odtud běžte směrem ven z města nahoru do ulice Rue de la Porte Rouge. V ní stávala
kdysi Porte Rouge (Červená brána), brána v městském opevnění, která se na noc zavírala, aby
prostitutky nemohly vykonávat své řemeslo ve vnitřním městě. Marolles ležela po celá staletí
mezi dvěma městskými zdmi a její obyvatelé směli do centra jen ve dne a za prací. Pokud byl
někdo přistižen v noci v centru, byla mu odebrána městská práva a nesměl už ani do Marolles.
Tato malá ulička ústí do Rue Haute, která byla důležitou tepnou města. V červeném cihlovém
domě s číslem 132 žil vlámský malíř Pieter Brueghel. Dnes je v něm umístěno Musée de
Brueghel. Kousek dál, v Rue St-Ghislain, stojí mateřská školka již z dob secesních – první
veřejná budova čtvrti, když nepočítáme nevěstince a domy pro nemocné leprou.
Ulička Rue de Renards s obchody s veteší již dává tušit, že se blížíte k blešímu trhu. Place
du Jeu de Balle s bleším trhem se pyšní úžasně zaplivanou pivnicí, která má každou neděli na
programu amatérskou živou hudbu. Trhy se konají každý den, ovšem v sobotu a v neděli
praská místo ve švech. Přicházejí sem obchodníci až zdaleka a prodávají všechno, co jde.
Náměstí ohraničuje Rue de Chevreuil (Srnčí ulice), kde dříve bydlívali myslivci a obchodníci
se zvěřinou. Dodnes zde můžete nalézt obchody, které v sezoně postaví před obchod klidně
celého kance. Spousta drobných uliček opravdu vybízí k procházkám. Určitě vám padne do
oka stará budova Hôpital St-Pierre. Tato nemocnice vznikla ve 13. století jako azyl pro
nemocné leprou. Současný vzhled pochází z 19. století. I přes morbidnost čtvrti je to dnes
největší nemocnice ve městě.
Čtvrť s nádhernými secesními ulicemi. Procházka po Ixelles je ideální pro rodiny s malými
dětmi. Špunty můžete odložit v Dětském muzeu v Rue du Bourgmestre 15 poblíž Square de la
Croix rouge. Nemusíte se obávat, že by se děti nudili. Ve třech poschodích domu umístěného
v nádherném parku můžete i jako dospělí pochopit ledacos. Tak například, když se posadíte
na zvláštní židli, poznáte, že vaše kůže je na některých místech těla citlivější než na jiných.
Anebo projdete zrcadlovým bludištěm a otevřete krabičku vůní…Pedagogický personál zajistí
i dílny, divadelní představení a hry. Vhodné pro děti od 4 do 12 let.
Mezi nejzajímavější památky Ixelles patří Palais de la Folle Chanson (Palác bláznivé
písně) ve stylu art deco, postavený v roce 1925. Odtud můžete pokračovat směrem vzhůru po
Avenue Emile Duray až na náměstí Place Ste-Croix, kde najdete hlavní vchod do Abbaye de
la Cambre. Tento bývalý cisteriácký klášter je oázou klidu mezi romantickými jezírky v této
čtvrti. Velká část budov vznikla v gotickém stylu, ale po poškození během náboženských
válek v 18. století byl znovu rekonstruován ve 30. letech 20. století. Překrásné jsou
Francouzské zahrady a kostel Notre Dame de la Cambre. V budovách dnes sídlí Národní
geografický ústav a umělecká akademie.
Když půjdete ještě dále do Rue Vilain XIV (Ošklivá ulice), narazíte na nádhernou
výstavbu ve stylu art nouveau – secese. Ještě výše se nachází Rue de la Vallée. Prakticky
celou tuto ulici až po Square de Biarritz postavil architekt Ernest Delune v letech 1903 –
1905.
Place Eugène Flagey nalevo od rybníčků je velmi zajímavým a živým náměstím.
Často zde najdete malý trh. Dominantou tohoto náměstí je nevzhledná krabicovitá budova
Národního ústavu pro rozhlasové vysílání. Ulice Chaussée d´Ixelles vede z lepší části čtvrti
do oblasti s řadovými domy. Sice po ní jezdí hodně aut, ale najdete na ní rozkošné drobné
obchůdky. Vede až k muzeu Musée des Beaux-Arts, kde si můžete prohlédnout ryze
impresionistická díla.
Atomium se nachází v parku des Expositions u Bruselu. Tento obrovský 165miliardakrát
zvětšený model molekuly železa vznikl za účelem světové výstavy EXPO roku 1958, která se
tu konala. Něco podobného můžeme nalézt jen tak v Paříži. Eiffelova věž byla postavena také
z tohoto důvodu, akorát již v roce 1889. Parametry této stavby jsou následující: výška-102
metrů, se stožárem pak 110 metrů a průměr každé z 9 koulí-18 metrů.
Atomium je zkonstruováno, jak sami vidíte na fotografiích, z oceli a hliníku. Uvnitř jsou
umístěny drobné výstavy různých vědních disciplín a také (v roce 1958) nejrychlejší výtah v
Evropě. „Výtahový průvodčí“, jak jsme na dovolené nazvali chlapíka s červenou mikinou
Atomium a vysílačkou, měl neuvěřitelných 30 sekund až minutu na to, aby nám mohl říci co
nejvíce informací o Atomiu. Jak mluvil rychle (a musel to stihnout sdělit jak anglicky, tak
francouzsky), vždy řekl „nejrychlejší výtah v Evropě“ a informaci „v roce 1958“ už tak
zadrmolil, že mu téměř nikdo nerozuměl. Nu což, dělá reklamu:)
Na samém vrcholu je restaurace s výhledem na město. Chcete-li vidět rovinaté Dolní
město, dívejte se z Place du Congrés. Horní město na návrší i celek historické části města je
nejkrásnější při pohledu od západu – připomíná totiž amfiteátr. Problémem bývá, že když
mají plno, tak jednoduše dají na schody zátarasu a informaci, jak dlouho si máte počkat, než
se nějaký stůl uvolní. Před atomiem stojí pomník Mikuláše Koperníka a pokud máte čas, jistě
si projděte nádherný přilehlý park v anglickém stylu, který byl speciálně upraven rovněž pro
výstavu, ale o pár let dříve než samotné Atomium.
V těsné blízkosti Atomia se nachází zábavní centrum Mini–Europe. Jedná se dnes již o 350
napodobenin nejznámějších staveb ze 70 měst Evropské unie na ploše 3 hektarů. Můžete zde
najít londýnský Big Ben, katedrálu v Santiagu de Compostela, Eiffelovu věž nebo třeba
ropnou plošinu Fina či funkční sopku Vesuv, kterou uvádějí do provozu sami návštěvníci
stisknutím tlačítka. Vesuv poté začne chrlit lávu. Naprosto dokonalá podívaná.
Všechny makety staveb mají měřítko 1 : 25. Procházka v parku Mini–Europe vzbuzuje v
návštěvnících pocit, jako by na daných místech skutečně byli. Nemusí makety jen zdálky
obdivovat, ale mohou se jich i dotknout. Ve většině případů je u maket použito stejných
stavebních materiálů jako u jejich originálů. Jednotlivé země v parku Mini–Europe jsou nejen
ozvučeny, ale často i doprovázeny svými typickými vůněmi a to proto, že se kolem staveb
nacházejí živé květiny typické pro tu kterou zemi (např. levandule pro Francii).
Park byl slavnostně otevřen 13. června 1989 a to pod nejvyšší patronací Evropského
společenství. Postupem času sem byly umístěny stavby z celé Evropské unie.
Pojedete-li z Bruselu do Antverp, nemůžete minout bývalé hlavní město tehdejšího
Nizozemí Mechelen, významné vlámské město. Pro informaci se francouzsky Mechelen
řekne Malines. Můžete sem jet také komfortně vlakem přímo z bruselského letiště.
Památky, Muzeum hraček, Pivovar á la Postřižiny
Mechelen svým kouzlem a historicky křivolakými uličkami okouzlí podobně jako Gent ,
ale tím, čím se od Gentu výrazně odlišuje, je významná a velmi specifická škola. Jedná se
o Vysokou školu hry na zvonkohru. Podivné? Nikoliv v Belgii. Jen v samotných Flandrech
existuje přes sto zvonkoher, o jejichž provoz se stará 30 zvonkohráčů a na většině z nich se
čas od času pořádají koncerty.
Nepřehlédnutelnou chloubou města je katedrála s 97 metry vysokou věží Sint
Romboutstoren a právě v ní je jedna z unikátních zvonkoher. Její krásné tóny vás jistě
odmění za ten namáhavý výšlap po kamenných schodech libozvučnou polyfonií. Tato
katedrála byla postavena ve 13. - 16. století ve stylu brabantské gotiky a byla též zapsána do
Seznamu světového dědictví UNESCO. Má dvě zvonkohry, každou se 49 zvony. Ve městě se
nachází také několik dalších kostelů, jako např. Sint-Janskerk (kostel sv. Jana), Kerk van
Onze-Lieve-Vrouw-over-de-Dijle, barokní bazilika Basiliek van Onze-Lieve-Vrouw-vanHanswijk nebo Sint-Pieter en Pauluskerk(kostel sv. Petra a Pavla).
Na náměstí Grote Markt se nachází radnice a četné historické domy. K budově radnice
patří bývalá gotická tržnice se suknem Lakenhal a věž Belfort, která figuruje taktéž na
Seznamu světového dědictví. Palác Markéty z Yorku, nevlastní babičky Karla V., má
gotickou fasádu a má dnes funkci divadla. Palác Markéty Rakouské, tety Karla V., byl
původně sídlem vrchního soudu a dnes slouží jako justiční palác. Jeho nádherné renesanční
zahrady jsou přístupné veřejnosti.
V pravidelných intervalech město objíždějí starodávné povozy s turisty (jako snad ve všech
turisticky atraktivních městech), ze kterých je příjemná vyhlídka na poklidné uličky plné
barev, obchůdků a kaváren. Pro děti má Mechelen připravený skutečný poklad –
Speelgoedmuseum (Muzeum hraček). Pokud budete mít štěstí, setkáte se i se zakladatelem
muzea, jenž tam často pobývá a rád se vyjadřuje k jednotlivých historickým exponátům.
Můžete tam nalézt i různé stavebnice. Některé byly dokonce vyrobeny v bývalém
Československu. Milovníci panenek a jejich důmyslných pokojíčků vyráběných na začátku
minulého století tam rovněž najdou různé skvosty a je tedy přirozené, že se prohlídka muzea
může protáhnout i na řadu hodin.
Také milovníci dobrých jídel a chutného moku si v Mechelenu přijdou na své. Kulinární
radovánky můžete zahájit v tamním pivovaru a restauraci v jednom Het Anker, kde se
veškeré pokrmy vaří z piva či na pivu.. Byl by hřích je neokusit. V tomto proslulém starém
pivovaru se dokonce lze rovnou ubytovat. Výhled z hotelových oken na naskládané hromady
sudů má atmosféru připomínající české filmové Postřižiny. Příjemně komorní změnu
jídelníčku vám poskytnou útulné kavárničky se silnou belgickou kávou a vynikajícím
čokoládovým desertem. Centrum města vás obklopí velkými trhy a lze si zde nakoupit
především různé sladkosti, typické pro Flandry a Mechelen.
Lutych je nejdůležitějším kulturním centrem Valonska a jeho obyvatelé jsou převážně
frankofonní. Město je sídlem jediné státní frankofonní univerzity v Belgii, založené roku
1817. V Lutychu žije významná italská menšina, což se projevuje v celkovém stylu města a
zejména pak v kuchyni. Díky dobrému vodnímu spojení s Francií, Vlámskem a Nizozemskem
má Lutych třetí největší říční přístav v Evropě (Port autonome de Liège). Taktéž se
toto město může pyšnit statusem železniční uzel západní Evropy.
Co Lutych nabízí v oblasti pamětihodností, co rozhodně stojí za návštěvu? Jako ve
středověkém středisku obchodu, církve a vzdělávání, můžete najít spoustu kulturně-církevních
staveb. Za zmínku jistě stojí Eglise St-Croix(Kostel sv. Kříže), který je příkladem tzv.
halového kostela, který je charakteristický trojlodím o stejné výšce, připomíná tak jakousi
halu. Nedaleko tohoto kostela se nachází i dům lutyšského rodáka, skladatele Césara Francka.
Rovněž důležitý je Palais des Princes-Evêques(Palác knížete-biskupa), kde převládají
pozdně gotické až renesanční prvky architektury, přestože byl postupně přestavován i v
novověku. Tento palác má dvě arkádová nádvoří, z nichž je však veřejnosti přístupné jen
jedno. A to je skutečně nádherné. Údajně je to největší světská gotická stavba na světě. V
komplexu dnes sídlí některé orgány justice a provinční správy.
Eglise St-Martin (Kostel sv. Martina) je známý především vzácnou kavalerií v interiéru
budovy. Pokud upřednostňujete větší a monumentálnější stavby, nežli jsou kostely, určitě vám
doporučuji navštívit Cathédrale St-Paul(Katedrála sv. Pavla), která sice započala svou
existenci ve 13. století jako kostel, ale která byla v 19. století přebudována na katedrálu s
novodobou věží. V Belgii není mnoho tolik zajímavých míst, kde se prolíná více prvků z
různých slohů. Uvnitř se nachází spousta vzácných předmětů, namátkou jmenuji například
několik prací od J. Delcoura, práce ze slonoviny, mobiliář z 19. století apod. Typickým
znakem této katedrály jsou vnitřní harmonie a prostota.
Věděli jste, že žákem zdejší školy byl mimo jiné i český kronikář Kosmas?
Nádherný pohled na historické jádro města skýtá starý most Pont des Arches (Obloukový
most), který se dostal do povědomí širší veřejnosti díky Simenonovým detektivním románům.
Mezi Pont des Arches a Pont St-Léonard se nachází tradiční pouliční trh La Batte, kde se
dodnes čile obchoduje. Dříve býval tento trh kromě prostoru k obchodním výměnám i místem
pro pouliční hudebníky a kejklíře. Dnes již samozřejmě tento malý prostor trhu nestačí, a tak
se rozkládá i na několika okolních ulicích. Trh bývá otevřen každou neděli od 8 h do 14 h.
Centrem Starého města je Place St-Lambert (Náměstí sv. Lamberta), které bylo několik
posledních let v rekonstrukci. Place du Marché (Tržní náměstí) bývalo po staletí srdcem
města. Dominuje mu Fontaine du Perron (Perónova kašna) ve tvaru altánu a s plastikou tří
Gracií, symbol svobody provincie a samotného města. Před touto kašnou zde stávala až do 13.
století kašna téhož jména, která však symbolizovala svrchovanost moci církevní.
Mezi nejzajímavější muzea Lutychu, která asi jinde nenajdete, patří mimo jiné Musée
d´Armes (Muzeum zbraní), kde si můžete prohlédnout lovecké, sportovní i válečné zbraně.
Kolekce se cení jednak z důvodu vysoké zachovalosti exponátů, jednak z důvodu historické
hodnoty zbraní, dle níž se řadí k nejvýznamnějším sbírkám svého druhu na světě.
Rovněž Musée d´Art Wallon (Muzeum valonského umění) se řadí k velmi zajímavým svého
druhu. Důsledné chronologické uspořádání výtvarných a sochařských děl zvyšuje
pedagogicko-didaktickou hodnotu tohoto moderního muzea, jehož stavba byla navržena
speciálně pro účely expozice. Součástí je i sbírka hudebních nástrojů. Neméně atraktivní
prohlídkou je ta v Musée de l´Art Religieux et d´Art Mosan (Museum církevního umění a
umění regionu povodí Maasu). Exponáty jsou dokladem vývoje církevního umění lutyšské
diecéze od středověku do 20. století a některé jsou řazeny mezi ty nejcennější, co jsou v
Belgii k vidění. V 11 sálech jsou předměty církevního umění nejen místního regionu, ale i
vlámské a brabantské školy a německého umění (malba, sochařství, zlatnické práce,
manuskripty, texty) za poslední tisíciletí.
Pokud chcete zajít na koncert, zajímavou volbou může být Valonská opera, která sídlí v
budově Théâtre Royal (Královské divadlo). Co byste v Lutychu určitě neměli opomenout,
je Citadelle (Citadela), která je vybudována na okraji městského jádra. Dostupná je
schodištěm Montagne de Bueren z Rue hors Chateau (Ulice vně hradu) nebo autem. Dnes
slouží jako kasárna. Taktéž Univerzita na Place d´Aout (Srpnové náměstí) stojí za návštěvu,
byť jen zvenčí.
Starobylé univerzitní město Lovaň leží ve středu Belgie na řece Dijle. S Bruselem a
Antverpami má výborné vlakové spojení. Nizozemsky se nazývá Leuven, francouzsky
Louvain, ale to málokde uslyšíte, jelikož jde o vlámské město.
Památky, Město studentů
V Leuvenu vedle nejmenšího belgického pivovaru Domus sídlí i Stella Artois, vlajková
loď evropské pivovarnické jedničky Inbev. I tímto je Lovaň známá, kromě svých historických
památek. Však také prohlídka útrob pivovaru, která se vám denně nabízí, stojí nemalé vypětí
pro chodidla, která dostanou zabrat stejně, jako když se vydáte Leuvenem pěkně po pěší zóně.
Je to příjemné město a nesporně jej poznamenali mladí lidé, kteří zde studují. Leuven má
pověst veselého, fanfarónského města už od středověku, kdy zde před více než pěti sty lety
otevřela brány Katolická univerzita. Na studenty narazíte na každém kroku, nejvíce však na
Oude Markt, kde debatují ve více než šedesáti kavárničkách. Náměstí Oude Markt ústí v
Grote Markt v samotném centru Leuvenu, jehož pěší zónu lemují nejcennější budovy města.
V blízkosti Frote Markt se nachází Stadhuis(radnice), která patří k nejkrásnějším stavbám
svého druhu v Evropě. Důležitou pamětihodností je taktéž Univerzitní knihovna, dílo
amerického architekta Whitneyho Warrena.
Nejvýznamnější stavbou se zdá být monumentální radnice a kostel Sint Pieter z přelomu
15. - 16. století. Tady můžete vidět vzácný obraz Poslední přijímání, dílo malíře Dirka Boutse.
Umělecké poklady vám odhalí prohlídka kostela svatého Petra, kde se nachází například
vzácná gotická soška Panny Marie, která je patronkou univerzity a studentů. V jedné z
nejosobitějších starých leuvenských čtvrtí, kde si od 13. století stavěly domy zbožné ženy,
bekyně, žijící zvláštním, téměř řeholním způsobem života, sídlí dnes luxusní hotel, ubytovna
pro hostující profesory a konferenční centrum. Všechny leuvenské památky obdivuhodně žijí
a jsou nestárnoucí součástí bohatého historického dědictví, o něž je náležitě pečováno.
Přítomnost univerzit pocítíte v Leuvenu na každém kroku. Na podzim se do ubytoven a
privátů nastěhuje 27 tisíc studentů. Počet obyvatel se tak přes zimu více než
zdvojnásobí. Katolická univerzita v Leuvenu je jednou z nejstarších v Evropě a založil ji
papež Martin V. v roce 1425. I když univerzitu, stejně jako celý Leuven, těžce poškodily
požáry a bombardování během světových válek, nejstarší gotické koleje v centru města rodáci
vždycky obnovili do původní podoby.
Vstoupíte-li dnes pod klenby hlavní univerzitní budovy, sídla rektorátu, zažijete šok.
Obrovský kamenný sál je sice stejný jako v polovině 14. století, kdy sloužil ke shromážděním
obchodnické gildy, jen s tím rozdílem, že je plný počítačů. A nad nimi se sklánějí chlapci s
dredy na hlavě a dívky v minisukních. Studuje zde i několik Čechů. Leuven doporučuji
zejména studentům: atmosféra Gaudeamus Igitur je cítit všude. Zároveň máte možnost se
seznámit s dalšími cizinci-studenty.
Antverpy (nizozemsky Antwerpen, francouzsky Anvers) jsou se svými přibližně 464 000
obyvateli druhým největším belgickým městem. Osídlili je Frísové, kmen, dle něhož je
pojmenována severní část Nizozemí. Město je zároveň velkým přístavem, druhým největším v
Evropě.
Během doby své existence si Antverpy vysloužily dvě přezdívky:Rubensovo město se mu
říká proto, že tu žil vlámský malíř Peter Paul Rubens. Pojmenování Jeruzalém západu si
město vysloužilo díky židům, kteří zde mají od 16. století velkou komunitu. Antwerpen se
nachází ve vlámské části Belgie, domluvíte se tedy nizozemsky. Samozřejmě i anglicky a
německy.
Jakožto přístav měly Antverpy zejména funkci obchodního města, ale také vojenského. I
když původní hradby byly zbořeny a nahradily je bulváry a parky, ve městě zůstalo několik
menších tvrzí a pevností. Obchodní minulost je známá především vznikem první burzy v
Evropě. V polovině 17. století, po vestfálském míru, byl Antverpám odříznut přístup k moři a
město se tudíž stalo sídlem řemeslníků. Proslavili jej zejména tkalci, truhláři a vazači koberců.
Antverpy jsou také známé především jako centrum diamantového průmyslu, jak z důvodu
obchodu s nimi, tak pro dlouhou zdejší tradici jejich zpracování. Historii diamantů můžete
lépe objevit v Muzeu diamantů. Součástí prohlídky je i rozsáhlá výstava šperků. Od
devadesátých let jsou Antverpy uznávány jako město módy a designu. Zejména díky
absolventům Královské akademie výtvarných umění se proslavily i v mezinárodním měřítku.
V Antverpách budete chtít vidět asi především to, co v Bruselu nenajdete – totiž přístav.
Můžete podniknout okružní plavbu, a to padesátiminutovou nebo tříhodinovou. Odjezdy lodí
jsou z náměstí Steen. Antverpský přístav je technicky tak vytížený, že je řazen na druhé místo
Evropy, co se týče využití přístavu, hned za Rotterdamem v Nizozemí. S tím souvisí
i Muzeum lodní dopravy.
Odsud je to jen kousek do historického centra města, hlavně na bývalé hlavní tržiště, dnes
náměstí Grote Markt se 67 m dlouhou renesanční radnicí a cechovní domy z 16. a 17. století
s bohatou sochařskou výzdobou. Velmi se podobá stejnojmennému náměstí v Bruselu.
Radnice je ukázkovým příkladem vlámské renesance.
Dominantou města je gotická katedrála na nábřeží Šeldy zasvěcená Panně Marii, která
byla dostavěná roku 1523. Její stavba trvala 269 let. Katedrála je opravdu velká, měří 117 m
na délku, 65 m na šířku a náleží k ní 7 lodí a 14 kaplí. Stavba má jen jednu dokončenou věž o
výšce 123 m. Hlavní klenba je podepřena 125 nosnými sloupy. Tudíž si umíte jistě představit,
jak velký kolos to musí být. V interiéru tohoto obra visí tři obrazy od Rubense, nejslavnějšího
rodáka z Antverp. Od poloviny června do konce září vydávají kostelní zvony v pondělí a v
pátek téměř koncertní zvuk. Jižně od katedrály narazíme na Groenplaats (Zelené náměstí),
kterému dominuje socha Rubense v nadživotní velikosti a hotel Hilton.
V Rubensově domě se můžete podívat, jak žil starý mistr. Palác byl postaven podle
Rubensových plánů ve směsi renesance a baroka. Některé prostory jsou vyzdobeny zlacenou
kůží a samozřejmě nechybí ani četná malířova díla. V muzeu Moreta Plantina na náměstí
Vrijdagmarkt si můžete prohlédnout originální tisky z 16. století slavného královského
dvorního knihtiskaře Chrisofa Plantina. Plantin tiskl hlavně modlitební knihy a žaltáře, které i
umělecky zdobil. Kromě tisků jsou k vidění i různé knihtiskařské stroje a také Plantinem
vytištěné a ozdobené knihy.
Antverpy mají také jednu z nejstarších zoo na světě. Přímo uprostřed města si lze
prohlédnout přes 4000 zvířat.
A ještě jedna zajímavost: v roce 1920 město Antverpy hostilo Olympijské hry.
Antverpy se hodí na kratší pobyt, nejlépe jako doplňující prvek k návštěvě jiných měst.
Například z Bruselu to není do Antverp vůbec daleko.
Brugge v jazyce francouzském, Bruges v nizozemském, přezdívané také jako Benátky
severu, se nacházejí devadesát osm kilometrů severozápadně od Bruselu, na řece Rey. Je to
správní středisko provincie Západní Flandry. Domluvíte se zde zejména nizozemsky, ale v
takovém turisticky atraktivním městě se domluvíte určitě i jinak.
Významné stavby, Muzea
Před pěti sty lety bylo toto město živým obchodním centrem a prosperujícím přístavem.
Během několika let však moře zaneslo přístav pískem a nastal několikasetletý úpadek města.
Ten pomohl Bruggám v pozdější době k turistickému rozmachu a jejich dnešní slávě. Po
odchodu všech obchodníků a námořníků se tady totiž zastavil čas a investice do výstavby.
Bruggy se tak od středověku zachovaly v takřka nezměněné podobě. Proto bylo historické
centrum Brugg v roce 2000 zapsáno do Seznamu světového dědictví UNESCO. O dva roky
později byly Bruggy, spolu se španělským městem Salamanca, vybrány za Evropské hlavní
město kultury. Na sever od Benátek najdete v Evropě stěží tak romantické místo.
Historické jádro města leží na ostrově obkrouženém kanály, proto je tu nejoblíbenější
turistickou atrakcí jízda vyhlídkovou lodí.
Celé město i s jeho historickým jádrem, výstavními domy a krásnými paláci můžete
pohodlně vidět z 83 metrů vysoké věže Belfort (Beffroi), která je součástí impozantní
stavby Halle a převyšuje i gotickou radnici, nejstarší budovu ve městě. Této zvonici se také
říká Halletoren. Na druhém podlaží věže se nachází malé muzeum v původní středověké
pokladnici. Za zmínku stojí i dvůr. Domy jako Bouchote nebo Cranenburg, v němž byl držen
zajatý rakouský císař Maxmilián I., jsou taktéž důležitými pamětihodnostmi.
S názvem „Benátky severu“souvisí i jiné označení: Město zamilovaných.
Bruggy jsou kamenné městečko na mnoha kanálech, přes které vede nespočet mostů.
Krásná katedrála, několik kostelů a historických budov, dvě velká a několik malých náměstí.
Centrem historického jádra je náměstí Grote Markt, zkráceně Markt. Na něm se nachází
pomník cechmistrů Jana Breydela a Pietera de Conincka, místních rodáků, kteří stáli v čele
odboje proti francouzské nadvládě ve 14. století. Náměstí je vymezeno četnými štítovými
domy v gotickém, renesančním a barokním slohu.
Druhým důležitým náměstím v Bruggách je Burg. Na tomto náměstí kdysi stála pevnost,
která měla chránit město před útoky Normanů. Na východní straně Burgu se
nachází Gerechtshof (Justiční palác) vybudovaný v 18. stol. v novogotickém slohu. Dalšími
významnými stavbami na náměstí Burg jsou gotická Stadhuis (radnice) ze 14. stol. a Basiliek
van het Heilig Bloed (bazilika svaté Krve), v níž je uchovávána ampule údajně obsahující
kapku Ježíšovy krve. Skutečnou perlu umění můžete spatřit v gotickém kostele Panny
Marie - v jedné z postranních kaplí najdete Michelangelovu Marii s dítětem vytvořenou z
bílého mramoru, tzv. Bruggskou madonu, jedno z mála Michelangelových děl nacházejících
se mimo Itálii.
Za jedno z nejznámějších muzeí v Bruggách je považováno Groeningse Museum.
Jsou zde vystavena díla vlámských umělců od 15. století po současnost včetně malířů
bruggské školy. Mezi autory vystavovaných děl patří např. Jan van Eyck, Hans van Memling,
Gerard David, Rogier van der Weyden a Hieronymus Bosch.
V Bruggách najdeme rovněž Muzeum Hanse Memlinga, které bylo zřízeno v SintJanshospitaal (Špitál sv. Jana). Další muzeum bylo vytvořeno v Begijnhofu (Dvoře bekyní),
který pochází z roku 1245. V Begijnhofu se nachází kostel a domky ze 17. století, z nichž
jeden je přístupný veřejnosti. Najdeme v něm mimo jiné starý nábytek a sbírku starých krajek.
Kromě toho dnes Begijnhof slouží jako ženský klášter. Můžete si tedy prohlédnout a zažít jak
minulost, tak přítomnost a snažit se vytušit jejich přímou interakci.
Bruggy mají 106 hotelů a desítky penzionů a privátů, stejně jako nespočet útulných a
vynikajících restaurací. Pověstná jsou i zdejší muzea. Jako stvořené jsou pro zamilované
dvojice a nejlépe je ocení novomanželé na svatební cestě. Mohou vychutnávat romantiku
„Benátek severu“ a na loďce doplout až k Jezeru lásky - Minnewater - na jehož hladině se
pohupují desítky labutí. A samozřejmě ochutnat i místní specialitu, vyhlášené belgické
pralinky.
Kdyby měl Belgičan říci, jaké je v jeho zemi pravá vánoční tradice, věru by nevěděl.
Dárky, stromeček a tak, to přeci pěstují všichni kolem. Království na křižovatce cest si vzalo
od každého něco a vůbec nikomu nevadí, že se tu neděje nic zvlášť belgického.
Místo Vánoc se tu spíše prosadí Mikuláš, zde Pere Noël. Jeho přípravy začínají už
s příchodem listopadu. Obchody jsou zaplaveny figurkami z čokolády. U této čokoládové
velmoci je samozřejmé, že většina laskominek je vyrobena z nejlepší čokolády.
Historický střed Bruselu se o Vánocích navléká do girland, flitrů, blikavých světýlek,
do chvojí a trsů cesmíny, do věnců složených ze sušených květů travin, listí a šišek.
Proslavený čůrající chlapeček Mannenken Pis dostává trojitý žárovkový náhrdelník, hned osm
smrčků seřazených podle velikosti a přes ulici mechem vystlaný betlém, který vypadá spíše
jako aljašský srub.
Ulicemi voní pečené kaštany, horké a sladké vafle, kolem nároží se kroutí flašinetové
melodie. Nezaměstnaný mladík si až agresivně říká o svých 50 centů. „Díky, to je od vás moc
milé,“syčí jedovatě na ty, kdo mu nic nedají.
Obrovské zklamání se dostaví, jste-li zastáncem Ježíška, neboť ten vám tu dárky
opravdu nepřinese. Supluje ho však, nevím, jestli dobře, Santa Claus. Jsem příliš skeptická
vůči tlustému vousatému pánovi v červeném kožichu. V Belgii je 24. prosince běžný pracovní
den, a tak v době, kdy většina Čechů připravuje štědrovečerní večeři, zdobí stromeček, zde se
ještě pracuje. Večer pak tráví doma nebo v restauracích s rodinami u dobré večeře. Poté jdou
stejně jako my na půlnoční mši. Během toho se angažuje již zmíněný Santa a naděluje dárky.
Belgičané si po půlnoční dají šálek svařeného vína s buchtou podobné naší vánočce, rozsvítí
stromečky, zapálí svíčky, kdo umí, zabrouká koledu, někdo francouzsky, jiný zase holandsky
či německy, zkrátka každý po svém a dárky většinou rozbalují až ráno, aby na ně měli více
času. My jsme však příliš nedočkaví a trháme papír hned .
Pokud tedy nějaká výrazná vánoční tradice přetrvává, pak se promítá jedině přes
žaludek, lépe řečeno přes naše chuťové buňky. Snad každý obyvatel si po ránu, ještě
v pyžamu za mrholivého rána (pro Belgii nic netypického, prší tu skoro denně…) namočí do
kafe „cognou“, jakousi vánočku e tvaru děťátka. Nemluvňátko by mělo symbolizovat Ježíška.
Prý se pečou podle staré receptury už od 9. století. V puse se doslova rozplývá a mezi zuby
vám zůstanou pouze cukrové úlomky, jimž bývá „kuňu“ posypán.
Tak a nyní jsme připraveni čelit tvrdému světu místních vánočních piv, která se od
těch všednodenních liší barvou a hlavně chutí, bývají nasládlá a kořeněná, zkrátka nic pro mě
:-D. Pivovary si schovávají pro své vánoční výstavy nejlepší slad a chmel, aby se
vyznamenaly ohňostrojem překvapení. Koupit si zde můžete Abbaye Rocs de Noël, Affligem
Christmas, Barbar Winter Bok a nespočetně dalších ojedinělých značek vánočních piv.
Belgičané nemají žádné typické štědrovečerní jídlo, respektive ne jejich. Od francouzů
převzali plněného krocana a přidali si k tomu hranolky, které považují za svůj vynález.
Podávají se také mořské plody nebo ryby. Dezert je mnohem zajímavější. Sladký dort ve
tvaru polínka plněný a zdobený máslovým krémem, navíc se honosí dvojím jménem,
Vlámové jej nazývají Kertstronk, Valoni pak Buche de Noël.
Ve všedních dnech si můžete pochutnat na Poulet Waterzoi, což je hustá kuřecí
polévka, nebo biftek na mnoho způsobů. Také kuřecí paštika, mořské plody, ryby, králík na
švěstkách, zvěřina, čekanka nebo ardenská šunka jistě nejsou k zahození. Nicméně pro nás
byla nejzajímavější čokoláda a vafle. Pralinky značky Neuhaus, Godiva a Leonidas jsou však
dostupné i u nás.
Každý region má své určité „národní“ pití. Valoni pijí především víno, ve Flandrech
upřednostňují pálenky. Jinak se všude v Belgii setkáte hlavně s pivem. Je zde 350 pivovarů a
asi 500 druhů piv. Patří mezi přední výrobce piva, ve spotřebě však zastávají pouze sedmou
příčku.
A rada na závěr? Chcete-li strávit vánoční svátky v Belgii, rozhodně se před odletem
či odjezdem objednejte k zubaři, budete ho po návratu určitě potřebovat :-D.
Ivana Križanová, DM
Bruselský vánoční strom