leden — červen

ODEON | EDIČNÍ PLÁN 2016
leden — červen
Kdo z vás si zaslouží věčný život?
Michel Houellebecq
První knížky v obnoveném ODEONU začaly vychá‑
zet v září roku 2000, tedy před více než patnácti
lety. Dnes počet vydaných titulů (včetně nových
vydání a e­‑knih) přesáhl číslo 600. V řadě případů šlo
o vůbec první překlady do češtiny – mám na mysli
díla Michaela Cunninghama, Harukiho Murakamiho,
Michaela Chabona, Paola Giordana, z autorek nelze
vynechat Sofi Oksanen či Dorotu Masłowskou.
V současnosti vydáváme knihy v edicích Světová
knihovna, Knihovna klasiků, Česká řada a v autor­
ských edicích. Právě Světovou knihovnu bych nevá‑
hal označit za vlajkovou loď nakladatelství: brzy vyjde
180. svazek, román Goceho Smilevského Návrat
slov. ODEON tradičně vydává díla svých zavedených
autorů, takže zde nechybí esa jako Murakami nebo
John Irving, po několika letech vydáváme i nový –
v češtině čtvrtý – román známé francouzské spiso‑
vatelky Delphine de Vigan. Stejně tak ale přinášíme
jména u nás zatím neznámá. V aktuálním edičním
plánu to je debutující americká prozaička Celeste Ng
s fascinujícím románem Vše, co jsme si nikdy neřekli
nebo populární čínský autor Liou Čen­‑jün. V oblíbené
Knihovně klasiků najdete nové překlady děl klíčo‑
vých autorů: Victora Huga, Stefana Zweiga a Nikolaje
Vasiljeviče Gogola.
Jméno ODEON se v naší zemi stalo známkou vyspělé knižní kultury. Poprvé se objevilo jako ná‑
zev Fromkova knihkupectví a později slavného nakladatelství české umělecké avantgardy, které
existovalo v letech 1923–1940. Jeho druhý život začal roku 1966, kdy se Státní nakladatelství
krásné literatury a umění přejmenovalo na ODEON. Od roku 1999 patří do společnosti Eurome‑
dia. Současný ODEON navazuje na dlouholetou tradici vydávání kvalitních knih a zaměřuje se
ponejvíce na moderní překladovou prózu.
JINDŘICH JŮZL
šéfredaktor
leden — červen 2016 | ODEON
OBSAH
Ernest Hemingway
John Irving
Haruki Murakami
Delphine de Vigan
Goce Smilevski
Liou Čen­‑jün
Celeste Ng
Michel Houellebecq
Michael Chabon
Anthony Burgess
Victor Hugo
Stefan Zweig
N. V. Gogol
4–5
6–7
8–9
10–11
12–13
14–15
16–17
18–19
20–21
22
23
24
25
3
Foto © Earl Theisen Archives
Hemingwayova díla
vycházela česky už od roku 1931,
v 60. a 70. letech minulého století se
na překladech podílela řada špič‑
kových překladatelů. ODEON vydá
v průběhu tří let deset zásadních
spisovatelových děl znovu, některá
v nových, moderních překladech.
ERNEST HEMINGWAY
KOMU ZVONÍ HRANA
Světoznámý americký spisovatel a novinář
(1899–1961) se narodil v Illinoisu v USA do ro‑
diny lékaře. Za první světové války bojoval jako
dobrovolník na italské frontě. Válečné prožitky
i záliba v nebezpečí či „extrémních sportech“
ho vedly k tomu, že psal o lidech v mezních
situacích. Je autorem řady románů (Sbohem, ar‑
mádo!), novel (Stařec a moře) a povídek. Mnohá
z jeho děl byla zfilmována. Nositel Pulitzerovy
ceny (1953) a Nobelovy ceny za literaturu (1954)
miloval ruské spisovatele, ženy, lov, whisky
a doutníky. Poslední léta svého života strávil na
Kubě.
Hemingwayův nejobsáhlejší román, vydaný
roku 1940, popisuje dramatické okamžiky
španělské občanské války. Američan Robert
Jordan, v civilu učitel španělštiny, dobrovol‑
ník republikánské armády, je vyslán za frontu
s nesnadným úkolem: má vyhodit do vzduchu
strategicky významný most. Během několika
dnů příprav, kdy se také rozvíjí jeho milostný
vztah s dívkou Marií, se ukáže, že jde o akci
s dosti nejistým výsledkem.
Spisovatele přitahovalo téma extrémních
životních situací, v nichž se jedinec musí spo‑
lehnout sám na sebe. Zároveň líčí krvavé činy,
kterých se dopouštěly obě strany konfliktu.
překlad Jiří Valja, 520 stran, březen 2016
POHYBLIVÝ SVÁTEK
Již vyšlo:
Rajská zahrada, Mít a nemít, Zelené pahorky africké, Smrt odpoledne, Stařec a moře, Sbohem,
armádo!, I slunce vychází
Pohyblivý svátek, v němž autor vzpomíná na
bujará léta strávená v Paříži, vyšel až posmrtně
roku 1964. Jeho memoárové črty sugestivně
zachycují atmosféru města dvacátých let minu‑
lého století a obsahují i portréty řady osobností
uměleckého světa, například Francise Scotta
Fitzgeralda, Jamese Joyce nebo Ezry Pounda.
Hemingway začal dílo psát roku 1957 a dopsal
jej o tři roky později; je to kniha muže, který
se v době sílící vnitřní krize ohlíží do let, kdy
překypoval životním i spisovatelským elánem.
překlad Luba a Rudof Pellarovi, cca 176 stran,
červen 2016
4
ODEON | leden — červen 2016
leden — červen 2016 | ODEON
5
Čtrnáctiletý chlapec Juan Diego, který se
narodil a vyrůstal na skládce odpadů v mexické
Oaxace, má třináctiletou sestru Lupe. Dívka
je přesvědčená, že zná svou vlastní i bratrovou
budoucnost. Je také čtenářka myšlenek – ví, co
si myslí většina lidí… Jako starší muž cestuje
Juan na Filipíny, ale cestují s ním i jeho sny
a vzpomínky. Jak stárneme, žijeme často ve
svých snech a vzpomínkách intenzivněji než
v přítomnosti. Ulice Záhadných tajemství je pří‑
běh o tom, co se přihodí Juanovi na Filipínách:
kde se minulost srazí s jeho budoucností.
Prolínáním příběhů z minulosti a současnosti
vytváří Irving složitý, mnohovrstevnatý román,
který pokrývá široký intelektuální, morální
a emocionální prostor; výsledkem je však ten
nejprostší, nejsmutnější a nejpodivuhodnější
příběh člověka, příběh o tom, čeho se nejvíc
bojíme: nacházíme lidi, které milujeme, a pak je
ztrácíme.
Již vyšlo:
Dokud tě nenajdu, Poslední noc na Klikaté řece, V jedné osobě, Hotel New Hampshire, Pravidla moštárny,
Imaginární přítelkyně, Rok vdovou, Svět podle Garpa, Svobodu medvědům, Syn cirkusu
6
ODEON | leden — červen 2016
JUAN DIEGO
NEVĚŘIL,
že by čtenářky přitahovalo téma jeho románů: vždy
tvrdil, že nejnadšenějšími čtenáři beletrie jsou
ženy, nikoli muži. Na vysvětlenou žádnou teorii
neměl; prostě si povšiml, že tomu tak je.
Juan Diego nebyl teoretik; hloubání nebyla právě
jeho parketa. Dokonce maličko proslul tím, co pro‑
nesl v jednom interview, když ho novinář požádal
o vyjádření k jakémusi otřepanému tématu.
„Já nespekuluju,“ odpověděl Juan Diego. „Jenom
pozoruju; jenom popisuju.“ Novinář – neúmorný
mladík – přirozeně naléhal dál. Novináři mají
rádi spekulace; v jednom kuse se spisovatelů ptají,
jestli není román mrtvý, nebo jestli neumírá.
Pamatujte: Juan Diego první romány, které četl,
vytáhl z pekelných plamenů basurera; popálil
si ruce, aby knihy zachránil. Není dobré ptát se
čtenáře ze skládky, jestli není román mrtvý, nebo
jestli neumírá.
„Znáte nějaké ženy?“ zeptal se Juan Diego
tohoto mladého muže. „Myslím tím ženy, které
čtou,“ dodal zvýšeným hlasem. „Měl byste mluvit
se ženami – ptát se jich, co čtou!“ (Teď Juan Diego
křičel.) „V den, kdy ženy přestanou číst – v ten den
román zemře!“ vykřikl čtenář ze skládky.
leden — červen 2016 | ODEON
ilustrační obálka
Foto © Everett Irving
John Irving (1942)
Studoval na řadě univerzit a až do
70. let tam také přednášel. První
román Svobodu medvědům vydal
roku 1968 (č. 1994). Celosvětovou
proslulost si získal románem Svět
podle Garpa (1978, č. 1987) a zařadil
se tak k nejčtenějším americkým
prozaikům. Jeho další díla už patřila
k zaručeným bestsellerům – Pravidla moštárny, Modlitba za Owena
Meanyho, Syn cirkusu – a některá
byla také úspěšně zfilmována.
Česky v posledních letech vyšly
prózy Dokud tě nenajdu (2006),
Poslední noc na Klikaté řece (2010)
a V jedné osobě (2013).
JOHN IRVING
ULICE ZÁHADNÝCH
TAJEMSTVÍ
překlad
Libuše a Luboš Trávníčkovi
cca 592 stran
červen 2016
7
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Haruki Murakami (1949)
je považován za jednoho z nejvý‑
znamnějších japonských spisova‑
telů současnosti. Jeho díla byla
přeložena do padesáti jazyků. Je
držitelem řady literárních ocenění,
například roku 1985 získal Tani‑
zakiho cenu, v roce 2006 mu byla
v Praze udělena Cena Franze Kafky,
roku 2009 obdržel Jeruzalémskou
cenu. V posledních letech bývá
zmiňován v souvislosti s Nobelovou
cenou za literaturu.
Anonymní vypravěč a hlavní hrdina románu
Hon na ovci žije poklidně v Tokiu a spoluvlastní
malou reklamní agenturu. Život mu pomalu
míjí pod rukama a on toho od něj už ani moc
nečeká.
Stačí však, aby jejich firma otiskla v re‑
klamním letáku nevinnou fotografii krajinky
s ovcemi a hrdina se ocitá na nechtěné iniciační
pouti kamsi do „srdce temnoty“ současného
Japonska, zapletený do složité sítě intrik, bi‑
zarností a temné historie, která ovlivňuje i jeho
vlastní dobu. Nečekaně ho vyhledá jistá orga‑
nizace s vazbou na nejvyšší politické kruhy a on
pod pohrůžkou násilí putuje nedobrovolně na
Hokkaidó, do nejzapadlejších japonských
končin, aby tam za každou cenu našel tajemnou
ovci s hvězdou na hřbetě…
Již vyšlo:
Norské dřevo, Na jih od hranic, na západ
od slunce, Kafka na pobřeží, Afterdark,
Konec světa & Hard­‑boiled Wonderland,
Sputnik, má láska, Po otřesech, O čem
mluvím, když mluvím o běhání, 1Q84
Kniha 1 a 2, 1Q84 Kniha 3, Spánek,
Kronika ptáčka na klíček, Podivná
knihovna, Bezbarvý Cukuru Tazaki
a jeho léta putování, Muži, kteří nemají
ženy
8
ODEON | leden — červen 2016
NECHAL JSEM ŘEKU
řekou a vydal se pěšky po staré pobřežní cestě
směrem na východ. Ke svému překvapení jsem
i tam pořád ještě našel starý vlnolam. Jen málo věcí
vypadá tak divně jako pobřežní bariéra bez moře.
V místech, kde jsem dřív častokrát zaparkoval a pak
se díval na moře, jsem se zastavil, uvelebil se na vl‑
nolamu a otevřel si pivo. Místo moře se mi teď před
očima dodaleka táhla nově navezená země a na ní
výškové apartmány. Jejich beztvaré shluky připo‑
mínaly posmutnělé nosníky, na nichž se někdo tak
dlouho marně pokoušel vystavět vzdušný zámek,
až se na to nakonec vykašlal a nechal je tak. Anebo
taky vypadaly jak parta nezletilých dětí, co se už
nemůžou dočkat, až se jim tatínek vrátí z práce.
Mezi všemi těmi baráky se jako když našije táhla
síť asfaltek a sem tam bylo vidět nějaké to ohromné
parkoviště nebo autobusový terminál. Byl tu super‑
market, benzínka, velikánský park i luxusní spole‑
čenské centrum. Všecko zbrusu nové a naprosto cizí.
Země, navezená ze zničených hor, měla typický
mrazivý odstín území zabraných moři a v místech,
co zatím nestihli rozparcelovat, ji pokrývaly husté
záhony plevele přiváté větrem. Zapustil na nové
pevnině kořeny překvapivou rychlostí. Rozlézal se
všude, jako by se chtěl posmívat všem těm stromům
leden — červen 2016 | ODEON
ilustrační obálka
Foto © Petr Kotyk
HARUKI MURAKAMI
HON NA OVCI
překlad Tomáš Jurkovič
cca 336 stran
duben 2016
a trávníkům uměle nasázeným
podél asfaltových cest.
Byl to hodně tristní pohled.
Jenže co jsem k tomu asi tak
mohl říct? Začali tady hrát novou
hru podle nových pravidel a nikdo
jim to nemohl zarazit.
9
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © Delphine Jouandeau
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Delphine de Vigan (1966)
Vydala svůj první román Dny
bez hladu roku 2001 pod pseu­
donymem. O čtyři roky později
publikovala pod svým skutečným
jménem knihu Pěkní chlapci, roku
2006 prózu s názvem Jednoho
prosincového večera, jež jí vynesla
první literární ocenění. Světového
úspěchu dosáhla s romány Ani
později, ani jinde a No a já (č. 2011).
Za dílo Noc nic nezadrží (č. 2012),
kterého se ve Francii prodalo půl
milionu výtisků, získala čtyři lite‑
rární ceny. Za svůj nejnovější román
Podle skutečného příběhu obdržela
3. listopadu 2015 cenu Renaudot.
DELPHINE DE VIGAN
PODLE SKUTEČNÉHO
PŘÍBĚHU
Fakt, že česky vychází již čtvrtý román Del‑
phine de Vigan, znamená, že tato francouzská
autorka si u nás našla svoje početné věrné
publikum. Vždy si však pro ně připraví nové
překvapení: tentokrát je to román Podle skuteč‑
ného příběhu, dramaticky gradující líčení vztahu
dvou současných žen, které se postupně mění
v opravdový psychologický thriller. Tajemná L.,
která razantně vstoupí do života spisovatelky,
má všechny parametry, aby sklízela obdiv,
zároveň však − jak se odhalí později − „je typem
osoby, kterou by žádný spisovatel neměl nikdy
potkat“. Nejen hrdinka, ale i čtenář nevědomky
vpadne do neúprosného mlýnského kola otázek:
kde začínají a končí hranice mezi realitou
a fikcí, mezi autorem a postavou, mezi litera‑
turou a čtenářem… A ač se to nezdá, v tomto
případě je to soukolí hodně nebezpečné − jde až
o život.
Již vyšlo:
Ani později, ani jinde
No a já
Noc nic nezadrží
10
ODEON | leden — červen 2016
V TOMHLE OBDOBÍ
mi François několikrát navrhl, abych šla bydlet
k němu, alespoň na nějaký čas. Dělal si starosti.
Nedal se ničím ošálit. Ani mým chvástáním, ani
mou takzvanou rozdělanou prací. Měl za to, že
anonymní dopisy mě zasáhly mnohem víc, než jsem
byla ochotná připustit. Měl za to, že jsem se nechala
dohnat nějakou zrůdou nebo přízrakem, který se
vynořil z minulosti.
Vzpomínám si na jiný večer, po návratu z Cour‑
seilles, kdy jsme měli jakousi podivnou debatu, jako
by François kolem mě postřehl nějaké nenormální
pletivo, které však nedokázal identifikovat. Už
dávno se setmělo a silnice byla volná. V autě se
mě vyptával. Ano, dělá si o mě starost. Dokáže
pochopit, že potřebuju být sama, že si střežím svoji
práci, že s ním o některých věcech nechci mluvit. Ale
zacházím až příliš daleko, ohrožuju samu sebe. Od‑
mítám jeho pomoc. Možná bych projednou – alespoň
na krátký čas – mohla připustit myšlenku, že se o mě
bude někdo starat. Podle něj jsem si kolem sebe zase
vystavěla jakýsi ochranný val, aby nikdo, dokonce
ani on, neměl přístup k tomu, co se mě dotýkalo
anebo na čem mi doopravdy záleželo. Chápe, že ne‑
mám chuť sdílet všechno, ale nemám přece zapotřebí
budovat takový obranný systém. Nejsme ve válce.
Není můj nepřítel. Už mě zažil i klidnější.
Pak se jeho oči na okamžik spustily ze silnice
a pozorně se na mě zadíval:
„Víš, někdy si říkám, jestli tu není někdo, kdo tě
ovládá.“
Nevím, proč jsem si toho dne s ním nepromluvila.
Proč jsem se nezmínila o L. a o tom pocitu, že mi
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Alexandra Pflimpflová
cca 272 stran
červen 2016
v její blízkosti mozek svírají spáry
nějakého dravce.
Každý, kdo zakusil něčí duševní
moc nad sebou, to neviditelné
vězení s nepochopitelnými pravi‑
dly, každý, kdo zakusil pocit, že
už nemůže myslet skrz sebe, ten
ultrazvuk, který slyší jen on sám
a který proniká do každé úvahy,
každého pocitu, každému vjemu,
každý, kdo zažil ten strach, že se
zblázní anebo už blázen je, určitě
pochopí, proč jsem to muži, který
mě miloval, zamlčela.
Bylo příliš pozdě.
11
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © Pierre Astier
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Goce Smilevski (1975)
se narodil roku ve Skopji, v Makedo‑
nii. Studoval na Karlově univerzitě
v Praze, dále na Středoevropské
univerzitě v Budapešti a na univer‑
zitě v rodném městě. Po debutovém
románu Planeta nezkušenosti (2000)
následovala próza Rozhovor se
Spinozou (2002). Za svůj třetí román
Freudova sestra obdržel roku 2010
Cenu Evropské unie za literaturu;
dílo bylo přeloženo do dvaceti
jazyků, v ODEONU vyšlo roku 2012.
Román, který se i u nás stal best‑
sellerem, představil autor osobně
v Praze.
Již vyšlo:
Freudova sestra
12
GOCE SMILEVSKI
NÁVRAT SLOV
Nejnovější prozaický text úspěšného makedon‑
ského spisovatele Goceho Smilevského Návrat
slov není rozsáhlý a nejde o román v klasickém,
nýbrž spíše v postmoderním pojetí příběhu.
Próza začíná větou: Na počátku mého života
byla slova. Poté mladá šestnáctiletá dívka, která
se narodila roku 1099, vypráví příběh o svém
životě s matkou v malém pokojíku s krejčov‑
skou dílnou na levém břehu Seiny v Paříži.
Dívka dostala jméno Heloisa údajně proto, aby
co nejvíce znělo jako Helios – Slunce. Když jí
bylo osm let, její strýc, v jehož domě bydleli, ji
odvedl do kláštera v Notre Dame, aby se vzdě‑
lávala v gramatice, rétorice, dialektice, aritme‑
tice, astronomii, hudbě, latině, staro­řečtině
a hebrejštině. Tam se s ní sblížil nejmladší učitel
katedrální školy Abelard a dosáhl toho, že mu
její strýc dovolil, aby se nastěhoval do jeho
domu a mohl dívku učit…
A zde začíná tragický milostný osud Abe‑
larda a Heloise, jeden z nejznámějších a nejdra‑
matičtějších příběhů skutečné lásky všech dob.
Smilevského vyprávění je po mnoha stránkách
zvláštní, nevšední, nejednou připomíná prózy
Umberta Eca. Je proloženo dobře formulova‑
nými dialogy a filozofickými úvahami o životě,
svobodě, o smrtelném hříchu, k němuž řadí
lhostejnost jako hřích osmý, o vládnutí a moci či
rozdělení společnosti.
ODEON | leden — červen 2016
KDYŽ MI BYLO
ŠESTNÁCT LET,
do kláštera přišel strýc a odvedl si mne zpět do
Paříže. Město bylo pro mne neznámé. Dny jsem
trávila četbou a vyšíváním a někdy jsem zazpí‑
vala nějaký ten žalm nebo pochvalnou píseň na
Bohorodičku. Strýc byl celý život přesvědčen, že
cesta k Bohu vede přes pokoru a sebeovládání a měl
radost z mého samotářství. Byl znám tím, že byl
skromný a mlčenlivý. Všichni, kteří ho znali, byli
zmateni z toho, že je na mne hrdý. Říkal mi, že
když jsem se vrátila do Paříže, každému vyprávěl,
jak je jeho Heloisa rozumná, jak je jeho Heloisa
skromná a že pouze jeho Heloisa v celé Paříži zná
hebrejsky a starořecky, že málokdo na světě kromě
Heloisy přečetl vše, co se zachovalo z díla Platonova
a Aristotelova. Byl si vědom, že se mnozí posmívají
této jeho hrdosti, v níž byla jistá dětská naivita.
Jiní byli zase z jeho vyprávění nadšeni. Jeho slova
o mně se brzy roznesla po městě. Možná proto,
že moje osamělost byla zahalena jakousi tajem‑
ností, lidé v ulicích, tavernách a náměstích Paříže
začali zpívat o moudré Heloise. Někdy, když jsem
doprovázela strýčkovy sluhy na trh, zaslechla jsem
některou z těch písní, ovšem nikdy jsem se neza‑
stavovala, abych si ji poslechla do konce, třebaže
tam byli mladí lidé, kteří, když mě poznali, šli za
mnou a zpívali. Jednou jeden z mladíků, kteří šli
za mnou od tržiště až ke strýcovu domu, zpíval
o mně, a když skončil, začal zpívat o moudrosti
Abelarda, který byl nejmladším profesorem v ka‑
tedrální škole Notre Dame. Už v klášteře v Ar‑
genteuil jsem slyšela o jeho slávě. A ze strýcových
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Dagmar Dorovská
a Ivan Dorovský
cca 176 stran
duben 2016
rozhovorů se svými přáteli jsem
věděla, že mladí lidé přicházejí
z Londýna, Říma a Toleda, jen
proto, aby slyšeli jeho přednášky.
Nazývali jej noster Aristoteles –
náš Aristoteles. Poznala jsem ho
jedné letní noci a zatoužila jsem
zůstat s ním navždy.
13
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © Čang Wej
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Liou Čen­‑jün (1958)
strávil v mládí pět let jako voják
v poušti Gobi. Díky své inteligenci
složil v roce 1978 maturitu s nejlep‑
ším výsledkem z celé provincie Che­
‑nan a byl přijat ke studiu literatury
na Pekingské univerzitě. Po studiích
začal psát. Jeho romány jsou
známé svým typickým humorem
a neotřelým, trefným zobrazová‑
ním každodennosti, pod rouškou
komiky se však odehrávají tragédie
obyčejných lidských životů. Je nosi‑
telem několika literárních ocenění
a mnohé romány byly také úspěšně
zfilmovány. Román Manžela jsem
nezabila jej v roce 2012 vynesl
na přední místo kontroverzního
žebříčku nejbohatších čínských
spisovatelů.
14
LIOU ČEN­‑JÜN
MANŽELA JSEM
NEZABILA
Hlavní postavou románu je žena jménem Lotos,
vesničanka středního věku, která se bouří proti
státnímu aparátu. A taky to v soudním sporu
dotáhne až do nejvyšších pater, když jede de‑
monstrovat na náměstí Nebeského klidu zrovna
ve chvíli, kdy v Pekingu probíhá plenární
zasedání celostátního sjezdu strany. Bouří se
ne z nějaké politické uvědomělosti, ale protože
přišla o manžela. Sama se s ním rozvedla, neboť
podruhé otěhotněla a rodina by při druhém
dítěti byla postižena sankcemi, manžel by přišel
o práci. Přišla tedy s nápadem, že se rozvedou,
a až ona porodí, zase se po nějaké době vezmou.
Nepočítala ale s tím, že si její muž mezitím na‑
jde mladší a nebude se k ní chtít vrátit. Začne se
tedy soudit. Případ je zamítán a ona to žene výš
a výš, objevuje se celá škála různých soudruhů,
kteří se snaží zbavit problému, který před‑
stavuje. V první polovině románu jej dožene
až úplně nahoru a vznikne velký skandál, při
kterém padne (zcela z jiných než správných dů‑
vodů) několik pomazaných hlav. V druhé části
je hrdinka postrachem všech kádrů, uvědomí
si svou moc a využívá ji vědomě. Stále se chce
domoci zrušení rozvodu, aby dokázala svou
pravdu, teď už ji ale nikdo nepodceňuje, naopak
ji pravidelně sleduje tajná policie.
Na jedné straně absurdní fraška, na druhé
straně depresivní obrázek mašinerie státní moci.
ODEON | leden — červen 2016
LOTOS SE POPRVÉ
setkala se soudcem Wangem, když mu bylo šesta‑
dvacet. To byl ještě hubený, tváře bledé, kůži na
těle měl taky jemnou a běloučkou, byl to vlastně
takový běloskvoucí mladíček. Běloskvoucí mladíček
se dvěma velkými tmavými kukadly. Lidé s výraz‑
nýma očima mívají husté obočí, ale Wang Kung­­­­­­­­‑tao
měl obočí tenké, tenké a řídké, téměř neexistující.
Při pohledu na něj Lotos málem vyprskla smíchy.
Přišla ho ale žádat o pomoc, smích teď rozhodně
nebyl na místě. Zvlášť když nebylo vůbec lehké se
k němu jen dostat. Soused tvrdil, že pan soudce
je určitě doma, ale Lotos bušila na dveře už celou
věčnost a uvnitř stále ticho. Přišla s pytlem sezamu
a slepicí pod paží. Ruka už jí věčným bušením
odumírala, slepice taky dostávala křeč do křídel, jak
visela hlavou dolů, a kdákala na celé kolo. Nako‑
nec jim právě to kdákání otevřelo dveře. Soudce
Wang otevřel v pracovní košili zaměstnance soudu
a v trenýrkách. Lotos si kromě bělostné kůže na
hubených nohou všimla ještě čerstvě vylepeného
svatebního znaku dvojitého štěstí na stěně za ním.
Bylo půl jedenácté večer. Lotos došlo, proč Wang tak
dlouho neotvíral. Ona za ním ale přišla schválně
pozdě večer, potřebovala ho doma zastihnout.
Přece nemohla riskovat, že z takové dálky pojede
nadarmo. Soudce Wang zívl:
„Hledáte někoho?“
„Wang Kung­­‑taa.“
„A kdo jste?“
„Ma Ta­­­‑lien z Ma­­‑ťia­­‑čuangu je váš strýc, že?“
Soudce Wang se poškrábal na hlavě, zamyslel se
a pak přikývl.
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Zuzana Li
cca 256 stran
květen 2016
„Ma Ta­­­‑lienova žena pochází
z matčiny strany z Cchuej­­‑ťia­­
‑tienu, to víte?“
Wang přisvědčil.
„A víte taky, že mladší sestra
Ma Ta­­­‑lienovy ženy se provdala
do Chu­­‑ťia­­‑wanu, že?“
Wang se opět podrbal na hlavě
a po chvilce zakroutil hlavou.
„Jedna ze sestřenic mé tety se
provdala za synovce strýce matky
Ma Ta­­­‑lienovy švagrové, zkrátka
a dobře, jsme příbuzní.“
Wang se zamračil: „A co vlastně
chcete?“
„Chci se rozvést.“
15
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © Kevin Day
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Celeste Ng
je americká prozaička, její rodiče
pocházejí z Hong Kongu. Studovala
na Harvardu a na University of
Michigan. Publikovala řadu povídek
časopisecky. Vše, co jsme si nikdy
neřekli je její první román; získala za
něj několik literárních ocenění v čele
s Amazon’s #1 Best Book of 2014.
16
CELESTE NG
VŠE, CO JSME SI NIKDY
NEŘEKLI
Lydia je mrtvá. To ale zatím nevědí… Příběh,
odehrávající se převážně v 70. letech minulého
století ve Spojených státech, začíná tragickou
smrtí šestnáctileté Lydie. Zbylá čtyřčlenná
rodina se snaží přijít na to, proč a jak dívka,
která neuměla plavat, skončila uprostřed jezera.
Všichni se se smutkem vyrovnávají po svém
a zároveň vědí, že je na čase zásadně změnit
některé postoje a přehodnotit dosavadní způsob
života a uvažování.
Každá z dvanácti kapitol knihy se soustředí
na jinou dobu: po pohřbu, těsně před smrtí,
v době mládí rodičů, v čase, kdy se od nich na
nějakou dobu odloučil jeden z nich. Autorka,
jako kdyby loupala plátky cibule, postupně
odkrývá rodinná tajemství a traumata, která si
jednotliví členové s sebou nesou životem. Vy‑
právění ve třetí osobě občas proložené vnitřním
hlasem hrdinů čtenáře první větou pohltí a až
do konce nepustí.
Vše, co jsme si nikdy neřekli je brilantní studií
nejniternějších lidských pocitů a pohnutek,
která řeší otázky jak zapadnout, jak najít smysl
života, jak realizovat životní sny, jak se vyrovnat
s odlišností, jak naplnit očekávání ostatních, jak
být sám sebou, jak přežít neúspěch, jak najít své
místo ve společnosti. Autorka se dotýká témat,
se kterými se většina čtenářů dokáže identifi‑
kovat. Kniha tak nutí k zamyšlení nad vlastním
životem, vlastní minulostí. Ne vždy je takové
zamyšlení příjemné…
ODEON | leden — červen 2016
POLICIE JIM SDĚLÍ,
že bez varování odchází z domova spousta nác‑
tiletých. Mnohdy se prý taková děvčata zlobí na
rodiče a ti o tom nemají ani tušení. Nath sleduje,
jak obcházejí sestřin pokoj. Očekává daktyloskopický
prášek a štětečky, čenichající psy, zvětšovací skla.
Policisté se však jen dívají: na plakáty připíchnuté
napínáčky nad psacím stolem, boty na podlaze,
pootevřený školní batoh. Pak ten mladší položí dlaň
na oblý růžový uzávěr Lydiina parfému, jako by
hladil dětskou hlavičku.
Většina případů pohřešovaných dívek, řekne jim
starší policista, se vysvětlí do čtyřiadvaceti hodin.
Samy se vrátí domů.
„Co to znamená?“ opáčí Nath. „Většina? Co to
znamená?“
Policista na něj zamžourá přes horní okraj bifo‑
kálních brýlí. „V naprosté většině případů,“ odpoví.
„V osmdesáti procentech?“ naléhá Nath. „V deva‑
desáti? Pětadevadesáti?“
„Nathane,“ ozve se James. „To stačí. Nech pana
Fiska v klidu pracovat.“
Mladší policista si poznamená do zápisníku
podrobnosti: Lydia Elizabeth Leeová, šestnáct, na‑
posledy viděna v pondělí 2. května, květované šaty
s vázačkou, rodiče James a Marilyn Leeovi. Nato se
policista Fiske na Jamese pozorně zadívá, z paměti
se mu vynoří vzpomínka.
„Vždyť vaše žena se taky jednou pohřešovala,
ne?“ řekne. „Pamatuju si ten případ. V šestašedesá‑
tém, viďte?“
Jamesovi se po zátylku rozlije teplo, jako by mu
zpoza uší stékal pot. Náhle je rád, že Marylin
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Jana Kunová
272 stran
březen 2016
čeká dole u telefonu. „To byl omyl,“
odpoví strnule. „Nedorozumění
mezi manželkou a mnou. Rodinná
záležitost.“
„Chápu.“ Starší policista vy‑
táhne vlastní zápisník a něco si po‑
znamená, a James poklepe klouby
o roh Lydiina psacího stolu.
„Ještě něco?“
17
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © Denis Rouvre
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Michel Houellebecq (1958)
Francouzský spisovatel, nositel
Goncourtovy ceny, se narodil na
ostrově Réunion. Roku 1994 na
sebe upozornil románem Rozšíření
bitevního pole, který byl přeložen do
řady jazyků (č. 2004). Druhý román,
Elementární částice (1998, č. 2007),
ho rázem vynesl na francouzské
literární nebe a získal za něj roku
2002 ocenění IMPAC Dublin. Ještě
větší čtenářský ohlas vyvolala
následující Platforma (2001, č. 2008).
Česky dále vyšly prózy Možnost
ostrova (2007), Mapa a území (2011)
a Podvolení (2015).
Již vyšlo:
Rozšíření bitevního pole
Mapa a území
Podvolení
MICHEL HOUELLEBECQ
MOŽNOST OSTROVA
Ve svém románu s poněkud záhadným názvem
Možnost ostrova se autor vypořádá s celým
lidským pokolením – dílo se odehrává ve stadiu
vrcholného úpadku světa, těsně před zánikem
západní civilizace na Zemi a po něm. V kari‑
katuře „současnosti“ se odehrává tragikomický
příběh Daniela1, cynického zbohatlíka, který
je ponořen do svého vnitřního světa a kterého
ze všeho nejvíc zajímá úspěch u žen a pochybná
kariéra. Smrtelnou ránu mu zasadí jeho mi‑
lenka, o čtvrt století mladší Esther, pro kterou
je sex pouze potřebou a která Daniela1 brzy
nahradí daleko mladšími muži.
V „budoucnosti“ se setkáváme se sektou
Elohimitů, kteří věří v reinkarnaci a hlásají
dokonalou hygienu jak fyzickou, tak duševní.
Jejich teze jsou dovedeny do absurdního konce
v podobě faktické realizace plánů sekty. Ma‑
rie23, Esther31 a Daniel25, žijící tisíciletí po
smrti Daniela1, jsou klonovaní neolidé. Spo‑
lečně s nimi se ve světě po globálních katastro‑
fách vyskytují primitivní pralidé se zvířecími
instinkty. Daniel25 se vydává na svou poslední
cestu se psem Foxem, jehož první verzi už
ovšem vlastnil jeho předchůdce, aby našel onen
vytoužený ostrov.
Román Podvolení získal 2. místo v anketě
Kniha roku Lidových novin.
18
ODEON | leden — červen 2016
ROZHOVOR
PROBĚHL V MÉ
LÓŽI,
po představení, které si zaslouží přídomek trium‑
fální. Isabelle byla tehdy šéfredaktorkou Lolity,
předtím dlouho pracovala v časopise 20 Ans. Zpo‑
čátku jsem pro ten rozhovor nijak nehořel; prolis‑
toval jsem si magazín, přece jenom mě zaskočila ta
přemíra vulgárních pitomostí, které tiskoviny pro
mladé dívky zahlcují: trička velikosti na deset let,
přetěsné bílé kraťasy, hlavně aby bylo vidět tanga,
bez Chupa­­‑Chups se takřka nelze obejít… vskutku
nechybělo nic. „Jistě, mají ale překvapivou pozici
na trhu…“ tlačil na mě tiskový mluvčí. „A navíc,
už jen to, že přijela sama šéfredaktorka, myslím, že
to je znamení…“
Někteří lidé, zdá se, v lásku na první pohled
nevěří; i když tomu výrazu nehodláme přiznat jeho
doslovný význam, je jasné, že vzájemná přitažli‑
vost se ve všech případech spouští velmi rychle; od
prvních minut svého setkání s Isabelle jsem věděl,
že spolu budeme mít románek a že bude pěkně
dlouhý; věděl jsem, že i ona si toho je vědoma.
Po několika zahřívacích otázkách o trémě a mých
metodách přípravy na představení atd. se odmlčela.
Znovu jsem listoval jejich časopisem.
„Tak úplně Lolity to zase nejsou…“ poznamenal
jsem po chvíli. „Je jim šestnáct, sedmnáct.“
„Ano,“ přisvědčila. „Nabokov se o pět let zmýlil.
Většině mužů se nelíbí dívenky před pubertou, ale
ty, co ji mají čerstvě za sebou. Stejně nebyl nijak
moc dobrý spisovatel.“
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Jovanka Šotolová
344 stran
březen 2016
I já jsem toho přízemního a pře‑
pjatého pseudopoetu, nešikovného
imitátora Joyce vždycky nesnášel,
ten ubohý šílený Ir neměl ani tolik
štěstí, aby dokázal občas překonat
přespříliš nahromaděné těžkosti.
Nabokovův styl mi odjakživa při‑
pomínal nepodařené listové těsto.
19
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Foto © michaelchabon.com
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Michael Chabon (1963)
absolvoval anglickou literaturu
a kurzy tvůrčího psaní. Debutoval
roku 1988, ale jeho „velký román“,
původně nazvaný Zlatý věk, spatřil
světlo světa až roku 2000 – za
Úžasná dobrodružství Kavaliera
a Claye získal Pulitzerovu cenu.
Česky mj. vyšly romány Židovský
policejní klub (2008) či Telegraph
Avenue (2014).
Již vyšlo:
Konečné řešení
Židovský policejní klub
Telegraph Avenue
20
MICHAEL CHABON
ÚŽASNÁ
DOBRODRUŽSTVÍ
KAVALIERA A CLAYE
V anglosaské literární tradici není mnoho
knih, které by tematicky souvisely s Českoslo‑
venskem. Chabonův příběh se začíná odvíjet
v New Yorku na podzim roku 1939, nicméně
část děje se odehrává v kulisách předválečné
Prahy. Samuel Klayman (později se přejmenuje
na Sammyho Claye) je sedmnáctiletý židovský
chlapec z Brooklynu, zatímco jeho bratranec,
o něco starší Josef Kavalier, uprchl z Čech před
Hitlerem. Na své pouti za americkou svobo‑
dou Josef postupně cestuje přes Litvu, Rusko
a Japonsko. Jeden čte sci­‑fi a má rád komiksy
i brakovou literaturu, druhý se zase věnuje ma‑
gii a zbožňuje Harry Houdiniho. Utvoří spolu
tým, v němž Sammy píše texty a Josef kreslí,
vytvoří nového komiksového hrdinu jménem
Eskapista, a se svým nápadem uspějí v naklada‑
telství. Josef, který si v Americe nechává říkat
Joe, vkládá do postavy Eskapisty svou nenávist
k nacistům.
Strhující román, ve kterém autor otevírá
řadu velkých témat: jedním z nich je židovství,
otázka útěku a exilu, či homosexualita.
ODEON | leden — červen 2016
BERNARD
KORNBLUM
úkol bez váhání přijal. Přestože byl jako většina
iluzionistů nevěřící a uctíval pouze nejvyššího
mága Přírodu, byl zároveň svědomitý Žid. Co
bylo možná podstatnější, v penzi nebyl spokojený
a nudil se, v době, kdy přišla tato nabídka, dokonce
zvažoval návrat na jeviště. Ačkoli žil poměrně
nuzně, odmítl velkorysou odměnu a vymínil si dvě
podmínky: že nikomu nesvěří, jak to chce provést,
a že si své pomocníky vybere sám. Celý trik zůstane
zastřen čarovným závojem, který odkryje až poté,
co se vše vydaří.
Tato podmínka se spolku zalíbila, nejen proto,
že měla své kouzlo ale i opodstatnění. Čím méně
podrobností budou znát, tím snazší pro ně bude
popřít jakoukoli vědomost o Golemově zmizení,
kdyby vše vyšlo najevo.
Kornblum opustil kamenosochařství a vydal se
do svého bytu, který byl v nedaleké Maiselově ulici.
Cestou už v duchu spřádal nitky pevné a elegantní
osnovy svého plánu. V devadesátých letech devate‑
náctého století se ve Varšavě krátkou dobu protlou‑
kal jako zloděj; vykrádal byty v nejvyšších patrech
domů a myšlenka na to, že nepozorován uloupí
Golema z místa jeho současného odpočinku, v něm
probudila hříšné vzpomínky na plynovou svítilnu
a ukradené šperky. Když však vstoupil do průchodu
domu, kde bydlel, jeho plány nabraly rázem jiný
směr. Ze dveří vystrčila hlavu domovnice a ozná‑
mila mu, že v bytě na něj čeká nějaký mladík. Je to
prý fešák, zdvořilý a dobře oblečený. Za normál‑
ních okolností by ho samozřejmě nechala čekat na
leden — červen 2016 | ODEON
překlad
David Záleský a Markéta Záleská
608 stran
květen 2016
schodech, ale měla za to, že v něm
poznala bývalého studenta Herr
profesora.
Lidé, žijící dobrodružným živo‑
tem, si často vypěstují pesimistický
náhled na svět, kdy raději počítají
s tou nejhorší možností. Leckdy tak
bývají pokládáni za jasnozřivé.
Kornblum okamžitě věděl, že ne‑
očekávaný host nemůže být nikdo
jiný než Josef Kavalier a sevřely
se mu útroby. Už před několika
měsíci se rozkřiklo, že chlapec se
chystá odejít z akademie a emigro‑
vat do Ameriky; muselo se stát něco
nepředvídaného.
21
KNIHOVNA KLASIKŮ
ilustrační obálka
ANTHONY BURGESS
MECHANICKÝ
POMERANČ
překlad Ladislav Šenkyřík
cca 224 stran
duben 2016
Anthony Burgess (1917–1993)
Obdivuhodně plodný britský autor
stihl napsat zhruba třicet románů,
ale také asi patnáct titulů literatury
faktu, dvě knihy pro děti, dvoudíl‑
nou autobiografii, román ve verších,
několik televizních scénářů a bez‑
počet kritických článků. Mechanický
pomeranč byl časopisem Time
vybrán mezi sto nejlepších anglicky
psaných děl z období 1923–2005.
České vydání vychází z nové ang‑
lické edice z roku 2013 obsahující
např. předmluvu Martina Amise.
22
Přestože Anthony Burgess patřil k autorům
mimořádně tvořivým, jeho nejznámějším
dílem, jímž vstoupil nejen do dějin literatury,
ale i populární kultury, navždy zůstane román
Mechanický pomeranč. Když roku 1971 převedl
tuto svéráznou futuristickou vizi moderní
společnosti na stříbrné plátno Stanley Kub‑
rick, setkal se film s tak ostrou kritikou, že jej
režisér z britské distribuce raději stáhl. Přemíra
násilných scén však není v Burgessově díle
prvkem samoúčelným, lacině provokativním –
tvoří pevnou součást vyprávění, které je stejně
strhující jako originální.
Mechanický pomeranč totiž naprosto po‑
rušuje obvyklou literární strukturu a stavbu.
Hlavní hrdina knihy, vůdce mladých londýn‑
ských násilníků Alex, tráví většinu svého času
konzumací drog, přepadáním a znásilňováním
bezbranných obětí a – paradoxně – poslechem
Beethovenovy hudby… Pak je však zatčen
a donucen podstoupit „terapeutický“ experi‑
ment, který si v mnohém nezadá s krutostí jeho
chuligánské minulosti. Kromě zcela ojedinělého
vedení příběhu fascinuje román svým jazykem.
Burgessovi teenagerovští hrdinové hovoří zcela
specifickou řečí, ozvláštněnou výrazy z cizích
jazyků. V pravém slova smyslu se tak četba stává
napínavým dobrodružstvím, jazykovým koncer‑
tem i brilantní studií násilí a zla v člověku.
ODEON | leden — červen 2016
VICTOR HUGO
MUŽ, KTERÝ SE SMĚJE
Dnešní čtenář by měl čas od času sáhnout po
výjimečných dílech klasiků, i když už nemusí
plnit povinnou školní četbu. Už jen pro srov‑
nání, jak se psala literatura dřív a jak se píše
dnes, už jen pro poznání doby. A proč číst
právě Muže, který se směje? Je to velký roman‑
tický a také dobrodružný román, plný emocí
a napětí do poslední stránky. Kočovný herec
Gwynplaine se stigmatem znetvořené tváře,
který netuší svůj aristokratický původ a bohat‑
ství, slepá kráska Dea, moudrý stařec Ursus, to
jsou postavy, s nimiž budete dýchat, prožívat
zvraty mezi štěstím a největší úzkostí. Navíc je
dílo úžasnou freskou doby, líčící svět potulných
komediantů, námořníků i vznešené společ‑
nosti, tak barvitou, jako jsou obrazy Hieronyma
Bosche. Strhující dílo, které si zaslouží, aby
bylo čtenářům představeno v novém, skvělém
překladu.
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Jiří Našinec
744 stran
únor 2016
Victor Hugo (1802–1885)
francouzský básník, prozaik, drama‑
tik a esejista, vrcholný představitel
romantismu. K nesmrtelným dílům
patří například Chrám Matky Boží
v Paříži, Bídníci, Dělníci moře, Devadesát tři či právě Muž, který se směje,
převedený na filmové plátno roku
1928 a nově pak 2012 s Gérardem
Depardieuem.
23
KNIHOVNA KLASIKŮ
překlad Jana Zoubková
cca 336 stran
duben 2016
Stefan Zweig (1881–1942)
rakouský prozaik, esejista, básník
a překladatel. Známé jsou jeho ži‑
votopisné romány či psychologický
román Netrpělivost srdce, přímo
pověstný byl svými novelami. Jeho
předlohami se mnohokrát inspi‑
rovali filmaři, naposledy ve filmu
Grandhotel Budapešť.
24
KNIHOVNA KLASIKŮ
STEFAN ZWEIG
ZMATENÍ CITŮ
N. V. GOGOL
MRTVÉ DUŠE
Mistr psychologické prózy, rakouský židov‑
ský autor narozený ve Vídni roku 1881, patřil
v době mezi válkami po celém světě k nejvíce
překládaným německy píšícím spisovatelům.
Přítel Romaina Rollanda, Josepha Rotha
a dalších, autor rovněž proslulých životopisných
románů, esejista a překladatel Verlaina a Bau‑
delaira. Přesvědčený pacifista, který trval na
jasném oddělení úlohy spisovatele od aktivního
politického angažmá, žil od roku 1934 v exilu
v Evropě, později v zámoří a v roce 1942 umírá
vlastní rukou v brazilském Petrópolisu.
Tématem Zweigových novel je náhle propuk‑
nuvší vášeň, která zcela převrátí život prota‑
gonistů. Předpokládá se vliv prací Sigmunda
Freuda, které Zweig dobře znal. V našem
výboru pěti novel – publikovaných poprvé,
s výjimkou poslední novely, ve dvacátých letech
20. století – propadají nezvladatelné vášni ve
třech z nich muži, ve dvou ženy, jsou posedlí
dramaticky končící závislostí na druhém, ale
i stejném pohlaví. Jen Šachová novela, psaná už
za války v emigraci, nemá sexuální, nýbrž poli‑
tický podtext, avšak vášeň, posedlost a zhoubný
konec nechybí ani v ní.
Příběh drobného podvodníčka Čičikova, který
navštěvuje ruské statkáře, aby je přiměl ke ge­
niál­ně prostoduché finanční spekulaci s pro‑
dejem „mrtvých duší“ zemřelých nevolníků,
nelítostně zachycuje tehdejší realitu carského
Ruska, kritizuje všechny složky ruské společen‑
ské i ekonomické struktury. Zdrcující kritice
jsou podrobeni zejména statkáři pro jejich lži,
rozmařilost, neuvěřitelné skrblictví i neschop‑
nost jakéhokoliv činu. Kniha, která zůstala
nedokončená, je i přesto v postavě Čičikova
jako karikatura banální vychytralosti dokla‑
dem autorova mistrovského satirického umění
a ostrého pohledu na dobovou společnost. Po
svém vydání (1842) měla kniha velký úspěch
a kritiky byl přijata s nadšením, byla však také
označována za zlovolný výmysl a fikci. O tom,
že je téma dodnes živé a nadále aktuální, svědčí
řada divadelních adaptací.
ODEON | leden — červen 2016
leden — červen 2016 | ODEON
překlad Milan Dvořák
cca 512 stran
červen 2016
Nikolaj Vasiljevič Gogol
(1809–1852)
ruský prozaik a dramatik ukrajin‑
ského původu, významný představi‑
tel ruskému romantismu se silnými
prvky kritického realismu. K jeho
nejslavnějším dílům patří bezesporu
satirická komedie Revizor a dvou‑
dílný, nedokončený román Mrtvé
duše.
25
KNIHOVNA KLASIKŮ
V EDICI KNIHOVNA KLASIKŮ JIŽ VYŠLO:
Gabriel García Márquez: Oči modrého psa
Ernest Hemingway: Povídky
F. M. Dostojevskij: Bratři Karamazovovi
A. P. Čechov: Člověk ve futrálu
Ch. Dickens: David Copperfield
B. Pasternak: Doktor Živago
J. Joyce: Dubliňané
I. S. Turgeněv: Jarní vody
G. de Maupassant: Miláček
D. H. Lawrence: Milenec lady Chatterleyové
M. Bulgakov: Mistr a Markétka
E. Brontëová: Na Větrné hůrce
Ch. de Laclos: Nebezpečné známosti
I. A. Gončarov: Oblomov
O. Wilde: Obraz Doriana Graye
G. Flaubert: Paní Bovaryová
R. L. Stevenson: Podivný případ doktora
Jekylla a pana Hyda
É. Zola: Tereza Raquinová
F. S. Fitzgerald: Velký Gatsby
L. N. Tolstoj: Vojna a mír
F. Kafka: Zámek
Stendhal: Červený a černý
A. de Musset: Zpověď dítěte svého věku
26
ODEON PŘIPRAVUJE
SVĚTOVÁ KNIHOVNA
Sara Baume: Spill Simmer Falter Wither
Szilárd Borbély: Nemajetní
Kat Kaufmann: Superposition
Affinity Konar: Mischling
Kevin Maher: Last Night on Earth
Ian McEwan: První láska, poslední pomazání
Sofi Oksanen: Norma
Leslie Parry: Church of Marvels
Hanya Yanagihara: A Little Life
KNIHOVNA KLASIKŮ
A. C. Doyle: Pes baskervillský
Herman Melville: Bílá velryba
A. S. Puškin: Kapitánská dcerka
ODEON | leden — červen 2016
ODEON
Euromedia Group, k. s.
Nádražní 896/30, 150 00 Praha 5
tel.: 296 536 415
e­‑mail: [email protected]
Právo na změny či chyby v sazbě vyhrazeno.