english synopsis - Časopis stavebnictví

Transkript

2013
Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě
Český svaz stavebních inženýrů
Svaz podnikatelů ve stavebnictví v ČR
06–07/13
stavebnictví
časopis
MK ČR E 17014
Časopis stavebních inženýrů, techniků a podnikatelů • Journal of civil engineers, technicians and entrepreneurs
obvodové pláště budov
stavba roku: obnova kláštera v Hostinném
recenze: Stavební kniha 2013
cena 68 Kč
www.casopisstavebnictvi.cz
Vážení čtenáři,
možná je to jen to jen náhoda,
i když ze statistického hlediska
četnost výskytu tohoto jevu
jakoukoliv nahodilost téměř
vylučuje. O čem je řeč? O vyhrazených úsecích dálnice D1,
kde by MĚLY probíhat práce na
rekonstrukci vozovky. Jenže jedete do Prahy či do Brna (jednou
až dvakrát týdně) a na několikakilometrovém úseku zúžené
dálnice potkáte (opakovaně)
jedno ochrnuté rypadlo se lžící
smutně zapíchnutou do země.
Další zúžení – žádná technika,
žádní pracovníci. Je devět hodin
ráno, neprší, nesněží, nemrzne,
nepracuje se. A vy se naštvaně
ptáte sami sebe, proč jste stáli
půl hodiny v koloně, když na
zúženém úseku honí vítr prach
a odpadky.
Jistě, na dalších úsecích probíhají stavební práce, jenže je
asi bláhovostí si představovat,
že při opravě nejv ytíženější
a nejdůležitější pozemní komunikace v zemi se po ohraničení
pracovního místa vrhnou na
povrch vozovky zástupy pracovníků s hromadou techniky, aby
vše bylo hotové co nejrychleji.
I když možná je to jen bláhovostí v České republice. Před
pár lety jsem v noci o víkendu
projížděl Německem. Dálnice
byla v jednom úseku zúžena,
obří reflektory oslňovaly vše
kolem, oranžové majáky, modré
majáky… mumraj, jako by zde
právě dopadl létající talíř, ačkoliv
šlo o běžnou opravu vozovky.
Dost známých s podobnou zkušeností mně potvrdilo, že nešlo
o nic zvláštního. Prostě práce na
důležité pozemní komunikaci,
které musí být ukončeny co
nejdříve.
Samozřejmě, chápu, že takové
noční „divadlo“ stojí spoustu
peněz navíc – přesčasy, noční
směny, osvětlovací technika,
zabezpečení pracoviště, policejní asistence atp. – spoustu
peněz, k teré v souč asnosti
žádný investor ani stát nemá
(a možná už ani v Německu ne).
To jsou ale přesně ty momenty,
kdy si člověk uvědomuje, že
žije v chudé zemi, jejíž správce
nemá chuť ani prostředky poskytnout mu ke standardnímu
servisu alespoň trochu komfortu. Český stát se chová jako
postnormalizační číšník, jenž
hosta při příchodu nepozdraví,
objednávku tedy ano, ale až po
patnácti minutách, oběd také
přinese, po dalších čtyřiceti
minutách a s kyselým výrazem
„tak tad y to máš, otrapo“,
a když po tom všem nedostane
tringelt, vrátí hostovi hrst drobných, které s velkou pečlivostí
vybere z kasírtašky.
Ať už se chystáte na letní dovolenou kamkoliv, přeji vám za
celou redakci, aby to byla země,
kde si hostů váží a pro spropitné udělají maximum, abyste si
trochu odpočinuli od státu, kde
člověk platí své daně postnormalizačním číšníkům.
inzerce
editorial
FACHMANSKY
DOBRÉ
ZATEPLENÍ
N
OVINK
nyní se
A
samočistící omítkou
COMFORT
Odolává prachu i znečištění
Prodlužuje životnost fasády
Stovky dlouho svěžích barev
Hodně štěstí přeje
Jan Táborský
šéfredaktor
[email protected]
stavebnictví 06–07/13
3
obsah
8–11
12–15
Minimalistická obnova kláštera v Hostinném
Dálniční most přes Lužnici je v provozu
Komplex kláštera v Hostinném je jedinou dochovanou památkou člena
slavného stavitelského rodu Wolfganga Dientzenhofera v České republice. Klášter prošel rozsáhlou obnovou, jež získala titul Stavba roku 2012.
V červnu byla uvedena do provozu jedna z nejvýznamnějších staveb
dálnice D3. Jde o více než kilometrový most, který překračuje záplavové
území řeky Lužnice mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví.
28–33
46–47
Statické zajištění barokních kleneb
Nový život opuštěných staveb
Kostel sv. Michaela Archanděla z počátku 18. století vykazoval statické
poruchy již krátce po svém dokončení. Před necelými dvěma lety se jej
i díky náročnému zajištění kleneb nad kostelní lodi podařilo zachránit.
Tradiční publikace Stavební kniha se letos věnuje industriálnímu dědictví
a především jeho znovuoživování. Že jde o jednu z nejpovedenějších
Stavebních knih, svědčí i recenze docentky Sedlákové.
Mezinárodní konference: Vzorové
smlouvy FIDIC a Claim Management
Program konference, která se konala 21. května 2013 v prostorách
hotelu Kings Court v Praze, přinesl aktuální informace zejména
v oblasti využití vzorových smluvních podmínek Mezinárodní federace konzultačních inženýrů (FIDIC) jako nástroje pro efektivní
řízení stavebních zakázek. Byly shrnuty zkušenosti s využitím FIDIC
u velkých stavebních projektů především v oblasti dopravní infrastruktury, a to jak v ČR, tak ve Velké Británii, Polsku, Rumunsku a na
Ukrajině. Režimu FIDIC v současnosti podléhá více než polovina
veškeré světové výstavby. Mnoho světových bank a investorů
podmiňuje svoje financování na velkých stavebních projektech
právě použitím knih FIDIC. Inspirací pro účastníky konference –
4
většinou reprezentanty managementu stavebních společností
a představitele významných dodavatelských firem – byla i možnost
seznámit se s mnoha dalšími klíčovými právními a manažerskými specifiky v oblasti velkých stavebních projektů, jako je např.
rozložení rizik, řízení času pomocí harmonogramu stavby, problematika nároků (claimů) na dodatečné platby a na prodloužení lhůt
plnění smluvních stran a jejich účinné řízení nebo řešení sporů
u stavebních zakázek. Kromě dalších čtrnácti přednášejících z ČR
i zahraničí zmiňovaná témata představili moderátoři konference:
JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA, právník společnosti
Metrostav a.s. a konzultant Ambruz & Dark/Deloitte Legal,
a JUDr. Martin Bohuslav, Associate Partner, advokát Ambruz &
Dark/Deloitte Legal. Pořadatelem konference byly advokátní
kanceláře Ambruz & Dark/Deloitte Legal a Deloitte. Mediálním
partnerem konference byl časopis Stavebnictví. ■
inzerce
06–07/13 | červen–červenec
Získejte titul
na beton!
3 editorial
4 obsah
6 aktuality
stavba roku
8Klášter v Hostinném
po obnově centrem kultury
realizace
12Uvedení dálničního mostu přes
záplavové území Lužnice do provozu
téma: obvodové pláště budov
16Fasády jako zdroj energie
Doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D.
22 Kolektorové a stínicí fasádní
systémy se skleněnými rastry
Ing. Vladimír Jirka, CSc.
statické řešení staveb
28Stabilizace klenbových pásů barokního
kostela sv. Michaela Archanděla
4. ro čn ík 20 13
veřejné zakázky
34Stavební inženýr a veřejné
zakázky aktuálně
48Veřejné stavební
zakázky – Cena a kvalita
Betony pro dopravní stavby
Vodotěsné betony
26. 9. JIH LAVA
11. 9. Br no , 9. 10. PLZ EŇ
stavební právo
38Zadávání a řízení výstavbových projektů:
britská zkušenost v českém kontextu, 1. část
technická infrastruktura
42Infrastruktura elektronických
komunikací: vize 2020
recenze
46 Recenze: Stavební kniha 2013
svět stavbařů
51 Letos dojde na lámání chleba
52Konference Kvalita ve
veřejné stavební zakázce
53 Jak zjednodušit nabídky?
Zapište se i Vy na semináře ve 4. ročníku Beton University,
které jsou zařazeny do akreditovaných vzdělávacích programů
v projektech celoživotního vzdělávání ČKAIT i ČKA a získejte
„titul na beton“. Pro rok 2013 jsme opět připravili dva semináře.
Na předchozí ročník navazuje seminář Moderní trendy v betonu I. – Vodotěsné betony. Nově zařazený je seminář Moderní
trendy v betonu II. – Betony pro dopravní stavby. Úplný
program seminářů, registrační formulář a další informace naleznete na www.betonuniversity.cz • Kontakt: 724 354 459
certifikace
56PEFC: certifikace trvale udržitelného hospodaření
a spotřebitelského řetězce lesních produktů
60 firemní blok
73 infoservis
OdbOrní partneři:
74 v příštím čísle
foto na titulní straně: klášter v Hostinném, Tomáš Malý
Mediální partneři:
5
ak tuality
Stanovisko ČKAIT k návrhu novely zákona
č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií
Ministr průmyslu a obchodu ČR Martin Kuba
v polovině dubna 2013 představil plánovanou
úpravu zákona o hospodaření energií, týkající
se povinnosti zpracování průkazu energetické
náročnosti budovy.
Ministr v novele navrhuje odstranit
zbytečnou administrativu, kterou
musejí podstoupit majitelé památkově chráněných budov a budov
v památkových zónách. Pro vlastníky starších rodinných domů a bytů
novela zavádí možnost doložit
energetickou náročnost budovy
vyúčtováním energií za uplynulé
tři roky.
ČKAIT ve svém stanovisku navrhuje několik úprav, které jsou
obsahem tohoto článku.
K bodu 1: úprava § 7
odst. 5 písm. b)
Navrhovaná úprava (nově vložený
text je kurzívou): c) u budov, které
jsou národní kulturní památkou,
kulturní památkou, nebo nejsou
kulturní památkou, ale nacházejí se
v památkové rezervaci, památkové
zóně nebo v ochranném pásmu
nemovité národní kulturní památky, nemovité kulturní památky,
památkové rezervace nebo památkové zóny 12) , pokud by s ohledem
na zájmy státní památkové péče
splnění některých požadavků na
energetickou náročnost těchto
budov výrazně změnilo jejich charakter nebo vzhled.
Vypustit tuto část odst. 5 písm.
b): tuto skutečnost stavebník,
vlastník budovy nebo společenství
vlastníků jednotek doloží závazným
stanoviskem orgánu státní památkové péče.
Vysvětlení
Podle zákona o státní památkové péči se památková ochrana
týká (vedle národních kulturních
6
památek, kulturních památek,
památkových rezervací a památkových zón) také nemovitostí
v ochranném pásmu, pokud bylo
pro národní kulturní památky,
kulturní památky, památkové
rezervace nebo památkové zóny
vymezeno. Úprava provedená
zákonem č. 318/2012 Sb., kterým
se mění zákon č. 406/2000 Sb.,
o hospodaření energií, ve znění
pozdějších předpisů, obsahuje sice
výčet chráněných budov, nezahrnuje však budovy v ochranných
pásmech. Odkazuje ovšem také
na zákon o státní památkové péči
(poznámka pod čarou č. 12), který
ochranu nemovitostí v ochranných
pásmech zahrnuje.
Druhá evropská energetická směrnice výjimku u budov památkově
chráněných připouští bez dalších
podmínek; orgány státní památkové péče nejsou odborně vybaveny na posouzení toho, zda jsou
hypoteticky možná a proveditelná
některá dílčí opatření ke snížení
energetické náročnosti budov.
Orgán památkové péče se tak
jako tak bude vyjadřovat k návrhu
takových opatření v případě udržovacích prací a změny dokončené
budovy, která požívá památkové
ochrany.
K bodu 2: § 7a odst. 5
text je kurzívou): (5) Povinnosti
podle odstavců 1 až 3 se nevztahují
na případy uvedené v § 7 odst. 5
písm. a), c), d a e). Povinnosti podle
odstavce 2 a 3 se nevztahují na případy uvedené v § 7 odst. 5 písm. b).
Vysvětlení
Výjimky podle § 7 odst. 5 písm. b) se
týkají budov s památkovou ochranou.
V § 7a lze tuto výjimku uplatnit pro
odstavce 2 a 3 (prodej a pronájem
budov nebo ucelených částí budov,
prodej a pronájem jednotek, tj. bytů).
Takovou výjimku připouští druhá evropská energetická směrnice.
V § 7a odst. 1 jsou stanoveny
povinnosti zejména pro budovy
užívané a vlastněné orgány veřejné
moci a jimi zřízenými subjekty. Pro
tyto případy nepřipouští evropská
energetická směrnice výjimku.
K bodu 3: § 7a odst. 7
Navrhovaná úprava je porušením
evropských energetických směrnic,
a to článku 7 první evropské energetické směrnice a článku 12 druhé
evropské energetické směrnice.
Navrhovaná úprava vyžaduje notifikaci u Evropské komise, případně
souhlas s odchylnou úpravou.
Vysvětlení
Navrhovaná úprava § 7a odstavce 7
je porušením evropských energetických směrnic, a to:
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/91/ES z 16. prosince 2002 o energetické náročnosti budov (Úřední věstník Evropské
unie ze 4. ledna 2002 č. L 1),
článku 7;
■ Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/31/EU ze dne
19. května 2010 o energetické
náročnosti budov (Úřední věstník
Evropské unie z 18. června 2010
č. L 153), článku 12.
V případě první evropské energetické směrnice Česká republika
nezavedla do svého právního řádu
plně článek 7 odst. 1: Členské státy
zajistí, aby při výstavbě, prodeji nebo
pronájmu budov byl vlastníkovi
nebo vlastníkem potenciálnímu kupujícímu nebo nájemci předložen
certifikát energetické náročnosti
a článek 3: Členské státy přijmou
opatření k tomu, aby v budovách
s celkovou užitnou podlahovou
plochou větší než 1000 m2, jež jsou
užívány orgány veřejné moci nebo
institucemi, které poskytují veřejné
služby velkému počtu osob, a tudíž
je tyto osoby často navštěvují, byl
energetický certifikát, ne starší než
deset let, vyvěšen na nápadném
místě dobře viditelném veřejnosti.
Za chybnou transpozici první evropské energetické směrnice hrozilo
České republice řízení u Evropského soudního dvora. Ministr průmyslu a obchodu ČR to uvedl při
projednávání návrhu novely zákona
o hospodaření energií v Senátu
19. července 2012, kdy mj. řekl:
„Je třeba ještě doplnit, že povinnost zajistit průkaz při prodeji nebo
pronájmu budovy nebo její celé
části byla obsažena již v původní
směrnici o energetické náročnosti
budov z roku 2002. Nicméně tato
novela nebyla do zákona o hospodaření řádně převedena, za což
v téhle chvíli EU hrozí ČR řízením
u Soudního dvora a poměrně vysokou pokutou.“
O hrozících sankcích hovořil ministr
průmyslu a obchodu také při dalším
projednávání návrhu novely v Poslanecké sněmovně 19. září 2012 (přehlasování veta prezidenta republiky:
„Je třeba říci, že proti České republice je v tomto veden impeachment,
že je ve druhém stupni. A pokud
tento zákon dnes nepřijmeme,
tak velmi pravděpodobně tento
proces dospěje k Evropskému
soudnímu dvoru, jehož rozhodnutí
bude velmi pravděpodobně o tom,
že jej přijmout budeme muset.
A od rozhodnutí tohoto rozsudku
hrozí České republice sankce, které, když jsme je prověřovali, nám
vycházejí zhruba tak, že hranice
jsou 130 000 až 530 000 korun na
den. To znamená, že pokud se dnes
rozhodnete tento zákon nepřijmout,
velmi pravděpodobně skončíme
v situaci, kdy rozhodnutím Evropského soudního dvoru ho přijmout
budeme muset, a nese to s sebou
riziko platby České republiky za
každý den od vynesení rozsudku
v těch částkách, o kterých jsem
mluvil, tedy zhruba 200 000 až půl
milionu korun denně.“
Druhá evropská energetická směrnice ukládá tuto povinnost v článku 12
odst. 2: Členské státy vyžadují, aby
při výstavbě, prodeji nebo pronájmu
budov nebo ucelených částí budov
byl potenciálnímu novému nájemci
nebo kupujícímu předložen certifikát energetické náročnosti nebo
jeho kopie a aby kupujícímu nebo
novému nájemci byly certifikát
energetické náročnosti nebo jeho
kopie předány. Dále podle článku 12
odst. 4: Členské státy vyžadují, aby
v případě prodeje nebo pronájmu
budov (…) byl na reklamách v ko-
merčních médiích uveden ukazatel
energetické náročnosti obsažený
v certifikátu energetické náročnosti dané budovy nebo ucelené
části budovy. Evropská směrnice
současně definuje, co rozumí certifikátem energetické náročnosti
budovy, co je jeho obsahem a jakou
výpočtovou metodu je třeba k jeho
sestavení použít.
Nahrazení certifikátu/průkazu energetické náročnosti budovy jinými
doklady (fakturami, vyúčtováním
aj.) evropské směrnice nepřipouštějí. Nesplnění cílů evropských
energetických směrnic ohrožuje
využití finančních nástrojů Evropské unie.
V úvahu přichází úprava zákona
č. 406/2000 Sb., § 7a, ustanovení
o prodeji a pronájmu budov nebo
jejich ucelených částí, v případech
velmi starých budov (např. s hra-
Fasáda roku 2013
V letošním ročníku tradiční soutěže Fasáda
roku porota ocenila jedenáct staveb.
Přihlášeno jich bylo 254.
Ceny byly uděleny v následujících
kategoriích.
■ Rodinný dům – novostavba
Vítězem se stal rodinný dům ve
Zlíně – Podhoří. Obvodové řešení
dvou hmot kolmo na sebe zjevně
logicky člení obytnou a společenskou zónu bytu a svým otevřením
nabízí pro uživatele atraktivní venkovní plochy.
■ Rodinný dům – rekonstrukce
Rodinný dům v Brně – Černých Polích respektuje původní tvarosloví
▼ Základní škola, Doudleby nad Orlicí
nicí dokončení stavby před rokem
1920), kdy vlastník/pronajímatel
a kupující/nájemce souhlasí se
zařazením budovy do nejnižší
klasifikační třídy energetické náročnosti budovy, tj. třídy mimořádně
nehospodárných budov; v tomto
případě by se průkaz energetické
náročnosti budovy nezpracovával.
Návrh úpravy § 10
odst. 6 písm. g)
text je kurzívou); zařadit za bod 2
bod 3:
3. vlastníkem nebo provozovatelem
budovy a jejích zařízení podle bodu
1 je osoba ovládaná 6h)
(poznámka pod čarou 6h) Zákon
č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník,
ve znění pozdějších předpisů, § 66a).
■ Bytový dům – rekonstrukce
Rezidence Topolová v Praze – Zahradním městě obdržela zároveň
další ocenění za inovativní přístup.
Má neotřelou a přitom výraznou
grafikou fasády, barevnost zblízka i zdálky vytváří dojem obrazu
v krajině.
domu z doby vzniku a barevnost
návrhu. Rekonstrukce vykazuje
vysokou preciznost v detailech
výplňových otvorů, oplechování
a oplocení v návaznosti na pozemek.
■ Nebytový objekt – novostavba
Nemocnice v Mladé Boleslavi,
pavilon B, má lapidární architektonický výraz s oválným ukončením
štítu a s mozaikovou strukturou
jednotlivých oken.
■ Bytový dům – novostavba
Vítězný obytný soubor na náměstí
v Čelákovicích citlivě dotváří ráz
města. Navazuje na okolní architekturu vhodnou volbou a kombinací konečných povrchových
úprav včetně řešení provětrávané
nekontaktní fasády v parteru.
■ Nebytový objekt – rekonstrukce
Moravské Centrum strategických služeb zaujme zdařilou
změnou členění fasády. Tu dotvářejí jednoduchá pásová okna,
která, s poměrně razantní barevností, podtrhují celkový výraz
budovy, stejně jako slunolamy,
box y na žaluzie, suchovody
a další prvky.
■ Historický objekt
Základní a mateřská škola v Hronově dominuje náměstí města.
Respektuje původní vzhled, členění
a barevnost fasády. Škola vykazuje
v jednotlivých detailech fasády vysokou řemeslnou úroveň a precizní
zpracování detailů.
Vysvětlení
Pokud zákon o hospodaření
energií obsahuje zákaz střetu
zájmů, je třeba, aby se vztahoval nejen na osoby blízké podle
občanského zákoníku (osoby
v příbuzenském a obdobném
vztahu) ale i na osoby ovládané
(propojené) podle obchodního
zákoníku. Příklad: po zaměstnanci akciové společnosti, který
je energetickým specialistou,
vyžaduje zaměstnavatel, aby
zpracovával průkazy energe tické náročnosti pro dceřiné
společnosti této akciové společnosti. I v tomto případě se
jedná o střet zájmů. ■
Autorka:
Marie Báčová,
odborná poradkyně předsedy
ČKAIT
■ Cena mediálních partnerů
Rekonstruovaný mlýn na Okoři
byl oceněn za citlivou konverzi pro
individuální bydlení. Při zachování
přiznaného kamenného zdiva
v interiéru byla budova zvenku
zateplena. Vidět jsou i repliky ozdobných říms a využity jsou plné
cihly pro šambrány špaletových
oken.
■ Cena ředitele společnosti
Baumit
Letos byly uděleny tři ceny. Bytový
areál Viladomy Uhříněves I a II se
stal jedním z vůbec nejúspěšnějších developerských projektů ČR.
Areál harmonicky propojuje budovu s okolními rodinnými domy,
fasády v teplých odstínech neruší
zástavbu klidné vilové čtvrti. Druhou cenu obdržela rekonstrukce
secesní geometrické fasády budovy Základní školy v Doudlebách
nad Orlicí, při níž se používaly nové
materiály, avšak staré postupy
mistrů z doby, kdy byla postavena.
Třetí cenu získal obnovený Relax
Hotel Valaška v Horní Bečvě. Trojkombinace materiálů – kámen na
zateplené soklové části, obklady
dřevem a celkové sladění materiálů do krajiny daly horské stavbě
novou moderní tvář.
Podrobnosti najdete na stránkách
www.fasadaroku.cz.
7
stavba roku
text Ing. arch. Libor Sommer | grafické podklady archiv Metrostav a.s., archiv autora
▲ Průhled rajským dvorem k východu – stav po obnově
Klášter v Hostinném
po obnově centrem kultury
Komplex kláštera v Hostinném je jedinou
dochovanou památkou na člena významného
stavitelského rodu Wolfganga Dientzenhofera
na území Čech a je příkladem raného barokního konventu, který se zachoval do současnosti
v téměř původní podobě. Z areálu kláštera
vzniklo po obnově polyfunkční kulturně společenské centrum. Příkladná rekonstrukce kláštera získala titul Stavba roku 2012.
Rozlehlý areál františkánského
kláštera v Hostinném je situován
mimo vlastní historické jádro města, při jeho severovýchodním okraji.
Jedná se o nepravidelný pozemek
obehnaný zdí na rubu členěnou
arkádami. Při západním nároží pozemku se nachází dvoulodní kostel,
8
k němuž přiléhá patrová budova
konventu. Severozápadně od kostela se rozkládá hřbitov.
Autorem konventu kláštera je Wolfgang Dientzenhofer (1648–1706),
tvůrce evropského významu. Tento
architekt se vyučil u původního
tvůrce hostinského kláštera Marti-
na Reinera (1627–1680) a po jeho
smrti stavbu převzal a úspěšně
dokončil. Jedná se o unikátně dochovaný architektonický soubor –
příklad raného barokního konventu,
jenž se dochoval v téměř původní
podobě až do současnosti, a to
včetně fragmentů původních barokních zařizovacích předmětů.
▼ Pohled do obnoveného refektáře
Hostinský klášter
v období devastace
Od roku 1950, kdy byl klášter, založený v 17. století, definitivně zrušen,
pokračovala jeho devastace. V šedesátých letech minulého století
hrozila demolice, další alternativou
byla přestavba na Dům kultury
pracujících. V prostorách bylo nejprve skladiště, posléze mělo dojít
ke zbourání budov, jejichž krovy
napadla dřevomorka. Největším
problémem se staly sklepní prostory, kde hrozilo propadnutí stropů.
Rekonstrukce areálu začala již v devadesátých letech minulého století,
▲ Jihozápadní fasáda – návrh (projektová dokumentace pro stavební povolení)
probíhala však v rozporu se zásadami památkové péče. Docházelo
k vybourání původních ostění dveří,
odstranění většiny omítek atd.,
a proto došlo k ukončení stavební
činnosti. Obrat nastal, když město
Hostinné, které klášter zakoupilo,
začalo připravovat rekonstrukci
areálu za pomoci fondů Evropské
unie. Od roku 2002 se pokračovalo
opravou střechy a konstrukcí krovu.
V této první etapě byl rekonstruován krov západního křídla budovy
a následně se vyměnila krytina.
Barokní konvent
kláštera před
revitalizací
Stropy jsou jak v přízemí, tak v patře
zaklenuty klenbami. Podlahy v místnostech byly v přízemí provedeny
z kamenné pískovcové dlažby, v patře byly podlahy dřevěné fošnové.
Při vstupu na půdu se dochovala
keramická dlažba. Chodby v přízemí
i patře pokrývala pískovcová dlažba.
Původní barokní jednoduchá špaletová okna se nikde v budově již
nedochovala. V 19. století byla
barokní okna vyměněna za klasicistní dvoukřídlá špaletová, jejichž
fragmenty se dochovaly.
Pozoruhodné jsou původní dvouvýplňové dveře, dobově příznačné
pro barokní výstavbu, včetně
ostění. Původně byla tato ostění
s dveřmi osazena na všech vstupech v přízemí i v patře. Barokní
dveře se zachovaly pouze v jediném exempláři, ve velmi špatném
stavu. Představují proto kvalitní
podklad pro výrobu novodobých
replik. V baroku byl povrch dřeva
nasycený fermeží, což představovalo také nejstarší povrchovou
úpravu dveří. Dále následovalo
dalších šest vrstev barevných nátěrů – od světle šedých klasicistních
odstínů přes bílou, světle žlutou až
po nejmladší bílý nátěr.
Fasáda kláštera byla vápenná,
v minulosti často opravovaná. Na
fasádě se nacházely minimálně
dvě vrstvy nátěru.
Stavební činnost
v letech 2010–2011
Památková obnova kláštera v Hostinném, která probíhala v letech
2010–2011, spočívala v jeho celkové revitalizaci, prováděné již
důsledně podle zásad památkové
péče. Jednalo se o druhou etapu
prací, neboť od roku 2006 probíhaly
ryze záchranné práce související se
statickým zajištěním a odvlhčením
budovy. V té době byla také dokončena oprava střešního pláště.
Zásadním požadavkem pro další
využití kláštera se stalo odstranění
kritických poruch nosného systému
▼P
ůdorys přízemí – návrh (projektová dokumentace pro stavební povolení)
Jedná se o jednoduchou, čtyřkřídlou dvoupodlažní budovu
čtvercového půdorysu, částečně
podsklepenou. V přízemí se původně nacházely vstupní prostory
s vrátnicí, sakristie kostela s chórem, kvelb na mouku, prádelna
a pekárna, spíž, kuchyň, refektář,
světnice a záchody. Z chodby
přízemí, členěné v baroku nezasklenými arkádami, se vstupovalo
do rajského dvora, ve kterém se
nacházela vodní nádrž. V patře
byla umístěna klášterní knihovna,
provinciálův pokoj, cely mnichů,
záchody a vstup na půdu. V každé
cele je nika, ve které byla umístěna
socha světce.
V jednotlivých místnostech konventu byla instalována kamna, do kterých se přikládalo z chodby. (Kamna
se do současné doby nedochovala,
zachovaly se pouze přikládací otvory s kamennými pískovcovými
ostěními v chodbách.)
9
▲ Severovýchodní fasáda rajského dvora – stav před zahájením prací
tvořeného soustavou podélných
a příčných stěn. V těchto stěnách
i v klenbách se vyskytovala řada
ze statického hlediska významných
trhlin, které často procházely šířkou
celé konstrukce. Způsobeny byly
nerovnoměrným sedáním budovy
založené na mělkých kamenných
základech. Situaci komplikovalo
rovněž nefunkční odvodnění
rajského dvora. Základové konstrukce se proto v místech poruch sanovaly podbetonováním,
kamenné zdivo základů se hloubkově vyspárovalo a jeho okolí
odvodnilo drenáží. Nejobtížnější
z hlediska základových konstrukcí byla sanace ve sklepní části
budovy, kde bylo nutné dozdít
destruované zdivo, zesílit podzemní stěnu železobetonovými prahy
a zděnými pilíři a zesílit v dřívější
době nevhodně rekonstruovanou
stropní konstrukci nad terénem.
▼ Pohled od jihu na obnovený konvent
10 stavebnictví 06–07/13
Navržené využití kláštera spočívalo
ve vybudování multifunkčního a kulturního centra, do kterého bylo implementováno městské muzeum,
knihovna a prostory pro vzdělávání
a pořádání konferencí. S tím souvisely zejména stavební úpravy,
které měnily přirozené prostředí
barokního kláštera na nové funkce
vyžadující splnění technických
standardů platných ve 21. století.
Vedle památkových aspektů bylo
zapotřebí učinit taková opatření,
která by umožnila alespoň dílčí splnění současných klimatologických
a tepelně technických standardů.
V průběhu provedené rekonstrukce
bylo staré rozpadlé nosné zdivo
nahrazeno novým, s použitím
identických materiálů. Trhliny ve
stěnách a klenbách byly sanovány
stehováním pruty z betonářské oceli, drobnější trhliny byly opraveny
hloubkovým spárováním. Některé
poškozené klenby se sanovaly
pomocí obvodových železobetonových prahů, spojených se železobetonovými věnci, v místech rozpadu
zdicího materiálu se příslušná část
kleneb přezdila.
Původní ambit rajského dvora
sice uzavíraly okenní výplně již na
konci 19. století, ty však nesplňovaly stávající požadavky na úsporu
tepla. Ačkoliv se jednalo o kvalitní,
dobovou zámečnickou práci, bylo
rozhodnuto o jejich výměně za
nová dřevěná okna opatřená tepelně izolačními dvojskly. Stejná
technologie okenních výplní byla
použita také v chodbě patra, ústícího do rajského dvora. Vzhledem
k dochovanému baroknímu tvarosloví okenních ostění v patře nebylo
možné použít klasicistní špaletová
okna s jednoduchým zasklením,
která památkáři odsouhlasili na
vnějším plášti kláštera. Klasicistní
špaletová okna přitom tvořila nedílnou součást architektonického
a stavebního vývoje kláštera a jejich použití na vnějších průčelích
bylo z památkového hlediska zcela
legitimní.
Provedení fasád bylo navrženo na
základě podrobně provedených
technologických a stratigrafických
průzkumů. Protože omítky z kláštera byly odstraněny v osmdesátých
letech 20. století, vycházelo se
z dochovaných fragmentů bývalých
ostění oken a dalších fragmentů
na hlavní římse. Nátěry fasád byly
důsledně vápenné s přihlédnutím
ke stratigrafii vývoje barevnosti
budovy. Po zralé úvaze byla navržena obnova fasády v pozdně
klasicistním duchu. Barevné řešení interiérů se ukázalo složitější. Při stratigrafickém průzkumu
bylo objeveno v křížové chodbě
26 vrstev přemaleb, mezi nimi torza
figurální a ornamentální výzdoby
na klenbách. Ty se zakonzervovaly
a po provedení vhodné separace
oštukovaly a sjednotily s povrchem
interiérových stěn. V interiérech se
použily dvouvrstvé štukové omítky
opatřené vápennou malbou. Po
zralé úvaze nebyly prezentovány
žádné barevné nátěry. S ohledem
na dějiny a zásady františkánského
řádu byl zvolen utilitární bílý nátěr.
Výsledné barevné řešení jak interiérů, tak exteriérů doplnil šedomodrý
odstín nátěru oken a dveří. Tento
odstín měl původ v jedné z raných
nátěrových vrstev, doložené nábrusem na torzu dveří, které se
dochovalo v jedné z cel v patře.
Klasicistní špaletová okna byla
vyrobena jako replika jednoho
z mála dochovaných původních
oken z konce 19. století. Vstupní
dveře do cel byly vyrobeny také
jako repliky podle unikátního nálezu jednoho křídla barokních dveří.
Problém nastal u ostění, která se
nedochovala. Naštěstí byl v průběhu zpracování archivní rešerše
nalezen barokní plán chybějícího
dřevěného ostění. Podle tohoto
výkresu se zpracovala výkresová
dokumentace kopie barokního
ostění. Jelikož požární předpisy
stanovují do bývalých cel požární
uzávěry, byly v barokním tvarosloví vyrobeny také atypické dveře
s požadovanou požární odolností.
Podlahové krytiny vycházely
jednak z požadavků na budoucí
využití bývalého kláštera, ale také
z podmínek státní památkové
péče. Zástupci státní památkové
péče požadovali položení ručně
vyráběných cihelných dlaždic ve
všech komunikačních prostorách
kláštera. Po kompromisní dohodě
se tyto cihelné dlažby instalovaly
jen do křížové chodby v přízemí.
Chodba v patře byla opatřena
keramickou dlažbou obdobného
tvaru a barevnosti. Podlahy v bývalých celách a v refektáři byly
zhotoveny z dřevěných fošen.
V areálu kláštera byly nově budovány nebo doplněny původní
systémy technického zařízení
budov, jako jsou elektrorozvody –
jak silnoproudé, tak slaboproudé,
vodovod, kanalizace, vytápění
a větrání. Byla zřízena nová vodo-
vodní přípojka a dvě nové kanalizační přípojky.
Téměř po stu letech byla v rámci
stavebních prací obnovena kašna
v rajském dvoře. Podoba původní
kašny se nedochovala, popisují ji
pouze historické záznamy. Bylo
proto zvoleno utilitární řešení
nádrže zapuštěné pod úroveň terénu, která vystupuje pouze částí
kamenné pískovcové obruby.
Obruba je navíc zakončena falcem, do kterého je možné položit
dřevěné fošnové bednění, které
v zimních měsících kašnu chrání.
Prostor rajského dvora symbolizuje religiozitu a chudobu františkánů. Na kašnu navazují čtyři
chodníky z řezaného pískovce
(s hydrofobní úpravou) ve tvaru
kříže. ■
▲ Průhled krovem – stav po obnově
▼ Průhled křížovou chodbou – stav po obnově
Základní údaje o stavbě
Název:Rekonstrukce kláštera
v Hostinném
Investor:Město Hostinné
Autor: Ing. arch. Libor Sommer
Projektant:
Ing. Jan Chaloupský
Dodavatel:
Metrostav a.s.
Významní subdodavatelé:
STAVANT CZ s.r.o.,
AKANT ART, v.o.s., Truhlářství Woodrach, s.r.o.,
Štukatéři s.r.o.
Stavbyvedoucí:
Ing. Jaroslav Heran,
Ing. Jan Vachutka
Doba výstavby:
10/2010–09/2011
Náklady: 36 mil. Kč (bez DPH)
stavebnictví 06–07/13 11
realizace
text Robert Vraštil | grafické podklady Tomáš Malý, archiv autora
▲ Mimoúrovňové křížení řeky Lužnice a dálnice D3
Uvedení dálničního mostu přes
záplavové území Lužnice do provozu
Mezi Veselím nad Lužnicí a Soběslaví překračuje
řeku Lužnici nový dálniční most, který je nejvýznamnější částí stavby úseku 0308 B dálnice D3.
O stavbě mostu přinesl časopis Stavebnictví
článek v čísle 04/2011. Uvedený úsek dálnice se
předává do provozu v červnu 2013, stavba úseku
má být zcela dokončena v září letošního roku.
Vzhledem k významu stavby mostu pro dokončovaný úsek dálnice přinášíme další doplňující
informace a aktuální obrazovou reportáž.
Most je navržen jako komorový
spojitý nosník o celkové délce
1056 m, půdorysně přecházející
z oblouku do přímé. Je rozdělen
příčně na dvě souběžné nezávislé konstrukce a podélně na
dva dilatační celky, stýkající se
na tzv. přechodovém pilíři (dva
pilíře se společným základem).
Rozpětí polí kolísá vzhledem k variabilitě terénu mezi 30 až 65 m.
Celkově má levá část konstrukce
mostu 22 polí a jeho pravá část
21 polí.
Přípravné práce
Most překračuje několik překážek, které bylo nutné v rámci
přípravy stavby a v jejím průběhu brát v úvahu. Největší
z nich byla řeka Lužnice, která
se v úseku stavby mostu často
rozlévá do poměrně rozsáhlého
inundačního území (stalo se
to například v létě roku 2010).
Most dále překračuje komunikaci I/3, kříží železniční trať, sítě
plynovodů a optických kabelů,
vše pod nepříznivým úhlem,
což komplikovalo jeho zakládání a návrh i stavbu podpěrné
konstrukce bednění. Nad mostem se rovněž nachází vedení
vysokého napětí elektrického
proudu, pod kterým bylo možné
v některých případech pracovat
pouze při jeho výlukách. Rovněž bylo nutno upravit stávající
polní cesty a zřídit obslužnou
provizorní komunikaci, postavit
dočasný most přes řeku Lužnici a zatrubnit slepá ramena
Lužnice. V místě přechodu
mostu přes elektrifikovanou
železnici bylo po dobu výstavby
do trakčního vedení vloženo
nulové pole.
Zakládání stavby
Pilíře mostu byly založeny na
soustavě šesti až deseti pilot
průměru 1,2 m. Hlavy pilot byly
vetknuty do základu pilířů, jejichž
povrch se nachází přibližně na
úrovni stávajícího terénu. Délky
i počet pilot se zvětšují ve směru
od pražských opěr k budějovickým, podle geologického profilu.
Pro zřízení 316 ks pilot o celkové
délce 5075 m v prostoru záplav
bylo nutné zbudovat plošiny
z lomového kamene, aby bylo
možné piloty realizovat těžkou
technikou. Stavební jámy pro
základy v celém záplavovém
území byly zabezpečeny jímkami
ze štětových stěn.
V blízkosti plynovodů, železniční
trati a silnice se použilo ochranné pažení. Armování, práce na
bednění a betonáž základu pilíře
probíhaly za stálého čerpání vody.
Budějovické opěry byly založeny
na soustavě pilot končících na
úrovni stávajícího terénu, dále
pokračují betonové stěny. Ty nesou úložný práh budějovických
opěr. Chránila je geotextilie (aby
se omezilo negativní plášťové
tření, neboť procházejí násypovým tělesem v délce cca 4,5 m).
Vzhledem k plasticitě podloží
byla v předstihu pod přechodovou oblastí instalována soustava
vertikálních drénů délky 21 m,
aby se urychlila konsolidace
podloží a byly splněny přísné
požadavky na sednutí násypu ve
vymezeném časovém období.
Sedání náspu se dlouhodobě
sledovalo a podle výsledků se
násep nadvýšil.
Spodní stavba
Pražské opěry byly navrženy masivní, s vetknutými křídly, budějovické opěry tvoří pouze úložný
práh s křídly. Mezi pražskými
podélně odsunutými opěrami je
navíc samostatná opěrná stěna.
Pilíře mají výšku do cca 11,0 m,
v patě rozměry 2,0 x 4,3 m nebo
2,0 x 3,7 m, v dolní části mají
konstantní průřez a směrem
vzhůru se rozšiřují v tzv. hlavici.
Vzdálenost ložisek činí 5,08 m,
respektive 4,36 m. Zhlaví pilířů
je upraveno pro možnost zvedání komory spojené s výměnou
ložisek anebo rektifikaci. Z estetických důvodů je v pohledově
širší části pilíře nika. Přechodový
pilíř je rozdělen do dvou odděle-
ných částí kvůli omezení vývinu
hydratačního tepla a zvětšení
ochlazovací plochy.
Pilíře se betonovaly ve dvou
fázích – nejdříve dřík a pak hlavice pilíře. Pro každou část byly
vyrobeny dvě sestavy bednění
pro úzký a pro široký pilíř, dále
doplňkové díly pro přechodový a široký pilíř. Bednění bylo
navrženo tak, aby se docílilo
maximální variability a využití
vyrobených prvků bednění.
Nosná konstrukce
Nosnou konstrukci tvoří komorový nosník. U první části mostu
délky 420 m je výška komory
konstantně 2,4 m, rozpětí činí
maximálně 48,0 m. U druhé
části mostu délky 641 m má
u sedmi polí komora proměnnou
výšku 2,4–3,7 m s parabolickým
náběhem, u zbylých polí má opět
konstantní výšku 2,4 m. Rozpětí
u polí s náběhy činí 65,0 m.
C elková š í ř ka mostovk y je
14,4 m.
Stěny ve sklonu 2,9:1 mají
tloušťku 50 0 mm, v oblasti
zakotvení a nad podporami se
jejich tloušťka zvětšuje skokem
na 600 mm především z důvodu
snadnější betonáže. Horní deska
má tloušťku 270 mm až 470 mm
ve vetknutí, vyložení konzol činí
cca 3,5 m. Spodní deska s běžnou
tloušťkou 200 mm se u vnitřních
podpor zesiluje až na 400 mm
(respek tive až na 6 0 0 mm
u výškových náběhů). Vnitřní
příčníky délky 1500 mm jsou
ukončeny 350 mm pod stropem
(kvůli posunu bednění stropu)
a jsou přerušeny v ose komory.
Protože se konstrukce nachází
nízko nad zemí, betonovala se
na pevné skruži. Podpory skruže byly většinou založeny na
provizorních pilotách průměru
600 mm.
Komora se betonovala ve dvou
etapách. Nejprve se vybetonovala spodní deska a stěny a v druhé etapě horní deska.
Nosná konstrukce je uložena
na hrncových ložiskách. Vždy
uprostřed délky mostního celku
jsou pevná ložiska, u ostatních
pilířů jsou použita ložiska jednosměrná a všesměrná.
Předpětí konstrukce
mostu
Konstrukce je dodatečně příčně
i podélně předepnutá kabely
se soudržností. Je použit systém Dywidag s lany 15,7 mm
1570/1770. Předpětí v příčném
směru je omezeno pouze na oblasti podpor v počtu šesti čtyřlanových kabelů nad podporou.
Lana příčného předpětí jsou
uložena v plochých kanálcích,
kotvy jsou při obou okrajích mostovky a napětí bylo aplikováno
jednostranně.
V podélném směru jsou použity devatenáctilanové kabely.
Běžně je ve stěně vedeno šest
kabelů ve třech řadách po dvojicích, přičemž tři kabely jsou
▲ Letecký snímek dokončovaného mostu
▼ Pohled na bednění nosné konstrukce pravého mostu a pilíře levého mostu
▲ Podélný řez mostem
▲ Příčný řez nosnou konstrukcí
spojkovány ve stěně nad sebou
v pracovní spáře (na konci betonážního dílu) a tři kabely přes
spáru procházejí. Kabely se napínaly jednostranně z pracovní
spáry, a to až po dokončení
betonážního dílu.
▼ Pohled na pole s náběhy délky 65 m
V oblasti velkých polí se počet kabelů zvýšil na osm v jedné stěně. Přidaná čtvrtá dvojice byla umístěna
v celé své délce níže než ostatních
šest kabelů a uprostřed pole byla
bočně odsunuta v délce cca 20,0 m
do nálitku spodní desky, v těchto
řezech byly tedy ve spodní vrstvě
umístěny celkem čtyři kabely. Tyto
kabely byly napínány jednostranně
z bočních nálitků a končí pasivní
koštětovou kotvou. Předpínací
práce měla na starosti specializovaná firma.
Mostovka
Na mostovce byl navržen a použit systém celoplošné izolace
z asfaltových izolačních pásů,
celoplošně natavených na peče-
Subdodavatelé:
(největší objemem)
EUROVIA C S, a.s.,
Vozovka byla navržena jako třívrstvá
Českomoravský beton,
ve skladbě:
a.s., VAO s.r.o., SVOSTR
■ o brusná vrstva SMA 11 S s.r.o., PMK Drill s.r.o., IDS
40 mm – 25 000 m²;
Olomouc a.s., GEFOS
■ ložná vrstva ACL 16 S 50 mm –
a.s., Freyssinet CS, a.s.
25 000 m²;
(dříve SM7), JEKU, s.r.o.
■ o chrana izolace MA 11 IV Cena stavby včetně souvisejí40 mm – 26 000 m²;
cích objektů:
■ izolace 5 mm – 31 000 m².
cca 1 mld.Kč
Doba výstavby:
09/2009–06/2013
Vozovka
Závěr
ticí vrstvu. Ta se skládá ze základního impregnačního kotvicího
nátěru s posypem křemičitým
pískem a uzavíracího pečeticího
nátěru. Další vrstvu tvoří vlastní
celoplošně přitavené izolační asfaltové pásy. Pod římsami izolaci
chrání hydroizolační asfaltový pás
s hliníkovou vložkou. Izolace je
odvodněna nerezovými izolačními trubičkami, které jsou podélně
spojeny proužkem z drenážního
plastbetonu.
Použití betonu
Na most bylo třeba cca 35 000 m³
betonu různých pevnostních tříd
i podle stupňů vlivu prostředí
(SVP), z toho na:
■ piloty – 6100 m³;
■ opěry a pilíře – 7500 m³;
■ nosné konstrukce – 18 500 m³;
■ římsy – 2000 m³;
■ pomocné konstrukce – 900 m³.
Beton byl dodáván celoročně
v souvislosti s dodávkami pro
stavbu celého úseku 0308 B
v řadě dílčích celků z betonáren Soběslav a Tábor, v případě objemných dodávek
také z betonárny Jindřichův
Hradec.
Beton dodaný pro stavbu
mostu v uvedených třídách
a SVP:
■ C 12/15 X0;
■ C 30/37 XA2;
■ C 30/37 XF4;
■ C 30/37 XF4, XD3;
■ C 35/45 XF2.
Měkké betonářské výztuže se
spotřebovalo 4800 t, předpínací
výztuže bylo třeba 640 t.
Na mostě v největším nasazení
a souběhu více činností a technologií
pracovalo současně až sto pracovníků různých profesí. Dílo je dokončováno v termínu a v kvalitě podle
požadavků objednatele a investora. ■
Základní údaje o stavbě
Název stavby:
D3 Tábor – Veselí nad Lužnicí
Stavební objekt:
SO 8-208 Dálniční most
v inundačním území Lužnice ve Veselí nad Lužnicí
Investor: ŘSD ČR, správa České
Budějovice
Objednatel:
Eurovia CS, a.s.
Projektant:
PRAGOPROJEKT, a.s.,
ateliér Praha, Ing. Tomáš
Landa
Dodavatel: S
MP CZ, a.s.
Vedoucí projektu za SMP CZ, a.s.: Robert Vraštil
Stavbyvedoucí:
Ing. Pavel Poláček, Stanislav Matějka
Technické údaje
Charakteristika mostu:
dva samostatné mosty – monolitické spojité
předpjaté jednokomorové nosníky s přerušením
(dilatované) na přechodovém pilíři 10P-11L, počet
polí levý – 10 + 12; pravý –
9 + 12, výška NK – 2,40 m,
s náběhy 3,70 m, založení hlubinné s výjimkou
pražské opěry
Délka přemostění:
levý 1056,90 m; pravý
1041,80 m
Délka mostu:
1057,46 m
Délka nosné konstrukce:
1044,30 m
Šířka mostu:
30,70 m
Výška mostu:
7,0 až 13,8 m
Zatížení mostu:
zatěžovací třída A podle
ČSN 73 6203
text Tomáš Matuška | grafické podklady archiv autora
▲ Obr. 1. Rodinný dům v Čerčanech se solárními kolektory v jižní fasádě (zdroj: Penatus, s.r.o.)
Fasády jako zdroj energie
Doc. Ing. Tomáš Matuška, Ph.D.
Docent Ústavu techniky prostředí
Fakulty strojní ČVUT v Praze, vedoucí
výzkumného programu RP2 – Energetické systémy budov Univerzitního
centra energeticky efektivních budov
ČVUT v Praze, předseda Československé společnosti pro sluneční
energii. Věnuje se výuce a výzkumu
v oblasti integrace obnovitelných
zdrojů energie do budov.
E–mail: [email protected]
Pro další rozvoj udržitelné výstavby a rekonstrukcí budov lze zásadní úlohu spatřit v integraci
solárních energetických prvků do konstrukce
budov jako regulérních stavebních prvků. Fasády
nabízejí velké plochy a potenciál, zároveň však
mají svá omezení jak u fotovoltaických, tak fototermických aplikací.
Úvod
Snaha o postupné zvyšování podílu obnovitelné energie na krytí energetických potřeb budov povede v budoucnosti dvěma cestami, navzájem
provázanými ve větší či menší míře:
■ užší a vzájemná spolupráce mezi budovami a nadřazenými sítěmi
napojenými na velké centrální zdroje energie (obnovitelné, fosilní);
■ místní produkce obnovitelné energie v budovách ve snaze maximálně
produkovanou energii v budově využít.
V případě místní produkce energie z obnovitelných zdrojů skýtá obálka
budovy potenciál k výrobě tepla, chladu a elektřiny. O prostor na plášti
budovy tak již v současnosti soupeří řada technologií – od oken jako
zdroje přirozeného osvětlení přes fototermické a fotovoltaické kolektory
až po prvky určené například pro jímání tepla z okolního prostředí (např.
speciální výparníky tepelných čerpadel) nebo naopak k cílenému odvodu
tepelné zátěže budovy do okolního prostředí (prvky pro volné chlazení).
Tradiční koncept energeticky ztrátového obvodového pláště budovy se
mění na koncept energeticky aktivní obálky budovy – obálky budovy
jako zdroje energie.
Snaha o racionální využití obálky budovy pro jímání sluneční energie
a přeměnu na požadovanou formu energie ústí ve vývoj prvků integru-
jících aktivní solární zařízení do konstrukce budovy. Omezený prostor
střech pro instalaci energeticky aktivních prvků vede přirozeně i k využití
vhodně orientovaných fasád, které však mají svá specifika. Kromě nižšího
příjmu sluneční energie během roku jsou více vidět a vyžadují daleko
vyšší stupeň spolupráce s architektem. Požadavek na architektonické
řešení integrace je důležitým aspektem vzešlým ze zkušenosti s nízkou
vizuální kvalitou instalací solárních zařízení v minulosti. Architekti nejčastěji
zmiňovali tyto problémy při instalaci solárních aktivních prvků: nedostatek
rozmanité palety barev, tvarů, povrchů a velikostí kolektorů, viditelné
upevňovací prvky a potrubí [1]. Přitom architektonická kvalita je klíčem
k otevření cesty pozitivního vnímání solárních prvků architekty a projektanty a vůbec širšího přijetí takových řešení veřejností. U viditelných fasád
budov platí tyto požadavky dvojnásob.
Využití sluneční energie fasádami
Solární aktivní prvek může být s fasádní konstrukcí buď těsně svázán,
tzn. být její nedílnou konstrukční součástí jako její povrchová vrstva
(viz obr. 1), nebo od ní může být konstrukčně oddělen jako v případě
balkonových výplní či stínicích markýz (viz obr. 2). Přímá konstrukční integrace solárních prvků do fasády rozšiřuje základní vlastnosti stavebního
prvku o další funkce, jako je ochranná vrstva fasády před atmosférickými
vlivy nahrazující tradiční finální vrstvu či zlepšení tepelné bilance stavební
konstrukce budovy vzhledem k pasivním tepelným ziskům od solárního
prvku v otopném období [2].
Využití slunečního záření jakožto řídkého zdroje energie vyžaduje rozsáhlé jižně orientované jímací plochy. S ohledem na maximalizaci využití
sluneční energie se v současnosti využívají především střechy, nicméně
u řady budov, zvláště například bytových domů či administrativních
staveb, je využitelná plocha samotné střechy pro dosažení výraznějšího
pokrytí energetické potřeby během roku nedostatečná, přestože se
jedná o budovy stavebním řešením a vnitřním technickým vybavením
úsporné. Časté jsou také kolize se zástavbou na střeše, např. strojovny
výtahů, zakončení vzduchotechnických zařízení nad střechou, zařízení
komunikačních sítí apod.
Vhodně orientované fasády mohou zvýšit využitelnou plochu pro integraci
energetických prvků do budovy, nicméně v tomto případě existují určitá
omezení. Ročně na jižní fasádu dopadá zhruba o 30 % méně sluneční energie než na jižní střechu s optimálním sklonem. Na obr. 3 je uveden příklad
ročního průběhu denních dávek sluneční energie na 1 m2 plochy kolektoru
za den pro energeticky optimální případ 35° (červeně) a rovinu fasády se
sklonem 90° (modře). Využití střech (plochých, šikmých) s možností sklonu
kolektorů slunečního záření 35 až 45° určeného pro maximalizaci úhrnů
sluneční energie vede k výraznému rozdílu mezi letní špičkou a poklesem
v chladnější části roku. Využití fasád má výhodu v relativně rovnoměrném
profilu dopadající energie v průběhu roku více odpovídajícímu průběhu
energetických potřeb budov. Zejména v obytných budovách se potřeba
tepla (vytápění, ohřev vody) i elektrické energie (spotřebiče, osvětlení)
v letním období snižuje, podobně jako klesá i příjem slunečního záření
fasádou. Rovnoměrnější průběh solárních zisků fasád zvyšuje jejich využitelnost pro krytí energetických potřeb budov bez výrazného maření tepla
v létě u solárních tepelných soustav, bez nároků na nákladnou akumulaci
v případě ostrovních FV provozů či výrazného exportu elektrické energie
do nadřazené sítě v případě připojených FV systémů.
V zimním období vlivem příznivé orientace zvyšuje svislá instalace úhrn
dopadajícího slunečního záření vlivem odrazu od okolních ploch. Zatímco
u instalace s optimálním sklonem se celoročně podíl odraženého sluneční
záření pohybuje mezi zanedbatelnými 1 a 2 %, u fasád se odražené sluneční záření podílí 10 až 15 % na celoroční bilanci plochy. Fasády jsou tedy
na odraz od okolního terénu citlivější, a proto lze do určité míry vhodnými
povrchovými úpravami ovlivnit energetický přínos fasády.
▲ Obr. 2. Velkoplošné solární kolektory jako výplňové prvky v zábradlí lodžie
Na druhé straně se mohou solární kolektory vestavěné do svislé obálky
budov v prostředí městské zástavby potýkat s problémy se zajištěním
dostatečného přístupu slunečního záření vlivem stávajícího stínění okolními budovami či potenciálního stínění budovami postavenými v budoucnosti. Omezení sluneční energie dopadající na kolektory stálým stíněním
(sousední budovy) nebo proměnlivým stíněním (vzrostlá zeleň, stromy)
kriticky ovlivňuje energetickou bilanci celé solární soustavy. Problém stínění fasád je výraznější vzhledem k vysoké koncentraci vysokých budov
v městských centrech a husté sídlištní zástavbě než u předměstských
lokalit se zástavbou nízkopodlažních rodinných domů [3].
O problematice možného stínění by se mělo uvažovat již v rané fázi projektů a měla by se koordinovat s urbanistickým plánováním okolí instalace,
aby byl garantován přístup slunečního záření na fasády s kolektory prostřednictvím vztahů mezi vzdáleností jednotlivých budov a jejich výškou,
orientací ulic a překážek tvořících stíny (umělé, přirozené). Vyloučeny by
měly být případy, kdy je již realizovaná instalace solárních prvků znehodnocena následným urbanistickým rozvojem lokality.
▲ Obr. 3. Roční průběh denních dávek celkového slunečního záření na různé
skloněné plochy (typický meteorologický rok pro Prahu)
▲ Obr. 4. Fotovoltaický obklad na fasádě knihovny v Manchesteru
▲ Obr. 5. Schéma fotovoltaického zasklení [5]
Fotovoltaika je jednou z nejprogresivnějších energetických technologií
v posledním desetiletí. Prochází velkým vývojem v aplikacích pro integraci
do obálky budov a zároveň významným poklesem ceny. Pro integraci do
fasád jsou vhodné fotovoltaické panely v bezrámovém robustním provedení jako obkladové panely či dlaždice s malou konstrukční tloušťkou. Snadno
je tak lze integrovat do běžných fasádních systémů lehkých obvodových
plášťů a obkladů fasád. Využívá se jak krystalických, tak amorfních nebo
tenkovrstvých technologií FV článků. Kontaktní integrace FV modulů do
fasád vykazuje sice v podmínkách ČR snížení roční produkce elektrické
energie vlivem zvýšené teploty o cca 5 % oproti volné instalaci, nicméně
na rozdíl od střešních plně integrovaných instalací nedosáhnou maximální
teploty FV článků v provozu hodnotu nad 80 °C. Četnost teplot nad 60 °C
je u fasádní aplikace během roku minimální [4].
V současné době jsou dostupné také transparentní či semitransparentní
prvky s možností integrace i do tepelně izolačních zasklení. Schéma
FV modulu integrovaného v zasklívacím prvku je na obr. 5. Vlastní fotovoltaické články jsou zapouzdřené mezi dvěma kalenými solárními
skly prostřednictvím PVB (polyvinylbutyralové) fólie a celá sestava tvoří
vnější vrstvu izolačního zasklení. Následuje distanční mezera vyplněná
argonem a vnitřní kalené sklo s nízkoemisivním povlakem. Připojovací box
je umístěn na horní hraně zasklení. Celkový součinitel prostupu tepla U zasklením se podobně jako u standardních dvojskel pohybuje okolo hodnoty
1,1 W/m2K. Na trhu existují i varianty s bezpečnostním sklem či trojsklem.
Přestože izolační výplň na zadní straně omezuje odvod tepla z FV článků,
dostatečná propustnost infračerveného záření FV články a zadním sklem
modulu umožňuje bez problémů udržet během roku články na teplotě
výrazně nižší než v běžných netransparentních aplikacích.
Celkový činitel prostupu sluneční energie g je u fotovoltaických zasklení
závislý na rozsahu výplně plochy fotovoltaickými články. Tímto lze na
míru přizpůsobit optické vlastnosti fotovoltaických zasklení. Spojení
transparentního zasklívacího prvku s fotovoltaickými články s větším či
menším podílem stínění je výhodné zejména ve stavbách s potřebou
přirozeného osvětlení, tzn. například administrativních budov, sportovních
zařízení apod. Architekt má v tomto případě k dispozici energeticky aktivní
prvek s různě definovatelnou propustností slunečního záření, se kterým
je možné tvořit strukturovaný vzhled fasády (viz obr. 6).
Barevného řešení fotovoltaických prvků lze docílit při výrobě změnou
tloušťky antireflexní vrstvy. Výsledná barva je pak dána interferencí
odraženého slunečního záření na této vrstvě. V závislosti na barvě však
klesá účinnost barevných panelů o 15 až 30 % oproti klasickým (modrým
a černým) panelům. Vzhledem k nízké ceně dnešních FV modulů a právě
vzhledem k širším možnostem pro využití v architektuře budov lze předpokládat rozvoj využívání barevných FV článků i přes nižší dosahovanou
účinnost. Některé z barevných možností provedení FV článků – buď
v monokrystalické nebo polykrystalické formě – jsou uvedeny na obr. 7.
U fotovoltaických fasádních instalací, zvláště na bázi krystalických článků,
se více než u solárních tepelných kolektorů projevuje negativní vliv stínění i pouze částečného, a to zvláště ve fasádních aplikacích. Nevhodné
stínění může být způsobeno vnější překážkou, vlastní budovou nebo
i konstrukčním prvkem fasády. Propojování různě zastiňovaných panelů
v řadách a následné propojení do celého fotovoltaického pole s sebou
nese riziko neefektivní produkce, kdy různé panely podle své aktuální
situace mohou vlivem zastínění produkovat různý výkon v různém bodě
optimálního maxima (MPP). Výkonově odlišně se chovají také fotovoltaické prvky s různou barevností nebo semitransparentní FV prvky s různým
stupněm propustnosti (obsazení plochy články).
Výkonový nesoulad mezi články, případně moduly, vede ke snížení
celkového výkonu pod možnosti celého pole a vzhledem k vzájemné
závislosti modulů vlivem protékajícího proudu je energetická ztráta
neúměrná nerovnoměrnosti výkonů panelů. Proto je vhodné právě ve
fasádních aplikacích a zvláště u zmíněných architektonicky specifických
aplikací využívat výkonových optimizérů, které přebírají funkci sledování
výkonového optima místo měniče a umožní pracovat každé skupině
FV modulů, případně i každému jednotlivému modulu, s odlišnými
provozními podmínkami (např. u částečně zastíněných modulů, různě
barevných polí), aniž by ovlivňovaly ostatní. Výkonově nejoslabenější
FV modul potom neomezuje celkový výkon FV pole.
▼ Obr. 6. Vizualizace fasády plaveckého bazénu [6]
▼ Obr. 7. Možnosti barevného řešení FV článků [7]
Fotovoltaické kolektory
▲ Obr. 8. Fotovoltaické fasádní pole na TU v Liberci s patrnými stíny okolních
stromů (zdroj: J. Peterka)
Fototermické kolektory
V České republice se pro přímé využití slunečního záření na dodávku
tepla využívají zejména kapalinové solární kolektory. Vzduchové kolektory
se používají ve velmi omezené míře, zejména z důvodu nízké využitelnosti ohřátého vzduchu v běžných aplikacích a energetické náročnosti
na dopravu tepla z kolektoru do aplikace prouděním vzduchu. Spotřeba
elektrické energie pro pohon solárních soustav se vzduchovými kolektory
je významně vyšší než u kapalinových soustav. V poslední době roste
zájem o využití vzduchových kolektorů pro ohřev větracího vzduchu
v zimním období, kde pohon je součástí vzduchotechnické jednotky.
Snadnou konstrukční integraci do stavebního prvku fasády nabízejí v podstatě pouze ploché solární kolektory, zasklené či nezasklené. Trubkové
vakuové kolektory lze instalovat kvůli válcovému tvaru apertury pouze
jako dodatečný prvek na fasádu.
Konstrukční provedení řady solárních tepelných kolektorů je uzpůsobeno
pro integraci do fasády podobně jako do střechy. Někteří výrobci kromě
klasického uspořádání s kovovým selektivním absorbérem nabízejí již
zasklené celoplastové kolektory (absorbér i zasklení z plastu) odolné
maximálním provozním teplotám a UV záření, navíc připravené přímo pro
integraci do fasády či střechy budovy. Na obr. 9 je fasádní celoplastový
kapalinový kolektor o celkové ploše 100 m2 na bytovém domě v Oslu v solární drainback soustavě (s vyprazdňováním kolektorů) určené pro přípravu
teplé vody a podlahové vytápění
[8]. Podobně se plastové materiály
začínají uplatňovat i u vzduchových
kolektorů. Výhodami celoplastového kolektoru jsou především nízká
hmotnost, a tedy zatížení nosných
prvků, poloviční cena a snadná ▲ Obr. 9. Fasádní celoplastový kolektor v Bjørnveien v Oslu, Norsko
recyklovatelnost.
Architektonickou integraci solárních tepelných kolektorů historicky
často limitovala tmavá barva absorbéru, viditelnost svarů absorpční
plochy s trubkovým registrem, případně nerovnost povrchu absorbéru.
K barevnému vzhledu solárních tepelných kolektorů v současnosti vedou dvě cesty. Jednou jsou vícevrstvé tenkostěnné interferenční filtry,
podobně jako u fotovoltaických článků. Vrstvy jsou naneseny na zasklení
kolektoru a odrážejí určité vlnové délky viditelné části spektra slunečního
záření a způsobují tak zabarvení skla. Druhým způsobem jsou barevné
nátěrové povlaky samotných absorbérů, které však obecně vykazují nižší
pohltivost slunečního záření a vyšší emisivity v oblasti infračerveného
▲ Obr. 10. Vliv barevného řešení absorbéru na účinnost solárního kolektoru [10]
záření, než jsou obvyklé u běžných spektrálně selektivních absorpčních
povlaků. Barevné nátěrové povlaky přispívají k nižší účinnosti solárních
kolektorů (viz obr. 10) [10], na druhé straně jsou relativně levné. Barevné
řešení absorbérů solárních kolektorů je založeno především na spektrálně
selektivních TISS povlacích (thickness insensitive spectrally selective),
nezávislých na tloušťce, vyvinutých na bázi polyuretanových a silikonových
nátěrových hmot [9]. Jejich výhodou je nejen aplikace různě barevného
selektivního povlaku, ale také možnost jejich použití pro široký rozsah
materiálů podkladu od kovových až po plastové. Jejich vývoj nadále probíhá zejména pro dosažení vyšší pohltivosti a především nižší emisivity.
Integrace solárních kapalinových kolektorů do fasády se tradičně
využívá především pro omezení příjmu sluneční energie v letním
období a omezení stagnace kapalinových kolektorů, na které v době
bez požadavku na dodávku tepla dopadá sluneční záření, avšak
teplo se z nich neodvádí. K tomu dochází v letním období především
v soustavách navrhovaných pro plné pokrytí v přechodovém období,
zejména pak v solárních kombinovaných soustavách pro přípravu teplé
vody a přitápění v budovách bez možnosti využití nadbytečného tepla
v letním období. Při stagnaci dochází k přeměně teplonosné kapaliny
v kolektorech v páru a přestože solární soustava na takové provozní
stavy musí být uzpůsobena návrhem prvků, projektanti i provozovatelé
se snaží těmto stavům za provozu vyhnout.
Fasádním řešením kolektoru dochází ke snížení jeho tepelné ztráty
jednak zvýšením izolační vrstvy zadní a boční stěny kolektoru, pokud
je kolektor umístěn ve vrstvě zateplení, a také svislou orientací vzduchové vrstvy mezi absorbérem a zasklením, která snižuje přestup tepla
volnou konvekcí mezi absorbérem a zasklením. Nominální účinnost fasádního solárního kolektoru je tedy vyšší než u kolektoru instalovaného
na šikmé střeše, nicméně z hlediska roční produkce tepla nevyváží
zhruba o 30 % nižší roční dopadlou energii na fasádu. Pouze v případech solárních kombinovaných soustav s vyšším solárním pokrytím
potřeby tepla jsou potřebné plochy fasádního a střešního kolektoru
stejné [11, 12]. Právě u solárních soustav s vysokým pokrytím fasádní
kolektory plně využívají svých výhod. Oproti střešním kolektorům
fasádní kolektory vykazují výrazně nižší četnost stagnačních stavů
i teplotní úroveň v kolektorech při stagnaci [10]. I v případě pozdějšího
poklesu potřeby tepla v budově vlivem například úsporných opatření
se stagnační stavy nijak neprojevují při provozu a nemají dopad na
životnost prvků.
V případě vzduchových solárních kolektorů existují buď sériově vyráběná
řešení speciálních fasádních absorbérů [13], např. perforované plechové
obklady (viz obr. 11), nebo je možné vzduchový kolektor na fasádě vytvořit
Poděkování
Tento příspěvek vznikl za podpory Evropské unie, projektu OP VaVpI
č. CZ.1.05/2.1.00/03.0091 – Univerzitní centrum energeticky efektivních
budov.
▲ Obr. 11. Perforovaný absorbér Solarwall [13]
ze stavebních prvků, např. kombinací černěného trapézového plechu
a zasklení se vzduchovým kanálem pro sání a odvod ohřívaného vzduchu.
Ohřátého vzduchu se využívá pro větrání, vytápění skladů, případně
v technologických aplikacích sušení v průmyslu.
Speciální fasádní prvky
Skutečnost, že fasády lákají k experimentům i s méně konvenčními
solárními prvky, dokazují některé instalace ze zahraničí. Na jaře roku 2013
byla dokončena čtyřpodlažní obytná budova s patnácti byty v Hamburgu, známá jako BIQ [14], která využívá speciálních fasádních panelů
(viz obr. 12), v nichž se pěstují řasy jako rychle rostoucí biomasa. Řasy
se množí fotosyntézou v bioreaktorových panelech (2,5 m x 0,7 m)
za přístupu slunečního záření a nuceně vháněného CO2 společně se
živinami. Celkem je na jihovýchodní a jihozápadní fasádě instalováno
129 panelů. Produkované řasy se využívají pro produkci bioplynu v místní
bioplynové stanici a bioplyn je spalován v kotli. Přebytečné teplo z fasády se ukládá v zemním zásobníku a využívá pro vytápění. Kromě toho
bioreaktorové panely s řasami slouží jako autoadaptivní stínicí zařízení
budovy (čím více sluneční energie dopadá, tím více řasy rostou a snižují propustnost) a zároveň jako architektonicky výrazný konceptuální
prvek. Řešení fasády v kombinaci se solárními tepelnými kolektory
na střeše a systémem zpětného využití tepla přispívá k energetické
soběstačnosti domu.
Použitá literatura:
[1]Munari-Probst, M., Roecker, Ch., Schueler, A.: Architectural
integration of solar thermal collectors: Results of a European
survey, Proceedings of the ISES Solar World Congress 2005,
Orlando, Florida, USA.
[2] Matuška, T.: Solární kolektor jako součást pláště budovy, Sborník
z konference II. sympozium Integrované navrhování a hodnocení
budov 2011. Praha: Společnost pro techniku prostředí, 2011,
s. 153–159. ISBN 978-80-02-02345-6.
[3] Matuška, T., Zmrhal, V.: Stínění fasádních solárních kolektorů
budovami, Vytápění, větrání, instalace. 2007, roč. 16, č. 3,
s. 121–124. ISSN 1210-1389.
[4] Matuška, T.: Simulation Study of Building Integrated Solar Liquid
PV-T Collectors, International Journal of Photoenergy. vol. 2012,
ISSN 1110-662X.
[5] Ertex Solar, www.ertex-solar.at.
[6] Moulin, J.-M.: Façade Integration – Challenges and Solutions for
BIPV, BRE conference BIPV 2: Building Integration of Photovoltaics, Birmingham, 2011.
[7] Lof Solar Corporation, www.lofsolar.com.
[8] Referenční projekty společnosti Aventa AS, Norsko, www.aventa.no.
[9]Orel, B. et al.: Silicone-based thickness insensitive spectrally
selective (TISS) paints as selective paint coatings for coloured solar absorbers. Solar Energy Materials & Solar Cells 91,
p. 93–119, 2007.
[10]Matuska, T., Sourek, B.: Aspects of solar collector integration into
building facade. Proceedings of ISES Eurosun 2006. Glasgow
2006.
[11]Matuska T., Sourek, B.: Solar systems with facade-integrated
collectors. Proceedings of ISES 2005 Solar World Congress.
Orlando (Florida, USA) 2005.
[12] Sourek, B., Matuska, T.: Facade Solar Collectors, Solar Energy.
2006, vol. 80, no. 11, p. 1443–1452. ISSN 0038-092X.
[13]Solarwall by Conserval Engineering, www.solarwall.com.
[14]R ackard, N.: World’s First Algae Bioreactor Facade Nears
Completion, 04 Mar 2013. ArchDaily. Accessed 19 May 2013.
www.archdaily.com/339451.
Závěr
Integrace solárních kolektorů do obvodového pláště budovy namísto
oddělené instalace představuje přechod od konceptu energeticky
ztrátové obálky budovy k obálce budovy sloužící jako zdroj energie pro
budovu a místní síť.
Dalším stupněm, který skrývá velký inovační potenciál, je kombinace
konstrukčního řešení fasády a multifunkčních energetických prvků kombinujících několik účelů (nezasklené kolektory: teplo & chlad, hybridní
fotovoltaicko-tepelné kolektory: teplo & elektřina) v jediném zařízení
pro efektivní využití disponibilní plochy na obálce budovy. Pro široké
využití sluneční energie v budovách je nezbytné, aby další vývoj nových
konceptů a experimentální ověřování jejich synergetických vazeb vedl
ke konstrukčně předpřipraveným a snadno integrovatelným prvkům
v těsném spojení s průmyslem pro následnou komercionalizaci. ■
▼ Obr. 12. Bioreaktorová fasáda na budově BIQ a jednotlivé panely [14]
english synopsis
Facades as a Source of Energy
For further progress of sustainable construction and renovation
of buildings the integration of solar power units into buildings as
regular construction elements may have an essential role. Facades
offer a large area and potential although they also have some limits
both in photovoltaic and photothermic applications.
The integration of solar panels into the building shell replacing
a separate installation represents a transition from the concept
of an energy loss building envelope to an envelope serving
as a source of energy for the building and local grid.
klíčová slova:
fasády, fotovoltaické fasádní instalace, solární energetické prvky
keywords:
facades, photovoltaic facade installations, solar power units
inzerce
Vyvarujte se základních chyb při realizaci podlah
Propadlá a popraskaná nová podlaha
bývá noční můrou řady projektantů, realizačních firem i investorů. Dopátrat se,
zdali udělal chybu projektant, realizační
firma nebo výrobce některého z použitých materiálů, bývá zpravidla složitým
a zdlouhavým procesem.
▲ Obr. 1. Skladba rozpracované podlahy přízemí: asfaltové
pásy, Isover EPS 100Z 2 x 50 mm, systémová deska podlahového topení, anhydritová deska
▲ Obr. 2. Pokles podlahy u prahu balkonových dveří je
cca 7 mm
▲ Obr. 3. Desky EPS byly zcela chybně položeny přímo na
nerovnosti vzniklé svařováním asfaltových pásů, vznikají
dutiny šíře až 3 mm
▲ Obr. 4. Největším překvapením byla systémová deska
podlahového topení. Ze spodní strany obsahuje tenký
rastr výšky cca 6 mm. Zatížení tak přenáší cca 1 % plochy desky PT.
Podlaha na terénu – tj. velká tloušťka
izolace
Současné úsporné budovy vyžadují
v podlahách na terénu poměrně velké tloušťky tepelné izolace. Běžně se
setkáváme s tloušťkami izolantů od
120 mm pro standardní domy, přes
150–200 mm pro nízkoenergetické až
po 200–300 mm pro pasivní domy.
Pochopitelně v případě podlahového
vytápění je třeba vzhledem k podstatnému zvýšení teplotního spádu tloušťky
tepelných izolací přiměřeně zvýšit.
Sedání podlahy v běžné stavbě (rodinném domě) – nejčastější příčiny
Při použití dostatečně pevné izolace
(pro běžné rodinné domy je např. nejpoužívanější Isover EPS 100Z) vzniká
největší dotvarování běžné podlahy
zejména pokládkou na nerovný podklad. V podlaze tak vznikají dutiny, které
se snaží podle působícího zatížení postupně dosednout. Typickým případem
je pokládka na asfaltové hydroizolační pásy, kde se na každém běžném
metru nachází spoj pásů s navýšením
cca 3 mm. Působící zatížení tak nepřenáší izolační deska plnoplošně, ale pouze bodově (např. z 20–50 % plochy).
Z výše uvedeného vyplývají jednoduché zásady pro pokládku.
■ Desky izolantu je třeba pokládat
tak (např. do lepidla, cementového mléka apod.), aby bylo zajištěno
celoplošné působení tlaku na izolaci.
■ Je vhodné použít jednu vrstvu
tepelné izolace (případné mezery
dopěnit), nebo jednotlivé vrstvy opět
slepit.
■ Je třeba se řídit výhradně doporučením renomovaných výrobců tepelných izolací a firem ze stavebnictví.
Konkrétní podlaha rodinného domu –
celá řada pochybení
Vždy je velmi poučné si teoretická doporučení ukázat na příkladu konkrétní
stavby. V současnosti je v řešení sedlá
podlaha rodinného domku na Ostravsku. Podlaha přízemí má poměrně běžnou skladbu:
■ základová železobetonová deska;
■ hydroizolační asfaltové pásy;
■
tepelná izolace Isover EPS 100Z
2 x 50 mm;
■
systémová deska podlahového topení se spodními výstupky;
■ anhydritová roznášecí deska;
■ podlahová krytina (dlažba…).
Podlahová konstrukce je podle vyjádření majitele již několik měsíců stará a stále sedá, současné sednutí
se pohybuje až do cca 7 mm. Stav
podlahové konstrukce je dobře patrný
z fotografií.
V rámci řešení předmětné podlahy rodinného domu byly v laboratoři Isover
provedeny zkoušky zatížení tlakem
skladby podlahy bez desky podlahového topení a s deskou za účelem ověření deformace při zatížení s napětím
0,02 MPa. Výsledky jsou více než výmluvné – plnoplošně podepřené desky
Isover EPS 100Z tloušťky 2 x 50 mm
vykázaly při zatížení 2000 kg/m2 deformaci okolo 1 mm (deklarovaná hodnota
maximálně 2 %, tj. maximálně 2 mm),
zatímco stejná skladba doplněná touto
podivnou deskou podlahového topení se spodními výstupky vykázala při
shodném zatížení deformaci 6x vyšší!
Z toho vyplývá, že předmětná deska PT
je pro tento typ skladby podlahy zcela
nevhodná. Jiné typy systémových desek PT bez spodních výstupků jsou samozřejmě použitelné.
Podrobné informace k navrhování podlah naleznete v katalogu Isover pro izolaci podlah, popř. na www.isover.cz.
Autor:
Ing. Pavel Rydlo
text Vladimír Jirka | grafické podklady archiv ENKI o.p.s.
Kolektorové a stínicí fasádní
systémy se skleněnými rastry
Ing. Vladimír Jirka, CSc.
Vystudoval FS ČVUT v Praze.
Dizertaci obhájil ve Vědecko-výrobním sdružení Slunce Turkmenské
akademie věd, Aschabad. Působil
jako vědecký pracovník ve Fyzikálním
ústavu ČSAV, později AV ČR v Praze,
oddělení aplikované optiky. V současné době je vědeckým pracovníkem,
vedoucím skupiny ENKI, o.p.s, Třeboň. Věnuje se výzkumné a vývojové
činnosti v oblasti optických rastrů
a jejich aplikací.
E-mail: [email protected]
Rastrové systémy představují nové „kombinované využití“ sluneční energie ve stavebnictví.
Jsou založeny na využití skleníkového efektu při
současné akumulaci sluneční energie do teplonosné látky nebo akumulační hmoty interiéru
s cílem jejího dalšího využití v době energetické
nedostatečnosti, například v noci.
Článek seznamuje s pracemi, které probíhaly v oblasti výzkumu a vývoje
optických rastrů a jejich systémového využití v průběhu posledních
třiceti let na pracovištích v České republice. Je představen systémový
přístup k vývoji a využití rastrových systémů od návrhu a výpočtu geometrického tvaru rastru přes simulaci jeho energetických parametrů,
výrobu, proměření, vývoje systémů na jeho využití až po jeho uplatnění
v reálných stavbách, proměření jeho užitných vlastností a monitoring
budov vybavených danou technologií.
V osmdesátých letech 20. století se začaly rozvíjet technologie využívající energie Slunce. Vznikaly první provozní experimenty se slunečními
kolektory a vytvářela se technologická základna pro nově se rodící obor.
Cílem bylo maximálně efektivně ohřát teplonosnou pracovní látku využitím
výlučně fototermální přeměny slunečního záření. Dané zadání následně
vedlo ke studiu možností, jak vyvinout příslušný koncentrátor, který by
se optimalizoval pro využití ve sluneční energetice.
Po zhodnocení stávajících technických možností bylo rozhodnuto
věnovat se vývoji lineární Fresnelovy skleněné čočky. Hlavním důvodem, proč se zabývat právě lámavým (refrakčním) koncentrátorem
– čočkou, byl čtyřnásobně menší požadavek na dodržení přesného
geometrického tvaru optických ploch skleněné čočky oproti zrcadlu
při zachování stejné optické kvality koncentrátoru. Zatímco u zrcadla
se při odrazu každá odchylka zdvojnásobí, při lomu z prostředí skla
(index lomu n = 1,52) do vzduchu (n = 1,00) se pro malé úhly odchylka
projeví pouze jako poloviční. Druhým kritériem byla stabilita skla jako
materiálu (trvanlivost okenního zasklení byla prověřena staletími již od
středověku). Vzhledem k tomu, že potenciální smysl tohoto výzkumného projektu spočíval v budoucím masovém velkoplošném využití
slunečních systémů, bylo současně nutné zajistit, respektive nalézt
vhodnou průmyslovou výrobu vyvíjeného koncentrátoru z hlediska
přijatelnosti jeho ceny, a tedy zajištění optimální prodejnosti. Po
zhodnocení všech známých a dostupných technologií bylo rozhodnuto věnovat se vývoji lineární Fresnelovy skleněné čočky vysoce
produktivní (i když pro výrobu optických prvků velmi netradiční)
technologií metody kontinuálního lití. Následovalo období výzkumu
a vývoje optických rastrů pro sluneční aplikace, který zahrnoval mnohé multidisciplinární technické obory (od optiky nebo elektroniky přes
stavebnictví, architekturu a urbanizmus až po přírodovědné obory,
jako jsou kultivace řas a skleníkové systémy). Z tohoto důvodu se
utvořil tým odborníků z výzkumných i výrobních pracovišť (ENKI,
o.p.s., ČVUT v Praze, Glaverbel, a.s., MBU AV ČR, UFB JU CB),
která se podílela na vývoji systémů využívajících skleněné rastry
a na realizaci pilotních projektů.
Funkce a typy rastrových systémů
Hlavní funkcí rastrových systémů je možnost podstatného snížení
provozních nákladů budov použitím sofistikovaných stínicích soustav.
Odborníci ve svých předpokladech vycházeli z naměřených provozních
charakteristik experimentálních staveb realizovaných především
z prostředků vědeckých a výzkumných projektů. Práce se dlouhodobě
zaměřovaly na vývoj životaschopných systémů s potenciálem jejich
rozšíření do stavební praxe.
Optickým rastrem je pro výše uvedené aplikace míněna lineární opakující
se geometrická hranolová struktura, nanesená na skleněnou tabuli.
Z hlediska způsobu využití se skleněné rastry, vyráběné metodou kontinuálního lití, dělí na dvě základní skupiny:
■ aktivní rastry – lineární Fresnelovy čočky tvoří koncentrátor – základní
součást slunečního kolektorového systému, který dokáže dopadající
energii aktivně využít a převést ji na teplo či elektrický proud. Součástí
kolektoru jsou také absorbér, naváděcí zařízení, teplonosná látka,
oběhová čerpadla, apod.);
■ pasivní rastry – hranolové či čočkové lineární systémy pracující samostatně – pasivně, bez použití další návazné technologie.
Aktivní rastry – Fresnelovy čočky
Fresnelovy čočky slouží ke koncentraci slunečního záření na absorbér
a kombinují tak využití pasivní funkce skleníkového efektu průsvitného
(translucentního) zasklení s aktivní funkcí optických členů čočka –
absorbér v koncentračním kolektoru slunečního záření. Aktivními jsou
nazývány proto, že energii jimi zkoncentrovanou dokážeme z absorbéru
aktivně odvést, uložit a později použít.
Odzkoušeny jsou dva typy rastrů:
■ spojná lineární Fresnelova (rastrová) čočka korigovaná pro kolmý dopad
slunečního záření, určená do sedlových střech;
■ čočka korigovaná pro šikmý dopad slunečního záření, určená do
energetických fasád anebo do střech s velice malým sklonem do 15°.
Oba typy čoček se používají především v koncentračních slunečních
kolektorech typu Solarglas, kde tvoří součást skleněného pláště budovy
a slouží jako koncentrátor přímé složky slunečního záření na absorbér.
Vzhledem k tomu, že Slunce během dne mění svoji polohu vůči rastru,
Léto
zima
pohybuje se i jeho obraz vytvořený čočkou. Proto je součástí systému
rám s absorbéry pohybující se tak, aby se absorbéry v možnostech své
pohybové trajektorie nacházely v místě maximálního ozáření. Kolektor
tvořený čočkou, absorbérem, pohybovým mechanizmem a řídicí
elektronikou slouží jako multifunkční systém, který lze nazvat inteligentní
žaluzií.
Tyto systémy mají tři základní funkce:
■ z ajišťují příjemné osvětlení rozptýleným světlem bez velkých výkyvů
intenzity;
■o
mezují přehřívání proskleného prostoru, protože energii přímého slunečního záření odvádějí teplonosnou látkou mimo interiér místnosti;
■p
racují jako sluneční kolektor, tj. ohřívají vodu, případně vyrábějí elektrický proud
Pasivní fasádní odrazné rastry
Základ fasádních rastrů, využívajících totální odraz, tvoří pravoúhlé
odrazné hranoly, jejichž odrazná schopnost je maximální pro rovnoběžné paprsky přímého slunečního záření, dopadající na vnější plochu
rastru pod předem definovaným úhlem od horizontu. Pro praktické
využití to znamená, že rastr propouští přímé sluneční záření do interiéru v zimních měsících podobně jako ploché sklo. Avšak od počátku
dubna do poloviny září, kdy jsou hodnoty úhlů polední výšky Slunce
nad obzorem větší než 45°, rastr začíná přímé sluneční záření blokovat (odrážet zpět do exteriéru). Maxima blokace dosáhne rastr okolo
letního slunovratu, kdy se nachází Slunce nejvýš na obloze a intenzita
slunečního svitu nabývá největších hodnot. V tomto období jsou kladeny nejvyšší energetické požadavky na odvětrání a klimatizaci budov.
Rastr je určen do průsvitných stěn nebo oken s přibližně jižní orientací,
kde je vyžadováno kvalitní osvětlení přirozeným denním světlem bez
nutnosti výhledu z interiéru. Rastry je vhodné kombinovat s čirým zasklením klasickými výplněmi otvorů. Výhodou všech optických rastrů
je skutečnost, že reagují pouze na přímou, energeticky podstatnou
složku slunečního záření a rozptýlené světlo prochází do interiéru bez
podstatných změn. Výsledkem je „změkčení“ teplotních a světelných
rozdílů mezi osluněným a neosluněným obytným prostředím bez
dalších technických zařízení.
Oba výše popsané typy fasádních rastrů, aktivní i pasivní, se ve většině případů instalují jako součást izolačního dvojskla, a to zejména
z důvodu:
■ zachování optických vlastností – u aktivních i pasivních rastrů je rastrová
struktura vždy na druhé pozici, tzn. na vnitřní straně vnějšího zasklení,
rastrová struktura se nezanáší nečistotami a nedochází tak ke zhoršení
optických (energetických) charakteristik rastrů;
■b
ezpečnost – rastr nemá vlastnosti bezpečnostního skla, a je proto
nutné jej u interiérů budov kombinovat s bezpečnostním sklem (lepené
sklo), aby se v případě rozbití zabránilo propadu střepů do interiéru;
■ tepelně technické vlastnosti – instalací rastru do dvojskla je možné
dosáhnout tepelně technických vlastností shodných se standardně
▲ Obr. 2. Schéma a fotografie LFČR určené do sedlových střech
vyráběnými dvojskly. Součinitel prostupu tepla Ug je potom závislý
na použité meziskelní výplni a při použití inertních plynů dosahuje
hodnoty až Ug = 1,4 W/m2.
Druhy rastrových skel
Střešní Fresnelova čočka
Prvním rastrovým sklem, vyrobeným metodou kontinuálního lití, byla
lineární Fresnelova čočka, korigovaná pro kolmý dopad slunečního záření,
určená do sedlových střech se sklonem 30–50°, která byla vyvíjena
a optimalizována již od osmdesátých let minulého století. Tento rastr
má za sebou nejdůslednější vývoj z hlediska výpočetního, a především
technologického. Po různých optimalizacích a zkušebních stavbách byla
zavedena do výroby jako standard lineární Fresnelova čočka ze skla, vyráběná technologií kontinuálního lití (obr. 2, 3) s následujícími výpočtovými
optickými parametry:
■ ohnisková vzdálenost čočky f = 500 mm;
■ apertura (šířka čočky) A = 375 mm;
■ rozteč ohnisek na tabuli t = 370 mm;
■ šířka skleněné tabule s = 750 mm;
■ délka tabule l = 2000 mm;
■ maximální výška zubů hmax = 3 mm.
Původně byla čočka určena pro kolektory s úplným naváděním za
Sluncem, ale postupně se zkoušela v různých dalších typech montáží.
Posledních deset let se využívala a monitorovala především ve střešních
kolektorech typu Solarglas. Čočky v izolačním dvojskle tvoří součást
opláštění jižně orientovaných sedlových střech se sklonem 30–50°, kde
soustřeďují přímé sluneční záření na soustavu pohyblivých absorbérů,
umístěných pod nimi.
▼ Obr. 3. Optické vlastnosti LFČR pro kolmý dopad (vzdálenost detekční
roviny 560 mm)
— Signál bez vzorku – jednotkový, LFČ v dvojskle
Signál se
vzorkem
- jednotkový, LFČ v dvojskle
— Signál bez vzorku – jednotkový,
LFČ
jednoduchá
6,0
6,0
Signál bez vzorku - jednotkový, LFČ v dvojskle
Signál bez vzorku - jednotkový, LFČ jednoduchá
Signál se vzorkem - jednotkový, LFČ jednoduchá
5,0
5,0
4,0
4,0
Koncentrace
[–]
Koncentrace [-]
▲ Obr. 1. Lineární Fresnelova čočka rastrová (LFČR), rozměrové schéma
3,0
3,0
2,0
2,0
1,01,0
0,0
0,0
00
100
100
200
200
300
300
Souřadnice detektoru [mm]
400
400
500
500
stavebnictví
Souřadnice detektoru
[mm] 06–07/13
600
600
23
Léto
zima
Fasádní Fresnelova čočka
V roce 2000 byla navržena čočka do fasádního kolektorového systému.
Systém vycházel ze zkušeností a z výsledků vývoje čočky korigované pro
kolmý dopad slunečního záření. Po porovnání geometrických, optických,
a tedy i energetických vlastností různých typů čoček bylo rozhodnuto
navrhnout fasádní čočku pro šikmý dopad slunečního záření (obr. 4, 5),
která má následující výpočtové parametry:
■ ohnisková vzdálenost čočky f = 600 mm;
■ úhel dopadu, pro který je čočka korigována φ = 32°;
■ apertura (šířka čočky) A = 375 mm;
■ rozteč ohnisek na tabuli t = 370 mm;
■ šířka skleněné tabule s = 750 mm;
■ délka tabule l = 2000 mm;
■ maximální výška zubů hmax = 2 mm;
▲ Obr. 4. Schéma a fotografie RFČR určené do fasádního kolektorového
systému
6,0
6,0
— SignálSloupec
s rastrem
– jednotkový;
FasádníFasádní
čočka
(dvojsklo)
Q
Signál
s rastrem - jednotkový;
čočka
(dvojsklo)
kde:
φ = 32°– úhel dopadu, pro který je čočka korigována a kterému odpovídá
výše uvedená ohnisková vzdálenost f;
f – ohnisková vzdálenost představuje vzdálenost od čočky, ve které se
nachází obraz Slunce při nulovém azimutu a dopadové výšce φ.
4,0
4,0
Koncentrace [-]
Koncentrace [–]
5,0
5,0
3,0
3,0
2,0
2,0
Odrazné rastry využívající totální odraz
Pro návrh odrazných rastrů se vycházelo z principu odrazného pravoúhlého
hranolu, který se po staletí využívá v přístrojové optice. Již dávno bylo
pozorováno, jak při prostupu světla z opticky hustšího prostředí (sklo)
do opticky řidšího prostředí (vzduch) se při určitém úhlu veškeré světlo
vrací zpět do opticky hustšího prostředí. Tomuto jevu se říká totální odraz
a byl využit pro návrh dvou odrazných rastrů, jeden pro aplikaci v kolmých
fasádách (obr. 6) a druhý pro sedlové střechy. Pro praktické využití lze
konstatovat, že v zimních měsících rastr propouští přímé sluneční záření
do interiéru podobně jako ploché sklo, avšak od počátku dubna do poloviny září, kdy jsou hodnoty úhlů polední výšky nad obzorem větší než 45°,
rastr začíná přímé sluneční záření blokovat (odrážet zpět do exteriéru).
Maxima blokace dosáhne rastr v období, kdy jsou kladeny nejvyšší energetické požadavky na odvětrání a klimatizaci budov. Maximální teoretická
hodnota blokace přímé složky slunečního záření činí více než 90 %, ale
tuto hodnotu nelze rastrem, vyráběným metodou kontinuálního lití, nikdy
dosáhnout. Prakticky dosažitelné hodnoty potvrzené měřením na reálných
rastrech jsou okolo 60 %. Hlavní příčinou tohoto poklesu jsou zaoblení
namísto ostrých hran zubů rastrů, vzniklá použitou technologií výroby.
Na obr. 8 jsou pro porovnání uvedeny změřené hodnoty ozáření za rastrem
a běžným sklem na okně s jižní orientací, kdy většina přímého slunečního
záření je blokována, respektive odražena zpět do exteriéru.
1,01,0
0,0
0,0
00
100
100
200
300
400
500
600
200
300
400
500
600
Pozice detektoru [mm]
Pozice detektoru [mm]
▲ Obr. 5. Závislost koeficientu koncentrace čočky ve dvojskle na poloze detektoru v ohniskové vzdálenosti 560 mm při úhlu dopadu záření 32°, což je úhel,
pro který je čočka korigována
Léto
zima
▲ Obr. 6. Schéma a fotografie fasádního odrazného rastru
Koncentrační kolektorový systém Solarglas
Jedná se o multifunkční stavební prvek, určený k prosvětlení prostoru
a k přípravě teplé vody (TV). Kolektor je součástí průsvitného obvodového
▼ Obr. 7. Optické vlastnosti fasádního rastru v porovnání s čirým sklem
(azimut 0 °, výška Slunce nad obzorem 60°)
▼ Obr. 8. Denní průběh ozáření za čirým dvojsklem a za zasklením s odrazným
rastrem
450
— Signál bez vzorku – jednotkový, dvojsklo — Signál se vzorkem – jednotkový, dvojsklo
— Signál bez vzorku – jednotkový, rastr
— Signál se vzorkem – jednotkový, rastr
400
350
1,0
300
0,8
Q [W/m2]
Velikost signálu [–]
1,2
0,6
250
200
150
0,4
100
0,2
0,0
50
0
100
200
300
400
Souřadnice detektoru [mm]
500
600
0
0:00 4:00 8:00 12:00 16:00 20:00 0:00 4:00 8:00 12:00 16:00 20:00 0:00
s rastrem
bez rastru
▲ Obr. 9. Střešní koncentrační kolektor s lineárními Fresnelovými čočkami
pláště budovy a byl vyvinut ve dvou variantách – střešní a fasádní. Předpokladem pro jeho montáž je přibližně jižní orientace střechy nebo fasády
objektu (±15°), do kterého se zařízení instaluje. Větší odchylky od uvedených hodnot vedou k snížení výkonu kolektoru. Základní konstrukční
prvek koncentračního kolektoru tvoří lineární rastrová čočka ze skla, zpravidla zabudovaná do izolačního dvojskla. Přímé sluneční záření dopadající
na její povrch se soustředí do ohniskové přímky, kde je umístěn absorbér.
Ve většině případů se jedná o hliníkový profil, na jehož povrch, kde dochází
k transformaci koncentrovaného slunečního záření v teplo, je elektrochemicky nanesena neselektivní absorpční vrstva (pohltivost >0,95),
odolná proti mechanickému poškození. Druhou – pohledovou stranu absorbéru tepelně izoluje dvojitá radiační clona a je zakryta bílou hliníkovou
krytkou. V něm dochází k přeměně koncentrovaného slunečního záření na
teplo, případně jinou formu energie. Získané teplo se z absorbéru odvádí
proudící teplonosnou kapalinou (voda, nemrznoucí kapalina) do zásobníku nebo přímo do spotřeby. Vzhledem k tomu, že skleněné čočky jsou
pevně zabudovány do pláště budovy a poloha Slunce vůči kolektoru se
neustále mění, jsou absorbéry umístěny na pohyblivém rámu. Naváděcí
systém kolektoru zajišťuje, aby se absorbéry nacházely vždy v ohnisku,
tedy v místě maximálního ozáření. Připojení na systém přípravy TV je,
vzhledem k pohybu rámu s absorbéry, provedeno ohebným vlnovcem
z nerezové oceli.
Součástí kolektorového systému je mechanizmus pohonu pohybu rámu
s absorbéry a systém regulace a měření. Účelem naváděcí mechaniky
je umístit pohyblivý rám tak, aby se absorbéry nacházely v místě maximálního ozáření.
podstatně méně, než kdyby bylo použito standardního zasklení. Pokud
je nutné prostor klimatizovat, lze strojové chlazení zcela eliminovat nebo
podstatně snížit jeho špičkový výkon.
Třetí základní funkcí systému je činnost koncentračního kolektoru.
Přímá složka slunečního záření je na absorbéru přeměněna na teplo, které se odvádí z absorbérů teplonosnou látkou do akumulační
nádoby.
Jak z výše uvedeného vyplývá, nejedná se o diskrétní stavební
prvek, ale o komplexní stavebně technické řešení interiéru i celé
budovy. To od počátku klade vyšší nároky na projektovou přípravu
a na komplexní přístup ze strany architekta. Je nezbytná znalost
všech možností sytému a schopnost je v budově optimálně využít.
Stejný přístup a znalosti musí mít i projektant tepelného hospodářství
a zdravotechniky, aby dokázal začlenit tento prvek do celého systému
tak, aby plně využil jeho možnosti.
Pavilon Nadace Heinricha Bölla
v Praze na Barrandově
V roce 1994 byla vyprojektována a postavena první větší stavba, osazená
střechou zasklenou Fresnelovými čočkami – pavilon Nadace Heinricha
Bölla v Praze na Barrandově. Jednalo se o výstavní budovu, v níž se
prezentovaly technologie trvale udržitelného hospodaření. Stavba se tak
stala jedním z exponátů. Byla umístěna na prestižním místě na Barrandovských terasách a zpočátku hojně navštěvována. Pro realizační tým,
který se do té doby zabýval aplikovaným výzkumem v akademickém
prostředí, tento projekt přinesl mnoho cenných technických, organizačních i manažerských zkušeností. Základním poznatkem se stal zásadní
■ Elektronická část kolektoru
Naváděcí víceúčelové měřicí a regulační jednotky koncentračního kolektoru s lineárními Fresnelovými čočkami byly navrženy a konstruovány
pro zajištění všech jeho funkcí. Prioritním požadavkem bylo správné
navedení rámu s absorbéry do ohniska čočky. Naváděcí jednotky mohou plnit i další úkoly: spouštět čerpadla, řídit odvod tepla z absorbérů
koncentračního kolektoru, měřit teploty a energetické zisky kolektoru.
■ Užitné vlastnosti kolektorových systémů
Kolektorový systém je víceúčelový komplexní stavební prvek, vyvinutý
pro osvětlení a zvýšení užitných vlastností interiéru. Základní funkcí
systému je průsvitné zasklení střechy (fasády) a prosvětlení interiéru.
Tím, že je přímá složka zkoncentrována na absorbér a je vystíněna, je
prostor za kolektorem osvětlen převážně difuzní složkou slunečního
záření. Odpadá tak nepříjemný efekt velkoplošných zasklení, kdy se při
proměnlivé oblačnosti neustále mění intenzita ozáření, což v interiéru
vytváří nepříjemný efekt kolísání osvětlení.
Druhá neméně důležitá vlastnost tohoto systému je zmírnění tepelné
zátěže interiéru. Tím, že přímá složka dopadajícího slunečního záření
je vystíněna absorbéry, ve kterých dojde k přeměně zářivé energie na
jinou energetickou formu (tepelná, elektrická, chemická) a k jejímu odvodu do spotřeby nebo akumulace, se prostor pod kolektorem přehřívá
▲ Obr. 10. Exteriér pavilonu Nadace Heinricha Bölla v Praze na Barrandově
▼ Obr. 11. Interiér pavilonu Nadace Heinricha Bölla
vliv absorpčních schopností akumulačních hmot na tepelnou pohodu
v budově a s tím související ústupky od návrhu při realizaci.
V rozporu s návrhem byla na základě estetického cítění investora změněna barva dlažby z tmavě hnědé na bílou a současně byla z ekonomických
důvodů vyřazena vzduchotechnika, která měla horký vzduch ze hřebene střechy odvádět pod parapet. Výsledkem se stala chladná podlaha
a polštář horkého vzduchu sálající zpod hřebene střechy, což vytvářelo
velice nekomfortní prostředí. Přesto daný projekt přinesl nové zkušenosti a vznikla tak první architektonicky zajímavá budova s translucentní
střechou s lineárními Fresnelovými čočkami ze skla.
Technologická hala ÚFB JU
v Nových Hradech
Biotechnologická hala v Nových Hradech je moderní vědecké a vývojové pracoviště, ve kterém sídlí Ústav fyzikální biologie Jihočeské
univerzity (ÚFB JU). Nachází se v zámeckém areálu. Jedná se o rekonstruovanou historickou stavbu, postavenou v roce 1715, která
sloužila šlechtickému rodu Buqoyů jako skleník. V osmdesátých
a devadesátých letech minulého století zámek využívala střední zemědělská škola a bývalý skleník sloužil jako školní tělocvična. Budova
byla v letech 2003 až 2004 zrekonstruována na skleník osazený novými
moderními technologiemi, využívaný k experimentálním účelům
v oblasti kultivací řasových kultur.
▲O
br. 12. Exteriér technologické haly ÚFB JU v Nových Hradech – střešní
koncentrační kolektory a kultivátory
Koncepce celé jižní střechy i fasády je podřízena využití sluneční energie,
a to jak pasivně (přirozené osvětlení denním světlem a využití skleníkového efektu pro ohřev čí temperování interiéru rozptýlenou složkou
slunečního záření), tak především aktivně (kultivace řas, příprava TV,
chlazení interiéru transportem energie z exponovaného prostoru do
akumulačních zásobníků). Jižní fasáda a střecha haly je rozdělena do pěti
čtyřmetrových sekcí a čtyř dvoumetrových sekcí. Tři čtyřmetrové sekce
mají koncentrační kolektory a ve dvou sekcích jsou umístněny koncentrační trubicové kultivátory. Dvoumetrové sekce oddělující koncentrační
systémy mají ve střešní konstrukci zabudované ploché černé kolektory.
Fasádu pod kolektory tvoří izolační dvojskla. Vlastní technologická hala je
i v interiéru pojata jako skleník s velkými volnými prostory, ve kterých je
umístěna návazná technologie autotrofní kultivace. Samotná technologie
pěstování řas je umístěna těsně za jižní fasádou, a to jak v přízemí, tak
ve druhém patře
Systém tepelného hospodářství technologické haly a návazných laboratoří
byl od počátku vyprojektován s ohledem na instalovanou technologií
systému autotrofní kultivace, standardních kolektorů Solarglas a plochých
vakuových kolektorů. Základ tvoří pět akumulačních nádob, z nichž dvě
slouží pro akumulaci chladu (chlazení řasové suspenze) a dvě pro akumulaci tepla (ohřev řasové suspenze, vytápění a příprava TV) a poslední
je určena pro přípravu TV.
Modulární skleník v Třeboni
Modulární skleník byl navržen a vybudován především pro změření
technických parametrů rastrových systémů. Měřily a vyvíjely se v něm
jednak koncentrační kolektorové systémy a jejich prvky, ale monitorovala se i celá budova, aby mohl být objektivně posouzen vliv použitých
systémů na prostředí v interiéru. Skleník je využíván také pro výuku, především k laboratorním cvičením a měřením. Projekt má za cíl vyzkoušet
a porovnat všechny doposud vyrobené skleněné rastry a vycházel ze
šesti čtyřmetrových modulů.
▲▼ Obr. 13. Interiér technologické haly ÚFB JU v Nových Hradech – střešní
koncentrační kolektory a kultivátory
▼ Obr. 14. Modulární skleník v Třeboni – celkový pohled z východu
Výsledky měření se následně využily pro validaci matematického modelu
v prostředí TRNSYS, aby odpovídal naměřeným hodnotám na reálné
stavbě.
Zkušenosti s využitím v systémech stavby
▲ Obr. 15. Modulární skleník v Třeboni – celkový pohled ze západu
Při koncipování modulárního skleníku se použil poprvé u stavby s rastry
optimalizační postup, založený na energetických simulacích. Na počátku byl vytvořen architektonický návrh stavby, jenž byl zapracován
do simulačního prostředí TRNSYS, ve kterém byly provedeny variantní
simulace. Zkoušely se různé skladby obvodových konstrukcí a jejich vliv
na roční energetickou bilanci stavby. Systém akumulace, vzduchotechnický systém a jeho výkon se optimalizoval, aby dokázal reagovat na
rychlé střídání oslunění a zatažené oblohy. S použitím simulací byl určen
optimální objem akumulačních nádob tak, aby v letním období nedocházelo k jejich přehřívání a jejich objem byl dostatečný k akumulaci tepla
pro několikadenní vytápění.
Skleník je koncipován jako asymetrický, se sedlovou střechou o sklonu
v klasické střechové variantě 38° a ve věžové variantě 15°, vždy s orientací hřebene západ–východ. Do jižní střechy nebo fasády bylo navrženo
prosklení izolačními dvojskly se skleněnými rastry, tvořícími vnější sklo
dvojskla s hranoly rastru orientovanými dovnitř dvojskla. Pro nosnou
konstrukci byly k dispozici dvě materiálové varianty: svařované ocelové
uzavřené profily a lepené dřevěné nosníky. Výsledkem je kombinace
obou variant pro následné porovnání provozních vlastností konstrukcí na
jedné, shodně provozně zatěžované budově. Severní, východní a západní
stěna byla navržena jako akumulační, z plných cihel tloušťky 300 mm,
zvenku ji tepelně izoluje 100 mm tepelné izolace a má umělou omítku.
Pro udržení vnitřní tepelné pohody byla navržena jednoduchá vzduchotechnika, zabezpečující přívod čerstvého vzduchu a jeho cirkulaci uvnitř
budovy. Rozvod ohřátého vzduchu byl navržen v úrovni parapetu pod
zasklením. Systém vzduchotechniky je přetlakový, pracuje s čerstvým
a cirkulačním vzduchem, bez zpětného získávání tepla. Energie se akumuluje ve třech akumulačních nádobách s celkovým objemem 7,5 m3
(3 x 2,5 m3). Nádoby jsou udržované na různých teplotních hladinách,
a tak je v libovolném okamžiku možné přejít z režimu vytápění do režimu
chlazení v závislosti na venkovních klimatických podmínkách.
Energetický systém je koncipován jako trivalentní
■ Primárním zdrojem energie jsou solární soustavy, a to jak s plochými
kapalinovými kolektory (jedna solární soustava), tak s koncentračními
kolektory (tři solární soustavy).
■ Jako sekundární zdroj tepla (chladu) je nainstalováno reverzibilní
tepelné čerpadlo se jmenovitým topným výkonem 13,8 kW (systém
vzduch–voda).
■ Terciárním záložním zdrojem jsou elektrické topné spirály nainstalované
v akumulačních nádobách AKU1 a AKU2 pro případ extrémně nízkých
venkovních teplot, kdy by tepelný výkon tepelného čerpadla nestačil na
krytí tepelných ztrát nebo pro případ jeho poruchy.
Monitoring skleníku probíhá od roku 2007 a k dispozici jsou ucelené řady
naměřených hodnot a vypočítaných charakteristik prvků a systémů
skleníku. Výsledky potvrzují, že systémy pracují podle předpokladů a výkony jednotlivých solárních systémů a roční energetické zisky odpovídají
daným ročním meteorologickým podmínkám.
Od roku 1988, kdy vznikla v Botanickém ústavu ČSAV v Třeboni první
stavba, využívající systém Solarglas – skleník Solární jednotka, bylo realizováno několik desítek systémů. I když systémy stále vypadají na první
pohled téměř shodně, prošly dlouhým vývojem a optimalizací. Současný
systém nemá s tím původním kromě skleněných čoček nic společného.
Výsledkem je větší životnost, podstatně menší poruchovost a také lepší
tepelně technické parametry systému. Vývoj nikdy nekončí a již jím prošly
všechny konstrukční skupiny kolektorového systému.
Ukázalo se, že teoretické předpoklady, ze kterých se vycházelo, se
osvědčily i v praxi. Rastrové systémy podstatně zkvalitňují prostředí
interiéru, osvětleného přirozeným slunečním světlem. Prostředí, kvalitně
osvětlené difuzním zářením, není silně teplotně a světelně exponováno.
Modulární skleník v Třeboni – první komplexně pojatá stavba se skleněnými rastry, která byla systémově řešena od studie přes simulace až po
monitoring, se chová jako nízkoenergetická. Zejména pro vnitřní bazény
se osvědčila instalace systémů Solarglas, vzhledem k relativně nízkým
teplotám, nezbytným pro ohřev bazénové vody. Systémy prokázaly
svoji funkčnost i v tak náročných prostředích, jako je skleník či biotechnologická hala, kde kolísají teploty i vlhkosti a bývá v nich velká prašnost.
I v těchto podmínkách prokázaly svoji spolehlivost jak mechanické prvky,
tak i veškerá potřebná elektronika. Tím pokládáme za splněné veškeré
předpoklady pro možnost úspěšné komercializace systému a jeho
dalších instalací na budovách.
Závěr
V současnosti jsou k dispozici softwarové nástroje na návrh a výpočet
optického rastru, návrh výrobního nástroje s předkorekcemi a také na simulaci jeho energetických charakteristik. Byla vytvořena měřicí stolice na
zjištění optické charakteristiky vyrobených rastrů, která umožňuje jejich
proměření v kolimovaném svazku do průměru 400 mm. Výsledky měření
přispěly k optimalizaci absorpčních systémů a tím k zvýšení účinnosti
kolektorového systému. Vývojový tým je přesvědčen, že v rastrových
systémech se skrývá značný energetický a komerční potenciál. Systémy
zatím nenašly široké uplatnění, neboť systém dosud neopustil vývojové
prostředí výzkumných pracovišť a akademickou půdu. ■
english synopsis
Duct and Shading Facade Systems with Glass
Screens
The concept of optical screen systems provides a ”combined use“
of solar energy in building. They are based on the exploitation of
the greenhouse effect and simultaneous accumulation of solar
energy in a heat transfer material or accumulation mass of the
interior with the aim of its further usage in periods of energy
insufficiency, for example at night.
klíčová slova:
rastrové optické systémy, Fresnelovy čočky, energeticky úsporné
fasády
keywords:
optical screen systems, Fresnel lenses, energy saving facades
statické řešení staveb
text Ladislav Klusáček, Michal Požár, Zdeněk Bažant | grafické podklady archiv autorů
Stabilizace klenbových pásů barokního
kostela sv. Michaela Archanděla
Doc. Ing. Ladislav Klusáček, CSc.
Vystudoval FAST VUT v Brně.
Dlouhodobě se věnuje zesilování
historických konstrukcí, průmyslových konstrukcí a mostů pomocí
dodatečného předpínání.
Autorizovaný inženýr v oboru mosty
a inženýrské stavby.
Spoluautoři:
Ing. Michal Požár
Doc. Ing. Zdeněk Bažant, CSc.
▲ Obr. 1. Kostel sv. Michaela Archanděla ve Švábenicích – schéma půdorysu
Kostel sv. Michaela Archanděla v obci Švábenice byl postaven v barokním slohu v letech 1716
až 1718. Stavba umístěná na svahu měla problémy se stabilitou štítu a věže již v 18. století.
Článek prezentuje příčiny poruch a statické zajištění barokních kleneb nad kostelní lodí a nad
presbyteriem kostela realizované v roce 2011.
Délka kostela činí cca 38 m, šířka cca 16 m. Paty kleneb jsou ve výšce
8,5 m, vrchol v 12,5 m. Věž, stojící nad hlavním průčelím o výšce
přibližně 53 m, byla po požáru roku 1929 při poslední velké stavební
úpravě v letech 1936 až 1937 rekonstruována. Tehdy se odstranily
také původní krov a střešní šindelový plášť a následně nahradily
novou konstrukcí krytou pálenými taškami.
Jílovité podloží [12], ovlivněné i polohou kostela na hřbitově (pohřby
do země poblíž stavby), nebylo stabilní. Původní ověřenou příčinou
poruch stavby se ukázalo smršťování základové půdy (jílů), vyvolané
nadměrným úbytkem vody v podloží (odparem a odběrem vzrostlou
vegetací). Tyto negativní jevy odstranila úprava okolí stavby a vykácení blízkých stromů na jaře 1995 a měření rozevírání trhlin ukázalo
ustálení jejich šířky (měření proběhlo od léta 1994 do léta 1995).
Definitivní stabilizaci pak zajistila rozsáhlá sanace z roku 1997, kdy byl
kostel vyztužen v podélném směru předpětím [8], [13], [14]. V hloubce cca 1,2 m pod terénem byl po obvodu stavby zabudován obvodový
železobetonový základový pás, obepínající podkovovitě presbyterium
a loď kostela. Pás byl předepnut monostrandy (nízkorelaxační sedmidrátová lana s opláštěním o průměru lana 15,7 mm a průřezové
ploše 150 mm2 – současné označení Y 1770 S7-15,7 – A). Úpravou
kluzné spáry s podložím a se starým základem se dosáhlo vnesení
předpínací síly jak do nového ztužujícího obvodového pásu, tak také
do původního základu kostela. Před základem věže a ve stejné úrovni
jako u dříve zmíněného pásu byl vytvořen železobetonový práh. I ten
se předepnul monostrandy, takže došlo k uzavření okruhu předpětí
základů. Následně, těsně pod a nad okny kostela – zhruba na úrovni
+5 m a +11 m, se z monostrandů umístěných v drážkách vytvořilo
obvodové obepnutí stavby.
▲ Obr. 2. Řez kostela mezi třetím a čtvrtým klenbovým pásem
Zjevné trhliny v konstrukci se předem proinjektovaly. Během napínání
lan bylo nutno vyvarovat se uzavírání stávajících trhlin, neboť by to
mohlo vést k poškození stavby.
Z důvodu nedostatku finančních prostředků po ukončení první fáze
sanace v roce 1997 nebyla záchranná oprava zcela dokončena,
chybělo ztužení příčné vazby lodi kostela. Přestože se podařilo
opravou zamezit dalšímu rozvoji rozhodujících poruch, bylo jasné, že
je ještě nezbytné zajistit také stabilitu nádherných barokních kleneb
nad kostelní lodí a presbyteriem. Klenby byly zesilovány ve druhé fázi,
▲ Obr. 3. Zaměřený tvar klenbového pásu č. 2
▲ Obr. 4. Zaměřený tvar klenbového pásu č. 3
jež popisuje tento text, realizované v roce 2011. Po zhodnocení stavu
konstrukce bylo možné rozhodnout o stabilizaci jen dvou porušených
klenbových pásů, a to pásu č. 2 a č. 3 (obr. 1).
se šířky trhliny zmenšovaly (obr. 6). Další množství zřetelných trhlin
protínalo vynášené klenby s dvojí křivostí v blízkosti oken a klenby
lunet (obr. 5). Měly šířku kolem 1 mm. Zhodnocení výskytu, tvarů
a šířek vrcholových trhlin a trhlin ve vynášených klenbách ukazovalo
na pravděpodobné vyklánění podpůrných pilířů kostela směrem ven
(ve směru působení vodorovné složky obloukových sil). To doprovázel pokles klenbových pásů s vytvářením největších trhlin kolem
jejich vrcholů.
Následná prohlídka na půdě kostela jednoznačně potvrdila mechanizmus porušování klenbových pásů, na který bylo usuzováno
z trhlin pozorovaných z lodi kostela. Doprovodným jevem vyklánění
pilířů se stal posun patek klenbových pásů se vznikem trhlin ve
vrcholu klenbového pásu na lícové (dolní) straně a v oblasti patek
na rubové (horní) straně. Trhliny na rubové straně se však nedaly
přímo vypozorovat, neboť je překrývalo množství výplňového zdiva.
Jejich doprovodným jevem a současně potvrzením předpokladu
o odsouvání patek klenbových pásů se staly trhliny pozorovatelné na
půdě v obvodovém zdivu. Na jižní straně klenby bylo obvodové zdivo
Klenbové pásy, poruchy a jejich příčina
Klenbové pásy v kostele překlenují prostor presbytáře a hlavní
chrámové lodě. Spolu s pilíři po obvodě kostela vytvářejí opěrný
konstrukční systém pro klenuté báně a klenby s dvojí křivostí [16].
Jejich světlé rozpětí je 9,0 m, vzepětí 4,0 m a světlá výška kleneb
je 12,5 m (obr. 3 a obr. 4).
Klenbový pás č. 2 má jeden náběh, ve střední části jeho tloušťka činí
450 mm, cca 1 m od obvodového zdiva se tloušťka zvedá o 150 mm
na 600 mm, šířka pásu je 750 mm.
Klenbový pás č. 3 má dva náběhy, ve střední části je tloušťka 550 mm,
cca 3,5 a 2,25 m od obvodového zdiva se v podstřeší tloušťka zvyšuje o 150 mm, šířka pásu činí 900 mm. Klenbové pásy porušovaly
trhliny v oblasti vrcholů. Trhliny se daly vypozorovat z lodi kostela již
dlouhá léta. V posledních třech letech bylo vizuálně zaznamenáno
jejich rozšiřování doprovázené odpadáním omítky z klenby s dvojí
křivostí mezi pásy č. 2 (obr. 3) a č. 3 (obr. 4).
Pro určení tvaru kleneb byly při obhlídce a zvlášť vyvinutým zařízením (laserově-digitálním skenerem pro snímání tvaru oblouků),
vyvinutým na ÚBZK FAST VUT v Brně, zaměřeny oba klenbové pásy.
Vnitřní tvary obou pásů se blíží elipse, ve skutečnosti se však jedná
o tzv. stlačené oblouky, sestrojené pravděpodobně ze tří kružnic.
Vzhledem k značným deformacím nebylo možné zcela přesně určit
původní tvar klenbového pásu a velikost poklesu vrcholu klenby
vzhledem k původnímu tvaru. Reálný pokles klenbového pásu č. 2
ve vrcholu klenby byl tedy srovnáním odhadovaného geometricky
čistého tvaru a změřeného tvaru stanoven na přibližně 160 mm.
Zaměření tvaru klenbových pásů nicméně poskytlo základní údaje
pro projektování a následné statické posouzení příčné vazby kostela.
Klenbové pásy v kostele vykazovaly značné množství trhlin. Vrcholové trhliny klenbových pásů se ukázaly jako největší. Nejvíce byl porušený klenbový pás druhý v pořadí od oltáře (rozhraní kněžiště a hlavní
lodě), kde trhlina v koruně dosahovala v omítce šíře až 10 mm.
Následoval další pás – třetí od oltáře, také porušený, se šířkou trhliny
v omítce až 4 mm. Největší trhliny v oblasti vrcholů byly doprovázeny
třemi až čtyřmi drobnějšími trhlinami situovanými vlevo a vpravo se
šířkami od 1 do 2 mm. Směrem od vrcholu každého klenbového pásu
▲ Obr. 5. Opadající omítka na kopuli mezi klenbovými pásy č. 2 a 3
▼ Obr. 7. Trhlina ve vrcholu klenbového pásu č. 2 po odstranění omítky
(šířka 25 mm)
▼ Obr. 6. Trhliny ve vrcholu klenbového pásu č. 2
tvorbu trhlin na historických konstrukcích bagatelizovat a zlehčovat
jejich výskyt odkazem na malé šířky apod. Takový přístup může
vést až ke stavební havárii. Pro odhalení a pochopení mechanizmu
porušení je vhodné konstrukci alespoň etapovitě sledovat, jako tomu
bylo v tomto případě. Ještě průkaznější by bylo nasadit automatizovaný systém průběžného sledování vývoje šířek trhlin, což je ovšem
finančně náročnější.
Stabilizace klenbových pásů
▲ Obr. 8. Svislé utržení obvodového zdiva v úrovni střechy, trhlina ve
zdivu a volné kované táhlo
▲ Obr. 9. Porušení klenby a následná stabilizace
porušeno prakticky svislou trhlinou o šířce cca 10 mm (obr. 8), na
severní straně podobnou trhlinou o šířce 8 mm. Původní kované táhlo
na rubu klenbového pásu č. 2, které mělo zachycovat vodorovnou
složku reakce z pat, se zcela uvolnilo a zbytkovou stabilitu příčné
vazby zajišťovaly tuhost obvodového zdiva kostela a snad jen vazný
trám konstrukce krovu.
Později se v průběhu vlastních sanačních prací zjistilo (a bylo také
konstatováno i dříve u podobných konstrukcí), že ve zdivu kleneb se
nacházely ve skutečnosti trhliny mnohem širší, a to 25 až 30 mm, zatímco v omítce byly pozorovány v šířkách pouze 5 až 10 mm. Způsobilo
to postupné obnovování a opravování omítek, aniž by se zásadním
způsobem řešily statické poruchy konstrukce. Vzhledem k postupnému
nárůstu šířek trhlin v průběhu času a s přihlédnutím k periodické opravě
omítek zhruba po dvaceti letech je možné tento jev vysvětlit následně:
statické poruchy klenbových pásů se u této barokní konstrukce rozvíjely
několik desetiletí (odhadem padesát až sedmdesát let), zatímco trhliny
pozorovatelné na omítce narůstaly pouze od poslední opravy omítky,
tedy po dobu odhadem dvacet let. Vzhledem ke značné změně křivosti
obloukových pásů a kleneb došlo dokonce i k odpadnutí omítky ve
výplňové klenbě mezi pásem č. 2 a pásem č. 3 na severní straně lodi.
Odpadnutá plástev omítky měla rozměr zhruba 300 x 300 mm, naštěstí
nikoho neporanila. Stav podhledu presbyteria a lodi byl proto průběžně
při opakovaných kontrolách bedlivě sledován a autoři textu byli vyzváni
k návrhu způsobu stabilizace poruch. Projektová dokumentace byla
vypracována v roce 2010. Klenbové pásy byly stabilizovány v druhé
polovině roku 2011.
Skutečnost, že porušení konstrukce může být násobně větší, než jaké
lze pozorovat na omítce, je poučná a varující. Rozhodně není vhodné
Stabilizace příčných vazeb (klenbových pásů č. 2 a č. 3) barokní konstrukce byla navržena dodatečným vnesením předpínací tlakové síly
do klenbových pásů s použitím lan bez soudržnosti – monostrandů
(označení viz výše). Cílem bylo dosáhnout příznivého rozdělení napětí
ve zdivu oblouků tak, aby trhlinami porušené průřezy klenbových
pásů byly mírně tlačeny po celé své výšce a aby klenbové pásy
již neroztlačovaly podpůrné pilíře. Každý klenbový pás byl napínán jedním lanem [15]. Schéma stabilizace pro klenbový pás č. 2
znázorňuje obr. 9. Porušenou konstrukci zachycuje obr. 9b, kde je
znázorněn mechanizmus porušení: vyklánění podpůrných pilířů,
a tedy i posun pat klenbových pásů doprovází vznik trhlin v oblasti
vrcholu klenbového pásu a poblíž patních průřezů. Na tomto místě
je nutno také uvést, že uvedený mechanizmus porušení může být
podpořen dotvarováním samotného zdiva klenbových pásů. Určit
jeho podíl je však obtížné.
Vzhledem k relativně malým napjatostem zdiva (zatížení pouze
vlastní tíhou) a vzhledem k původním ocelovým kleštinovým táhlům,
umně zabudovaným a skrytým ve výplňovém zdivu nad pásy, lze
dovodit, že odsouvání pat kleneb bylo známo již jejich stavitelům
před mnoha staletími a že se jedná o dominantní vliv způsobující
porušování, zatímco dotvarování zdiva je v daném případě spíše
podružné. Obr. 9 znázorňuje vedení předpínacího lana ve střední
části konstrukce po rubu klenbového pásu. Lano přechází pomocí
vyvrtaného (náhradního) kabelového kanálku do zdiva podpůrného
pilíře. Tvar předpínací dráhy je v okolí pilířů volen tak, aby se minimalizovalo momentové namáhání patních průřezů klenbového pásu
a průřezů pilíře pod ním. Ve většině případů to znamená vedení
kanálku tak, aby protínal průsečík prodloužené střednice klenbového
pásu a podpůrného pilíře. Na obr. 9d je uvedena výsledná skladba
konstrukce po stabilizaci, jíž se dosahuje napnutím lana a vnesením
mírné předpínací síly do soustavy pilíř – klenbový pás po předchozím
vyplnění trhlin injektáží. Na obr. 10 a obr. 11 je uvedeno výsledné
vedení přepínacích lan v každém pásu. Je nutno zdůraznit, že ač si
▲ Obr. 10. Vedení napínacího lana v klenbovém pásu č. 2
▼ Obr. 11. Vedení napínacího lana v klenbovém pásu č. 3
▲ Obr. 12. Napínací lis v kotevním sklípku
jsou pásy podobné, nejsou identické. Liší se šířkami, počtem průřezových změn, jejich umístěním. Z toho důvodu je nutné zaměření
konstrukce a návrh přepínacích sil provádět vždy individuálně pro
každý pás – což je další časté specifikum, se kterým se lze u historických a památkových staveb setkat. Předpínací síly byly s jistou
přibližností stanoveny vyhodnocením stavu konstrukce, které se
opíralo o změřený tvar konstrukce a o předpoklad její celistvosti,
jíž se dosáhne vyplněním trhlin injektáží. Materiálové parametry
cihelného zdiva byly odhadnuty. Výsledné napínací síly se upravily
až v průběhu napínaní podle chování konstrukce.
Přetváření konstrukce bylo sledováno průběžným automatizovaným
záznamem na obou klenbových pásech v reálném čase. Využilo
se metodiky měření zpracované v [11], která využívá pro sledování
kleneb při předpínání ramenátového zesilovače. Měření je založeno
na sledování přetváření klenbového pásu pomocí dvou vetknutých
tyčí (ramenátů). Délka ramenátů zvětšuje měřené posuny, které
lze zaznamenávat pomocí dvou příček (obr. 14). Měřicí soustava
zaznamenávala přetvoření ve vrcholu klenby. Z nich se následně
vyhodnocovaly změna křivosti a poměrné přetvoření na horním
a dolním okraji průřezu.
Do klenbového pásu č. 2 (obr. 10) byla vnesena napínací síla 155 kN,
což při působení plného průřezu 450 x 750 mm představovalo předpětí cca 0,46 MPa. Klenbový pás č. 3 (obr. 11) pak byl předepnut silou
175 kN, kde pro plně předepnutý průřez 550 x 900 mm vycházelo
napětí od předpětí cca 0,35 MPa. Předpínání bylo ukončeno při
zaznamenání prvních plastických projevů přetváření konstrukce.
Předepnutím zdiva klenbových pásů se dosáhlo (v souladu s výpočtem, potvrzeno měřením) předepnutí dříve rozevřených, později
vyplněných vrcholových průřezů. Následně se také zavřely zbývající
vlasové trhliny v okolí vrcholu oblouku klenbového pásu. Tím byl
průřez opět plně využit po celé výšce, což zvýšilo tuhost celé příčné
vazby a tím i stabilitu a bezpečnost kostela.
Zátěžovou zkoušku takovýchto památek nelze provést, nicméně podle odezvy klenbových pásů na zatížení obsluhou před předepnutím
a po něm, byl rozdíl tuhostí klenbových oblouků výrazný. Předpínání
probíhalo z kotevních sklípků na vnějším povrchu zdiva kostela (obr.
12) pomocí jednolanového dutého napínacího lisu HAMA. Ke kotvení se použil zapouzdřený kompaktní systém DIWYDAG CPS. Pro
zmenšení soustředěného namáhání zdiva v kotevní oblasti se použily
▲ Obr. 13. Vedení lana po rubu klenby a sedlo
▲ Obr. 14. Ramenátový zesilovač ve vrcholu klenbového pásu č. 2
ocelové roznášecí desky (obr. 12). Lana se převedla z kabelového
kanálku na rubovou stranu klenbového pásu pomocí sedla (obr. 13).
Výztuž sedla byla předem umístěna do zdiva prostřednictvím
mikrobetonu a šroubů do zdiva. Po ukončení prací lano překryla
malta z důvodu ochrany proti náhodnému mechanickému poškození
chráničky a lana samotného.
Vyhodnocení předpínání
Přetvoření klenbového pásu č. 2 (více porušeného oblouku před
oltářem) je uvedeno jako ukázka dosažených výsledků. Upevněný
ramenátový zesilovač je na obr. 14. Byl osazen indukčnostními snímači (HBM Displacement Transducer WI/5 mm–T) dráhy s rozsahem
▲ Obr. 15. Poměrné přetvoření na horním a dolním okraji klenbového
pásu ve vrcholu v závislosti na čase a napínací síle
▲ Obr. 16. Křivost klenby v průběhu změny času a napínací síly
▲ Obr. 17. Rozdíl přetvoření dolního okraje průřezu od horního v závislosti
na napínací síle
▲ Obr. 18. Přetvoření horního a dolního okraje průřezu ve vrcholu
po výšce
▲ Obr. 19. Změna křivosti oblouku klenbového pásu a teploty v klenbě po
dobu 65 dnů
▲ Obr. 20. Průměrné poměrné přetvoření, rozdíl poměrných přetvoření
(líc – rub) a změna teploty pod stropem po dobu 65 dnů
5 mm s rozlišením 0,001 mm. Měřilo se z vnitřní strany kostela. Na
předpínacím lisu byl současně osazen snímač síly (HBM Force Transducer C6A 500 kN). Tento siloměr spolu s indukčnostními snímači
byl napojen na měřicí ústřednu QuantumX MX840A se záznamem
dat pomocí softwaru CatmanEasy. Sbíraná data bylo možné pro další
vyhodnocování jednoduše exportovat do formátu .txt nebo .xls.
V průběhu napínání se klenbový pás ve vrcholu podle předpokladu
přetvářel (stlačoval) nerovnoměrně, tj. na rubové straně o něco méně
než na straně lícové (obr. 15), klenba tedy ve vrcholu poklesla. Klesání
je doprovodný jev, který je projevem stlačování zdiva klenbového pásu.
Je sice nežádoucí, ale u takového předpínání konstrukce s velkým
vzepětím mu nelze zamezit. I z toho důvodu bylo nezbytné sledovat
chování konstrukce v průběhu napínání. Pokud byl rozdíl přetvoření ve
vrcholu na rubu a líci oblouku relativně lineární, bylo možné konstatovat, že ještě nebyla překročena limitní hodnota napínací síly. Kdyby se
přetvoření na lícové straně přetvářelo výrazněji než na straně rubové
(počátek plastických projevů), bylo by nutné napínání ukončit. Obr. 17
zobrazuje právě takový rozdíl hodnot poměrného přetvoření.
Předepnutím oblouku se samozřejmě změnila i jeho křivost. Oblouk
klenbového pásu se vyrovnával – křivost se zvětšovala, což je uvedeno na časovém záznamu (obr. 16). Je vidět, že u napínací síly 155 kN
se značně změnilo chování konstrukce, křivost se zvětšovala, i když
se neměnila hodnota napínací síly, což bylo možné považovat za
počátek plastického chování. Tento jev se po krátké době ustálil
a zdivo klenbového oblouku z krátkodobého hlediska bylo nehybné,
z dlouhodobého hlediska se už jen dále mírně dotvarovalo.
Střednědobé sledování přetvoření klenbového
pásu č. 2
Klenbový pás č. 2 byl střednědobě sledován s cílem zjistit velikost
dotlačování zdiva klenbového pásu po vnesení předpínací síly. Dalším cílem bylo stanovit dobu, kdy budou měřená přetvoření již dále
beze změny, což bylo nutné pro následnou stavební obnovu omítky
uvnitř kostela. Kdyby totiž dotláčení zdiva ještě pokračovalo v době
nanesení nové omítky, ovlivnily by negativně její spojení se zdivem
ještě probíhající změny.
Za tím účelem bylo využito ramenátového zesilovače (ponechaného
po dohodě s farností na klenbovém páse č. 2) po dobu 65 dnů ode
dne napínání. Měřily se hodnoty na indukčnostních snímačích, tep-
lota pod klenbovým pásem (teplota kovových části ramenátového
zesilovače) a teplota ve zdivu. Data s periodickým záznamem 5 minut
se ukládala obdobně jako v průběhu napínání.
Jelikož se v průběhu měření měnila teplota ve zdivu klenbového
pásu (obr. 19) i pod stropem (obr. 20), kde byl osazen ramenátový
zesilovač, bylo nutné naměřené hodnoty opravit o přetvoření částí
ramenátového zesilovače a o přetvoření cihelné klenby v závislosti
na teplotě. Na obr. 20 je vidět, že prudké dotvarování konstrukce
probíhalo ještě týden po předepnutí. Po uplynutí přibližně padesáti
dní se dotlačování zdiva klenbového pásu pozvolna ustálilo a následné
změny přetvoření vyvolávala jen změna teploty. Z toho důvodu mohl
být dán pokyn k obnově interiéru kostela a k opravám omítek. Interiér
kostela po stabilizaci kleneb a obnově omítky je znázorněn na obr. 21.
Závěr
Zesílením dvou klenbových pásů se dosáhlo trvanlivé a ohleduplné
stabilizace konstrukce v ohrožené oblasti. Předpětí klenbových pásů
zvýšilo jejich tuhost a učinilo je odolnými proti působení tahových
napětí. Klenbové pásy působí jako předpjatá táhla, která aktivně
brání rozestupování podpůrných sloupů. Jejich účinkem nedojde
k další destabilizaci konstrukce. Zásah do celé historické památky
byl minimální, viditelná jsou jen lana, částečně vedená a následně
zapravená na rubové straně zdiva klenbových pásů (tedy v půdním
prostoru). Provoz v kostele nebyl rekonstrukčním zásahem omezen. ■
Tento příspěvek byl zpracován za podpory výzkumného záměru
MSM 0021630519 Progresivní spolehlivé a trvanlivé nosné stavební
konstrukce. Při zpracování příspěvku se použily výsledky projektu
FAST-S-13-2116 Stanovení vlivu tuhosti roznášecích prvků na rozdělení namáhání v horizontálně předpjatém stěnovém pásu.
[1]Lipanská, E.: Historické klenby. Vyd. 1. Praha: EL CONSULT.
1998. 71 s. ISBN 80-902076-1-8.
[2]Erben, A.: Klenby. Vyd. 1. Praha: Státní nakladatelství učebnic.
1950. 35 s. 92 793/50-II/3.
[3]Kohout, J.; Tobek, A.: Zednictví – Tradice z pohledu dneška. Vyd. 8.
Praha: Grada Publishing, 1998. 224 s. ISBN 80-7169-653-6.
[4]Witzany, J.: Poruchy a rekonstrukce zděných budov. Vyd. 1.
Praha: Nakladatelství ŠEL, 1999. 312 s. ISBN 80-902697-5-3.
[5]Mencl, V.: České středověké klenby. Vyd. 1. Praha: ORBIS, 1974.
142 s.
[6]Vinář, J.: Konstrukce historických staveb. Vyd. 1. Praha: Společnost pro technologie a ochrany památek, 2006. 166 s. ISBN
80-86657-05-1.
[7]Muk, J.: Historické konstrukce I. Vyd. 1. Praha: Vydavatelství
ČVUT, 1996. 62 s. ISBN 80-01-01095-3.
[8]Bažant, Z.; Klusáček, L.: Statika při rekonstrukci objektů. Vyd. 5.
Brno: Akademické nakladatelství CERM. 2010. 122 s. ISBN
978-80-7204-692-8.
[9]Klusáček, L.: Kostel Švábenice – stabilizace klenbových pásů;
Technická zpráva k projektové dokumentaci DSP (dokumentace
pro provedení stavby), červenec 2010.
[10]w ww.svabenice.cz/kostel-sv-michaela.
[11]Strnad, J.: Vliv dodatečného předpětí na přetváření zděných
kleneb a metodika jeho měření. Dizertační práce. Brno 2009;
130 stran. Vysoké učení technické v Brně, Fakulta stavební, Ústav
betonových a zděných konstrukcí.
[12]Paseka, A.: Inženýrskogeologické zhodnocení podzákladí kostela
ve Švábenicích. 1994.
▲ Obr. 21. Interiér kostela po stabilizaci kleneb a obnově omítky
[13]Bažant, Z., Klusáček, L., Paseka, A: Příčiny poruch a statické
zajištění kostela. Sborník příspěvků ze 27. konference Zakládání
staveb, 11/1999, Brno.
[14]Bažant, Z., Klusáček, L.: Post-tensioning of Historic Masonry
Constructions. Proceeding of the Structural Faults & Repair
Conference, London 7/1999.
[15]Bažant, Z., Klusáček, L.: Zkušenosti s předpínáním cihelných
kleneb. Sborník z 21. konference Sanace a rekonstrukce staveb
99, 6/1999, Praha.
[16]Hart, F.: Kunst und Technik der Wölbung. Verlag D.W. Callwey,
München 1965.
english synopsis
Stabilization of Arch Rings in the Baroque
St. Michael the Archangel Church
The St. Michael the Archangel Church in the village of Švábenice
was built in the baroque style in 1716–1718. The building located
on a slope had problems with the stability of the gable and tower
right in the 18th century. The article presents the cause of failures
and static reinforcement of the baroque arches above the church
nave and presbytery implemented in 2011.
klíčová slova:
kostel sv. Michaela Archanděla, statické poruchy, historické
klenby, klenbové pásy
keywords:
St. Michael the Archangel Church, static failures, historical arches,
arch rings
odborné posouzení článku:
Ing. Michael Trnka, CSc.,
autorizovaný inženýr v oborech statika a dynamika staveb
a mosty a inženýrské stavby
veřejné zakázky
text Břetislav Teplý
Stavební inženýr a veřejné
zakázky aktuálně
Prof. Ing. Břetislav Teplý, CSc., FEng.
Absolvent Fakulty architektury a pozemního stavitelství v Brně. Od roku
1961 působí na VUT v Brně; 1990
až 1999 vedoucí katedry mechaniky;
2005 až 2011 vedoucí jednoho z výzkumných týmů střediska CIDEAS;
v současnosti se podílí na řešení několika výzkumných projektů na VUT
v Brně i ČVUT v Praze. Je členem
RILEM, členem Inženýrské akademie ČR a podílí se na práci technické
komise fib.
Téma veřejných zakázek na stavební práce je
velmi častým předmětem diskuzí, které jsou
však obvykle zaměřeny převážně na politické,
administrativní a právní aspekty a zřídkakdy
odrážejí profesní specifika, tj. úlohu a očekávanou součinnost stavebního inženýra. Je
to k neprospěchu věci, zejména v současné
situaci, kdy v období hospodářského propadu
je při hodnocení zakázek převážně používáno
kritérium nejnižší ceny (dále jen NC).
Výše zmiňovaná skutečnost je oprávněně podrobována kritice – viz
např. jednání Fóra pro veřejné zakázky kvalitně, které se uskutečnila
v říjnu 2012 a v únoru 2013 na MPO ČR, ale též jednání Fóra českého
stavebnictví v březnu 2013 v Praze či konference Kvalita ve veřejné
zakázce, pořádaná při Stavebních veletrzích Brno 2013, zcela nedávno
pak interview s prezidentem Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR
Ing. Václavem Matyášem (Stavebnictví 05/2013).
Pozornost se tak v souladu se zákonem č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, obrací ke kritériu
ekonomické výhodnosti nabídky (dále jen EV), které by se mělo –
podle přesvědčení autora – u stavebních zakázek vést ve smyslu hodnocení a posuzování celoživotních nákladů a potenciálních výnosů [1].
Je to sice značně náročnější a také pracnější kritérium, jeho
používání však vede k vyšší kvalitě reflektované např. nižšími
provozními náklady (včetně nákladů na údržbu a opravy) a delší
životností. Jestliže doposud nebyly pro aplikaci tohoto kritéria zcela
připraveny potřebné podmínky, bude jistě nutné k němu v blízké
budoucnosti přistoupit, až alespoň částečně pomine současný
„boj o přežití“ ve stavebnictví a vzroste význam snahy o zvýšení
konkurenceschopnosti, např. i ve vztahu k zahraničním zakázkám.
Vzhledem k očekávaným přínosům plynoucím z EV, projevujícím
se však až za několik let, by však bylo záhodno započít s jeho používáním co nejdříve.
V souvislosti s EV bude nepochybně zvýrazněna úloha inženýra a jeho
součinnost s ekonomy i dalšími profesemi a vyvstane přitom též potřeba některých nových znalostí a orientace v dalších souvislostech.
Předkládaný příspěvek se výše uvedené téma snaží popsat a jistým
impulzem pro něj se stal též dopis ministra Jankovského z 13. února
2013, kterým se obrátil na řadu institucí s žádostí o spolupráci mj.
v otázce kvalitativních hodnoticích kritérií.
Zákon o veřejných zakázkách
Nejprve stručně komentujme zákon č. 137/2006 Sb., o veřejných
zakázkách (včetně zákona č. 55/2012 Sb.). V § 78 Hodnoticí kritéria
se praví, že pro zadání zakázky slouží jako základní hodnoticí kritérium
EV nebo NC; v soutěžním dialogu pak je to pouze EV.
V případě zadání veřejné zakázky podle základního hodnoticího
kritéria EV je nutno podle zákona vždy stanovit ještě dílčí hodnoticí
kritéria tak, aby vyjadřovala vztah užitné hodnoty a ceny. Odtud
tedy plyne nutnost posuzovat celý životní cyklus stavby – podle
znění zákona mohou totiž být jako dílčí kritéria uvažovány nejenom
nabídková cena, ale zejména kvalita, technická úroveň nabízeného
plnění, estetické a funkční vlastnosti, vlastnosti plnění z hlediska
vlivu na životní prostředí, vliv na zaměstnanost osob se zdravotním
postižením, provozní náklady, návratnost nákladů, záruční a pozáruční
servis a dodací lhůta. Je to ostatně v plném souladu se současnými
i právě nově projednávanými doporučeními či předpisy EU; např.
nařízení EP a Rady EU č. 305/2011 o stavebních výrobcích (má nabýt
plné účinnosti k 1. červenci 2013), kde se mj. praví: Stavby jako celek
i jejich jednotlivé části musí vyhovovat zamýšlenému použití, zejména
s přihlédnutím k bezpečnosti a ochraně zdraví osob v průběhu celého
životního cyklu staveb. Po dobu ekonomicky přiměřené životnosti
musí stavby při běžné údržbě plnit základní požadavky na stavby.
Dále je v nařízení uvedeno: Stavba musí být navržena, provedena
a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití
přírodních zdrojů, životnost stavby a opětovné využití nebo recyklovatelnost použitých materiálů a částí po zbourání. To vše má jistě dopad
na různé složky nákladů stavby – počínaje pořizovacími náklady až
po náklady na odstranění stavby. Také nově připravované směrnice
EU o zadávání veřejných zakázek budou zdůrazňovat užitečnost
hodnocení celoživotního cyklu.
Není bez zajímavosti též uvést, že aktuálnost problematiky celoživotních nákladů dokládají nejenom dokumenty EU, ale také např.
semináře pořádané v současné době společností ASCE (American
Society of Civil Engineers) [2].
Hledisko životnosti v různých
fázích veřejné zakázky
Důležitost životnosti a její specifikace (životnost se udává v rocích a je
v podstatě kvantifikací trvanlivosti) je tedy zvýrazněna a nepochybně
by měla být zohledněna ve všech fázích veřejné zakázky, tj. od její
přípravy až po provedení stavebního díla.
Předinvestiční fáze
Investiční fáze
Studie, územní
řízení (umístění
stavby)
Projektová
dokumentace
(povolení stavby)
Provozní fáze
Realizace
Údržba
Plánované
opravy, výměny
Likvidace
Změny dokončené
stavby
Návrhová životnost
Upravená životnost
Morální životnost
Životní cyklus stavby
Životní cyklus projektu
▲ Obr. 1. Fáze životnosti stavby
V následujícím popisu alespoň stručně (a jistě nikoliv vyčerpávajícím způsobem) charakterizujeme náplň jednotlivých fází
s uvedením potřebných znalostí stavebního inženýra, vstupujícího do příslušných činností – ať již přímo, či v pozici konzultanta.
Skladba a charakter prací přitom mohou být ovlivněny mj. tím,
zda se stavební a inženýrské práce na zakázce mají provádět
podle dokumentace zajišťované investorem, nebo zda dokumentaci zajišťuje zhotovitel, respektive bude-li se jednat o zakázku
typu PPP.
Příprava zakázky a vypracování nabídky
Příprava zakázky a vypracování nabídky vyžaduje jasnou rozvahu investora o účelnosti a odůvodnění zakázky (viz vyhláška
č. 232/2012 Sb. a další prováděcí vyhlášky [3]), o koncepci,
funkcích, v yužití a dalších aspektech stavebního záměru,
opřené případně také o účelné průzkumy. Veřejný zadavatel
uveřejní také zákonem požadované odůvodnění zakázky. Mělo
by to vést k celkové optimalizaci – k maximálnímu užitku ze
stavebního díla při nejnižších nákladech během celého životního cyklu. Odtud plyne potřeba stanovení požadavku na
ekonomicky přiměřenou životnost, tj. na stanovení návrhové
životnosti (rozlišujeme však např. také provozní, upravenou
a morální životnost [4], [5] – viz schéma na obr. 1). Je nutno
poznamenat, že rozhodnutí o předpokládané či spíše o požadované životnosti může plynout:
■ z optimalizace nákladů a užitků – návratnosti, tj. z ekonomické
bilance celého životního cyklu stavby;
■ z rozhodnutí investora vycházejícího z jeho záměru o budoucím
užívání a provozu stavby (omezenému např. předpokládaným
zastaráním strojního vybavení apod.).
Tyto úvahy a údaje pak poslouží při vypracování projektové dokumentace, jejíž koncepce, výběr technologií a materiálů i jejich
kvalita výraznou měrou rozhodují o kvalitě stavby, a tedy nejenom
o jejích investičních nákladech, ale také o nákladech provozních,
nákladech na údržbu, na opravy, až po očekávané náklady na
likvidaci.
Zdůrazněme, že náklady na stavbu samotnou (investiční náklady)
tvoří obvykle jen velmi malou část celkových nákladů; i relativně
malé zvýšení investičních nákladů věnované na použití trvanlivějších materiálů a efektivnějších řešení má za následek:
■ prodloužení životnosti stavby, a tedy zvýšení celkových užitků;
■ snížení nákladů na údržbu, na opravy, výměny prvků, spotřebu
energií, a tedy z toho plynoucí snížení nákladů celkových, výrazně převyšující investici na takové zlepšení.
Jistou představu o tom může poskytnout např. [6], kde je pro betonové mosty (v tabulce pro kategorizaci mostů podle následků poruchy) uveden poměr mezi celkovými náklady (stavba mostu, údržba
a cena opravy při potenciálním porušení) a počátečními náklady na
stavbu. Tento poměr pro malé následky poruchy začíná u hodnoty 1,5
a pro případy s možnými velkými následky může dosahovat až
hodnoty 10! Jiný příklad: v příručce pro auditory [7] se uvádí,
že u veřejných budov tvoří náklady na výstavbu jen 2 až 3 %
z celkových nákladů. Projektová dokumentace může ovlivnit až
85 % následných nákladů, přitom vypracování projektové dokumentace znamená obvykle jenom asi 0,5 % celoživotních nákladů.
Proto je škoda, že v převážné většině případů investor k hledisku
životnosti při bilancování vztahu užitné hodnoty a ceny nepřihlíží.
Při takových hodnoceních musí být samozřejmě náklady převedeny
pomocí diskontní sazby na současnou hodnotu. Zdůrazněme tedy, že
pouhou minimalizací investičních nákladů aktivizujeme „časovanou
bombu“ brzkých nákladů na opravy.
K návrhové životnosti dále uveďme, že základní evropská norma
pro navrhování konstrukcí [8] uvádí informativní hodnoty návrhové
životnosti některých staveb od deseti let (dočasné konstrukce)
po sto dvacet let (tunely, hráze apod.), ale je známo, že některé
důležité mosty velkých rozponů se projektují na dvě stě let a stále
častěji se ozývá (v zájmu trvalé udržitelnosti) volání po výrazném
zvýšení požadavků na životnost, zejména u betonových konstrukcí.
Investoři a projektanti nejsou zvyklí takto rozhodovat. Při bilancích
a plánování nákladů je často nutné uvážit i tzv. nepřímé náklady –
možné ztráty vyvolané při opravách vyloučením provozu apod. Přitom
jde o náklady uživatele, který ovšem nemusí být totožný s investorem! Je potřebné si však uvědomit, že úvahy o životnosti stavby
nemohou zahrnovat jen nosnou konstrukci, ale je nutno do bilance
zahrnout také ostatní části, které mohou mít odlišné požadavky na
trvanlivost – např. vyměnitelné prvky, respektive části s odlišnými
podmínkami údržby (obnovitelné nátěry apod.), přístupnost prvků
pro inspekci a údržbu či výměny. Nutnost zahrnout do zadání vždy
i hodnotu návrhové životnosti dokládají např. závěry statě [9] S. Hellanda (jednoho z hlavních tvůrců fib Model Code 2010), kde píše:
Návrhová životnost je hlavním údajem ve všech kalkulacích týkajících
se nákladů a trvalé udržitelnosti. (Volně přeloženo a zkráceno.)
Životnost je u konstrukcí obvykle ohraničena dosažením určité
návrhové hranice spolehlivosti (u stavebních konstrukcí vyjádřené
hodnotou indexu spolehlivosti β [8]); při jejím posuzování je nutno pracovat s pravděpodobnostními charakteristikami, tj. také
s mezními stavy a modelováním degradace [4]. Prognóza životnosti
i hodnocení spolehlivosti mohou být relativně složité úlohy, při jejichž
řešení se uplatní množství faktorů; některé z nich nemusí být předem
dostatečně známy a řada z nich má náhodný charakter. Vzhledem
k těmto nejistotám veličin a také souvislosti s mírou spolehlivosti
je potřebné dát přednost pravděpodobnostním metodám před
klasickým deterministickým pojetím (které navíc s kvantifikací spolehlivosti vůbec nepracuje). Přitom by míra spolehlivosti konstrukcí
v souvislosti s jejich životností měla být také ovlivněna investorem –
blíže viz např. [4], jelikož to může mít výrazný vliv na náklady. S tím
úzce souvisí také to, že některé části nákladů životního cyklu
stavby se uplatní s různou pravděpodobností (např. pravděpodobnost poruchy [1]), což při celkové bilanci může hrát značnou
roli a závisí to samozřejmě také na návrhové životnosti. A právě
pomocí pravděpodobnostních metod lze hodnoty takových pravděpodobností posuzovat.
Znalost výše zmíněných hodnot pravděpodobností dosažení některých mezních situací také umožňuje posuzovat (kvantifikovat)
rizika různých nepříznivých stavů v průběhu života konstrukce [10]
i rizika související s plněním veřejné zakázky. Připomeňme také
problematiku alokace rizik [11], která je důležitou součástí při
rozhodování o projektu a o smluvních podmínkách. Přitom by také
tato rizika mohla být kvantifikována; zatím se tak však obvykle
neděje – rizika jsou jen odhadována, tj. jsou např. vážena pouze
odhadovanou cenou možných škod. Kam může vést nedokonalost
smluvní alokace rizik, lze parafrázovat větou přejatou z [11]: Z výstavbových projektů se staly právní bitvy s nejistým výsledkem
pro objednatele i zhotovitele.
Poznamenejme ještě, že veřejné zakázky na inženýrské a projektové
služby (konzultační služby, projektové práce, technický dozor, řízení
projektu) jsou specifické v tom, že obvykle předurčují výslednou
hodnotu následné či související veřejné zakázky s nepoměrně většími investičními i provozními náklady [12]. Nerozumné „šetření“ na
nákladech na tyto práce je proto kontraproduktivní.
Dílčí kritéria
S přihlédnutím k výše uvedenému by tedy mezi dílčí kritéria měly
patřit následující požadavky:
■ požadavky specifické pro daný projekt (technické, funkční, provozní);
■ návrhová životnost;
■m
inimální záruční doba (členěná případně podle různých částí či
prvků stavby);
■ energetická náročnost (u zakázek, kde je to relevantní);
■ omezení nákladů na údržbu a provoz, případně požadavek na
dodání návodu na údržbu (plán a typ prohlídek, údržby, výměny
či opravy prvků atd.);
■ požadavek na omezení demoličních a recyklačních nákladů;
■ požadavky na ochranu prostředí aj.
Některá z těchto kritérií, případně další dílčí kritéria, se mohou odvíjet
také od toho, zda se stavební a inženýrské práce mají provádět podle
dokumentace zajišťované investorem, nebo zda dokumentaci zajišťuje
zhotovitel. Pro stanovení vah dílčích kritérií nelze nabídnout obecně
platný návod – jistým vodítkem však jistě musí být poměry mezi jednotlivými složkami nákladů celého životního cyklu a zejména specifika
daného projektu (např. podmínky zahájení a provozu díla) nebo míra rizik,
spojených s nedodržením kritérií. Dílčí kritéria také nesmí omezovat
rovný přístup k zakázce a jejich přiměřenost musí být odůvodněna.
Je zřejmé, že vytvoření sestavy dílčích kritérií a jejich vah je náročná
a kvalifikovaná práce, specifická pro každý projekt, vyžadující nasazení profesně zdatných pracovníků. Zadávací dokumentace bude
muset být podrobnější, než je obvyklé v současnosti, fundovanější
a ve většině případů se její tvorba neobejde bez účasti přizvaných
specialistů či konzultantů.
Hodnocení nabídek
Také při hodnocení nabídek vypsaných podle kritéria EV, tj. při
hodnocení plnění dílčích kritérií, se bude jednat o náročnou a odbornou práci – ostatně u významných zakázek musí mít od 1. ledna
2014 dvě třetiny členů hodnoticí komise příslušnou odbornost ve
vztahu k předmětu zakázky a u nadlimitní zakázky v hodnoticích
komisích musí být přítomna osoba se zvláštní způsobilostí. Tyto
osoby se budou muset dobře orientovat v hodnocení jednotlivých fází životního cyklu projektu, mj. také ve vztahu k životnosti
a spolehlivosti.
Fáze plnění zakázky – výstavba
Jednou z dominantních vlastností díla bude jistě kvalita a její dodržení
bude nepochybně klást zvýšené nároky na kontrolní a dozorové činnosti, a tedy na profesní zdatnost příslušných pracovníků. Mělo by to
být reflektováno již ve smluvních podmínkách, kde by mj. mělo být
též zakotveno rozložení rizik; častěji se zřejmě budou také používat
pravidla FIDIC (transformovaná do českého právního rámce).
Shrnutí dopadů a přínosů při využití kritéria EV
Souhrnně lze říci, že aplikace kritéria EV by měla:
■ m inimalizovat riziko neefektivního využití prostředků, optimalizovat jejich vynakládání na stavební zakázky se snížením
nákladů celkových (za životní cyklus), tj. též snížení provozních
nákladů;
■ vést ke zvýšení kvality stavby, k prodloužení záruční doby;
■ omezovat tvorbu případných dodatků ke smlouvám v průběhu
plnění zakázky;
■ omezit potřebu oprav či rekonstrukcí, přerušení provozu, respektive
optimalizovat jejich načasování;
■ usnadní rozhodování či přípravu projektů typu PPP;
■ v budoucnu může mít význam pro průchodnost tzv. Performance
auditů (připravovaných NKÚ);
■ uplatňuje se princip tzv. 3E (hospodárnost, efektivita a účelnost
výkonu veřejné správy a nakládání s veřejnými prostředky);
■ vznikne tlak na tvorbu inovativních řešení a používání pokročilých
technologií či materiálů;
■ prováděcí podniky a projektové složky schopné nabízet a odvádět
v tomto smyslu kvalitní práci by nepochybně posílily svoji konkurenceschopnost, tj. také při získávání zahraničních zakázek;
■ je to v souladu se současnými evropskými předpisy a trendy –
kromě materiálů zmíněných v úvodních odstavcích tohoto textu
viz např. také [13];
■ spolupráce architektů s inženýry jednotlivých technických profesí je
v této fázi nutným předpokladem kvalitního návrhu zohledňujícího
všechny aspekty udržitelné výstavby v rámci celého životního
cyklu stavby;
■ největšího efektu, ať již z hlediska ekonomického, funkčního
nebo environmentálního, lze dosahovat především v počátečních
koncepčních fázích projektu, tj. v kvalitním návrhu, přitom tvorba
variantních řešení může být přínosná, i s ohledem na životnost
vázanou na použité řešení a materiály;
■ kritérium EV ovšem vyžaduje komplexnější přípravu zakázky,
tj. důslednou předinvestiční přípravu i náročnější zpracování
návrhu;
■ vyžaduje vypsání dílčích kritérií a jejich vah;
■ příprava zakázky tak klade vyšší nároky na znalosti pracovníků
zapojených do její přípravy a je administrativně i časově náročnější;
■ pro navrhování a hodnocení celoživotního cyklu nejsou zatím v praxi
dostatečné zkušenosti a není vypracována příslušná metodika;
■ jistá vzdělávací činnost bude zřejmě nevyhnutelná (MMR, ČKAIT,
KAVZ atd.).
[1]Teplý, B.: Jak lze chápat ekonomickou výhodnost u veřejné
zakázky? Stavebnictví 6–7/2012, str. 48–50.
[2] ASCE: Webinar „An Introduction to Life Cycle Cost Analysis for
Sustainability and Green Building Design“ (AW052611), 2013.
[3] www.epravo.cz/_dataPublic/sbirky/2012/sb0081-2012.pdf
[4] Teplý, B.: Životnost a spolehlivost staveb, Beton TKS, 2/2008,
str. 60–61.
[5] Mikš, L. a kol.: Optimalizace technickoekonomických charakteristik životního cyklu stavebního díla. Akad. nakl. CERM, říjen
2008, Brno.
[6] Technické podmínky TP 224, Ministerstvo dopravy ČR, 2010.
[7] Getting Value for Money from Construction Projects through
Design. Davis Langdon & Everest, London, 2004.
[8] ČSN EN 1990 Zásady navrhování konstrukcí, Změna Z1, ČNI,
2003.
[9] Helland, S.: Design for Service Life: Implementation of fib Model
Code 2010 Rules in the Operational Code ISO 16204. Structural
Concrete 14 (2013), No. 1, 10–18.
[10] Teplý B.: Je analýza rizik ve stavebnictví užitečná? Stavebnictví
2/2010, str. 22–25.
[11]Klee, T.: Účelná alokace rizika při výstavbě projektů dopravní
infrastruktury. Stavebnictví 4/2013 a 5/2013.
[12]Veřejné zakázky na inženýrské a projektové služby (poziční dokument Komory administrátorů veřejných zakázek), 18. 2. 2013.
[13]ISO 15686 Buildings and constructed assets – Service Life
Planning (Parts 1–9).
inzerce
Aplikace hodnoticího kritéria ekonomické výhodnosti přinese
značné výhody, současně ale klade vyšší požadavky na zhotovitele
a vytváří tak nemalou výzvu pro pracovníky zabývající se přípravou
i hodnocením zakázek. ■
Vidíme věci jinak.
Kreativní,
technicky
jedinečná
a ekonomická
řešení staveb
z ocelových
konstrukcí.
Zabýváme se
projektovou,
expertní
a konzultační
činností v rámci
všech stupňů
přípravy a realizace
ocelových
konstrukcí.
Disponujeme silným
týmem zkušených
odborníků.
Spoléhejte na
profesionály
v oboru.
Rekonverze plynojemu,
Ostrava – Vítkovice
Zimní stadion, Chomutov
Elektrárna, Ledvice
Protihluková stěna - II. etapa,
Hradec Králové
Hangár, letiště Ostrava - Mošnov
english synopsis
The Building Engineer and Public Tenders Now
The topic of public tenders for building works is frequently
presented in discussions which, however, usually primarily focus
on political, administrative and legal aspects but only seldom deal
with specific professional issues, i.e. the role and expected synergy
of a building engineer. It is to the detriment of the situation, mainly
nowadays when we are facing economic recession when tenders
are prevailingly evaluated using the lowest price criterion. Hence,
in conformity with the Public Tender Act no. 137/2006 as amended,
attention turns to the economic benefit criterion, which the author
believes in building contracts should focus on the evaluation and
assessment of lifetime costs and potential revenues.
klíčová slova:
veřejné zakázky, stavební práce, kritérium nejnižší ceny, kritérium
ekonomické výhodnosti
Stanice metra Střížkov, Praha
NÁVRH
DODÁVKA A MONTÁŽ
ŘÍZENÍ STAVEB
DIAGNOSTIKA
PŘEDPÍNÁNÍ
HEAVY LIFTING
public tenders, building works, lowest price criterion, economic
benefit criterion
JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA,
vedoucí právního oddělení Metrostav a.s., externí
konzultant advokátní kanceláře Deloitte Legal,
vyučuje na Právnické fakultě UK v Praze
EXCON, a.s.
Sokolovská 187/203
190 00 Praha 9
SPOLEČNOST
JE ŘÁDNÝM
ČLENEM ČAOK
Tel.: +420 244 015 111
Fax: +420 244 015 340
www.excon.cz
keywords:
stavební právo
text Lukáš Klee, Shy Jackson
Zadávání a řízení výstavbových projektů:
britská zkušenost v českém kontextu, 1. část
JUDr. Lukáš Klee, Ph.D., LL.M, MBA
Absolvoval Právnickou fakultu MU
v Brně. V současné době je vedoucím právního oddělení Metrostav a.s.,
Divize 4. Od roku 2012 je externím
konzultantem advokátní kanceláře
Deloitte Legal a vyučuje na Právnické
fakultě UK v Praze.
Shy Jackson, LLB, LLM (Cantab),
MSc, FCIArb, FCInstCES
Partner advokátní kanceláře Pinsent
Masons LLP. Člen rady britské Společnosti pro stavební právo. Člen britského Institutu civilního inženýrství.
Vyučuje na King’s College London.
E-mail:
[email protected]
Velká Británie se může pochlubit dlouhou
historií úspěšných infrastrukturních projektů –
od první podzemní dráhy na světě až po jednu
z největších evropských železničních staveb –
Crossrail v Londýně. Velké infrastrukturní
projekty někdy trpí navýšením ceny a zpožděním. Způsobům, jak se těmto negativním
jevům vyhnout, a metodám, jak velké projekty
efektivně zadávat a řídit, bylo ve Spojeném
království věnováno velké úsilí.
První díl článku je přehledem některých klíčových metod používaných
ve Velké Británii, které mají vést právě k lepšímu řízení výstavbových
projektů a šetření nákladů, a nastiňuje také některé limity použitelnosti
těchto metod v České republice.
Úvod
Jedním z klíčových hybatelů inovace ve stavebnictví Velké Británie byl
vývoj nové formy smlouvy – tzv. NEC (The New Engineering Contract)
v osmdesátých letech minulého století. Byla vytvořena britskou Asociací
stavebních inženýrů (ICE – Institute of Civil Engineers, obdoba ČKAIT)
jako pokus o oproštění se od tradičních forem, s cílem zformulovat
smlouvu, jež by podporovala efektivní projektové řízení a byla snadno
použitelná. Jde o vzor, který si britská vláda zvolila pro aplikaci na zatím
posledních velkých výstavbových projektech, jako byly projekt Crossrail
a výstavba pro Letní olympijské hry v Londýně.
Na vzorovou smlouvu NEC bylo odkazováno i ve zprávě z roku 1994,
publikované sirem Michaelem Lathamem pod názvem Budování týmu.
Zpráva detailně hodnotila stavebnictví a volala po spolupráci a sjednocení
obchodních zájmů účastníků výstavbového projektu s cílem zamezit
sporům. Zmiňovaná zpráva vedla také k tomu, že vláda schválila právní
předpisy regulující smlouvy ve stavebnictví, přičemž byly zavedeny zákonné platební podmínky a zákonné řešení sporů v adjudikaci, zajišťující
vykonatelné rozhodnutí sporu do 28 dnů (The Housing Grants, Construction and Regeneration Act 1996b as amended by the Local Democracy,
Economic Development and Construction Act 2009).
Po Lathamově zprávě následovala zpráva sira Johna Egana z roku 1998
s názvem Přehodnocení stavebnictví, jež také volala po širší spolupráci
a odklonu od tradičních metod řízení výstavbových projektů s tím, že byly
pojmenovány klíčové faktory změny.
Opravdovým impulzem změny se ovšem stala až ekonomická recese.
Bylo totiž nutné skutečně objektivně najít způsoby vedoucí k redukci nákladů infrastrukturních projektů. Těmto otázkám se věnovaly dvě zprávy:
■ první s názvem Budování dokonalosti – Nikdy nepromarněme prospěšnou krizi [1];
■ druhá, nazvaná Infrastruktura nové éry [2].
Následně začala britská vláda přezkoumávat výdaje na infrastrukturu
v minulém období.
■ V roce 2011 byl publikován Národní plán infrastruktury [3], aby byla
zajištěna kompletní a souvislá strategie infrastruktury ve Spojeném
království (s aktualizací v roce 2012).
■ V březnu roku 2013 britská vláda vydala k připomínkám dokument
s názvem Mapa infrastruktury [4], ve kterém byly vymezeny postupy,
jak dosáhnout úspor a zefektivnění výstavby infrastrukturních projektů.
Britská vláda tímto způsobem přijala četná opatření a metody, z nichž
nejdůležitější jsou popsány v následujícím textu.
Použití vzorových smluvních podmínek NEC
Použití vzorových smluvních podmínek NEC vláda akceptovala hlavně
z toho důvodu, že jde o smlouvu, která podporuje spolupráci smluvních
stran. Smlouvy NEC jsou připraveny pro mezinárodní použití a ve svém
prvním článku vymezují základní povinnost smluvních stran jednat v duchu
vzájemné důvěry a spolupráce. Na rozdíl od ostatních smluv je smlouva
NEC krátká. Je napsána srozumitelným jazykem a je určena pro inženýry,
kteří realizují konkrétní projekty. Smlouva NEC má být nejen smluvním
dokumentem, ale také nástrojem pro kvalitní projektové řízení.
U vzorové smlouvy NEC se stává klíčovým zejména harmonogram, který
je společným nástrojem řízení vymezujícím povinnosti smluvních stran
z časového hlediska. Smlouva detailně popisuje obsah harmonogramu,
například:
■ pořadí a načasování prací;
■ časové rezervy;
■ lhůty pro jednotlivé činnosti;
■ postup, kterým zhotovitel plánuje dílo realizovat, s identifikací výrobních
prostředků a zdrojů.
Harmonogram proto využívá administrátor projektu k monitorování a řízení prací a k ohodnocení požadavků na prodloužení lhůty pro dokončení
v případě změn nebo jiných rizik objednatele (známých jako kompenzační
události).
Harmonogram se musí pravidelně aktualizovat (obvykle po čtyřech
týdnech) a předkládat ke schválení. Smluvní strany tak získají soudržný
aktualizovaný dokument, který jim pomůže efektivně řídit jednotlivé
práce, ale také může být použit k přesnému určení jakéhokoli nároku na
dodatečné peníze a čas.
Ve vzorech NEC jsou, jak bylo zmíněno, používány tzv. kompenzační
události, pod které se řadí změny a jiné události rizika objednatele. Pro uvedené kompenzační události je stanoven pouze proces
v rámci ohodnocení dodatečných nákladů a prodloužení lhůty dokončení.
Zhotovitel musí předložit ocenění během tří týdnů a administrátor projektu
musí předložené podklady vyhodnotit v průběhu dvou týdnů. Záměrem
je donutit smluvní strany, aby se zabývaly navýšením ceny a zpožděním
okamžitě, aby odhadovaly vývoj události předem – podle toho, jak se ceny
průběžně dotvářejí, a své odhady následně co nejrychleji aktualizovaly. Tak
se strany mohou vyhnout oceňování zakázky až na jejím konci.
Vzory NEC existují v šesti variantách, které vymezují především odlišné
platební podmínky. Nejoblíbenější variantou je Option C, která je tzv.
smlouvou s cílovou cenou.
Použití smluv s cílovou cenou
Jedním z nejtěžších úkolů při realizaci výstavbových projektů je vytvořit
optimální prostředí, ve kterém budou všichni účastníci projektu spolupracovat a budou mít společný obchodní zájem. Je proto nutné navrhnout
smluvní mechanizmus, který zajistí motivaci stran k vzájemné komunikaci a spolupráci se společným zájmem uspět při realizaci konkrétního
projektu.
Jeden z takovýchto mechanizmů představuje smlouva s cílovou cenou.
Strany se při vyjednávání o smlouvě dohodnou na cílové ceně na základě
své znalosti podmínek projektu v rámci ohodnocení možných rizik. Během realizace následně zahájených prací dochází souběžně ke dvěma
procesům.
■ Zhotovitel je obecně placen na bázi skutečných nákladů (s odpočtem
nepovolených nákladů) a přirážky (cost plus) v pravidelných platbách
(obvykle po čtyřech týdnech).
■ Původní cílová cena se v průběhu realizace upravuje v souladu s tím,
jak dochází ke kompenzačním událostem (změnám nebo událostem rizika
objednatele) a k ocenění kompenzačních událostí.
Při dokončení prací se porovnává původní představa o cílové ceně s její
finální podobou. Jestliže dojde k úspoře nebo k navýšení ceny vůči cílové
ceně, dělí si strany takovou úsporu nebo navýšení ceny v dohodnutém
poměru, který je nastaven ve smlouvě.
Výše uvedené je považováno za motivaci k efektivnímu řízení zakázky,
protože obě strany sdílejí rizika (v různých úrovních) a obě mají zájem
snižovat skutečné náklady tak, aby byl společný přírůstek vyšší, nebo
aby byla společná škoda nižší. Smluvní mechanizmy, jako je povinnost
včasných varování (early warnings notices) a povinnost aktualizace
harmonogramu, jsou připraveny tak, aby zajistily, že je smlouva používána otevřeným způsobem a obě strany mohou iniciovat a usilovat
o snížení ceny.
Pokud například dojde k navýšení ceny určitých materiálů, jedná se o riziko
zhotovitele, avšak může to také vést k tomu, že objednatel musí akceptovat nižší úsporu nebo navýšení ceny s příslušným pro něj negativním
dopadem. Objednatel je proto motivován diskutovat se zhotovitelem,
jak takové problémy redukovat – například společným hledáním jiných
alternativních materiálů.
Smlouvy s cílovou cenou mohou být proto velice efektivní tím, že nabízejí
možnost motivovat strany ke spolupráci a společnému snižování ztráty
a zvyšování úspory. Aby se tak mohlo stát, musí strany rozumět klíčovým
prvkům, jež jsou základem smlouvy.
Zásadním aspektem je nastavit cílovou cenu na vhodnou úroveň tak, aby
šlo o realistický a dosažitelný cíl. Jestliže je cíl stanoven na příliš nízkou
nebo naopak vysokou úroveň, motivační mechanizmus pravděpodobně
nebude zamýšleným způsobem fungovat. Například v případě příliš nízké
cílové ceny, při které dochází téměř automaticky ke ztrátě, může taková
cena narušit obchodní rovnováhu, a to speciálně v případě, kdy strany
ztrátu nesdílejí rovným dílem.
Jednou z cest, jak zajistit správnou cílovou cenu, je včasné zapojení
zhotovitele (early contractor involvement = ECI), a tam, kde je to vhodné,
využít smlouvu o poskytnutí služeb v předrealizační fázi (pre-construction
services agreement = PCSA).
Včasné zapojení zhotovitele
Jednou z obvyklých příčin problémů výstavbových projektů je skutečnost,
že zhotovitel je často zapojen do projektu těsně před jeho realizací, aniž by
byl zapojen do procesu navrhování. Nedostatek znalostí o projektu vede
navíc často k navyšování ceny díla v důsledku realizace neoceněných
rizik. Jako řešení tohoto problému bylo vyvinuto výše uvedené ECI, tedy
včasné zapojení zhotovitele.
Základem pro včasné zapojení zhotovitele je zmíněná smlouva o poskytnutí služeb v předrealizační fázi, tzv. PCSA, podle které je zhotovitel placen
objednatelem, aby vytvořil dokumentaci pro zadání stavby. Objednatel
má následně volbu, zda bude při vlastní realizaci pokračovat se stejným
zhotovitelem a uzavře s ním smlouvu o dílo, nebo bude zadávat zakázku
znova na základě zhotovitelem vytvořené dokumentace.
Výše uvedené dovoluje objednateli těžit ze zkušenosti zhotovitele a umožňuje zhotoviteli seznámit se s projektem a získat důvěru v cenu, kterou
bude nabízet, s možností vypustit rizikové přirážky. ECI též umožňuje
objednateli a zhotoviteli ujistit se, že spolu mohou spolupracovat.
Dobrým příkladem tohoto postupu je jeho využití při výstavbě stanice
Bank Station, která je součástí londýnského projektu Crossrail. V tomto
projektu objednatel předem kvalifikoval zhotovitele, kteří projevili schopnost inovace. Následovala detailní tajná projednávání s třemi zhotoviteli,
aby se identifikovaly způsoby možného vylepšení díla. Protože vítěz může
být jen jeden, byla ostatním uchazečům kompenzována časová ztráta
a dostali zaplaceno v případě, že objednatel zvolil a použil některý z jimi
navržených postupů.
Informační model budovy
(Building Information Modeling)
Při užití Building Information Modeling (BIM) dochází prostřednictvím
sofistikovaných programů k vytváření modelu budovaného díla s cílem
zlepšit projektování, výstavbu a užívání budovy, silnice, mostu nebo
jakékoli jiné stavby. Postup umožňuje pracovat s informacemi mnohem
promyšlenějším způsobem, než je ve stavebnictví obvyklé.
BIM není nic nového, tato metoda se používá už mnoho let, nejvíce
v USA. Detailní softwarové modelování (např. 3D CAD) se používá
například při výrobě a zpracování oceli. V posledních letech ovšem BIM
získává na popularitě i u veřejných zadavatelů. Pro maximální využití
potenciálu BIM, je nutné, aby se účastníci projektu řídili sjednocenými
postupy a spolupracovali takovým způsobem, aby mohly být jednotlivé
modely specifických součástí díla propojeny navzájem a simulovaly
plně funkční dílo tak, aby změny v jednotlivých elementech modelu
ovlivňovaly ostatní součásti.
Výsledným efektem použití BIM může být vyšší předvídatelnost při
realizaci. Například vzhledem k tomu, že se staví vlastně dvakrát,
jednou virtuálně, dochází k redukci rizika na staveništi identifikací
rizik bezpečnosti práce ve virtuálním prostředí. Stejně tak může
být odstraněno mnoho chyb v projektové dokumentaci. Software
je vytvořen tak, aby umožňoval optimalizovat náklady a plánování.
BIM vyžaduje odklon od tradičního postupu smluvních stran, které
(včetně projektanta, administrátora projektu, objednatele a zhotovitelů) musí efektivně pracovat se společnou platformou sdílených
informací takovým způsobem, aby mohly být vytvářeny kompatibilní
modely, na rozdíl od tradičního přístupu, při kterém každý z účastníků
pracuje se svým softwarem podle svých vlastních zvyklostí a přístupů. Britská Rada pro stavebnictví (Construction Industry Council)
vydala před nedávnem protokol pro použití BIM [5], jenž je dalším
z řady britských kodexů prověřené praxe a který zároveň definuje
vymezení rozsahu služeb pro management informací. Institut pro
britské standardy (British Standards Institution) pak vydal aktualizovaný technický standard PAS1192:2, který pokrývá problematiku
řízení informací o výstavbě.
BIM je pro veřejný sektor obzvláště zajímavý v době recese. Slibuje
větší efektivitu po dobu životnosti díla, stejně tak nižší náklady realizační fáze. Použití modelu BIM v současnosti podporuje britská
vláda pro všechny centrálně zadávané výstavbové projekty.
Protokol SCL
Jak bylo uvedeno, ve Velké Británii se v rámci stavebního odvětví
často setkáme s tzv. Codes of Good Practice, tzn. kodexy prověřené praxe. Takový kodex byl ve Spojeném království vypracován
i v oblasti zpoždění a poruch při realizaci výstavbového projektu. Jde
o tzv. Protokol SCL (Delay & Disruption Protocol) [6], který je možné
odkazem zahrnout do smlouvy jako její součást. Britská společnost
pro stavební právo publikovala protokol o zpoždění a poruchách
procesu výstavby již před deseti lety jako návod řešící běžné problémy, které vznikají na výstavbových projektech, s cílem nabídnout
prověřené metody a vyhnout se tím sporům.
Protokol SCL obsahuje návrh přístupu k řešení claimů na prodloužení
lhůty pro dokončení a kompenzací za zpoždění. Tvůrci protokolu
v úvodu jednoznačně zdůrazňují, že problematika zpoždění obsahuje mnoho otázek, které nemají definitivní odpověď a je nutné je
vyhodnocovat podle daného konkrétního případu.
Vlastní základní struktura dokumentu je následující:
1. Průvodce stanovisek protokolu k základním problémům a zásadám.
2. Průvodce k přípravě a aktualizaci harmonogramu a vedení průběžných záznamů.
3. Průvodce k zacházení s prodloužením lhůty pro dokončení v průběhu realizace.
4. Průvodce k zacházení se sporem o prodloužení lhůty pro dokončení po realizaci – retrospektivní analýza zpoždění.
5. Závěrečné poznámky a věnování.
Protokol SCL je živý dokument, který se neustále vyvíjí. Jeho smysl
a význam je nesporný. Každý, kdo se kdy účastnil přímého řízení
výstavbového projektu, ví, že řádné řízení času, především poruch
a zpoždění jednotlivých činností, je klíčovým aspektem úspěchu.
Jednotlivé části protokolu SCL podléhají neúprosné, pravidelné
a četné kritice především britských inženýrů.
Nejnovější reakcí na tento dokument je nová vzorová smlouva
publikovaná ve Velké Británii, která je prvním vzorem obsahujícím principy protokolu SCL s názvem CIOB Complex Projects
Contract 2013.
Situace v České republice
V České republice vývoj manažerských a právních aspektů velkých
výstavbových projektů výrazně ovlivnilo období centrálního plánování.
Pravidla a principy užívané za doby centrálně řízené ekonomiky nemohly
fungovat za otevřených tržních podmínek. Po roce 1989 byly v podstatě
dvě možnosti – buď navázat na předválečnou tradici první republiky, nebo
zahájit tradici novou. Ve stavebnictví byla zvolena spíše možnost druhá.
Co se týče smluvního zajištění velkých infrastrukturních projektů, mohla
se nová tradice založit buď vytvořením nových vzorových smluv, nebo
převzetím vzorů zahraniční konvenience. V tomto případě v podstatě
rozhodla Evropská unie, která podmínila své dotace použitím prověřených vzorů smluvních podmínek, kdy tuto funkci již v té době plnily
všude na světě vzory FIDIC. Dalším významným aspektem je fakt, že
v ČR neexistoval a neexistuje žádný ekvivalent, tzn. kvalitní smlouva
pro velké výstavbové projekty.
V následujících letech se v ČR i v mnoha dalších státech začaly vzory FIDIC
využívat pro všechny výstavbové projekty dopravní infrastruktury, ať už při
výstavbě silnic, dálnic, železnic nebo metra. Hlavními investory používajícími
vzory FIDIC jsou v ČR Ředitelství silnic a dálnic, Správa železniční a dopravní
cesty a hlavní město Praha. V několika státech se pak vzory FIDIC staly
i součástí místních právních předpisů při zadávání veřejných zakázek.
Od devadesátých let minulého století se v ČR používá vzor FIDIC CONS,
tzv. Red Book, v současnosti v poslední edici z roku 1999, která byla
přeložena a u Ředitelství silnic a dálnic se používá v podobě Obchodních
podmínek staveb pozemních komunikací.
V prvopočátku používání vzorů FIDIC se v ČR, podobně jako v dalších
státech, vzory sice staly součástí smlouvy, ale nikdo se jimi neřídil. Objednatel a zhotovitel se chovali tak, jak byli zvyklí z dřívějších let a mnohdy
i z dob minulého režimu. Postupně však docházelo k pochopení smluvních
pravidel a strany se jimi začaly více a více řídit.
Velké výstavbové projekty veřejných zakázek dopravní infrastruktury jsou
v ČR realizovány metodou generálního dodavatelství. Pro účely výběrového
řízení se zpracovává detailní projektová dokumentace, technické specifikace
a výkaz výměr. Jednotkové a položkové ceny, jejichž celková hodnota se
následně měří podle skutečné potřeby, oceňuje zhotovitel na své riziko.
Administraci projektu má na starost správce stavby.
Jednotliví čeští zadavatelé při používání vzorů FIDIC v minulých letech zachovali základní principy smlouvy – s několika výjimkami, jako je především
zrušení systému řešení sporů podle FIDIC.
K první velké změně došlo v rámci výběrového řízení na stavební
úpravy dálnice D1, kdy objednatel připravil nové rozsáhlé zvláštní podmínky, které výrazně narušily základní principy smlouvy, především
změnily alokaci rizik (tzn. přenesly typická rizika objednatele na zhotovitele), což způsobilo velké nejasnosti celého zadání soutěže. Vše
vedlo k více než tisíci dotazů uchazečů, s cílem vyjasnit a upravit zadání –
k čemuž následně částečně došlo. Výše popsaný experiment výrazně
zkomplikoval a prodloužil zadávací řízení a jen čas ukáže, jaké dopady bude
mít na realizaci stavby. Nejasné a netransparentní zadání vede k nejasnému
a netransparentnímu ocenění rizik. V případě, kdy nejsou rizika jasně, transparentně a přesně popsána nebo zjištěna a nejsou ani rozumně alokována,
končí výstavbový projekt v problémech.
V ČR se aktuálně diskutuje o několika základních tématech.
■ Úloha a pozice nezávislého správce stavby
Objevují se názory, že je nutné ze vzorů FIDIC vypustit všechna ustanovení
týkající se správce stavby a zajistit administraci projektu pouze zaměstnanci objednatele. Jde o zásadní narušení principu vzorů FIDIC s těžko
odhadnutelnými důsledky.
■ Zpracování projektové dokumentace pro zadání zakázky
Na konci roku 2012 byla v ČR vydána vyhláška č. 230/2012 Sb., kterou
se stanoví podrobnosti vymezení předmětu veřejné zakázky na stavební
práce, rozsah soupisu stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Tato vyhláška v § 1 (3) stanoví, že pro všechny stavby
je příslušnou dokumentací projektová dokumentace pro provádění
stavby. Tento přístup je za určitých přísně dodržených podmínek
možný, ovšem rozhodně není univerzálně použitelný.
■ Navýšení a snížení ceny díla zapříčiněné zaměřením, claimy
a změnami ve vztahu k zákonu o veřejných zakázkách
Výklad zákona o veřejných zakázkách přijatý českými úřady v podstatě neumožňuje realizovat velké výstavbové projekty, kdy jsou
nastavena ať výkladová, nebo interní pravidla investorů, která v podstatě neumožňují řádné řízení projektu (včetně měření a platby za
skutečně provedené práce, claim managementu a změnových řízení).
■ Řešení sporů
Původní řešení sporů v posloupnosti: správce stavby, Rada pro řešení
sporů, rozhodčí řízení je ze vzorů FIDIC zadavatelem odstraněno
s odkazem na příslušný obecný soud. Ve stavebnictví platí, že soud
je tím nejhorším řešením. Spory z velkých výstavbových projektů
jsou extrémně složité, vyžadují expertnost a lze je transparentně
a levně řešit pouze v průběhu realizace projektu. V ČR ovšem nejsou specializované soudy a v zemi je obecně nedostatek expertízy
při řešení sporů v alternativních oblastech. V případě rezignace na
alternativní řešení sporů v průběhu realizace se dá konstatovat, že
v ČR neexistuje vhodné řešení sporů pro velké výstavbové projekty
a hrozí tedy mnohaleté spory rozhodované bezradnými soudci bez
jakékoli zkušenosti s danou oblastí. ■
V příštím dílu se budou oba autoři článku formou společného
rozhovoru zamýšlet nad srovnáním přístupů k zadávání a řízení
infrastrukturních výstavbových projektů ve Velké Británii a České
republice.
[1] www.constructingexcellence.org.uk/news/article.jsp?id=10886
[2] w ww.constructingexcellence.org.uk/news/pdf_news_articles/
Infrastructure%20in%20the%20New%20Era%20June%202011.pdf
[3] www.hm-treasury.gov.uk/national_infrastructure_plan2011.htm
[4] www.hm-treasury.gov.uk/iuk_cost_review_index.htm
[5] http://staging.cic.org.uk/publications
[6] Delay & Disruption Protocol, publikovaný The United Kingdom Society
of Construction Law; volně ke stažení na www.scl.org.uk/resources
english synopsis
Tendering and Management of Construction
Projects: British Experience in the Czech Context, I.
Great Britain can make a show of a long history of successful infrastructure projects – from the first underground railway in the world up to one of
the biggest European railway construction projects.The article presents
an overview of some of the key methods used in Great Britain targeted
at a better management of construction projects and cost saving.
klíčová slova:
řízení výstavbových projektů, vzorové smluvní podmínky NEC
keywords:
management of construction projects, sample NEC contract terms
and conditions
Marie Báčová,
odborná poradkyně předsedy ČKAIT
inzerce
od prvních skic
po spokojeného
zákazníka
rychlost dodání
technické poradenství
snadná instalace
www.isotra.cz
technická infrastruk tura
text David Pollák, Jiří Kliner | grafické podklady archiv autorů, vládní program Digitální Česko 2.0
Infrastruktura elektronických
komunikací: vize 2020
Ing. David Pollák
Vystudoval Fakultu elektrotechnickou
ČVUT v Praze. Od roku 1993 byl projektantem a hlavním specialistou v oboru
elektronických komunikací, podílel se
a řídil zpracování projektových dokumentací metalických, optických i terestrických sítí pro všechny významné
operátory v ČR. Od roku 2006 doposud
pracuje jako specialista T-Mobile pro
plánování, přípravu, rozvoj a realizaci
přenosových sítí elektronických komunikací. Je autorizovaným inženýrem
v oboru TZS.
Spoluautor:
Ing. Jiří Kliner
V období tzv. internetifikace společnosti se stáváme svědky informační revoluce, nejblíže v historii srovnatelné s vynálezem knihtisku Johannese Gutenberga v 15. století. Pokud si uvědomíme
historický dopad tohoto vynálezu, který způsobil
snížení ceny knih, rozšíření informací, umění
a vzdělání neprivilegovaným vrstvám a v důsledku toho vedl k rozsáhlým společenským
změnám, tak dohlédnout konce společenských
změn, které již probíhají v souvislosti s rozvojem
internetu, se jeví jako čisté vizionářství.
Ze současného chování uživatelů lze s jistotou konstatovat, že potřeba
on-line přístupu je samozřejmostí a nemožnost připojení je vnímána jako
omezující faktor. Pro uspokojení této potřeby jsou rozhodující parametry
rychlost přístupu a rychlost odezvy na síti.
Pokud se vrátíme v čase do první fáze digitalizace v devadesátých letech
v ČR, zjistíme, že vrcholem nabídky byla základní přípojka ISDN obsahující
dva nezávislé B kanály o rychlosti 64 kbit/s určené pro přenos hlasu,
faxu, obrazu, dat a jednoho D kanálu o rychlosti 16 kbit/s určeného pro
přenos signalizace. Tato „luxusní“ přípojka byla tehdy schopna obsloužit
potřeby domácnosti nebo malé firmy. Vrcholem tohoto období v oblasti
terminálů byl počítač s procesorem Pentium s frekvencí jádra 66 MHz
a diskem s kapacitou 1 GB, což jsou parametry, které hravě překoná jakýkoliv současný „chytrý“ telefon ze základní nabídky mobilních operátorů.
Jaké má však možnosti současný uživatel? V oblasti terminálů takřka
neomezené, jediným limitujícím faktorem je cena zařízení. Vývoj v této
oblasti probíhá tak překotně, že již za rok je vrcholný mobilní telefon, tablet
či počítač překonán takřka ve všech parametrech.
V oblasti možnosti připojení je však situace jiná. Není záměrem porovnávat
nabídky operátorů, ale pokusíme se definovat limity přístupu z pohledu
přenosového média a jeho fyzikálních vlastností.
Přístupová část sítě: připojení koncového
účastníka nebo terminálu – tzv. last mile
Vzduch
V případě využití rádiového spektra pro připojení tzv. last mile je nutno
vzít v úvahu základní limitující faktor, a to celkovou vytíženost rádiového
spektra a omezený počet dostupných kanálů.
Zjednodušeně lze definovat možnou dosažitelnou rychlost jako přímo
úměrnou šířce přenosového kanálu a nepřímo úměrnou vzdálenosti mezi
účastníkem a připojovacím bodem.
Přenosové kanály jsou přidělovány jako licencované např. pro mobilní
služby (2G, 3G, LTE), nebo nelicencované – např. pro služby typu FWA –
fixed wireless access v pásmu 2,4 GHz.
Dalšími omezujícími faktory jsou vytížení, tedy sdílení kapacity spektra
s dalšími uživateli, frekvenční ovlivnění na okraji buňky a v neposlední
řadě kapacita připojení buňky směrem do transportní vrstvy.
Současné mobilní sítě v ČR dosahují v třetí generaci sítí FDD HSPA42+
maximálních rychlostí až 42 Mbit/s downstream, což je hodnota teoreticky
dosažitelná při nízkém vytížení sektoru a ideálních radiových podmínkách
mezi terminálem a základnovou stanicí.
Novou technologií pro mobilní sítě je LTE (Long time evolution), což je
plně IP řešení, které je schopno v závislosti na dedikované šířce pásma
dosahovat teoretických hodnot až 150 Mbit/s downstream směrem ke
koncovému terminálu. Zahájení komerčního provozu v ČR se očekává
v letošním roce a rozvoj této technologie bude úzce souviset s výsledky
probíhající aukce kmitočtového spektra.
Měděný pár
Tato varianta připojení last mile využívá stávající infrastruktury klasických
telefonních kabelů, které jsou instalovány v domech a úložných nebo
nadzemních trasách. Tyto kabely se používají pro distribuci asynchronních
služeb typu ADSL a VDSL.
Základní nevýhodou je pokles přenosové rychlosti v závislosti na vzdálenosti zákazníka od aktivního portu technologie v ústředně a vzájemné
„rušení“ přenosu při provozování více zákazníků v jednom kabelovém
svazku.
Základní parametry jsou pro ADSL: 8 Mbit/s downstream a 1 Mbit/s upstream, limit vzdálenosti činí cca 8 km a pro VDSL: 40 Mbit/s downstream
a 2 Mbit/s upstream, limit vzdálenosti je cca 1 km.
Technologický vývoj pokračuje a budou nasazovány služby VDSL2 s metodami, které omezují degradaci signálu a prodlouží dosah služby. Další
možností pro zlepšení parametrů je změna umístění aktivní technologie
do blízkosti zákazníka a instalace optického kabelu až do skříně podružného rozváděče a tím přechod na topologii FTTC – vlákno do rozváděče.
Koaxiální kabel
Pro koaxiální kabel v instalacích last mile se také jako v předchozím
případě využívá stávající kabelové vedení původně budované pro
šíření televizního signálu v sítích CATV (kabelové televize). Kvalitou
a přenosovými parametry překonává měděný pár a slouží k distribuci
asynchronních služeb pomocí systémů DOCSIS. V tomto případě se
jedná již o koncepci sítě FTTC, optické vlákno je tedy zavedeno do
kabinetu (rozvodného uzlu).
Základní parametry jsou 50 Mbit/s downstream a 9 Mbit/s upstream
pro standard DOCSIS 1.0 a 2.0 a pro standard DOCSIS 3.0 s limitem na
teoretické kapacitě 400 Mbit/s downstream a 100Mbit/s upstream při
sloučení kapacity osmi kanálů.
Optické vlákno
V této variantě přenosového média se dostáváme na kvalitativně zcela
jinou úroveň, kdy samotná definice limitace přenosových systémů je
velmi zavádějící a pomocí základní topologie PON je možné dosáhnout
při nasazení systémů vlnového multiplexu symetrických rychlostí v řádech
Gbit/s. Základní službou na současně provozovaných komerčních sítích
GPON je symetrické připojení 100 Mbit/s a limitací tak zůstává robustnost
transportní sítě operátora. Při topologických variantách bod – bod (PtP)
je pak jediným omezením nasazená technologie.
Pro představu se aktuálně v transportní vrstvě testují v systémech
DWDM 400 Gbit/s přenosové rychlosti, což představuje desítky
Tbit/s koncentrované do optického vlákna.
Z pohledu budoucího rozvoje služeb elektronických komunikací se jeví
dlouhodobě udržitelné čistě optické topologické varianty s výjimkou
mobilního sektoru, kde z podstaty služby bude vždy „last mile“ řešena
radiovou komunikací.
Ostatní varianty kombinující „jiná“ přenosová média a optické vlákno
budou vždy omezeny. Vzniká tzv. úzké hrdlo, kdy fyzikální vlastnosti média
u koncového uživatele budou degradovat buď rychlost připojení, nebo
dosažitelnou vzdálenost. Z ekonomického pohledu je využití stávajících
vedení opodstatněné, jistě bude i pro řadu uživatelů dostačující, ale
v perspektivě „exponenciálně rostoucích požadavků na připojení“ je
dlouhodobě neudržitelné.
Nárůst dat dokreslují prezentovaná očekávání předního výrobce IP technologií CISCO zobrazená v grafu 1, kde se předpokládá do budoucna
složená roční míra růstu 66 %.
Aktuální situace v širokopásmové
konektivitě v ČR
▲ Graf 1. Předpoklad – 11,2 exabytů měsíčně z mobilního datového provozu
do roku 2017
■o
byvatelé 69,5 % obcí mají možnost přístupu k internetu prostřednictvím více než jednoho poskytovatele.
V rámci jednotlivých krajů je však situace velmi nevyvážená. Tato skutečnost limituje jak občany, tak podnikatelské subjekty a státní instituce
v přístupu k informacím a vzájemné komunikaci. Souhrnná informace
o pokrytí obcí vysokorychlostním internetem („broadbandem“) v ČR je
uvedena v tab. 1.
Jak vnímat uvedená statistická data
a co je příčinou neutěšeného stavu?
Na základě údajů z Českého telekomunikačního úřadu lze konstatovat, že
dostupnost infrastruktury, která bude plnit očekávání uživatelů internetu
v ČR, je velmi nízká; kabelové sítě jsou dostupné pouze ve 4,22 % obcí
a optické sítě pouze v 5,54 % obcí.
Pokud jde o základní přístup k internetu (rychlost 2 Mbit/s), i v tomto případě je tempo výstavby přístupových sítí poměrně pomalé, což dokládají
i hlavní závěry provedených analýz:
■ obyvatelé 10,1 % obcí nemají možnost přístupu k internetu;
■o
byvatelé 20,4 % obcí mají možnost přístupu k internetu prostřednictvím pouze jednoho poskytovatele;
■ Propad investic v odvětví, a to ve fixní části sítě, kdy byla skokově ukončena výstavba v roce 1997. Obdobný scénář lze očekávat v současnosti
i v mobilním sektoru, kdy tlak na cenu služby a nestabilní prostředí bude
vést k oddálení nebo omezení investic do infrastruktury.
■ Zvyšování požadavků na stavebníky a tím i růst investičních nákladů
při výstavbě infrastruktury. Tato skutečnost se nejvíce projevuje prodlužováním přípravy staveb, růstem správních poplatků a v neposlední
řadě také růstem náhrad za věcná břemena. Např. za poslední dva roky
došlo k zdvojnásobení těchto plateb, kdy si záplatují své rozpočty z těchto
výnosů nejen soukromníci, ale i obce a státní firmy.
Počet obcí
VÝSTAVBA VYSOKORYCHLOSTNÍCH OPTICKÝCH
PŘÍSTUPOVÝCH SÍTÍ V OBCÍCH
Základní ukazatele
S vyloučením hlavního města Prahy
Česká republika - počet obcí
Kategorie obcí podle počtu obyvatel
celkem
do 199
200-499
500-999
1000-1999
2000-4999
5000-9999
10000 a více
6 250
1 524
1 975
1 356
723
400
140
131
Česká republika - počet obyvatel
9 275 612
189 334
645 742
953 015
1 009 475
1 219 378
960 042
4 298 626
Počet domácností
3 068 385
64 732
179 976
289 841
311 408
398 343
324 983
1 499 102
100%
100%
100%
100%
95%
90%
80%
67%
47%
25%
5%
0%
0%
0%
Počet domácností bez přístupu k vysokorychlostní optické síti [% ]
Počet obcí bez přístupu k vysokorychlostní optické síti [% ]
▲ Tab. 1. Dostupnost vysokorychlostního přístupu k internetu prostřednictvím optických sítí alespoň rychlostí 30 Mbit/s
▲ Graf 2. Procentní podíl jednotlivých regionů světa v očekávaném růstu mobilního internetu
■ Vnímání sítí elektronických komunikací jako něčeho navíc, co není
v rámci ostatních výstavbových aktivit potřeba zásadně řešit – nakonec
mobilní signál je všude a vždy se najde nějaký poskytovatel, který dům či
lokalitu na své náklady připojí. To se projevuje zejména u bytové výstavby,
kde chybí jakákoli standardizace požadavků na tyto rozvody.
Zajistí zlepšení dostupnosti širokopásmové
konektivity program Digitální Česko?
Proti prohlubování výše popsaného trendu je postaven program Digitální
Česko, který si klade za cíl změnit aktuální stagnaci v odvětví, zatraktivnit
odvětví pro dlouhodobé investory a naplnit požadavky Digitální agendy
Evropy, která určuje celoevropskou strategii rozvoje „broadbandu“.
Požadavkem této agendy je, aby jednotlivé členské státy včetně ČR
zajistily do roku 2020 dostupnost služby vysokorychlostního přístupu
k internetu ve všech obydlených lokalitách s minimální přenosovou rychlostí 30 Mb/s a pro polovinu domácností alespoň 100 Mb/s. Důvodem
je snížit zaostávání Evropy v parametru přístupu k internetu a tím zvýšit
konkurenceschopnost regionu jako celku. Z grafu 2 je vidět procentní
podíl jednotlivých regionů světa v očekávaném růstu mobilního internetu.
Program Digitální Česko vychází z dokumentu vlády Státní politika
v elektronických komunikacích – Digitální Česko z 19. ledna 2011, cílem
je navrhnout potřebné nástroje pro rozvoj elektronických komunikací,
které podpoří „růst a rozvoj“ české společnosti. Tento dokument vytyčil
základní cíl – redukovat „digitální propast“ v oblasti přístupu k vysokorychlostnímu internetu mezi venkovskými sídly a městy.
Koncem roku 2012 se dokument revidoval a 20. března 2013 vláda ČR ve
svém usnesení č. 203 schválila dokument Digitální Česko verze 2.0 – Cesta k digitální ekonomice, mezi jehož hlavní cíle do roku 2020 je zahrnuto:
a) posílení digitální ekonomiky odlišným regulačním přístupem s důrazem
na samoregulační mechanizmy vzhledem ke specifičnosti internetového
prostředí, které fakticky nezná hranice a na něž nelze pohlížet stejnou
optikou jako na tradiční ekonomiku;
b) podpora rozvoje vysokorychlostních přístupových sítí k internetu umožňující
přenosové rychlosti v souladu s cíli Digitální agendy 30 Mbit/s do roku 2020
pro všechny obyvatele a 100 Mbit/s minimálně pro polovinu domácnosti;
c) efektivní využití rádiového spektra ve prospěch koncových uživatelů,
k čemuž má vést Strategie správy rádiového spektra;
d) zvyšování dostupnosti ICT pro všechny bez ohledu na lokalitu, sociální
postavení nebo zdravotní postižení a podpora celoživotního vzdělávání za
účelem posílení digitální gramotnosti;
e) svoboda přístupu k internetu;
f) přístup občanů prostřednictvím internetu k informacím generovaným
veřejným sektorem;
g) podpora legální nabídky audiovizuálních služeb a zajištění rovnováhy
mezi svobodou podnikání a svobodou šíření a přijímaní informací a ochranou osobních údajů;
h) garance pro obyvatele volně přijímat programy médií veřejné služby
prostřednictvím zemského vysílání.
Pokud se zaměříme na body b), c), d), týkající se výstavby infrastruktury
sítí NGA (next generation access), jsou rozpracovány tři stěžejní úkoly.
■ Zpracovat metodickou pomůcku pro sjednocení aplikační praxe některých ustanovení zákona o elektronických komunikacích a stavebního
zákona. Tento úkol má za cíl zjednodušit výstavbu sítí NGA a zajistit
efektivitu investic při výstavbě, aby mohlo dojít k investičním synergiím
s výstavbou, která není zaměřena na sítě NGA. V současné době probíhají
mezirezortní jednání o možných úpravách platných právních předpisů
a vyhodnocují se možné přínosy pro výstavbu sítí NGA.
■ Zpracovat návrh podmínek pro efektivní čerpání finančních prostředků ze
strukturálních fondů pro výstavbu sítí elektronických komunikací. Tento úkol má
za cíl nastavit dotační programy v období let 2014–2020 pro efektivní podporu
výstavby sítí NGA. V současné době probíhá koordinace mezi MPO a MMR
na přípravě těchto programů a bude se týkat připravovaného Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost na období 2014–2020.
■ Zpracovat návrh na zřízení registru pasivní infrastruktury. Tento
úkol je stěžejní pro možnosti čerpání veřejné podpory pro výstavbu
telekomunikačních sítí. V současné době je připraven návrh RPI, který
bude předložen odborné veřejnosti ke konzultaci. Hlavním účelem RPI
bude poskytovat informace o infrastruktuře vhodné pro výstavbu a provoz
zejména sítí NGA, a to z důvodů snížení celkových investic potřebných
k dosažení cílů Digitální agendy. RPI bude zároveň sloužit jako nástroj MPO
pro efektivní směřování veřejné podpory do výstavby sítí NGA a pro potřeby ČTÚ při hodnocení trhu a přípravě případných nápravných opatření.
Očekávání odborné veřejnosti ohledně naplňování úkolů Digitální agendy
jsou poměrně vysoká. Věřím, že celoevropská snaha o zefektivnění vý-

▲ Graf 3. Standardizované sítě FCI (Fiber Composite Infrastracture)
stavby, otevření informací o infrastruktuře a férové konkurenční prostředí
může rozhýbat výstavbu optických sítí jak směrem ke koncovým účastníkům, tak k základnovým stanicím mobilních operátorů. Část výstavby
v rurálních oblastech bude vždy ekonomicky problematická a v tomto
případě se otevírá prostor pro státní subvence, které mohou podpořit
rizikové investice.
downlink
vysokou hustotou vlnově dělený multiplex – přenosová technologie na optickém vlákně
internetový protokol
vlákno do rozváděče (připojení telekomunikačního
rozváděče na optické vlákno)
vlákno do bytu (připojení koncového zákazníka na
optické vlákno)
vysokorychlostní paketový přístup (evoluce 3G mobilní sítě)
Long Term Evolution – technologie vysokorychlostního internetu v mobilních sítích
základnová stanice pro distribuci mobilního internetu
(např. 3G, LTE)
přenosová kapacita směrem ke koncovému uživateli
uplink
přenosová kapacita směrem k síti operátora
xDLS
x digitální
 zákaznická linka
ADSL
digitální zákaznická linka – asynchronní
VDSL
digitální zákaznická linka – vysokorychlostní
PON
pasivní optická síť
GPON
gigabitová pasivní optická síť
DWDM
IP
FTTC
FTTH
HSPA42+
LTE
NB
WDMPON pasivní optická síť na bázi vlnového multiplexu
Vize 2020 – cíl splněn
Politické strany napříč parlamentem podpořily vládní program Digitální
Česko 2.0 a od začátku roku 2014 Ministerstvo financí ČR vyčlenilo
10 mld. Kč ročně na rozvoj „broadbandu“. V ČR v letech 2014–2020
proběhla masivní výstavba standardizované sítě FCI (Fiber Composite Infrastracture), která probíhala v evolučních krocích a přeměnila stávající metalické sítě na FCI. Finální stav vše připojit na „optiku“ je splněn na 95 %
a zároveň došlo k zahuštění pokrytí mobilních služeb, takže přechod
z mobilního do fixního připojení uživatel není schopen registrovat.
Skutečnost, nebo utopie? Čas ukáže, zda bude vůle změnit zaběhlé mechanizmy a posunout elektronické komunikace do roviny základních potřeb
a zajistit udržitelný rozvoj oboru tak, aby nestagnoval a naplňoval očekávání
koncových uživatelů a tím podpořil rozvoj společnosti jako celku. ■
english synopsis
Infrastructure of Electronic Communications –
2020 Vision

Political parties across the parliament gave their support to the
governmental programme Digital Czech 2.0 and the Ministry of
Finance of the Czech Republic allocated 10 billion CZK to be spent
every year starting from 2014 on the broadband development.
In 2014–2020, massive construction of standardised FCI (Fiber
Composite Infrastructure) network took place in several evolution
steps, transforming the existing metallic networks into FCI.
The final target of full ”optical” connection is at 95% and at the
same the mobile service coverage got more dense, which means
that the user is not able to register the transition from mobile
connection to the fixed one.
ICT
informační a komunikační technologie
FCI
kompozitní optická infrastruktura
NGA
přístupové sítě nové generace
infrastruktura elektronických komunikací, vládní program Digitální
Česko 2.0
CAGR
ISDN
složená roční míra růstu
digitální síť integrovaných služeb
keywords:
▲ Tab. 2. Seznam zkratek použitých v článku
klíčová slova:
infrastructure of electronic communications, governmental
programme Digital Czech 2.0
recenze
text doc. Ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.
Recenze: Stavební kniha 2013
Další Stavební kniha byla představena opět při
ouvertuře Stavebních veletrhů Brno. Tentokrát
je věnována tématu nadmíru aktuálnímu (možná již trochu módnímu), industriálnímu dědictví. Jmenuje se Nový život opuštěných staveb.
▲ Stavební kniha 2013
To, že je dědictví průmyslových
staveb velkým předmětem zájmu, je sice opravdu trochu
záležitost módy – ale buďme za
tento módní trend vděčni. Kdysi
byly Čechy především a Morava
do značné míry průmyslovým
srdcem Rakousko-Uherska. Začalo to v době, kdy tovární, ale
i jiné průmyslové budovy byly
chápány nejen jako místa, kde
se má levně vyrábět, ale jako
nedílné součásti měst, nezřídka
v prolínání s bytovými stavbami,
neboť rostoucí průmysl nebyl
ještě chápán ve svých negativních dopadech na životní prostředí. Naopak jeho hluk a obecně
ruch byl považován za důležitý
charakteristický
prvek moderního města. Něco
pr ůmyslov ých
staveb zmize lo při přirozené
modernizaci
v průběhu rozv o j e v ý r o b y,
něco se zastaráním výroby –
a něco na sklonku století, kdy
se průmyslová
v ýroba zač ala
rušit zcela záměrně. Jenže
ty stavby, které zbyly, jsou
doklady o tom,
jak jsme žili, jak
jsme byli kdysi orientováni,
možná o nás,
o našich předcích říkají něco
víc, nebo jistě
něco jiného než
jen stavby obytné, kulturní, správní a reprezentační. Přesto mizí stále. Nevíme
si s nimi rady, jejich funkce
zaniká – a co dál? I když mnohé
jsou neuvěřitelně univerzální,
a tedy flexibilní, dají se upravit
na mnoho nov ých způsobů,
jen některé jsou jednoúčelové.
A i pro ně se dá najít nové užití,
i když samozřejmě ne vždy je
možné mít z nich muzeum sebe
samých.
P říkladů zrekonstruovaných
a novému životu vrácených
průmyslových staveb se objevuje pořád víc a víc – a stále je
to málo. Likvidace, ať cílená,
nebo způsobená prostě neuží-
váním a neudržováním, je pořád
značná.
Stavební kniha 2013 přináší
zajímavé ukázky toho, co bylo
v posledních letech dokončeno. Respektive výběr asi toho
nejzajímavějšího. Obecný úvod
má několik kapitol. Jedna se
zabývá tím, jak navrácení průmyslov ých staveb do života
financovat. Neb neplatí vždy, že
využití staré budovy je levnější –
Tomáš Skřivan uvádí především
příklady ze zahraničí, k teré
jsou spíše exkluzivní jak funkcí,
tak architektonickým řešením,
kde náklady byly velmi vysoké
a mnohde mnohonásobně vyšší, než se původně počítalo – viz
třeba dodnes nedokončená
Elbfilharmonie v Hamburgu.
Druhá kapitola, od Petra Hermana, se věnuje energetickým
ztrátám a ziskům, neboť při
původním stavění těchto budov
se na jejich energetickou udržitelnost nedbalo. Jana Kašíková
s Danielou Šimkovou se zabývají
tím, jak typologie ovlivňuje možnosti nového využití opuštěných
industriálních staveb (škoda,
že kromě Muzea Škoda Auto
v Mladé Boleslavi neuvádějí
české příklady, myslím, že jich je
již dost). Velmi zajímavá je stať
Jana Zikmunda, která se věnuje
potenciálu poválečné průmyslové architektury – upozorňuje na
to, že nejen stavby z doby počátku průmyslu mají svůj význam.
I stavby novější mají své atraktivní architektonické hodnoty,
a mizí zrovna tak, ne-li rychleji,
než ty starší. Spíše informační
je kapitola Heleny Zemánkové
zabývající se proměnou Zlína
v mezinárodním kontextu, která
kromě tří příkladů ze zahraničí
přináší jen zmínku o Vítkovicích
a pak zprávu o studentských
workshopech na téma areálu
firmy Baťa ve Zlíně.
A pak následují kapitoly o jednotlivých vybraných stavbách,
které zajímavě postihují rozmanité spektrum staveb jak co do
původní, tak co do nové funkce:
pivovar v Lobči (Pavel Prouza)
jako technická památka s kulturním využitím, rychlokovárna
ve Vítkovicích (Milan Šraml) jako
součást moderního výrobního
závodu, těžní věž Dolu Kukla
v Oslavanech (Alena Lubasová)
jako muzeum, divadlo, obřadní
síň, kavárna i místo dětského
hravého světa, vápenka v Horních Albeřicích (Pavel Klimeš),
která se stala muzeem sebe
samé, ale stejně tak nabídla
zajímavé místo muzeu Albeřic
a Lysečic. Obnova bývalého
cukrovaru v Chrudimi ( Aleš
Brotan) ukazuje, že lze budovu
upravit a skvěle využít i pro
jiný druh průmyslové výroby.
Příslibem do nedaleké budoucnosti je představený projekt
Techmania Science Centrum
( Jan S oukup), k teré v zniká
v prostorách dvou budov bývalé
plzeňské škodovky. Připomenout je nutno i stručnou, ale
zajímavou stať o technologii
proměny bývalého mlýna na
hotel Budweis v Českých Bud ějovicích (Lud ěk N ě mec).
Zdánlivě to může vypadat, že se
tam nic moc neodehrálo, jen se
postupně vyměnily konstrukce
všech stropů. Že svůj půvab
mají i velmi malé stavby, které
na první pohled mohou působit
jako postradatelné, připomíná
informace o proměně dřevěného nádražního skladu v Nižboru
(Dagmar Vomlelová) na půvabnou výletní restauraci, která má
soukromého majitele.
Velká kapitola je věnována
vytvoření Krajského kulturního
a vzdělávacího centra ve Zlíně aneb proměně původních
továrních budov 14 a 15. Petr
Všetečka připomíná Studijní
ústavy Baťova závodu, věnuje
se také urbanizmu továrního
areálu a typům etážových staveb v areálu – a to ho přivádí
k nově otevřené stavbě, jež je
jednou z největších kulturních
institucí v tuzemsku, byť knihovní část bude otevřena později.
Postupuje od popisu stavu bu-
prosto nejeví zájem). Rozpis
podle pů vodních okresních
měst ukazuje téměř výhradně
k l e s a j í c í p o č t y. N a p ř í k l a d
v Olomouci bylo v roce 2009
dokončeno 1156 bytů, v roce
2012 jich pravděpodobně je 708.
Zahájeno v roce 2009 jich bylo 768,
v loňském roce již jen 379.
Ovšem objevují se i města
s nárůstem – např. Rakovník,
Jindř ichův Hradec, Česk ý
Krumlov, Bruntál či Kar viná
nebo Česká Lípa. Tyto nárůsty
jsou však většinou nepříliš velké.
Zajímavé jsou i tabulky cen za 1 m2
obytné plochy. Nejvyšší není
v Praze, ale v Hradci Králové
a Karlových Varech (53 000 Kč)
či v Olomouci (51 000 Kč). Nejlevnější jsou ceny bytů dokončených v roce 2011 v Táboře
(15 000 Kč). Jeden optimistický
údaj v knize přece je – roste
počet budov pro kulturu a vzdělávání, těch bylo v roce 2007
postaveno 64, v roce 2011 už
to bylo 97. Tabulky se čtou
s napětím – tedy nejen tabulky
samy o sobě, ale hlavně to, co
znamenají, co vypovídají o stavu
české společnosti.
Stavební kniha 2013 je opravdu
povedená. ■
inzerce
dov při počátcích rekonstrukce
a dochází až k návrhu výsledné
expozice.
Podobně velká kapitola je věnována oživení Pražského předměstí v Žatci, které je jednoznačně spojeno s vytvořením
Chrámu chmele a piva (Jiří
Vaníček). To je akce natolik
rozsáhlá, že se Jan Vaníček po
obecně historickém úvodu věnuje čtyřem z deseti staveb. Těm
nejatraktivnějším, které si již za
dva roky získaly velké množství
příznivců, získaly nejrůznější
ocenění a pro návštěvníky jsou
neomr zitelným p ředm ětem
zájmu. Se všemi podstatnými
údaji: kdo, kde, původní využití,
současné využití, projektant,
majitel, investor, autor, dodavatel, způsob financování (na
sedmi je podíl dotací z fondů
Evropské unie), doba realizace.
Sympatická u všech staveb je
„rozpiska“.
Až sem je Stavební kniha docela
radostné čtení. I když postupují
rekonstrukce a nové v yužití
průmyslových staveb pomalu,
přece jen se dobře rozvíjí a budovy, jimž byla vrácena tvář,
někdy více, někdy méně změněná, jsou svou novou funkcí
v ýrazným oživením v životě
místa, kde stojí.
Závěr knihy je přesto čtením
jen pro otrlé. Nebo pro ty, kdož
situaci v českém stavebnictví
dobře znají a tady si jen potvrdí
neuvěř itelný propad oboru.
Stavebnictví a bytová výstavba
v roce 2012 (Petra Cuřínová,
Silvie Lukavcová, Josef Vlášek)
se jm e nu je k a p i to l a , v ní ž
optimistického lze najít jen
málo. Grafy mají jednosměrnou
tendenci – všechny jdou dolů. Ať
jde o množství zakázek, výšku
nákladů, po čet pracovníků,
po čet stavebních povolení.
Bytová v ýstavba se ukazuje
téměř jako tragická. Klesají počty
dokončených, rozestavěných
i připravovaných bytů, jedině
v kategorii bytů pro seniory je
nárůst. (Přitom tu není tabulka,
která by se věnovala rozdělení
bytové výstavby na soukromou
a z veřejných prostředků, ta by
byla zřejmě obžalovací, o tento
druh v ýstavby stát totiž na-
Autorka:
doc. ing. arch. Radomíra Sedláková, CSc.,
kurátorka sbírek architektury
Národní galerie v Praze
Stavební kniha 2013. Nový
život opuštěných staveb.
Průmyslové dědict ví. Ko lek tiv autorů koordinova ných Ing. arch. Evou Dvořákovou, PhDr. Benjaminem
Fragnerem a Ing. Svatoplukem Zídkem. Pro Českou
komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných
ve v ýstavbě v ydalo Inform a č n í c e n t r u m Č K A I T,
Praha 2013, 140 str., ISBN
978-80-87438-36-7. Stavební
kniha 2013 je k dostání na
www.ice-ckait.cz v e-shopu
a na oblastních kancelářích
ČKAIT. Cena pro neautorizované osoby je 480 Kč vč. DPH.
Redakce časopisu Stavebnictví tuto publikaci doporučuje.
veřejné zakázky
text Ing. Jiří Košulič
Veřejné stavební
zakázky – Cena a kvalita
Text se věnuje veřejným zakázkám na stavební
práce zadávaným na základě příslušné dokumentace a soupisu prací.
Od poslední novely zákona o veřejných zakázkách z dubna 2012
se na různých fórech často mluví o kvalitě zakázek, zejména
v souvislosti s hodnocením podle
kritéria nejnižší nabídkové ceny.
Snížení kvality stavební zakázky
nemůže být důsledkem novely
z dubna 2012, už jenom proto, že
ustanovení týkající se hodnoticích
kritérií nebyla touto novelou nijak
změněna.
Dá se asi předpokládat, že dodavatel nabízející nízkou cenu
bude při realizaci stavby hledat
možnosti, jak se do nabídnuté
ceny vejít. Jistě nelze vyloučit,
že některé z nich mohou vést ke
snížení kvality prováděných prací.
Předpokladem kvalitní stavby je
kvalita celého procesu projektové přípravy a realizace stavební
investice. V celém procesu mají
významné postavení odborně
způsobilé osoby na straně projektantů, zhotovitelů i technického
dozoru investora.
V současnosti se poměrně často
setkáváme s nedůvěrou, zpochybňováním stanovisek projektantů, zhotovitelů, technického
i autorského dozoru, rozhodců,
soudních znalců. Je možné, že
v některých případech jsou pochybnosti oprávněné, ale nezdá
se mi smysluplné postavit systém
na tom, že všechno, tedy i vysloveně technické problémy, budou
řešit soudy.
Zákon o veřejných zakázkách
stanoví podmínky pro výběr
nejvhodnějšího dodavatele, ale
svými požadavky samozřejmě
zasahuje do procesu přípravy
a realizace stavby.
Nebudu komentovat problematiku
hodnoticích kritérií, ale připomenu
některá jiná ustanovení zákona
o veřejných zakázkách, která mají
nebo mohou mít vliv na kvalitu
nebo nekvalitu stavební zakázky.
Investiční záměr
V této přípravné fázi stavební investice je rozhodování zadavatele
ovlivněno snahou získat finanční
prostředky z různých dotačních
programů a ty plně vyčerpat.
Zajištění financování je jistě podstatnou podmínkou investice, ale
důsledkem pravidel dotačních
programů je negativní vliv na
rozhodování zadavatele.
Jde vždy o skutečnou potřebu
zadavatele, nebo je hlavním cílem
vejít se do podmínek dotačního
programu?
Předpokládaná
hodnota
Zadavatel je podle zákona povinen stanovit předpokládanou
hodnotu odpovídající době vyhlášení veřejné zakázky. Nejedná se
tedy pouze o stanovení hodnoty
pro rozhodnutí, zda jde o nadlimitní, nebo podlimitní zakázku,
ale má také vyjadřovat cenu
v místě a čase obvyklou, dá-li
se tento termín dá u stavebních
prací použít.
Zadavatel má povinnost stanovit přepokládanou hodnotu,
ale nemá povinnost ji zveřejnit
v oznámení. Nevím, jaký pozitivní
důsledek by nezveřejnění přepokládané hodnoty mohlo přinést,
a nepatřím k těm, kteří by to
chtěli doporučovat. Rozhodně je
tato hodnota podstatnou informací pro dodavatele při rozhodování
o účasti ve výběrovém řízení.
Předpokládaná hodnota není pouze výsledkem násobení množství
a jednotkov ých cen zvolené
cenové soustavy, ale cena má
zohledňovat umístění stavby, termín provádění a všechny ostatní
náklady vyplývající z obchodních
podmínek zadavatele, jako např.
finanční záruky, pojištění apod.
Má tedy vyjadřovat nezbytné
náklady na zhotovení stavby
včetně nákladů vyplývajících
z obchodních a jiných podmínek
zadavatele.
Předpokládaná hodnota stavební
zakázky může být chápána i jako
„cena bezpečná“, pokud má být
bezpečná pro zadavatele. Postupy, které by z předpokládané
hodnoty, případně z nabídkových
cen, jednoduše stanovily cenu
bezpečnou, by mohly být berličkou pro označení nabídkové
ceny jako mimořádně nízké, ale
s pojmem bezpečná cena to
nelze spojovat. Předpokládaná
hodnota, zejména její skladba
v podrobnosti položkového rozpočtu, dává zadavateli možnost
posouzení i z hlediska mimořádně nízké nabídkové ceny.
Kvalifikace
dodavatele
Kvalita provádění stavebních
prací nutně předpokládá odpovídající kvalifikaci dodavatele.
Snížení požadavků na kvalifikaci
ve snaze otevřít soutěž co nejvíce dodavatelům vystavuje zadavatele zvýšenému nebezpečí
nekvalitního provádění stavby,
případně problémů s dokončením stavby.
Prokazování kvalifikace pomocí subdodavatele je podmínka,
která má na kvalitu stavby spíše
negativní vliv. Zadavatel nemůže
prokazování nijak omezit, přestože
věcný smysl se v řadě případů
těžko hledá.
Podmínky nediskriminace a maximálního otevření soutěžního
prostředí vypadají na první pohled
bezchybně, ale musí platit pro
dodavatele, kteří takovou zakázku
umí realizovat, tj. už skutečně
obdobnou zakázku někdy dělali.
Ekonomické
a finanční požadavky
Požadavky na výši obratu, pojištění odpovědnosti a údaje z rozvahy byly novelou z dubna 2012
nahrazeny čestným prohlášením
dodavatele o způsobilosti splnit
veřejnou zakázku.
Přitom roční obrat dodavatele
je z hlediska jistoty zadavatele
docela významný údaj – vždy se
doporučovalo, aby daná veřejná
zakázka byla přiměřená poměru
k ročnímu obratu, aby se nestalo, že by to byla jediná zakázka
daného dodavatele. Roční obrat
souvisí i s případnými dalšími
kvalifikačními požadavky, jako je
počet techniků, průměrný počet
pracovníků, technické vybavení.
Bez obratu se takové požadavky
nedají stanovit.
Zadavatel v současnosti hledá
jiné podmínky, které mohou nepřímo vypovídat o ekonomické
způsobilosti dodavatele. Proto
se častěji než před novelou objevují požadavky na složení jistoty,
případně požadavky na zajištění
plnění smlouvy formou bankovní
záruky předložené dodavatelem
před podpisem smlouvy.
Takové požadavky však znamenají
další náklady spojené s poskytnutím finančního zajištění, případně
náklady spojené s poskytnutím
bankovní záruky peněžním ústavem.
Náklady na poskytnutí bankovní
záruky obvykle činí 0,3 % za
zpracování žádosti, 0,6 % za uzavření smlouvy a cca 2 % je roční
úrok. Na zajištění ve výši 5 mil. Kč
na jeden rok to představuje
cca 145 000 Kč.
Pokud zadavatel požadavek na
zajištění uvede v zadávacích podmínkách, jedná se o položku
ostatních nákladů, jež má být
uvedena v soupisu prací, a tedy
započtena do předpokládané
hodnoty zakázky.
Systém certifikovaných
dodavatelů
Zákon umožňuje vedení systému certifikovaných dodavatelů.
Prokázání certifikátem je pouze v rozsahu v něm uvedených
údajů. Pokud zadavatel stanoví
požadavky na konkrétní zakázku,
je celkem logické, že údaje v certifikátu nebudou odpovídat všem
požadavkům zadání. Dodavateli
a následně i zadavateli pak nezbývá, než požadavky kontrolovat
jednotlivě a případně doplnit certifikát dalšími doklady.
Tento stav smysl certifikátu snižuje. Bylo by vhodné připravit návrh
pravidel kvalifikace pro stavební
zakázky a následně připravit těmto pravidlům odpovídající systém,
který by nahradil stávající SCSD
vedený Svazem podnikatelů ve
stavebnictví v ČR.
Dodavatel by prokazoval kvalifikaci
pro druhy a objemy stavebních
prací uvedených na certifikátu.
Fungování systému kvalifikovaných stavebních dodavatelů by
mělo výrazně zjednodušit a zpřehlednit nejen vlastní prokazování
kvalifikace, ale také její posouzení.
Obchodní podmínky
Zadavatel stanoví obchodní podmínky v souladu s vyhláškou
č. 231/2012 Sb., která je poměrně stručná. MMR ČR vydalo
doporučení, které rozšiřuje požadavky na obchodní podmínky.
V současnosti MMR ČR připravuje na základě připomínek
zadavatelů i dodavatelů postup
pro novelizaci této vyhlášky tak,
aby stanovila základní požadavky
na vyrovnaný obsah podmínek
pro obě strany.
Obchodní podmínky stanovené
zadavatelem mohou mít vliv na
kvalitu stavby např. stanovením
požadavků na zajištění řádného
plnění, na dodržení termínu
dokončení a na plnění záručních
podmínek.
Podobně je důležité, aby zadavatel
stanovil přiměřené podmínky pro
pojištění odpovědnosti, pojištění
stavebně montážní a případné
smluvní pokuty.
Obchodní podmínky pro provádění stavby mají zajistit vztahy
objednatele a zhotovitele tak,
aby v průběhu realizace byly
připraveny postupy řešení všech
situací, které mohou nastat, včetně podmínek pro kontrolu kvality
prováděných prací, kvalifikaci
pracovníků provádějících dané
práce.
Za zadávací dokumentaci odpovídá zadavatel, tedy za projektovou
dokumentaci a soupis prací. Nemůže počítat s bezchybností celé
dokumentace, musí v obchodních
podmínkách stanovit postup pro
řešení změn vyvolaných nejen
případným nedostatkem v dokumentaci, ale i možnou změnou
z jiných důvodů objednatele.
MMR ČR podle posledních informací počítá s novelizací vyhlášky
č. 231/2012 Sb. k obchodním
podmínkám pro stavební práce
a připravuje metodických pokyn
pro stanovení obchodních podmínek v rámci pravidel poskytovatelů dotací.
Podmínky pro
subdodavatele
Zákon dává zadavateli možnost
věcně vymezit část zakázky, která
nesmí být plněna subdodavatelem. V zadávací praxi, zejména
u poskytovatelů dotací, se tato
podmínka běžně používá.
Zhotovení stavby s využitím subdodavatelů je standardním postupem realizace. Omezení je tedy
zásahem do postupu provádění
a pro takové omezení by měl mít
zadavatel důvod. Snaha pouze
zabránit přeprodávání zakázek
by takovým důvodem však být
neměla.
Novela z dubna 2012 sice vyžaduje stanovení podílu nikoliv
procentem z ceny, ale věcným vymezením. To však nic nemění na
tom, že např. poskytovatelé dotací
musí řešit definici subdodavatele.
Dodržení podmínek v jejich pravidlech má dopad na uznatelnost
nákladů nebo korekce. Vytváříme si tím nové problémy, které
mohou vést k tomu, že pojem
inzerce
CENOVÁ
SOUSTAVA
RTS DATA
ucelený soubor podkladů, pravidel a metodických
pokynů pro stanovení ceny stavebního díla
odpovídá prováděcí vyhlášce č. 230/2012 Sb.
k zákonu o veřejných zakázkách
www.cenovasoustava.cz
Svět stavebnictví na dotek
RTS a. s., Lazaretní 13, Brno 615 00, www.rts.cz
e: [email protected], t: +420 545 120 211, f: +420 545 120 210
subdodavatele bude vykládán
poskytovatelem dotace a možná
pro každý program jinak.
Jak příklad si uveďme zateplení
fasády včetně výměny oken. Je
subdodavatelem firma, která okna
dodá a namontuje, nebo firma,
která dodá okna na stavbu? Bylo by
potřeba, aby pojem subdodavatele
v oblasti stavebnictví měl jeden
výklad, pokud možno vycházející
ze standardů procesu realizace
staveb.
Obchodní názvy
v zadávací
dokumentaci
Podmínka zákona po novele z dubna 2012 připouští použití obchodních názvů ve výjimečných
případech. Stavbaři vzali tuto podmínku na vědomí, i když z pohledu
projektové přípravy a provádění
stavby to nebylo obvyklé.
Důvody odkazující na možné omezení hospodářské soutěže jsou
z mého pohledu sporné. Někdo
se přece musí rozhodnout, jaký
materiál nebo výrobek pro stavbu
nakoupí. Pokud to nemůže být
projektant, zůstane tato volba na
zhotoviteli.
Projektant nevymyslí technické
parametry teoreticky, vybírá podle
parametrů konkrétních výrobků.
Také cena pro předpokládanou
hodnotu musí vycházet z ceny
konkrétního výrobku, protože
cenu technických parametrů nikdo
nezjistí.
Stálo by za úvahu, zda odpovědnost a odbornost projektanta
nemá přednost před ochranou
hospodářské soutěže, případně
ochranu řešit jinak než omezením
povinností projektanta.
Bylo by asi správné sladit prováděcí vyhlášky k dokumentaci staveb,
která definuje obsah jednotlivých
fází projektové dokumentace
a podmínky hospodářské soutěže.
Nejedná se přece jen o veřejné
zakázky.
V současné situaci se nabízí
zadavateli možnost požadovat
v nabídkovém rozpočtu uvedení
konkrétních materiálů a výrobků,
se kterými nabídka počítá. Při
posouzení nabídek je nezbytné
kontrolovat, zda uvedený materiál
odpovídá technickým parametrům
v soupisu prací, ale pro průběh
realizace stavby je takto doplněný
položkový rozpočet připravený
pro kontrolu provádění, fakturace
a zejména jednání o případných
změnách.
Kvalita ve veřejné stavební zakázce
Příslušná
dokumentace
a soupis prací
Stanovení požadavků na příslušnou dokumentaci a soupis prací
vyhláškou vede k tomu, že v této
podrobnosti je možné porovnávat
nabídky až na úroveň položek soupisu prací a při provádění nastává
lepší kontrola provedených prací.
Požadavek na uvedení Klasifikace
stavebních objektů dává možnost
stanovit a posoudit referenční
stavby ve vztahu k dané veřejné
zakázce a také v podmínkách použití položek stavebních prací odpovídajících danému druhu objektu.
MMR ČR připravuje stanovisko
k vyhlášce č. 230/2012 Sb., které
bude reagovat dotazy k některým
ustanovením, protože v této době
není pro novelizaci vyhlášky důvod.
Kvalita ve veřejné stavební zakázce
Posouzení nabídek
Posouzení nabídkového rozpočtu
v podrobnosti soupisu prací je nezbytné zejména proto, že tento položkový rozpočet se stane součástí
smlouvy o dílo a na jeho základě
se obvykle sjednává i vykazování
a fakturace provedených prací.
Podmínka zákona nedává možnost podrobně posoudit např.
jen první tři nabídky. To u větších
zakázek znamená, že k posouzení
je nezbytné použít specializovaný
softwarový produkt.
Na tuto podmínku musí zadavatel
myslet a v zadávací dokumentaci
stanovit podmínky pro ocenění
soupisu prací, včetně požadavků
na formát a elektronickou podobu
nabídkového rozpočtu.
V takovém případě může posouzení zahrnovat jak formát elektronické
podoby, tak také dodržení obsahu
a struktury soupisu, uvedené ceny
a nakonec i posouzení cen jednotlivých nabídek mezi sebou nebo
proti zvolenému srovnávacímu
rozpočtu tak, aby zjištěné rozdíly
poskytly zadavateli dostatečnou
informaci pro hodnocení nabídek.
Mimořádně nízká
nabídková cena
Použití ustanovení zákona v § 77
o mimořádně nízké nabídkové
ceně může mít vliv na kvalitu
stavby, a to v případě, že některé
nabídky budou posouzeny jako mimořádně nízké a bude požadováno
vysvětlení, stejně jako v případě,
kdy bude vybrána nejnižší nabídková cena bez žádosti o vysvětlení.
Pro oba postupy by měl zadavatel mít důvod. Pro posouzení
nabídkové ceny jako mimořádně
nízké k předmětu veřejné zakázky
existuje mnoho možných postupů,
vzorce zahrnující předpokládanou
hodnotu, nabídky, průměr nabídek, cena srovnávacího rozpočtu
apod. Pokud platí zákon v tom,
že v případě mimořádně nízké
nabídkové ceny musí zadavatel
požádat o vysvětlení, pak způsob,
kterým nabídkovou cenu označí za
mimořádně nízkou, není důležitý.
Mluví se také o tom, zda podmínky
pro mimořádně nízkou nabídkovou cenu má zadavatel stanovit
dopředu a zda mají být uvedeny
v zadávací dokumentaci.
Podmínky dopředu zadavatel stanovit může, ale nemůže vědět, kolik
a jakých nabídek dostane. Mohl by
si vytvořit pravidlo, které nebude
použitelné, a pokud bude zveřejněno, bude nucen zakázku zrušit.
Posouzení nabídkové ceny musí
být vypracováno tak podrobně,
aby umožnilo sestavit požadavek
na vysvětlení věcně tak, aby
následně uchazečovo vysvětlení
bylo možné posoudit. Obvykle se
jedná o jednotkové ceny položek
nabídkového rozpočtu.
Zadavatel posoudí vysvětlení
a rozhodne o uznání, nebo neuznání. Poměrně jednoduché je to
v případech, kdy dodavatel udělá
ve vysvětlení věcnou chybu, např.
ve vztahu ke stejným pracím v jiné
budově. Takové vysvětlení zadavatel neuzná a nabídku vyloučí.
Složitější posouzení nastává
v případech, kdy dodavatel uvádí
jako důvod nízké režie, materiály
má na skladě, může jít do ztráty,
chce zajistil zaměstnanost, nebo
zakázku potřebuje jako referenční,
aby získal jiné zakázky.
Rozhodnutí, jak má veřejný zadavatel posoudit taková vysvětlení,
přísluší hodnoticí komisi.
Bylo by asi potřeba, aby se vytvořila širší shoda na tom, jaké
obchodně politické podmínky
má veřejný zadavatel respektovat
a jaké lze považovat za nekalosoutěžní jednání.
Vzhledem k tomu, že toto téma
bylo otevřeno v rámci jednání expertní skupiny MMR ČR k zákonu,
je zřejmý zájem MMR ČR, aby pro
takové situace byla zpracována
nějaká metodická pomůcka.
a ve veřejné stavební zakázce
Nový zákon
Schválení nové ES se očekává
přibližně koncem tohoto roku,
poté bude zavedeno do národní
legislativy pravděpodobně formou
nového zákona.
Je možné, že v nové směrnici
se objeví změny, které by mohly
mít vliv na zvýšení důrazu na
kvalitu např. formou upravených
požadavků na kvalifikaci nebo
použití dalších hodnoticích kritérií.
Rozhodující bude, jak se směrnice
promítne do zákona v ČR.
Nový zákona by se měl omezit
na proces výběru nejvhodnějšího
dodavatele, neměl by svými ustanoveními být v rozporu se standardy v procesu přípravy a realizace
staveb. Měl by preferovat vyvážené
obchodní podmínky, přikládat
větší váhu kvalifikaci dodavatelů,
nesrovnávat všechny na stejnou
úroveň pod heslem nediskriminace.
Měli bychom se zaměřit na jednání
o formách zadávání podlimitních
zakázek, aby se skutečně jednalo
o jednodušší řízení a aby se našla
možnost, jak preferovat nebo
chránit místní dodavatele.
Je těžko pochopitelné, proč má
chodník v obci opravovat dodavatel
z jiného regionu, když jeho nabídka
je o pár korun nižší než nabídka
stavební firmy sídlící v dané obci
a zaměstnávající místní lidi. ■
Autor:
Ing. Jiří Košulič,
předseda představenstva RTS, a.s.,
a viceprezident SPS v ČR
svět stavbařů
text a grafické podklady Jiří Vacek
Letos dojde na lámání chleba
České stavebnictví podle ředitelů stavebních
společností klesne v tomto roce o další 4,4 %.
Míra jejich pesimizmu tak aktuálně dosáhla
svého dna.
Snížení výkonu stavebnictví v roce
2013 očekává 75 % ředitelů stavebních společností (v říjnu 2012 to bylo
73 % a v červenci 2012 pak 67 %).
Rok 2013 tak bude rokem s nejvyšší mírou konsolidace stavebního
trhu vůbec. Stále totiž ještě nedošlo
k dostatečně velkému snížení stavebních kapacit na trhu tak, aby se
nabídka vyrovnala s poptávkou. Od
začátku krize v podstatě neustále
roste počet bankrotů obchodních
společností na českém trhu, sektor
stavebních firem není výjimkou.
Část stavebních společností je
již značně vyhladovělá a jejich
finanční rezervy klesly na nulu.
Hlavní vlnu konsolidace trhu má
tak stavebnictví ještě před sebou.
Z tohoto pohledu bude tedy právě
rok 2013 od vypuknutí krize zatím
nejnáročnějším.
Největší pokles trhu očekávají
představitelé společností z inženýrského stavitelství. „Protože
pokles objemu stavebních zakázek,
především v oblasti inženýrského
stavitelství, pokračuje, lze očekávat
další odchod řady zejména menších
a středních stavebních firem z trhu.
Prostor pro vyrovnání poklesu tržeb
vnitřními úsporami a efektivitou je
totiž už z velké části vyčerpán,“
komentuje výsledky výzkumu
CEEC Research Pavel Kliment,
partner odpovědný za služby pro realitní a stavební společnosti KPMG
v České republice.
Očekávání vývoje na trhu se u firem podle velikosti výrazně neliší.
Aktuálně pro rok 2013 očekává
pokles sektoru 92 % velkých
společností (v říjnu 2012 to bylo
96 % a v červenci 2012 pak 75 %),
ten by měl dosáhnout úrovně 4,8 %.
Segment středních a malých stavebních firem předpokládá pokles
v roce 2013 jen o něco málo menší,
tj. o 4,2 % (v říjnu 2012 tento segment očekával pokles o 4,4 %).
Bota stavbaře tlačí zejména kvůli nedostatku státních zakázek
Negativní vývoj na trhu umocnil propad stavebních zakázek
z veřejného sektoru. „Meziroční
pokles objemu veřejných zakázek
o skoro 25 % je alarmující. I proto
je nutné koncepční rozjetí projektů
zejména dopravní infrastruktury,
o kterých se léta pouze hovoří.
Je nejvyšší čas. Stávající situace
ve stavebnictví stimuluje stavební
firmy k hledání nových přístupů
pro realizaci zakázek. Finanční instituce jsou připraveny tyto snahy
podpořit a ve spolupráci s veřejným
sektorem aktivně dále rozvíjet,“
vybízí Jan Troják, ředitel projektového financování Československé
obchodní banky. „Očekávám opět
pokles trhu, a to jak v roce 2013,
tak v roce 2014. Pokles bude tak
velký, jak se bude vládě dařit, nebo
nedařit vytvořit jasná prorůstová
opatření,“ odhaduje Robert Mikeš,
marketingový ředitel divize Weber,
společnosti Saint-Gobain Construction Products CZ. Stabilizace
výkonu sektoru by mohla podle
výsledků CEEC Research přijít
nejdříve v roce 2014.
Propad trhu poznamenává i kvalitu projektové dokumentace
Probíhající krize stavebnictví má
silně negativní dopad i na kvalitu
projektů, podle kterých jsou stavby
realizovány. Kvalita projektové dokumentace se podle třetiny všech stavebních firem ve srovnání s dobou
před krizí zhoršila. Předělávat se
tak musí projektová dokumentace
u každé čtvrté zakázky. Náklady na
stavbu se v důsledku těchto oprav
projektové dokumentace zvyšují
v průměru o 10 %. Když zvážíme,
že náklady na kompletní zpracování projektové dokumentace jsou
v průměru 3 % hodnoty stavby,
jsou tyto dodatečné náklady velice
významné. „Kvalita projektové
dokumentace klesá v důsledku
nesmyslného tlaku na cenu. V soutěžích, kde někteří účastníci nabízejí
své služby za méně než 30 % očekávané ceny, nemůže zadavatel
logicky očekávat kvalitní výsledek.
Projektové kanceláře již vyčerpaly
v minulých letech své vnitřní rezervy a v současnosti již opravdu
nemají kde brát,“ komentuje současný stav Petr Ščurkevič, ředitel
divize Projekce pozemních staveb
z projektové společnosti K4. ■
Autor:
Jiří Vacek,
ředitel CEEC Research
100%
4%
2%
80%
Očekávanývývojstavebnictví
(váženýprůměr)
2%
60%
4%
6%




40%

8%
Podílrespondentů

0%

20%

10%
12%
0%
01/2011
04/2011
07/2011
01/2012
04/2012
07/2012
02/2013
růst05%
růst610%
růst1115%
růst1620%
růst>20%
pokles05%
pokles610%
pokles1115%
pokles1620%
pokles>20%
neví
průměr
2014
▲ Očekávaný vývoj stavebnictví
svět stavbařů
text doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc.
Konference Kvalita ve
veřejné stavební zakázce
Příčinou poklesu kvality veřejných stavebních
zakázek se zabývala konference pořádaná
24. dubna 2013 v rámci doprovodného programu 17. mezinárodního stavebního veletrhu
IBF v Brně.
Konferenci uspořádala odborná sekce Kvalita v průmyslu
a stavebnictví s podporou Rady
kvality ČR a proběhla pod záštitou hejtmana Jihomoravského
kraje JUDr. Michala Haška.
Zúčastnili se jí zástupci ve řejných investorů, stavebních
zhotovitelů, projektantů, odborníků z oblasti řízení, certifikace,
zkušebnictví, poradenských služeb pro stavebnictví i zástupci
vysokých škol a veřejné správy.
V bloku t ýkajícím se ř ízení
kvality v procesu výstavby vystoupili Ing. Jaromír Ticháček
(OHL ŽS, a.s.), Ing. arch. Radim
Mikš (Qualit y Management
s.r.o.), Ing. Miloslava Pošvářová, Ph.D. (ŘSD Praha), Ing. Jiří
Babánek (A Plus, a.s.).
V bloku zaměřeném na problematiku zadávání veřejné stavební zakázky promluvili JUDr. Mgr.
Vlastimil Fidler (Ministerstvo
pro místní rozvoj), Ing. Petr
Serafín (Ministerstvo průmyslu
a obchodu) a Ing. Jiří Košulič
(RTS, a.s.).
Poslední blok přednášek byl věnován vztahu veřejné stavební
zakázky a životního prostředí.
Vystoupili v něm Ing. Jan Svobodník, Eur Chem (QUA LI FORM, a.s.), Ing. Martin Vonka,
Ph.D. (ČVUT v Praze) a Ing.
Rudolf Böhm (Inuv, s.r.o).
Závěry konference
Každý blok přednášek dopro vázela bohatá diskuze, z níž
vyplynuly závěry konference
formulované předsednic -
tvem konference ve složení
Ing. Jiří Košulič, doc. Ing. Vojtěch Mencl, CSc., doc. Ing. Lubomír Mikš, C Sc., v tomto
znění.
■ Vážnou příčinou poklesu
kvality veřejných stavebních zakázek je déletrvající disproporce
na trhu stavebních prací, kdy
výrazně převažuje nabídka nad
poptávkou. To vede k nabízení
nereálně nízkých cen staveb
a projektových prací, a tudíž
paradoxně k poklesu kvality
v situaci, kdy zadavatelé vybírají
nabídky s nejnižší cenou. Rozvoj veřejné infrastruktury v ČR
v posledních letech stagnuje,
zejména v důsledku úspornějších pohledů na státní rozpočet. Přitom objektivní potřeba
stavebních investic, zejména
do dopravní infrastruktury, je
nezpochybnitelná. V této situaci je nutno hledat zdroje pro
financování nejen ve státním
rozpočtu. Je to zejména nutná
mobilizace privátních zdrojů
např. formou projektů PPP, ale
též v yužití podpor ze zdrojů
EU. Doporučuje se zvážit, zda
je účelné využívat zdroje z EU
na podporu množství privátních
a lokálních projektů, které ve
sv ých důsledcích deformují
základní tržní vztahy a vedou ke
korupčním jednáním, a zda by
nebylo lepší soustředit všechny
tyto zdroje na podporu veřejné
stavební zakázky k rozvoji dopravní infrastruktury.
Naprosto nezbytné je zahájit
v tomto oboru intenzivní přípravu investic, kde došlo v posledních letech k výraznému zane-
dbání (zastavení pozemkové
přípravy a projektových prací).
■ N emén ě vá žnou p řeká ž kou roz voje k valit y veřejné
stavební zakázky je současné
společenské klima, kdy všichni
veřejní zadavatelé jsou a priori
považováni za osoby zneužívající svého postavení k osobnímu prospěchu. Není možné,
aby starostové obcí a vrcholní
představitelé zadavatelských
organizací, kteří sami nemohou
mít vzdělání a znalosti ve všech
odbornostech t ýkajících se
investiční výstavby, byli kriminalizováni za chyby v práci svých
podřízených odborných útvarů.
Trestným činem je zajisté korupce a rozkrádání nebo úmyslné
poškozování veřejného majetku,
ale ne chybné manažerské rozhodnutí. Za současné situace
je nejbezpečnější rozhodnutí
žádné rozhodnutí a nejbezpečnější výběr zhotovitele podle
nejnižší nabídnuté ceny. Důsledky jsou katastrofální – kvalita
staveb prudce klesá a náklady
na opravy a údržbu rostou. Náprava bude složitá a musí k ní
přispět jak vláda či soudy, tak
především media a občanská
sdružení.
■ Intenzivně pracovat na zkvalitnění legislativy, zejména na
novém zákonu o zadávání veřejných zakázek, v němž bude
výrazně posílena úloha kvalifikace stavebních zhotovitelů
(stavebních firem i projektantů)
a dána větší pravomoc a důvěra
zadavatelům, zejména s ohledem na možnost preference
místních uchazečů. Vyžadovat
osvědčení kvalifikace zhotovitele a jeho ekonomické stability,
obnovit požadavek na certifikaci
systému řízení podle norem ISO
akreditovaným certifikačním
orgánem. Snížit byrokratickou
zátěž, zvýšit hranici podlimitních stavebních zakázek.
Zvážit též možnost zadávání
veřejné stavební zakázky včetně
servisu a údržby po předem
smluvenou dobu. Zvýší se tak
zainteresovanost zhotovitele
na kvalitním provedení stavby
a odstraní se spory o to, co je
záruční oprava a co je důsledek zanedbané údržby. Úloha
samotné ceny díla nemů že
být dominantní, pokud nejsou
předmětem soutěže náklady na
údržbu a provoz díla. Pro tento
způsob zadání bude vhodné využít možností podpory výzkumu
k vytvoření obecného přehledu
o přiměřených nákladech na
údržbu a běžné opravy jednotlivých typů staveb.
■ Zk valitnit řízení realizace
veřejné stavební zakázky investorem. V cílovém řešení
se doporučuje vytvořit elektronicky monitorovaný systém
řízení veřejných staveb (pro
stavby o objemu např. nad
100 mil. Kč). Půjde o komplexní
systém řízení celého životního
cyklu stavby počínaje záměrem
investora přes projek tování
a realizaci stavby až po servis
a údržbu provozovaného díla.
Součástí by měl být jednotný
komunikační systém založený
na strukturovaném elektronickém stavebním deníku s regulovaným přístupem pro všechny
účastníky projektu.
Zařadit výkon technického dozoru na stavbách mezi živnosti
vázané na kvalifikaci (požadavek
autorizace). Využívat k supervizi
kvality nezávislé třetí strany
(akreditované stavební zku šebny).
Rovněž úroveň řízení stavebních
zhotovitelů je obecně nízká.
Řada z nich má sice vybudovaný
a certifikovaný systém řízení
jakosti, který však není propojen s operativním, personálním
a ekonomickým řízením firmy.
V tomto případě existuje mnoho
rezerv, jejichž využití může vést
ke snížení stavebních nákladů
a ke zvýšení kvality staveb. ■
Autor:
doc. Ing. Lubomír Mikš, CSc.,
předseda odborné sekce Kvalita
v průmyslu a stavebnictví,
předsedající konference
Jak zjednodušit nabídky?
Certifikát systému certifikovaných stavebních
dodavatelů prokazuje kvalifikační předpoklady
dodavatele.
Od 1. dubna 2012 nabyla účinnosti
novela zákona č. 137/2006 Sb.,
o veřejných zakázkách (dále jen zákon), která mimo jiné snížila finanční
limity pro veřejné zakázky. Zvýšil se
tím počet výběrových řízení, která
se zákonem musí řídit.
Zákon přinesl některé nové povinnosti, ale nezměnil možnost
uchazečům prokazovat splnění
své kvalifikace prostřednictvím
certifikátu. Celý systém je popsán
v § 133 až 142 zákona. SPS v ČR je
správcem systému certifikovaných
dodavatelů, proto dovolte na dané
téma několik poznámek.
Zákon umožňuje uchazečům prokazovat svoji kvalifikaci třemi způsoby:
■ předložením jednotlivých dokumentů, které dokládají splnění
kvalifikačních kritérií,
inzerce
■ výpisem z veřejného seznamu kvalifikovaných dodavatelů
v kombinaci s předložením zbylých kvalifikačních dokumentů
jednotlivě,
■ prostřednictvím certifikátu systému certifikovaných stavebních dodavatelů, který nahrazuje prokázání
splnění kvalifikace v rozsahu v něm
uvedených údajů.
Jak uvedený certifikát získat?
Dodavatel se může se systémem
seznámit na stránkách SPS v ČR
www.sps.cz, kde jsou v rubrice
Systém certifikovaných stavebních
dodavatelů uvedena pravidla systému, evidence certifikačních orgánů
pro kvalifikaci, certifikovaných
stavebních dodavatelů a vydaných
certifikátů.
Certifikát na požadované stavební
činnosti lze získat u akreditované
osoby. Podmínkou je prokázání
splnění základních kvalifikačních
předpokladů v plném rozsahu, profesních kvalifikačních předpokladů
a technických kvalifikačních předpokladů. Certifikační orgán provede
kontrolu předložených dokumentů
a zjistí, zda žadatel vyhovuje kritériím pro získání certifikátu.
Prověrku provádí posuzováním
všech předložených dokumentů,
včetně kontroly u žadatele, a namátkovou kontrolou na některých
jeho stavbách. Pokud neshledá
nesrovnalosti, vydá certifikát prokazující kvalifikaci v rozsahu v něm
uvedených údajů. Certifikát platí
jeden rok od jeho vydání. Certifikovaný dodavatel je povinen každou
změnu, která by měla za následek
neprokázání kvalifikace, do patnácti
dnů nahlásit certifikačnímu orgánu.
Certifikát SCSD je tedy osvědčení, jež prokazuje, že dodavatel
vyhovuje kvalifikačním předpokladům, stanoveným v zákoně.
Do certifikátu lze zaznamenat
i další dokumenty, které se musí
v nabídkových řízeních často
prokazovat, například doložení
auditovaných účetních závěrek,
informace o hospodářském výsledku společnosti a další finanční
a ekonomické údaje. Certifikát lze
využít podle potřeby dodavatele
k uvedení dalších nepovinných
údajů, které se však ve veřejných
zakázkách běžně objevují a dodavatel by je musel k certifikátu
přikládat samostatně (například
pojistné smlouvy).
Aktualizace veškerých kvalifikačních dokumentů probíhá na jednom
pracovišti certifikačního orgánu
centrálně. Změny či doplnění jakýchkoliv údajů, uvedených v certifikátu, jsou prováděny na základě
písemné žádosti, zaslané certifikačnímu orgánu, a to zdarma. ■
Autoři:
Ing. Pavel Ševčík,
SPS v ČR
Ing. Marie Vebrová,
Swietelsky stavební s.r.o
ÚSPORA ENERGIÍ DÍKY VENKOVNÍ ŽALUZII SETTA
Obr. 1: Žaluzie Setta 65 na rodinném domě
Společnost ISOTRA a. s. rozšířila
svou nabídku o nejnovější model
venkovní žaluzie Setta. S izolačním
dvojsklem vytváří žaluzie Setta sestavu, která chrání vnitřní prostředí před úniky tepla v zimě a před
letním přehříváním lépe, než okna
s trojskly. Venkovní žaluzie Setta
díky tvaru lamel umožnuje lepší
řízení zářivé energie, světla i tepelného záření, přímého nebo
rozptýleného v atmosféře. Guma
vlisovaná po celé délce každé lamely zvyšuje termoregulační efekt.
Zářivý svazek o energetické hustotě toku 1 000 W/m2 je na žaluzii
odražen až ze 75 %. Z okna o ploše 1m2, na které září slunce pod úhlem 60 °, se odrazí 650 W (1 000 × 0,75 × cos 30 °). Zbytek, 220 W,
žaluzie pohltí. Při správném naklonění lamel však dopravíme dovnitř
rozptýlené světlo. Na obr. 2 to představuje cca 4 000 lumenů pro
osvětlení. Konvenční teplo je při teplotě lamel 35 °C pouhých 11 W,
což spolu s rozptýleným světlem činí cca 55 W. Viditelnou složku však
můžeme přitom úplně zastínit uzavřením lamel žaluzie.
Předokenní žaluzie Setta odráží
za slunečného dne v létě podstatnou část světelné a infračervené složky slunečního záření
a zbytek převádí na tepelné sálání, které izolační zasklení velmi
dobře izoluje. Dodávka tepla do
interiéru se tak sníží až na necelá 3 % ve srovnání s řešením bez
žaluzie, číselně 11 W. Ukazuje to
obr. 2. Při vhodném sklopení
žaluzie zcela odcloníme přímé
Obr. 2: Prostup energie oknem (1m2) v případě použití venkovní žaluzie Setta
slunce, ale propustíme rozptýlené světlo od oblohy. Za žaluzií je tedy dostatek světla. Energetický
tok je v tomto případě cca 55 W. Pro srovnání, okno bez žaluzie
zásobuje interiér teplem o výkonu přes 350 W.
Venkovní žaluzie Setta velmi dobře pracuje se slunečním zářením - dokáže odclonit přímé sluneční paprsky, ale dovnitř vpustí
rozptýlené denní světlo s malou energií. Uvnitř zůstává světlo, ale
zásobení nežádoucím teplem je minimální.
www.isotra.cz
inzerce
Naučte se rozumět pasivním a nulovým domům!
Začínají revoluční kurzy o chytrém stavění
Stavebnictví stojí na prahu energetické revoluce, kterou odstartovala
Směrnice o energetické náročnosti
budov 2010/31/EU (EPBD II). Centrum pasivního domu proto připravilo šest nových kurzů, které reagují na probíhající legislativní změny
a stále sílící nezbytnost nového přístupu k navrhování budov.
▲ Experti vzdělávají odborníky
Od návrhu po rekonstrukci v souladu s novou legislativou – učte se od
špiček v oboru
V novém komplexním vzdělávacím programu z dílny expertů Centra pasivního
domu se naučíte vše, co potřebujete
v souladu se směrnicí EPBD II vědět –
od základních principů přes komplexní
návrh až po kvalitní provedení či energeticky efektivní rekonstrukce. Své zkušenosti vám předají zkušení a známí
čeští architekti, projektanti a technici –
akad. arch. Aleš Brotánek a Ing. arch.
Josef Smola a mnoho dalších. Kurzy
kombinují teorii s praktickými ukázkami
a cvičeními tak, aby účastníci co nejefektivněji získali ucelenou představu
o problematice energeticky úsporné
výstavby a uměli tyto poznatky využít
ve své práci. Příklady jsou počítány na
reálných domech a součástí kurzů jsou
také exkurze do pasivních domů.
Kurz A: Úvod k navrhování pasivních
a nulových domů
V úvodním kurzu se posluchači seznámí s požadavky na energetickou náročnost budov podle nové evropské
směrnice EPBD a novelizovaného souvisejícího zákona a vyhlášky. Kurz je tím
správným základem pro absolvování
navazujících kurzů.
▲ Pasivní dům Karneol, autor projektu: Karon s.r.o.
▲ Test neprůvzdušnosti zblízka a naživo
Kurz B: Základní principy navrhování
pasivních a nulových domů
Rozšířený třídenní kurz zabývající se
problematikou základních principů návrhu budov v souladu s EPBD. Nebude
chybět praktická část prostřednictvím
ukázek konkrétních konstrukčních řešení a návazností dalších konstrukcí
a technického zařízení.
Kurz C: Navrhování pasivních a nulových domů
Komplexní kurz, který v deseti dnech
obsáhne veškeré podrobné informace
nezbytné pro návrh budov s téměř nulovou potřebou energie se zaměřením
na praktické poznatky včetně všech
souvislostí a vztahů mezi jednotlivými
opatřeními.
Kurz D: Zajištění kvality u budov
s téměř nulovou potřebou energie
Třídenní kurz specializovaný na zajištění
kvality na stavbě i v projektové přípravě.
Dva dny teoretického základu formou
přednášek se zaměřením na ukázky
z praxe včetně cvičení umožňujících
integraci poznatků doplňuje výuka v terénu.
Kurz E: Navrhování a inspekce otopných soustav a klimatizačních systémů
Kurz bude věnován návrhu otopných
soustav, klimatizačních a větracích systémů do novostaveb a rekonstrukcí
a inspekci stávajících systémů podle
požadavků směrnice EPBD o energetické náročnosti budov – součástí je
i exkurze na stavby s ukázkovými systémy větrání a vytápění.
Kurz F: Energeticky efektivní rekonstrukce stávajících budov
Třídenní kurz zaměřený na návrh rekonstrukce stávajících staveb s cílem
maximálně snížit jejich energetickou
náročnost podle požadavků směrnice
EPBD o energetické náročnosti budov.
Ukazuje zejména praxí ověřené možnosti vysoce úsporných a ekonomicky
efektivních postupů.
Více informací a přihlašování na kurzy:
www.pasivnidomy.cz/kurzy
Neváhejte už dnes investovat svůj
čas do vzdělání. Staňte se profíky,
kteří pasivním domům rozumí. Jen
tak obstojíte v konkurenci!
Nový vzdělávací program pro podporu odborníků vznikl v rámci projektu Tvorba vzdělávacího programu pro odborníky v oblasti energeticky úsporné výstavby v Jihomoravském kraji
(reg. č. CZ.1.07/3.2.04/03.0057), který je spolufinancován z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky.
inzerce
Studenti jdou v čele stavební revoluce:
chtějí rozumět pasivním domům
Tisíc studentů vyjíždí během dvou
let na poznávací cestu po výrobních
provozech, rozestavěných, či již dokončených pasivních a nízkoenergetických domech. Sto šedesát jich
absolvuje prestižní odborné stáže
u českých a zahraničních firem, které tyto domy navrhují, stavějí, anebo
do nich dodávají komponenty.
Do celé akce jsou zapojeny tři vysoké
a jedna vyšší odborná škola a desítky
předních expertů, kteří se problematice energeticky šetrného stavebnictví
věnují mnoho let. To jsou Cesty na
zkušenou – projekt, který studentům
a dalším odborníkům otevírá dveře do
světa komfortního a energeticky šetrného stavění.
Ze školy do praxe a nazpátek
Projekt Cesty na zkušenou je aktivitou neziskové organizace Centrum
pasivního domu a pěti partnerů z akademického prostředí. Projekt začal téměř před rokem s myšlenkou pomoci
zprostředkovat kvalitní praxe budoucím architektům, projektantům a technikům ve výstavbě. Cílem projektu,
který získal podporu v rámci operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost v gesci Ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy ČR,
bylo posílit vztahy mezi institucemi terciálního vzdělávání a subjekty soukromého a neziskového sektoru v oblasti
energeticky úsporného stavění, a to
prostřednictvím podpory spolupráce,
interaktivních akcí, kam patří odborné
konference, semináře a diskuzní fóra,
a prostřednictvím dalšího vzdělávání.
S ohledem na legislativní trend v České republice i v celé Evropě musí
umět studenti už v současnosti velmi
dobře reagovat na nové požadavky
týkající se energetické náročnosti no-
vostaveb i rekonstrukcí budov. Tento
projekt jim v této přípravě podává pomocnou ruku.
Budoucnost českého stavebnictví?
Sedí ve školních lavicích
Cesty na zkušenou vznikly jako reakce
na poptávku trhu. „Stále častěji jsme
se setkávali s reakcemi odborníků, kteří
zmiňovali, že čerství absolventi přicházejí do praxe nepřipravení. Studenti,
kteří nadšeně získávají nové informace
a chtějí se učit jen od těch nejlepších,
jsou jednoznačně budoucností českého stavebnictví. Náš projekt se zaměřuje právě na maximální rozvoj potenciálu
této mladé generace, která již za pár let
bude navrhovat, stavět a rekonstruovat
domy, v nichž budeme právě my bydlet,“ vysvětluje Jan Bárta, ředitel Centra
pasivního domu, záměr, s kterým projekt vznikal.
Vidět, diskutovat a hlavně vyzkoušet
si na vlastní kůži
Na zkušenou nevyráží pouze studenti, ale také jejich pedagogové, akademičtí odborníci a další experti z oblasti
stavebnictví. Zatímco studenti vyjíždějí
na exkurze, na stáže do firem, projektových i architektonických kanceláří a polemizují na diskuzních fórech,
jejich učitelé a další odborníci se pak
mohou jednak účastnit exkurzí společně s mladými studenty, ale ještě navíc
mohou využít unikátní příležitosti absolvovat vzdělávací kurzy a workshopy a konference v ČR i v zahraničí.
Za první rok trvání projektu se tak do
projektu již zapojilo téměř tisíc osob
z řad studentů, ale také jejich pedagogů, výzkumných pracovníků a dalších
expertů a odborníků z praxe. A další
tisícovka už netrpělivě čeká. Cesty na
zkušenou totiž potrvají až do léta příštího roku.
▲ Vídeň, EUROGATE – jedno z největších pasivních sídlišť
na světě; pohled na část domů
▲ Korneuburg, oblastní stavební úřad; studenti brněnské
fakulty architektury poslouchají výklad v atriu budovy
▲ Deutsch-Wagram, pasivní Základní škola Borg + Nms;
pohled na vchod budovy
▲ Wels, pasivní římskokatolická fara sv. Františka
Projekt Cesty na zkušenou (reg. č. CZ.1.07/2.4.00/31.0239) je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky. Partnery projektu je Vysoké učení
technické v Brně (Fakulta architektury a Fakulta stavební), Mendelova univerzita v Brně (Lesnická a dřevařská fakulta v Brně), Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava (Fakulta
stavební) a Vyšší odbornou škola ve Volyni.
cer tifikace
text Ing. Andrea Pondělíčková | grafické podklady archiv autorky
PEFC: certifikace trvale udržitelného hospodaření
a spotřebitelského řetězce lesních produktů
V posledních desetiletích se celosvětově stupňuje
zájem společnosti o ochranu lesů jako nenahraditelné složky životního prostředí. Podnětem tohoto zájmu se stalo ničení a devastace především
tropických pralesů, významných a nezastupitelných ekosystémů planety.
Tyto podněty vyžadují zvýšené
úsilí při další podpoře a zavádění
trvale udržitelného hospodaření
v lesích.
Certifikace lesů, lesního hospodářství a dřevozpracujícího
průmyslu je dobrovolným nástrojem, který může podpořit
úsilí směřující k dosažení trvale
udržitelného hospodaření v lesích v České republice a zároveň
usiluje o zlepšení všech funkcí
lesa ve prospěch životního prostředí člověka.
Certifikace PEFC představuje
transparentní systém posouzení
hospodaření v lesích a je prostředkem ke sledování původu
dřeva od těžby přes jeho zpracování až po konečný výrobek.
PEFC je celosvětově nejrozšířenější systém certifikace trvale
udržitelného hospodaření v lesích a již více než 70 % českých
lesů je tímto systémem certifikováno.
Správcem Českého systému certifikace lesů platného na území
České republiky je národní řídicí
orgán PEFC ČR. Český systém
certifikace lesů byl uznán členskými státy Rady PEFC počátkem roku 2002.
zachovávají jejich biologickou
diverzitu, produkční schopnosti
a regenerační kapacitu, vitalitu
a schopnost plnit v současnosti
i budoucnosti odpovídající ekologické, ekonomické a sociální
funkce na místní, národní a globální úrovni a které tím nepoškozují ostatní ekosystémy.
V České republice je v současné
době certifikováno systémem
PEFC 1 856 354 ha lesa.
Základními principy trvale udržitelného hospodaření v lesích
jsou:
■ zachování a vhodné rozšiřování
lesních zdrojů a jejich přínos ke
globálnímu koloběhu uhlíku;
■ z achování zdraví a vitality lesních ekosystémů;
■ z achování a podpora produkčních funkcí lesa;
■ z achování, ochrana a vhodné
zvyšování biologické diverzity
lesních ekosystémů;
■ zachování a vhodné posílení
ochranných funkcí lesa (zvláště
funkce půdoochranné a vodoochranné);
■ zachování ostatních sociálně-ekonomických funkcí lesa.
Posuzování trvale udržitelného hospodaření v lesích
Certifikační kritéria vytvářejí
kritické kontrolní body systému
obhospodařování lesů a jsou základem pro nezávislé hodnocení
systému hospodaření v lesích
a vydání certifikátu trvale udržitelného hospodaření v lesích.
Cíle a možnosti
regionální certifikace
Systém certifikace lesního hospodářství je založen na principu
regionální certifikace, v rámci
které třetí nezávislá osoba posuzuje soulad lesního hospodářství
územní jednotky bez ohledu na
majetkové hranice.
Žadatelem o regionální certifikaci
musí být jasně identifikovatelná
organizace (v České republice je
to Sdružení vlastníků a správců
lesních majetků ČR), která v procesu certifikace zastupuje indivi-
duální vlastníky lesů. Individuální
vlastníci mají možnost účastnit se
regionální certifikace na základě
dobrovolného rozhodnutí.
Cílem regionální certifikace je:
■ nabídnout účast v certifikaci
všem vlastníkům lesů bez rozdílu ve velikosti jejich lesního
majetku;
■ z ajistit finanční efektivnost
certifikace;
■ u možnit posuzování kritérií
TUH, která nejsou hodnotitelná
a dosažitelná na úrovni individuálního vlastnictví (pokud
nemá dostatečnou výměru).
Individuální vlastníci lesů, kteří
mají zájem účastnit se regionální
certifikace, se mohou dobrovolně
přihlásit k certifikovanému regionu na základě žádosti o účast
v regionální certifikaci.
Posuzování hospodaření individuálních vlastníků v rámci regionální
certifikace představuje interní
audit systému trvale udržitelného v lesích a zajišťuje je žadatel
o regionální certifikaci nebo jím
pověřená organizace.
Zjišťování shody hospodaření
individuálních vlastníků lesů
formou venkovních šetření se
provádí na základě vzorkování.
Trvale udržitelné
hospodaření v lesích
Trvale udržitelné hospodaření
v lesích definuje rezoluce H1 přijatá na 2. ministerské konferenci
o ochraně lesů v Evropě (Helsinky 1993) takto: správa a využívání
lesů a lesní půdy takovým způsobem a v takovém rozsahu, které
▲ Obr. 1. Členská základna PEFC International (35 států, 243 mil. ha certifikovaných lesů, přes 10 000 certifikovaných společností v rámci certifikace spotřebitelského řetězce)
PEFC ČR
Definování požadavku
Českého systému
certifikace lesů
Technické dokumenty CFCS
Certifikát o hospodaření
v lesích pro region – Sdružení
vlastníků a správců lesních
majetků ČR
Certifikační orgán
Audit
Certifikát spotřebitelského
řetězce (C-o-C)
Národní akreditační orgán
Posouzení kompetencí
certifikačního orgánu
Akreditace certifikačního
orgánu
▲ Obr. 2. Schéma certifikace lesního hospodářství a spotřebitelského řetězce lesních produktů nezávislým certifikačním orgánem
Vzorkování musí být prováděno
tak, aby poskytovalo spolehlivé výsledky a zároveň bylo ekonomicky
efektivní z pohledu počtu a velikosti individuálních vlastníků účastnících se regionální certifikace.
Certifikace spotřebitelského řetězce lesních produktů
(C-o-C, Chain of Custody)
Certifikace spotřebitelského
řetězce lesních produktů je potřebná pro sledování toku dřeva
z lesů obhospodařovaných trvale
udržitelným způsobem a provádí
se podle technického dokumentu
CFCS 2002:2011 (překlad mezinárodně platného dokumentu
PEFC International). Dokument
specifikuje požadavky, které
musí certifikované organizace
plnit, aby prohlášení vztahující
se k původu suroviny obsažené
ve výrobcích byly uznány jako
hodnověrné a spolehlivé.
Sledování původu dřevní suroviny v rámci certifikace C-o-C
Původ lesních produktů může být
sledován různými způsoby v zá-
vislosti na konkrétní situaci a potřebách certifikované společnosti
prostřednictvím tzv. procentuální
metody nebo fyzické separace
certifikovaného dřeva, papíru
nebo výrobků ze dřeva.
■ Procentuální metoda umožňuje
smíšení certifikované a necertifikované suroviny v průběhu
výrobního procesu nebo obchodování, přičemž musí být znám
podíl certifikované suroviny,
o které se informace přenášejí
k zákazníkům společnosti (průměrné procento). Alternativně
může certifikovaná společnost
prodávat část své produkce, jež
odpovídá podílu použité certifikované suroviny (objemový kredit).
■ Metoda fyzické separace
požaduje třídění certifikova né na necertifikované suroviny
v průběhu všech fází výrobního
procesu nebo obchodování, aby
se zabezpečilo, že nedojde ke
smíšení certifikované suroviny
s necertifikovanou.
Detailní popis obou základních
metod je popsán v technickém
dokumentu CFCS 2002:2011,
revize 1 – Spotřebitelský řetězec
lesních produktů – Požadavky), dostupném na stránkách
www.pefc.cz.
Logo PEFC
Logo PEFC je mezinárodně důvěryhodná a známá značka, která
poskytuje informace vztahující
se k původu lesních produktů
z lesů obhospodařovaných trvale
udržitelným způsobem a z jiných
nekontroverzních zdrojů. PEFC
tedy poskytuje logo na výrobky
na bázi dřeva, což umožňuje
zákazníkovi i široké veřejnosti
vybrat si výrobek pocházející
z trvale udržitelných zdrojů.
Kdo může používat logo PEFC?
Na základě udělené licence
sdružením PEFC Česká republika může být logo PEFC použito
dobrovolně na výrobcích nebo
mimo výrobky. Společnosti certifikované PEFC, které mají zájem
používat logo PEFC, musí kontak-
tovat program PEFC ČR a uzavřít
s ním licenční smlouvu, neboť
každé logo PEFC je opatřeno
originálním licenčním číslem,
a tudíž má svého konkrétního
majitele. Vydání a používání loga
PEFC je zdarma a certifikovaný
subjekt tím může navenek prezentovat svoji sociální odpovědnost a příslušnost k celosvětově
nejrozšířenějšímu a mezinárodně
uznávanému systému certifikace
lesů.
Co certifikace PEFC
poskytuje?
Certifikované sledování toku dřeva nabízí dřevařským a papírenským společnostem, tiskárnám,
dodavatelům, distributorům, maloobchodníkům a spotřebitelům
široké spektrum výhod.
■ Obchodní výhody a příležitosti:
lepší přistup na trhy, protože poptávka po dřevu z certifikovaných
zdrojů stalé roste.
■ Bezpečný původ a transparentnost: certifikované společnosti
mají jistotu, že se dřevo z nelegální těžby nedostane do jejich
výrobního procesu.
■ Komunikace se zákazníky: společnosti mohou dát najevo svou
společenskou odpovědnost,
pomáhat tak zlepšovat životní
prostředí v okolí člověka a podpořit používání certifikovaných
výrobků na bázi dřeva.
■ Zvýšená efektivnost: auditovaný systém sledování toku dřeva
může zlepšit vnitřní efektivnost
společnosti a může být integrován do systému řízení kvality.
Jakým způsobem je možné
se zapojit?
■ Vlastníci lesa nebo lesní hospodáři se mohou informovat
na možnost certifikace jejich
hospodaření v rámci regionální
certifikace u Sdružení vlastníků
a správců lesních majetků ČR
(www.zadatel.pefc.cz).
■ Obchodníci se dřevem nebo
dřevozpracující podniky se mohou zapojit do certifikačního
systému PEFC prostřednictvím
certifikace spotřebitelského řetězce C-o-C a propagovat své
výrobky prostřednictvím on-line
databáze produktů pocházejících
z certifikované suroviny. Vložení
výrobků do databáze je zdarma.
■ Cílový zákazník/spotřebitel si
může zakoupit výrobky na bázi
dřeva, které jsou označeny logem PEFC, a tím podpořit péči
o české lesy.
■ Zainteresované skupiny se
mohou zapojit do propagace
a podpory trvale udržitelného
hospodaření prostřednictvím
vzdělávacích programů PEFC.
Uznání Českého
systému certifikace
lesů
Členy mezinárodní organizace
PEFC International byl 25. dubna 2012 opětovně uznán Česky
systém certifikace lesů. Sdružení
PEFC ČR následně obdrželo
prestižní certifikát o členství
v PEFC International do roku
2017.
Revize českých standardů certifikace lesů, která se provádí jednou za pět let, začala již v únoru
roku 2010 a jejím cílem byla implementace nových vědeckých
poznatků, závěrů ministerských
konferencí o ochraně lesů, mezinárodních úmluv týkajících se
hospodaření v lesích, mezinárodních dokumentů PEFC International, požadavků národní legislativy
a praktických zkušeností z desetiletého úspěšného provádění
certifikace do platných dokumentů Českého systému certifikace
lesů. Revizi standardů zajišťovala
technická komise, kterou tvořili
zástupci státních a nestátních
vlastníků lesů, dřevozpracujícího
průmyslu, nevládních organizací
a ostatních zájmových sdružení
a skupin.
Jednotlivé dokumenty členové
komise přijali na základě předem
dohodnutého principu konsensu.
V květnu roku 2011 byla revidovaná dokumentace schválena
Sněmem PEFC ČR a předána
organizaci PEFC International
k mezinárodnímu posouzení. To
provedl na základě transparentního výběrového řízení certifikační
orgán FORM International z Nizozemí. Po důsledném a komplexním posouzení české revidované
dokumentace vydal FORM International výsledné prohlášení, že
nové české standardy certifikace
lesů splňují veškeré mezinárodní
požadavky na trvale udržitelné
hospodaření a následné sledování toku certifikované suroviny
a doporučil je k schválení členům
organizaci PEFC International.
Ze světa – stavební
průmysl požaduje
certifikaci
Skupina dodavatelů dřeva ve
Velké Británii (UK Contractors
Group – UKCG) podepsala prohlášení o nákupu dřeva z trvale
udržitelných zdrojů pro oblast
stavebního průmyslu. Všechny
výrobky ze dřeva, které najdou
dočasné nebo trvalé využití ve
Velké Británii a jsou zakoupeny u jednotlivých členů UKCG,
budou certifikovány jako legální
a pocházející z trvale udržitelných
zdrojů, jak je definováno vládou
Velké Británie (viz Central Point
of Expertise on Timber – CPET).
Z pohledu udržitelného hospodaření CPET v současné době
akceptuje dva systémy certifikace – FSC (Forest Stewardship
Council) a PEFC (Programme
for the Endorsement of Forest
Certification). PEFC působí jako
zastřešující organizace, která
uznává více než třicet národních
certifikačních systémů. Mezi
největší a nejznámější členské
systémy patří Sustainable Forest Initiative (SFI), Canadian
Standard Association (CSA )
a Malaysian Timber Council
System (MTCS)
Prohlášení UKCG přichází rok
před zavedením nového nařízení
EU o těžbě a sledování původu
dřeva (Illegal Timber Regulation – ITR), v současnosti běžně
označovaného EUTR, FLEGT.
Nařízení stanoví, že kontrolní
organizace uznané Evropskou
komisí budou hospodářským
subjektům z EU posky tovat
funkční systémy sledování toku
a hodnocení kontroverznosti
dřevní suroviny (systém ná ležité pé č e – Due Diligens
System). Uvedené nařízení se
bude vztahovat na všechny
členské státy, a to od 3. března
2013. Posláním tohoto nařízení
je regulace trhu s nelegálně vytěženou dřevní surovinou a z ní
vytvořených výrobků v rámci
EU. Podrobnosti lze nalézt na
www.pefc.org.
Rijská deklarace
certifikace lesů
Tato deklarace týkající se certifikace lesů byla schválena v Riu
de Janeiru v roce 2010 a vychází
z myšlenky potřeby jednotného
souboru zásad, který poskytne
návod pro lepší podporu certifikace lesů a její postupný rozvoj
ve prospěch udržitelného obhospodařování lesů.
Ve své preambuli deklarace uvádí: Výzva na ochranu životního
prostředí, sociálních a ekonomických výhod, které poskytují
světové lesy, je rozhodující pro
život na Zemi. To vyžaduje svět,
ve kterém lidé dokáží obhospodařovat lesy trvale udržitelným
způsobem, svět, který uznává
integrovanou a vzájemně provázanou povahu naší planety, svět,
který uznává a váží si významu
venkovských komunit, původního obyvatelstva a rodin, jejichž
živobytí je závislé na lesích. Definuje deset principů jako společný
rámec pro maximalizaci přínosů,
které certifikace lesů může nabídnout společnosti.
Deklarace certifikace lesů navazuje na myšlenky, které se
v minulosti objevily v jiných dokumentech, jako je Deklarace z Rio
de Janeira o životním prostředí
a rozvoji, Rijská deklarace z roku
1992, Všeobecná deklarace lidských práv, Agenda 21, Charta
OSN a Globální dohoda o využívání, ochraně a udržitelném
rozvoji všech typů lesů, aby se
vytvořil rámec, který budou
moci podpořit všechny zájmové
skupiny.
Informace o PEFC
Příspěvek uvádí pouze základní
informace o certifikaci PEFC.
Podrobnější informace o certifikaci PEFC, certifikovaných lesích,
společnostech a produktech
z certifikované suroviny lze nalézt na stránkách www.pefc.cz,
případně se lze obrátit na sekretariát PEFC.
Údaje o držitelích certifikátu uvádí stránka www.pefc.cz v sekci
držitelé certifikátu, kde jsou
k dispozici databáze certifikovaných lesních majetků (TUH –
trvale udržitelné hospodaření)
a certifikovaných společností
v rámci spotřebitelského řetězce
lesních produktů (C-o-C – Chain
of Custody). V těchto databázích
je možné vyhledat informace
o kterémkoliv certifikátu PEFC
a registračním čísle loga PEFC
(vydaném v České republice).
Certifikované zahraniční společnosti a informace o organizaci
PEFC International lze nalézt na
stránce www.pefc.org. Certifikované produkty jsou uvedeny
v on-line databázi na stránce
www.produkty.pefc.cz. ■
Autor:
Ing. Andrea Pondělíčková,
PEFC Česká republika
inzerce
Nové možnosti opravy nestabilních
systémů ETICS bez předchozí demontáže
Novinkou na trhu zateplovacích systémů je v tomto roce speciální zateplovací
systém společnosti STOMIX® – systém
STX.THERM® SANA. Tento systém je
výjimečný svým způsobem kotvení,
lze jej aplikovat přímo na problémové
podklady, určený je rovněž i na sanaci již provedených a v současnosti
nestabilních zateplení (kdy hrozí riziko
zřícení zateplení), a to bez nutnosti demontáže nestabilního zateplení.
Přestože se v současnosti při aplikaci
vnějších kontaktních zateplovacích systémů (ETICS) projevuje výrazné zlepšení, je nutné říci, že část realizovaných
systémů ETICS nyní vykazuje výrazné poruchy stability.
Jaké máme možnosti při stabilizaci
uvolněného systému ETICS
Podle ETAG 004 (řídicí pokyny pro
technické osvědčování systému ETICS)
je mechanické kotvení určené pouze ke
kompenzaci sil způsobených sáním
větru. Smykové zatížení způsobené
hmotností systému ETICS zabezpečuje soudržnost jednotlivých vrstev ETICS
(adhezní síly lepicí hmoty).
hmotou od společnosti ECORAW.
Výrobce má patentován kotvicí systém
Spiral Anksys® ve 132 zemích světa.
Certifikační orgány v ČR a SR ověřily
vhodnost použití a ve stavebním technickém osvědčení doporučují univerzální kotvicí systém Spiral Anksys® jako
vhodnou technologii na sanaci a zdvojování nestabilních systémů ETICS.
Byly provedeny zkoušky podle pokynů
ETAG 004 a ETAG 014, jako jsou charakteristická únosnost, hodnoty odolnosti vůči protažení přes izolační desky
a dynamické zatížení sáním větru i pro
případ nulové přídržnosti lepení. Znamená to, že způsob kotvení Spiral Anksys®
je vhodný i pro stabilizaci systémů
ETICS, které jsou plně uvolněné, a lepení izolantu nevykazuje žádnou adhezi.
V praxi to znamená, že není nutné
demontovat uvolněný systém ETICS,
čímž se získají výrazné úspory za
práce spojené s demontáži systému
ETICS a uložením vzniklého odpadu.
Závažné poruchy stability systému
ETICS se dají zjistit již vizuálně – systém ETICS při zatížení větrem vibruje,
je znatelný jeho odklon a na systému
mohou vznikat praskliny, které nemají
souvislost s kvalitou provedení armovaného souvrství. Při podezření na ztrátu stability systému ETICS lze potom
provést velmi jednoduše sondy i bez
výrazného narušení povrchu, prověření
a dokumentaci stavu podkladu a adheze lepicí hmoty na styku izolačních
desek a podkladu.
▲ Speciální kotva Spiral Anksys® je nedílnou součástí
systému STX.THERM® SANA
Odolnost vůči dynamickému zatížení
větrem je až třikrát vyšší, než požaduje
česká norma při nejnepříznivějších výpočtových podmínkách.
Univerzální kotvy jsou dimenzované
a odolné i na smykové zatížení. Jedno
kotevní místo dokáže přenést zatížení
až 50 kg.
Závěrem lze říci, že v systému STX.
THERM® SANA společnosti STOMIX®
jsou použity komponenty, které jsou
dlouhodobě ověřené v praxi v systému
STX.THERM® ALFA a v období od roku
1996 již bylo tímto systémem ETICS
zatepleno více než 10 mil m2. Vysoká
kvalita komponentů dává záruku dlouhodobé životnosti provedených oprav.
Při ztrátě této adheze nebo při zjištění, že nebyly dodrženy podmínky pro
lepení desek izolantu, již tedy není
možné provést stabilizaci uvolněného systému ETICS za použití mechanického kotvení a bylo by nutné
celý systém ETICS odstranit.
Nyní však lze pro stabilizaci systému
ETICS použít moderní způsob injektovaného kotvení Spiral Anksys®, který
je součástí systému ETICS od výrobce STOMIX s názvem STX.THERM®
SANA. Jedná se o univerzální kotvicí
systém Spiral Anksys® s výplňovou
Nový systém STX.THERM® SANA je
velmi vhodný i pro lehké pórovité, sendvičové a křehké podklady s dutinami, kde
universální kotvy Spiral Anksys® vykazují
vyšší parametry než mechanické kotvení.
STOMIX, spol. s r.o.
790 66 Skorošice 197
tel.: 584 484 111, e-mail: [email protected]
www.stomix.cz
Regionální distribuční centra: Praha,
Brno, Olomouc, České Budějovice
▼ Důsledky neřešení ztráty stability zateplovacího systému
▼ Sanace nestabilních ETICS
▼ Aplikace sanace ETICS
Bc. Jiří Klásek,
Product manager, STOMIX, spol. s r.o.
firemní blok
Lehčí a skutečně zelené střechy
Urbanisté volají po řešení pro ochlazení měst,
která se v letních měsících stávají rozpálenou
výhní. Jedno řešení je tu již po tisíce let, je
relativně levné, účinné, navíc příjemně dotváří
kolorit města. Zelené střechy teď zažívají nebývalou renesanci.
▲ Termosnímek zelené střechy ve srovnání s klasickou střechou
V moderním stavitelství již nestačí „nadloubat“ drny a pokrýt
jimi střechu. Zelené střechy musí
spolehlivě fungovat v souladu
s moderními budovami a nesmí
být pouze „trendy“ výstřelkem.
Musí plnit svou izolační funkci
bez omezení a pokud možno
být levné.
Extenzivní versus
intenzivní
K ozelenění střešních ploch se
využívá dvou způsobů. Extenzivní
systém je vhodný pro většinu
plochých i šikmých střech. Jeho
výhodou je nízká hmotnost, velmi
snadná instalace, malá tloušťka
(cca do 150 mm) a právě nenáročná údržba. Druhou možností
je intenzivní způsob osázení. Zatímco extenzivní způsob umožní
osázení střechy trávou a nízkými
bylinami, intenzivní umožňuje mít
na střeše i vyšší byliny nebo dokonce stromky. Z hlediska údržby
i využití lze intenzivní systém
přirovnat k běžné zahradě.
Moderní materiály
V zelených střechách vidí budoucnost i firma Knauf Insulation.
Materiály, které pro tento koncept vyvíjí, především vyvažují
nedostatky těch dosavadních
a jsou vhodné i stávající budovy, jež s konstrukčních důvodů
nesnesou zátěž klasické zelené
střechy využívající běžný substrát.
Systém Knauf Insulation Urbanscape pro zelené střechy má
za sebou několik úspěšných
zahraničních realizací. V České
republice v současnosti startují
pilotní projekty spolu s developery úsporných budov.
Další hlavní výhodou systému
Urbanscape je především překonání problému s údržbou, které
od instalace zelené střechy často
odrazují.
▲ Skladba systému Knauf Insulation Urbanscape
Patentovaný materiál
Materiál Urbanscape od firmy
Knauf Insulation funguje na
bázi minerální vlny a superabsorbčních polymerů. Oproti
tradičním řešením zelených
střech dokáže zadržet mno hem více vody. Vegetace tím
pádem vystačí s méně častým
zavlažováním. To pomáhá řešit
klasický problém, kdy zelená
střecha je opravdu zelená jen
do letních veder a následně se
stává střechou hnědou.Na retenci stejného množství vody je
navíc s materiálem Urbanscape
potřeba mnohem tenčí a lehčí
vrstva substrátu než u běžných řešení, což snižuje nároky
na statiku a činí celý systém
ekonomičtější. Tloušťka, která
zabezpečí dostatečnou zásobu
vody, je u Urbanscape již mezi
20–40 mm, u běžných půdních
substrátů 80–100 mm. Objemo-
vá hmotnost substrátu Urbanscape je pouze 110 kg/m3, oproti
900 –1200 kg/m 3 u klasických
půdních substrátů. K vytvoření
1000 m2 tedy stačí pouze 2–4 t
materiálu, zatímco u klasických
zelených střech s půdním substrátem je na stejnou plochu potřeba přibližně 100 t materiálu.
Úspory za vytápění
i chlazení
Zelené střechy jsou nejen esteticky zajímavé, ale zejména mají
funkční výhody. Zabraňují přehřívání budov v letních měsících, čímž
výrazně snižují spotřebu energie
na chlazení. Ve středoevropském
klimatickém pásmu až o 75 %.
Současně střechy, které používají
jako substrát minerální izolaci, navíc fungují jako efektivní dodatečná
tepelně ochranná vrstva i v zimě.
Úspora energie na vytápění může
dosáhnout až 25 %.
▲ Příprava podkladu
▲ Aplikace vrstvy odolné proti prorůstání kořínků
▲ Aplikace drenážní vrstvy
▲ Aplikace Urbanscape Green roll
▲ Aplikace extenzivní zeleně
▲ Vytvoření drenážního odvodnění (kanálku) a ukončení střechy násypem
vrstvy kačírku (frakce 16–32 mm)
Celkově zelené střechy přispívají
k výrazně lepšímu odvádění srážkové vody. Výhody však nepocítí
pouze majitelé domů. Rostliny
produkují kyslík a zadržují vlhkost,
čímž snižují efekt zvaný Urban
Heat Island, kdy se v městských
zástavbách akumuluje příliš mnoho tepla. To je také jeden z důvodů,
proč jsou zelené střechy pozitivně
hodnoceny i v certifikačních systémech šetrných budov, jakými jsou
LEED, nebo BREEAM.
Nový svět
nových možností
Systém Urbanscape od firmy
Knauf Insulation lze využít i pro
vytvoření střešních zeleninových
zahrad, krajinné stavby, jako jsou
valy okolo cest a silnic, parky,
zemědělství v suchých oblastech, nebo například k vytvoření
domácí balkonové minizahrady.
A plikace systému je velmi
snadná, a proto vedle velkých
městských budov a rodinných
domů najde uplatnění i na drob-
ných stavbách, jako jsou garáže
a přístavky, na kterých zelenou
střechu zvládne vytvořit i jen
částečně zručný majitel.
Chtějme zelené střechy, přinášejí prospěch všem. Řešení
máme.
firemní blok
hodnotaU=0,1W/(m2.K),respektívepreprípadspojitejtepelnejizolácie
vonkajšompovrchukonštrukciejeU=0,05W/(m2.K).Tietodvehodnoty
zohľadniťvplyvtepelnýchmostovnatepelnústratuprechodomteplaprevš
text a grafické podklady Ing. Rastislav Menďan, PhD.
možnostirealizácieobytnejbudovy,tedaajpreprípadnezateplenejajzate
obvodovejsteny.
Cieľomtohtočlánkujeukázaťnapríkladereálnehobytovéhodomu(obr.1
použitímoriginálnejmetódyvýpočtuzvýšeniasúčiniteľaprechoduteplapo
Menďana[2],[3],akájejehoskutočnáhodnotaaakýjereálnyvplyvtepeln
mostovnapotrebuteplanavykurovanie.Predmetnúbudovusmeposudzo
vpiatichvariantochtak,abyvovšetkýchprípadochbolzachovanýrovnaký
odpor,respektívesúčiniteľprechoduteplavšetkýchobalovýchkonštrukcií.
saprejavovalivumiestnenítepelnejizolácie(bez,zvonkajšejalebozvnút
strany)avpoloheosadeniaotvorovýchkonštrukciívobvodovejstene(poz
1).


Vplyv tepelných mostov na tepelné
straty obytnej budovy v systéme Ytong
Tepelné straty obytných budov sa väčšinou
počítajú zjednodušenými korelačnými metódami [6]. V týchto metódach sa vplyv tepelných mostov najčastejšie započítava paušálne,
pomocou veličiny DU – W/(m2.K). Táto veličina
sa odborne nazýva zvýšenie súčiniteľa prechodu tepla vplyvom tepelných mostov.
Variant
Variant
Variant
Jej hodnoty sú v STN 73 0540-2 [6] respektíve súčiniteľ prechodu tepla
uvedené paušálne. Napr. pre prípad všetkých obalových konštrukcií.
murovaných konštrukcií je hodnota Rozdiely sa prejavovali v umiestnení
DU = 0,1 W/(m2.K), respektíve pre tepelnej izolácie (bez, z vonkajšej
prípad spojitej tepelnej izolácie na alebo z vnútornej strany) a v polohe
vonkajšom povrchu konštrukcie osadenia otvorových konštrukcií
je DU = 0,05 W/(m2.K). Tieto dve v obvodovej stene (pozri tabuľku 1).
Obr.1PosudzovanýbytovýdomALLEX
hodnoty by mali zohľadniť vplyv
▲ Obr. 1 Posudzovaný bytový dom ALLEX
tepelných mostov na tepelnú stratu
prechodom tepla pre všetky možvýpočtovej metódy podľa Menďana niteľom. Spočítaním všetkých
Základný opis
nosti realizácie obytnej budovy,
[2], [3]. Táto metóda je založená na lineárnych tepelných vodivostí sa
budovy a výpočtovej
teda aj pre prípad nezateplenej aj
princípe modelovania 2D výsekov vypočíta tepelná vodivosť (priepustmetódy
zateplenej obvodovej steny.
celej budovy (obr. 2 a 3) vhodným nosť) celej budovy.
Cieľom tohto článku je ukázať na Na výpočet a analýzu tepelných počítačovým programom (AREA Pred samotným výpočtom je
príklade reálneho bytového domu strát bol zvolený štvorpodlažný 2008) na riešenie dvojrozmerného potrebné budovu rozdeliť na cha(obr. 1) a použitím originálnej me- bytový dom ALLEX [1], navrhnutý teplotného poľa a následného rakteristické výseky (obr. 2), a to
tódy výpočtu zvýšenia súčiniteľa v konštrukčnom systéme Ytong. spočítania lineárnych tepelných vo- zvislé a horizontálne. Výseky sa
prechodu tepla podľa Menďana Posudzovaný bytový dom je bez divostí (priepustností) L2D – W/(m.K) vytvoria tak, že sa vymodeluje ka[2],[3], aká je jeho skutočná hodno- suterénu, so štyrmi obytnými všetkých výsekov. Lineárne tepelné ždá rozdielna časť po výške budovy
ta a aký je reálny vplyv tepelných podlažiami. Má šikmú strechu, vodivosti detailov, ktoré sa nezo- (obr. 3). Podobne sa postupuje aj
mostov na potrebu tepla na vyku- avšak samotný podkrovný priestor hľadnia v modelovaných výsekoch pri horizontálnych častiach, kde sa
rovanie. Predmetnú budovu sme nie je využitý na bývanie. Výpočet budovy (podlaha na teréne a detaily, modelujú výseky po dĺžke. Podlaha
posudzovali v piatich variantoch hodnoty DU (zvýšenie súčiniteľa ktoré vychádzajú z pôdorysu), sa a časť budovy priľahlá k zemine
tak, aby vo všetkých prípadoch bol prechodu tepla vplyvom tepelných započítajú hodnotou y – W/(m.K), sa modeluje samostatne. Vplyv
  odpor, mostov) bol realizovaný použitím teda lineárnym stratovým súči- deformovaného teplotného poľa
zachovaný rovnaký tepelný
 
Tepelný
Hrúbka

Tepelný Poloha
Hrúbka λtepelnej Hrúbka
Polohatepelnej
Tepelný
Hrúbka
Poloha
Polohatepelnejtepelnej
Hrúbka λmuriva
tepelnej Hrúbka
λtepelnej
odpor
Poloha
Polohatepelnej
λ
odpor
tepelnej
muriva
λ
Tepelný
Hrúbka
otvorových
Izolácie
muriva
odpor
tepelnej izolácie
muriva
λ
otvorových
Izolácie
muriva
izolácie Hrúbka
stenyR
izolácie
l
tepelnej
Poloha
(W/(m.K))
otvorových
Izolácie
muriva
izolácie
stenyR konštrukcií
izolácie (W/(m.K)) (m)
(W/(m.K))odpor
obvodovej
l muriva
Poloha tepelnej
tepelnej
stenyR
izolácie
2
(W/(m.K))
konštrukcií
obvodovej
(m)
(W/(m.K))
2
.K/W)
(m (m
(m)
konštrukcií
obvodovej
(m)
izolácie
Variant
(W/(m.K))muriva
2 .K/W)otvorových
(m)
steny
(mR.K/W)
(m)
(W/(m.K))
steny
Izolácie obvodovej
steny
izolácie
steny
steny
(W/(m.K))
(m)
konštrukcií
(m2.K/W)
(m)
beztepelnej
beztepelnej
1 1
– –
– –
0,375
0,1040
3,606
beztepelnej
0,375
0,1040
3,606
1 izolácie
–
–
0,375
0,1040
3,606
izolácie
a) a)
izolácie
1
bez tepelnej izolácie
–
–
0,375
0,1040
3,606
a)  
a)
tepelnáizoláciaz
tepelnáizoláciaz 0,075
2 2
0,04
0,300
0,1733
3,606
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
2 vonkajšejstrany
0,075
0,300
0,1733
3,606
vonkajšejstrany
2
tepelná izolácia
z vonkajšej
strany
0,075
0,040,04
0,300
0,1733
3,606
a) a)
a)  
a)
tepelnáizoláciaz 0,075
3 3
0,04
0,300
0,1733
3,606
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
0,075
0,300
0,1733
3,606
3
tepelná izolácia
z vonkajšej
strany
0,075
0,040,04
0,300
0,1733
3,606
b)  
b) b)
b)

4
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
4
tepelná izolácia
z vonkajšej
strany
0,075
0,040,04
0,300
0,1733
3,606
4
0,075
0,300
0,1733
3,606
c)
 
c) c)
c)

5 5 z vnútornej
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
5
tepelná izolácia
strany
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
a)
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
5 vnútornejstrany
0,075
0,04
0,300
0,1733
3,606
vnútornejstrany
a) a)  
vnútornejstrany
a)

Tab.1Variantyriešeniabudovy(obvodovástena);
a)polohaotvorovýchkonštrukciívstrede
▲T
ab. 1 Varianty riešenia
budovy (obvodová stena); a) poloha otvorových konštrukcií v strede steny, b)
poloha
otvorových konštrukcií zalícovaných s vnútorným
okrajom tepelnej izolácie,
c)
poloha
otvorových
konštrukcií
v tepelnej
izolácii
steny,b)polohaotvorovýchkonštrukciízalícovanýchsvnútornýmokrajomtepelnejizolácie,
 
c)polohaotvorovýchkonštrukciívtepelnejizolácii

 

 
Základnýopisbudovyavýpočtovejmetódy
1)a
odľa
ných
ovali
ýtepelný
.Rozdiely
tornej
zritabuľku
Obr.2Zobrazeniemodelovanýchvýsekovobvodovejstenyvpôdoryse2.NP



ena
bymali
šetky
eplenej

▲ Obr. 2 Zobrazenie modelovaných výsekov obvodovej steny v pôdoryse 2.NP
Záver
Porovnaním presných a paušálnych hodnôt zvýšenia súčiniteľa
prechodu tepla vplyvom tepelných
mostov DU pre všetky varianty
riešenia bytového domu je možné
konštatovať značný pokles vypočítaných DU hodnoty vzhľadom na
paušálne hodnoty, obzvlášť pri prvom a poslednom variante riešenia
bytového domu.
Poznámka
Všetky výpočty muriva boli spracované pre výpočtové hodnoty
výrobkov Ytong vyrábaných do
Variant
1
2
roku 2012. Výpočtové hodnoty boli stanovené prepočtom
z deklarovaných hodnôt tvárnic Ytong vo vysušenom stave
pre výpočtovú hmotnostnú vlhkosť u = 0,045 stanovenú podľa
STN EN 12524. Výpočtová hodnota sučiniteľa tepelnej vodivosti λu bola stanovene podľa
STN EN 1745 podľa metodiky
vypočtu EN ISO 10456. Faktor
pre transformáciu vlhkosti vypočítaný touto metodikou Fm = 1,20.
V súčasnosti majú výrobky Ytong
na základe technologických zmien
zlepšené hodnoty sučiniteľa tepelnej vodivosti vo vysušenom
stave λdry a na prepočet na výpočtovú hodnotu λu výrobca používa
transformačný vlhkostný faktor
Fm = 1,05, stanovený certifikačným orgánom 3048 – CSI a.s.
v Prahe. ■
Literatúra a podklady:
[1]Mihál, M., Michalík, M.,
Selep, J.: Štúdia architektonicko-stavebného riešenia
bytového domu ALLEX, Bratislava 2011.
Vypočítaná presná hodnota DU Paušálna hodnota DU
W/(m2.K)
W/(m2.K)
0,02
0,10
0,03
0,05
3
0,02
0,05
4
0,01
0,05
5
0,04
0,10
▲ Tab. 2 Vypočítané presné hodnoty a paušálne hodnoty DU podľa
STN 730540-2 [6] pre všetky varianty riešenia bytového domu




0102030405

Obr.3PríkladyvymodelovanýchzvislýchúsekovvprogrameAREA2008(var.01–05)

▲ Obr. 3 Príklady vymodelovaných zvislých úsekov v programe AREA 2008
VýslednéhodnotyUprevšetkyvariantyriešeniabytovéhodomusúuvedenévtab
(var. 01–05)
2.

[2] Menďan, R.: Výpočet hodnoty
prechodu tepla originálnou
zvýšenia
súčiniteľa prechodu  metódou. Práca
ŠVK, SVF
Paušálnahodnota
Vypočítanápresnáhodnota
2
2
(W/(m
.K))
(W/(m .K)) motepla vplyvom tepelných
STU Bratislava 2011.
Vedúci
stov originálnou výpočtovou
práce: Menďan, R.
1
0,02
0,10
metódou (I. časť).0,03
Almanach [6]STN 73 0540-2 – Tepelná
ochra2
0,05
znalca
Bratislava
2012.
na
budov.
Tepelnotechnické
3
0,02
0,05
[3]
vlastnosti stavebných konštruk4 Menďan, R.: Výpočet
0,01hodnoty
0,05
5 zvýšenia súčiniteľa0,04
0,10
prechodu
cií a budov. Časť 2: Funkčné
Tab.2Vypočítanépresnéhodnotyapaušálnehodnoty
UpodľaSTN7305402[7]pre
tepla vplyvom tepelných mopožiadavky.
SÚTN 2012.
všetkyvariantyriešeniabytovéhodomu
 stov originálnou výpočtovou [7]Počítačový program Area
2008 – Program na riešenie
 metódou (II. časť). Almanach
Záver
znalca Bratislava 2013.
dvojrozmerného stacionárne
[4]
Menďan, R., Pavčeková, M.,
ho poľa teplôt a čiastočných
Porovnanímpresnýchapaušálnychhodnôtzvýšeniasúčiniteľaprechodutepla
Jarošová
D., Bartoňová,
S.:
tlakov vodnej pary (autor:
vplyvomtepelnýchmostovUprevšetkyvariantyriešeniabytovéhodomujemožné
Tepelnotechnický posudok
doc. Dr. Ing. Z. Svoboda).
konštatovaťznačnýpoklesvypočítanýchUhodnotyvzhľadomnapaušálne
hodnoty,obzvlášťpriprvomaposlednomvarianteriešeniabytovéhodomu.
bytového domu ALLEX. Brati slava 2011.
Autor:

[5]
 Hriagyelová, A.: Presný vý- Ing. Rastislav Menďan, PhD.,
počet zvýšenia súčiniteľa STU Bratislava, Stavebná fakulta
Variant

v styku podlahy a obvodovej steny
sa započíta hodnotou y – W/(m.K).
Detaily, ktoré sa nemôžu zohľadniť
vo vymodelovaných výsekoch, sa
tiež zohľadnia samostatne hodnotou y – W/(m.K).
Výsledné hodnoty DU pre všetky
varianty riešenia bytového domu
sú uvedené v tab. 2.
inzerce
Chytrá izolace = moderní izolace 21. století
V zimě hřeje, v létě chladí. To je v současnosti již známý slogan Chytré izolace®. Rád bych vám vysvětlil význam
těchto slov. Chytrá izolace® je vysoce
expanzní tepelná izolace na vodní bázi,
která má po aplikaci stonásobnou expanzi a je tak schopna vyplnit jakýkoliv
konstrukční detail. Po patnácti sekundách expanze je tvarově stálá. Chytrá
izolace® se dá aplikovat do –38 °C a přilne k jakémukoli povrchu. V Kanadě se
tento produkt používá více než 27 let
a firma LIKO-S, a.s., jej distribuuje na
středoevropském trhu sedm let a má za
sebou více než 5000 realizací jak v rezidenční, tak komerční výstavbě. Pro
rezidenční výstavbu se nejvíce využívá
jako tepelná izolace střech. Využíváme v tomto případě difuzní otevřenosti
tohoto materiálu, kde odpor prostupu
vodních par je Mi = 3,3 s téměř nulovou
nasákavostí materiálu a nemění tak svoji
izolační schopnost v závislosti na okolní
vlhkosti. Nepřijímá do své struktury také
pachy zvířat (kuna apod.), a proto si v ní
tato zvěř nevytváří hnízda, jako je tomu
v případech vykousaného materiálu
u běžných izolací.
Difuzně otevřené systémy s touto izolací
navrhujeme jak pro zateplení střešních
konstrukcí, tak pro obvodové pláště bu-
dov (systémy s provětrávanou fasádou).
Výhoda u použití na odvětrávané fasády
je ta, že se nepoužívají již žádné pojistné
difuzní hydroizolace ze strany exteriéru,
jako je tomu u klasických zateplovacích
systémů, a nebrzdí tak vodní páry uvnitř
skladby, protože difuzní fólie má vždy
větší odpor než klasické izolace jako
MW. Výhodou takových difuzně otevřených systémů je to, že se uvnitř budovy nehromadí vodní pára, nevznikají tak
vlhkosti a plísně na povrchu konstrukcí
a zároveň jsou tyto vodní páry schopny na sebe vázat oxidy uhlíků, dusíků
a síranů, které produkuje lidská činnost.
Tyto škodlivé látky jsme tedy schopni
odvádět přes obálku budovy a tím zajis-
tit zdravé prostředí pro bydlení či práci.
Zároveň se může snížit intenzita větrání,
a není proto nutné větší energetické náročnosti na ohřev přiváděného vzduchu
v zimě a chlazení v létě.
U střešních konstrukcí aplikujeme izolaci přímo na pojistné difuzně otevřené
podstřešní fólie (kontaktní) bez použití
parozábran z interiéru. Eliminujeme tak
chybovost použití parozábran, které nejsou na stavbách nikdy dokonale provedeny. Jen pro zajímavost – poslední
učební obor izolatér zanikl v ČR v roce
1998, takže i to je vizitkou, kdo v současnosti tyto izolace na stavbách provádí.
Naše firma má proškolený tým aplikátorů vždy s výstupní kontrolou technika.
Zabýváme se neustále dalším vývojem
a měřením materiálu. Skladby střešních
a stěnových plášťů jsme podrobili měření v klimakomorách a akustických komorách.
První měření jsme zacílili na střešní pláště, kde jsme měřili Chytrou izolaci® v krovu při tloušťce izolace 160 mm a přestřiku krokví 50 mm (do osové vzdálenosti od krokve 150 mm). V tomto případě vycházela hodnota prostupu tepla
U = 0,19 W.m-2.K-1. Materiál byl vystaven po dobu sedmi dní teplotě –15 °C
a 50% vlhkosti exteriéru a interiér teplotě
+21 °C a vlhkosti 50 %. Vzorek byl naprosto suchý, bez jakékoliv kondenzace.
Jako další vzorek jsme zkoušeli konkurenční izolační pěnu s velkou nasákavostí vlhkosti, což se projevilo i na izolač-
ních vlastnostech materiálu. Abychom
dosáhli hodnot srovnatelných s Chytrou
izolací® – 160 mm, bylo nutno aplikovat
260 mm izolace, protože po odstavení
z klimakomory jsme zjistili, že pěna byla
u pojistné hydroizolace dosti nasycena vodou, a tak zcela ztrácela izolační
schopnost.
Dalším vzorkem byla klasická střecha
z minerální vaty, kde byla dokonale provedena parozábrana. Skladba činila
160 mm izolace v místě krokví a 60 mm
přes krokve, tedy 220 mm. V tomto
případě u kvalitní parozábrany byla hodnota U = 0,17 W.m-2.K-1, pokud jsme
ovšem nasimulovali poškození parozábrany – prořez 30 mm lámacím nožem,
zhoršila se hodnota U téměř dvojnásobně. Vata pak byla v posledních 60 mm
u difuzní fólie zcela nasycena vodou
a navíc zmrzlá.
Akustické vlastnosti
Jelikož je Chytrá izolace® velmi lehký
materiál, který nezatěžuje krovy (objemová hmotnost 6,57 kg/m3), zajímala
nás akustická schopnost tohoto materiálu. U popsané skladby střechy jsme
naměřili hodnotu útlumu 42 dB, což je
pro střešní pláště velmi dobrá hodnota.
Měření akustické odolnosti jsme zkoušeli také pro zdivo z keramických tvárnic
tloušťky 300 mm. Samotné zdivo mělo
útlum na hodnotě 42 dB. Pokud jsme
klasicky zateplovali systémem z polystyrenu tloušťky 100 mm, zhoršila se
hodnota útlumu v určitých frekvenčních
pásmech až o 10 dB. Pokud jsme zdivo
zateplili Chytrou izolací® do roštu tloušťky 100 mm, byl útlum ve všech frekvenčních pásmech vyrovnaný, s hodnotou nad 50 dB, došlo tedy naopak
ke zlepšení izolačních vlastností.
Jsme tedy schopni zajistit kvalitní prostředí nejen z hlediska tepelné,
ale i akustické izolace. Tuto Chytrou
izolaci® využíváme v posledních letech
také na zateplení průmyslových budov.
Na základě předchozích měření para-
metru budovy jsme schopni investorovi
vyčíslit přesnou úsporu na její provoz po
zateplení naším systémem a určit návratnost investice. Na tomto místě bych
uvedl příklad, kdy se investor rozhodoval pro nákup bagru, kde měl spočítáno, že se mu tato investice vrátí do pěti
let. S naším zateplením činila návratnost
investice necelé tři roky. Investor se tedy
rozhodl pro rekonstrukci a zateplení své
haly s tím, že po třech letech mu tato
izolace zaplatí na úsporách bagr. Můžeme tedy říci s nadsázkou, že Chytrá
izolace® umí koupit i bagr.
Živá fasáda
Jako další produkt Chytré izolace® nabízíme Živou fasádu. Jedná se o difuzně
otevřenou skladbu obvodového pláště
pro nové haly. Máme vytvořenou předstěnu ze sádrokartonu, na které je napnuta z exteriéru difuzní fólie a v místě
nosného skeletu (ocel, ŽB, dřevo) je
aplikována Chytrá izolace®, která dokonale obklopuje tento nosný skelet
díky své skvělé výplňové vlastnosti. Na
nosném skeletu je pak zavěšena samonosná provětrávaná fasáda, kde lze volit
jakýkoliv typ obkladu. Tuto skladbu jsme
opět podrobili měření v klimakomorách
a akustických komorách – vše opět
s výbornou izolační schopností bez te-
pelných mostů a bez jakékoliv kondenzace uvnitř konstrukce. Akustický odpor
konstrukce činil 50 dB. Tento typ fasády
máme chráněný užitným průmyslovým
vzorem vydaným patentovým úřadem
České republiky.
Tento typ fasády je tedy nejvíce vhodný pro průmyslové haly a administrativní
budovy. Vzhledem ke zcela difuzně otevřenému systému tato fasáda umožňuje
odvod vodních par přes obálku budovy
a zároveň je dodržena vzduchová neprůvzdušnost obálky konstrukce i pro použití vzduchových jednotek v interiéru. Díky
tomu, že je izolace samonosná, jsme
schopni vytvořit jakýkoliv architektonicky
složitý a členitý detail či celek budovy
s dokonalým zaizolováním. Obkladový
materiál stěn pak může být zcela libovolný – kov, dřevo nebo sklo. Celou budovu jsme schopni obléknout do kvalitního
zateplovacího systému 21. století – bez
jakýchkoli tepelných mostů a s izolací,
která domy neuzavírá do igelitových sáčků, ale naopak pomáhá domu dýchat
a vytvářet tak zdravé prostředí.
Ing. Lukáš Kovařík,
projektmanažer divize Energy
tel.: 602 565 571
e-mail: [email protected]
www.liko-s.cz
firemní blok
Docházkový systém ConVision na stavbách:
Pomáháme chránit vaši organizaci
Systém ConVision evidující docházku
pracovníků na stavbách umožňuje prohlížet
si data přes libovolný počítač s přístupem
k internetu, tablet, či chytrý mobilní telefon
a zpracovávat přes padesát libovolných
sestav. Systém se dá používat nejen v ČR,
ale i v okolních státech.
Docházkový systém – pořádek
na stavbě
Bez současných informačních
technologií je poměrně obtížné
a při současném způsobu stavění téměř nemožné vědět, kteří
pracovníci se podílejí na výstavbě
vaší stavby. Třebaže jsou všichni
subododavatelé ze zákona i ze
smluvního vztahu povinni vědět,
kdo se na stavbě pohybuje, často
tomu tak není. Jediným schůdným
a spolehlivým řešením je kvalitní
docházkový systém.
Naše firma přišla před sedmi roky
se systémem ConVision a vytvořila tak softwarové a hardwarové
řešení šité pro potřeby staveb.
K systému docházkových terminálů
se postupně přidaly docházkové
mobilní telefony a rozpoznávače
obličejů – tzv. Face ID.
Naši zákazníci
Náš systém používají stavební
firmy, firmy koordinátorů BOZP
a bezpečnostní agentury. Jedná se
o skupinu firem Skanska, Skanska
SK, Metrostav, VCES, PSJ, Syner,
skupinu firem Trigema, Průmstav,
BAK stavební společnost, P&B
Costruzioni, Kohos, VTP Roztoky,
CRDR, Blesk servis a další.
V současnosti k nám putují každé
dvě minuty docházková data z cca
200 míst. Za sedm let jsme takto
posloužili cca 300 stavbám. Obsluhujeme stavby, kde je jenom
deset pracovníků, až po stavby,
kde denně pracuje dva tisíce i více
pracovníků. Naší největší stavbou bylo Rozšíření Centra Černý
Most, kde jsme byli dodavateli
firem VCES a Unibail Rodamco
(viz www.convision.cz).
Tři typy sběru dat
Naše docházkové systémy jsou
mobilní a využívají datových přenosů mobilních operátorů. U kartových systémů požíváme standard
RFID. Nabízíme tři typy sběru dat
o příchodech a odchodech:
■m
obilní telefon + Android nebo
Symbian + NFC (v současnosti
běžná součást novějších telefonů) + karty;
■d
ocházkový terminál + karty;
■ čtečka Face ID – rozpoznávač
obličejů bez karet;
■ kombinace všech uvedených
typů, případně doplněná o turnikety a průchozí buňku.
Jak systém funguje
Základní schéma systému pracuje velmi jednoduše a snadné
je i jeho používání. Pracovníci na
pracovišti načtou své průchody, data se automaticky přenesou a nadřízení pracovníci mohou data kdykoliv a odkudkoliv
prohlížet on-line. Veškerý provoz
zabezpečuje firma ConVision.
Na stavbě je třeba zajistit pouze
připojení do elektrické sítě 230 V.
Přenosy dat probíhají bezdrátově,
bez jakékoliv obsluhy, nevadí ani
krátkodobé výpadky proudu či dostupnosti datových spojení.
Výhodou pro stavbu je zejména
jednoduchost instalace. Pro ostatní
systémy je třeba zřizovat síťové přípojky, případně počítačové zázemí
spojené kabely se záznamovými
zařízeními přímo na stavbě, systém
ConVision funguje bez nich. Navíc
funguje i v okolních státech, takže
je možné využívat jeden systém
pro stavby v ČR, na Slovensku,
v Polsku či jiné evropské zemi.
Řídicí pracovníci si mohou data
v systému prohlížet přes libovolný
počítač s přístupem k internetu,
tablet, nebo třeba chytrý mobilní
telefon.
Špičková technologie Face ID
Firma ConVision nabízí vysoce
kvalitní rozpoznávače obličejů Face
ID (novinka na trhu), které mohou
nahradit běžné kartové systémy.
Rozpoznávání pomocí obličeje
zabrání situaci, kdy jeden pracovník
označí karty svých kolegů, kteří
přitom na stavbě vůbec nejsou.
Optické rozpoznávání obličejů
je proto ideálním nástrojem pro
kontrolu vstupů na hlídané stavby
s turniketem. Systém vpustí na
stavbu jen ty pracovníky, kteří mají
povolení. Úspěšnost rozpoznávání
je 99,95 % a systém rozpozná
i drobné rozdíly mezi dvojčaty.
Manažerská aplikace do mobilního telefonu
Nejnovějším příspěvkem k mobilnosti a univerzálnosti systému ConVision je manažerská aplikace pro
libovolný mobilní telefon či tablet se
systémem Android, který nemusí
disponovat technologií NFC. Manažeři firmy mohou v současnosti
tedy na svém mobilním telefonu
průběžně sledovat stavy zaměstnanců na vlastních stavbách a mohou zaměstnance kontrolovat individuálně i na stavbách, kde se využívá
nejen technologie vstupních karet,
ale i technologie Face ID.
Přínos systému
Pomocí systému lze ihned zjistit,
kdo se na stavbě nachází. Systém
přináší především důraz na pořádek
v evidenci pracovníků a tím:
■ zvyšuje bezpečnost;
■ zvyšuje využití pracovní doby;
■ poskytuje informace firmám o čase
na konkrétním stavebním procesu;
■ poskytuje informace manažerovi
stavby, stavbyvedoucímu, mis-
trovi o čase stráveném v jednotlivých firmách a odbornostech;
■ poskytuje možnost okamžitě
předat orgánům státní správy
seznam se jmény pracovníků
na stavbě;
■ umožní spravedlivější rozdělování
úkolové mzdy;
■ zamezí se práce firmám s anonymními pracovníky;
■ zamezí se práce firmám s pracovníky bez povolení k pobytu a bez
pracovního povolení;
■ zamezí se práce firmám, u nichž
zaměstnanci pracují 31 dní v měsíci 14 hodin denně.
On-line systém
Systém ConVision je on-line. Data
získaná u vstupů do stavby se odesílají na náš server, kde jsou ihned
zpracována a nabídnuta oprávněným pracovníkům ke zhlédnutí ve
vlastním počítači prostřednictvím
internetu po přihlášení jménem
a heslem. Počet pracovníků, kteří
do systému vidí, není nijak omezen.
Do systému mají přístup jen oprávnění pracovníci. Některé firmy mají
náš systém ConVision zavedený
celopodnikově a načítají pomocí něj
data do mezd. Data příchodů kontrolují namátkově i vyšší nadřízení.
Sestavy
Systém např. umí zpracovat sestavu, která spočítá, kolik který subdodavatel měl na stavbě pracovníků
dnes, za týden, měsíc, čtvrtletí, rok
nebo od počátku stavby. Veškeré
sestavy, kterých je okolo padesáti,
lze vytisknout, zpracovat jako PDF
či odeslat do Excelu a dále s nimi
pracovat.
Spolupráce se zákazníkem
Se zákazníkem uzavíráme buď
rámcovou smlouvu, smlouvu se
stavbou nebo i smlouvu formou
jednoduché objednávky. Náš základní systém dodáme na stavbu
do tří dnů. Stavba zašle a průběžně
dodává seznamy pracovníků podle
toho, jak postupně přicházejí na
stavbu. Naše firma jim buď vyrobí
karty, nebo jim zašle kódy pro načtení obličejů do Face ID. Veškerá
komunikace probíhá elektronicky.
Zákazníkům, kteří si nevyberou
Hlídáme pracovní povolení
Systém doplněný turniketem neumožní vstup pracovníkovi, který má
prošlé pracovní povolení. Systém
signalizuje čtrnáct dní dopředu, že
pracovníkovi vyprší povolení.
z našich více než padesáti sestav, vytvoříme sestavy podle
jejich přání.
Ceny
Levná varianta pro malé stavby
(do 30 pracovníků): cca 1500 Kč
měsíčně + cena vstupních karet.
Středně nákladná varianta (100 až
1000 pracovníků): cca 4900 Kč až
6900 Kč měsíčně + cena vstupních
karet.
Nákladnější, neošiditelná varianta (200 až 1400 pracovníků):
Face ID (rozpoznávač obličejů),
2250 až 10 000 Kč měsíčně, bez
nutnosti vstupních karet.
Doporučujeme vám systém ConVision vyvinutý přímo pro stavebnictví
vyzkoušet. Celý systém pronajímáme. Přesvědčte se sami o výkonnosti a výhodnosti tohoto řešení. ■
Spojení a objednávky na
Ing. Miroslav Kočí
tel.: 602 314 515
e–mail: [email protected].
www.convision.cz
Hlídáme kritéria, která potřebujete
Do systému lze vložit např. data
o dalších kritériích, která potřebujete pro řízení stavby či bezpečnost
– například informaci o proškolení
z lešenářských či vazačských zkoušek apod. Mobilním telefonem
s naším softwarem pak zkontrolujete podle jména, jaká kritéria splňuje
konkrétní pracovník na stavbě.
inzerce
Zateplování obvodových plášťů budov
▲ Izolační deska twinner pro ETICS weber therm twinner
Obvodové pláště budov v době, kdy
usilujeme o maximální úsporu energie, stavíme nízkoenergetické a pasivní domy nenáročné na spotřebu
energie i šetrné k životnímu prostředí a pomalu směřujeme k budovám
s téměř nulovou spotřebou energie,
si bez použití účinných tepelných izolantů vůbec nedovedeme představit.
Architekti a projektanti kombinují na
fasádách novostaveb vnější tepelně
izolační kompozitní systémy s provětrávanými tepelně izolačními systémy se silnými vrstvami tepelných
izolantů s kvalitními výplněmi otvorů
pro dosažení nevšedního vzhledu
stavebního díla a zajištění nízké spotřeby tepla na vytápění.
Na rekonstrukcích i novostavbách
obvodových plášťů bytových, občanských i průmyslových staveb se
používají vnější tepelně izolační kompozitní systémy s Národním certifikátem nebo Evropským technickým
schválením. Skladba vnějšího tepelně izolačního systému je prověřena
státem akreditovanou, nezávislou
zkušební laboratoří. Výhodou vněj-
šího tepelně izolačního systému je
certifikací vyzkoušená skladba, nízká
cena, jednoduchá montáž.
V současnosti se vzhledem k požadavkům nových norem na tepelnou
ochranu budov používají v kontaktních
tepelně izolačních systémech výrazně
vyšší tloušťky izolačních desek z pěnového polystyrenu nebo minerální vlny
než v devadesátých letech, kdy se tepelně izolační systémy začaly používat.
Dříve se na zateplení obvodového
pláště panelového domu používaly
systémy s izolačními desky z pěnového polystyrenu nebo minerální vlny tloušťky mezi 60 a 80 mm.
Dnes se na panelové stavby běžně používají tepelně izolační systémy s izolantem v tloušťkách mezi
120 a 150 mm.
U zateplování obvodových plášťů
nízkoenergetických a pasivních staveb se setkáváme v tepelně izolačních systémech s tloušťkou izolačních desek i více než 300 mm.
Používají se též nové typy izolantů, které mají lepší tepelně izolační
vlastnosti díky nižší hodnotě součinitele tepelné vodivosti λd. Jsou to
např. izolační desky z šedého pěnového polystyrenu, jenž mají ve srovnání s nejčastěji používanými deskami z bílého pěnového polystyrenu
o 20 % nižší součinitel tepelné vodivosti λd a tím o 20 % lepší tepelně
izolační vlastnosti.
Podobně je tomu i u nových izolačních desek z minerální vlny s tzv. šikmou orientací vláken, sendvičových izolačních desek twinner, které
v sobě spojují izolační jádro z šedého polystyrenu a krycí vrstvu z desky z minerální vlny tloušťky 30 mm,
nebo izolačních desek z fenolické
pěny Kooltherm K5.
Pro upevnění tepelně izolačních systémů s velkou tloušťkou izolačních
desek se používají s lepicí hmotou
talířové hmoždinky s ocelovým trnem, nejčastěji šroubovací. Podle
směrnice ETAG 004 jde o kotvený
zateplovací systém s doplňkovou lepicí hmotou. Ta přenáší vlastní hmotnost systému, hmoždinky přenášejí
sání větru.
▼ Izolační deska Kooltherm K5 pro ETICS weber therm plus ultra
Hmoždinky s ocelovým trnem působí
v izolační desce jako bodové tepelné
mosty. Vlivem bodových tepelných
mostů hmoždinek v kombinaci se silnější základní vrstvou v místě talířků
způsobenou jejich chybnou montáží
dochází k vykreslování hmoždinek na
fasádě v zimním období. Povrch talířku správně osazené hmoždinky je
v rovině s povrchem izolační desky.
Pro omezení vykreslování hmoždinek na fasádě se doporučuje použít
hmoždinky s minimálním bodovým
tepelným mostem v kombinaci se
zapuštěnou montáží hmoždinek,
včetně zakrytí talířků hmoždinek víčky
z izolantu.
Izolační víčka výrazně
snižují bodové tepelné mosty hmoždinek, zajišťují konstantní tloušťku základní vrstvy a omezují jejich
vykreslování.
Základní vrstva tepelně
izolačních systémů se
běžně provádí cementovou lepicí a stěrkovou hmotou vyztuženou skleněnou síťovinou.
Na spodní části staveb se doporučuje použít tepelně izolační systém
weber.therm flex se základní vrstvou z disperzní stěrkové hmoty se
zesíleným vyztužením zdvojenou
skleněnou síťovinou z důvodu vyšší
třídy mechanické odolnosti proti rázu
tvrdým tělesem.
Jako povrchová úprava zateplovacích systémů se nejčastěji používají
tenkovrstvé pastovité omítky. Výhodou je nízká hmotnost, jednoduchá
aplikace a široká barevná škála.
Kondenzace vlhkosti na povrchu
omítek tepelně izolačních systémů zajišťuje živnou půdu pro růst
mikroorganizmů, řas a následně
plísní. Pro svou vysokou přirozenou odolnost proti růstu mikroorganizmů je výhodné použít omítku
weber.pas topdry. Tuto omítku proti růstu mikroorganizmů přirozeně
chrání její suchý povrch. Neobsahuje biocidní přísady, a proto je šetrná
k životnímu prostředí.
Alternativně lze též použít omítku
weber.pas extraclean se samočisticím efektem a vysokou odolností proti
mikroorganizmům.
Omítka weber.pas
extraclean v sobě
spojuje výhody silikonové i silikátové omítky.
V posledních několika
letech projektanti a architekti projevují zájem
nejen o širokou barevnou paletu tenkovrstvých omítek, ale i o nevšední povrch omítky,
který by např. připomínal v České
republice
tradiční
škrábanou omítku
se šupinkami slídy
břizolit, režné cihelné či kamenné zdivo,
nebo texturu dřeva.
Divize Weber řeší fasádu s tradiční škrábanou omítku tepelně
izolačním systémem
se škrábanou silnovrst-
vou omítkou weber.top obsahující
šupinky slídy, nebo nastříkáním lesklých zrn weber.fliter
do rozetřené tenkovrstvé omítky weber.pas,
které podobným způsobem jako šupinky
slídy vytvářejí na fasádě
lesklé plošky.
Povrch s imitací cihelného nebo kamenného
zdiva z pískovce nebo
žuly lze vytvořit omítkami
weber.pas silikon brick,
weber.pas sandstone nebo
weber.pas granit s podkladním nátěrem weber.pas podklad uni brick za
použití papírové šablony ve tvaru zdiva z cihel nebo kamene. Pro vytvoření
textury dřeva na fasádě je určena jemná omítky weber.pas silikon wood
v kombinaci s lazurovacím nátěrem
weber.ton lazur.
Autor:
Ing. Tomáš Pošta,
divize WEBER, Saint-Gobain Construction Products CZ a.s.
▼ Příklad vykreslování hmoždinek na fasádě
inzerce
Ozelenění střech pomocí Liadrainu
mulovat vodu v množství až 80 % své
váhy v suchém stavu. Tyto akumulační
schopnosti a rovněž dobré drenážní
účinky umožňují regulaci vodního režimu zelené střechy. Použitím vhodné velikosti zrn je přitom vedle zavlažení zajištěn také ideální obsah vzduchu v půdě
a tím také optimální zásobení rostlin kyslíkem. Kromě toho je Liadrain chemicky
neutrální, mrazuvzdorný a nehořlavý. Je
odolný vůči hydrolýze, půdním roztokům a mikroorganizmům, neobsahuje
klíčivá semena plevele ani části rostlin
s regeneračními schopnostmi. Liadrain
je prověřen výzkumnou společností pro
rozvoj krajiny Forschungsgesellschaft
Landschaftsentwicklung Landschaftsbau e.V. (FLL) a odpovídá jejím směrnicím pro minerální sypaniny vhodné pro
drenážní vrstvy i vegetační substráty pro
jednovrstevné extenzivní ozelenění.
Ať už plochá, nebo šikmá střecha,
extenzivní, nebo intenzivní porost,
Liadrain z drceného keramzitu je nejlepší volba pro rychlé, jednoduché
a trvalé ozelenění střech. Lehký substrát s pórovitou a stabilní strukturou
zabezpečuje zdravý růst rostlin a zároveň tvoří vegetační, hydroakumulační a drenážní vrstvu. Výsledkem
jsou zelené střechy upravené podle
individuálních požadavků investora,
které přinášejí užitek jak domu, tak
i člověku a přírodě.
V mnoha zemích Evropy se výstavba
zelených střech stala tradicí. Chrání
obyvatele před letními horky, před chladem a větrem a současně poskytuje
střešní konstrukci důkladnou ochranu
před povětrnostními vlivy. Mimo to plní
zelené střechy také důležitou ekologickou funkci. Znovu přinášejí zeleň právě
do těch míst, ze kterých v důsledku zástavby zmizela. Ve výškách tak vznikají
ekologická zákoutí s vlastním mikroklimatem, která poskytují nový životní pro-
stor flóře a fauně. Zelené střechy také
zadržují dešťovou vodu a snižují zatížení
kanalizace, kromě toho ještě zachycují
prach a škodlivé plyny.
Keramzit jako přirozená vegetační
a drenážní vrstva
Zelená střecha potřebuje funkční substrát, který lze jednak přizpůsobit stavebním podmínkám daného místa,
jednak je schopen zajistit zdravý růst
rostlin. V obou případech se v posledních letech velmi osvědčil Liadrain – drcený granulát z lehkého keramického
kameniva. Výchozím materiálem pro
výrobu lehkého keramického kameniva
jsou třetihorní cypřišové jíly. Jíl je granulován a plastifikován a pak prochází rotační pecí, kde při teplotě cca 1200 °C
expanduje. Následně je tento produkt
(keramzit) mechanicky nadrcen. Výsledkem je velice lehká keramzitová drť, jejíž
objemová hmotnost v suchém stavu
činí jen přibližně 0,3 g/cm3 a má navíc
velice stabilní strukturu i tvar. Liadrain
má otevřené póry, a může proto aku-
Lehkost, stabilita, regulace vlhkosti
Díky své lehkosti, stabilitě struktury
a schopnosti akumulovat vodu umožňuje Liadrain rychlé a jednoduché ozelenění rovných i šikmých střech. Ozelenění může být přitom provedeno dvěma způsoby – extenzivně, v jedné vrstvě, nebo intenzivně v několika vrstvách.
Intenzivní střešní zeleň je zvláště vhodná
pro náročnější, půdopokryvné rostliny
a nižší křoviny. Tento druh střešního porostu zadržuje v porovnání s extenzivní
zelení ještě více dešťové vody. Vedle
plochých střech je dnes možné pomocí
obvyklých postupů ozelenit i šikmé střechy se sklonem až 35 stupňů. V těchto
případech se využívají hotové systémy
skládající se z jednotlivých komponentů, které odpovídají příslušným požadavkům ohledně vrstvy substrátu, drenážního výkonu a váhy.
Intenzivní ozelenění střešních zahrad
Při intenzivním ozelenění střechy se kořeny rostlin pevně a trvale uchytí ve vegetační vrstvě stejným způsobem jako
u běžné zahrady na zemi. Základem
pro vybudování jednotlivých vrstev musí
být plán ozelenění střechy. Statickým
podmínkám střechy se potom přizpůsobí uspořádání vrstev, výška substrátů
a složení jejich směsi.
První vrstva se zpravidla skládá z hydroizolačního souvrství složeného z PE
fólie (netkaná geotextilie – plsť), izolace proti vodě a nopové fólie s atestem
ochrany proti prorůstání kořenů. Potom následuje hydroakumulační, popř.
drenážní vrstva, která je z vrchní strany
chráněná filtrační vrstvou nejlépe ve
formě netkané geotextilie. Vrchní vrstvu potom tvoří vlastní vegetační vrstva,
která se skládá ze zeminy, vrchní půdy
nebo rašeliny promíchané s Liadrainem.
Pokud se skládá vegetační vrstva
z Liadrainu a rašeliny ve stejném poměru, je statické zatížení většinou o polovinu menší než u stejně silné vrstvy obsahující pouze zeminu. Nepatrná váha,
trvalá stabilita struktury a snadná manipulace umožňuje tímto způsobem rychle, snadno a efektivně ozelenit i střechy
s omezenou únosností.
Úsporné zavlažování zadrženou vodou
Hydroakumulační drenážní vrstva, která
leží pod vegetační vrstvou, zajišťuje při
intenzivním způsobu ozelenění efektivní
akumulaci vody a odpovídající drenáž.
Vlhkost je zadržována dvojím způsobem; jednak v pórovité struktuře Liadrainu, jednak ve výplních mezi jednotlivými
zrny, v případě, že je zavlažování zadrženou vodou součástí projektu. Jako
drenážní vrstva musí mít vrstva Liaporu
určitou výšku. Doporučuje se čtvrtina
až třetina celkového souvrství, nejméně
však 8 centimetrů. Má-li být realizováno
zavlažování zadrženou vodou, musí být
část drenážní vrstvy stabilně naplněna
vodou. Výše zadržené vody se řídí zvolenou vegetací a statickými možnostmi
stropní konstrukce. Kapacita akumulované vody je přitom enormní; při výšce
např. 6 centimetrů je zadrženo 40 litrů
vody na metr čtvereční – přibližně 15 litrů
v Liadrainu a kolem 25 litrů ve výplních.
Pro srovnání: průměrné roční srážky
činí přibližně 20 litrů na metr čtvereční.
Střešní zahrada se zavlažovacím systémem tak výrazně snižuje spotřebu
vody na zalévání a zároveň nabízí ty
nejlepší podmínky pro intenzivní ozelenění náročnými rostlinami, keři i malými
stromky.
Extenzivní ozelenění: méně náročná
alternativa
Pro střechy se zvláště nízkou únosností
je vhodnou alternativou extenzivní ozelenění. V tomto systému je používána
nízká, nenáročná a téměř bezúdržbová zeleň rozrůstající se do plochy, která
dosahuje výšky od 5 do 20 centimetrů, jako např. skalničky, mechy a trávy.
Tomu se přizpůsobí i potřebná výška
vrstvy substrátu z Liadrainu, která může
být u extenzivní zeleně nižší. Dosahuje-li
střešní porost výšky 5 až 15 centimetrů,
stačí výška souvrství 8 až 12 centimetrů,
pro rostliny dorůstající do 20 centimetrů
je nutná tloušťka vrstvy 12 až 16 centimetrů. Z toho vyplývá zatížení plochy
0,6 až 0,9 kN/m2, popř. až 1,2 kN/m2.
Vrstva substrátu se nanese přímo na
střechu na izolační vrstvu proti prorůstání kořenů a na ochrannou vrstvu, kterou
tvoří netkaná geotextilie.
Bezúdržbové osázení střechy
Při extenzivním způsobu ozelenění
vyrůstají rostliny na vrstvě substrátu
s Liadrainem obohacené živinami nebo
na tenké, několik centimetrů silné pokrývce z půdního substrátu. Dodatečný
přídavek humusových vrstev není nutný,
takže mocnost souvrství je velmi malá.
Ani umělé zásobování vodou nebo živinami není třeba, protože nenáročné
rostliny se kompletně zásobí samy a díky
akumulačním schopnostem substrátu
s Liadrainem překonají bezpečně i delší
období sucha. Pro extenzivní ozelenění
střech se osvědčily zvláště sukulentní
rostliny, traviny nebo kombinace travin
a keřů. V těchto případech se mohou
rostliny plošně zasít, nebo se mohou kořenové baly mělce zasadit. Podle výběru
rostlin vznikají na malém prostoru zajímavá rostlinná společenství, která tvoří prakticky bez jakékoli péče zdravý, odolný
střešní porost.
Balení Liadrainu
Liadrain je ideální pro jednoduché
a rychlé ozelenění střechy, ať už intenzivní, nebo extenzivní. Je dodáván volně ložený nebo ve velkoobjemových
vacích (Big Bag o objemu 1000 l) nebo
v pytlech o objemu 50 l.
inzerce
Rozšíření řady omítkových profilů pro systém ETICS
Doporučení
Před aplikací je nutno ve výsecích (mezerách) na obloukové straně nastřihnout
skelnou tkaninou až k vrcholu výseku
s četností v závislosti na poloměru oblouku. Profil se nasadí na hranu oblouku
a upevní odpovídajícím způsobem podle tloušťky omítky. Při tvorbě oblouku je
potřeba profil postupně a rovnoměrně
formovat podle poloměru oblouku.
Profil je třeba vkládat zásadně do nataženého stavebního lepidla (stěrkové
hmoty). Nastřižené pásy skelné tkaniny
musí být přearmovány tkaninou z čelní
plochy ETICS nebo diagonálními pásy
skelné tkaniny 200 x 300 mm.
Profil rohový klenbový D/38
■ slouží ke zpevnění a vyztužení rohů na vnitřních klenbových obloucích;
■ vhodný pro zateplovací systémy ETICS, možné použití i pro SDK systémy;
■ ochrana hran před mechanickým poškozením, zabránění vzniku vlasových trhlin;
■ prolis profilu usnadňuje uhlazení omítky;
■ chemicky stabilní, nereaguje s omítkou.
materiál
rozměr
obj. č.
délka
balení
PVC
mm
25 x 25 x 1,
P100 x 100
D/38
Doporučená četnost nastřižení podle poloměru ohybu
350–450 mm
ob 1 výsek
460–600 mm
ob 2 výseky
Nad 600 mm
ob 3 výseky
m
2,5
ks
20
MATEICIUC a. s.
Ke Koupališti 370/15
742 35 Odry
www.mat-plasty.cz
infoservis
Odborné semináře
a konference
11. 6. 2013
Pasivní dům jako pozitivní
krok k nezávislosti, svobodě
a bezpečnosti v komfortním
a zdravém prostředí
Odborný seminář
Praha 1, Nadace pro rozvoj
architektury a stavitelství,
Václavské nám. 31
www.stavebniakademie.cz
11. 6. 2013
Moderní materiály a technologie pro výstavbu rodinných
domů a obytných budov
Odborný seminář
Brno, Výstaviště BVV,
Kongresové centrum, sál C,
Výstaviště 1
www.azpromo.cz
11. 6. 2013
Autorské právo při
projektování staveb
Odborný seminář
Praha 9, Lisabonská 4
STUDIO AXIS
www.studioaxis.cz
11. 6. 2013
Vyvlastnění ve
veřejném zájmu
Odborný seminář
Praha 5, Nárožní 2600/9
13. 6. 2013
Křižovatky architektury
5. ročník odborné konference
téma: Architektura s rudou
hvězdou bez stigmat
a předsudků
Praha 1, Nová budova
Národního muzea
(bývalé Federální shromáždění)
www.krizovatkyarchitektury
13.–14. 6. 2013
Euroconstruct 2013
75. konference o vývoji
stavebnictví v Evropě
Inženýrská firma hledá spolupracovníka s rozsáhlými znalostmi
a zkušenostmi s energetickými projekty budov, energetickým hodnocením budov, návrhy energetických opatření a zejména projekty EPC.
Možnost spolupráce na základě smlouvy (IČ), zaměstnání na plný i částečný
úvazek. Vzdělání ani věk není rozhodující (i důchodce). Očekáváme profesionální
znalosti v oboru a samostatný a iniciativní přístup k pracovním úkolům.
Životopis, prosím, zasílejte na e-mail: [email protected].
Kurz Klimatizace a větrání
Tento dvousemestrální kurz,
který bude probíhat v termínech září až prosinec 2013
a únor až květen 2014 na Fakultě strojní ČVUT v Praze, je
určen zejména projektantům,
pracovníkům ve výstavbě či
provozovatelům vzduchotechnických zařízení. Navazuje na
základní kurz a je pojat jako
součást CŽV absolventů vysokoškolských, případně středoškolských studií v oborech
techniky prostředí. Poskytne
informace o současném stavu
poznatků, praktikách a meto-
dách řešení vybraných aktuálních témat v oboru.
Kurz pořádá Společnost pro techniku prostředí, Odborná sekce
Klimatizace a větrání OS 01, ve
spolupráci s ČVUT v Praze, Fakultou strojní, Ústavem techniky
prostředí.
Bude zařazen do programu CŽV
ČKAIT. Účastníci obdrží potvrzení
o jeho absolvování. Předpokládaný účastnický poplatek: 22 000 Kč
pro členy STP, 24 000 Kč pro
nečleny. Bližší informace: http://
www.users.fs.cvut.cz/~zmrhavla/Kurz/KurzKaV2013.htm ■
Dánsko, Kodaň
E-mail:
[email protected]
17.–18. 6. 2013
Energetický specialista
s oprávněním ke
zpracování PENB
Kurz
České Budějovice,
E.ON, F. A. Gerstnera 2151/6
20. 6. 2013
Výklad stavebního
zákona po novele
Odborný seminář
18. 6. 2013
Nízká energetická náročnost
budov podle nových předpisů
a činnosti TDS při jejím
zajištění
Odborný seminář
24.–26. 6. 2013
AutoCAD Plant 3D
Základní školení
Praha 4,
CAD Studio,
Líbalova 1
Fachmanské řešení
a Fachmanův ceník Cemix
Právě vyšel nový katalog a ceník
firmy LB Cemix s přehledně
členěným sortimentem firmy od
zateplovacích systémů a pastovitých omítech přes fasádní barvy,
samonivelační potěry a stěrky, sanační omítky a omítkové
a maltové směsi až po stavební
chemii.
Součástí katalogu jsou i letošní
novinky, rady a tipy pro stavebníky a přehledná schémata užití výrobků Cemix v praxi. K novinkám
patří např. lepicí a stěrkovací disperzní hmota (Cemix 705), silikonové omítky COMFORT se zvý-
šenou odolností proti znečištění
či silikonsilikátové omítky COMFORT se samočisticím efektem,
Cemix sádrová omítka lehčená
(036), sádrová omítka filcovaná
(016 F) a sádrová omítka gletovaná (016 G). Rozšířena byla i paleta
barevných odstínů zdicí a spárovací malty pro lícové zdivo 15
(Cemix 311 c) na šest odstínů. Firma nově nabízí i výrobky pro zahrady – beton KLASIK (Cemix 040),
beton drenážní (Cemix 310)
a maltu pro lepení a pokládku
přírodního kamene (Cemix 331).
Bližší info viz www.cemix.cz. ■
Semináře Beton University
pokračují opět v září
Již čtvrtým rokem organizuje skupina Českomoravský beton spolu
se svými dceřinými společnostmi
a partnery cyklus seminářů zaměřených na trendy v oblasti betonů.
Na seminář Moderní trendy
v betonu I. – Vodotěsné betony
věnovaný navrhování konstrukcí
z tohoto materiálu se mohou
těšit zájemci 26. září v Jihlavě (EA
Business Hotel).
Druhý seminář – Moderní trendy
v betonu II. – Betony pro dopravní
stavby – je zaměřen na požadavky kladené na betony pozemních
komunikací, na modul pružnosti,
požární ochranu v tunelových
stavbách, hydrofobní impregnace
či požární odolnost betonových
konstrukcí. Seminář proběhne
11. září v hotelu International
v Brně a 9. října v kongresovém
centru Parkhotel v Plzni a jeho
součástí jsou také konkrétní
příklady realizací dopravních
staveb.
Kompletní program seminářů
a registrační formulář lze nalézt na webových stránkách
www.betonuniversity.cz. ■
v příštím čísle
08/13 | srpen
Srpnové číslo se bude věnovat
tématu Facility management, především oblasti technické správy
a řízení údržby a obnovy budov
a bytového fondu. Zajímavé informace přinese také např. článek
zabývající se možnostmi řízení
informací o výstavbě v rámci
realizace jednokolejných tunelů
pomocí zeminových štítů v úsecích prodloužení trasy A metra.
Ročník VII
Číslo: 06–07/2013
Cena: 68 Kč vč. DPH
Vydává: EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, CZ-648 03 Brno
IČ: 44960751
Redakce: Sokolská 15, 120 00 Praha 2
Tel.: +420 227 090 500
Fax: +420 227 090 614
Číslo 8/13 vychází 7. srpna
ediční plán 2013
předplatné
Celoroční předplatné (sleva 20 %):
544 Kč včetně DPH, balného
a poštovného
časopis
■
ediční plán 2013
pozice na trhu
Objednávky předplatného
zasílejte prosím na adresu:
EXPO DATA spol. s r.o.
Výstaviště 1, 648 03 Brno
(IČO: 44960751,
DIČ: CZ44960751,
OR: Krajský soud v Brně,
odd. C, vl. 3809,
bankovní spojení: ČSOB Brno,
číslo účtu: 377345383/0300)
Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
Předplatné můžete objednat
také prostřednictvím formuláře
na www.casopisstavebnictvi.cz.
časopis
Šéfredaktor: Mgr. Jan Táborský
Tel.: +420 602 542 402
Redaktor: Petr Zázvorka
Tel.: +420 728 867 448
Redaktorka odborné části:
Ing. Hana Dušková
Tel.: +420 227 090 500
Mobil: +420 725 560 166
Inzertní oddělení:
Manažeři obchodu:
Daniel Doležal
Tel.: +420 602 233 475
Igor Palásek
Tel.: +420 725 444 048
Redakční rada: Ing. Rudolf Borýsek,
doc. Ing. Štefan Gramblička, Ph.D.,
Ing. Václav Matyáš, Ing. Jana Táborská,
Ing. Michael Trnka, CSc. (předseda),
Ing. Svatopluk Zídek, Ing. Lenka Zimová
Odpovědný grafik: Petr Gabzdyl
Tel.: +420 541 159 357
Předplatné: Věra Pichová
Tel.: +420 541 159 373
Fax: +420 541 153 049
Tisk: EUROPRINT a.s.
pozice na trhu
časopis
Stavebnictví je členem
Seznamu recenzovaných
periodik vydávaných
v České republice*
*seznam zřizuje
Rada pro výzkum a vývoj vlády ČR
Kontakt pro zaslání edičního plánu 2013 a pozice na trhu v tištěné nebo elektronické podobě:
Věra Pichová
tel.: +420 541 159 373, fax: +420 541 153 049, e-mail: [email protected]
Náklad: 32 805 výtisků
Povoleno: MK ČR E 17014
ISSN 1802-2030
EAN 977180220300506
Rozšiřuje: Mediaprint & Kapa
© Stavebnictví
All rights reserved
EXPO DATA spol. s r.o.
Odborné posouzení
Teoretické články uveřejněné v časopise Stavebnictví
podléhají od vzniku časopisu odbornému posouzení.
O tom, které články budou odborně posouzeny,
rozhoduje redakční rada časopisu Stavebnictví. Recenzenty (nezávislé odborníky v daném oboru) rovněž
určuje redakční rada časopisu Stavebnictví. Autoři
recenzovaných článků jsou povinni zohlednit ve svých
příspěvcích posudky recenzentů.
Obsah časopisu Stavebnictví je chráněn autorským zákonem. Kopírování a šíření obsahu časopisu v jakékoli podobě
bez písemného souhlasu vydavatele je nezákonné. Redakce
neodpovídá za obsah placené inzerce, za obsah textů externích autorů a za obsah zveřejněných dopisů.
TITUL STAVBA ROKU STŘEDOČESKÉHO KRAJE 2012
Revitalizace historického jádra města Slaný
CENA HEJTMANA STŘEDOČESKÉHO KRAJE 2012
Rekonstrukce ulic a dlažeb historického jádra města
Kutná Hora
CENA VEŘEJNOSTI 2012
Nová radnice Milovice
SOUTěž VYHLÁšENA!
Vypisovatelé: KRAJSKÝ ÚŘAD STŘEDOČESKÉHO KRAJE, NADACE PRO ROZVOJ ARCHITEKTURY A STAVITELSTVÍ, ČKAIT OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ,
ČSSI OBLAST PRAHA A STŘEDOČESKÝ KRAJ, ČKA, REGIONÁLNÍ STAVEBNÍ SPOLEČNOST SPS PRO PRAHU A STŘEDNÍ ČECHY, OBEC ARCHITEKTŮ, KRAJSKÁ HOSPODÁŘSKÁ
KOMORA STŘEDNÍ ČECHY
Soutěž je vypsána pod záštitou hejtmana Středočeského kraje.
2. ročník soutěže
Stavba roku Středočeského kraje
vyhlášen
Uzávěrka přihlášek 1. 7. 2013
Soutěžní podmínky, přihlášku a registraci do soutěže naleznete na
www.stavbaroku.cz
Partner:
Hlavní
mediální
partner:
Mediální
partneři:
VIDEOFILMSTUDIO
KUTNÁ HORA
INTERNETOVÁ TELEVIZE - ITV
Baumit
CreativTop
Fasáda
nekonečných možností
Hra struktur a barev
Představujeme Vám nová progresivní technická řešení.
Nekonečné možnosti vzhledu fasády, design dřeva, betonu, hladkých kovových ploch. To vše nabízí novinka Baumit CreativTop,
tenkovrstvá probarvená omítka, která umožňuje vytvořit tradiční i designové povrchové úpravy fasád. Nejen pro zateplovací
systémy Baumit to znamená dosud neznámé povrchové úpravy v různých strukturách a technikách.
CreativTop Max, CreativTop Trend, CreativTop Fine a CreativTop S-Fine jsou čtyři modifikace této
jedinečné fasádní omítky od nejhrubší až po nejjemnější strukturu. Široká paleta odstínů Baumit Life
a různé techniky zpracování omítky otevírají společně s důvtipem architektů nekonečné možnosti
pro originální vzhled fasády.
Váš dům. Vaše barvy. Váš život.

english synopsis - Časopis stavebnictví

Transkript

Podobné dokumenty

Strategická výzkumná agenda 2014

fast-2009-9-2-1-blaha - DSpace VŠB-TUO

MK2 – zkušební protokol

Prvky v PON Pasivní optické přístupové sítě

Inspirováno kubismem - E

Stáhnout leták

prospektu - the history of tesla, -rv

studium polovodičových laserů - Československý časopis pro fyziku

Penn 975ld

Predikce vývoje ocelářského průmyslu ČR 2015-2020

english synopsis - Časopis stavebnictví

Prohlédněte si uživatelský manuál k nádržím

statika a dynamika staveb

zde - Energeticky soběstačné budovy

ČEŠTÍ A SLOVENŠTÍ DOBROVOLNÍCI V POLSKU 1939

Predikce vývoje ocelářského průmyslu ČR na

číslo 11 - Ideální Bydlení

časopis lešenář č. 5 ve formátu pdf

Katalog Firesta

ceník 2011

ceník 2011

Studijní plán Bc - Nanomateriály