Morčata_Veterinářství

Transkript

Morčata_Veterinářství
odborné sdělení
Z Á J M O VÁ Z V Í Ř ATA
Střevní parazité morčat
L. HOFMANNOVÁ, K. POMAJBÍKOVÁ
Ústav patologické morfologie a parazitologie, FVL, VFU Brno
SOUHRN
SUMMARY
Hofmannová L., Pomajbíková K. Střevní parazité morčat.
Veterinářství 2011;61:336-340.
V období listopad–prosinec 2010 bylo vyšetřeno koncentračně
flotační technikou 169 převážně směsných vzorků trusu morčat z 27
soukromých chovů z České republiky. Přítomnost střevních parazitů
byla prokázána v 15 chovech (15/27; 55,56 %), celkem bylo
zaznamenáno 37 pozitivních vzorků (37/169; 21,89 %). Cysty
prvoka Giardia duodenalis jsme detekovali ve dvou chovech,
z každého byl pozitivní jeden vzorek. Oocysty kokcidie Eimeria
caviae byly přítomny v devíti vzorcích trusu doručených celkem od
pěti chovatelů. Vajíčka hlístice Paraspidodera uncinata byla
detekována ve 26 vzorcích, a to celkem ze 13 chovů.Ve vyšetřovaných
vzorcích trusu nebyla prokázána žádná přítomnost oocyst rodu
Cryptosporidium a flotační vyšetření nezachytilo ani cysty balantidií.
V textu uvádíme souhrn biologie, patogenity a terapeutických
možností u všech výše uvedených střevních parazitů, diskutovány
jsou pak především chovatelské možnosti preventivních opatření.
Hofmannová L., Pomajbíková K. Intestinal parasites of
guinea pigs. Veterinářství 2011;61:336-340.
We examined 169 fecal samples of guinea pigs from 27
breeders in the Czech Republic during November-December
2010. Stages of intestinal parasites were found in 15 breedings
(15/27; 55.56%), 37 fecal samples were positive (37/169;
21.89%). Giardia duodenalis cysts were detected in
2 breedings, in two samples at all. Oocysts of Eimeria caviae
were presented in nine samples of five breedings and eggs of
Paraspidodera uncinata were found in 26 samples from 13
breedings. No presence of Cryptosporidium sp. oocysts and
Balantidium sp. cysts was detected by concentration-flotation
technic. Moreover, we itemized biology, pathogenicity and
therapeutical possibilities in all above-mentioned parasites
and we discussed a prophylaxis especially available for
breeders as well.
Úvod
Morče domácí (Cavia aperea porcellus) je v České republice (ČR) oblíbeným domácím mazlíčkem (obr. 1). Stejně tak je
oblíbeným hlodavcem drženým za účelem chovu (výstavního
i hobby). Oficiální chovatelské stanice (CHS) v ČR uvádí nejčastěji 5–20 či 20–50 chovaných morčat, méně časté jsou
skupinky pouze do pěti zvířat a výjimečně je chováno nad 50
jedinců (http://www.klubmorcat.cz/seznam-chs.html). V rámci
jedné CHS dochází často k přesunům morčat z jednotlivých
skupin do jiných a pohyb zvířat se tedy uvnitř jednotlivých
CHS značně prolíná. Dále dochází k přesunům morčat mezi
různými CHS např. za účelem připouštění, nákupu nových
jedinců (nezřídka i importu ze zahraničí) či jen „pomoc“ při
transportu morčete k jinému majiteli. V neposlední řadě
dochází také ke vzájemnému kontaktu jedinců na výstavách,
kde se běžně vystavují desítky až stovky morčat. Veterinární
opatření při pořádání těchto morčecích výstav považujeme za
jedny z nejkvalitnějších, přesto ani zde nelze zabránit kontak-
tu s asymptomatickými přenašeči onemocnění. Díky všem
výše zmíněným faktorům je v rámci ČR reálná šance pro přenos patogenů poměrně příznivá. Navíc povědomí o karantenizaci a možných preventivních opatřeních není u chovatelů
zcela dostatečné.
V naší studii jsme se ze všech možných patogenů zaměřili
pouze na střevní parazity. Vyšetření vzorků trusu morčat z různých CHS nám mělo pomoci k získání přehledu o nejčastěji se
vyskytujících střevních parazitech morčat u nás. Věříme, že
opublikování těchto informací přispěje ke správné diagnostice,
interpretaci nálezů vč. závěrů pitevních zpráv, k cílené, opodstatněné a účinné léčbě ze strany veterinárních lékařů, a v chovatelské veřejnosti také k zavedení karanténních a hygienických preventivních opatření namísto laických samoléčitelských
pokusů.
Giardia duodenalis (syn. G. caviae, G. intestinalis, G. lamblia) je
prvok z kmene Sarcomastigophora, řádu Diplomonadida. Je to
bičíkovec bilaterálně symetrický, dorzoventrálně oploštělý, hruško-
Obr. 1 – Samice hladkosrstého morčete s novorozenými
mláďaty dvě hodiny po porodu
Obr. 2 – Trofozoiti Giardia duodenalis barvení Giemsou
336
VETERINÁŘSTVÍ 6/2011
Z Á J M O VÁ Z V Í Ř ATA
odborné sdělení
Obr. 3 – Cysty Giardia duodenalis ve flotaci. Foceno za
použití Nomarského diferenciálního kontrastu (NIC)
Obr. 4 – Čtyřjaderná cysta Giardia duodenalis nativní preparát dobarvený Lugolem
vitého tvaru těla s dvěma výraznými jádry, ventrálním adhezivním
diskem a osmi bičíky. Trofozoiti (obr. 2) o velikosti 8–14 μm × 6–8
μm žijí na povrchu sliznice tenkého střeva. Zde se množí binárním
dělením, kobercovitě pokrývají povrch klků a brání tak vstřebávání živin do organismu hostitele. Do vnějšího prostředí odchází
s tráveninou v podobě oválných čtyřjaderných cyst o velikosti asi
10–12 μm. Vylučování infekčních odolných cyst bývá značně diskontinuální. K nakažení dalšího hostitele dochází těmito cystami
perorálně, kdy se v tenkém střevě hostitele z pozřených cyst uvolňují trofozoiti a vývojový cyklus se opakuje. Prepatentní perioda
(doba od infekce po započetí vylučování stadií v trusu) se pohybuje mezi 5 až 16 dny. Giardie patří mezi parazity s nízkou hostitelskou specifitou a není vyloučen ani jejich přenos na člověka.
Giardióza patří mezi oportunní infekce. Ne vždy je přítomnost
giardií provázena klinickými příznaky. Klinické projevy závisí na
celkovém zdravotním stavu hostitele, u morčat především na mikrobiální rovnováze v trávicím traktu. Giardie mohou být (většinou
jako sekundární činitel) u morčete příčinou hubnutí, průjmů
a následně až smrti oslabeného jedince. Průjem spojený s dehydratací je nebezpečný především u mláďat, kde bez včasné rehydratace může končit fatálně. Diagnostika giardií je založená na
nálezu cyst či trofozoitů. Trofozoiti mohou být detekováni při profuzních průjmech v nativním preparátu z čerstvého trusu, dále je
nalézáme při pitvě v otiskovém preparátu nebo v seškrabu ze sliznice tenkého střeva. Cysty giardií detekujeme v trusu pomocí flotační metody (kdy se obsah cysty sráží do podoby půlměsíčků,
viz obr. 3), při dostatečných zkušenostech také sedimentačními
metodami či v nativním preparátu (obr. 4). Terapie bývá doporučována bez ohledů na nepřítomnost klinických příznaků. Vzhledem
k potenciální možnosti infekce člověka s tímto stanoviskem souhlasíme. Vždy je však nutné dodržet dávkovací schéma, především dobu dávkování. Z účinných látek lze využít metronidazol
20–40 mg/kg ž. hm. po 12 hodinách, fenbendazol 20 mg/kg
ž. hm. každých 24 hod., oba minimálně po dobu pět dnů.1 Jako
nejvhodnější se nám jeví použití albendazolu v dávce 25 mg/kg
ž. hm. po 12 hodinách po dva dny,2 případně 10 mg/kg ž. hm. po
dobu pěti dnů.3 Při záchytu G. duodenalis v chovu doporučujeme
přeléčit všechna zvířata. Součástí úspěšné léčby je samozřejmě
i každodenní odstraňování trusu a kontaminované podestýlky,
spojené s pečlivou dezinfekcí ubikací (vymytí horkou vodou,
odstranění usazenin moči octem, dezinfekce přípravky na bázi
chlóru).
Ve střevním traktu morčat se může vyskytovat celá řada dalších druhů prvoků z kmene Sarcomastigophora, avšak jejich
klinický a epidemiologický význam je zanedbatelný. Většina je
považována za komenzály.
Nálevníci rodu Balantidium náleží do kmene Ciliophora, řádu
Vestibuliferida. Přestože je u morčat popsán vlastní druh
B. caviae, jedná se pravděpodobně pouze o synonymum k B.
coli, jež se vyskytuje kosmopolitně u celé řady savců.4 V životním cyklu balantidií figurují dvě stadia–trofozoiti a cysty. Trofozoiti
osídlují slepé a tlusté střevo. Jejich velikost se pohybuje mezi
55–155 μm, jsou oválného tvaru, na povrchu těla mají podélné
řady brv a na předním konci cytostom. Cysty vylučované trusem jsou silnostěnné, oválné, s typickým ledvinovitým jádrem,
o velikosti zhruba 45–70 μm. Všeobecně je balantidium považováno za oportunní patogen, jehož patogenita závisí také na
imunitním stavu hostitele. V případě, že trofozoiti invadují střevní sliznici, dochází zde k ulcerativním změnám a narušení
osmotické rovnováhy, což vede často ke krvavým průjmům
a s tím spojené dehydrataci.1 Diagnostika balantidií je založena
na průkazu cyst v trusu (flotace, sedimentace, nativní preparát)
či na nálezech trofozoitů v seškrabech střevní sliznice při
pitvách. Protože dosud popsané infekce B. caviae byly asymptomatické, žádná vhodná terapie nebyla u morčat zatím
popsána.1 Antibiotika používaná k léčbě B. coli jsou pro morčata kontraindikována, s výjimkou paromomycinu, který by v krajním odůvodněném případě bylo možné k terapii klinické balantidiózy využít. Paromomycin patří mezi aminoglykosidová antibiotika a je kontraindikován při snížené funkci ledvin.
Ostatní nálevníci, kteří se vyskytují v tlustém střevě morčat,
jsou především komenzálové.
VETERINÁŘSTVÍ 6/2011
337
odborné sdělení
Z Á J M O VÁ Z V Í Ř ATA
Obr. 5 – Oocysty Cryptosporidium parvum, roztěr trusu
barvený podle Miláčka a Vítovce
Obr. 6 – Sporulující oocysty kokcidie Eimeria caviae.
Foceno za použití NIC
Cryptosporidium spp. patří mezi prvoky kmene Apicomplexa, kde
zastává samostatnou třídu Cryptosporidea. Podle lokalizace vývoje se kryptosporidie dělí na skupinu žaludečních a střevních (tenké
střevo). Vývoj kryptosporidií probíhá v daném místě v buňkách sliznice epicelulárně, přičemž nejprve dochází k nepohlavnímu množení (merogonie) a následně k pohlavní fázi (gametogonie) zakončené tvorbou oocyst. Z hostitelských buněk se uvolňují plně infekční (vysporulované) oocysty, které jsou pasážovány s trusem do prostředí. Uvnitř oocysty se nachází čtyři sporozoiti a reziduální tělísko
oocysty. Oocysty střevních kryptosporidií jsou kulaté, o velikosti
zhruba 5 μm. Žaludeční druhy mají oocysty oválného či vejčitého
tvaru a jejich velikost se pohybuje okolo 7 μm. Hostitel se nakazí
pozřením těchto oocyst s potravou nebo kontaminovanou vodou.
Přítomnost kryptosporidií v organismu bývá často asymptomatická
a výraznější projevy jsou vázány na sníženou imunitu hostitele.
Kryptosporidióza se pak projevuje zhoršením celkové kondice
a především průjmy. Mortalita nebývá vysoká, je opět dána kaskádou následků průjmu a dehydratace. U morčat byly dosud zaznamenány pouze střevní kryptosporidie. V roce 1971 bylo u morčat
poprvé popsáno C. wrairi, které je morfologicky neodlišitelné od dalších střevních druhů včetně C. parvum.5,6 Hostitelsky málo specifické C. parvum patří k druhům zoonotickým, zatímco C. wrairi má
úzké spektrum hostitelů a u člověka nebylo dosud zaznamenáno.
Přesná identifikace druhů a genotypů je možná pouze na základě
molekulární analýzy a v praxi nebývá běžnou součástí vyšetření.
Zde je intravitální diagnostika kryptosporidií založena čistě jen na
detekci oocyst v trusu, což umožní rozlišení pouze na
Cryptosporidium sp. střevní nebo žaludeční. K detekci oocyst kryptosporidií v trusu lze využít flotační metodu, imunofluorescenci či
speciální barvící techniky (obr. 5). Nativní vyšetření trusu je vzhledem k malé velikosti oocyst spíše nevhodné, vyžaduje poměrně
značnou zkušenost vyšetřujícího. K postmortální diagnostice kryptosporidiózy se kromě vyšetření seškrabů sliznic trávicího traktu
využívá také histologické vyšetření střeva, příp. žaludku, kde můžeme detekovat endogenní vývojová stadia.
Terapie kryptosporidiózy je u morčat odkázána především na
symptomatickou léčbu a dostatečnou hygienu.1 U imunokompe-
tentních jedinců dochází během několika dnů až týdnů k samovolnému uzdravení a ukončení vylučování oocyst. V odůvodněných případech prokázané klinické kryptosporidiózy (pro správnou diagnostiku doporučujeme kontaktovat specializované pracoviště) by mohl být k terapii využit paromomycin, jedno z mála
chemoterapeutik působících i proti kryptosporidiím.
Kokcidie Eimeria caviae patří taktéž do kmene Apicomplexa,
avšak do třídy Coccidea. Je jedinou kokcidií, která parazituje u morčat. Vývoj E. caviae probíhá v buňkách sliznice tlustého střeva. Zde
probíhá jak merogonie, tak gametogonie. Ze střevních buněk se pak
do tráveniny uvolňují nezralé (nevysporulované) oocysty (obr. 6),
které zrají teprve až za přístupu vzduchu ve vnějším prostředí,
infekční se stávají za 2–11 dní. Vysporulované subsférické oocysty
o velikosti 13–25 μm × 13–24 μm mají hladkou stěnu bez mikropyle, obsahují čtyři sporocysty a reziduální tělísko oocysty. Uvnitř
každé sporocysty se nachází dva sporozoiti a residuum sporocysty.7
338
Obr. 7 – Matky bývají významným zdrojem parazitů pro mláďata. Na obrázku je samice plemene skinny se dvěma mláďaty
VETERINÁŘSTVÍ 6/2011
Z Á J M O VÁ Z V Í Ř ATA
Materiál a metodika
Obr. 8 – Dospělé hlístice Paraspidodera uncinata. Měřítko má
1 dílek roven 1 mm
K infekci dochází perorálně, pozřením vysporulovaných oocyst
spolu s kontaminovanou potravou nebo vodou. Prepatentní perioda
trvá 6–13 dní.7,8 Většina infekcí u morčat probíhá naprosto asymptomaticky. Příznaky, pokud se projeví, jsou většinou následkem stresu, střevní dysbalance, špatné výživy a nedostatečné hygieny při
zvýšené koncentraci zvířat. Kokcidióza je všeobecně problém především mláďat (obr. 7) případně oslabených jedinců. Projevuje se
anorexií, naježením srsti, produkcí měkčího trusu či průjmem. Ve
výjimečných případech může být následkem všech spolupůsobících faktorů i smrt. Kokcidie E. caviae je stejně jako většina druhů
eimérií hostitelsky úzce specifická, přenosná pouze z morčete na
morče, neinfikuje žádná jiná zvířata ani člověka. Oocysty v trusu
detekujeme flotačními metodami. Za nejúčinnější terapii lze považovat podání antikokcidika toltrazurilu v dávce 20 mg/kg ž. hm. jednorázově per os. Z dalších terapeutik jsou účinné preparáty na bázi
sulfonamidů (např. sulfaclozin, sulfadimidin) podávané v pitné vodě,
kde je však dávkování poměrně nepřesné, dané individuálním příjmem vody.9 Při léčbě kokcidiózy je opět nutnou součástí léčby
odstraňování podestýlky a dezinfekce ubikací v denních intervalech.
Běžným helmintem je u morčat heterakidní hlístice
Paraspidodera uncinata, jejíž dospělci žijí ve slepém střevě.
Jejich velikost se pohybuje v rozmezí zhruba 1–3 cm (obr. 8).
Oplodněné samičky kladou elipsoidní silnostěnná vajíčka
s jednou blastomerou uvnitř. Velikost vajíček se pohybuje
mezi 43–73 × 31–53 μm. Vajíčka (obr. 9) odcházejí s trusem
do vnějšího prostředí, kde se rýhují a během pěti až devíti
dní se stávají schopné infekce.1 V prostředí mohou přetrvávat značně dlouhou dobu. Vývoj P. uncinata je přímý. Pokud
je tedy infekční vajíčko pozřeno spolu s potravou či vodou,
v trávicím traktu se z něj uvolní larvička, která postupně
dospívá, a celý cyklus se opakuje. Prepatentní perioda se
pohybuje mezi 37–66 dny. U morčat v dobré kondici je přítomnost P. uncinata naprosto bezpříznaková. Tato hlístice je
považována za nepatogenní.1 Pro detekci vajíček P. uncinata v trusu je optimální použití flotačních technik, ačkoli vajíčka mohou být patrná i v nativních nátěrech trusu. Při pitvě
jsou dospělé hlístice poměrně snadno makroskopicky identifikovatelné v obsahu céka.
VETERINÁŘSTVÍ 6/2011
V období listopadu a prosince 2010 nám bylo v rámci ČR doručeno 169 vzorků trusu morčat od 27 soukromých chovatelů, převážně z oficiálních CHS. Ve většině případů se jednalo o směsné
vzorky od jednotlivých skupin morčat chovaných ve společné ubikaci. Vzorky trusu byly zpracovány koncentračně flotační technikou
s modifikovaným Sheatherovým roztokem o specifické hmotnosti
1,3. Vyšetření bylo provedeno pomocí světelného mikroskopu
Olympus CX40 při zvětšení 100–1000×. Fotografie byly pořízeny
na mikroskopu Olympus AX70 vybaveném Nomarského diferenciálním interferenčním kontrastem (NIC) a fotokamerou. Množství
vývojových stadií parazitů v trusu bylo hodnoceno subjektivně
a značeno standardně používanou stupnicí křížků od + do ++++.
Výsledky
Ze 169 vyšetřených vzorků byla přítomnost parazitů detekována ve 37 vzorcích (37/169; 21,89 %). Tyto pozitivní vzorky pocházely celkem z 15 chovů (15/27; 55,56 %). Cysty prvoka G. duodenalis jsme pomocí flotační metody zachytili ve dvou vzorcích
(2/169; 1,18 %), přičemž každý vzorek pocházel z jiné CHS (2/27;
7,41 %). Oocysty kokcidie E. caviae byly přítomny v devíti vzorcích trusu (9/169; 5,33 %), doručených celkem z pěti CHS (5/27;
18,52 %). Vajíčka hlístice P. uncinata byla detekována ve 26 vzorcích (26/169; 15,38 %), celkem ze 13 chovů (13/27; 48,15 %).
Zcela negativních bylo 12 chovů (12/27; 44,44 %). V žádném
Obr. 9 – Vajíčka Paraspidodera uncinata uspořádaná v pořadí
postupného rýhování. Foceno za použití NIC
339
odborné sdělení
Pravidelné odstraňování podestýlky spojené s dezinfekcí ubikací v intervalech do čtyř dnů je v tomto případě dostatečným
preventivním opatřením. Dehelmintizace se provádí především
pro zamezení šíření P. uncinata. Účinná jsou veškerá antihelmintika zaměřená proti oblým červům. U morčat lze aplikovat jak
benzimidazoly (mebendazol 25 mg/kg ž. hm.,1 albendazol 20 mg/
kg ž. hm.10) tak avermectiny a jim příbuzné látky, a to i ve formě
spot on (např. Advocate pro psy v dávce 0,1 ml/kg. ž. hm., tzn.
moxidectin v dávce 2,5 mg/kg, aplikované na kůži v hřbetní části
těla, účinkuje zároveň i proti ektoparazitům (roztoči vč. původců
svrabu, všenky). Tento preparát nedoporučujeme aplikovat březím a kojícím samicím stejně jako mláďatům do čtyř týdnů věku).
odborné sdělení
Z Á J M O VÁ Z V Í Ř ATA
z vyšetřovaných chovů nebyly u pozitivních skupin či jedinců
pozorovány klinické příznaky onemocnění.
Diskuse a závěr
Morčata mají oproti jiným druhům domácích zvířat poměrně úzké
spektrum střevních parazitů. Naše výsledky prokázaly přítomnost
pouze tří z pěti očekávaných, a ačkoli celková prevalence pozitivních
chovů přesahovala 50 % (15/27; 55,56 %), celková pozitivita vyšetřovaných vzorků byla výrazně nižší (37/169; 21,89 %). Nejčastěji
byla detekovaná vajíčka hlístice P. uncinata, dále oocysty E. caviae
a pouze ve dvou případech byl flotační metodou potvrzen záchyt
G. duodenalis. Podobné screeningové práce v Evropě chybí, což je
pravděpodobně dáno malým klinickým, epidemiologickým i zoonotickým významem střevních parazitů morčat. Publikována byla
pouze jedna práce konfrontující špatný zdravotní stav a úhyny ve
skupině 40 mladých morčat nakoupených od komerčního chovatele. Zvířata, která byla transportem vystavena stresu, začala trpět inapetencí a průjmy, přičemž diagnóza byla založena na pitvě jediné
samice a záchytu vývojových stadií E. caviae ve sliznici tlustého střeva. Autoři sami upozorňují na neprovedení kultivace anaerobů
a možnost existence konkurenční klostridiové infekce. Přesto je
jejich závěrem kokcidióza.11 Rádi bychom na tomto příkladu upozornili, že v případech hromadných úhynů je potřeba podrobit pitvě
větší množství zvířat a pro udání diagnózy je zapotřebí hlubší diagnostiky. Ne vždy je provedena bakteriologická kultivace vč. anaerobů. Virologická vyšetření se prakticky neprovádí. Záchyt parazitární
infekce, především P. uncinata a E. caviae, je vzhledem k jejich prevalencím více než pravděpodobným a postavení diagnózy pouze na
tomto je evidentně chybné.
Jiné práce týkající se gastrointestinálních parazitů pochází
zejména z Jižní Ameriky. V roce 2002 byly rámci jedné brazilské
studie vyšetřeny dvě skupiny morčat (z konvenčních chovů a ze
zverimexů) a prokázána byla pouze přítomnost P. uncinata s vyšší
prevalencí u zverimexové skupiny morčat.12 V jiné studii brazilských autorů bylo odchyceno a vyšetřeno pět volně žijících morčat, u kterých byla prokázána přítomnost P. uncinata, Cystoisospora
sp., Giardia sp. a Cryptosporidium sp.13 Prezentaci prvotního nálezu oocyst isosporového typu Cystoisospora sp. u morčat považujeme za diskutabilní jak vzhledem k chybějícím podkladům (histologický průkaz, experimentální infekce), tak i na základě našich
nemalých zkušeností s pseudoparazity často nacházenými v trusu
vyšetřovaných zvířat. Pravděpodobně se i v tomto případě jedná
o pouhou pasáž oocyst jiného živočišného druhu trávicím traktem
morčat. Dále autoři prezentují záchyt giardií a kryptosporidií jako
první u divokých morčat a vyzdvihují potenciální význam morčat
jako rezervoárů těchto zoonotických parazitů.
O potřebě bránit šíření potencionálně zoonotických i nezoonotických patogenů u morčat není pochyb. Za zásadní lze v tomto ohledu
považovat karantenizaci všech zvířat příchozích, včetně zvířat absolvujících výstavy. Za dostatečnou je považována doba karantény 28
dní, kdy je nutno striktně dodržet oddělení zvířat, ale i separaci chovatelských pomůcek, použití jiného oblečení a dostatečnou hygienu
chovatele. Do karanténních opatření by měla patřit pravidelná
a častá výměna podestýlky spojená s kompletní dezinfekcí ubikací.
Nedílnou součástí karantény je sledování zdravotního stavu zvířat
a jejich příjmu potravy. K základnímu minimu by mělo patřit také
odborné parazitologické vyšetření trusu. Využití nedostatečné optiky
domácích či vysloužilých ordinačních mikroskopů je především pro
detekci potenciálních zoonotických prvoků nedostatečné.
340
Terapie parazitóz by měla být prováděna vždy pod odborným
veterinárním dohledem, nikoli podle uvážení chovatele. Bohužel
i u praktických veterinárních lékařů jsme se však setkali s nedostatečnou znalostí indikace antiparazitik. Nejčastějším omylem je
aplikace benzimidazolů (fenbendazol, albendazol atd.) na kokcidie. Dále je chybou bezdůvodná preventivní aplikace sulfonamidů jako antikokcidik. U morčat, na rozdíl od králíků, lze toto
opatření považovat za bezpředmětné. Preventivní krátkodobé
podávání sulfonamidů, potažmo s vysazením po dobu několika dní,
vede ke vzniku rezistentních kmenů bakterií, čímž se značně
omezuje již tak poměrně úzké spektrum antibiotik, která lze u morčat bezpečně podat. Stejně tak je neopodstatněné podávání
benzimidazolů jako prevence proti červům a giardiím. I v tomto
případě vedou nedostatečné a stále opakované aplikace ke vzniku
rezistencí jak u giardií, tak u hlístic.
Proto bychom rádi doporučili nezanedbávat parazitologické
vyšetření trusu a k aplikaci antiparazitik přistupovat v odůvodněných případech při dodržení dávkování i doby aplikace.
Poděkování
Děkujeme všem zúčastněným chovatelům za poskytnutí materiálu i informací, Kateřině Špůrkové za zpracování vyšetřovaného materiálu a doc. Davidu Modrému, Ph.D., za cenné rady a připomínky.
Literatura:
1. Ballweber, L. R., Harkness, J. E. Parasites of Guinea Pigs. In: Baker,
D. G. Flynn's Parasites of Laboratory Animals, 2nd edition. Iowa;
Blackwell Publishing, 2007: 421-449.
2. Barr, S. C., Bowman, D. D., Heller, R. L., Erb, H. N. Efficacy of albendazole against giardiasis in dogs. Am J Vet Res 1993;54:926-928.
3. Yereli, K., Balcioğlu, I. C., Ertan, P., Limoncu, E., Onağ, A.
Albendazole as an alternative therapeutic agent for childhood giardiasis in Turkey. Clin Microbiol Infect 2004;10:527-529.
4. Schuster, F. L., Ramirez-Avila, L. Current world status of Balantidium
coli. Clin Microbiol Rev 2008;21:626-638.
5. Tilley, M., Upton, S. J., Chrisp, C. E. A comparative study on the biology of Cryptosporidium sp. from guinea pigs and Cryptosporidium
parvum (Apicomplexa). Can J Microbiol 1991;37:949-952.
6. Lv, C., Zhang, L., Wang, R. et al. Cryptosporidium spp. in wild, laboratory, and pet rodents in China: prevalence and molecular characterization. Appl Environ Microbiol 2009;75:7692-7699.
7. Pellérdy, L. P. Coccidia and coccidiosis, 2nd edition. Budapest;
Akadémiai Nyomda, 1974:616-618.
8. Matsui, T., Fujino, T., Kobayashi, F., Tsutsumi, Y., Tsuji, M. Attenuation
of Eimeria caviae by selection for precocious development. Int J
Parasitol 1996;26:1243-1248.
9. Chroust, K., Lukešová, D., Modrý, D., Svobodová, V. Veterinární protozoologie. Brno; VFU Brno, 1998:113.
10. Dziekońska-Rynko, J., Rokicki, J., Jablonowski, Z. Effects of ivermectin and albendazole against Anisakis simplex in vitro and in
guinea pigs. J Parasitol 2002;88:395-398.
11. Elsheikha, H., Brown, P., Skuse, A. Death and diarrhea in guinea
pigs (Cavia porcellus). Lab Animal 2009;38:189-191.
12. Pinto, R. M., Gomes, D. C., Muniz-Pereira, L. C., Noronha, D.
Helminths of the guinea pig, Cavia porcellus (Linnaeus), in Brazil.
Revta Bras Zool 2002;19:261-269.
13. Gressler, L. T., da Silva, A. S., da Silva, M. K., Tonin, A. A.,
Monteiro, S. G. Gastrointestinal parasites of cavy (Cavia aperea
aperea) in southern Brazil. Res Vet Sci 2010;89:206-208.
Adresa autora:
MVDr. Lada Hofmannová, Ph.D.
Ústav patologické morfologie a parazitologie
FVL, VFU Brno
Palackého 1–3
612 42 BRNO
E-mail: [email protected]
VETERINÁŘSTVÍ 6/2011

Podobné dokumenty

Mgr. Jana Bulantová

Mgr. Jana Bulantová působit teprve při extrémním přemnožení. Běžně jsou v tlustém střevě suchozemských želv, případně ještěrů s převahou herbivorie (leguáni, agamy). Často se s nimi však setkáme i u takových zvířat, j...

Více

EHK č. 838

EHK č. 838 Z 65 laboratoří výsledek správně určilo 64 (98,5 %), pouze jedna laboratoř cysty tohoto prvoka nenalezla. VZOREK C, D: cysty Chilomastix mesnili, četnost B, barveno trichromem, hematoxylinem Tohoto...

Více

Demodex 01

Demodex 01 Výsledkem je tedy už zmíněná dynamická rovnováha: organismus sice není sto demodexe šmahem vyhubit, ale za normálních podmínek je schopen jej udržet pod kontrolou. Teprve, když je imunitní systém z...

Více

Laboratorní příručka - Laboratoř lékařské genetiky Karlovy Vary

Laboratorní příručka - Laboratoř lékařské genetiky Karlovy Vary 5.1.2 Molekulárně-cytogenetické metody FISH vyšetření Fluorescenční hybridizace in situ (FISH) je založena na navázání fluorescenčně značených DNA sond ke komplementárním úsekům cílové DNA chromozo...

Více

Full text

Full text že koncentrace rozpouštědlem extrahovatelných výbušnin byly během kompostování významně sníženy. Předpokládané mechanismy pro snížení jsou podle autorů následující: i. sorpce do kompostové matrice...

Více

Parazitičtí ploštěnci Hlístice Vířnící Břichobrvky

Parazitičtí ploštěnci Hlístice Vířnící Břichobrvky Nervová soustava (po odstranění střeva)

Více