děti ve městě - Hockey talent school

DĚTI VE MĚSTĚ
VLÁDCI
HANÉ
36
37
DĚTI VE MĚSTĚ
KDYŽ SE ZROVNA NA OLOMOUCKÉM HOKEJOVÉM STADIONU NEPROHÁNÍ
TÝM MORY OLOMOUC PŘI TRÉNINKU NEBO ZÁPASU, PATŘÍ KLUZIŠTĚ
JINÝM AKTIVITÁM, JAKO JSOU VEŘEJNÉ BRUSLENÍ NEBO TRÉNINKY
KRASOBRUSLENÍ. STÁLE ČASTĚJI SE ALE DO LEDU OSTŘE ZAKUSUJÍ I
NOŽE MALÝCH NADĚJÍ, KTERÝM BUDEME JEDNOU U TELEVIZE DRŽET
text jakub wittka foto tomáš loutocký
S
INFO O HCO
(36 let) Pochází z Rakouska, se slovenskou manželkou má dvě dcery. Od 14 let, kdy začal studovat
hotelovou školu, se pohybuje v turismu. Sám o
sobě říká, že je trochu exotický typ - je z Rakouska,
pracuje v Česku pro francouzskou firmu a mluví
slovensky. Jeho otec žil v Portugalsku a nyní ve
Španělsku, jedna sestra žije ve Francii a pracuje ve
Švýcarsku, druhá bydlí na Novém Zélandu.
38
Středa, půl páté podvečer. Poloprázdné parkoviště před
zimním stadionem se začíná plnit auty. Vystupují maminky a tátové, za nimi pak děti, které na první pohled vypadají mírně komicky – vycpané hokejové kalhoty, přilba
na hlavě, chrániče ramen. Drtivá většina dětí, a to hlavně
v doprovodu maminek, už má skoro kompletní hokejovou
výstroj na sobě dříve, než vůbec vstoupí na stadion. Otcovský doprovod vypadá leckdy stejně, i když jsou k vidění i
tátové, kteří táhnou velkou sportovní tašku na kolečkách,
přičemž synové cupitají nedočkavě před nimi. Jeden se
dokonce veze na tašce a pobízí tátu k větší rychlosti. Na
parkovišti zatím máma s blonďatými vlasy marně přemlouvá svého napůl vystrojeného syna, aby slezl ze střechy auta. Má jinou zábavu, zahřívá se provoláváním hesla
„Heja! Heja! Mo – ra – via!“ Inu, hokejové geny se leckdy
nezapřou.
VELKÉ LEDOVÉ MRAVENIŠTĚ
Po příchodu k ledové ploše vás překvapí, kolik dětí se tu
prohání. Pod vedením pěti trenérů se tady učí bruslit,
zacházet s hokejkou a kouzlit s pukem bezmála šedesát dětí
různého věku. Trenéři je rozdělí do pěti skupinek, každá z
nich má prostor v určité části ledové plochy.
Mé poznámky, že se kluziště proměnilo ve velké mraveniště, se chytne jeden z trenérů mládeže, Slobodan Rusko
původem z Chorvatska, přezdívaný mezi rodiči i dětmi
Boban. „Vždycky tomu ale tak nebylo, dětí bylo málo, mládežnický hokej v Olomouci byl ještě před pár lety dost velkou katastrofou,“ sděluje mi až překvapivě čistou češtinou
Rusko. Těžko se tomu věří, vždyť ledová plocha je narvaná
k prasknutí. „Před pár lety bylo vedení apatické vůči volání po tom, aby se kladl větší důraz na hokej mládeže. Neříkám, že to je jen problém olomouckého hokeje, stejná situace panovala i v jiných hokejových klubech,“ vysvětluje.
Právě Slobodan Rusko a lidé kolem něj se rozhodli, že s
mládežnickým hokejem v Olomouci něco udělají. Otázkou
ale bylo, kde začít. Slobodan se proto začal informovat, jak
39
DĚTI VE MĚSTĚ
VERUM ET PERRUM ENIS DOLORESTO IPIS CONET
APITIBUS DITATUR REPRO QUIA VOLORPOREM
HARUM NOBITEM ADIS SUM RERNAT QUATUSAESTI
ALIGNAM DE EXPED EATUS ES ESCIIS SI NOS
to funguje v klubech, které na tom tehdy byly lépe. „Nestydím se říci, že jsem se inspiroval i v takových městech,
jako byl třeba Přerov. Tam měli v té době hodně dětí, kvalitní zázemí, dobré trenéry a oporu ve vedení přerovského
hokeje. A když to šlo v Přerově, proč by to nemohlo jít i v
Olomouci?“ říkal si Rusko.
Začal tedy jednat. Zavázal se před vedením olomouckého hokeje, že do tří let postaví olomouckou hokejovou
mládež na nohy. Úspěšně oslovil Odbor školství, ve svém
volném čase pořádal turnaje, v zimě zase třikrát týdně trávil zadarmo dvě hodiny na ledové ploše Dolního náměstí,
kde učil děti bruslit. A fungovalo to i jako skvělý nábor,
některým rodičům vysvětloval, že by jejich dítě mohlo být
talent na hokej. To vše s vidinou, že jednou uvidí vzkvétající olomouckou hokejovou mládež.
40
Dnes pomalu začíná sklízet zasloužené plody své dřiny.
S ročníkem 2006, tedy s osmiletými hokejisty, navštívil turnaj v Hradci Králové, který vyhráli. A to tam byly
týmy s takovou líhní talentů, jako jsou Pardubice, Hradec
Králové, Slavia, Sparta nebo Jihlava. „Těm mladým to po
hokejové stránce zase až tak moc nepřinese. K nezaplacení
je ale ten pocit, že můžou být součástí něčeho velkého, tedy
turnaje, kde reprezentují svůj domácí hokejový klub a Olomouc. A když to naši kluci vyhráli, jejich nadšené pohledy
mluvily za vše. Ano, i emoce jsou pro formování budoucího
hokejisty důležité,“ podotýká Rusko.
Často slýchával, že hokej je drahý sport. „Ano, drahým
ale začíná být až u hokejisty pokročilého věku, řekněme v
plnoletosti, kdy se vyplatí investovat do pořádného vybavení. Do té doby je olomoucký hokejový klub připravený
lidem veškeré vybavení půjčit. Měsíční příspěvky jsou také
mizivé, tři sta korun za měsíc do deseti let věku,“ říká mládežnický trenér.
TALENTŮ JE HODNĚ
Trénink právě začal, přes šedesát dětí se dá na vratkých
nohách do pohybu. Na tribuně a střídačkách zatím své
ratolesti povzbuzují rodiče. Maminka kousek ode mne
sykne pokaždé, když její čtyřletý synek spadne buďto
vlastním, nebo cizím zaviněním na ledovou plochu. O
malého hokejistu se ale nebojí, ví, že to k hokeji patří. „To
syknutí je spíš takový reflex, je o něj na ledu díky trenérům
a výstroji dobře postaráno. Když se do pěti vteřin zvedne,
jsem si jistá, že z toho bude maximálně modřina,“ ubezpečuje mne maminka.
Trenér Rusko má v rozpoznávání talentu jasno: „Hokejový talent se dá ve většině případů poznat i ve velmi nízkém věku. U všech dětí, které mám na starosti, tak nějak
vím, jestli se na hokej hodí, nebo je to pro ně jen přechodná
stanice k jinému sportu. Poznám to nejen díky obratnosti
a rychlosti, ale také podle toho, jestli to dětem takzvaně
„pálí“. Tam je pak velký předpoklad, že jednoho dne bude
velký hokejista schopný tvořit hru,“ říká Rusko.
Ideální věk na start hokejové kariéry je podle něj mezi
čtyřmi a pěti lety. Tělo dítěte je v tu chvíli už dostatečně
připravené na hokej, odpadá i častá obava, že by se dítěti
zhroutila klenba nohou v důsledku stání na bruslařském
noži. „Dnes platí, že čím dříve dítě nastoupí, tím spíše se
může stát profesionálním hokejistou. Je jen málo těch, kteří
začnou s hokejem v deseti a dotáhnou to až mezi profesio-
41
DĚTI VE MĚSTĚ
VERUM ET PERRUM ENIS DOLORESTO IPIS CONET APITIBUS DITATUR
REPRO QUIA VOLORPOREM HARUM NOBITEM ADIS SUM RERNAT
QUATUSAESTI ALIGNAM DE EXPED EATUS ES
nály, i když i takové výjimky se najdou,“ míní Rusko. Děti
je navíc dobré v hned od začátku učit přirozené autoritě,
což zužitkují i v životě za zdmi ledové arény. „Myslím si, že
hokejoví trenéři, ať už já či mí kolegové, dokážeme dětem
tuto autoritu vštípit. Mám za to, že nejen hokej, ale obecně
jakýkoli sport, jim dokáže pomoci v dospívání a přemostit
pubertu systematičností a láskou ke sportu. Není nic horšího, než děti potulující se po nákupních centrech nebo sedící doma u počítače, zatímco by mohly klidně dělat nějaký
sport,“ podotýká trenér Rusko.
TEN DĚLÁ TO, TEN ZAS TOHLE
Na ledu už je trénink v plném proudu. Zatímco mezi modrými čarami vprostřed hřiště ti nejmenší sotva bruslí, na
pravé straně už děti školního věku hrají regulérní hokej.
Ti „prostřední“ se zrovna učí, každý se svou hokejkou a
pukem, obratnosti formou různých cvičení naordinovaných trenérem.
Tréninky nejsou zaměřené jednostranně, trenéři mají
připravenou celou škálu zábavných cvičení, při kterých
děti protáhnou každý sval v těle. Dřepy, překračování různých překážek, hrají dokonce i mně známé hry na „rybičky a rybáře, zamrzlíka nebo na sochy.“ „Hlavní je, aby je
to bavilo. Ve svém věku vnímají spoustu okolních vjemů,
proto musíme trénink vést tak, aby nenabyly pocitu stereotypu,“ vysvětluje Slobodan Rusko.
Tréninky však neprobíhají jen na ledové ploše. Jakmile
v teplých jarních měsících ledová plocha rozmrzne, nastává letní příprava. „Během ní chodíme s dětmi ven, hrajeme
různé hry, jako pétanque, kopanou či vybíjenou. Je to pro
ně příjemné zpestření, ať už díky klimatickým podmínkám, kdy většinu času trénují v chladném prostředí a
najednou jsou na slunci, tak i ve změně pohybových aktivit,“ vyjmenovává Rusko.
Jediným nešvarem, který v poslední době trenér Rusko
pozoruje, je závislost dětí na moderních technologiích.
Chytré telefony nebo tablety pronikly i mezi malé hokejisty. „Je přísně zakázané, aby si na tréninky a do šaten tyto
hračky nosili. Samozřejmě když je vytáhnou, nemůžeme
jim je vzít, v takové době už nežijeme, ale důrazně jim připomeneme, že jsou tu, aby hráli hokej, ne, aby psali statusy
na sociální sítě a hráli ten hokej na obrazovkách tabletů.
Jediné, co jim dovolíme, aby si tímto způsobem krátili čas
na soutěžích mezi zápasy, to jsme zase rádi, že si odpočinou
fyzicky,“ uzavírá Rusko. Za ním se zatím prohání po ledě
děti, spojující jedno – nadšení z hokeje, radost z pohybu a
pocit, že ony možná budou chloubou českého hokejového
národa.
44
XXXXXXXX. Facilita spicia nate cus eos mi, nis assum
endandi aut omnimolendaeberatemqui nonsequid
quame cus aspe nate ommo beratemqui sum audi re.
45