zde

Transkript

zde

RŮSTEM DOSPÍVÁME
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kniha 1: Důkazy a přehledy
Obsah
Proč je tato metodika potřebná?..............................................................................................2
O Knize 1.................................................................................................................................4
Přístup školy podporující zdraví..............................................................................................5
Část 1: Růst a změny..............................................................................................................9
Kapitola 1.1 Jídlo pro růst......................................................................................................10
Kapitola 1.2 Pohybová aktivita..............................................................................................18
Kapitola 1.3 Přizpůsobení pubertě.........................................................................................27
Část 2: Strava a mladí lidé.....................................................................................................32
Kapitola 2.1 Stravovací zvyklosti a preference.....................................................................33
Kapitola 2.2 Nadváha a obezita.............................................................................................42
Kapitola 2.3 Diety..................................................................................................................48
Kapitola 2.4 Poruchy příjmu potravy.....................................................................................54
Část 3: Obraz a skutečnost......................................................................................................60
Kapitola 3.1 Sebevědomí........................................................................................................61
Kapitola 3.2 Obraz těla (body image).....................................................................................66
Kapitola 3.3 Role médií..........................................................................................................73
Informační listy
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Současné stravovací zvyklosti dětí a dospívajících.................................................80
Výživové cíle a pokyny pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve Skotsku.............83
Energetická rovnováha a výživové požadavky........................................................86
Iniciativy týkající se výživy ve školách...................................................................89
Zubní a ústní zdraví mladých lidí............................................................................93
Biologické změny v pubertě....................................................................................96
Voda.........................................................................................................................99
Média......................................................................................................................102
Kojení.....................................................................................................................105
Poděkování...........................................................................................................................108
1
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Proč je tato metodika potřebná?
Je několik důvodů, proč byla tato metodika
vytvořena:
•
Společnost prochází významnými
společenskými změnami, které mají
vliv na zdravé stravování a podporu
zdraví. Tyto změny zahrnují např.:
- měnící se vzorce životního stylu a
pohybové aktivity
- vliv médií
- měnící se charakter pracovního a
rodinného života.
•
•
Obavy
ohledně
stravovacích
zvyklostí mladých lidí se nemohou
řešit pouhým předáváním většího
množství znalostí a rad. Klíčové
jsou také psychologické a kulturní
aspekty, které mohou mít výrazný
dopad na to, jak se lidé stravují.
Existují pozitivní trendy ve
stravovacích
zvyklostech
dětí
školního věku, zejména pokud jde
o konzumaci ovoce, syrové
zeleniny a salátů, ale objevují se i
trendy negativní jako je zvýšená
spotřeba
potravin
s vysokým
obsahem tuku, sladkých nápojů a
cukrovinek (Todd et al., 2000,
Currie et al., 2004).
•
Přibývá důkazů, že stále více
mladých lidí je nespokojeno s
tvarem svého těla (Todd et al.,
2000, Currie et al., 2004) a že se
zvětšuje rozdíl mezi tím, jak
nahlížejí na svůj skutečný tvar těla
a tím, jaký tvar těla považují za
ideální.
•
Počet mladých lidí a dospělých ve
Skotsku, kteří mají nadváhu, se
zvyšuje (Shaw, McMunn and Field,
2000) a s nadváhou spojená
zdravotní rizika zavdávají důvod
k obavám. Jak stravovací zvyklosti,
tak neaktivní životní styl k tomuto
trendu přispívají.
Je prokázáno, že ve Skotsku narůstá
počet jak dívek, tak také chlapců, kteří
drží, nebo někdy drželi dietu (Todd et
al., 2000, Currie et al., 2004).
Reklama je ve Velké Británii
regulována méně než v některých
evropských zemích (Dibb and Castell,
1995). Reklamní spoty, které propagují
potraviny s vysokým obsahem tuku
nebo cukru, v čase, kdy televizi sledují
i malé děti (Young, 2002), mohou
narušovat
úsilí
vynaložené
na
vzdělávání v oblasti zdravé výživy.
Hungry for Success: A whole school
approach to school meals in Scotland
(Scottish Executive, 2003) zdůrazňuje
potřebu
zabývat
se
složitou
problematikou stravování mladých lidí
v rámci přístupu školy podporující
zdraví.
škol
Z projektu
evropské
sítě
podporujících zdraví (Inchley a Currie,
2003) vyplynulo, že učitelé považují
otázky týkající se zdravého stravování
za důležité, ale někdy si nejsou jistí, jak
ve výchově ke zdraví a podpoře zdraví
ve škole postupovat dál.
Tato metodika spolu s Health
Education 5-14 National Guidelines
(Learning and Teaching Scotland,
2000), Being Well Doing Well (Scottish
Heatlh Promoting Schools Unit, 2004)
a Hungry for Success guidelines
(Scottish Executive, 2003) nabízí
skotským učitelům praktickou podporu
při tvorbě uceleného plánu pro výuku o
zdravém stravování.
Přístup škol podporujících zdraví je
nedílnou součástí školní politiky. The
Scottish Executive (2003) vyzvala
každou školu, aby se do roku 2007
stala školu podporující zdraví.
2
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Růstem dospíváme uvádí zdravé
stravování do kontextu přístupu škol
podporujících zdraví.
Hlavní odkazy
Scottish Heatlh Promoting Schools
Unit (2004). Being Well Doing Well: A
framework for health promoting
schools in Scotland. Dundee: Learning
and Teaching Scotland.
British Medical Association Board of
Science and Education (2003).
Adolescent Health. London: BMA.
Shaw, A., McMunn, A., Field, J. (Eds.)
(2000). The Scottish Health Survey
1998. London: The Stationery Office.
Currie, C., Roberts, C., Morgan,A.,
Smith, R., Settertobulte, W., Samdal,
O., Rasmussen, V.B. (Eds) (2004).
Young People´s Health In Context.
Health Behaviours in School-aged
Children: A WHO cross-national
collaborative
study
(HBSC
International Report from the 2001/02
survey). WHO Series ´Health Policy
for Children and Adolescents´, Issue 4.
Copenhagen: WHO.
Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small,
G. (2000). Health Behaviours of
Scottish Schollchildren: Technical
Report 3: Eating and activity patterns
on 1990s. Edinburgh: Research Unit in
Health and Behaviour Change,
University of Edinburgh.
Young, I. (2002). Is Healthy eating all
about nutrition? Nutrition Bulletin. 27:
7-12.
Dibb, S., Castell, A. (1995). Easy to
Swallow, Hard to Stomach. The Results
of a Survey of Food Advertising on
Television. London: National Food
Alliance.
Inchley, J. (2000). The European
Network of Health Promoting Schools
on Scotland, Healthy Eating Project:
Report of Phase 2 of the Baseline
Needs
Assessment.
Edinburgh:
RUHBC, University of Edinburg.
Learning and Teaching Scotland
(2000). 5-14 National Guidelines,
Health Education: Guide for teachers
and managers. Dundee: Learning and
Teaching Scotland.
Scottish Executive (2003). Improving
Health in Scotland: The challenge.
Edinburgh: The Stationery Office.
Scottish Executive (2003). Hungry for
Success: A whole school approach to
school meals in Scotland. Final report
of the Expert Panel on School Meals.
3
RŮSTEM DOSPÍVÁME
O Knize 1
Pro koho je Kniha 1?
Kniha 1 Růstem dospíváme nabízí
komplexní, fakty podložený přehled o
zdravém stravování ve vztahu k mladým
lidem a řeší mnoho z diskusí, které se
tohoto tématu dotýkají.
Kniha byla vytvořena pro
základních škol (1. i 2. stupně).
učitele
Tato kniha umožní stavět na dosavadních
dovednostech a zkušenostech učitelů a
zvýšit jejich sebedůvěru při zkoumání
široké škály otázek týkajících se mladých
lidí a jejich stravování, a to v rámci
přístupu školy podporující zdraví.
Co Kniha 1: Důkazy a přehledy nabízí?
Kniha nabízí informace o tématech
týkajících se zdravého stravování mladých
lidí. Rozmanité oblasti zkoumají např. růst
a vývoj, obraz těla (body image),
sebevědomí, pubertu, roli médií, výživu a
pohybovou aktivitu.
Cílem je zvýšit povědomí o některých
klíčových otázkách, které se vztahují
k mladým lidem, a prezentovat poznatky o
zdravém stravování co nejjasněji a
nejaktuálněji. Zdravé stravování se rychle
posunulo do výzkumné i politické agendy
(WHO, 2003) a znalosti se stále vyvíjí.
Kniha by měla tuto problematiku
představit z holistické perspektivy, která
bere v úvahu širokou škálu faktorů
ovlivňujících
postoje,
přesvědčení,
zkušenosti a chování mladých lidí.
Zvláštním rysem této metodiky je, že bere
duševní, emocionální a sociální otázky
jako základ jakéhokoli zkoumání ohledně
zdravého stravování.
Jak knihu používat?
Každá kapitola představuje základní
informace, které pomohou učitelům při
přípravě
lekcí.
Kapitoly
zkoumají
konkrétní témata a poskytují odkazy a další
informace, které může učitel využít
k upevnění svých znalostí a k pochopení
problematiky. Informační listy nabízejí
další podrobnosti a věcné informace o
klíčových bodech zmíněných v kapitolách.
Učitelé najdou v metodických materiálech
některá témata, která se opakují, např. role
médií v ovlivňování názorů a chování. To
mohou vzít v úvahu jednak při jejich
přípravě na lekce a s tím související četbě
materiálů z Knihy 1, jednak při přípravě
příslušných lekcí, kde mohou zvážit dát
některé texty v průběhu lekce k dispozici
okopírované.
Hlavní odkazy a další prameny
school meals in Scotland. Final Report of
the Expert Panel on School Meals.
World Health Organization European
Region (2003). The First Action Plan for
Food and Nutrition Policy. Copenhagen:
WHO.
4
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Přístup školy podporující zdraví
Související informační listy Související ukázkové lekce
4: Iniciativy týkající se výživy Zdravé stravování ve škole
ve školách
podporující zdraví
Související aktivity
9. Kde stojíte?
10. Jaké faktory ovlivňují
zdravé stravování?
11. Znaky školy podporující
zdraví
12. Jak mohou školy
podporovat psychické a
emocionální zdraví?
15. Jak se můžeme dozvědět,
co si děti myslí a co cítí?
33. Puberta – story-boardy
34. Jaká pomoc může být
poskytnuta?
46. Co byste udělali?
5
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Přístup školy podporující
zdraví
Klíčové body
•
•
•
•
Škola podporující zdraví (ŠPZ)
integruje podporu zdraví do všech
prvků školního prostředí.
Skotská vláda očekává, že
všechny školy budou školami
podporujícími zdraví do roku
2007.
Programy
ŠPZ
jsou
nejefektivnější,
pokud
jsou
mnohostranné, integrované do
kurikula,
širších školních a
komunitních iniciativ a pokud
školy spolupracují s rodiči a
místními úřady.
Studie ukázaly, že ŠPZ má
pozitivní dopad na sociální a
fyzické prostředí školy.
Všechny systémy a postupy, které má
škola k dispozici – výuka a učení, řídicí
struktury,
komunikační
systémy,
společenské prostředí – jsou využívány
k tomu, aby pomohly žákům, učitelům a
ostatním členům školního společenství
získat kontrolu nad jejich fyzickým i
duševním zdravím a aby jej pomáhaly
zlepšovat.
Ve výzkumu, který se dětí ptal na jejich
názory, děti označily následující klíčové
znaky
školy
podporující
zdraví
(MacGregor a Curie, 1995). ŠPZ je taková,
že:
• každý do ní chce chodit
• chce, aby byli lidé zdraví, ať jsou
kdokoli
• má étos, který počítá s každým
• umožňuje, aby se každý cítil
bezpečně.
Základním principem, na kterém škola
podporující zdraví závisí, je partnerství.
Partnerství je vyvíjeno na všech úrovních –
mezinárodní, národní a místní – k upevnění
principů, na jejichž základě škola
podporující zdraví působí, k šíření dobré
praxe a ke stanovování cílů do budoucna.
Efektivní
postupy
zdraví ve školách
v podpoře
Výzkum škol podporujících zdraví
provedený ve Skotsku a jinde ukázal, že
efektivní školní programy podpory zdraví a
intervence jsou:
• celostní (holistické) – založené na
širokém chápání zdraví, včetně
fyzické, sociální a duševní pohody
• mnohostranné – zahrnující učení ve
třídě a získávání dovedností, které
je zesíleno sociálním a fyzickým
prostředím školy
6
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
•
participativní – zahrnující učitele a
další pracovníky školy, žáky,
rodiče a externí subjekty ve všech
fázích plánování, rozvoje i evaluace
udržitelné – obsahující dlouhodobé
plány, postavené na stávající dobré
praxi a integrované do školního
života.
Školy podporující zdraví podporují
hodnocení a autoevaluaci, aby reflektovaly
svůj pokrok a identifikovaly priority do
budoucna. Školní inspekce (Her Majesty´s
Inspectorate of Education –HMIE -, 2004)
vyvinul rámcovou strukturu sebehodnocení
pro pomoc školám pro jejich evaluaci.
Případová výzkumná studie ve škole
podporující zdraví (Inchley a Curie, 2003)
označila řadu rysů pro úspěšnou
implementaci koncepce ŠPZ, mezi něž
patří:
Vedení
• aktivní podpora vedení školy
• určení respektovaného školního
koordinátora projektu ŠPZ
• nadšení a odhodlání klíčových
zaměstnanců školy
• ustavení výboru koordinujícího
projekt ŠPZ
Místní úroveň
• určení místních potřeb
• propojení a návaznost na stávající
osvědčené postupy
• vhodná
školení
a
podpora
zaměstnanců školy
• zapojení žáků do plánování a
realizace
• zapojení příslušných zástupců
rodičů od samého počátku
Komunikace
• jasně vymezené cíle a úkoly
• jasná, společně sdílená koncepce
ŠPZ ve školním společenství
• efektivní komunikace a šíření
informací
sdílení příkladů dobré praxe
Partnerská spolupráce
• identifikace klíčových místních
partnerů
• vytvoření partnerských struktur,
které umožní sdílet odborné
znalosti a zdroje
• plánovaný a koordinovaný
přístup
odborníků
do
volnočasových aktivit
• zapojení rodičů do plánování a
realizace
Integrace
• dlouhodobá integrace do postupů
rozvoje školy, zejména do plánu
rozvoje školy
• zavedení monitorování a hodnocení
postupů
Potenciální překážky úspěšné
realizace programu ŠPZ zahrnují:
•
•
•
•
•
•
•
•
nedostatek
zaměstnanců
a
vyučovacího času
pracovní
vytížení
stávajících
zaměstnanců
nedostatek porozumění a odhodlání
k realizaci programu ŠPZ
přílišné spoléhání na jednotlivé
zaměstnance
nedostatek podpory ze strany učitelů
a rodičů
nedostatečný (nebo nekonzistentní)
vstup externích agentur
hierarchické struktury řízení
rozčlenění předmětů a tematických
oblastí
Přínosy programu ŠPZ
Studie ukázaly, že ŠPZ má pozitivní dopad
na sociální a fyzické prostředí školy
(Lister-Sharp et al., 1999). Výsledky
výzkumu také ukazují, že úsilí o zlepšení
zdraví studentů a jejich škol obohacuje a
zlepšuje výsledky vzdělávání. Škola
podporující zdraví nabízí přístup, který má
7
RŮSTEM DOSPÍVÁME
potenciál zvýšit u žáků schopnost učení (St
Leger, 1999). Programy ŠPZ jsou
nejefektivnější, pokud jsou mnohostranné,
integrované do kurikula, širších školních a
komunitních iniciativ a pokud školy
spolupracují s rodiči a místními úřady.
HM Inspectorate of Education (2004) How
Good is our School? The Child at the
Centre: The Health Promoting School.
Edinburgh: HM Inspectorate of Education.
Inchley,J., Curie, C. (2003). Promoting
Healthy Eating in Schools Usány a Healthj
Promoting School Approach. Final Report
of the ENHPS Healthy Eating Project.
Edinburgh: Child and Adolescent Health
Research Unit, University of Edinburgh.
Inchley,J., Curie, C., Young, I. (2000).
Evaluating the health promoting school: a
case study approach. Health Education.
100:5, 200 – 206.
Lister-Sharp, D., Chapman, S., StewartBrown, s., Sowden, A. (1999). Health
promoting schools and heatlh promotion in
schools: two systematic reviews. Healthy
Technology Assessment. 3:22.
MacGregor, A., Curie, C. (1995). Health
promoting school in Lothian. Edinburgh:
Research Unit in Health, Behaviour and
Change, University of Edinburgh.
school melas in Scotland. Final Report of
Scottish Health Promoting Schools Unit
(2004). Being Well, Doing Well: A
framework for health promoting schools in
Scotland. Dundee: Learning and Teaching
Scotland.
Stewart Burgher, M., Rasmussen, V.,
Rivett, D. (1999). The European Network
of Health Promoting Schools: The aliance
of education and health. Copenhagen:
ENHPS.
St. Leger, L. (1999) The opportunities and
effectiveness of the heatlh promoting
primary school in improving child health –
a review of the claims and the evidence.
Health Education Research. 14:1, 51 – 69.
Weare, K. (2000). Promoting Mental,
Emotional and Social Health: A whole
school approach. London: Routledge.
Weare, K. (2004). Developing the
Emotionally Literate School. London: Paul
Chapman Publishing.
Wetton, N., McCoy, M. (1998).
Confidence to Learn: A guide to extending
health education in the primary school.
Edinburgh: Health Education Board for
Scotland.
Young, I. (2002). Education and Health in
Partnership: A European konference on
linking education with the promotion of
health in schools: the Egmond Agenda.
Copenhagen:
International
Planning
Committee (IPC) of the European Network
of Health Promoting Schools.
Webové stránky
http://www.educationscotland.gov.uk/
http://home.scotland.gov.uk/home
Scottish Executive (2003). Inproving
Edinburgh: : The Stationery Office.
8
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Část 1: Růst a změny
Kapitola
Související informační
listy
1.1: Jídlo pro 1: Současné stravovací
růst
zvyklosti
dětí
a
dospívajících
2: Výživové cíle a pokyny
pro pohybovou aktivitu
mladých lidí ve Skotsku
3: Energetická rovnováha a
výživové požadavky
7: Voda
1.2: Pohybová 1: Současné stravovací
aktivita
zvyklosti
dětí
a
dospívajících
3: Energetická rovnováha a
výživové požadavky
1.3:
Přizpůsobení
pubertě
6:
Biologické
v pubertě
Související
ukázkové lekce
Co
je
zdravé 4. Co si dáme?
stravování?
5. Jídlo potřebujeme
k .../Jím, protože
8. Jaké informace děti
potřebují?
Energetická
20.
Udržování
rovnováha: význam rovnováhy
pohybové aktivity
21. Výpis pohybové
aktivity
22. Pohybová aktivita
–
případová
studie/scénáře
23.
Priority
a
společné postoje
24. Co si myslím?
změny Přizpůsobení pubertě 29. Body image scénáře
31.
Puberta
–
myšlenková sprcha
32. Být odlišný
33. Puberta – storyboardy
34. Jaká pomoc může
být poskytnuta?
9
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 1.1
Jídlo pro růst
Klíčové body
•
•
•
•
•
Denní množství přijaté energie
z jídla a pití by se mělo rovnat
množství energie spálené (vydané)
prostřednictvím fyzické aktivity a
tělesných funkcí.
Potřeba energie (kilokalorie) roste
během puberty a vrcholí v období
adolescence, poté v dospělosti opět
klesá.
Jídlo uspokojuje nejen náš fyzický
hlad, ale uspokojuje také potřeby
psychické, smyslové a sociální.
Podporovat vyrovnaný příjem
energie je podstatné v každém
věkovém období, ale je to životně
důležité během dětství, kdy se tvoří
návyky na celý život.
Mladí
lidé
by
měli
být
povzbuzováni k pití adekvátního
množství tekutin.
Obrovský růst, který probíhá u mladých
lidí od raného dětství přes dětství,
dospívání až do dospělosti je závislý na
řadě
klíčových
faktorů.
Například
dědičnost má velký význam pro růst a
konečnou výšku. Tato kapitola se zaměřuje
na to, jak k procesu růstu přispívá strava.
Jídlo a růst
Normální růst vyžaduje množství energie.
Energii – měřenou v kilokaloriích (kcal)
nebo kilojoulech (kJ) – poskytuje mladým
lidem konzumace jídla a pití. Pro zdravý
růst je důležité, že množství energie přijaté
v jídle a v pití by se mělo rovnat energii
vydané (spálené) fyzickou aktivitou a
tělesnými funkcemi – jinými slovy, je
důležité být v energetické rovnováze
(podívejte se na Informační list 3:
Energetická rovnováha a výživové
požadavky).
U dospělých poměr mezi energetickým
příjmem a výdejem určuje přibývání nebo
ubývání na váze. V dětství je také nutné
počítat s energetickým příjmem nutným
pro rychlý růst.
Energie získaná požitím stravy a tekutin je
v těle využita k mnoha různým účelům:
• podporuje normální růst
• opravuje zničené tkáně
• slouží jako pohonná hmota
normálních tělesných funkcí
jako je srdeční činnost,
termoregulace
• slouží jako pohonná hmota pro
mozkovou činnost
• umožňuje
mladým
lidem
podílet se na pohybové aktivitě.
10
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Množství energie1, které jedinec vyžaduje,
je určováno tím, jak je aktivní. Potřeba
energie roste během dospívání a vrcholí
v období adolescence, poté v dospělosti
opět klesá. Mezi 15. až 18. rokem potřebují
chlapci a dívky více energie než dospělí
lidé. Průvodce průměrným příjmem
energie je ukázán v tabulce č. 1.
Tabulka 1 - Předpokládané průměrné
dávky energie (DoH, 1991)
Věk
7-10 let
11-14 let
15-18 let
Dospělý
19-50
Chlapci
(kcal/den)
1970
2220
2755
Dívky
(kcal/den)
1740
1845
2110
2550
1940
Jak je vidět v tabulce 1, požadavky
s věkem stoupají. Odrážejí množství
energie nutné k zajištění normálního růstu
a zároveň ke splnění požadavků na úroveň
pohybové aktivity mladého člověka
v období růstu. Ale hodnoty uvedené
v tabulce
jsou
pouze
průměrnými
hodnotami - zatímco chlapci jsou obecně
více aktivní a mají aktivnější metabolismu,
některé dívky potřebují stejné množství
energie jako chlapci.
Ačkoli je tato kapitola zaměřena na vztah
mezi stravou a růstem, je důležité mít na
paměti, že jídlo je příjemné a jídlo je
zábava.
Jídlo uspokojuje fyzický hlad, ale také
uspokojuje
potřeby
psychologické,
smyslové a sociální.
1
Standardní jednotkou pro měření energie je
kilojoule. Všeobecně je větší tendence používat
jako zdroj měrné jednotky Kilokalorie (všeobecně
zkracované jako calorie)
1 kilocalorie = 4,2 kilojoulů
Například:
• jídlo může být spouštěčem sociální
interakce - lidé využívají čas jídla
k možnosti setkání a popovídání si
• jídlo je klíčovým prvkem mnoha oslav
a společenských akcí
• nabízí se jako možnost, jak projevit
lásku, náklonnost a uznání
• jídlo a stravování může být zdrojem
skvělého potěšení
• jídlo nabízí příležitost k novým
zážitkům a možnost naučit se něco
o jiných kulturách.
Mladým lidem bychom měli pomoci
pochopit hodnotu jídla a jeho důležitost
nejen pro uspokojování fyzických potřeb.
Když budou vyrůstat s respektem k jídlu,
pomůže jim to si vybrat zdravotně
vhodnější jídlo.
Vyvážená strava
Podpora vyvážené stravy je potřebná
v každém okamžiku života, ale je zřejmé,
že významná je zvláště v dětství, protože:
• jídelní preference jsou zakládány a
učí se v raném věku a jsou
ovlivněny postoji, přesvědčeními a
chováním
• špatné stravovací návyky vytvořené
v dětství mohou mít škodlivé
účinky na naše zdraví v pozdějším
věku, zvyšuje se šance rozvoje
cukrovky,
onemocnění
srdce,
rakoviny a vysokého krevního
tlaku.
Je všeobecně známo, že děti ve Skotsku
jedí více tuku, než je doporučeno. Tuky a
oleje jsou důležitou součástí stravy, jíme
je, protože:
• jsou velmi účinné v poskytování
základní energie
• jsou součástí buněčné struktury
každé buňky v těle
• jsou součástí nervové struktury a
mozkové tkáně
11
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
pomáhají izolovat tělo, pomáhají
regulovat tělesnou teplotu
jsou nezbytné pro normální
reprodukční vývoj.
Ale některé typy tuků, hlavně nasycených,
jsou nebezpečné pro srdce a krevní oběh.
Potraviny s vysokým obsahem tuků jsou
běžnou a oblíbenou složkou potravy
mnoha lidí. Není vhodné pokoušet se je
dětem a mladým lidem úplně odpírat.
Množství spotřebované energie musí být
dostatečné pro podporu růstu a aktivity
mladého člověka. Tuky jsou nepochybně
pro splnění tohoto účelu cenné, a to aniž by
poškozovaly zuby jako cukr, další hlavní
zdroj energie.
K dosažení zdravější rovnováhy by mělo
být sníženo množství energie získané
z potravin s vysokým obsahem tuků a měl
by být zvýšen příjem komplexních
sacharidů čili škrobů.
To se může zdát mladým lidem, kteří jsou
si vědomi toho, že cukry jsou typem
sacharidů, zpočátku matoucí, a nechtějí
věřit tomu, že je někdo podporuje v tom,
aby jedli více cukru. Je třeba rozlišovat
jednoduché
cukry,
které
najdeme
v cukrovinkách
a
v nealkoholických
nápojích a které jsou koncentrovanými
zdroji energie a poškozují zuby a dásně, a
komplexní sacharidy, které jsou obsaženy
ve škrobových potravinách, jako je rýže,
těstoviny, chléb, obilí, brambory, cereálie.
V současnosti se doporučuje podporovat
děti a mladé lidi v častější konzumaci
komplexních sacharidů – dokonce
polovina spotřebované energie by měla
pocházet
z těchto
druhů
potravin.
Škrobové potraviny mají tu výhodu, že
dobře zasytí a uvolňují energii pomalu
podle aktuálních potřeb. Děti a mladí lidé
by měli být podporováni, aby jedli bohaté
porce, které je zasytí a uspokojí rostoucí
energetické potřeby.
Cílem je v podstatě pomoci mladým lidem
jíst dostatečné množství potravin, tak aby
poskytly potěšení a zajistily přiměřené
množství vhodné energie a živin
k uspokojení jejich potřeb, ale zároveň také
rozvíjet vyvážené stravovací návyky na
základě doporučení v Informačním listu 2
Výživové cíle a pokyny pro pohybovou
aktivitu mladých lidí ve Skotsku
Tekutiny
Mladí lidé by měli být podporování v pití
dostatečného množství tekutin, zejména
vody a nízkotučného mléka, což jsou pro
zuby nejšetrnější tekutiny. Voda je nutná k
zajištění efektivního provádění tělesných
funkcí. Doporučuje se, aby voda byla ve
školních
jídelnách
volně
dostupná
(viz Informační list 7: Voda).
Vitamíny a minerály
Vápník, magnézium a fosfor jsou
základními prvky pro stavbu kostí a jejich
posílení, a to hlavně v období puberty.
Vývoj kostí během puberty hraje
významnou roli při zajištění maximální
hustoty kostní hmoty, což může snížit
riziko osteoporózy v pozdějším věku. Pro
pružné kosti je nutné dostatečné množství
minerálů a vitamínů, stejně tak jako
bílkovin. Jinak jsou kosti křehké. Pro
vývoj a udržení dostatečné kostní hmoty je
rovněž nezbytná přiměřená pohybová
aktivita.
Hlavním zdrojem vápníku je mléko a
mléčné výrobky jako sýry a jogurty.
Nízkotučná verze těchto výrobků obsahuje
stejné množství vápníku jako plnotučná
varianta. Je obtížné naplnit u dětí
doporučený denní příjem vápníku (viz tab.
2), aniž by konzumovaly mléko a mléčné
výrobky. Pro děti, které mají k mléku a
mléčným výrobkům odpor, jsou na ně
alergické, nebo se rozhodly je nejíst, je
důležité, aby konzumovaly zelenou
listovou zeleninu, vápníkem obohacené
sójové mléko, tofu a sezamová semínka.
12
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Toto vše je bohatým zdrojem vápníku.
Dívky a chlapci mají v 7-10 letech příjem
vápníku vyšší než je doporučený denní
příjem, ale u obou pohlaví příjem ve věku
11-14 let klesá na 80 % doporučeného
denního příjmu.
v tabulce 4.
Obecně lze říci, že většina vitamínů je
zapotřebí
v malých
množstvích
a
konzumace pestré stravy poskytuje
dostatečné množství vitamínů k pokrytí
potřeb pro zdravý růst.
Železo je důležité pro normální růst a
fungování mnoha tělesných funkcí. Navíc
je součástí hemoglobinu, červeného
barviva v krvi, které přenáší kyslík do
tkání v našem těle. Zvýšený příjem železa
je pro dívky nezbytný po nástupu
menstruace. Ve Velké Británii byl zjištěn
nedostatek železa u velmi malých dětí a
studie prokázaly přítomnost anémie
z nedostatku železa u dospívajících
v Londýně (Nelson, 1996). Mladí lidé
s anémií
mohou
trpět
poruchami
pozornosti, únavou, snížením kognitivních
funkcí.
Tabulka 2 - Doporučený denní příjem živin
– pro vápník a železo u dívek a chlapců
Minerály
Věk
DDP
Vápník
7-10
550 mg
let
11-18 Dívky
Chlapci
let
800 mg 1000 mg
Železo
7-10
8,7mg/den
let
11-18 Dívky
Chlapci
let
14,8 mg 11,3 mg
DDP je množství živin dostačujících
k naplnění požadavků všech dětí, a to
s přihlédnutím k jejich rozdílné potřebě.
Nejlepším zdrojem železa je červené maso,
dále zelená listová zelenina, sušené ovoce,
luštěniny, obohacené snídaňové cereálie.
Z červeného masa je železo snadněji
absorbovatelné než z ostatních uvedených
potravin.
Železo se z těchto potravin
vstřebává lépe, pokud se současně jedí i
potraviny bohaté na vitamín C (viz tabulka
3).
Popis klíčových vitamínů, které mají vliv
na naše zdraví (a na další tělesné funkce) je
v tabulce 3, popis klíčových minerálů
13
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Tabulka 3 -Vitamíny a zdravý růst
Vitamíny a jejich funkce
A
•
•
Zdroje
Jako retinol ( = předstupeň vitamínu A):
mléko, obohacené margaríny, sýr, žloutky,
játra, tučné ryby
udržuje a opravuje tkáně
nezbytný
pro
imunitu,
Jako karoten ( přetransformován v těle ve
pro normální a noční vidění
vitamín A): zelenina a ovoce, hlavně mrkev,
rajčata a zelená listová zelenina, mango,
meruňky
B1(thiamin)
•
•
Brambory, všechny obiloviny, chléb, mléko a
uvolňování energie ze sacharidů,
mléčné výrobky, maso a masné výrobky,
tuků a alkoholu
zelenina
nezbytný pro mozek a nervy
B2 (riboflavin)
•
•
uvolňování energie ze sacharidů, Mléko a mléčné produkty, obohacené
tuků a bílkovin
snídaňové cereálie, brambory, ryby
pro normální růst
Niacin
•
uvolňuje energii
Maso a masné výrobky, mléko a mléčné
produkty,chléb, obohacené snídaňové cereálie,
brambory, ryby
B6 (pyridoxin)
•
•
metabolismus bílkovin
krvetvorba
V mnoha potravinách, zejména v bramborách,
snídaňových cereáliích, mase, rybách,
vajíčkách
B12 (kyanokobalamin)
•
Všechna živočišná strava: maso a masné
pro krvetvorbu, krevní buňky,
výrobky, mléko a mléčné výrobky, ryby, vejce,
nervová vlákna
dále obohacené snídaňové cereálie a kvasnice
Kyselina listová
•
•
Zelená listová zelenina (klíčky, špenát, zelené
pro správnou krvetvorbu
fazole, hrášek), brambory, ovoce (hlavně
snižuje riziko defektů neurální
pomeranče), mléko a mléčné výrobky,
trubice jako je například rozštěp
obohacené snídaňové cereálie, chléb, kvasnice
v raném stádiu těhotenství
•
stavba kostí a chrupavek, svalů,
krevních cév
pomáhá hojit rány a vstřebávat
C
•
Ovoce (hlavně citrusy), ovocné džusy, zelená
zelenina, papriky, rajčata, brambory
14
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
železo
je to antioxidant (chrání buňky
před poškozením kyslíkem, což
může zapříčinit srdeční
onemocnění nebo rakovinu)
D
•
•
•
pomáhá
absorbovat
vápník
z jídla
základní stavební prvek kostí a
zubů
pomáhá
srdeční
akci
a
nervovému systému
Obohacené margaríny a pomazánky, tučné
ryby, žloutek, maso, obohacené snídaňové
cereálie. Tvoří se také v pokožce působením
slunce
E
•
působí jako antioxidant
Rostlinné oleje, margaríny, celozrnné
obiloviny, ořechy, zelená listová zelenina
Tmavě zelená listová zelenina, rostlinné oleje,
obiloviny, maso
K
•
důležitý pro krevní srážlivost
Tabulka 4 - Minerály a zdravý růst
Minerály a jejich funkce
Vápník
•
•
•
•
stavba kostí a zubů
svalová kontrakce
nervová funkce
srážení krve
Magnesium
•
•
•
součást kostí a zubů
nervová a svalová funkce
uvolňování energie
•
stavba zubů a kostí
Zdroje
Mléko a mléčné výrobky, chléb, luštěniny,
zelená zelenina, sušené ovoce, ořechy a
semínka, kosti rybiček z konzervy, voda
Obiloviny (cereálie) a cereální výrobky, zelená
zelenina, mléko, maso, brambory, ořechy,
semínka
Fosfor
Mléko a mléčné výrobky, chleba, červené
maso, drůbež
Draslík
•
Zelenina, brambory, ovoce, ovocné šťávy,
kontroluje vyváženost tělesných chleba, ryby, maso, mléko, ořechy, semínka
tekutin
15
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
nervové a svalové funkce
•
udržuje vyrovnanou bilanci
tekutin
nervové funkce
svalové kontrakce
Zpracované potraviny, chléb, cereálie,
snídaňové cereálie, masné produkty, nakládaná
zelenina, konzervovaná zelenina, konzervované
a balené párky/polévky, sůl přidávaná
v průběhu vaření a během jídla
•
krvetvorba
Maso, masné produkty, cereální produkty,
zelenina, luštěniny
•
•
•
•
metabolismus bílkovin,
sacharidů, tuků
chuť
normální růst
hojení ran
•
součást řady enzymů
•
součást řady enzymů, některé
slouží jako antioxidant
•
reguluje růst, rozvoj a výdej
energie
Sodík
•
•
Železo
Zinek
Maso a masné produkty, mléko a mléčné
produkty, chléb, cereální výrobky, vajíčka,
fazole, luštěniny, ořechy
Měď
Mořské ryby, maso (hlavně játra), chléb a
obilné produkty, zelenina, voda
Selen
Cereálie a cereální výrobky, maso, ryby,
mořské ryby, para ořechy
Jód
Ryby, mořská zelenina (řasy), mléko a mléčné
výrobky
Fluorid
•
•
složka kostí a zubů
chrání proti zubnímu kazu
Čaj, ryby, voda
Zdroj: FSA Scotland/SEHD, 2002
16
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Anderson, A.S., Bell, A. (2000). The
impact of a dietary intervention in a
community-based breakfast club: nutrient
intake and measurement issues.
Proceedings of the Nutrition Society. 59:
25A.
Crawley, H.F. (1993). The role of
breakfast cereals in the diets of 16 to 17
year – old teenagers in Britain. Journal of
Human Nutrition and Dietetics 6. 205-216.
Department of Health (1991). Dietary
Reference Values for Food Energy and
Nutrients for th United Kingdom. London:
HMSO.
Scottish Executive. (2003). Improving
Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G.
(2000). Health Behaviours of Scottish
Schoolchildren: Technical Report 3:
Eating and activity patterns in the 1990s.
Edinburgh: Research Unit in Health and
Behaviour Change, University of
Edinburgh.
Webové stránky
http://food.gov.uk/scotland/
http://www.nutrition.org.uk/
Food Standards Agency Scotland and
Scottish Executive Health Department
(2002). Catering for Health: A guide for
teaching healthier catering practices.
Hayes, Middlessex: Food Standards
Agency Publications.
Gregory , J., Lowe, S. (2000). National
Diet and Nutrition Survey: Young people
aged 4 to 18 years. Volume 1: Report of
the diet and nutrition survey. London: The
Stationery Office.
Nelson, M. (1996). Anaemia in adolescent
girls: effects on cognitive function and
activity. Proceedings of the Nutrition
Society. 55: 359-367.
Ruxton, C. H., O´Sullivan, K. R., Kirk, T.
R., Belton, N. R., Holmes, M. A. (1996).
The contribution of breakfast to the diets of
a sample of 136 primary-schoolchildren in
Edinburgh. British Journal of Nutition. 75:
419-431.
17
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 1.2
Pohybová aktivita
Klíčové body
•
•
•
•
•
Děti by měly být podporovány,
aby si kromě sportu, tance,
organizovaných
pohybových
aktivit uvědomovaly význam
běžných denních činností jako
např. chůze. Pohybová aktivita
neznamená jen
organizované
cvičení a tělesnou výchovu.
Děti a mladí lidé by se měli
věnovat v součtu alespoň 1 hodinu
několikrát týdně středně náročné
pohybové aktivitě.
Výzvou pro učitele a rodiče je
udržovat a rozvíjet časné dětské
nadšení a elán pro pohyb.
Aktivity, které se člověk vybere
sám, si více užije a je větší šance,
že v nich bude dále pokračovat, na
rozdíl od aktivit, které jsou
vynucené.
Pohybová aktivita má příznivý
vliv na psychickou pohodu a
sebevědomí.
Pohybová aktivita je nezbytná pro veškeré
fungování v našem životě – chůzi,
otevírání dveří, hry, tanec, sportování.
Pojmy pohybová aktivita, tělesná zdatnost,
cvičení používáme často a v běžné řeči je
volně zaměňujeme. Ve skutečnosti ale mají
různé významy.
Pohybová aktivita je o tělesné aktivitě
produkované svaly, jejímž výsledkem je
energetický výdej. Může zahrnovat různé
aktivity jako chůzi, domácí práce, chůzi do
schodů i závody ve sprintu.
Standardní definice tělesné zdatnosti je,
že se jedná o soubor vlastností, které lidé
mají nebo jich dosahují a které se týkají
jejich schopnosti vykonávat pohybovou
aktivitu (Casperson et al., 1985). Zahrnuje
např. vytrvalost, sílu, rychlost, pružnost,
hbitost, rovnováhu.
O tělesné zdatnosti můžeme uvažovat ze
dvou pohledů:
•
•
„výkonově orientovaná“ zdatnost –
užívána pro sportovní výkon nebo
zdatnost požadovanou v některých
profesích, např. u hasičů, policistů,
vojáků.
„zdravotní“ zdatnost – souvisí
s posilováním zdraví a prevencí
nemocí. Zahrnuje aerobní kondici,
kardio-respirační
vytrvalost,
svalovou sílu, pružnost.
Pojem cvičení se užívá pro plánované,
strukturované a opakující se pohyby (kliky,
sedy-lehy apod.), které se obvykle
provádějí pro zlepšení nebo udržení
určitých stránek zdatnosti.
V podpoře zdraví se většinou zabýváme
pohybovou aktivitou a „zdravotní“
zdatností.
18
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Pohybová aktivita pro děti
Hlavní teze ze strategie pro pohybovou
aktivitu Let´s Make Scotland More Active
(Physical Activity Taskforce, 2003) jsou:
•
•
•
být aktivní po většinu dní
středně náročné aktivity jsou pro
tebe dobré
buď aktivní alespoň… 1 hodinu,
pokud jsi dítě nebo dospívající
Podporovat
pohybovou aktivity ze
zdravotního pohledu není tak odrazující,
jak se může na první pohled zdát. Mnohé
aktivity jsou pro děti velmi lákavé, např.:
• běh, skákání a přeskakování –
aktivity, které mohou přispět
k rozvoji aerobní kondice
• zvedání, nošení, tlačení a tahání –
aktivity, které vyžadují svalovou
námahu a budují sílu
• protahování a ohýbání – aktivity,
které jsou efektivní pro udržování
a podporu pružnosti, ohebnosti
Některé běžné každodenní činnosti – ty,
které děti a dospívající vůbec nepovažují
za „aktivní činnosti“ – mohou v souhrnu
přispět ke zlepšení energetické bilance.
Tab. 1 Získat kondici je jednodušší, než si
myslíte (Health Scotland, 2004), stanovuje
v kilokaloriích
výdej
pro
řadu
každodenních činností a znázorňuje
mimořádné rozdíly mezi „sedavými“ a
„aktivními“ možnostmi a jejich převod na
potenciální zhubnutí během 12 měsíců.
Výzvou pro učitele a rodiče je udržovat a
rozvíjet rané dětské nadšení z pohybu. Ve
škole podporující zdraví to znamená nejen
maximální využití všech příležitostí pro
pohybovou aktivitu, ale také řešení širších
problémů, které je třeba brát v potaz –
znalostí, porozumění, dovedností, rozvoje
postojů a důvěry pro celoživotní
pohybovou aktivitu.
Po zveřejnění Report of the Review Group
on Physical Education (Scottish Executive,
2004), se skotská exekutiva zavázala
k opatřením podporujícím příležitosti pro
rozvoj aktivnějšího životního stylu žáků,
včetně:
•
•
•
nejméně 2 hodin tělesné výchovy
týdně
většího výběru aktivit
většího počtu učitelů tělesné
výchovy.
Aktivní
školní
program
podporuje
pohybovou aktivitu ve všech skotských
školách. Koordinátoři Aktivního školního
programu pracují ve školách na zvýšení
úrovně pohybové aktivity všech žáků.
Fyzické změny, kterými chlapci a dívky
v pubertě procházejí, mohou ovlivnit jejich
schopnosti účastnit se některých aktivit.
Před pubertou je mezi chlapci a dívkami ve
fyzické síle malý rozdíl, ale v pubertě
dochází u chlapců k výraznému nárůstu
svalové síly, v menší míře pak i během
adolescence.
Chlapci a dívky mají tendenci rozvíjet sílu
v různých částech těla. U chlapců sílí více
ramena a horní polovina těla, u dívek se
naopak rozšiřují boky, čímž se jim snižuje
těžiště, a tudíž získávají větší stabilitu.
Pohybová aktivita hraje významnou úlohu
v oblasti prevence nemocí a přispívá
k rozvoji zdravého osobního i sociálního
růstu. Je nedílnou součástí života a je pro
každodenní život nezbytná.
19
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Tab. 1 Získat kondici je jednodušší, než si myslíte (Health Scotland, 2004)
Sedavý způsob
Aktivní způsob
Činnost
Používání dálkového ovladače
k přepínání TV kanálů
Sezení během 30minutového
telefonického hovoru
Najmout si pomoc pro úklid a
žehlení
Ohřátí jídla v mikrovlnné troubě
Nákup krájené zeleniny
30 minut úklidu listí vysavačem na
listí
Najmout si zahradníka
Užívat 1x měsíčně myčku auta
Nechat psa vyvenčit se (na zahradě
aj.)
40 minut řízení auta, 5 minut chůze
Email kamarádovi – 4 minuty
Jet výtahem do 3. poschodí
Parkovat u vchodu do supermarketu
3x jet na eskalátoru
1 hodinu se dívat na televizi
kcals
<1
4
0
Činnost
Vstávat a přepínat TV kanály
Stání během 30minutového
telefonického hovoru
30 minut žehlení, 30 minut
luxování
15
30 minut vaření
0
Příprava nenakrájené zeleniny
kcals
3
20
152
25
10-13
100
30 minut hrabání listí
150
0
30 minut sekání trávy
360
18
2
Ruční mytí auta 1x měsíčně
(1 hod)
Jít na 30 minut na procházku se
psem
300
125
22
Jít 15 minut na zastávku autobusu
60
2-3
1 minuta chůze, 3 minuty povídání
vestoje
6
0,3
Vyjít do 3. poschodí
15
0,3
Zaparkovat a jít 2 minuty ke
vchodu
8
2
Vyjít do 1. poschodí 3x týdně
15
30
1 hodina chůze a nakupování
145
Celkem měsíčně při sedavém
Celkem měsíčně při aktivním
1 700
10 500
způsobu
způsobu
Rozdíl 8 800 kilokalorií za měsíc je energetický ekvivalent ztráty nebo nabrání 1,15 kg
za měsíc nebo 13,5 kg za rok.
20
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Doporučení pro děti a dospívající
Doporučená míra pohybové aktivity pro
dospělé - 30 minut středně náročné aktivity
několikrát týdně je založena na
požadavku minimálního množství pohybu,
které je nezbytné k zajištění prevence proti
kardiovaskulárním onemocněním. Toto
doporučení je podpořeno výsledky
výzkumů, které ukazují, že být fyzicky
neaktivní nebo vést sedavý způsob života
zvyšuje riziko ischemické choroby srdeční
nezávisle na jiných faktorech jako je strava
nebo kouření.
Doporučení pro děti je z řady důvodů
složité určit (tab. 2).
Tab. 2 Komplikace měření pohybové
aktivity u dětí
• Při měření úrovně dětské
zdatnosti mohou i výsledky
neaktivních dětí ukazovat, že
jsou fit.
• Vyskytují se obtíže při
získávání spolehlivých údajů,
jak jsou děti aktivní; jejich
aktivita je často spontánní a
prováděna
v krátkých
intervalech.
• Mnohé nemoci, před nimiž
může být pohybová aktivita
ochranou,
se
v dětství
nevyskytují a jen velmi málo
výzkumných studií sleduje
dopad
pohybové
aktivity
v dětství
na
zdraví
v dospělosti.
I přes tyto komplikace existují tři hlavní
argumenty pro podporu pohybové aktivity
u dětí, z nichž každý má svůj teoretický
základ:
• Aktivní děti jsou pravděpodobně
zdravější děti.
•
•
Aktivní
dospělí
jsou
pravděpodobně zdravější dospělí.
Není přesně definováno optimální
množství pohybové aktivity, ale jeden
krok je vždy lepší než žádný. A v
aktivitách, které si sami vybereme a
baví nás, budeme spíše dále
pokračovat, než v těch, které děláme
povinně (nuceně).
Současné
trendy
pohybové aktivity dětí
úrovně
Jak je zmíněno v tabulce 2, se
získáváním údajů o úrovni pohybové
aktivity dětí jsou potíže. Existuje ale
studie týkající se i tohoto tématu.
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje mezinárodní kolaborativní
výzkumnou studii zaměřenou na
životní styl dětí a školáků - HBSC
(Health Behaviour in School-aged
Children). ČR se této studie účastní od
roku 1994. V rámci tohoto výzkumu
probíhá každé 4 roky výzkumné šetření
mezi školáky ve věku 11, 13 a 15 let.
Tento výzkum zahrnuje také několik
otázek týkajících se pohybové aktivity.
Výsledky českých dětí z HBSC
studie z roku 2010
„ Popis indikátoru:
Pohybová aktivita je jakákoli činnost,
při níž dochází ke zrychlení srdeční
frekvence a člověk se zadýchá. Některé
příklady pohybové aktivity: běhání,
rychlá chůze, jízda na kolečkových
bruslích, jízda na kole, na skateboardu,
tanec, plavání, basketbal, fotbal.
V kolika dnech z uplynulých 7 dnů jsi
se věnoval/a pohybové aktivitě celkem
alespoň 1 hodinu za den?
Prezentován je podíl respondentů,
kteří byli pohybově aktivní alespoň 1
hodinu denně.“ (viz další strana)
Aktivní
děti
budou
s větší
pravděpodobností
aktivní
i
v dospělosti.
21
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Výskyt pohybové aktivity dle počtu
dnů v týdnu - dívky
Výskyt pohybové aktivity dle počtu dnů
v týdnu - chlapci
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
28
9
13
16
14
30
11
14
16
11
6
3
13
7
6
3
11 let
13 let
25
10
15
16
15
10
6
3
7 dní
6 dní
5 dní
4 dny
3 dny
2 dny
1 den
0 dnů
15 let
Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC –
Česká republika – 2010, Národní
zpráva o zdraví a životním stylu dětí a
školáků (str. 69)
100%
90%
80%
70%
60%
50%
40%
30%
20%
10%
0%
23
9
15
17
19
14
7 dní
6 dní
9
7
13
5 dní
13
4 dny
19
3 dny
19
15
18
12
7
3
13
8
2
11 let
13 let
2 dny
20
1 den
14
0 dnů
9
4
15 let
Dopady pohybové aktivity
Fyzické zdraví
Statistická
zjištění
a
výzkumy
poskytují cenné informace o úrovni
dětské aktivity, důležité ale je, aby
neaktivní chlapci a dívky nebyli
pojímáni tak, že pohyb nemají rádi.
Měli bychom se ptát, zda možnosti
pohybových aktivit, které jsou jim
umožněny, jsou takového druhu, že
jsou pro žáky zábavné. Je správná
rovnováha mezi nabídkou kreativních a
expresivních pohybových aktivit a
aktivit orientovaných na výkon a
soutěživost? Jsou běžné denní činnosti
jako např. chůze do školy, pomoc při
fyzické práci, hry na hřišti uznávány a
oceňovány?
Závažná
onemocnění
spojovaná
s neaktivním (pasivním) životním
stylem se obvykle projevují až
v dospělosti
(ischemická
choroba
srdeční, mrtvice, osteoporóza), a proto
je nelze používat jako měřítko
výsledků ve studiích zaměřených na
děti a úroveň jejich pohybové aktivity.
Děti by měly být podporovány, aby si
kromě sportu, tance, organizovaných
pohybových aktivit uvědomovaly i
význam běžných denních
činností
spojených s pohybem. Tyto běžné
denní činnosti mohou být snáze
přístupné pro děti, které se cítí nejisté,
mají pro sportovní činnosti nedostatek
sebedůvěry, a to v důsledku špatného
obrazu vlastního těla, váhy nebo
nedostatečně rozvinuté motoriky.
Duševní pohoda
Ačkoli řádné výzkumné poznatky o
souvislostech
mezi
pohybovou
aktivitou dětí a rozvojem závažných
zdravotních problémů chybí, existují
nicméně fyziologické procesy, u
kterých je cenné brát je v úvahu (viz
tab. 3)
Když zvažujeme přínosy pohybové
aktivity pro duševní pohodu, měli
bychom brát v úvahu také přínos pro
kognitivní a sociální rozvoj. Například:
• Studie ukázaly konzistentní a
pozitivní
vztahy
mezi
pohybovou
aktivitou
a
podporou duševní pohody,
zejména ve vztahu k sebeúctě
(Biddle et al.,1998).
• Z výzkumu
vyplývá,
že
aktivnější děti mají větší pocit
duševní pohody (Steptoe et al.,
1996).
22
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Tab. 3 Dopady pohybové aktivity na
fyzické zdraví
Kognitivní rozvoj
Zdraví kostí a růst
• Existují
Řada studií prokázala, že ačkoli se
sníží doba výuky nebo času
k samostudiu a zvýší se naopak míra
pohybové aktivity, intelektuální výkon
je zachován nebo dokonce zvýšen
(Shepard, 1997). Schopnost soustředit
se a učit se se může díky pohybové
aktivitě zlepšit v důsledku:
• zvýšeného prokrvení mozku
• změny v hladinách hormonů
• úlevy od nudného sezení
ve třídě
• zvýšeného sebevědomí.
•
poznatky,
které
naznačují, že dětské herní
aktivity – zejména různé
skákání,
přeskakování
–
podporují silné a zdravé kosti
díky zvýšené hustotě kostní
hmoty.
Zvýšená hustota kostní hmoty
zajišťuje silnější povrch kosti,
který chrání před mnoha úrazy
v průběhu života a v pozdějším
věku může snížit riziko
osteoporózy.
Prevence nadváhy a obezity
•
-
-
Existují tři důvody, kvůli
kterým je důležité zvažovat
možnosti pohybové aktivity jak
v prevenci, tak při léčbě dětí
s nadváhou:
obezita
je
významným
rizikovým
faktorem
u
onemocnění jako je cukrovka a
ateroskleróza (zúžení tepen)
obezita u dětí má tendenci
přetrvávat i v dospělosti
dospělí, kteří byli obézní
v dětství, mají větší zdravotní
problémy.
Rozvíjení chování podporujícího zdraví
•
Hlavním záměrem by mělo být
rozvíjení zdravého chování
v raném věku , aby se předešlo
zdravotním
problémům
v pozdějším věku.
Osvojení
základních
motorických
dovedností (např. jízda na kole,
koordinace oko-ruka) jednak zvýší
sebedůvěru dětí, jednak jim přinese
potěšení a je pravděpodobné, že povede
k pravidelné pohybové aktivitě.
Sociální rozvoj
Existuje
jen
málo
prokázaných
výsledků výzkumu z této oblasti, nicméně
údaje naznačují značný potenciál her a
sportovních aktivit v podpoře pozitivního
sociálního rozvoje. Nabízí se jasná
možnost využít skupinových pohybových
aktivit pro rozvoj vůdcovské odpovědnosti
a spolupráce se spolužáky. Mnoho sportů a
her poskytuje dětem možnost zapojení do
aktivit s ostatními dětmi a dospělými jinak,
než je to možné ve třídě během výuky.
Přesné mechanismy propojení pohybové
aktivity, dobré nálady a psychické pohody
nejsou sice zcela jasné, ale nabízejí se
biochemická, fyziologická a psychologická
vysvětlení. Jedním z nejznámějších je
zvýšená produkce endorfinů, - hormonů,
které způsobují dobrou náladu - ke které
dochází mj. také při sportování. Důležitá je
též skutečnost, že pohybová aktivita má
pozitivní vliv na sebeúctu, sebevědomí.
Informační list 1: „Současné stravovací
zvyklosti dětí a dospívajících“ a Informační
list 3: „Energetická rovnováha a výživové
požadavky“ nabízejí více podrobností.
23
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Výživové požadavky pro aktivní
životní styl
Pravidelná a pestrá strava poskytuje
potřebné živiny a energii pro pravidelnou
každodenní pohybovou aktivitu a pro
většinu sportů, kterým se děti a dospívající
věnují. Při trénincích se někdy stane, že se
čas jídla odkládá, nebo se dokonce jídlo
vynechá – je důležité proto děti naučit
myslet dopředu a plánovat. Je vhodné nosit
s sebou zdravou svačinu a trochu vody.
Není zapotřebí, aby děti konzumovaly
doplňky stravy, energetické potraviny nebo
speciální sportovní nápoje pouze proto, že
sportují. Příjem potravin a tekutin bude
třeba pečlivěji zvážit pouze tehdy, pokud
dítě sportuje na vrcholové úrovni.
Sportovní trenér by měl dítěti poradit
v otázkách ohledně potravin a výživy.
Pokud je to nutné, je třeba hledat radu u
sportovního dietologa.
Důsledky pro přístup
Školy
Existuje mnoho způsobů, kromě přímého
využívání sportovišť, tělocvičny, jak
mohou školy podporovat pohybovou
aktivitu. Např.:
• předvést pohybovou aktivitu
jako příjemnou věc, která může
zahrnovat tanec, drama a další
výrazová umění
• podporovat zaměstnance školy,
rodiče a studenty, aby do školy
chodili pěšky nebo jezdili na
kole
• působit
jako
„advokáti“
místního prostředí, ukázat jeho
atraktivnost pro pohyb a sport
(bezpečná hřiště, bezpečné
cesty do školy, výcvik v jízdě
na kole a v pravidlech
silničního provozu, bezpečná
místa pro parkování kol u
školy)
•
•
•
podporovat k účasti na místních
aktivitách (v komunitě)
uznávat a oslavovat kulturní
rozmanitost (např. podporou
rodičů, zaměstnanců a žáků vést
kroužek etnických tanců aj.)
zajistit odpovídající šatny a
sprchy
Přemýšlet o činnostech z takto široké
perspektivy otevírá mnoho příležitostí pro
propojení s dalšími otázkami jako je trvale
udržitelný život, aktivní doprava, dobré
zdraví a podpora nezávislosti. V této
souvislosti je také důležité zapojení
mladých lidí a využití jejich potenciálu.
Z velké části spontánní pohybová aktivita
dětí doma, ve škole, v ulicích a parcích je
v podstatě zdravé chování. Jejich honičky,
šplhání, lezení bychom měli podporovat.
Nejdůležitější je samozřejmě podpora
bezpečných pohybových aktivit. Měl by
být však přijat vyvážený přístup, který
odráží i využití pohybové aktivity pro
zdravou samostatnost.
Alexander, L., Currie, C., Todd, J. (2003).
Gender Matters: Physical aktivity patterns
of young people in Scotland. HBSC
Breifing Paper 3. Edinburgh: Child and
Adolescent
Health
Research
Unit,
Alexander, L., Currie, C., Todd, J., Smith,
R. (2004). How are Scotland´s Young
People
Doing?
A
Cross-national
Perspective
on
Physical
Aktivity,
TvViewing, Eating Habits, Body Image and
Oral Hygiene. HBSC Breifing Paper 7.
Armstrong, M., McManus, A. (1998).
Maturation and physical education. In:
Armstrong A. (Ed.) New Directions in
24
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Physical
Education:
Change
and
innovation. London: Cassell.
Biddle, S., Sallis, J., Cavill, N. (Eds.)
(1998). Young and Active? London: Health
Education Autority.
Blair, S.N., Clark, D.G., Cureton, K.J.,
Powell, K.E. (1989). Exercise and fitness
in childhood: implications for a lifetime of
health. In: Gislofi, C.V., Lamb, D.R. (Eds.)
Perspectives in Exercise Science and
Sports Medicine. Indianapolis: Benchmark
Press.
Casperson, C.J., Powell, K.E., Christenson,
G.M. (1985). Physical activity, exercise
and physical fitness: definitions and
distinctions for health-related research.
Public Health Reports. 100: 2, 126 – 131.
Currie, C., Roberts, C., Morgan, A., Smith,
R., Settertobulte, W., Samdal, O.,
Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004)
Young People´s Health in Context. Health
Behaviour in School-aged Children
(HBSC) Study: International report from
the 2001/2002 survey. Copenhagen: World
Health Organization.
Gordon,J., Grant, G. (Eds.) (1997). How
We Feel. London: Jessica Kingsley
Publisher.
Health Education Board for Scotland
(2002). The Class Moves! A Classroom
Ressource for Primary School to Promote
Movement,
Balance
and
Activity.
Edinburgh: HEBS.
Physical Activity Taskforce (2003). Let´s
Make Scotland More Active: A strategy for
physical
activity.
Edinburgh:
The
Stationery Office.
Scott Porter Research Ltd (2002). Let´s
Make Scotland More Active – An
Exploration if Issues and Attitudes
Surrounding
the
Low
Levels
of
Participation
in
Physical
Activity
Amongst: 1. Parents of pre-fives children,
2. Teenager viros, 3. Men in mid years.
Edinburgh: Physical Aktivity Taskforce.
Scottish Executive (2004). The Report of
the Review Group on Physical Education.
Scottish Executive (2000). Scottish Health
Survey
1998.
Edinburgh:
Scottish
Executive.
Shepard, R.J. (1997). Curricular physical
activities and academic performance.
Pediatric Exercise Science. 9: 113 – 126.
Steptoe, A., Hitler, N. (1996). Sports
participation and emozional well-being in
adolescents. The Lancet. 347: 1789 – 1792.
Schoolchildren. Technical Report 3:
Behaviour
Change,
University
of
Edinburgh.
Health Scotland (2004). Getting Fitter is
Easier than you Think. Edinburgh: Health
Scotland.
Webové stránky
Inchley, J., Currie, C. (2004). Physical
Activity in Scottish Schoolchildren (PASS)
Report. Findings from the PASS 2003/04
Survey. Edinburgh: Child and Adolescent
Health Research Unit, University of
Edinburgh.
http://www.bhfactive.org.uk/home/index.ht
ml
http://www.bhf.org.uk/
http://www.cyclingscotland.org/
http://www.forestry.gov.uk/
25
RŮSTEM DOSPÍVÁME
http://www.ltl.org.uk/scotland/
http://www.hbsc.org/
http://www.scotland.gov.uk/Topics/Educat
ion/Schools/HLivi
http://www.jogscotland.org.uk/
http://www.sportscotland.org.uk/Home
http://www.sustrans.org.uk/
http://www.youthsporttrust.org/
26
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 1.3
Přizpůsobení pubertě
Klíčové body
•
•
•
•
•
Puberta neznamená pouze fyzické
změny, ale má také důležité
sociální, emocionální a kognitivní
aspekty.
Věkové rozmezí období puberty je
široké, s velikými rozdíly v pořadí
a tempu vývojových změn.
Vývoj primárních a sekundárních
pohlavních znaků a hormonálně
ovlivněné nálady a pocity mohou
vést u dívek a chlapců k řadě
emocionálních reakcí.
Puberta a související tělesné
změny mají za následek změnu
reakcí lidí na mladého člověka a
také změny v jejich vztazích i
v oblíbenosti mezi vrstevníky.
Sociální prostředí způsobuje, že
pubertu lépe zvládají ti, kteří jsou
„v normě“, děti, u kterých přichází
puberta buď dříve nebo později
budou pravděpodobně čelit vícero
obtížím.
Poskytování účinné podpory, poradenství a
vzdělávání během puberty je pro výchovu
ke zdraví zásadní výzvou.
Puberta ovlivňuje mnoho stránek života
mladých lidí, a proto je důležitým tématem
pro všechny učitele.
Pubertální změny signalizují proměnu
z dítěte v dospívajícího a přinášejí s sebou
výrazný tělesný vývoj, který je často
významný jak pro dítě, tak pro jeho okolí.
Tyto změny nastávají zároveň v období,
pro něž jsou charakteristické proměny
v sociálních vztazích a přátelstvích.
V období středního školního věku a v rané
pubertě stoupá zapojování dětí do
vrstevnických skupin a také srovnávání
sebe samého s ostatními. Souběh tohoto
důležitého fyzického i sociálního vývoje
znamená, že se děti v tomto období
nevyrovnávají pouze se změnami svého
těla a s tím souvisejícími náladami a
pocity, ale že svůj vývoj také porovnávají
s ostatními dětmi.
Jak učitelé vědí, střední školní věk a
puberta
jsou
charakteristické
též
významným
zlepšením
kognitivních
schopností, jež dávají žákům schopnost
uvažovat o jejich těle a jejich vývoji
složitějšími způsoby než předtím v dětství.
Současně se toto období časově shoduje
s obdobím, kdy často klesá motivace
k učení, zvláště u žáků, pro které je učení
obtížné, nebo u těch, kteří mají obavy ze
své budoucnosti.
Proto puberta není čistě jen fyzickou
změnou, ale má také důležité aspekty
sociální, emocionální a kognitivní.
27
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Zvykání si na měnící se tělo
Přizpůsobit se měnícímu se tělu je pro
mladého člověka náročné. Během puberty
dochází k rychlým změnám
tvaru a
velikosti těla. Tyto změny mohou být tak
rychlé, že působí nesoulad mezi vnímáním
vlastního těla a skutečností. To může vést
k dočasné „neohrabanosti“, protože žáci
hůře odhadují rozměry svého těla (viz tab.
1, Růstové bolesti).
Žáci mohou být v průběhu dospívání ze
svého těla rozpačití. Mohou mít obavy
z toho, kdy u nich puberta začne, jaké
změny je čekají, kdy by měla puberta
skončit, jak bude jejich dospívající tělo
vypadat. Jak uvádí Informační list 6
Biologické změny v pubertě, věkové
rozmezí období puberty je široké,
s velikými rozdíly v pořadí a tempu
vývojových změn a s obrovskými rozdíly
v tělesných tvarech a velikostech. Není
proto divu, že mnozí žáci zažívají
v období puberty mnoho nejistot a obav
(Coleman a Henry, 1999).
Na sociálně psychologické úrovni, vývoj
primárních a sekundárních pohlavních
znaků a hormonálně ovlivněné nálady a
pocity mohou vést k řadě emocionálních
reakcí, včetně nafoukanosti a rozpaků.
Dívky jsou často z brzkého vývoje prsou
rozpačité a necitlivé reakce lidí na vývoj
prsou mohou tyto pocity zhoršit
(Silbereisen and Kracke, 1997). Rovněž je
potřeba citlivě přistupovat k obavám
z menstruace.
Ačkoli existuje málo výzkumů o
chlapeckých reakcích na pubertu, existují
důkazy o tom, že „mokré sny“ a první
ejakulace mohou způsobit velké rozpaky a
zmatek.
Tab. 1 Růstové bolesti
Růstové bolesti jsou po bolestech hlavy
druhou nejčastější formou bolesti u jinak
zdravých dětí školního věku. Ve věku 6–
11 let postihují každé šesté dítě, převažují
dívky. Přes své jméno nemají tyto bolesti
pravděpodobně s růstem spojitost kromě
toho, že obvykle nepřetrvávají poté, co
chlapec či dívka dosáhne své konečné
výšky.
Dítě si obvykle stěžuje na intermitentní
bolesti ve svalech paží a nohou, v přední
části stehen, v lýtkách, v podkolenních
jamkách. Děti mohou také v pažích a
nohou cítit neklid. Bolesti mohou kolísat
od mírných bolestí, někdy spojených
s únavou, po silné bolesti, které mohou
dítě budit ze spaní. Žádný důvod takových
bolesti nebývá nalezen.
Bolesti se mohou dostavit náhle nebo
postupně. Neobjevují se každý den.
Dostavují
se
obvykle
v pozdním
odpoledni nebo večer a odeznívají ráno. U
starších dětí se bolesti mohou podobat
křečím, neklidu v nohách (Brown a
Kelnar, 2001).
Osgood-Schlatterova
choroba
má
podobné projevy a postihuje především
chlapce a dívky mezi 11–18 roky.
Projevuje se silnými bolestmi pod
kolenem (obvykle pouze na jedné noze).
Setkáváme se s ní často u silných,
aktivních chlapců po nějaké fyzicky
náročné aktivitě. Nejlepším způsobem
léčby je podávání mírných analgetik a
omezení fyzicky velmi náročných aktivit,
dokud bolesti neustoupí (zpravidla rok až
dva po nástupu prvních bolestí) (Werner,
1999).
Ačkoli jsou nepříjemné a pro dítě často
stresující, jsou růstové bolesti neškodné a
spontánně vymizí. Lékařskou pomoc je
třeba vyhledat, pokud jsou dlouhodobé,
postihují klouby, nebo jsou provázeny
zarudnutím či otokem, kdy mohou
signalizovat nějaký vážnější zdravotní
stav.
28
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Skotská data (HBSC) ukazují, že školy
hrají ve vzdělávání o sexuálním vývoji a
pubertě klíčovou roli. Nicméně malé, ale
významné procento žáků odpovídalo, že
sexuální vývoj a puberta nejsou ve škole
diskutovány vůbec. Existují také významné
rozdíly mezi pohlavími v tom, kde mají
mladí lidé přístupu k těmto informacím.
Školy mají v tomto směru proto obzvlášť
důležitou úlohu pro chlapce, protože je
méně pravděpodobné, že by o těchto
otázkách diskutovali s přáteli nebo rodiči
(Todd et al., 1999).
spíše pozitivní vnímaní vlastního těla
(Silbereisen and Kracke, 1997).
Vazby mezi pubertou, sebehodnocením a
sebevědomím jsou složité. Načasování a
rychlost fyzického vývoje, pohlaví,
kultura, reakce lidí v okolí, to vše bude mít
vliv na to, jaké si dítě utvoří vnímání
vlastního těla a sebevědomí během puberty
(viz Část 3: Obraz a skutečnost).
Puberta a vztahy
Vnímaní vlastního těla,
sebevědomí a puberta
Puberta a s ní související fyzický vývoj
mají za následek celou řadu změn
v reakcích okolí, ve vztazích s vrstevníky a
v popularitě mezi nimi. Interakce s rodiči a
společné aktivity se mohou nepatrně
změnit. Pubertu mohou provázet větší
konflikty s rodiči i se širší rodinou, nižší
spokojenost ve vztahu k rodičům, třebaže
rozsah a závažnost těchto problémů se
bude měnit.
Jednou z nejvýraznějších změn, které je
nutné se v pubertě přizpůsobit, je změna
vnímaní vlastního těla a s tím souvisejícího
sebevědomí. Během rané adolescence je
posuzování
vlastní
hodnoty
velmi
proměnlivé a v některých případech do
značné míry závislé na fyzickém vzhledu.
Přátelství s vrstevníky a skupinové aktivity
se rovněž mění spolu s tím, jak se začínají
rozvíjet citové a sexuálně orientované
vztahy s vrstevníky. Rovněž učitelé musí
nevyhnutelně přizpůsobit své interakce a
zacházení s dospívajícími v reakci na jejich
zřejmou vyzrálost.
Když dívky dosáhnou puberty, vyvíjí se
často jejich tělo tak, že neodráží zjevné
preference západoevropské společnosti
upřednostňující
štíhlost.
Přirozený
přírůstek tělesného tuku a s tím související
změny tvaru těla často vedou k tomu, že
jsou dospívající dívky méně spokojeny se
svým tělem, a tudíž mají vytvořeno též
negativní vnímaní vlastního těla, což zase
vede ke sníženému sebevědomí. Ke snížení
sebevědomí a sebehodnocení může přispět
také zhoršení kvality pokožky (zvýšená
mastnost, pupínky, akné).
Brzký nebo pozdní nástup puberty
Je důležité, aby sexuální výchova nebyla
vnímána pouze jako příprava na změny,
které mohou být považovány za
problematické. Má velký potenciál rozvíjet
u žáků pocit hrdosti a úcty k jejich
vlastnímu vyvíjejícímu se tělu.
Naopak chlapcům, jimž v dospívání
mohutní postava, přibývá ochlupení a
prohlubuje se hlas, přinášejí tyto změny
Jedním z hlavních problémů, který
ovlivňuje to, jak dobře se dospívající
přizpůsobí
změnám
souvisejícím
s pubertou, je její načasování vzhledem
k vrstevníkům. U každé věkové skupiny se
objevuje široká škála pubertálního vývoje,
který ještě stále probíhá „v normě“. Např.
mezi 11letými dívkami může jedna začít
menstruovat a mít vyvinuté poprsí, zatímco
jiná dívka ze stejné třídy nemá žádné
pozorovatelné
známky
pubertálního
vývoje.
Ten, kdo dospívá současně s většinou, je
brán jako ten, kdo dospívá „přesně“.
Poměrně malý počet dětí, které nejsou
v jejich pubertálním vývoji v souladu
29
RŮSTEM DOSPÍVÁME
s většinou, považujeme za děti s brzkým
nebo pozdním načasováním pubertálního
vývoje. Je jasné, že pubertální vývoj se
odehrává ve společenském kontextu, což je
zásadní pro to, jak se dítě pubertálním
změnám přizpůsobí.
Výzkum má tendenci zaměřovat se na
problémy, kterým čelí děti, jejichž
pubertální vývoj je relativně brzký nebo
pozdní. Existuje několik teorií o vlivu
brzkého či pozdního pubertálního vývoje
na duševní adaptaci (přizpůsobení)
(Connolly et al., 1997). Jedna z nich
předpovídá, že všechny tyto děti budou mít
potíže s přizpůsobením jednoduše proto, že
se liší od normy jejich věkové skupiny.
Druhá teorie říká, že děti s brzkým
pubertálním vývojem prožívají většinu
úskalí, jež s sebou puberta přináší, protože
po fyzické stránce jsou mnohem vyspělejší
než odpovídá jejich sociálním a
kognitivním kompetencím.
Užijeme-li mírně odlišný přístup, byla
vyslovena domněnka, že pokud načasování
fyzického vývoje odpovídá sociálnímu
kontextu vývoje, pak se u dospívajícího
může objevit jen málo problémů
souvisejících s pubertálním vývojem.
Např. u dívek, které se věnují baletu či
gymnastice, může ve srovnání s jejich
věkovou skupinou pubertální vývoj začínat
později, přesto zde existuje soulad („good
fit“) jejich vývoje a
společenského
kontextu aktivit, které si vybraly.
Pro všechny věkové skupiny platí, že
společenský kontext nejvíc vyhovuje
většině ( = těm, kteří jsou vývojově
v normě). Tudíž ti, jejichž pubertální vývoj
je brzký či pozdní, mohou zažívat více
obtíží. Závěrečnou myšlenkou o vlivu
načasování puberty je, že děti mají
představu (mentální model) o věku, v němž
se puberta obvykle vyskytuje, a je větší
pravděpodobnost, že se objeví adaptační
problémy, pokud se jejich vývoj od této
představy (mentálního modelu) liší (Bee,
1998). Každá z těchto teorií má oporu ve
výzkumech a každá přispívá k našemu
chápání psychologického dopadu puberty
na rostoucí dítě.
Puberta a problémové chování
Léta dospívání jsou často spojována
s chováním, které lidé vnímají jako
problémové a které je někdy (ale ne vždy)
konkrétním signálem, že dítě má obtíže
s přizpůsobením vývojovým změnám nebo
společenskému kontextu. Proto mnoho
studií zkoumá spojitost mezi brzkou a
pozdní pubertou a problémovým chováním
ve snaze prozkoumat, jak se pubertálním
změnám děti přizpůsobují.
U dětí, kterým začíná puberta dříve, je
větší pravděpodobnost než u jejich
vrstevníků, že budou čelit emočním
obtížím, včetně úzkostí a depresí.
K dispozici je také stále více důkazů, že
brzký pubertální vývoj je problematický
zejména pro dívky. Dívky, u kterých
začíná puberta dříve, vykazují také vyšší
výskyt poruch příjmu potravy (např.
anorexie).
Nepublikované
skotské
výzkumné údaje ukazují, že děti s brzkým
pubertálním vývojem častěji kouří
cigarety, pijí alkohol a užívají nelegální
drogy. Takové chování může být
způsobem zvládání této situace, nebo může
být též výsledkem toho, že se často
dostávají do skupin starších vrstevníků,
kde se tohoto jednání účastní.
U dětí s pozdním pubertálním vývojem je
rovněž zaznamenáno zvýšené riziko
problémového chování. U chlapců jak
s brzkým, tak s pozdním nástupem
puberty, se objevuje zvýšený výskyt
problémového chování ve škole i
delikventního chování ve srovnání s jejich
vrstevníky (Williams a Dunlop, 1999).
U chlapců s pozdním pubertálním vývojem
se rovněž častěji vyskytuje nadměrné pití
alkoholu se záměrem získat prestiž ve
skupině vrstevníků.
30
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Základní příčiny těchto adaptačních
problémů jsou složité a liší se v závislosti
na konkrétním problému. Ačkoli brzký či
pozdní nástup puberty zvyšuje riziko
problémového chování a psychických
problémů, nerozvíjí se tyto potíže u všech
dětí. Řada dalších faktorů, včetně jejich
vlastních osobních způsobů, jak tyto
změny zvládnout, podpory nejbližšího
okolí, rozhoduje o tom, zda tyto problémy
vzniknou. Je tedy jasné, že důležitou roli
zde hraje jak domácí, tak školní prostředí.
Coleman, J.C., Hendry, L.B. (1998). The
Nature of Adolescence, 3rd Edition.
London:Routledge.
Výzvy do budoucna
Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004). Young
People´s Health In Context. Health
Behaviour in School-aged Children: A
WHO cross-national collaborative study
(HBSC International Report from the
2001/2002 survey). WHO Series „Health
Policy for Children and Adolescents“,
Issue 4. Copenhagen: WHO. Accessible at:
www.hbsc.org
Puberta je potenciálně matoucí, ale také
vzrušující vývojová
změna, která
mladému člověku jak bere, tak i dává.
Přes nedostatek srovnávacího výzkumu
v oblasti
psychologických
důsledků
puberty (zejména u chlapců), existuje stále
více důkazů, že děti jsou na pubertu špatně
vybavené. Problémy mohou nastat u těch,
jejichž pubertální vývoj se nevyvíjí ve
stejném období s vrstevníky (školní třídou,
ročníkem). Tyto problémy mohou být
vážné a mohou mít pro mladé lidi
dlouhodobé následky.
Je proto zapotřebí větší povědomí
o rizicích brzkého nebo pozdního
pubertálního vývoje. Správná podpora ve
správný čas může zlepšit jejich budoucí
vývoj a adaptaci. Zajištění efektivní
podpory, poradenství a vzdělání je zásadní
výzvou pro výchovu ke zdraví a školu.
Bee, H. (1998). Lifespan Development, 2nd
Edition. New York: Longman.
Brown, D.C., Kelner, C.J.H. (2001).
Growing pains. In: Blakemore, C., Jennett,
S. (Eds.) The Oxford Companion to the
Body.
Oxford:
Oxford
University
Press/The Physiological Society.
Connolly, S.D., Paikoff, R.L., Buchanan,
C.M. (1997). Puberty: the interplay of
biological and psychological processes in
adolescence.
In:
Adams,
G.R.,
Montemayor, R., Gullotta, T.P. (Eds.)
Psychological
Development
During
Adolescence: Progress in development
contextualism. Thousand Oaks:Sage.
Silbereisen, R.K., Kracke, B. (1997). Selfreported
maturational
timing
and
adaptation in adolescence. In: Schulenberg,
J., Maggs, J.L., Hurrelmann, K. (Eds.)
Health Risks and Development Transitions
During
Adolescence.
Cambridge:
Cambridge University Press.
Sexual health in the 1990s. Edinburgh:
Research Unit in Health and Behaviour
Change, University of Edinburgh.
Werner, D. (1999). Disabled Village
Children: A guide for community health
workers, rehabilitation workers and
families, 2nd Edition. Berkely CA: The
Hesperian Foundation.
Williams, J.M., Dunlop, L.C. (1999).
Pubertal
timing
and
self-reported
delinquency among male adolescents.
Journal of Adolescence. 22: 157-171.
31
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Část 2: Strava a mladí lidé
Kapitola
2.1: Stravovací
zvyklosti a
preference
2.2: Nadváha a
obezita
2.3: Diety
2.4: Poruchy
příjmu potravy
Související informační
listy
2: Výživové cíle a
pokyny pro pohybovou
aktivitu mladých lidí ve
Skotsku
4: Iniciativy týkající se
výživy ve školách
5: Zubní a ústní zdraví
mladých lidí
8: Média
9: Kojení
1: Současné stravovací
zvyklosti dětí a
dospívajících
Skotsku
3: Energetická
rovnováha a výživová
doporučení
4: Iniciativy týkající se
výživy ve školách
1. Současné stravovací
zvyklosti dětí a
dospívajících
Skotsku
3: Energetická
rovnováha a výživové
požadavky
Související
ukázkové lekce
Co je zdravé
stravování?
Z extrému
do extrému
25. „Omlouváme se“ –
příběh
30. Co to znamená mít
nadváhu
Z extrému
do extrému
41. Všechny změnit
43. Módní diety a dietní
výstřelky
44. Důvody pro dietu
45. DIETY!
46. Co byste udělali?
3. Příjemné jídlo
5. Jídlo potřebujeme k...
/Jím, protože...
6. To jsem já!
7. Trendy ve
stravovacích zvyklostech
18. Sochy rovnováhy
3. Příjemné jídlo
5. Jídlo potřebujeme k....
/ Jím, protože...
6. To jsem já!
7. Trendy ve
stravovacích zvyklostech
18. Sochy rovnováhy
32
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 2.1
Stravovací zvyklosti a
preference
Klíčové body
•
•
•
•
•
•
Obecně lze říci, že stravovací
zvyklosti skotských školáků jsou
méně zdravé než v mnoha jiných
evropských zemích.
Děti, které byly kojeny, zažívají
v průběhu
dětství
z kojení
významný zdravotní prospěch.
Studie ukazují, že děti, které jedí
jídlo se svými rodinami, konzumují
více ovoce a zeleniny, pijí méně
sladkých perlivých nápojů a jedí
méně tuku.
Existují důkazy o tom, že některé
děti ve Skotsku – 20 % z 1115letých i mnozí mladší –
pravidelně vynechávají snídani.
K podpoře vyvážené stravy, která
bude dětem chutnat, by měli rodiče
malým dětem nabízet širokou škálu
stravy a vybízet dítě k ochutnávání.
Dentální zdraví ve Skotsku je horší
ve srovnání s jinými místy ve
Velké Británii. Je to způsobeno
vyšší konzumací cukru a sladkých
perlivých nápojů, což se podílí na
vzniku zubních kazů.
Máme možnost si jídlo vybírat z široké
nabídky potravin a chutě získáváme
v průběhu života. Informace o jídle, které
nabýváme od rodičů, vrstevníků, z médií
nebo kulturními vlivy jako náboženskými
obřady (např. halal maso, košer potraviny a
půst v postní době či ramadánu), určují do
značné míry, co lidé rádi jedí, či nejedí a
také to, kde lidé jedí.
Biologické procesy, kterými se řídí míra
hladu, který pociťujeme, jsou samozřejmě
důležité. Vskutku existují důkazy, že lidé
jsou biologicky naprogramováni tak, aby
vyhledávali k jídlu sladké věci. Toto může
být potlačeno kulturními vlivy a učením.
Příkladem mohou být náboženské půsty,
vyhýbání se jídlu kvůli alergiím, vyhýbání
se z důvodu vlastní volby (například
vegetariánství).
Správné jídlo je dlouhodobou investicí do
zdraví, a proto výběr potravin, které lidé
denně volí, má dlouhodobý vliv na zdraví.
The Scottish Diet Action Plan (Scottish
Office, 1996) stanovil rámec pro dosažení
cílů pro výživu ve Skotsku do roku 2005.
Tento dietní akční plán volal po nárůstu
spotřeby:
•
•
•
•
•
ovoce a zeleniny
chleba
snídaňových cereálií
polysacharidů (komplexní
sacharidy jako rýže, těstoviny,
brambory, chléb a cereálie)
tučných ryb.
Jeho cílem bylo také zajistit, aby více než
polovina všech čerstvých matek kojila své
děti alespoň po dobu prvních šesti týdnů
života.
33
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Snížení spotřeby bylo zacíleno na:
•
•
•
sůl, o více než 30 %
cukr konzumovaný dětmi,
o 50 % (s výjimkou mléčného
cukru – laktózy, která není
škodlivá pro zuby)
tuky, ne více než 35 % energie
z potravin
s obsahem
nasycených tuků na více než
11% energie z potravin.
Více informací o cílech je uvedeno
v Informačním listu 2: Výživové cíle a
pokyny pro pohybovou aktivitu mladých
lidí ve Skotsku.
Kojenecká výživa
Prvním zdrojem potravy bývají pro děti
rodiče, zejména matka, která se rozhodne
buď pro kojení nebo instantní kojeneckou
výživu. Může se to zdát nepodstatné
v úvahách
o stravovacích zvyklostech a
preferencích dětí školního věku, ale tato
volba je zásadní a má na děti dlouhodobé
účinky. Děti, které jsou kojeny, získávají
tyto výhody:
•
•
•
snížení alergií
snížení rizika dětských infekcí
zlepšení
aktivní
imunitní
odpovědi (např. k imunizaci).
Existují také některé důkazy naznačující
spojitost mezi kojením a lepším
kognitivním vývojem u nedonošených dětí
(Lucas et al.,1992), dále nižším rizikem
obezity v dětství (Armstrong a Reilly,
2001; von Kreiz et al., 1999).
Otevřená diskuze o otázkách kojení je
důležitá. Vytvoření prostředí, kde lidé
nejsou v rozpacích z kojení na veřejnosti,
je klíčovým tématem, které bychom měli
s dětmi diskutovat. Existuje mnoho tlaků,
které nepřímo podporují krmení z láhve a
utvrzují nás, že kojení je něco
„náročnějšího“. Vypořádat se s těmito
tvrzením je nutné co nejdříve.
Rozvíjení
dětství
preferencí
v časném
Děti v předškolním věku, hlavně ve dvou
až třech letech, jsou často nedůvěřivé, když
se jim prezentuje nové, jinak vypadající
jídlo. Rodiče mohou být zoufalí
z nedostatku
rozmanitosti
v jídelních
zvycích svého dítěte a bojí se
o přiměřenost jejich stravy. Ale děti mohou
být opravdu ostražité v braní si něčeho, co
neznají a co se jim zdá „nebezpečné“.
Děti si oblíbí potraviny převážně jako
výsledek častého nabízení. Bohužel mnoho
rodičů reaguje na dětské odmítání určitého
typu potravin dítěte vyjmutím této
potraviny z dětské stravy, protože nejspíš
nechtějí mrhat zbytečně jídlem a penězi.
Experimenty ale ukazují důležitost
opakovaného nabízení jídla, protože
postupně narůstá přijatelnost tohoto jídla
pro dítě (Wardle et al, 2003).
Dalším
z efektivních
způsobů,
jak
vylepšovat stravovací zvyklosti dětí, je
umožnit jim jíst společně s vrstevníky.
Děti v mateřské škole začaly jíst dříve
odmítanou zeleninu poté, co dvakrát či
třikrát seděly při jídle u stolu s dětmi, které
tuto zeleninu jedly.
Odměňování
dítěte
za
snězení
nepreferované potraviny (např. zelí) tím, že
nabídneme preferovanou potravinu (např.
zmrzlinu) má z pohledu rodičů smysl, a to
zejména
v krátkodobém
horizontu.
Z dlouhodobého pohledu je to ale
kontraproduktivní.
Vliv
na
jídelní
preference dítěte bývá opačný, než je
žádoucí – zelí se stává ještě méně
přijatelným, zatímco obliba zmrzliny roste!
Tento fakt poskytuje pevnou oporu pro to,
abychom nevyužívali sladkosti jako
odměnu za požadované chování.
Ale kompletně vyloučit tak oblíbené
sladkosti je stejně kontraproduktivní. Až se
k nim děti konečně dostanou a nebudou
pod rodičovskou kontrolou, snědí jich o to
34
RŮSTEM DOSPÍVÁME
více. Rodiče by tedy měli jít raději střední
cestou než tyto potraviny úplně zakazovat.
Některé země proto přijaly legislativní
kroky k omezení této praxe.
K podpoře vyváženého stravování a
dobrého požitku z jídla je třeba, aby rodiče
malým dětem nabízeli širokou škálu
potravin a povzbuzovali děti v jejich
ochutnávání. Nové chutě mohou být
představeny jako odměna za snězení
stávajících oblíbených jídel, nikoli opačně.
Rozdíl v čistých příjmech a další socioekonomické faktory hrají také důležitou
roli v diktování preferencí a v možnostech
výběru. Skotská data ukázal, že školní děti
z chudších rodin mají
vyšší příjem
potravin, které obsahují vysoký podíl
cukru a tuku, a menší spotřebu ovoce a
zeleniny (Inchley et al.,2001). Proto je
potřeba, abychom vzali do úvahy i tento
fakt a umožnili co nejširší výběr potravin,
hlavně těch čerstvých, za rozumné ceny.
Je mnoho společností, které až příliš
horlivě poskytují dětem širokou škálu
levných, sladkých, tučných a slaných
potravin. Speciální dětská menu, která
nabízejí rychlá občerstvení a restaurace,
mají také tendenci soustředit se na výběr
potravin, ve kterých je hodně tuku a cukru.
V této souvislosti potřebují rodiče a děti
velkou podporu a poradenství, které jim
pomůže rozvíjet zdravější stravovací
návyky.
Ještě děti mladší 4 let, když jsou vyzvány,
aby nakreslily jídlo, které udržuje lidi
zdravé, nakreslí ovoce a zeleninu a také
doporučí nejíst tolik sladkostí. Je zde tedy
rozdíl mezi vědomostmi a jejich chováním,
zejména když se dostanou do puberty, což
je znepokojující.
Rozvoj
dospívání
preferencí
v době
Jak děti vstupují do puberty, získají větší
autonomii ve výběru jídla tím, že mají více
příležitostí vybrat a koupit si vlastní jídlo a
pití venku. Dospívající si jídlo vybírají pod
vlivem mnoha faktorů, které zahrnují
sociální a kulturní tlaky, příjmy, chutě,
nabídku jídla a reklamu, osobní zájem o
váhu a velikost těla.
Zdá se, že reklama, zejména televizní, má
zhoubný vliv na stravovací návyky dětí a
dospívajících. Nedávný výzkum ukázal, že
firmy cílí na dětské programy reklamami
na potraviny s vysokým obsahem cukru a
tuku (Young, 2002). Reklama často
odporuje doporučením zdravé výživy.
Všeobecný
zvyklostí
obraz
stravovacích
Stravovací zvyklosti skotských školáků
jsou méně zdravé než dětí z jiných zemí
Evropy. Skotské děti mají vyšší spotřebu
křupek, brambůrků, sladkostí a čokolád ve
srovnání se stejně starými dětmi z jiných
evropských zemí (Currie et al., 2000,
Currie et al. 2004).
Tyto rozdíly jsou ovlivněny řadou faktorů
zahrnujících historické zvyklosti, kulturní
tradice, produkci potravin (ta hlavně
ovlivňuje čerstvost, dosažitelnost, chuť,
cenu, bezpečnost potravin). Role rodiny
má na jídlo zásadní vliv. Americká studie
ukazuje, že děti, které jedí se svými
rodinami, konzumují více ovoce a
zeleniny, pijí méně perlivých nápojů a jedí
méně tuku, a to nejen doma, ale i mimo
domov (Gillman, 2000).
Ale změny v životním stylu rodiny mají
vliv i na to, jak rodina jídlo připravuje a
konzumuje. Méně času se věnuje přípravě
jídla, členové rodiny jedí v jiných a
nepravidelných
časech.
V posledním
desetiletí
došlo
u
dospívajících
k významnému poklesu, pokud jde o jídlo
konzumované společně s rodinou. Ve
Skotsku 45 % 11-15letých jí s rodiči každý
den, ale zároveň více než jedno z deseti
dětí to takto dělá jen jednou týdně nebo
méně.
35
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Je také faktem, že některé děti ve Skotsku
– více než 20 % 11-15letých – nikdy
nesnídá během týdne a mnoho z této
kategorie dětí snídani vynechává. Trend
vynechávání snídaní stále roste - hlavně
u dívek, které snídani vynechávají jako
součást hubnutí.
Přínos
snídaně
je
velmi
dobře
zdokumentován. Ruxton et al. (1996)
shledal, že snídaně se podílí více než 14 %
na energetickém příjmu skotských 78letých dětí a přináší 9-36 % vitamínů a
minerálů. Crawley (1993) zaznamenal
vyšší příjem vitamínů a minerálů a nižší
příjem tuku u dospívajících, kteří
pravidelně snídali snídaňové cereálie.
Studie tvrdí, že děti, které nesnídají, jsou
ve škole méně aktivní. V důsledku zjištění
potřebnosti
snídaní
volá
mnoho
pedagogických autorit ve Skotsku po
ustavení
snídaňových
klubů
v následujících letech (Anderson and Bell,
2000).
Ale snídaně není jediným jídlem, které
mladí lidé vynechávají. Jíst obědy ve škole
je uspěchaným zážitkem, což je výsledkem
krátkého času na jídlo, velkého počtu žáků
a nedostatku místa v jídelně. Výsledkem
je, že žáci mohou počítat s jídlem, které je
snědeno rychle a za pochodu (Inchley and
Currie, 2003).
Motivace je pro mladé lidi také důležitá.
Mohou si více cenit možnosti jít si ven hrát
než příležitosti naobědvat se. Samozřejmě
je potřeba podporovat touhu zapojit se do
pohybových aktivit, ale je třeba si
uvědomit, že mladí lidé v tomto případě
raději volí oběd takový, který není
nejzdravější – tzn. co nejrychlejší
(občerstvení) nebo ho rovnou vynechají.
Někteří opomíjejí oběd ve snaze zhubnout
nebo ve snaze ušetřit peníze za obědy pro
jiné příležitosti, další děti mají jiné
důvody.
Místní úřady a školy ve Skotsku požadují,
aby byl poskytován oběd zdarma dětem
z rodin, které dostávají sociální dávky.
Navíc je jídlo k dispozici pro všechny děti
ve skotských školách za přiměřenou cenu.
Výživové standardy byly představeny
v prosinci 2006 ve školách (Scottish
Executive, 2003).
Mnoho dětí si bere s sebou do školy
zabalený oběd z domova, který může být
úplně stejně přitažlivý a výživný jako
vařené jídlo. Někdy ovšem mohou vyměnit
své zdravého jídla s přáteli, nebo rozšířit
své obědy návštěvou místního obchůdku,
kde si můžou nakoupit potraviny
s vysokým obsahem tuku a cukru.
Děti, kterým chybí tato důležitá jídla,
mohou trpět nedostatkem základní energie,
mohou jim chybět živiny což je rizikové
pro jejich pocit fyzické pohody a duševní
výkonnost.
Rozvoj zdravého výběru potravin
Ve Skotsku je model talíře „Jídlo pro
zdraví“ propagován jako prostředek ke
komunikaci o pojetí vyvážené stravy (viz
Informační list 2: Výživové cíle a pohyby
pro pohybovou aktivitu mladých lidí ve
Skotsku). „Talíř“ stanovuje obecné
poměry, v jakých by měly potraviny
z jednotlivých
potravinových
skupin
konzumovány, ne nutně v každém pokrmu,
ale během dne, v několika dnech nebo
v průběhu týdne. Tyto poměry jsou stejné
pro dospělé i děti od pěti let výše, hlavní
rozdíl je v tom, že dětské porce jsou
obecně menší v závislosti na věku a chuti
k jídlu. Jak „talíř“ naznačuje, většina
konzumovaného jídla by měla obsahovat
škrobové potraviny (sacharidové) jako
rýže, těstoviny a brambory a ovoce a
zeleninu. Menší množství bílkovin a
nízkotučných mléčných výrobků je také
důležité. Mělo bychom konzumovat jen
minimální množství jídla s vysokým
podílem nasycených tuků a cukrů. Tyto
potraviny nejsou pro zdravou stravu
36
RŮSTEM DOSPÍVÁME
nezbytné a mohou být s klidem vynechány,
či by se měli konzumovat pouze občas. Je
také důležité pít dostatečné množství
tekutin, abychom zabránili rozvoji žízně.
snímatelnými rovnátky, často nasazenými
kvůli podpoře vznikajících dospělých
zubů, a proto se děti a mladí lidé častěji
navštěvují zubního lékaře.
Cesta k rozvoji těchto stravovacích návyků
musí začít už v předškolním věku.
S přibývajícím věkem roste neúprosně tlak
médií a reklamy na potraviny a poté je pro
děti a mladistvé obtížné se těmto věcem
bránit (viz Informační list 8: Média).
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje
mezinárodní
kolaborativní
výzkumnou studii zaměřenou na životní
styl dětí a školáků - HBSC (Health
Behaviour in School-aged Children). ČR
se této studie účastní od roku 1994.
V rámci tohoto výzkumu probíhá každé 4
roky výzkumné šetření mezi školáky ve
věku 11, 13 a 15 let. Tento výzkum
zahrnuje také několik otázek týkajících se
dentální hygieny.
Potraviny jsou módní záležitostí – stejně
jako značkové sportovní boty či džíny.
Úspěšná kampaň ke správnému stravování
si musí tento problém uvědomovat a
zároveň nadále pokračovat v informování
dětí o výživě. Ve školním prostředí je
důležité, aby školního stravování bylo
v souladu s tím, co se žáci v rámci
nutričního vzdělávání učí a tím důsledně
pomáhali zajišťovat podporu správné
výživy, jak je uvedeno ve zprávě
k „Hungry for Success“ (Scottish
Executive, 2003). Navíc může škola zvážit
zavedení konkrétních iniciativ zaměřených
na podporu správného stravování jako
např.:
•
•
•
•
•
zavedení snídaňového klubu
zřízení ovocného občerstvení
instalování zdravých prodejních
automatů
zlepšení prostředí školní jídelny
zlepšení přístupu k pitné vodě
ve školách.
Souvislosti s touto tematikou jsou uvedeny
v Informačním listu 4: Iniciativy týkající se
výživy ve školách.
Výsledky českých dětí z HBSC studie
z roku 2010
Popis indikátoru:
Jak často si čistíš zuby?
• častěji než jednou denně
• jednou denně
• nejméně jednou týdně, ale ne denně
• méně než jednou týdně
• nikdy
Prezentován je podíl respondentů, kteří
uvedli, že si čistí zuby častěji než jednou
denně.
Děti, které uvedly, že si čistí
zuby častěji než jednou
denně
(v %)
15 let
59
Děti mezi 8.-14. rokem jsou ve stádiu
vypadávání prvních zubů a přeměny na
dospělý chrup , proto by si tohoto období
měly být plně vědomy a měly být
seznámeny s tím, co se děje s jejich ústy.
Toto období je také často obdobím
ortodontické
léčby,
fixními
nebo
dívky
13 let
75
63
11 let
76
66
0
Zubní a ústní zdraví mladých lidí
79
50
chlapci
100
Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC – Česká
republika – 2010, Národní zpráva o zdraví
a životním stylu dětí a školáků (str. 64)
Dennodenní pití sladkých a „dietních“
perlivých nápojů je vlivem působení
kyselin do značné míry příčinou zubního
kazu u dospívajících.
37
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Přístup dětí k těmto nápojům je
v posledních letech usnadněn nárůstem
počtu automatů se sycenými nápoji ve
školách. Minerální voda a mléko by měly
být vždy dostupné jako alternativa.
Sladké potraviny ke svačině také přispívají
k horšímu dentálnímu stavu dětí.
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje
mezinárodní
kolaborativní
stravovacích zvyklostí.
Konzumace slazených nápojů
Popis indikátoru:
Jak často za týden piješ colu nebo jiné
sladké nápoje s obsahem cukru?
• nikdy
• méně často než 1x za týden
• jednou týdně
• 2–4 dny v týdnu
• 5–6 dnů v týdnu
• každý den
uvedli, že konzumují slazené nápoje
alespoň jednou denně.
Děti, které uvedly, že
konzumují slazené nápoje
alespoň 1krát denně (v %)
20
15 let
23
13 let
28
dívky
27
16
19
11 let
0
10
20
chlapci
Konzumace sladkostí
Popis indikátoru:
Jak často za týden jíš sladkosti (bonbony,
čokoládu, sušenky)?
• nikdy
• méně často než 1x za týden
• jednou týdně
• 2–4 dny v týdnu
• 5–6 dnů v týdnu
• každý den
uvedli, že konzumují sladkosti alespoň
jednou denně.
Děti, které uvedly, že
konzumují sladkosti alespoň
1krát denně (v %)
30
30
15 let
13 let
28
33
dívky
chlapci
22
23
11 let
0
20
40
Zdravější varianta svačiny by měla být
vždy dostupná ve školní jídelně nebo
v bufetu.
Je prokázáno, že zdravější potraviny, které
jsou cenou konkurenceschopné ostatním
nabízeným potravinám v bufetu a které
jsou atraktivně prezentovány, se mohou ve
školách dobře prodávat (viz Informační list
4: Iniciativy týkající se výživy ve školách) .
30
Existuje
silná
souvislost
mezi
zubním/ústním zdravím a chudobou. Děti
38
RŮSTEM DOSPÍVÁME
ze znevýhodněného prostředí jsou mnohem
ohroženější zubním kazem.
Přístup dětí k zubnímu/ústnímu
zdraví
Postoje dospívajících k zubnímu zdraví
jsou značně ovlivněny mediálním obrazem
dobrých zubů. Zuby jsou považovány za
zdravé, pouze pokud jsou bílé a lesklé.
Málo dětí chápe, že sem patří i zdravá ústa
a zdravé dásně (viz Healthy Teeth in
Healthy Mouths, Health Education Board
for Scotland, 1996).
Většina dětí zná negativní dopad cukru na
zubní zdraví, ale nechápe, že četnost
konzumace
a
celkové
množství
spotřebovaného cukru je důležitým
faktorem jejich zničení. Děti rovněž vědí o
důležitosti čištění zubů, ale přesto mnoho z
nich přiznává, že si je nečistí tak často, jak
by měly. Hodně dětí nerozumí významu
fluoridu a jeho zásadní roli v ochraně zubů.
Prevence onemocnění dutiny ústní
Děti a dospívající mohou hodně získat
osvojením si preventivních návyků, které
mají vliv na zdraví dutiny ústní
v dospělosti.
Na zubní a ústní zdraví by se nemělo
nahlížet izolovaně od celkového zdraví,
životního stylu a otázek spojených
s výživou. Strava, především ta
s nadměrným příjmem cukrů, je známá
svým vlivem na vznik zubních kazů.
Kouření souvisí s rozvojem onemocnění
dásní a rakovinou dutiny ústní.
Mnoho zubařů nabízí léčbu pomocí
zatěsnění štěrbin, což je velmi účinné pro
snížení výskytu zubního kazu povlakem,
který se přichytí na zadních stoličkách. Ale
pravidelné čištění zubů zubní pastou
s fluorem je nejúčinnější v předcházení
zubnímu kazu. Osvojení si návyku čistění
zubů pomůže zabránit i onemocnění dásní
v pozdějším životě.
Tabulka 1 - Klíčové kroky pro zubní
zdraví a zdraví dutiny ústní.
• Výživa:
omezte
pravidelnou
konzumaci jídla a pití obsahujícího
cukr.
• Čištění zubů: čistěte si zuby
pečlivě 2x denně zubní pastou
s fluorem.
• Návštěva zubní ordinace: k zubaři
choďte pravidelně 2x ročně.
Pro další informace o zubním zdraví viz
Informační list 5: Zubní a ústní zdraví
mladých lidí.
Alexander, L., Currie, C., Todd, J, Smith,
R (2004). How are Scotlan´s Young People
Doing? A Cross-National Perspective on
Physical Activity, TV Viewing, Eating
Habits, Body Image and Oral Hygiene.
HBSC Briefing Paper 7. Edinburgh: Child
and Adolescent Health Research Unit,
Anderson, A.S., Bell, A. (2000). The
impact of a dietary intervention in a
community-based breakfast club: nutrient
intake
and
measurement
issues.
Proceedings of the Nutrition Society. 59:
25A.
Armstrong, J., Reilly, J.J. (2001).
Assessment of the National Child
Surveillance System as a Tool for Obesity
Surveillance at National and Health Board
Level. Report submitted to the Chief
Scientist´s Office, Scottisch Executive.
Crawley, H.F. (1993). The role of
breakfast cereals in the diets of 16 to 17
year – old teenagers in Britain. Journal of
Human Nutrition and Dietetics. 6:205-216.
Currie, C., Hurrlemann, K., Settertobulte,
W., Smith, R., Todd, J. (Eds.) (2000).
39
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Health and Health Behaviour Among
Young People. Health Behaviour in
School-aged Children: A WHO crossnational study (HBSC) international
report. WHO Policy Series „Health Policy
for Children and Adolescents“, Issue 1.
Copenhagen: WHO.
Barnekow Rasmussen, V. (Eds.) (2004).
Behaviour in School – aged children
the 2001/2002 survey. Copenhagen. World
Gillman, M. W. , Rifas-Shiman, S. L. ,
Frazier, A.L., Rockett, H.R., Camargo,
C.A., Field, A.E., Berkey, C.S., Colditz,
G.A.(2000). Family dinner and diet quality
among older children and adolescents.
Archives of Family Medicine. 9: 235-240.
Health Education Board for Schotland
(1996). Healthy Teeth in Healthy Mouths.
Edinburgh: HEBS.
Health Education Board for Schotland
(2003). Adventures in Foodland: Ideas for
making food fun from an early age.
Edinburgh: HEBS.
Health Scotland (2003). Is Your Child a
Fussy Eater? Edinburh: Health Scotland.
Inchley, J., Currie, C. (2003). Promoting
Healthy Eating in Schools using a Health
Promoting School Approach: Final report
of the Healthy Eating Project. Edinburgh:
Chilod and Adolescent Research Unit, The
Inchley, J., Todd, J., Bryce, C., Currie, C.
(2001). Dietary trends among Scotish
schoolchildren in the 1190s. Journal of
Human Nutrition and Dietetics. 14: 1-11.
Levine, R. (1996). Scientific Basis of
Dental Health Education. London: Health
Education Authority.
Lucas, A., Morley, R., Cole, T.J., Lister,
G., Leeson-Payne, C. (1992). Breastmilk
and subsequent intelligence quotient in
children born pre-term. The Lancet. 339:
8788, 261-264.
Pitts, N. B., Davies, J. A., Fyffe, H.E.
(1997). Scottish Health Boards Dental
Epidemiological Programme. Report of the
1996/1997 Survey of 12 Year-old Children.
Dundee: Dental Health Servcies Research
Unit.
Ruxton, C. H., O´Sullivan, K. R., Kirk, T.
R., Belton, N. R., Holmes, M. A. (1996).
The contribution of breakfast to the diets of
a sample of 136 primary-schoolchildren in
Edinburth. British Journal of Nutrition. 75:
419-431.
Schottish Executive (2003). Hungry for
Scottish
Intercollegiate
Guidelines
Network (SIGN) (2000). Preventing
Dental Caries in Children at High Caries
Risk: Target prvention of dental caries in
the permanent teeth of 6-16 year olds
presenting for dental care. Edinburgh:
SIGN.
Scottish Office (1993). The Scottish Diet
(James Report). Edinburgh: HMSO.
Scottish Office (1995). Oral Health
Strategy for Scotland. Edinburgh: HMSO.
Scottish Office (1996). Eating For Health:
A diet action plan for Scotland. Edinburh:
The Stationery Office.
Todd., J., Currie, C., Smith, R., Small, G.
40
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Edinburgh: Research Unit in Health,
Behaviour and Change, University of
Edinburgh.
von Kreiz,R., Koletzko, B., Sauerwald, T.,
von Mutius, E., Barnet, D., Grunert. , V. ,
von Voss, H., (1999). Breastfeeding and
obesity: cross-sectional study. British
Medical Journal. 319: 147-150.
Wardle, J., Herrera, M. L., Cooke, L.,
Gibson, E. L.(2003). Modifying children´s
food preferences: the effects of exposure
and reward on acceptance of an unfailiar
vegetable. European Journal of Clinical
Nutrition. 57: 341-348.
Young, I. (2002). Is healthy eating all
about
nutrition?
British
Nutrition
Foundation Bulletin. 27:7-12.
Webové stránky
www.bhf.org.uk
www.dietproject.org.uk
http://food.gov.uk/scotland/
http://www.healthscotland.com/
http://www.nidirect.gov.uk/healthy-living
http://www.youngscot.org/
41
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 2.2
Nadváha a obezita
Klíčové body
•
•
•
•
•
Nedávný výzkum ukázal, že
výskyt obezity celosvětově roste
u dětí a mladých lidí. Míra obezita
vzrostla trojnásobně v mnoha
zemích; WHO vypočítala, že na
celém světě je více než jedna
miliarda lidí s nadváhou a více než
300 milionů obézních.
S vysokou mírou obezity je
spojena sociální deprivace.
Zdaleka
nejčastější
příčinou
obezity je kombinace snížené
pohybové aktivity a zvýšeného
příjmu kalorií. Základem v boji
s obezitou u dětí je zvýšit úroveň
tělesné
aktivity
a
upravit
stravovací návyky a chování.
Nadváha nebo obezita mají
významné
sociální
a
psychologické důsledky. Obezita
je
významným
rizikovým
faktorem v rozvoji závažných
onemocnění v dospělosti – např.
kardiovaskulárních
chorob,
diabetu 2. typu, vysokého
krevního tlaku, artrózy, deprese a
různých typů rakoviny, včetně
rakoviny prsu a tlustého střeva.
Dokonce i mírné snížení příjmu
kalorií může mít významný vliv
na hmotnost – úbytek 100 kalorií
za den může vést ke ztrátě 4,5 kg
za rok.
Míra obezity vzrostla v mnoha zemích až
trojnásobně, WHO odhaduje, že na celém
světě je právě jedna miliarda lidí
s nadváhou a více než 300 milionů
obézních (WHO, 2002).
Obezita je dnes považována za nemoc
v pravém smyslu slova a je také
významným rizikovým faktorem pro
rozvoj závažných chorob v dospělosti:
kardiovaskulárních chorob, diabetu 2. typu,
vysokého krevního tlaku, artrózy, deprese,
mnoha typů rakoviny, včetně rakoviny
prsu a tlustého střeva.
Definice
Obezita je definována číselně. Dospělý je
považován za obézního při indexu jeho
tělesné hmotnosti (BMI)3 vyšším než
30 kg/m2 a bude považován za trpícího
nadváhou, pokud je jeho BMI v rozmezí
25-30 kg/m2. To například znamená, že
žena, která měří 1,64 m a váží 73,2 kg
bude mít BMI 27,2 kg/m2 a bude
považována za ženu s nadváhou.
Pozornost by měla být věnována
interpretaci BMI, a to zejména u dětí. Je
důležité propojit věk dítěte a jeho pohlaví s
BMI. Je to důležité, protože se užívají
samostatné BMI grafy zvlášť pro chlapce a
zvlášť pro dívky.
BMI u dětí se vyjadřuje pomocí percentilu.
Hodnota 50. percentilu ukazuje přibližně
průměrnou
hodnotu.
10.
percentil
například znamená, že 10 % populace
v tomto věku je menší a 90 % populace
větší. Růst dítěte lze sledovat vynesením
3
BMI se vypočítá dělením hmotnosti
v kilogramech výškou v metrech na druhou.
42
RŮSTEM DOSPÍVÁME
rozměrů tělesné výšky a hmotnosti do
grafu percentilových křivek a pomyslnou
spojnicí těchto hodnot rozměrů dítěte.
Výskyt
Příčiny
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje
mezinárodní
kolaborativní
hodnocení svého zdraví.
Popis indikátoru:
Respondenti uváděli svoji tělesnou
hmotnost a výšku a z těchto údajů byl
vypočítán body mass index (BMI): váha v
kilogramech dělená výškou v metrech na
druhou. Za nadváhu a obezitu se považoval
BMI, který přesahoval 90. percentil
standardních hodnot české populace pro
danou věkovou skupinu.
Bazální metabolismus je energie používaná
jako palivo pro základní tělesné funkce
jako tlukot srdce a dýchání. Pokud je
bazální metabolismus a ostatní energetický
výdej organismu ve formě pohybové
aktivity menší než příjem energie ze
zkonzumovaných potravin, pak se bude
přebytečná energie měnit na tuk a
budeme přibývat na váze (viz Informační
list 3: Energetický výdej a výživové
požadavky). Tělesný tuk je hlavní způsob,
jakým můžeme tuto přebytečnou energii
ukládat a čerpat z těchto zásob v dobách
nedostatku potravin.
Výskyt nadváhy a obezity - chlapci
(v %)
3,1
16,1
2,2
16,6
1,5
17,1
Obezita
Nadváha
80
80,7
79
0,4
13 let
2,4
15 let
1,1
5,8
1
8,3
Obezita
Nadváha
86,8
90,7
1,7
2,4
2,2
11 let
13 let
15 let
88
•
•
Výskyt nadváhy a obezity - dívky
(v %)
1,7
9,8
•
•
Normální
Podváha
0,8
11 let
Zatímco nedostatek potravin se nezdá být
pro většinu lidí v evropských zemích
akutní, důležité otázky týkající se přístupu,
ceny a dostupnosti potravin pro některé
komunity zůstávají. Je příznačné, že
nejlevnější jídla mají často vysoký obsah
tuku. U jídla z fast-foodu a u hodně
zpracovávaných
jídel
je
vyšší
pravděpodobnost, že budou:
Normální
Podváha
obsahovat více nasycených tuků
vysoce energetické ( i malé
množství
těchto
potravin
podstatně zvýší příjem kalorií)
dodávány
ve
velkých
množstvích (velké porce)
mít nižší obsah vlákniny,
stopových prvků a antioxidantů
Dospívající jedí více cukru, soli a
nasycených tuků, než je doporučeno (The
National Diet and Nutrition Survey, 2000)
(viz Informační list 1: Současné stravovací
zvyklosti dětí a dospívajících). Rovněž
konzumace nealkoholických nápojů je co
se týče obezity problematická. Není totiž
obvyklé, aby energie přijatá navíc
v nápojích byla vyrovnána snížením
energie v přijatých pevných potravinách
43
RŮSTEM DOSPÍVÁME
(Ludvig et al. 2001).
Ve srovnání s předchozími generacemi je
ve většině evropských zemích k dispozici
široký výběr jídel. Dostupnost potravin a
jejich spotřeba tedy roste. Na druhé straně
se snižuje výdej energie – máme
k dispozici
„pohybově“
úsporné
technologie jako jsou eskalátory, výtahy,
dálková ovládání k různým zařízením,
automobily a sedavý způsob trávení
volného času jako sledování televize a
zábava u počítače také vzrůstá.
Podíl mladých lidí, kteří se do školy
dopravují pěšky nebo na kole, podstatně
klesl, především v poslední generaci, což
přispívá ke snížení denního energetického
výdeje mnoha mladých lidí. Navíc hodně
z nás žije v prostředí s ústředním topením,
což pro nás znamená vynaložení menšího
množství energie pro vlastní zahřátí.4
Důsledkem je velmi reálné riziko, že
energetický příjem dítěte (množství kalorií
přijatých stravou) bude vyšší než jeho
energetický výdej (množství energie, které
dítě vydá na pohybovou aktivitu a které
vyžaduje jeho metabolismus).
Jsou definovány zdravotní příčiny obezity,
ty jsou ale relativně vzácné. Roli může hrát
genetika, ale výskyt obezity u dětí se může
vztahovat k aktivnosti rodiny a jejím
stravovacím návykům stejně jako ke
genetickému dědictví. Zdaleka nejčastější
příčinou obezity je kombinace snížení
pohybové aktivity a zvýšení energetického
příjmu (viz tabulka 1).
Existují důkazy, že z těchto dvou příčin je
snížená pohybová aktivita významnější.
Reilly a Dorosty (1999) našli důkazy, že
4
Termín „obezitogenní“ byl vytvořen, aby pospal
naše moderní prostředí, které podporuje vysoký
příjem energie a nízkou aktivitu. Zpráva (WHO a
FAO, 2003) dospěla k závěru, že obezitogenní
prostředí má obzvláště velký vliv na mladé lidi.
nižší energetický výdej (jinými slovy
snížení pohybové aktivity) je hlavním
důvodem pro zvyšování hmotnosti u dětí
zapojených v jejich studii. Tito výzkumníci
věří, že to bylo přesvědčivější než to, že by
spotřebovávaly větší množství energie
(zvýšením příjmu kalorií). Je potřeba být
opatrný ve zobecnění těchto výsledků,
protože je obtížné přesně změřit jak
spotřebu energie, tak výdej energie
mladých lidí pro jejich každodenní život.
Výsledkem naší úvahy je fakt, že spotřeba
potravy a pohybová aktivita jsou
významnými faktory, které se vztahují k
problému zvyšování hmotnosti.
Tabulka 1 - Smutný příběh...
Velmi dramatický příklad o dopadech
přijetí méně aktivního životního stylu
spolu se „západním“ stylem, stravováním
s vysokým obsahem tuku a cukru, nabízí
příběh o obyvatelích ostrova Nauru
v Tichém oceánu.
Tento malý ostrov měl díky populaci
mořských ptáků jedny z nejbohatších
fosfátových rezerv na světě. Prodej
fosfátů společnostem zabývajícím se
hnojivy vedl během posledních 30 let
k výraznému nárůstu příjmu ostrovanů.
To následně ostrovany přimělo, aby
opustili svou tradiční stravu skládající se
z ryb a zeleniny a pochutnávali si na
dražších
dovážených
západních
potravinách. Zároveň začali vést méně
aktivní životní styl.
V průběhu jediné generace se stali
obyvatelé Nauru jednou z nejobéznějších
populací na planetě. Třicet procent
ostrovanů nyní trpí cukrovkou 2.typu.
Co a jak se dítě učí o jídle a stravování je
také velmi důležité. Experimenty s dětmi
předškolního věku naznačují, že se děti
učí, jak syté potraviny jsou, a že si
přizpůsobují jídlo podle toho, jak se cítí
plné. Ale běžnou rodičovskou strategií
bývá trvat na tom, aby dítě snědlo vše ze
svého talíře a aby dítě jedlo ve stanovenou
44
RŮSTEM DOSPÍVÁME
hodinu (bez ohledu na to, zda je hladové
nebo ne), a to se může křížit s výše
zmíněným druhem učení.
V důsledku toho si může dítě zvyknout
konzumovat více, než potřebuje, a tento
zvyk jej může doprovázet přes dospívání
až do dospělosti. Je prokázáno, že
stravovací návyky získané v raném dětství
se jen těžko mění.
Existuje také řada fyziologických a
psychologických faktorů, které mohou být
spojené s obezitou. Mezi tyto faktory patří
např. jídelní styly jako příliš rychlé jedení,
nízká citlivost mechanismu zpětné
kontroly,
která
signalizuje
plnost,
neschopnost kontrolovat puzení k jídlu,
nespokojenost a deprese.
jako nejlepší přítel a nejčastěji jako někdo,
koho si dobíráme, z koho si děláme srandu.
Ve Velké Británii studie 9letých dětí
zjistila, že si postavu, která má nadváhu,
spojují s horším sociálním fungováním,
nedostatečným školním úspěchem, vnímají
ji jako méně zdravou a málo zdatnou (Hill
a Silver, 1995).
Dokonce i děti ve věku 5-6 let vykazují
známky diskriminace svých obézních
vrstevníků. V jedné studii byla dětem
ukázána řada kreseb, které zahrnovaly
obézní dítě, dítě s normální hmotností a 3
kresby dětí s různým postižením. Děti byly
vyzvány, aby seřadily kresby podle toho,
s kým by nejraději kamarádily – dítě
s normální váhou bylo na prvním místě,
dítě obézní na úplně posledním místě.
Následky
Opatření ke snižování obezity
Naše společnost klade velký důraz na
atraktivitu, která je spojována se štíhlostí, a
to zejména u žen. Rozdíl mezi podílem
žen, které mají nadváhu nebo jsou obézní
(přibližně 54%), a těmi, které se snaží držet
dietu (přibližně 90%), ukazuje, že zatímco
většina diet není ze zdravotního hlediska
nezbytná, dieta je stále považována za
nezbytnou součást boje o atraktivnější
vzhled.
Závažným důsledkem toho, že nadváha je
považována
za
neatraktivní,
jsou
předsudky vůči obézním dětem. Dokonce i
v útlém věku mohou být děti vystaveny
systematické
diskriminaci.
Výzkumy
z USA ukazují, že děti jsou k obezitě
citlivé a spojují s ní řadu negativních
vlastností jako je lenost, povrchnost a
lajdáctví (Dietz, 1998).
Výzkum v USA také uvádí, že děti ve věku
10-11 let, vykazují známky toho, že
diskriminují při výběru přátel své obézní
vrstevníky. Když byli chlapci vyzváni, aby
přiřadili 39 přídavných jmen k jedné ze tří
siluet, štíhlé, svalnaté a obézní, obézní
postava byla nejméně často popisovaná
Klíčovou strategií při snižování obezity je
zvýšení úrovně pohybové aktivity dítěte a
posouzení jeho stravovacích návyků a
chování.
Jednoznačné přínosy pohybové aktivity
pro zdraví zdaleka převáží rizika spojená
s možným zraněním. Je potřebné zajistit,
aby obézní dítě nemuselo provádět takové
aktivity, při kterých je v nevýhodě před
svými vrstevníky: Význam pohybové
aktivity jako je chůze nebo jízda na kole do
školy by měl být prodiskutován s rodiči.
Děti možná neocení, že tanec nebo
energická hra jsou důležitým zdrojem
pohybové aktivy. I protahování a mírné
cvičení prováděné na konci delšího sezení
ve třídě může k pohybové aktivitě
významně přispět.
U dětí můžeme příjem energie snížit tím,
že podporujeme zdravé stravovací návyky
v návaznosti na výživová doporučení (viz
Informační list 2: Výživové cíle a pokyny
Skotsku). Mnoho potravin obsahujících
45
RŮSTEM DOSPÍVÁME
hodně cukru můžeme nahradit škrobovými
potravinami jako jsou brambory, chléb,
cereálie. Dítě tak může jíst jídlo přinášející
uspokojení, ale zároveň snížit příjem
kalorií. Je potřebné klást důraz na snížení
příjmu kalorií z potravin s vysokým
obsahem cukru, jako jsou sladké nápoje. Je
dobré mít na paměti, že i mírné snížení
příjmu energie má významný vliv na
hmotnost – snížením příjmu 100 kcal
denně můžeme shodit za rok 4,5 kg (viz
Skotsku).
Z dlouhodobé perspektivy se dieta nezdá
být účinná při léčbě dospělých s nadváhou
nebo s obezitou. Většina dietářů nabere
po skončení diety své kilogramy zpátky
(viz kapitola 2.3 Diety).
Školy jsou důležitým podporovatelem
zdravého stravování dětí obecně a můžou
poskytnout příležitost pro pohybovou
aktivitu při výuce. Školy také významně
přispívají k podpoře rovnosti a sociálního
začlenění prostřednictvím vytváření a
provádění vhodných a účinných školních
politik (viz Hungry for Success, Scottish
Executive, 2003 a Informační list 4:
Iniciativy týkající se výživy ve školách).
Strategie proti nadávání a posmívání se
dětem kvůli tvaru jejich těla nebo jeho
atraktivnosti by měli být prioritou
(www.antibullying.net). Učitelé mohou
umožnit dětem s nadváhou a obezitou
získat důvěru během výuky aktivitami,
které nesouvisí s pohybovou aktivitou,
využít a oceňovat jejich různé dovednosti a
schopnosti.
Opatření, která pomáhají dětem rozvíjet
odpovědnost za své vlastní tělo a zdraví,
podporují jejich pocit kontroly a posílení
schopností. Toto je důležité ve všech
oblastech zdravotnictví a je to rovněž
významným přínosem při regulaci
hmotnosti a obezity.
Poeple
Doing?
A
Cross-national
Perspective on Physical Activity, TV
Viewing, Eating Habits, Body Image and
Oral Hygiene. HBSC Briefing Paper 7.
Armstrong, J., Reilly, J.J., Child Health
Information Team (2003). The prevalence
of obesity and under nutrition in Scottish
children: growth monitoring within the
Child Health Surveillance Programme.
Scottish Medical Journal. 48:32-37.
Chinn, S., Rona, R.J. (2001). Prevalence
and trends in overweight and obesity in
three cross-sectional studies of British
children, 1974-94. British Medical
Journal. 322: 24-26.
Currie, C., RoBerts, C., Morgan, A.,
Smith, R., Settertobulte, W., Samdal, O.,
Dietz, W. (1998). Health consequences of
obesity in youth: childhood predictors of
adult disease. Pediatrics. 101: 518-525.
Gibbs, W.W. (1996). Gaining on fat.
Scientific American. 275: 88-94.
Resource for Primary School to Promote
Movement,
Balance
and
Activity.
Edinburgh: HEBS.
Hill, A.J., Siver, E.K. (1995). Fat,
friendless and unhealthy: 9 year-old
children´s perception of body shape
stereotypes. International Journal of
46
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Obesity. 19: 423-430.
Klien, R. (1996). Eat Fat. London:
Picador.
Diseases: Report of a joint WHO/FAO
expert consultatiton (Page 62). Geneva:
WHO
Webové stránky:
Ludwig D.S., et al. (2001). The
relationship between the consumption of
sugars in sweetened drinks and childhood
obesity: a prospective, observational
analysis. The Lancet. 357: 505-508.
www.antibullying.net
http://www.bbc.co.uk/science/0/21702372
Ogden, J. (1992). FAT CHANCE! The
Myth of Dieting Explained. London:
Routledge.
Reilly, J. J., Dorosty, A. R. (1999).
Epidemic of obesity in UK children. The
Lancet. 354:1874-1875.
Royal College of Physicians of London,
Royal College of Pedriatrics and Child
Health and The Faculty of Public Health
(2004). Storing up Problems – The
Medical Case for a Slimmer Nation.
London: The Royal College of Physicians.
Scottish Executive (2004). Eating for
Health, Meeting the Challange: Coordinated action, improved communication
and leadership for Scottish food and health
policy 2004. Edinburgh: The Scottish
Executive.
World Health Organization (2002). The
World Health Report 2002: Reducing
risks, promoting healthy life. Geneva:
WHO.
World Health Organization (2003). Diet
Nutrition and the Prevention of Chronic
47
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 2.3
Diety
Klíčové body
•
•
•
•
•
•
V posledních
letech
došlo
k výraznému nárůstu 15letých
dívek a chlapců, kteří drží dietu,
aby zhubli.
Je více těch teenagerů, kteří se
rozhodnou držet dietu, než těch,
kteří jsou obézní nebo mají
nadváhu.
Věk, kdy se rozhodnou držet
dietu, neustále klesá, zprávy
hovoří již o 5 až 7letých dětech,
které omezují svůj
příjem
potravy.
Tlak, který idealizuje velmi
štíhlé tvary u dívek a svalnatou
postavu u chlapců, začíná brzy a
pokračuje dále prostřednictvím
tlaku médií.
Dietu pravděpodobně spouští
obavy ze vzhledu a ze změny
tvaru těla, které pubertu
doprovázejí. Tyto obavy se
objevují zejména u dívek.
Hmotnost lze úspěšně redukovat
malými změnami stravovacích
návyků
dodržovanými
po
dlouhou dobu. Většina lidí, kteří
zhubnou držením diety, nabude
většinu své váhy zpět, což vede
k dalším pokusům o hubnutí.
Lidé drží dietu, aby zhubli pomocí
omezení jídla. Dieta se stala běžnější u
mladých žen v posledních desetiletích.
Diety jsou na vzestupu také u mladých
mužů, ale stále jsou u nich méně časté než
u mladých žen.
Mnoho výzkumů tvrdí, že držení diet může
vést k vleklým problémům s váhou.
Držení diety se stává celosvětově
výnosným byznysem. Mnoho diet je
komerčními produkty a
spektrum
možností, které se nabízejí
(často s
protichůdnými nutričními informacemi),
přispívá k současnému chaosu kolem
postupů účinného a zdravotně přínosného
snižování váhy.
Kolik dětí a mladých lidí drží
diety?
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje
mezinárodní
kolaborativní
stravovacích zvyklostí.
z roku 2010
Popis indikátoru:
Držíš v současné době dietu nebo děláš
něco jiného, abys shodil/a váhu?
• ne, protože moje váha je v pořádku
• ne, ale potřebuji něco shodit
• ne, protože potřebuji přibrat
• ano
na otázku odpověděli „ano“, z čehož
vyplývá, že drží dietu nebo vykonávají
48
RŮSTEM DOSPÍVÁME
nějakou aktivitu na snížení tělesné
hmotnosti.
Děti, které uvedly, že drží
dietu nebo vykonávají
nějakou aktivitu na snížení
tělesné hmotnosti (v %)
15 let
25
10
13 let
15
dívky
21
chlapci
18
18
11 let
0
10
20
o dětech mezi 5-7 rokem, které omezují
příjem potravy (Carper et al., 2000). Zdá
se, že toto chování je reakcí na jednání
rodičů, kteří podporují děti v jídle a
omezují či zakazují jim jíst některé druhy
potravin, které by děti měly jíst. Je
prokázáno, že matky hrají klíčovou roli
v přenosu kulturních hodnot, pokud jde o
hmotnost, tvar a vzhled jejich dcer (Carper
et al., 2000). Zároveň dcery odpozorují
jídelní zvyky a omezování v jídle od svých
matek.
30
Proč děti a mladí lidé diety drží?
Je více těch teenagerů, kteří se rozhodnou
držet dietu, než těch, kteří jsou obézní nebo
mají nadváhu (viz kapitola 2.2 Nadváha a
obezita). Jaké jsou možné důvody?
Odpověď leží ve vystavení neúprosnému
tlaku na idealizovanou podobu mladé ženy,
podobu, která toho nemá moc společného
s realitou
biologickou.
Došlo
k dramatickému posunu ve vnímání
„dokonalé“ ženské postavy od plné ženské
postavy z poloviny 18. století až po příliš
vyhublé obrazy modelek a celebrit
současnosti.
Míry manekýn v bocích a výpočet
množství jejich tělesného tuku ukazují, že
pokud by ženy měly takové postavy, jaké
jsou prezentovány těmito manekýnami cca
roku 1970, přestaly by menstruovat a staly
by se neplodnými. Podobně bylo
vypočteno, že pokud by průměrná žena
měla mít stejné proporce jako panenka
Barbie, musela by vyrůst o dalších cca 43
cm a takový tvar těla bychom našli u méně
než 1 ženy ze 100 000 v běžné populaci
(Norton et al., 1996).
Věk, ve kterém děti začíná držet dietu,
stále klesá, ojedinělé nejsou zprávy
Tlak, který idealizuje velmi štíhlé tvary
u dívek a svalnatou postavu u chlapců,
začíná již v raném věku a dále silně
pokračuje
prostřednictvím
časopisů,
televize a filmů.
Co spouští držení diet?
Spouštěčem
držení
diet
jsou
pravděpodobně obavy o vzhled a
související změny tvaru těla v období
puberty. Toto platí zejména pro dívky.
U některých dívek může totiž docházet ke
zvýšenému zadržování vody v těle
v pozdější fázi menstruačního cyklu. Dále
se u většiny objevuje zvýšená chuť k jídlu
a zvýšená touha po příjmu sacharidů, a to
rovněž ve spojitosti s menstruačním
cyklem.
V období puberty, kdy bývá sebevědomí
křehké, jsou tyto fyziologické změny až
moc skutečné a mohou podněcovat
nutkavé obavy o to, co jedí a kolik toho
snědí. Lehkomyslné poznámky vrstevníků
a
dospělých
o
„baculatosti“
či
„oplácanosti“ jsou často spouštěčem
pro striktní držení diety.
Obavy z váhy mohou také urychlit nástup
kouření, protože pro určité lidi funguje
nikotin, obsažený v cigaretách, jako
prostředek k potlačení chuti k jídlu. Dále
panuje všeobecné mínění, že přestat s
kouřením vede ke zvýšení hmotnosti.
Někteří lidé, pokud přestanou kouřit,
skutečně během krátké doby přiberou na
49
RŮSTEM DOSPÍVÁME
váze a tuto skutečnost je třeba připustit a
zohlednit v každém program odvykání
kouření určeném pro mladé lidi.
Nedávný výzkum v Americe naznačuje, že
u 9-14letých dívek i chlapců jsou úvahy
o kouření spojovány s obavami ohledně
hmotnosti. Je proto důležité, aby školní
zdravotně
výchovné
programy
propagovaly zdravé způsoby udržování
hmotnosti a naopak vyvracely představy
o kouření jako účinném a vhodném
způsobu jejího udržování.
Jak drží děti a mladí lidé diety?
Mnoho mladých lidí mylně zaměňuje
držení diety za zdravou výživu. Některé
populární časopisy zaměřené na zdraví a
módní trh tuto mýlku posilují. Zejména
dívky
mají
značné
povědomí
o potravinách, které jsou „zdravější“
volbou ve smyslu nižšího obsahu tuku.
Skotské dívky opravdu jedí ovoce, syrovou
zeleninu, saláty a vařenou zeleninu častěji
než chlapci (Inchley et al., 2001).
Na jednu stranu je to dobrá zpráva, protože
ve společnosti narůstají srdeční problémy,
které množství tuku ve stravě ovlivňuje, na
stranu druhou je dostatečný příjem tuku a
škrobu z potravin důležitý ve fázi
aktivního růstu, a to zejména kolem
puberty (viz kapitola 1.1: Jídlo pro růst,
Skotsku a Informační list 3: Energetická
rovnováha a výživové požadavky).
Je patrná vzrůstající tendence vynechávat
snídaně (zejména u dívek). Více než
polovina 13 a 15letých skotských školáků
nesnídá (Todd et al., 2000). Vynechávání
snídaní budí obavy také vzhledem
k pozornosti dětí při vyučování ve škole.
z roku 2010
Popis indikátoru:
Jak často obvykle snídáš (něco více než
sklenici čaje, mléka nebo džusu)?
Zaškrtni jen jeden rámeček pro všední dny
týdne:
• nikdy nesnídám v týdnu
• jeden den
• dva dny
• tři dny
• čtyři dny
• pět dní
Prezentován je počet respondentů, kteří
uvedli, že snídají každý den během
pracovních dní (pondělí až pátek).
Děti, které uvedly, že snídají
každý den během
pracovních dní (v %)
42
46
15 let
dívky
47
58
13 let
chlapci
61
69
11 let
0
50
100
Jaké jsou efekty držení diety?
Držení diety má řadu psychologických
efektů. Mnoho z nich bylo identifikováno
již před moha lety v americké studii, která
se zabývala po dobu několika měsíců
dobrovolníky z řad vojáků americké
armády. Spočívala v 50 % snížení
energetickém příjmu. Vědci zjistili, že se
u vojáků vyvinula posedlost jídlem a jídlo
se stalo hlavním tématem jejich
konverzace. Vojáci popisovali potíže se
soustředěním, změny nálad, deprese,
apatii. Poté, co bylo omezení příjmu
potravin odstraněno, popisovali ztrátu
kontroly nad svými jídelními zvyky, občas
50
RŮSTEM DOSPÍVÁME
měli také tendence k přejídání (Keys,
1950).
•
Laboratorní studie o příjmu potravy
ukazují, že pokud skupina lidí držících
dietu a skupina lidí dietu nedržících
dostane každá nízkokalorické nebo
vysokokalorické pití a pak jsou všichni
požádání , aby ochutnali další jídla, dietáři
jedí po vysokokalorickém pití více než
lidé, kteří dietu nedrží. Tyto paradoxní
výsledky výzkumu přispěly k názoru, že
držení diety vede více k přejídání než
naopak (Herman and Polivy, 1980).
Jakékoliv vědomé potlačování chuti k jídlu
znamená, že pokud je toto omezování
jakýmkoliv způsobem narušeno, ať už na
večírku s přáteli nebo tajně snědenou
čokoládovou tyčinkou, mají dietáři
tendenci
hodit
všechnu
dosavadní
obezřetnost za hlavu a o to více si
dopřávat. Diety podporují představu, že
vysokotučné a vysokokalorické potraviny
jako koláče a čokoláda jsou o to
atraktivnější pamlsky, a dietář, který si je
dopřává, má následně pocit viny. Zdá se,
že diety neposkytují dietářům jen kontrolu
nad jejich jídlem, ale že jídlo hraje v jejich
životě ústřední roli.
Tabulka 1 - Proč diety nefungují (Jade,
2000)
Hmotnost lze úspěšně redukovat malými
změnami
stravovacích
návyků
dodržovanými po dlouhou dobu. „Diety“
mají tendenci soustředit se na velké
změny během krátkého časového úseku.
Takové diety mohou být dočasně úspěšné,
zejména
v důsledku
ztráty
vody
v počátečních
fázích
hubnutí,
ale
z výzkumů je patrné, že zásadní změny
chování v oblasti stravování a pohybové
aktivity
jsou
u
„dietářů“
nepravděpodobné.
Diety nefungují, protože:
•
Je těžké držet dietu. Většina diet
vyžaduje
významnou
změnu
•
•
•
v obvyklých stravovacích zvycích
dané osoby a to na dlouhou dobu.
Při držení diety se člověk cítí
hladový
a
deprivovaný.
Výzkumy ukazují, že při držení
diet jsou lidé hladoví a mají silnou
touhu po jídlech, která se při dietě
nemají jíst, např. cukry a tuky.
Dietáři selhávají. Dieta funguje
pouze tak dlouho, jak dlouho ji
člověk drží. Většinu lidí začne
nudit striktní dodržování jídelního
plánu a čas od času z těchto kolejí
vybočí.
Diety neřeší emocionální stránku
přejídání. Lidé velmi často jedí,
aby se vypořádali se svými
emocionálními problémy jako je
stres, tzn. že většinou jedí spíše
kvůli stresu než z hladu. Pro tyto
osoby není dieta řešením.
Dietáři většinou nezvládnou
změnit své základní návyky.
Lidé, kteří úspěšně zhubnou a
váhu si pak udrží, zhubnou díky
trvalým změnám ve stravování a
Držení diet vede často jen k dalšímu držení
diet. Je známým faktem, že většina lidí,
kteří zhubnou díky dietě, časem vše, co
zhubne, opět nabere, což vede k dalším
pokusům o hubnutí. Je to začarovaný kruh,
všeobecné známý jako „jo-jo“ efekt.
Důkazem je i studie na zvířatech, kdy bylo
krysám podáváno různé krmení tak, aby
zhubly, a poté jim bylo umožněno opět
přibrat ztracenou váhu zpět. Tento cyklus
se několikrát opakoval. Výzkumníci
zjistili, že v každém dalším hubnoucím
cyklu se doba ke zhubnutí prodlužuje,
zatímco doba nabrání předchozí váhy zpět
se zkracuje. Tento úkaz „jo-jo“ efektu platí
i u lidí.
Dlouhodobé držení diet má za následek to,
že při porušení diety dochází snadněji
k nárůstu hmotnosti, které se pak obtížněji
51
RŮSTEM DOSPÍVÁME
zbavujeme. Je to fyziologicky složitý
proces, který zahrnuje řadu faktorů, včetně
metabolických změn a poměru tukové a
svalové tkáně v těle. U těchto „dietářů“ je
hmotnost jako na houpačce a výsledkem je
ztráta svalové tkáně ve prospěch tkáně
tukové.
Dostat se do rovnováhy....
V moderním světě je velice obtížné
regulovat váhu jednotlivce. Lidé si mohou
dovolit nakoupit širokou škálu chuťově
velmi lahodných potravin, které jsou
energeticky vydatné (to znamená, že
obsahují velké množství kalorií), ale ve
srovnání s předchozími generacemi lidé
vynakládají
v každodenním
životě
podstatně méně energie. Navíc obrazy
štíhlosti, která je spojována s krásou,
popularitou, štěstím a úspěchem, jsou
všudypřítomné.
Je důležité, aby stravovací zvyky byly
nastaveny co nejdříve, tj. v raném věku.
Jídlo a stravování jsou přirozenou a
příjemnou částí života, a když se
zkombinují
s pravidelnou
tělesnou
aktivitou, můžeme si být jisti, že si
udržíme vhodnou energetickou rovnováhu.
Alexander, L., Currie, C., Todd., J, Smith,
People
Doing?
A
Cross-national
Alexander, L., Currie, C., Todd, J. (2003).
Gender Matters: Physical activity patterns
of schoolchildren in Scotland. HBSC
Briefing Paper 3. Edinburgh: Child and
adolescent
Health
Research
Unit,
British Medical Association (2000). Eating
Disorders, Body Image and the Media.
London: BMA.
Brownell, K. (1988). Yo-yo dieting:
repeated attempts to lose weight can give
you a hefty problem. Psychology Today.
22: 20-23.
Carper, J.L., Fisher, J.O., Birch, L.L.
(2000). Young girl´s emerging dietary
restraing and disinhibition are related to
parental control in child feeding. Appetite.
35:2, 121-129.
Behaviour in School-aged children
the 2001/2002 survey. Copenhagen: WHO.
Currie, C., Todd, j. (2003). Mental Wellbeing Among Schoolchildren in Scotland:
Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. HBSC Briefing
Paper 2, Edinburgh: Child and Adolescent
Edinburgh.
Gilbert, S. (1989). Tomorrow I´ll be Slim.
London: Routledge.
Herman, C., Polivy, J. (1980). Restrained
eating. In Stunkard, A. B., (Ed.) Obesity.
Philadelphia: WB Saunders.
Inchley, J., Todd., J., Bryce. C., Currie, C.
(2001). Dietary trends among Scottish
Human Nutrition and Dietetics. 14: 207216.
Jade, D. (2000). Why Diet´s Don´t Work.
http://www.netdoctor.co.uk/womenshealth/
features/dietsdontwork.htm
Keys, A. (1950). The Biology of Human
Starvation. The University of Minnesota
Press.
52
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Norton, K.L., Olds, T.S., Olive, S., Dank,
S. (1996). Ken and Barbie at life size. Sex
Roles. 34: 287-294.
Ogden, J. (1992). FAT CHANCE! The
Myth of Dieting Explained. London:
Routledge.
Prentice, M. A., Jebb, S. A. (1995).
Obesity in Britain: Gluttony or sloth?
British Medical Journal. 311: 437-439.
Roberts, S. J., McGuiness, P. J., Bilton, R.
F., Maxwell, S. M. (1999). Dieting
behaviour among 11-15 year old girls in
Merseyside and the north west of England.
Journal of Adolescent Health. 25: 62-67.
Behaviour and Change, University for
Scotland.
Webové stránky
http://www.bbc.co.uk/pressoffice/pressrele
ases/stories/2003/04_april/02/diet_trials.sht
ml
http://www.nutrition.org.uk/
53
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 2.4
Poruchy příjmu potravy
Klíčové body
•
•
•
•
•
•
¨
Mentální anorexie a bulimie jsou
nejčastějšími formami poruch
příjmu potravy.
Poruchy příjmu potravy vznikají
důsledkem nízkého sebevědomí a
pocitu nespokojenosti.
Mladých lidí trpících poruchami
příjmu potravy je mnohem víc, než
ukazují statistiky.
Mladí lidé s poruchou příjmu
potravy jsou v uvádění svých
stravovacích
návyků
velmi
nespolehliví a zcela běžně popírají,
že mají nějaký problém.
Pokud u vás ve škole nějaký žák
v průběhu velmi krátké doby
hodně zhubne, je možné, že může
mít začínající problém s poruchou
příjmu potravy.
Zvládání
a
léčba
těchto
onemocnění je často velmi
dlouhým a složitým procesem,
zvláště pak u anorexie.
Mentální anorexie a bulimie jsou dvěma
nejčastějšími onemocněními z oblasti
poruch příjmu potravy, a je důležité tyto
choroby rozpoznat. Jsou klasifikovány jako
psychiatrické choroby. Některé zdroje
do těchto psychiatrických chorob zahrnují
také velkou obezitu a nutkavé přejídání
v rámci spektra stravovacích poruch. Pro
účely této knihy se nadváze a obezitě
věnuje samostatná kapitola; tato kapitola se
zaměřuje na mentální anorexii a bulimii.
Nyní má většina středních škol a 2. stupně
základních škol ve své škole minimálně
jednu osobu, která trpí poruchou příjmu
potravy. Mnohem více mladých lidí ale
nemusí vůbec vykazovat zjevné známky
poruch příjmu potravy (vykazují jen mírné
příznaky, které mohou být přehlédnutelné),
takže ve skutečnosti je počet osob
ohrožených těmito chorobami mnohem
vyšší.
Poruchy příjmu potravy
Poruchy
příjmu
potravy
jsou
charakterizovány jako narušené a přehnané
chování a postoje k potravinám, stravování
a vnímání tvaru vlastního těla (McPhail,
1997). Název kapitoly je vlastně trošku
nesprávný, protože poruchy příjmu potravy
nejsou ve skutečnosti o jídle. Tyto poruchy
se vyvíjejí v důsledku zkresleného vnímání
tělesné hmotnosti, nízkého sebevědomí a
nespokojenosti se sebou samým. Osoba
ohrožená těmito pocity může dojít
k závěru, že jediný způsob, jak vyjádřit své
složité pocity, je prostřednictvím jídla.
Tendence ke vzniku poruch příjmu potravy
se objevuje v období zvratů či přechodů
v životě jedince, v době, kdy se lidé musí
přizpůsobit novým okolnostem a změnit
se. Právě puberta je jedním z takových
přechodů, ukončení školní docházky je
dalším. Je prokázáno, že v těchto dvou
54
RŮSTEM DOSPÍVÁME
obdobích dochází k rozvoji poruch příjmu
potravy nejčastěji. Poruchy příjmu potravy
se však mohou vyvinout v jakémkoli věku
jako reakce na významné životní události.
U lidí pocházejících z rodin, kde jeden
nebo více jejích členů má poruchu příjmu
potravy, je pravděpodobnost, že se u nich
též rozvine, větší. Zdá se, že existují
souvislosti mezi poruchami příjmu potravy
a charakteristickými rysy rodiny jako
např.:
•
•
•
členové rodiny se vyhýbají
rodinným konfliktům
nerovnoměrné zapojení rodičů do
výchovy, jeden rodič příliš aktivní,
druhý pasivní
členům rodiny přijde těžké
narušovat
rodinná
„pravidla“
(McPhail, 1997).
„Někdy samu sebe nenávidím a někdy ne.
Dnes se nenávidím, protože si myslím, že
jsem tlustá a ošklivá.“
Mentální anorexie
Odborný význam termínu anorexie je
„ztráta chuti k jídlu čili nechutenství“ , ale
to není zásadní problém tohoto stavu.
Osoby postižené anorexií trpí zásadním a
striktním omezením příjmu jídla.
Anorexie byla poprvé uznána jako
onemocnění ve 2. polovině 19. století,
přestože popisy žen s charakteristickými
příznaky jsou známy mnohem déle.
Základními příznaky anorexie jsou:
•
Výskyt poruch příjmu potravy je složité
stanovit. Novější údaje o anorexii a bulimii
jsou citovány níže. Z těchto dvou chorob je
častější bulimie a poruchy příjmu potravy
jsou všeobecně častější u žen než u mužů
(v poměru více než 9:1).
•
Zvláštní důvod k obavám je u mladých
lidí, kteří nejsou diagnostikováni jako
osoby trpící anorexií či bulimií, protože se
u nich příznaky neobjevují v dostatečné
míře. Mohou snižovat svůj příjem jídla
nebo se přijímaného jídla zbavovat
například
zvracením
či
užíváním
projímadel, ale ne často. Nebo se mohou
přejídat, ale opět ne natolik, aby to u okolí
vzbuzovalo obavy. Tito mladí lidé nemusí
splňovat přesná kritéria k naplnění
diagnózy, ale jsou přesto vystaveni riziku
vzniku problémů souvisejících s jídlem
v budoucnosti.
Mohou
mít
nízké
sebevědomí a negativní obraz vlastního
těla (viz část 3: Obraz a skutečnost), tak
jako v komentáři náctileté dívky
z Gordonu v Grantově knize How We Feel
(1997), jež vznikla ve spolupráci
s univerzitou v Glasgow:
•
•
ztráta hmotnosti nebo u dětí váha
nejméně 15 % pod normu
příslušnou pro dítě daného věku a
výšky
neobvyklý až extrémní strach
z tloustnutí – lidé, kteří mají
anorexii,
jsou
vyděšeni
při
představě, že by měli ztloustnout
přísné omezování v tom, kolik toho
snědí, a striktní vyhýbání se jídlům,
která jsou pokládána za tučná
opožděný nebo dokonce zastavený
vývoj puberty.
Většina lidí trpících anorexií udržuje svou
váhu extrémními dietními opatřeními.
Mohou mít pevně stanovené nebo
obsedantní chování týkající se jídla, jako
třeba krájení na malé kousky, nebo jsou
posedlí tím, co jedí ostatní. Často mají
úzkost z jídla, bojí se, že pokud začnou jíst,
můžou se přejíst a přibrat. Až polovina
z nich užívá po jídle projímadla, aby
zabránili
vstřebávání
kalorií,
nebo
vyvolává zvracení. Delší zneužívání
projímadel může vyvolat dlouhodobé
střevní problémy a opakující se zvracení
může vést k vážnému poškození zubů a
k zánětům jícnu kvůli působení kyselého
obsahu žaludku. Snižuje se hustota kostní
hmoty, což vede k osteoporóze a k nárůstu
počtu zlomenin, což jsou důsledky
55
RŮSTEM DOSPÍVÁME
podvýživy související s anorexií.
Cvičení může sloužit k zvládnutí obtížných
emocí a k získání pocitu kontroly, ale lidé
s anorexií (a bulimií) dovádějí cvičení do
extrémů a využívají ho jako součást snahy
ke snižování váhy.
Mnohé příznaky anorexie pramení
z hladovění, a to včetně problémů
s koncentrací a myšlením. Nedávný
výzkum ukázal, že mírné poruchy
koncentrace a poznávacích schopností jsou
přítomny u všech, kteří drží dietu.
K dalším fyziologickým změnám při
anorexii patří špatný oběh v končetinách,
což se projevuje studenýma rukama a
nohama, dále zácpa jako důsledek velmi
přísné diety. Pokud se jedná už o extrémní
podvýživu, přidává se vypadávání vlasů,
slabost v důsledku úbytku svalů a oslabení
kostí. Nicméně klíčové je, že většina
fyzických problémů způsobených anorexií
může být reversibilních, tzn. vratných.
Společná je pro lidi trpící anorexií
přehnaná touha být štíhlý a krásný. Ale
příčina je mnohem složitější. Anorexie se
rozvíjí kvůli potřebě lidí vypořádat se
s problémy, které bývají mimo jejich
kontrolu, například rodinné či jiné vztahy.
Lidé s anorexií mají na sebe často vysoké
nároky a kontrola vlastní váhy může být
jediná oblast jejich života, nad kterou cítí
nadvládu; tragické je, že to obvykle končí
tak, že anorexie ovládá je. Někteří lidé se
stávají chronickými anorektiky a chorobou
trpí po celý život. Přibližně 6 % lidí
s anorexií na ni zemře (McPhail, 1997).
Přesný výskyt anorexie je těžké odhadnout,
ale poslední čísla ukazují, že ve Skotsku
přibližně:
•
•
okolo 1 200 žen mezi 15-24 lety
trpí příznaky anorexie
až 10 % všech postižených
poruchami příjmu potravy jsou
muži.
Ačkoli se anorexie nejčastěji objevuje mezi
15.-24. rokem života, víme, že její začátek
může mít kořeny ještě před pubertou
v raném dětství, kde může být důležitým
rysem nedostatečné přibývání na váze
vzhledem k věku.
I když jsou poruchy příjmu potravy
považovány hlavně za problém mladých
žen, asi 10 % dospělých lidí s poruchou
příjmu potravy jsou muži, což ukazuje, že
tlak na to být hubený má vliv jak na
chlapce, tak na dívky. V některých
mužských
povoláních
je
zvýšená
pravděpodobnost anorexie, a to tam, kde je
požadavek na udržení váhy pod
stanovenou úrovní – např. u žokejů. Mladí
lidé, kteří se pohybují kolem baletu,
gymnastiky a jiných atletických disciplín
mohou být více náchylní k poruchám
příjmu potravy.
Bulimie
Toto příbuzné onemocnění bylo popsáno
teprve v roce 1979 a formálně bylo přijato
jako samostatné onemocnění o 10 let
později. Skotské údaje ukazují, že je
častější chorobou než anorexie, a to
s počtem asi 4 700 žen v věku 15-24 let
s příznaky bulimie (Scottish Office, 1997).
Ne všichni nemocní mají stejné příznaky,
ale společné rysy jsou:
•
•
•
•
přejídání – rychlá konzumace
velkého množství jídla
posedlost jídlem a potřeba mít jídlo
pod kontrolou
vyvolávání
zvracení,
užívání
projímadel nebo diuretik, držení
přísných diet, přeaktivní cvičení,
aby se zabránilo přibývání na váze
upnutí se na svůj vzhled či
znepokojení a zkreslený pohled na
tvar a hmotnost těla.
Lidé trpící bulimií na rozdíl od těch, kteří
trpí anorexií, mají často tělesnou hmotnost
v normě, ale tajně si dopřávají časté
56
RŮSTEM DOSPÍVÁME
přejídání. Během krátké doby mohou sníst
velké množství potravin s vysokým
obsahem kalorií, tuků a sacharidů a
nedokážou se ovládnout. Tyto epizody
přejídání jsou následovány pocitem napětí,
které se hromadí, pak následuje pocit viny
a deprese, uvolnění přijde přejedením a
naordinováním půstu, držením diet,
intenzivním cvičením. Dotyčný se zoufale
snaží mít svou váhu pod kontrolou.
Epizody záchvatovitého přejídání a
pročišťování se zacyklí a dochází k nim
pravidelně. Dostaví se strach z tloustnutí,
který je charakteristický i pro anorexii.
Protože hmotnost je u bulimie udržována
v mezích normy, menstruace nepřestává,
ale může být nepravidelná.
Opakované záchvaty přejídání následované
zvracením mají negativní vliv na zubní
sklovinu a může dojít i k poškození jícnu a
hrdla vlivem kyselého obsahu žaludku.
Dlouhodobé opakované zvracení má za
následek odčerpání draslíku v krvi, což
vede k nepravidelnému srdečnímu rytmu a
mohou být také trvale poškozeny ledviny.
Zneužívání projímadel má za následek
trvalé bolesti žaludku a poškození svalů
střev, což vede k zácpě.
méněcennosti, nízké sebevědomí, pocit
neschopnosti. Následkem těchto pocitů
může být také sebepoškozování, například
řezání (obvykle na částech těla, která jsou
překryta oděvem) a pokusy o sebevraždu.
Asi 30 % osob s bulimií mělo v některém
období svého života příznaky anorexie.
Lidé s anorexií mají obavy ze sexuality a
sexuálním vztahům se vyhýbají, zatímco
pro jedince s bulimií jsou vztahy včetně
těch sexuálních snazší.
Mladí lidé s poruchou příjmu potravy
bývají velmi nespolehliví v poskytování
údajů o svých stravovacích zvyklostech a
často
potíže
popírají.
Rozhovory
s mladými lidmi o jejich stravovacích
návycích musí být proto provedeny velmi
opatrně a citlivě.
Příčiny
I přes velký zájem a mnoho provedených
výzkumů, není zcela jasná příčina těchto
chorob. Někteří tvrdí, že je způsobují
genetické predispozice; tato tvrzení jsou
založena na výskytu poruchy příjmu
potravy u rodinných příslušníků a na
zvyšujícím se výskytu u identických
dvojčat.
Mezi další fyzické komplikace patří:
•
•
•
•
•
•
•
oteklý obličej způsobený otokem
slinných žláz
poruchy menstruace
oteklé břicho
dehydratace
chraplavý hlas, bolesti v krku,
špatný dech
únava a letargie
metabolické poruchy.
Věk nástupu bulimie je o něco vyšší než u
anorexie. Začíná kolem 15. roku a vrcholí
v pozdních teenagerovských letech nebo
krátce po dvacítce. Přestože jsou anorexie
a bulimie dvě samostatné choroby, mnoho
příznaků a okolností těchto dvou chorob je
společných.
Převažují
pocity
K rizikovým faktorům spojeným s anorexií
patří vyšší vzdělání rodičů a vyšší příjem (i
když tento vztah se může měnit), časné
problémy
s jídlem
a
přehnaně
ochranitelské rodinné prostředí. U bulimie
je více pravděpodobné, že v minulosti byla
dětská obezita, v rodině se držely diety a
byly přítomny rodičovské neshody.
Zjištění, že poruchy příjmu potravy se nyní
nacházejí v částech světa, kde dříve nebyly
zaznamenány, může podporovat sociálněkulturní vysvětlení těchto chorob. Silný
vliv může mít západní ideál krásy a
změněná očekávání sociální role žen.
Držení diety může u mladých lidí spustit
riziko pro rozvoj poruch příjmu potravy.
57
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Existují důkazy, že případy anorexie se
v průběhu času zvyšují (Eagles st a., 1995).
Zvládání a léčba
Zvládání a léčba těchto onemocnění je
velmi dlouhý a obtížný proces, hlavně u
anorexie.
V případě anorexie je počáteční úsilí
zaměřené na zajištění nárůstu a udržení
hmotnosti,
a
to
v případě
život
ohrožujících
situací.
Pak
navazuje
dlouhodobá psychoterapie a poradenství
s důrazem
na
obnovení
sebeúcty.
V případě bulimie je léčba navržena tak,
aby se pracovalo s hluboce zakořeněnými
přesvědčeními o jídle a obrazu těla.
Ve škole je důležité, aby studenti, kteří
začnou náhle značně hubnout, a můžou se
tedy ocitnout v počátečních fázích poruchy
příjmu potravy, věděli, kam se můžou
obrátit o pomoc. To je důležité zvláště
v raném začátku anorexie, která se může
objevit již u 8-12letých dětí. Studie
ukazují, že léčba v brzkém stádiu nemoci
má větší šanci na úspěch. Je
pravděpodobné, že příliš velký počet osob
trpících poruchami příjmu potravy ve
školách nebude, ale zato je v nich více
osob se slabými příznaky.
Pro školu může být užitečné posoudit své
dispoziční řešení a vybavení šaten apod. a
všude tam, kde budou žáci nejvíce
rozpačití v odhalování těl před svými
spolužáky. Přístup školy k šikaně a
k nadávkám je důležitý pro žáky s bulimií,
stejně jako pro žáky s obezitou; mnoho
osob, které měly v minulosti nadváhu, si
vyslechlo ve škole komentáře, posměšky a
přezdívky, kterými trpěly.
Dopad výchovy ke zdraví v rámci
vyučování, zejména činnosti zaměřené na
diskuse o tělesné hmotnosti, nebo ty,
jejichž součástí bude i vážení žáků ve třídě,
může být škodlivý. Je potřeba zaměřit se
na řešení problémů týkajících se regulace
hmotnosti a stravovacích zvyklostí.
Důležité je věnovat pozornost také ochraně
dětí a učitelé by měli být poučeni, kam se
ve
svém
okolí
mohou
s touto
problematikou obrátit pro pomoc.
Někteří lékaři se domnívají, že poruchy
příjmu potravy získaly u mladých dívek
pozitivní status, a proto zkoušejí, jaký je
pocit hladovět, přejídat se a zvracet. Ve
společnosti se šíří povědomí o těchto
metodách
různými
spekulacemi
o filmových hvězdách, členech královské
rodiny a dalších veřejně známých
osobnostech a to může idealizovat tyto
poruchy
příjmu
potravy
v očích
dospívajících, kteří jsou k tomuto náchylní.
Prevence
Poruchy příjmu potravy způsobují
dlouhodobé potíže a mají vliv na všechny
aspekty života nemocného, vliv mají také
na celou rodinu. Jak jsme již zmínili výše,
poruchy příjmu potravy jsou obtížně
léčitelné, proto vše, co podnikneme
v rámci jejich prevence, je velmi užitečné.
Poruchy příjmu potravy úzce souvisí se
sebevědomím a představami o tvaru těla,
které jsou podrobněji rozebrány v části 3:
Obraz a skutečnost. Klíčovým krokem
v prevenci poruch příjmu potravy je změnit
pohled mladých lidí na tvar jejich těla a na
roli jídla v jejich životě a pomoci jim
vytvořit si zdravé postoje jak k vlastnímu
tělu, tak k postavám ostatních. Některé
způsoby, jak podporovat sebevědomí a
pozitivní vztah k vlastnímu tělu jsou
uvedeny v kapitole 3.1 Sebevědomí a 3.2
Obraz těla (body image), souvisejícím
tématem je Role médií, na kterou je
zaměřena kapitola 3.3.
Vzhledem
k sociokulturnímu
pozadí
anorexie a bulimie je nutné věnovat se této
problematice i v průběhu základního
vzdělávání a v preventivních programech.
Se vhodnou pomocí rodičů, učitelů a
58
RŮSTEM DOSPÍVÁME
podporou psychologů se drtivá většina
mladých lidí postižených poruchou příjmu
potravy zotaví a vede normální, zdravý
život.
Children and Young People: Framework
for standards. Edinburgh: Scottish
Executive.
Also
available
at:
www.scotland.gov.uk
Szmukler, G., Dare, C., Treasure, J. (Eds.)
(1995). Handbook of Eating Disorders.
Chichester: John Wiley and Sons.
Boskind-White,M., White, W.C. (1991).
Bulimarexia:
The
binge/purge
cycle.London: Norton and Co.
London: BMA.
Yellowlees, A. (1997). Working with
Eating Disorders and Self-esteem: A
practical resource for teachers. Oxford:
Heinemann.
Webové stránky
Eagles, J.M., Johnston, M.I., Hunter, D.,
Lobban, M., Millar, H. R. (1995).
Increasing incidence of anorexia-nervosa
in the female population of North East
Scotland. Americal Journal of Psychiatry.
152: 1266-1271.
Gordon, J, Grant. G. (1997). How We
Feel: An insight into the emotional world
of teenagers. London: Jessica Kingsley
Publishers.
http://www.antibullying.net/
Tato
webová stránka byla spuštěna skotskou
vládou pro učitele, rodiče a mladé lidi.
Jejím cílem je sdílení myšlenek o tom, jak
by se měla šikana řešit. Je volně přístupná
všem.
http://www.nationaleatingdisorders.org/
Webové stránky americké národní asociace
poruch příjmu potravy.
Gordon, R. A. (2000). Eating Disorders:
Anatomy of a social epidemic. Oxford:
Blackwell.
McPhail, K. (1997). Eating Disorders,
Body Image and Selfesteem: A resource for
schools. Edinburgh: City of Edinburgh
District Council.
Mental Health Foundation (1997). All
About Anorexia Nervosa. London: The
Mental Health Foundation.
Scottish Office (1997). Framework for
Mental Health Services in Scotland.
Scottish Executive (2003). National
Programme for Improving Mental Health
and Well-being Action Plan 2003-2006.
Edinburgh: Scottish Executive.
Scottish
Executive
(2004).
Protecting
59
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Část 3: Obraz a skutečnost
Kapitola
Související
informační listy
3.1:
Sebevědomí
3.2: Obraz těla
(body image)
9: Kojení
3.3: Role médií
8: Média
Související
ukázkové lekce
Zdravé stravování ve
škole podporující
zdraví
Přizpůsobení pubertě
10. Jaké faktory ovlivňují
zdravé stravování?
12. Jak mohou školy
podporovat psychické a
emocionální zdraví?
13. Seznam nadání,
dovedností a vlastností
14. Porozumění rozvoji
dovedností
19. Život v rovnováze
30. Co to znamená mít
nadváhu
40. Sebevědomí a média
26. Zprávy o těle
27. Obraz těla – zrakem
28. Barbie a Ken
29. Obraz těla – scénáře
38. Obraz těla – časopisy
39. Obraz těla a celebrity
28. Barbie a Ken
35. Přesvědč mě
36. Vliv médií
37. Reklamy
38. Obraz těla – časopisy
39. Obraz těla a celebrity
43. Módní diety a dietní
výstřelky
60
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 3.1
Sebevědomí
Klíčové body
•
•
•
•
Sebevědomí je složitý koncept,
který nemá pouze jeden základ.
Pocit bezpečí a důvěry ve svět a
druhé lidi je od dětství jedním
z nejdůležitějších
stavebních
kamenů
nezbytných
pro
sebevědomí.
Škola je jedním z nejdůležitějších
prostředí, které ovlivňuje
sebevědomí dětí a mladých lidí.
Používáním citlivých a kladných
přístupů učitelů ve třídě i
v běžném životě školy je možné
podporovat sebevědomí žáků a
mladých lidí.
Přesvědčení, která má jedinec vůči sobě
samému, definují jeho sebepojetí. Lidé,
kteří věří, že jejich životní volby řídí osud
nebo že jsou utvářeny jednáním druhých,
budou pravděpodobně méně schopní
samostatně se potýkat s obtížnými
situacemi. U lidí, kteří věří, že mají
kontrolu nad svým životem, je větší
předpoklad, že se budou cítit schopni
obtížné
situace
zvládnout
a
je
pravděpodobnější, že budou schopni
reagovat takovým způsobem, který může
chránit a podporovat jejich zdraví. Tato
přesvědčení o sobě samém a o míře
kontroly nad svým životem jsou
považována za velmi důležitý faktor
související se zdravím jedince.
Definice sebevědomí
Rosenberg (1965) prokázal, že pocit
vlastní hodnoty, vnější vzhled a sociální
kompetence
přispívají
k sebevědomí.
Coopersmith (1967) zdůraznil potřebu
pocitu schopnosti a síly, jiní poukázali na
význam interpretace událostí z vlastního
individuálního pohledu. Spojením těchto
různých pohledů dohromady definuje
Robson (1989) sebevědomí takto:
„Pocit spokojenosti a přijetí sebe sama,
které jsou výsledkem zhodnocení vlastní
hodnoty,
významu,
přitažlivosti,
kompetencí a schopnosti uspokojit vlastní
očekávání.“
Robson vyvinul dotazník pro měření
sebevědomí, který zahrnuje následující
prvky:
• Pocit významu
• Hodnota
• Vnější vzhled a společenská
přijatelnost
• Kompetence
• Odolnost a odhodlání
61
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
Kontrola nad vlastním osudem
Hodnota života
Je zřejmé, že se Robson domnívá, že
sebevědomí je složitý koncept, který
nemá pouze jeden základ.
Rozvíjení sebevědomí
Sociální zkušenosti, včetně reakcí
„významných druhých“ jako jsou
rodiče, pečovatelé a vrstevníci, hrají
důležitou roli během vytváření základů
pro rozvoj sebepojetí a sebevědomí.
Děti získají z toho, jak na ně lidé
reagují, představu, jak jsou oceňovány,
jak jsou „dobré“, jak je mají jiní rádi.
Panuje obecná shoda, že pocit bezpečí
a důvěry ve svět a druhé lidi je od
dětství
jedním
stavebních kamenů nezbytných pro
sebevědomí. Když se začne mezi dětmi
a
pečujícími
osobami
vyvíjet
náklonnost, když je jejich dětský smích
i pláč odhodlaně přijímán s láskou a
porozuměním,
začínají
se
učit
důvěřovat těm, kteří o ně pečují.
Coopersmith (1967) nastínil rodinné
podmínky, které pomáhají rozvoji
sebevědomí, a označil tři důležité
prvky, které jsou společné pro děti
s vysokým sebevědomím:
• Zažily respekt, zájem a přijetí,
byly přijímány pro své slabosti
a omezení, stejně jako pro své
silné stránky a schopnosti.
• Byla jasně dána pravidla,
normy a očekávání a díky tomu
se děti cítily ve svém prostředí
v bezpečí – věděly, s čím
mohou počítat a co dělat, aby
podle očekávání uspěly.
• Rodiny prokazovaly vysoký
stupeň demokracie – myšlenky
a názory dětí byly oceňovány.
Existují určité osobnostní rysy, jako např.
„samostatnost“ nebo „odolnost“, které
pomáhají
vytvářet
a
podporovat
sebevědomí, výzkumy však dosud uvádí,
že zásadní význam pro rozvoj sebevědomí
mají získané zkušenosti a povaha
důležitých mezilidských vztahů.
The Scottish Executive´s
National
and Well-being (Skotská vláda, 2003) si
uvědomuje význam škol v rozvoji a
podpoře mladých lidí. Program také vítá a
podporuje práci, jejímž cílem je
podporovat
lepší
porozumění
a
informovanost o duševním, emocionálním
a sociálním zdraví a o duševních nemocech
mladých lidí, a také podporuje ty, kteří
s mladými lidmi pracují.
Sebevědomí a školy
Jak učitelé vědí, škola je jedno
prostředí
pro
ovlivňování sebevědomí mladých lidí a
dětí. U dospívajících s psychickými
problémy je nezbytná včasná intervence,
abychom se pokusili zastavit zhoršování
duševního
zdraví,
zmírnit
potíže,
minimalizovat vliv duševních poruch na
vzdělávání mladých lidí a jejich sociální
rozvoj (BMA, 2003).
Ve studii Gordona a Granta (1997) uvedla
přibližně třetina adolescentů, že jejich
přesvědčení, že „ve škole se jim daří
dobře“, je něco, z čeho mají „ze sebe dobrý
pocit“; což byl
největší jednotlivě
zmiňovaný vliv.
Projekt The Confidence to Learn (Wetton
and McCoy, 1998) zřízený the Health
Education Board for Scotland zahrnoval i
výzkumnou strategii nazvanou Feeling
Good to Learn. Ta zkoumala pohled dětí
na to, které věci v jejich třídě působí pro
učení příznivě, vyhovují tomu, co je po
nich ve škole požadováno a umožňují jim
dělat jejich práci co nejlépe.
Děti byly nejprve vybídnuty, aby
nakreslily situaci v jejich třídě v den, kdy
62
RŮSTEM DOSPÍVÁME
se cítí při výuce dobře, a aby uvedly
všechno, co v tomto kontextu působí pro
učení příznivě. Ve druhé fázi děti načrtly
den, kdy měly pocit, že se jim neučilo
dobře, nebyly schopny podat svou nejlepší
práci, a měly říct, co tento pocit způsobilo.
V analýze obrázků a ve vyjádřeních
k obrázkům se jasně objevilo, že mezi
pozitivní vztahy a věci ve třídě, které
posilují sebevědomí a duševní pohodu
patří:
• absence tlaku (stresu)
• pocit ocenění
• nebát se dělat chyby
• naslouchání
• přispívat k rozhodování
• učit se zajímavé věci
• učit se zajímavým způsobem
• vyslovení vlastního názoru
Velmi málo bylo v souvislosti s vlivem na
pohodu při učení zmiňováno vybavení
třídy. Bylo vypozorováno, že motivace
pocházela z étosu třídy, vztahů a
příslušných učebních a studijních přístupů,
které vycházely z toho, co už děti vědí.
Učitelé, kteří prováděli výzkum ve svých
třídách, jej považovali za cenné
východisko pro společné úvahy se žáky
o efektivních formách výuky, které
motivují k učení a napomáhají změnám.
Školy mají také významný vliv na
sebevědomí učitelů. Pocit, že jejich práce a
přínos pro život ve škole jsou oceňovány,
má významný pozitivní vliv na to, jak
učitelé pracují. U učitelů základních škol,
kteří se zúčastnili týdenního kurzu
osobnostního rozvoje, bylo na konci týdne
zjištěno signifikantní zlepšení jejich
sebevědomí (Monaghan et al., 1997). Byl
to výsledek toho, že učitelé měli čas na
nové zážitky a měli pocit, že jsou
oceňováni
jako
jednotlivci
a
profesionálové. Učitelé jsou členy školní
komunity, je pro to důležité, aby se cítili
oceňováni jako profesionálové. To je
důležité na individuální úrovni, je to ovšem
zásadní i pro efektivitu učitelského sboru
napříč školou.
školy
Podle Wettona a Cansella (1993) se lidé
učí nejlépe, pokud se cítí schopni učení
zvládnout. Tvrdí, že nejlepší podmínky pro
učení jsou, pokud máme pozitivní pocity, a
jádrem pozitivních pocitů je dobré
sebevědomí.
Sdílené učení – shared learning (King a
Occleston, 1998) je proces, který může být
přínosný při vzdělávání dětí, mladých lidí a
dospělých. Umožňuje dětem a mladým
lidem být rovnocennými partnery při
stanovování programu. Z tohoto konceptu
je známý pojem komunitní kruh (circle
time), který nabízí celoškolní přístup pro
posilování sebevědomí a pozitivního
chování a vztahů ve škole (Mosley, 1996).
V komunitním kruhu se demokratickým
způsobem uvažuje o řadě otázek, které se
týkají školní komunity. Hlavním cílem je
podporovat
sebevědomí
lidí
prostřednictvím možnosti participace,
oceňováním jejich přínosu a podporováním
respektu a pozornosti druhých.
Je třeba vzít na vědomí, že míra
sebevědomí jednotlivce není neměnná, ale
kolísá vlivem celé řady faktorů a
zkušeností. Ve škole učitelé musí brát
v úvahu, že snížit sebevědomí některých
mladých lidí je mnohem snazší než u
jiných. To přináší komplikace jak pro
třídní učitele, tak pro vedení školy. Např.
na velmi konkrétní úrovni nadávky, slovní
šikana nebo vyloučení z jakéhokoli důvodu
může mít významný vliv na sebevědomí
mladých lidí. Existují však i další
problémy, které mají dopad na sebevědomí
(viz tabulka 1).
63
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Tabulka 1 - Sebevědomí
(Wetton a McCoy, 1998)
Postup zvolený v Confidence to Learn
(Wetton a McCoy, 1998) je založený na
strategiích akčního výzkumu zaměřených
na školní třídu na základních školách ve
Skotsku. Tento postup dětem účinně
ukazuje, že jejich znalosti a názory jsou
ceněné.
Druhá výzkumná strategie poskytla
pohled na to, co způsobuje, že se děti cítí
při učení dobře, nebo naopak špatně, a to
prostřednictvím dětských kreseb a jejich
vyjádření k nim.
Odpovědi dětí od nejnižších ročníků výše
ukazují, že nadávky jsou jen částí
problému. Mnohem silnější negativní vliv
na sebevědomí má:
• kritický postoj ze strany učitelů
• strach, že budu pracovat špatně
• rušivé chování jiných dětí, které
jim brání dokončit práci
• nerealistická očekávání ze strany
učitelů
• být terčem kritiky ve třídě
• málo přestávek
Mezi faktory, které mají pozitivní vliv na
jejich sebevědomí ve vztahu ke školní
práci, patří:
• poskytování podpory za jejich úsilí
• konstruktivní kritika
• zajímavá a relevantní školní práce
• mít ve své práci úspěch
• nebát se zeptat, když něčemu
nerozumím
• přijímání (zasloužené) pochvaly
od učitele, a to jak verbální, tak ve
formě drobných předmětů (např.
odznaků)
Někteří mladí lidé mohou být do určité
míry odolní vůči faktorům, které mohou
podkopávat jejich sebevědomí (jak je
uvedeno výše), nicméně je velmi důležité,
aby se školní politika a praxe odvíjela od
názorů a postojů dětí a mladých lidí a
chránila je před chováním, které by mohlo
během doby, kterou tráví ve škole,
poškodit jejich sebedůvěru a sebevědomí.
Používáním citlivých a kladných přístupů
učitelů ve třídě i v běžném životě školy je
možné podporovat sebevědomí žáků a
mladých lidí. To bude platit zejména
tehdy, pokud budou mezi školou a rodiči
dobré vztahy, což od školy vyžaduje
proaktivní přístup směrem k rodičům,
objasňování, že škola vidí rozvoj
sebevědomí žáků jako klíčový pro rozvoj
jejich důvěry v učení se.
People
Doing?
A
Cross-national
Perspective on Physical and Emotional
Well-being. HBSC Breifing Paper 5.
Alexander, L., Currie, C. (2004). Mentalhealth and Well-being in the Kontext of
School: Young people in Scotland. HBSC
Breifing Paper 4. Edinburgh: Child and
Adolescent
Health
Research
Unit,
British Medical Association Board of
Science and Education (2003). Adolescent
Health. London: BMA.
Coopersmith, S. (1967). The Antecedents
of Self Esteem. San Francosco: WH
Freeman.
Currie, C., Todd, J. (2003) Mental Wellbeing Aminy Schoolchildren in Scotland:
Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. HBSC Breifing
Paper 2. Edinburgh: Child and Adolescent
Edinburgh.
64
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Department of Education and Skills
(2001). Promoting Children´s Mental
Health within Early Years and School
Setting. London: DfES.
Gordon, J., Grant, G. (1997). How We
Feel: An insight into the emotional world
of teenagers. London: Jessica Kingsley
Publishers.
King, P., Occleston, S. (1998). Shared
learning in action: children can make a
difference. Health Education. 3: 100 – 106.
Monaghan, F., McCoy, M., Young, I.,
Fraser, E. (1997). „Time for Teachers“: the
design and evaluation of a personal
development course for teachers. Heatlh
Education Journal. 56: 64 – 71.
Mosley, J. (1996). Duality Circle Time in
the Primary Classroom: Your Essentials
guide to enhancing self-esteem, self
discipline and positive relationships.
Columbus, OH: LDA.
Mruk, C. (1999) Self-esteem Research,
Theory and Practice. London: Free
Association Books.
Weare, K. (2000). Promoting Mental,
Emotional and Social Health: A whole
school approach. London: Routledge.
Weare, K. (2004). Developing the
Emotionally Literate School. London: Paul
Chapman Publishing.
Wetton, N., Cansell, P., (1993). Feeling
Good: Raising self-esteem in the primary
schoolclassroom.
London:
Forbes
Publications Ltd.
Confidence to Learn. Edinburgh: Health
Education Board for Scotland.
Webové stránky
http://www.antibullying.net/
http://www.circle-time.co.uk/
http://www.mentalhealth.org.uk/
http://www.youngminds.org.uk/
Robson, P. (1989). Development of a selfreport questionnaire to measure selfesteem. Psychological Medicine. 19: 513 –
518.
Rosenberg, M. (1965). Society and the
Adolescent Self-image. Princeton NJ:
Princeton University Press.
Scottish Executive (2003). National
and Well-being. Edinburgh: Scottish
Executive.
(2004). Being Well, Doing Well: A
framework for health promoting schools in
Scotland. Dundee: Learning and Teaching
Scotland.
65
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 3.2
Obraz těla (Body image)
Klíčové body
•
•
•
•
•
•
•
Obraz těla je složitý koncept
ovlivněný
mnoha
psychologickými, emocionálními a
sociálními faktory.
Výzkumy z posledních let ukázaly,
že u dětí a mladých lidí se stále
častěji
rozvíjí
negativní
(nerealistický) obraz těla.
Pocit vnímání obrazu vlastního
těla není u mladých lidí pevně
ustálen, ale kolísá vlivem širokého
spektra
faktorů,
zejména
sebevědomí.
Negativní obraz vlastního těla
může vést k rozvoji potenciálně
nebezpečného chování jako např.
k dietám nebo poruchám příjmu
potravy,
zvláště
v období
dospívání.
Školy mohou neúmyslně přispět
k negativnímu vnímání vlastního
těla svými zdánlivě neškodnými
zásadami a zásahy.
Děti a mladí lidé se mohou cítit
nepříjemně při převlékání ve
společných šatnách, oblečeni ve
sportovních soupravách i při
zapojení do sportovních aktivit.
Představy a očekávání, které nám
o tom, co je považováno za krásné,
poskytují
média,
mohou
ovlivňovat mladé lidi a jejich
vnímání toho, co je podle nich
přijatelnou postavou.
Obraz těla (body image) se týká způsobu,
jakým prožíváme své tělo, a jak tyto
zkušenosti ovlivňují náš pocit ze sebe
samých. Proto je neoddělitelně spjat
s naším sebevědomím; ten, kdo má
negativní pohled na to, jak vypadá, má
pravděpodobněji také nízké sebevědomí.
Výzkum v posledních letech ukázal, že děti
a mladí lidé mají stále negativnější obraz
těla. Zpráva The British Medical
Association Eating Disorders, Body Image
and the Media (BMA, 2000) uvádí:
„vliv médií je v moderní společnosti velmi
významný a pronikavý, média poskytují
informace o genderových rolích, módě a
přijatelných obrazech těla, což může
výrazně ovlivnit zejména ty děti a
dospívající, když jsou silně vystaveni jejich
obsahu.“
Význam médií v zobrazování obrazu těla a
v rozvoji sebevědomí je uveden v kapitole
3.3: Role médií.
Co je obraz těla (body image)?
Obraz těla (body image) se definuje jako:
„Obraz, který má jedinec o vlastním těle,
jak vypadá v zrcadle a jak si myslí, že ho
vidí ostatní.“
(Health Canada, 1997).
Měli bychom si uvědomit, že obraz těla se
netýká pouze celkového vzhledu a tvaru
těla. Souvisí například také s hustotou
vlasů, barvou a strukturou kůže, tvarem a
velikostí nosu, očí.
Lidé s pozitivním obrazem vlastního těla
se cítí v pohodě, pokud jde o vnímání tvaru
jejich těla i o jejich fyzický vzhled. Lidé
s negativním vnímáním vlastního těla se
66
RŮSTEM DOSPÍVÁME
mohou cítit trapně nebo nepříjemně
ohledně svého těla, nebo některých jeho
částí, mohou mít zkreslené nebo nepřesné
vnímání tvaru svého těla. Mohou se cítit
rozpačitě nebo se za své tělo stydět.
Obraz těla a sebevědomí hrají významnou
roli
při
vytváření
sebehodnocení,
sebepojetí, které souvisí s tím, jak lidé
vnímají a hodnotí své vlastnosti, fyzický
vzhled a „hodnotu“. Jak ukázala kapitola
3.1 Sebevědomí, míra sebevědomí mladého
člověka není pevně stanovena, ale kolísá
vlivem celé řady faktorů a zkušeností;
vnímání
tělesného
vzhledu
kolísá
podobným způsobem.
Snížené
sebevědomí
může
vést
k negativnímu vnímání vlastního těla nebo
může
být
sníženým
sebevědomím
negativní vnímání těla posíleno. To může
vést k rozvoji zbytečných a potenciálně
škodlivých diet, nebo dokonce k poruchám
příjmu
potravy
zejména
v období
dospívání, kdy se mladý člověk snaží
změnit tvar svého těla ve snaze vylepšit
svůj tělesný vzhled a tím i sebevědomí. Ve
studii, jíž se Velké Británii účastnilo 594
dívek, bylo zjištěno, že dívky s nízkým
sebevědomím ve věku 11–12 let jsou
v podstatně vyšším riziku, že se u nich ve
věku 15–16 let rozvinou závažné příznaky
poruch příjmu potravy a další psychické
problémy (Buton et al., 1996).
Projekt Confidence to Learn (Wetton a
McCoy, 1998) zahrnoval výzkumnou
strategii nazvanou A Picture of Health,
které se zúčastnilo 22 600 dětí ve věku
4-11 let napříč Velkou Británií. Děti měly
nakreslit zdravého člověka. V posledních
letech byl v dětských kresbách žen
zaznamenán nečekaný trend. Dětské
kresby žen vždy obsahovaly konvenční
prvky – trojúhelníkový trup, sukni, tradiční
postavu se zvýrazněným pasem.
V posledních letech stále více dětských
kreseb zobrazuje ženské postavy velmi
vysoké, rovné, velmi štíhlé a beztvaré.
Nejdříve byl tento jev zaznamenán
v kresbách 10–11letých dívek. V nedávné
době se toto objevuje pravidelně již ve
výkresech dívek sedmiletých.
Podobné, nikoli však tak dramatické
změny se objevují i v chlapeckých
kresbách zdravých mužů, kde se vyskytuje
velký důraz na svalnatou horní polovinu
těla, včetně velmi konkrétních kreseb např.
břišních svalů („pekáč buchet“). Tento jev
se poměrně rychle šíří u čím dál mladších
chlapců.
Mnoho dospívajících se na svůj vzhled
dívá velmi kriticky, zejména v případě
dívek. Ve výzkumné studii HBSC z roku
2002 odpovědělo 60% 11, 13 a 15letých
chlapců, že je jejich postava „tak akorát“,
zatímco takto odpovědělo 44% dívek.
(Currie a Todd, 2003).
z roku 2010
„Popis indikátoru:
Podle tvého vlastního mínění je tvoje
postava
• příliš hubená
• trochu hubená
• tak akorát
• trochu tlustá
• příliš tlustá
hodnotili svoji postavu jako trochu tlustou
nebo příliš tlustou.
Děti, které hodnotily svoji postavu jako
trochu tlustou nebo tlustou (v %)
15 let
dívky
13 let
chlapci
11 let
0
10
20
30
40
Zdroj: Kalman, M. a kol.: HBSC –
Česká republika – 2010, Národní zpráva o
67
RŮSTEM DOSPÍVÁME
zdraví a životním stylu dětí a školáků (str.
56)
Tyto trendy posilují obavy ve školách i
mimo školu, že tyto obrázky představují
neuskutečnitelný ideál. Některé děti se
pokusí dosáhnout tohoto ideálu dietami,
cvičením a dalšími prostředky. Mnozí
z nich rozpoznají rozdíl mezi ideálem a
tím, čeho mohou dosáhnout, což může
ovlivnit jejich motivaci stejně jako
sebevědomí a duševní pohodu.
Faktory, které ovlivňují obraz těla
(body image)
Obraz těla je složitý koncept ovlivněný
mnoha psychologickými, emocionálními a
sociálními faktory. Dvě skupiny kritérií,
jedna vnitřní a jedna vnější, se zdají být
zásadní:
• jak mladý člověk hodnotí vlastní
postavu a jak cítí, že vypadá pro ostatní
• jak mladý člověk srovnává a oceňuje
svou postavu vůči postavám ostatních,
zejména vrstevníků.
Významný vliv na obě skupiny kritérií a na
vývoj obrazu vlastního těla budou mít
vztahy mladého člověka. Zvlášť důležité
jsou:
• vztahy s rodiči a rodinou
• vztahy s kamarády a vrstevníky
• vztah ke škole
• vztah k médiím
Média hrají klíčovou roli v ovlivňování
vnímání obrazu vlastního těla u mladých
lidí a mají vliv i na to, co je vnímáno jako
„dobrý“ tvar těla. Toto téma je diskutováno
v kapitole 3.3 Role médií. V této kapitole
se proto zaměříme na první tři typy vztahů.
Rodiče a rodiny
Obrovský dopad na vnímání vlastního těla
mají komentáře a poznámky rodičů a členů
rodiny. Negativní poznámky nebo škádlení
ohledně stravovacích návyků dítěte může
být pro dítě zraňující a může vyvolat
rozvoj
nezdravého
vztahu
k jídlu.
Negativní poznámky ohledně váhy,
zejména u dětí s nadváhou, mohou vést už
v raném věku k nezdravému hubnutí a
rozpačitosti z vlastního těla (Small, 2001).
Důležité pro to, jak se bude vyvíjet obraz
vlastního těla u dítěte, je také to, jak rodiče
mluví o své postavě a o postavách jiných
lidí. Z neustále kritiky nebo hanlivých
poznámek na adresu vlastní hmotnosti
nebo hmotnosti jiných lidí mohou u dítěte
např. vytvořit představu, že obavy a
starosti
ohledně
hmotnosti
jsou
„normální“. Děti poslouchající tyto
komentáře se mohou začít také cítit obézní.
Když porovnávají svou vlastní postavu
s těmi, které jejich rodiče popisují jako
„žádoucí“, mají pocit, že se s nimi
nemohou poměřovat (Small, 2001).
Kamarádi a vrstevníci
Mladí lidé se běžně porovnávají a hodnotí
vůči svým vrstevníkům v celé řadě kritérií,
přičemž fyzický vzhled je jedním
z předních kritérií.
Kamarádi
hrají
v utváření obrazu vlastního těla klíčovou
roli zejména mezi dospívajícími dívkami
(Small, 2001). Davis (1999) uvádí, že
dospívající dívky se zabývají „řečmi o
tloušťce“, přičemž si stěžují na svou
postavu. Když slyší dívky přátele mluvit
tímto způsobem o své postavě, mohou si
vytvořit představu, že ony samy jsou
obézní a neatraktivní, nebo že by měly být
podobně sebekritické, což vede k rozvoji
negativního obrazu vlastního těla a
následně
ke
koloběhu
nezdravého
stravování a diet.
Škola
Škola
může
bezděčně
podporovat
negativní obraz těla prostřednictvím
zdánlivě neškodných zásad a zásahů.
Například někteří mladí lidé mohou mít
pocit, že školní uniformy zdůrazňují jejich
„nejhorší“ tělesné rysy. Ve školách, kde
68
RŮSTEM DOSPÍVÁME
není zavedena školní uniforma, se mohou
děti z chudších poměrů cítit znevýhodněné,
protože na rozdíl od svých bohatších
kamarádů si nemohou koupit nejnovější
„značkové“ oblečení.
Styl oblékání (dress code) obecně vyvolává
pro školu a mladé lidi celou řadu složitých
otázek, včetně ekonomického dopadu a
„podmaňování“ si vůle mladých lidí
v souladu se zavedeným stylem oblékání
(dress codem) (např. dívky chtějí nosit
kalhoty místo kodexem předepsané sukně).
To vše vede k tomu, že jsou rozsáhlé
konzultace
ohledně
stylu
oblékání
považovány za tak důležité.
Škola může poskytnout trochu podpory,
aby malé děti mohly dosáhnout takových
úspěchů, které posílí jejich sebevědomí a
vnímání vlastního těla. Ti, kteří jsou nejvíc
znepokojeni svým tělesným vzhledem, se
například zdráhají využívat společné šatny
a vyhýbají se příležitostem, kdy mohou
využít organizované pohybové aktivity a
sporty (viz dále).
Někteří mladí lidé mohou věřit tomu, že
lidé vyobrazení na plakátech, v reklamách
mají těla naprosto odlišná od jejich, a tudíž
mají pocit, že tvar jejich postavy není ten
„správný“.
Přestože škola může mít nastaveny
procesy řešení šikany, někteří mladí lidé,
kteří jsou šikanováni kvůli jejich tělesnému
vzhledu, se mohou cítit trapně a stydí se
oznámit jejich potíže, pokud škola citlivě
nevyvíjí snahu, aby se svými problémy
přišli.
Obraz těla (body image)
zapojení do sportovních aktivit
a
Rituály spojené se sportovními aktivitami
zahrnují pořízení „správného“ sportovního
vybavení, „správného“ sportovní oblečení
a rovněž představu o „určitém způsobu“,
jak vypadat. Tento „určitý způsob“
obvykle znamená mít štíhlé, atletické tělo.
Děti a mladí lidé, jejichž postavy se
nevyrovnají ideálu – nebo kteří tomu věří –
se mohou cítit nepříjemně při převlékání
ve společných šatnách, oblečeni do
sportovních souprav, při sportování.
Ashworth (1997) popisuje ve své knize
Fat rozpaky jedné dívky:
„… problémem u většiny cvičení je, že se
musíte svléknout. Ráda plavu, ale
nesnáším, když musím jít po břehu do
bazénu a každý vidí mé ochablé svaly…“
Pokud
učitelé
tělesné
výchovy
předpokládají, že větší děti, hubené děti,
nebo děti, které mají zdravotní postižení,
jsou méně dovedné, nebo že se stydí být
v tričku a kraťasech, situace se ještě
umocňuje. Může to vést k tomu, že učitelé
podceňují schopnosti dětí, což omezuje
jejich
možnosti
zapojení
v tělesné
výchově. Negativní zkušenosti z hodin
tělesné výchovy mohou vypěstovat
celoživotní nechuť k pohybu a zhoršit
u dítěte obraz vlastního těla.
Studie naznačují, že dívky a mladé ženy
sportují výrazně méně než chlapci a
spojitost se starostmi ohledně jejich
tělesného vzhledu nelze jako faktor tohoto
genderového rozdílu vyloučit. Mladí muži
jsou pod tlakem, aby měli „ideální
postavu“, tzn. trénované svaly a
napodobování
„macho“
vzhledu
sportovních hvězd a filmových herců.
Studie týkající se mužů s poruchami
příjmu potravy naznačují, že nesoulad
mezi vnímaným obrazem vlastního těla a
společenskou „normou“ je při propuknutí
nemoci klíčovým faktorem.
Kojení a obraz těla (body image)
Negativní vnímání kojení pramení částečně
z toho, že prsa jsou většinou mužů a žen
vnímána především jako sexuální objekty,
což jim pak nesedí s fyziologickou rolí
prsou pro výživu kojence (Frazier a
Rodriguez-Garcia, 1995). Mladí lidé
procházející pubertou a zažívající právě
69
RŮSTEM DOSPÍVÁME
rozvoj sekundárních pohlavních znaků
k tomuto názoru inklinují. Negativní
vnímání kojení mladými lidmi je
zachyceno v průzkumu, který ukázal, že
pouze 54% skotských dospívajících by
chtělo, aby jejich vlastní děti byly kojeny
(Carter et al., 2001) (viz Informační list 9:
Kojení).
•
Strategie pro zlepšení obrazu těla
Vnímání obrazu vlastního těla a
sebevědomí mohou být považovány za
synonymní
vzhledem
k tomu,
jak
významně ovlivňují to, jak mladí lidé
vnímají
sami
sebe.
Nejúčinnějším
způsobem, jak zlepšit vnímání obrazu
vlastního těla, je posilování sebevědomí a
naopak. Strategie pro posílení sebevědomí
uvedené v kapitole 3.1, jako je sdílené
učení nebo komunitní kruh mohou být pro
tento účel použity. To vyplývá z výzkumu
školních dětí, který odhalil, co přispívá
k dobrému pocitu dětí z učení, a to pomocí
strategií uvedených v Confidence to Learn
(Wetton a McCoy, 1998).
To ovšem není vše, co je možno pro
zlepšení obrazu vlastního těla udělat. Ikeda
a Naworski (1992), kteří vyšli z dřívější
práce Beana (1992), rozvinuli myšlenku
čtyř podmínek nezbytných pro udržení
vysoké míry sebevědomí a spojili je
s obrazem
vlastního
těla.
Těmito
podmínkami jsou:
• pocit sounáležitosti: ten umožňuje
mladým lidem cítit silné vazby
k lidem a místům kolem nich a dává
jim ve spojitosti s nimi pocit bezpečí.
Povzbuzování respektu a podpory pro
studenty a učitele ve škole může
pomoci tomu, aby cítili sounáležitost
s jejich prostředím a vrstevníky.
Pokud nejsou spokojeni se svou
postavou, jejich pocit sounáležitosti
se může zhoršovat.
• pocit jedinečnosti: ten je ohrožen,
pokud má mladý člověk pocit, že
jeho postava nesplňuje očekávání (ať
už jeho vlastní, nebo ostatních).
•
Znamená to, že svou „jedinečnost“
vnímá nikoli pozitivně, ale naopak
negativním
způsobem.
Učitelé
mohou obnovit pozitivní pocit
jedinečnosti zdůrazňováním kvalit
mladého člověka a toho, jak důležitý
je pro lidi v jeho okolí.
pocit kontroly: znamená, že mají
mladí lidé pocit kontroly nad svým
životem.
Učitelé
je
mohou
povzbuzovat, aby se dokázali
rozhodovat a aby přijímali za svá
rozhodnutí odpovědnost, a zároveň
jim nabídnout návod pro rozhodování
a rozvíjení zdravého chování. To je
vhodné zejména ve spojitosti
s osobnostní a sociální výchovou a
výchovou ke zdraví, ve kterých je
rozhodování
a
přejímaní
odpovědnosti podporováno napříč
všemi
tématy
a
otázkami
souvisejícími se zdravím.
významné vzory: vzory představují
normy a hodnoty, které mladí lidé
potřebují,
aby
jim
pomohly
porozumět světu a rozvíjet jejich
vlastní smysl pro zodpovědnost. Pro
některé mladé lidi, např. lidi
s nadváhou nebo se zdravotním
postižením, může být obtížné
identifikovat se se vhodnými vzory,
takže by měli mít přístup ke zdrojům,
které
předkládají
lidi
všech
schopností, kultur, velikostí. Učitelé
mají možnost ovlivňovat hodnoty
mladých lidí a jejich chování
pozitivním způsobem a pomáhat
mladým
lidem
k
identifikaci
s pozitivními vzory. Je evidentní, že
pokud mladí lidé respektují svého
učitele, má to velký vliv na podporu
jejich vzdělávání.
školy
Jaké druhy zpráv o vnímání vlastního těla a
o tělesném vzhledu se přenášejí, vědomě i
nevědomě, ve škole? Učitelé by měli být
70
RŮSTEM DOSPÍVÁME
nabádáni,
aby
zvážili
některé
z
následujících otázek:
• Jsou ve škole školní uniformy nebo
určený styl oblékání (dress code)?
Pokud ano, bere jejich design
v úvahu rozsah tvarů a velikostí?
Platí totéž i pro sportovní
soupravy?
• Existuje široká škála sportovních a
volnočasových aktivit nabízených
žákům?
• Co udržuje „kulturu držení diety“
ve škole při životě? Provozuje
například nějaký zaměstnanec klub
hubnutí? Vytvářejí se v době oběda
diskusní skupinky, které řeší „proč
dieta nefunguje“? Jsou školní
prostory nebo areál využívané
organizacemi, které se zabývají
regulací hmotnosti?
• Jaké druhy potravin a nápojů jsou
nabízeny ve školní jídelně a bufetu?
• Jak vypadají šatny? Poskytují
soukromí? Jsou sprchy společné,
nebo oddělené?
• Co vizuální podoba a vystavené
obrázky, snímky ve škole? Odrážejí
rozmanitost školní komunity?
• Je šikana související s váhou,
velikostí
konkrétně
uvedena
v minimálním
preventivním
programu?
Je potřeba zvážit, jak je možné tuto
problematiku řešit v rámci:
• výzkumné strategie skrze třídní
konzultace, tak jak jsou uvedeny
v Confidence to Learn (Wetton
and Mc Coy, 1998)
• školního vzdělávacího programu
• podpory žáků a jejich rodin
• podpory zaměstnanců školy
• zapojení školních zdravotních
služeb
• vytvoření sítě podpory zdraví se
zdravotníky, zaměstnanci místní
samosprávy a dalšími, kteří
připravují žáky pro reálný život.
„Rovnost při výuce“
V západní kultuře je štíhlost a fyzická
atraktivita vnímána nejen jako „žádoucí“,
ale také jako „správná“. Důsledkem toho
se někteří mladí lidé, kteří se nevnímají
jako štíhlí ani atraktivní, mohou vnímat
tak, že jsou „nežádoucí“ a „špatní“.
Tento druh přesvědčení, plynoucí
z negativního obrazu vlastního těla, může
mít devastující účinky na sebevědomí
mladého člověka a následně i na jeho
zdraví, sociální fungování a studijní
výsledky.
Small (2001) obhajuje myšlenku
„rovnosti při výuce“, která se snaží
překonat některé problémy, kterým čelí
mladí lidé s negativním obrazem
vlastního těla a nízkým sebevědomím.
Tím nemíní, že bychom měli ke všem
mladým lidem přistupovat stejným
způsobem. Spíš navrhuje výuku, která
„zahrnuje a oceňuje individuální potřeby
a schopnosti všech žáků a studentů“ a
která zaručuje spravedlivé a nestranné
zacházení všem mladým lidem.
Small (2001) naznačuje, že školní třídy
nebývají
vždy
„rovnostářským“
prostředím. Mladí lidé, kteří jsou oběťmi
(nebo se tak vnímají) nerovného
zacházení, mohou mít tímto zacházením
dramaticky
ovlivněno
sebevědomí.
Učitelé, kteří si tyto faktory uvědomují a
kteří se zaměřují na zvýšení studijního
sebevědomí a sebedůvěry podporou
individuálních vlastností a schopností u
všech mladých lidí, pak pravděpodobně
vidí zlepšování v mnoha oblastech
sebevědomí, včetně vylepšení obrazu
vlastního těla (Small, 2001).
Alexander, L., Currie, C., Todd, J.,
Smith, R. (2004). How are Scotland´s
Young People Doing? A Cross-national
Perspective on Physical Aktivity, TV
71
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Ashworth, S.
Scholastic.
(1997).
Fat.
Davis, B. (1999). What´s Real, What´s
Ideal? Overcoming a Negative Body
Image. New York: Rosen Publishing
Group.
London:
Bean, R. (1992). The four element sof selfesteem: a new approach for elementary and
modele schools. In: Ikeda J., Naworski, P.
(Eds.) Am I Fat? Helping young children
akcept differences in body size. Santa Cruz,
CA: ETR Associates.
London: BMA.
Buton, E.J., Sonugy-Barke, E.J.S., Davies,
J., Thompson, M. (1996). A prospective
study of self-esteem in the prediction of
eating
problems
in
adolescent
schoolgirls:questionnaire findings. British
Journal of Clinical Psychology. 35: 193 203.
Carter, H., Swanson, V., Power, K.G.,
Shepherd, K. (2001). A theoretically based
assessment of knowledge and attitudes
towards breastfeeding and bottle-feeding
among secondary school pupils in
Scotland. Report to Chief Scientist Office,
Scottish Executive.
Currie, C., Todd, J. (2003). Mental Wellbeing Among Schoolchildren in Scotland:
Age and gender patterns, trends and crossnational comparisons. Edinburgh: Child
and Adolescent Health research Unit,
Frazier, L., Rodriguez-Garcia, R. (1995).
Cultural paradoxes relating to sexuality
and breastfeeding. Journal of Human
Lactation. 11:2, 111 – 115.
Health Canada (1997). Healthy eating and
self-esteem: the body image connection.
CAPHERD Journal. 63: 1, 27 – 29.
Ikeda, J., Naworski, P. (1992). Am I Fat?
Helping
Young
Children
Akcept
Differences in Body Size. Santa Cruz, CA:
ETR Associates.
Small, K. (2001). Addressing Body Image,
Self-esteem,
and
Eating
Disorder:
Semester
II
independent
inquiry.
http://people.ucalgary.ca/~egallery/
Mnoho materiálů v této kapitole vychází
z práce Kelly Small a EGallery: Small, K.
(2001). Addressing Body Image, Selfesteem, and Eating Disorder: Semester II
independent inquiry.
http://people.ucalgary.ca/~egallery/. Health
Scotland děkuje za svolení k použití jejich
práce při tvorbě této kapitoly.
72
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kapitola 3.3
Role médií
Klíčové body
•
•
•
•
Postoje dětí a mladých lidí k jídlu
mohou být čím dál víc utvářeny
představami o „tloušťce“ a
„štíhlosti“, a to především na
základě obrázků v médiích.
Účinky médií jsou jemné a
kumulativní a projeví se po delší
době.
Kontrast
mezi
inzerováním
potravin s vysokým obsahem tuku
na
dětských
kanálech
a
zobrazováním „ideálních“ velmi
štíhlých postav v médiích může
děti mást a působit v pozdějším
životě
nejednoznačný
vztah
k jídlu.
Rozvíjení mediální gramotnosti
u dětí pomůže bojovat s některými
negativními vlivy médií.
U mnoha mladých lidí, zejména u dívek,
spolu tělesný vzhled, jídlo a sebevědomí
úzce souvisejí.
Tvrdí se, že lidé v západní kultuře mají
tendenci být nespokojeni se svou postavou,
a to především mladé ženy. Zatímco
poruchy příjmu potravy (Kapitola 2.4:
Poruchy příjmu potravy) mohou být
extrémními příklady této nespokojenosti,
velké
množství
mladých
lidí
nespokojených se svou postavou má
pokřivený vztah k jídlu.
Postoje dětí a mladých lidí k jídlu mohou
být čím dál víc utvářeny představami o
„tloušťce“ a „štíhlosti“, a to především na
základě obrázků v médiích. Tato kapitola
se zaměřuje na spojitost mezi obrázky
„štíhlosti“ v médiích a jejich vlivem na
postoje mladých lidí k jídlu a tělesnému
vzhledu. Reakce na mediální sdělení
týkající se štíhlosti jsou často ovlivněna
pohlavím a etnickým původem a tyto
rozdíly je třeba brát v úvahu, když se
díváme na vliv médií na mladé lidi.
Význam médií
Vliv médií na život lidí je považován za
samozřejmý. Jen velmi málo lidí prožije
den, aniž by sledovali televizi, přečetli si
časopis nebo noviny, surfovali po internetu
nebo poslouchali rádio.
Sledování televize je ve Velké Británii
nejoblíbenější
domácí
aktivitou.
Sledováním televize zde lidé stráví
průměrně 25 hodin týdně, přičemž ženy se
dívají na televizi více než muži. V roce
1995 mělo televizi 99 % domácností.
Studie z roku 2003 zahrnující pouze
dospělé ženy ukázala, že sedavý způsob
chování, zejména sledování televize, je
spojen s výrazně zvýšeným rizikem
73
RŮSTEM DOSPÍVÁME
obezity a cukrovky 2. typu, čím delší
sledování televize, tím je riziko vyšší
(JAMA, 2003).
Čísla ze Skotska z roku 2002 ukazují, že
téměř 30 % dětí různého věku sleduje ve
volném čase během všedních dní televizi
4 hodiny a více. Ještě větší počet dětí se
dívá na televizi 4 hodiny a více během
víkendových dní (Currie et al., 2004).
Děti jsou často důvtipnými diváky a nevěří
všemu, co v televizi vidí nebo co si přečtou
v časopisech. Ale je pravděpodobné, že
mladší děti nemají tak rozvinutou
schopnost vyhodnotit, co sledují nebo čtou,
zejména pokud jsou schopny dívat se nebo
si číst samy bez interakce s dospělými.
Světová
zdravotnická
organizace
podporuje
mezinárodní
kolaborativní
V rámci tohoto výzkumu probíhá každé
4 roky výzkumné šetření mezi školáky ve
pasivního trávení volného času.
z roku 2010
„ Popis indikátoru:
Kolik hodin denně se ve svém volném čase
díváš na televizi, DVD a video?
Počet hodin denně strávených
u televize - chlapci
6,5
10,5
4,7
13,6
4,4
14,5
6 a více hodin
4-5 hodin
44,1
54
43,9
2-3 hodiny
38,9
11 let
27,7
13 let
37,2
méně než 2
hod.
15 let
Počet hodin denně strávených
u televize - dívky
5,2
10,8
3,6
15,4
3,6
11,3
6 a více hodin
4-5 hodin
40,2
44,2
50,2
2-3 hodiny
43,8
30,8
11 let
13 let
40,9
15 let
méně než 2
hod.
Informace získané z televize a časopisů
mohou ovlivnit představy mladých lidí
o tělesném vzhledu, atraktivnosti a jejich
roli ve společnosti. Diskuse ve třídě a
nabádání mladých lidí, aby o problematice
médií přemýšleli, poskytuje významné
pole pro rozvoj kritického přístupu
k mediálním sdělením.
Vliv médií na chování
Poměru vlivu médií na chování bylo
věnováno mnoho debat, ve kterých bylo
vysloveno mnoho různých názorů. Dřívější
výzkumy naznačovaly, že lidé jsou televizí
přímo ovlivňováni a že by mohli kopírovat
chování zhlédnuté v televizi, nebo že jim
bude „vymýván mozek“, dokud nepřijmou
stanovisko
zprostředkované
v tisku.
Současný výzkum však ukazuje, že diváci
mají tendenci vybírat a filtrovat informace
a že odmítají ty zprávy, které jsou
v rozporu s jejich stávajícími názory. Malé
děti si informace, kterým nerozumí, upraví
tak, aby je přizpůsobily něčemu, čemu
rozumí.
Vliv médií nemůže být posuzován podle
přímého dokazování příčiny a následku.
Například je zjednodušené říct, že se
mladý člověk, který se bude dívat na
fotografii
hubené
modelky,
stane
anorektikem. Účinky jsou jemnější a
kumulativní a v kontextu společnosti, která
neustále posiluje sdělení ohledně vnímání
obrazu těla, krásy a rolí mužů a žen, se
projeví po delší době.
74
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Je pravděpodobné, že mladá žena bude ve
Skotsku vyrůstat v kultuře, kde jsou krása
a móda považovány za stěžejní prvky její
identity a kde se učí spojovat úspěch se
štíhlostí. A mladý muž může vyrůstat
v kultuře, kde představy o mužské fyzické
síle ovlivňují jeho vnímání těla a brání mu
vyjadřovat jeho pocity. Zatímco by média
mohla posilovat sebevědomí tím, že by
mladým mužům a ženám poskytovala
příklady různých tvarů těla, různých rolí
mužů a žen, různých cest k úspěchu, mají
často tendenci zobrazovat omezený počet
tvarů těla a zpráv spojujících vnější vzhled
s úspěchem. To je pro sebevědomí
mladých lidí potenciálně poškozující
(BMA, 2000).
Problematický vztah k jídlu a
mladí lidé
Jak je zmíněno v kapitole 2.2: Nadváha a
obezita, významným problémem se ve
Velké Británii stává zvyšující se počet
obézních. Při pokračování současného
trendu bude obézních dospělých ve Velké
Británii v roce 2010 více než 25 %.
Ovšem podobný nárůst nebyl zaznamenán,
pokud jde o množství kalorií, které lidé
snědí – ve skutečnosti na úrovni populace
důkazy naznačují, že od roku 1970 toto
množství klesá. Kapitola 1.2: Pohybová
aktivita ukazuje jiné faktory, jako je
zvyšující se podíl sedavého způsobu
života, pokles pohybové aktivity, které
pravděpodobně způsobují obezitu. Přesto
se zdá být společnost dietami posedlá, jak
naznačuje obrovské množství prodaných
knih s touto tematikou.
Došlo rovněž k nárůstu počtu lidí, kteří trpí
anorexií nebo bulimií. Existuje také
mnohem větší počet lidí, kteří nemusejí mít
diagnostikovánu poruchu příjmu potravu,
ale přesto mají problematický vztah k jídlu.
Mohou se přejídat, držet diety, nebo být
nešťastní kvůli tvaru svého těla, kvůli
svému vzhledu.
Držení diety se ve vyšší míře vyskytuje
v období puberty, kdy fyziologické
požadavky pro normální vývoj vyžadují
zvýšený příjem kalorií.
Kontrast mezi potravinami s vysokým
obsahem tuku, které jsou v televizi obvykle
inzerované během dětských pořadů, a mezi
mediálním vyobrazováním „ideálního“
štíhlého těla může děti mást a vést později
v životě k nejednoznačnému vztahu k jídlu.
Výzkum v USA a ve Velké Británii ukázal,
že reklama na potraviny tvoří přibližně
60 % reklam vysílaných v televizi
v průběhu dětských pořadů. Tyto potraviny
bývají většinou „svačinky“ (snacks)
s vysokým obsahem tuku, cukru a soli.
Výzkum také ukázal, že u dětí, které
sledují
často
televizi,
je
větší
pravděpodobnost, že budou mít horší
stravovací návyky.
Například jedna studie sledovala dopad
dlouhodobé
expozice
západních
televizních pořadů na dospívající dívky na
ostrově Fidži. Tyto televizní pořady byly
místnímu obyvatelstvu představeny krátce
předtím, než byla studie zahájena.
Výzkumníci zjistili, že u dívek, které byly
nejvíce vystaveny působení těchto pořadů,
se s větší pravděpodobností objevovaly
indikátory poruch příjmu potravy, tyto
dívky projevovaly větší zájem o diety, aby
se jejich těla podobala tělům žen, které
viděly v televizi. Výzkumníci došli
k závěru, že televize má negativní dopad
na postoje a chování populace (směrem
k poruchám příjmu potravy), která byla
relativně „mediálně naivní“ (Becker et al.,
2002).
Výsledkem tohoto všeho je, že do věku
14 let mohou mladí lidé přijmout špatně
stravovací návyky a nezdravé postoje ke
svému tělu. Je jasné, že mladí lidé musejí
být poučení o výživových požadavcích a
o nebezpečí poruch příjmu potravy.
Existuje riziko, že se mohou cítit „mimo“
přijatelné společenské normy, což způsobí,
že začnou nekontrolovaně držet dietu, jež
75
RŮSTEM DOSPÍVÁME
může zpomalit normální růst a v některých
případech může vést k poruchám příjmu
potravy. Dobře zdokumentovaný je u diet
jo-jo efekt, který z dlouhodobého hlediska
může zvyšovat riziko obezity, může narušit
vztah mladého člověka k jídlu do té míry,
že na jídlo začne pohlížet jako na činnost
negativní místo toho, aby ji vnímal jako
něco příjemného, něco, co ho drží při
životě.
Muži, obraz těla (body image) a
poruchy příjmu potravy
Ačkoli jsou to zejména ženy, které jsou
pod tlakem, aby byly štíhlé, rovněž mužům
jsou v médiích předkládány nedosažitelné
vzory
dokonalosti,
které
mohou
poškozovat jejich sebevědomí a měnit
jejich pohled na vlastní tělo.
Ve Velké Británii tvoří muži 10 %
z celkového počtu lidí trpících poruchami
příjmu potravy. Pod tlakem jsou však ne
proto, aby byli štíhlí, ale naopak mnoho
můžu má pocit, že by měli mít větší a
silnější svaly ve snaze dosáhnout
„ideálních“ tělesných proporcí. To je může
od omezování příjmu potravy odradit –
pouze 25 % mužů drželo někdy v životě
dietu, mezi ženami je to 95 %. U mladých
chlapců je větší pravděpodobnost, že
budou užívat steroidy nebo nadměrně
cvičit, aby dosáhli svalnatého těla
spojovaného s mužností.
Nejistota ohledně vlastního vzhledu se
může projevovat i jinými způsoby, např.
nadměrným kompenzováním bolestných
pocitů arogancí, přehnanou sebedůvěrou
nebo šikanováním jiných.
Vliv médií na postoje k obrazu
vlastního těla (body image), k jídlu
a sebevědomí
Zobrazování v médiích může být obzvláště
důležité pro změnu způsobu vnímání a
hodnocení vlastního těla. Média se podílí
na společensky reprezentované „ideální“
postavě tím, že nabízejí příklady
„atraktivních“ žen – modelek, hereček,
popových hvězd – s nimiž se pak ženy
srovnávají.
V posledních letech je společensky
reprezentovaná „ideální“ postava stále
štíhlejší a štíhlejší – mnohem štíhlejší než
průměrný tvar těla v populaci – což na
ženy vyvíjí tlak, který způsobuje, že svou
postavu vnímají jako tlustší a těžší.
Prezentování počítačem generovaných
postav např. „Lary Croft“ nebo panenek
typu „Barbie“ jako představ o „ideálním“
tvaru těla dospělých žen bude kontrastovat
se zkušenostmi mladých dívek s jejich
tělem v období puberty, kdy si při tomto
srovnání budou pravděpodobně připadat
„tlustě“ a nepřiměřeně. Je snad příznačné,
že mnoho modelek v módních časopisech a
časopisech pro teenagery má prepubertální
vzhled.
Ve studiích prováděných s dospívajícími
dívkami se často ukazuje, že média a
módní trendy vyvíjejí na dívky mnohem
větší tlak, aby byly štíhlé, než rodiče a
vrstevníci. Zejména ženské časopisy běžně
podporují hubnutí nebo změny postavy
s přímými odkazy na to, jak být fit a
zdravý. Ženské časopisy obsahují 10x více
reklam nebo článků propagujících hubnutí
než časopisy mužské. Ačkoli časopisy
zaměřené na mladé dívky nemají tendence
podporovat hubnutí, mohou se stát vstupní
branou ke čtení ženských časopisů
zaměřených na starší věkové skupiny.
Větší možnosti přístupu k internetu mohou
také dívky povzbuzovat k získávání
informací o módě a dietách ze zdrojů, které
jsou rovněž zaměřeny až na starší věkové
kategorie. Proto je důležité, aby dovednosti
pro vyhodnocování mediálních sdělení
(mediální gramotnost) byly rozvíjeny už od
raného dětství jako součást stávajících
programů v oblasti osobnostní a sociální
výchovy, výchovy ke zdraví, mediální
výchovy apod.
76
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Obraz těla (body image) a pop
kultura
Média inklinují k zobrazování obézních
lidí s posměchem. Úspěšné ženské
celebrity zjišťují, že jejich váhové výkyvy
jsou předmětem zájmu a spekulací médií.
Úspěšné silnější ženy jsou známé z jejich
komických rolí, ale jen velmi málo
silnějších žen je mezi moderátorkami nebo
herečkami, které hrají role přitažlivých
žen.
Výzkumy soustavně zjišťují, že většina žen
v televizi v různých typech pořadů, má
štíhlejší postavu než je průměr. Odhaduje
se, že průměr tělesného tuku u modelek a
hereček byl v 90. letech 20. století mezi
10 %-15 %, zatímco průměrná hodnota
tělesného tuku se u zdravé ženy pohybuje
mezi 22 %-26 %. Přestože může být na
muže vyvíjen rostoucí tlak, aby „vypadali
dobře“, nezdá se, že by byli až pod tak
velkým tlakem na to, aby splňovali přísná
měřítka týkající se přijatelnosti jejich
postavy.
Výzkumy ukazují, že malé děti velmi
rychle vstřebávají tyto kulturní postoje a
lidem se silnější postavou přisuzují
negativní charakteristiky a štíhlým lidem
naopak kladné vlastnosti. Děti mají
tendenci posuzovat silné lidi jako líné,
s nízkou inteligencí a málo přáteli (viz
Kapitola 2.2: Nadváha a obezita). Tyto
kulturní
předsudky
mohou
vést
k popichování a sociálnímu vylučování
dětí s nadváhou.
Při diskusích ve třídě byste měli zvážit
způsoby, jakými jsou mladé ženy
v médiích
prezentovány,
včetně
pozitivních příkladů. Toto by mělo být
součástí výchovy ke zdraví a podporováno
zároveň
v jiných
částech
školního
vzdělávacího programu.
Pozitivní příklady lze nalézt také
v černošských a asijských komunitách.
Současné výzkumy ukazují, že poruchami
příjmu potravy trpí černošky a Asiatky
méně než bělošky v západní společnosti.
Širší sociální podpůrné sítě nabízející
alternativní
způsoby
posilování
sebevědomí mohou nabídnout ochranu
před mediálními obrazy štíhlosti.
Jak mohou pomoci školy?
Školy mohou zvážit způsoby, jak pomoci
mladým lidem rozšifrovat mediální
sdělení, která spojují štíhlost s krásou a
zdravím a poskytují informace o zdraví a
výživě, a odolávat jim. Pozitivní asociace
s jídlem by měly být podporovány
iniciativami jako jsou např. školní
snídaňové kluby. Učitelé mohou pomoci
zvýšit sebevědomí také tím, že budou
zmírňovat obavy ohledně tělesného
vzhledu (zejména v pubertě) a budou se
snažit podporovat pozitivní vnímání sebe
sama a vlastního těla.
Při výuce mediální výchovy mohou učitelé
zjistit, že jejich znalost současných celebrit
a trendů v pop kultuře je oproti žákům
opožděná. Je důležité, aby by byl dialog
brán jako součást obousměrného procesu
učení. Další důležitou věcí je nestavět se
k médiím odmítavě, mnoho mladých lidí je
bere jako zdroj zábavy a informací velmi
vážně. Hledejte pozitivní příklady z médií
týkající se jídla, obrazů těla (body image) a
poruch příjmu potravy.
Výzkumy v USA ukázaly, že nejlepší je
cílit prevenci na žáky základních škol,
především 1. stupně. U nich je větší šance,
že v tomto věku převáží autorita rodičů a
učitelů vliv vrstevníků. Byly navrženy
následující strategie:
• zkoumání
dětského
vnímání
pomocí „objasňovacích“ strategií
jako je např. požádat děti, aby
nakreslily obrázky svých myšlenek
(Wetton a McCoy, 1998).
• odpíchnout se od dětského vnímání
tělesného vzhledu, tloušťky a
štíhlosti jako výchozího bodu pro
náročné představy a mylné
představy o tělesném vzhledu.
77
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
•
učit žáky akceptovat širší škálu
tělesných proporcí.
poskytovat
žákům
dostatek
informací o jejich vývoji, aby se
zmírnily jejich obavy ohledně
puberty.
Rozvíjení mediální gramotnosti
může pomoci proti některým
negativním
účinkům.
Školní
vzdělávací program by se měl
zabývat např. těmito tématy:
- volba
a
sestavování
mediálního obsahu
- způsob
reklamy
a
marketingu je zaměřen na
naše emoce
- mediální obsah je zaměřen
na
konkrétní
cílovou
skupinu
vyprávění
- používání
(narativních
technik)
k vytváření konkrétní verze
reality
Učitelé mohou také vymyslet alternativní
způsoby pro zvýšení sebevědomí v jiných
oblastech ve škole, např. podporováním a
nabízením široké škály možností pro
pohybovou aktivitu. Ta může být důležitou
součástí rozvoje sebevědomí a poskytnout
alternativní zaměření pro ženy, které drží
dietu a chtějí si udržet zdravou váhu.
Následující opatření mohou podpořit účast
všech mladých lidí:
- zjistěte názory dětí a dospívajících na to,
jak zůstat zdravý.
- zdůrazněte důležitost zábavy a zdatnosti.
- poskytněte dětem příležitost být úspěšní
na takové úrovni, které mohou dosáhnout,
spíš než podle předem stanovených kritérií.
- najděte způsob, jak rozdělit děti do
skupin nebo týmů nezávisle na jejich
osobních vlastnostech a dovednostech.
- pro rozdělení dětí do skupin nebo týmů
použijte herní činnosti.
- povzbuzujte týmy ke spolupráci, aby
dosáhly pokroku.
Pro další informace o vlivu médií viz
Informační list 8: Média.
People
Doing?
A
Cross-national
Perspective on Physical Aktivity, TV
Becker, A.E., Burwell, R.A., Gilman, S.E.,
Herzog, D.B., Hamburg, P. (2002). Eating
behaviours and attitudes following
prolonged exposure to television among
ethnic Fijian adolescent girls. British
Journal of Psychiatry. 180: 509-514.
London: BMA
Buton, E.J., Sonugy-Barke, E.J.S., Davies,
J., Thompson, M. (1996). A prospective
study of self-esteem in the prediction of
eating
problems
in
adolescent
schoolgirls:questionnaire findings. British
Journal of Clinical Psychology. 35: 193 203.
Collins, M.E. (1991). Promoting health
body images through the comprehensive
school health programme. Journal of
Health Education. 22: 5, 297.
Department for Culture, Media and Sport
(2001). Media Literacy Statement: 2001.
Douglas, S. (1994). Where the Girls Are:
Growing up female with the mass media.
London: Penguin.
78
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Grogan, S. (1999). Body Image:
Understanding body dissatisfaction in men,
women and children. London: Routledge.
Hu, F., Li, T., Colditz, G., Willet, W.,
Manson, J. (2003). Television watching
and other sedentary behaviors in relation to
risk of obesity and type 2 diabetes mellitus
in women. JAMA, 289: 1785-1791.
Chicago: Journal of the American Medical
Association.
Behaviour and Change, University of
Edinburgh.
Wolf, N. (1990). The Beauty Myth.
London: Chatto.
about nutrition? BNF Nutrition Bulletin.
27: 7-12. Mondon: British Nutrition
Foundation.
Webové stránky
www.medialit.org
Webové stránky amerického Centre for
Media Literacy
www.mediasmart.org.uk
Webové stránky k mediální gramotnosti
s částí také pro děti; součást iniciativy
financované od soukromých sponzorů a
podporované britskou vládou
79
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 1
Současné stravovací zvyklosti dětí
a dospívajících (ve Skotsku)
Hlavní body
•
•
•
•
•
Mnoho dětí a mladých lidí ve
Skotsku má špatný nutriční příjem.
Spotřeba tučných a sladkých
potravin je vysoká.
Příjem ovoce a zeleniny je nízký,
což vede k nedostatečnému příjmu
některých důležitých živin.
Chlapci mají horší stravovací
návyky než dívky.
Stravování
dětí
ze
socioekonomicky
slabých
(znevýhodněných)
skupin
je
v porovnání se stravováním dětí z
rodin s vyšším socioekonomickým
statusem horší.
Spotřeba ovoce a zeleniny
•
•
•
•
•
•
Příjem živin
•
Spotřeba tuků a cukrů
•
•
•
Denní spotřeba brambůrků, párků,
hamburgerů, koláčů, čokolád se
zvyšuje u chlapců i dívek.
V roce 2002 63 % 11, 13 a 15letých
jedlo sladkosti a čokolády skoro
každý den, 45% jedlo sušenky a
koláče skoro každý den, 36 %
brambůrky skoro každý den.
Spotřeba sladkých perlivých nápojů
je vysoká; v roce 2002, 63 % 11,
13, 15letých pilo tyto nápoje skoro
každý den.
•
•
•
Spotřeba mléka
•
•
•
Spotřeba plnotučného mléka se
snížila.
Spotřeba mléka s nízkým obsahem
tuku se zvýšila.
Celkový
podíl
dětí,
které
konzumují
mléko
v jakékoliv
podobě, se snížil.
Každodenní konzumace čerstvého
ovoce se zvýšila.
V roce 2002 polovina dětí jedla
ovoce téměř každý den v týdnu.
Spotřeba ovoce se u mladých lidí
snižuje.
Každodenní konzumace syrové
zeleniny a salátů se u dívek a
chlapců zvýšila.
Konzumace vařené zeleniny je
vyšší u dívek než u chlapců.
V roce 2002 přibližně polovina 11,
13, 15letých jedla ovoce a zeleninu
téměř každý den v týdnu.
•
Většina
skotských
dětí
má
dostatečný
příjem
energie
(kilokalorií), bílkovin a sacharidů,
ale
existují
obavy
ohledně
vyváženosti jejich stravy, hlavně co
se týče příjmu vitamínů a minerálů.
Děti a mladí lidé obecně konzumují
větší množství tučných a sladkých
potravin a mají nižší příjem ovoce a
zeleniny, než je doporučováno.
Příjem vitamínu A je pod
doporučenou úrovní u skupiny
7-10letých a 11-14letých dívek a
u chlapců ve věkové skupině 11-14
let.
Příjem železa je pod doporučenou
úrovní u 11-14letých chlapců a
u dívek ve věkových skupinách
7-10 let a 11-14 let. Dívky věku
11-14 let přijímají pouze 60 %
potřebného množství železa.
Příjem vápníku je nižší než
doporučený příjem u 11-14letých
dívek a chlapců, obě skupiny mají
příjem
menší
než
80
%
doporučeného příjmu živin (což je
množství
živin
dostatečné
pro naplnění potřeb všech dětí
s přihlédnutím k jejich rozdílné
potřebě).
80
Rozdíly mezi
pohlavímiKniha
v konzumaci
RŮSTEM
DOSPÍVÁME
1: Důkazypotravin
a přehledySkotsko (HBSC, 2002)
80
70
60
50
40
30
20
10
0
chlapci
m
lé
ko
tu
č
né
m
lé
ko
pl
no
ot
uč
né
ní
pe
é
sl
a
dk
zk
rli
vé
ná
po
še
su
a
e
lá
č
ko
je
y
nk
st
i
ko
sl
ad
rk
y
bů
br
am
le
n
ze
ov
oc
e
in
a
dívky
Rozdíly mezi pohlavími
•
Dívky mají vyšší spotřebu ovoce a
zeleniny než chlapci.
•
V porovnání
s dívkami,
mají
chlapci vyšší spotřebu brambůrků,
sladkostí, koláčů a sušenek,
slazených perlivých nápojů a mléka
(viz tabulka výše)
Socioekonomické rozdíly
•
•
•
Existují významné rozdíly ve
spotřebě potravin v závislosti na
socioekonomickém statusu.
Děti
ze
socioekonomicky
znevýhodněných
skupin
mají
tendenci k nižšímu příjmu ovoce,
zeleniny a nízkotučných mléčných
výrobků, zato jedí více tučných a
sladkých jídel.
Příjem
bílkovin,
sacharidů,
vlákniny a vitamínů (vitamínů A, C
a D) je nižší u dětí se socioekonomicky
znevýhodněného
prostředí.
Mezinárodní srovnání
•
Školní děti ve Skotsku konzumují
větší
množství
sladkostí
a
slazených perlivých nápojů než
většina jejich evropských protějšků.
•
V roce 2002 byla denní konzumace
ovoce a zeleniny u 11, 13, 15letých
ve Skotsku vyšší než v Anglii a ve
Walesu, ale výrazně nižší než
v řadě částí Evropy.
Alexander.L., Currie,C., Todd, J.,
Smith,R. (2004). How are Scotland´s
Young People Doing? A Crossnational Perspective on Physical
Acktivity, TV Viewing, Eating Habits,
Body Image and Oral Hygiene. HBSC
Briefing Paper 7. Edinburgh: Child and
Adolescent Health Research Unit,
University of Edinburh.
Currie,
C.,
Hurrelmann,
K.,
Settertobulte, W., Smith, R., Todd, J.
(2000). Health and Health Behaviour
Among
Young
People.
Helath
WHO
cross-national
study
–
international report. Geneva: WHO.
Currie, C., Roberts. C., Morgan, A.,
Smith, R., Settertobulte, W., Samdal,
O., Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004).
Young People´s Health In Context:
Health Behaviour in school-aged
children: a WHO cross-national
collaborative study (HBSC Interntional
Report form the 2001/02 survey). WHO
Series ´Health Policy for Children and
81
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Adolescents´Issue 4. Copenhagen:
WHO. Accessible at: www.hbsc.org
Gregory, J., Lowe, S. (2000). National
Diet and Nutrition Survey: Young people
aged 4 to 18 years. Volume 1: Report of
the diet and nutrition survey. London: The
Stationery Office.
Inchley, J., Todd, J., Bryce, C., Currie, C.
(2001). Dietary trends among Scottish
Human Nutrition adn Dietetics. 14: 207216.
Todd, J., Currie, C., Smith, R., Small, G.,
Schoolchildren: Technical Report 3:
Behaviour Change.
82
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 2
Výživové cíle a pokyny pro
pohybovou aktivitu mladých lidí
ve Skotsku
Cíle
Skotského
akčního plánu
stravovacího
Tento plán byl vytvořen v roce 1996 jako
rámcová opatření pro zlepšení zdraví
obyvatel ve Skotsku prostřednictvím
podpory zdravého stravování.
Cíle jsou stanoveny pro děti od 5 let (za
předpokladu, že jsou zdravé) tak, aby děti
přijímaly širokou škálu správných potravin
a aby uspokojivě rostly. Změn ve
stravování by mělo být dosaženo do roku
2010 (Scottish Executive, 2003).
Cíle Skotského stravovacího akčního
plánu:
Potraviny
Cíl
Ovoce a zelenina Zdvojnásobit průměrný
příjem na více než
400 g /den
Chléb
45%
nárůst
od
aktuálního
příjmu
106
g,
preference
hlavně celozrnných a
hnědých chlebů
Snídaňové
Příjem zdvojnásobit na
cereálie
17 g/den
Tuky
Průměrný
příjem
celkového
množství
tuku snížit ze 40,7 %
na ne více než 35 %
celkového
energetického příjmu
z potravin
Sůl
Snížit
ze
163
mmol/den
na 100 mmol/den
Cukr
Příjem cukrů
(s
výjimkou
těch
obsažených v mléce)
snížit na méně než
10 % z celkového
energetického příjmu
dětí
Komplexní
sacharidy
(ovoce, zelenina,
chléb, snídaňové
cereálie,
rýže,
těstoviny)
Ryby
Zvýšit
o
25
%
ze současného příjmu
124 g/den
Spotřebu tučných ryb
zdvojnásobit
na
88 g/týden
Kojení
Zvýšit podíl matek,
které své děti kojí i po
šestinedělí na více než
50 %
Zatímco údaje o procentech energie jsou
vhodné i pro děti mladší pěti let, některá
z aktuálních množství jsou vhodná pro
širokou populaci. Pro děti může být
množství zmenšeno, a to poměrným
způsobem v závislosti na jejich celkovém
příjmu energie. Např. u ovoce a zeleniny to
znamená, že děti budou jíst pět porcí
denně, ale velikostí to budou porce dětské.
„Jídlo pro zdraví“
Modelový talíř „Jídla pro zdraví“ může být
použit ke vzdělávacím cílům tak, aby
pomohl dětem a mladým lidem v úsilí
k dosažení cílů Skotského stravovacího
akčního plánu. Talíř ukazuje obecný
poměr, v kterém by měly být potraviny
konzumovány v průběhu dne či dokonce
týdne (ne nutně dle jednotlivých jídel), a
talíř zároveň zdůrazňuje důležitost:
• relativně
vysoké
konzumace
škrobových jídel (jako chléb,
cereálie, brambory), ovoce a
zeleniny
• umírněné konzumace potravin
obsahujících bílkoviny (například
libové maso,
drůbež,
ryby,
alternativní zdroje jako je sója,
čočka, luštěniny) a nízkotučných
mléčných výrobků
• nízké spotřeby vysoce tučných a
sladkých jídel
83
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Pět seznamů obsahuje zároveň písničky
k podpoře aktivit.
Metodika tohoto programu je zaměřena na
kreativní pohyb, relaxaci, uvědomění si
vlastního těla a na zábavu.
Více informací o „Třída v pohybu!“
najdete
na:
http://www.worldcat.org/title/class-movespilot-in-scotland-and-wales-anevaluation/oclc/45751264
Pohybová aktivita
Nadváha a obezita je ve skotské populaci
narůstajícím problémem. Hmotnost není
dána pouze množstvím přijatého jídla nebo
energie; velmi důležité je také množství
energie spotřebované na pohybovou
aktivitu a na chod bazálního metabolismu.
Ve Skotsku jsou přijaty směrnice týkající
se pohybové aktivity a ty jsou navázány
právě na doporučení ohledně příjmu
potravy.
Kolik pohybové aktivity stačí?
(Pracovní skupina pro pohybovou
aktivitu, 2003)
Děti by se měly věnovat středně těžké
pohybové aktivitě alespoň jednu hodinu
po většinu dní v týdnu.
„Středně těžká pohybová aktivita“ vydá asi
5-7 kalorií za minutu – jejím ekvivalentem
je například svižná (rychlá) chůze.
Podpořte
ve
škole
aktivitu
prostřednictvím „The Class Moves!“
„The Class Moves!“ vychází ze seznamů,
které obsahují sedm aktivit a doprovodné
manuály, jejichž cílem je pomoci učitelům
a jejich
žákům objevit
potěšení
z kreativního pohybu.
Každá třída má svůj vlastní seznam aktivit
s různou tématikou na každý měsíc.
Nápady pro podporu větší aktivity dětí
ve škole
• Zeptejte se dětí, jaké aktivity mají
rády – je pravděpodobné, že budou
dělat něco, co je těší, co si užívají.
• Povzbuďte děti, aby si hrály spolu
navzájem.
• Podporujte běžné aktivity – jízdu
na kole, chůzi, plavání, kolečkové
brusle.
• Pokud k tomu máte vhodné
podmínky, tak ve spolupráci
s rodiči podporujte chůzi pěšky do
školy nebo na kole, můžete se také
inspirovat různými iniciativami pro
bezpečnější
cesty
do
školy
http://www.saferoutesinfo.org/ .
• Zjistěte, zda máte v okolí nějaký
program typu: Aktivní školy
http://www.activeschoolflag.ie/hom
e.html .
• Zajistěte
základní
sportovní
vybavení – míče, švihadla, dětské
hřiště označené čárami pro účel
her.
• Vytvářejte příležitosti pro učení
bezpečné jízdy na kole.
• Povzbuzujte děti, aby se zapojily
do prací v rámci třídy – úklid, sběr.
Rozvíjejte spolupráci s rodiči a místními
komunitami s cílem:
• podpořit venkovní hry
• organizovat skupinové hry
• informovat o místních aktivitách
během školních prázdnin
84
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Kontaktní organizace
Movement,
Balance
Edinburgh. HEBS.
and
Activity.
Grounds for Learning
Airthrey Cottage
University of Stirling
Stirling FK9 4LA
Tel: 01786 445922
http://www.ltl.org.uk/scotland/
Health Scotland
Education Programme
Wodburn House
Canaan Lane
Edinburgh EH 10 4SG
Tel: 0131 536 5500
Health Promoting Wales (1994). The
Health Promoting Playground. Cardiff:
HPW.
Scottish Executive (2000). Guidance: How
to Run a Successful Safer Routes to School
Campaign. Edinburgh: Scottish Executive.
The Physical Activity Task Force (2003).
Let´s Make Scotland More Active: A
strategy for physical activity. Edinburgh:
The Scottish Executive.
Health in Scotland: The challange.
Edinburgh: Scottish Executive.
www.healthscotland.com
(SHPSU)
Gardyne Road
Dundee DD5 1NY
Tel: 01382 44684
Scottish Office (1996). Eating for Health:
A diet action plan for Scotland. Edinburgh:
HMSO.
http://www.educationscotland.gov.uk/
Sportscotland
Caledonia House
South Gyle
Edinburgh EH12 9DQ
Tel: 0131 317 7200
www.sportscotland.org.uk
(1997). Physical Activity: A strategic
statement. Edinburgh: HEBS.
Resource for Primary School to Promote
85
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 3
Energetická rovnováha a výživové
požadavky
Energetická rovnováha
•
•
•
•
Energetická rovnováha se vztahuje
k relativnímu množství energie
(nebo k množství kilokalorií4,
běžněji užíváno kalorií). Kalorie
získáváme z potravin a vydáváme
je na fungování metabolismu a při
Když o někom říkáme, že je
v energetické rovnováze, znamená
to, že po určitou delší dobu např.
týden nebo měsíc, se jeho
energetický příjem rovná výdeji
energie.
Váha je dobrým ukazatelem
energetické rovnováhy: váha roste,
pokud příjem energie převyšuje její
výdej, a naopak klesá, pokud je
výdej energie vyšší než její příjem.
Pokud je příjem a výdej energie
vyrovnaný,
váha
zůstává
konstantní.
Energetický příjem
Průměrná potřeba příjmu energie pro
děvčata a chlapce je:
Průměrné požadavky na příjem energie
u děvčat a chlapců
Věk
Chlapci
Dívky
(kcal/den)
(kcal/den)
7–10 let
1970
1740
11–14 let 2220
1845
15–18 let 2755
2110
Zdroj: UK Department of Health, 1991
4
Standardní jednotkou měření energie je kilojoule
(kJ). Nicméně běžněji se používá kalorie, a proto je
použita i v tomto listu. Jedna kalorie = 4,2 kJ.
Energii poskytují živiny v potravinách a
v nápojích:
• Sacharidy, které by měly pokrývat
přibližně polovinu energetické
potřeby.
• Tuky, které by měly pokrývat
maximálně přibližně jednu třetinu
energetické potřeby.
• Bílkoviny mohou také pokrývat naši
potřebu energie, ale při zdravé a
vyvážené stravě jsou tělem
využívány hlavně k růstu a
k obnově buněk.
Energetický výdej
Energetický výdej způsobuje:
• metabolismus těla (veškeré funkce,
které jsou zapotřebí k udržení těla
v chodu – např. jeho srdečního
tepu, dýchání, trávení).
• veškerý pohyb a pohybová aktivita.
Například dospělý člověk, který si udržuje
váhu a má poměrně sedavý způsob života,
bude mít následující rozložení výdeje
energie:
• Přibližně 80 % příjmu energie bude
využit na metabolismus.
• Přibližně 20 % energie bude
využito na pohybovou aktivitu.
Jakýkoliv přebytek energie bude uložen ve
formě tuku, a to bez ohledu na jeho
původní zdroj. Tělo také ukládá cca 0,5 kg
jako glykogen, což je komplexní sacharid
uložený ve svalech a v malém množství
v játrech, jako okamžitý zdroj energie pro
tělo.
Průměrná energie potřebná
k běžným činnostem u 10letých
dětí (v kcal)
Aktivita
Sledování TV
Vaření
Hra
Plavání
Jízda na kole
Chlapci
62kcal
108kcal
144kcal
246kcal
354kcal
Dívky
56kcal
99kcal
132kcal
226kcal
325kcal
86
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Aktivita a váha
Zvyšování úrovně pohybové aktivity
přispívá k udržení váhy či k váhovým
úbytkům díky:
• spalování přebytečné energie,
která by jinak byla uložena ve
formě tuku
• spalování
tuku
a
zásob
glykogenu
• zvýšení
celkového
výdeje
energie na pohybovou aktivitu.
Množství energie vynaložené na zajištění
bazálního metabolismu a ke spálení
potravy zůstává za běžných podmínek
víceméně stejné. Jedinci, kteří mají
v důsledku zvýšené pohybové aktivity
vyvinuté svaly, mohou mít také mírně
zvýšené požadavky na energii potřebnou
k udržení bazálního metabolismu.
Hlavní prameny a další odkazy
Department of Health, Commitee on
Medical Aspects of Food and Nutrition
Policy (COMA) (1991). Dietary Reference
Values for Food Energy and Nutrients for
the United Kingdom. London: HMSO.
87
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 3
Energetická rovnováha a výživové požadavky
Ostatní živiny
Průměrná denní potřeba
Živina
Najdeme ji...
Vápník
Mléko, sýr, jogurt, brokolice, tofu
Věk 7-10 let
550 mg
Kyselina Fazole, brokolice, mandarinka, arašídy,
listová
pomeranče, snídaňové cereálie
Železo
Maso, fazole, rozinky, snídaňové cereálie
0,15 mg
Vitamín
A
0,5 mg
Vitamín
C
Jako retinol ( = předstupeň vitamínu A):
mléko, obohacené margaríny, sýr,
žloutky, játra, tučné ryby
Jako karoten ( přetransformován v těle ve
vitamín A): zelenina a ovoce, hlavně
mrkev, rajčata a zelená listová zelenina,
mango, meruňky
Ovoce (hlavně citrusy), ovocné džusy,
zelená zelenina, papriky, rajčata,
brambory
8,7 mg
30 mg
Věk 11-18 let
1000 mg(chlapci)
800 mg (dívky)
0,2 mg
11,3 mg (chlapci)
14,8 mg (dívky)
0,6 mg
(0,7 mg pro chlapce
ve věku 15-18let)
35 mg 11-15 let
40 mg 15-18 let
88
RŮSTEM DOSPÍVÁME
podporující zdraví (HPS) či jeho nedílnou
součástí;
Informační list 4
Iniciativy týkající se výživy ve
školách
Kontext evropské politiky
V roce 2003 uspořádala Rada Evropy ve
Štrasburku fórum o stravování ve školách.
Pro všechny členské státy byl připraven
soubor pokynů (Rada Evropy, 2004) a
Rada ministrů pak měla v roce 2005
vytvořit text rezoluce (viz tabulka1).
Pracovníci, kteří na národní úrovni pracují
v oblasti podpory zdravé výživy ve
školách, budou mít tímto politickou
podporu pro svou práci a dále budou mít
k dispozici praktické rady o klíčových
otázkách, které by mohly ovlivnit strategii
a funkční přístup.
Nutriční (výživové)
školního stravování
normy
Skotská vláda zveřejnila výživové normy
školního stravování ve Skotsku. Tyto
normy se týkají například problematiky
pitné vody, speciálních diet, dětí a
mladistvých se speciálními potřebami,
speciálních potřeb dětí a mladistvých
z etnických menšin a nutričního složení
jídla (Scottish Executive, 2003).
Tabulka 1. Výtah z pokynů Rady
Evropy o stravování ve škole
„...doporučuje vládám členských států
Partial Agreement in the Social and
Publoc Health Field, na základě opatření
uvedených v příloze, s náležitým ohledem
na jejich specifickou státní strukturu,
národní, regionální a místní podmínky,
stejně tak s ohledem na ekonomické,
sociální, kulturní a technické podmínky:
a) přezkoumat postup poskytování potravin
ve škole, určit do jaké míry jsou tyto
postupy (nebo naopak absence těchto
postupů) v souladu s přístupem Školy
b)
zvážit
vypracování
národních
ustanovení a výživových norem pro jídla
ve školách:
• vzít na vědomí měnící se zdravotní
stav a životní styl mladých lidí
v Evropě;
• vzít v úvahu osvědčené postupy
v poskytování zdravých potravin na
školách, které byly představené
v rámci Evropského fóra;
• přispět k podpoře zdraví mladých
lidí;
• zapojit žáky a všechny zúčastněné
strany tohoto procesu;
• začlenit přístup školy podporující
zdraví;
• mít vybudován systém monitorování
a evaluace.
c) zvážit vytvoření opatření na národní i na
regionální úrovni, která by usnadňovala
podporu škol při přijímání a provádění
politik týkajících se zdravé výživy.
Tato opatření mohou zahrnovat podporu
prostředků, nástrojů pro realizaci a rozvoj
systémů hodnocení kvality. „
Snídaňové kluby
Po celém Skotsku je nyní mnoho míst, kde
jsou k dispozici snídaňové kluby. Jejich
hlavním cílem je zajistit, aby děti začaly
den zdravou snídaní. Mezi další výhody
poskytování této péče mimo výuku patří
přístup k dalším společenským aktivitám.
Školy, které provozují snídaňové kluby,
potvrzují pozitivní vliv na výběr potravin,
čištění zubů, docházku a koncentraci.
Snídaňové kluby mají mnoho podob a
forem, zde je pár osvědčených tipů:
•
podpořte zapojení žáků, rodičů,
učitelů a širší komunity
89
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
•
•
•
•
podpořte sociální interakci dětí,
rodičů, dobrovolníků, zaměstnanců
v neformálním prostředí
mějte jasně stanovenou strukturu a
pravidla členství
mějte stanovené i nesnídaňové
aktivity jako hry rozvíjející
dovednosti
podporujte promyšlené postupy a
rozvoj stávajících postupů
uveďte do praxe hodnoty a zásady
programu Škola podporující zdraví
podporujte zaměstnance školy, aby
se na provozu klubu podíleli
(Scottish Community Diet Project,
2001).
Ovocný bufet
Ovocný bufet je zřizován žáky, rodiči
a/nebo zaměstnanci pro prodej ovoce a
ovocných šťáv pro žáky před, během a po
vyučování. Žáci se mohou aktivně zapojit
do chodu bufetu – objednávání spotřebního
materiálu,
sjednávání
cen,
prodej,
sledování množství a doplňování zásob,
uvádění produktů na „trh“. To vše může
kromě zdravotních výhod přispívat také ve
vzdělávací a sociální oblasti. Obecně je
politika těchto ovocných
bufetů
v současné době záležitostí jednotlivých
škol, přispívají tak k propagaci zdravé
výživy a poskytují možnost zdravého
stravování.
Výhody ovocných bufetů:
• poskytují dětem více příležitostí
ke konzumaci ovoce
• příležitost prezentovat pozitivní
vzory – žáci vidí nákup a
komzumaci ovoce
• přidané
vzdělávací
benefity
ve formě zapojení do chodu malého
obchůdku.
Před zřízení ovocného bufetu je dobré:
• zjistit poptávku po ovocném bufetu
– kdo bude chtít nakupovat a kdo
může nákupy podporovat?
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
•
jak bude bufet propagován, aby
zaujal potenciální „zákazníky“?
jaká je optimální kombinace
zapojení dospělých a dětí – kdo co
bude dělat?
kde bude bufet umístěn?
jaká bude otevírací doba?
kdo bude kupovat a kdo prodávat
ovoce?
kdo bude umývat ovoce (a
v případě potřeby ho chystat)?
jak a kde bude ovoce skladováno?
kdo stanoví cenu produktů?
kdo zajistí, aby hygiena žáků,
zaměstnanců,
hygiena
při
manipulaci a prodeji ovoce byla
v souladu s předpisy týkajícími se
hygieny?
jak bude bufet využit k doplnění
učiva. které se týká hospodaření
žáků s penězi?
jak bufet doplní školní přístup
k svačení a přestávkám?
Na další informace se můžete podívat
např.
na
těchto
stránkách
http://tna.europarchive.org/201204190
00433/http://www.food.gov.uk/multim
edia/pdfs/schoolbasedfood.pdf
http://books.google.cz/books?id=RoPE
eRerSaEC&pg=PA69&lpg=PA69&dq
=www.food.gov.uk/multimedia/pdfs/fr
uittuckwales&source=bl&ots=KCCHcs
N621&sig=QtoNDrQOxCYNsOeLe1e
pE5F0JRc&hl=cs&sa=X&ei=zOvkU7
OKDcTH7AbGvoHACg&ved=0CCU
Q6AEwAw#v=onepage&q=www.food
.gov.uk%2Fmultimedia%2Fpdfs%2Ffr
uittuckwales&f=false
http://www.sustainweb.org/grab5/
Zdravé automaty
Automaty obecně sklízejí kritiku, že
umožňují dětem snadný přístup
k občerstvení, které je tučné, má
vysoký obsah cukru, soli. Ale automaty
90
RŮSTEM DOSPÍVÁME
samy o sobě nezdravé nejsou a mohou
být využity i k podpoře volby
zdravějších potravin a na podporu
zdravého stravování ve školách.
Způsob,
jakým
automaty
jídlo
poskytují,
je
pro
mladé
lidi
jednoduchý, populární, atraktivní.
V současné době mnoho skotských
škol využívá automaty na podporu
zdravé volby – např. čerstvé vody.
Úřad
pro
bezpečnost
potravin
vyprodukoval Vending Healthy Drinks
(„automat zdravých nápojů“), který
nabízí doporučení, jak zavést zdravé
automaty. Zdravé prodejní automaty
mohou být provozovány cateringovou
službou a poskytovat škole jak
občerstvení, tak větší studená jídla.
Výhodné je, že potraviny jsou
zajišťovány cateringovým servisem,
nevýhodou naopak to, že žáci a
zaměstnanci školy mají menší kontrolu
nad tím, co se prodává. Alternativou je,
že škola si obhospodařuje automat
sama a nabízí tak občerstvení místo
toho, aby měla svůj obchůdek. To
umožní škole kontrolu nad vyvážeností
prodávaných potravin a nápojů, ale
zase je na pracovnících školy, aby řídili
všechny provozní aspekty s tím
související, včetně dodávky potravin,
skladování, financí.
Je prokázáno, že spoluúčast žáků na
provozu zdravých automatů nebo jejich
spolurozhodování o nabízených typech
potravin, jednak přispívá k úspěšnému
využití automatů ve škole, jednak je
dobrou podporou pro zapojení žáků do
života ve školy. Hungry for Success
(Scottish Executive, 2003) vyzval
k vytvoření národních pokynů pro
prodejní automaty ve školách. Ve
Skotsku již komerční dodavatelé
nemohou propagovat své výrobky na
prodejních automatech, pokud jsou
umístěny v jídelně.
Prostředí jídelny
Fyzické prostředí školní jídelny má
významný dopad na prožitek oběda jak
u žáků, tak u zaměstnanců školy. Mezi
možnosti, jak zlepšit prostředí jídelny
patří:
• vystavení žákovských prací,
zejména těch týkajících se jídla
nebo stravování
• na nástěnkách vystavit plakáty
vyobrazující zdravé stravování
a další důležité informace
• vylepšit
vzhled
jídelny
rostlinami
• pouštět
v jídelně
hudbu
(zkonzultovat a dohodnout druh
hudby)
• stanovit a vyvěsit pravidla
jídelny (zkonzultovat s učiteli,
žáky, zaměstnanci kuchyně)
• vystavovat týdenní jídelní lístky
• můžeme také zavést systém
oceňování – např. „O nejlepší
stůl“ (základní školy).
Školní akční skupina pro výživu
Školní akční skupina pro výživu je spolek,
ve kterém zástupci učitelů, žáků, rodičů,
dodavatelů
občerstvení
(případně
zdravotničtí odborníci, pokud je to vhodné)
spolupracují, aby přezkoumali a rozšířili
výběr zdravých potravin v rámci přístupu
školy podporující zdraví. Školní akční
skupina pro výživu je zaměřená na řadu
specifických aspektů zajištění jídla, jako:
• obědy
• svačiny a přestávky
• zajištění snídaní
• automaty
• společenská stránka jídla
• stravování a souvislost se školním
vzdělávacím programem.
Školní akční skupina pro výživu má za cíl
zvýšení zdravého stravování a zajištění,
91
RŮSTEM DOSPÍVÁME
aby se informace o zdravé stravě rozšířily
po celé škole.
Voda ve škole
(viz Informační list 7: Voda)
Grounds for Learning
Grounds for Learning je skotská školní
charita, která pomáhá školám využívat
jejich školní pozemky pro hru, učení a
pěstování. Program „Start Growing
Upwards“ podporuje školy ve využití
školního pozemku jako zahrady pro
pěstování.
Děti
jsou
podporovány
v pěstování jak dekorativní zeleně, tak
zeleniny, která je pak zahrnuta do školního
stravování. Nápady pro projekt naleznete
zde http://www.ltl.org.uk/scotland/
Scottish Community Diet Project (2001).
Breakfast Clubs... A Head Start. A step-bystep guide to the ups and downs of setting
up and running breakfast clubs. Glasgow:
SCDP.
Success. Edinburgh: The Stationery Office.
Scottish Executive (2003). Nutrition in
Schools: Scottish nutrient standards for
school lunches. Edinburgh: The Stationery
Office.
West Dunbartonshire Council. Healthy
Vedning Machines leaflet (contact 01389
737105).
Young, I. (Ed.) (2005). In press. Report of
the European Forum – Eating at School
Making Healthy Choices. Strasbourg: The
Coucil of Europe.
The Health Education Trust, the Desighn
Dimension Educational Trust (2001). The
Chips are Down: A guide to food policy in
school. Broom, Warwickshire:
HET/DDET.
Inchley, J., Currie, C. (2003). Promoting
Healthy Eating in School using a Health
Promoting School Approach: Final report
from the Healthy Eating Project –
European Network of Health Promoting
Schools (ENHPS) in Scotland. Edinburgh:
Child and Adolescent Health Research
Unit, The University of Edinburgh.
Food Standards Agency (2004). Vending
Healthy Drinks: A guide for schools.
London: FSA.
Food Standards Agency Wales (2001).
Fruit Tuck – shops in Primary Schools.
Cardiff: FSAW.
NHS Forth Valley (2003). The Healthy
Tuck Shop Guide. Stirling: NHS Forth
Valley.
92
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 5
Zubní a ústní zdraví mladých lidí
Všeobecné trendy
•
•
•
•
Ústní zdraví ve Skotsku je
v porovnání s Anglií a ostatními
částmi Evropy horší, i když se
situace v průběhu posledních 10 let
zlepšila. Přesto má Skotsko
nejvyšší úroveň poškození zubů
(eroze
zubů)
ve
Spojeném
království, 34 % pětiletých dětí ve
Skotsku má poškozené zuby,
zatímco průměr ve Spojeném
království je 24 %.
Ve Skotsku trpí 14,68 % dětí
zubními kazy na stálém (dospělém)
chrupu. Na 14leté dítě vychází
v průměru 2,75 zkaženého zubu.
Podle
odhadů
Světové
zdravotnické organizace má více
než 5 miliard lidí ve světě
zkušenost se zubním kazem.
Dopad chorob dutiny ústní
(v jakémkoliv životním období),
jako je bolest, zhoršená funkce,
snížená kvalita života, je rozsáhlý a
nákladný.
Přístup dětí k zubnímu/ústnímu
zdraví
•
•
•
•
•
•
Socioekonomické rozdíly
•
•
U
dětí
z ekonomicky
znevýhodněného
prostředí
je
mnohem větší pravděpodobnost, že
budou mít zubní kaz. 60 % tříletých
dětí, které mají nějaké zubní
onemocnění,
pochází
ze
sociálněekonomicky
znevýhodněného prostředí.
Rozložení
výskytu
zubních
onemocnění je mezi různými
sociálními
skupinami
nerovnoměrné; u dětí ve věku 14
let je polovina všech kazů přítomna
pouze u 9% dětí.
•
Přístup malých dětí k zubnímu
zdraví je do značné míry ovlivněn
mediálním
obrazem
zdravých
zubů.
Mnoho mladých lidí si myslí, že
zuby jsou zdravé, pouze pokud jsou
bílé, lesklé a rovné. Málo dětí
chápe, co znamenají zdravá ústa a
dásně.
Většina dětí chápe negativní vliv
cukru na zdraví zubů, ale nechápe,
že četnost konzumace sladkých
potravin je důležitým faktorem
poškození zubů. Mnoho dětí
nechápe,
že
sladké
nápoje
pokrývají povrch zubů povlakem.
48 % 13letých pije sladké perlivé
nápoje každý den; obojí – jak
strava, tak sladké perlivé nápoje
způsobují
poškození
zubů
(poškození
kyselinou)
u
dospívajících.
Přibližně 49 % 13letých konzumuje
denně sladkosti.
Přibližně 68 % 13letých dětí si čistí
zuby více než jednou denně –
z toho 77% dívek a 60% chlapců.
Tyto údaje ukazují od roku 1990
zlepšení – tehdy si pouze 60% dětí
čistilo zuby víc než jednou denně.
Většina dětí nechápe, že fluor hraje
důležitou roli v ochraně jejich zubů
a snižuje riziko zubního kazu.
Prevence zubních chorob
•
•
Na zubní a ústní zdraví bychom
neměli
nahlížet
odděleně
od celkového zdraví, životního
stylu a stravování.
Je známo, že strava – zejména
pak příjem a četnost příjmu
cukrů - má vliv na rozvoj
zubního kazu.
93
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
Kouření je spojeno s rozvojem
nemocí dásní (zánět dásní) a
také s rakovinou dutiny ústní.
Těsnicí výplně do zubních
puklin, které jsou používané
u více než poloviny skotských
12letých dětí, jsou velmi účinné
při snižování výskytu zubního
kazu.
Klíčové kroky ke zdraví zubů a
dutiny ústní
•
•
•
Strava: snížení celkového příjmu a
snížení
frekvence
konzumace
stravy bohaté na cukry a pití
bohatého na cukry. Tyto potraviny
a nápoje je nejlepší konzumovat
pouze v době jídla, nikoli mezi
jídly.
Čištění zubů: čistit si zuby
kartáčkem 2x denně pastou
s fluoridem, nejlépe po snídani a
před
ulehnutím
k večernímu
spánku.
Návštěva
zubaře:
prohlídka
u zubaře minimálně 2x ročně.
Alexander, L., Currie, C., Todd, J, Smith,
People
Doing?
A
Cross-national
Barnekow Rasmussen, V. (Eds. ) (2004).
Kwan, S., Petersen, P.E. (2003). WHO
Information Series on School Health
Document Eleven. Oral Health Promotion:
An essential element of a health promoting
school.
Geneva:
World
Health
Organization.
Levine, R. (1996). Scientific Basis of
Dental Health Education. London: Health
Education Authority.
Petersen, P. E. (2003). The World Oral
Health
Report
2003:
Continuous
improvement of oral health in the 21st
century – the approach of the WHO Global
Oral Health Programme. Geneva: World
Pitts, N. B., Nugent, Z. J., Smith, P. A.
(1999). Scottish Health Boards Dental
Epidemiological Programme. Report of the
1998/99 Survey of 14 year-old Children.
Dundee: Dental Health Services Research
Unit.
Scottish Executive (2003). Towards Better
Oral Health in Children. Edinburgh: The
Stationery Office.
Scottish
Intercollegiate
Guidelines
Network (SIGN) 2000. Preventing Dental
Caries in Children at High Caries Risk:
Targeted prevention of dental caries in the
permanent teeth of 6-16 year-olds
presenting for dental care. Edinburgh:
SIGN.
Scottish Office Department of Health
(1999). Towards a Healthier Scotland.
Eating and activity pattens in the 1990s.
Behaviour
Change,
University
of
Edinburgh.
94
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Wetton, N. and Collins, M. (1996).
Healthy Teeth in Healthy Mouths.
Edinburgh, Health Education Board for
Scotland.
95
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 6
Biologické změny v pubertě
•
Obecné trendy
•
Během puberty mění tělo svou velikost i
tvar. Dochází ke změnám vnitřních
pohlavních
orgánů
a
k rozvoji
sekundárních pohlavních znaků.
Na začátku puberty převažuje růst dolních
končetin z důvodu zvýšeného vylučování
růstového
hormonu.
Jak
v pubertě
postupně dochází k reprodukční zralosti,
zvýšené vylučování hormonů (testosteronu
u chlapců a estrogenu u dívek) stimuluje
růst těla a končetin a přináší s sebou růst
pubického a podpažního ochlupení.
Růst a pubertální vývoj jsou výsledkem
složité
interakce
genetických,
konstitučních, nutričních, endokrinních,
psychosociálních a socioekonomických
faktorů.
V načasování vývojových změn v pubertě
je obrovský rozptyl (z hlediska normality).
Fyzické změny v pubertě u dívek
Změny v pubertě u dívek zahrnují
následující fyzické změny:
• Rychlá akcelerace růstu (růstový
výšvih): dochází k ní dříve než u
chlapců, období nejrychlejšího
růstu nastává do poloviny puberty;
v době nástupu menstruace se růst
zpomaluje.
• Vývoj prsů: průměrný věk, kdy se
začínají dívkám prsa vyvíjet, je
10,5 roku, u 95 % dívek začíná
vývoj prsů mezi 8. a 13. rokem.
Průměrná doba od začátku puberty
po ukončení vývoje prsů je 3 až 4
roky (ovšem s velkými rozdíly – od
1,5 do 5 let).
• Výskyt
pubického
ochlupení:
obvykle se objevuje přibližně půl
roku poté, co se začnou vyvíjet
prsa.
Zvětšení dělohy: do poloviny
puberty zdvojnásobí svou velikost a
do doby, než je dokončen vývoj
prsů, se rozšíří pětinásobně
Začátek menstruace (menarché):
relativně pozdní událost, průměrně
ve věku 12,8 let; u 95 % dívek
začíná menstruace mezi 11. a 15.
rokem. Menstruace je často první
rok či dva nepravidelná.
Fyzické
u chlapců
změny
v pubertě
Změny v pubertě u chlapců zahrnují:
• Zvětšení varlat: obvykle první
znamení puberty, průměrně ve
věku 11,5 let; u 95 % chlapců
dochází ke zvětšení mezi 9,5 a 13,5
lety. Penis se během této první fáze
pubertálního vývoje nezvětšuje.
Během dospívání je běžné, že je
jedno varle větší. Průměrná doba
od začátku puberty do plného
sekundárního pohlavního vývoje je
3 až 4 roky.
• Akcelerace růstu do výšky: nastává
kolem
poloviny
puberty,
nejrychlejší růst (růstový výšvih)
se objevuje do dvou až tří let po
začátku puberty. Do té doby rostou
chlapci
pomaleji
a
mohou
potřebovat ujištění, že je to
normální, zejména pokud je
přeroste mladší sestra nebo
spolužačky. Další růst lze očekávat
poté, co se objeví první ochlupení
v podpaží a vousy a co jim začne
přeskakovat hlas. 14centimetrový
rozdíl mezi průměrnou výškou
mužů a žen odráží větší pubertální
růstový výšvih u chlapců, který
bývá v průměru kolem 20 cm.
• Začátek tvorby spermií: od
poloviny puberty.
• Výskyt ochlupení v podpaží a
vousů: rozvíjí se později stejně jako
přeskakování hlasu.
96
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Genetické faktory jsou pravděpodobnějším
vysvětlením pozdní puberty, ačkoli přesné
mechanismy nebyly dosud nalezeny.
Hormonální pozadí
Pulzní sekrece hormonů z hypotalamu je
v pohlavním dozrávání důležitá, ale
začátek puberty není výsledkem náhlé
aktivace hormonů. Hormonální aktivita se
zvyšuje ještě před klinickým nástupem
puberty.
Jak puberta postupuje, řídí hypotalamus
hypofýzu, aby se uvolňovaly větší pulsy
hormonů - přibližně každé dvě hodiny
během celého dne i noci. 24hodinové
pulzní uvolňování je nezbytné pro úplný
pubertální vývoj, menarché a ovulaci.
Zvýšená produkce pohlavních hormonů
(testosteronu a estrogenu) má za následek
fyzické změny v pubertě.
Produkce hormonů má kromě tělesných
změn (velikost, tvar, fyzická síla) účinky
také na dozrávání mozku, ovlivňuje
kognitivní vývoj, chování a psychické
fungování.
Vypadá to, že dívky dozrávají psychicky a
kognitivně dříve než chlapci.
Výživa, metabolické
puberta
signály
Intenzivní sportovní trénink může pubertu
výrazně zpozdit a zpomalit růst, a to
zejména u dívek. Zpoždění první
menstruace (přibližně o 5 měsíců na 1 rok
tréninku) nebo zastavení menstruace je
často spojováno s intenzivním tréninkem
baletu,
běhu,
plavání,
bruslení,
gymnastiky, veslování a vzpírání. Pokud
se trénink zastaví v dostatečně raném věku,
může se růst dohnat („catch-up růst“).
Omezování přijímané energie (kc, kJ),
snižování váhy a intenzivní pohybová
aktivita mohou přispívat k pozdní pubertě
a zpomalení růstu.
Vliv načasování a tempa puberty
Existují velké rozdíly v tempu vývoje, a to
u chlapců i u dívek. Neexistuje přesně
daný věk, ve kterém by bylo načasování
puberty abnormální.
Jen asi u 3 % chlapců nebo dívek začíná
puberta v 9 a 8 letech a asi 3 % chlapců
nebo dívek nemají ve věku 14 a 13,5 roku
žádné znaky puberty.
a
Děti, které v dětství nadměrně jedí a
přibírají na váze, obecně rostou rychleji,
puberta u nich začíná dříve, než je průměr,
a rovněž konečné výšky dosahují v nižším
věku, než je průměr.
Anorektické chování (způsobené strachem
z nadváhy a obezity) bývá označováno za
příčinu pozdní puberty u některých dívek a
chlapců. Poruchy příjmu potravy jsou u
dospívajících stále častější a jsou
považovány za chronické onemocnění, ale
pozdní puberta postrádá u většiny mladých
lidí jasnou vazbu na okolní prostředí.
U dětí, které jsou běžně živené, mají
pravděpodobně pro načasování začátku
puberty zásadní význam genetické faktory.
Děti, jejichž začátek puberty je buď
relativně brzký, nebo relativně pozdní,
můžou kvůli tomu, že se liší od většiny
svých vrstevníků, zažívat více psychického
stresu.
Růstové bolesti
Růstové bolesti postihují ve věku 6–11 let
každé šesté dítě, převažují dívky. Nebyla
nalezena žádná příčina těchto bolestí.
Dítě si obvykle stěžuje na intermitentní
bolesti ve svalech paží a nohou, v přední
části stehen, v lýtkách, pod koleny. Děti
mohou také v pažích a nohou cítit neklid.
97
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Bolesti mohou kolísat od mírných bolestí,
někdy spojených s únavou, po silné bolesti,
které mohou dítě budit ze spaní.
Tanner, J. M. (1962). Growth at
Adolescence, 2nd Edition. Oxford:
Blackwell Scientific.
Bolesti se mohou dostavit náhle nebo
postupně. Neobjevují se každý den.
Dostavují se obvykle v pozdním odpoledni
nebo večer a odeznívají ráno.
U starších dětí se bolesti mohou podobat
křečím, „neklidným nohám“.
Ačkoli jsou nepříjemné a pro dítě často
stresující, jsou růstové bolesti neškodné a
spontánně vymizí.
Pokud jsou dlouhodobé, postihují klouby,
nebo jsou provázeny zarudnutím či
otokem, mohou signalizovat nějaký
vážnější zdravotní stav.
Brown, D.C., Kelnar, C. J. H. (2001).
Growing pains. In: Blakemore, C., Jennett,
S. (Eds.) The Oxford Companion to the
Body.
Oxford:
Oxford
University
Press/The Physiological Society.
Scottish Schools Drugs Survey (1996).
Fast Forward Positive Lifestyle Ltd.
Information & Statistics Division, National
Health Service in Scotland (1999). Scottish
Health Statistics 1998. Edinburgh:
Stationery Office.
Kelnar, C. J. H. (1990). Pride and
prejudice: stature in perspective. Acta
Paediatrica Scandinavice (Suppl). 370, 515.
Kelnar, C. J. H. , Savage, M. O., Stirling,
H. F., Saenger, P. (Eds.) (1998). Growth
Disorders:
Pathophysiology
and
Treatment. London: Chapman and Hall.
Rees, M. (1993). Menarche when and
why? The Lancet. 342: 1375-1376.
98
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 7
Voda
Funkce vody
Normální fungování celého těla je závislé
na vodě. Voda například:
• je základní součástí buněk celého
těla
• tvoří 50-80 % tělesné váhy
• hraje důležitou roli při trávení,
vstřebávání a při transportu a
využívání živin
• působí jako nosič při transportu
minerálů, vitamínů, aminokyselin
(bílkovin), glukózy a mnoha
dalších živin
• je prostředím, ve kterém probíhají
veškeré chemické reakce v těle
• je nosičem pro bezpečný transport
toxinů z těla
• je zásadní pro regulaci tělesné
teploty
• je nezbytná pro normální poznávací
a intelektuální funkce
• je součástí tekutiny uvnitř kloubů.
Rizika dehydratace
•
•
•
•
Dehydratace je definována jako
ztráta 1 % nebo většího množství
tělesné váhy v důsledku ztráty
tekutin.
Způsobuje snížení objemu krve a
snižuje průtok krve do svalů a do
mozku.
Krátkodobá dehydratace způsobuje:
snížení fyzické a psychické
výkonnosti,
akutní
žízeň,
podrážděnost, bolesti hlavy.
Dlouhodobá
dehydratace
způsobuje: vyšší riziko ledvinových
kamenů, vyšší riziko infekce
močových cest, zubní onemocnění
v důsledku snížené produkce slin,
má také souvislost s rakovinou
ledvin, tlustého střeva a prsu.
•
V extrémních případech může vést
dehydratace k zácpě a k nočnímu
pomočování a suchému kašli u dětí.
Voda ve škole
Přístup k čerstvé pitné vodě může být
pro školy stále klíčovým problém.
Ukazuje se, že v mnoha školách je
přístup k pitné vodě na omezených
místech – jako je kuchyně (kam žáci
mají omezený nebo žádný přístup).
Voda může být také k dispozici na
takových místech jako jsou toalety, zde
ale někteří žáci považují využití pitné
vody k pití za nepřijatelné. Je sice
uzákoněn požadavek týkající se
zásobování škol vodou vhodnou k pití,
není ale uzákoněn přístup k ní.
Otázky související s normami kvality
vody se změnily, protože školy se mají
řídit směrnicí Evropské komise
98/83/EC. Některé aspekty této
směrnice musely být splněny do
listopadu 2003, standard ohledně
množství olova, kde je stanoveno 10
mikrogramů na litr (místo původních
50 mikrogramů na litr) musí být splněn
do roku 2013.
Průzkum provedený v Anglii ukázal
(Haines, et al., 2000):
• přístup dětí k pitné vodě ve
škole byl velmi různorodý
• 10 % škol nemělo žádná
zařízení k pití
• více než polovina školáků měla
přístup k pitné vodě pouze na
toaletách.
Pro školy existují různé možnosti, jak
zvýšit dostupnost pitné vody pro
zaměstnance a žáky, jako například:
• instalace zásobníků na vodu. Tyto
zásobníky může škola zakoupit a
připojit k hlavnímu vodovodnímu
systému. Voda z potrubí se potom
filtruje a chladí. Náklady zahrnují
údržbu systému a nákup plastových
99
RŮSTEM DOSPÍVÁME
kelímků. Alternativou je zakoupení
výměnných barelů na vodu.
• instalace vodních fontánek může
být
rychlým
a
pohodlným
způsobem, jak poskytnout pitnou
vodu. Fontánka by měla být
umístěna v dostupném otevřeném
prostoru – například ve vstupních
prostorách školy nebo v prostorách
pro tělocvik raději než na školních
toaletách.
• velké nádoby s vodou umístěné ve
třídě tak, aby je mohli využívat žáci
a učitelé po celý den. Takovéto
nádoby pak mohou být plněny
v případě potřeby z centrálního
zdroje pitné vody.
• prodej pitné vody v láhvi ve
školních
obchůdkách
nebo
v automatech
jako
alternativa
automatů
nabízejících
sladké
perlivé nápoje.
• poskytovat dostatečné množství
pitné vody, která je zdarma, čerstvá
a chlazená, ze skleniček na pití
v jídelně
(Scottish Executive, 2003).
Kdy pít vodu
•
•
•
•
Časté popíjení během dne je
nejlepší, a to ať pociťujete žízeň
či nikoliv.
Je dokázáno, že žízeň není
pravým indikátorem potřeby
tekutin; děti by měly být
poučeny, aby pily pár doušků i
bez pocitu žízně tak, aby
docházelo
k pravidelnému
doplňování tekutin.
Děti, které se věnují intenzivně
cvičení
(sportu),
potřebují
nahradit ztrátu většího množství
vydaných tekutin. Zvýšit příjem
tekutin je také potřeba během
období horkého počasí a při
příliš vysoké teplotě ve třídě.
Děti by měly být povzbuzovány
k pití vody v průběhu celého
•
školního dne, nikoliv jen o
přestávkách.
Je potřeba pamatovat na to, že
někteří žáci budou potřebovat
použít
toaletu
i
mimo
přestávky. Je důležité zajistit,
aby děti považovaly toalety za
bezpečné místo a nebály se tedy
hodně pít a následně využívat
toalety.
Co může udělat škola
•
•
•
•
Poskytnout dětem během školního
dne minimálně 3 přestávky pro pití.
Umožnit dětem pít vodu navíc po
tělocviku, po aktivní hře či za
teplého počasí.
Najít takové řešení, které by
umožňovalo povzbuzovat děti k pití
vody pravidelně po celý den bez
rizika přenosu infekce a šikany
(týká se např. WC)
Ujistit se, že školní nabídka vody je
pro děti dostatečně atraktivní.
Enuresis Resource and Information Centre
(ERIC) (2001). Water is Cool in School:
An information pack for schools. London:
ERIC.
European Commission (1998). Drinking
water directive 98/83/EC on water quality
for human consumption. European
Commission.
Haines, L., Rogers, J., Dobson, P. (2000).
A study of drinking facilities in schools.
Nursing Times. 96: 40, suppl. 2-4.
Kleiner, S.M. (1999). Water: an essential
but overlooked nutrient. Journal of the
American Dietetic Association. 99: 2, 200206.
Scottish Executive (2003). Nutrition in
Schools: Scottish nutrient standards for
100
RŮSTEM DOSPÍVÁME
school lunches. Edinburgh: The Stationery
Office.
school meals in Scotland. Final report of
World Health Organization (2004). Water
for Health: WHO´s guidelines for drinking
water quality: 3rd Edition. Geneva: WHO.
Webové stránky
http://www.nutrition.org.uk/healthyliving/h
ydration
101
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 8
Média
•
Klíčové body
•
•
•
•
•
Pojem
Média
zahrnuje
elektronickou a tištěnou formu
komunikace,
která
slouží
k informování,
ovlivňování
i
k zábavě.
Příklady médií jsou televize, rádio,
internet, časopisy, noviny, reklamy
a videohry.
Děti a mladí lidé jsou konzumenty
mnoha typů médií a jejich názory
jsou médii formovány.
Vzrůstá obava, že postoje mladých
lidí k jídlu a k obrazu těla jsou
ovlivňovány médii.
Vzdělávání
dětí
a
mládeže
prostřednictvím
mediální
gramotnosti
může
pomoci
v působení proti negativnímu vlivu
médií.
Vliv médií
•
•
Zhruba jedna třetina skotských
školáků říká, že se dívají na televizi
minimálně 4 hodiny během
pracovních dní. Tento údaj je téměř
shodný se zbytkem Velké Británie,
ale je podstatně vyšší než
v některých evropských zemích,
např. ve Francii. (V ČR tráví více
jak 4 hodiny u televize necelých
17,5 % 11 – 15letých - HBSC
2010.)
Ve
Velké
Británii
existuje
multimediální „pokojová“ kultura,
kdy má mnoho dětí ve svém pokoji
celou řadu elektronických médií.
Mediální gramotnost
•
Mediální gramotnost zahrnuje
schopnost poznat rozdíl mezi
•
realitou a fikcí, jestli je něco
reálné, nebo není, vyhodnotit
získané informace, nebo jaké
záměry mají tvůrci obsahu
médií.
Studie London School of
Economics uvádí, že děti budou
potřebovat „kriticky posoudit
relativní hodnotu informací
z různých zdrojů a získat
kompetence pro porozumění
konstrukcím, formám, silným
stránkám i omezením obsahu
poskytovanému obrazovkami“
(Livingstone and Bovill, 1998).
Mladí lidé přepínají mezi
programy; zavírají pop-up
(překrývací)
reklamy
na
internetu, ale pamatují si silně
působící reklamy.
Média a jídlo/tvar těla
•
•
•
•
•
Přibližně 70 % reklam mířících na
děti souvisí s potravinami. Více jak
polovina těchto reklam propaguje
produkty s vysokým obsahem
cukru, tuku a soli.
Propagování potravin není pouze
záležitostí reklamy, ale také
speciálních propagačních akcí, kdy
je potravina připojena k jinému
zboží – např. hračka z oblíbeného
televizního pořadu je přidána ke
snídaňovým cereáliím.
Výzkum ukázal, že reklamy na
potraviny, včetně nápisů na
automatech, ovlivňují naši volbu.
Mladí lidé, kteří začínají kouřit, si
uvědomují reklamu na tabákové
výrobky více než ti, kteří nekouří.
Obrazy krásy, které poskytují
média, mohou ovlivnit to, co mladí
lidé vnímají jako přijatelný obraz
těla.
Zdá se, že televizní moderátorky,
herečky a celebrity jsou pod větším
tlakem, aby byly štíhlejší než je
průměr.
102
RŮSTEM DOSPÍVÁME
•
•
Děti, které sledují televizi velmi
často, mohou mít horší stravovací
návyky.
Ženské časopisy obsahují 10x více
reklam a článků o hubnutí než
mužské časopisy.
Regulace a výzvy k dalším krokům
•
•
•
•
•
•
Na britských televizních kanálech
se z důvody ochrany dětí smějí
pořady považované za nevhodné
např. pro sexuální obsah, násilí,
vulgární jazyk vysílat po 21.
hodině.
Legislativa zakazující reklamu a
propagaci tabákových výroků byla
ve Velké Británii schválena v roce
2002.
Ve Švédsku existuje zákaz reklamy
pro děti mladší 12 let.
Kodexy týkající se televizního
vysílání mají zamezit skrytým
formám reklamy, např. product
placement, kdy se objevují
v pořadech záběry, kde jsou tyto
někdy škodlivé produkty, jako jsou
např. cigarety, záměrně využívány
právě s cílem tyto produkty
propagovat. Existují obavy, že tyto
kodexy nejsou řádně naplňovány.
Existují rovněž dobrovolné kodexy
týkající se reklamy a uvádění
výrobků na trh (např. alkoholu), ale
pokud se objeví větší množství
stížností, nebývá na otázky
vznesené v kodexech příliš brán
zřetel.
Například asociování konzumace
alkoholu a společenského úspěchu
kodex zakazuje, ale ve skutečnosti
je právě tato asociace častým
námětem reklam propagujících
alkohol.
Definice
•
•
•
•
•
vyhodnocovat informace z nich
získané kriticky.
Marketing
je
zastřešující
technika za účelem prodeje
výrobků
a
podporování
chování. Celý proces zahrnuje
plánování, stanovení ceny,
propagaci a distribuci produktu.
Sociální marketing je plánování
a implementace programů
zaměřených
na
dosažení
společenské změny pomocí
konceptů
obchodního
marketingu.
Reklama je obecně používána
společnostmi a organizacemi,
které platí za propagaci svých
výrobků, např. prostřednictvím
televize, rádií, novin, časopisů a
billboardů.
Nová média – tyto nástroje
zahrnují
marketing
prostřednictvím
textových
zpráv, internetu, sociálních sítí.
Regulační a další orgány
Advertising Standards Authority
http://www.asa.org.uk/
Nezávislý samoregulační orgán pro
reklamu nevysílanou v televizi a rádiích,
pro podporu prodeje a přímé uvádění na
trh. Má zajišťovat, aby reklamy byly
zákonné, slušné, čestné a pravdivé.
Ofcom
http://www.ofcom.org.uk/
Regulátor pro odvětví telekomunikací,
jehož odpovědnost zahrnuje televize, rádia,
telekomunikace
a
bezdrátové
telekomunikační sítě.
Press Complaints Commission
http://www.pcc.org.uk/
Nezávislý orgán, který se zabývá
stížnostmi veřejnosti na obsah novin a
časopisů.
Mediální
gramotnost
je
schopnost posuzovat média a
103
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Consumers´ Association
http://www.which.net/
Nezisková organizace, která pořádá
kampaně ve prospěch spotřebitelů.
Disorders, Body Images and the Media.
London: BMA.
British Medical Association (2003).
Review of TV Without Frontiers Directive.
London: BMA.
Curie, C., Roberts,C., Morgan, A., Smith,
Rasmussen, V.B. (Eds.) (2004). Young
People´s Heatlh in Context. Health
WHO cross-national collaborative study
(HBSC International Report from the
2001/2002 survey). Copenhagen: WHO.
Department for Culture, Media and Sport
(2001). Medical Literacy Statement.
Hastings, G. et al. (2003). Review of
Research on the Effects of Food Promotion
to Children. Prepared for the Food
Standards Agency. Department of Social
Marketing, University of Strathclyde.
Livingstone, S., Hovilo, M. (1998). Young
People, New Media. London: LSE.
about nutrition? BNF Nutrition Bulletin.
27: 7 – 12.
Webové stránky
http://www.social-marketing.org/sm.html
104
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Informační list 9
Kojení
Všeobecné trendy
Kojení se začalo snižovat se zavedením
mléka v prášku (náhradního mateřského
mléka) a to v 50. a 60. letech 20. století.
Zdravotní nevýhody tohoto způsobu
výživy nebyly v té době chápány a tento
způsob výživy se stal pro mnoho žen
stanovenou normou. V posledních 20-30
letech bylo díky výzkumu dokázáno, že
kojení má mnoho zdravotních výhod pro
dítě i pro matku. Organizace jako Health
Scotland se aktivně zapojují do kampaní
s cílem informovat veřejnost o výhodách
kojení a i proto počty kojených od roku
1990 rostou.
Anketa zahrnující 2000 kojených dětí ve
Skotsku uvádí následující:
•
•
•
•
63 % dětí je kojeno po narození
50 % dětí je stále kojeno v prvním
týdnu
40 % dětí je kojeno během
šestinedělí
30 % dětí je kojeno ve věku 4
měsíců.
Tyto údaje ukazují, že zatímco Skotsku se
oproti Anglii a Walesu daří méně v počtu
dětí kojených od narození
(kde po
narození kojí 71 %), ale Skotsko má lepší
výsledky v podpoře a udržení kojení,
pokud s ním jednou žena začne.
•
dětské
rakoviny
leukémie
jako
např.
Kojení také nabízí:
• lepší reakci na očkování
• zlepšení zraku (projeví se u tří a
půlletých)
Existují určité důkazy o tom, že:
• u nedonošených dětí kojení zlepšilo
kognitivní vývoj
• je nižší riziko obezity v dětství.
Výše popsané výhody jsou patrné již při
několika týdnech kojení, maximálního
přínosu pro zdraví dětí je dosaženo při
kojení po dobu 13 týdnů do 6 měsíců.
Výhody pro matku
Přínosy kojení pro matku jsou méně známé
než pro dítě, ale jsou významné a zahrnují:
• snížené riziko rakoviny prsu
• snížené riziko rakoviny vaječníků.
Další výhody
•
•
•
Výlučné kojení (dítě přijímá pouze
mateřské mléko) přispívá k delšímu
rozestupu mezi narozením dětí.
Finanční výhody pro rodinu –
mateřské mléko je zdarma
Kojení přispívá i k finančnímu
prospěchu zdravotnictví – díky
snížení gastroenteritid a dalších
infekcí,
které
jsou
spojené
s krmením z láhve.
Kojení a sociální faktory
Výhody pro dítě
Existují důkazy jak o krátkodobých, tak o
dlouhodobých přínosech pro zdraví
kojených dětí. Kojení snižuje riziko:
• infekcí dýchacích cest, infekcí
středouší i infekcí močových cest
• gastroenteritidy
• astmatu a alergií
• dětského diabetu (DM 1. typu)
Celkově jsou výhody kojení méně
oceňovány
u
matek
žijících
v socioekonomicky znevýhodněných
komunitách ve srovnání s matkami
žijícími v bohatších oblastech. Zatímco
v době první poporodní návštěvy kojí
70 % skotských matek z vyšších
socioekonomických skupin, z nejnižší
socioekonomické skupiny je to jen
105
RŮSTEM DOSPÍVÁME
20 % matek.
Faktory podporující kojení
Hlavní faktory spojené
zahájením kojení jsou:
•
•
•
•
•
•
•
•
s úspěšným
vyšší věk matky
vyšší dosažené vzdělání matky
matky žijící v manželství
podpora partnera
vyšší socioekonomický status
rozhodnutí kojit vzniklo na začátku
těhotenství
podporující rodina nebo kulturní
tradice
předcházející pozitivní zkušenost
s kojením.
Faktory znemožňující kojení
•
•
•
•
•
nepodporující rodina či kulturní
tradice
rozpaky
sociální
a
ekonomické
znevýhodnění
chybí podporující partner
návrat matky do práce.
k problematice kojení a výživy dětí využít
témata vztahující se k fyzickému a
sociálnímu zdraví i k životnímu prostředí.
Kojení má také důležité biologické a
vztahové faktory, které můžeme propojit
s jinými částmi učiva.
Je možné, aby škola spolupracovala
s místními
porodními
asistentkami,
zdravotnickými pracovníky.
Způsoby, kterými může škola podpořit
kojení:
• zabývat se kojením v rámci
vzdělávacích programu
• pozvat kojící matky do třídy, aby
promluvily o výhodách kojení
• spojit se s místními zdravotními a
dobrovolnickými organizacemi (ve
Skotsku např. La Leche League
http://www.llli.org/,
the
Breastfeeding
Network
http://www.breastfeedingnetwork.o
rg.uk/
• vzdělávejte o kojení také chlapce –
kojení je otázka pro všechny mladé
lidi
• propagovat
u
mladých
lidí
zdravotní výhody pro dítě a matku
Ekologické výhody kojení
Webové stránky
Kojení zabraňuje mnoha komplikacím
spojeným s krmením z láhve, jako je:
• nevhodná koncentrace krmení
• potřeba přístupu k čisté vodě
• potřeba sterilizačních roztoků a
jejich
následný pro
životní
prostředí znečišťující účinek
• potřeba
likvidovat
biologicky
nerozložitelné plastové láhve a
další vybavení.
http://www.readysteadybaby.org.uk/
http://www.breastfeeding.co.uk/
http://www.healthystart.nhs.uk/food-andhealth-tips/breast-feeding/
http://www.unicef.org/programme/breastfe
eding/
Kojení a škola
Školy mohou hrát významnou roli při
zkoumání otázky výživy dítěte a mohou
pomoci snížit sociální stigma spojené
s kojením, včetně kojení na veřejnosti.
V rámci vzdělávacích programů můžeme
Hamlyn, B., Brooker, S., Oleinikova, K.,
Wands, S. (2002). Infant Feeding 2000: A
survey conducted on behalf of the
Department of Health, the Scottish
Executive, the National Assembly for
106
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Wales and the Department of Health,
Social Services and Public Safety in
Northern Ireland. Norwich: The Stationery
Office.
Higginson, C. (2001). Evidence into
Action: Nutrition in the under fives.
Edinburgh: Health Education Board for
Scotland.
(2003). Breastfeeding and Returning to
Work: Off to a good start. Edinburgh :
HEBS.
(2003). Off to a Good Start: All you need
to know about breastfeeding your baby.
Edinburgh: HEBS.
107
RŮSTEM DOSPÍVÁME
Poděkování
K vývoji tohoto metodického materiálu přispělo mnoho lidí s různým odborným zázemím.
Health Scotland chce poděkovat edičnímu týmu a všem ostatním, kteří se na obou knihách od
jejich vzniku podíleli.
Ediční tým
Courtney Cooke, Candace Currie, Cathy Higginson, Jo Inchley, Alex Mathieson, Monica
Merson a Ian Young.
Do kapitol přispěli
Mary Allison, Neville Belton, Marcia Darvell, Lesley De Meza, Cathy Higginson, Emma
Hogg, Monica Merson, Liz Swindon, Joanna Todd, Noreen Wetton, Jo Williams, Peter
Wright, Ian Young.
Do informačních listů přispěli
Julie Armstrong, Ruth Campbell, Candace Currie, Cathy Higginson, Jo Inchley, Chris Kelnar,
Alex Mathieson, Jennifer Trueland, Ian Young.
Kniha 2: Školicí a výukové materiály
Ediční tým
Courtney Cooke, Candace Currie, Gay Gray, Jo Inchley, Alex Mathieson, Monica Merson a
Ian Young.
Přispěvatelé
Courtney Cooke, Gay Gray, Annie Howie, Pat Reid, Monica Merson and Noreen Wetton.
Školicí a výukové materiály otestovali
Sarah Cavanagh, Courtney Cooke, Kevin Denvir, Rachael Roberts, Monica Merson, Lusia
Walker, Evelyn Wilson and Heather Young.
Děkujeme všem učitelům, odborníkům v podpoře zdraví a dalším odborníkům, kteří se
podíleli na vzdělávacích aktivitách při testování tohoto metodického materiálu.
Připomínky byly přijaty pro různé pracovní verze Knihy 1, Informačních listů a Knihy 2.
Chceme proto dále poděkovat vám všem, kteří jste tomuto metodickému materiálu věnovali
svůj čas a odborný pohled.
NHS Health Scotland, 2005.
ISBN: 1-84485-273-3.
Překlad: Linda Fröhlichová, Marcela Krunclová
108

zde

Transkript

Podobné dokumenty