4. ročník / březen 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

4. ročník / březen 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy

Vyneseno
z ředitelny
Projekt
UNICEF
Návštěva
knihovny
Policisté
v 1. třídě
Okresní
Jaro
ve škole
Karneval Info z 2.
1. tříd
tříd
Jsou
recitační
soutěže Dvojčata mezi námi
Zeptali na škole
jsme se
nejmenších
R.U.R.
Rozhovor S
Anketa
na téma...
s...
deváťáky
o životě
Prstem
po mapě
Další
pejsek
Olympiáda
2014
Anglické
okénko
Nejen
pro kluky
¨
4. ročník / březen 2014
ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy
1
Jelikož nám často přicházejí dotazy ohledně
plánovaných oslav spojených s výročím školy,
rozhodla jsem se Vás o těchto akcích informovat již
v březnovém čísle našeho časopisu.
Jak jsem se zmínila v červnu 2013 na
„Rozloučení se školním rokem“, bude naše škola
slavit 50. narozeniny. 1. 9. 1964 byl slavnostně
zahájen první školní rok na Sokolovské, tehdy
nazývané Nová škola. Oslavu kulatin slavnostně
zahájíme 1. září 2014. Po celý den bude probíhat
Den otevřených dveří pro všechny, kteří budou
chtít nahlédnout do prostor školy. Ten se
uskuteční nejen na Sokolovské, ale také na našem
odloučeném pracovišti, kde se můžete potkat
s našimi nejmenšími v mateřské škole a v prvních a
druhých třídách.
Momentálně pilně pracujeme na Almanachu,
který bychom chtěli zveřejnit 1. 9. 2014 v knižním
vydání. Kromě toho v tento den plánujeme
zahájení výstavy fotografií absolventů školy
v multifunkčním centru Fabrika. Musím velmi
poděkovat všem, kteří se podíleli a podílejí na
Almanachu, především paní učitelce Škraňkové,
Křičkové, Maňasové, dále pak paní učitelce Sirkové
a Andresové. Chtěla bych se pochlubit, že se nám
podařilo sehnat fotografie všech absolventů školy,
pro představu to bylo více než 80 tříd. Almanach
nebude pouze „album“ fotografií všech bývalých
absolventů a stávajících žáků školy, ale bude
obsahovat také historický přehled vývoje školy. A
na co se můžete opravdu těšit, tak to jsou
vzpomínky bývalých ředitelů, učitelů a žáků školy.
O své dojmy ze školních let se s Vámi podělí pan
ředitel Vítězslav Dobeš a Jiří Novotný, pan učitel
Josef Fiala, dále paní učitelky Božena Dobešová,
Danuše Páralová, Libuše Samuelová, Libuše
Novotná a Vlasta Dvořáková. S úsměvnými
historkami přispěl i náš bývalý žák a nynější
městský historik Radoslav Fikejz.
Své polínko do ohně přidal také pan starosta David
Šimek. Almanach budeme prodávat na všech
zmiňovaných akcích a budete si ho moci od 2. září
2014 zakoupit i ve škole.
Od 15. 4. 2014 si ho můžete zamluvit na
školním e-mailu [email protected]. Vzhledem
k finanční
náročnosti
výtisku
Almanachu
neplánujeme jeho dotisk.
No, a abychom na ty padesátiny vzpomínali
opravdu dlouho, připravujeme „taneční plesání“,
jež se uskuteční dne 19. 9. 2014 v multifunkčním
centru Fabrika.
Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří nás již
podpořili a přispěli finanční částkou ve formě
sponzorských darů. Využijeme je právě na vydání
Almanachu. Jeho prodejem získáme pouze 1/3
skutečného nákladu za výtisk, což činí okolo 120
Kč.
Jsme rádi, že nejste lhostejní ke školním akcím
a podporujete je. Důkazem toho jsou přibývající
dotazy z Vaší strany ohledně tomboly - zda
budeme přijímat věcné dary na školní „plesání“.
Samozřejmě budeme rádi za všechny zajímavé
ceny. Jsme si vědomi, že je mezi Vámi celá řada
šikovných maminek a tatínků, proto uvítáme
domácí výrobky, kterými můžete potěšit někoho
dalšího, nebo reklamní předměty z Vaší firmy. Na
dotaz, jestli byste mohli něco upéct (např. dort),
odpovídám ANO, ale v květnu nám to pouze
nahlaste, abychom o tom věděli. Dort nám dodáte
až v den plesu, aby si ho výherci mohli užít pěkně
čerstvý . Věcné dary do tomboly budou přijímat
od 5. května 2014 – třídní učitelé, vedení školy,
účetní školy nebo paní učitelka Sirková.
Samozřejmě i nadále uvítáme jakékoliv finanční
dary,
které
využijeme
na
plánované
„narozeninové“
akce.
Všechny
sponzory
zveřejníme, proto prosíme, abyste společně
s darem uvedli jméno Vaše nebo organizace, která
dar věnovala. Hlavní sponzoři budou mezi
čestnými hosty naší taneční zábavy.
Lístky na „taneční plesání“ budeme prodávat
ve škole od 5. května 2014 do naplnění kapacity
multifunkčního centra. Prodej lístků bude
organizovat paní učitelka Sirková. Bližší informace
získáte na rodičovských schůzkách 14. 4. 2014 a
v dubnovém čísle Sokolovského koktejlu.
Doufám, že si to společně užijeme!
Alena Vašáková
2
Při příležitosti Světového dne vody
22. 3. jsme se zapojili do charitativního
projektu „Mýdlo = hrdina dětí“. Tento
projekt je součástí aktuální kampaně
UNICEF.
Cílem akce je zlepšit hygienické
podmínky a přístup k nezávadné vodě
pro děti v rozvojových zemích a
v krizových oblastech.
Jak projekt „Mýdlo = hrdina dětí“
probíhal? Přinesli jsme si stará tuhá
mýdla, nastrouhali je, přidali trochu
tekutého mýdla, vody a vznikla hmota,
z které jsme si vymodelovali mýdla
různých tvarů (sluníčko, sněhulák,
houba, dort, slepička atd.) a dozdobili je
semínky.
Nakonec jsme mýdla zabalili a ten,
kdo z rodičů chtěl, mohl si mýdlo
koupit nebo si ho jen tak pro radost
odnést domů. Získané peníze jsme
odeslali organizaci UNICEF.
Díky patří všem, kteří přispěli nejen
finančním darem, ale také dodáním
mýdel, zapůjčením struhadel a
formiček .
Březen – měsíc knihy. Ani my, žáčci a žákyně
z 1. A, jsme nezůstali pozadu a za knihami
jsme se rovnou vydali. Kam? No přeci do naší
městské knihovny.
Paní knihovnice nás seznámila s tím,
jak se knihy půjčují, jak jsou seřazeny a
v neposlední řadě také s tím, jak se k nim
máme chovat.
Poté jsme si zahráli „Abecedov“. Byly
to hry, ve kterých se objevovala jednotlivá
písmenka abecedy. My ještě všechna
písmenka neumíme, ale s malou pomocí paní
knihovnice jsme všechno zvládli. Vše bylo
velice zábavné, ale i poučné.
Nakonec jsme si mohli prolistovat
knížky, které nás zajímaly.
Návštěva knihovny se nám líbila, proto
jsme si další návštěvu domluvili hned na
měsíc duben. Moooc se všichni těšíme!
3
Ve čtvrtek 13. března nás
přišel navštívit příslušník Policie
ČR. Měli jsme obrovskou výhodu,
protože to byl tatínek naší
Kristýnky Čadilové.
Zpočátku jsme si povídali
o tom, jak se máme chovat na ulici
při jízdě na kole, skateboardu,
koloběžce apod., co si máme před
jízdou obléknout a v neposlední
řadě jsme si zopakovali pravidla
silničního provozu.
Dále jsme si připomněli, jak se
máme chovat, když nás osloví cizí
osoba nebo když jsme sami doma
a někdo na nás zazvoní. Bylo
to velice důležité si vše oživit, protože se stáváme samostatnějšími
a nikdo nechce, aby se nám
cokoliv stalo. Nejvíc nás ale
zajímalo, co si pan policista
přinesl v těch velikých černých
taškách. Byla to celá policejní
uniforma – chrániče, helma,
plastový
štít,
obušek
a
neprůstřelná vesta. Vše jsme si
mohli vyzkoušet. A nebyla to
žádná legrace.
Nakonec nás pan policista spoutal
do
opravdových
pout,
ale
rozhodně to nebyl příjemný pocit.
Setkání se nám moc líbilo,
dozvěděli
jsme
se
mnoho
zajímavého a nového. Doufáme, že
nás pan policista znovu navštíví,
třeba i za doprovodu pejska.
Bylo období karnevalů. Ani 1. A nebyla výjimkou a uspořádala si malý karneval. Od rána se třída
neplnila dětmi, nýbrž pohádkovými, ale i nepohádkovými bytostmi. A že byl výběr velice pestrý!
V českém jazyce místo Honzíka, Evičky, Kačenky a Tomáška četli pirát, zlodějka, Hello Kitty a rytíř.
V matematice nesčítali Páťa, Markétka, Matěj a Štěpánek, ale had, pirátka, fotbalista a šašek. No, a ve
výtvarné výchově netvořili Kristýnka, Kryštůfek, Terezka a Deniska, ale kostlivec, vlk, Šípková
Růženka a Včelka Mája. Ne, že bychom se celý den učili. Ke správnému karnevalu patří také zábava,
a to pořádná! Vyrobili jsme si kouzelné brýle, nafoukli balónky a skvěle zatancovali!!! V pátek
7. března se konal karneval v 1. B. Děti si vyrobily kouzelné brýle, zatancovaly si v kostýmech,
navštívily děti a paní učitelky ze školky a pak v družině tančily a mlsaly celé odpoledne.
Za informace a foto o dění v prvních třídách děkujeme paním učitelkám Procházkové a Ptáčkové.
4
Tak jako každý rok se lesní paseky u Semanína pokryly mléčně bílým závojem bledulí. Byly
jich tisíce a rozkvetly o měsíc dříve, než tomu bylo v jiných letech. Děti z 2. tříd nasedly do
vláčku a jely se na tu krásu podívat. A věřte, stálo to zato!
Děti ve školní družině strávily neobvyklé odpoledne. Přijel se za nimi podívat bývalý žák naší
školy, vnuk paní vychovatelky Maňasové a možná příští velká hvězda showbusinessu
Christopher. Hrál na kytaru, děti zpívaly a tancovaly na jeho internetový klip. A nakonec ho
obehrály v kartách.
Děti ze školní družiny společně s paní vychovatelkou Maňasovou a paní učitelkou
Škraňkovou besedovaly 10. 3. s paní Soudkovou v knihovně. Děti se zúčastnily soutěže
o nejoblíbenější knihu a také si vybraly knihy pro domácí čtení.
5
Jak jsme se zmiňovali již v únorovém čísle, postoupilo
několik žáků naší školy do okresního kola recitační
soutěže Dětská scéna 2014. Žáky hodnotila porota
sestavená z profesionálů v jazykovém a dramatickém
oboru. V konkurenci recitátorů z 0. – III. kategorie
nejvíce uspěla Anička Ingrová, která obsadila 3. místo
s postupem do krajského kola, jež se uskuteční
v dubnu v Pardubicích. Velmi pěkný výkon předvedl také
František Vraspír, ale dosáhl „jen“ na Čestné uznání.
Ani ostatní postupující z oblastního kola si rozhodně
neudělali ostudu.
Aničce přejeme hodně štěstí v krajském kole.
Ve starších kategoriích děvčata nedosáhla na žádnou z postupových příček, přesto předvedla
vyrovnané výkony. Velkým přínosem jsou rozborové semináře recitátorů s členy poroty. Odtud si
mohou odnést ke svému projevu cenné poznatky a připomínky, na co si mají v příštích letech dát
pozor nebo na čem mají ještě zapracovat.
Všichni si zaslouží velikou pochvalu!
U kultury ještě zůstaneme. V únoru jsme přijali pozvání divadelního souboru DOMA
(Docela Malé divadlo Svitavy) na hru Karla Čapka. Ta vypráví o světě, kterému technika
přinesla zkázu civilizace, ale také o tom, že jedinou nadějí pro budoucnost je láska.
Součástí divadelního představení bylo i vyprávění o cestě na Island, kterou celému
souboru umožnilo pozvání do Reykjavíku na 98. „Světový kongres esperanta“.
Z pohledu diváka:
Vystoupení začalo krátkým povídáním a prezentací o Islandu, které kromě dvou členek
divadla moderoval i náš bývalý učitel chemie Daniel Šrajbr.
A jsme u představení. Ve hře se střídaly scény dialogu Karla Čapka s jeho přítelem se
scénami jejich představ. Úvodní dialog všechny zaujal hlavně díky futuristickému nádechu snu
Karla Čapka. Poté, co se děj přesunul do továrny, měli jsme možnost zhlédnout kvalitní
herecké výkony jednoho z profesorů a Heleny. I přes rozsáhlost celého Čapkova R.U.R. vystihli
herci ty nejzajímavější okamžiky. Továrna se původně jevila, alespoň ze strany profesora, jako
idylický ráj. Ten se však proměnil v pekelnou základnu robotů, v níž byl profesor uvězněn.
Pochmurný konec byl však zažehnán. Objevila se naděje na záchranu civilizace – láska.
Ocenili jsme nejen herecké výkony všech, ale i efekty a celkové zpracování.
Honza Plíhal a Ondra Beneš
Děkujeme paní profesorce svitavského gymnázia - Radce Obloukové, která hru
režírovala, a jejímu divadelnímu týmu za skutečně krásný kulturní zážitek. Je to
důkaz toho, že za kulturou nemusíme pokaždé jezdit jinam do větších měst.
6
Na podzim i v zimě se naše škola obléká do nového kabátu, aby nás naladila na aktuální dobu.
Na jaře tomu není jinak. Okna zdobí barevné kytičky, motýlci a sluníčka, na konci chodby
(u jazykové učebny) se za plotem schovávají husy, které hlídá kočička a spousta barevných
ptáčků. Tyto ptáčky můžete vidět i v jiné části chodby, kde jim společnost dělají ovečky.
Ani v některých třídách není o jarní atmosféru nouze. A co u vás doma? Máte už jarní nebo
přímo velikonoční výzdobu? 
7
; Tentokrát jsme vybrali dvojčátka, která k nám přišla v loňském roce z Vietnamu.
Narodili se 1. února 2006. Nikolka svého brášku při narození předběhla.
Nikolka a Filípek Pham
Oblíbená barva
Nikolka: Růžová Filípek: Zelená
Oblíbené jídlo
Nikolka: Rajská omáčka Filípek: Rajská omáčka
Oblíbený předmět
Nikolka: Matika Filípek: Výtvarka
Koníčky, záliby
Nikolka: Výtvarka Filípek: Výtvarka
Co prásknu na druhého
Nikolka: Dívá se na televizi Filípek: Je hodná
A co o nich napsali spolužáci?
Andýsek: Filípek je dobrý kamarád.
Kubík L.: Nikolka je chytrá a Fíla je můj kamarád.
Daník: Jsou přátelský.
Tom D.: Zvládají dobře těžké a složité úkoly. Filípek
má zlaté jedničky.
Kristýnka: Nikolka a Filípek jsou hodní a chtěla bych,
aby se jim u nás líbilo.
Andrejka: Jsou milí a umí jiné jazyky.
Mikeš: Oba dva dobrý.
Terezka Š.: Nikolka je moje nejlepší kamarádka a Filip
je taky můj kamarád.
Samík: Jsou to skvělí kamarádi.
Barča: Jsou bezva kamarádi.
Terezka S.: Jsou hodní.
Kubík V.: Niki je malinká, ale chytrá. Fíla je rychlý
počtář.
Slovo paní učitelky třídní:
Nikolka a Filípek jsou velmi šikovné děti.
První třídu absolvovali ve Vietnamu,
takže se učili číst a psát úplně jiná
písmena, než známe u nás. Přesto patří
nejlepším žákům ve třídě. Však se také
pečlivě každý den učí. Dokonce i
o prázdninách. Obdivuji jejich píli a snahu.
Nikolka krásně maluje a Filípek skvěle
počítá. Oba jsou velice kamarádští a
spolužáci je mají moc rádi.
8
Anička Kosinová z 6. třídy si připravila pár
otázek pro svoji spolužačku z Mongolska
AZZAYU LKHAMPUREVMU – ACEU.
Acea je uzavřená dívka, která se moc
neprojevuje, proto nás zajímalo, co na sebe
prozradí.
Kolik ti je let?
14 let.
Kdy ses narodila?
20. srpna 2000.
Ve kterém městě ses narodila?
Narodila jsem se v městě Darkhan.
V čem se liší život v Mongolsku od toho
tady?
Třeba v tom, že v létě je v Mongolsku +40°.
Jak vypadal váš dům?
Měl červenou střechu, tmavě modré dveře, čtyři
pokoje + jídelnu a měl bílou fasádu.
Měli jste nějaká zvířátko?
Ano měli, kočku a psa.
Jak se jmenuje tvoje maminka?
Davka Lkhampurevma.
A tatínek?
Lhamaa Lkhampurevma.
Máš nějaké sourozence?
Ne, nemám.
Acea s Aničkou
Máte v Mongolsku nějaké svátky, které
u nás nejsou?
Letní a zimní svátky.
Jak je to u vás se školní docházkou?
Základní škola je 11 let. Jinak to je stejné
jako tady v České republice.
Kolik máte druhů předmětů?
Asi 20 druhů předmětů, na každý předmět
jiného učitele.
Jak se liší hodnocení v Mongolsku a tady
v České Republice?
Hodnocení je tam písmenky abecedy.
Jak dlouho jsi žila v Mongolsku?
8 let.
Jak dlouho žiješ tady?
6 let.
Chutná ti tady jídlo?
Ano, chutná.
Je pro tebe rozdíl mezi českou a
mongolskou kuchyní? Jaký?
Ano je. Ale neumím to popsat.
Slavíte v Mongolsku Velikonoce?
Velikonoce u nás v Mongolsku neslavíme.
9
Jakým jazykem mluvíš doma?
Doma mluvím mongolsky.
Co tě baví?
Kreslení.
Které předměty jsou tvoje oblíbené?
Výtvarná výchova, pracovní činnosti.
Líbí se ti v České Republice?
Ano, líbí. Žije se mi tu fajn.
Líbí se ti u nás ve škole?
Ano, líbí.
Kde bys chtěla žít, až vyrosteš?
No, tak napůl.
Jak jste se dočetli, Acea ráda kreslí. A že jí to opravdu jde, se můžete přesvědčit.
10
Četli jste knihu „Spící město“ od spisovatele Martina Vopěnky? Někteří čtrvrťáci ano, a tak
jsme využili toho, že spisovatel přijel besedovat se studenty gymnázia, a domluvili jsme se, že se ho i
my zeptáme na nějaké zajímavosti a popovídáme si s ním o jeho knihách. Zaujalo nás už samo téma
– všichni rodiče v jeho knize usnuli a děti se o sebe musely postarat samy. Co všechno by se mohlo
stát, když rodiče spí a děti jsou odkázány samy na sebe?
Pan spisovatel nám, čtvrťákům a páťákům, předčítal ze své knihy, diskutoval s námi, ptal se a
ptali jsme se hodně i my. Zajímalo nás, jak dlouho píše, co píše, kde bere inspiraci, co dělá ve volném
čase, kolik má dětí, jestli sportuje. Překvapilo nás, že má rád vytrvalostní sporty, běhá na lyžích,
účastní se maratónu, leze po horách, cestuje, navštívil Antarktidu a materiál na knihu sbíral třeba i
v Argentině.
Někteří z nás si jeho knihu i koupili a dostali do ní věnování. A abyste se o panu spisovateli
dozvěděli něco i vy, vyzpovídaly ho pro vás naše redaktorky Kája a Kája z osmičky. Položily mu
několik otázek a on jim ochotně odpovídal. Tak čtěte!
Vystudoval jste fyziku, tak by nás zajímalo,
jak jste se vlastně dostal k psaní knih?
No, já jsem vlastně nikdy tak moc tu fyziku
studovat nechtěl, ale to byla taková doba, že jsem
si nemohl úplně vybrat. Byli jsme taková rodina,
která moc nesouhlasila s komunistickým režimem,
takže bych se nedostal na filozofickou fakultu, kde
se studovala literatura. Ale protože můj tatínek
byl a je slavný matematik, tak mě přemluvil na
matematiku a fyziku. Já jsem ale chtěl vždy psát a
vždycky jsem psal, a tak jsem se k tomu zase
vrátil.
Takže jste chtěl psát?
Já jsem nejenom chtěl psát, ale já jsem taky psal
hned, jak jsem se to naučil. Psal jsem básničky a
taky malé povídky.
Co vás motivuje ke psaní?
Pro mě je to velké dobrodružství, protože píšu to,
co se mi zrovna honí v hlavě. Sám objevuju cestou
toho psaní nové světy, napadají mě nové
myšlenky, které by mě jinak nenapadly.
Tedy já skutečně píšu taková témata, která jsou i
pro mě nějakým způsobem zajímavá.
Co byste chtěl knihami říct?
O tom asi nemůže úplně rozhodnout autor, ale
čtenáři. Když píšu, tak si uvědomuju, že by to
mělo být napínavé, ale rozhodující je pro mě,
abych já tu emoci prožil, a pak doufám, že to
bude napínavé a zajímavé i pro čtenáře.
O čem nejraději a nejčastěji píšete?
Mám asi dost široký rozptyl. Teď jsem napsal
trilogii pro mládež, ale předtím jsem psal romány
pro dospělé. Po té trilogii jsem psal ještě svoje
dětské vzpomínky z 60. let. Vždycky mě baví
přesně to, co píšu právě teď. Teď zrovna pracuji
na knize – Má nová planeta, která bude mít asi
600 - 700 stránek, takže bude rozsáhlá. Už mám
tak půlku a je to takový velký příběh z daleké
budoucnosti.
11
Jaké jsou vaše záliby kromě psaní?
Hlavně sport a hory. Běhám taky dálkové běhy na
lyžích a takové ty závody, jako je půlmaratón. Při
sportu duševně odpočívám. Hrozně rád cestuji a
dřív jsem cestoval i do jiných krajin. Byl jsem třeba
v Antarktidě nebo ve vysokých horách. Příští rok se
opět chystám vyrazit někam do Himalájí.
Je na Zemi nějaké místo, kam byste se chtěl
podívat?
No, chtěl bych určitě do Tibetu, ale protože je pod
čínskou okupací a není svobodný, tak bych raději
do Ladaku, což je část Indie. Je to vysoko v horách,
takže je to takový Tibet, který není okupován.
Kde se vám nejvíce líbilo?
Největší zážitek pro mě byla Antarktida, protože
tam se turisticky ani nemůže, čili je to něco úplně
nepředstavitelného, takže je to zážitek, ale takový
nejkrásnější místo, na kterém jsem kdy byl, je
Patagonie v Chile.
Kterou ze svých knih máte nejraději?
Na to se taky těžko odpovídá, protože já vždycky
žiju tou, kterou zrovna píšu. Ty ostatní už jsou ve
světě a od těch se musím odstřihnout. Ale díky
tomu, že teď jezdím po besedách, ta tou se Spícím
městem žiju déle, i když už je 3 roky dopsaná. Díky
ní se také potkávám se svými čtenáři.
A četly Spící město vaše děti?
To ony byly předlohou pro hlavní hrdiny, takže
četly. Ale ne, když jsem ji psal, ale skutečně až jsem
ji dopsal. Samy se v hlavních hrdinech našly a
kupodivu k tomu neměly žádné připomínky.
V zásadě se ztotožnily s tím, jak jsem je tam vylíčil.
Váš otec byl ministrem školství. Změnil byste
něco v současném školství?
Mně se nezdá, že bych změnil, ale určitě bych
posílil roli učitelů (i platově), protože sám vidím,
když strávím ve škole na besedě 3 hodiny, že pak 2
dny nemůžu mluvit. Myslím si, že být učitelem je
krásné povolání, a taky velmi náročné. Mělo by mít
náležitou společenskou prestiž, to určitě. Ale jinak
co se organizace týče, do toho tak nevidím, abych
mohl navrhovat nějaké změny.
Píšete raději pro děti, nebo pro dospělé?
No musím říct, že romány pro děti mě hodně
bavily, protože jsem tím zároveň trávil čas se
svými dětmi a protože byly hlavními hrdiny. Pořád
jsem si je představoval v těch situacích. Na druhou
strany píšu jen témata, která mě baví. Je to sice
těžké psát román, trvá to léta, ale zároveň jsem
strašně rád za tvůrčí činnost, že nemusím sedět
někde v kanceláři a dělat něco nudného. Největší
štěstí je dělat povolání, které vás baví.
Chtěl byste něco vzkázat žákům naší školy?
Nějaké velké poselství asi ne, ale celkově bych řekl,
že dětem docela věřím. Dospělí často děti
podceňují. Mám zkušenosti z drsnějších končin, že
děti jsou schopny zvládnout těžší situace, než si my
dospělí myslíme, takže kdyby nastala situace jako
ve Spícím městě, že by rodiče usnuli, věřím, že by
se děti od určitého věku o sebe dokázaly postarat.
Panu Vopěnkovi moc děkujeme za
besedu i za rozhovor, přejeme mnoho
úspěchů a inspirace k psaní a příjemné
cestování.
Foto: p. uč. Chybová
12
Proč čteme knihy?
Tínka, 2. B
Andrejka, 2. B
Protože je březen a v pondělí si ji Naučíme se číst. Pro radost.
A aby ses něco naučil.
máme donést.
Vojta, 1. B
Abysme měli zábavu.
Honza D., 2. A
Abychom se naučili stará
slova a cizí slova.
Jakub K., 1. A
Abychom se nenudili.
Kubík V., 2. B
Abychom si přinesli něco
do života.
Terezka S., 2. B
Protože abychom se bavili.
Marek, 1. B
Abysme se naučili číst.
Tom D., 2. B
Abychom se něco naučili.
Eva, 1. A
Abychom se naučili číst.
Jolanka, 1. B
Abychom se o něčem dozvěděli.
Ondra, 2. B
Čteme pro zábavu.
Kubík L., 2. B
Abychom se naučili číst.
Terezka, 1. B
Abysme toho hodně věděli.
Markéta, 1. A
Abychom byli chytří.
Tonda, 2. A
Katka S., 2. A
Knihy se čtou proto, abysme byli Protože když jsou lidé staří a slepí, tak nás poprosí, abychom jim
chytrý a nepropadávali ve třídách. to přečetli, a když nečteme pořádně, tak nebudou vědět, co se stane.
Kryštof, 1. B
Protože jsou hezké.
Štěpán P., 1. A
Abychom zjišťovali nové věci.
Anetka, 1. B
Abychom uměli číst.
Filip Š., 2. A
Já čtu rád knihy, protože se
naučím abecedu.
Tomáš, 1. A
Abychom si pamatovali
písmenka.
Petra, 2. A
Abysme byli chytrý a uměli číst
a abysme nekoktali.
Barunka, 2. B
Knížky se čtou proto, abychom
byli zdraví a poučení.
Andrýsek, 2. B
Jirka, 2. A
Abychom se něco naučili a
Knihy čteme proto, abychom
dobře uměli číst dětem pohádky. poslechli jsme si nějaký příběh.
Mikuláš, 2. B
Abychom se něco naučili.
Kristýnka, 1. A
Protože to dělá lidem radost.
Adámek, 2. B
Abychom věděli, o čem to je.
Máťa K., 2. B
Pro zajímavost.
Domča, 2. A
Abychom věděli, kde je třeba d
nebo p a pak abychom věděli,
o čem to je.
Terezka Š., 2. B
Protože je měsíc knihy.
Samík, 2. B
Protože nás to baví!
Filípek, 2. B
Pro radost.
Pája, 2. B
Protože nám musí něco dát do
života.
David Š., 2. A
Čteme knihy, abysme se
dozvěděli, co se stalo.
Honza H., 1. A
Abychom mohli usnout.
Kristýnka, 2. B
Abychom si procvičili čtení a pro
různé dobrodružství.
Magdalena, 2. A
Čteme knihy, abysme se
dozvěděli nějaké nové slovo.
Lucka S., 2. A
My čteme knihy, abysme byli
chytří a věděli vše.
13
Žáci:
1) Jakou knížku bys doporučil (a) ostatním
spolužákům?
2) Proč právě tuhle?
Lea Kučerová, 8. A
1) Tak mně se líbí Bratrstvo od Johna Flanagana.
2) Doporučila bych ji ostatním, protože to zaujme hnedka
od začátku a je to čtivé.
Kuba Kočvara, 6. A
1) Jirkův vesmírný lov pokladů, Lovci mamutů.
2) Protože jsem to četl a protože to jsou výborné knížky.
Ladislav Vašák, 6. A
1) Klub záhad.
2) Můžeš tam luštit lupou a je to hlavně krátké, takže se
v tom vyznáš.
Dominik Jansa, 6. A
1) Horory na dobrou noc od Horowitze.
2) Je to zajímavé, dobře hororové.
Učitelé:
1) Jaká byla vaše oblíbená knížka v dětství?
2) Jaká je vaše oblíbená knížka teď?
p. uč. Macenauerová
1) V dětství Šťastný princ a jiné pohádky.
2) Teď asi nemám oblíbenou knížku, možná Kámen
mudrců. Tahle se mi líbila.
Jirka Pilař, 6. A
1) Deník malého poseroutky.
2) Protože je to vtipné a zábavné.
Nikola Valentovičová, 6. A
1) Strašidla po telefonu.
2) Je vtipná.
Pavla Mařáková, 8. A
1) Deník malého poseroutky.
2) A protože je zábavná.
Dominik Pilař, 6. A
1) Tak to nevím, možná Malý princ.
2) ????
Míša Hotařová, 6. A
1)Deník malého poseroutky.
2) Je to srandovní a myslím, že by to
mohlo ostatní bavit.
p. uč. Chybová
1) Dětství si teď nevybavím.
2) Teď čtu Přemyslovská epopej.
p. uč. Dagmar Průšková
1) Jako úplně malá jsem měla ráda Honzíkovu
cestu a z Deníku kocoura Modroočka.
2) A teď trilogie Milénium.
Na 28. březen připadá Den učitelů. Abychom zjistili, jaký by podle našich žáků měl být učitel, zeptaly se
Kája Nespěšná a Kíťa Kösslerová 65 žáků naší školy (z 1. i 2. stupně) na to, jaké vlastnosti by podle nich
měl mít správný učitel. Dopadlo to takto:
35 žáků odpovědělo hodný, 16 žáků - zábavný, 12 žáků - přísný, 8 žáků - chytrý, 6 žáků - spravedlivý,
4 žáci - sympatický, 2 žáci odpověděli přátelský, klidný, hezký a musí mít respekt a jednou padly
tyto vlastnosti - nápaditý, chápavý, spolehlivý, volnější, důvěryhodný, důrazný, laskavý, milý, cool,
inteligentní, shovívavý, normální, aby nedával poznámky, aby neučil, aby nedával písemky.
A když se redaktorky zeptaly, koho by vlastnosti, které odpověděli, nejvíce vystihovali, nejčastěji byla
zmiňována tato jména: uč. Andresová, p. uč. Žilka, p. uč. Pulkrábková, p. uč. Luňáček, p. uč. Stavělová, p. uč.
Sirková, p. uč. Chybová, p. uč. Rusková, p. uč. Vašáková a p. uč. Macenauerová.
14
Zamyšlení deváťáků nad tím – Co je to život? – je pokračováním ankety prvňáčků a druháčků, které se nám
do únorového vydání našeho časopisu už nevešlo. Nyní máte příležitost si přečíst, co si o životě myslí nebo
jak život vnímají naši nejstarší.
Když se řekne život, většina lidí si představí živou
bytost, která prostě žije. Já si pod tímto slovem
představím duši, která lidské tělo ovládá, říká mu, co
má dělat, tvoří jeho osobnost a dělá nejenom lidi, ale
i zvířata těmi, jakými opravdu jsou. Bohužel většina
lidí se neřídí vlastní duší. Svět by byl určitě lepší,
kdyby si každý uvědomoval sám sebe, a tudíž i
ostatní. Teprve potom by se dalo říkat tomu procesu,
jímž postupujeme - ŽIVOT.
Artur Pohorský
Život bych popsal jako krátký časový úsek mezi
narozením a smrtí. Život nám darují rodiče,
vychovávají nás a učí nás novým věcem, které
budeme v budoucnu potřebovat. Každý by měl mít
právo žít ten svůj podle sebe (to ale neznamená, že
to tak vždy je). Život bych přirovnal ke kusu papíru a
naši rodiče nám do ruky vložili tužku se slovy:
„Nakresli si svoji budoucnost.“ Když tohle všechno
shrnu, život je dar, který dostaneme jen jednou, ale
můžeme ho rozdat mnohokrát. Roman Vykoukal
Kdo ví, zda je život směska náhod, nebo pečlivě
nařádkovaný osud. Na tuhle otázku snad ani nejde
odpovědět. Ovládá nás někdo „ze shora“, nebo
každou vteřinu našeho života prožíváme různě díky
našim rozhodnutím? Vždy, když se nad tímhle
zamyslím, mám zvláštní pocit. Takový pocit bezmoci.
Všechny naše zážitky, vzpomínky a vztahy mohou být
už předem dané… Ale i kdyby to tak bylo, život si
musíme užívat, trávit ho s našimi blízkými a
nezahazovat se zbytečnostmi. Mým snem je, abych si
na smrtelné posteli mohla říct, že nelituju žádného
rozhodnutí v mém životě.
Lucka Mrázová
Život je dar, kterého bychom si měli vážit, protože je
celkem krátký. Pro někoho je důležité užít si ho
naplno a pro někoho je cílem být úspěšný. Život nás
pořád překvapuje – ať už v dobrém, nebo v horším.
Slovo život je obsáhlé, napadá mě život s rodinou,
život osamělý, život krátký, dlouhý,… nevím. Pro mě
má ale jeden pravý význam – je to dar. A nechci ani
pomyslet, jaké by to bylo nežít! Aneta Faltysová
Život je podle mého názoru šance změnit svět
k lepšímu. Tím myslím např. svět bez válek,
záchranu přírody atd. Ale hlavně bychom měli zažít
ty nezapomenutelné chvíle, jako jsou první lásky,
první den ve škole, konec školy (tím nemyslím, že
škola vybuchne nebo se zbourá), první den v práci a
mnohem více. Život je od toho, abychom dělali věci,
které nás baví, a abychom si ho užili tak naplno.
Patrik Kratochvíla
Život je dar, zázrak, ale i prokletí a utrpení. Život je
něco neuvěřitelného, jak z neživé věci dokáže
vzniknout něco tak úžasného a složitého, jako je
člověk, pes, květina,…
Život každý vnímá jinak. Kdo má vše, co potřebuje,
užívá si každé chvilky. Ten, kdo nemá nic (ani
svobodu), si jen přeje, aby takový hrozný život
nemusel déle žít. Každý si zaslouží svobodný život a
možnost zvolit si, jak ho bude žít. Život je zároveň
cesta – cesta k poznání, dokonalosti, osvícení, ...
Ale každá cesta někde končí a ta životní končí smrtí.
Ale kdo ví? Třeba nás po smrti čeká život, který si
zasloužíme dle našich skutků zde na Zemi.
Honza Plíhal
Život je jen nějaká neurčitá doba, během které
zažíváme radostné chvíle, zklamání, lásku, pláč,
možnost být rodičem, mít rodinu a spoustu dalších
věcí. Pokud chceme mít spokojený život, tak se
musíme snažit, protože život je takový, jaký si ho
uděláme. A je jen náš a nikoho jiného!
Lucka Klusáková
Život je dar od Boha. Někdo si myslí, že po konci
života, může být další život. Já v to osobně také
věřím. Nesnáším lidi, kteří si neváží života tak, jak by
měli, pokouší se o sebevraždu, fetují apod. Když už
. dal Bůh šanci žít, měli by toho využít. Je to
jim
největší dar, co existuje. Život je cesta k začátku
nového příběhu, který se odehrává na Zemi. A Zem
je jedinou planetou, která není pojmenována po
bohu. Je to náhoda, či ne?
Vojta Sajdl
15
V tomto čísle Sokolovského koktejlu se podíváme do Paříže, hlavního města Francie. Paříž je
velice krásná a každý by ji měl za svůj život navštívit. Jde o město plné památek, muzeí, romantiky
a spousty dalších zajímavých věcí.
Eiffelova věž je ocelová věž v Paříži, v současnosti nejznámější pařížskou dominantou.
Byla postavena v letech 1887 - 1889. Do roku 1930, kdy byl dostavěn Chrysler
Building, byla s výškou 300 metrů nejvyšší stavbou světa. Dnes měří včetně
antény na vrcholu 324 metrů. Je pojmenována po svém konstruktérovi
Gustavu Eiffelovi. V současnosti je věž významným turistickým cílem, na nějž
jsou Pařížané hrdí. Věž má tři plošiny, první je ve výšce 57 metrů, druhá
ve výšce 115 metrů a třetí ve výšce 276 metrů.
Vítězný oblouk byl vybudován v letech 1806 - 1836
a stojí uprostřed náměstí Place Charles-de-Gaulle
(dříve Place de l'Étoile) na západním konci slavného
pařížského bulváru Avenue des Champs-Élysées. Uvnitř
stavby je malé muzeum zaměřené na historii objektu.
Každý rok u oblouku bývá ukončen cyklistický závod
Tour de France. K památníku dojdete podzemní chodbou.
Na jeho střeše je veřejně přístupná vyhlídková terasa.
Disneyland - je nejznámější a nejnavštěvovanější
zábavní park v Paříži. Celý park se dělí na čtyři části: Fantasyland, Frontierland, Adventureland a Discoveryland.
Zámek ve Versailles - zámek ve městě
Versailles u Paříže, které vzniklo v době vrcholu
královské moci ve Francii,
a symbol absolutistické monarchie. V roce
1979 byl zámek s parkem zapsán na seznam světového
dědictví UNESCO. Samotný zámek má tyto části: vlevo Jižní křídlo, ve středu Královské nádvoří,
vpravo Severní křídlo, úplně vpravo Opera, za Královským nádvořím Mramové nádvoří, obklopené
jádrem zámku, které končí Zrcadlovým sálem.
Louvre - je muzeum v Paříži, které patří k největším
muzeím na světě. Původ sbírky sahá do 16. století, kdy ji
založil František I. a dále Ludvík XIV. koupil sbírky bankéře
Jabacha. Až za Francouzské revoluce roku 1793 bylo
v Louvru oficiálně otevřeno veřejné muzeum, v němž byla
zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských
zámcích, kostelech a klášterech. Po různých vítězných bitvách,
kdy francouzská vojska přinášela z jiných zemí válečnou kořist,
se stal Louvre významným evropským i světovým muzeem.
16
Yorkšírský teriér je plemeno psa malého vzrůstu řadící se mezi teriéry, které pochází ze
Spojeného království. Chová se jako společenské plemeno. Je vhodný pro rodiny s dětmi. Hodí se
do panelového domu.
Historie
Původně patřil ke psům chovaným anglickou
chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii
zákaz lovu, a dokonce i zákaz chovu velkých
loveckých psů. Z toho důvodu vyšlechtili horníci
z oblasti West Riding v hrabství Yorkshire
malého robustního psíka, který uměl chytat
krysy a potkany a příležitostně ulovil i králíka. Na
vzniku yorkšírského teriéra se patrně podíleli
nízkonozí skotští teriéři. O jeho dlouhou
hedvábnou srst se pravděpodobně zasloužil
maltézáček. Původní poslání yorkšírského teriéra
nebylo právě lehké. Doprovázel horníky do
šachet a v přádelnách působil jako krysař.
Angličtí dělníci pořádali pro své psy dokonce i
zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z
pracovního ve společenského psa se udál koncem
19. století. Tehdy se stal mazlíčkem dam z vyšší
společnosti. Ve všeobecné povědomí vešel na
počátku šedesátých let 20. století a dodnes se těší
stále rostoucí oblibě. Do svazu Kennel Club bylo
toto plemeno poprvé zapsáno v roce 1886.
a odtažitě, ale svého pána miluje nadevše a je
nervózní, když je bez něho. Je to oddaný psík,
který ochotně a rád doprovází svého majitele
všude, kam se hne. Spokojí se i s nošením
v košíku nebo speciální tašce, hlavně že může
být nablízku svému člověku. Yorkšírský teriér
rozhodně nepatří mezi zrovna nejposlušnější.
Tento malý psík je velice tvrdohlavý, proto musí
být jeho výchova pečlivá a důsledná. Přestože
patří mezi nejmenší psí plemena světa, miluje
pohyb a dovádění, a proto je i vhodným
účastníkem závodů agility a jiných psích sportů.
Pravidelný pohyb je pro toto plemeno velmi
důležité už jen proto, že má sklon k tloustnutí.
Yorkšírský teriér je poměrně robustním a
odolným plemenem, které není nijak přecitlivělé
ani přehnaně náchylné k onemocněním. Údržba
srsti je velice náročná. Krásná lesklá srst sahající
až k zemi, jakou vídáme u výstavních psů, je
výsledkem dlouhých hodin péče a vyžaduje
mnoho trpělivosti jak od psa, tak od jeho
majitele. Základem péče o srst je pravidelné
pročesávání a kartáčování. K dosažení co
největší délky je třeba srst psa balíčkovat.
Sportujícímu psovi je vhodné srst stříhat.
Charakteristika a péče
Živý výraz očí tohoto malého psíka vypovídá
mnoho o jeho povaze. I přes svůj malý vzrůst a
nevinný vzhled je to velice ostrý, živý, odvážný a
vždy ostražitý pes, který velice rád štěká.
K neznámým lidem se chová poněkud
nedůvěřivě
Článek od Barči Bouškové a obrázek od Kíti Kösslerové.
Zdroje:text:http://cs.wikipedia.org/wiki/Jork%C5%A
1%C3%ADrsk%C3%BD_teri%C3%A9r
obrázky: http://www.jork- FotoReportage.jpg,
17
Během jarních prázdnin (7. února - 23. února) se konaly v ruském Soči XXII. zimní olympijské hry.
Stala se nejdražší a pro Česko nejúspěšnější olympiádou v historii. Většina Čechů si určitě nenechala
ujít napínavé závody našich skvělých biatlonistů, rychlobruslařů, snowboardistů, lyžařů nebo
hokejové zápasy. Kdo olympiádu sledoval, jistě ví, že při vyhlašování dvakrát zazněla česká hymna a
mnohokrát se čeští sportovci postavili na stupně vítězů. Abychom byli konkrétnější:
ZLATO - Martina Sáblíková – rychlobruslení (5 000 m)
Eva Samková – snowboardcross
STŘÍBRO – Ondra Moravec-biatlon (stíhací závod)
Gabriela Soukalová-biatlon (hromadný start)
Gabriela Soukalová, Vernika Vítková,
Ondřej Moravec, Jaroslav Soukup –
biatlon (smíšená štafeta)
Martina Sáblíková-rychlobruslení (3 000 m)
BRONZ - Jaroslav Soukup – biatlon (sprint)
Ondra Moravec – biatlon (hromadný start)
Mezi výborné, ale bohužel „bezmedailové“ výsledky patří také dvě 4. místa Gabriely Soukalové,
jedno 5., jedno 7. a jedno 9. místo Ondřeje Banka a 4. místo Šárky Pančochové.
Díky osmi medailím se dostala Česká republika v celkovém vyhodnocení na 15. místo z 88
zúčastněných zemí. Na 1. místě skončil letošní hostitel, tedy Rusko - s 36 medailemi. O deset medailí
méně získalo Norsko a o jednu méně než Norsko měla Kanada.
A pár informací o „zlaté“ Evě Samkové
o česká snowboardistka,
o narodila se ve Vrchlabí 28. dubna 1993,
o přezdívka: Krůta,
o výška 170 cm a váha 55 kg,
o sportovní klub: Dukla Praha,
o disciplína: snowboardcross,
o debut: 2010,
o záliby: saxofon, bicí, jízda na koni, surfing,
o celkem má 33 medailí.
Osobní příběh: S lyžováním začala ve věku dvou let a v sedmi letech přešla na snowboard.
Závodně se snowboardingu věnuje od 10 let. Nejdříve se věnovala freestyle snowboardingu. Po
zlomenině nohy a ruky přešla k snowboardcrossu, kterému se věnuje od roku 2008.
Zajímavosti: Nosí namalovaný knírek. Jednak ho má pro štěstí a pak sama říká, že se s ním cítí
mužněji, a potom tak i jede. Je to její poznávací znamení.
o Na helmě měla vlčí malbu a na prkně beránčí - takový symbol rovnováhy. Vlci na helmě by měli
honit ovečku na prkně. Vlky na přilbu jí namalovala její kamarádka.
Zdroje obrázků:http://g.denik.cz/1/53/ctk-soci-rychlobrusleni-sablikova-201402190782201_denik-380.jpg,
http://g.denik.cz/1/c5/ctk-soci-biatlon-201402201024401_denik-1024.jpg, http://www.tuzka.eu/wp-content/uploads/2014/02/samkova-knirek.jpg,
Informace o olympiádě dali dohromady Tomáš Konůpka z 9. tř. a Filip Vykopal z 6. tř.
18
Přiřaď anglické výrazy k českým.
19
Ani tentokrát nepřijdete o pravidelný příspěvek Iva z 6. třídy.
Přichází s recenzí další počítačové hry.
Metro Last light
http://foto.dama.cz/img/529/529502.jpg
Pokračování úspěšného metra 2033.
Opět se vžijeme do role Arťoma, který je o 20
let starší. Arťom v minulém díle odpálil rakety,
kterými zahubil skoro celou rasu tzv. temných ano, ta stvoření, která byla určena pro záchranu
lidstva. Jednoho dne je Arťom povolán, aby
s odstřelovačkou Annou zahubil posledního
temného. Jeho přítel Chán ale říká, že on může
být jediný, který dokáže s temnými mluvit, a tak
ho Arťom moc zabít nechce. Vydává se s Annou
na povrch, ale temný uteče a Arťom je zajat
rudými. Posléze uteče se svým novým přítelem
Pavlem, kterého následně unesou. Arťom ho
zachrání, ale Pavel ho zradí a Arťom je mučen.
Poté unikne a jde hledat temného, což je vaším
hlavním úkolem.
Hru můžete projít dvěma způsoby - buď
potichu, nebo nahlas. To se projeví na konci
hry. Ke konci najdete temného, najdete Pavla, a
buď se mu pomstíte, nebo ho necháte. To si
temný zapamatuje a podle vašich skutků bude
buď dobrý, nebo špatný. Konec ten vám ale
neřeknu, přišli byste o spoustu zábavy. Hra je
graficky výborná, umělá inteligence skvělá a
celkově tak dobrých her se už moc nevidí.
Za mě 10/10.
Zdroj: www.doupě.cz
Na březnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli:
Šéfredaktorka: Karolína Hynková
Členové redakční rady: Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Denisa Nováková, Martina
Drápelová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B
Přispěvatelé z venku: Alena Vašáková, Kateřina Procházková, Zuzana Ptáčková, Monika
Škraňková, Anička Kosinová, Tomáš Konůpka, Petra Janků
DĚKUJEME!!!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová
Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/
20