walking cathedral

Transkript

walking cathedral

CHODÍCÍ KATEDRÁLA
WALKING CATHEDRAL
CAST
OBSAZENÍ
LAYLA MINER, member of the English gentry class
CLIFF MINER, her husband
BIFF MINER, their son
KAREN BELFRY, granddaughter of the local aristocracy
LADY BELFRY, the local aristocracy
BELL RINGER
GERMAN PILOT
VICAR
LAYLA HORNÍKOVÁ, příslušnice anglické niţší šlechty
CLIFF HORNÍK, její manţel
BIFF HORNÍK, jejich syn
KAREN BELFRYOVÁ, vnučka místní šlechty
LADY BELFRYOVÁ, místní šlechta
ZVONÍK
NĚMECKÝ PILOT
VIKÁŘ
Europe is on the eve of war – again. The Miners are sitting at a
table in their garden and sipping tea. Son Biff looks uncomfortable.
V Evropě se schyluje k válce - opět. Horníkové sedí u stolu ve své
zahradě a popíjejí čaj. Jejich syn Biff vypadá roztrpčeně.
MRS. MINER: But darling, it’s not fair. Why can’t I have a new hat
if you can have a new car?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale drahoušku, to není fér. Proč já nemůţu dostat
nový klobouk, kdyţ ty můţeš mít nové auto?
MR. MINER: Because a new car is practical. It’s something for the
whole family. You want a new hat just to keep up with the Joneses.
PAN HORNÍK: Protoţe nové auto je praktické. Je to něco pro celou
rodinu. Ty chceš nový klobouk jen proto, abys neztratila krok s
Jonesovými.
MRS. MINER: Not with the Joneses, dear, with the Belfrys. Their
flower show is coming up and I simply can’t go to it wearing the
same old hat as last year. Not this year.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne s Jonesovými, drahý, s Belfryovými. Výstava
květin se blíţí a já na ni prostě nemohu jít s tím samým starým
kloboukem jako loni. Ne letos.
MR. MINER: What’s so important about this year’s show? The
Belfry rose always wins, year in, year out.
PAN HORNÍK: Co je tak důleţitého na letošní výstavě? Růţe od
Belfryů vţdycky vyhraje, rok sem, rok tam.
BIFF: That’s because no other roses are allowed in the contest. The
Belfrys have seen to that.
BIFF: To proto, ţe jiné růţe soutěţit nesmějí. Belfryové se o to
postarali.
MRS. MINER: That’s not true, Biff. The contest has always been
open to the public. It’s just that the Belfry roses were always so
good that nobody saw any reason to compete with them.
PANÍ HORNÍKOVÁ: To není pravda, Biffe. Soutěţ je a vţdy byla
otevřena veřejnosti. Je to proto, ţe růţe od Belfryů byly vţdy tak
dobré, ţe nikdo neviděl důvod, proč by s nimi měl soupeřit.
BIFF: Oh, mother, you’re so naïve. Their roses are no better than
any others. Ordinary people won’t enter their own roses because
they’re afraid to. Afraid members of their own class will jeer at
them for stepping out of line.
BIFF: Ach mami, ty jsi tak naivní. Jejich růţe nejsou o nic lepší neţ
jiné. Obyčejní lidé svoje růţe nepřihlásí, protoţe se bojí. Ustrašení
příslušníci jejich vlastní třídy by se jim posmívali za to, ţe vybočují z
řady.
MR. MINER: What’s got into you?
PAN HORNÍK: Co to do tebe vjelo?
BIFF: Don’t you see, Father? England is still ruled by a medieval
class system that insists the Belfrys have better blood than the rest
of us. They would have us think since their blood is better, their
roses must naturally be better as well.
BIFF: Copak to nevidíš, otče? Anglii stále ovládá středověký třídní
systém, podle něhoţ mají Belfryovi lepší krev neţ my ostatní. To nás
nutí myslet si, ţe jelikoţ jejich krev je lepší, jejich růţe musí být
přirozeně taky lepší.
MR. MINER: And have you ever been to one of their flower
contests? Do you even know what you’re talking about?
PAN HORNÍK: A uţ jsi někdy byl na jejich soutěţi květin? Víš vůbec, o
čem to mluvíš?
BIFF: You’re not going to find me at one of those decadent orgies.
BIFF: Na ţádné z těch dekadentních orgií mne nepotkáš.
MRS. MINER: Biff, watch your language.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Dej si pozor na jazyk, Biffe.
BIFF: I’m sorry, mother, but a flower contest in this day and age is
pure decadence. Decadence from the ruling class, much the way
your hat and father’s car are decadence of the bourgeois class.
BIFF: Promiň, mami, ale soutěţ květin je v těchto dnech čirá
dekadence. Dekadence ze strany vládnoucí třídy, podobně jako je tvůj
klobouk a otcovo auto dekadence burţoazní třídy.
MRS. MINER: How can you talk that way to us?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jak s námi můţeš takto mluvit?
BIFF: It’s not your fault, Mother. You and father just don’t know
any better.
BIFF: Není to tvá chyba, mami. Ty a otec prostě jen neznáte nic
lepšího.
Walking Cathedral – Darren Baker
Page 2
MR. MINER: And you do?
PAN HORNÍK: A ty ano?
BIFF: Well, yes and no. Yes, I know more about it than you do, and
no, I really know nothing at all.
BIFF: No, jak se to vezme. Ano, vím toho o tom více neţ vy - a ne, ve
skutečnosti nevím zhola nic.
MR. MINER: Lay, what’s he talking about?
PAN HORNÍK: Lay, o čem to mluví?
MRS. MINER: I think he just called himself an idiot and us worse.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe se právě prohlásil za idiota a nás za
ještě něco horšího.
BIFF: I don’t mean it like that, Mother. You see, the most important
thing I learned at Oxford was that I knew nothing at all. Once I
knew that, I was able to open my eyes up to the real world. And the
first thing I saw was all the injustice around us.
BIFF: Takhle to nemyslím, mami. Víš, to nejdůleţitější, co jsem se v
Oxfordu naučil bylo, ţe nevím vůbec nic. Jakmile jsem to zjistil,
otevřely se mi oči a já spatřil skutečný svět. A první, co jsem uviděl,
byla všechna ta nespravedlnost kolem nás.
MR. MINER: And what do you propose to do about it? I didn’t need
Oxford to open my eyes to the injustice I saw in the mines where
my father worked. But I didn’t sit around in a garden like you are
now complaining about it. I did something about it.
PAN HORNÍK: A co s tím hodláš dělat? Já nepotřeboval Oxford na to,
abych viděl všechnu tu nespravedlnost v dolech, kde můj otec
pracoval. Ale já jsem si neseděl v zahradě jako teď ty a jenom si
stěţoval. Já jsem s tím něco dělal.
BIFF: (Excited) Really, Father? Did you organize a strike for better
pay and working conditions?
BIFF: (Vzrušeně) Opravdu, otče? Zorganizoval jsi stávku za lepší platy
a pracovní podmínky?
MR. MINER: Well, actually…
PAN HORNÍK: No, vlastně...
BIFF: Or did you dump coal on the doorsteps of the mine owners?
Maybe you flogged their scabs as they tried to cross the strike line.
BIFF: Nebo jsi vysypal uhlí na schody před dveřmi vlastníků dolu?
Moţná jsi napráskal těm stávkokazům, kteří se snaţili překročit
stávkovou linii.
MR. MINER: I’m not as dramatic as you are. No, I decided I wasn’t
going to be a miner like my father was and so I learned to be an
architect instead.
PAN HORNÍK: Nejsem tak radikální jako ty. Ne, rozhodl jsem se, ţe se
nestanu horníkem jako můj otec a místo toho jsem se stal architektem.
Page 3
BIFF: (Sits back in his chair disappointed) Is that all?
BIFF: (Zklamaně se posadí zpátky na židli) To je všechno?
MR. MINER: What do you mean “Is that all?” If I hadn’t done that,
you’d be hunched over in a coalmine right now with soot in your
eyes.
PAN HORNÍK: Co tím myslíš, „to je všechno?“ Kdybych to nebyl
udělal, krčil by ses teď v uhelném dole se sazemi v očích.
BIFF: I’m not belittling what you did, Father. It’s just that I want to
go out and help other people first before I help myself. That’s why
I’ve decided to spend the rest of the summer slumming down in
London.
BIFF: Já neznevaţuji, co jsi udělal, otče. Prostě jen chci jít a pomoci
nejdřív ostatním lidem, neţ pomůţu sám sobě. Proto jsem se rozhodl
strávit zbytek léta v chudinských čtvrtích Londýna.
MRS. MINER: Slumming? Oh, Biff, no. You just got back from
Oxford and the weather has been so nice this summer. Why, it’s
rained barely half the time.
PANÍ HORNÍKOVÁ: V chudinských čtvrtích? Ach Biffe, to ne. Zrovna
ses vrátil z Oxfordu a počasí je letos tak hezké. Vţdyť pršelo sotva
polovinu celé té doby.
BIFF: I’m sorry, Mother, but there may not be much time left for
me to help people. I fear war between us and Germany is
imminent. When it comes, I will be called to slaughter people in
defence of our class system. So I must go now.
BIFF: Je mi líto, mami, ale moţná uţ mi na to, abych pomohl druhým,
moc času nezbývá. Obávám se, ţe válka mezi námi a Německem je na
spadnutí. Aţ přijde, budu povolán k vraţdění lidí v obraně našeho
třídního systému. Takţe musím jít teď.
MR. MINER: And has it ever occurred to you that you will be called
instead to defend some nice things about England?
PAN HORNÍK: A uţ tě někdy napadlo, ţe budeš povolán spíše k obraně
toho, co je na Anglii dobrého?
BIFF: Surely you’re not talking about that wretched flower contest,
Father.
BIFF: Jistě nemluvíš o té ubohé soutěţi květin, otče.
MR. MINER: No, I mean our way of life. Our freedom to speak out
against the system whenever we want to, the way you are now, and
our freedom to worship whatever we please, be it religion or
consumerism. None of these things exist in Germany any more.
PAN HORNÍK: Ne, myslím náš způsob ţivota. Naši svobodu kdykoli
nahlas kritizovat náš systém, jako to teď děláš ty, a naši svobodu
uctívat, co se nám zlíbí, ať uţ je to náboţenství nebo konzumní přístup
k ţivotu. Nic z toho uţ v Německu neexistuje.
Page 4
BIFF: I don’t disagree with you, Father, that the Germans are
completely mad right now. And of course we’ll have to stop them.
It’s just too bad somebody didn’t stop us when we were doing the
same.
BIFF: Ne, ţe bych s tebou nesouhlasil, otče, Němci jsou právě teď
úplně šílení. A samozřejmě je budeme muset zastavit. Jenom říkám,
ţe je škoda, ţe nikdo nezastavil nás, kdyţ jsme dělali totéţ.
MR. MINER: Layla, make a note to send our other two children to
Cambridge when the time comes.
PAN HORNÍK: Laylo, poznamenej si, abychom naše další dvě děti
poslali do Cambridge, aţ přijde čas.
MRS. MINER: I think you’re both right. Biff, I too want to make our
society more just and equal and Cliff, I’m ready to do something
about it. That’s why I simply must have that hat. (They are startled
to see Karen make her entrance by climbing the garden wall. The
men stand up.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe máte oba pravdu. Biffe, já taky chci,
aby byla naše společnost spravedlivější a lidé si v ní byli víc rovni a
Cliffe, jsem připravena s tím něco dělat. Proto prostě musím mít ten
klobouk. (Všichni se vyděsí, když Karen přeleze zahradní zeď. Muži se
postaví.)
MR. MINER: Can I help you, young lady?
PAN HORNÍK: Mohu vám nějak pomoci, mladá dámo?
KAREN: Hello, excuse me for intruding like this, but nobody came
to the door when I knocked.
KAREN: Zdravím vás. Promiňte, ţe jsem se sem tak vetřela, ale nikdo
nepřišel ke dveřím, kdyţ jsem klepala.
MRS. MINER: Sorry, dear, we were having a lively conversation.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Promiňte, zlatíčko, měli jsme tady ţivou debatu.
KAREN: Yes, I heard your voices and that’s why I thought I would
try to catch you in your garden. My name is Karen Belfry, I’m the
granddaughter of Lady Belfry.
KAREN: Ano, zaslechla jsem vaše hlasy, a proto jsem si myslela, ţe
vás zastihnu v zahradě. Jmenuji se Karen Belfryová, jsem vnučka
Lady Belfryové.
MRS. MINER: Oh, I didn’t even know Lady Belfry had a
granddaughter.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ach, netušila jsem, ţe Lady Belfryová má vnučku.
KAREN: Funny, isn’t it? We’ve been neighbours all these years and
we never had a chance to meet.
KAREN: Legrační, viďte? Celé ty roky jsme sousedi a nikdy jsme
neměli moţnost se setkat.
Page 5
MRS. MINER: Well, I’m Layla Miner.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Inu, já jsem Layla Horníková.
KAREN: How do you do.
KAREN: Těší mne.
MRS. MINER: And this is my husband Cliff.
PANÍ HORNÍKOVÁ: A to je můj manţel Cliff.
KAREN: How do you do.
KAREN: Těší mne.
MR. MINER: The pleasure is mine, young lady.
PAN HORNÍK: Potěšení na mé straně, mladá dámo.
MRS. MINER: And this is our son, Biff.
PANÍ HORNÍKOVÁ: A to je náš syn, Biff.
KAREN: Hello.
KAREN: Ahoj.
BIFF: Hello. I never would’ve expected Lady Belfry to have such a
charming granddaughter. It’s a shame the class system in this
country prevented us from getting to know one another before.
BIFF: Ahoj. Nikdy by mě nenapadlo, ţe má Lady Belfryová takovou
okouzlující vnučku. Je to hanba, ţe nám třídní systém v této zemi
zabránil seznámit se jiţ dříve.
KAREN: Excuse me?
KAREN: Pardon?
MR. MINER: Don’t mind him. He’s just down from Oxford.
PAN HORNÍK: Nevšímejte si ho. Zrovna se vrátil z Oxfordu.
MRS. MINER: Won’t you sit down? (They all sit.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Neposadíte se? (Všichni si sednou)
KAREN: I don’t want to interrupt your teatime, but I just had to talk
to you, Mrs. Miner.
KAREN: Nechci vás rušit u čaje, ale prostě s vámi musím mluvit, paní
Horníková.
MRS. MINER: Me?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Se mnou?
KAREN: Yes, you see, the cathedral bell ringer has shocked all of us
by entering one of his roses in this year’s flower contest. (Biff
KAREN: Ano, víte, zvoník z katedrály nás všechny zaskočil tím, ţe
přihlásil jednu ze svých růţí do letošní soutěţe květin. (Biff se
Page 6
smirks. Karen gives him an unpleasant look.) My grandmother has
always won the award for best rose, in part because there was
never any competition. Now she’s quite old and I’m afraid the
stress of having to compete might take its toll on her.
ušklíbne. Karen na něj nepřátelsky pohlédne.) Moje babička doposud
vţdy vyhrála cenu za nejlepší růţi částečně proto, ţe nikdy neměla
ţádného soupeře. Teď uţ je dost stará a bojím se, ţe ten stres z toho,
ţe musí soupeřit, by ji mohl poznamenat.
MR. MINER: What has any of this to do with us?
PAN HORNÍK: Co má tohle všechno společného s námi?
MRS. MINER: Well, that was the big news I’ve been trying to tell
you, dear. I met the bell ringer on my way home from London
yesterday. He asked me if he could show me something from under
his coat. He was giving me such a queer look that I hesitated, but
he took it out beautiful roses I had ever seen. He told me he not
only planned to enter it in the contest, but also asked if I would
sponsor it for him.
PANÍ HORNÍKOVÁ: No, to je ta velká novina, kterou jsem se ti snaţila
říct, drahý. Potkala jsem toho zvoníka včera cestou z Londýna. Zeptal
se mě, jestli by mi mohl ukázat něco, co měl pod kabátem. Díval se na
mě tak divně, aţ jsem zaváhala, ale on to stejně vytáhl. Byla to ta
nejkrásnější růţe, jakou jsem kdy viděla. Nejenţe mi řekl, ţe má v
úmyslu ji přihlásit do soutěţe, ale také se zeptal, jestli bych jej
nemohla podpořit.
KAREN: That’s why I’ve come to you, Mrs. Miner. I thought maybe
you could persuade him not to enter his rose, at least not while my
grandmother is still among us. Once she has departed, he can win
all the contests he feels like.
KAREN: A proto jsem za vámi přišla, paní Horníková. Myslela jsem,
ţe byste ho moţná mohla přesvědčit, aby růţi nepřihlásil, alespoň
dokud je moje babička stále mezi námi. Jakmile jednou odejde, můţe
zvoník vyhrát všechny soutěţe, které se mu zlíbí.
MRS. MINER: But, my dear, I’ve already told him I would. And the
bell ringer is quite old himself. I’m not sure he’ll outlast your
grandmother.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jenţe, drahoušku, já uţ mu řekla, ţe jej podpořím.
A zvoník je sám dost starý. Nejsem si jistá, ţe vaši babičku přeţije.
KAREN: I know, but her roses mean so much to her. I don’t know
why the bell ringer has to go off and make such trouble when
there’s already trouble enough in the world.
KAREN: Já vím, ale její růţe pro ni tolik znamenají. Nevím, proč
zvoník musí dělat takové potíţe, kdyţ uţ je ve světě tolik jiných
problémů.
BIFF: I’ll tell you why, Miss Belfry. Because that old man has been
yanking that bell all his life for your and our pleasure. Now all he
wants is a little pleasure for himself but the aristocratic Belfrys are
determined to keep it all for themselves.
BIFF: Povím vám proč, slečno Belfryová. Protoţe onen starý muţ tahal
za ten zvon celý svůj ţivot pro vaše a naše potěšení. Jediné, co teď
chce, je dopřát nějaké potěšení i sobě, ale aristokratičtí Belfryovi jsou
rozhodnuti nechat si vše pro sebe.
Page 7
KAREN: I beg your pardon?
KAREN: Prosím?
BIFF: Oh, come now, Miss Belfry. I know the game here. Your
grandmother sent you down here to do her bidding because she
refuses to wallow with the likes of us ordinary people, is that it?
BIFF: Ale běţte, slečno Belfryová. Vím, o co tady jde. Vaše babička
vás sem poslala, abyste to vyřídila za ni, protoţe se odmítá špinit
s obyčejnými lidmi, jako jsme my, není to tak?
MR. MINER: Biff, nobody wallows in this house.
PAN HORNÍK: Biffe, v tomto domě se nikdo nešpiní.
KAREN: It’s true my grandmother doesn’t like to wallow, Mr.
Miner, but I do. That’s why I’ve spent the past few summers doing
handy work in the slums of London.
KAREN: Je pravda, ţe moje babička se nerada špiní, pane Horníku, ale
já ano. Proto jsem poslední roky několikrát trávila léto v chudinských
čtvrtích Londýna a pracovala rukama.
BIFF: Really? You go slumming in London?
BIFF: Opravdu? Vy v chudinských čtvrtích Londýna?
KAREN: Yes. I grew up with aristocratic pretensions all my life and,
well, now I find them to be a burden in this modern age. Slumming
is a way for me to help people and get to know my real self at the
same time.
KAREN: Ano, od dětství mi vštěpovali mé aristokratické nároky, no, a
myslím, ţe v dnešní moderní době jsou jen přítěţí. Práce v
chudinských čtvrtích je pro mě způsob, jak pomoci lidem a zároveň
poznat sebe samotnou.
MRS. MINER: And how does your grandmother feel about you
going to the slums?
PANÍ HORNÍKOVÁ: A co si myslí vaše babička o tom, ţe pracujete v
chudinských čtvrtích?
KAREN: She’s not thrilled about it, but understands I will do what I
want anyway. (Looking at Biff) But to answer your cutting remark
a moment ago, Mr. Miner, she does not know I’m here. I’m on my
way to the slums at this very instant and I thought I would drop by
because, well, she is my grandmother and I hate to see her heart
broken. In any event, I will respect your wishes.
KAREN: Není z toho nadšená, ale je jí jasné, ţe si stejně budu dělat, co
chci. (Hledí na Biffa) Ale abych odpověděla na vaši jedovatou
poznámku, pane Horník, ona neví, ţe jsem tady. Jsem právě na cestě
do chudinských čtvrtí a napadlo mě, ţe se tu stavím, protoţe, no, je to
moje babička a nerada ji vidím se zlomeným srdcem. V kaţdém
případě budu respektovat vaše přání.
Page 8
MRS. MINER: Thank you, my dear. Maybe I will talk to the bell
ringer and see if we can’t find a way to please everybody involved.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Děkuji vám, drahoušku. Moţná si se zvoníkem
promluvím a uvidíme, jestli se najde způsob, jak by mohli být
spokojení všichni.
KAREN: I would appreciate that. Thank you for your time. Now if
you will excuse me, I must catch my train for the slums. Goodbye.
(She stands and the men stand up as well.)
KAREN: To vám budu vděčná. Děkuji, ţe jste si na mě udělali čas. Teď
kdybyste mě omluvili, musím chytit vlak do chudinských čtvrtí.
Nashledanou. (Postaví se a muži se postaví také.)
BIFF: Miss Belfry? I know you probably think I was out of line a
moment ago, but could I ask you…that is to say, I would be
honoured to accompany you to the slums. I mean, it was my plan
to go anyway, next week, but since you’re going that way now I
thought…
BIFF: Slečno Belfryová? Vím, ţe si asi myslíte, ţe jsem se před chvílí
choval nepřístojně, ale mohl bych se vás zeptat...chci říct, bylo by mi
ctí doprovodit vás do chudinských čtvrtí. Víte, chtěl jsem tam jet
stejně, příští týden, ale jelikoţ jedete teď, myslel jsem...
KAREN: And have you ever been to the slums before?
KAREN: A uţ jste někdy v chudinské čtvrti byl?
BIFF: No, I only read about them up at Oxford. That’s why I
thought you could show me around at first, sort of help me get
started.
BIFF: Ne, jen jsem o nich četl v Oxfordu. Proto mě napadlo, ţe byste
mě mohla nejprve trochu provést, prostě mi pomoci začít.
KAREN: I would be glad to, Mr. Miner.
KAREN: Ráda, pane Horník.
BIFF: Please, call me Biff.
BIFF: Říkejte mi Biff, prosím.
KAREN: Okay, Biff. But we really must get started.
KAREN: Fajn, Biffe. Ale musíme uţ opravdu vyrazit.
BIFF: I’ll go pack.
BIFF: Půjdu se sbalit.
MRS. MINER: But Biff, you only just arrived.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale Biffe, vţdyť jsi zrovna přijel.
BIFF: Sorry, mother, but duty to my fellow man calls.
BIFF: Promiň, mami, ale povinnost k mým bliţním volá.
Page 9
KAREN: Please, you shouldn’t pack anything. It’ll only be stolen
the minute we reach the slums. We’ll simply go there as we are.
KAREN: Prosím tě, raději si nic nebal. Ukradou ti to, jen co tam
dorazíme. Půjdeme tam prostě tak, jak jsme.
MRS. MINER: But what about a change of…socks?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale jak si vymění...ponoţky?
KAREN: That won’t be necessary. Everything will be taken care of
for us there.
KAREN: To nebude třeba. Oni se tam o nás uţ postarají.
BIFF: Great. Well, we’re off. Bye, Mother. (Kisses her)
BIFF: Skvělé. Tak, my jdem. Ahoj, mami. (Políbí ji)
MRS. MINER: Goodbye, son.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Nashledanou, synu.
BIFF: Goodbye, Father. (Shakes his hand)
BIFF: Nashledanou, otče. (Potřese mu rukou)
MR. MINER: (He stands) Goodbye, son. Don’t bring back any
diseases with you.
PAN HORNÍK: (Postaví se) Nashledanou, synu. Nepřines si odtamtud
ţádnou nemoc.
MRS. MINER: Cliff.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Cliffe.
KAREN: Goodbye now. It’s been such a pleasure for me to meet
you, folks. Don’t worry, I’ll look after your son for you.
KAREN: Prozatím nashledanou. Bylo mi potěšením se s vámi
seznámit, lidičky. Nebojte se, o vašeho syna se vám postarám.
MRS. MINER: (Standing) Thank you. Take care. Goodbye. (Biff and
Karen exit.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: (Stojí) Děkuji. Dejte na sebe pozor. Nashledanou.
(Biff a Karen odejdou)
MR. MINER: Goodbye. (They sit down.)
PAN HORNÍK: Nashledanou. (Posadí se)
MRS. MINER: How do you like the nerve of that girl. She comes in
here, tries to dissuade me from sponsoring the bell ringer, then runs
off with our son to the slums. Talk about aristocratic pretensions.
PANÍ HORNÍKOVÁ: To děvče má ale nervy, co říkáš? Přijde si sem,
snaţí se mě odradit od podporování zvoníka a pak uteče s naším
synem do chudinské čtvrti. Povídej mi o nějakých aristokratických
nárocích.
Page 10
MR. MINER: By the way, dear, what exactly does sponsoring the
bell ringer involve?
PAN HORNÍK: Mimochodem, drahá, co přesně taková podpora zvoníka
zahrnuje?
MRS. MINER: Oh, nothing really. Just that I show up looking my
best before the judges. He said he asked me to do it because I have
such good taste in style.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ach, v podstatě nic. Jen to, ţe se předvedu před
porotci v nejlepším světle. Říkal, ţe mě o to poţádal proto, ţe mám
takový dobrý vkus.
MR. MINER: That you do. But do you think you can talk him into
forgoing the contest, at least for this year?
PAN HORNÍK: To máš. Ale myslíš, ţe jej dokáţeš přemluvit, aby se
vzdal účasti v soutěţi, alespoň letos?
MRS. MINER: I think so, although it might take a new hat to get the
point across to him. (She reaches under the table, pulls out a hat
and places it on her head. The hat is flat black, shaped like a bell
with feathers sprouting from the top.) Do you like it, dear?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe ano, i kdyţ vysvětlit mu to bude moţná
vyţadovat nový klobouk. (Sáhne pod stůl, vytáhne klobouk a posadí si
jej na hlavu. Klobouk je matně černý, má tvar zvonu a z vrcholu mu
trčí pera.) Líbí se ti, drahý?
Page 11
Scene Two
Výstup druhý
The Miner garden, this time with Mrs. Miner sitting alone and
sipping tea. Gunfire can be heard off in the distance. She is
disturbed by the abrupt entrance of Lady Belfry.
Horníkovic zahrada, tentokrát jen paní Horníková sedí sama a popíjí
čaj. V pozadí je slyšet dělostřeleckou palbu. Je vyrušena náhlým
příchodem Lady Belfryové.
LADY BELFRY: Are you Mrs. Miner?
LADY BELFRYOVÁ: Jste paní Horníková?
MRS. MINER: Why, Lady Belfry, how nice to see you.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale, Lady Belfryová, moc ráda vás vidím.
LADY BELFRY: I should wonder when nobody answers your door.
I’ve been standing out there banging on it for five minutes.
LADY BELFRYOVÁ: Nevím, proč u vás nikdo neotevírá. Stála jsem
venku a bušila na dveře pět minut.
MRS. MINER: I’m terribly sorry. I’ve been sitting here in my garden
listening to the war from afar.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Moc mě to mrzí. Seděla jsem tady ve své zahradě a
poslouchala zpovzdálí válku.
LADY BELFRY: Haven’t you better things to do with your time?
LADY BELFRYOVÁ: To nemáte nic lepšího na práci?
MRS. MINER: Of course. It’s just that my husband and son have
been away some time now and well, naturally, I’m worried.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Samozřejmě. Jenţe můj manţel a syn jsou uţ
dlouho pryč, no, a přirozeně, mám o ně starost.
LADY BELFRY: And what about servants? Haven’t you any servants
to open the door for you?
LADY BELFRYOVÁ: A co sluţebnictvo? To nemáte ţádné sluţebnictvo,
aby za vás otevíralo dveře?
MRS. MINER: I’m afraid we had to dismiss them. We simply
couldn’t afford to keep them now that we’re feeling the effects of
the war.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Bohuţel jsme je museli propustit. Nemohli jsme si
je prostě dovolit drţet, kdyţ teď pociťujeme dopady války.
LADY BELFRY: In what sense?
LADY BELFRYOVÁ: V jakém smyslu?
Page 12
MRS. MINER: Well, there’s been very little work for my husband
lately. He’s an architect and people don’t want to be building
things when there are bombs dropping around us day and night.
PANÍ HORNÍKOVÁ: No, můj muţ měl v poslední době velmi málo
práce. Je architekt a lidé nechtějí stavět, kdyţ kolem nás denodenně
padají bomby.
LADY BELFRY: Ach, those wretched Germans. You wait until we
pay them back in kind, that’ll teach them for listening to that
pathetic little man with the Charlie Chaplin moustache. And where
is your husband now?
LADY BELFRYOVÁ: Ach ti mizerní Němci. Počkejte, aţ jim splatíme
stejnou mincí, to je naučí poslouchat toho ţalostného malého muţe s
knírkem jako Charlie Chaplin. A kde je váš manţel teď?
MRS. MINER: He’s the captain of one of the local patrol units. He’s
out now because a German pilot was seen parachuting a few days
ago in this area and they’re looking for him.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Je kapitánem jedné z místních hlídek. Teď je pryč,
protoţe před několika dny v této oblasti viděli seskočit německého
pilota s padákem, a tak ho hledají.
LADY BELFRY: I’d like to see this pilot try to walk into my house.
I’ll set my dogs on him in no time. But all this is beside the point.
Mrs. Miner, I’ve come to discuss a very important matter that
concerns the both of us.
LADY BELFRYOVÁ: Jenom ať si tenhle pilot zkusí vkročit do mého
domu. Okamţitě na něj pošlu psy. Ale to všechno je teď vedlejší. Paní
Horníková, přišla jsem s vámi vyřešit jednu velice důleţitou věc, která
se dotýká nás obou.
MRS. MINER: Won’t you sit down? (They both sit.) I know why
you’ve come. I’ve even been expecting your visit.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Neposadila byste se? (Obě si sednou.) Vím, proč
jste přišla. Vlastně jsem čekala, ţe přijdete.
LADY BELFRY: In that case, why haven’t you called upon me
instead of forcing me to have to make the trip to see you? I am,
after all, a bit older than you.
LADY BELFRYOVÁ: Proč jste v tom případě nepřišla vy za mnou, a
neušetřila mě toho, abych se k vám musela trmácet sama? Jsem
koneckonců o trochu starší neţ vy.
MRS. MINER: Excuse me, Lady Belfry, but I wanted to make sure I
had done my research before paying you a call.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Promiňte, Lady Belfryová, ale chtěla jsem si být
jistá, ţe jsem nashromáţdila dostatek informací, neţ za vámi zajdu.
LADY BELFRY: Research? Why on earth would you need to do
research before coming to see me? I’m not all that difficult to
figure out, am I?
LADY BELFRYOVÁ: Informací? Proč byste prosím vás, předtím, neţ mě
navštívíte, musela shromaţďovat nějaké informace? Není snad tak
těţké mě pochopit, nebo ano?
Page 13
MRS. MINER: No, but it is a very important matter and it’s best if
we put all the facts on the table.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne, ale je to velice důleţitá záleţitost a bude
nejlepší, kdyţ vyloţíme na stůl všechna fakta.
LADY BELFRY: I couldn’t agree more. So let’s have it then: What
has your research turned up about me?
LADY BELFRYOVÁ: Nemohu neţ souhlasit. Tak pojdme na to: Co
všechno jste si tedy o mě zjistila?
MRS. MINER: There was the small point about Belfry wives being
married off at an early age.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Je tu další maličkost, a to, ţe ţeny u Belfryů bývají
provdány v raném věku.
LADY BELFRY: I beg your pardon. We were not married off as if
we were livestock being sold at an auction. Breeding is very
important in the best families, that’s all. I myself got married at
fifteen because my husband was a soldier and at that time he was
on his way to Africa. There was always the chance he might not
return. And he didn’t.
LADY BELFRYOVÁ: No dovolte. My nejsme provdávány, jako kdyţ se
prodává dobytek na draţbě. Potomstvo je v nejlepších rodinách velmi
důleţité, toť vše. Já sama se vdávala v patnácti, protoţe můj manţel
byl voják a byl v té době na cestě do Afriky. Vţdycky se mohlo stát,
ţe uţ se nevrátí. A nevrátil se.
MRS. MINER: I’m terribly sorry, Lady Belfry. I didn’t mean to
insinuate…
PANÍ HORNÍKOVÁ: Moc se omlouvám, Lady Belfryová. Nechtěla jsem
naznačit...
LADY BELFRY: Well, you did. And frankly, I don’t see how any of
this is connected to the matter at hand.
LADY BELFRYOVÁ: No, udělala jste to. A abych pravdu řekla, nevím,
co to má společného s naší záleţitostí.
MRS. MINER: It’s just that the circumstances seem so familiar.
Young girl and boy in love, boy going off to war. You better than
most people should understand how they feel.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Já jen, ţe ty okolnosti jsou tolik podobné. Mladá
zamilovaná dívka s chlapcem, chlapec odcházející do války. Vy byste
měla lépe, neţ kdo jiný, vědět, jak se cítí.
LADY BELFRY: Mrs. Miner, will you please tell me what it is you’re
talking about? I came here to discuss our cathedral’s bell ringer
trying to subvert my flower contest.
LADY BELFRYOVÁ: Paní Horníková, mohla byste mi, prosím vás, říci,
o čem to mluvíte? Přišla jsem si s vámi pohovořit o našem zvoníkovi z
katedrály, který chce rozvrátit moji soutěţ květin.
MRS. MINER: The flower contest? Oh dear, I thought we were
talking about Karen and Biff’s plans to get married.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Soutěţ květin? Ach jéje, myslela jsem, ţe mluvíme
o tom, ţe Karen a Biff se chtějí vzít.
Page 14
LADY BELFRY: Well, there you go. More proof that the classes of
England need more than just a common language to be able to
communicate with one another.
LADY BELFRYOVÁ: Inu, tak vidíte. To je další důkaz toho, ţe
jednotlivé třídy v Anglii potřebují více neţ jen společný jazyk, aby
spolu byly schopny komunikovat.
MRS. MINER: So then you already know about their intentions?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Takţe uţ tedy o jejich záměrech víte.
LADY BELFRY: Of course.
LADY BELFRYOVÁ: Samozřejmě.
MRS. MINER: And you’re not against the marriage?
PANÍ HORNÍKOVÁ: A vy tedy nejste proti sňatku?
LADY BELFRY: I certainly am, but I came here to discuss my flower
contest.
LADY BELFRYOVÁ: To rozhodně jsem, ale přišla jsem sem vyřešit tu
soutěţ květin.
MRS. MINER: Yes, how can I be of assistance?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jak vám v tom mohu být nápomocna?
LADY BELFRY: Easy. Have that dreadful little bell ringer withdraw
his flower. Word has come to me that he planned to enter a rose in
last year’s contest, but that you had persuaded him not to. Now, I
would like you to do the same for this year’s contest.
LADY BELFRYOVÁ: Jednoduše. Přimějte toho příšerného
bezvýznamného zvoníka, aby odhlásil svou květinu. Doslechla jsem
se, ţe měl v úmyslu přihlásit růţi do soutěţe uţ vloni, ale ţe jste jej
přesvědčila, aby to nedělal. Takţe bych po vás chtěla, abyste letos
udělala totéţ.
MRS. MINER: I don’t know if that will be possible, Lady Belfry.
You see, last year the war broke out right before the contest and,
well, he agreed there were more important things to take care of at
that time.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Nevím, jestli to bude moţné, Lady Belfryová. Víte,
loni vypukla válka právě před soutěţí a, no, on tehdy souhlasil s tím,
ţe je třeba se zabývat důleţitějšími věcmi.
LADY BELFRY: Are you suggesting that my flower contest is
frivolous? I didn’t cancel it last year for the same reason I’m not
cancelling it this year. I’m not going to let those impudent
Germans turn life upside down here.
LADY BELFRYOVÁ: Chcete tím naznačit, ţe moje soutěţ květin je snad
nějaká lehkováţnost? Nezrušila jsem ji loni ze stejného důvodu, z
jakého ji nezruším ani letos. Nehodlám dopustit, aby tady ti nestydatí
Němci obrátili všechno vzhůru nohama.
Page 15
MRS. MINER: Of course, your contest isn’t frivolous. In fact, it’s
very important to many people here, including the bell ringer.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ovšem, ţe vaše soutěţ není ţádná lehkováţnost.
Ve skutečnosti je velmi důleţitá pro mnoho zdejších lidí včetně
zvoníka.
LADY BELFRY: So why does he insist on ruining it by competing
with me? The thought of a Belfry rose standing alongside a bell
ringer’s rose…
LADY BELFRYOVÁ: Tak proč ji chce zničit tím, ţe se mnou bude
soupeřit? To pomyšlení, ţe by růţe Belfryů stála vedle zvoníkovy
růţe...
MRS. MINER: His roses are quite nice. Are you afraid you might
lose?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jeho růţe jsou docela hezké. Bojíte se, ţe byste
mohla prohrát?
LADY BELFRY: Certainly not. The judges work for me. They
wouldn’t dare see things any other way.
LADY BELFRYOVÁ: Rozhodně ne. Porotci jsou na mé straně.
Neodváţili by se dopustit, aby to dopadlo jinak.
MRS. MINER: There you go. As for myself I…(Looking over Lady
Belfry’s shoulder)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Tak vidíte. Co se mě týče, já... (Dívá se přes
rameno Lady Belfryové)
LADY BELFRY: Well, what is it then?
LADY BELFRYOVÁ: No, co tedy?
MRS. MINER: I believe I see the bell ringer coming now and he’s
with…good lord, is that a German pilot? (Standing)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslím, ţe právě vidím přicházet zvoníka a s
ním...dobrý boţe, je to snad německý pilot? (Vstává)
LADY BELFRY: What? (Looking behind her. The bell ringer enters
holding a gun at the pilot.)
LADY BELFRYOVÁ: Coţe? (Ohlíží se. Vstupuje zvoník, míří zbraní na
pilota.)
BELL RINGER: Good afternoon, Mrs. Miner. Good afternoon, my
Lady. I’m honoured to meet you here.
ZVONÍK: Dobré odpoledne, paní Horníková. Dobré odpoledne, má
paní. Je mi ctí se tady s vámi setkat.
LADY BELFRY: I can’t say it’s the same honour for me, Bell Ringer.
What on earth did you bring that pilot here for?
LADY BELFRYOVÁ: Nemohu říct, ţe by mně bylo stejnou ctí, zvoníku.
Proč jste sem proboha přivedl toho pilota?
Page 16
BELL RINGER: I found him in the weeds down there by the river. I
thought we could call for the home guard from your place, Mrs.
Miner.
ZVONÍK: Našel jsem ho v křoví támhle dole u řeky. Napadlo mě, ţe
bychom od vás mohli zavolat hlídku domobrany, paní Horníková.
MRS. MINER: Certainly. (She stands there gazing at the pilot.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jistě. (Stojí a zírá na pilota)
LADY BELFRY: Well, what are standing there for? Are you going to
call the home guard or are you going to invite this wretched
gentleman to tea?
LADY BELFRYOVÁ: No, proč tu tak stojíte? Chystáte se zavolat hlídku
nebo hodláte pozvat tohoto mizerného gentlemana na čaj?
MRS. MINER: It’s strange, but I would swear he resembles our own
vicar quite a bit.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Je to zvláštní, ale přísahala bych, ţe trochu
připomíná našeho vikáře.
BELL RINGER: Right you are, Ma’am. I thought the same thing
when I picked him up out of them weeds.
ZVONÍK: Máte pravdu, paní. Myslel jsem si totéţ, kdyţ jsem ho vytáhl
z toho křoví.
LADY BELFRY: Oh nonsense. The resemblance is slight at the most.
In any case, it doesn’t answer the question as to what you were
doing in those weeds in the first place. You wouldn’t happen to
have been snooping in on our conversation, would you?
LADY BELFRYOVÁ: Ale nesmysl. Podobnost je přinejlepším nepatrná.
V kaţdém případě nám to nezodpoví otázku, co jste předtím dělal v
tom křoví. Snad jste tam neslídil a neposlouchal náš rozhovor?
BELL RINGER: Of course not, my Lady. I’m on river patrol right
now.
ZVONÍK: Samozřejmě, ţe ne, má paní. Jsem právě na hlídce u řeky.
LADY BELFRY: I see. Well since we have you here, Bell Ringer,
there is something Mrs. Miner and I have to ask you.
LADY BELFRYOVÁ: Aha. No, kdyţ uţ vás tu máme, zvoníku, paní
Horníková a já bychom se vás chtěly na něco zeptat.
MRS. MINER: Lady Belfry, don’t you think we should call the home
guard now?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Nemyslíte, ţe bychom měli zavolat hlídku?
Page 17
LADY BELFRY: You had your chance. Now it will have to wait.
Besides, let the German sit with us a while, maybe he will learn a
thing or two about manners in the process. Now, Bell Ringer, do
you insist on entering your rose alongside mine in the flower
contest? (The bell ringer, pilot and Mrs. Miner take their seats.)
LADY BELFRYOVÁ: Na to uţ jste měla příleţitost. Teď to bude muset
počkat. Ostatně, nechte toho Němce, ať tu s námi chvíli posedí, moţná
se naučí něco o tom, jak se chovat. Takţe, zvoníku, trváte na tom, ţe
přihlásíte svou růţi do soutěţe květin proti mojí? (Zvoník, pilot a paní
Horníková se posadí.)
BELL RINGER: With your permission, my Lady.
ZVONÍK: S vaším svolením, má paní.
LADY BELFRY: Well, you don’t need my permission. We live in a
free country, don’t we? But what I would like to know is why must
it be now, when we’re in the middle of a war with these barbarians
here?
LADY BELFRYOVÁ: No, nepotřebujete mé svolení. Ţijeme ve svobodné
zemi, ne? Mě by ale zajímalo, proč to musíte dělat teď, kdyţ jsme
uprostřed války tady s těmi barbary?
BELL RINGER: You’re quite right, my Lady. But I’m an old man
and I fear I won’t outlive this war.
ZVONÍK: Máte úplnou pravdu, má paní. Ale jsem jiţ starý muţ a
obávám se, ţe tuto válku nepřeţiju.
LADY BELFRY: I’m not so young myself, but you don’t see me
upsetting tradition.
LADY BELFRYOVÁ: Ani já uţ nejsem tak mladá, ale přesto nevidíte, ţe
bych porušovala tradice.
MRS. MINER: Bell Ringer, tell Lady Belfry why your rose is so
important to you. Maybe it can help explain things.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Zvoníku, řekněte Lady Belfryové, proč je pro vás
vaše růţe tak důleţitá. Moţná to pomůţe vše vysvětlit.
BELL RINGER: You see, my Lady, when I was a young boy, I once
came across this beautiful rose. So beautiful she was there in the
morning light, and yet a nasty impulse made me want to pick it. So
I did and the rose pricked me badly, as well it should have. And
from that day on I’ve tried and tried to grow a rose as beautiful as
that one I picked so many years ago. Now I think I finally got it,
but who’s going to visit a lonely bell ringer to see it? I thought
maybe if I enter it in your contest, well, others could appreciate its
beauty as well.
ZVONÍK: Víte, má paní, kdyţ jsem byl mladý chlapec, narazil jsem
jednou na tuto krásnou růţi. Byla tak krásná v tom ranním světle, a
přece jsem pocítil zvrácenou touhu ji utrhnout. Udělal jsem to a růţe
mě ošklivě popíchala, tak, jak měla. A od té doby jsem se pořád snaţil
vypěstovat růţi tak krásnou, jako byla ta, kterou jsem před tolika lety
utrhnul. Teď myslím, ţe se mi to konečně podařilo, ale kdo by se na ni
chodil dívat k osamělému zvoníkovi? Napadlo mě, ţe kdybych se
zúčastnil vaší soutěţe, inu, jiní by její krásu taky mohli ocenit.
Page 18
LADY BELFRY: That’s not a bad story. How true it is I’m not sure,
but in any case…(The pilot raises his head and starts reciting.)
LADY BELFRYOVÁ: To není špatný příběh. Nejsem si jistá, nakolik je
pravdivý, ale kaţdopádně... (Pilot zvedne hlavu a začne recitovat.)
PILOT: „Half ihr doch kein Weh und Ach, musst es eben leiden,
Röslein, Röslein, Röslein rot, Röslein auf der Heiden.“
PILOT: „Half ihr doch kein Weh und Ach, musst es eben leiden,
Röslein, Röslein, Röslein rot, Röslein auf der Heiden.“
MRS. MINER: (After a short pause) Why, it sounded like a poem.
PANÍ HORNÍKOVÁ: (Po krátké pauze) Vţdyť to znělo jako báseň.
BELL RINGER: Yes, indeed.
ZVONÍK: Ano, opravdu.
LADY BELFRY: Ach, the nerve of these Germans. What their bombs
don’t kill, their poetry will.
LADY BELFRYOVÁ: Ach, ţe ti Němci mají ale drzost. Co nezabijou
jejich bomby, zabije jejich poezie.
BELL RINGER: I don’t know me German, of course…
ZVONÍK: Já neumím německy, samozřejmě...
LADY BELFRY: And well you shouldn’t. Dreadful language. Just
listening to it should be inspiration for us all to win this war.
LADY BELFRYOVÁ: A ani byste neměl. Hrozný jazyk. Uţ to, ţe ho
slyšíme, by nás všechny mělo inspirovat k tomu, abychom tuhle válku
vyhráli.
MRS. MINER: I wonder what it was about.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Zajímalo by mě, o čem to bylo.
BELL RINGER: Like I said, I don’t know me German, of course…
ZVONÍK: Jak jsem řekl, neumím samozřejmě německy...
LADY BELFRY: It probably has something to do with how many
homes they’ve destroyed so far.
LADY BELFRYOVÁ: Mělo to pravděpodobně co dočinění s tím, kolik
domovů jiţ zničili.
PILOT: I beg your pardon, Madame. That was a poem of Goethe’s
called the Rose on the Common. It describes a situation similar to
what our guard here was saying about himself and the rose.
PILOT: Promiňte, madam. To byla Goethova báseň 'Růţička'. Popisuje
situaci podobnou té, kterou vyprávěl tady náš stráţce o sobě a o růţi.
BELL RINGER: Why, he speaks English.
ZVONÍK: Jakţe, on umí anglicky.
Page 19
PILOT: Yes, as well as any of you, you can be sure. I studied at
Oxford before the war broke out.
PILOT: Ano, stejně dobře jako kdokoli z vás, tím si můţete být jisti.
Studoval jsem v Oxfordu, neţ vypukla válka.
LADY BELFRY: A lot of good it did you. Just look at yourself now.
Filthy and wet, shivering like a dog that’s just had its bath.
LADY BELFRYOVÁ: Nepřineslo vám to mnoho dobrého. Jen se na sebe
podívejte. Jste špinavý a mokrý, třesete se jako právě vykoupaný pes.
MRS. MINER: Oh, dear, I’ll go get him a change of clothes. (She
exits.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Pro pána, donesu mu něco na převlečení. (Odejde.)
LADY BELFRY: Oh, let him shiver. He deserves no kindness from
us. I don’t know why you just didn’t throw him in the river, Bell
Ringer.
LADY BELFRYOVÁ: Ach jen ať se třese. Nezaslouţí si od nás ţádnou
laskavost. Nevím, proč jste jej prostě neshodil do řeky, zvoníku.
BELL RINGER: My Lady, that would be inhuman.
ZVONÍK: Má paní, to by bylo nelidské.
LADY BELFRY: Well, what of it? You think the British Empire was
founded on little niceties? At every turn of the road our men had to
face the most barbaric creatures who knew nothing at all about
conducting a gentlemen’s war. It wasn’t enough for the Zulus to
merely spear Lord Belfry, they had to hack him up as well. That’s
why he’s still buried on that deplorable continent instead of lying
reposed in our family cemetery.
LADY BELFRYOVÁ: No a co na tom? Myslíte si, ţe Britská říše byla
zaloţena na samých laskavostech? Na kaţdém kroku museli naši muţi
čelit těm nejbarbarštějším tvorům, kteří nevěděli zhola nic o tom, jak
se vede válka mezi gentlemany. Zuluům nestačilo Lorda Belfryho jen
probodnout, museli ho ještě rozsekat. Proto je stále pohřben na tom
ohavném kontinentu, místo aby spočíval na našem rodinném hřbitově.
PILOT: Excuse me, Madame. Your husband was the Lord Belfry,
one of the British commanders at the Battle of Islandlhwana?
PILOT: Promiňte, madam. Váš manţel byl Lord Belfry, jeden z
britských velitelů v bitvě u Islandlhwana?
LADY BELFRY: Well, there’s some hope for the savages of the
world. You’ve heard of him then?
LADY BELFRYOVÁ: Nu, přeci jen ještě na světě existuje pro barbary
nějaká naděje. Takţe jste o něm uţ slyšel?
PILOT: Jawohl, we studied that battle during our military training.
PILOT: Jawohl, studovali jsme tu bitvu během našeho vojenského
výcviku.
Page 20
LADY BELFRY: But you’re a pilot. That battle was fought on the
plains of Africa over sixty years ago, well before there were any
planes.
LADY BELFRYOVÁ: Ale vy jste pilot. Ta bitva se odehrála na afrických
pláních před více neţ šedesáti lety, mnohem dříve, neţ vůbec byla
nějaká letadla.
PILOT: We’ve studied lots of battles from history, for their tactical
purposes.
PILOT: Studoval jsem mnoho bitev z historie z jejich taktického
hlediska.
LADY BELFRY: I see. And what did you learn about my husband’s
leadership at the battle of… I could never pronounce that awful
word.
LADY BELFRYOVÁ: Aha. A co jste se dozvěděl o velení mého muţe v
bitvě u... Nikdy nedokáţu vyslovit to strašné slovo.
PILOT: That he was a complete dumkopf.
PILOT: Ţe to byl naprostý pitomec.
LADY BELFRY: (Indignant) How dare you talk that way about Lord
Belfry!
LADY BELFRYOVÁ: (Rozhořčeně) Jak se opovaţujete mluvit takto o
Lordu Belfryovi!
PILOT: I’m sorry, Madame, but the fact is he stretched his line of
defence too thin. A tighter formation could have probably kept the
Zulus at bay, at least until reinforcements arrived.
PILOT: Omlouvám se, madam, ale fakt je, ţe svou obrannou linii
postavil příliš tenkou. Pevnější formace by pravděpodobně Zuluy
udrţela alespoň do té doby, dokud by nedorazily posily.
BELL RINGER: I never knew that.
ZVONÍK: To jsem nevěděl.
LADY BELFRY: Of course not. It’s all rubbish. The Germans have
devised this fictionalised account of the battle simply to belittle our
glorious military history.
LADY BELFRYOVÁ: Jistěţe ne. Jsou to nesmysly. Němci si vymysleli
tento fiktivní popis prostě proto, aby zneváţili naši slavnou vojenskou
historii.
PILOT: Quite the contrary, Madame. I have the utmost esteem for
your military leaders, like Churchill and Wellington.
PILOT: Zcela naopak, madam. Chovám nejvyšší úctu k vašim
vojenským vůdcům jako jsou Churchill a Wellington.
BELL RINGER: How do you like that? The German here likes our
own Winston.
ZVONÍK: Co řeknete na tohle? Němec, a má rád našeho vlastního
Winstona.
Page 21
PILOT: Not that Churchill. I mean John Churchill, the Duke of
Marlborough. Your Winston is as big a dumkopf as Lord Belfry
was.
PILOT: Ne toho Churchilla. Mám na mysli Johna Churchilla, vévodu z
Marlborough. Váš Winston je stejný pitomec, jako byl Lord Belfry.
LADY BELFRY: I’ve had enough of your insults about my husband!
(She stands and hits him over the head with her handbag.) Take
that, you Hun! (The Bell Ringer restrains her. Mrs. Miner comes in
with the clothes, some bread and a bottle of milk.)
LADY BELFRYOVÁ: Uţ mám dost těch vašich uráţek mého manţela!
(Postaví se a uhodí ho po hlavě kabelkou.) Tumáš, fricku jeden!
(Zvoník ji krotí. Přichází paní Horníková s oblečením, chlebem a lahví
mléka.)
MRS. MINER: Lady Belfry, what’s going on here? (They all sit.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, co se tady děje? (Všichni si
sednou.)
LADY BELFRY: This insolate German has insulted the honour of
Lord Belfry, so I gave him what he deserves. Did you call the
home guard?
LADY BELFRYOVÁ: Tento drzý Němec urazil čest Lorda Belfryho, tak
jsem mu dala, co si zaslouţí. Zavolala jste tu hlídku?
MRS. MINER: Yes, they’re on their way. My husband’s with them.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jsou na cestě. Je s nimi můj manţel.
LADY BELFRY: Good, I’d like to see you try to insult Mrs. Miner’s
husband as well, in his own garden. He’ll show you.
LADY BELFRYOVÁ: Dobře, ráda bych viděla, jestli byste zkusil urazit i
manţela paní Horníkové v jeho vlastní zahradě. Ten by vám ukázal.
MRS. MINER: (To the pilot) Here, you must be hungry. Take this.
PANÍ HORNÍKOVÁ: (Pilotovi) Musíte být hladový. Vezměte si.
LADY BELFRY: Ach, such kindness to these people I can’t
understand.
LADY BELFRYOVÁ: Ach, takový projev laskavosti k těmto lidem
prostě nepochopím.
PILOT: Thank you. (He takes the bread and rips a bite out of it.)
PILOT: Děkuji. (Vezme si chleba a utrhne si z něj sousto.)
LADY BELFRY: He even eats like an animal. (The pilot drinks
eagerly from the bottle of milk and part of it spills over his
uniform.) Oh, this is disgusting! To think we’re losing the war to
these brutes. Keep a tight guard on him there, Bell Ringer.
LADY BELFRYOVÁ: On dokonce jí jako zvíře. (Pilot se nedočkavě
napije z láhve mléka a trochu ho vylije na svou uniformu.) Ach, to je
odporné. Kdyţ si pomyslím, ţe prohráváme válku s těmito zvířaty.
Pořádně jej hlídejte, zvoníku.
Page 22
BELL RINGER: I will, my Lady.
ZVONÍK: Budu, má paní.
MRS. MINER: Please, I want to ask you: What was that poem you
recited about?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Prosím vás, chci se zeptat. O čem byla ta báseň,
kterou jste recitoval?
PILOT: (Swallowing) It is about a boy who sees a beautiful rose.
Although he admires it, he maliciously tells it that he will pick it.
The rose warns him not to pick it, else it will prick him. But the
boy does so anyway.
PILOT: (Polkne) Byla o chlapci, který spatří krásnou růţi. Ačkoli ji
obdivuje, zlomyslně jí říká, ţe ji utrhne. Růţe jej varuje, aby ji netrhal,
jinak ţe ho popíchá. Chlapec to stejně udělá.
LADY BELFRY: As I suspected. It is only a passing reference to the
bell ringer’s story. Its real purpose is to put their poetry to work in
the service of crushing one nation after another.
LADY BELFRYOVÁ: To jsem tušila. Je to jen povrchní naráţka na
zvoníkův příběh. Jejím skutečným účelem je zneuţít jejich poezii k
rozdrcení jednoho národa za druhým.
BELL RINGER: I’m not sure that’s how I understood it, my Lady.
ZVONÍK: Nejsem si jistý, ţe jsem tomu rozuměl takto, má paní.
MRS. MINER: Me neither.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ani já ne.
Lady Belfry: Ach, what dreadful little people you are. Can’t you
see he’s trying to justify their barbaric war with this bit of poetry?
(She stands and hits him over the head again with her handbag.)
Take that, you Hun! (Mrs. Miner and the Bell Ringer restrain her.
In the ensuing scuffle, the pilot takes the Bell Ringer’s gun.)
LADY BELFRYOVÁ: Ach jak strašně omezení lidé to jste. Nevidíte, ţe
se snaţí ospravedlnit svou barbarskou válku touto trochou poezie?
(Postaví se a znovu jej uhodí do hlavy svou kabelkou.) Tumáš, fricku
jeden! (Paní Horníková a zvoník ji krotí. V tahanici, která následuje,
vezme pilot zvoníkovi zbraň.)
MRS. MINER: Oh, dear.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Proboha.
PILOT: Now everybody sit down and relax. (They sit down, the pilot
remains standing.) I’ve enjoyed our afternoon conversation, but I
really must be going now. I’m a little disappointed that the prim
and proper English didn’t offer me a bit of tea, but I thank you just
the same for the food and clothes. I’ll see you get them back,
PILOT: Teď se všichni posaďte a uklidněte. (Posadí se, pilot zůstane
stát.) Náš odpolední rozhovor se mi líbil, ale uţ opravdu musím jít.
Jsem trochu zklamaný, ţe mi praví a uhlazení Angličané nenabídli
trochu čaje, ale stejně vám děkuji za jídlo a oblečení. Budu se snaţit
vám je vrátit, madam, dovolí-li to okolnosti. A nyní sbohem, moţná
Page 23
Madame, if circumstances permit. I bid you all adieu and may we
meet again after the peace treaty. (The pilot exits over the wall.)
se po mírové dohodě opět setkáme. (Pilot přeleze přes zeď.)
MRS. MINER: Oh, dear, what shall we do now?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Proboha, co teď budeme dělat?
LADY BELFRY: Why, it’s obvious. After him, Bell Ringer!
LADY BELFRYOVÁ: Vţdyť je to jasné. Za ním, zvoníku!
BELL RINGER: But my Lady, he took my gun.
ZVONÍK: Ale má paní, on vzal mou zbraň.
LADY BELFRY: Well, next time don’t be derelict in your duty. (Mr.
Miner enters. He runs up and hugs Mrs. Miner.)
LADY BELFRYOVÁ: No, příště nebuďte ve sluţbě nepozorný. (Vejde
pan Horník. Přiběhne a obejme paní Horníkovou.)
MR. MINER: Dear, are you all right? Where is he?
PAN HORNÍK: Drahá, jsi v pořádku? Kde je?
MRS. MINER: Yes, I’m all right, but I’m afraid the pilot got away.
He leapt over our wall there.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, jsem v pořádku, ale obávám se, ţe pilot utekl.
Skočil támhle přes naši zeď.
MR. MINER: Don’t worry, we’ll get him. (He turns to leave.)
PAN HORNÍK: Ţádný strach, my jej dostaneme. (Otočí se k odchodu.)
LADY BELFRY: Mr. Miner, aren’t you forgetting your manners?
LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, nezapomínáte na dobré způsoby?
MR. MINER: (Stops short) I’m terribly sorry. Good day, Lady
Belfry.
PAN HORNÍK: (Krátce se zastaví) Moc se omlouvám. Dobrý den, Lady
Belfryová.
LADY BELFRY: Good day. (Mr. Miner leaves as Mrs. Miner looks
after him.)
LADY BELFRYOVÁ: Dobrý den. (Pan Horník odchází, paní Horníková
se za ním dívá.)
BELL RINGER: I do hope they catch him.
ZVONÍK: Doufám, ţe ho chytí.
LADY BELFRY: You’d better, Bell Ringer. It wouldn’t do for the
judges at the flower contest to find out that one of the contestants
had let a German run free in their midst, now would it?
LADY BELFRYOVÁ: To byste měl, zvoníku. Nevypadalo by to před
porotci na soutěţi květin dobře, kdyby zjistili, ţe jeden ze soutěţících
nechal utéct Němce přímo v jejich obci, viďte?
Page 24
Scene Three
Výstup třetí
The Belfry garden, which looks an awful lot like the Miner garden.
It’s the flower contest and Lady Belfry is sitting impatiently next to
the Miners.
Zahrada Belfryů, která až příliš připomíná zahradu Horníků. Probíhá
soutěž květin a Lady Belfryová netrpělivě sedí vedle Horníků.
LADY BELFRY: Confound those judges, what’s taking them so
long? And where are Karen and her new husband? She told me
they would be here in time for the awards.
LADY BELFRYOVÁ: Čert vem ty porotce, co jim trvá tak dlouho? A kde
je Karen se svým novým manţelem? Říkala mi, ţe dorazí včas na
předávání cen.
MRS. MINER: They’ll be here, Lady Belfry. It’s a long way from
Scotland and you know how trains run during wartime.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Však oni dorazí, Lady Belfryová. Ze Skotska je to
daleko a víte, jak špatně teď za války vlaky jezdí.
LADY BELFRY: Wartime nothing. They run poorly all the time. Mr.
Churchill should be reminded from time to time that running a
country involves more than just waging a war.
LADY BELFRYOVÁ: Válkou to není. Jezdí mizerně pořád. Panu
Churchillovi by měl někdo čas od času připomenout, ţe řídit zemi
znamená více neţ jen vést válku.
MR. MINER: Lady Belfry, I must ask you again to call off the show.
It’s too dangerous.
PAN HORNÍK: Lady Belfryová, musím vás opět poţádat, abyste
přehlídku odvolala. Je to příliš nebezpečné.
LADY BELFRY: Call off the show? Are you mad? The weather is
absolutely perfect today. It could be months before the sun shines
this gloriously again.
LADY BELFRYOVÁ: Odvolat přehlídku? Jste blázen? Počasí je dneska
naprosto dokonalé. Můţe to trvat měsíce, neţ bude opět tak úţasně
svítit slunce.
MR. MINER: That’s precisely my point, Lady Belfry. It’s perfect
weather for an air raid and you can bet the Germans will take
advantage of it.
PAN HORNÍK: To je přesně to, co mám na mysli, Lady Belfryová.
Počasí je pro nálet jako stvořené a můţete se vsadit, ţe Němci toho
vyuţijí.
LADY BELFRY: If you’re so worried, Mr. Miner, why aren’t you on
patrol looking for that dastardly German pilot who got away from
the bell ringer?
LADY BELFRYOVÁ: Kdyţ se tak bojíte, pane Horník, proč nejste na
obchůzce a nehledáte toho zbabělého německého pilota, který utekl
zvoníkovi?
Page 25
MR. MINER: Oh, I’ve got plenty of patrols out looking for him,
don’t you worry. They’ll find him.
PAN HORNÍK: Ach, mám venku spoustu hlídek, které ho hledají,
nebojte se. Najdou ho.
LADY BELFRY: I do hope the Bell Ringer is among them. After all,
he’s the one who let him get away.
LADY BELFRYOVÁ: Doufám, ţe zvoník je mezi nimi. Je to koneckonců
on, kdo ho nechal utéct.
MR. MINER: To be honest, Lady Belfry… (The bell ringer enters
holding his rose.)
PAN HORNÍK: Abych pravdu řekl, Lady Belfryová... (Vstoupí zvoník a
drží svou růži.)
BELL RINGER: Good afternoon all. Good afternoon, my Lady.
ZVONÍK: Dobré odpoledne všem. Dobré odpoledne, má paní.
LADY BELFRY: Well, I’ll say. Why are you here, Bell Ringer, and
not out there looking for that pilot?
LADY BELFRYOVÁ: To jsem si mohla myslet. Proč jste tady, zvoníku,
a nehledáte venku toho pilota?
BELL RINGER: I was, my Lady. But Mr. Miner here told me to turn
over my patrol and get here on the double with my rose.
ZVONÍK: Já ho hledal, má paní. Ale pan Horník mi řekl, abych si
s někým vyměnil hlídku a přinesl svou růţi sem.
LADY BELFRY: (Looking at the Miners) He did, did he? (Back to
the bell ringer) Confounded, man, what are you standing there for?
Put your rose up there so the judges can have a look at it.
LADY BELFRYOVÁ: (Dívá se na Horníkovy) Tak takhle je to? (Opět ke
zvoníkovi) Zatracený chlape, co tu tak stojíte? Odneste tam tu růţi, ať
se na ni mohou porotci podívat.
BELL RINGER: Of course, my Lady. (The bell ringer exits.)
ZVONÍK: Ovšem, má paní. (Zvoník odejde.)
MRS. MINER: Lady Belfry, try to understand…
PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, snaţte se pochopit...
LADY BELFRY: You needn’t explain, Mrs. Miner. It’s all very clear
to me. There’s a conspiracy at work here.
LADY BELFRYOVÁ: Nemusíte nic vysvětlovat, paní Horníková. Je mi
to všechno úplně jasné. Je tu proti mě zosnováno spiknutí.
MR. MINER: Lady Belfry…
PAN HORNÍK: Lady Belfryová...
LADY BELFRY: A conspiracy by the Miner family to undermine the
prestige and dignity of the Belfrys.
LADY BELFRYOVÁ: Spiknutí vedené rodinou Horníků, které má
podkopat postavení a důstojnost Belfryů.
Page 26
MRS. MINER: Really, Lady Belfry…
PANÍ HORNÍK: Opravdu, Lady Belfryová...
LADY BELFRY: First, my granddaughter marries your son, an
ordinary commoner and an upstart one at that, then you work
behind my back to have that wretched little man take the award for
best rose from me. Well, if it’s a fight you want, it’s a fight you
shall have. (She stands up and exits.)
LADY BELFRYOVÁ: Nejprve si moje vnučka vezme vašeho syna,
prostého neurozeného člověka a k tomu kariéristu, potom za mými
zády usilujete o to, aby mě ten mizerný sprostý muţík připravil o cenu
za nejlepší růţi. Dobrá, chtěli jste boj, máte ho mít. (Postaví se a
odejde.)
MRS. MINER: Cliff, what was that all about?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Cliffe, o co tady šlo?
MR. MINER: I don’t know, dear. But since we’re enemies now, I
will go ahead and close down the show on my own authority.
PAN HORNÍK: Já nevím, drahá. Ale jelikoţ jsme teď nepřátelé, půjdu a
ukončím přehlídku ze své pravomoci.
MRS. MINER: Don’t do that. Didn’t you see the bell ringer’s rose?
It’s an absolute beauty. It would mean so much to him to have the
people here admire it. Besides, look, there’s Biff and Karen
coming. Surely if there was sign of an air raid, Biff would have
been called to his unit by now.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Nedělej to. Coţpak jsi neviděl zvoníkovu růţi? To
je dokonalá krása. Znamenalo by to pro něj tolik, kdyby ji zdejší lidé
obdivovali. Krom toho, podívej, tamhle přichází Biff a Karen. Kdyby
byly známky náletu, Biff by byl jistě povolán ke své jednotce.
MR. MINER: I suppose you’re right. (A uniformed Biff and his new
bride Karen enter.)
PAN HORNÍK: Doufám, ţe máš pravdu. (Vstoupí Biff v uniformě a jeho
nová žena Karen.)
MRS. MINER/MR. MINER: Hello Karen, Biff.
PANÍ HORNÍKOVÁ/PAN HORNÍK: Ahoj Karen, ahoj Biffe.
BIFF/KAREN: Hello, Mum, Dad.
BIFF/KAREN: Ahoj mami, tati.
MRS. MINER: How was your honeymoon?
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jaké byly líbánky?
BIFF: Just wonderful. It rained the whole time.
BIFF: Prostě nádherné. Celou dobu pršelo.
Page 27
KAREN: It was such a mess getting back here on the train, I was
worried we wouldn’t be in time for the flower show. Where’s my
grandmother?
KAREN: Ta cesta zpátky vlakem byla plná zmatků, aţ jsem se bála, ţe
přehlídku květin ani nestihneme. Kde je babička?
MRS. MINER: She went to have a look at the flowers. Come, sit and
tell me all about your trip.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Šla se podívat na květiny. Pojď, posaď se sem a
vyprávěj mi o vaší cestě.
MR. MINER: Yeah, Biff, let’s go help ourselves to some punch
while the women talk.
PAN HORNÍK: No, Biffe, pojďme si dát punč, neţ si ţenské popovídají.
BIFF: Okay, Father. (They exit.)
BIFF: Dobře, tati. (Odejdou.)
KAREN: (Looking after Biff) Oh, Mum, doesn’t he look magnificent
in his uniform?
KAREN: (Dívá se za Biffem) Ach mami, nevypadá v té uniformě
úţasně?
MRS. MINER: Yes, he’s grown up to be quite the young hero I
imagined he would be.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, vyrostl z něho přesně takový mladý hrdina,
jakého jsem si představovala.
KAREN: Yes, he’s already shot down six enemy planes. (Looking at
Mrs. Miner with tears in her eyes) Oh, Mum. (She collapses in her
lap crying.) I love him so much. There’s always the chance when
he goes up that, well, I might not ever see him again. But I’m
prepared for it. My grandmother lost her husband in action just
after they were married, when she was as young as I am now. For
sixty years she’s had to live the life of a war widow. Honoured by
all until…until the next war came along and the new widows took
her place. After that, nobody much cared to hear her stories of her
husband, how he gave his life for the empire. She’s had such a
bitter and cruel life, Mum. And if the same fate should befall me…
KAREN: Ano, sestřelil uţ šest nepřátelských letadel. (Se slzami v očích
se dívá na paní Horníkovou) Ach, mami. (Padne jí plačíc do klína.) Já
ho tolik miluji. Vţdycky, kdyţ se chystá tam nahoru, se můţe stát, no,
ţe ho uţ neuvidím. Ale jsem na to připravená. Moje babička ztratila
svého muţe v akci hned poté, co se vzali, kdyţ byla tak mladá jako já
teď. Po šedesát let musela ţít ţivot válečné vdovy. Všemi uctívaná,
dokud...dokud nepřišla další válka a na její místo přišly nové vdovy.
Potom uţ nikdo příliš nestál o to poslouchat příběhy o jejím muţi a o
tom, jak padl za říši. Měla tak hořký a krutý ţivot, mami. A kdyby
měl stejný osud postihnout mě...
MRS. MINER: Karen, don’t think like that.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Karen, takhle neuvaţuj.
Page 28
KAREN: But I must. I must. And I’ll go ahead and say it. If Biff
should die, well…let’s just say he doesn’t want me to suffer like
my grandmother has all these years.
KAREN: Ale já musím, já musím. A já to prostě řeknu. Kdyby měl Biff
zemřít, no...řekněme, ţe nechce, abych trpěla jako moje babička celé
ty roky.
MRS. MINER: You mean you will marry again? Oh, Karen, don’t
talk about such things. The weather is absolutely gorgeous today,
we have all these beautiful flowers around us. The war is a million
miles away.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Myslíš tím, ţe by ses znovu vdala? Ach Karen,
nemluv o takových věcech. Počasí je dnes absolutně nádherné, máme
kolem sebe všechny ty krásné květiny. Válka je odtud milion mil.
KAREN: Yes, you’re right, Mum. I’m so happy now, so truly
happy. That’s all that matters.
KAREN: Ano, máš pravdu, mami. Jsem teď tak šťastná, tak opravdu
šťastná. To je jediné, na čem záleţí.
MRS. MINER: Of course, dear. (They give each other an English
peck on the cheek. Lady Belfry enters.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jistě, drahá. (Vzájemně se po anglicku políbí na
líčko. Vstoupá Lady Belfryová.)
KAREN: Grandmother, how nice to see you. (She greets her also
with an English peck.)
KAREN: Babičko, jak ráda tě vidím. (Pozdraví se s ní rovněž
anglickým polibkem.)
LADY BELFRY: I’m glad you’re home, my dear. Frankly, I don’t
know why you had to travel so far as Scotland for your
honeymoon. The Belfry manor was good enough for me and the
lord.
LADY BELFRYOVÁ: Jsem ráda, ţe jsi doma, má drahá. Abych pravdu
řekla, nevím, proč jste na líbánky museli jet aţ do Skotska. Pro mě a
pro lorda bylo panství Belfryů dosti dobré.
KAREN: But it’s so beautiful up there, Grandmother. As we were
looking out over the moors, Biff got all choked up and said he
finally understood why such a land is worth dying for.
KAREN: Ale tam nahoře je tak krásně, babičko. Kdyţ jsme se tak
dívali přes blata, Biff byl úplně dojatý a řekl, ţe konečně chápe, ţe pro
takovou zemi stojí za to zemřít.
LADY BELFRY: You should tell him not to be talking too much
about death. Lord Belfry did it all through our honeymoon and
look where it got us. Where is your young warrior anyway?
They’re going to start announcing the winners any minute.
LADY BELFRYOVÁ: Měla bys mu říct, aby o smrti tolik nemluvil. Lord
Belfry to dělal celé naše líbánky a podívej, kam nás to dostalo. Kde je
vůbec tvůj mladý válečník? Vyhlašování výsledků začne kaţdou
chvíli.
Page 29
KAREN: He’s over by the punch bowl. I’ll go get him. (She dashes
off.)
KAREN: Je támhle u mísy s punčem. Doběhnu pro něj. (Zmizí.)
LADY BELFRY: You needn’t bother. (There’s an awkward silence
between Lady Belfry and Mrs. Miner.)
LADY BELFRYOVÁ: Nemusíš se obtěţovat. (Mezi Lady Belfryovou a
paní Horníkovou se rozhostí trapné ticho.)
MRS. MINER: Karen looks lovely, Lady Belfry.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Karen vypadá rozkošně, Lady Belfryová.
LADY BELFRY: Naturally. It comes with good breeding.
LADY BELFRYOVÁ: Přirozeně. To je správným rodokmenem.
MRS. MINER: She seems so happy. (The voice of the Vicar can be
heard starting the announcement of the winners.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Vypadá tak šťastná. (Je slyšet hlas vikáře, který
začíná vyhlašovat vítěze.)
VICAR OFF-STAGE: And now we’ll begin the announcement of the
winners of this year’s Belfry Flower Contest. For the best
Chrysanthemum, the winner is….
VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: A nyní začne vyhlašování vítězů letošní
Belfryovy květinové soutěţe. Cenu za nejlepší chryzantému získává...
MRS. MINER: I only wished there was a way…well…a way
to…perhaps…
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jen bych
způsob...no...způsob, jak...snad...
LADY BELFRY: Well, out with it.
LADY BELFRYOVÁ: Notak, ven s tím.
MRS. MINER: A way to make you happy as well.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Způsob, jak vás učinit také šťastnou.
LADY BELFRY: Of all the nerve. Are you suggesting I’m unhappy?
LADY BELFRYOVÁ: To je ale drzost. Chcete říct, ţe jsem nešťastná?
MRS. MINER: Not in so many words, but…
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne aţ tak, ale...
LADY BELFRY: Mrs. Miner, you seem to be going out of your way
to get on my bad side.
LADY BELFRYOVÁ: Paní Horníková, zdá se, ţe jste na své cestě stát se
mým nepřítelem poněkud sešla z cesty.
si
přála,
aby
existoval
Page 30
MRS. MINER: But I’m not really. I want us to be friends. After all,
we are family now.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale to já opravdu nechci. Chtěla bych, abychom
byli přátelé. Koneckonců jsme teď rodina.
LADY BELFRY: And what family. If my Karen had followed my
advice, I wouldn’t have to sit here and subject myself to your
conspiracies and insults.
LADY BELFRYOVÁ: A jaká rodina. Kdyby má Karen dala na mou radu,
nemusela bych tady teď sedět a vystavovat se vašim komplotům a
uráţkám.
VICAR OFF-STAGE: For the best aster, the winner is….
VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší astru získává...
MRS. MINER: Lady Belfry, all I’m saying is that your happiness is
now my concern as well.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, já chci jen říct, ţe vaše štěstí se
mě teď také dotýká.
LADY BELFRY: There you go again insinuating I’m not happy.
LADY BELFRYOVÁ: To stále naznačujete, ţe nejsem šťastná.
MRS. MINER: What I’m saying is I see no reason why you
shouldn’t win the award for best rose this year. Your rose is as
beautiful as the bell ringer’s rose.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Říkám, ţe nevidím důvod, proč byste letos neměla
vyhrát cenu za nejlepší růţi. Vaše růţe je stejně krásná jako zvoníkova
růţe.
LADY BELFRY: You just don’t know when to give up, do you?
What you mean to say is his rose is as beautiful as mine, and if
anyone will get a sympathy vote it will be the Bell Ringer.
LADY BELFRYOVÁ: Vy prostě nevíte, kdy to vzdát, viďte? Chcete říct,
ţe jeho růţe je stejně krásná jako moje a kdyby měl někdo dostat cenu
za sympatii, byl by to zvoník.
MRS. MINER: Of course, that’s what I’m saying. You and the Bell
Ringer should both win the award.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Přesně to jsem chtěla říct. Tu cenu byste měli
získat vy i zvoník.
LADY BELFRY: Have you gone mad? Do you really expect me to
stand up there and grip the trophy together with the bell ringer?
LADY BELFRYOVÁ: Zbláznila jste se? Opravdu čekáte, ţe se tam
postavím a uchopím trofej spolu s tím zvoníkem?
MRS. MINER: I wouldn’t put it past you.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ani bych se nedivila.
Page 31
LADY BELFRY: Well, do so because it’s not going to happen. And
quit giving me that queer look of yours. (Karen, Biff and Mr.
Miner enter.)
LADY BELFRYOVÁ: No, to byste měla, protoţe to se nestane. A
přestaňte se na mě tak divně dívat. (Vstoupí Karen, Biff a pan Horník.)
VICAR OFF-STAGE: For the best daisy, the winner is….
VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší kopretinu získává...
KAREN: Oh, Grandmother, I just had a look at your rose. It’s so
beautiful.
KAREN: Ach babičko, právě jsem se byla podívat na tvou růţi. Je tak
krásná.
LADY BELFRY: Thank you, dear. I’m glad to see someone here
hasn’t lost her manners.
LADY BELFRYOVÁ: Děkuji ti, drahá. Ráda vidím, ţe se ještě najde
někdo, kdo neztratil dobré způsoby.
BIFF: Yes, Grandmother, it’s quite a nice rose.
BIFF: Ano, babičko, je to váţně pěkná růţe.
LADY BELFRY: I’m not your grandmother, young man, but I’ll take
your compliment just the same.
LADY BELFRYOVÁ: Nejsem tvoje babička, mladý muţi, ale tvůj
kompliment přijímám i tak.
BIFF: Of course, the bell ringer’s rose is also quite nice. I wouldn’t
want to be one of those judges right now.
BIFF: Samozřejmě zvoníkova růţe je taky moc pěkná. Nechtěl bych
teď být jedním z porotců.
LADY BELFRY: Rest assured you never will be.
LADY BELFRYOVÁ: Můţeš být klidný, ty jím nikdy nebudeš.
BIFF: You’re probably right. I’ve always had a problem accepting
orders. Sometimes I think my flight commander would ground me
if there were more pilots. (A slight chuckle from the others.)
BIFF: Máte asi pravdu. Vţdycky mi dělalo problém podřizovat se
příkazům. Někdy si myslím, ţe by mi můj velitel zakázal létat, kdyby
bylo více pilotů. (Ostatní se lehce zachichotají.)
LADY BELFRY: Are you suggesting this contest is rigged? That I
give the orders as to who wins and who doesn’t?
LADY BELFRYOVÁ: Chceš tím říct, ţe tato soutěţ je zmanipulovaná?
Ţe dávám příkazy ohledně toho, kdo vyhraje a kdo ne?
KAREN: He didn’t mean that, did you, Biff?
KAREN: Tak to nemyslel, ţe ne, Biffe?
MRS. MINER: Of course, he didn’t.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Samozřejmě, ţe ne.
Page 32
MR. MINER: Sure he didn’t.
PAN HORNÍK: Jistě, ţe ne.
LADY BELFRY: Then what did he mean by it?
LADY BELFRYOVÁ: Tak co tím tedy myslel?
BIFF: I only meant, Lady Belfry, that the people here are going to
think the contest is rigged simply because they are not used to
competition. Just the thought of the bell ringer challenging you
makes a lot of them angry.
BIFF: Myslel jsem tím pouze, Lady Belfryová, ţe lidé tady si budou
myslet, ţe je zmanipulovaná prostě proto, ţe nejsou na soupeření
zvyklí. Uţ jen ta představa, ţe vás zvoník vyzývá, mnohé z nich
rozzlobí.
LADY BELFRY: That’s why I asked the vicar to not only announce
the winners, but to serve as one of the judges as well. Surely you
wouldn’t accuse him of corruption.
Lady Belfryová: PROTO JSEM POŢÁDALA VIKÁŘE, ABY nejen vyhlásil
výsledky, ale aby se také stal jedním z porotců. Jeho bys jistě
neobvinil z korupce.
BIFF: I’m not accusing anyone of corruption. It’s just that a new
day has dawned here today and who knows what it will bring.
BIFF: Já nikoho z korupce neobviňuji. Jen říkám, ţe s dneškem
započalo něco nového a kdo ví, co to přinese.
LADY BELFRY: A good deal of my impatience, I can assure you all
that. I don’t know why that vicar is dragging this thing out.
LADY BELFRYOVÁ: Notnou dávku mé netrpělivosti, to vás mohu
ujistit. Nevím, proč to ten vikář tak protahuje.
MR. MINER: Yes, it’s much too dangerous under these conditions.
PAN HORNÍK: Ano, je to za těchto podmínek příliš nebezpečné.
LADY BELFRY: Oh, stop it, Mr. Miner. Those wretched Germans
wouldn’t dare bomb my flower contest.
LADY BELFRYOVÁ: Ach přestaňte, pane Horník. Ti mizerní Němci se
neodváţí bombardovat mou květinovou soutěţ.
VICAR OFF-STAGE: For the best sunflower, the winner is…. (The
bell ringer enters with a note.)
VIKÁŘ ZPOZA JEVIŠTĚ: Cenu za nejlepší slunečnici získává... (Vstoupí
zvoník se vzkazem.)
BELL RINGER: My Lady, the good vicar asked me to bring you this
note with the winner of the best rose. He says he wanted you to see
it before he made the announcement.
ZVONÍK: Má paní, vikář mě poţádal, abych vám donesl tento vzkaz,
na kterém je vítěz soutěţe o nejlepší růţi. Říkal, ţe chce, abyste jej
viděla dříve, neţ to oznámí.
Page 33
BELL RINGER: On my word, my Lady, I didn’t. He only asked me
to bring it because I normally run all his chores for him.
LADY BELFRYOVÁ: Proč o to poţádal zrovna vás? Podíval jste se na
to?
ZVONÍK: Čestné slovo, má paní, ţe ne. Poţádal mě, abych to přinesl,
jen proto, ţe pro něj obvykle obstarávám všechny běţné práce.
LADY BELFRY: (With a smirk) I wonder. (She opens the note and
looks at it.) Very well, Bell Ringer, you may return to the vicar.
(The bell ringer exits, the others are staring at Lady Belfry.) What
are you all gawking at? It’s my contest, so it’s only right that I
know the winner in advance. The rest of you will just have to wait
for the announcement. (She puts the note in her bag.)
LADY BELFRYOVÁ: (S úšklebkem) No, uvidíme. (Otevře vzkaz a
podíva se na něj.) Výborně, zvoníku, můţete se vrátit k vikářovi.
(Zvoník odejde, ostatní zírají na Lady Belfryovou.) Co všichni tak
civíte? Je to má soutěţ, takţe je jen správné, ţe znám vítěze předem.
Vy ostatní budete prostě muset počkat na vyhlášení. (Schová vzkaz do
tašky.)
KAREN: We’re all behind you, Grandmother.
KAREN: Stojíme všichni za tebou, babičko.
MRS. MINER: Yes, of course we are. (Lady Belfry smirks again. The
vicar enters, standing before the others.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, samozřejmě. (Lady Belfryová se opět
ušklíbne. Vstoupí vikář a postaví se před ostatní.)
VICAR: For the announcement of the winner of the best rose, I
would like to share a word or two with you beforehand. (Lady
Belfry and Mr. Miner show their discomfort.) There has been a lot
of controversy surrounding this year’s selection of the best rose. I
fear it has come to such a head that we’re reliving the Wars of the
Roses all over again. (Slight chuckle from the crowd. Lady Belfry
doesn’t find it amusing at all.) Of course, we are not. We are living
through another war right now, but I needn’t remind you of that
fact. Instead I would only like to remind you that roses have
always shared a special place in the human heart. Let us remember
that no matter which rose walks away with the prize today, the
other one will smell just as sweet. And now for the best rose, the
winner is…our very own bell ringer. (The Miners are pleasantly
surprised, Karen shows no emotion, Lady Belfry is seething. The
bell ringer enters to receive his cup. Lady Belfry jumps up.)
VIKÁŘ: Před vyhlášením vítěze za nejlepší růţi bych vám chtěl
nejprve říci pár slov. (Lady Belfryová a pan Horník dávají najevo
neklid.) Kolem letošní volby nejlepší růţe se vyskytlo mnoho sporů.
Obávám se, ţe to zašlo tak daleko, ţe znovu proţíváme Válku růţí.
(Ozve se zachichotání. Lady Belfryové to vůbec nepřipadá zábavné.)
Samozřejmě, ţe tomu tak není. Právě proţíváme jinou válku, ale to
vám nemusím připomínat. Chtěl bych vám místo toho připomenout,
ţe růţe měly v srdci člověka vţdy výjimečné postavení.
Nezapomeňme, ţe nezáleţí na tom, která růţe dnes obdrţí cenu, ta
druhá bude vonět stejně sladce. A cenu za nejlepší růţi získává...náš
milý zvoník. (Horníkovi jsou mile překvapeni, Karen na sobě nedává
nic znát, Lady Belfryová vře. Přichází zvoník převzít svůj pohár. Lady
Belfryová vyskočí.)
LADY BELFRY: Why did he ask you to bring it? Did you look at it?
Page 34
LADY BELFRY: What is the meaning of this, Vicar?
Vicar: LADY BELFRYOVÁ: Co to má znamenat, vikáři?
VICAR: I don’t understand, Lady Belfry. What do you mean?
VIKÁŘ: Nerozumím vám, Lady Belfryová. Co máte na mysli?
LADY BELFRY: You know perfectly well what I mean. Barely a
moment ago the bell ringer brought me a note that stated my rose
been judged the best. (She reaches into her bag for the note. Air
sirens go up. The others jump up out of their seats.)
LADY BELFRYOVÁ: Vy víte moc dobře, co mám na mysli. Teprve před
chvílí mi zvoník přinesl vzkaz, kde bylo napsáno, ţe má růţe byla
zvolena jako nejlepší. (Sáhne do tašky pro vzkaz. Rozezní se sirény.
Ostatní vyskočí ze svých židlí.)
MR. MINER: I knew it. Come, everybody, we must get to safety.
PAN HORNÍK: Já to věděl. Pojďte všichni, musíme se dostat do
bezpečí.
BIFF: I better get to my unit. (He starts to leave.)
BIFF: Měl bych jít ke své jednotce. (Má se k odchodu.)
KAREN: Biff, don’t I even get a kiss?
KAREN: Biffe, to nedostanu ani pusu?
BIFF: Oh, sorry. (He kisses Karen.) Bye, darling. (He kisses his
mother.) Bye, Mum. Bye, Father. Don’t worry about me. (He
exits.)
BIFF: Ach, odpusť. (Políbí Karen.) Ahoj, miláčku. (Políbí svou
matku.) Ahoj, mami. Ahoj, otče. Nebojte se o mě. (Odejde.)
MRS. MINER: Bye, Biff. Be careful.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ahoj, Biffe. Buď opatrný.
MR. MINER: Bye, Son. All right everyone. Follow me.
PAN HORNÍK: Ahoj, synu. Takţe dobrá. Pojďte všichni za mnou.
LADY BELFRY: (Still searching for the note) I’m not going
anywhere. Not until I find that note.
LADY BELFRYOVÁ: (Stále hledá vzkaz.) Já nikam nejdu. Ne, dokud
nenajdu ten vzkaz.
MR. MINER: But, Lady Belfry, we’re in danger out here in the
open.
PAN HORNÍK: Ale, Lady Belfryová, tady venku jsme v nebezpečí.
LADY BELFRY: I don’t care. Somebody is trying to make a fool out
of me here and I won’t have it.
LADY BELFRYOVÁ: To mě nezajímá. Někdo se tady ze mě snaţí udělat
blázna a já to tak nenechám.
Page 35
VICAR: Lady Belfry, I apologise if there was some kind of mix up
with the announcement of the winner. But really, we must take
shelter now. (He attempts to move her along, but she won’t budge.
The roar of planes gets louder.)
VIKÁŘ: Lady Belfryová, omlouvám se, jestli byl při vyhlašování
výsledků nějaký zmatek. Ale teď se opravdu musíme jít schovat.
(Pokouší se jí odtáhnout, ale ona se ani nehne. Řev letadel je stále
hlasitější.)
LADY BELFRY: Confounded, where is that piece of paper! Bell
Ringer, did I give it back to you?
LADY BELFRYOVÁ: Zatraceně, kde je ten kus papíru! Zvoníku, dávala
jsem vám jej zpátky?
BELL RINGER: On my word, my Lady, no.
ZVONÍK: Čestné slovo, ţe ne, má paní.
KAREN: Grandmother, we must go!
KAREN: Babičko, musíme jít!
MRS. MINER: Please, Lady Belfry!
PANÍ HORNÍKOVÁ: Prosím vás, Lady Belfryová!
MR. MINER: There’s no time. (He attempts to grab her by the arm.)
PAN HORNÍK: Není čas. (Pokouší se jí popadnout za ruku.)
VICAR: Lady Belfry, as a man of God, I can assure you…(Machine
gun fire suddenly strafes the flower show. All the characters go
down. The lights go off and bombs are heard exploding. Smoke fills
the air. The explosions continue until the next scene is ready to
open.)
VIKÁŘ: Lady Belfryová, já jako člověk Boţí vás mohu ujistit... (Náhle
zasype přehlídku květin palba z kulometu. Všichni padnou na zem.
Zhasnou světla a je slyšet vybuchovat bomby. Vzduch se plní kouřem.
Stále je slyšet výbuchy, dokud není připravena další scéna.)
Page 36
SCENE FOUR
Výstup čtvrtý
The scene opens inside a half-destroyed cathedral. Two aisles of
three chairs each are set on the right side of the stage. A pulpit
stands on the left. The Miner family is standing in front of the
chairs farthest from the audience.
Ocitáme se uprostřed polozničené katedrály. Na pravé straně jeviště
jsou dvě řady po třech židlích. Vlevo stojí kazatelna. Před židlemi,
nejdále od hlediště, stojí rodina Horníků.
MR. MINER: It’s my fault, my fault, my fault.
PAN HORNÍK: Je to moje chyba, moje chyba, moje chyba.
MRS. MINER: No, it’s not, Cliff.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ne, není, Cliffe.
MR. MINER: Yes, yes it is. I should’ve closed down the flower
show while there was still time.
PAN HORNÍK: Ale je, je. Měl jsem nechat soutěţ květin zavřít, dokud
byl čas.
MRS. MINER: You did what you could, darling.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Dělal jsi, co jsi mohl, drahý.
BIFF: She’s right, Father. The blame is all mine. If I had been at my
station, ready to go up at a moment’s notice, then Karen would be
alive today.
BIFF: Má pravdu, otče. Je to všechno moje vina. Kdybych byl na svém
místě, připraven jít okamţitě do vzduchu, byla by dnes Karen naţivu.
MRS. MINER: But, Biff, you couldn’t have known that the early
warning radar system would be down that afternoon.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ale Biffe, nemohl jsi vědět, ţe zrovna to odpoledne
nefungoval varovný radarový systém.
BIFF: The fact is, Mother, I had no business being at a flower show
in the middle of a war.
BIFF: Pravda je, matko, ţe jsem neměl co dělat na výstavě květin
uprostřed války.
MR. MINER: None of us had any business being there on such a
beautiful day.
PAN HORNÍK: Nikdo z nás tam neměl co dělat, kdyţ byl tak krásný
den.
MRS. MINER: You’re both being too hard on yourselves. Let us
worry now about how we can help Lady Belfry. The poor woman
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jste na sebe oba moc přísní. Pojďme si lámat hlavu
s tím, jak pomoci Lady Belfryové. Ta nebohá ţena je úplně
Page 37
is all alone. Biff, after the vicar escorts her to her pew, go to sit
beside her. In a way, you’re the only family she has left now.
sama. Biffe, aţ ji vikář doprovodí do lavice, běţ si sednout vedle ní.
Jsi svým způsobem jediný z rodiny, kdo jí zbyl.
BIFF: Of course, Mother. (A silence ensues.)
BIFF: Jistě, matko. (Následuje ticho.)
MRS. MINER: How terribly quiet it seems here without the bells
ringing anymore.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Jaké je tu strašné ticho, kdyţ zvony uţ nezvoní.
MR. MINER: Don’t you worry, Layla. We’re going to rebuild this
cathedral. It’ll take some doing to get the bells up again, but they
will ring once more before this war is up.
PAN HORNÍK: Neboj, Laylo. My tuhle katedrálu postavíme znovu.
Nebude to snadné dostat zvony opět nahoru, ale neţ tahle válka
skončí, budou znovu zvonit.
MRS. MINER: I know, dear. And yet somehow it will never seem
the same again without the bell ringer ringing them. (Lady Belfry
enters leaning on the arm of the vicar. She stands before a chair on
the opposite side. Biff goes over and stands next to her. They look
at each other without emotion. The vicar takes his place before the
pulpit. The cast take their seats.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Já vím, drahý. A stejně uţ to nikdy nebude stejné,
kdyţ uţ na ně nebude zvonit zvoník. (Vstoupí Lady Belfryová opírajíc
se o vikáře. Zastaví se před židlí na opačné straně. Biff jde k ní a
postaví se vedle. Bez emocí se na sebe podívají. Vikář jde na své místo
před kazatelnu. Ostatní se posadí.)
VICAR: I will read to you from Psalm 37: “Consider the blameless,
observe the upright; there is a future for the man of peace. The
salvation of the righteous comes from the lord; he is their
stronghold in time of trouble.”
My friends, we have suffered the loss of many who were dear to
us. Our own bell ringer, who only moments before his untimely
domain had shared with us the fruit of his life’s work, an exquisite
rose that now adorns his final resting place. And all of us have
wept with the families of Karen Miner, who was married here, then
buried here, in less than a fortnight. An old man and a young girl,
the casualties of war. Why must they be sacrificed? I’ll tell you
why: Because we too must now pay for the cost of war with the
lives of our innocents. We too must now wage a war of the people.
VIKÁŘ: Přečtu vám z Ţalmu 37: „Přidrţuj se bezúhonného, hleď na
přímého; pokojný muţ bude mít potomstvo. Hospodin je spása
spravedlivých, záštitou v čas souţení jim bývá.“
Přátelé moji, trpíme ztrátou mnoha těch, kteří nám byli drazí. Náš
milý zvoník, jenţ s námi jen chvíli před svým předčasným odchodem
sdílel ovoce své celoţivotní práce, překrásnou růţi, která nyní zdobí
místo jeho posledního odpočinku. A všichni z nás plakali spolu s
rodinami Karen Horníkové, jeţ se zde vdala a poté zde byla pohřbena
během necelých čtrnácti dní. Starý muţ, mladá dívka, oběti války.
Proč museli přinést tu obět? Řeknu vám, proč: Protoţe nyní musíme
zaplatit tuto daň války ţivoty našich nevinných. Také my musíme vést
válku národů.
Page 38
But we lack the experience of our brother nations to wage such a
war, for it demands that it be fought in the heart with a resolve to
subject everything to its final victory. As I look upon you today, I
see a congregation full of stiff upper lips. When our own Lady
Belfry mourned for her husband in this cathedral sixty years ago,
what was wanted from her was that stiff upper lip. That she has
done admirably. And since our cathedral now lies in ruins, she has
become, in a sense, our new cathedral, a walking cathedral. We
shall carry on with war in place of ordinary life. As for the rest of
us, I’m afraid we can no longer afford to be so stoic, else more old
men and young girls will die. We must loosen our upper lips! We
must do that one thing which has always been forbidden in our
society. We must let our feelings out! We must cry when it hurts,
like it hurts now, and only then will we show ourselves up to the
task of winning this new and terrible kind of war. So please, let us
stand, and let us cry. (The Miners look at one another confused,
then at Lady Belfry. Anger is coming over her.) Please, let us stand.
(Lady Belfry stands, the other follow suit.)
Schází nám však zkušenosti našich bratrských národů s vedením
takové války, neboť to vyţaduje bojovat ji v srdci s předsevzetím
podřídit vše konečnému vítězství. Kdyţ se na vás dnes podívám,
vidím shromáţdění lidí, kteří na sobě nedají nic znát. Kdyţ naše Lady
Belfryová před šedesáti lety v této katedrále truchlila pro svého
manţela, ţádalo se od ní, aby na sobě nedala nic znát. To dokázala
obdivuhodně. A jelikoţ naše katedrála nyní leţí v troskách, stala se
Lady Belfryová svým způsobem naší novou katedrálou, chodící
katedrálou. A my musíme jít dál, ale obyčejný ţivot teď vystřídá
válka. Obávám se, ţe my ostatní uţ si dál nemůţeme dovolit nedat na
sobě nic znát, jinak budou umírat další starci a mladé dívky. Musíme
projevit své city! Musíme udělat to, co bylo v naší společnosti vţdy
zakázáno. Musíme nechat naše pocity vyplynout na povrch! Musíme
plakat, kdyţ nás něco bolí, tak jako teď, a jedině potom budeme
schopni čelit úkolu zvítězit v této nové, strašné válce. Takţe prosím,
postavme se a plačme. (Horníkovi se zmateně podívají jeden na
druhého, poté na Lady Belfryovou. Ta začíná zuřit.) Prosím, postavme
se. (Lady Belfryová se postaví, ostatní následují příkladu.)
LADY BELFRY: Vicar, what on earth are you talking about? Do you
really expect us to start blubbering here?
LADY BELFRYOVÁ: Vikáři, o čem to proboha mluvíte? Opravdu
očekáváte, ţe tady začneme brečet?
VICAR: Not you, Lady Belfry. You are our walking cathedral. You
must keep your stiff upper lip. The others in our congregation are
being asked to make this sacrifice. They must do it for the war
effort.
VIKÁŘ: Ne vy, Lady Belfryová. Vy jste chodící katedrála. Vy nesmíte
dát nic znát. Ostatní v našem shromáţdění ţádám, aby přinesli tuto
oběť. Musí to udělat kvůli této válce.
LADY BELFRY: They mustn’t do anything of the kind. We’ve come
this far with our empire because we never succumbed to our
emotions as you suggest we do.
LADY BELFRYOVÁ: Nic takového dělat nemusejí. Naše říše se dostala
tak daleko jen proto, ţe jsme nikdy nepodléhali svým emocím, jak
nám tady teď navrhujete.
Page 39
VICAR: Of course, Lady Belfry, and the stoicism of you and all the
other war widows was the rock upon which our empire was built.
But now it is the widows themselves who are under attack.
VIKÁŘ: Jistě, Lady Belfryová, a vyrovnanost vaše a všech ostatních
válečných vdov je onou skálou, na níţ byla naše říše vybudována. Ale
nyní jsou to samotné vdovy, kdo byl napaden.
LADY BELFRY: But the rock won’t crumble, so long as we maintain
our composure and everyone knows his place. You would do well
to show yourself a good example of that now, Vicar.
LADY BELFRYOVÁ: Ale ta skála se nerozpadne, jestliţe si zachováme
svou vyrovnanost a kaţdý bude vědět, kam patří. Udělal byste nejlépe,
kdybyste nyní byl toho příkladem, vikáři.
VICAR: All I’m saying is we have a new challenge that we are ill
equipped to meet. Won’t you help us meet that challenge?
VIKÁŘ: Říkám jen, ţe zde vyvstala výzva, na niţ jsme špatně
připraveni. Nepomůţete nám čelit té výzvě?
LADY BELFRY: I certainly will, but not at the expense of being
quintessentially English.
LADY BELFRYOVÁ: Rozhodně ano, ale ne na úkor nejčistší angličnosti.
VICAR: Mrs. Miner, you have shown remarkable composure in this
hour of sorrow. Surely, there are feelings inside you about to burst
forth.
VIKÁŘ: Paní Horníková, vy jste ukázala v této hodině zármutku
pozoruhodnou vyrovnanost. Jistě ve vás jsou pocity, které se derou
ven.
LADY BELFRY: On my word, you leave that poor woman alone.
LADY BELFRYOVÁ: Zapřísahám vás, nechte tu nebohou ţenu být.
VICAR: Mrs. Miner?
VIKÁŘ: Paní Horníková?
LADY BELFRY: Vicar!
LADY BELFRYOVÁ: Vikáři!
MRS. MINER: Lady Belfry, you have been such an inspiration to our
community. You are truly indeed a walking cathedral among us
and I would never do anything to hurt or disappoint you.
But…whenever I think of Karen lying in those dahlias, I…I…(she
starts sobbing) I just can’t help myself. (Mr. Miner hugs her. The
vicar approaches and puts his arm on her shoulder.)
PANÍ HORNÍKOVÁ: Lady Belfryová, byla jste pro naši společnost vţdy
takovým zdrojem inspirace. Jste vskutku chodící katedrálou mezi
námi a nikdy bych neudělala nic, čím bych vám ublíţila, nebo vás
rozhněvala. Ale...kdykoli si vzpomenu na Karen, jak leţí v těch
jiřinkách, já...já... (Začne vzlykat) Já si prostě nemůţu pomoci. (Pan
Horník ji obejme. Přijde k ní vikář a položí jí ruku na rameno.)
Page 40
LADY BELFRY: Compose yourself, Mrs. Miner. We’ve a war to
fight, a war we will fight as we have fought all our wars. With our
eyes dry and chins up high! What the vicar is saying is complete
nonsense.
LADY BELFRYOVÁ: Seberte se, paní Horníková. Máme zde válku,
kterou musíme vybojovat, válku, kterou vybojujeme stejně, jako
všechny naše války. Se suchýma očima a hlavou vzpřímenou! To, co
říká vikář, je naprostý nesmysl.
VICAR: There you go, Mrs. Miner. Let it out. (Her crying
intensifies.)
VIKÁŘ: No tak, paní Horníková. Pusťte to ven. (Její pláč zesílí.)
LADY BELFRY: Mr. Miner, control your wife. We’re in the
cathedral, for God’s sake.
LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, hlídejte si svou ţenu. Jsme v
katedrále, proboha.
MR. MINER: I’m sorry, Lady Belfry. But it’s all my fault for not
closing down your flower show. (He starts crying into his wife’s
hairdo.)
PAN HORNÍK: Omlouvám se, Lady Belfryová. Ale je to všechno moje
chyba, ţe jsem nenechal zavřít vaši výstavu květin. (Rozpláče se své
ženě do vlasů.)
LADY BELFRY: Well, I never! This is disgraceful!
LADY BELFRYOVÁ: No tohle! To je nehoráznost!
VICAR: That’s it, Mr. Miner. We’re here for you.
VIKÁŘ: To je ono, pane Horník. Jsme tady pro vás.
LADY BELFRY: (Pushing Biff) Young man, get over there and
knock some sense into your parents. You’re a warrior. Show them
how to behave properly.
LADY BELFRYOVÁ: (Strká do Biffa) Mladý muţi, jděte a přiveďte své
rodiče k rozumu. Jste válečník. Ukaţte jim, jak se mají chovat.
BIFF: (Biff starts to them, then turns back around to Lady Belfry.)
Oh, Grandmother! (He wraps his arms around Lady Belfry, who
uses all her might to push him off.)
BIFF: (Vykročí k nim, pak se otočí k Lady Belfryové.) Ach, babičko!
(Obejme Lady Belfryovou, která se jej vší silou snaží odtlačit.)
LADY BELFRY: Get off of me, you snivelling sop! Ach! What my
granddaughter could have seen in you defies all reason. (He limps
over to his parents to cry with them.)
LADY BELFRYOVÁ: Vypadni ode mě, ty usmrkaný strašpytle! Ach! Co
na tobě mohla moje vnučka vidět, to se vymyká rozumu. (Biff se
odbelhá ke své rodině a pláče s nimi.)
Page 41
VICAR: It’s not just the Miners, Lady Belfry. The whole
congregation has taken up this new call to arms. (Lady Belfry turns
around and is aghast to see the entire congregation crying.)
VIKÁŘ: Nejsou to jen Horníkovi, Lady Belfryová. Celé shromáţdění si
vzalo mou výzvu k srdci. (Lady Belfryová se otočí a zděsí se, když
vidí, že celé shromáždění pláče)
LADY BELFRY: Well…! Stop it! All of you stop this bawling right
now! Do you hear me?!
LADY BELFRYOVÁ: No...! Přestaňte! Všichni přestaňte s tím řvaním
hned teď! Slyšíte mě?!
VICAR: Please, Lady Belfry, this is for the good of the nation.
VIKÁŘ: Prosím vás, Lady Belfryová, je to pro národ dobré.
LADY BELFRY: I beg to differ. It’s treason, plain and simple, and I
shall report you to the archbishop. I don’t know what has possessed
you, Vicar, to put on this revolting spectacle. There is something
amiss here.
LADY BELFRYOVÁ: Kdyţ dovolíte, mám jiný názor. Tohle je zrada,
očividná a jasná zrada. Měla bych vás nahlásit na arcibiskupství.
Nevím, co vás to posedlo, vikáři, nastrojit tuto odpornou podívanou.
Něco je tu špatně.
VICAR: Lady Belfry, try to understand…(He puts his hand on her
arm, she pulls it away.)
VIKÁŘ: Lady Belfryová, snaţte se pochopit... (Položí jí ruku na
rameno a ona ji odstrčí.)
LADY BELFRY: Take your hands off me. I…(looking him hard in
the eyes) Now I see what’s going on here. You’re not the vicar at
all. Why, you’re that insolent German pilot the bell ringer found!
The one who kept insulting my husband in Mrs. Miner’s garden.
LADY BELFRYOVÁ: Dejte ty ruce pryč. Já... (Podívá se mu tvrdě do
očí) Uţ vím, o co tady jde. Vy vůbec nejste vikář. Vţdyť vy jste ten
nestoudný německý pilot, co ho zvoník našel! Ten, který stále uráţel
mého manţela v zahradě paní Horníkové.
VICAR: Please, Lady Belfry…
VIKÁŘ: Prosím vás, Lady Belfryová...
LADY BELFRY: Mr. Miner, Mrs. Miner, young man. It’s him. It’s
that German pilot. Seize him, take him away! Quickly!
LADY BELFRYOVÁ: Pane Horník, paní Horníková, mladý muţi. To je
on. To je ten německý pilot. Chyťte ho, odveďte ho! Rychle!
MR. MINER: (Looking up and wiping his eyes) What is it, Lady
Belfry?
PAN HORNÍK: (Zvedne hlavu a otře si slzy) Co se děje, Lady
Belfryová?
Page 42
LADY BELFRY: The vicar! He’s not the vicar. He’s that German
pilot. Mrs. Miner, you yourself said how much that pilot resembled
our own vicar.
LADY BELFRYOVÁ: Ten vikář! To není vikář! Je to ten německý pilot.
Paní Horníková, vy sama jste říkala, jak je ten pilot podobný našemu
vikáři.
MRS. MINER: (Wiping her eyes) I’m sorry, Lady Belfry. What’s the
problem?
PANÍ HORNÍKOVÁ: (Utírá si oči) Promiňte, Lady Belfryová. Copak se
děje?
LADY BELFRY: For the love of God! This man is not the vicar! He
probably killed our vicar and took his place. This is nothing less
than an act of espionage!
LADY BELFRYOVÁ: Můj boţe! Tento muţ není vikář! Pravděpodobně
zabil našeho vikáře a nastoupil na jeho místo. Není to nic jiného neţ
špionáţní čin!
VICAR: Please, good people, Lady Belfry has suffered a
tremendous shock this week. First she lost the flower contest and
then her granddaughter. She’s not happy. Won’t you help her to
her manor?
VIKÁŘ: Prosím vás, dobří lidé, Lady Belfryová tento týden zaţila
obrovský šok. Nejprve přišla o prvenství na své soutěţi květin a poté o
svou vnučku. Je nešťastná. Nepomohli byste jí do jejího sídla?
LADY BELFRY: How dare you imply I’m not happy! (She hits him
over the head with her handbag.) Take that, you Hun! (The Miners
restrain her.) Take your hands off me. He’s a German spy I’m
telling you!
LADY BELFRYOVÁ: Jak se opovaţujete naznačovat, ţe jsem nešťastná!
Nebo ţe se trápím! (Uhodí jej po hlavě kabelkou.) Tumáš, fricku
jeden! (Horníkovi ji krotí.) Dejte ze mě ruce pryč. Říkám vám, ţe je to
německý špión!
MR. MINER: Biff, take her out to her car. Darling, go with them to
calm her down.
PAN HORNÍK: Biffe, odveď ji ven do jejího auta. Drahoušku, běţ s
nimi a uklidni ji.
MRS. MINER: Yes, dear. Come now, Lady Belfry.
PANÍ HORNÍKOVÁ: Ano, drahý. Pojďte, Lady Belfryová.
LADY BELFRY: You fools! Don’t let him get away. (She keeps
wailing away as Biff and Mrs. Miner escort her off the stage.)
LADY BELFRYOVÁ: Vy hlupáci! Nenechte ho utéct! (Stále kvílí,
zatímco ji Biff a paní Horníková odvádějí z jeviště.)
MR. MINER: I’m terribly sorry about that, Vicar.
PAN HORNÍK: Moc se omlouvám, vikáři.
Page 43
VICAR: It’s all right, Mr. Miner. She’s had such a long, tragic life.
VIKÁŘ: Je to v pořádku, pane Horník. Ona měl zkrátka velmi dlouhý a
ţalostný ţivot.
MR. MINER: They say she never really got over the loss of her
husband all those years ago in Africa.
PAN HORNÍK: Říká se, ţe se nikdy nevzpamatovala ze ztráty svého
muţe tehdy před lety v Africe.
VICAR: Yes, at Islandlwhanna.
VIKÁŘ: Ano, u Islandlwhanna.
MR. MINER: Oh, you know the battle then?
PAN HORNÍK: Ach, takţe vy tu bitvu znáte?
VICAR: We learned something about it at Oxford. Now, if you’ll
take your seat, we’ll commence with the Lord’s Prayer. (Mr. Miner
goes to sit down as the vicar opens the Bible. Curtain.)
VIKÁŘ: Něco jsme se o ní učili v Oxfordu. Teď kdybyste se posadil,
začneme s modlitbou Páně. (Pan Horník si jde sednout, zatímco vikář
otevírá Bibli. Opona.)
Page 44

walking cathedral

Transkript

Podobné dokumenty

BELMONTE – duše Portugalska

jemnice- okruh sv. jakuba - saint james´s sightseeing tour

Erlo Stegen - Probuzeni mezi Zully

8.4. tabulka chemických odolNostí

Transport Map and List of Institutions

A3-pro muzea_tisk