Ardeny 2005

Ardeny 2005
Ardeny 2005
Spojené expediční síly
3. školního praporu No: 3 a 2. praporu Veterán No: 2
obrněné skupiny Background
8. –15. září 2005
________________________________________________________________________________
Obsah
8. 9. čtvrtek .................................................................................................................................. 2
9. 9. pátek .................................................................................................................................... 2
10. 9. sobota. .................................................................................................................................. 3
(U.S. CemeteryHenri Chapelle, Malmédy, Stavelot,La Gleize, Trois Ponts, Mardasson) ................ 3
11. 9. neděle ................................................................................................................................... 6
(La Roche en Ard., Houffalize, Noville, Recogne, Foy, Bastogne Historical Center) ...................... 6
12. 9. pondělí ............................................................................................................................... 10
(Ettelbruck, Diekirch, Clervaux, Skyline Drive, St. Vith ) ................................................................. 10
13. 9. úterý .................................................................................................................................... 14
(American Cemetery Hamm, Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler, Verdun) ......................... 14
14. 9. středa .................................................................................................................................. 16
(Muz. Fleury, Ossuaire, Tranch. Baionnettes, Douamont, Vaux, Bezonvaux, Mort Homme ) ...... 16
15. 9. čtvrtek ................................................................................................................................ 17
(Lorraine American Cemetery Saint Avold, cesta domů) ................................................................ 17
Přílohy ………………………………………………………………………………………………………….20
1
Ardeny 2005
8. 9. čtvrtek
1.
(příprava)
S Honzou Rambouskem jedeme z práce a rozdělujeme si úkoly. Přijel Ivek, takţe Honza se
stavì doma, nakoupì buchty a nějaké zbývajìcì proviantnì drobnosti na akci a počká na nás u
garáţe. Já zatìm nabìrám Ivka na nádraţì, zavezeme bleskově na
Chloumek vypůjčenou střìkacì pistoli, potom jdeme koupit čepici,
kterou si zapomněl. Koupil sice lacinou, ale blbou..., na garáţi jsme
pak ve stanovený čas. Doplnì se drobnosti do auta a přejedeme do
ulice Pod vrchem. Později máme sraz před Vaškovou trafikou,
naházìme do aut proviantnì bedny ze sklepa (mimo uzenin a
podobných poživatin, které jsou v chladu do zítřka) a přesuneme se
pod most do Hořìnského parku. Vašek Petrţelka Berlingem (a s
Maruškou), my Honzovou Oktávkou. Pod mostem na trávě
rozdělujeme proviant, výzbroj a výstroj do jednotlivých vozidel. Akce
je rychlá, přesná a fotograficky dokumentována. Jejì průběh
připomìná předávku heroinu v akčnìm filmu. Ještě poslednì upřesněnì
zìtřejšìho odjezdu (resp. odjezdů) a rozchod. Uloţìme auto do garáţe a
jdeme konzultovat zìtřek do „zahrádky“ u zimnìho stadionu.
9. 9. pátek
2.
(cesta do Camp Spineuse- Neufchatteau)
Ráno v 7:00 odjezd Honzy R. s Ivkem do Dejvic pro Honzu Pulkrabka alias Pulu, lehce
přitom zakufrovali ve snaze vyhnout se Kralupům, aby v nich vzápětì platili pokutu.
V Praze proběhlo rychlé naloţenì a pak vyrazili známou trasou (v Praze z Dejvic přes
Ořechovku, kolem milionářských vil) na Plzeň a Rozvadov. Já
s Vaškem řešìme ještě v Mělnìku nákup chleba pro skupinu na
prvnì dny akce a frčìme. Na plzeňské dálnici navázán tlf.
kontakt mezi vozidly, setkánì konvoje podle plánu na
Rozvadově.
Tady krátká pauza na svačinu a v 11:05 přejezd hranice.
Jedeme po Via Carolina na A6 (Nürenberg, Heilbron) aţ za
Waldorfkreutz, protoţe oblìbené odpočìvadlo před nìm je mimo provoz. Zastavujeme tedy aţ
těsně u Speyeru, před dálničnìm mostem přes Rýn, takţe vlastně na samé Siegfriedově linii.
Poté mineme US bázi Ramstein a proti slunìčku mìřìme přes Moselu, krajem vinic,
romantických kopců a údolì aţ na hranice s Lucemburskem. Město
Luxembourg se objìţdì okruhem, kolem letiště a po jiţnìm okraji.
Během průjezdu města byl registrován náš budoucì cìl - exit na US
Cemetery (Patton). Za městem bereme palivo – nejlevnějšì v
Evropě. Lucembursko je přejeto v cuku letu a jsme v Belgii. Belgie
je hlavně bìlá a fialová, chvìlemi hnědá – tak na nás působì jejich
stavenì, domy a domečky. Hodně se tu pase hovězì dobytek, krávy
na širokých pastvinách vypadajì spokojeně. Město Neufchatteau
2
Ardeny 2005
nalézáme, s campem je to trochu horšì, ve městě se předělávajì kruháky, takţe trochu bloudìme
mezi zákazy vjezdu, rozkopanými cestami a jednosměrkami, ale nakonec kemp nalézáme.
V 18:05 stojìme v cìli – Camp Spineuse – Neufchatteau - je malý, řìdce obydlený a čistý s
veškerými sluţbami. Večer posezenì, za potůčkem krávy, v potůčku kačeny, počasì hezké, ale
honì se mraky…
10. 9. sobota
3.
(U.S. CemeteryHenri Chapelle, Malmédy, Stavelot,La Gleize, Trois Ponts, Mardasson)
Budìme se uţ v 7 – 7:30, coţ je sympaticky brzy. K snìdani je káva a „americké vejce“.
Vajec uvařených natvrdo uţ před cestou je ale šest, a tak stojì na stole i porce „pro Bohouše“…
Po snìdani ještě nafasovat papìrové BNC1 a v cca 9:30 odjezd, vyráţìme rannì ardenskou
mlhou, která nás provázì po většinu cesty, na sever směr Henri Chapelle (Ardennen American
Cemetery), leţìcì v nejsevernějšì části oblasti, kterou v průběhu přìštìch dnů navštìvìme.
Cestou slunce nad mlhou zvìtězì – prozatìm….
Jsme na mìstě, nad Elsenborským hřebenem, a v údolì pod námi leţì 5 319 tisìc padlých
amerických vojáků. Je tu málo lidì, celá prostora hřbitova jen pro nás. Šikmé rannì slunce, bìlé
křìţe,
pod
ústřednì
monumentálnì kolonádou
na podstavci se sloupem
anděl smrti. Nalézáme tu
dva křìţe se zlaceným
pìsmem
a
označenìm
udělenì Medal of Honour.
A také křìţe s českými
jmény: John M. Vasata,
pěšák ze 4. US divize, která
se vyloďovala na pláţi Utah,
Ladik J. Osina, ţenista ze
78 divize a v závěru křìţ
amerického
paragána
s českým jménem srg.Frank
Zamazal, Texas, ze 101.
airborne
division.
Před
hřbitovem přes silnici, která
má na obou stranách v mìstě,
kde přetìná obvod hřbitova,
symbolické brány (sloupy po stranách), je 180° vyhlìdka na jih do belgické krajiny a je to moc
hezké. Belgie je jiná neţ u nás a je i jiná neţ Francie nebo Německo, zvláštnì, pro našince
nezvyklá, ale svým způsobem malebná.
Jedeme na jih a zastavujeme se u památnìku malmédského masakru2 na mìstě, kde Němci
postřìleli americké zajatce. Kamenná stěna je osazena destičkami se jmény povraţděných
Američanů3, mìsto má svou pietu, i kdyţ je na rušné křiţovatce. Je zde i deska, která
v angličtině tvrdì, ţe růţe vysázené na záhonu ve tvaru hvězdy před památnìkem a pod
třepetajìcì se vlajkou s pruhy a hvězdami, jsou růţe z Texasu…
1
BNC – balìčky na cestu – se při společném stravovánì docela osvědčily, bylo to jednoduché a spravedlivě
unifikované
2
Zìtra se v Bastogni, v civilnìm muzeu dozvìme, ţe to nebyl jediný masakr v době bojů v Ardenách. Za Němci
totiţ během průlomu postupovaly oddìly policie i gestapa a zaváděly německý pořádek s německou důkladnostì…
3
Počet obětí nenì zcela jasný. Soudnì řìzenì se zabývalo vraţdou 72 vojáků, jejichţ těla byla 13. 1. 1945 nalezena
v hlubokém sněhu muţi 291. ţenijnì brigády pomocì detektorů kovů. Oficiálnì hlášenì ale mluvì o 86 zastřelených
a na zdi, která byla postavena na mìstě nálezu (poblìţ křiţovatky u Baugnez) je 86 jmen.
3
Ardeny 2005
Následuje přesun do města Malmédy, nákup v Carefuru, na parkovišti u obchodu dáme na
stojáka kafe a buchty a potom pokračujeme podle plánu do Stavelotu. Cestou se rozpršì.
Stavelot - trochu krouţìme po náměstì, neţ cestou po kočičìch hlavách kolem radnice
najdeme výpadovku na Spa. Rozhlìţìme se - tady někde hledal Jochen Peiper4 sklady
benzìnu, byly tu – ale ne pro něj… . Po delšìm pátránì a dìky znalosti mapky 5 s pozicì skladů,
téţ ovšem dìky ostrozraku Honzy Puly, nacházìme poměrně rychle při silnici malý památnìček
velikosti kiosku na elektrický rozvaděč. Je opatřen deskou
s emblémy 526. pěšího obrněného pluku, 5. belgického praporu
fysilìrů6 a 825. PT praporu (tankoborníků), vše s datem 18. 12.
1944 a s textem o zásluhách v akci, vedoucì k zastavenì
Piperovy skupiny.
Jsme tedy přesně v mìstě, kde se podařilo zastavit útok
jednoho z křìdel Piperových tanků, a z pamětnì desky se
dozvìdáme, ţe benzìn nezapálil ani americký serţant (jako ve
fabulačním filmu Bitva v Ardenách), ani nikdo jiný z US Army,
ale byli to příslušníci Belgické domobrany. Oheň, a následné
exploze kanystrů, které vyvolali, odradil dalšì německý postup.
Podél silnice, kde stojìme (s výhledem na mírně zvlněnou krajinu
a s kulisou zvuku motorů formulí při tréninku před zítřejším
závodem na okruhu ve Spa, vzdáleném vzdušnou čarou něco přes kilometr) bylo tenkrát
největšì skladiště spojeneckých pohonných hmot, snad největšì v Evropě. Byly to tisìce
kanystrů vyrovnané do vysokých stohů a táhly se podél silnice Stavelot – Spa do 8 km
vzdálenosti.
Pokračujeme do městečka, či spìše vesnice La Gleize. Leţì jiţně od Liege (Lutych - nejlépe
je jet po silnici E 25 a odbočit výjezdem (Sortie) číslo 46 na La Gleize). Je tady muzeum
věnované Bitvě o výběţek – Historical Museum „December 44“ La Gleize. Najdeme ho v
centru obce hned vedle kostela, nelze ho přehlédnout, protoţe před nìm stojì německý
Královský Tygr7 v plné parádě a je to kolos, aţ se tajì dech. Má na věţi identifikačnì čìslo 213
a je centrem pozornosti nejen našì, ale všech kolem, včetně party motorkářů.
4
Jochen Peiper - Obersturmbannführer Joachim "Jochen" Peiper (30. 1. 1915 - 14. 7. 1976) - jeden z
"Hitlerových muţů", člen a později velitel 1. SS pancéřové divize Leibstandarte Adolf Hitler (LSSAH).
Charismatický, vynikajìcì voják, slouţil jako velitel této divize pod generálem Josefem „Seepem“ Dietrichem v 6.
SS Panzer Korps.
5
S mapkama to letos bude začarované. Máme nejlepšì mapovou přìpravu ze všech akcì Backgroundu,
nejrozsáhlejšì a nejpodrobnějšì mapové zajištěnì. Ale jak se ukáţe, ta potřebná mapa je vţdycky jinde, neţ jsme
my. Buďto v kempu, nebo v jiném autě, prostě co nemáme v hlavě, to nenajdeme. Budiţ ovšem řečeno, ţe v hlavě
toho bylo dost dìky zodpovědné přìpravě (tìm nemyslìm večernì popìjenì, ale samostudium) a našli jsme všechno,
co bylo v plánu.
6
fysilír – nepodařilo se nalézt adekvátnì překlad, snad se to dá odvodit z následujìcìho: „…V napoleonské
armádě byly tři druhy pěchoty granátnìci, voltiţéři a nejpočetnějšì fysilìři. Toto pojmenovánì vzniklo z názvu
jejich zbraně – pušky (fusil). Francouzštì fysilìři nosili modré kabátce s bìlými klopami, typické pro všechny
druhy napoleonské pěchoty. Na hlavách měli vysokou plstěnou čáku zdobenou pomponem. Šedý srolovaný plášť
pak byl uloţen na batohu z teletiny.“
7
Königs Tiger - Oficiálnì název tanku zněl Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. B, bylo ovšem pouţìváno také
označenì Tiger II. Naproti tomu název Königstiger (královský tygr) se oficiálnìm nikdy nestal, i kdyţ se v roce
1945 objevoval v německých hlášenìch. Kódové označenì vozidla bylo SdKfz 182. Na internetu jsme našli
informaci, ţe „…Tiger před muzeem je v dost špatném stavu, chybì mu část pojezdových kol a několik článků
pásu, také hlaveň je údajně nepůvodnì (má se jednat o hlaveň z Pantera)…“. O té hlavni pochybujeme, podle
4
Ardeny 2005
Uvnitř muzea je malá, ale kvalitnì expozice. Je tam asi 15 dioramat věnovaných předevšìm
bitvě v Ardenách, dále zbraně a součásti výstroje. V hornìm patře je menšì sbìrka zbranì a
medailì. Velmi zajìmavé jsou originálnì fotografie, kterých je v expozici několik set. Všechny
exponáty jsou za sklem a v muzeu je zakázáno fotit, coţ je hlìdáno kamerovým systémem z
pokladny u vstupu muzea. Při našì návštěvě nebyl tento zákaz zcela dodrţován a fotografovánì
bez blesku bylo celkem tolerováno. Nejen jednotlivé exponáty, ale i toho Tygra sebrali někde
na poli nebo pastvině v okolì - byl prakticky nepoškozen bojem, pouze mu došel benzìn 8.
Součástì muzea je i malý kinosál, kde je promìtán pěkný filmový dokument o bitvě, na
poţádánì je moţno dostat verzi v angličtině. Vidìme, ţe většina fotografiì, ve vitrìnách a na
panelech muzea pocházì vesměs z uváděného filmu. Po shlédnutì filmu ještě nějaké prospekty,
poslednì fotka skupiny před Tygrem a odjezd.
V dešti přejìţdìme z La Gleize do Trois-Ponts (Tři mosty) – na jednom z mostů přes řeku
Ambléve nalézáme památnìk rotě „C“ 51. ženijního praporu9 a poté, u mìstnìho kostela, také
památnìk 505. pluku 82. výsadkové divize.
Sjìţdìme stále na jih a zastavujeme na okraji Bastogne, u památnìku Mardasson. Leţì hned
za městem na silnici N874 směrem k Longvilly. Bìlý památnìk má tvar impozantnì pěticìpé
hvězdy. Jsou tu jména všech tehdejšìch 48 států USA, emblémy a názvy všech bojových
jednotek, které se bitvy v Ardenách zúčastnily a popis událostì. Byl postaven jako výraz vděku
občanů Belgie americkým osvoboditelům. Autorem byl významný belgický architekt Georges
Dedoyard, slavnostnì otevřenì provedl 16.července 1950 generál McAuliffe. Centrálnì atrium
má průměr 20m a výšku 12m. Pod památnìkem je ve skále krypta - kaple, připomìnajìcì 76 890
padlých, raněných, nebo v boji nezvěstných Američanů10.
kónického lìmce a nepřehlédnutelné ráţe 88mm by měla být originálnì. S panì průvodkynì jsme sice francouzsky
moc nepohovořili, ale Honza měl „chytrou modrou plácačku“ a tam by o tom přece jistě něco řekli…
8
Opravdu nenì divu, ţe mu došel benzìn, kdyţ ho na 100km spolykal 750 litrů, v terénu dokonce 900!
(Podrobnosti v přìloze). Kampfgruppe Peiper se dostala aţ do La Gleize. Po obratu ardenské bitvy zde byl Peiper
nucen zanechat přes sto vozidel, včetně šesti Tigerů a ustoupil s 800 muţi pěšky zpět přes německé hranice.
9
Dediceted to Company C 51st Engenieer Combat Battalion. The engineers at the Battle of Trois Ponts
stopped elements of the Sixth German Panzer Army from breaking out to the Meuse River, until reinforced
by the 82nd Airborne Division“ (Věnováno rotě „C“ 51. ţenijnìho praporu. Ţenisté v boji u Trois Ponts zastavili
části 6. německé tankové armády útočìcì na Másu a zdrţeli je tak dlouho, dokud nepřišly posily 82. výsadkové
divize.)
10
Trojdìlný oltář reprezentuje katolickou, protestantskou i ţidovskou cìrkev. Autorem barevné mozaikové
výzdoby oltářů v kryptě je Fernand Léger. Léger patřil k velikánům francouzského uměnì 20. stoletì. Pokud
Picaso je představitelem kubismu, jehoţ základem je cube - krychle, byl Léger čelnì představitel tubismu - tube,
jehoţ "základnìm kamenem" jsou roury. V 1. světové válce odcházì Léger na frontu hned v srpnu 1914 a zůstává
tam aţ do léta 1917. Válka velmi ovlivnila jeho dìlo. Sám k tomu řekl: "Byl to pro mne obrovský záţitek.
Atmosféra, která mě vzrušovala. Těla, bláto, děla... . Okouzlilo mě slunce, které se odráţelo na kovových
hlavnìch... ."
5
Ardeny 2005
Po výstupu na vrchnì plošinu památnìku se nám naskytl skvělý 360° výhled na město a jeho
okolì, jeţ bylo v prosinci 1944 bitevnìm polem. K orientaci slouţì pět bronzových plastických
plánků, na kaţdém cìpu je umìstěn jeden a je na nich vyznačen terén, obce, frontové linie a
datované pozice bojových jednotek.
Poblìţ památnìku, vedle parkoviště, je muzeum Bastogne Historical Center (to ale máme na
programu až zítra). Je zataţeno a na obzoru hřmì.
Večer nás navštìvila Dana Kovařìková s Ţilečkem. Danu jsme „odchytli“ při průjezdu
nádraţnì ulicì v Neufchateau při našem návratu do kempu, krátce poté, co vystoupila z vlaku –
neuvěřitelně to klaplo! Jill přijel později autem. Oba ţijì v Bruselu a váţili tu dlouhou cestu za
krajany (vlastně Dana za krajany a Jill za Danou), coţ bylo přìjemné, pod plachtou povìdánì u
boršče a Jill nám z displeje foťáku přeloţil vlámský text na pamětnì desce u Stavelotu. Začalo
pršet a je hnusně, ale dá se to přeţìt…, nakládaný Hermelìn a plechovková Plzeň to poměrně
zpřìjemňujì. Dostali jsme od Vaška v tomto počasì dost přiléhavý dárek – deštnìky, modré, asi
aby přivolaly modrou oblohu. Uvidìme.11
11. 9. neděle
4.
(La Roche en Ard., Houffalize, Noville, Recogne, Foy, Bastogne Historical Center)
Ráno zvonil budìk uţ v 6:20, coţ byl omyl, jìm však byl uveden do chodu kuchař, takţe
v 07:30 byla do postele servìrována horká káva a v 7. 40 pak horká polévka. To by šlo, ale
počasì je na prd, pršì, nìzká oblačnost. Odjezd v cca 8:30, je mlha, stále pršì, přejìţdìme do La
Roche en Ardennes. Muzeum ale nefunguje, je zavřené. Jak zjišťujeme, v noci sem ze stránì,
do kterých je městečko sevřeno, vtrhla velká voda a přivalila do ulic spoustu bahna. Jsou tu
vojáci, hasiči, technika, vystřìkávajì a uklìzejì prostor ulic i vnitřky domů a obchodů, vidìme
zátarasy z pytlů, které zamezovaly přìval, prostě kalamita. Uprostřed bahna u řeky je na
podstavci Sherman s čìslem 5082109 a nápisem AMBOY. Na otlučené a zabahněné desce jsou
emblémy 2. a 3. obrněné divize (trojúhelník s červeným, modrým a žlutým polem). Jsme trochu
zklamanì z toho bláta a zavřeného muzea, ale pak objevujeme na náměstì skupinu veteránů –
vozidla a uniformy, ţivé připomenutì loňské Normandie. Je to skupina belgických nadšenců,
kteřì kaţdý rok v tuto dobu objìţdějì Ardeny. Přìjemné setkánì, Pula s nimi hovořì a fotìme
všechno, taky s velkou chutì sami sebe v jeepech…
11
Nutno poznamenat, ţe velitel byl během večera asi 3x sesazen, aby byl pak se značnou dávkou škodolibosti
opět jednomyslně zvolen. Chvìlemi i plakal a byl jako ten převoznìk v pohádce, od něhoţ nikdo nechce převzìt
jeho veslo…
6
Ardeny 2005
¨
Z La Roche jedem dál, serpentiny pěkné asfaltky se klikatì údolìm řeky Ourthe, na břehu
jsou vodácké základny, kolem vody louky a zalesněné srázy a stráně kolem. Dost pršì a na
zastávce u brodu nás dojìţdì parta lidì na konìch (jak v Kurvahošigutentag) a v dešti se
romanticky brodì přes řeku. Máme jen jeden deštnìk (dárky od Vaška si každý syslí v kempu), a
tak pod nìm stojìme v těsném kruhu jak teplì bratři a dáváme kolovat termosku s horkým
kafem. Buchty došly.
Na náměstì v Houffalize stojì Panther12 čìslo 401,
který náleţel ke 116. pancéřové divizi, taky úctyhodná
kráva, americké Shermany jsou proti těmto německým
strojům jaksi subtilnějšì, aţ se člověk divì, ţe nevymysleli
něco stejně monumentálnìho. Ve městě, které bylo válkou
hodně poničené, je dnes řada pamětnìch desek a
památnìků (1. Armádě:84t. Pěší divizi, 2. obrněné divizi,
3. Armádě: 11. obrněné divizi, mimo to památník civilním
obětem nebo 17. výsadkové divizi), ale my máme tak
nabitý program, ţe nemůţeme ztrácet čas jejich hledánìm.
Uţijeme si Panthera a jedeme.
Po krátké jìzdě přijìţdìme z Houffalize do Noville. Mineme kostel, Pula vystoupì a studuje
informačnì tabuli. Pak nás vede zpět ke kostelu a na křiţovatce u něj se točìme na západ do
vesnice Recogne. Tady, asi 5km severně od Bastogne, stojì německý hřbitov, je úplně tichý a
smutný, protoţe k běţnému smutku vojenských hřbitovů se tady přidává ještě něco: absence
jakéhokoliv zvýrazněného hrdinstvì, slávy, nebo dokonce pompéznosti. Na kaţdém křìţi je šest
jmen, ne jedno jako u vìtězů, prostě je to úplně jiné, je to hřbitov poraţených a navìc
poraţených vetřelců... leţì jich tady 6 807.
Kousek odtud je mìsto, kde byl do roku 1949 dočasný americký hřbitov a dnes tady po něm
na okraji polnì cesty a pastviny zůstal památnìk s vlajkami. Od něho se vracìme do Noville,
kolem kostela teď zatočìme doprava, na severovýchod a vyjìţdìme do mìst, odkud kdysi
odráţeli obránci - 1. prapor 101. výsadkové divize a obrněná skupina „Desobry“13 - z návršì
se valìcì útok 2. tankové divize a poskytli tak cenných 24 hodin pro vybudovánì a zpevněnì
12
Střední tank PzKpfw V – Panther. Po vyloděnì v Normandii neměli spojenci tank, který by Pantheru mohl
čelit. Panther mohl dìky své palebné sìle vyřazovat spojenecké tanky na střednì vzdálenost, ale likvidaci jednoho
Pantheru bylo třeba 4-5 amerických tanků M4 Sherman, - jeden musel útočit na bok nebo záď. (Podrobnosti
v přìloze)
13
Bojová skupina „Desobry“ (major William R. Desobry, tehdy teprve šestadvacetiletý, krátce na to byl těţce
zraněn, ale dle dosaţené hodnosti generála – viz označenì ulice – přeţil)
7
Ardeny 2005
kruhové obrany Bastogne 14. Je neuvěřitelné, co tady dokázali proti masivnì pancéřové přesile,
jejich vìce neţ 50% ztrát to ovšem dost vysvětluje.
Fotìme si nově postavenou kostelnì věţ (tu starou obránci při ústupu odpálili i se
skladištěm munice v ní, to proto, aby nemohla sloužit jako pozorovatelna. Povedlo se to tak, že
věž spadla a svými sutinami zabarikádovala silnici), tato je pouze kopie té původnì a nese
tabulku označujìcì název ulice – „Rue du general Desobry“.
Z Novile uţ jedeme do obce Foy a dál vlevo kolem kostela k lesu. Nacházìme vcelku bez
problémů Bois de Jacques (Jakubův les), jeden z letošnìch cìlů mého srdce. V lese jsou stále
pozůstatky zákopů německých a amerických vojáků (2. prapor 101, včetně roty E). Pomalu
procházìme ta mìsta, jdeme aţ k okraji lesa s výhledem na
louku, svaţujìcì se k Foy. Tenkrát na nì byly kupky sena, dnes
je tady seno ve strojově lisovaných rolìch. Hledìme přes pole
na Foy, stejně jako před lety Křičìcì orli a v dalšìch letech třeba
i mjr. Richard Winters s historikem Stephenem Ambrosem a
jeho ţenou, která se tady na kraji lesa shýbla, kdyţ Winters
ukázal, kde měli tenkrát těţký kulomet, a zdvihla ze země
zrezavělou nábojnici. Hlavou táhnou vzpomìnky na Winterse,
„Bejka“ Randelmana, Malarkyho a ostatnì z Band of Brothers,
kteřì tady v těch dìrách, v letnìch uniformách a s lehkou
výzbrojì, drţeli pozice během vánoc 1944 za vìce neţ pětadvacetistupňových mrazů.
Vzpomìnáme i na výsadkáře Donalda R. Burgetta 15, který tu prošel při průzkumu dvěma
hroznými boji muţe proti muţi. Tady se rvali Křičìcì orli s Volkssturmem, tady vojáci obou
stran proţili svoje peklo a tady spousta z nich padla.
Kuřáci si v zákopech dopřávajì doutnìků a klidu
k procìtěnì genia loci, či spìše horroru loci. Potom
se vracìme a marně hledáme nějaké kovové
pozůstatky (má jich tady být stále značné množství,
ale to by chtělo víc času). Cestou odhadujeme stářì
stromů, zda tu některé před 61 lety byly. Spìš to ale
vypadá na les poválečný, jen sem tam nějaký strom
– stařešina - by to měl pamatovat.
Byl to silný moment, být tady, v tomto lese a na těchto mìstech.
Pokračujeme dál, do Bastogne. Hned po výjezdu z Jakubova lesa zastavìme u bývalé
ţelezničnì stanice „Halt“. Podél trati směřovaly průzkumy parašutistů směrem na Noville a
obchvaty k Foy. Dnes stanice stojì, jen koleje zmizely a je tu pěkný památnìček z černého
14
Teprve v padesátých letech vojenštì historici přiznali tomuto hrdinskému boji o Noville a jeho obráncům stejně
významné mìsto v Battle of the Bulg jako měla vlastnì obrana města Bastogne.
15
Doporučená četba: Donald R. Burgett, Sedm cest do pekla
Křičìcì orli, přìslušnìci americké 101. vzdušné výsadkové divize – mateřské jednotky fiktivnìho hrdiny Ryana ze
Spielbergovba filmu Zachraňte vojìna Ryana, se právě vrátili z bitvy o přìliš vzdálený most, z neblahé operace
Market Garden, kterou řìdil maršál Montgomery. Kdyţ se blìţily Vánoce roku 1944, byla divize staţena z pásma
bojů k odpočinku.Kdyţ Hitler nařìdil mohutný německý protiútok domněle neproniknutelným Ardenským lesem,
Křičìcì orli byli bleskově přesunuti k malému belgickému městečku Bastogne, křiţovatce sedmi silnic. Lehce
vyzbrojenì výsadkáři sehráli roli zátky v láhvi prudkého německého náporu. Z Bastogne se stal klìč k německému
vìtězstvì. Divize okamţitě zahájila boj muţe proti muţi. Nedostávalo se jì munice ani potravin. V mrazivém
počasì a hlubokém sněhu neměli jejì přìslušnìci ani zimnì výstroj. A přece vydrţeli devět dnů proti elitnìm
německým jednotkám a vykoupili tak čas, který Pattonova 3.armáda potřebovala k přesunu z jihu. Vzpomìnky
vojìna Burgetta (autorovi nebylo v té době ještě ani devatenáct let) jsou vzrušujìcìm a trvalým pomnìkem
Křičìcìm orlům a jejich hrdinné obraně městečka Bastogne.
8
Ardeny 2005
mramoru s bìlým křičìcìm orlem, věnovaný padlým parašutistům roty „E“ jako Easy 506.
pluku 101 divize.
Za chvìli jsme v Bastogni, vjìţdìme do nì po silnici N874 od Longvilly, která se táhne mezi
pastvinami a loukami. Objevì se hvězda památnìku Mardasson a jsme na parkovišti u muzea Bastogne Historical Center.
Je to asi nejlepšì muzeum věnované ardenské operaci. Vedle muzea je M10 Achilles v
markingu US army a Sherman M4 s houfnicì 105 mm (M4 s touto zbraní je prý poměrně
velká rarita, takže jej fotíme ze všech stran).
Uvnitř je velká sbìrka uniforem, ručnìch zbranì, stìhač tanků Sd.Kfz.138/2 - Hetzer (který
stával před muzeem, ale patrně k datu oslav 60.výročí bojů byl přemístěn dovnitř) a několik
menšìch kusů techniky, jako Kübelwagen, motocykl Indian (také rarita), pásový motocykl
Ketenkrad (NSU), nebo sanitnì Dodge (i s černou posádkou…). Jsou tu panely s málo
známými fotkami, za všechny C. McAuliffe a G. S. Patton v jeepu při objìţďce bojiště 30. 12.
1944, nebo Eisenhower a Bradley při schůzce v Bastoge 3. 1. 1945. Vašek si fotì sbìrku
válečných cigaret (Old Gold) a taky malý pěkný vařič Coleman, model 5. Mezi ručnìmi
zbraněmi jsou mimořádné rarity, jako puška pro Volkssturm nebo pistole P-08 s bubnovým
zásobnìkem (tu jsme ovšem marně hledali). Součástì expozice je i kino, předvádějìcì asi 30ti
minutový film o bitvě. Tady si člověk rád odpočine po celodennìm chozenì po památkách a
vstřebává filmové obrazy, pořìzené před 60 lety.
Odtud popojedeme ke kostelu Ste Pierre v Bastogni, jehoţ okna majì vitráţe s motivy
parašutistů (podobně jako v Ste-Mére-Église). Obejdeme kostel a před námi stojì zachovalá
městská brána Porte de Tréves. Je známá z mnoha válečných dokumentárnìch fotek, tudy do
Bastogne od jihu přijely Pattonovy tanky. Za kostelem probìhala jakási lidová nedělnì veselice
s ukázkami historického šermu a řemesel, pečenìm placek a uzenin a popìjenìm dobrých piv a
vìn (tedy rozhodně nic pro nás… tohle vypouštíme!).
Někde bokem od centra začalo hořet a nad městem se
valil hustý dým, zněly houkačky a do toho přijela ta
historická parta v jeepech z La Roche. Bylo to skutečně
stylové. Navštìvili jsme mìstnì městské muzeum věnované
ţivotu obyčejných civilistů v době války (Muzée en
Piconrue na náměstí Place Saint Pierre, naproti kostelu).
Budova ohromná, expozic málo, ale přesto tìm pohledem na
civilnì svět zajìmavé. Mìstnost s pocity, zvuky i vizuálnìm
efektem zimnìho lesa v době bitvy, křìţe padlých
Američanů, Němců i Belgičanů a kolem se promìtaly jejich
fotografie od dětstvì aţ po dospělost, to vše v sále obklopeném zrcadly, takţe se tìm ty řady
křìţů zmnohonásobily. Bylo to hodně výmluvné.
9
Ardeny 2005
Pak ještě procházka městem na náměstí gen. McAuliffe, tady nás zajìmá hlavně Sherman a
McAuliffova busta, patnìk svobody a před hotelem Le Nut´s jakýsi klaun na chůdách. Zpět k
autu se vracìme kolem pěkné restaurace na hlavnì ulici, která je adaptována ze starého
ţelezničnìho vagónu. Má všechno, náraznìky, kola i původnì koţená sedadla. Na oknech
záclonky a na stolcìch lampičky, určitě to je pěkné posezenì. Prodìráme se davem, je tu hodně
korzujìcìch lidì, Belgičané si uţìvajì neděli. Cestou z města se zastavujeme u jedné z tankových
věţì Sherman, které jsou symbolicky umìstěny na výjezdech všech sedmi cest
procházejìcìch Bastogne, oněch „sedmi cest do pekla“. Ivek fotì vedle umìstěnou pamětnì
desku prvnìho padlého Američana Ernesta Glessenera 16.
V kempu jsme za chviličku, je to výhoda mìt základnu vìc dnì na jednom mìstě a nemuset
pořád bourat a stavět stany. A navìc tento způsob hvězdicových výjezdů šetřì čas – a nakonec i
únavu.
K večeři je vepřo-knedlo-zelo, knedlìky bramborové i houskové a pak Plzeň, nálada je
výborná, i kdyţ máme stále pod mrakem, zase krápe, toţ pod plachtu a kdo by to řekl – je
z toho bohapustá pitka do
půl čtvrté! No pitka - to je
Ivkova formulace, já bych
to tak neviděl, diskutovalo
se, pravda, otevřel se
druhý bourbonek, pak i
třetì, velitel se cukal, a tak
byl sesazen, zvolili jsme
Honzu Pulkrabka,… mládì
vpřed, ţe,… pak se
otevřela dalšì láhev, zpìvalo se, halekalo, kdyţ se tenčila zásoba bourbonku, sáhl Vašek do
tajné přihrádky a měl tam druhou láhev (dnes večer už čtvrtou)17, otevřela se a …….no, byla
to vlastně taková bohapustá pitka !!
12. 9. pondělí
5.
(Ettelbruck, Diekirch, Clervaux, Skyline Drive, St. Vith )
Ráno lehká opilost, počasì bezútěšné, nìzké mraky, mlha. I přesto vyjìţdìme uţ před
devátou, to je slušný výkon - probrat se, uvařit kafe k snìdani a do termosek na cestu, naplnit a
vydat BNC a pochopitelně téţ nechat na základně podrobné mapy dnešnìch cìlů (to již patří
k tradici). Pak nenì divu, ţe zatìmco starý velitel pilotuje a nový naviguje, jsme po půl hodině
jìzdy v dešti a mlze náhle u směrnìku, který ukazuje Bastogne 12km. A vzhledem k tomu, ţe
jedeme do Lucemburska a ţe z kempu to bylo do Bastogne asi 15km,
nejedná se věru o přìliš excelentnì navigačnì výkon. Budeme těm
dvěma muset koupit kompas… ale trochu je omlouvá, ţe jsme měli
všichni ještě trochu pod kloboučkem, nakonec se přece jen směr
Lucembursko podařilo nasadit.
Vìtá nás deštivý Ettelbruck, náš cìl je Pattonovo muzeum
(General Patton Memorial Museum in Ettelbruck memorial muzeum),
16
Ernest Glessener – prvnì Američan zabitý na tomto mìstě v zářì 1944 poté, co zničil německý tank.
17
To by se mělo zakázat! Řeklo se jedna, tak jedna!!!
10
Ardeny 2005
věnované veliteli 3. US Armády, jejìţ oddìly osvobodily Ettelbruck v červenci 1944.
Před vchodem je malé parkoviště a US polnì kanon ráţe 45mm. Kolem tohoto exponátu se
rozproudì zajìmavá diskuze, v čem ţe je rozdìl mezi kanonem a houfnicì. Výsledkem je
resumé, ţe vlastně pořádně nevìme a musìme si v tom dodatečně udělat jasno18. Uvnitř muzea
je vcelku komornì expozice a Pattona tam vlastně tak moc nenì. Ve vstupnì mìstnosti má
velikou sochu, jsou tam fotky, je tam literatura, ne ovšem dìla jeho, ale o něm. Ten podstatný
důvod, proč jde o Pattonovo muzeum, se dozvìdáme z panelu, kde se pìše o nadaci na zaloţenì
tohoto muzea, kterou iniciovala jeho rodina. Oficiálně bylo muzeum otevřeno 7. června 1995.
Zajìmavý je tisk s General Patton´s Maxims - maximy generála Pattona. Honza nám
z nich čte a Ivek to dokumentuje obrazem i zvukem (…velitel musí velet…., máš-li pochybnosti
– útoč!…vojín – to je armáda…atd.)
Hornì patra muzea se týkajì obdobì války v této oblasti. Část expozice je věnována letectvu
a vzdušným bojům na lucemburském nebi. Je tu kolem 1000 fotografiì a dokumentů
zahrnujìcìch německou invazi v květnu 1940, obdobì okupace Velkoněmeckou řìšì a
osvobozenì země americkými oddìly v zářì 1944.
Odtud jedeme do města Diekirch, kde je velké vojenské muzeum (Historical Muzeum 44 45)19, plné vojenské techniky a zajìmavých panorámat a diorámat, je to tu dokonce aţ po
současnost lucemburské armády, která čìtá 450 profesionálnìch vojáků.
Před muzeem stojì tank Sherman M4A1E8, HVSS s 3palcovým rychlopalným kanonem,
155mm U.S. houfnice M1 a v muzeu je toho tolik, ţe se to ani nedá vypsat (v přípravném
materiálu na letošní akci byl kompletní seznam exponátů v jednotlivých místnostech muzea a
byly toho 3 hustě popsané stránky). Jen pro ilustraci je uvedeno namátkou pár typů zbranì
obou válčìcìch stran:
USA: 155mm kanon M1 "Long Tom", 4x.50 protiletadlový kanon s namalovanou ţraločì
tlamou na štìtu, pásová vozidla Universal carrier T16 (Ford) (GB/U.S.), M29 Studebaker
Weasel, cargo tractor (U.S.) a ještě 18ti tunový pásák - Tractor High speed M4 (AllisChalmers), solo Harley Davidson WLA nebo popopás Half-track Personnel Carrier M3.
Německo: Stìhač tanků Jagdpanzer 38(t) "HETZER" se 7, 5 cm houfnicì PAK3920, 2cm
Flak 38 solo i čtyřhlavňový, motocykl Zündapp KS 750 se saitkárou, pásový NSU-HK 101
Kettenkraftrad, Schützenpanzerwagen 251 Ausf. D (Hanomag) - známý „Hakl“ a unikátnì třìrotorová Enigma, pouţìvaná německou armádou v Ardenách. Je toho opravdu hodně, k tomu
dokonale, do nejmenšìho detailu naaranţované výjevy dioramat, je na co koukat a tak čas běţì.
Chtělo by to tady pobýt déle a prohlìţet si to důkladně a po kouskách.
18
Dělostřelecké systémy se zpravidla označujì třemi různými termìny – kanon, houfnice, kanonová houfnice.
Termìn kanon (angl. cannon) se pouţìvá k označenì dělostřeleckých systémů s hlavnì o délce 40 – 80 ráţì a
úsťovou rychlostì střely 700 – 1500m/s i vìce, které jsou určeny k přìmé palbě. Termìn houfnice (angl. howitzer)
by měl být správně pouţìván pro dělostřelecké systémy s poměrně krátkou hlavnì (15 – 30 ráţì) a tedy i nevelkou
úsťovou rychlostì střely (300 – 600m/s). Houfnice jsou určeny předevšìm k nepřìmé střelbě na cìle na
odvrácených svazìch, coţ umoţňuje velký rozsah náměru (aţ 70°). Jejich dostřel je zároveň mnohem menšì neţ u
kanonů. Termìn kanonová houfnice se pak pouţìvá pro dělostřelecké systémy spojujìcì výhodné vlastnosti kanonu
a houfnice. Jejich délka hlavně činì 25 – 40 ráţì a úsťová rychlost střely se pohybuje v rozmezì 550 – 700m/s.
(Autor: Tomáš Andrejsek, http://www.atmagazin.cz//)
19
Na stránkách http://www.nat-military-museum.lu/pageshtml/curatorsmessage.html je virtuálnì prohlìdka
muzea.
20
viz Přìlohy
11
Ardeny 2005
Pokračujeme pohraničìm Lucemburska dál, Ivek nenì zcela O. K., uţ v muzeu trpěl a na
odpočìvadle to hodnotì: „ … málem jsem se poblil, ty vole…“, coţ team kvituje vtipnými a
veselými poznámkami a paparazziáckým fotografovánìm oběti. Později se ukázalo, ţe nešlo o
gastritidu, ani o recidivu ţaludečnìch vředů. Byl to normálnì „absťák“, protoţe stačilo několik
doušků piva z plechovky a svět se opět rozzářil.
Mìřìme do Clervaux, hledáme chvìli muzeum (Muzeum of the Battle Bulge) a ve scenérii
krásně malebného městečka jsme nejdřìv našli pomnìk amerického pěšáka. Musìme nakonec
vyjet do svahu k opatstvì Abbaye St. Maurice, muzeum je v udrţovaném zámku, před nìm je
naleštěný Sherman21 a otlučená „osmaosmdesátka“, na nádvořì vedle vstupu je patnìk svobody
s nápisem Clervaux. Muzeum je menšì, komornějšì, plné detailů a detailìčků, dokumentů,
prostě trochu jiné, neţ ta ostatnì.
Našì pozornosti se těšì vitrìny se suvenýry - výrobky vojáků provedené z válečného
materiálu, převáţně z nábojnic profesionálně kovotepecky , ať uţ jde o různé tabatěrky, drţáky
na kalamáře, těţìtka (jedno ve tvaru tří ořechů s nápisy BASTOGNE a NUTS22).
Jinde jsou vyrovnány balìčky potravinových dávek, zvlášť Vašek opět
fotì cigára Camel, Happy Boy, Ark Royal, Players, Roy a Pall Mall , nebo
tabáky Union Leader, Harp, BigBen, či Velvet. Leţì tady celé soubory
armádnìch označenì, vojenské registračnì dokumenty, přìručky U.S. Navy i
U. S. Air Force, instruktáţnì broţurky (např. „Jak se chovat v zajetí“, nebo
„Jak přežít v obklíčení“). Ovšem nejvìce fotografovaným exponátem se,
nejen dìky jeho přìjmenì, ale i vzhledu podle rčenì nomen – omen, stala
fotka důstojnìka 26. divize lidových granátnìků, obersta Kokotta23…
21
Tank byl vyřazen z boje v prosinci 1944, během obranných bojů. Po mnoho let byla uváděna jeho přìslušnost
k 707. tankovému praporu. Nedávné objevy však prokázaly, ţe fakticky patřil k 9. obrněné divizi.
(Zdroj: OVERSEAS MONUMENTS & PLAQUES TO U.S. VETERANS, http://www.ww2tours.com//)
22
Nuts - ořechy, v americké angličtině se však stalo toto slovo pejorativnìm výrazem pro opovrţenì, uráţku či
výraz odporu. Našel jsem v několika publikacìch různé překlady – blbost, prdlajs, zbláznili jste se, blázni,
hovno… nejvýstiţnějšì je asi český ekvivalent, o jehoţ významu nemá nikdo pochyb – nasrat! Slovo nuts pouţil
generál McAuliffe, zastupujìcì velitel 101. Airborne Division, kdyţ na německé ultimatum, navrhujìcì aby vzdal
obranu Bastogne, odpověděl: „To the German Commander: Nuts! The American Commander."
23
oberst Heinz Kokott – válečný křìţ, 1. 1. 1945 povýšen na generála.
12
Ardeny 2005
Rozhodli jsme se, ţe cestou zpátky ještě zajedeme do St. Vith24, aby chlapci při pozdějšìm
čtenì faktografie o Battle of the Bulg měli představu o dalšìm mìstopisném
punktu. Je to mimo plán, ale St. Vith patřì neodmyslitelně k bitvě o
výběţek. Máme čas, a tak se – uţ zase v Belgii - zastavujeme nejprve kdesi
v polìch u větrných elektráren a zjišťujeme, zda vrtule opravdu tak
nesnesitelně hlučì (jak tvrdí někteří zelení) – ale myslìme, ţe to nenì tak
hrozné, určitě lepšì, neţ bydlet třeba v Chlumci nad Cidlinou na náměstì,
jìmţ procházì hlavnì tah na Hradec. A pak uţ mìřìme na severozápad do
St.Vith. Docházìme ke kostelu, mìstnì dominantně, která je
nepřehlédnutelná i v dobových dokumentech starých 61 let. Je to zvláštnì
mohutná stavba, která se ani celá nevejde do objektivu. Před nìm je
památnìk americkým, ale i německým dělostřelcům. Vìc jsme zde uţ
nehledali, stmìvá se, různě nás bolì hlava, nohy, klouby, v autě na zadnì palubě je uţ dost
nepohodlì a taky smrad – ţe si to ten Rambous trochu nevyvětrá...
Cestou nakoupìme v Marche, nějaké bagety a pitì. Po přìjezdu do campu se stav muţstva
vylepšì, v čase 55min se podařì uvařit kotel těstovin s hovězìm, sýrem a kečupem, dokonce i na
kačenky zbude. Kolem stolu štábnì ţidličky a vůbec pohoda…. a objevujì se hvězdy, začìná se
jakoby časit!
Večer lehké hovory o záţitcìch dne a pak, později, velice kvalitnì Ivkova přednáška o
Verdunu25, doplňovaná Honzovými znalostmi, mapkou magneticky přichycenou na boku
Berlinga (vedle jídelníčku a denních plánů) a nasvěcovanou čelovkou, kterou má Ivek poprvé
24
St.Vith leţel přibliţně 12 mil za frontovou liniì z 16. 12. 1944 – od té chvìle vlastně severnì obrannou linii
(Losheim - St.Vith/Schönburg – západ od Houffalize - Samree - La Roche). Bylo to středně velké město s méně
neţ 2000 obyv., stanoviště diviznìho velitelstvì a významný uzel silnic probìhajìcìch od Schnee Eifel do
vnitrozemì.
V německých plánech leţel St.Vith na důleţité ose postupu. Německé obrněné jednotky postupovaly přes s. v.
Ardeny, kde předpokládaly rozsáhlý průnik přes Schnee Eifel a St.Vith. Ráno 16. prosince oznamovala hlášenì ze
St.Vith, přerušovaná výbuchy velkoráţnìch granátů, zahájenì německého útoku na pozice 106.divize.
Německé jednotky útočící na St.Vith:
- 18. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith ze severovýchodu
- 62. divize lidových granátnìků: útok na St. Vith z jihovýchodu
Americké jednotky v obraně St.Vith :
- Bojový oddìl B (CCB) 9. obrněné divize,
- 112. pěšì regiment 28. pěšì divize: nesl hlavnì nápor útoku poblìţ lucembursko–belgické hranice,
- 106. pěšì divize: nesla hlavnì nápor útoku na St. Vith
- 89. proviantnì skupina Railhead: obrana Gouvy aţ do 22. 12. , jako součást obrany výběţku za St. Vith ,
- 168. ţenijnì bojový prapor: osamocená obrana 16. a hlavně 17. 12.; poté pokračoval v obraně se 7. obrněnou
divizì,
- 275. obrněný prapor polnì pěchoty: znamenal rozhodujìcì podporu 7. obrněné divizi,
- 7.obrněná divize: přesun z oblasti Cách k obraně St.Vith. Drţela pozice proti silným jednotkám 2. německé
armády šest dnì a váţně přitom narušovala německý časový plán. Američané drţeli své územì, dokud nepřišel
rozkaz ke staţenì.
(Ráno 20.12.1944 byla americká obrana St.Vith nejvýchodnější pozicí organizovaného odporu na ardenském
bojišti. Nejvíce vysunuté jednotky německého útoku byly v této době již 25 mil vzdušnou čarou na jihozápad od
St.Vith. Až dosud postupovaly nepřátelské síly severně a jižně kolem perimetru St.Vith a pokus o jejich spojení
západně od města zatím selhával. Severní průnik, reprezentovaný čelními jednotkami 1. SS Panzer divize, zůstal
úzký a omezený. Bylo však otázkou hodin, kdy se obklíčení uzavře…)
(Zdroj: Internet; The Battle of the Bulge; The Ardennes Offensive; http://members.aol.com/_ht_a/dadswar/bulge/index.htm#fwdctr:)
25
Během přednášky byla rozdána Ivkem zpracovaná publikace o souvislostech Verdunu, PIF 2005, která by
měla být pro svoji nespornou kvalitu nedìlnou součástì tohoto materiálu (uložte si to pro vnoučata i pro svoji
stárnoucí paměť!).
13
Ardeny 2005
na hlavě. Je jì nadšen a během výkladu, kdy se často dìvá po posluchačìch, aby podvědomě
kontroloval jejich pozornost, nám s nì soustavně šajnuje do ksichtu!
13. 9. úterý
6.
(American Cemetery Hamm, Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler, Verdun)
Ráno je budìček trochu těţký, chtělo by to pořádně si jednou pospat, jenţe plán a program
jsou našimi pány. Nicméně je docela hezky, po dlouhé době slunìčko. Balìme, loučìme se s
campem v Neuchateau a odjìţdìme po našì pátečnì přìjezdové trase směr Lucembursko.
Poslednì ohlédnutì na Ardeny, poslednì belgický skot na pastvinách a pak uţ přejìţdìme aţ k
hlavnìmu městu – Luxembourg. Viděli jsme i vysìlače RL („Réjdijou Laksmberk…“) a pak uţ
sortie, sjezd z dálnice směrem k letišti a je tu vojenský americký hřbitov26.
Je zde, na čestném mìstě, pohřben generál Patton, „ten starej parchant“, co chtěl být mezi
svými hochy ze Třetì i po smrti…. Na jeho bìlém křìţi stojì:
GEORGE S. PATTON J. R., GENERAL THIRD ARMAY, CALIFORNIA DEC 21 1945
Věru, zaslouţilo by to vìce slov, ale takhle se ten jeho nápis (kromě umìstěnì v areálu
hřbitova) nijak nelišì od těch pěti tisìc ostatnìch křìţů, třeba od toho, kde má vojìn Novák
napsáno:
„MICHEL NOVAK
PVT 112 INF 28 DIV PENNSYLVANIA DEC 29
1944“
26
American Cemetery Hamm (5 076 padlých)
14
Ardeny 2005
Mezi řadami křìţů jsou fontánky s delfìny a ţelvičkami a lze u nich posedět a vnìmat sìlu
toho mìsta. Ticho v pravidelných intervalech přerušì Airbusy a Boeingy, sedajìcì a vzlétajìcì
na blìzkém letišti. Celému poli s náhrobky vévodì – stejně jako na všech amerických
hřbitovech - velká kaple, stěny se jmény pohřešovaných a mozaikové mapy s vyznačeným
postupem vojsk Evropou. A rovněţ, stejně jako na všech amerických
hřbitovech, je tu visitors center s pamětnì knihou a velice kvalitnìm
sociálnìm zázemìm pro návštěvnìky.
O kus dále je německý hřbitov27 a zase - je znát i na hřbitovech,
kdo je vìtěz a kdo poraţený, kdo byl vetřelec a kdo nositel
osvobozenì. Skoro bych řekl, ţe mìra smutku nad těmito skromnými
německými křìţi, stejně jako mìra lìtosti nad mrtvými, kolìsá od pocitu „to máte za to,
nemuseli jste sem lézt!“ aţ po chápajìcì postoj lidì, kteřì majì také jisté zkušenosti s totalitnìm
státem a vědì, ţe vzepřìt se odvodu a nevzìt na sebe uniformu bylo tenkrát v Německu těţké,
přetěţké.
V hezkém počasì přejìţdìme do Francie, měnì se charakter sìdlišť, Belgie byla malebná,
Lucembursko nezajìmavé a tato sársko-alsaská Francie je spìš ošklivá, taková směsice
německého a jakoby hornického bydlenì, to aţ Champagne, za Verdunem začìná být
francouzsky hezká a milá. Přijìţdìme do Verdunu z prostorů bojiště, musìme zvládnout
infocentrum a koupit mapy a pak nákup v Leclercu. Tady přicházì lehká krizovka – upadlé
pivo tvořìcì podivuhodný gejzìr, Ivek mokrý od piva, Honzìček peskován velitel-nevelitel a
Rambo dusič. Do toho Borek řešì vylitý sůsek na nakládánì masa a Vašek je raději zavřený v
autě. Výsledkem je pivnì smrad v Octavii (smrdělo to tam stejně) a maso nakládané na
grilovánì onìm vylitým sůskem přìmo na asfaltu obchodnìho parkoviště za zvědavých pohledů
kolemjdoucìch a kolemparkujìcìch – tak trochu jako v cikánském leţenì. Pokorně odjìţdìme se
slovy: „Excuse nous, monsieur Leclerc!“
Po roce jsme se školnìm praporem opět ve verdunském campu, leţìme naproti loňskému
mìstu, lidì je tu poměrně vìce, a i vybavenì sprch a záchodů
proti Neuchateau nic moc. A kempujì tu všude postaršì
Holanďané, kteřì sedì před svými přìvěsy a čumì a čumì, aţ je
z nich jeden nervóznì…Večer grilujeme, kontrolu nad řeřavým
uhlìm přebìrá iniciativně Rambo28 a já s Ivkem si jdeme
prohlédnout alej soch francouzských generálů, jsou tu od
Světové války dolů aţ kamsi k Napoleonovi, Ivkovi byl známý
jen Galieni, ostatnì prý zkusì zjistit, pilně si vše filmově
dokumentoval. Večer se hraje „Mimo mísu“ – to tu ještě
nebylo, intelektuálnì společenská hra na bojové akci! Hoši se po
jisté době chytli a „bylo s úţasem hleděti, jak mìsto b o h a p u
s t é pitky točì se zúčastněným mozkové závity a jejich
kolotánì, plné invence, samá geniálnì moudra plodì“….
27
Deutscher Soldaten Friedhof Sandweiler (10 913 padlých, z toho 4 829 ve společných hrobech)
Ten chlapec to miluje – nad grilem mu oči zářì, jak kdyby viděl nejen pár kačenek, ale hned celou zoologickou,
opečovává oheň i masìčko a dělá to opravdu zodpovědně a s láskou…
28
15
Ardeny 2005
14. 9. středa
7.
(Muz. Fleury, Ossuaire, Tranch. Baionnettes, Douamont, Vaux, Bezonvaux, Mort
Homme )
Ráno docela přìjemné počasì, vyráţìme do terénu. Ve
stoupánì z Verdunu mineme tabuli označujìcì Le Champs
de Battaile, památnìk Maginotta, který uţ z loňska známe
a pak stavìme u muzea Memorial de Fleury - najednou
muzeum úplně jiné neţ ta zabývajìcì se druhou světovou,
ústřednìm vjemem je velká maketa terénu, jsou tu
ukázky křìţů padlých jednotlivých národnostì (už tady
mají Američané své bílé mramorové kříže), ţeny ve
válce, výzbroj a výstroj obou válčìcìch stran, munice, vozidla - např. krásně restaurovaný vůz
Berlietta, který kdysi jezdil po Svaté cestě Voie Sacré, dokonce i dvouplošnìk a pozorovacì
balon se vznášely ve vzduchu. V kinosálepromìtali krátký film, hodně patetický.
Hned za muzeem absolvujeme prohlìdka, či spìše procházku mìstem, kde kdysi stála
vesnice Fleury, dnes je tu jen les, „mraveništnì“ terén země poznamenané dělostřelbou (ten je
tu všude, nikde rovina, samá „mraveniště“) napovìdá, proč vesnice Fleury patřì mezi mìsta
označené Village Détruit29.
Odtud se přesunujeme na Ossuaire - Osárium, Ivek se věnoval filmovánì v okolì s asákem
Borkem (nosičem stativu), uvnitř jsme uţ nebyli 30, došli jsme pak ke stromkům, které zde
zasadili mladì z různých států, včetně ČR, máme tu vlaječku, ale je to takové celé nedodělané..
Pokračujeme k Tranchée des Baionnettes. Monumentálnì památnìk nad zákopem, kde byly
zeminou při výbuchu granátu zasypáni vojácì, zůstali tu a jako hrůzný důkaz tu ze zasypaného
okopu mìsty vyčnìvajì hlavně pušek a hroty bajonetů.
Přejìţdìme kolem pomnìku leţìcìho francouzského
vojáka k pevnosti Douamont, tady byl školnì prapor jiţ
vloni, tentokrát je prohlìdka zevrubnějšì a poučenějšì.
Poté mìřìme k pevnosti Vaux, a cestou zastavujeme u
zákopů označených Boyan de Londres, táhne sem zvuk
zvonů z ústřednìho památnìku - kaple, dále pak zastávka
u Tavanneského tunelu, neznáme přesně jeho úlohu,
zřejmě tudy vedla ţeleznice pro rozvoz munice do
pevnostì a tady mizela v tunelu pod terénem. Dnes je z
něho jenom vstupnì torzo. Ve stìnu lesa, který milosrdně
pokryl rozbitý terén, dáváme odpolednì pauzu. Po svačince pokračujeme aţ k pevnosti Vaux, je
podobná Douamontu, byly označovány jako sesterské pevnosti, z vrcholu je vidět v dálce
29
Village détruit - zničené vesnice. Mìsta jsou pietně udrţovanými památkami. Zde stály vesnice, které byly
v roce 1916 v podstatě vymazány z povrchu země a na mìstě samém jiţ neobnoveny. Vaux, Fleury, Bezonvaux,
Douamont, Beaumont, Haumont…
30
Vnitřek kaple a osárium známe z minulé návštěvy, proto aspoň stručné pocity Honzy, Yona a Vaška, kteřì šli
dovnitř: Shodujì se na „němém úţasu, který uvnitř pociťovali tak, ţe si ani netroufali promluvit. Velikost prosoru,
mnoţstvì obětì a červené přìšeřì způsobené světlem procházejìcìm okny – to vše je neopakovatelný a hloboký
záţitek.“
16
Ardeny 2005
Osarium i Douamont. Vaux je zachovalejšì neţ Douamont,
jsou zde rozstřìlené zbytky pevnostnìch zvonových kopulì,
jejich tloušťka je úctyhodná.
Odtud se jakoby vracìme zpátky a vyjìţdìme z kopců
Meuské pahorkatiny k vesnici Vaux, projeli jsme jì, jakýsi
památnìk je po pravé ruce, mìjìme ho a pokračujeme ke
zmizelé vesnici Bezonvaux31. Tady je to velmi působivé,
cedulky s označenìm kdysi stojìcìch budov, na betonových
deskách uchyceny zbytky z domácnostì, střepy, části vozů,
nástrojů apod.
Pak sjìţdìme zpět aţ do Verdunu, projìţdìme město a mìřìme na levý břeh Meusy a dále na
sever. Cestou jsou po levé straně zalesněné vršky, tam jsou, či byly levobřeţnì pevnosti – Bois
Bourrus, Marre, Vacherauville, objìţdìme je a mìřìme na kótu Mort Homme, je tu velký
památnìk (dost morbidní, v realistické uniformě je oblečen skelet člověka, smrt z toho kouká na
sto honů). Terén je tady stejně poznamenaný bojem před 90ti lety, jako na pravém břehu.
Posedáváme na lavičkách kolem památnìku. Letošnì akce se nám krátì. Fotìme a točìme. Je
krásně.
Vracìme se do Verdunu a posedìme kousek od Meusy před bistrem, na ratanhových ţidlìch
na chodnìku. garçon nám nosì pivo, chvilku klábosìme, chvilku hrajeme takovou tu hru, komu
půjde lepšì holka a potom si dáme dokonce Mimo mísu.
Později zvládneme nákup masa u Leclerca (tentokrát bez
excesů) a jedeme do campu. Opět grilovánì, kuřecì
roládička, ta byla výborná a jakési francouzské grilovacì
klobásy, ty byly slabšì, kdovì, zda byly vůbec grilovacì,
protoţe se tak vypekly, ţe voda z nich nám uhasila skoro
všechno dřevěné uhlì. Jo - a Ivkovi vypadla ta přilepená
zubnì náhrada za 500,- Kč, leč nepropadl smutku, nebo to
aspoň nedal najevo. Později večer opět hrajeme Mimo
mísu, to je uţ skoro nemravné! Mělo by se přece karbanit,
hrát o prachy poker, nebo aspoň v kostky, hovořit o válce, chlastu a o ţenských!! A mìsto
toho? „…černý pták s červenou čepičkou, takový lesnì doktor…“ nebo „…ty dva blbci to
vyrábějì tam, co chodì do práce, vede se to v drátech a je to vlastně energie, kope to, dobrý
sluha a zlý pán…“, no, prostě hrůza hrůzoucì!!
15. 9. čtvrtek
8.
(Lorraine American Cemetery Saint Avold, cesta domů)
Pršì, balìme v dešti, odjezd z Verdunu kolem 9:30, mìřìme do Saint-Avold – je tu největší
americký hřbitov v Evropě32 a druhý největšì na světě, ten úplně největšì je v Manile na
31
Bezonvaux, vesnice, která leţela v severovýchodnì části válečných polì 1916.
V r. 1750 měla 30 obyvatel, v r. 1851 317, v r. 1901 173 a v r. 1913, chvìli před Světovou válkou 149.
Byla zcela zničena.
32
Lorraine American Cemetery and Memorial, Saint Avold, France
Je zde celkem 10 489 padlých, z toho 200 jich má Davidovu hvězdu, je tu 8 ţen (z Army Nurses, Women's Army
Corps, a z American Red Cross) a 151 jmen bezejmenných (Unknown Soldier) napsaných na stěně.
17
Ardeny 2005
Filipìnách. Naproti byl patnìk Svobody, moţná poslednì ve Francii. Hřbitov je skutečně
impozantnì, rozsáhlý, pršì a jsme tu takřka sami. Ivek pravil: „Tak sami, ţe Borek, který nechal
foťák ve Visitors Center, kdyţ dělal zápis do knihy, o něj - potaţmo já o něj - nepřišel.“ Neměl
ho kdo ukrást. A navìc - vzali ho do úschovy američtì hoši, co tu majì sluţbu a tak by se asi
neztratil. Leč některé naše chlapce je čìm dál, tìm vìc potřeba hlìdat. A bude hůř…
Stále pršì a je hnusně, cestou na hranici mìjìme ukazatele k Maginotově linii či k jejìm
jednotlivým částem. Po přìjezdu do Německa se začìná dělat hezky, u Karlsruhe je zhruba 25
km zácpa, takţe jedeme krokem. Mìjìme letadla v Siensheimu, hrad Hohenlohe, dálnice vede
uţ skoro k českým hranicìm. Jede se dobře, večeřìme uţ u Plzně v motorestu s českou kuchynì
a tady se rozdělìme. Vašek pokračuje dál, my mìřìme do Prahy.
Honza tady vysedá a mìsto něj nabìráme Věru, která měla hlìdacì sluţbu u pséka Barta. Má
boreliózu (Věra, Bart ne, ten je v pohodě) a tak je veselo, cestou Honzu potěšì, ţe stopka, která
se objevila v Kralupech a kde platil pokutu, uţ je zase oddělaná, asi to byl jeden z policejnìch
chytáků. Do Mělnìka přijìţdìme asi o půl desáté. Teprve teď, kdyţ vystoupìme z Honzova
auta, pro nás akce definitivně končì33.
Je tady také pochováno celkem 28 dvojic bratrů. I bratry válka často pohltila, nenì to jen filmové a literárnì klišé.
Uţ v Belgii, na Henri – Capelle, jsme filmově dokumentovali křìţe bratrů Mayersových z Pensylvanie, tady jsme
si opsali Wilkosovy kluky:
Edward J.Wilkos PFC157 INF 45DIV, New Jersey Dec.11, 1944
Steve S.Wilkos PFC351 INF 88Div, New Jersey Apr.13, 1945)
33
Skočìme si pro flaštičku a zapìjìme úspěšnou cestu i tu boreliózu. Ale to uţ je civilnì záleţitost a do tohoto
lìčenì vlastně vůbec nepatřì…
18
Ardeny 2005
RYCHLÉ ZHODNOCENÍ LETO ŠNÍ AKCE PO NÁVRATU
Bylo to jiné neţ loni, komornějšì, nikde ţádná tlačenice, ţádné
televiznì štáby, ţádné ochranky. Jiný kraj, jinì lidé34, jiné
souvislosti.
Posádka byla vstřìcná, bez problémů35 a srandy bylo dost a dost.
Co vytknout? Asi by se měly přìště vìce rozdělit úkoly mezi
jednotlivý lid, to máte: předstartovnì nákupy, vařenì, navigace,
sledovánì financì a účty, přìprava materiálů…
Škoda, ţe nebylo lepšì počasì, přece jenom slunìčko pozvedává
úroveň všeho děnì minimálně o třìdu a film i fotky pak vycházejì
mnohem lìp.
Ale jinak bez diskusì – spokojenost. Byl to dobrý a poučný zájezd
a jako vţdy při probìrce materiálů zjišťujeme, co vše jsme měli
znát a co všechno jsme ještě neviděli… to je ovšem - naštěstì - náš
tradičnì, vţdycky se opakujìcì a neodstranitelný pocit.
Tak tedy, kam příště?!
34
Tak třeba ţenská populace v Ardenách…třeba jsou ty holky odolné v zimě, třeba jsou pracovité a je na ně
spoleh, ale krásy moc nepobraly. Je vidět, ţe Amìci v zimě 1944 - 45 neměli moc času, vycházek a volna, takţe
nemohli občerstvit mìstnì genofond. A ani se nedivìme Jillovi, ţe mu učarovala Dada – přece jen, na českou holku
Belgičanka nemá…
35
Pomineme-li to pětiminutové extempore na parkovišti před marketem, viz. „Excuse nous, monsieur Leclerc!“
19
Ardeny 2005 – Přílohy
obsah
Přílohy
Žádná pořádná publikace s aspiracemi na literaturu faktu se neobejde bez příloh. Tady jsou:
OBSAH
1/
2/
3/
4/
4/
5/
6/
7/
8/
9/
10/
11/
12/
13/
14/
15/
1.
2.
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
16/
Chronologie ardenské bitvy ............................................................................................ 21
Kdo to v Ardenách schytal první? ................................................................................. 24
Vyúčtování .......................................................................................................................... 24
Střední tank PzKpfw V Panther (SdKfz 171) ............................................................... 25
Panzerkampfwagen VI B - TIGER II – Königstiger ...................................................... 28
Stíhač tanků Panzerjäger 38(t) Sd.Kfz.138/2 - Hetzer................................................. 33
88 mm Flak 18 .................................................................................................................... 34
Enigma................................................................................................................................. 35
Německé pěchotní zbraně ............................................................................................... 37
Spojenecké pěchotní zbraně........................................................................................... 40
Half-track Personnel Carrier M3 ..................................................................................... 45
WC-51 Dodge 4x4 Army Truck........................................................................................ 45
VW 82 Kübelwagen .......................................................................................................... 45
NSU HK-101 Sd.Kfz.2 Kleines Kettenkraftrad ............................................................. 46
Sd Kfz 303 Goliath, B V-Motor, Gerät 671..................................................................... 46
Verdun ................................................................................................................................. 47
Od Bastily k Sarajevu ........................................................................................................... 49
Plány a taktiky ....................................................................................................................... 49
2.1 Schlieffenův plán ...................................................................................................... 49
2.2 Francouzské plány.................................................................................................... 51
Rok 1914 ............................................................................................................................... 52
Rok 1915 ............................................................................................................................... 54
Rok 1916 ............................................................................................................................... 54
Verdun .................................................................................................................................. 54
Před střetem .......................................................................................................................... 56
Chronologie bitvy .................................................................................................................. 57
Závěrečné údaje: ................................................................................................................... 64
Mapová část ....................................................................................................................... 67
20
Ardeny 2005 – Přílohy
1/
chronologie ardenské bitvy
Chronologie ardenské bitvy
Ardeny 1944; Peter H. Gryner; Vail, Colorado – Praha 1993
1944
- Dělostřelecký přepad nic netušìcìch amerických jednotek zahajuje v 5:30 hod poslednì
Hitlerovu ofenzìvu na západnì frontě.
18. 12.
17. 12.
16. 12.
1944
- Tři německé armády (18 divizì, z toho 5 pancéřových), zhruba 250 000 muţů, zaútočilo
na frontě široké 130km . Proti nim stálo 5 pěšìch a jedna obrněná divize, posìlené dvěma
mechanizovanými oddìly a 7 prapory ţenistů, zhruba 80 000 muţů.
- Obrana Losheimské průrvy36 se začìná hroutit.
- Americké 2. a 9.divize úspěšně čelì útoku 6.pancéřové armády v oblasti RocherathKrinkelt.
- Ve večernìch hodinách se hroutì obrana 106.americké divize na Schnee Eifel a otvìrá
tak cestu do Losheimské průrvy.
- V noci Eisenhower uvolnì ze zálohy 7. a 10.obrněnou divizi
- Ráno Peiper obsazuje Büllingen a 18. VG divize zajistì Schoenbergský most. Obklìčenì
106. amer. divize je dokončeno.
- SS jednotka Peiperovy bojové skupiny37 postřìlì americké zajatce u Malméd (t.zv.
„malmédský masakr“).
- Odpoledne je Peiperův postup na St.Vith zdrţován zácpami na silnicìch.
- Eisenhower uvolňuje ze zálohy 17. a 82.výsadkovou divizi.
- Obránci vesnic Rocherath a Krinkelt38 za podpory dělostřelectva odráţejì všechny
pokusy SS jednotek o průlom.
- Ve středu fronty tanky 2.SS Pz.div. prolomì pozice 110.pluku 28.americké divize a
otvìrajì cestu na Bastogne.
- Po setměnì Piper zastavì své tanky před městečkem Stavelot.
- Po překročenì řeky Clerf u Clervaux narazily Manteuffelovy tanky na záloţnì rotu tanků
9.americké obrněné divize. Útok na Bastogne je tak dočasně zadrţen.
- Peiper se snaţì obejìt čerstvě zesìlenou obranu Stavelotu a je zastaven americkými
ţenisty u Trois Pont.
36
Losheimská průrva: Asi 10km široký prostor v pohořì Schnee Eifel u Losheimu (uprostřed mezi Prümem a
Monschau). Tato 10km široká oblast byla pouţita jako nástupnì prostor pro německý postup na západě v letech 1870,
1914 a 1940. Z nepochopitelných důvodů to bylo nejslaběji chráněné mìsto americké obrany (jiţnì část cca 900 muţi
14.obrněné skupiny a severnì část pouze průzkumnými hlìdkami v jeepech, které tudy projìţděly v hodinových
intervalech. Losheimská průrva se stala jediným mìstem, kde se Němcům podařilo prolomit obranu tak, jak určoval plán
„Wacht am Rhein“.
37
Kampfgruppe Peiper spadala pod I.SS Pz sbor. Měla cca 4000 muţů a sestávala z 85 střednìch a těţkých tanků Mark
IV a Mark V – Panther, 80 obrněných transportérů, praporu PL děl a 105mm houfnic, dvou rot ţenistů a průzkumné roty.
38
viz text na str.6 „Kdo to v Ardenách schytal první?“
21
26. 12.
25. 12.
24. 12.
23. 12.
22. 12.
21. 12.
20. 12.
19. 12.
Ardeny 2005 – Přílohy
39
chronologie ardenské bitvy
- Výsadkáři 101.výsadkové divize odráţì útok divize Lehr jv. od Bastogne.
- Američané znovu obsazujì Stavelot a Piperův úderný oddìl zůstává odřìznut od 1.SS Pz
divize.
- 8000 Američanů se vzdává na Schnee Eiffel
- Obránci St. Vith odráţejì Manteuffelovy pokusy prorazit k Máse.
- Jednotky 2.americké divize vyklìzejì Rocherath – Krinkelt a zaujìmajì obranu na
Elsenborském hřebenu.
- Dietrichova 6. Pz brigáda je donucena přesunout těţiště postupu do Losheimské průrvy.
- Eisenhower svolává naléhavou schůzku velitelů armádnìch skupin.
- Montgomery se ujìmá velenì jednotek severně od výběţku (od Bradleyho přebìrá
rovněţ velenì nad 1.americkou armádou).
- Zesìlená obrana St.Vith, za těţkých ztrát, odráţì útoky Manteuffelových tanků a blokuje
silnice k Máse.
- 12. a 277. VG divize dobývajì St.Vith.
- Němci vyzývajì obránce Bastogne, aby se vzdali. Velitel 101.výsadkové divize
McAuliffe odmìtá, obráncům však docházì střelivo.
- Během noci zbytky amerických obránců opouštějì St.Vith.
- Piperova skupina opouštì pro nedostatek benzìnu tanky a obrněná vozidla a ustupuje
pod tlakem 30.americké divize.
- Obklìčenì obránci Bastogne jsou zásobováni ze vzduchu,
- 2.SS Pz divize obsazuje Baraque de Fraiture.
- Předvoj Manteuffelovy 2.Pz divize proniká směrem na Dinant.
- Osm kilometrů od Másy narazì na tanky 29.brit. obrněné brigády.
- Rozhodujìcì útok na Bastogne je odraţen.
- Předvoj 2.Pz divize, Kampfgruppe von Böhm, je napaden necelých 5 km od Másy
2.americkou obrněnou divizì. Německý postup je zastaven.
- Spojenci nastupujì do protiútoku.
- Von Runstedt navrhuje vzdát se plánu „Wacht am Rhein“ve prospěch „malého
řešenì“39.
- Pattonova 4.americká obrněná divize proniká do Bastogne.
- Američané opět zìskávajì ztracenou iniciativu.
Plán útoku přes Ardeny s cìlem dobytì Antverp napadl Hitlera, kdyţ se zotavoval z červencového atentátu. Štábnì
důstojnìci o něm pochybovali, nebylo jim ovšem dopřáno sluchu. Konečná verze plánu pod názvem „Wacht am Rhein“
byla dìlem schopného a generály respektovaného (na rozdìl od Keitela) gen. Jodla. Rundstedt i Jodl navrhli alternativnì
plány, jejichţ cìlem mělo být dobytì Liége a obklìčenì části 1.americké armády v oblasti Cách. Tato skromnějšì, ovšem
realističtějšì verze nesla krycì název „Herbstnebel“ a byla generalitou označována jako „malé řešení“.
22
27.-28. 12.
Montgomery prosazuje nevhodným způsobem změny ve struktuře velenì a vyvolá tìm
krizi ve spojenecké alianci.
Manteuffelovy pokusy o likvidaci koridoru u Bastogne končì neúspěchem.
31. 12.
Poslednì zoufalé německé pokusy o prolomenì spojenecké fronty jsou odraţeny
29. 12.
chronologie ardenské bitvy
30. 12.
Ardeny 2005 – Přílohy
Prvnì slunečný den znamená zahájenì spojenecké letecké ofenzìvy. 1200 bitevnìch
letadel zaútočilo na nepřátelské pozice, dopravnì tepny a komunikačnì střediska.
28.1. 1945
23. 1.
16. 1.
8. 1.
1. ledna
1945
Luftwaffe provede operaci „Bodenplatte“ – útok na spojenecká letiště v Holandsku a
Belgii. Němci ztratili cca 300 letadel.
Po týdnu neúspěšných útoků po celé ardenské frontě Hitler přesouvá 6.SS tankovou
armádu na východnì frontu.
Vojáci 1. a 3. americké armády si podajì ruce u Houffalize. Část německých jednotek
zůstává odřìznuta od jádra ustupujìcìch armád.
Bojová skupina B 7.americké obrněné divize vstupuje do St.Vith.
Bitva o ardenský výběţek oficiálně končì.
23
Ardeny 2005 – Přílohy
2/
kdo to v Ardenách schytal první
Kdo to v Ardenách schytal první?
6.SS pancéřová brigáda měla překvapujìcìm útokem prolomit obranu na
Elsenbornském hřebenu a rychle postoupit k Meuse (čára Liege - Namur)
Proti 2 divizìm 6.SS PB stálo 5 praporů nezkušené 99. americké divize.
Kritickým sektorem byla oblast lesa na přednìch svazìch hřebene, před vesnicemi Rocherath
a Krinkelt. Tìhu útoku nesla rota „K“ 393.pěšìho pluku, během střetu s pancéřovými
granátnìky se z nì zachránila pouze jediná četa.
Stejnému tlaku čelil i 1.prapor téhoţ pluku, ale vzhledem k lepšìmu terénu měl dobrý
palebný prostor. Nezkušenost nově zformovaných divizì se tady projevila novými a novými
útoky proti kulometům a minometům , nakonec došlo i na bodáky. 1. prapor ztratil v těchto
bojìch vìce neţ 400 muţů, ale Němci neprošli. Hladovì a zmrzlì vojáci 99. americké divize
prošli bojovým křtem s vyznamenánìm (to ovšem neplatilo o některých důstojnìcìch a
velitelìch – gen. L.Gerow, velitel V.sboru, našel na velitelstvì 99.divize zmatek, nikdo mu
nebyl schopen podat zprávu o situaci a velitel divize uprostřed mìstnosti hrál na piáno prý
„aby si uklidnil nervy“...).
Ardeny 1944; Peter H. Gryner; Vail, Colorado – Praha 1993
3/
Vyúčtování
Z 600 000 amerických vojáků zúčastněných v Ardenské bitvě bylo téměř 20 000 zabito a
40 000 zraněno. Byly zničeny 2 pěšì divize, přičemţ z jedné z nich, 106.divize, se 7 500
muţů vzdalo, coţ byla největšì hromadná kapitulace v celé válce proti Německu. Materiálnì
ztráty se týkaly zejména 800 zničených Shermanů a jiných bojových vozidel.
Steohen E. Ambrose - Bratrstvo neohroţených
Jaké byly výsledky operace „Wacht am Rhein“? Vìce neţ 23 tisìc mrtvých, z toho přibliţně
13 tisìc Němců a deset tisìc Američanů. Kromě padlých bylo v Ardenách také cca 46 000
raněných a 21 000 pohřešovaných, coţ v americké terminologii zahrnuje nejen nezvěstné, ale
i zajaté. Britské ztráty jsou ve stejném měřìtku zcela nepatrné – asi 200 padlých. W.Churchil
ve svém hodnocenì ardenské bitvy v britské Dolnì sněmovně prohlásil, ţe na kaţdého Brita,
který se zúčastnil bitvy, připadá 30 aţ 40 Američanů a jejich ztráty byly 60–80x většì, neţ
britské40. Tyto relace jsou dostatečným důvodem k tomu, aby tato bitva byla povaţována
svým rozsahem za největšì a nejúspěšnějšì americkou bitvu 2.světové války.
Němci touto operacì nezìskali nic a jejich lidské i materiálnì ztráty byly v této fázi války
nenahraditelné. Nakonec došlo na Guderianova slova, ţe 3 armády, které útočily v Ardenách,
měly být pouţity na východnì frontě, kde mohly dočasně zdrţet ruský parnì válec…
Peter H. Gryner - Ardeny 1944;
40
Toto vystoupenì mělo nepochybně utlumit otřesný dojem z excesů Montgomeryho, zejména jeho prohlášenì na
tiskovce 7.ledna 45, kdy uţ bitva o Ardeny byla rozhodnuta. Obsahovalo totiţ věty jako…“kdyţ se situace začala
zhoršovat, spojenecký tým se jednotně postavil proti německému nebezpečì a národnì zájmy šly stranou. Generál
Eisenhower mě ustanovil vrchnìm velitelem severnì fronty, takţe jsem mohl nasadit do boje všechny bojeschopné
jednotky britské skupiny armád…“ Toto prohlášenì vyvolávalo dojem, ţe to byl vlastně Monty, kdo zachránil situaci
v hodině dvanácté…
24
Ardeny 2005 – Přílohy
4/
Panther
Střední tank PzKpfw V Panther (SdKfz 171)
Koncem roku 1941 Němci na východnì frontě stále častěji naráţeli na vynikajìcì sovětské
tanky T-34 a těţké KV-1. Ani nejtěţšì německé PzKpfw IV jim nemohly čelit. Bezmocné
bylo i protitankové dělostřelectvo (kanony Pak 35/36 ráţe 37 mm) a musely se pouţìvat
protiletecké Flaky ráţe 88 mm.
Pro řešenì této situace bylo rozhodnuto o rychlém
přezbrojenì stávajìcìch PzKpfw III a IV kanony ráţe
50 a 75 mm a zesìlenì jejich pancéřovánì. Vznikly
také prvnì samohybné stìhače tanků Marder II a
Marder III, na které byly montovány 75 mm
protitankové kanony i ukořistěná ruská děla. Dále
bylo rozhodnuto o vývoji střednìho bojového tanku
jehoţ parametry by byly srovnatelné s ruskými T-34. 20. listopadu 1941 speciálnì tým ve
sloţenì prof. Porsche, ing. Oswald (MAN) a dr. Aders (Henschel) prozkoumal na východnì
frontě ukořistěné tanky T-34 a KV-1. Závěry komise byly následujìcì: přednosti T-34
vyplývajì zejména z pouţitì většìch pojezdových kol, širšìch pásů, zkoseného pancìře a
dlouhého kanonu, který umoţňoval vysokou úsťovou rychlost. Zprvu se uvaţovalo o
přìmém okopìrovánì tanku T-34, ale pro technologické obtìţe bylo rozhodnuto o vývoji
vlastnìho modelu. 25. listopadu 1941 zadal Waffenamt konstrukčnì zadánì na střednì tank
firmám Daimler-Benz a MAN (Maschinenfabrik Augsburg - Nürnberg). Tank měl splňovat
následujìcì parametry: hmotnost do 30 tun, kanon ráţe 75 mm s dlouhou hlavnì,
pancéřovánì 40 - 60 mm, motor o výkonu 500 kW. Tyto poţadavky byly ale později stejně
přehodnoceny, zejména hmotnostnì limit byl přìliš nìzký. Prototyp firmy Daimler VK 3002
(DB) připomìnal německou obdobu tanku T-34. Zřejmě i proto, aby v bojových
podmìnkách nedocházelo k omylům, byl tento model nakonec odmìtnut.
Návrh firmy MAN VK 3002 (MAN) byl úspěšnějšì a 2. června 1942 bylo rozhodnuto o jeho
sériové výrobě pod názvem PzKpfw V Panther (SdKfz 171).
Výrobní série
nultá série – Ausf. A (D1) - prvnìch dvacet tanků Panther z předvýrobnì série. Po zahájenì
sériové výroby byly přeznačeny na Ausf. D1. Tyto tanky měly poněkud odlišnou velitelskou
věţičku s převisem nad základnou věţe. Poháněl je motor Maybach HL P45 210 o výkonu
480 kW. Kanon byl pouţit 7,5 cm KwK 42 L/70 s jednokomorovou úsťovou brzdou.
Pojezdové ústrojì tvořilo 8 velkých pojezdových kol uloţených po čtyřech ve dvou řadách
za sebou. Na těchto tancìch byla ještě provedeno řada různých úprav a změn. Byla zjištěna
řada závad, které ale nebyl čas odstranit, protoţe nebylo moţné zpoţděnì výroby.
25
Ardeny 2005 – Přílohy
Panther
Ausf. B a C – plánované, ale nerealizované modely s vylepšenou převodovkou
Ausf D (D2) – prvnì sériová výrobnì verze, která začala být vyráběna 11. ledna 1943 po
dokončenì 20 tanků předvýrobnì série (Ausf.A (D1)). Byla zde pouţita standardnì velitelská
věţička s průzory, kanon 7,5cm KwK 42 L/70 s dvoukomorovou úsťovou brzdou, čelnì
pancìř 80 mm. Tank poháněl motor Maybach HL 230 P30 o výkonu 515 kW. Po stranách
byly umìstěny výmetnice zadýmovacìch granátů. Tanky Panther Ausf.D2 vyráběné od
poloviny roku 1943 měly několik změn. Byla pouţita velitelská věţička s periskopy, pancìř
byl pokryt zimmeritem a nad hornì částì pásů bylo přìdavné závěsné pancéřovánì. Výfuky
byly opatřeny speciálnìmi tlumiči plamene. Ve věţi byl otvor na vyhazovánì prázdných
nábojnic. Celkem bylo vyrobeno 850 kusů verze Ausf. D2.
Ausf. A – nebyla označena Ausf. E, ale Ausf. A. Tato série byla zavedena do výroby
v srpnu 1943 po bitvě u Kurska, kde měly tanky Panther bojovou premiéru. Byla zde
definitivně zavedena standardnì velitelská věţička s periskopy, kulovitá lafeta pro uchycenì
kulometu MG 34, monokulárnì zaměřovač (mìsto předchozìho binokulárnìho). Došlo i
k vylepšenì výfukového systému. Celkem bylo vyrobeno 2000 Pantherů Ausf. A.
Ausf. G – poslednì sériová verze vyráběná od března 1944. 26. února vydal Hitler nařìzenì
o vypuštěnì řìmských čìslic z označenì tanků Panther a Tiger. Tank se tedy dále nazýval
PzKpfw Panther Ausf. G. U tohoto typu bylo zlepšeno pancéřovánì, modifikovány ventilátory
bojového i motorového prostoru. Reflektor byl umìstěn z korby na blatnìk. Opět byl pozměněn
výfukový systém (problematické mìsto tanku). Celkem bylo vyrobeno 3140 kusů verze Ausf.
G.
Celkem bylo v letech 1942 - 1945 vyrobeno téměř 6000 kusů tanku Panther v továrnách MAN,
Daimler-Benz, Henschel a MNH (Maschinenfabrik Niedersachsen - Hannover)
Plánované modely
Ausf. F – vývoj začal v polovině roku 1944. Tento typ měl mìt nový typ věţe, zesìlené
pancéřovánì na 120 mm na čele a 60 mm na bocìch. Kulomety MG 34 měly být nahrazeny
útočnou puškou MP 44 ráţe 7,9 cm a kulometem MG 42 ráţe 7,9 cm. Kanon měl být pouţit
7,5 cm KwK 44 L/70. Dále měl být pouţit zaměřovač TZF 13 se stereoskopickým dálkoměrem
(15x zvětšujìcìm). Bylo provedeno mnoho dalšìch změn i na trupu tanku a uvaţovalo se i
o pouţitì
výkonnějšìho
motoru
Maybach
HL
230 (596 kW). Do konce
války byly vyrobeny pouze
2 prototypy. Panther II vývoj Ausf. F měl vyústit aţ
v model Panther II. V únoru
1943 Waffenamt předloţil
poţadavek na unifikaci výroby tanků Panther a Tiger II. Pro racionalizaci výroby mělo být
pouţito co nejvìce součástì z Tigeru. Panther II tak měl mìt kanon 8,8 cm KwK 43 L/71 stejně
jako Tiger II. Bylo zesìleno pancéřovánì aţ na 150 mm na čelnì straně věţe. Pojezdová kola
byla pouţita stejná jako u Tigeru II. Do konce války byl vyroben pouze jeden prototyp a
Panther II tak uţ do bojů nezasáhl.
Panzerjäger Panther (Jagdpanther) (SdKfz 173) - nejvýznamnějšì modifikacì tanku Panther
byl tento stìhač tanků zvaný Jagdpanther. Byl vybaven klasickým protitankovým kanonem 8,8
cm Pak 43/3 L/71 (prvnì verze měly PaK 43/2) a jednìm kulometem MG 34 ráţe 7,92 mm
26
Ardeny 2005 – Přílohy
Panther
umìstěným v přednì části nástavby. Stejně jako u StuGu měl kryt kanonu charakteristický tvar
zvaný Saukopf ("prasečì hlava").
Přednì pancìř měl tloušťku 80 aţ 100 mm. Celkem bylo od prosince 1943 do konce války
vyrobeno asi 380 kusů (některé byly přestavěny i na velitelské vozy).
Poprvé byly tanky Panther Ausf. D2 nasazeny v bitvě u Kurska v červenci 1943 v rámci
4. tankové armády. Jejich nasazenì bylo zbytečně urychleno a vìce neţ s nepřìtelem se jejich
osádky museli potýkat s mechanickými problémy tanku. Vyjìmkou nebyl obrázek Pantheru
s velkým plamenem šlehajìcìm z výfukového systému.
Nebýt těchto problémů byl by Panther srovnatelný s ruským T-34. T-34 měl dìky niţšì
hmotnosti většì pohyblivost, rychlost a operačnì dosah, Panther měl zase dìky silnějšìmu
pancéřovánì lepšì ochranu a většì palebnou sìlu na střednì a delšì vzdálenost. Hitler měl
v Panthera velkou důvěru a nastolil poţadavek výroby aţ 600 kusů Pantherů měsìčně, kvůli
čemuţ byla omezena výroba spolehlivých PzKpfw IV. Ve skutečnosti se výroba velmi pomalu
rozbìhala a v roce 1944 se vyrábělo průměrně 330 Pantherů měsìčně. Po překonánì mnoha
mechanických závad se Panthery staly jedněmi z nejlepšìch tanků války. Byly jimi vyzbrojeny,
stejně jako Tigery, předevšìm preferované tankové divize SS, nebo elitnì jednotky
wehrmachtu, jako např. divize Grossdeutschland.
Po vyloděnì v Normandii neměli západnì spojenci tank, který by Pantheru mohl čelit, jeho
čelnì pancìř byl přìliš silný. Panther naopak mohl dìky své palebné sìle vyřazovat spojenecké
tanky na střednì vzdálenost. Na likvidaci jednoho Pantheru bylo třeba 4-5 amerických tanků
M4 Sherman, z nichţ jeden musel útočit na bok nebo záď. Nejlepšìm způsobem jeho vyřazenì
z boje byl zásah do pojezdového ústrojì a tìm jeho znehybněnì.
Věţe tanku Panther, většinou z poškozených vozidel, se také často pouţìvaly samostatně jako
součást opevněnì, např. v Itálii v Gustavově linii nebo v pouličnìch bojìch v Berlìně
v dubnu 1945.
Posádka
5 muţů
Výkon motoru
515 kW při 3000 ot/min
Hmotnost
44 800 kg
Max. rychlost
45 km/h na silnici, 30 km/h
v terénu
Rozměry
délka 9090mm (korba 6900mm),
šìřka 3270 mm, výška 2995 mm
Dojezd
200 km po silnici, 100 km
v terénu
Pancìř
16 aţ 120 mm
Překonávánì
překáţek
stěny 90 cm, brody 190 cm,
okopy 245 cm, stoupánì
70%
Výzbroj
kanon 7,5 cm KwK 42 L/70
s 80 náboji, náměr –10° aţ
+15°, 2 kulomety MG
34 (ráţe 7,92 mm) s 4800
náboji, granátomet ráţe
92 mm
Pohon
dvanáctiválec Maybach HL
210 P45 (nebo HL 230 P30)
chlazený kapalinou
27
Ardeny 2005 – Přílohy
4/
Königstiger
Panzerkampfwagen VI B - TIGER II – Königstiger
Heinz Guderian - povel tankovým posádkám
"Jízdenka na konečnou!"
Tank Panzerkampfwagen VI Ausf. B nebo téţ Tiger II nebo téţ Königstiger byl poslednìm
německým sériově vyráběným tankem 2.světové války. Zároveň byl také tankem nejtěţšìm a
nejsilnějšìm. Představitelé německé armády i průmyslu spatřovali budoucnost ve výrobě
těţkého tanku vyzbrojeného některou verzì tolik osvědčeného protiletadlového kanonu FlaK 41
ráţe 88 mm.
Kromě dané výzbroje měl mìt stroj skloněný pancìř všech stěn o sìle 150 mm na čele a 80 mm
na bocìch. Na silnici měl být tank schopen dosáhnout rychlosti alespoň okolo 40 km/h.
Do vývoje tanku se zapojila firma Henschel a firma Porsche. Vývojem věţe byla potom
pověřena firma Krupp. Tedy stejnì hráči, jako při vývoji tanku Tiger I, a nutno předeslat, ţe
stejný byl i výsledek. Firma Porsche neuspěla a pro sériovou výrobu byl přijat výrobek firmy
Henschel.
Porscheho projekt byl veden pod označenìm VK4502 (P) a práce na stavbě prvnìch třì jeho
prototypů započaly v únoru 1942. Konstrukce stroje vycházela do značné mìry ze staršìho
projektu VK4501 (P), tedy neúspěšného prototypu tanku Tiger I. Profesor Porsche opět pouţil
svůj nešťastný benzìno-elektrický pohon. A právě tento prvek se stal, stejně jako u Tigeru I,
důvodem jeho neúspěchu. U tohoto pohonu nehnal spalovacì motor přìmo nápravu, ale pouze
elektrický generátor. Ten potom dodával energii elektromotoru, který teprve poháněl nápravu.
Výhodou tohoto řešenì byla většì plynulost jìzdy a zvyšovánì rychlosti stroje. Řìzenì těţkých
pásových vozidel, obzvláště v náročném terénu, nebylo vůbec snadnou záleţitostì a tento
systém pohonu jej měl usnadnit. V praxi však byla tato výhoda převáţena nešvary
kombinovaného pohonu, zejména zvýšenou poruchovostì a velkými ztrátami energie.
Podvozek prototypu byl na kaţdé straně tvořen šesti velkými plnými pojezdovými koly, která
byla zavěšena a odpruţena v párech. Vepředu potom bylo kolo hnacì a vzadu kolo napìnacì.
Shora dosedal pás přìmo na pojezdová kola. Pohon zajišťovaly dva spalovacì motory a dva
elektromotory.
V prosinci 1942 byl projekt Porscheho Tigeru P2 zastaven. Důvodem byly obavy armádnìch
odbornìků, ţe stroj nebude splňovat jejich poţadavky. Tyto obavy vycházely ze zkušenostì s
testy prototypů VK4501 (P), které toho roku propadly ve výběrové soutěţi se strojem firmy
Henschel. I tentokrát sliboval projekt Henschel většì výkon a spolehlivost a proto se měly
zdroje soustředit právě na něj. V době zrušenì projektu nebyl ještě dokončen ani jeden z
28
Ardeny 2005 – Přílohy
Königstiger
Porscheho prototypů a tak jiţ ţádný z nich ani nevznikl. Po zastavenì projektu profesora
Porscheho obdrţel Henschel objednávku na výrobu nejen prototypu, ale rovnou i prvnì série
svého tanku v počtu 350 kusů. Situace na frontě totiţ nedovolovala čekat se zahájenìm sériové
výroby aţ na výsledek zkoušek prototypů. Přìpadné objevené nedostatky měly být tudìţ
odstraňovány aţ v průběhu výroby…
Firma Henschel začala pracovat na svém stroji v květnu 1941. Henschelovi konstruktéři
vycházeli rovněţ ze zkušenostì s výstavbou stroje VK4501 (H), který vyhrál výběrové řìzenì a
začal být sériově vyráběn jako tank Tiger I. Konstruktéři ovšem provedli řadu změn, které
měly odstranit problémy staršìho podvozku, které se projevily během testů a provozu. Zároveň
se snaţili řešit co nejvìce součástek tak, aby byly kompatibilnì s rovněţ vyvìjeným tankem
Panther II, coţ by vývoj a pozdějšì výrobu obou strojů znatelně zlevnilo. Stejné měly být
motory, převodovky, pojezdová i hnacì kola, pásy a spousta dalšìch prvků. Projekt Panther II
byl ale nakonec zrušen, takţe tato snaha po budoucìch úsporách vyšla naprázdno.
Pojezdová kola nového stroje byla, podobně jako kola pozdnìch tanků Tiger I, plná a
celoocelová. Odlišné však bylo jejich uspořádánì. Konstruktéři se je snaţili oproti tanku Tiger I
zjednodušit. U staršìch "jedniček" totiţ docházelo poměrně často ke vtaţenì kamene do
prostoru mezi překrývajìcìmi se koly a jejich následné deformaci nebo zadřenì. Mezi koly
rovněţ často zamrzalo bláto coţ potom znesnadňovalo rozjetì tanku. To se u nového podvozku
nesmělo opakovat. Vyhnout se překrývánì kol úplně nebylo moţné, protoţe pro nesenì tak
těţkého tanku bylo prostě třeba hodně kol, na které by se jeho hmotnost rozloţila. Pokud by
byla kola umìstěna za sebou, byl by stroj neúměrně dlouhý a neschopný manévrovánì. U
nového podvozku měla tedy být plocha překrytì kol alespoň co nejmenšì. Nový stroj měl na
kaţdé straně podvozku 9 os pro pojezdová kola. Ta byla na osách umìstěna ve 2 řadách, 5 kol
ve vnějšì a 4 ve vnitřnì řadě. Kaţdé kolo bylo přitom zdvojené a jeho dva dìly byly na ose
umìstěné hned u sebe. Kola tedy do sebe navzájem nezapadala ale pouze se překrývala. Zcela
vepředu se potom nalézalo kolo hnacì a vzadu kolo napìnacì, obě loukoťového provedenì.
Podpůrné kladky nebyly třeba, neboť pás shora dosedal přìmo na pojezdová kola.
Stroj pouţìval 2 druhy pásů, bojové, o šìřce 800 mm a přepravnì, o šìřce 660 mm. Bojové pásy
se pouţìvaly pro běţný provoz tanku. Pro přepravu na ţelezničnìch vagónech byl ale stroj s
těmito pásy přìliš široký a proto jej bylo před navagónovánìm nutno přezout do uţšìch pásů.
Při výměně pásů nebylo nutné demontovat ţádná pojezdová kola. Jejich šìřka totiţ odpovìdala
šìřce přepravnìch pásů. Bojové pásy potom svojì šìřkou pojezdová kola o něco přesahovaly.
Přepravnì pásy byly součástì výbavy vagónů určených pro přepravu těchto tanků a sejmuté
pásy bojové se potom nakládaly na vagóny spolu s tanky.
Trup nového tanku připomìnal svým celkovým řešenìm trup tanku Panther, byl ale mnohem
robustnějšì. Čelnì deska byla ostře skosená a po stranách z nì vystupovaly přednì blatnìky pásů.
V jejì pravé části se nacházelo vypouklé polokulovité střeliště trupového kulometu MG 34 ráţe
7,92 mm. Palbu z kulometu vedl radista, který seděl v tomto mìstě trupu. Mimo to obsluhoval
radista stanici Fu5, jejìţ dvoumetrová prutová anténa byla umìstěna na pravém okraji trupu za
věţì. Nalevo od radisty seděl řidič, který ovládal stroj pomocì volantu a při poruše hydrauliky
potom pomocì brzdných pák. Řidič i radista měli přìmo nad hlavou své vlastnì průlezy k
nástupu a výstupu. K výhledu z vozidla slouţil kaţdému vlastnì periskop, který ústil ve stropnì
desce trupu před jejich průlezy. Periskop řidiče byl otočný, radistův byl pevný.
V zádi trupu byl motorový prostor, který ukrýval dvanáctiválcový benzìnový agregát Maybach
HL 230 P30 o obsahu 23 litrů a maximálnìm výkonu 700 konì při 3000 otáčkách za minutu. Ve
stropě motorového prostoru se nacházela pletivem chráněná ústì ventilátorů a kryt otvoru pro
29
Ardeny 2005 – Přílohy
Königstiger
servisnì přìstup k pohonné jednotce. Převodovka byla potom umìstěna v samotné přìdi trupu a
spojena s motorem hřìdelì vedoucì pod podlahou bojového prostoru. Konstruktéři zvolili
převodovku Maybach Olvar 40 12 16 B s osmi stupni pro jìzdu vpřed a čtyřmi reverznìmi.
Tank byl schopen dosáhnout na silnici maximálnì rychlosti 38 km/h. V terénu potom jeho
rychlost klesla cca k 15 aţ 20 km/h. I taková rychlost je však úctyhodná uváţìme-li, ţe
hmotnost obrněnce byla 68,5 tuny (hodnota platná pro tank s věţì Porsche). Tiger II pouţìval
motor o stejném výkonu jako pozdnì verze tanku Tiger I, ačkoliv byl o téměř 12 tun těţšì. Je
tedy zřejmé, ţe byl silně podmotorován, coţ vedlo k velkému namáhánì pohonné jednotky i
převodovky a zvyšovalo jejich sklon k poruchovosti. Na základě zkušenostì z východnì fronty
byl motor tanku vybaven jednìm zajìmavým zařìzenìm, které usnadňovalo startovánì tanku v
mrazech. Tzv. Kühlwasserheizgerät byla nádrţka napojená na chladicì soustavu, ke které bylo
moţno přiloţit zapálenou pochodeň k předehřátì chladìcì kapaliny.
Boky trupu byly posety úchyty k připevněnì všemoţného přìslušenstvì, jako byla vlečná lana,
lopata, hever, sekyra apod. Na samé spodnì hraně bočnìch stěn trupu byly potom upevněny
plechové blatnìky, sestávajìcì z několika samostatných dìlů. Zadnì stěna trupu byla rovněţ
zešikmená a směrem vzhůru se po nì táhly dva výfuky, chráněné u většiny strojů plechovými
kryty.
Uprostřed trupu byla symetricky k jeho podélné ose umìstěna plně otočná věţ tanku. Věţ byla
dìlem firmy Krupp, která během jejìho vývoje úzce spolupracovala s profesorem Porschem.
Právě Ferdinand Porsche byl autorem jejìho modernìho a elegantnìho designu a proto bývá tato
věţ někdy nazývána Porsche Turm (věţ Porsche). V době zamìtnutì Porscheho prototypu tanku
jiţ byl v halách firmy Krupp před kompletacì celkem 50 těchto věţì. Proto bylo rozhodnuto
vyuţìt je i pro vìtězný podvozek firmy Henschel. Prvnì prototyp věţe Porsche byl
zkompletován v lednu 1943 v úzké návaznosti na zakončenì vývoje hlavnì zbraně. Ve stejném
měsìci totiţ dokončila firma Krupp vývoj nového tankového kanonu KwK 43 L/71 ráţe 88
mm, který Adolf Hitler osobně potvrdil jako hlavnì zbraň nového tanku.
Čelnì stěna věţe byla zaoblená, boky byly zkosené směrem vzhůru, záď byla výrazně
protaţená a zakončená zkosenou stěnou. Sìla pancéřovánì věţe byla 100 mm na čele a 80 mm
na bocìch a zádi. V ose čelnì stěny byl umìstěn jiţ zmìněný kanon ráţe 88 mm, chráněný
kónickým lìmcem. Vpravo od něj byl umìstěn kulomet MG 34 ráţe 7,92 mm (střìlna kulometu
je dobře vidět na malém snìmku Porscheho věţe nìţe). Obsluhu kulometu měl na starosti
nabìječ kanonu. Výhled při mìřenì mu zajišťoval periskop, který ústil ve stropě věţe přìmo nad
jeho stanovištěm. V čelnì stěně, nalevo od hlavně kanonu, ústil binokulárnì optický zaměřovač
Turmzielfenrohr 9b, který slouţil střelci z hlavnì zbraně.
Zmìněné skutečnosti jiţ napovìdajì mnohé o rozmìstěnì členů posádku ve věţi. Napravo od
kanonu tedy seděl nabìječ, nalevo od zbraně střelec. Poslednì z pětičlenné posádky - velitel,
neseděl v podélné ose věţe, ale na jejì levé straně hned za střelcem. Velitel měl nad hlavou
kruhovou velitelskou kupoli se 7 symetricky rozmìstěnými periskopy. Tubus velitelské kupole
částečně zasahoval do levé bočnì stěny věţe a vytvářel v nì vybouleninu. Ve stropě kupole byl
kruhový průlez s jednodìlným poklopem, který se otevìral vytočenìm do strany. Tento průlez
slouţil k nástupu a výstupu velitele.
Nabìječ měl také vlastnì průlez. Byl obdélnìkového tvaru, uzavìral se jednodìlným poklopem a
nacházel se v pravé přednì části stropu věţe, nad nabìječovým stanovištěm. Kousek za tìmto
obdélnìkovým poklopem se nacházel otvor elektrického větráčku kabiny a ještě kousek dále
potom ústila hlaveň vrhače zadýmovacìch nebo šrapnelových granátů. Řidič neměl svůj vlastnì
30
Ardeny 2005 – Přílohy
Königstiger
průlez a k nástupu a výstupu pouţìval průlez velitele. Vrchol velitelské kupole obepìnal pás, na
který se dal oběţně upevnit dalšì kulomet MG 34, kterým bylo moţno vést palbu na nìzko
letìcì nepřátelská letadla. Protaţená záď věţe slouţila jako prostor pro pohotovostnì zásobu 16
kusů munice pro kanon. K nakládánì munice slouţil velký otvor v zadnì stěně věţe, který se
uzavìral masivnìm jednodìlným krytem. Celková zásoba munice na palubě tanku byla 72
nábojů.
Elegantnì zaoblenì čelnì stěny věţe s sebou přineslo jeden dost závaţný problém. Podle
propočtů odbornìků firmy Krupp mohlo při zásahu do spodnì části zaoblenì dojìt ke kumulaci
energie granátu směrem dolů a k tak proraţenì stropnì desky trupu, která nebyla tak silná jako
čelo věţe. Konstruktéři hledali způsoby jak toto nebezpečì odstranit. Zkoušeli různě měnit
sklon spodnì části čelnì desky ale zjistili, ţe po potřebných úpravách by hrany věţe, při
některých úhlech jejìho natočenì, znemoţňovaly otevřenì řidičova nebo radistova poklopu.
Proto se nakonec rozhodli vše vyřešit konstrukcì zcela nové věţe. Prvnìch padesát vyrobených
tanků Königstiger tedy neslo věţ Porsche a všechny následujìcì kusy byly jiţ osazeny věţì
novou, nazývanou někdy Henschel Turm, ale většinou prostě Serienturm (sériová věţ). Nová
věţ měla o poznánì jednoduššì hranaté tvary. Sìla čelnì stěny vzrostla na úctyhodných 180 mm,
pancéřovánì boků a zádi zůstalo na úrovni 80 mm a stropnì deska měla 40 mm. Kanon dostal
nový masivnějšì štìt, který byl na pravé straně mìrně protaţen takţe chránil i střìlnu věţového
kulometu.
Napravo od kanonu opět ústil zaměřovač střelce. Tentokrát pro něj ale bylo třeba pouze jeden
otvor neboť tank dostal nový zaměřovač Turmzielfenrohr 9d, který byl monokulárnì.
Velitelská kupole zůstala stejného typu i na stejném mìstě jenom nynì jiţ nezasahovala do
bočné stěny coţ podstatně zjednodušilo výrobu této partie. Obdélnìkový průlez nabìječe se
posunul dozadu takţe byl nynì na úrovni velitelské kupole. Ústì větráčku kabiny a vrhače
granátů se posunula naopak vpřed a byla nově před nabìječovým průlezem.
V zadnì části stropu se nacházel kruhový otvor s jednodìlným poklopem, který slouţil k
vyhazovánì prázdných nábojnic. V zadnì stěně věţe byl opět velký čtvercový otvor, který
slouţil k nakládánì munice. Otvor se uzavìral jednodìlným masivnìm krytem. Zádnì část
interiéru věţe slouţila opět k uskladněnì pohotovostnì zásoby munice pro kanon. S novou věţì
vzrostla celková zásoba munice pro kanon na palubě na 84 kusů. Zásoba munice pro kulomet
zůstala na 5850 nábojìch.
Na bocìch věţe se objevily háky pro uchycenì náhradnìch dìlů pásů, které potom slouţily jako,
svého druhu, dodatečné pancéřovánì. Hmotnost tanku s novou věţì vzrostla na 69,8 tuny oproti
68,5 tuny u strojů s věţì Porsche. Rozmìstěnì členů posádky se nezměnilo, stejně jako se
nezměnila hlavnì zbraň. Tou byl i nadále velmi výkonný kanon KwK 43 L/71 ráţe 88 mm.
Celkem se pro něj pouţìvaly čtyři druhy munice. Protipěchotnì Sprenggranate 43 s dostřelem
5000 metrů, průbojný Panzergranate 39/43, podkalibernì Panzergranate 40/43 a konečně
kumulativnì Granate 39/40 HL.
Jak jiţ bylo řečeno, vznikl prvnì prototyp budoucìho tanku Tiger II v listopadu 1943. Výroba
se potom rozběhla od ledna 1944, kdy byly mimo dalšìch dvou prototypů V2 a V3 dokončeny
rovněţ prvnì 3 sériové tanky. Produkce trvala aţ do března 1945 kdy výrobnì linky opustilo
poslednìch 30 strojů. Během celého produkčnìho obdobì vzniklo v dìlnách firmy Henschel v
Kasselu celkem 489 Königstigerů a to ve čtyřech výrobnìch sériìch. Původně bylo objednáno
vìce neţ 600 tanků, ale spojenecké bombardovánì a celková válečná a hospodářská situace
Německa na přelomu let 1944 a 1945 nedovolily tento poţadavek nikdy naplnit.
31
Ardeny 2005 – Přílohy
Königstiger
Oficiálnì název tanku zněl Panzerkampfwagen VI Tiger Ausf. B, oficiálně bylo ovšem
pouţìváno rovněţ označenì Tiger II. Naproti tomu název Königstiger (královský tygr) se
oficiálnìm nikdy nestal i kdyţ se v roce 1945 objevoval v německých hlášenìch. Kódové
označenì vozidla bylo SdKfz 182.
Ačkoliv bylo tanků Königstiger vyrobeno relativně zanedbatelné mnoţstvì staly se, po boku
staršìch Tiger jedniček, skutečnými legendami tankové historie. Jejich palebná sìla byla
obdivuhodná. Osmaosmdesátka umoţňovala tanku likvidovat protivnìka na vzdálenosti, na
které oni nemohl pancìř Tigeru II ani poškrábat. Nejčetnějšì americký Sherman nedokázal
probìt čelnì pancìř věţe a trupu Königstigeru ani z nulové vzdálenosti. Zato Königstigeru
stačilo přiblìţit se k Shermanu na 2600 metrů k probitì věţe a dokonce jen na 3500 metrů k
probitì trupu (ponechejme stranou schopnost na takovou vzdálenost skutečně zasáhnout).
Probìt čelnì pancìř věţe a trupu Königstigeru ovšem nedokázal ţádný ze soudobých tanků
spojenců ani Sovětů. Na bočnì a zadnì stěny však jiţ mnohé z nich stačily.
Obecně byl nejnebezpečnějšìm protivnìkem sovětský těţký tank IS-2 s kanonem ráţe 122 mm.
Na západnì frontě to byl potom stìhač tanků Sherman Firefly. Vedle obrovské palebné sìly a
vysoké úrovně pasivnì ochrany posádky však Königstiger trpěl také řadou nešvarů. Jeho
velkou nevýhodou byla obrovská hmotnost a s nì spojená nìzká rychlost a pohyblivost obecně.
S tìm byla spojena rovněţ obrovská spotřeba paliva.
Zásoba pohonných hmot v nádrţìch byla 860 litrů. Na sto kilometrů jìzdy v terénu přitom
Königstiger spolykal v průměru okolo 750 litrů benzìnu. V těţkém terénu se však tato hodnota
lehce vyhoupla přes 900 litrů. Přihlédneme-li k faktu, ţe se benzìn stával pro Němce kancem
války stále vzácnějšì surovinou, je jasné jak velkou nevýhodu taková spotřeba znamenala.
Dalšì slabinou byla náročnost stroje na údrţbu a vysoká poruchovost. Ta pramenila z
obrovského mechanického namáhánì, kterému byly agregáty tanku vystaveny v důsledku
poddimenzovánì pohonné jednotky.
Königstigery se účastnily obranných bojů proti Rudé armádě v Polsku, Maďarsku a jinde.
Velkou roli sehrály během poslednì velké německé ofenzìvy v Ardenách a později v obranných
bojìch ve Francii, Holandsku a Belgii. A konečně bojovaly i na územì dodýchávajìcì Třetì řìše.
Váha:
68 000kg
Délka:
Posádka:
5 muţů
Šìřka:
Motor:
Maybach HL230 P30
Výška:
12-válců, 700hp
7.26m (bez kanónu), 10.28m (s kanónem)
3.65m (bez ochranných plechů), 3.75m (s
plechy)
3.09m
88mm KwK 43 L/71 & 3 x 7.92mm MG34/42
Po silnici: 35-38km/h
(1 x MG – trup)
Rychlost:
Výzbroj:
V terénu: 17km/h
(1 x MG – souosý s kanónem)
(1 x MG - věţ)
Po silnici: 110-120km
88mm - 80 (Porsche) / 86 (Krupp) nábojů
Dojezd:
Munice:
V terénu: 80km
7.92mm – 5 850 nábojů
Čelnì věţ: 180/9
Obsah
Pancìř
Čelnì věţ Porsche: 60-110/kolem dokola
860 l
nádrţe:
(mm/úhel) Čelnì na hornì nástavbě: 150/50
Čelnì na trupu: 100/50
32
Ardeny 2005 – Přílohy
5/
Hetzer
Stíhač tanků Panzerjäger 38(t) Sd.Kfz.138/2 - Hetzer
Od 4/44 do konce války
výroba lehkého stìhače
tanků Hetzer – celkem bylo
vyrobeno 2 800 kusů.
V prosinci 1944 vznikl
v počtu 20 kusů plamenometný Flammpanzer 38 (t)
Hetzer. Od prosince 1944 do
konce války přestavovány
původnì stìhače tanků také
na samohybné 150mm dělo SiG 33 auf Jgpz 38 (t) - zkompletováno 30 vozů (24 jako
novostavby, 6 konverzì jiţ hotových stìhačů tanků). Kryt kanonu měl charakteristický tvar
zvaný Saukopf ("prasečí hlava").
typ: lehký stìhač tanků
výzbroj: kanón ráţe 75 mm PaK 39 L/48 s
dráţkovanou hlavnì;
kulomet MG 34 ráţe 7,92 mm
pancéřovánì: čelo 60 mm, boky a záď 20
mm, kanón s odlévaným lìmcem typu
Saukopfblende
osádka: čtyřčlenná - řidič, střelec, nabìječ, velitel
munice: 45 nábojů kanón, 1200 kulomet
motor: benzìnový vodou chlazený řadový
šestiválec Praga AE; objem 7754 ccm;
výkon 160 HP (118 kW) při 2600 otáčkách za
minutu; uloţen v zadnì části tanku;
nádrţ na 320 l paliva
podvozek: hnacì kolo vzadu, napìnacì vpředu;
kromě toho 4 velká pojezdová kola na kaţdé hmotnost: 15,8 tuny
straně a nad nimi 1 kladka pro vedenì pásu
měrný tlak: 0,85 kg/cm2
maximálnì rychlost: 42 km/h
spotřeba (l/100 km): 180 na silnici a 230 v dojezd: 180 km na silnici a 130 km v terénu
terénu
výrobce: Böhmisch Mährische Maschinenfabrik a plzeňská Škoda
produkce: od dubna 1944 - do konce války do roku 1950 vyrobeno 180 nových ST-I a STvyrobeno 2 827 Hetzerů všech verzì;
III a 158 vývoznìch verzì G-13 pro Švýcarsko
Jagdpanzer 38 Hetzer - hořký konec české tankové školy
V minulosti se naše historické publikace přìliš nezmiňovaly o tom, ţe se v českých továrnách
koncem války vyrobilo vìce neţ 2 800 stìhačů tanků Hetzer. Vyvinuli je němečtì a češtì
konstruktéři na základech českého tanku LT-38 a vyráběli je češtì dělnìci v Praze, Plzni a na
dalšìch mìstech. Masově vyráběné stìhače tanků způsobovaly těţké ztráty armádám, které
osvobozovaly Evropu od nacistů. Spojenci proto zahrnuli do cìlů strategického bombardovánì
továrny na výrobu Hetzerů v Praze a Plzni. Pozdějšì komunistická propaganda však
potřebovala vysvětlovat americké bombardovánì jiným způsobem, takţe jsme se dozvìdali o
zvrhlé potřebě kapitalistů zničit náš průmysl a podrývat tak do budoucna rozkvět lidově
demokratického tábora mìru...
33
Ardeny 2005 – Přílohy
6/
88 mm Flak
88 mm Flak 18
Pravděpodobně nejslavnějšì dělo druhé světové
války. Bylo vyrobeno továrnou Krupp v německém
městě Essen, ve spolupráci se švédskou společnostì
Bofors. Dodávky pro protiletadlové dělostřelectvo
probìhaly od roku 1933. 88 mm flak 18 byl poprvé
bojově nasazen během občanské války ve
Španělsku. Několik bateriì těchto děl bylo
přiděleno německé legii Kondor a výborně se
osvědčily nejen proti letectvu, ale také k ničenì
nepřátelské obrněné techniky a zejména pak tanků.
Poučenì z bojových zkušenostì ze Španělska
přimělo výrobce k vytvořenì průrazných
protipancéřových a kumulativnìch nábojů pro
88ku. Dělo bylo vylepšeno pro spolupráci z
pěchotou a bylo vybaveno pancéřovým štìtem,
který měl ochránit osádku proti palbě nepřìtele.
Pro zvýšenì mobility tohoto protiletadlového děla,
pouţìvaného i na pozemnì cìle, jej konstruktéři
umìstili na tankový podvozek a tak byl vytvořen
nebezpečný samohybný kanón. 88kou byl téţ vybaven stìhač tanků Jagdpanther. 88 mm flak
kanón byl stále po celou válku vylepšován a vzniklo mnoho modifikacì a variant: Flak 18, Flak
36, Flak 37 a Flak 41, kterých bylo celkem vyrobeno 25 000 ks (18/36/37). Byl to velmi
účinný a univerzálnì kanón a stal se jednou z nejobávanějšìch zbranì vojsk Osy.
Data:
Ráţe: 88 mm
Váha projektilu: 9.07 kg
Úsťová rychlost střely : 820 m/sec
Délka: 4.90 m
Délka s podvozkem: 8.25 m
Šìřka: 2.305 m
Váha: 5 000-7 200 kg Rotace: 360°
Elevace: -3° aţ +90°
Nejdelšì dostřel: 14800 m (45°) Nejvyššì dostřel: 10 600 m (85°)
34
Ardeny 2005 – Přílohy
7/
Enigma
Enigma
Enigmu si nechal patentovat 18.2.1918 německý inţenýr
Arthur Scherbius. V dubnu téhoţ roku ji nabìdl
německému námořnictvu. V letech 1926 a 1928 německé
námořnictvo pouţìvalo upravenou verzi stroje Enigma. V
roce 1928 se jeden exemplář Enigmy dostal dìky
problémům při transportu do rukou polským
matematikům ve Varšavě. Ti přišli na to, ţe klávesnice je
spojována s kódovacìm zařìzenìm v abecednìm pořadì.
Na základě tohoto zjištěnì sestrojili dekódovacì zařìzenì
La Bombe.
Enigma svým vzhledem připomìná klasický psacì stroj.
Před jejì klávesnicì je umìstěno 26 konektorů, které
slouţì k propojenì jednotlivých pìsmen. Za klávesnicì se
pak nacházì svìtìcì deska, která obsahuje 26 pìsmen.
Pomocì ţárovek umìstěných na této desce je moţno
rozsvìtit
jakékoliv
pìsmeno.
Vlastnì
šifrovacì
mechanismus se skládá z prostoru, na jehoţ stranách jsou
dvě kola, mezi která se vkládajì dalšì tři kola. Obě krajnì
kola majì 26 kontaktů, které odpovìdajì jednotlivým
pìsmenům abecedy. Kolo v levé části se nazývá reverznì
kolo. Tři vnitřnì kola se vybìrajì z pěti moţných, verze s
výběrem z osmi různých kol se pouţìvala pouze v
námořnictvu. Kaţdé z vnitřnìch kol obsahovalo vpravo
26 pruţinových a vlevo stejný počet plochých konektorů
tak, aby do sebe zapadaly.
Vţdy, kdyţ je stisknuto pìsmeno na klávesnici, tak se
prvnì kolo otočì o jednu pozici. Poté, co se prvnì
okolo otočì 26x, otočì se druhé a nakonec třetì.
Dostáváme tak celkem 26x26x26, tj. 17576 různých
stavů. Pro ztìţenì práce kryptoanalytikům byla délka
zprávy omezena na 250 znaků, aby se nemohly
opakovat sekvence, coţ by útočnìkovi velice pomohlo
při luštěnì kódu.
35
Ardeny 2005 – Přílohy
Enigma
36
Ardeny 2005 – Přílohy
8/
německé pěchotní zbraně
Německé pěchotní zbraně
Mauser vzor 1896/1912
Ráţe 7,63mm,zásobnìk s 10 náboji
Zrovna zobrazený kus nemá ráţi 7,63 (i kdyţ ta je jinak u
tohoto typu nejobvyklejšì), ale ráţi 9 mm o čemţ svědčì
"devìtka" vyraţená na rukojeti.
Parabellum P-08 ´Luger´
Ručnì palná zbraň Parabellum P-08, téţ zvaná jako
„Luger“ vznikla jiţ koncem 19.stoletì. Autorem pistole
je německý konstruktér Georg Luger a jejì typové
označenì P-08 je odvozeno od roku jejìho zavedenì do
výzbroje německé armády (1908).
Popularitě pistole, původně pouţìvajìcì náboj 7,65 mm
Parabellum, do značné mìry přispělo jejì přepracovánì
na mnohem pouţìvanějšì náboj ráţe 9 mm Parabellum. Pistoli do své výzbroje zavedla
německá armáda i námořnictvo a postupem času byla nezanedbatelnou součástì kaţdého
německého vojáka.
V letech 1908 – 1945 se vyrobilo přes 2,5 milionu těchto zbranì. Charakteristický kloubový
mechanismus uzamčenì závěru byl garantem spolehlivé funkce zbraně a zároveň zdrojem
problémů. Systém fungoval bezvadně, pokud byl dokonale čistý, coţ bylo v bojových
podmìnkách prakticky neuskutečnitelné. Pistole nicméně proslula vynikajìcì přesnostì střelby
(zvláště pokud se při střelbě pouţila přìdavná paţba, připevněná na hřbetě rukojeti),
ergonomicky vhodným sklonem rukojeti a vysokou kvalitou výroby dokonce i u exemplářů
vzniklých v průběhu
Schmeisser MP-38
9mm - automatická zbraň
byla představena jako standardnì samopal Německé armády v
roce 1938. Ráţe: 9x19mm Para Zásobnìk: 30 náb. Váha: 7
lbs (asi 3,2 kg)
Samopal MP38 byl spolehlivý, ale nebyl levný, protoţe se
vyráběl obráběnìm, a ne lisovánìm součástì. Tak se vyráběl aţ samopal MP40, coţ byla
modernizovaná varianta MP38. Stavebně byl MP40 téměř přesná kopie MP38, jeho
spolehlivost však byla niţšì. Oba samopaly pouţìvaly řadový zásobnìk na 32 nábojů, který byl
častou přìčinou poruch. Měly kovovou sklopnou paţbu, jako přednì rukojeť slouţil zásobnìk.
Samopal nemohl střìlet jednotlivými ranami, ale zkušený střelec dokázal uvolnit spoušť tak, ţe
vyšla jenom jedna rána. Váha nabité zbraně byla asi 5 kg (11 lbs).
I kdyţ se samopaly MP38 a MP40 lidově nazývajì "Schmeissery", ani jeden z konstruktérů
tohoto jména s nimi nemá nic společného. Zde mám trochu nejasnosti, ale vypadá to, ţe
samopal MP38 vycházel ze samopalu ERMA Machinenpistole jiného německého konstruktéra
H.Vollmera. Odhaduje se, ţe bylo vyrobeno přes milion kusů MP40, prvnìho "modernìho"
samopalu, konstruovaného s ohledem na masovou výrobu. Pro náboj 7,92 mm Kurz - tedy
puškové ráţe ale s kratšì nábojnicì - vznikla po některých experimentálnìch vzorech v roce
37
Ardeny 2005 – Přílohy
německé pěchotní zbraně
1943 zbraň MP 43. I kdyţ zkratka MP znamená Maschinenpistole čili samopal, podobnost
byla jen ve vnějšìm vzhledu.
Novátorská německá zbraň Sturmgewehr 44 - křìţenec samopalu a pušky.
Zbraň obsahovala mechanismus, který byl obdobný jako u německých automatických pušek té
doby, nikoli mechanismus samopalu. Spolu s výkonnějšìm neţ pistolovým nábojem to
znamenalo několikanásobně většì přesnost, průbojnost a dostřel, neţ měl jakýkoliv tehdejšì
samopal. Na druhé straně mohla mìt zbraň velkokapacitnì zásobnìk (třicet nábojů) a byla
schopna střelby dávkou, bez nepřìznivých vlivů zpětného rázu puškového náboje. MP 43 tak
v podstatě spojila nejlepšì vlastnosti předcházejìcìch typů zbranì do nového hávu. Po drobných
úpravách byl v roce 1944 zaveden
nový vzor, jemuţ sám Hitler dal
pojmenovánì Sturmgewehr 44. Právě
název útočná puška se stal
pojmenovánìm pro celou novou
kategorii ručnìch palných zbranì.
Puška samonabíjecí německá G-43
Ráţe 7,92 mm,zásobnìk s 10 náboji
Kulomety MG-34 a MG-42
Němečtì konstruktéři přišli s
revolučnì
koncepcì
tzv.
univerzálnìho kulometu, čili
zbraně, která můţe podle
potřeby slouţit jako těţký
kulomet na trojnoţce i jako
lehký
se
sklopnou
dvojnoţkou. Kulomet MG-34
této konstrukce se velmi
osvědčil za 2. světové války, takţe v obdobì po nì většina armád zavedla do výzbroje podobné
zbraně.
Při své poměrně lehké konstrukci odebìrala zbraň náboje buď ze "sedlových" zásobnìků nebo z pásů
po padesáti kusech. Sedlový zásobnìk tvořily dva bubny po obou stranách hlavně. K posunu nábojů,
které zbraň do nábojové komory střìdavě odebìrala z obou bubnů, docházelo tlakem pruţiny. Do
jednoho pásu se vešlo padesát nábojů pospojovaných ocelovými sponami. Pás šlo srolovat a
38
Ardeny 2005 – Přílohy
německé pěchotní zbraně
vyjìmánì nábojů nečinilo potìţe. Vzhledem ke dvojì úloze měl kulomet vzduchem chlazenou hlaveň
s kruhovými odvětrávacìmi otvory v opláštěnì, a ne uţ onu těţkou a nepruţně ovladatelnou vodou
naplněnou mezistěnu hlavně jako dřìvějšì těţké kulomety. Byl tedy i v roli těţkého kulometu lehčì a
ovladatelnějšì neţ jeho předchůdci. Nedostatkem byla samozřejmě niţšì účinnost vzduchového
chlazenì ve srovnánì s vodnìm, a tak se hlaveň při dlouhotrvajìcì palbě přehřìvala. I proti tomuto
nedostatku však existovala pomoc, neboť přehřátou hlaveň šlo pohotově vyměnit.
MG-34 se vyráběl v letech 1934 -1945, i kdyţ ji hlavně v pozdějšìch letech války nahrazoval
kulomet MG 42. V lehké úpravě váţil kulomet MG 34 zhruba 11,5 kg, tedy o daleko méně neţ jeho
předchůdce MG 08 (62 kg). MG 34 měl dřevěnou ramennì opěrku, pistolovou rukojeť a přednì
mìřidlo se zářezem ve tvaru pìsmene V. Účinný dostřel činil 2000m, teoreticky dosaţitelná kadence
neuvěřitelných 800–900 ran/min.
V roce 1940 začal Mauser pracovat na vývoji levnějšìho a výrobně jednoduššìho nástupce prvnìho
universálnìho kulometu. V nové zbrani se pak účelně skloubily nejlepšì vlastnosti MG 34 se
zkušenostmi zìskanými ze samopalu MP 38/40, který byl výrobně nenáročný.
Výsledná zbraň - MG 42 - sestávala velkou měrou z levných
a snadno zhotovitelných odlitků či výlisků. Ţádné
zjednodušenì však nesmělo jìt na úkor kvality; naopak, MG
42 nebyl jen nejlepšìm kulometem druhé světové války,
neboť vynikal nade všemi kulomety, které kdy byly
vyrobeny vůbec. Kromobyčejná snadnost obsluhy se pojila s
mechanickou odolnostì a spolehlivostì. A kadence MG 42?
Fantastických 1550 ran/min. To staccato se nedalo
nepoznat. I tento kulomet měl stejně jako MG 34 pohotově
výměnnou hlaveň, ba dokonce ještě snadněji vyměnitelnou:
jedinou pruţinou stačilo uvolnit! Co do hmotnosti se MG 42
rovnal svému předchůdci, jakoţ i pásem a sedlovým
zásobnìkem, takţe nebyl problém obě zbraně mezi sebou v boji zaměňovat. I u MG 42 bylo moţné
několik pásů sepnout dohromady, měly-li být palebné dávky delšì. Obě zbraně byly také opatřeny
potlačovačem úsťových záblesků, aby je nepřìtel v noci nemohl tak snadno rozpoznat. Účinnost
tohoto zařìzenì dále násobilo střelivo se speciálnì bezzábleskovou náplnì.
Spojenečtì vojáci na všech frontách rychle poznali, co "spandau" - tak se zbrani řìkalo - dovede, a
měli se před nì na pozoru. O jejì kvalitě a trvalé hodnotě vypovìdá i to, ţe vlastně sloţì německé
armádě podnes, i kdyţ poněkud v pozměněné podobě a pod označenìm MG 3. Je to de facto jedna z
mála zbranì, která nezastarala ani v podmìnkách poválečného bouřlivého rozvoje techniky.
Tak důleţitou roli hrály kulomety v úspěšných německých
obranných operacìch, ţe výběru obsluhy bylo také nutné
věnovat velkou pozornost. Celé druţstvo devìti vojáků bylo
vyčleněno k obsluze přiděleného kulometu a péči o něj. Funkci
prvnìho střelce zastával nesporně nejzkušenějšì a obvykle i
vyznamenaný voják. Jeho pomocnìk, druhý střelec, připravoval
pásy, pravidelně vyměňoval hlavně, v přìpadě potřeby
uvolňoval zaseklé nábojnice a všemoţně udrţoval zbraň v
palbyschopném provozu. Dva muţi - většinou nejméně zkušenì
nováčci, neměli na starost nic jiného neţ přìsun nového střeliva ke kulometu. Velkou výhodou tohoto
systému bylo, ţe si roje německé pěchoty mohli dovolit i velmi těţké ztráty - aţ dvoutřetinové;
dokud měl kdo obsluhovat kulomet, zůstávali bojeschopnými. Dokud mělo druţstvo střelce, nabìječe
a nosiče munice jeho palebná sìla se nezměnila.
39
Ardeny 2005 – Přílohy
9/
spojenecké pěchotní zbraně
Spojenecké pěchotní zbraně
(Zdroj: internet, http://kvh101abn.valka.cz/weapons.htm - tam jsou i vyobrazení, která pro
příliš velký rozsah nemohla být použita v této publikaci)
Smith & Wesson
USA revolver Smith & Wesson Military and Police Model 1905
Téţ Victory Model, British Service či K-200
Ráţe : .38 Special (9, 1 mm)
Spoušťové ústrojì: dvojčinné, DA - Double Action
Zásobnìk : nemá, počet komor ve válci 6
Váha: 0,9 kg Délka: 248 mm
Délka hlavně: 127 mm Úsťová rychlost : 183 m/s
Výrobce : Smith & Wesson – USA
Pistole Colt M1911A1
Do výzbroje U.S.ARMY zavedena v roce 1921. Osobnì zbraň
poddůstojnìků a důstojnìků. Ráţe .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP,
zásobnìk na 7 nábojů.
Samonabíjecí puška M1 Garand
Zbraň zkonstruovaná Johnem Garandem. Ráţe .30-06“ .Zásobovánì rámečkem s 8 náboji.
Samonabíjecí
M1, M1A1
karabina
Zavedena v roce 1942. Lehká
kompaktnì zbraň. Verze
M1A1 pro výsadkáře měla
sklopnou ramennì opěrku.
Ráţe .30“ (7,62 mm). Náboj
.30 Carbine, zásobnìk na 15
nábojů.
Samopal Thompson M1, M1A1
Poslednì z řady „Tommy gunů“. Střelba jednotlivými
ranami nebo dávkami. Dynamický neuzamčený závěr,
vypouštěný ze zadnì polohy. Zaveden v roce 1941.
Ráţe .45“ (11,43 mm). Náboj .45 ACP, zásobnìky na
20 nebo 30 nábojů.
Samopal M3, M3A1 (Grease Gun)
Poměrně jednoduchá zbraň. Verze M3 měla
natahovánì závěru řešeno pomocì kliky na pravé
straně pouzdra závěru, verze M3A1 měla pod
odklopným vìkem vybránì pro prst přìmo v těle
závěru. Střelba bylo moţná pouze dávkou.
Dynamický neuzamčený závěr. Ráţe .45“ (11,43
mm). Náboj .45 ACP, zásobnìk na 30 nábojů.
40
Ardeny 2005 – Přílohy
spojenecké pěchotní zbraně
Automatická puška Browning M1918A2 (BAR)
Tato zbraň je v podstatě lehký kulomet. Střelba moţná jednotlivými ranami i dávkou. Ráţe
.30-06“. Náboj .30-06, schránkový zásobnìk na 20 nábojů.
Kulomet Browning M1919A4/A6
Kulomet se vzduchem chlazenou hlavnì, pouţìvaný buď ve verzi s trojnoţkou (A4), nebo
dvojnoţkou a paţbou (A6). Ráţe .30“ (7,62 mm). Zásobovánì náboji .30-06 buď textilnìm
pásem s kapacitou 250 nábojů, nebo článkovým kovovým pásem. Verze M37, lafetovaná v
obrněných vozidlech, měla moţnost podávánì pásu z obou stran (M1919 pouze zleva).
Obranný granát Mk.II
Zkonstruován v r. 1918. Litinové odlévané tělo obsahovalo
cca 55 g TNT nebo EC prachu. Zapalovač (M5, M6, M10 –
různé verze) měl zpoţděnì 4 – 4,5 sec.
Útočný granát MK.III
Vznikl v roce 1918. Měl válcové tělo ze
speciálně impregnovaného papìru nebo fìbru.
Náplň TNT, bez střepinového účinku.
Zapalovače měly zpoţděnì 5 sec (M6A2,
granát Mk.IIIA1), později 4,5 sec (M6A3,
granát Mk.IIIA2).
Dýmový granát M15
Náplň tvořil bìlý fosfor. Fosfor při vzplanutì plechové tělo granátu roztrhal a byl nebezpečný v
okruhu 25 m. Pouţìval se tak i jako zápalný nebo proti ţivé sìle (coţ mezinárodnì konvence
zakazovaly!). Časový zapalovač M6A3 měl zpoţděnì 4,5 sec.
Dýmový granát M8
Plechové tělo s výfukovými otvory v hornìm vìku obsahovalo směs Hexachlorethanu a Zinku.
Zapalovač M200A1 měl zpoţděnì 2 sec, náběh k plnému dýmovému výkonu trval dalšì 3 sec.
Zápalný granát M14
Termitový granát, primárně určený k ničenì nepřátelského nebo vlastnìho
vybavenì a techniky proti ukořistěnì nepřìtelem. Termitová sloţ vyvinula teplotu
přes 2370°C, coţ stačilo k propálenì bloku motoru nebo ke svařenì závěru s
hlavnì děla. Zapalovač M200A1.
Dýmový granát M16
Tento granát mohl mìt dle pouţité náplně 8 různých barevných provedenì
(modrý, zelený, oranţový, červený, fialový, ţlutý, černý, bìlý dým), později
pouze 4 barvy (červený, ţlutý, zelený, fialový dým). Doba hořenì dýmové
náplně byla cca 2 ½ minuty. Plechové tělo, zapalovač M200A1.
Dýmový granát M18
Nahradil v r.1943 typ M16. Jedinou odlišnostì byla doba hořenì dýmové náplně a to pouze 1
minuta.
41
Ardeny 2005 – Přílohy
spojenecké pěchotní zbraně
Pancéřovka M1, M1A1 Bazooka
Verze M1 byla do výzbroje zavedena v roce 1941, M1A1 v roce 1943. Oba typy měly
jednodìlnou raketnici a odpalovánì pomocì bateriì, uloţených v dřevěné ramennì opěře. Ráţe
2,36“ (60 mm). Délka 1390 mm. Maximálnì dostřel kolem 400 yardů (cca 365 m), efektivnì
vzdálenost střelby kolem 120 yardů (110 m). Náboje M6A1, M6A3, počátečnì rychlost 105
m/s.
Pancéřovka M9, M9A1 Bazooka
V roce 1944 se objevila přepracovaná verze Bazooky – M9. Ráţe zůstala zachována. Raketnice
o délce 1550 mm sestávala ze dvou kusů, spojených bajonetovou spojkou. Odpalovánì
zajišťoval malý indukčnì generátor v rukojeti. Mìřidla byla zpočátku mechanická, výklopná,
později se objevil optický zaměřovač T90, který se dal téţ sklopit.
Puškový granátomet M7, M7A1
Nasazoval se na hlaveň pušky M1 Garand a zajišťoval na zámku pro bodák. Při pouţitì
granátometu M7 muselo být vyřazeno z provozu plynové ústrojì, neboť při odpalovánì granátu
velmi trpělo zvýšeným tlakem. Proto byla zkonstruována varianta M7A1 a zavedena speciálnì
uzávěra plynového mechanismu, kde nasazený granátomet dìky speciálnìmu trnu pootevřel
odpouštěcì ventil. Odpalovánì granátů se provádělo speciálnìm nábojem .30 M3. Pro zvýšenì
dostřelu se do dutiny puškového granátu ještě mohla vloţit zesilovacì nábojka M7 – pak se ale
jiţ nedalo odpalovat puškové granáty se zbranì zasazenou do ramene. Mìřidla M15 se
připevňovala na levý bok předpaţbì pomocì 2 vrutů a měla stupnice pro přìmou střelbu i pro
střelbu hornì skupinou úhlů.
Puškový granátomet M8
Určený pro karabinu M1, zajišťovánì bylo pomocì „pantu“ se šroubem a křìdlovou maticì;
sesmeknutì vpřed bránil nosič mušky. Problém s přetlakem v plynovém mechanismu zde
nemusel být řešen, neboť karabina má oproti Garandu zcela odlišný odběr plynů. Výmetná
nábojka měla označenì .30 M6. Střelba pomocì zesilovacì nábojky M7 byla u karabiny
zakázána, s výjimkou nouzových situacì. Mìřidla téţ typu M15.
Puškový protitankový granát M9A1
Zaveden v roce 1942. Průbojnost pancìře 4“ (102 mm), dostřel aţ 250 yardů (225 m), se
zesilovacì nábojkou M7 o cca 60 – 100 yardů dále. Nárazový zapalovač.
Puškový tříštivý granát M17
Zaveden v roce 1943, jeho přednì část byla opatřena závitem, shodným ze závitem
zapalovače ručnìho granátu MkII (jehoţ tělo tvořilo přednì část granátu), zadnì část
obsahovala trubku se stabilizátorem. Nárazový zapalovač. Dostřel zhruba 180 m.
Puškový dýmový granát M19
Zaveden v roce 1943, v podstatě se jednalo kombinaci těla ručnìho granátu M15 a zadnì
části puškového granátu M9. Hlavice obsahovala 8.5 unce bìlého fosforu, za hlavicì byl
umìstěn nárazový zapalovač.
Puškový dýmový granát M20
Zaveden v roce 1943. Byl podobný běţnému dýmovému granátu, obsahoval 10 ¾ unce směsi
HC (Hexachlorethan - Zinek) . Tělo granátu obsahovalo 5 otvorů pro volné unikánì dýmu.
Zapalovač byl nárazový.
42
Ardeny 2005 – Přílohy
spojenecké pěchotní zbraně
Puškový dýmový granát M22
Tento granát, zavedený v roce 1943, byl podobný typu M20. Měl plechové tělo s ogiválnì
hlavicì s otvory pro únik dýmu. Náplň tvořilo 6 ½ unce barevné dýmové směsi. Pouţìvaly se
tyto barvy: červená, zelená, fialová a ţlutá. Zapalovač byl nárazový.
Signální puškové granáty
Bylo pouţìváno vìce typů, které se lišily barvou svìtìcì
sloţe a přìtomnostì nebo nepřìtomnostì padáčku – rozlišeny byly barvou krytu a markingem.
Tělo granátu bylo hlinìkové. Pouţìvány od roku 1944. Typy bez padáčku: M18A1 (bìlý),
M20A1 (zelený), M22A1 (ţlutý), M52A1 (červený).
Typy s padáčkem: M17A1 (bìlý), M19A1 (zelený), M21A1 (ţlutý), M51A1 (červený).
Puškový adaptér M1, M1A1 pro obranný granát Mk.II
M1 zaveden v roce 1943. Ručnì granát MkII byl v adaptéru přidrţován pomocì čtveřice drţáků,
z nichţ jeden měl na sobě přinýtováno vodìtko, na kterém bylo navlečené posuvné pouzdro
určené pro přidrţovánì vrhové pojistky ručnìho granátu před výstřelem. Pouzdro bylo proti
vypadnutì zajištěno zahnutým koncem vodìtka. Po vloţenì ručnìho granátu do adaptéru a
připravenì adaptéru k výstřelu (nasunutì na výmetnou hlaveň granátometu) musela být
odstraněna dopravnì pojistka (vrhová pojistka byla drţena posuvným pouzdrem). Při výstřelu
vlivem setrvačnosti (1. Newtonův pohybový zákon) pouzdro narovnalo (nebo ulomilo)
zahnutou část vodìtka a sesmeklo se z něho. Tìm byla uvolněna vrhová pojistka granátu, granát
se začal časovat a po 4 – 4,5 sec nastala jeho exploze. Dostřel 175 yardů. Verze M1A1 se lišila
v počtu drţáků pro granát, a sice 3.
Puškový adaptér M2, M2A1 pro dýmové granáty
Zaveden v roce 1943. V přednì části byly 3 drţáky pro umìstěnì dýmového granátu. Objìmka
(spona) na vrhovou pojistku byla samostatná. Verze M2A1 se lišila provedenìm stabilizátoru.
Mina No. 75 Hawkins
Určena hlavně k poškozenì pojezdového ústrojì
obrněných vozidel, zejména přetrţenì pásů u tanků (proti těţšìm typům jako
Tiger nebo Panther bylo nutno pouţìt vìc min najednou). Zapalovače byly
iniciovány najetìm tanku na minu a byly buď chemické nebo nárazové. Pro
demoličnì účely bylo tyto miny moţné odpálit některou běţně pouţìvanou
rozbuškou. Náplnì bylo 1,74 liber (0,8 kg) TNT. Existovaly 3 verze, které se od
sebe mìrně lišily vnějšìmi rozměry.
Granát No. 82 Gammon
Granát z nárazovým zapalovačem s vrhovou pojistkou
ve tvaru pásky (délky 114 nebo 292 mm), umìstěnou pod šroubovacì čepičkou. Granát
Gammon obsahoval 0,9 kg plastické trhaviny a byl pouţìván předevšìm britskými výsadkáři
(uvádì se, ţe tìmto typem bylo zničeno aţ 85% německých tanků v bojìch v Arnhemu).
Nálož M1A1 „Torpédo Bangalore“
Torpédo Bangalore je tyčová náloţ, sestávajìcì z většìho počtu náloţek, uloţených společně v
kovové trubce. Několik trubek je moţno spolu spojit pomocì spojek. Primárnì pouţitì torpéda
Bangalore bylo ničenì překáţek z ostnatého drátu nebo podobných překáţek (při explozi byl v
zátarasu z ostnatého drátu vytvořen průchod široký cca 10 – 15 stop), dále demolice málo
odolných objektů nebo techniky, ale také se pouţìvalo pro ničenì výbušných nástrah a čištěnì
minových polì.
Pro čištěnì minových polì se torpédo pouţìvalo vyjìmečně, neboť spolehlivě zlikvidovalo
pouze protipěchotnì miny v úseku širokém necelou stopu; někdy přivedlo k výbuchu i minu
protitankovou. Bylo zde ale nebezpečì, ţe exploze protitankovou minu nezlikviduje, ale naopak
43
Ardeny 2005 – Přílohy
spojenecké pěchotní zbraně
ji přivede do stavu zvýšené citlivosti – mina pak byla nebezpečná i pro pěchotu nebo pro
ţenisty, kteřì se ji snaţili zneškodnit. Vodotěsná náloţ je 5 stop (1524 mm) dlouhá a má
průměr 2 1/8 palce (54 mm). Hmotnost jedné náloţe je cca 13 liber (5,85 kg). Náplň torpéda
Bangalore tvořilo 9 liber (4 kg) Amatolu 80/20.
Nálož M2
Náplň bloku tvořì Tetrytol. Hmotnost 2,5 libry (1,13 kg).
Nálož řetězová M1 Řetězová náloţ M1 obsahuje 8 ks 2,5 librových bloků (rozměrově
shodné s blokem M2). Jednotlivé náloţe jsou navzájem propojeny pentritovou bleskovicì
(PETN, primacord). 8 ks (nebo i méně) náloţì můţe být poloţeno v řadě za sebou, ovinuto
okolo likvidovaného objektu nebo uloţeno pohromadě ve vaku.
Nálož M3 (plastická trhavina C)
Hmotnost 2,5 libry (1,13 kg). Na rozdìl od předchozìch typů je pouţita plastická trhavina C.
Nálož TNT 1 librová
Tato náloţ je v podstatě zmenšeninou předchozìch typů. Hlavnì odlišnost spočìvá v provedenì
konců náloţe – ty jsou kovové a opatřeny otvorem s
vylisovaným závitem pro našroubovánì některé ze
standardnìch roznětek. Hmotnost 1 libra (0,45 kg).
Nálož TNT ½ librová
½-librová (0,225 kg) náloţ TNT je polovičnì neţ
předchozì (1-librová náloţ je v podstatě tvořena z 2 ks
½-librových náloţì, které jsou zabaleny do
impregnovaného papìru). Má téţ kovové konce.
Nálož M4 (plastická trhavina C)
½-librová (0,225 kg) náloţka plastické trhaviny C.
Minomet M2
Lehký minomet ráţe 60 mm. Hmotnost 42
liber (18,9 kg). Maximálnì dostřel 1985
yardů (cca 1800 m), efektivnì dostřel okolo
1000 yardů (910 m). Zaměřovač M4.
Rychlost střelby 18 ran/min (průměrná), 30
– 35 ran/min (maximálnì).
Pouţìvány byly následujìcì typy granátů:
M49A2 HE (high explosive), hmotnost 1,4 kg,
úsťová rychlost 163 m/s,
M302 WP (white
phosphorous) dýmový s náplnì bìlého fosforu,
hmotnost 1,8 kg, úsťová rychlost 140 m/s, M83
osvětlovacì s padáčkem, hmotnost 1,6 kg, výškový
dosah 800 stop (244 m), sestupová rychlost 10 stop/s
(3 m/s), čas hořenì náplně cca 25 sec, světelný výkon
110 000 cd, osvětlený prostor o průměru cca
100yardů.
44
Ardeny 2005 – Přílohy
10/
vozidla, která jsme měli možnost vidět
Half-track Personnel Carrier M3
Obrněné vozidlo obecně nazývané Half-track Car M2 s prostorem
pro 13 sedìcìch muţů. 3 sedadla jsou v prostoru u řidiče. Je poháněno
benzìnovým šestiválcem White 160AX 6.
Výrobcem je fa White Motor.
Váha 17,500 lb.
Délka 19 ft., 9½ ins.
Šìřka 6 ft., 5 ¼ ins.
Výška 6 ft., 9 ins.
Zásoba munice: 4000 nábojů
Max. stoupánì: 60%
Obsah nádrţe: 60 gals.
Dojezd: 220 mil
Trvalá rychlost ve 4% stoupánì: 25 M.P.H.
Max. náklad: 3,500 lb.
Výzbroj: kulomet Ca1. .30 Browning
Machine Gun M1919A4 (Flexible) s lafetou M25 1. Ten je na třìnoţce, můţe ale být adaptován na
otočnou lafetu, která je umìstěna na podlaze korby.
11/
WC-51 Dodge 4x4 Army Truck
Délka: 4.47 m (176 inches).
Šìřka: 2.10 m (83 inches).
Výška: 2.15 m (85 inches).
Váha: 3.307 kg (7.350 lb).
Motor: Dodge T214 šestiválec, 3.772 cm3
Výkon: 92HP při 3.200ot./min.
Hloubka brodu: 0.8 m (34 inches).
Objem nádrţe: 136 l (30 gallons).
Dojezd: 384 km (240 miles).
12/
VW 82 Kübelwagen
Čtyřdveřový čtyřmìstný otevřený vojenský vůz,
motor vzadu a pohon zadnìch kol. Vzduchem
chlazený plochý čtyřválec (boxer) s rozvodem
OHV, objem 1131 cm³, vrtánì 75 mm a zdvih
64 mm, komprese 5,8, karburátor Solex, výkon
18 kW (25 konì) při 3300 ot/min. Čtyřstupňová
převodovka s redukcì, rozvor 2400 mm, vnějšì
rozměry 3740x1680x1600 mm, hmotnost 725
kg, maximálnì rychlost 80 km/h. Vůz zkonstruoval Ferdinand Porsche pro německou armádu
(Wehrmacht). Měl zesìlený podvozek brouka VW a jednoduchou karosérii. Vyráběl se v letech 1940
aţ 1945, celkem bylo armádě dodáno 50 000 vozů VW 82 Kübelwagen. Prvnì vozy měly motor 985
cm³, od roku 1943 se montoval uvedený většì motor.
45
Ardeny 2005 – Přílohy
13/
vozidla, která jsme měli možnost vidět
NSU HK-101 Sd.Kfz.2 Kleines Kettenkraftrad
Kleines Kettenkraftrad byl vyráběn NSU
od r. 1939 jako Kettenkraftwagen HK 101 a
od roku 1940 bylo označenì změněno na
Kleines Kettenkraftrad. Přes 90% strojů
vyráběl NSU a zbytek by Stoewer v
Stettinu. Celkem bylo vyrobeno 8807ks (v
letech 1940 – 1944). Otáčenìm řidìtek byly
zároveň přibrţďovány pásy.
Délka 3.00m, šìřka 1.00m, výška 1.20m,
váha 1560kg. Posádka 3 muţi.
Motor Opel Olimpia 1.5 l - 4-válec, 36Hp.
Rychlost(silnice) 80km/h, dojezd (silnice) 250km, nádrţ 42 l.
14/
Sd Kfz 303 Goliath, B V-Motor, Gerät 671
Byla to vlastně "bedna s výbušninou" vybavená pásy. Jednalo se o dálkově ovládaný (řìzený radiem
nebo po drátech) malý demoličnì tank, který nesl asi 100 kg trhaviny a měl být určen k likvidaci
nepřátelských vozidel a bunkrů. Goliath poháněl malý elektrický nebo spalovacì motorek, pohyboval
se rychlostì asi 20 km/h a ovládat se dal na vzdálenost 600 - 900 metrů. Šlo o výrobek firmy
Zündapp. Poprvé byl nasazen u Kurska a zde se projevila jeho velká nevýhoda - malá ochrana před
palbou ručnìch zbranì. Sovětštì pěšáci většinu Goliathů zlikvidovali palbou ze samopalů nebo
kulometů ještě před tìm, neţ dorazily k cìli. Poměrně masivně byly zbraň nasazena proti barikádám
během varšavského povstánì.
Váha:
430kg
Motor: Zündapp SZ7 / 2-válec / 12.5hp
Rychlost (silnice): 11-12km/h
Dojezd (silnice):
12km
Dojezd (terén):
6-8km
Objem nádrţe:
6l
Délka:
1.62m (Sd.Kfz.303a)
1.69m (Sd.Kfz.303b)
Šìřka:
0.84m (Sd.Kfz.303a)
0.91m (Sd.Kfz.303b)
Výška:
0.60m (Sd.Kfz.303a)
0.62m (Sd.Kfz.303b)
Pancìř:
Náloţ:
10mm (mild steel)
75kg Sprengladung (Sd.Kfz.303a)
100kg
Sprengladung
(Sd.Kfz.303b)
46
Ardeny 2005 – Přílohy
15/
Verdun
Verdun
Výjimku mezi přílohami drží bezesporu téma Verdunu….
Verdun
co mu předcházelo, co se všechno připravovalo a jak to celé probíhalo
___________________________________________________________________________
Několik poznámek a zajímavostí k tématu.
47
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Verdun,
co mu předcházelo, co se všechno připravovalo a jak to celé probíhalo
___________________________________________________________________________
Několik poznámek a zajímavostí k tématu.
Obsah:
1.
2.
Od Bastily k Sarajevu ...................................................................... 49
Plány a taktiky .................................................................................. 49
2.1 Schlieffenův plán ....................................................................... 49
2.2 Francouzské plány...................................................................... 51
3.
4.
5.
6.
7.
8.
9.
Rok 1914........................................................................................... 52
Rok 1915........................................................................................... 54
Rok 1916........................................................................................... 54
Verdun .............................................................................................. 54
Před střetem ...................................................................................... 56
Chronologie bitvy ............................................................................. 57
Závěrečné údaje: ............................................................................... 64
srpen 2005
pif 2005
48
Ardeny 2005 – Přílohy
1.
Verdun
Od Bastily k Sarajevu
28. července 1914 vyhlašuje Rakousko Uhersko Srbsku válku, která později přeroste v obrovský
konflikt a vejde do dějin jako I.světová válka.
Předcházely tomu všemoţné přìčiny a události a vzájemná kauzalita těchto dějů je vìce neţ zřejmá.
Troufnu si tvrdit, ţe řetěz přìčin a následků se počìná 14. červencem 1789, kdy padla Bastila. Francie
si poté prošla nelehkou dobou a nelehkým vývojem revoluce, diktatury, konzulátem a cìsařstvìm a
změnila při tom nejen svou tvář, ale i tvář Evropy. A s tou změnou tváře se měnì i dosavadnì duch
starého kontinentu. Celé toto náročné obdobì nutně musì mìt nějaký závěr a ten napsali vìtězové ve
Vìdni roku 1815 a my jej známe pod názvem „vìdeňský kongres“. Lze řìci, ţe ten Evropu nově státně
politicky stabilizoval. A Evropa si skutečně poměrně klidně ţila, zhruba tři desìtky let to trvalo. Rok
1948 nastartoval ale neklid a šlo se z války do války. 1848/49 občanské a revolučnì války takřka ve
všech státech, 1853 – 1856 krymská válka, 1859 válka spojených sil Francie a Sardinie proti
Rakousku, 1864 válka Pruska a Rakouska proti Dánsku, 1866 válka prusko – rakouská a italsko –
rakouská, 1870/ 71 válka prusko (ale dá se řìci jiţ německo) – francouzská a 1875 – 1878 opětná
protiturecká povstánì a následujìcì rusko – turecká válka. A v této sérii „třicetileté války 19. stoletì“ se
vìdeňský státně politický systém z roku 1815 zhroutil jako domeček z karet. Forhontem Evropy se
stalo Německo, jehoţ vznik je zřejmým úspěchem Pruska a kde Prusko je také onou hlavou, mozkem i
výkonnými údy. A Německo také modifikovalo novou politickou soustavu, kterou kodifikoval
berlìnský kongres v roce 1978. A zase následovaly tři desetiletì relativnìho klidu pro Evropu. Belle
epoque, zlatá doba…
V roce 1908 přišly války balkánské, anexe Bosny a Hercegoviny Rakousko – Uherskem, v roce 1912
druhá válka balkánská, kdy Bulharsko, Srbsko, Řecko a Černá Hora poráţì Turecko a v roce 1913
Srbsko nakrátko okupuje části Albánie. A je po klidu a v novinách té doby jsou úvahy, eseje, prognózy
o moţné válce na dennìm pořádku, ono těch důvodů proč válčit je pochopitelně ještě mnohem vìce,
navìc v té době jiţ existujì smluvně vázáné spolky a dohody, které se nemajì rády a jsou uţ od nátury a
od zakládajìcìch listin proti sobě. Trojspolek byl uzavřen jiţ v roce 1879 aţ 1882 Německem,
Rakousko – Uherskem a Itáliì proti Francii a Rusku. A protoţe se německý cìsař Vilém II svou
neomalenou politikou přìmo zaslouţil o to, ţe dlouholetá jednánì s Ruskem ústila v nedůvěru, ruský
car začal hledat oporu spìše v Anglii. V roce 1907 podepsal nakonec s Angliì společnou dohodu a je
nabìledni, ţe z logiky věci se přidává i Francie. Dohoda s velkým D je na světě41. A tak je smrt
Františka Ferdinanda D´Este v Sarajevu 28. června 1914, která přišla z rukou atentátnìka Gavrila
Principa, opravdu onìm zapáleným doutnákem, který zapaluje Evropu. Ta ostatně ani neměla
připravený hasičák, spìš všude po domě jednu hořlavou látku vedle druhé….
2.
Plány a taktiky
2.1 Schlieffenův plán
Polnì maršál hrabě von Moltke spravoval pruský štáb 31 let, velel vojskům v Dánsku při válce o
Šlesvik a Holštýn, byl strůjcem vìtězstvì ve válce prusko rakouské a hlavně se zásadnì měrou zasadil o
vìtězstvì nad největšìm rivalem evropského kontinentu Franciì v roce 1870/71. 1.zářì 1870 u Sedanu
připravila pruská vojska pokořujìcì poráţku francouzské takzvané alsaské armádě. Tehdy se jejì
zbytky v čele s francouzským cìsařem Napoleonem III. stáhly do Sedanské pevnosti. Po pár hodinách
41
Trojspolek později Itálie opustì, toto uskupenì pak je spolu s dalšìmi státy nazýváno Centrálnì mocnosti, Dohodě se
původně řìká Trojdohoda, to aby se pasovalo k rivalitnìmu Trojspolku
49
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
ale Napoleon III. u vědomì beznadějné poráţky vyjel i s bìlou vlajkou a vzdal se pruskému králi.
83 000 muţů se 449 děly se vzdalo a Francouzi z toho majì dodnes husì kůţi.
Moltkeův plán „memorandum č. 18“, který byl tehdy pouţit proti západnìmu nepřìteli ve zmiňované
válce, platil do roku 1891. Tehdy tehdejšì náčelnìk pruského, a vlastně uţ německého generálnìho
štábu, polnì maršál von Schlieffen vypracoval novou koncepci,42 jak se rychle vypořádat s Franciì. A
tak zatìm co se Francouzi věnovali výstavbě a posilovánì obrany verdunské oblasti, která na prvnì
pohled je jediným moţným směrem německého úderu, Schlieffen přemýšlel jinak.
Klìčem k úspěchu byl podle něho strategický obchvat francouzské armády buď po jejìm levém, nebo
pravém křìdle. Ale obejìt pravé francouzské křìdlo znamenalo jìt přes hornaté Švýcary a francouzskou
Juru a to by byl hazard. Levé křìdlo se pak naskýtalo mezi Verdunem a Belgiì. Nevìm, jestli Schlieffen
přemýšlel, ţe s Belgiì válčit nechce a ţe zkoumal moţnosti nezasáhnout a nevstoupit na jejì územì,
kaţdopádně z vojenského hlediska by boje v tomto úzkém koridoru byly rovněţ hazardem,
francouzské sìly by v zádech měly verdunský pevnostnì systém, ze kterého mohly čerpat posily a mìt
v něm skvělé zázemì. Schlieffen tedy volì sice zdlouhavý, ale jedině moţný postup - přes Belgii.
V roce 1906 Schlieffen odstupuje a na jeho mìsto usedá „mladý Moltke“, synovec polnìho maršála a
ten ještě Schlieffenův plán upravuje, ale v zásadě zůstává myšlenka útoku proti Francii stejná.
Základnì ideou je obchvat levého křìdla francouzské armády, který začne překročenìm řeky Meusy, a
dále budou postupovat německé armády střednì částì Belgie. Levé křìdlo německé armády, poměrně
slabé, se opře o systém pevnostì Mety – Diedenhofen a Štrasburk – Mutzig a bude čelit
předpokládanému francouzskému útoku (vycházelo se z tehdejšìch plánů francouzského generálnìho
štábu). A zatìm co toto slabšì levé křìdlo bude zadrţovat hlavnì francouzský nápor, popř. i částečně
bude ustupovat, severnì křìdlo se obchvatem stočì k Pařìţi, popř. ji i obejde od jihu a začne svìrat
Francouze od západu. Byla to taková gigantická vrata, kdy na pravém čepu francouzská vojska útočì a
stáčejì se do kapsy na hranicìch s Německem, zatìmco obrovská veřej pravého německého mohutného
křìdla se stáčì od severu přes západ k jihu a začìná se zavìrat opět k východu k hranicìm Německa.
Konkrétně ono pravé křìdlo mělo postupovat takto:
severnì skupina armád dosáhne linie Brusel – Namur
střednì skupina armád dosahuje linie Namur – Mezières
jiţnì skupina armád pak útočì na linii Mezières – Verdun
předpokládaný francouzský postup na linii Toul – Verdun krylo 5 záloţnìch armádnìch sborů.
Pravé křìdlo pak dále mělo útočit na francouzské územì na linii Mezières – Rethel – La Fère ( Athos
by koukal), a dále pak na čáře La Fère – Pařìţ. Schlieffen chtěl Pařìţ dobìt, ale pokud by bylo potřeba
rychlého postupu, hodlal ji vzìt od jihu do obklìčenì. Nebylo to na tehdejšì dobu špatně vymyšleno.
Mladý Moltke ale udělal některé změny a tak v roce 1914 uţ vypadalo všechno trochu jinak. V prvé
řadě posìlil levé křìdlo – ostatně měnily se i operačnì plány francouzské – a tak utrpěla mohutnost oné
veřeje pravého křìdla, uţ zde nebyla ta, podle von Schlieffena, drtivá početnì a materiálová převaha,
nebyl dostatek záloh.
42
mapa uvedená dále v mapové části těchto Přìloh, znázorňuje nejen Schlieffenův záměr, ale i později plánované akce
francouzské. Zárověň jsou zde uvedeny v jednotlivých operačnìch směrech přesně armády a jejich velitelé tak, jak to v den
zahájenì války opravdu bylo.
50
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Konkrétně měly německé armády tato sloţenì, tyto úkoly a tyto cìle:
Pravé křídlo:
severnì skupina (obchvatné křìdlo s nejdelšì trasou a úkolem vypořádat se co nejrychleji s Belgiì a
vstoupit od severu na francouzské územì)
1. armáda pod vedenìm generála von Klucka
2. armáda pod vedenìm generála von Bülowa
3. armáda pod vedenìm generála von Hausena
střednì skupina (okupovat Lucembursko, roztáhnout se v nástupnìm prostoru aţ k Metám a tvořit
spojovacì most k levému křìdlu)
4. armáda pod vedenìm prince Alberta z Württembergu
5. armáda pod vedenìm korunnìho prince Viléma
Levé křídlo:
(chránit jiţnì bok obchvatného křìdla a poutat francouzské sìly při průniku do Lotrinska)
6. armáda pod vedenìm prince Ruprechta Bavorského
jiţnì skupina
7. armáda pod vedenìm generála von Heeringera
2.2 Francouzské plány
Po prusko francouzské válce se Francie dìky generálovi Séré de Rivière soustředila na vybudovánì
obraného pásma, který tvořil pevnostnì systém a který byl budován v letech 1875 – 1885. Ve východnì
Francii tak vznikla nebývalá soustava pevnostì na linii Belfort – Epinal – Toul – Verdun, ve druhé linii
pak opevněnì v Remeši (my známe La Pompell) – Laon – La Fère. A protoţe budovali vlastně obranný
val, obranné byly i strategie pro armádu, prostě bránit a ubránit se německému vpádu. Aţ v roce 1898
se začala prosazovat strategická defenziva, coţ znamenalo kalkulovat s předpokladem německého
obchvatu severnì nebo jiţnì stranou. Armáda vyčká za pevnostnì liniì v defenzìvě a vyrazì pak tìm
směrem, kde se objevì nápor nepřìtele. V roce 1910 se stal předsedou Vrchnì válečné rady generál
Michel, coţ byl znalec Schlieffenova plánu a tomu přizpůsobil francouzskou vojenskou doktrìnu. No,
změnil, snaţil se, protoţe to bylo něco kardinálně jiného, neţ do té doby francouzské plány
předpokládaly a k čemu do té doby směřovalo veškeré vojenské úsilì. Michel stavěl na ofenzivě
směrem na Belgii, dřìve neţ severnì německé armády vůbec rozvinou své severnì sìly. Uţ o rok
později stoupalo sebevědomì francouzských generálů tak, ţe nic jiného neţ bezohlednou ofenzìvu
neznali. Konec schovávánì v pevnostech, hurá na Němce. Michel byl ve svých plánech přece jen
opatrnějšì a byl vyměněn. Na jeho mìsto přišel starý „buldok“ generál Joffre a stal se vrchnìm
velitelem francouzských armád.
Joffre byl starý koloniálnì voják, ve vypjatých situacìch dokázal být nad věcì, zaţil toho za ta léta
sluţby uţ přece tolik…Dokázal jednat uváţlivě a nespěchal. V roce 1913 se představil s operačnìm
plánem č. 17, který platil i v době vypuknutì I. světové války.
Hlavnìm ofenzivnìm smyslem jeho plánu bylo napřìt všechny sìly proti Německu, přičemţ by se pravé
křìdlo jeho vojsk opřelo o Rýn. Přesto nezapomìnal i na Schlieffenův plán a tak měl tento plán č. 17
dvě moţné varianty.
Ofenzivnì varianta předpokládala, ţe jiţnì křìdlo postoupì z prostoru mezi Vogézami a řekou Moselou
směrem na Saarburg a Mörchingen, přičemţ část se stočì ještě vìce na jih, na Colmar a Mylházy a tam
se dotkne Rýna. Severnì křìdlo by útočilo v prostoru Verdun a Mety směrem na Diedenhofen. Středem
51
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
by pak postupovaly armády, které by zajišťovaly jednak spojenì mezi křìdly a popřìpadě by i
prováděly různé upoutávacì, obkličovacì práce. A dalšì sbor byl připraven hned v druhém sledu jako
zálohy
A porušì-li Němci belgickou neutralitu a půjdou nakonec skutečně přes Belgii? V tom přìpadě se
severnì křìdlo stočì ještě vìce na sever a v prostoru Mezièrs by vtrhlo do Belgie, původně záloţnì
armáda by se posunula do prostoru takto vzniklé mezery a zaútočila by na belgický Arlon. Joffre
předpokládal, ţe Němci v původnìm ataku, při porušenì neutrality Belgie, ztratì mnohem vìce vojáků,
ztratì mnohem vìce času a budou muset vyvinout značné úsilì. Všechno to bylo nakonec ale jinak.
A tak ještě jak stály konkrétně připraveny francouzské armády v den vyhlášenì války Německem, tj. 2.
srpna 1918:
Severní (pravé) křídlo:
5. armáda pod vedenìm generála Lanrezaca
střed:
3. armáda pod vedenìm generála Ruffeyho
jižní (levé) křídlo
1. armáda pod vedenìm generála Dubaila
2. armáda pod vedenìm generála Castelneaua
zálohy k podpoře středu, popř. k vyplnění mezer v případě uhnutí ofenzívy do Belgie
4. armáda pod vedenìm generála Langle de Caryho
3.
Rok 1914
Stručně si popišme události prvnìch střetů na západnì frontě, které nakonec vedou k zakopánì armád a
vzniku fenoménu zákopové války. Úmyslně se vyhýbám popisovánì souvislostì s událostmi na
východnì frontě, byť účast Německa zde zásadně ovlivňovala strategické úvahy německého
generálnìho štábu. Ale to by nás asi přìliš zavádělo jinam…
Takţe:
2. 8. 1914 vyhlašuje Německo Francii válku a obsazuje Lucembursko, 4. 8. překračujì belgické
hranice, dobývajì Lutych ( s výjimkou pevnosti, ta se bránila aţ do 17. 8.) a i kdyţ tento směr útoku
nebyl tak mohutně zabezpečen, jak plánoval původně Schlieffen, je dosti silný na to, aby procházel
Belgiì jako nůţ po másle a s takovou snadnostì, kterou Francouzi vůbec nepředpokládali.
Ti zpočátku zaútočili přesně podle operačnìho plánu č. 17 a zahájili útok proti Lotrinsku, kde
předpokládali hlavnì protivnìkovy sìly a 14. 8. zahájili útok na Colmar, Sarrebourg a Sarrebrück.
18. 8. Němci pokračujì ve svém severnìm obchvatu, 20. 8. dobývajì Brusel a útočì na Antverpy.
Utvářì se fronta asi 260 km dlouhá mezi Šeldou a Moselou a tady se vzápětì odehrávajì „bitvy na
hranicìch“, ve velmi krátkém časovém úseku od 21. 8. do 25. 8.
1. bitva v oblasti Arden a Argonska, kdy se střetly 3. a 4. francouzská armáda s 5. a 4. německou
armádou
52
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
2. Sambro – meuzská operace, boje u Dinantu a Charleroi, zde bojovala 2. a 3. německá armáda
s 5. francouzskou armádou
a konečně
3. operace u Monsu, 1. německá armáda s armádou anglickou.
Všechny tyto bitvy Francouzi společně s Brity prohráli a ustupovali. Joffre nařizuje všeobecný ústup,
stahuje se z Lotrinska, severnì armády se majì zastavit aţ na Seině, za řekou Marnou. Konečným
stavem je široký oblouk francouzských vojsk od Verdunu a ţ po Pařìţ, v zádech jim funì dychtivá
německá vojska, která však učinila v průběhu taţenì dvě zásadnì chyby.
Prvnì chybou byla vlastně uţ Moltkeho změna strategie ve Schlieffenově plánu. Tìm, ţe posìlil přìliš
své levé křìdlo, v domněnì, ţe se tam neubránì Francouzům, nemělo ofenzivnì severnì, pravé křìdlo
dostatečnou sìlu a prostředky obklìčit francouzské armády od západu včetně Pařìţe. To bylo při
současném poměru sil prostě vyloučeno, chtěli prostě proklouznout na východnì straně kolem Pařìţe
k jihu. (A obejìt Verdun ze západnì strany také k jihu a pak obě ramena sevřìt. Takţe Pařìţ nechat
mimo hru.
Druhou chybu udělal velitel 1. německé armády von Kluck. Měl fobii z britské armády, povaţoval
Angličany za velké nebezpečì, většì neţ Francouzi a chtěl se s nimi vypořádat co nejrychleji, dřìve neţ
se mu stačì ukrýt kdesi u Seiny. Spěchal, spěchal, aţ utekl o den pochodu sousednì von Bülowově 2.
armádě. Byl posedlý myšlenkou rozhodnout válku co nejdřìve, připravit Francii opět drtivou poráţku a
tak se hnal přìmo za 5. armádou, kde operovali i Britové. A při tom si vůbec neuvědomil, ţe se jeho
pravý bok, ten který mìjel Pařìţ z východnì strany, ocitl zhola nekrytý přìmo proti pařìţským
divizìm43. A navìc vznikla mezera mezi jeho armádou a armádou von Bülowova. Francouzské armády
se uţ stačily zastavit a reorganizovat a postupně těchto chyb vyuţìvajì. Pařìţštì taxikáři vozì muţe
z pařìţské posádky přìmo na frontu (coţ je všeobecně známá a uţ dost profláknutá historka), pařìţské
divize začìnajì ohroţovat bok 1. německé armády, Britové zjišťujì mezeru mezi německými armádami
a útočì proti nì a tak se von Kluck musì zastavit a vracet, bránì svůj bok a obnovuje spojenì s levým
křìdlem, von Bülowovou armádou. Francouzi opřeni o Seinu začìnajì útočit po celé délce fronty a celý
německý postup se zastavuje a celá německá koncepce začìná jìt do háje.
Bitva na Marně zachraňuje Francii, Němci se postupně stahujì či jsou zatlačováni za Marnu a na konci
bitvy zůstávajì na čáře Compiègne – Soissons ( řeka Aisne) – Remeš – Nettancourt (nejjiţnějšì bod,
západně pod Verdunem) – Consevoye (severně nad Verdunem), přičemţ Verdun generál Sarrail udrţel
za cenu lìtých bojů (3. francouzská armáda proti 5. německé korunnìho prince Viléma. Hrozilo zde, ţe
se Němci pokusì na Woëwreské planině prorazit k Saint Mihiel44 a Verdun by padl do německých
rukou. Sarrail nechal vyhodit všechny mosty přes Meusu a oblast ubránil. 11. zářì se německá vojska
stahujì na výše zmìněnou linii a bitva na Marně a prvnì velké střetnutì na západnì frontě končì.
Výsledkem je krach operačnìch plánů obou mocnostì, obrovské lidské i materiálnì ztráty.
43
Zvláštnì část francouzské armády tvořily tzv. opevněné pařìţské tábory. Měly ji tvořit 2 divize, 4 divize záloţnì a 12
praporů alpských střelců. V době, kdy se von Kluck blìţil k Pařìţi, aby ji poté mìjel, byly v pařìţských opevněných
táborech 4 domobranecké divize, dvě brigády pěchoty a byla narychlo přivolána Manouryho armáda, která měla tři armádnì
sbory. Zůstává „před branami Pařìţe“ a je hlavnì hrozbou pro odkrytý pravý von Kluckův bok
44
o čtyři roky později měl v této oblasti bojový křest tankové oddìly, kterým velel tehdy podplukovnìk (dočasná válečná
hodnost) George Smith Patton jr.
53
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Nastává krátká odmlky, ale brzy pro generály vyplývá z logiky dosavadnì válečné strategie, ţe je třeba
obejìt nepřìtelovo křìdlo. Na jihu stojì Švýcarsko a Alpy, tam je to nesmysl. Zbývá prostor na severu
Evropy. A tak nastává tzv. „běh na sever“ neboli „útěk k moři“.
Nejprve se pokusili Francouzi U Aisne, pak Němci na Oisně a Sommě, Britové u Arrasu, Němci si
rychle poradily se stále odolávajìcìmi Antverpami (10. řìjna) a ke konci roku stály obě obrovské
armády proti sobě, bez sebemenšì moţnosti manévrovánì. A tak se vojska začala zakopávat a
zakopávat a v podstatě se z těchto zakopaných postů nepohnula celou válku45.
A ještě jeden důsledek měl rok 1914. Moltke byl odvolán a na jeho mìsto nastoupil generál
Falkenhayen, bývalý pruský ministr války
4.
Rok 1915
Na západnì frontě sice klid nebyl, ale Němci se snaţili významně ovlivnit děnì na východnì frontě a
tak zde vedli defenzivnì způsob boje a i kdyţ se různě útočilo na obou stranách a Francouzi i Britové
velmi chtěli Němce alespoň vytlačit z Francie, fronta se v podstatě nijak zásadně nepohnula. Jen tu
umřely dalšì statisìce lidì.
5.
Rok 1916
Na konferenci v Chantilly, ve dnech 6. - 9. 12. 1915 se po dlouhých diskuzìch spojenci domluvili, ţe
úkolem pro následujìcìho roku bude velká letnì ofenzìva na řece Sommě a to od 1.července 1916.
Němci při zvaţovánì své strategie pro tento rok vycházeli z rozloţenì sil na západnì frontě. Ta se táhla
od Nieuportu aţ ke švýcarským hranicìm, přičemţ od Nieuportu k Péronnu (severně nad
Chompiegne), na délce 180 km operovalo 39 britských, 6 belgických a 18 francouzských divizì.
Němci tu měli 30 divizì, čili průlom či jiné strategické záměry zde jsou předem odsouzeny k nezdaru,
dosavadnì zkušenosti z pozičnì války uţ jednoznačně ukazujì, jak je obtìţné, ba i nemoţné bez
mohutné materiálnì i lidské převahy prolomit a udrţet nepřátelské zákopové linie, v jiţnì části fronty,
která se táhne od řeky Sommy aţ ke švýcarským hranicìm majì Francouzi 58 divizì a 29 záloţnìch.
Proti nim stojì 70 divizì německých, v záloze pak ještě dalšìch 17. Tady to snad půjde. Ale jakou
strategii zvolit?
Falkenhayn volì taktiku úzce prostorově omezené operace, ne široký průlom. Chce, aby Němci byli
schopni čelit eventuálnìm odlehčovacìm útokům, nevydat se ze všech sil, měli moţnost zrychlovat,
zpomalovat, přerušovat a zesilovat ofenzìvu, jak to pro ně bude nejvýhodnějšì. A přitom nutit
nepřìtele, aby k zachovánì napadených cìlů byl nucen nasadit třeba poslednìho muţe, vnutit mu prostě
naprosto zničujìcì systém obrany. Na tomto úseku fronty je jen jediný cìl hodný této oběti. Verdun.
6.
Verdun
Oblast u Verdunu je tvořena tvrdou vápencovou plošinou, za městem směrem severovýchodnìm se
zdvihajì kopce Meuské pahorkatiny (východnì Argony), souvislý pás kopců, hluboká údolì, mnoţstvì
bystřin a potoků. Celá pahorkatina byla hustě zalesněna. Na východnì straně města se prostìrá široká
Woëwreská planina, vyprahlá a téměř bez lesů. Na západnì straně je profil krajiny mìrnějšì, lehce
zvlněný a zalesněný, nejvyššì pahorek je kota 304 a Mort-Homme.
Verdun měl v době prvnì světové války kolem 20 000 obyvatel, byla zde citadela, postavená na levém
břehu Meusy, několik historických památek. Celá oblast je asi 40 km od německých hranic.
45
Viz přiloţená mapa. Tyto mapy v anglickém originále jsou staţeny ze serveru www.valka.cz
54
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Od roku 1875 zde Francouzi postavili systém pevnostì, který neměl tehdy obdoby, systém o který se
měl rozbìt jakýkoliv německý útok. Tento systém je členěn do dvou linì, které obtáčejì z obou stran
samotný Verdun.
1. Vnějšì linii tvořìlo na pravém břehu (východnìm) Meusy 11 pevnostì a pevnůstek:
Froideterre, Thiaumont, Douamont, Vaux, La Laufée, Moulanville, Derame, Rozelier, Saint
Symphorien, Hauddainville, La Falouse.
Na pravém břehu také 11 pevnostì: Dugny, Landrecourt, Regret, Les Sartelles, Chana, Choisel, Bois
Bourrus, Marre, Belle Epine, Vacherauville a Charny.
2. Vnitřnì linii tvořily na pravém břehu: Bellevile, Saint Michel, Souville, Tavanes, Belrupt. Na levém
břehu to byla jedna menšì pevnost Chaume.
linie pevností kolem Verdunu
Pevnosti byl postaveny z kamene a betonu, se ţelezobetonovými stropy, pancéřovanými věţemi pro
děla a kulomety, vybaveny pozorovatelnami. Vojáci zde měli kasárna, munice byla uloţena v osmi
centrálnìch skladech a odtud se dopravovala k dělostřeleckým postavenìm úzkokolejkou. Děla zde
byla převáţně ráţe 75 a 155 mm. Instalovanou výzbroj představovalo celkem 760 děl a 210 kulometů.
Pevnosti svìral kruh o poloměru 2, 5 aţ 7 km.
Po zkušenostech z prvnìch let války začaly francouzštì generálové povaţovat systém za zastaralý a
druhořadý a tak byl Verdun postupně zbavován těţkého dělostřelectva ( coţ byl docela politický
problém, jak tuto informaci strávì francouzská veřejnost, vţdyť přece tolik peněz se sem nacpalo, byla
to propagandistická pýcha francouzské obrany a teď se s nì přestává počìtat?). Ale strategie pro
Verdun z úst generála Dubaila byla zřejmá: „…tato opevněná oblast představuje nebezpečì pro
armády, které operujì na jejìch křìdlech, představuje ale i posìlenì našich armád tìm, ţe chránì hlavnì
linii…nesmì však být bráněna sama pro sebe…“ A podpořil pouze výstavbu polnìch opevněnì, které
jak prstence obepìnaly systém pevnostì a jejichţ účelem bylo jedno: na vhodném mìstě, ve vhodném
55
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
terénu a bez dlouhých přìprav odrazit německý útok. S tìm ovšem francouzská generalita moc
nepočìtala, opravdu - představa strategického průlomu, který by německá armáda provedla v tak
„nevhodném“ mìstě jako je Verdun, nota bene ještě navìc v zimě, v nevhodném počasì, to jì na mysl
ani nepřišlo.
Při bitvě na Marně málem Verdun padl, a následný strategický ústup Němců Verdun na čas zachránil.
Pak ale vojska 5. německé armády došla aţ k Vauqois a dobyla i cìp Consevoyského lesa, coţ je na
dohled Verdunu a postupně vytvářela kolem pevnostnìho systému jakýsi oblouk, jasně na mapě
viditelnou vypouklinu v linii fronty. A ta vypouklina se vrývala do německého postavenì na úseku
mezi švýcarskými a lucemburskými hranicemi. A ten pohled na mapu dával koneckonců tušit, ţe dřìve
či později Němci zaútočì.
Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské (to bylo tehdejšì oficiálnì označenì oblasti), byl na
tom s nervy špatně, moc dobře si uvědomoval, jak chabá jsou rychle budovaná francouzská opevněnì,
jak málo má děl a munice. Navìc velkým problémem obrany Verdunu byly komunikace. Jak se později
ukázalo, denně se do oblasti Verdunu muselo přisunout asi 2000 tun munice, potraviny pro 15 – 20
divizì, sem a tam přemìsťovat 15 – 20 tisìc lidì. A tak zatìmco Němci měli kolem Verdunu
vybudovanou dokonalou sìť 14 ţeleznic, Francouzi měli jen to, co bylo vybudováno pro civilnì ţivot
před válkou. Měli dvě ţeleznice a silnici pro automobilovou dopravu, která vedla z Bar–le–Duc do
Verdunu. Byla dlouhá 75 km a dá srovnat se špatně udrţovanou silnicì třetìho řádu dnešnì doby. Lidé
tady později pracovali dnem i nocì, do úmoru, bylo jich v průběhu bitvy na 8200 muţů, kteřì se starali
o to, aby jenom od 26. 2. 1916 do 6. 3. 1916 převezly kamiony na 190 000 vojáků, 3000 t munice a
2500 t materiálu. Přezdìvalo se jì „Svatá cesta“ (Voie sacré) a nepřetrţitě po nì proudily náklaďáky
sem a tam.
7.
Před střetem
Jaké bylo, alespoň rámcově, rozloţenì vojsk před vlastnìm střetem.
Francouzi:
Na levém břehu Meusy 7. armádnì sbor generála Bazelaira, na pravém břehu 30. armádnì sbor
generála Chrétiéna. Pravé křìdlo francouzské armády 2. armádnì sbor generála Duchêsna. Francouzské
divize kryly frontu širokou 166 km.
Němci:
Na pravém břehu Meusy – z francouzského pohledu – stál 7. armádnì sbor generála Zwehla, 18.
armádnì sbor generála Schenka a 3. armádnì sbor generála Lochowa. Na levém břehu pak 5. a 15.
armádnì sbor, které tvořily 5. armádu korunnìho prince Viléma.
Celkem stálo proti narychlo sehnaným 9 francouzským divizìm 19 divizì německých.
Německý plán útoku datoval zahájenì na únor 1916 a v noci z 11. na 12. února se němečtì vojáci
dozvědì z rozkazu korunnìho prince Viléma, co je čeká. Dobýt Verdun, prolomit frontu a bohdá i
rozhodnout válku. Jenomţe počasì rozhodlo jinak, přišly deště a plìskanice, Meusa se vylila z břehů a
v tomto terénu se prostě bojovat nemohlo. A tak se čekalo a obyčejnì vojáci denně s nadějì vzhlìţeli
k obloze a modlili se, aby vydrţelo pršet co nejdéle. Na francouzské straně došlo ke zklidněnì a i
generalita nevěnovala Verdunu přìlišnou pozornost.
20. února uhodil mráz. Země ztuhla, kaluţe se pokryly ledem, dokonce se objevilo i slunce. Objevuje
se i cìsař Vilém a v lese Baty, severně od Verdunu promlouvá k německým vojákům. Věřì, ţe
Falkenhaynův plán vyjde a tak prohlašuje, ţe pád Verdunu přinese revoluci v Pařìţi a nakonec i
56
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
německé vìtězstvì. K večeru mráz přituhne, tři němečtì dezertéři, původem Alsasané, se dostávajì
v noci přes linie a francouzskému důstojnìkovi hlásì: „…za pět hodin začne německý útok!“
21. 2. 1916 ve 4 hodiny ráno vybuchl u verdunské katedrály prvnì německý granát a vlastnì
dělostřelecká přìprava začala v 7 hodin 14 minut. Na frontě 40 km dlouhé hřmělo 1 500 děl ráţe
210mm, 305mm a 420mm a do toho ještě palba z těţkých hmoţdìřů, které se ukazovaly jako
nejúčinnějšì zbraň. Ve tři hodiny odpoledne dosáhla palba vrcholu a o hodinu později utichla. Zdálo
se, ţe nikdo nemohl přeţìt a německá pěchota vyrazila ke zteči. Vojáci šli bezstarostně, opravdu věřili
v drtivý účinek dělostřelecké přìpravy. Pak se ozvaly francouzské kulomety a bylo po iluzi. A celých
10 měsìců se budou obě armády střetávat podobným způsobem v podstatě „na čtvrtnìku“, dobytá či
ztracená územì se budou měřit na pár kilometrů a na územì o rozloze několika čtverečných kilometrů
se tu budou vojáci navzájem zabìjet jako dobytek na jatkách.
8.
Chronologie bitvy
21. 2.
Směr německého útoku na vesnice Haumont a Haumontský les, Cauerský a Wawrilleský les, na
východě oblast kolem vesnice Fromezey. Vesnice Chattancourt, Charny a Marre byly srovnány se
zemì.
23. 2.
Těţké boje v úvozu Herbebois.
24. 2.
Němci dobývajì Samogneux, pak Warwrille, lesìky Fosses a Courières a vesnici Ornes. Večer toho dne
generál Lange de Carry dává rozkaz aby byli Němci zastaveni na čáře Talou – Douamont i za cenu
staţenì jednotek z Woëwreské planiny.
25. 2.
Začìná ustupovat pravé křìdlo francouzské armády, vyklizuje městečko Brabant. V prostoru kóty
Mort-Homme přes Régneville k Haucortu se hroutì francouzské zákopy. Němci dobyli Beuamont,
ostřelujì Verdun z děl ráţe 380mm a soustřeďujì se na pevnost Douaumont46.
Vlastnì útok proti pevnosti Douaumont začal dělostřeleckou přìpravou uţ v 8:30. Hlavnì nápor
směřoval na vesnici a pevnost Douaumont. Útok začal aţ v 16:00, šla vlna za vlnou. Vesnice
Douaumont byla zcela zničena a srovnána se zemì. Francouzi v nì odrazili 6 útoků, 37. a 39.
francouzská pěšì divize se překonávala ve statečnosti. Sedmá vlna se obrátila proti prozatìm tiché
pevnosti. Vojáci 24. braniborského pluku snad údajně viděli, ţe pevnost Francouzi opouštějì a tak se
nadporučìk von Brandis, velitel 8. roty, poručìk Radtke a kapitán Haupt bez jakéhokoliv rozkazu
rozhodli dobìt pevnost sami. V palbě děl obrátil se von Brandis proti pevnosti s výkřikem „Co má
padnout, ať padne! Vzhůru!“ Začali šplhat do kopce a neuvěřitelné se stalo skutkem. V dešti střel
46
Douaumont byla nejstaršì a nejdůkladnějšì pevnostì celého verdunského pevnostnìho systému. Francouzi ji začali
budovat počátkem osmdesátých let 19. stoletì. Byla ve tvaru šestiúhelnìku, zapuštěná hluboko v zemi, chráněna betonovým
valem a přìkopem, mìsty 7 – 8 m hlubokým. Nad nìm se tyčila betonová zeď krytá betonovým krunýřem 1,5 aţ 2,5 m
silným. Na stropnìch deskách ještě vrstva zeminy, takţe pevnost se z dálky jevila jako kopec hlìny. Na jiţnì nejširšì straně,
kde bylo hrdlo pevnosti, dosahovala šìře 325 m. Sloţitý systém chodeb vedl hluboko do nitra pevnosti k dvoupatrovým
kasárnám pro muţstvo, skladišti munice, potravin, sanitnìho materiálu, zásobárnám pitné vody a větracìm šachtám. Zdi a
stropy byly z kamene nebo armovaného betonu. Pevnost měla 3 pancéřové věţe pro děla ráţe 155 mm a 75 mm, 4
pancéřové kopule pro kulomety a pozorovatelny. Na úpatì přìkopu ostnaté dráty aţ 2 m vysoké, popř. ţelezné mřìţe.
Normálně pevnost ukryla 500 muţů a byla prakticky nedobytná. 5 měsìců před bitvou o Verdun byla ale pevnost téměř
vyklizena a děla odvezena.
57
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
vlastnìho i francouzského dělostřelectva, prostřìhávajìce dráty a zátarasy, objevili vchod pevnosti a ač
věřìce, ţe je podminovaná a kaţdou chvìli ji Francouzi odpálì, šli dovnitř. Trvalo nekonečně dlouho,
neţ objevili ve spodnì části 67 vyděšených Francouzů, kteřì se bez odporu vzdali.
Pád Douaumontu vyvolal v Německu nadšenì, legenda učinila z Brandisovy „12 statečných“.
Francouzštì historikové se spokojili s konstatovánìm, ţe úhelný kámen obrany Verdunu padl téměř bez
boje.
Tìmto dnem také končì řada německých úspěchů a i kdyţ dobyli Douaumont, nepodařilo se jim
proniknout do údolì mezi Louvemontem a vlastnì pevnostì a nedobyli vesnici Douaumont. Zìskali
územì siroké asi 10 km a hluboké 3 aţ 4 km.
Generál Herr, velitel opevněné oblasti verdunské se zhroutil a generál Joffre jmenoval do této funkce
generála Pétaina47. Ten se ujìmá své funkce ve 23:00 večer.
do 28. 2.
Německý postup definitivně ztroskotává na neprostupnosti francouzské obrany na čáře:
pravý břeh Meusy: Froideterre – Thiaumont – vesnice Douaumont – pevnost Vaux – Bezonvaux – La
Laufée
levý břeh Meusy: čára Cumières – kóta Mort Homme – kóta 304 – Avoucourt
vyznačená linie fronty 20. 2. 1916
47
Generál Henri Philippe Pétain, tehdy šedesátnìk, absolvent saintcyrské akademie. Na Marně si jako velitel 6. pěšì divize
vyslouţil uznánì za své organizačnì schopnosti a rázné, aţ bezohledné velenì. Od května 1915 velitel 2. armády.
58
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
začátek března
Na obou stranách přeskupovánì sil.
4. 3.
Francouzi vyklìzejì vesnici Vaux.
5. 3.
Zahájenì německého útoku na pevnost Vaux dělostřeleckou palbou,
současný útok na Woëwreské planině, v průběhu března Němci v tomto směru dobývajì vesnice
Manheulles, Champlon a Fresnes, objevujì se v sousedstvì Saint Mihielu.
6. 3.
Útok Němců z levého břehu Meusy v oblouku mezi Béthincourtem a kótou Oie přes kótou Mort
Homme.
7. 3.
Dosahuje bombardovánì pevnosti Vaux vrcholu.
8. 3.
Nový útok na pevnost Vaux, intenzita palby je taková, ţe major Raynal, velitel pevnosti, vyklìzì hornì
patra, Němci ale stále nemohou prorazit.
9. 3.
Němci pronikajì ke kótě Oie a odehrávajì se krvavé boje o Mort Homme – trvajì tu skoro celý měsìc.
27. 3. – 29. 3.
Německé útoky proti kótě 304, sousedìcì s Mort Homme.
30. 3.
Němci obsazujì Malancourt a znovu útočì na Mort Homme.
1. – 2. 4.
Obnovenì německých útoků na pevnost Vaux,
stálé boje na levém břehu Meusy na Mort Homme, i tady trvajì krvavé boje do konce dubna, Francouzi
postupně přicházejì o Béthincourt.
6. 4.
Počátek francouzské ofenzìvy mezi pevnostì Douaumont a Vaux, vyčerpávajìcì boje pro obě strany
nepřinášejì ţádný výsledek.
27. 4.
Německý nápor se soustřeďuje na linii pevnosti Thiamont – vesnice Douaumont a pevnost Vaux.
29. 4.
Velký francouzský protiútok – dobývajì německé zákopy v délce 1 km a do hloubky 300 – 600 m.
Do čela opevněné pevnosti verdunské je jmenován generál Nivelle, Pétain přebìrá velenì střednì
skupiny armád po Lange de Carrym.
59
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
ze 7. na 8. květen
Pevnostì Douaumont, která je v drţenì Němců, se rozléhá strašný výbuch. Explodovalo skladiště
munice (nezjistì se proč). Nastala panika, pak následoval dalšì výbuch a ten dokonal dìlo zkázy.
Tlaková vlna, hořìcì olej, který se pouţìval do plamenometů, kouř, horko a nedostatek vzduchu.
Zničená pevnost se stala hromadným hrobem pro 678 mrtvých.
22. 5.
Generál Nivelle zahajuje útok na pevnost Douamont. Dělostřelecká přìprava ze 300 děl pevnost takřka
dorazila a zničila. Přesto se Němci houţevnatě bránì. Boje trvaly 2 dny a rozdrobily se zhruba na
dvacet různých mìst.
24. 5.
Do pevnosti Douaumont dorazily bavorské posily s těţkým minometem. Jeho prvnìch deset střel
roztrhalo na kusy jiţ obsazené věţe i s Francouzi. Pevnost zůstala v rukou Němců. Francouzi
odvolávajì z útoku svou divizi a pevnost Douaumont i nadále zůstává v rukou Němců.
Němci zastavujì konečně své neustálé útoky na kóty Mort Homme a 304 a po celém úseku verdunské
fronty zahajujì mohutné dělostřelecké bombardovánì. Je to předzvěst velké ofenzìvy.
Sìlì útoky na pevnost Vaux, ta ale stále pod vedenìm majora Raynalda odolává.
1. 6.
Německá ofenzìva v prostoru pevnosti Vaux začìná dělostřeleckou přìpravou. Ta se hlavně
soustřeďuje na pevnost a vesnici Daumloup. Pak útočì německé divize a postupujì kolem pevnosti aţ
do lesa Fumin, který leţì západně od pevnosti. Dařì se jim sevřìt Vaux ze třì stran, od severu, východu
a jihu.
2. 6.
Němci dobývajì vesnici Daumloup.
3. 6.
V noci začìnajì Němci přìmo bombardovat pevnost Vaux a ve čtyři hodiny ráno útočì Ztečì.
V pevnosti je 150 obránců a 450 raněných, velì jim major Raynal a je v bezvýchodné situaci,
v pevnosti, která je obklìčená ze všech stran. Němci objevujì vstupy a pronikajì dovnitř. Začìnajì
masakry a krvavé boje uvnitř pevnosti.
4. 6.
Němci se v pevnosti Vaux probìjejì ke kasematům.
5. 6.
Major Raynal posìlá spojky do pevnosti Souville. Ti se skutečně dostanou za německé linie a obránci
Souville se chystajì na pomoc.Mezitìm Němci pronikajì do centra pevnosti. Raynal oznamuje
vojákům, ţe kdo chce, můţe se pokusit uniknout, on bude hájit pevnost s těmi, kteřì zůstanou.
Důstojnický aspirant, který nese zprávu generálu Nivellovi, se skutečně dostane ven a zprávu se
ţádostì o ostřelovánì pevnosti předává.
6. 6.
Francouzi ostřelujì pevnost Vaux, která je uţ plná německých vojáků.
60
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
7. 6.
Major Raynal s hrstkou zbylých muţů konečně kapituluje a pevnost Vaux je v rukou Němců.
do 21. 6.
Boje kolem pevnostì Froideterre, Thiaumont, Souville a vesnice Fleury. Dále pak v lesìcìch Fumin a
Chapitre a kolem pevnosti La Laufée a v lese Chenois.
21. 6.
Dalšì německá ofenzìva v prostoru pevnosti Souville.
23. 6.
Němci zde prolamujì frontu v délce 3 km a dobývajì vesnici Fleury a pevnost Thiaumont. Osud
Verdunu visì na vlásku. Němci jsou od něj vzdáleni 3 km.
24. 6.
Přijìţdì do Charleville cìsař Vilém a jedná s korunnìm princem a Falkenhayenem. Situace pro Němce
je váţná. Na východnì frontě má nečekané úspěchy tzv. Brusilovova ofenzìva, italská ofenzìva na řece
Soči se čeká kaţdým dnem a totéţ lze řìci o plánované spojenecké ofenzìvě na Sommě. Německá 5.
armáda tady u Verdunu uţ nemá ţádné zálohy, lidské ani materiálnì a jiné uţ v důsledku výše
zmiňovaných událostì ani nedostane. Falkenhayen dostává čtyři dny na dobytì Verdunu.
Na řece Sommě začìná dělostřelecká přìprava, která trvá do 1. července, kdy začìná velká dohodová
ofenzìva na Sommě, ta přeroste v dalšì velkou bitvu I. světové války na západnì frontě a potrvá do 19.
prosince 1916.
25.6.
Němci vrhajì na frontu kaţdého, kdo udrţì zbraň, Verdun je jiţ ostřelován i kulomety. Pétain i Nivelle
urgujì Joffra. Ten jim oznamuje, ţe plánovaná ofenzìva na Sommě konečně začìná.
30. 6.
Falkenhayen si při sìle šestidennì dělostřelecké přìpravy na Sommě uvědomuje, o jak velkou ofenzìvu
se jedná. Je postaven před skutečnost, ţe Somma odčerpá značnou část sil z verdunského bojiště
(jako prvnì odcházì 3. armádnì sbor, poté 30 dělostřeleckých bateriì), je nutno šetřit municì i lidmi.
Uvědomuje si, ţe 5. německá armáda v podstatě vykrvácela těsně u bran a Verdun je pro Francii
zachráněn.
61
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916
Francouzi dobývajì zpět pevnost Thiaumont a začìnajì boje mezi touto pevnostì a vesnicì Fleury, které
trvajì do začátku srpna.
od 13. 7. do 4. 8.
Pevnost Thiaumont je dobyta a ztracena 34 krát, vesnice Fleury 13 krát.
od 5. 8.
Pokračujì boje na čáře Thiaumont – Fleury Chapitre.
28. 8.
Je odvolán Falkenhayen a do čela německých armád je povolán šedesátiletý maršál von Hindenburg
(se svým stìnem maršálem Ludendorfem).
31. 8.
Korunnì princ nařizuje zastavit všechny útoky kolem Verdunu.
Ani jedna strana nemá na většì akci, odhaduje se, ţe doposud Němci ztratili 281 000 muţů a Francouzi
315 000 muţů.
62
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
2. 9.
Generál Magnin na pravém břehu řeky Meusy připravuje ofenzìvu, která má zatlačit Němce na pozice
z 21. února.
10. 9.
Německý štáb konstatuje, ţe na verdunské frontě nelze očekávat řešenì situace na západnì frontě.
17. 9.
Generál Magnin navrhuje upustit od lokálnìch útoků a soustředit se na širokou ofenzìvu na celé
verdunské frontě, v prvnì fázi pak dobýt Douaumont a Vaux.
23. 9.
Začala francouzská ofenzìva proti pevnosti Douaumont dělostřeleckým bombardovánìm včetně poprvé
pouţitých 400 mm hmoţdìřů. Jedna ze střel dopadla doprostřed lazaretu a zabila všechny raněné
Němce a zajaté Francouze.
Dalšì zasáhla skladiště granátů a náloţì. Obrovský výbuch pevnost zcela ochromil. 7 000 nábojů,
uleţených ještě Francouzi, vyletělo do povětřì a srazilo pevnost do hlubokého ohnivého trychtýře.
24. 10.
Poslednìch 28 zázrakem přeţivšìch německých vojáků v čele s kapitánem Prolliusem opustilo
pevnost Douaumont.
2. 11.
Němci bez boje opouštějì pevnost Vaux a postupně se stahujì do nových liniì, mezi Vacherauville a
Bezonvaux.
13.12.
Francouzi zahajujì útok na 10 km frontě na výše zmìněné linii a dobývajì kótu Poivre
14. 12.
Francouzi postupujì k Bezonvaux, dobývajì Courièrés
Ve tři hodiny odpoledne dobývajì farmu Chambrette. Tìm zìskavajì postavenì, které drţeli aţ do 24.
února 1916
63
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
vyznačené linie fronty 20. 2. 1916 a 30. 6. 1916 + území dobytá v listopadu – prosinci 1916
9.
Závěrečné údaje:
Ztráty
počty se v různých pramenech rozcházejì, ale uveďme tyto údaje:
Němci:
Francouzi:
436 000 muţů
535 000 muţů
verdunskou frontu širokou 15 – 30 km a hlubokou maximálně 10 km zasáhlo 1 350 000 tun oceli (na 1
ha vycházì cca 50 tun nábojů)
Francouzi se v prvnì linii střìdali po 4 – 5 dnech, Němci po 10 dnech
Falkenhayen počìtal se ztrátami v poměru 5:2 ve svůj prospěch. Ztráty byly ale v podstatě vyrovnané
A jak se skutečně některé údaje v různých pramenech mohou lišit, porovnejme tato čìsla:
64
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Zdroj: Yvete Heřtová, Zákopová válka, 1983
9 442 000 lidì zemřelo na bojištìch, nebo později na následky zraněnì
Dohoda mobilizuje 44 558 000 vojáků
Centrálnì mocnosti 25 598 000 vojáků
Státy na straně Dohody:
Velká Británie (včetně Kanady, Austrálie, Nového Zélandu a Jihoafrické Unie), Francie se svými
koloniemi, Rusko, USA, Belgie, Itálie, Japonsko, Bolìvie, Brazìlie, Čìna, Ecuador, Guatemala, Haiti,
Hedţáz48, Honduras, Srbsko. Kuba, Libérie, Nicaragua, Panama, Peru, Polsko, Portugalsko,
Rumunsko, Řecko, Siam49, Uruguay
Státy na straně centrálnìch mocnostì:
Německo, Rakousko – Uhersko, Turecko, Bulharsko
Zdroj: www.valka.cz
Stát
Mobilizováno
Dohoda
Rusko
12 000 000
Francie
8 410 000
Britská řìše
8 904 467
Itálie
5 615 650
USA
4 355 000
Japonsko
800 000
Rumunsko
750 000
Srbsko
707 343
Belgie
267 000
Řecko
230 000
Portugalsko
10 000
Černá Hora
50 000
42 188 810
Celkem
Centrální mocnosti
Německo
11 000 000
Rakousko –
7 800 000
Uhersko
Turecko
2 850 000
Bulharsko
1 200 000
Celkem
22 850 000
Válka celkem
65 038 810
48
Zabito
Zraněno
Zajato a ztraceno
Oběti celkem
1 700 000
1 357 800
908 371
947 000
126 000
300
335 706
45 000
13 716
5 000
7 222
3 000
5 152 115
4 950 000
4 266 000
2 090 292
600 000
234 300
907
120 000
133 148
44 686
21 000
13 751
10 000
12 831 004
2 500 000
537 000
191 652
650 000
4 500
3
80 000
152 958
34 659
1 000
12 318
7 000
4 121 090
9 150 000
6 160 800
3 190 235
2 197 000
364 800
1 210
535 706
331 106
93 061
27 000
33 291
20 000
22 089 709
1 773 700
4 216 058
1 152 800
7 142 558
1 200 000
3 620 000
2 200 000
7 020 000
325 000
87 500
3 386 200
8 538 315
400 000
152 390
8 388 448
21 219 452
250 000
27 029
3 629 829
7 750 919
975 000
266 919
15 404 477
37 494 186
Hedţáz – úzký pruh země podél Rudého moře, v nemţ vládll Husajn ibn-Ali, šarìf Mekky. Byl důleţitou postavou
náboţenského ţivota a nejvýznamnějšìm arabským vůdcem v dané oblasti, který s podporou Britů vyhlásil 5. 6. 1916
arabské povstánì a otevřel tak proti Centrálnìm mocnostem dalšì frontu. Armádu vedl jeho syn Fajsal, jehoţ styčným
důstojnìkem byl Brit proslulý jako „Lawrence z Arábie“ alias „Bìlý šejk“
(Andy Wiest, Obrazové dějiny první světové války, str.137, Czech edition Euromedia Group, 2003)
49
Siam – dnešnì Thajsko
65
Ardeny 2005 – Přílohy
Verdun
Průběh celé bitvy spojenìm všech jiţ uvedených schematických map…
x
…v závěru velká mapa, jak ji uvádějì britské prameny a je ke staţenì na www.valka.cz, naleznete ji
v mapové části těchto Přìloh.
66
Ardeny 2005 – Přílohy
16/
mapová část
Mapová část
Trasa naší cesty Evropou
67
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Ardenské bojiště 1944 – rozložení spojeneckých sil
68
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Ardenské bojiště 1944 - průběh
69
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Ardenské bojiště 1944- průběh
70
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
arelál okolí Bastogne
Obklíčení Bastogne 1944
71
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Luxembourg
72
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Schlieffenův plán
73
Ardeny 2005 – Přílohy
mapová část
Verdunské bojiště 1916
74
Ardeny 2005
© DIF 2006
zpracovali po všech stránkách: bří Filáčkové
vyšlo nákladem 5 kusů
Pouze pro studijní potřeby!