14. ARCHITEKTURA 2. POL. 19.STOL. (HISTORISMUS, SECESE)

14. ARCHITEKTURA 2. POL. 19.STOL. (HISTORISMUS, SECESE)
HISTORISMUS 19. STOL.
- 2.pol. 19. století s rozvojem průmyslu do konce 19.stol.
Vymezeno roky 1848 – 1890, návrat k historickým vzorům a hledání v nich inspiraci, nové materiály, vytváření kulis – pouze
řešení fasád
Revoluční rok 1848 zapříčinil pád feudálního zřízení – zrušení nevolnictví, přesun pracovních sil z venkova do měst,
získávání osobní svobody
Rozvoj průmyslu ve městech – nízké mzdy, zadluženost, tvrdá práce – organizování proletariátu(komunistický manifest 1848)
Rozvoj kapitalismu, tendence ke národnostnímu sjednocování, války(1870 – Francie s Pruskem)
Architektura – podstata je ve napodobování historických slohů minulosti – hledání inspiračních zdrojů
stavby jen připomínají některý sloh, ale obsah je jiný
jiné názvosloví – ne gotika, ale neogotika nebo pseudogotika
Nové tvary inspirované historickou předlohou, architekti řešili jen fasádu, období tvůrčí krize
na konci 19.stol. vzniká eklekticismus – míchání gotických, renesančních a barokních tvarů s tvary novými
Přínos je, že se začínají uplatňovat nové materiály – železo a hlavně železobeton
Urbanismus – vznik moderního urbanismu.
- Problémy - vysoké hustoty obyvatelstva, nehygienické uzavřené bloky, promísení továren a průmyslu s bydlením, kolonie
- budování kanalizací, vodovodů, veřejná doprava, podzemní dráhy, visuté dráhy, tramvaje autobusy, nakonec i automobily
- nové formy obytných domů, zlepšení bytových dispozic a vybavení bytů, veřejně přístupné parky.
Neorenesanční architektura – vychází ze vzorů italské renesance a z vlivu domácí tvorby
- bohatší členění plochy – důraz na detail
- umělecky vysoká náročnost na architektonické články
- podporovala národní uvědomění
- v největších evropských městech – podoba hlavních tříd
- prosadila se i v koloniích
Francie – pařížská opera,
palác Trocadédo
Neogotická architektura – pro přestavbu šlechtických sídel – vytváření romantických staveb
- novostavby –radnice, parlamenty, justiční paláce, nemocnice i kostely
- snahy o zachování památek( dostavby, úpravy) – vliv purismu
Neobarokní architektura a eklektismus – 80.- 90.léta 19.stol.
- mizí slohová čistota
- rozmanitost tvarů a forem
- dozrávání historických forem – tečkou je secese
Justiční palác v Římě, dostavba Louvru, Justiční palác v Bruselu a v Budapešti
- NEOROMÁNSKÝ SLOH - (POZDNÍ ROMANTISMUS)
- NEOGOTIKA - (POZDNÍ ROMANTISMUS)
- NEORENESANCE – (nejvíce uplatňována v našich zemích)
- NEOBAROK
- NEOKLASICISMUS
- EKLEKTISMUS – volné mísení histor. slohů na jedné stavbě (konec 19.stol.)
Historické souvislosti
Období průmyslové revoluce, období vyhrocené polarity technicky zaměřené architektury a architektury historizující, období
nárůstu síly buržoazie, období hromadného přesidlování obyvatel do měst.
Urbanismus
Převládá kvantita urbanizačních projektů nad kvalitou
V Paříži a ve Vídni výrazné změny v hustě zalidněných a nepravidelných městských částech. V Paříži proražení širokých
bulvárů a výškové sjednocení ulic (prefekt Hausmann cca 1860). Ve Vídni zasypání hradebních příkopů a vybudování
monumentální okružní třídy (cca 1857)
Druhy staveb
Městské stavby- obchodní domy, divadla, muzea, obytné domy, výstavní haly, stavba výškových budov v USA
Průmyslové stavby
Tovární haly
Inženýrské stavby – mosty, viadukty, silnice
Charakteristické znaky
- Uplatňování znaků historických slohů
- dřevo, hlína, omítka a beton, beton na základy, kovy
Teorie
Emanuel Viollet-Le-Duc – vědecká restaurace památek
Gottfried Semper – Der Still (1863), praktická estetika
Statika se dělí na stavební a na teoretickou mechaniku
L.Cremon a Chr.Mohr – zdokonalení graf. statiky
Utopické vize a představy měst – Zahradní města, Lineární města, satelitní města
Významné stavby
NEOROMÁNSKÝ SLOH (Pozdní romantismus)
- Chrám Sacré-Coeur v Paříži (1875 – 1914) – arch.P.Abadie a Magne (směs byzantského a románského
tvarosloví)
- Basilika Notre-Dame-de-Fourviere v Lyonu (1872 – 96) – Bossan (1814-1888)
- Radnice v Berlíně (1861 – 69) – H.F.Waesemann
NEOGOTIKA (Pozdní romantismus)
- Radnice ve Vídni (1872 - 83) – F.von Schmidt
- Parlament v Budapešti (1885-1902) - Imre Steindl (1839-1902)
- Dostavba katedrály sv. Víta v Praze – resp. západní část průčelí s dvěmi věžemi (80 m)( 1873 – 99) – Josef
Mocker (1835-1899)
- Zemská porodnice v Praze (1867 – 75) – J.Hlávka (1831-1908)
NEORENESANCE
- Dvorní divadlo v Drážďanech (1869) – G.Semper (1803-1879)
- Vídeňská opera (1861 – 69) – E.van der Null (1812-68) a A.S.von Sicardsburg (1813-68)
- Národní divadlo v Praze (1868 – 81 resp.83) – J.Zítek (1832-1909)
- Kleinův palác v Brně – 1847-48 (CH.F.L.Forster a T.Hansen)
NEOBAROK
- Velká opera v Paříži (1857 – 74) – Ch.Garnier
- Strakova akademie v Praze (1891 – 96) - V.Roštlapil (1856-1930)
EKLEKTISMUS
- Říšský sněm v Berlíně (1884 - 94)
- Dům “U čtyř mamlasů” (1901 – 02) v Brně
Inženýrské a jiné stavby
- Eiffelova věž v Paříži (1889) – Gustave Eiffel – 305 m
- Železniční most přes řeku Forth ve Skotsku (1882-90) – B.Baker + J.Fowler + W.Arrow
HISTORISMUS V ČESKÝCH ZEMÍCH
reakce na světový vývoj, míchání slohů a rozpolcenost po roce 1848
Osamostatnění čs. buržoazie
rozvoj průmyslu, odpor vůči němcům – prosazování národnostních hledisek, ekonomický zisk, nová forma um. výrazu – očista
od všeho germánského – vzorem renesance (humanismus, nové společ. ideály)
Převláda novorenesanční architektura – inspirace v čs. historii(od70.let19.stol)
Konec 80/90.letá – prosazování invencí autora – inspirace barokem
Středověké románské a gotické vzory – propagovali hlavně němci
SECESE
- Podstatná část obyvatel v 19. století cítila, že architektonické formy historismu nenaplňují estetické a kulturní požadavky
dynamicky se rozvíjejícího světa
- Přichází tedy první skutečně nové slohové období.
- První polovina 19. století přinesla civilizované společnosti velké změny.
- Upadající vliv šlechty na jedné straně a bohatnoucí buržoazie na druhé, vyvolaly postupnou proměnu společenských tříd.
Karta se začala jakoby obracet a to se neobešlo bez celospolečenských proměn. Podobně jako ve středověku bohatnoucí
řemeslníci, tak nyní továrníci s rostoucími příjmy nabírali sebevědomí a toužili svou pozici prezentovat. Sociální rozdíly byly
pochopitelně v té době obrovské, a proto předznamenaly změnu a to nejen pro bohaté, ale také pro široké vrstvy pracujících.
Šlo samozřejmě o proces nesmírně dlouhý, dalekosáhle přesahující období secese, avšak proces, který byl definitivně
nastartován.
- V roce 1890 proběhla ve Francii výstava japonských grafik a knih. Tato kulturní událost měla pro Evropu velký význam
neboť japonské umění se stalo vzorem a inspirací nejméně na dvacet let. Poprvé se s japonským uměním ve větším měřítku
setkala Evropa na Světové výstavě. Školometské opakování a kopírování odešlých slohů mělo být nahrazeno.
Právě organické umění Japonska čerpající svou inspiraci z přírody, dalo podnět k zamyšlení a znovunalezení kořenů kulturní
společnosti. Vášeň s jakou společnost podlehla tomuto vlivu, pramenila také z jisté naivity a poetičnosti japonského umění.
Pozdní období Vincenta van Gogha s jeho modrými kosatci bylo inspirováno právě Japonskem. Umělec se rád poddal tomuto
vlivu.
Významným prvkem architektury a umění se stal ornament. Nemělo však jít o nějakou převzatou a již známou formu. Byla to
příroda, která poskytla nekonečnou nabídku inspirace svými květy, zejména kosatci, šlahouny, listy a dále pak živými
organismy a zvířaty. Byli to vážky, motýli, brouci a vůbec třpytivý a barevný hmyz, který byl svým měřítkem ideálně
předurčen coby model pro šperkařskou a jinou uměleckou výrobu.
Dalším podnětem pak byla ženská krása. Byla však podána jinou formou než tomu bylo dříve. S mírným uvolněním v oblasti
mezilidských vztahů se do umění opět dostává erotika a sexualita. Ženské tělo se stalo symbolem veškeré krásy. Modelky jsou
zobrazovány jako zasněné éterické bytosti vycházející z mlhy, není ale možné si nepovšimnout, že současně jsou obdařeny
velmi erotickými parametry svého těla. Jsou to například plné rty, velké oči, rozpuštěné dlouhé vlasy, rozevlátý průsvitný oděv
a podobně.
Současně lze ženu chápat také jako zdroj osudových proměn, tajemnou bytost schopnou proměnit život muže v peklo. Oba tyto
aspekty zřejmě souvisejí s postupují emancipací žen, které v té době dostaly volební právo a možnost studovat na univerzitách.
Secesi datujeme zhruba do let 1890 až 1910. Pakliže předcházející slohová období trvala i několik století, jde vlastně o jakousi
epizodu v historii architektury. Mohlo by se to tak jevit, ale není tomu tak. Zřejmě právě proto, že jde o první samostatnou
bouřlivou reakci na historismus, a tedy slohové období nápadné výrazné a barevné, je mnohem více vidět, a jeho projevy jsou
nepřehlédnutelné dodnes. Tyto první přirozené reakce a vlastně negace na předcházející období jsou často brzy překonány, ale
nejsou nikdy zapomenuty. Je důležité si také uvědomit, že hovoříme o období rychlého růstu měst a městských aglomerací,
tedy rozsáhlých investic a výstavby.
Jak už to bývá sledované slohové období začalo vznikat souběžně v několika zemích najednou a mělo pochopitelně odlišný
regionální ráz. Protože v Česku je secese velmi populární především díky dílu Alfonse Muchy, je dobré, abychom si ujasnili,
že secese je období mnohem všestrannější, zasahující do všech oblastí společnosti.
Anglie
John Ruskin (1819 - 1900
V Anglii kolem roku 1890 začalo vznikat hnutí, které hledalo svou cestu v nové komplexní umělecké estetice a známe je pod
názvem Arts and Grafts. Teoretik John Ruskin byl velký romantik a nekriticky zbožňoval středověk. Pocházel z bohaté
kupecké rodiny a měl přísnou puritánskou výchovu.
Na Oxfordské univerzitě se stal profesorem estetiky. Byl ostrým kritikem průmyslové společnosti a více než jiní nenáviděl její
výdobytky včetně železnice. Měl za to, že gotika byla nejlepším historickým obdobím a to ze všech úhlů pohledu. Měl jisté
sociální cítění, protože podporoval chudé, ale zároveň neuznával rovnost a svobodu. Proč byl tedy přínosem pro architekturu?
Především proto, že si naprosto správně všímal funkce jako jednoho z nejpodstatnějších znaků dobré architektury. Dále pak
poukazoval na důležitý aspekt přírody v architektuře.
William Morris (1834 - 1896)
Z některých jeho názorů vycházelo právě hnutí Arts and Grafts v jehož čele stál Ruskinův žák William Morris. Tento nadaný
básník a významný společenský činitel se vyučil několika oborům a v roce 1861 založil družstvo, které vyrábělo kvalitní
bytové zařízení. S touto společností spolupracovali přední výtvarníci té doby.
Později si Morris po rozpadu této společnosti založil jinou podobnou. Je nutné říci, že tyto dílny měly problémy s odbytem,
protože jejich výroba byla neefektivní, a tedy drahá. Nicméně poukazovala správným směrem na důležité spojení umění a
výroby.
Nejvýraznějším počinem pro architekturu však byla stavba jeho vlastního rodinného domu známého názvem Red House.
Fasáda domu včetně střechy byla z přírodního páleného materiálu (cihly, tašky,) a proto byl tak nazýván. Jeho architektonická
forma je vyjádřena neformální světskou gotikou. Co je však převratné je asymetrická dispozice domu a záměrné nepravidelné
členění oken. Tyto aspekty vycházejí tedy především z respektu vůči účelnosti domu, která je chápána jako prvotní požadavek
na architekturu.
Později byla v Londýně založena Central School of Arts and Grafts, kde byla spojována umělecká výuka s řemeslnou.
Charles Rennie Mackintosh
Další důležitá škola umění byla založena v Glasgow, jejíž budovu navrhl významný skotský architekt Charles Rennie
Mackintosh. Ačkoliv je fasáda objektu střízlivá a strohá v celkovém kontextu působí dekorativně a má blízko ke geometrické
secesi
Belgie
Je zajímavé a obecně méně známé, že skutečnou kolébkou secese byla Belgie. Většinou se uvádí jako příčina tohoto jevu
všeobecná kulturní úroveň této země a její přístupnost novým myšlenkám a experimentům.
Victor Horta (1861 - 1947)
Vůdčí osobností secese v Belgii se stal architekt Victor Horta, velký přítel malíře Vinceta van Gogha. V letech 1876-1880
spolu oba umělci pobývali v Paříži. Horta se věnoval studiu malířství a také pracoval v ateliéru historizujícího architekta.
Zásadní stavbou Victora Horty byl dům ing. Tassela v Bruselu. Šlo o vůbec první stavbu secese a byla postavena v letech
1892-1893. Pro tento objekt je charakteristická jakoby gotická vertikalita vycházející z ocelových sloupů s vegetativními typy
hlavic, kde můžeme jistě hovořit o vlivu Viollet-le-Duca.
Dále se zde setkáváme s prohýbanými zdmi, zřejmě jako doznívající formy neobaroka. Notoricky známý je však především
prostor schodiště, jehož fotografická a grafická znázornění nalezneme ve všech publikacích o secesi. Vegetabilní ztvárnění
sloupů a ocelového zábradlí se svými šlahouny plynule rozrůstá po teracové podlaze (typický materiál pro secesi) a bez zábran
se po stěnách pne až ke stropu. Bohatý dekor a úžasná barevnost je tak typická pro bruselskou secesi. Vše se odehrává jakoby
ve světle zapadajícího slunce a na všem je cítit jeho zář. Nejtypičtější barvou směs oranžovo růžové v kombinaci s pastelovou
tyrkysovou.
V podstatě všechny stavby Victora Horty se nacházejí v Bruselu. Další zajímavou stavbou je jeho vlastní dům. Tento objekt se
nachází v uliční zástavbě a nese podobné parametry jako Tasselův dům. Přiznané ocelové a litinové vegetabilní architektonické
prvky, vertikální barevné členění fasády, stejnou barevnost, bohaté užití nápadně barevných vitráží, glazované obklady, tapety
a další. Co je zajímavé je, že bohatě dekorovaná uliční fasáda stojí v nepochopitelném ostrém kontrastu s fasádou dvorní.
Pohled ze zahrady nabízí téměř funkcionalistickou předzvěst budoucí architektury. Tento dům je v současné době muzeem
architekta a je přístupný veřejnosti.
Henry van de Velde (1863 - 1957)
Dalším významným Belgičanem byl Henry van de Velde, který přes nevůli svého otce studoval malířství. Postupně se stále
více zajímal o řemeslné umění a později architekturu. V počátcích své tvorby vyráběl nábytek, se kterým dosáhl obchodního
úspěchu především v Německu, kam se také přestěhoval. Ve Výmaru zřídil Uměleckou průmyslovou školu. Vytvořil v ní
školu nového typu. Vzdělávání zde probíhalo formou ateliérové výuky.
Francie
Velkým snem architekta Henryho van der Velda byla stavba divadla. V roce 1911 se mu skutečně naskytla příležitost tento sen
uskutečnit. Byl autorem návrhu divadla na Champs-Elysées v Paříži. Velde z hospodárných důvodů navrhl budovu ze
železobetonu a ke spolupráci přizval bratry Perretovy. V průběhu zakázky však na ni ztratil vliv a divadlo dokončil Auguste
Perret.
Přišla však druhá šance v podobě divadla na I.výstavě německého Werkbundu v Kolíně nad Rýnem v roce 1914. Divadlo bylo
objektem sice dočasným, ale významným. Plně se u této stavby projevila Veldeho snaha o zjednodušení fasád bez bohatého
dekoru, ale s výraznou plastickou formou.
V roce 1914 musí Velde z politických důvodů opustit Německo. Dožil se úctyhodného věku 94 let a zemřel ve Švýcarsku.
Přelom 19. a 20. století je tedy ovládán formami secese a to již po celé Evropě. V Paříži je tento sloh nazýván Art Nouveau a
nejznámější jsou snad četné zastávky metra od Hectora Guimarda.
Španělsko
Antonio Gaudí (1852 - 1926)
Secesní Španělsko je charakteristické věhlasným dílem Antonia Gaudího, vynikajícího konstruktéra, který své nákladné stavby
z ekonomických důvodů jen zřídkakdy dokončil. Mezi ně se řadí například Güellův park a především jeho hlavní dílo Sagrada
Familia (Chám svatá rodina), oba v Barceloně.
Sagrada Familia se také nazývá nejstarší stavbou světa, protože s její výstavbou se začalo roku 1882, ale dodnes není
dokončena. Ve Španělsku jsou již tradičně pořádány národní sbírky na její dostavbu. I přesto, že hlavní a největší kopule a věž
chrámu je zatím jen v přípravné fázi stavby a přestože chrám vlastně zatím postrádá vnitřní zastřešený prostor, Gaudího chrám
je opravdovým architektonickým unikátem. Dnes je dostavěno celkem osm věží a každá je jiná. Průčelí jsou zdobena
modernistickými, až kubizujícími sochami s biblickými výjevy.
Z dokončených staveb bychom měli zmínit činžovní dům Casa Milà přezdívaný La Pedrera. Tento nárožní objekt je
charakteristický svou masivní organickou fasádou a je o něco méně zdoben než je u Gaudiho zvykem. Na střeše domu
architekt vybudoval systém vyhlídek a komínů ztvárněných do podob abstraktních zvonic, dračích hlav a rytířských helem. V
roce 1984 byla stavba připsána do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Další dokončenou a užívanou stavbou je Casa Batlló, kde Gaudí dovedl k vrcholu své tvarosloví organické architektury a
vlastně celý objekt je pojednán jako sbírka artefaktů organického původu. Střechu s keramickými šupinami navrhl architekt
coby zprohýbaný hřbet prehistorického ještěra, schodiště jako páteř, lustr jako obrovskou lasturu, krb pak v podobě vnitřní
dutiny zvířete. Zábradlí balkónů jsou vlastně ozubená rybí ústa. Vše autor viděl v barevných mozaikách glazovaných kachlů,
střepů a lakovaného dřeva. Komíny na střeše ukončují dračí hlavy.
Katedrála v Astorgu je umístěna v horní části města. Naproti ní postavil Gaudí Palác Episcopal (1889-1893), který má
jednoznačně gotizující charakter. Architektova tvorba byla velmi ovlivněna právě gotikou.
Rakousko
Otto Wagner (1841 - 1918)
Velmi významným představitelem evropské secese byl úspěšný vídeňský architekt Otto Wagner, který studoval architekturu
jak ve Vídni, tak také v Německu. Od počátku své kariéry navrhoval četné historizující nájemné domy a později byl jmenován
profesorem vídeňské akademie. V roce 1899 se však připojil k odbojným mladým výtvarníkům sdružených ve skupině
Sezession a způsobil tím obrovský rozruch a pohoršení mezi svými kolegy.
Počátek jeho nové tvůrčí éry je charakterizován secesními stanicemi vídeňské městské dráhy, které odpovídají běžné secesní
formě té doby. Za zmínku však rozhodně stojí jeho nájemné domy na ulici Wienzeile. Celková koncepce domů je v podstatě
klasická a střízlivá. Secesní formy se projevují především ve výrazné štukové výzdobě s florálními motivy. Dále je autorem
budovy poštovní spořitelny ve Vídni, kde se secesní formy v podstatě vyskytují v úrovni střechy a římsy.
Wagner byl rovněž významný teoretik architektury a jeho názory v podstatě hovoří o tom, že co není praktické, nemůže být ani
hezké. Proto zdůrazňuje, že je nezbytně nutné přesné pochopené účelu stavby, správný výběr stavebního materiálu, prostá a
ekonomická funkce. Architektonická forma pak vychází z těchto předpokladů. Své názory publikoval mimo jiné ve své knize
Moderní architektura. Wagner ovlivnil českou architekturu jako pedagog Jana Kotěry, Bohumila Hypšmana a Antonína
Engela.
Německo
Dalším významným kolegou Otty Wagnera byl opavský rodák Josef Maria Olbrich (1867-1908), který u něj nějakou dobu
pracoval v ateliéru. Ve Vídni architekt postavil především svou slavnou výstavní síň Sezession (1998). Rok na to jej
velkovévoda Ernst Ludwig vyslal do Darmstadtu, aby zde zřídil uměleckou kolonii. Olbrich zde navrhl sedm nových vil,
budovu ateliérů a na závěr tzv. svatební věž s přilehlými výstavními síněmi. Kolonie svému účelu nesloužila dlouho. Soužití
umělců se neosvědčilo.
Olbrich působil ještě v dalších městech a je jen škoda, že se některá jeho díla nedochovala. Především jde o jeho jedinou
realizaci v rodné Opavě, kde postavil rodinný dům pro svého bratra. Tato stavba byla před lety neuváženě zbourána.
V roce 1898 byla v Opavě vypsána architektonická soutěž na stavbu kavárny Niedermayer, která měla stát na velmi atraktivní
parcele v centru města. Josef Maria Olbrich také obeslal soutěž svým soutěžním návrhem. Vize tohoto vynikajícího architekta
obsahovala objekt jehož architektonické formy byly jednoznačně secesní. Pro Opavu to však v té době byla natolik výstřední
varianta, že návrh nebyl vybrán jako vítězný. Porota shledala návrh málo důstojný a příliš netradiční pro tak honosné centrum.
Česko
Secesní architektura se u nás neujala v širokém měřítku z několika důvodů. Šlo o poměrně krátké období, a proto se uplatnilo
především tam, kde právě probíhala intenzivní výstavba. Z toho pohledu se jednalo o Jablonec a také Ostravu.
Na mnoha objektech v česku byl sice uplatněn secesní dekor, ale jejich kompozice secesi neodpovídá. Jako příklad můžeme
uvést Budovu hlavního nádraží (Josef Fanta 1901-1909) a Obecní dům v Praze (Antonín Balšánek a Osvald Polívka 19061911). K secesní architektuře ji proto v podstatě neřadíme.
Především posledně zmiňovaný architekt Osvald Polívka (1859-1931) se zasloužil o dvě výrazně secesní stavby v Praze. Jsou
to dvě sousedící budovy naproti nové budovy Národního divadla a to dům bývalé pojišťovny Praha a dům Topičova
nakladatelství.
Výraznou postavou české a slovenské secese se stal vynikající slovenský architekt Dušan Samo Jurkovič (1868-1947), který je
představitelem tzv. regionální secese. Tato forma secese zahrnuje v jeho případě prvky lidové architektury, evropské secese,
jakož i formy anglické Arts and Drafts. Tato syntéza vytváří naprosto specifickou architekturu, která nemá obdoby. Jurkovič
působil zejména na Moravě, kde soustředil svou práci především v Luhačovicích (Léčebný dům,1902) a na Pustevnách na
Radhošti (1898). Dále je autorem několika činžovních domů v Brně, které mají kupodivu poměrně strohý charakter. Obzvlášť
silnou a působivou architekturu vytvořil v Haliči na Slovensku, kde postavil za první světové války vojenské hřbitovy.
Závěrem můžeme říci, že secese byla plná vášně a tak jak rychle vzplála, tak také poměrně rychle zanikla. Ještě mnoho let po
jejím zániku byla předmětem zášti a averze. Jejím největším kritikem byl zřejmě Adolf Loos. Jedním z důvodů jejího zániku
byl možná také fakt, že byla slohem z ekonomického hlediska nesmírně drahým a tedy tak trochu předurčeným k zániku. Její
představitelé sice hlásali potřebu zlepšení sociálních podmínek běžných lidí, avšak právě tento řemeslně, konstrukčně a
materiálově náročný trend ji prostě nemohl naplnit.
Historismus ve světě
palác Trocadero – gabriel Davioud – výstavní palác pro sv. výstavu – eklektivismus
Pařížská opera – Charles Garnier – neorenasance, elektrické průčelí, vnitřek stavby se projevuje i na vnějšek
Justiční palác – L.J.Duc – korintdké hlavice – vysoký řád, neorenesanční prvky + empírové – eklekticismus
Nová koncepce přestavby Paříže – Georges Eugen Haussmann – zbourány hradby, bulváry(několik km), nové reprezantivní
domy, zeleň
Německo
vzor v Itálii, měm. renesanci
Gottfried Semper – viz otazka 65
Pul Wallot – Říšský sněm
Víděn
zrušení hradeb – ringstrasse, radiální komunikace spojující jádro s předměstím
Itálie
Galerie Victora Emanuela II. – Giussepe Mengoni
Neogotika
také by se to to dalo specifikovat jako druhá vlna romantismu – hlavně šlechtická sídla
dále radnice, prlamenty, jus. paláce, nemocnice, kostely
další důvod pro gotiku – má logiscký smzsl pro kci – Violett le Duc – studie shromaždovací síně
radnice – Vídeň – fridrich von Schmidt – vysoké gotické věže, rozsáhlí projekt
Palác Sprvedlnosti v londýně – George Edmunt Street
Londýnský parlament – Charles Barry
Budova Parlamentu v Budapešti – Imre Steindl – kompoziční protipól Budínského hradu, barokní kupole
Dostavby Got. Katedrál
- Kolin na dkrynem
- NotreDame
- Remes
- Amiens
- sv.Ví
volnější tvorba směřuje k eklrkticismu
G.G.Scott - Katedrála sv. Mary –Edimburg
J.L.Pearson – Truto Catedral
- ktedrála ve Westmistru
Neobaroko
- čisté se neobjevu
- neobar. prvky se míchjí s jinými slohy – eklekticismus
Casino a divadlo Monte Carlu – Charle Garnier
pomník Victora Emanuela II. – Giuseppe Sacconi
Justiční palác v Bruselu – Joseph Poelaert
Justiční palác v Římě – Gugliemo Calderini
Justiční palác v Budapešti – Alojos Hauszmann
Arhitektura historismu v díle Gottfrieda Semplera
historismus 1848 -1890
Německo – sjednocení pruským králem Vilémem I. – 1871 německý císař
získání četných území ve válkách
Neorenesance v Německu – inspirace italskou vrcholnou renesancí, domácími vlivy a kombinacemi
Stavby s vysokou hodnotou, ale také i podpruměrné
Gottfried Semper – německý architekt a teoretik
- teorie – tvorba slohu vzchází s přirozených vlastností slohu
- požadavek respektování funkce stavby, jednotlivé části stavby by měli být přiznány
- k jeho myšlenkám se vraceli i následující generace
- dal základ pro vývoj architektury 20.stol
- respektování užitkové funkce architekury
1834 – na doporučení Schinkela do Dráždan
Studium forem, považuje ornament za přednost tvory člověka
Cesta do Itálie
Dvorní divadlo v Drážďanech – v hmotě divadla lze rozlišit navenek funkční význam vnitřku
požár – přestavba Sempera se synem Manfredem – změnz v exteriéru i interiéru – větší reprezentativnost
po požáru
Drážďanská obrazárna – připomíná renesanční palác
Polytechnika v Zurichu – do švýcarska uprchl po revoluci 1849 – 1869
Ve Vídni – Dvorní divadlo
Umělecko-historické a přírodovedecké muzeum
Arhitektura historismu a okružní třída ve Vídni
Rakousko – podtupně strácí na významu
1848 – reakční absolutistická vláda
1867 – rozpad na rakousko-uhersko
- hlavní město 9deň –kul. a spol. centrum
1857 – zrušení hradeb – vytvoření okružní třídy – ringstrasse –uvolnění historického jádra, radiální spojení s předměstím –
prostor pro městskou zeleň( stejně jako v brně)
Theophil Hansen - vídeňský parlament – neoklaslasicismus – půdorys má uzavřenou křídlovou dispozici, korintské sloupy se
štítem
Akademie výtvatrných umění – neorenesance
Vídeňská burza – neorenesance
Van der Nul, Sicard von Sicardrburg – budova Opery – motiv ren. arkád ve dvou patrech, nárožní rizality s plastikami,
v pozadí vytryská hmota jeviště a hlediště
Semper, Hasennauer
Dvorní divadlo
Umělecko- historické muzeum a přírorovedecké muzeum – k sobě protilehlé budovy mají protáhlé průčelí se zvýrazněnou
střední hmotou,
osmihranná kopule na tamburu
Heinrich von Ferstel – vídeňská universita
Historismus v Českých zemích
Josef Niklas -1858 –Novoměstské divadlo – dřevěné provizorium
- forma italské renesance
- výrazný motiv arkád na celé fasádě
Návrh na Národní divadlo
Ignác Ullmann – průčelí zámku v Bezděkov1855
- přestavba zámku Chýše
- Česká spořitelna na Národní třídě
-
Vysoké pece na kladně
-
Prozatimní divadlo
-
vysoká dívčí škola
-
kostel sv. Cyrila a Metoděje
Antonín Victor Barvitius
švagr ulmanna
počáteční insp. středověkem – odešel do italíe – seznámení s it. renesancí
zpočátku realizace s Ulmannem – vily Lippmannova ,Lannova a
Groberova
Bývalé nádraží Františka Josefa
bazilika sv. Václava – italské motivy, v interiéru oblouková arkáda, plochý kazetový strop
Josef Zídek – nejvýznamější
kolonáda v Karlových Varech
Národní divadlo – 1877
Rudolfinum – dokončil Schultz
Národní muzeum – 1891
Theophil Hansen
pražákův palac a besední dům
F. Fellner a H. Helmer – Mahenovo divadlo
Česká neorenesance
francouzké vzory, italská inspirace
patrové trojúhelníkové štíty , voluty, sgrafito
Antonín Wiehl – Staroměstská vodárna
vlastní dům na Václavském náměstí
Pražská městská spořitelna
Neobarokní Arch
Bedřich Ohmann – Valterův palác, Pojišťovna na Vac. Náměstí
Přinels do prahy secesi
V. Rošlapil – strahovská Akademie
Ignác Ulmann, Josef Zídek, Josef Schulz
nejvýznamější osobnosti
Ignác Ullmann – studoval ve Vídni, znalost renesančních a středověké architektury
má jasný a výrazný projev
- průčelí zámku Bezděkov
- přestavba zámku Chýše – středověké formy, užití předrenesančních forem
- Česká spořitelna v Praze – klasické horizontální členění it. renes. paláce, vertikální členění arkád s okny, půdorys na
tradičním trojkřídlu, s halou a schodištěm ve střední části
-
palác Lažanských – podobné fr. renesanci
Prozatimní divadlo –renesanční budova s antikuzijícím štítem nad středním rizalitem
-
Vyšší dívčí škola v Praze – sgrafito
-
Vysoké pece v Kladně
-
chrám sv.Cyrila a Metoděje
-
Josef Zídek – měl schopnost prosadit své vlastní mzšlenkové názory, architekt evropského formátu, studium v Praze a ve
Vídni, pobyt v Itálii a Výmaru – po návratu byl profesor na Technice
první realizace – Muzeum ve Výmaru
1865 – soutěž na ND
- kolonáda v Karlových Varech – architrávová arkada, ve střední části patrová nástavba
Rudolfinum – koncertní a výstavní sál
Josef Schulz – dostavěl rudolfinum, Národní divadlo
Národní muzeum – 1891
Umělecko-průmyslové muzeum – pod vlivem Fr. renesance
Návrhy obytných domů – Malostranské nábřeží, Vítězná ulice
Národní divadlo
Ignác Vojtěch Ulmann, Josef Zídek, Josef Schulz
1862 – postqveno Prozatimní divadlo od Ulmanna – neorenesance
1866 – soutěž na ND, Zídek
1868 – položení základního kamene
1881 – otevření, poté vyhořelo
1882 – na opravu nastupuje po Zídkovy Schulz
1883 – obnova vyhořelé budovy – přesunuti zázemí do objektu prozatimního divadla – připojení p.d. a soukromého sousedního
domu k divadlu a přizpůsobení fasád Zídkovu návrhu
-
palldiánské zastřešení
bohatá výtvarná tvorba
sochařina na průčelí – Antonín Wagner, Josef Myslbek, Bohuslav Schnirch
malířská výzdoba – interiér – cyklus Vlast – Aleš, Ženíšek, hlediště – Tulka, opona – Hynais, další – Mařák, Brožík
složitá parcela – řešení je geniální –půsoví to jako pravidelná hmota
Secese ve světě
Anglie
Škola umění v Glasgow - Charles Rennie Mackintos
Belgie
Dům ing. Tassela v Bruselu - Victor Horta
Dům Viktora Horty v Bruselu
Španělsko
Sagrada Familia - Antonio Gaudí
Casa Batlló
Bodegas Guell
Rakousko
Nájemní dům ve Vídni - Otto Wagner
Česko
Na mnoha objektech v česku byl sice uplatněn secesní dekor, ale jejich kompozice secesi neodpovídá. Jako příklad můžeme
uvést Budovu hlavního nádraží (Josef Fanta 1901-1909) a Obecní dům v Praze (Antonín Balšánek a Osvald Polívka 19061911). K secesní architektuře ji proto v podstatě neřadíme.
Obecní dům v Praze
Maměnka na Pustevnách - Dušan Samo Jurkovič