Nejlepší skladby Volbeat: Od metalu k rockabilly za 20 let

Nejznámější hity kapely Volbeat

Dánští metaloví mágové Volbeat nám za ty roky nadělili pořádnou nálož nezapomenutelných songů. Still Counting je naprostá klasika, která rozburácí každý koncert - jen si představte ty davy, co řvou refrén z plných plic. Je to přesně ta pecka, co v sobě má DNA rockabilly i pořádnej metalovej nářez.

The Devil's Bleeding Crown vám vleze pod kůži hned napoprvé. Tahle hymna z desky Seal the Deal & Let's Boogie dokazuje, že kluci umí napsat melodii, co vám utkví v hlavě, a přitom pořádně zatopit kytarama. A co teprve Lola Montez - tady se country potkává s rockem způsobem, že by i kovbojové začali headbangovat.

Michael Poulsen ukázal, co v něm je, když nahrál Fallen. Ten hlas prostě bere za srdce. A když v For Evigt přešel do rodné dánštiny? To byl důkaz, že se nebojí jít vlastní cestou. Heaven Nor Hell zase dokazuje, že rockabilly a moderní metal můžou být nejlepší kámoši.

Sad Man's Tongue je jako když Johnny Cash potká metalovou smršť - prostě paráda. Když si pak přizvali Neila Fallona na Die to Live, vznikla z toho spolupráce, co bere dech. Last Day Under the Sun zase ukazuje, že se kapela nebojí posouvat dál, aniž by ztratila svoje kouzlo.

Black Rose a When We Were Kids vyprávějí příběhy, co se vám zaryjou pod kůži. The Garden's Tale s Johanem Olsenem? To je balada, co vám vžene slzy do očí. Seal the Deal zase roztančí i ty největší pecky v publiku.

Doc Holliday a Cape of Our Hero dokazují, že historie může znít zatraceně moderně. Warrior's Call se stala hymnou sportovců - zkuste si ji pustit před tréninkem a hned víte, o čem mluvím. A Room 24 s King Diamondem? To je temná jízda, co ukazuje, že Volbeat zvládnou cokoliv, na co sáhnou.

Vývoj hudebního stylu v průběhu let

Když se ohlédneme za hudební cestou Volbeat, je fascinující sledovat, jak se z malé dánské kapely stala světová senzace. Jejich jedinečný zvuk začal v roce 2001 mixem psychobilly a rockabilly s metalovými riffy - vzpomínáte si na ty nakažlivé melodie z Caroline Leaving?

Postupem času kluci zjistili, že můžou zajít ještě dál. Začali experimentovat a posouvat hranice - přidali ostřejší metalové riffy, ale nikdy neztratili ten typický rockabilly náboj. To, co začalo jako The Garden's Tale, se proměnilo v něco mnohem většího.

Skutečný průlom přišel s Guitar Gangsters & Cadillac Blood. Najednou jsme slyšeli country prvky, jižanský rock, a přesto to pořád znělo jako Volbeat. Mary Ann's Place vám dodnes naskočí v hlavě, co?

Kapela se nebála jít s dobou - do jejich zvuku se postupně vkradly moderní prvky, elektronika, ale ten starý dobrý základ zůstal. Je to jako když si dáte oblíbené jídlo v nové úpravě - poznáte ho, ale překvapí vás něčím novým.

Michael Poulsen se svým charakteristickým hlasem je kapitola sama o sobě. Jeden moment zpívá jako Elvis, aby vzápětí přešel do metalového řevu - a funguje to! Tohle prostě nikdo jiný neumí.

Z jednoduchých písniček se staly propracované skladby plné překvapení. Banjo? Proč ne! Steel kytara? Jasně! Volbeat dokázali, že žánrové škatulky jsou jim u zadku - prostě dělají muziku, která je baví, a to je na tom to nejlepší.

Texty písní a jejich význam

Když se ponoříte do světa Volbeat a jejich frontmana Michaela Poulsena, objevíte příběhy, které vás vtáhnou do temných zákoutí lidské duše i světlých momentů života. Nejde jen o běžné rockové texty - každá píseň je jako malý film, který vypráví jedinečný příběh.

Název skladby	Album	Rok vydání	Délka
Still Counting	Guitar Gangsters & Cadillac Blood	2008	4:32
The Devil's Bleeding Crown	Seal the Deal & Let's Boogie	2016	3:57
Lola Montez	Outlaw Gentlemen & Shady Ladies	2013	4:28
For Evigt	Seal the Deal & Let's Boogie	2016	4:44
Sad Man's Tongue	Rock the Rebel/Metal the Devil	2007	3:05

Vezměte si třeba příběh Loly Montez. Tenhle kousek není jen další rocková pecka - je to životní drama slavné tanečnice z 19. století, která poznala vrchol slávy i hořkou pachuť pádu. Tohle umění vyprávět skutečné příběhy skrz hudbu dělá z Volbeat něco výjimečného.

Co teprve když se zaposloucháte do The Devil's Bleeding Crown? Středověká tematika se tu snoubí s moderním metalem tak přirozeně, jako když se míchá whiskey s colou. Poulsen dokáže vzít historický námět a přetavit ho do něčeho, co promlouvá i k dnešnímu člověku.

A pak jsou tu ty osobní zpovědi. Heaven Nor Hell není jen další skladba o životě a smrti - je to Poulsenova vlastní duchovní cesta, jeho úvahy o tom, co přijde potom. Nebo Black Rose - kdo by neznal ten pocit nebezpečné přitažlivosti, která může skončit katastrofou?

Sociální témata v podání Volbeat nejsou žádné prvoplánové moralizování. The Hangman's Body Count otevírá ožehavé téma trestu smrti způsobem, který vás donutí se zamyslet. Room 24 zase hraje na struny našich nejhlubších strachů - a přiznejme si, kdo se občas nebojí věcí, které nedokáže vysvětlit?

Jejich novější tvorba, třeba Becoming nebo Last Day Under The Sun, ukazuje, jak kapela dozrála. Jsou to písně o životních zkušenostech, o tom, jak se člověk mění a roste. Volbeat prostě umí napsat text, který vás chytne za srdce a nepustí, ať už jste metalový fanoušek, nebo ne.

Nejúspěšnější alba a skladby v žebříčcích

Dánská metalová parta Volbeat není jen tak ledajaká kapela. Jejich album Beyond Hell/Above Heaven z roku 2010 způsobilo doslova zemětřesení na hudební scéně. Představte si, že najednou slyšíte všude kolem sebe jejich Heaven Nor Hell - v rádiu, v klubech, prostě všude. A není divu, tahle pecka se stala naprostou klasikou, bez které se neobejde žádný jejich koncert.

A pak přišel rok 2013 s albem Outlaw Gentlemen & Shady Ladies, které to celé posunulo ještě o level výš. Kluci to napálili na první místa v Dánsku, Německu i Rakousku. Cape of Our Hero se stal hymnou, kterou si brouká každý metalový fanoušek. A když se dostali do americké top 10, bylo jasné, že tohle není jen nějaká evropská záležitost.

Seal the Deal & Let's Boogie? To byl v roce 2016 další majstrštyk. The Devil's Bleeding Crown rozproudila krev v žilách rockerů po celém světě. Tohle už nebyla náhoda - Volbeat se prostě usadili na metalovém trůnu a nemínili z něj slézt.

Jejich poslední počin Servant of the Mind z roku 2021 ukázal, že ani po letech neztratili šťávu. Wait A Minute My Girl dokazuje, že umí spojit pořádně tvrdé riffy s chytlavou melodií. Doma v Dánsku jsou samozřejmě za krále, ale i jinde v Evropě válcují žebříčky.

Když zpívají For Evigt v rodné dánštině, je to něco speciálního. Still Counting se zase stala jejich poznávacím znamením - když zazní na koncertě, všichni vědí, že se blíží velkolepý závěr.

Málokterá evropská metalová kapela dokázala to co Volbeat. Jejich muzika je jako dokonalý koktejl - trocha metalu, špetka rockabilly, dash punku, a výsledek? Miliony fanoušků po celém světě, kteří jim žerou z ruky. Prostě borci, co si to vyšlapali až na vrchol a drží se tam jako přibití.

Spolupráce s dalšími hudebníky

Dánští rockeři Volbeat si za ty roky vybudovali pověst mistrů hudebních kolaborací. Však si to vemte - když se spojili s Kingem Diamondem na Room 24, byl to naprostý nářez. Jeho charakteristický hlas dal skladbě úplně nový rozměr, až z toho běhal mráz po zádech.

Michael Poulsen, duše kapely, má prostě čuch na parádní spolupráce. Když přizval Danka Jonese na Black Rose, vznikl hit, co vám prostě nejde vymazat z hlavy. A co teprve když do toho vlítl Neil Fallon z Clutch v The Devil's Bleeding Crown - to byla teprve jízda!

Metalová krev se nezapře - spolupráce s Mikem Holtem ze Slayer na Evelyn ukázala, že Volbeat umí být pořádně drsní. Když k tomu přidáte ještě řev Barneyho Greenwaye z Napalm Death, máte kombinaci, co vám vyrazí dech.

Na novějších deskách se kluci nebojí experimentovat. Gary Holt rozjel na Pelvis on Fire kytarovou smršť a Rod Sinclair zase přinesl svým banjem pořádnou dávku country feeling. To je přesně to, co dělá Volbeat tak jedinečné - nebojí se míchat žánry.

Za tím vším stojí i producent Jacob Hansen, který dokázal všechny tyhle vlivy spojit do kompaktního zvuku. Je to jako když namícháte dokonalý koktejl - musíte vědět, kolik čeho přidat.

Na koncertech to pak teprve rozbalí. Když vytáhnou místní muzikanty na pódium, nikdy nevíte, co se stane. Někdy z toho vzniknou momenty, na které nezapomenete do konce života.

Otevřenost novým nápadům a spolupracím je to, co drží Volbeat na špici. Poulsen to ví a fanoušci to milují. Vždyť která jiná kapela dokáže takhle mistrovsky propojit metal, rockabilly a country?

Koncertní provedení skladeb

Dánští metaloví mágové Volbeat nejsou žádní obyčejní koncertní performers. Když vlítnou na pódium, jejich skladby dostanou úplně novou šťávu - je to jako den a noc oproti studiovým verzím. Michael Poulsen, ta rockabilly metalová bestie, tam řádí jako utržený ze řetězu a míchá žánry jak nějakej muzikální alchymista.

Znáte Still Counting nebo Seal The Deal ze spotify? Na koncertech je nepoznáte! Kluci si tam hrají s instrumentálkama jak chtějí, přidávají epický kytarový sóla a furt něco vymýšlí s publikem. A tempo? To je jako na horský dráze - jednou jedeš jak splašenej, pak zas zpomalíš a vychutnáváš každej tón.

The Devil's Bleeding Crown dostane na koncertech parádní bubenickou masáž, až se ti protočí panenky. A Lola Montez? Ta se promění v pořádnej jam session, kde každej člen kapely ukáže, co v něm je. To není žádná sterilní studiová nahrávka, tohle je živej organismus!

A ty vokály? Páni, to je teprv paráda! Místo počítačovejch vylepšováků jedou čistě na vlastní hlasivky a harmonie. For Evigt nebo The Garden's Tale zní živě mnohem syrovějc a upřímněji.

Koncerty Volbeat jsou jako dobrej film - nikdy nevíš, co přijde dál. Skladby do sebe přetékají jako dokonalej koktejl. Třeba když rozjedou Sad Man's Tongue a najednou ti tam vpašujou starý rock'n'rollový pecky - to je mazec!

V poslední době si troufnou i na akustický verze, a hele, funguje to! Když slyšíš Maybe I Believe bez elektriky, pochopíš, že ty jejich songy nejsou jen o řachání kytar, ale hlavně o poctivým muzikantství.

A ještě jedna věc - na koncertech to není přeplácaný všema možnejma zvukovejma kudrlinkama. Je to syrovější, pravdivější, prostě takovej, jakej metal má bejt. Proto jsou jejich koncerty tak návykový!

Hudební vlivy v tvorbě Volbeat

Volbeat, tahle dánská metalová parta, to prostě umí pořádně roztočit. Jejich zvuk je naprosto jedinečnej koktejl heavy metalu, rockabilly a country, kterej nikde jinde neuslyšíte. Když si pustíte Sad Man's Tongue, hned poznáte, o čem mluvím - je to, jako kdyby Johnny Cash založil metalovou kapelu.

Michael Poulsen, frontman kapely, má prostě Cashe pod kůží. Stačí si poslechnout jejich verzi Ring of Fire nebo Still Counting a hned víte, že tenhle chlap ví, co dělá.

Kytarový riffy, co vás vrátí do zlatý éry rock'n'rollu, jsou jejich poznávací znamení. Heaven Nor Hell vás vezme na výlet do padesátek, ale s pořádnou metalovou náloží. A když si k tomu přidáte punkový nářez v Pool of Booze, Booze, Booza, máte dokonalej mix.

To, jak dokážou v jedný písničce skočit z metalu do country a zpátky, to je prostě majstrštyk. Vemte si třeba For Evigt - začne jako metalovej nářez a najednou slyšíte folkový melodie, který do toho perfektně zapadnou.

Dead But Rising vám ukáže jejich temnější stránku, kde míchají psychobilly s gotickým rockem. A texty? Ty jsou jako hororový příběhy z dávný dánský historie, který vám naježí chlupy na zádech.

V posledních letech kapela trochu přitvrdila v moderním zvuku, ale pořád poznáte, že je to Volbeat. Last Day Under the Sun je toho perfektním důkazem - moderní, ale s tou správnou dávkou jejich typický DNA.

Volbeat jsou prostě mistři hudební alchymie. Dokážou spojit věci, který by normálně nefungovaly, a vytvořit z nich něco, co vám vyrazí dech. A proto je milujou jak zarytý metalisti, tak rockeři nebo country fanoušci.

Volbeat přináší sílu a energii do každé noty, jejich skladby jsou jako bouře, která otřásá duší a probouzí v nás skryté emoce

Dominik Hruška

Proces skládání a nahrávání písní

Když se ponoříte do světa Volbeat, objevíte něco neskutečně zajímavého. Michael Poulsen, duše téhle party, sedává doma s akustickou kytarou a nechává svoji představivost volně plynout. Není to žádná věda - prostě bere inspiraci ze života, z příběhů, které ho fascinují, a míchá to všechno s láskou k rockabilly a metalu.

Představte si tu atmosféru na zkouškách, když Poulsen přinese nový nápad. Každý z kluků přihodí svůj kousek do skládačky, až z toho vznikne něco, co vás prostě dostane. Rob Caggiano, který do kapely vletěl jako tornádo v roce 2013, přinesl úplně novou energii. Jeho kytarové riffy? Naprostá bomba!

Od roku 2005 se jejich zvuk posunul mílovými kroky kupředu. Spolupráce se špičkovými producenty udělala své. V kodaňských studiích to znají jako svoje boty, ale nebojí se vyrazit ani za velkou louži, když to má písničkám pomoct.

Víte, co je na nich super? Drží se poctivého řemesla. Jasně, moderní technologie jsou fajn, ale radši nahrávají naživo. Bicí duní v samostatné místnosti, kytary řvou přes pořádné zesilovače - žádné počítačové náhražky.

Poulsenův zpěv, to je kapitola sama o sobě. Někdy nahraje jeden verš třeba desetkrát, dokud to není přesně ono. Každé slovo musí mít správný náboj, správnou emoci. A když se to pak všechno poskládá dohromady, vznikne ta typická volbeatovská magie.

Na konci celého procesu přichází to nejdůležitější - finální doladění. Každý člen kapely má právo říct svůj názor, a proto jejich muzika zní tak komplexně. Je to jako když vaříte podle rodinného receptu - každý přidá svoji tajnou přísadu a výsledek stojí za to.

Fanouškovské oblíbené skladby

Znáte ten moment, kdy vám Still Counting naskočí v hlavě a ne a ne se jí zbavit? Tahle pecka od Volbeat se stala skutečnou hymnou, která rozburácí každý koncert. Kdo by odolal tomu charakteristickému hlasu Michaela Poulsena? A když pak nastoupí Lola Montez se svým nakažlivým rockabilly rytmem, není člověka, který by nezačal podupávat do rytmu.

Pamatujete na první moment, kdy jste slyšeli The Devil's Bleeding Crown? Ten nářez, co vám projede celým tělem, a pak přijde refrén, co si budete zpívat celý den. A ta energie ze Seal The Deal - to je prostě jízda, co vás nenechá v klidu. Ten kytarový riff je jako podpis, co poznáte mezi tisíci.

Když kapela spustí For Evigt, a zazní ty dánské verše, běhá mráz po zádech. Je to, jako by vám Volbeat otevřeli okénko do své duše. A ta Sad Man's Tongue? Tady se country potkává s metalem způsobem, že by z toho Johnny Cash koukal s otevřenou pusou.

Heaven Nor Hell vás chytne a nepustí - to je ta magie Volbeat, kdy nevíte, jestli máte headbangovat nebo jen zavřít oči a nechat se unášet melodií. The Garden's Tale zase ukáže, že i drsňáci mají srdce - na koncertech při ní zahlédnete nejednu slzu v očích.

Když se rozezní Fallen, koncertní hala ztichne. Tohle není jen balada, to je příběh, co se vám dostane pod kůži. A ta Black Rose s Danko Jonesem? Prostě dynamit, co roztančí i největšího pecivála.

Doc Holliday vás vezme na divoký západ stylem, který umí jenom Volbeat, a Cape of Our Hero ukáže, že i metalová kapela dokáže vyprávět dojemné příběhy, co vám sevřou srdce. Takhle různorodou muziku prostě musíte milovat!

Ocenění a uznání za hudební tvorbu

Dánští metaloví mágové Volbeat nejsou jen tak ledajací rockeři. Když v roce 2008 vystřelili na scénu s albem Guitar Gangsters & Cadillac Blood, všem spadla brada. A není divu - tahle deska jim vynesla prestižní GAFFA Award a odstartovala jejich raketový vzestup. Kdo by neznal hitovky jako Still Counting nebo Maybellene i Hofteholder? Tyhle pecky doslova válcovaly evropské hitparády.

Pak přišel rok 2013 a s ním megaúspěch v podobě alba Outlaw Gentlemen & Shady Ladies. Němci byli tak nadšení, že kapele hodili ECHO Award, a když se skladba The Hangman's Body Count dostala do nominací na Grammy, bylo jasné, že Volbeat dobyli i Ameriku.

V roce 2016 to kluci rozbalili naplno s deskou Seal the Deal & Let's Boogie. For Evigt a The Devil's Bleeding Crown? Tyhle songy prostě nešly vypnout. Není divu, že si domů odnášeli jednu cenu za druhou.

Co dělá Volbeat tak výjimečnými? Namíchali koktejl z pořádného metalu, svižného rockabilly a country prvků. Tohle spojení zní možná bláznivě, ale funguje dokonale. Vždyť jejich koncerty jsou napěchované k prasknutí a na festivalech jako Wacken nebo Download jsou pravidelně hlavními hvězdami.

Když Volbeat vyrazí na pódium, není to jen koncert - je to show jak má být. Jejich poslední album Servant of the Mind z roku 2021 ukazuje, že tihle dánští bouřliváci rozhodně neřekli poslední slovo. Jejich příběhy o historických událostech, podané s pořádnou dávkou metalové energie a chytlavými melodiemi, si získávají srdce fanoušků i odborníků.