Alarm 51 - Nesehnutí

Tištěná verze: ISBN 1214-9632, online verze: ISSN 1801-0415
www.nesehnuti.cz
Zpra
ých právech
prostř
k
m
s
voda
í
d
n
i
edí a l
j o život
Téma:Na vlnách změn
+ Jaderná energetika – problém za problémem
+ Vojenské aktivity v Libyi
+ Nový projekt NESEHNUTÍ pro dobrovolníky
+ Nový web ženského programu
dobrovolná
cena
10 Kč
50 ~ 2011
úvod
Milé čtenářky a milí čtenáři Alarmu,
Po delší době k vám opět přicházíme s dalším
číslem. I když se zdá, ze jsme si s číslem,
které právě držíte v rukách, dali až příliš na
čas, nelze říct, že bychom se zrovna ulévali.
Usilovně jsme totiž pracovali souběžně na
přípravě nové koncepce našeho zpravodaje
včetně jeho nového designu, kterou – doufejme – vám budeme moci představit v již
nejbližší době. Ptali jsme se vás také na
našem webu i na „facebookovském“ profilu,
co se vám na stávající podobě zpravodaje
líbí či nelíbí, protože k vám chceme být
co nejblíže a nabídnout spoustu podnětů
k předkládaným tématům. Tím se logicky
pozdrželi práce na stávajícím čísle, avšak
vše dobře dopadlo a o to víc doufáme, že
i vzhledem k velice zajímavým článkům
se nebudete cítit ochuzeni.
V aktuálním čísle Alarmu naleznete
spoustu zajímavých informací. Společ-
ně se zamyslíme nad katastrofálními důsledky zemětřesení a následně výbuchu
jaderné elektrárny v Japonsku, trochu
z právnického pohledu též nad schvalováním bezletové zóny v OSN nad Libyi,
dozvíte se jaké potíže působí novela zákona o pobytu cizinců v advokátní praxi
nebo jak probíhala blokáda Brna na svátek
práce v květnu. Představíme vám rovněž
nové členy resp. členky týmu Nesehnutí.
Nemůžeme opomenout žhavou novinku
ženského program – nový web, který rozhodně stojí za to navštívit!
Věříme, že vám nové číslo zpříjemní
třeba cestu tramvají, či volné odpoledne,
anebo i pobyt na koupališti; škoda jen, že
papír FSC není také voděodolný…
Hezké léto přeje
Vaše redakce
Obsah
Jaderná energetika: problém za problémem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Aké sú hranice spojeneckých vojenských aktivít v Líbyi?* . . . . . . . . . . . . . . . 4
Naplánujte si své Brno!. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 6
V Brně vyrostl Strom v betonu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Brněnské prvomájové blokování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
ALARM č. 50~2011
redakce:
Darina Chvosteková, Lukáš Lyer,
Kristýna Pešáková
grafická úprava, sazba
a typografická úprava:
Radim Šašinka,
www.larvagrafik.com
tisk: POIRE, s. r. o.
registrace: MK ČR 14790
Vytištěno na recyklovaném papíře
Obálka je vyrobena z papíru
s certifikací FSC (Forest Stewardship
Council)
označující výrobky z ekologicky
a sociálně šetrného lesního
hospodaření.
poznámka redakce:
Ne všechny články musí vyjadřovat
stanovisko NESEHNUTÍ.
Chcete-li dostávat zpravodaj ALARM, pošlete na
brněnskou adresu NESEHNUTÍ dvacetikorunovou
známku (počet známek – počet čísel ALARMu)
anebo nám napište na adresu [email protected],
kde si můžete objednat jeho pravidelné zasílání
v elektronické verzi. ALARM si můžete také
prohlédnout na našich internetových stránkách:
www.nesehnuti.cz
Děkujeme Lukášovi Lyerovi
za korektury textů.
Pečující ženy – předpoklad fungujícího kapitalismu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
Některé změny zákona o pobytu cizinců po 1. 1. 2011 . . . . . . . . . . . . . . . . 10
komiks . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 11
Evropský rok dobrovolnictví aneb „I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“ . . . . . . 12
Trochu bláta… . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
distribuce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 15
Mezinárodní den žen 2011. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Grafik/sazeč TL (tohoto listu) přijme zakázky
~Časopisy~noviny~knihy~plakáty~
~letáky~výstavy~akcidenční tiskoviny~
od návrhu po realizaci ~ od vizitky po lokomotivu
www.larvagrafik.com
email: larva_grafi[email protected], tel.: 732 360 617
2
LarvaGrafik
www
...od vizitky po lokomotivu
com
titulní strana: Kristýna Pešáková
originál byl graficky upraven se
souhlasem autorky; poprvé zveřejněn v rámci výstavy „Mešity z blízka“
v Cafe Therapy v Brně
téma
Δ
Jaderná energetika: problém za problémem
Autor: Edvard Sequens, Calla
Tři těžce poškozené reaktory a bazén s vyhořelými palivovými pruty
v japonské Fukušimě ještě zdaleka ani po měsících od tragického
zemětřesení a vlně tsunami nejsou pod kontrolou. Nepodařilo se obnovit
chlazení, z elektrárny uniká radiace do vzduchu i moře a ke všemu nejspíše
v prvním reaktoru propuká samovolná štěpná reakce. Japonská vláda
konečně rozhodla o zvětšení evakuačního pásma na 30 kilometrů, ale kdo
mohl, odjel již dříve. Nejpozději, když týmy Greenpeace naměřili vysokou
radiaci i ve vzdálenosti 40 km od elektrárny a když se ocitla v pitné vodě
Tokia.
Havárie v jaderné elektrárně Fukušima
opět s vysokou naléhavostí připomněla
problém bezpečnosti, na který tak rádi
zapomínáme ukolébáni řečmi technokratů
a přirozenou vlastností naší psychiky vytěsnit
dlouhodobý pocit nebezpečí – stále žít ve
stresu nelze. Co je jadernému průmyslu
po celém světě společné, to je bytostná
nekritická sebedůvěra v řešení, které prosazuje, jakýsi technooptimismus, že může
mít vše pod kontrolou. Černobyl, ten se
přeci nemůže opakovat, to byl sovětský
šlendrián…. Vše je krásně propočteno,
doloženo, pravděpodobnosti, jištění.
Zrovna jako na stránkách provozovatele
firmy TEPCO ještě v době zemětřesení
viselo tvrzení o odolnosti jeho jaderných
elektráren vůči zemětřesení a tsunami.
Vždy se prostě najdou scénáře a příčiny,
se kterými se nepočítalo.
I v Japonsku, které je známé vysokou
technologickou vyspělostí se s ohledem
na investice či výpočet míry pravděpodobnosti zapomene zrealizovat vyšší odolnost dieselagregátorů náhradního napájení na očekávatelnou vlnu. Navíc, jak se
nyní ukazuje, provozovatel nepovažoval
za důležité havarijní systémy napájení
a další komponenty kontrolovat a falšoval zápisy, aniž by to jaderný dozor nějak
obzvláště znepokojilo. Japonský tisk pak
přináší tvrzení bývalého zaměstnance do-
zdroj: Reuters
davatele reaktorů firmy Hitachi, o vadné
oceli na kontejnment, který byl pravděpodobně nyní poškozen.
Vynořují se vzpomínky na případ bývalého zaměstnance ČEZu, který přinesl
svědectví o tajné opravě svaru potrubí primárního okruhu s reaktorovou nádobou
na 1. bloku jaderné elektrárny Temelín.
Záležitost, stejně jako řada dalších, byť
méně závažných tipů skončili ve ztracenu.
Nechť si čtenář v případně zájmu dohledá
na webu Greenpeace. Český jaderný dozor je u nás jasně na straně provozovatele, nikoli veřejného zájmu a i zde se podílí
na bagatelizaci jaderného rizika. Podobně
tomu bylo v Německu až do té doby, než
rudozelená vláda podřídila jaderného regulátora ministerstvu životního prostředí,
kam konečně vzato věcně patří. To se české vládě se Zelenými nepodařilo. Jediným
malým vítězstvím naší Strany zelených ve
vládě je tak navýšení limitu odpovědnosti provozovatele atomových reaktorů za
případné jaderné škody z 6 na pouhých 8
miliard korun. To je hanebně nízká výše,
která vůbec neodpovídá možným škodám.
U Fukušimy se první, nutně nepřesné a zdaleka ne konečné odhady nákladů pohybují
od 65 do 120 miliard USD.
Vedle poškozování životního prostředí
vlivem těžby a zpracování uranu, produkce vysoceradioaktivních odpadů, které tu
budeme muset zanechat potomkům na miliony let bezpečně izolované od biosféry,
aniž dost dobře víme jak, a vysokých investičních nákladů, jsou to rizika havárie,
která řadí jadernou energetiku mezi obor
s nevalnou perspektivou. Mnohé země již
na poslední události reagovaly zastavením
svým jaderných programů. Česko zatím
věří v atomové spasení a v tom patří mezi
nejvíce optimistické země Evropy. Stejně
jako je na špici v exportu našeho životního
prostředí v podobě elektřiny, v množství
vypouštěných skleníkových plynů nebo
taky v zanedbávání energetických úspor.
Tak nějak to všechno spolu souvisí.
Politici, kteří nyní v Česku drží otěže
moci, směřují své úsilí k naplnění vize
ČEZu postavit tu další reaktory. Přitom debata by se měla vést o tom, kdy
odstavíme ty stávající v Dukovanech
a Temelíně. Jednu z obou elektráren
3
téma
v zásadě můžeme vypnout rovnou, aniž
to nějak poznáme – více elektřiny vyvážíme, než vyrobí. Ale i s tou druhou bychom
se měli a mohli rozloučit. Alternativní
scénáře, které umožní budovat energetiku skutečně čistou a bezpečnou, tedy
bez jaderných elektráren, jsou na stole.
V České republice třeba Chytrá energie
nevládních ekologických organizací (ke
Δ
stažení včetně řady podkladových analýz na www.chytraenergie.info). Pro celou Evropu pak existují další koncepty
– McKinsey, PricewaterhouseCoopers
ECOFYS, které docházejí ke shodnému
závěru – Evropa může pokrývat svou spotřebu energie v polovině jedenadvacátého století již jen z obnovitelných zdrojů.
Nesmíme si samozřejmě představovat,
že jimi nahradíme naši dnešní nebo ještě vyšší energetickou potřebu. Naopak
musíme využít příležitosti, které se nabízejí ke zvýšení energetické efektivity
i snížení spotřeby. Konečně žádný jiný
scénář vzhledem k docházejícím neobnovitelným zdrojům, startující globální
změně klimatu nebo problémům jaderné
energetiky ani není životaschopný.
Ω
Aké sú hranice spojeneckých vojenských aktivít v Líbyi?*
Autor: Kubo Mačák, študent doktorandského programu na Univerzite v Oxforde
*Článek byl se souhlasem autora redakčně upraven. V nezkrácené verzi vyšel poprvé dne 6. 4. 2011 na blogu Jiné právo (http://jinepravo.blogspot.com).
Diskuse k tomuto tématu viz tamtéž.
Ťažisko môjho akademického záujmu sa týka právnej regulácie
ozbrojených konfliktov, a to všetkých jej troch kľúčových aspektov, ktoré
majú v duchu Quidquid latine dictum sit, altum sonatur pekné latinské
názvy ius ad bellum, ius in bello a ius post bellum. Tieto tri právne oblasti
vyjadrujú tri hlavné otázky spojené s troma fázami ozbrojenej konfrontácie
akéhokoľvek druhu: kedy smieme vstúpiť do ozbrojeného konfliktu („právo
na vojnu“, teda ad bellum), aké práva a povinnosti máme v jeho priebehu
(„právo platné počas vojny“, teda in bello) a po jeho ukončení, a to najmä
z hľadiska potrestania osôb zodpovedných za vojnové zločiny („právo po
vojne“, post bellum).
Otázka, do akej miery sa smú spojenecké
sily zapojiť do prebiehajúceho konfliktu
v Líbyi, tak spadá na pomedzie prvej
a druhej z týchto oblastí.
Na všeobecnej úrovni sa spochybňovanie legitimity a legality vojenskej intervencie proti Kaddáfiho silám v Líbyi po
udalostiach v marci tohto roka odsunulo
v podstate na okraj verejnej diskusie. Čo
sa týka jej legitimity, regionálne organizácie predstavujúce všetky tri kultúrno-geografické okruhy, do ktorých Líbya
patrí, a síce Arabská liga, Organizácia
Islamskej konferencie a Africká únia
v úvode mesiaca svorne odsúdili útoky
proti civilnému obyvateľstvu. Prvé dve
z nich navyše otvorene vyslovili podporu
vytvoreniu bezletovej zóny nad Líbyou. Na
rozdiel od intervencií v Kosove alebo Iraku otázku legality vyriešila jednoznačne
formulovaná rezolúcia Bezpečnostnej
rady OSN (BR OSN) 1973 (2011) 1 zo
17. marca tohto roka. Charta OSN zakazuje vo svojom článku 2 použitie sily alebo hrozby silou v medzinárodných vzťahoch, pričom z tohto pravidla pripúšťa
1 Dostupná na http://www.un.org/Docs/sc/unsc_
resolutions11.htm.
4
iba dve výnimky: konanie v sebaobrane
(čl. 51) a konanie autorizované BR OSN
s cieľom udržania alebo obnovenia medzinárodného mieru a bezpečnosti (čl. 39
a nasl.). Rezolúcia 1973 poveruje členské
štáty OSN „prijať všetky potrebné opatrenia“ na území Líbye na dosiahnutie cieľov
mandátu. Táto magická formulka je dnes
už zaužívaným eufemizmom, ktorý legalizuje použitie sily v súlade s podmienkami stanovenými BR OSN.
Akú širokú mieru uváženia ponecháva
teda toto poverenie spojeneckým štátom
intervenujúcim v súčasnosti v Líbyi? Môžu
sa usilovať o odstránenie Kaddáfiho režimu
silou priamo alebo aspoň nepriamo formou
vojenskej pomoci rebelom pôsobiacim vo
východolíbyjskom meste Bengází?
Rozhodnutie BR OSN štátom povoľuje
prijať všetky potrebné opatrenia na dosiahnutie dvoch navzájom prepojených cieľov. Prvým z nich je ochrana civilného
obyvateľstva a obývaných oblastí, ktorým
v Líbyi hrozia útoky. Druhý cieľ predstavuje vytvorenie a udržanie bezletovej zóny
nad líbyjským územím, opäť za účelom
pomoci na ochranu civilného obyvateľstva
Z textu je zrejmé, že možnosti, ktoré majú spojenci k dispozícii, sú výraz-
ne obmedzené. Spojenecké sily nesmú
podrobiť líbyjské územie okupácii v žiadnej jeho časti. Mandát navyše explicitne nepovoľuje zmenu režimu, ako tomu
bolo napr. v rezolúcii 940 (1994), ktorou
BR OSN výslovne poverila medzinárodné
sily na odstránenie nelegitímneho vedenia Haiti a jeho nahradenia demokraticky
zvoleným prezidentom Jeanom-Bertrandom Aristidom. Rezolúcia 1973 teda nadväzuje na podobne formulované rezolúcie
BR OSN zamerané na ochranu civilného
obyvateľstva (napr. rezolúcie 1270 (1999)
a 1289 (2000) ohľadom Sierra Leone alebo rezolúcia 1706 (2006) ohľadom situácie v Darfúre), ktoré sa rovnako nezmieňujú o odstránení politického vedenia
dotknutých krajín a nikdy tak ani neboli
interpretované.
Obyvatelia mnohých západolíbyjských
miest sú loajálni voči Kaddáfiho vláde
a v súčasnosti im nehrozí útok vládnych
vojsk. Argument, že výmena vlády je nevyhnutná kvôli ochrane civilného obyvateľstva na území celej Líbye teda takisto
neobstojí. Podobne, do tej miery, do akej
povstalecké sily žiadajú podporu spojeneckých síl na dosiahnutie svojich strategických cieľov obsadenia čo najväčšieho
územia krajiny, je ich požiadavka za hranicou mandátu, ktorý spojencom BR OSN
umožnila a mala by nimi byť odmietnutá.
V posledných dňoch predstavitelia západných krajín začali otvárať otázku možného obídenia nemožnosti priameho útoku na centrum Kaddáfiho moci a priamej
vojenskej podpory povstaleckých útokov
prostredníctvom poskytnutia vojenského
tréningu a výzbroje rebelom. Podľa niektorých správ dokonca americký prezident
téma
Barack Obama aj schválil takúto podporu
skrytou formou.
Prvou prekážkou akéhokoľvek transferu zbraní na líbyjské územie je zbrojné
embargo, ktoré bolo na Líbyu uvalené v deviatom odseku predchádzajúcej rezolúcie
BR OSN venovanej tamojšej situácii (rezolúcia 1970 (2011)). Z textu rezolúcie 1973 je
však zrejmé, že poverenie prijať všetky potrebné opatrenia platí „bez ohľadu“ na toto
ustanovenie. Preto zákaz dovozu a prevozu
zbraní do Líbye neplatí absolútne (ostatne,
ak by tomu tak bolo, tak by striktne vzaté
ani intervenujúce krajiny nesmeli prekročiť hranice Líbye s akoukoľvek výzbrojou,
čo by im znemožnilo vojenský zásah), no
otázkou ostáva, či je v zmysle novej rezolúcie legálne ich poskytnutie povstalcom
bojujúcim proti Kaddáfiho silám.
V nedávno publikovanom blogovom
príspevku na túto tému môj bývalý učiteľ Dapo Akande argumentuje, že štáty
sa môžu rozhodnúť, či zrealizujú Bezpečnostnou radou povolené použitie sily
„priamo alebo nepriamo“, pričom za nepriame použitie sily považuje v tomto
kontexte poskytnutie vojenskej podpory
vrátane výzbroje povstaleckej skupine.
Ako jediné obmedzenie Akande uvádza,
Karikatura.
že štáty tak musia učiniť s cieľom naplniť
mandát BR OSN.
Ak si však pripomenieme text rezolúcie
1973, uvidíme, že poverenie členským
štátom uvádza výslovne, akými formami
môžu tieto subjekty konať, a síce jednotlivo alebo prostredníctvom regionálnych
organizácií a uskupení. O „nepriamom“
použití sily niet zmienky, ani o možnosti
spolupracovať s inými subjektmi medzinárodného práva než tými uvedenými v rezolúcii samotnej. Štátom následne vznikajú ďalšie povinnosti procesnej povahy
vrátane povinnosti informovať o svojich
aktivitách generálneho tajomníka OSN.
Tie by sa automaticky nepreniesli na podporených povstalcov, čím by bol narušený rozsah mandátu povoleného BR OSN.
Podobne by sa na povstalcov sama o sebe
nepreniesla povinnosť poskytnuté zbrane
využiť iba v súvislosti s ochranou civilného
obyvateľstva, resp. by sa podobne uvedomelé konanie od nich dalo len ťažko predpokladať, čo by takisto ohrozilo hranice
mandátu z rezolúcie 1973. Keďže použitie
sily autorizované BR OSN je výnimkou zo
všeobecného zákazu použitia sily alebo
hrozby silou v medzinárodných vzťahoch,
v duchu základných kánonov interpretá-
cie musí byť vykladané reštriktívne. Preto by podľa môjho názoru vyzbrojovanie
povstalcov vo východnej Líbyi znamenalo
porušenie rezolúcie 1973.
Z právneho hľadiska teda spojenci smú
udržiavať bezletovú zónu a chrániť líbyjské civilné obyvateľstvo pred vládnymi
útokmi i naďalej. V súčasnom stave však
ich mandát nepovoľuje odstránenie Kaddáfiho režimu alebo poskytnutie zbraní
a vojenského materiálu protivládnym silám na východe krajiny. Možné riešenie
poskytuje rezolúcia 1970, ktorá ustanovuje tzv. sankčnú komisiu (Sanctions Committee), ktorá môže schváliť predaj alebo
dovoz zbraní a vojenského materiálu na líbyjské územie. Avšak vzhľadom na to, že
táto komisia má byť zložená zo zástupcov
všetkých členských krajín BR OSN, a teda
vrátane štátov, ktoré sa na prebiehajúcu
intervenciu pozerajú nanajvýš zdržanlivo
(ako Rusko, Čína alebo Nemecko), je šanca, že podporí vyzbrojovanie povstalcov,
pomerne nízka.
Z politického hľadiska tak hrozí, že sa
vytvorí patová situácia, v rámci ktorej sa
Líbya de facto rozdelí na provládnu západnú časť a povstalcami ovládnutú východnú
časť. O tom, že medzinárodná komunita
zdroj: Internet
5
téma
ani obyvatelia Líbye takýto výsledok neprivítajú, asi niet pochýb. Ak však k trvalejším zmenám nedôjde prostredníctvom
vnútroštátnych procesov (či už po dob-
Δ
rovoľnom odstúpení Kaddáfiho vedenia
alebo po oveľa menej pravdepodobnom
vojenskom víťazstve jednej z bojujúcich
strán), na to, aby riešenie „zvonku“ bolo
v súlade s medzinárodným právom, ho
budú musieť jeho zástancovia opäť presadiť v rámci existujúcich mechanizmov
Bezpečnostnej rady OSN.
Ω
Naplánujte si své Brno!
Autor: Lukáš Lyer, koordinátor Ekologické poradny NESEHNUTÍ
Ekologická poradna od prosince do března trhala rekordy v počtu
konzultací. V Brně se totiž pořizuje nový územní plán a v tomto období
probíhalo pořizování konceptu územního plánu (ÚP). Veřejnost se může
pořizování konceptu účastnit. Kdokoli může k územnímu plánu podat
svou připomínku, majitelé dotčených pozemků a zástupci veřejnosti pak
také námitku. Námitka má větší váhu v tom, že o ní nerozhoduje úřad, ale
zastupitelstvo svým hlasováním.
Ekologická poradna poskytovala rady
majitelům a majitelkám pozemků dotčených změnami využití území podle nově
připravovaného územním plánu. Obrátila
se na nás např. majitelka domu, který se
ocitl v „obklíčení“ silnice a tramvajových
tras, nebo majitelka zahrady, jejíž zahrada
se mávnutím tužky plánovačů proměnila
v zázemí fotbalového hřiště.
Nejvíce naší poradnu ale zaměstnala
asistence zástupcům veřejnosti. Stejně
jako majitelům a majitelkám dotčených
pozemků jsme i jim pomáhali se sesta-
K ustavení zástupce veřejnosti stačí 200 podpisů.
6
vením námitek po formální i obsahové
stránce a zveřejňovali jejich námitky na
našem webu.
Zástupce veřejnosti je osoba zmocněná k podání námitky k územnímu plánu.
V Brně takových zástupců vzniklo kolem
čtyřiceti, což je poměrně vysoký počet
(např. v Praze jich bylo výrazně méně).
Svědčí to o tom, že plánované změny ÚP
vyvolaly silný odpor veřejnosti. Řada lidí
vyjadřovala svůj nesouhlas nejen svými
podpisy pod zmocněním zástupců veřejnosti, ale i svými vyjádřeními na ve-
foto: Josef Jelínek
Lhůta pro podávání námitek zakryla slovutný časostroj.
foto: Josef Jelínek
řejných besedách a veřejném projednání
konceptu ÚP. Další olej do pomyslného
ohně rozhořčení lidí navíc přiléval i způsob komunikace Magistrátu města Brna
(MMB) s veřejností. Zpočátku bylo pro
úřednictvo zodpovědné za rozvoj města
téměř tabu vyslovit pojmy jako námitka
nebo zástupce veřejnosti. Teprve po tlaku
občanských iniciativ a nevládních organizací se začalo o možnostech zapojení veřejnosti do vytváření nové podoby města
více mluvit i ze strany MMB.
A co vlastně brněnskou veřejnost v konceptu územního plánu nejvíce pálilo? Zástupce veřejnosti občanské koalice Nádraží
v centru podal námitky k řešení železničního uzlu, koncept totiž vůbec nepočítal
s možností zachování nádraží ve stávající
poloze. NESEHNUTÍ se snaží do územního plánu prosadit systém pravidel pro
rozvoj pestré a husté sítě obchodů. Dalším
palčivým tématem je řešení silnice R 43.
Velká vlna odporu se zvedla proti plánovanému rušení více než poloviny brněnských
zahrádkářských kolonií. Ve svých námitkách proto vyzdvihovali jejich rekreační
potenciál a nezastupitelnou ekologickou
funkci. Všem těmto i dalším zástupcům
veřejnosti poskytovala naše Ekologická
téma
poradna konzultace k jejich námitkám
a pomáhala jim s tím, aby jejich námitky
byly v pořádku nejen po formální stránce.
Fáze konceptu skončila, ale proces pořizování územního plánu dále pokračuje.
V současné době MMB zpracovává došlé připomínky a námitky ke konceptu.
Na základě tří variant konceptu a mimo
jiné i podnětů ze strany veřejnosti vznikne návrh územního plánu. K návrhu se
bude moci veřejnost rovněž vyjádřit. Pokud vám tedy není lhostejné, jak se bude
Brno během následujících desetiletí rozvíjet, zapojte se do jeho plánováni i vy!
Pokud byste nevěděli, jak na to, rádi vám
pomůžeme v naší bezplatné poradně. Ω
Více informací naleznete také na stránce ekobrana.cz/uzemniplan
Δ
Školení zástupce veřejnosti.
foro: Milan Štefanec
V Brně vyrostl Strom v betonu
Autor: Lukáš Lyer, spoluautor výstavy
Co to zase v Brně vymysleli? Ne, do betonu tu alespoň zatím nikdo
stromy nesází. Strom v betonu je název nové putovní informační výstavy
NESEHNUTÍ. V textech osmi panelů doplněných zajímavými fotografiemi
a vtipnými kresbami můžete zjistit, jestli jeleni jezdí autobusem, proč kytky
čekají na vlak, jak se krájí krajina nebo jak se vaří sídelní kaše.
Výstava se snaží ne příliš vážnou formou
seznamovat veřejnost s vážnými problémy
životního prostředí a nabízet návody, jak
se lidé mohou do řešení těchto problémů
zapojit. Texty jsou psány s nadsázkou
a snaží se nemoralizovat a nepoučovat,
spíše informovat a pobavit. Informují
mimo jiné o tom, proč se vyplatí chránit
zemědělský půdní fond a co to vůbec je,
proč je dobré si ve městě udržovat dostatek
zeleně nebo co je to biodiverzita a k čemu
je nám dobrá. A pobaví třeba nápaditými
kresbami, jimiž se prolíná postavička jelena.
Jeho parohy mají podle autorky kreseb
symbolizovat větve stromů. Navíc jelena
v autobuse nebo v krabici na ulici často
nepotkáte a při čtení o vážných věcech
trocha odlehčení neuškodí. Panely záměrně
nejsou číslovány a vystavující si tak sami
mohou volit pořadí témat. Třeba podle
toho, jakou důležitost jim přikládají nebo
jakými tématy se sami zabývají.
Názvy panelů se snaží neotřele nastiňovat témata, o nichž pojednávají. Na panelu
Strom v betonu si můžeme uvědomit, jak pro
nás zcela zdarma a nezištně pracují stromy
a zeleň kolem nás a co všechno vlastně ne-
jen pro nás dělají. Zajímavá je také zmínka
o tzv. guerillovém zahradničení, o lidech,
kterým není lhostejný nedostatek zeleně
a vzhled jejich okolí a zvelebují veřejné prostory měst výsadbou zeleně od drobných
kvítek až po stromy. Panel Země pestrá,
domov můj se snaží co nejsrozumitelněji
vysvětlit, co je to biodiverzita, čím je nám
všem užitečná a proč bychom ji měli chránit. Betonu až na půdu se už nějakou dobu
lije do naší krajiny a je to i název dalšího
z panelů. Ten nás poněkud zneklidní plochou zemědělské půdy, která se každoročně nenávratně ztrácí třeba pod krabicemi
nákupních a logistických center. O tom, jak
je krájená krajina silnicemi a jak je postupně rozdrobována na čím dál menší kousky, se dočteme na dalším panelu stejného
názvu. O tom, jak se umíme (nebo neumíme?) chovat ke svým mimolidským spoluobyvatelům planety se píše na panelu My
(a) zvířata, obdobně se panel Samá voda
věnuje vodě a panel Vzduch a puch ovzduší a klimatu. Na každém panelu je stručný
návod pro aktivní veřejnost, jak se může
do řešení zmiňovaných problémů zapojit.
Panel Spotřeba netřeba slouží především
Velký zájem o výstavu byl už při jejím představení v kavárně
Trojka.
foto: Josef Jelínek
k inspiraci, jak ekologicky šetrně svítit,
pít, nebo třeba i pečovat o své potomstvo.
Výstava byla poprvé představena 19.
ledna v kavárně Trojka za přítomnosti až
nečekaného počtu lidí. Ohlasy veřejnosti
jsou velmi pozitivní a termíny a rozvrh putování výstavy pro letošní rok se pomalu
zaplňuje. O výstavu projevila zájem řada
environmentálně zaměřených sdružení,
škol či knihoven. Nejen jim je ale výstava
určena, je tvořena tak, aby byla srozumitelná pro široké spektrum lidí všech věkových kategorií a zaměření. Může zpestřit
dlouhé čekání na úřadě nebo oživit prostor
různých klubů či kaváren. Pokud vás rovnou nenadchne k tomu, abyste se zapojili
do řešení problémů životního prostředí,
možná se aspoň dozvíte něco zajímavého
nebo se trochu pobavíte.
Ω
tel.: 543 214 244; e-mail: [email protected]
7
téma
Δ
Brněnské prvomájové blokování
autor: Tomáš Blažek, právník, pracuje jako asistent soudkyně na Nejvyšším správním soudě
V Brně se již stalo tradicí, že se zde na prvního máje konají „pronárodní
oslavy“ (slovy organizátorů), či chcete-li „pochody nácků“ (slovy jejich
odpůrců). Že bude v moravské metropoli rušno i letos, bylo patrné
nejpozději ve chvíli, kdy Krajský soud v Brně zrušil úřední zákazy pochodů
ohlášených na uvedený den Dělnickou mládeží, respektive jejím předsedou
Erikem Lamprechtem. Letošní „prvomájová demonstrace nacionálních
sil“ však přece jen proběhla jinak, než bývalo v minulosti zvykem. Hlavní
odlišnost spočívala zejména v tom, že tento rok se v reakci na ohlášení
trasy pochodu národovců (měl vést mimo jiné přes ulici Cejl) podařilo
zmobilizovat (nejen) brněnskou veřejnost k početné protidemonstraci, jež
si kladla za cíl pochod zablokovat. To se nakonec zcela nezdařilo, pochod
se uskutečnil a částečně „brněnským Bronxem“ prošel, byť pozměněnou
trasou. Převládající reflexe událostí ze strany mainstreamových médií také
příliš nevybočila z klasických schémat ve stylu „na jedné straně skupina
pravicových, na druhé straně levicových extremistů, mezi nimi policie,
která oba v zásadě stejně agresivní tábory odděluje“. Navzdory tomu mám
za to, že by povědomí o letošním brněnském prvním máji nemělo jen tak
zapadnout.
Brněnská akce jistě nebyla první tohoto
druhu v České republice. Zmínit lze iniciativu „V Ústí (neo)nacisty nechceme“, či
její obdoby formující se v dalších městech.
V brněnských podmínkách však byla takto
masová a z hlediska složení účastníků
„širokospektrální“ protidemonstrace
přelomová. Organizátoři hovořili o 1500
lidech, policie uváděla o něco nižší čísla,
avšak není pochyb o tom, že účastníci
demonstrace pořádané Dělnickou mládeží
byli početně ve zřetelné menšině. Spektrum
účastníků protidemonstrace bylo nadto
velice pestré a našlo se zde i dost lidí, kteří
rozhodně nejsou typickými politickými
aktivisty. A to je v Česku malý zázrak.
Zřetelnou inspirací organizátorů akcí
uvedeného typu jsou blokády pořádané
proti pochodům neonacistů v Německu.
Známým příkladem je blokáda uskutečněná 13. 2. 2010 v Drážďanech, kde tisíce
lidí obklopili vlakové nádraží Neustadt,
čímž znemožnili účastníkům plánovaného pochodu vůbec vyjít do ulic. V brněnském případě něco takového možné
nebylo, protože by to vyžadovalo zapojení
řádově většího množství lidí, než kolik se
jich na Cejlu sešlo. Ale srovnávat s Německem postkomunistické Česko, v němž lidé
stále ještě nejsou příliš zvyklí angažovat
se ve veřejném prostoru, v tomto ohledu
asi úplně nelze.
V Česku naopak převládá tendence
přenášet odpovědnost na orgány ve-
8
řejné moci. Významnou částí médií, ale
i představitelů nevládních organizací a dalších aktivistů jsou tak neúspěchy při pokusech zakázat shromáždění národovců
komentovány jako skandální selhání státu
a místních samospráv. Pro ilustraci uvedeného přístupu lze odkázat třeba na komentář Petra Třešňáka „Řádně nahlášená
hloupost“, který vyšel v týdeníku Respekt
(16/2011). Podle Třešňáka nestojí v případě pochodů Vandase a jeho stoupenců
otázka „zda“ jejich pochody zakázat, ale
„jak“. „Starostové, kteří tohle chápou, zatím buď troskotají na nepřesvědčivých argumentech (narušení plynulosti dopravy),
nebo omezenosti soudců, kteří odmítají brát
v úvahu očividné souvislosti (nelze prokázat závadný záměr shromáždění). Lidé,
kteří se rozhodnou neonacistům postavit,
pak vlastně dělají práci, již stát nezvládá.
A stát jim odpovídá dělobuchy.“ Komentátor Respektu dále kritizuje „suchou řeč
paragrafů“, podle které je povinností policie „řádně nahlášeným“ shromážděním
zajistit volný průchod ohlášenou trasou,
jako „účelovou výmluvu, která se pokouší
zakrýt neschopnost nebo nechuť skutečně
prosazovat právo.“ V podobném duchu se
vyjadřovali i iniciátoři akce „Brno blokuje“: „Nenásilnou občanskou blokádu považujeme v této situaci za adekvátní odpověď
na neschopnost či neochotu policie, soudů,
úřadů, politiků a političek nenávistným pochodům účinně čelit.“
Z podobných výzev ke „skutečnému
prosazování práva“ však mrazí v zádech
možná i více, než z projevu Tomáše Vandase, který na prvního máje na shromáždění
Dělnické mládeže zazněl a který působil
(alespoň na pisatele těchto řádků) spíše
tragikomicky. Česká úprava shromažďovacího práva je vskutku velice liberální.
Jedná se o reakci na praxi známou z období před rokem 1989, kdy vládnoucí režim příliš nectil politická práva (oficiálně
uznávaná) svých kritiků. Ze stejného důvodu jsou také správní soudy dost striktní vůči správním orgánům a vyžadují po
nich, aby důkladně zdůvodnily každý zásah do základních politických práv, přičemž zákaz shromáždění ještě před jeho
započetím je zásahem hodně intenzivním.
Jestliže toho nejsou schopny, ať už pro
jejich pohodlnost či neschopnost, nebo
proto, že prokázat skutečný účel ohlášeného shromáždění někdy objektivně ani
nelze, pak shromáždění a priori zakazovat zkrátka nemohou. Chtít po soudech,
aby nyní z uvedených požadavků slevily ve
jménu „boje proti extremismu“, je značně
krátkozraké.
Pokud bychom byli vůči úřadům takto
shovívaví nyní, pak by příště mohli být
označeni za takto „závadné“ osoby, jejichž
shromáždění jistě bude „problematické“
a je třeba mu raději zabránit, např. aktivisté protestující proti testům na zvířatech
či odpůrci výstavby nové dálnice. Ostatně
části médií a politické reprezentace jsou
jako „extremisté“ vykreslování už dnes.
To však neznamená, že bychom měli
akcím pravicových populistů nečinně přihlížet. Zvlášť když si za cíl svého pochodu vyberou tak provokativní terč, jakým
je brněnský Cejl. Namísto volání po tom,
aby zde „za každou cenu“ nastolil pořádek stát, bychom však měli více usilovat
o podobné akty „občanské neposlušnosti“,
jakým byla brněnská prvomájová blokáda.
Cynici možná budou tvrdit, že k ničemu
nebyla, neboť Dělnická mládež nakonec
částí „brněnského Bronxu“ prošla. Symbolický význam toho, v jakém počtu se
jejich odpůrci shromáždili, bych však nepodceňoval. Ukazuje, že česká občanská
společnost přece jen není úplně lhostejná
k otázkám rasizmu a netolerance.
Ω
a
v
á
r
p
á
k
s
n
e
ž
Δ
Pečující ženy – předpoklad fungujícího kapitalismu?
Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva
17. března 2011 proběhla v Praze konference Ženy a ekonomika, pořádaná
Českou ženskou lobby a Friedrich Ebert Stiftung. Se svými příspěvky na
ní vystoupila řada ženských osobností, včetně jednoho muže. Přičemž
zájem konference směřoval k tématu péče a stále aktuálnímu tématu krize.
V tomto článku se zaměřím na první část konference, která byla věnovaná
tématu péče.
Působivý byl hned první příspěvek Barbary
Stiegler, německé sociální vědkyně. Ta
představila německou studii, zaměřenou
na péči. Podle této studie placená práce
nepředstavuje v Německu největší množství
celkového objemu práce. Nejvíce je práce
neplacené, a to hlavně pečovatelské. Přesto
je v jazyce neoliberální ekonomiky reflektována pouze práce placená. Neplacená
práce podle studie v Německu představuje
objem 4, 9 miliard hodin za rok, přičemž
2/3 této práce vykonávají ženy a 1/3 muži.
V převedení na plné úvazky by se jednalo
o 3,2 milionů pracovních úvazků. Barbara
Stiegler upozornila, že je toto obrovské
množství práce zneviditelňováno právě
díky tomu, že se jedná o práci neplacenou.
Ženy, které se této práci věnují výrazně
častěji, přitom díky tomu často přicházejí
o práci placenou, nebo jsou nuceny volit
částečné pracovní úvazky, což je činí finančně závislejšími. Celá společnost přitom
na pečovatelství závisí. Předpokládá se,
že v době krize a po ní bude pečovatelství
čím dál více nedostatkovým zbožím. Podle
Barbary Stiegler je cestou k řešení problému vytvoření nových modelů chování
a alternativních vzorů rozdělení péče a rolí
žen a mužů. Politici a političky by se podle
ní měli více zaměřovat na to, zda politická
opatření, která plánují, posilují tradiční
rozdělení rolí mezi muži a ženami a díky
tomu uvrhávají více žen do chudoby.
ženy s péčí setkávají v celém svém životě,
samotné politiky v této oblasti netvoří. Organizace Gender Studies přišla s návrhem
alternativní koncepce rodinné politiky pro
ČR. Ta by měla být dle Gender Studies
zaměřena na řešení nedostatku zařízení péče o děti, a to obzvláště zařízení do
tří let věku dětí, kterých neustále ubývá.
Koncepce také podporuje větší flexibilitu,
týkající se např. možnosti kombinace rodičovského příspěvku a využívání zařízení
péče o děti. V neposlední řadě koncepce
podporuje otce v péči děti a tak i větší zapojení žen v ekonomickém životě.
Další panelistka, Radka Dudová, upozornila na problematickou situaci žen samoživitelek, které přebírají obě tradiční
role – pečovatelskou i živitelskou. Životní
úroveň osamělých matek se přitom v ČR
neustále snižuje. Plánovaná důchodová
reforma by na ně mohla mít také zásadní
dopad, neboť těm matkám, které nevydělávají dostatek, by mohlo být znemožněno spořit si na svůj důchod. Podle údajů
Českého statistického úřadu z roku 2001
měla klasická rodina o 46 % vyšší příjmy
než rodina s jedním rodičem. V poslední
době tak dochází také k prohloubení nerovností mezi různými sociálními skupinami na úkor osamělých rodičů a jejich dětí.
Psycholožka Eliška Kodyšová se zamýšlela nad tím, proč péče nadále padá
na ženy a zmínila dlouhodobou podporu
myšlenky předurčení ženy k péči již od přírody, kterou psychologové a psycholožky
dlouho prosazovali. Do kontrastu s tím
postavila nejistotu matek v péči o děti, jejich často nízké sebevědomí a nízký hlas
matek v komunitě, kde žijí.
Část věnovaná péči byla ukončena bohatou diskusí, na které např. paní Stiegler
upozornila na to, jak se muži snaží uniknout
od odpovědnosti v rodině. Podle ní nelze,
aby se muži péči vyhýbali a je potřeba hospodářsky podpořit ženy, které pečují. Ω
http://zenskaprava.cz
program Ženská práva jsou lidská práva spustil nové webové stránky s adresou
http://zenskaprava.cz. Stránky kromě nového vzhledu nabízí také aktuality z žensko-právního programu NESEHNUTÍ, tematické články či informace k nové aktivitě
zaměřující se na prosazování rovných příležitostí pro muže a ženy na úrovni politiky.
„Doufáme, že se nám podaří na stránkách zveřejňovat, jak se politické strany staví
k tématu rovných příležitostí žen a mužů v různých sférách i jejich závazky v této
oblasti,“ slibuje si od nových stránek Kristýna Rytířová z NESEHNUTÍ. Rovněž se
na webové stránce objeví nová postavička jménem Wagi, která bude s nadhledem
komentovat dění na současné feministické scéně.
Česká republika potřebuje
alternativní koncepci rodinné
politiky
Další vystupující, Alexandra Jachanová Doležalová, působící v Evropské ženské lobby a v Gender Studies upozornila
na to, že 30 % pečujících žen pracuje na
zkrácený úvazek nebo vůbec, přitom by
chtěly pracovat na úvazek celý. Doležalová upozornila také na to, že přestože se
Nová postavička Wagi.
Ukázka části úvodní stránky nového webu.
9
cizinci a cizink
y
Δ
Některé změny zákona o pobytu cizinců po 1. 1. 2011
Autor: Pavol Kehl, právník v advokátní kanceláři
Cizincům pobývajícím na území ČR určitě neuteklo, že od prvního ledna
došlo v organizaci správních orgánů působících ve věcech pobytu cizinců
k významné reorganizaci. Podstatným způsobem se také změnil text
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců. Můj příspěvek není výčtem
všech změn v novém textu zákona o pobytu cizinců, ale spíše popsáním
nejčastějších případů, resp. problémů, se kterými se setkávám.
Změna – nezměna
Ti, co čekali po 1. 1. 2011 velkou revoluci,
budou zklamáni. Předně, cizinec si pravděpodobně kromě změny názvu místně
příslušného správního orgánu mnoho
změn neuvědomí. Konkrétně v Praze došlo
k zániku pobočky na adrese Sdružení 1,
Praha 4 (přesněji řečeno, pracoviště v současnosti funguje, ale ve zcela omezeném
rozsahu). Je určitě k prospěchu, že na
každém pracovišti Ministerstva vnitra ČR,
Odboru azylové a migrační politiky (dále
i jako „OAMP“) naleznete šikovný leták,
dle kterého se dá v “síti” těchto odborů
lehce orientovat. Na pracovištích došlo
k částečným personálním změnám, nicméně
lze konstatovat, že běžný pozorovatel si
ničeho nepovšimne. Z důvodu zabránění
případné korupce jsou na pracovištích
OAMPu vyvěšeny desítky upozornění,
že nabízení úplatků v jakékoli formě je
zakázáno. Dále na Vás OAMP apeluje,
abyste pro příště nestáli ve frontě a raději
se telefonicky objednali. Tato myšlenka
není zlá, nicméně dle vlastních zkušeností
můžu uvést, že dovolat se na tuto linku je
někdy téměř nelidským úkolem – buď je
obsazená nebo nefunguje. Ve výsledku
tak strávíte dobu, po kterou byste čekali
ve frontě (resp. s lístkem), za telefonem.
Cizinci na úřadě.
10
Od objednávání přes telefon však v žádném případě neodrazuji a je na každém,
co si vybere.
Je potřeba se zmínit že v souvislosti
s reorganizací zůstaly některé pravomoci
Policii ČR, odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskortu.
V Praze tuto působnost provádí pracoviště na Křižíkové 12, Praha-Karlín, v zcela
omezeném rozsahu pracoviště Sdružení
1, Praha 4 a dále ředitelství na adrese Olšanská 2, Praha 3. Ve věcech nelegálních
pobytů vede většinu řízení pracoviště na
Křižíkové 12, Praha-Karlín a to řízení
o správním vyhoštění. Dle nové praxe tohoto správního orgánu je cizinci vydáván
výjezdní příkaz po dobu, co je s cizincem
vedeno řízení o správním vyhoštění – to
však pouze v případě, že se s klientem vede
toto řízení v I. instanci. V případě odvolacího řízení účastníkovi řízení vylepován
výjezdní příkaz nebude – pouze obdrží potvrzení o probíhajícím řízení. Stejná situace nastane v případě podané žaloby proti
rozhodnutí odvolacího orgánu. Cizinec je
veden v evidenci s poznámkou, že je „v řízení“ a tedy v případě kontroly dokladů by
nemělo dojít ke komplikacím. Osobně si
myslím, že tato myšlenka není zlá, časem
se ukáže, jak budou v praxi probíhat kon-
foto: Daniel Beran, MF Dnes
troly cizinců a zda nebudou cizinci kvůli
tomu, že nemají v pasu vylepené vízum,
zbytečně potahováni.
Po vzoru pracovišť Ministerstva vnitra
ČR, OAMP, které do 31. 12. 2010 rozhodovali ve věcech trvalých pobytů, došlo
ke zcela zásadní změně v rozhodování
o předmětné žádosti – od 1. 1. 2011 tak
o všech žádostech rozhoduje tzv. rozhodčí (utajené) pracoviště. Důvodem je opět
boj proti korupci. Toto řešení skutečně
minimalizuje možnost korupčního jednání, kdy klient se nikdy nedostane do přímého kontaktu s orgánem, který o předmětné žádosti rozhoduje. Bohužel toto
řešení není bez chyby. Primární problém
tkví v tom, že jelikož je spisový materiál
na rozhodčím pracovišti (tj. místě, kam
cizinec nemá přístup), jsou v jistém smyslu omezena jeho práva jakožto účastníka řízení. Předně jde o právo nahlížet do
spisu, které vyplývá z ustanovení § 38
zák. č. 500/2004 Sb., správní řád. V situaci, kdy spis není fyzicky na pracovišti
OAMPu je jedinou možností jak využít
svého práva podání žádosti o nahlédnutí
do spisu. O tom, kdy bude spis připraven
k nahlédnutí, vás vyrozumí OAMP telefonicky. Celá procedura tak trvá řádově
několik dnů nebo i týdnů (do doby, než
spis bude připraven k nahlédnutí) a je na
pováženou, zda tímto postupem nejsou
krácena práva účastníka řízení.
K prověření, resp. zjištění okolností případu jsou i nadále účastníci řízení předvoláváni k ústnímu jednáni ze kterého se
sepisuje protokol. Otázky přitom předpřipraví rozhodčí pracoviště a na konkrétním
pracovišti OAMPu jde už pouze o sepsání
tohoto protokolu. Tuto skutečnost si někdy
účastníci řízení neuvědomují a spíš než na
řádné sepsání protokolů kladou důraz na
přehnanou zdvořilost a jakési zanechání
“dobrého dojmu” na úředníkovi OAMPu.
Podstatné jsou ovšem právě pořízené protokoly, které budou tvořit součást spisu
y
k
n
i
z
i
c
a
i
c
cizin
Novinkou dle zákona o pobytu cizinců
je i podmínka osobního podání žádostí o trvalý a dlouhodobý pobyt, stanovená v § 169 odst. 14 zák. o pobytu cizinců.
Místo podání se liší podle toho, zda se žádost podává na území ČR (OAMP) nebo
v zahraničí (Velvyslanectví ČR). Přiznám
se, že mi není zcela zřejmé, z jakého důvodu zákonodárce přistoupil k této změně.
Trendem procesních předpisů je spíš ulehčování přístupu k státním orgánům (prostřednictvím elektronických podání atd.)
a ne naopak. Zároveň to předurčuje k větší
zatíženosti správních orgánů. Podmínka
osobního podání žádosti neplatí v případě
žádosti o povolení k přechodnému pobytu
– tyto žádosti lze i nadále podávat poštou.
Další podstatnou změnou je nové znění § 87y zák. o pobytu cizinců. Toto ustanovení upravuje možnosti rodinného příslušníka pobývat na území z titulu podané
žádosti, tj. vedeného řízení. Od 1. 1. 2011
nemá rodinný příslušník občana Evropské
unie (blíže vymezen v ustanovení § 15 zák.
o pobytu cizinců) právo pobývat na území
ČR v případě, že má podanou opakovanou
žádost, v níž nejsou uvedeny nové skutečnosti, které rodinný příslušník občana
Evropské unie nemohl uplatnit dříve v řízení o předchozí žádosti. Novou skutečností
může být zejména skutečnost, že účastník
řízení uzavřel manželství, narodilo se mu
dítě, atd. Problémem ale je, že tyto skutečnosti nejsou v zákoně žádným způsobem
blíže specifikovány. Je zřejmé, že dle existence těchto skutečností rodinný příslušník občana EU buď může anebo nemůže
pobývat na území v průběhu řízení o předmětné žádosti. Co ale nastane v momentu,
kdy účastník tvrdí nové skutečnosti, které správní orgán nebude akceptovat jako
zásadní? Nebo co stane, když v průběhu
řízení dospěje správní orgán k závěru, že
tvrzené “nové” skutečnosti jsou nepravdivé? Je potřeba si uvědomit, že v takovémto
případě správní orgán vlastně rozhoduje
o pobytu cizince na území České republiky, no nečiní tak žádným rozhodnutím
a v praxi mu pouze nevydá AKT – Osvědčení o podané žádosti (resp. překlenovací
štítek). Proti takovémuto (ne)rozhodnutí
se v podstatě účastník řízení nemá jak bránit a pokud nechce na území pobývat nelegálně, musí vycestovat. Jeho další účast
však je nutná i pro samotný průběh tohoto řízení (zejména pak k ústnímu jednání, resp. výslechu v průběhu této žádosti
atd.). Lze si jen stěží představit, jak bude
rodinný příslušník občana EU prokazovat
skutečnost, že sdílí společnou domácnost
v případě, že bude muset vycestovat nebo
k čemu budou místní šetření, která pouze
potvrdí skutečnost, že účastník řízení na
uvedené adrese nežije.
Ω
komiks
a rozhodčí pracoviště bude rozhodovat
i na základě těchto protokolů.
S reorganizaci správních orgánů vyřizujících podané žádosti souvisí i další jev a to
nečinnost správních orgánů. Tato nečinnost je způsobena zčásti samotnou reorganizaci a dále vyplývá z prozaického důvodu,
kterým je výrazný nepoměr v počtu cizinců
k pracovníkům OAMPu. Tato skutečnost
však Ministerstvo vnitra žádným způsobem
neomlouvá, resp. není to důvod, který by
účastník řízení měl tolerovat. Zákon mluví v tomto ohledu zcela jasně – nečinným
je ten orgán, který v zákonné lhůtě nevydá
rozhodnutí ve věci. Zákon o pobytu cizinců
stanoví v ustanovení § 169 lhůty, podle kterých správní orgán rozhoduje a to v případě že nelze vydat rozhodnutí bezodkladně.
Znamená to, že primární povinnost správního orgánu je rozhodnout bezodkladně
a zde stanovené lhůty se použijí sekundárně. Správní orgán si musí uvědomit, že jeho
nečinností je nejvíce dotčen účastník řízení, pro kterého je vyřízení otázky pobytu
často zcela existenční otázkou. Proto doporučuji všem, kterých se to týká, aby nad
postupem správního orgánu nezalamovali
rukami, ale podali návrh na opatření proti
nečinnosti dle § 80 zák. č. 500/2004 Sb.,
správní řád. S vypracováním tohoto návrhu cizinci pomůže odborná poradna nebo
právní zástupce.
1
2
3
4
11
dobrovolnictví
Evropský rok dobrovolnictví aneb
„I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“
Δ
Autorka: Darina Chvosteková, dobrovolnice
Dobře, tak kdo je tedy ten dobrovolník? Pojem „dobrovolník“ (latinsky
voluntarius, dobrovolný, nabízející sám sebe) není v praxi definován
jednotně. Navíc často implikuje negativní přívlastky jako např.
„nezkušený“ či „nekvalifikovaný“. Obecně si pod pojmem dobrovolník
představíme člověka, který dobrovolně a bez nároku na odměnu koná
nějakou práci ve prospěch druhých nebo dobrovolně něco druhým věnuje.
Motivace každého člověka k dobrovolnictví je jedinečná. Nejčastějšími
důvody jsou důvody morální (altruismus, občanská zodpovědnost, chuť
měnit život k lepšímu), či náboženské (služba a pomoc druhým) nelze
však opomíjet ani důvody společenské (angažovanost, potřeba zkvalitnění
vlastního života prostřednictvím poznávání nových lidí, aktivní odpočinek
či získávání pocitu potřebnosti, sounáležitosti) a profesní (zájem na
zvýšení vlastní atraktivity na trhu práce).
2011 – Evropský rok
dobrovolnictví
Jedním z nástrojů, které Evropská unie
využívá k podpoře svých domácích i zahraničních politik je snaha každoročně
motivovat vlády členských států, jakož
i veřejnost samotnou, k vyvíjení zvýšeného
úsilí v konkrétním jedinečném tématu
prostřednictvím vyhlášení tzv. „evropských
roků“. Cílem evropských roků je zvýšit
povědomí o daném tématu na evropské
i na národní úrovni různými doprovodnými kampaněmi. Témata jsou vybírána
s několikaletým předstihem tak, aby byla
zaručena úspěšnost každé kampaně. Poprvé se tak stalo v roce 1983, kdy se tehdy
ještě Evropská Společenství zaměřila na
drobné podnikatele (Evropský rok malých
a středních podniků a řemesel).
Od té doby se Evropská unie věnovala
rozličným tématům jako například životní
prostředí (1987), výživa a zdraví (1994),
rasismus a xenofobie (1997), boj proti násilí páchaném na ženách (1999), ale také
hudba (1985), kino a televize (1988) či celoživotní učení (1996). Po vstupu České
republiky do Evropské unie to byly témata více sociální, např. rovnost příležitostí
pro všechny (2007), mezikulturní dialog
(2008), či loňské téma boje proti chudobě
a sociálnímu vyloučení 1.
1 více viz www.europarl.europa.eu/parliament/
archive/staticDisplay.do?language=CS&id=1005
12
Mottem „Dobrovolníci mění svět 2“ se
chce Evropská unie letos více zaměřit na
dobrovolníky, jejich podporu a činnost
(dok. Rady EU č. 15658/09 ze dne 24.
11. 2009). Skutečnost, že rok 2011 byl
prohlášen za Evropský rok dobrovolnictví (ERD) 3 však není jen náhoda. Kromě
toho, že přijetím Lisabonské smlouvy
(čl. 214 Smlouvy o fungování EU) byla
poprvé v historii zakotvena také humanitární pomoc jakožto samostatná politika
EU, byl tento rok Organizací spojených
národů opakovaně prohlášen za Mezinárodní rok dobrovolníků při příležitosti
desátého výročí jeho prvního vyhlášení.
Nezapomeňme ani, že každý 5. prosinec
je od roku 1985 oslavován jako Mezinárodní den dobrovolníků 4.
Proč tedy (ne)být
dobrovolníkem?!
Na rozdíl od západních zemí, kde je dobrovolnictví naprosto běžnou záležitostí
a zkušeností (nemluvě o jakési „nepovinně
povinné aktivitě“ v případě hlášení se ke
studiu na vysoké škole), je v českém prostředí
2 oficiální český překlad anglického „Volunteer!
Make a diference!“
3 oficiální stránky kampaně: http://europa.eu/volunteering/cs/home2. Další informace také na www.
dobrovolnik.cz/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011
nebo na www.msmt.cz/mladez/evropsky-rok-dobrovolnictvi-2011-erd
4 www.worldvolunteerweb.org/intl-vol-day/background.html
dobrovolnictví pořád často vnímáno jako
něco méněcenného, zvláštního až divného.
Charakteristikou současné společnosti je
především individualismus, honba za penězi
a slávou, kariérismus. Tradiční hodnoty
jako jsou rodina a církev jsou zpochybněny a v podstatě ztrácejí na významu.
Nedostatek solidarity mezi jednotlivými
sociálními skupinami vyostřuje situaci
mezi nimi, doprovázenou neschopností
si porozumět a xenofobií.
Jak vyplývá z národní zprávy ke studii
o dobrovolnictví v EU 5, dobrovolnictví má
však v ČR stoupající trend. V posledních
letech bylo totiž zaznamenáno, že jednotlivci se začali více zajímat o své okolí,
životní prostředí a život společnosti. Poslední průzkumy v ČR ukázaly, že v roce
1999 bylo v ČR 816 000 dobrovolníků,
v roce 2004 počet klesl sice na 568 243,
avšak v roce 2006 opět stoupl na 871 020
a v roce 2007 již na 1 215 363 dobrovolníků, i když přesné číslo nelze zjistit právě
s ohledem na neexistující přesnou definici
pojmu dobrovolníka.
Bez zajímavosti jistě není ani údaj týkající se genderového složení dobrovolníků.
Zatímco v ČR a SR počet žen působících
dobrovolně jasně převládá nad počtem
mužů, v některých okolních zemích naopak převládá počet mužů (Rakousko,
Německo) nebo je dokonce jejich počet
vyrovnaný (Polsko).
Dobrovolnictví je přitom jedinečné
v tom, že umožňuje lidem, dobrovolnicím a dobrovolníkům, skutečně si vybrat
čeho se zúčastní v závislosti na jimi preferované hodnoty.
I Ty se můžeš stát
dobrovolníkem/cí
NESEHNUTÍ letos představilo svůj vlastní
projekt k tématu dobrovolnictví s názvem
„I Ty se můžeš stát dobrovolníkem“ 6. Naši
5 Study on Volunteering in the European Union,
National report – Czech Republic
6 Tento projekt získal v roce 2011 grant od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (gestor
í
v
t
c
i
n
l
o
v
o
r
b
o
d
pravidelní čtenáři a čtenářky vědí, že naše
činnost a aktivity se od jiných nevládních
neziskových organizací liší právě a zejména
v tom, že je především založena a vybudována
na dobrovolnické bázi. Symbióza našich
dobrovolnic a dobrovolníků s organizací
je proto klíčová a rozvíjení spolupráce
s lidmi, kteří se o naši činnost zajímají, je
naší prioritou.
Cílem projektu je především propagace
a podporování aktivit spojených s fenoménem dobrovolnictví v rámci ERD, ukázat
dobrovolnictví jako jednu z možností, jak
se do vytváření budoucí podoby světa kolem nás aktivně zapojit, vyjádřit tak svou
solidaritu s těmi, kdo ji potřebují a učinit
sami sebe užitečnými. Účelem aktivit je
oslovit jak mladé lidi, tak i nejširší společnost a informovat je o tom, co to znamená
být dobrovolníkem, jak se mohou sami stát
dobrovolníky a proč je tato činnost pro ně
i společnost přínosná.
Snaha o dosažení tohoto cíle by měla
probíhat hned na dvou úrovních: první
ERD v ČR) jako jeden z 26 z celkového počtu 156
přihlášených projektů.
v rámci informačně-osvětových akcí pro
nejširší veřejnost na různých happeninzích
a festivalech, a to různými formami (šíření informačních letáčků, prostřednictvím
banneru, spotu, či placek, apod.). Navíc
budou mít návštěvnice a návštěvníci festivalů možnost získat potřebné informace v rámci debat s našimi dobrovolnicemi
a dobrovolníky o jejich zkušenostech a zážitcích, což je v praxi jedna z nejsilnějších
motivací. Druhou úrovní by pak mělo být
pořádání interaktivních workshopů a přednášek určených pro mládež našimi dobrovolníky v roli lektorů, kde by měly být
rovněž prezentovány konkrétní možnosti
jak se stát dobrovolníkem. Na projektu by
se mělo přitom podílet cca třicet dobrovolnic a dobrovolníků.
Dobrovolnictví jako aktuální téma, aktivita, která je „in“, která je v kurzu – to je
nosnou myšlenkou projektu a poselstvím
zejména k dnešní mládeži, nabízející možnosti seberealizace. Aby dobrovolník byl
spokojený, musí mít pocit, že dělá něco
prospěšného a důležitého. Součástí projektu je proto v rámci různých skupinových
aktivit (např. víkendové školící víkendy)
jednak společná snaha o naplnění těchto
tužeb a navazování a posilování neformálních vazeb s našimi dobrovolnicemi
a dobrovolníky, jednak získávání zpětné
vazby a sdělení jakéhosi poděkování dobrovolnicím a dobrovolníkům za dobře odvedenou práci.
Očekávanými přínosy projektu by mělo
být rozšíření znalostí cílových skupin o fenoménu dobrovolnictví a podpora jejich
aktivizace, zvyšování kreditu dobrovolnictví v očích veřejnosti a tak přispění
k vyvrácení stereotypního vnímání dobrovolnictví jako podivné činnosti prováděné někde na okraji společnosti.
Když jsem se autorky projektu, Hanky Skoumalové, ptala, kterou aktivitu
by v rámci projektu nejvíce zdůraznila,
odpověděla: „Asi ježdění na fesťáky s infostánkem NESEHNUTÍ – je to výborná
šance někam se podívat, něco slyšet, potkat
nové lidi, vyměnit si zkušenosti, rozšířit
povědomí o NESEHNUTÍ a možnostech
dobrovolničení, ať už v rámci NESEHNUTÍ nebo jinde… zkrátka, proč si neužít
prázdniny a přitom nedělat něco přínosného?!“
Ω
Tak už víte, co budete dělat
o prázdninách?
I pro tento projekt stále hledáme
dobrovolníky. Zaujal Vás? Budeme
velice rádi, pokud se do něj zapojíte.
Neváhejte nás proto kontaktovat
na [email protected]
nebo [email protected].
Sledujte také webové podstránky
www.dobrovolne.nesehnuti.cz s výzvami k zapojení se i s informacemi
o aktuálně chystaných akcích.
13
noví lidé v NES
E
Trochu bláta...
autorka: Blanka Bojanovská, administrativní pracovnice v Nesehnutí
Konečně přestalo pršet a hřiště je plné dětí. Můj tříletý syn Adam sedí v kaluži vody,
rukama nabírá blátíčko, střídavě do pusy, do kyblíčku a spokojeně se usmívá. Stojím
opodál, na jarním sluníčku si vychutnávám vzácnou chvilku klidu. Vtom mě z myšlenek
vytrhne hlas malé holčičky. ,, Mamííí já chci taky…“. Její maminka mě spraží pohledem
a dceři rázně vodu zakáže. „Zbláznila ses, žádná voda nebude.“ Adam zaslechl známé
slovíčko a jako kolovrátek, aniž by pochopil smysl zákazu, spustil. „Nebude, nebude,
nebude…“ Seběhnou se ostatní děti. Závistivě pozorují mého zabláceného syna, zatímco jejich rodiče si o mě myslí to nejhorší. „Mami, já už radši půjdu,“ špitne moje
staší dcera Lucka. Odchází s pocitem křivdy, přestože ví, že to, co maminky na hřišti
vnímají u jejího brášky jako nevychovanost, je obohacením v jeho světě.
Axel Brauns: Život v autismu je mizernou přípravou na život ve světě bez autismu
Nezisková organizace byl pro mě neznámý pojem. Dnes ale protkávají můj život hned
dvě. Po zjištění postižení mého syna se mi dostalo pochopení u neziskové organizace
Apla. Pomocnou ruku ve formě práce na zkrácený úvazek mi letos na jaře nabídla další
nezisková organizace – Nesehnutí. Mé odpracované dny v Nesehntí by se zatím daly
spočítat na prstech jedné ruky. Pozice administrativní pracovnice a pokladnice nedává
velký prostor pro fantazii a je výmluvná sama o sobě. Tím ale nechci říct, že by mě tato
práce netěšila. Spíš naopak, jsem za ni velmi vděčná a dělám ji ráda. Naučila jsem se
brát věci tak, jak přijdou. Počítat spíše s horší variantou, doufat v lepší a radovat se
z maličkostí. Třeba z chvilky volného času. To se pak opájím představou, co všechno
bych dělala ve volném čase. Ale vážně: baterky si dobíjím sportem, mám ráda vodu ve
všech podobách. I bláto. Ráda si dělám věci po svém a jsem velký fanda SF literatury.
Pohrávám si s myšlenkou, že si koupím rybářské vybavení a zařídím rybářský lístek.
Těším se na Vás v Nesehnutí.
14
Klárka Šafránková
Zatím suverénně nejmladší členka NESEHNUTÍ se narodila na konci února.
Ačkoliv rodiče se s potěšením identifikují
s hodnotami NESEHNUTÍ, Klárku zatím
zajímají spíše hmatatelnější věci jako jídlo,
lidi, stromy, hodiny a vůbec štěrchací,
hrací, barevné či pohyblivé věci (nejlépe
všechno dohromady, zvlášť pokud se to dá
dát do pusy) a k ideálům společnosti, která
respektuje lidská práva a životní prostředí, se zatím staví spíše vlažně. Podpořila
svou účastí sice Pochod za látkové pleny
v rámci Týdne opravdových plen, který
spolupořádalo NESEHNUTÍ, nicméně
větší část stejně prospala. Celkově se jedná
o temperamentní, zvídavé a usměvavé miminko, k čemuž podle rodičů velkou měrou
přispívá kontaktní a přirozené rodičovství,
jehož zásady se snaží aplikovat v praxi.
Klárka Šafránková
foto: rodinný archiv
distribuce
Tričko „Takto vypadá feministka“ s uvedeným českým nápisem na hrudi a s jeho
osmnácti jazykovými mutacemi na zádech.
Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová,
světle modrá, šedá, tmavě modrá, zelená
Velikosti XS-XL (Fair Ware)
Cena: 250 Kč
Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (dámské)
Barvy: černá, přírodní bílá, tmavě modrá
(všechny Fair Trade), černá, červená, růžová,
světle modrá, tmavě modrá
(všechny Fare Ware)
Cena: Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč
Taška „Nejsem loutkou hypermarketu“
Tašky jsou lněné a bio-bavlněné (rozměry
37×37 cm), dlouhé uši „přes rameno“. V barvě natural jsou potisknuty motivem „Nejsem
loutkou hypermarketu“ s logem NESEHNUTÍ a webovými stránkami kampaně zaostřené
na hypermarkety. Na druhé (zadní) straně
je decentní potisk (16×7 cm) s logy donorů
kampaně. Lněné tašky jsou výrobky krejčovské dílny
o. s. Český západ, kde poskytují pracovní příležitosti
romským ženám. Tašky z přírodní lněné látky mají
mírně našedlou barvu a na zadní straně vnější kapsu
(19×19 cm). Látka bavlněných tašek má lehce
nažloutlý tón a byla vyrobena z bavlny v kvalitě bio,
vypěstované k přírodě příznivějším způsobem.
Cena 170 Kč (len), 150 Kč (bio-bavlna)
Tričko programu „Zaostřeno na hypermarkety“ (pánské)
Barvy: bílá, černá, khaki, šedá, tmavě modrá (všechny Fare Ware) černá světle zelená
(všechny Fair Trade), Velikosti: M, L, XL, XXL
Cena:
bavlna Fair Ware 250 Kč, Fair Trade 300 Kč
Omalovánky pro děti
Omalovánky programu Bezpečí pro uprchlíky s názvem „Teď jsme doma v České
republice. O dětech, které se narodily v cizích
zemích a teď žijí v ČR.
Cena: 15 Kč
Tričko programu „Ženská práva jsou
lidská práva“
Barvy: bílá, černá, červená, hnědá, růžová,
světle modrá, šedá, tmavě modrá
Velikosti:XS-XL (Fair Ware)
Cena: 250 Kč
Pexeso
Pexeso programu Bezpečí pro uprchlíky
s názvem „Teď jsme doma v České republice“
O dětech, které se narodily v cizích zemích
a teď žijí v ČR.
Cena: 20 Kč
Benefiční placky s tematikou sexismu
Nápisů je šest druhů: Bojkotuji sexismus,
Mám rád sex nesnáším SEXISMUS, Mám
ráda sex nesnáším SEXISMUS, PROTI
SEXISMU ne proti sexu, Říkám ne sexismu,
Sex ano sexismus ne. 100 % výtěžku jde na
kampaň proti sexismu v reklamách.
Barvy a varianty jsou různé.
Cena: 30 Kč
Benefiční propisky „Zaostřeno na hypermarkety“
Benefiční kompostovatelné propisky „Zaostřeno na hypermarkety“ jsou vyrobeny
z rostlinného a biologicky odbouratelného
plastu. Běžně dostupná vyměnitelná náplň
kompostovatelná není. čtyři barevné varianty: 1) černá/bílá, 2) transparentní (= lehce
průsvitná) modrá/bílá, 3) transparentní
oranžová/bílá, 4) transparentní zelená/bílá.
Propisky jsou potisknuty názvem kampaně
Zaostřeno na hypermarkety, webovými
stránkami a logy donorů.
Cena: 20 Kč
Benefiční propisky NESEHNUTÍ
Benefiční kompostovatelné propisky „NESEHNUTÍ“ jsou vyrobeny z rostlinného
a biologicky odbouratelného plastu. Běžně
dostupná vyměnitelná náplň kompostovatelná není. pět barevných variant transparentních (lehce průsvitných) propisek: 1) modrá/
bílá 2) fialová/bílá, 3) červená/bílá, 4) zelená/bílá,
5) růžová/bílá. Propisky jsou potisknuty webovými
stránkami a logem NESEHNUTÍ.
Cena: 20 Kč
benefiční placky NESEHNUTÍ – ø 3 cm:
„Ženská práva jsou lidská práva“ – logo programu
„Ne kácet, ale chránit!“
„www.hyper.cz“
„Proti válce!“
„Odmítám rasismus!“
Jednotná cena 20 Kč/ks
15
Δ
Mezin
áro
íd
Z diskuse o
bu do
uc n
osti
p ol
itič
e
kn
en
autorka textu a fotografií:
Kristýna Pešáková
dn
fotorepor táž
aku
aF
o
ltě s
žen
Letošní připomínka
Mezinárodního dne žen v Brně se
nesla ve velkolepém duchu. Podílelo
se na ní hned několik organizací,
které nabízely pestrou paletu aktivit,
pod dosti neotřelými názvy. 3. března
NESEHNUTÍ uspořádalo projekci
filmu Snové světy 3: Touha, sex a moc
v hudebních videích k tématu zobrazování
žen a mužů ve videoklipech, po které nastala
bouřlivá diskuse. Další dny byly v organizaci
Genderového informačního centra NORA
a odehrávaly se na Fakultě sociálních studií,
kde proběhly besedy na téma budoucnosti
političek v Evropě či o domácím násilí ve
Španělsku a Latinské Americe. Oslavy
Mezinárodního dne žen vyvrcholily
za účasti organizace Rozkoš bez
rizika v Domě umění. Pod názvem
„Wellness: Právo na rozkoš!“ na
návštěvníky a návštěvnice čekala
řada workshopů a happeningů
včetně divadelního
vystoupení a hudební
produkce.
ciáln
ích stud
ě ně
. Ha
pp
e
gv
D o
mě
u m ěn
í.
Wellness v
ra k v
i. Ja
ké t
o
je b
ýt
up
írko
D
u. V
a m
uže
m
…
n ou
mění.
Jaké je to b
ý t že
omě u
afiá
tec
h
e v p
nin
o k ar
ií.
2011
M D Ž ne ní
Schovat s
z re
kla m
b
y. V „
illboardu“ NESEHNUTÍ v D
omě
u
mě
ní .
K v yzkoušen
í byla
pro
vše
c hn
y
um
ělá
ň ad
ra .
Jaké je to být ženou a mužem z reklamy. V „billboardu“ NESEHNUTÍ v Domě umění.
Ω