Alarm 44-45

Tištěná verze: ISBN 1214-9632, online verze: ISSN 1801-0415
www.nesehnuti.cz
Zpra
ých právech
prostr
k
m
s
voda
í
d
n
i
edí a l
j o život
Téma:
dobrovolná
cena
10 Kč
44~45 09
Bezpečí pro uprchlíky
Zbraně, nebo lidská práva?
+ aktuální dění v programech a iniciativních skupinách
+ Karel Dolejší o Obamově administrativě a protiraketové obraně
+ reportáž Kateřiny Fojtíkové o Finrosforu 2009
+ nová ekoporadkyně Martina Stávková
+ článek Alžběty Možíšové o sexismu
+ MDŽ 2009
úvod
Obsah
Tirage:
Obamova administrativa a protiraketová obrana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 3
Parte . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 4
Pozvánky na akce a možnosti zapojení jako dobrovolník/ice . . . . . . . . . . . . 4
Přináší novela skutečně transparentnost? . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 5
Když z nebe padá smrt – kazetové pumy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 7
Ne Natu! Ne válce! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 8
FINROSFORUM 2009, Helsinki . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9
redakce: Kristýna Pešáková, Lenka
Šafránková Pavlíčková, Jaroslava
Šimáková, Milan Štefanec
grafická úprava a sazba:
Radim Šašinka, www.larvagrafik.com
tisk: tiskárna DAPE na FCS papír
registrace: MK ČR 14790
Vytištěno na recyklovaném papíře
poznámka redakce:
Ne všechny články musí vyjadřovat
stanovisko NESEHNUTÍ.
Více zbraní neznamená více bezpečí! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 12
Uprchlictví: mýty a skutečnost . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 14
My cvičíme, vy nakupujete . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16
Klára Vagundová, dobrovolnice programu Bezpečí pro uprchlíky . . . . . . . . 17
Bára Zavřelová, dobrovolnice programu Bezpečí pro uprchlíky . . . . . . . . . 18
Jídlo místo zbraní . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 19
Zaostřeno na hypermarkety. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 20
Chcete-li dostávat zpravodaj
ALARM, máte dvě možnosti. Pošlete
na brněnskou adresu NESEHNUTÍ
dvacetikorunovou známku (počet
známek – počet čísel ALARMu)
anebo nám napište na adresu
[email protected], kde si můžete
objednat jeho pravidelné zasílání v elektronické verzi. ALARM si
můžete také prohlédnout na našich
internetových stránkách:
www.nesehnuti.cz
MDŽ 2009 . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 22
Ekoporadna NESEHNUTÍ: odborné rady, efektivní pomoc a ochrana životního
prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 21
Děkujeme Jarmile Přibylové za korektury textů. Za ilustrace děkujeme
Vrutusovi (www.vrutus.vidurius.cz)
Nové přírůstky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Sexismus není o sexu, ani v reklamě . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 23
Grafik sazeč tohoto listu přijme zakázky
~Časopisy~noviny~knihy~plakáty~
~letáky~výstavy~akcidenční tiskoviny~
od návrhu po realizaci ~ od vizitky po lokomotivu
www.larvagrafik.com
email: [email protected], tel.: 732 360 617
LarvaGrafik
www
...od vizitky po lokomotivu
com
Toto vydání ALARMu vyšlo také díky finanční podpoře statutárního města Brna.
2
titulní strana: RŠ a síť sítí
zbrane
Obamova administrativa a protiraketová obrana
Autor: Karel Dolejší, redaktor Britských listů
Při své pražské návštěvě americký prezident Barack Obama v zásadě zopakoval dávno formulované oficiální stanovisko své administrativy k projektu
protiraketové obrany v Evropě: pokud bude íránská hrozba aktuální, USA
budou budovat fungující a finančně efektivní systém protiraketové obrany
na starém kontinentě.
Obama osobně nikdy netvrdil nic
jiného. Jiné byly ovšem názory jeho
poradců a spolupracovníků. Když
vloni v březnu navštívil polský premiér
Donald Tusk Spojené státy, Obamův
poradce Zbigniew Brzezinski mu dosti
natvrdo řekl, že v případě uzavření
smlouvy s Bushem musí polská vláda
počítat s anulováním dojednaných
dokumentů, jestliže v prezidentských
volbách zvítězí nikoliv John McCain, ale
Barack Obama. Ještě ostřejším kritikem
protiraketové obrany (PRO) je už od
jejích počátků viceprezident Joe Biden.
Mimochodem, právě na případu Joe
Bidena lze studovat fenomén, který
lze asi nejlépe charakterizovat jako
„protiraketovou politickou korektnost“.
Mezi osobami usilujícími o vysoké
politické funkce bychom dnes sotva
našli někoho, kdo samotnou myšlenku protiraketové obrany kritizuje tak
zásadně jako například výzkumný pracovník Center for Defense Information
(CDI) Phil Coyle. Důvod je nasnadě:
kdo by nějakou formou nerespektoval
realitu – totiž zválcování a zlobbování
Kongresu a zejména americké veřejnosti propagandou zájmových skupin
prosazujících PRO – může na kariéru
ve vysoké politice rovnou zapomenout. Obyčejní Američané a Američanky problematice PRO ani technickým
omezením použitých technologií
nerozumějí – a přitom v důsledku
dlouhodobé masáže katastrofickými,
i když nesmyslnými scénáři útoku
jednou či dvěma raketami, mají prostě
strach. Napadání PRO jako takové by
v očích veřejnosti prostě diskvalifikovalo. Proto ani tak zásadní kritik jako
Joe Biden dnes nekritizuje samotný
koncept, ale poukazuje na jeho četné
technické a ekonomické nedostatky.
Navzdory řečenému existují důvody a šance k omezování původního
Bushova projektu PRO. To se týká na
jednom z prvních míst technologie
nazývané původně National Missile Defense (Národní protiraketová obrana)
a později z politických důvodů přejmenované na Ground-based Midcourse
Defense (Pozemní obrana ve střední
fázi letu) – zkráceně NMD/GMD. Tato
technologie, která je již rozmístěna na
stálých základnách na Aljašce a v Kalifornii a která by měla být rozmístěna
také v Evropě, vznikla na výslovnou
politickou zakázku prezidenta Bushe
během pouhých pěti let (2001–2006) –
a od té doby se dále „vyvíjí“ za účelem
odstranění vrozených nemocí. Náklady
na její vývoj a budování už dosahují
desítek miliard dolarů, aniž se ovšem
podařilo odstranit několik základních
nedostatků.
Prvním je mizivá odolnost proti
klamným cílům a protiopatřením
protivníka. Čistě kinetická bojová
část antirakety je schopna metodou
„hit-to-kill“ zničit ve střední fázi letu,
tj. na oběžné dráze, maximálně jeden
cíl; pro hypotetického protivníka je
však technicky velmi jednoduché
(a ve srovnání s astronomickou cenou
NMD/GMD o mnoho řádů levnější)
umístit do hlavice své rakety několik
klamných cílů (může to být i obyčejný
nafukovací balón), současně snížit
infračervené vyzařování pravé bojové
hlavice (například speciálním nátěrem), a tím ztížit senzorům bojového
tělesa EKV identifikaci a zaměření cíle;
naváděcí radar může být klamán klasickými metalickými odrážeči známými již z druhé světové války atp.
Druhým zásadním nedostatkem systému je jeho statičnost. To ovšem znamená, že jeho poloha je velmi přesně
známa, což přináší mimořádnou
zranitelnost. Jestliže strategické jaderné rakety jsou již celá desetiletí v co
největší míře nahrazovány mobilními
systémy (leteckými, ponorkovými,
raketami na vlastních mobilních podvozcích nebo alespoň na železnici), je
to proto, že statické zařízení je jasným
cílem. V případě protiraketového
systému pak nepochybně cílem číslo
jedna. Právě proto jsou mimochodem
protiraketové základny na území kontinentálních USA umístěny ve velmi
řídce obydlených oblastech…
Prognózy ekonomického vývoje
v USA na další desetiletí byly z řady
důvodů – demografické trendy, vývoj
obchodní bilance, zadlužení atd. – velmi nepříznivé dokonce ještě před
vznikem současné ekonomické krize.
Nebude možno dále bez omezení
navyšovat obranný rozpočet. Za této
situace je ovšem nutno stanovit pro
výzbrojní politiku Pentagonu jasné
priority. A vše směřuje k tomu, aby na
prvním místě stály potřeby bojujících
jednotek, kterým v oblasti PRO odpovídá PRO bojiště (theater missile defense)
reprezentované úplně jinými zbraňovými systémy než je NMD/GMD. Projekt
společné protiraketové obrany NATO je
mimochodem rovněž projektem z kategorie protiraketové obrany bojiště…
Podle mého názoru tedy vše nasvědčuje tomu, že současná americká
administrativa na protiraketové základně v Evropě ve skutečnosti nikterak
nelpí, ba původní projekt evropské
protiraketové základny je z technických
a finančních důvodů žhavým kandidátem na zrušení. Situaci však komplikuje
skutečnost, že se z tohoto projektu stal
prostředek, jimž se Obamova administrativa rozhodla vyvíjet tlak na Moskvu,
která se jím cítí ohrožena. Smyslem
tlaku je dosáhnout změny ruské politiky vůči Íránu, a donutit tak Moskvu
k ostřejšímu postoji vůči íránskému jadernému programu. V danou chvíli jsou
obě země v jakémsi klinči a ani jedna
není ochotna ustoupit. Jak tato hra
mezi dvěma velmocemi dopadne – hra,
do níž vláda v demisi zatáhla ČR pod
hesly zvýšení mezinárodního významu
a zlepšení bezpečnosti – to už v tuto
chvíli ČR v zásadě neovlivní, protože to
závisí na dynamice mezinárodněpolitických událostí spočívajících mimo
okruh jejího možného vlivu. Radarové
smlouvy dosud nebyly schváleny
poslanci Parlamentu ČR.
3
aktuální akce
pozvánky na akce
a možnosti zapojení jako dobrovolník/ice
Autorka: Kristýna Pešáková, dobrovolnická koordinátorka
Logo programu Bezpečí pro uprchlíky
Programu Bezpečí pro uprchlíky chybí logo. Pomůžete
nám to napravit? Své návrhy na logo tohoto programu
posílejte na [email protected] . Předem
děkujeme!!!
Logo může být výrazné, jednoduché, může vyjadřovat
pohyb, změnu, ale i multikulturalitu, kterou do naší společnosti příchozí vnášejí, potřebu integrace jako obousměrného procesu, vzájemného poznávání, logo může
klást důraz na to, že je třeba jednat a je vítané, pokud
bude symbolicky zohledňovat fakt, že proces migrace
a multikulturní společnost vnímáme jako genderovaný
proces, tedy jako proces, který přináší specificky mužské
i ženské zkušenosti jak migrantům/tkám, tak i přijímající
společnosti.
Návrh designu katalogu knihovny NESEHNUTÍ
Hledáme dobrovolníky/ice na návrh nového designu
pro stránky knihovny NESEHNUTÍ (http://nhk.kexik.net/
opac/index.php). Design by měl korespondovat s aktuálním designem www NESEHNUTÍ (http://nesehnuti.
cz). Design musí respektovat aktuální rozložení stránky
knihovny. Návrhy posílejte na [email protected] . Ráda
zodpovím případné dotazy či podrobněji vysvětlím.
Pomoc s polepem letáčků
Prosíme o pomoc s přelepem letáků (přelepení starého
účtu novým číslem na materiálech NESEHNUTÍ a adre-
sy NESEHNUTÍ). Možno přijít dělat k nám do kanceláře
nebo si vzít domů a donést až hotové. Moc byste nám
pomohli!
5. září 2009
Rozdávání jídla bezdomovcům/kyním
5. září proběhne další rozdávání jídla potřebným lidem.
Rozdávat se bude v sobotu odpoledne. Hledáme
pomocné ruce na vyzvednutí jídla z vegetariánských
jídelen, donesení a rozdávání jídla a následné umytí
nádobí. Můžete-li pomoci, hlaste se na info@nesehnuti.
cz. Předem děkujeme!
16. září 2009
Kampaňová schůzka NESEHNUTÍ
Od 18.00 hod. V prostorách knihovny NESEHNUTÍ. Srdečně zváni všichni, kdo se chtějí dozvědět více o aktivitách NESEHNUTÍ a dění v rámci programů.
A od září 2009 se můžete těšit na pravidelné besedy,
přednášky a promítání, tzv. Večery s NESEHNUTÍm (např.
v říjnu Jana Valdrová na téma „Kdo potřebuje -ová?“
atd.). Informace o programech a datech Večerů s NESEHNUTÍm budou od září na http://nesehnuti.cz!
Kontakt v případě zájmu o zapojení se do aktivit NESEHNUTÍ:
Kristýna Pešáková, dobrovolnická koordinátorka NESEHNUTÍ,
[email protected], tel.: 543 245 342
Aktuální možnosti zapojení vždy na: www.dobrovolne.nesehnuti.cz.
Parte
posbíral Milan Štefanec, iniciativní skupina Zbraně, nebo lidská práva?
Celosvětové výdaje na zbrojení stále rostou. V roce 2007 činily
21 000 000 000 000 Kč. V tomto roce vydaly USA na zbrojení nejvíce financí
od dob ukončení druhé světové války, asi 8 500 000 000 000 Kč. Od teroristického útoku v roce 2001 USA zvýšily své zbrojní výdaje o 59 %. Rusko
zvýšilo své zbrojní výdaje o 13 %.
„Nedělejme si žádné iluze. Pokud
nebudeme prodávat zbraně my, udělá
to kdokoliv jiný. Obchod se zbraněmi
je příliš výnosný na to, aby se ho svět
vzdal. Rusko to chápe. Éru demokratického romantismu nahradila éra
obchodního pragmatismu,“ komentuje situaci šéf ruské státní společnosti
Rosoboronexport, která má v zemi
monopol na vývoz zbraní.
Francie v roce 2008 vyvezla zbraně za
8,1 miliardy USD, čímž překonala svůj
militaristický závazek na daný rok
4
o více než dvě miliardy. V roce 2009 by
chtěla ve vývozu zbraní dohonit Velkou
Británii. Ta je v současné době druhým
největším vývozcem zbraní hned za
Spojenými státy. Za toto přední místo
vděčí např. i wahhábistické absolutistické monarchii Saúdská Arábie, které
prodala 72 bojových letounů. Zaostávat
nechce ani Čína, a tak svoji „lidově osvobozeneckou“ největší armádu světa
čítající více než dva milióny vojáků dle
oficiálních údajů bude v roce 2009
dotovat částkou 1 560 mld Kč.
Z šestimiliardové populace planety
Země žije 1,2 miliardy s prostředky
nižšími než jeden americký dolar na
den. 111 států světa přijalo mezinárodní
smlouvu zakazující používání kazetové
(tříštivé) munice. Proti se postavili její
největší výrobci a uživatelé – Čína, Indie,
Izrael, Pákistán, Rusko a Spojené státy.
Bývalý ředitel humanitární organizace Člověk v tísni Tomáš Pojar jako
zástupce české diplomacie projednával s německými kolegy a kolegyněmi
požadavek českých zbrojařů, kterým
se nelíbí, že jim Německo zatrhlo
již několikátý vývoz zbraní přes své
území do nestabilních zemí. Problém
s dopravou zbraní řešili i na Slovensku,
kde se v dubnu loňského roku několik
dní toulal nestřežený vlak naložený raketami určenými pro válkou zmítanou
Srí Lanku. Česká republika stále vyváží
zbraně do nedemokratických zemí či
do zemí, kde probíhají ozbrojené kon-
zbrane
flikty. V roce 2008 byly z ČR vyvezeny
zbraně za 4,8 miliardy Kč, což je nejvíce v celé historii novodobého českého
státu. Z českých dodávek se tak mohla
radovat i vojenská junta v Rovníkové
Guinei, autor Zelené knihy v Libyi či
vláda jedné strany ve Vietnamu.
Zbraně z ČR nezahálely ani na
Kavkaze, kde jimi gruzínský prezident
zahájil noční ostřelování jihoosetinského správního střediska Cchinvali. Jeho
verzi o tom, že se jen bránil ruskému
útoku, zpochybnili jak pozorovatelé
OBSE, tak speciální mezinárodní vyšetřovací komise.
147 členských zemí OSN odhlasovalo pokračování v práci na Smlouvě
o obchodu se zbraněmi (Arms Trade
Treaty, ATT), která má přispět k větší
kontrole zbrojních obchodů a ochraně
lidských práv. Proti smlouvě se jménem svých států vyslovil zimbabwský
diktátor Mugabe společně s bývalým
americkým prezidentem Bushem.
S nástupem nového šéfa americké
administrativy Obamy a z obav před
omezením možnosti držení střelných
zbraní začali Američané a Američanky
ve velkém nakupovat pušky.
Každý den je na světě střelnými
zbraněmi zabito zhruba tisíc lidí. Zabíjet a mrzačit se ale dá i bílým fosforem,
který izraelská armáda odpalovala
opakovaně a záměrně na hustě obyd-
lené oblasti při své vojenské operaci
Lité olovo v pásmu Gazy. V izraelské
armádě, kterou ministr obrany Izraele
označil za „nejmorálnější armádu
na světě“, se rozmohla móda triček
s vyobrazením mrtvých dětí, matek
brečících na hrobech svých synů
a rozbombardovaných mešit. Nejoblíbenější tričkový slogan „Jeden výstřel,
dva mrtví“ doprovází obrázek těhotné
Palestinky v zaměřovacím terči.
Na brněnském výstavišti proběhl
letos v květnu jubilejní desátý ročník
veletrhu zbraní IDET. Globální obchod se zbraněmi se vymkl kontrole,
tvrdí zpráva mezinárodní organizace
Amnesty International.
Přináší novela skutečně transparentnost?
Autor: František Janda, dobrovolník iniciativní skupiny Zbraně, nebo lidská práva?
Zákon 38/1994 Sb. o zahraničním obchodu s vojenským materiálem kontroluje vývoz střelných zbraní a dalšího vybavení pro vojenské a bezpečnostní
složky. Je tedy nesmírně důležité, aby tento zákon co nejvíce omezoval riziko, že české zbraně budou zneužívány k porušování lidských práv, k vnitřní
represi nebo jinému zhoršení vnitřní stability a bezpečnosti kdekoli ve světě.
Tento zákon byl v minulosti novelizován již několikrát. Současný návrh,
jež byl ve čtvrtek 17. 6. 2009 schválen
Senátem, lze považovat za nejvýznamnější novelu za 15 let platnosti
tohoto zákona. Nevládní organizace
očekávaly řadu pozitivních změn,
vzhledem k tomu, že vláda se ve svém
programovém prohlášení zavázala, že
„se zasadí o zvýšení transparentnosti
vývozu zbraní z ČR“.
Čím se úředníci (ne)musí řídit
Proč je ale vlastně důležité, aby měla
veřejnost k těmto informacím přístup?
V českém zákoně je stanoveno, jak má
firma, která chce zbraně vyvážet, postupovat a jaká ministerstva její žádost
o vývozní licenci posuzují. V žádném
paragrafu však není řečeno, že by se
české zbraně neměly vyvážet konečným uživatelům porušujícím lidská
práva. Zákon nicméně alespoň stanoví, že úřady mají postupovat „v souladu s mezinárodními závazky České
republiky“. V prosinci loňského roku
vešla v platnost právně závazná Společná pozice EU nahrazující dosavadní
Kodex chování EU při vývozech zbraní,
jež byl závazný pouze politicky. Český
úředník je tedy chráněn před žalobou
firmy, které vývoz nepovolí a zároveň
může být stíhán za vydání licence na
vývoz do země, která nesplňuje kritéria této směrnice – zmíněných lidských
práv se týká kritérium dva.
Toliko teoreticky. Při bližším pohledu
na znění tohoto kritéria však čteme:
„členské státy vydávají licence se zvláštní
obezřetností a opatrností u zemí, kde
jsou podle hodnocení příslušných
orgánů OSN, EU nebo Rady Evropy vážně
porušována lidská práva“. Co se rozumí
„zvláštní obezřetností“ nebo „vážným
porušováním“ si potom mohou licenční úředníci vykládat po svém.
Že jsou jednotlivá kritéria definována příliš vágně, je zjevné a evropské
nevládní organizace si na to stěžují
už od vzniku Kodexu v roce 1998. Na
druhou stranu je třeba se ptát, zda je
vůbec možné tak složitou problematiku vymezit naprosto jednoznačně.
I kdyby se nakrásně v kritériu 2 podařilo ošetřit všechny situace tak, aby byly
jeho ustanoveními úřady v rozhodování o licenci zcela „sešněrovány“, stále
bude možné vyvézt zbraně do země,
kde jsou lidská práva sice dodržována,
ale která české zbraně později reexportuje (např. do některé embargované země), ať už z důvodu korupce,
špatné celní kontroly, organizovaného
zločinu ve státních strukturách nebo
prostě díky „laxnější“ kontrole exportu
místních úřadů. Problematika reexportu je sice řešena v kritériu sedm, ale
detailně vymezit, nakolik je konečný
uživatel z tohoto hlediska věrohodný,
je ještě těžší, než ze zmíněného hlediska dodržování lidských práv.
Určitý posun k jasnějšímu znění českého zákona ale můžeme vidět v tom,
že na podnět zpravodajských služeb
jsou v návrhu novely vyjmenovány
prvky, které by měl obsahovat doklad
o konečném užití. V tomto dokumentu se konečný uživatel zavazuje, že
dovezené zbraně nezneužije. České
firmy musejí doklad o konečném užití
přikládat k žádosti o licenci na vývoz už
podle současného znění zákona – není
však vůbec stanoveno, co by měl obsahovat. Novela vyjmenovává alespoň to
nejdůležitější. Nicméně to, které země
jsou v tomto ohledu věrohodné a jaké
závazky má doklad v jednotlivých případech obsahovat, zákonem zcela určit
nelze a zůstává to na uvážení úředníků.
BIS problematiku nezákonného reexportu přibližuje na svých stránkách
následovně: „Příslušný obchod je
např. rozdroben do řetězce trans-
5
zbrane
akcí, které se uskutečňují přes několik
firem, zařízení je na začátku rozloženo
a rozprodáno po částech a na konci jsou
jednotlivé díly opět složeny v jeden celek. Především ale nelze na první pohled
zjistit, že půjde o nelegální obchod.“
Velký byznys
bez veřejné kontroly
Problematika kontroly exportu je tedy
složitější, než aby bylo možné ji v zákoně zcela podchytit a definovat jednoznačná pravidla. To nijak neomlouvá
fakt, že česká i evropská legislativa jsou
v současnosti až moc vágní. Určitou
volnost rozhodování ale budou mít
úřady vždy. Když potom uvážíme, že
v roce 2007 byly uděleny licence na vývoz vojenského materiálu v souhrnné
hodnotě 477 milionů Eur, můžeme si
domyslet, že tlaky na licenční úředníky
nejsou malé. Je tedy nesmírně důležité, aby měly úřady zpětnou vazbu
nejen od zbrojařské lobby, ale i od
občanské společnosti – kritiku, pokud
dochází vývozy zbraní z České republiky k podpoře vlád porušujících lidská
práva, a naopak ocenění, pokud jsou
kontrolní mechanismy v pořádku.
Jediným zdrojem informací pro veřejnost jsou však národní výroční zprávy o kontrole exportu. V těch je obecně
načrtnuto, které kategorie zbraní se
do jednotlivých zemí vyvezly. Jednotlivé kategorie však seskupují velmi
různorodé druhy vojenského materiálu
a určení konečných uživatelů je také
pouze obecné. Dovedeno do krajnosti
tak nelze z poslední výroční zprávy
rozeznat, zda byly z ČR vyvezeny
v roce 2007 na Filipíny náboje určené
pro místní policii, nebo protitankové
střely pro teroristickou organizaci Abu
Sayyaf. Druhá možnost je sice prakticky
vyloučená, nicméně tento příklad názorně ilustruje, že výroční zprávy samy
o sobě veřejnou kontrolu neumožňují.
Měla by tedy zpráva být rozsáhlejší?
Už v současnosti má přibližně 50 stran
a uvedením podrobnějších údajů by
to mohlo být až několik set. Podívejme se na příklad Finska, které vydává
výroční zprávu podobného rozsahu
jako ČR. Pokud však některá finská
nevládní organizace má pochybnosti
o určité cílové zemi, může si kdykoli
na finském ministerstvu vyžádat
6
kopii vývozní licence se všemi konkrétními údaji o daném obchodním
případu. S bližšími informacemi pak
může finská veřejnost jednotlivé
vývozy hodnotit a příznivě působit na
zlepšování kontrolní politiky.
V ČR tomu tak není. V roce 2000
a 2003 odmítlo Ministerstvo průmyslu
a obchodu (MPO) poskytnout bližší
informace o zahraničním obchodu
s vojenským materiálem nevládním
organizacím jako je Ekologický právní
servis nebo Společnost pro trvale
udržitelný rozvoj. MPO argumentovalo
tím, že tyto údaje jsou předmětem
seznamu utajovaných skutečností
podle zákona 148/1998 Sb. Ten vznikl
ještě před naším vstupem do EU
a v roce 2005 byl nahrazen zákonem
412/2005 Sb., o ochraně utajovaných
informací a bezpečnostní způsobilosti.
V mezirezortním připomínkovém řízení při vzniku tohoto nového zákona
a jeho prováděcího předpisu uplatnilo
Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
zásadní připomínku k zmíněnému
ustanovení ohledně utajování informací o vývozech vojenského materiálu, které podle MZV „neodpovídá
mezinárodním závazkům ČR a praxi
kontrolní politiky“. I přesto bylo toto
ustanovení beze změny přeneseno
do (v současnosti platného) seznamu
utajovaných informací. MZV to umožnilo s následujícím komentářem: „MZV
ustupuje od zásadnosti (své připomínky). Nicméně i nadále upozorňuje MPO,
že předpisy EU vyžadují zveřejňování
těchto údajů. Navržené znění je tedy
v rozporu s legislativou EU.“
V roce 2007 žádalo NESEHNUTÍ
o poskytnutí informací o vývozech
zbraní v letech 2003–2005 do zemí
jako je Angola, Gruzie, Kolumbie, Srí
Lanka, Uzbekistán a dalších. MPO tuto
žádost odmítlo s odkazem na zmíněný
seznam utajovaných informací a také
s odvoláním na ustanovení zákona
38/1994 Sb., které říká, že úředníci
jsou povinni „zachovávat mlčenlivost
o skutečnostech majících povahu obchodního a služebního tajemství, o nichž
se dověděli v souvislosti s vydáváním
povolení, udělováním licence nebo kontrolou obchodu s vojenským materiálem“.
V případě licencí, které nebyly čerpány,
by ještě bylo možné uvažovat o tom,
že po zveřejnění detailních informací
by mohla nějaká konkurenční firma
dovozci nabídnout svoje zboží za
lepší cenu a způsobit tak původnímu vývozci škodu. NESEHNUTÍ však
žádalo o poměrně neurčité informace
o tři roky starých obchodních případech – jak by jejich zveřejnění ohrozilo
obchodní tajemství, nikdo vysvětlit nedokáže. Ostatně ve zmíněném Finsku
jsou licence veřejným dokumentem,
jakmile jsou vydány, tedy ještě před
uskutečněním vývozu a nedá se říci, že
by tato míra otevřenosti finský obranný průmysl nějak poškozovala.
Transparentnost,
nebo zklamání?
Je tedy namístě se ptát, zda projednávaná novela zákona 38/1994 Sb. naplňuje závazek programového prohlášení
vlády. Ačkoli Ministerstvo průmyslu
a obchodu jakožto předkladatel odtud
„opsalo“ do důvodové zprávy, že transparentnost je cílem novely, v jejím znění to nereflektovalo. Ustanovení týkající
se obchodního tajemství (umožňující
úřadům svévolný výklad) stejně jako
seznam utajovaných informací zůstalo
v návrhu nedotčené.
Pozměňovací návrh poslankyně
Kateřiny Jacques, který by zneužívání
pojmu „obchodní tajemství“ zamezil,
byl při projednávání v Poslanecké
Sněmovně drtivou většinou zamítnut.
Lze tedy s lítostí konstatovat, že slovo
„transparentnost“ zůstává v oblasti
vývozu zbraní jen prázdným pojmem.
Amnesty International a NESEHNUTÍ
ve společném prohlášení vydaném
v době projednávání novely zákona
o zahraničním obchodu s vojenským
materiálem kritizovalo ty pasáže novely, které umožňují zbrojní obchody
dojednávat i firmám, které nejsou
dostatečně prověřeny a které nemají
na obchod se zbraněmi licenci. Přestože proti této změně se postavili a na
úskalí s ní spojená upozornili vedle
nevládních organizací zástupci ministerstva průmyslu a obchodu, sporná
ustanovení v přijaté novele zůstala.
Nový zákon tak usnadnil obchodování
se zbraněmi ztížil možnost i státních
orgánů kontrolovat zbrojní obchody
a subjekty v něm se pohybující.
Zdroje: www.npaid.org;
Human Rigrhts Watch 2009: A Dying Practice
zbrane
Když z nebe padá smrt – kazetové pumy
Autor: Peter Tkáč, iniciativní skupina Zbraně, nebo lidská práva?
Začiatkom decembra minulého roku pristúpilo v Oslo 94 krajín sveta k podpisu Dohody o kazetovej munícií (The Convention on Cluster Munitions),
ktorá zakazuje jej používanie, výrobu, skladovanie a obchodovanie s ňou.
Dodnes ju ratifikovalo 10 z nich (Albánsko, Írsko, Laos, Mexiko, Niger, Nórsko, Rakúsko, Sierra Leone, Svätá stolica, Španielsko). Snáď už ani neprekvapí, že jej najväčší výrobcovia a distributéri, akými sú USA, Rusko, Čína
a Izrael1, zmluvu nepodpísali a rokovania o nej ignorovali. K nim patrí aj
jedna malá krajina (bývalého) východného bloku, ktorej bezpečnosť zrejme
od tejto zákernej zbrane závisí.
Inak by sa jej minister zahraničných
vecí nevyjadril, že náhle vyradenie
tejto munície z výzbroje by „do určitej
miery znamenalo zneschopnenie
ozbrojených síl“2. Nebudem napínať,
touto krajinou, presadzujúcou svoje
vlastné ekonomické záujmy pred
snahou vyše stovky krajín sveta, je Slovensko. Starú muníciu chce dokonca
nahradiť novou, „sofistikovanou“.
Pri použití tradičnej kazetovej bomby sa totiž z jej nosiča v určitej výške
nad cieľom oddelí množstvo menších náloží ktoré tak pokryjú svojimi
výbuchmi väčšiu plochu. V prípade
nevybuchnutia nálože sa z nej de facto
stáva pozemná mína, a zasiahnutá oblasť sa tak stáva pre civilistov smrteľné
nebezpečnou. Nové tzv. „sofistikované“
nálože sa majú v prípade nevybuchnutia samy zneškodniť. Ich spoľahlivosť
si môžme overiť napríklad v južnom
Libanone, kde pri jeho bombardovaní
Izraelom v roku 2006 až 10% „sofistikovaných“ náloží so samoničiacim
mechanizmom zlyhalo3. Predstava, že
môj dom a políčko sú posiate stovkami
„samozneškodnených“ náloží pričom
každá desiata ma môže pri okopávaní
uhoriek sofistikovane zabiť, nie je moc
lákavá. Mimochodom, slovenskú firmu
KONŠTRUKTA – Defence, ktorá kazetovú muníciu vyrába a priamo na svojich
webových stránkach aj ponúka4, bolo
vidieť tento rok na zbrojárskom veľtrhu
IDET v Brne5. Či sa tu predstaví aj so
svojou pýchou, 122 mm raketou nesúcou 50 náloží a romanticky nazvanou
„AGAT“, môžeme len hádať.
Samotný veľtrh IDET sa má tento
rok niesť v znamení 10. výročia vstupu
Českej republiky do NATO, krátko po
ktorom nasledovalo „humanitárne“
bombardovanie dnes už bývalej
Juhoslávie. O dôvodoch a príčinách
vedúcich k bombardovaniu môžeme
celé hodiny vášnivo diskutovať, faktom
však zostáva, že dodnes je 88 000
obyvateľov Srbska ohrozovaných
nevybuchnutou kazetovou muníciou,
zhodenou lietadlami NATO. Vyplýva
Kazetové pumy nalezené v olivovém háji, Gruzie.
to z novej štúdie nórskej organizácie
Norwegian People´s Aid, predstavenej
v apríli tohto roku. V nej sa dozvieme,
že následkom výbuchov kazetových
bômb zatiaľ podľahlo 31 ľudí a ďalších
160 bolo ranených, z toho 4 obete zahynuli až po ukončení bombardovania,
teda následkom náhodných explózií
nevybuchnutých náloží6. O to viac je
zarážajúce, že Srbská republika dodnes
Dohodu o kazetovej munícií nepodpísala, hoci sa na snahách vedúcich k jej
zakázaniu aktívne podieľala7. Treba
ešte dodať, že sama juhoslovanská
armáda používala tento typ munície
počas konfliktov na začiatku 90. rokov.
Ďalšiu štúdiu venovanú kazetovej
munícií vydala organizácia Human
Right Watch. Dokazuje v nej, že jak
Rusko, tak aj Gruzínsko zhadzovalo počas minuloročného konfliktu kazetovú
muníciu na osídlené oblasti, následkom čoho zatiaľ zahynulo 16 a zranených bolo 54 civilistov. Rusko obvine-
nia z používania kazetovej munície
v tomto konflikte dodnes odmieta. Je
doložené, že ju Rusko zhadzovalo v Čečensku a v rámci Sovietskeho zväzu aj
Afganistane, pričom sa radí medzi jej
najväčších svetových výrobcov a distribútorov. Gruzínsko použilo muníciu
M85 nakúpenú v Izraely a jej použitie
oficiálne priznalo. Táto munícia sa vyrába v dvoch verziách, jedna so samozničujúcim mechanizmom, druhá bez,
a ako už bolo spomenuté, v Libanone
jej až 10% zlyhalo. O zmätkoch súvisiacich s obchodom so zbraňami svedčí
aj fakt, že kým predstavitelia Gruzínska
proklamujú nákup a použitie výhradne
len verzie so samozničujúcim mecha-
foto: www.stopclustermunitions.org
nizmom, tak v zasiahnutých oblastiach
sa zatiaľ našli len nálože tento mechanizmus neobsahujúce8.
1 www.clusterconvention.org/pages/pages_i/i_statessigning.html
2 www.sme.sk/c/4199484/kubis-slovensko-zatial-nepodpise-dohovor-o-kazetovej-municii.html
3 www.npaid.org/?module=Articles;action=Article.
publicShow;ID=5662
4 www.kotadef.sk/sk_04_16.html
5 www.bvv.cz/i2000/Katalogy/2009/cat_idet09.nsf/
WWWAllCompDocIDLang/00016397CZ?OpenDocument&NAV=1&LANG=CZ&USE=U
6 Norwegian People´s Aid 2009: Report on the impact
of unexploded cluster munitions in Serbia www.npaid.
org/filestore/ReportontheimpactofunexplodedclustersubmunitionsinSerbia_Smallest.pdf, pp 40; česky
o tejto správe informoval server Czech Free Press www.
czechfp.cz/site/?p=6764
7 www.npaid.org/?module=Articles;action=Article.
publicShow;ID=7727
8 Human Rigrhts Watch 2009: A Dying Practice www.
hrw.org/en/reports/2009/04/14/dying-practice-0
7
zbrane
Ne Natu! Ne válce!
Autorka: Adéla Smažilová, dobrovolnice skupiny Zbraně, nebo lidská práva?
„NATO představuje vzrůstající bariéru dosažení světového míru. Po skončení studené války našla mezinárodní komunita pro NATO nový úkol – stalo
se nástrojem vojenské akce a šiřitelem ideje „války proti teroru.“ Ve skutečnosti jde o snahu vedenou Spojenými státy vybudovat na světě systém
základen, který umožní efektivní použití síly za ignorace veškerého mezinárodního práva. Tato snaha pak vede k militarizaci členských zemí organizace a zvyšování nákladů na zbrojení (země NATO jsou zodpovědné za 75 %
celosvětových výdajů na zbrojení)…„
Výše uvedený text je krátkým výtahem
z prohlášení nově zformované mírové
iniciativy No to NATO, která organizovala protesty proti letošnímu šedesátému výročí založení tohoto vojenského spolku, jehož členem je i Česká
republika. Koalice vznikla z podhoubí
evropské pacifistické levice a spojuje
v sobě všechny generace i různé politické orientace. Počínaje tímto rokem,
využívajíce tak kulatého výročí vzniku,
chtějí aktivisté/ky upozornit na zbytečnost existence NATO a na problémy
s tím spojené. Iniciativa No to NATO
požaduje okamžité stažení vojsk Severoatlantické aliance z Afgánistánu,
Íráku a ukončení okupace Palestiny,
přičemž hlavním cílem je, aby organizace byla rozpuštěna. Mezinárodní
konflikty by se měly řešit nenásilnou
cestou a v rámci OSN. Dále aktivisté/tky požadují, aby výdaje jdoucí
na zbrojení byly využity na sociální
programy, což je, zvláště v době krize,
naprosto legitimní požadavek.
Do Štrasburku jsem se rozjela s přítelem a v autě nic netušících rodičů,
abych si sama mohla udělat obrázek
o tom, jak se taková velká demonstrace dělá, jak probíhá a jak je efektivní.
Iniciativa No to NATO připravila na
první dubnový víkend více aktivit.
Asi 5000 lidí bylo nasměrováno na
kraj Štrasburku, kde vyrostla „mírová“
vesnice. Cena za noc byla 5 euro, za
jídlo na den pak 5–7, které se vybíraly
formou solidárního příspěvku. Jinak
peníze v kempu vůbec nebyly potřeba. Jidlo bylo vegetariánské a bio,
byla ho spousta a 3× denně. V průběhu sobotní demonstrace dokonce
dorazila dodávka se sójovým gulášem
až do města. Logistické zajištění na tak
vysoké úrovni pro mě bylo velmi příjemným zjištěním. V kempu vládla
8
mírová atmosféra, večer se na nedaleké farmě konaly koncerty, jen ten hluk
všudypřítomné helikoptéry rušil.
Krásné počasí lákalo k prohlídce
historického centra města, avšak samo
jádro Štrasburku bylo obehnáno policajty, zřejmě pro pocit bezpečí (sucha
a jistoty na těle) zasedajících politiků/
ček. Nepropustnou ocelovou bariéru
překonal pouze francouzský prezident Sharki, který kolem nás se svými
gorilami proběhl v rámci prezentace
zdravého životního stylu a masáže
politikova ega.
Sobotní demonstrace se zpočátku
opravdu nesla v mírovém duchu.
Problém nastal, jakmile policie zablokovala přístup k oficiálně povolenému
místu demonstrace. Aktivistům/tkám
Black Bloku se podařilo tuto policejní
provokaci prorazit a průvod mohl
pokračovat směrem k německé straně
a Mostu Evropy, kde mělo dojít ke spojení s německou částí demonstrace.
Most Evropy byl obsazen policií stejně
jako další mosty zpět do Štrasburku.
V takto vymezeném prostoru se Black
Block jal útočit na symboly kapitalismu okolo a původně mírová demonstrace se zahalila do dýmu. Následoval
pokus o návrat zpět a spojení se
s další částí demonstrace, která zůstala
mimo mosty, ale obsluha vodních děl
na mostech měla jiný názor. Slunce
pomalu zapadalo a vzhledem ke
vzdálenosti mírové vesnice jsem se
rozhodla po cca 17 hodině hledat
cestu z obklíčení. Únik byl možný až
po té, co místní obyvatelstvo otevřelo
cestu mezi zahrádkami. Následoval
dvouhodinový pochod okrajem města, prodloužený ještě o vyhýbání se
policejním kontrolám.
Zorganizovat takto velkou demonstraci není jednoduché, ale co se týče
logistiky a informovanosti, bylo vše
zvládnuto na výbornou. Problém
nastává v případě efektivity takto
dobře připravené nenásilné akce,
kterou tisíce jedinců v černém sabotují zapalováním věcí okolo. Násilí ze
strany demonstrantů pak jen dává
establishmentu další záminky pro
masivní nasazení policie při příštích
akcích a vykazování pokojných demonstrantů na okraje měst, kde pak
taková shromáždění postrádají smysl.
Je však za vzrůstající persekuce ze strany úřadů a policie vůbec ještě možné
provozovat klasický nenásilný mírový
protest? Odpověď nechám na vás.
Více informací na www.no-to-nato.org
Aktivisté/ky nepřijeli jen demonstrovat, ale během dvou dnů se také odehrála série přednášek a workshopů na
antimilitaristická témata, kde probíhala výměna názorů a zkušeností nejen z Evropy.
foto: Adéle Smažilová
repor táž
FINROSFORUM 2009, Helsinki
Záznam z konference o porušování lidských práv v současném Rusku
Autorka: Kateřina Fojtíková, Helsinki
Finsko – ruské občanské fórum (Finnish-Russian Civic Forum) letos potřetí pořádalo v Helsinkách konferenci o porušování lidských práv v Ruské
federaci FINROSFORUM 2009. V pondělí a úterý 25. a 26. května se v nové
budově finského parlamentu sešlo více než třicet aktivistů/ek ruské politické opozice, obránců/kyň práv etnických a náboženských menšin a vedoucích představitelů/ek Lesbian a gay hnutí, aby zde diskutovali o zásadním
porušování práv zmíněných skupin a také otázku současných politických
vězňů a vězeňkyň.
Týden před oficiální návštěvou Vladimira Putina, která se uskutečnila
3. června na pozvání finského premiéra Mattiho Vanhanena, intelektuálové/ky jednoznačně konstatovali/y
nutnost domáhat se evropského práva
a vzdorovat tak kritickému vývoji politické situace v Rusku.
Finsko – ruské občanské fórum
vzniklo v lednu 2007 na podporu
občanských iniciativ pro demokracii, lidská práva a svobodu projevu.
Impulsem k jeho založení bylo krom
jiného zavraždění Anny Politkovské.
Na svých webových stránkách www.
finrosforum.fi systematicky reflektuje
vývoj politické situace v Ruské federaci
a informuje o mocenských zásazích
a potlačování lidských práv a svobod.
Konference, jež fórum každoročně pořádá, umožňuje představitelům/kám
ruské politické opozice a utlačovaných
menšin, kteří by se na své domácí
půdě mohli setkat jen s velkými riziky,
aby vůbec o situaci, jež se dle jejich
aktuálních výroků rok od roku zhoršuje, mohli společně hovořit. Cílem je
svobodně informovat veřejnost o skutečném stavu věcí a hledat prostředky,
jak napomoci prosazení dodržování
lidských práv na území Ruské federace
a také na územích, která si nárokuje.
Letošní konference se uskutečnila pod
záštitou finského Ministerstva zahraničí, Skupiny pro lidská práva finského
parlamentu, Amnesty International,
finského PEN klubu a Solidarity Foundation a dalších partnerských organizací jak z Finska, tak z Ruska.
Konferenci s názvem Práva minorit
v Rusku v pondělí uvedli Ilkka Kantola,
předseda Skupiny pro lidská práva fin-
ského parlamentu, a za Finsko–ruské
občanské fórum Heidi Hautala, členka
Finského parlamentu, bývalá členka
Evropského parlamentu a mimo jiné
kandidátka finské Strany zelených
v prezidentských volbách v letech
2000 a 2006.
Téma práv minorit v kontextu
lidských práv otevřely finská ombudsmanka pro menšiny Johanna Suurpää
a Galina Koževnikova, zástupkyně
ředitele moskevského SOVA centra pro
informace a analýzu, které se soustředí
na nenávistí motivované extremistické
zločiny, vztah mezi církví a společností
a politický radikalismus. Galina Koževnikova uvedla, že Rusko postrádá legislativu i veřejnou diskuzi o protidiskriminačních opatřeních. Podle údajů
SOVA počet nacionalistickou nenávistí
motivovaných trestných činů vzrostl
za poslední rok o 20 %, což Koževnikova vysvětluje podporováním takových
činů ze strany politiků, ať už na regionální či federální úrovni. Dokládá to na
příkladu otevřeného rasismu, s jakým
ruská média komentovala prezidentské volby v USA. Neonacistické akce
jsou dle ní zjevně koordinovány. Téměř
všechny rasisticky motivované zločiny
jsou páchány na lidech jiného než slovanského původu a současný postoj
politiků je v podstatě legitimizuje.
Práva etnických a náboženských menšin v Ruské federaci
Otázce práv etnických a náboženských
menšin, o jejichž uplatňování v Ruské
federaci dle vystupujících účastníků
nemůže být řeč, byla dále věnována většina prvního dne konference.
Jelena Rjabinina, členka Odborné
rady ombudsmana Ruské federace
pro lidská práva a ředitelka programu
pomoci politickým uprchlíkům ze
Střední Asie Komise občanské pomoci v Moskvě, upozorňuje na represe
proti islámským organizacím. Uvádí,
že Šanghajská dohoda vede akci proti
organizacím reprezentujícím netradiční islám. Ruská Federální bezpečnostní
služba FSB a antiteroristické složky
policie jsou si dle jejího názoru dobře
vědomy následků těchto represí, jež
vedou k radikalizaci mladých lidí. Ty
pak Rusko deportuje do zemí, které
běžně praktikují mučení jako součást
výkonného práva. (www.hro.org,
www.refugee.ru/)
Následně vystoupil Islam Tumsoev,
čečenský novinář a překladatel, který
od roku 2000 publikuje na několika
webových stránkách podporujících čečenský boj za nezávislost, v současnosti pracuje pro istanbulský Kafkasya’nin
Sesi (Hlas Kavkazu) a pro islámskou tiskovou agenturu Kavkaz Center sídlící
ve Švédsku a Finsku. Tumsoev hovoří
o nutnosti otevřeně přiznat, že národy
Kavkazu trpí trvalou ruskou kolonizací.
Důvody jejich utlačování pojmenovává jako etnické a náboženské. Ruská
média dávají zkreslený obraz o povaze
Kavkazských národů a západní média
věnují větší pozornost autobusové
nehodě ve Španělsku než genocidě
v Čečně. Tumsoev tvrdí, že obyvatelé
severního Kavkazu se nikdy nepovažovali za součást Ruska a Kavkazský
emirát Dokky Umarova je sice nešťastný, nicméně zároveň logický následek
a odpověď na trvalý kolonizační nátlak
Moskvy. Konflikt v severním Kavkaze podle Tumsoeva neskončí dříve,
9
repor táž
než jeho obyvatelé získají možnost
rozhodovat sami o vlastním osudu.
Také Jevgenij Četvěrgov z Nadace na
záchranu jazyka Erzja ugrofinského
národa Republiky Mordovia (www.
erzia.saransk.ru/), Jurij Ignatiev z Mari
Ushem a Sergej Kňažkin, člen Výboru
lidských práv Republiky Tatarstán
hovoří o kolonizaci svých národů
a soustavném porušťování. Konstantin
Kuortti z ruské opoziční strany Sjednocená občanská fronta (OGF) dodává,
že svévolné označování převážně
obyvatel Kavkazu coby členů „sekt“
umožňuje politické represe.
Fatima Tlisova, členka Nieman
Foundation for Journalism Harvardské univerzity a nezávislá novinářka,
zabývající se porušováním lidských
práv a svobody projevu a také společenským a politickým vývojem na
severním Kavkaze, referuje o historii
Čerkeska jakožto o historii genocidy
a exilu. Soči je dle Tlisovy územím
čerkeské genocidy, na kterém by se
rozhodně neměly konat Olympijské
hry, plánované na zimu 2014. Leokadia Frenkel z Židovského komunitního
centra v Sankt Petěrburgu jako jediná
z přednášejících vystupuje s optimistickým prohlášením, podle jejích
informací nedochází v Rusku k antisemitské propagandě a zločinům. Oproti
tomu je však zmíněn čerstvý případ
represe právě v Sankt Petěrburgu, kde
22. května speciální policejní zásahové
oddíly OMON ozbrojeny obušky vtrhly
do mešity a zbily okolo stovky lidí
uprostřed pátečních modliteb. Policie
postavila všechny ke zdi, zbila je
a okradla o peníze a telefony. Většinu
obětí tvoří Tádžikové, kteří pracují na
nedalekém trhu.
Pondělní odpoledne bylo věnováno
diskuzi o právech sexuálních menšin
v Ruské federaci. Vystoupili Maxim Anmegikjan (programový ředitel a člen
evropské sekce ILGA, Mezinárodní organizace leseb a gayů, v Bruselu), Nina
Tagankina (Moscow Helsinki Group,
Moskva), Nikolaj Alexejev a Nikolaj
Bajev (vedoucí aktivisté práv LGBT
v Rusku a GayRussia, Mokva), Igor
Kočetkov (ruská síť LGBT – Lesbické,
gay, bisexuální a transgender menšiny,
Moskva), Gulja Sultanova (Coming
Out, Sankt Petěrburg). Diskuzi moderovala Kirsti Laine (SETA, Helsinki,
10
http://www.seta.fi/). Konstatuje se, že
všechny Pride parade v Rusku končí na policejní stanici a žádná LGBT
demonstrace nebyla nikdy oficiálně
povolena. Údajně ani ruské organizace
na ochranu lidských práv a politická
opozice nepodporuje práva sexuálních minorit.
Den druhý: politické represe
vůči těm, kdo nesouhlasí
Téma politických represí v Rusku
uvedla druhého dne Jelena Sannikova,
jedna z posledních politických vězeňkyň Sovětského svazu, odsouzená za
publikování samizdatového časopisu.
V současné době přispívá do Grani
a Ježedněvnyj žurnal (ej.ru) a otevřeně se staví na obranu současných
politických vězňů. Sannikova tvrdí, že
s Vladimirem Putinem se vrací represivní praktiky bývalého Sovětského
svazu. Systematicky jsou potlačovány
občanské aktivity mladých lidí, být
Zdroj: http://olegkozlovsky.wordpress.com/about-me/
zbit policií za účast na klidné opoziční
demonstraci se stalo pravidlem, stejně
jako být lživě obviněn a odsouzen
absurdním soudním řízením. Političtí
vězni jsou drženi v naprosto stejných
podmínkách, jaké nastolila už stalinská tradice koncentračních táborů.
Klasickou osvědčenou metodou je
odpírání lékařské péče, mučení všeho
druhu, se kterým vydatně napomáhají za různé výhody také spoluvězni
politických obětí, obvykle pachatelé
těžkých trestných činů. Sannikova zmiňuje velké množství lživě obviněných
lidí původem ze severního Kavkazu.
Čečenci a Ingušové jsou ilegálně
drženi ve věznicích a systematicky
mučeni. Oblíbené jsou únosy, inscenované soudy a následné vydírání rodiny.
Pokud rodina nedokáže sehnat peníze
na výkupné, mučení pokračuje ve
vězení, v jiném případě lidé bez všech
těchto procedur prostě navždy „zmizí“.
Ve stejném duchu promlouvá Michail
Trepaškin, člen moskevské Komise
pro boj proti korupci, bývalý člen
Federální bezpečnostní služby Ruské
federace FSB, advokát falešně obviněný za držení podstrčené střelné zbraně
a odsouzený na čtyři roky poté, co odhalil důkazy o vládou organizovaných
explozích v moskevských domech
roku 1999. (http://trepashkin.ru/) Tyto
útoky byly médii prezentovány jako
teroristické a bezprostředně zneužity
jako záminka pro vpád do Čečny.
Platformu Garryho Kasparova, Jiné
Rusko, prezentuje Sergej Aksenov,
předseda volebního výboru ruského
opozičního alternativního parlamentu
Národního shromáždění (www.nationalassembly.ru); vedoucí prezidentské
volební kampaně, vůdce zakázané
strany Národních bolševiků Eduarda
Limonova a koordinátor Ruské vězeňské unie (www.zeki.su). Organizovat
mítinky není politické opozici oficiálně
zakázáno, nicméně není jí umožněno
je v posledních letech realizovat, jak
informuje Aksenov. Žádosti o povolení
demonstrace jsou zamítány s absurdními odůvodněními, často bezpečnostními, technickými či hygienickými.
V případě neuposlechnutí zákazu
nastupují najímaní mladí stoupenci
pravice, kteří zcela beztrestně účastníky napadají a bijí ještě dříve, než se
vůbec demonstrace může uskutečnit.
A pak také přiloží ruku s obuškem
k dílu policie s vysvětlením, že demonstrace nebyla povolena.
Aksenov pojmenovává vzrůstající
trend autorit kriminalizovat politickou
opozici, což lze dokumentovat na
čerstvém případu Olgy Kurnosovy,
vedoucí představitelky Kasparovovy
Sjednocené občanské fronty v Petěrburgu. Kursonova je členkou politického shromáždění demokratického
opozičního hnutí Solidarita a aktivní
organizátorkou Pochodů nesouhlasu v Sankt Petěrburgu. Při zpáteční
cestě ze setkání opozice v Astrakhanu
vyhledala Kursonovu ve vlaku policie,
zaměřila se na kaviár, který našla v jejích zavazadlech a na místě ji obvinila
z pašování. Kurnosova strávila dva dny
na policii, nyní má zákaz vycestování
z města a čeká na soud. Pokud by byla
repor táž
shledána vinnou, hrozí jí až pět let
vězení. V jiných případech opozičních
politiků to bývají podstrčené drogy,
zbraně, odhalení užívání nelegálního
softwaru a podobně. (www.rusolidarnost.ru, www.rufront.ru/)
Aksenov poukazuje také na absurdní fakt, že Vladimir Linderman, který
na konferenci představil problematiku
ruských obyvatel Lotyšska zbavených
občanství, pasů, práva volit a tedy
vlastně jaksi neexistujících občanů na
území Evropské unie, byl propuštěn
z vězení, zatímco účastníci demonstrace za jeho propuštění tam stále sedí.
Linderman, nyní předseda Národní
bolševické strany Lotyšska a kandidát
strany Za Rodina do Evropského parlamentu, byl zadržen a deportován do
Lotyšska před prezidentskými volbami
v březnu 2008.
Jako obzvláště kritické vnímá Aksenov zastrašování občansky aktivních
mladých lidí v celém Rusku. Novinkou
je pokus donutit vysoké školy, aby
vyloučily neloajální studenty. Čtrnáctého prosince 2008 bylo v Moskvě
množství studentů uvězněno za účast
na Pochodu nesouhlasu, demonstraci
převzato z:
www.theotherrussia.org/tag/lev-ponomarev/
sjednocené opozice Solidarita, který
měl připomenout povstání „děkabristů“, armádních důstojníků nesouhlasících s carským režimem, 14. prosince
1825. Následně moskevská Vysoká
škola ekonomická (HSE) obdržela
seznam svých studentů, kteří byli zadrženi a nazváni extremisty s apelem,
aby zvážila jejich další studium.
Navíc se znovu objevují případy aktivistů opozice násilím umístěných do
psychiatrických léčeben, pochopitelně
bez jakékoli diagnózy a proti jejich
vůli. Například v březnu byl na nátlak
veřejné kampaně propuštěn z léčebny po dvou týdnech Vadim Čarušev,
známý tvůrce několika politických
webových stránek a social networking
groups.
Jelena Maglevannaja, spolupracovnice několika organizací na ochranu
lidských práv v Rusku a redaktorka
Volgogradského deníku Svobodné
Slovo, hovoří o množství případů
perzekucí vůči Čečencům, kteří ačkoli
by měli mít status válečných zajatců,
neboť bránili svou zemi proti okupaci,
jsou zbaveni veškerých lidských práv.
Před několika týdny, 12. května 2009,
byla Maglevannaja shledána vinnou
z šíření pomluvy poté, co zveřejnila
informace o mučení v místním vězení
(http://lena-maglev.livejournal.com/).
Mladí Čečenci jsou hromadně odsuzováni na základě smyšlených obvinění
na desítky let, což je podle Maglevannyje jedna ze strategií genocidy
čečenského národa. Tito lidé, pokud
přežijí mučení a skutečně se ve svých
padesáti letech vrátí „domů“, už stěží
založí rodiny nebo vytvoří nějakou
budoucnost. Maglevannaja podala
v této věci k Mezinárodnímu soudu ve
Štrasburku deklaraci o dvaačtyřiceti
bodech. Přiznává však, že Čečenci ztratili naději v mezinárodní právo, které
ignoruje jejich případy ve prospěch
dobrých vztahů s Ruskou federací.
Jako poslední v úterním bloku
hovořila Oksana Čelyševa ze Společnosti pro Rusko-čečenské přátelství.
Organizaci nebyla povolena registrace
v Ruské federaci, a je tedy registrována v Helsinkách. (V souvislosti s jejím
členstvím v porotě festivalu Jeden
svět vyšlo s touto novinářkou a spolupracovnicí mnoha organizací na
ochranu lidských práv v celém Rusku
několik rozhovorů v českých médiích,
např. v Literárních novinách 17/2008,
str. 15.
Čelyševa zdůrazňuje, že soudní procesy vůči „novým děkabristům“, účastníkům Pochodu nepokoje z prosince
minulého roku, jsou soudními procesy
s občanskou společností vůbec. Anna
Politkovskaja byla prý jedinou novinářkou, která se odvážila navštěvovat
sezení v procesech s opoziční Národní
bolševickou stranou. Čelyševa rozhodně vystupuje proti tomu, aby Evropa
přijímala emisary Putinem dosazeného čečenského prezidenta Ramzana
Kadyrova, dokud v Čečně existuje
systém koncentračních táborů. Postoj
Evropy k situaci v Čečně podle ní jen
podporuje Putina a Kadyrova k větší
odvaze beztrestně pokračovat v genocidě opozice. Informuje o znepokojení čečenských uprchlíků a exulantů
v zahraničí s množícími se případy
vraždění etnických Čečenců, dokládajících schopnost Kremlu a Kadyrova
zbavovat se opozice, ať už je kdekoli.
Čelyševa cituje z dopisu čečenského
exulanta v Rakousku, kterého kontaktoval agent FSB, obdařený rakouským
pasem s německým jménem a pokusil
se vypátrat jeho postoje k současné
čečenské vládě. Podobné případy se
objevují také v Británii a Norsku. Také
Čelyševa konstatuje, že Čečna ztratila
důvěru v evropskou pomoc tváří v tvář
jejím vztahům s Kremlem navzdory
pokračující genocidě.
Čelyševa také apeluje na evropské
organizace zabývající se ochranou
lidských práv, aby se angažovaly
v podpoře Lva Ponomareva, jednoho
z hlavních bojovníků za lidská práva.
Sedmašedesátiletý Ponomarev se
nachází ve vážném zdravotním stavu
poté, co byl v březnu napaden třemi
neznámými útočníky. Jeho rodina
a kolegové jsou přesvědčeni, že útok
souvisí s desítkami let práce a angažovanosti v oblasti lidských práv.
Podle www.kasparov.ru Ponomarev
zjistil v průběhu minulého roku, že
je sledován. V únoru tohoto roku byl
křivě obviněn z trestného činu poté,
co otevřeně kritizoval situaci lidských
práv v Rusku a brutální podmínky
v ruských věznicích. (Související článek
s názvem Putin´s Torture Colonies nedávno publikoval Wall Street Journal)
Nejde o první případ, který Kreml proti
Ponomarevovi vede. Jako jeho kolegové, Ponomarev byl také několikrát
zadržován a vězněn.
V závěrečném shrnutí konference
se ke slovu pro nedostatek času už jen
krátce dostal Oleg Kozlovskij, moskevský koordinátor Ruského demokratického hnutí mládeže Oborona (www.
oborona.org). Oborona je aktivním
organizátorem a účastníkem společných opozičních akcí Pochody nesouhlasu. Pětadvacetiletý Kozlovskij má za
sebou už pěknou řádku zatčení (http://
kozlovsky.ru/, http://olegkozlovsky.
wordpress.com/). Na konci roku
11
repor táž
2007 byl před prezidentskými volbami
ilegálně zadržen a odvelen do armády.
Kozlovskij zakončil studia na Vojenské
fakultě Moskevské státní univerzity
a má status záložního důstojníka. To,
že studuje doktorát, nebylo překážkou únosu do armády z lékařského
vyšetření, jež absolvoval kvůli zdravotním problémům. Vojenští lékaři uznali
jeho kondici za výtečnou a Kozlovskij
byl deportován neznámo kam. Díky
mezinárodní kampani byl nakonec po
75 dnech zadržení propuštěn. Kozlovskij je jeden z hlavních organizátorů
zmíněného Pochodu nesouhlasu sjednocené opozice Solidarita 14. prosince
2008. Policie zde brutálně rozehnala
také válečné veterány, kteří se k pochodu chtěli přidat s přesvědčením, že
si je ozbrojené jednotky netroufnou
napadnout. V březnu tohoto roku byl
spolu s dalšími kolegy zatčen na půdě
Moskevské státní univerzity za vyzývání studentů k účasti na Pochodu nesouhlasu, který se měl konat hned druhý den 12. 3. 2009. Kozlovskij shrnuje
již popsané represivní postoje policie
a FSB, množství jejichž členů na každé
demonstraci desetinásobně převažuje
počet protestujících, vůči pokojným
vyjádřením nesouhlasu a vyjadřuje
naději, že EU se odhodlá v tomto směru něco udělat. Kozlovskij, stejně jako
Aksenov, byl po návratu z konference
do Moskvy znovu uvězněn.
V úplném závěru Heidi Hautala organizuje improvizované setkání s Garry
Kasparovem, jenž v předchozích dnech
v Helsinkách vedl mezinárodní seminář
o strategii pro vedoucí pracovníky
firmy KPMG, už bez účasti veřejnosti.
Účast na konferenci Finsko – rus-
kého občanského fóra vyžaduje kus
odvahy. V září minulého roku byl ruskou policií zavražděn jeden z častých
hostů Finrosfora, novinář zavřeného
blogu www.ingushetia.ru, Magomed
Yevloev, stejně jako dva roky před ním
další členka Finrosfora Anna Politkovskaja. Znovu zaznívají rozhodné hlasy
dále usilovat o to, aby Evropská unie
začala věnovat pozornost bezpráví
a násilí, které je na každodenním
pořádku občanského života, a přehodnotila postoj k porušování lidských
práv v Rusku, byť jsou pro ni mnohem
méně zajímavé než dodávky ruského
plynu a nafty. Zatímco český prezident
Václav Klaus činí dojem svou ruštinou
na souběžně probíhajícím summitu
Ruska a Evropské unie v dálnovýchodním Chabarovsku a ani nikdo z dalších
přítomných autorit nejeví zájem řešit
to, co se děje na ulicích za okny konferenčních místností, zde se plánuje
demonstrace proti Putinovi. Diskuze
o současném stavu svobody slova
v Rusku v Helsinkách pokračovala také
na Světovém kongresu Mezinárodního
tiskového institutu 6.–9. června 2009.
Intermezza
Součástí programu účastníků
konference byl také v pondělí večer
koncert Michaila Barzykina, frontmana
petěrburgské rockové skupiny Televizor, který vydal album s výmluvným
názvem Dejavu. Televizor je znám
svými protigarniturními postoji. Také
hudebníci zaznamenali návrat povědomých praktik z období svých začátků. Kluby jsou před jejich koncerty
zavírány z hygienických důvodů či pro
údajné nahlášení, že je v nich umístěna
bomba. Pochopitelně klesá také vůle
organizátorů zvát Televizor do svých
klubů, protože tím ohrožují jejich další
existenci. Díky své angažovanosti na
Pochodech nesouhlasu ruské opozice
a politickému obsahu svých písní se Televizor neobjevuje v ruských médiích.
(www.televizor.spb.ru/)
V úterý odpoledne po skončení konference se v kavárně parlamentu pod
záštitou finské Strany zelených promítl
film Buried at Sea (Pohřbeno v moři)
Grigorije Paska o sporném projektu
rusko – německého plynovodu Nord
Stream. Grigorij Pasko je novinář na
volné noze, specializující se na témata
životního prostředí. Coby redaktor novin Ruské pacifistické kolony Bojevaja
vachta publikoval fakta o uložení jaderného odpadu v Baltickém moři, za
což byl odsouzen na tři roky do vězení.
Jak jeho film dokumentuje, původní
plány vést plynovod po souši Kreml
přehodnotil a pracuje na jeho vedení
po dně Baltického moře. Vypovídají
zde ekologové, obávající se zničujících
důsledků na unikátní životní prostředí
postižených lokalit; hovoří geologové,
upozorňující na množství výbušnin
a munice, které po druhé světové
válce leží na mořském dně. Vystupují
také obyčejní ruští občané, kterým
by projekt pomohl přežít, neboť by
dostali práci. A mluví také ti, kteří si
musí ze směšných platů a ubohých
penzí kupovat drahý dovážený plyn
bez naděje na to, že by vláda zavedla
plyn také do jejich vesnic, přestože
pod jejich nohama poteče výhodný
plyn pro západ.
výčet protidemokratických zásahů Putinovy vlády –
http://larussophobe.wordpress.com/human-rights/
Více zbraní neznamená více bezpečí!
Autor: Petr Porteš, člen organizačního týmu ProtestFestu
Zatímco siluety brněnského výstaviště rozezněl hluk motorů tanků a bojové techniky zbrojního veletrhu IDET a nákupčí s vystavovateli budou
uzavírat výhodné obchody, veřejná prostranství, kavárny a přednáškové
sály ožily aktivitami se zcela jiným obsahem.
Zastřešující téma letošního ročníku
nekomerčního festivalu alternativní
kultury a aktivismu ProtestFest je
logické – antimilitarismus, kritika
zbrojení a obchodu se zbraně-
12
mi. Téma militarismu a obchodu se
zbraněmi provází ročníky ProtestFestu
od samého počátku vždy paralelně
s probíhajícím Mezinárodním veletrhem zbrojních technologií IDET.
Zbrojní veletrh IDET v minulosti
IDET, jako největší zbrojní veletrh
svého druhu v Evropě a symbol
mezinárodního obchodu se zbraněmi, provází s železnou pravidelností
skandály, které ovšem pro nezájem
většiny novinářské obce vyplouvají na
povrch českých médií jen zřídka, a jistě
ne s takovou mírou kritičnosti, jakou
by si zasluhovaly.
t
s
e
f
t
s
e
t
o
r
p
Předchozí ročníky zbrojního veletrhu
IDET byly spojeny s prezentací výrobců
a výrobků porušujících mezinárodní
dohody či podílejících se na pošlapávání lidských práv. V roce 1999 např.
na IDETu prezentovala svoji produkci
čínská státní firma NORINCO spojená
s výrobou pozemních protipěchotních
min, s prodejem zbraní vojenské juntě
v Barmě či s dodávkami samopalů
Kalašnikov, raketometů a přenosných
protiletadlových raket na černý trh
v USA.
V roce 2001 se na IDETu prezentovaly zbrojní firmy spojené s vyzbrojováním iráckého diktátora Saddáma
Husajna, režimu ajatolláhů v Íránu
a s dodávkami zbraní porušujících mezinárodní embarga OSN. V roce 2001
poskytl IDET své výstavní prostory také
výrobcům donucovacích prostředků
(plastikových projektilů, elektrických
obušků a paralyzérů, pout atd.), které
jsou často vyžívány státními represivními složkami i v demokratických zemích
k mučení a týrání zadržených.
IDET 2003 byl zase spojen s mezinárodním skandálem po zjištění, že součástí nabídky firmy Poličské strojírny
byly i miny, jejichž konstrukce a užití
odporuje Ottawské konvenci o zákazu
protipěchotních min. A to i přes potvrzení z úst ředitele projektu IDET, který
v on-line internetové diskuzi ujistil
čtenáře, že „pro náš tým pracuje celá
řada odborníků, a to i soudních znalců,
kteří garantují, že brány veletrhu se
neotevřou před tím, než jsou detailně zkontrolovány všechny exponáty
a tento systém vylučuje jakoukoliv
propagaci zbraní zakázaných mezinárodními konvencemi“. Pravidelná účast
vojenských zástupců zemí, které jsou
v oficiálních deklaracích obviňovány
z porušování lidských práv, z užití mučení, mimosoudních poprav a represí
vůči politickým odpůrcům, se stala
svým opakováním pověstnou. České
ministerstvo průmyslu a obchodu tyto
země ovšem označuje z perspektivy
licenčního garanta zbrojních exportů
za „ekonomicky zajímavé“.
dodavatelů zbraní pro chronické války
afrického kontinentu. Ani zde již neobstojí často proklamovaná koncepce
organizátorů veletrhu představit
nejmodernější přesné vojenské technologie, jejichž cílem je snížit počet
obětí na straně civilních obyvatel.
Zde se totiž nebojuje sofistikovanými
technologiemi, ale především malými
ručními zbraněmi.
Právě zbraně a střelivo z přebytků bývalé Československé lidové
armády (se kterými Česká republika
dosud obchoduje) si vydobyly na
africkém kontinentě přední příčky
popularity. Těžké starší, ale i moderní
dělostřelecké systémy a tanky spolu
s pěchotními zbraněmi pocházejícími
z České republiky jste také mohli často
zahlédnout v reportážích z ostřelování
jihoosetinského města Cchinvali v létě
2008. Pistole české provenience se objevily také v Kolumbii, zemi s vysokým
počtem zločinů spáchaných střelnou
zbraní. Podle vyjádření organizátorů
„IDET bude vždy usilovat o vytváření
prostoru pro setkání těch, kterým není
lhostejná bezpečnost naší země“. Bezpečnosti výše zmíněné země, (nehledě
na bezpečnost obyvatel v konfliktních oblastech) zřejmě vždy výrazně
prospívají masové dodávky zbraní
českých výrobců a distributorů do
nejvíce militarizovaných částí světa, do
oblastí s největší zločinností za použití
střelných zbraní, největších soudobých
konfliktů a nejzrůdnějších genocid. To
vše v úhledném balení jubilejního 10.
ročníku, za úsměvů reprezentantů/ek
vystavujících firem a s podporou ministerstva zahraničí a ministerstva obrany.
ProtestFest 2oo9
ProtestFest 2oo9 se znovu pokusil
vytvořit prostor pro ty, jimž není lhostejné, že se v blízkosti jejich domovů,
pod záminkou obrany před fiktivním nepřítelem, uzavírají obchodní
smlouvy se zbraněmi s dalekosáhlým,
globálním dosahem: tisíce mrtvých
a zraněných, zničené životní prostředí,
narušené vztahy místních komunit,
statisíce vnitřních i vnějších uprchlíků/
ic či jinak poškozených ozbrojenými
konflikty, které jsou zásobovány dodávkami zbraní z podobných kontraktů. Pro organizátory/ky, vystavovatele
a delegace na IDETu nemají zřejmě
ohledy na oběti v jejich newspeaku
místo.
ProtestFest je festival, v jehož rámci
své antimilitaristické postoje projevilo
v minulosti svou účastí na akcích již
několik tisíc lidí. Nevedly je k tomu
ekonomické zájmy, jak je tomu v případě účastníků a účastnic IDETu, ale solidarita s oběťmi zbrojařských obchodů
a nesouhlas s podílem České republiky
na těchto transakcích.
ProtestFest v ulicích
Festival alternativní kultury a aktivismu ProtestFest nezůstal letos pouze
u diskuse o tématech, „o kterých se
příliš nemluví“ v souvislosti s obchodem se zbraněmi a vojenským
a policejním materiálem. Ke každému
festivalu neodmyslitelně patří i kvalitní
kulturní program, který probíhal od 4.
května a vyvrcholil 23. 5. streetFestem.
Z hudební produkce pod širým
nebem namátkou vybíráme DEMOLITION MAN, souputníky Zion Train
– VIBRONICS či D.I.Y. folk punk šapitó,
performance, třídílnou sérii filmových
promítání antimilitaristických filmů,
filmový festival o veganství, vegetariánství a právech zvířat, Food Not
Bombs Day, mezinárodně obsazený
večerní punk a hardcore open air,
přednášky a mnohé další večery
s DJ´s a MC´s. Nechyběly prezentace
organizací v širokém spektru témat,
myšlenkových proudů a teoretických
či praktických přístupů, které svojí orientací mají co říci k tématu letošního
ročníku, a které ho umožníly zasadit
do širších kontextů.
IDET v roce 2009 a ČR
Nejrozlehlejší výstavní plocha brněnského zbrojního veletrhu patřila
armádě České republiky. Česká republika se stala jedním z významnějších
13
uprchlíci
Uprchlictví: mýty a skutečnost
Autorka: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky
„Politiky můžete posuzovat podle toho, jak se chovají k uprchlíkům. Jednají
totiž s nimi právě tak, jak by jednali s vámi, kdyby k tomu dostali příležitost.“
Ken Livingstone, bývalý londýnský starosta
Stres z migrace bývá přirovnáván
k situacím, jimž musí člověk čelit např.
při rozvodu nebo úmrtí blízkého
člověka. Některé definice uprchlíků/
ic zní: „Uprchlíci/ice jsou normální lidé,
kteří žijí v nenormálních podmínkách.
Uprchlíci/ice jsou lidé, kteří se pro svůj
úděl svobodně nerozhodli/y. Původně
nezávislý, soběstačný a produktivní
dospělý člověk je odkázán na ostatní
ve svých základních potřebách. To vyvolává frustraci a hněv. Musí však svůj
hněv skrývat a projevovat vděčnost
dárcům. Čekání ve frontě na jídlo či
balík šatstva vyvolává pochopitelné
pocity bezmoci a ponížení.“
Azyl v ČR: dlouhá cesta s nejistým koncem
Počet žádostí o azyl v České republice
od 90. let postupně stoupal, a to až
do roku 2001, kdy dosáhl historického
maxima (18 094 žádostí za rok). Od
té doby čísla postupně klesají. Jedná
se o celoevropský jev, který však není
způsoben celkovým poklesem počtu
uprchlíků/ic, ale zpřísňováním azylové politiky a růstem počtu takzvaně
„vnitřně přesídlených osob“ – lidí, kteří
prchají před násilím, utrpením nebo
hladem do jiných koutů domovského
státu. Množství uprchlíků/ic v zemích
globálního Severu tvoří jen malou
část; podle některých údajů zůstává
až 85 % uprchlíků/ic v zemích třetího
světa.
Celkem bylo za dobu od roku 1990
do prosince 2008 v ČR uděleno 3 433
azylů (z toho 2 110 azylů stále platí,
zbytek azylů zanikl nebo byl odňat),
z celkového počtu 879 042 podaných
žádostí o azyl. Průměrná úspěšnost
žadatelů/kyň je tedy asi 3,8%. Pozor,
to však vůbec neznamená, že by
zbývajících 96 procent žadatelů/kyň
bylo tzv. „falešnými uprchlíky/icemi“!
Někteří lidé skutečně statusu žadatele/
ky o azyl zneužívají k legalizaci svého
pobytu v ČR, mnoho z nich je ale
14
obětí mimořádně restriktivní migrační
politiky české vlády. Ta byla a je zásadně formována snahou naplnit přísné
požadavky EU a sladit naši migrační
legislativu s evropskou.
Evropská unie je přitom považována
za jednu z deseti nejhorších zemí ve
vztahu k uprchlíkům/icím – vyplývá to
ze zprávy Světový přehled uprchlíků
2008, kterou vydal Americký výbor pro
uprchlíky a imigranty (USCRI). „Evropské země vytvořily politiku, která
v zásadě činí co nejobtížnější vstup
(uprchlíků) na jejich území,“ píše se ve
zprávě. „Země na evropské periférii
mají ty nejtvrdší směrnice a chrání své
bohaté sousedy na severu a západě,
často kvůli penězům.“
Kromě nedostatků v rámci systému
vstupují do rozhodování také politické zájmy státu. Rozhodování není
odděleno od Ministerstva vnitra, které
se samo vnímá jako hráz imigrační po-
litice a její regulátor. Česká republika
se stala terčem kritiky Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za
potlačování některých práv uprchlíků/
ic. České nevládní organizace kritizovaly také úřady za to, že uprchlíky/ice
v některých případech udávaly ambasádám jejich zemí, neinformovaly
je o jejich právech, mstily se jim (např.
v případě komunikace s médii apod.)
a celkově k nim zaujímaly lhostejný až
xenofobní postoj.
Uprchlíci a uprchlice u nás:
co jsou zač?
Nejvíce azylů celkem bylo během krátké demokratické historie Česka uděleno žadatelům/kám z Afghánistánu, Arménie, Běloruska, Rumunska (hlavně
v první polovině 90. let) a Ruska (tedy
ruským občanům/kám, např. Čečencům/kám a Ingušům/škám). V roce
2008 pak získali azyl především ženy
a muži z Běloruska, Iráku, Kazachstánu,
Barmy, Ruska a Ukrajiny. Žadatelé/lky
v loňském roce pocházeli/y nejčastěji
z Ukrajiny, Turecka, Mongolska, Vietnamu, Běloruska, Ruska a Kazachstánu.
V tomto roce bylo v ČR uděleno celkem 160 azylů, zatímco žádostí o azyl
Nejčastější státní příslušnosti žadatelů v roce 2008 (k 31. 12. 2008)
Ostatní - 33,28%
Ukrajina - 19,38%
Turecko - 15,16%
Kazachstán - 4,41%
BČlorusko - 4,77%
graf č. 1
Mongolsko - 11,65%
Rusko - 4,77%
Vietnam - 6,52%
uprchlíci
bylo podáno 1 656. Úspěšnost žadatelů/ek byla tedy necelých 10%, je však
třeba si uvědomit, že není výjimkou,
že azylová procedura trvá několik let
a že se tedy jednalo o sumu žadatelů/
lek nashromážděnou z předešlých let.
A ačkoliv je ČR cílovou zemí mnoha
imigrantů/tek, lze předpokládat, že
se vstupem ČR do Schengenského
prostoru využívá mnoho uprchlíků/
ic příležitosti pokračovat přes ČR do
dalších evropských zemí a ČR tedy
pouze procházejí, často neviděni/y,
mimo dosah českých orgánů nebo
tvůrců statistik.
Oficiální údaje o tom, proč lidé v ČR
o azyl žádají, jaké důvody uvádějí
nebo kolik se mezi nimi nachází tzv.
„falešných uprchlíků/ic“, neexistují.
Navíc každý člověk je jiný, každý má
svůj vlastní a originální příběh, svůj
důvod a svoje traumata, která si přinášejí spolu s ostatními zavazadly. Jsme
přesvědčeni, že díky represivnímu
posuzování žádostí o azyl ze strany Ministerstva vnitra ČR nedostanou azyl
zdaleka všichni ti uprchlíci a uprchlice,
kteří/které by na něj měli/y vzhledem
k mezinárodním úmluvám nárok.
Jak tu žijí a co po azylu?
Možná největší nebezpečí pro uprchlíky/ice po příchodu do ČR spočívá
v neuskutečněných očekáváních.
V uprchlickém zařízení jsou jim sice
zajištěny základní životní potřeby, mají
ale zároveň velmi omezenou možnost
pracovat (první rok nemohou pracovat
vůbec), mají omezený přístup ke zdravotní péči, nedostávají takřka žádné
sociální dávky. Ti/y, kteří/ré se rozhodnou utéci z tábora do soukromí, mají
nárok pouze na tříměsíční příspěvek
na živobytí a to je vše. Někteří/ré trpí
nevyřešenými traumaty z minulosti,
současně je trápí stres a nejistota, což
se v podmínkách, kdy jsou na azyl
nuceni/y čekat několik let, projevuje
zdravotními i psychickými následky.
Hlavními problémy, jimž jsou žadatelé/lky o azyl nuceni/y čelit, je délka
azylové procedury, omezená práva
a povinnosti, izolovanost, diskriminace
ze strany úřadů, lékařů/ek, cizinecké
policie a dalších institucí.
Integrace žadatelů/ek stále zůstává
pro české politiky tabu, jako by fakt, že
jde o „pouhé“ žadatele/ky, činil z těch-
Odkud nejčastěji přichází uprchlíci/ice do ČR?
Ukrajina: rasistické útoky na příslušníky a příslušnice etnických menšin,
obchod s lidmi včetně prodávání ukrajinských děvčat do českých nevěstinců,
mučení a ponižující zacházení s osobami v policejních vazbách a využívání
takto získaných výpovědí v soudních procesech.
Turecko: násilnosti související s rostoucím nacionalismem, omezování svobody vyjadřování, mučení a užívání nepřiměřeného násilí ze strany bezpečnostních složek, zaujatost soudů, nedostatečná ochrana obětí domácího násilí.
Pronásledování a napadání novinářů/ek a ochránců/kyň lidských práv, mučení
ze strany policie, protiprávní popravy.
Mongolsko: Mučení a hrubé zacházení ze strany policie a ve vězení, silně znečištěná pitná voda (např. rtutí či kyanidem) těžařskými společnostmi ničí život
kočovných pastevců, společnosti se podílí na nucených soudních vystěhováních, roste počet obětí obchodu se ženami.
Vietnam: utlačování svobody projevu a shromažďování, věznění politických
disidentů/tek, nespravedlivé soudní procesy, včetně následných poprav,
pronásledování etnických menšin, jejich věznění a hrubé zacházení. Svévolné
konfiskace půdy rolníků/ic.
Bělorusko: potlačování veřejných aktivit neschválených státem včetně bohoslužeb, svobody projevu a práva na shromažďování. Věznění opozičních aktivistů/tek a členů/ek nevládních organizací. Obchod se ženami, domácí násilí.
Rusko: zadržování novinářů/ek a aktivistů/ek bojujících za lidská práva, jejich
týrání a zastrašování. Mučení ve vazbách a věznicích, rasisticky motivované
útoky, násilí páchané na ženách.
Oblast Severního Kavkazu: v Čečenské republice, Ingušsku, Dagestánu
a Severní Osetii závažná porušování lidských práv, zmizení a únosy, mučení
a mimosoudní popravy, nezákonná a tajná vazební zařízení. Útoky ozbrojených skupin na hlavní město Čečenska Groznyj a další oblasti. Následkem
druhého čečenského konfliktu žije na Severním Kavkaze stále více než 18 tisíc
lidí ve vyhnanství v ubohých podmínkách provizorních táborů.
Kazachstán: zmanipulované volby, potlačování svobody slova, zkorumpované
soudy, utlačování politické opozice a mučení ze strany policejních složek.
to lidí bytosti druhé kategorie. Často
se paradoxně sami žadatelé/ky o azyl
za těch několik let, které tráví čekáním
na rozhodnutí, integrují – děti chodí
do školy, dospělí naváží kontakty díky
neziskovým organizacím nebo třeba
s rodiči jiných dětí ve škole, pokud
mají štěstí, pak i v zaměstnání. Není
výjimkou, když jsou pak tyto rodiny
nuceny po několika letech Českou republiku vinou zamítnutí žádosti o azyl
opustit.
Co na to my?
Podle nejnovějšího šetření Centra
pro výzkum veřejného mínění si 20 %
Čechů myslí, že by ČR neměla přijímat žádné uprchlíky/ce. Dalších 68 %
si myslí, že by ČR měla přijímat jen
některé uprchlíky/ce. Ačkoliv mohou
tato čísla působit na první pohled
optimističtěji, než bychom možná
čekali, právě v onom „jen některé“ se
může skrývat past. Které tedy? Jak
k uprchlíkům/cím přistupovat? Skutečně je jich „příliš mnoho“, jak se většina
lidí domnívá? Kde nakreslit hranici
utrpení, podle které určíme, kdo má
právo na azyl a kdo už ne? A jak toto
utrpení změřit? Které utrpení je „dostatečné“ pro to, abychom jeho nositele/
ku uznali za hodného/ou možnosti žít
v ČR?
Základem přístupu nejen k uprchlíkům/icím, ale i k příchozím do naší
země obecně, je především důstojné
zacházení. S uprchlíky/icemi je často
zacházeno ponižujícím způsobem,
a to jak ze strany některých zaměstnanců/kyň úřadů, uprchlických táborů
a policie, lékařů/řek a učitelů/lek a dalších, tak i ze strany některých běžných
lidí. Že jde o celoevropský fenomén,
potvrzují i tak extrémní případy, jako
jsou lidé, kteří se udusili v důsledku
brutálního spoutání při deportaci
15
uprchlíci
vnímá přistěhovalectví jako hrozbu
– jedná se o problém, který je třeba
řešit a který přináší zejména rizika –
ohrožuje národ, jeho kulturní identitu
a bezpečí. Pokud nelze trvalému přistěhovalectví zabránit (zastánci/kyně
této strategie vítají „alternativy“ jako
dočasná imigrace), pak je třeba vybírat
pouze ty příchozí, u kterých je největší pravděpodobnost, že se asimilují.
Takový postoj lze vysledovat v české
i evropské migrační politice. Strategie,
jež vnímá přistěhovalectví jako šanci,
považuje nevyhnutelnost vyrovnat se
s migrací jako výzvu, kterou lze obrátit
ve prospěch společnosti. Máme-li využít přistěhovalectví k hospodářskému
a kulturnímu obohacení, musíme vzít
My c vičíme, v y nakupujete
Autorka: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky
Nakoupit užitečné věci za vpravdě
blešákové ceny, přispět tím na aktivity
pořádané pro uprchlíky a uprchlice,
zúčastnit se zajímavých besed a projekce na téma migrace a gender, palestinsko–izraelský konflikt nebo práce
cizinců v ČR. To vše mohli návštěvníci
a návštěvnice benefičního blešího
trhu, který jsme uspořádali ve dnech
30. března až 1. dubna na brněnské
Fakultě sociálních studií. Díky lidem,
kteří na Uprchlickém blešáku nejen
nakupovali, ale také do něj různé věci
věnovali, můžeme mimo jiné pokračovat např. v multikulturním cvičení pro
ženy, jehož tradici jsme po delší době
obnovili.
Prostřednictvím aktivit, jež budou
financovány z výtěžku z blešího trhu,
chceme pomoci uprchlíkům a uprchlicím z uprchlického střediska v Zastávce u Brna. Velice děkujeme dárcům
a dárkyním z řad veřejnosti, kteří do
Uprchlického blešáku darovali oblečení, knihy, šperky, bytové dekorace, hry
a hračky, drobnou elektroniku, nádobí
a další věci, které již nepotřebovali.
Bleší trh nabídl návštěvníkům a návštěvnicím pestrou paletu zajímavostí
a užitečností ve velmi dobrém stavu.
A proč vlastně považujeme na první
pohled „obyčejné“ a takzvané „volnočasové“ aktivity za tak důležitou
součást činnosti NESEHNUTÍ? Už
16
dříve jsme se snažili upozorňovat na
to, že uprchlíci a uprchlice jsou díky
často skutečně neúměrně dlouhému
azylovému řízení nuceni/y trávit celé
roky za zdmi uprchlického tábora.
Tábor je koncipován jako dočasné
pobytové středisko – celé rodiny mají
v šedivých budovách k dispozici pouze
jeden malý pokoj s vojenskými postelemi a záchody, koupelna a kuchyňka
jsou společné na tmavé chodbě, kde
vedle sebe bydlí lidé z často naprosto
odlišných kultur, s odlišnými představami o soukromém životě. V praxi
zabere vyřízení žádosti o azyl českým
v úvahu vnější tlaky i vnitřní potřeby
a integrační schopnosti české společnosti a hledat způsob, jak tyto dvě
strany uvést do souladu.
A jaký je Váš názor?
Možnosti, jak pomoci uprchlíkům/icím
belgickými, švýcarskými a rakouskými
policisty. Přímořské země, jako např.
Itálie, zase prosluly brutálním zadržováním lodí s imigranty/kami na moři
nebo pasivním přihlížením potápějící
se lodi plné imigrantů/tek. UNHCR
uvádí také případy mučení uprchlíků/
ic a jejich násilného vracení do zemí
původu, kde došlo následně k jejich
věznění nebo dokonce zabití.
Obecně lze identifikovat tři strategie, jichž používají běžní lidé i politici
a političky k tomu, aby zaujali/y postoj
k přistěhovalectví. Jedná se o strategii
popření, jež pokládá přistěhovalectví za falešný problém (např. Václav
Klaus), jehož řešení nespočívá v naší
kompetenci. Strategie zadržování
zorganizování programu pro děti či dospělé
v uprchlickém táboře
publikování článků
zapojení se do NESEHNUTÍ či jiné NNO
šíření informačních letáků a dalších materiálů
psaní svým voleným zástupcům a zástupkyním
účast na akcích pořádaných pro uprchlíky/ice
a v jejich prospěch
uspořádání besedy, workshopu, výstavy, exkurze
úřadům často celá léta (jsou i případy,
kdy uprchlíci čekají na vyřízení žádosti
o azyl 7, 8 let), tito lidé mají často velký
problém najít si práci a první rok pobytu v ČR nesmějí podle zákona pracovat
vůbec. O něco lépe jsou na tom děti,
které chodí v Česku do školy. Žadatelé
a žadatelky o azyl, kteří a které jsou
trvale nuceni/y žít v těchto nedůstojných podmínkách a v pasivitě, jsou
tak vystaveni/y dlouhodobému stresu
a také nejistotě, což se na jejich životě
často odráží psychickými i fyzickými
problémy.
Diskusní maraton
Součástí Uprchlického blešáku byl
doprovodný program, tak trochu
přednáškovo–diskusní maraton. Velmi
foto: Ondřej Zvěřina
i
c
l
o
v
o
r
b
o
d
si vážíme ochoty Mgr. Pavla Čižinského, předního odborníka na legislativu
týkající se pracovní migrace z Poradny
pro občanství/občanská a lidská práva,
a Tomáše Janeby, jenž vede projekty
zaměřené na mongolské pracovníky/
ice v ČR v Mezinárodní organizaci pro
migraci (IOM). Diskutovali o podmínkách, v nichž je řada cizinců nucena
v ČR pracovat, kdy není výjimkou, že
se jejich pracovní vypětí dá, především
díky chování pololegálních pracovních
agentur, přirovnat k otroctví. Diskutující zajímaly také důvody odchodu cizinců do Česka, fungování pracovních
agentur a s tím spojená možná korupce na českých ambasádách v některých
zemích, odkud k nám cizinci se zájmem
o práci ve velkých počtech přicházejí.
Úterní beseda s Doc. PhDr. Luborem
Kysučanem, Ph.D. (vysokoškolským
pedagogem a odborníkem na lidskoprávní témata) a Mgr. Karlem Dolejším (zbrojním expertem a novinářem) se týkala palestinsko–izraelského
konfliktu v kontextu současného
vývoje a byla spojena s projekcí doku-
mentu Křižovatka o třech mladících
izraelského a palestinského původu,
jež zemřeli v roce 2000 v pásmu Gazy.
Diskutovalo se však nejen o příčinách
a důsledcích konfliktu a o podmínkách, v nichž žijí palestinští uprchlíci
a uprchlice i izraelští osadníci/ce, ale
také o pašování zbraní do pásma Gazy
nebo o mediálním zobrazování konfliktu. Pro mnohé byla např. překvapivá informace, že česká média patří
mezi nejvíce proizraelská na světě a že
dokonce i americká židovská média
jsou k Izraeli v kontextu konfliktu
v pásmu Gazy kritičtější.
Středeční diskuse se ujaly Bc. Adéla
Souralová a Bc. Denisa Sedláčková
z Fakulty sociálních studií, které se ve
své výzkumné práci zabývají genderem a náboženstvím ve spojitosti
s fenoménem migrace.
Všichni a všechny přednášející se
zřekli/y nároku na honorář.
Multikulturní cvičení
V únoru 2009 jsme také obnovili
tradici pravidelného multikulturní-
ho cvičení pro ženy. Díky vstřícnosti
brněnské Charity pořádá dobrovolnice programu Bezpečí pro uprchlíky
Radka Svačinková každý týden v jejích
prostorách cvičení, na kterém se
setkávají české ženy s ženami cizinkami. Ženy přivádějí i své děti, a aby si
mohly pohodlně zacvičit, dobrovolnice NESEHNUTÍ pro ně vymýšlejí po
dobu cvičení program a hrají si s nimi.
Cílem tohoto přístupu je umožnit
účastnit se podobných aktivit ženám,
jež bývají často díky dětem omezeny
v možnostech účasti na podobných
akcích, dvojnásobně to pak platí
v rodinách, kde přetrvává tradiční
dělení rolí mezi muži a ženami. Cvičení
probíhá zdarma, ženám, které dojíždějí z uprchlického tábora v Zastávce
(a nemohly by si z finančních důvodů
dovolit pravidelně na cvičení dojíždět),
také proplácíme jízdné. Nadále můžeme aktivity cvičení realizovat i díky
všem, kteří na aktivity pro uprchlíky/
ce přispěli nákupem nebo věnováním
věcí do Uprchlického bazárku. Ještě
jednou proto děkujeme.
Klára Vagundová, dobrovolnice
programu Bezpečí pro uprchlíky
Myslím si, že problém migrace je
třeba na veřejnosti více „propagovat“,
aby se odstranily předsudky, které má
většinová společnost vůči uprchlíkům.
Připravila: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky
Co ti dobrovolničení v programu Bezpečí pro
uprchlíky dalo a jaký je tvůj nejsilnější zážitek?
Dobrovolničení mi přineslo spoustu
nových zkušeností, netradičních zážitků a především jiné úhly pohledu na
řadu věcí. Můj nejsilnější zážitek pochází z vůbec první návštěvy v uprchlickém
táboře v Zastávce u Brna. Na pískovišti
jsme potkali asi tříletého chlapečka.
Snažil se dělat bábovičky, ale vůbec mu
to nešlo, protože místo formiček měl
jen jednu zavařovačku!
Co studuješ?
Psychologii na FSS MU.
Proč jsi se rozhodla dobrovolně pomáhat
NESEHNUTÍ?
Rozhodla jsem se v Nesehnutí dobrovolničit proto, že mě zaujala koncepce
uprchlického programu.
Které téma z těch, kterými se NESEHNUTÍ
zabývá, je ti nejbližší a proč?
Celkově se mi líbí idea Nesehnutí spojovat sociální a ekologickou problematiku. Nejbližší je mi samozřejmě téma
uprchlictví, z ostatních je mi blízká
problematika hypermarketů.
Téma tohoto Alarmu je věnované militarismu
a uprchlictví. Jak ty osobně vnímáš tuto problematiku, co by se podle tebe mělo změnit
např. v oblasti azylové politiky či přístupu
k uprchlíkům?
Co se týče azylové politiky, bylo by
přínosné zrychlit a zefektivnit celou
azylovou proceduru a pružně reagovat
na nové situace, které s problémem
uprchlictví vyvstávají. Osobně vidím
např. velký problém v tom, že uprchlíci
celý první rok v ČR nemohou pracovat
a že nemají ani žádnou jinou možnost,
jak se „naživo“ seznámit s českou kulturou a mentalitou.
Jak nám pomáhá?
• organizuje volnočasové aktivity pro malé i velké
uprchlíky/ice
• pomáhá konkrétním uprchlíkům/icím v těžké situaci
• podílí se na informačních a propagačních akcích
17
programy
Bára Zavřelová, dobrovolnice
programu Bezpečí pro uprchlíky
bylo ideální, ale i na mě příliš idealistické. Možná by však ta spolupráce uvnitř
státu vedla ke spolupráci na stále vyšší
a mezinárodní úrovni a pomohla by
v mnoha situacích).
Připravila: Lenka Šafránková Pavlíčková, koordinátorka programu Bezpečí pro uprchlíky
Co studuješ?
Právnickou fakultu MU.
Proč jsi se rozhodla dobrovolně pomáhat
NESEHNUTÍ?
Když mi bylo šestnáct, přišel Radim
Ošmera (tehdejší koordinátor programu) k nám na gymnázium, pověděl
něco málo o uprchlickém táboře a dal
nám možnost tam jet (čehož jsem
samozřejmě využila). Hned při prvním
kontaktu s „uprchlickými“ dětmi nastal
ten okamžik, který mě tak trochu změnil a hlavně mě popoháněl k tomu,
abych uprchlíkům pomáhala dál. Takže
jsem se spíš rozhodla dobrovolně
pomáhat uprchlíkům a NESEHNUTÍ mi
to umožnilo a umožňuje.
Které téma z těch, kterými se NESEHNUTÍ
zabývá, je ti nejbližší a proč?
Určitě téma uprchlictví – díky němu
jsem se vlastně k NESEHNUTÍ dostala. Je skvělé mít možnost osobního
kontaktu s uprchlíky – to, že vím, komu
pomáhám. Program zaměřený na
uprchlíky není jednostranný – je založen na vzájemné spolupráci mezi námi,
co v něm jsme, a mezi uprchlíky (což je
pro obě strany velmi obohacující).
Recept z uprchlického tábora
Palestinský medovník
Získala: Klára Vagundová, dobrovolnice programu
Bezpečí pro uprchlíky
Těsto
4 vajíčka
3 dcl cukru krystal
170 g Hery na pečení
1 kg hladké mouky
ocet, med, soda
Vajíčka, cukr a Heru mícháme ve vodě, aby suroviny
změkly. Voda však nesmí být moc teplá, aby se úplně
nerozpustily. Přidáme 4 polévkové lžíce octa a 4
polévkové lžíce medu. Přisypáváme hladkou mouku,
trochu si ji odložíme na vál. Až je směs dobře promíchaná, přidáme 4 čajové lžičky sody. Po zamíchání
18
Téma tohoto Alarmu je věnované militarismu
a uprchlictví. Jak ty osobně vnímáš tuto problematiku, co by se podle tebe mělo změnit
např. v oblasti azylové politiky či přístupu
k uprchlíkům?
Problematika vskutku zapeklitá. Myslím, že největší nedostatek celé azylové
procedury je odlidštěný způsob jednání s uprchlíky, neschopnost vcítit se do
nich a z toho plynoucí papírové byrokratické rozhodování, necitlivé přesouvání z tábora do tábora atd. Myslím, že
by mohlo pomoci, kdyby stát, jako ten,
kdo o azylu rozhoduje a poté reguluje
podmínky azylantů, více spolupracoval s lidmi z různých neziskových
organizací, kteří s uprchlíky přichází do
kontaktu a přátelí se s nimi. (Samozřejmě zabránit příčinám uprchlictví by
Co ti dobrovolničení v programu Bezpečí pro
uprchlíky dalo a jaký je tvůj nejsilnější zážitek?
Mnoho přátel, rozšíření obzorů (razantní) a několik zborcených ideálů.
Silných zážitků mám dost na celou
knížku. Jsou to především ty, ve kterých mi uprchlíci popisují zážitky ze
státu, z něhož utekli. Za všechny tedy
jeden s holčičkou z Pákistánu:
Při jedné hře, kterou jsme s dětmi
v Zastávce hráli, bylo nutné, abychom
se všichni chytili za ruce a vytvořili
kruh. Jedné holčičky se nechtěl nikdo
chytit. Rychle jsem šla k ní, aby jí to
nerozhodilo, ale sama jsem ucukla,
když jsem místo dětské ručky nahmátla ručku panenky. Ona se na mě jen
podívala a řekla mi : „To z Pákistán, oni
usekli ruku tak.“ O týden později už
v táboře nebyla – azyl zamítnut.
Jak nám pomáhá?
• organizuje volnočasové aktivity pro malé i velké
uprchlíky/ice
• pomáhá konkrétním uprchlíkům/icím v těžké situaci
• podílí se na informačních a propagačních akcích
se sodou těsto ihned vyjmeme z vodní lázně, dáme
na vál a začneme zpracovávat. Rozdělíme ho zhruba
na 10–12 částí. Necháme 3 minuty odležet a potom
z jednotlivých částí válíme placky silné asi 3–4 mm.
Ty poté pečeme po jedné na plechu vysypaném hrubou moukou v předehřáté troubě na 250 ˚C. Placka
je hotová, až má zlatavou barvu. Poté ji sundáme
z plechu a až ochladne, okrojíme ji do kruhu. Zbytky
okrájeným placek rozdrtíme na prášek.
Náplň
1,5 l mléka
3 dcl cukru
10 polévkových lžic hrubé mouky
80 g Hery na pečení
250 g másla
1 velká šlehačka v prášku
Všechny suroviny zamícháme dohromady. Vzniklým
krémem poté potíráme jednotlivé placky a skládáme na sebe. Nakonec celý medovník posypeme
práškem z rozdrcených zbytků placek a hotový
uložíme na den do chladna.
Jste vegan/ka? Tento recept si můžete připravit
i vegansky: vajíčka můžete nahradit sojovou
moukou (co vajíčko, to lžíce sojové mouky) či
kukuřičným škrobem (co vejce, to 1 lžička škrobu),
Heru a máslo můžete nahradit čistě rostlinným
tukem (např. Senna, Alsan apod.), nejíte-li med,
můžete ho nahradit např. jablečnou čistě rostlinnou alternativou medu. Mléko nahraďte mlékem
sojovým či jiným rostlinným (ovesným apod.).
Šlehačku můžeme nahradit sušenou sojovou
smetanou.
í
n
a
r
b
z
o
t
s
í
jídlo m
Jídlo místo zbraní
Autorka: Katarína Potfajová, iniciativní skupina Jídlo místo zbraní
Food Not Bombs není jenom rozdávání jídla
Letos v květnu to bude již osm let od prvního rozdávání Food Not Bombs,
které realizovalo NESEHNUTÍ jako součást demonstrací proti zbrojařskému
veletrhu IDET, který se v Brně koná každé dva roky. Jako pravidelná aktivita
se ustavuje od Mezinárodního dne vegetariánství v říjnu 2001 pod názvem
Jídlo místo zbraní.
Jídlo místo zbraní je součástí celosvětové sítě skupin Food Not Bombs
a jednou z jejich stěžejních aktivit je
rozdávání jídla bezdomovcům a bezdomovkyním a dalším potřebným lidem. Nejde ovšem o klasickou charitu.
Činnost skupin Food Not Bombs je provázaná také s informačními aktivitami,
které jsou zaměřeny na prosazování
myšlenek antimilitarizmu, práv zvířat či
ochrany životního prostředí. Food Not
Bombs je tedy postaveno nejen na základech solidarity mezi lidmi, ale také
na solidaritě se zvířaty a přírodou.
Jídlo, které rozdáváme, je veganské
nebo alespoň vegetariánské. Při rozdávání požíváme recyklované obaly, jídlo
se snažíme získávat z přebytků zdarma
anebo ho sami připravujeme z peněz,
které získáváme z benefičních akcí.
Aktivita je založena na dobrovolnosti,
aktivisté/ky jídlo připravují a rozdávají
ve svém volném čase a zdarma.
V Brně v současnosti existují čtyři
skupiny Food Not Bombs, skupinka
Jídlo místo zbraní při NESEHNUTÍ Brno
rozdává jídlo každou první sobotu
v měsíci v parku pod Janáčkovým
divadlem v Brně. Kromě jídla občas
rozdáváme také oblečení, které dostáváme od lidí, jimž je již k nepotřebě.
Skupinka Jídlo místo zbraní funguje
na samofinancování: připravujeme
veganské bagety, sojový guláš či jiná
jídla, které pak prodáváme na koncertech, festivalech či při jiných příležitostech. Díky tomu se nám daří získávat
prostředky na nákup surovin, várnic či
kuchyňského nádobí potřebných na
přípravu jídla lidem bez domova.
Co jsme dělali v roce 2008 a co
děláme v současnosti
V roce 2008 jsme se ve spolupráci
s Novým prostorem Brno účastnili
projektu studentky FAVU VUT Brno
Heleny Svobodové zaměřeného na
překračování prostorových i symbolických hranic mezi bezdomovci/kyněmi
a studenty/kami. Projekt zahrnoval
společné projekce filmů, tvořivé dílny,
bazar s oblečením, prezentaci tvořivých aktivit bezdomovců/kyň na FAVU
a performance. Účastnili jsme se také
antimilitaristických aktivit ve spolupráci
s iniciativou Ne základnám. V rámci
festivalu ProtestFest 2oo8 jsme spolupořádali den Food Not Bombs spojený
s piknikem, hrami a performancemi
v parku pod Janáčkovým divadlem. Při
mnoha příležitostech (koncerty, festivaly apod.) jsme prezentovali tematickou
výstavu a materiály z oblasti antimilitarizmu, práv zvířat, ochrany životního
prostředí a souvisejících témat. Letos
jsme se zúčastnili ProtestFestu a plánujueme propagaci idejí Food Not Bombs
při jiných příležitostech. A samozřejmě
pokračujeme v rozdávání teplého veganského či vegetariánského jídla.
Nic není bez problémů
Již v roce 2008 jsme se potýkali a dosud
se potýkáme s nedostatkem aktivních
dobrovolníků a dobrovolnic. Tím nemáme na mysli lidi, kteří by přišli jednou
navařit a neměli by k aktivitě Food Not
Bombs nebo k jejím myšlenkám žádný
vztah. Tím máme na mysli zejména
lidi, kteří by byli ochotni podělit se se
stávajícími aktivisty a aktivistkami o díl
odpovědnosti za činnost skupiny Jídlo
místo zbraní. Někteří/é z nás se přece
jen podílejí na činnosti skupinky již od
jejího vzniku a to se podepisuje také na
skutečnosti, že skupinka v této chvíli
nemá silný tvořivý potenciál, chybí
nové nápady a myšlenky či čas na jejich
realizaci. Moc děkujeme všem, kteří
nám doteď jakkoli pomohli – a nebylo
jich málo. A kdybyste vy měli chuť, čas
a byli ochotní se s námi podělit o svůj
elán a nápady, určitě se ozvěte, budeme moc rádi.
Bližší informace na jmz.ecn.cz
NESEHNUTÍ Brno se prestehovalo!!!
Upozorňujeme na novou adresu kanceláře a knihovny NESEHNUTÍ:
třída Kpt. Jaroše 18 – 1. patro (naproti původní kanceláři) Brno 602 00
telefonické kontakty zůstávají nezměněny (543 245 342, Ekologická poradna: 543 214 144)
V nových krásných prostorách můžete v pondělí a ve středu 1000–1200 a 1600–1800 hod. navštívit Knihovnu NESEHNUTÍ, ve stejných hodinách v pondělí také Informační centrum pro rovné příležitosti žen a mužů a ve středu Ekologickou
poradnu.
Nebojte se s sebou vzít i svého potomka (potomky), v prostorách knihovny pro ně máme nachystané hračky,
které je mohou zabavit, zatímco budete listovat novými zajímavými tituly v naší knihovně.
19
hyper markety
Zaostřeno na hypermarkety
Autoři: Jiří Koželouh a Milan Štefanec
Jak jsme vám slíbili v minulém čísle ALARMu, vydali jsme letos stejně jako
v minulém roce výsledky výzkumu „Environmentální dopady plánované
prostorové expanze velkoplošného maloobchodu v České republice“.
Data za rok 2008 byla získána zpracováním údajů o 106 záměrech výstavby
velkoplošných nákupních zařízení
v České republice v roce 2007. Údaje
o záměrech jsou veřejně dostupné
na informačním systému EIA (http://
tomcat.cenia.cz/eia/view.jsp), kam
je dodávají přímo investoři záměrů.
Uvedených 106 záměrů předpokládá
výstavbu celkem 127 naplánovaných
velkoprodejen typu supermarket,
hypermarket, diskont, hobby market,
nákupní centrum apod. Výzkum zjistil,
že nejvíce nových velkoprodejen je
typu nákupní centrum (sdružení menších i větších obchodů do jednoho
celku), které jsou nejčastěji plánovány
do největších měst ČR (Praha, Brno,
Ostrava).
Markety a životní prostředí
V roce 2008 se ukázalo, že cca 67 %
plochy záboru prodejnami je plocha
volná (112 ha) a zbytek je plocha
zpevněná nebo zastavěná budovami
či jinými zařízeními. Zemědělská půda
byla zabírána v polovině případů
a v celkové rozloze 75 ha.
Celková plocha rozšíření sídelní
kaše spojené s plánovanými nákupními zařízeními je v roce 2008 celkem
71 ha. Spolu s rokem 2007 je to již 150
ha sídelní kaše způsobené expanzí
velkoplošného maloobchodu ze dva
roky.
Nejčastější nárůsty (42 % případů)
intenzity osobní automobilové dopravy se pohybují v rozmezí 10 – 24,99 %.
Dle plánů z roku 2008 má vzniknout
22 275 nových (většinou povrchových) parkovacích míst pro účely
návštěvy plánovaných velkoplošných
maloobchodních zařízení.
Výsledky výzkumu dokumentují,
že celkem 31 % záměrů v roce 2008
počítá s nějakým vlivem na (zvláště
chráněné) přírodní složky území, ať
už se jedná o (1) narušení územního
systému ekologické stability (ÚSES)
nebo (2) o narušení chráněného
20
území nebo (3) o narušení biotopu či
prostředí zvláště chráněného živočicha. Ke kácení dřevin má dojít v 61 %
případů. 13 záměrů je lokalizováno do
záplavového území vodních toků.
Kromě zmiňovaných 106 záměrů
(hodnocených z hlediska vlivu na životní prostředí) bylo navrženo dalších
48 záměrů, které nebyly hodnoceny
vůbec. Jednalo se totiž o tzv. podlimitní záměry, u nichž úřady nepožadovaly žádné hodnocení. Z hlediska
ochrany životního prostředí je to
problém, neboť se tak může v souladu
se zákonem vyhnout (a vyhýbá) kontrole veřejnosti a posouzení možných
negativních dopadů celá řada zásadních záměrů. Příkladem je například
prodejna Lidl navržená v roce 2008
v Nové Pace se zastavenou plochou
1667 m2 a 99 parkovacími místy.
Stejně jako v roce 2007 se i v minulém roce ukázalo, že expanze
nákupních řetězců v České republice
způsobuje škody na životním prostředí a vyžaduje přijetí účinných regulačních a kontrolních mechanismů.
Expanze nekončí
Náš výzkum jen potvrdil obavy, že ani
pokračující hospodářská recese zatím
nemá výrazný vliv na expanzi nákupních center a jejich negativní vliv na
životní prostředí. Z výzkumů agentury
Incoma vyplývá, že už jen čtyři okresy
v ČR nemají „svůj“ hypermarket, oproti
tomu v několika okresech přesáhl
rozsah hypermarketových ploch na
tisíc obyvatel 200 čtverečních metrů.
V ČR je již na 290 velkých nákupních
center. Loňský rok byl rekordní v růstu
nových, postaveny a otevřeny byly
dvě desítky komplexů, které se začaly
připravovat již v letech 2006 až 2008.
Expanze nákupních center ukousla
další pomyslný kousek ze zákaznického koláče malým samoobsluhám,
které jsou hlavním nákupním místem
potravin už jen pro 12% českých
domácností.
Čas pro regulace
Náš program Zaostřeno na hypermarkety se proto nesoustředí jen
na výzkumnou a publikační činnost.
Naší snahou je zapojit do plánování
regulací velkých nákupních center
také představitele/ky samosprávných
orgánů. Z tohoto důvodu jsme zorganizovali pro vybrané členy a členky
zastupitelstva města Brna a zastupitelstev brněnských městských částí
školení, kde jsme nejen prezentovali
problematiku nákupních center, ale
také společně diskutovali možnosti,
které samosprávné orgány v rozhodování o výstavbě dalších obchodních
center mají. Do budoucna bychom
rádi tímto způsobem oslovili další
zastupitele a zastupitelky z Brna i okolí
a udělali tak z regulací velkých nákupních řetězců jedno z důležitých témat,
které by měly místní samosprávy řešit.
Regulace řetězců by se měla diskutovat i na nejbližší schůzi Poslanecké
sněmovny Parlamentu ČR, kde čeká
na projednání návrh zákona o zneužití
významné tržní síly, který by měl na
celostátní úrovni omezit některé praktiky řetězců. V zákoně jde především
o to, zastavit vybírání tzv. regálného,
zalistovacích poplatků, vynuceného
sponzoringu či jiné praktiky, které
řetězce s dominantním postavením na
trhu jednostranně diktují svým dodavatelům. Návrh zákona, který vychází
z obdobných zákonů přijatých na Slovensku a Maďarsku, sice odmítla česká
vláda, ale rozložení sil v poslanecké
sněmovně mu dává určitou šanci, ačkoli i původní návrh zákona obsahuje
několik nedořešených oblastí.
Občané vs. markety
Program Zaostřeno na hypermarkety
nezapomněl ani na řešení konkrétních případů plánovaných výstaveb
nákupních center. Jsme v kontaktu
a poskytujeme poradenství občanskému sdružení Horní náměstí z brněnské
městské části Bystrc, které zastupuje
občany a občanky vystupující proti
plánované stavbě supermarketu na
stejnojmenném náměstí. Místním
občanům se již v minulosti podařilo
zabránit výstavbě jednoho plánovaného nákupního centra v jejich městské
části, nyní se společně s více než
tisícovkou občanů a občanek, kteří/
a
n
d
a
r
o
p
o
k
e
ré se podepsali/y pod protestní petici,
snaží uchránit zelenou plochu Horního
náměstí před jejím zastavěním.
Největší kauzou, které se NESEHNUTÍ věnuje, je projekt plánované
výstavby hobbymarketu BAUHAUS
v Brně-Ivanovicích. Díky soustavné
aktivitě místních občanů a občanek
i NESEHNUTÍ se kontroverzní záměr
ocitl opět na mrtvém bodě. V současné době již bylo v Ivanovicích přerušeno stavební řízení na samotnou
budovu hypermarketu s domácími
a řemeslnickými potřebami, stavební
řízení na parkoviště, dvě stavební
řízení na přeložky vedení elektrického
proudu a plynovodu, stavební řízení
na chodník podél ulice Řečkovické,
stavební řízení na kanalizaci a také
územní řízení na osvětlení areálu. Již
dříve bylo zastaveno stavební řízení,
kterým se stavební úřad Ivanovice snažil urychlit umístění osvětlení areálu.
Bylo zastaveno i řízení o kácení dřevin.
Developeři záměru se dostali do této
situace poté, co Krajský soud v Brně
vydal rozsudek, jímž zrušil rozhodnutí
Magistrátu města Brna, který v září
2006 posvětil územní rozhodnutí
o umístění areálu Bauhausu v Ivanovicích. Proti rozhodnutí magistrátu
podalo v říjnu 2006 žalobu občanské
sdružení NESEHNUTÍ, sdružení Klidné
Ivanovice a také městská část BrnoIvanovice (prostřednictvím tehdejší
starostky Evy Slavíkové). Žaloba měst-
ské části byla stažena novým vedením
radnice. Občanská sdružení však vytrvala a dočkala se úspěchu v podobě
vítězství u soudu. Výsledek soudu jasně
ukázal, že developeři záměru Bauhaus
v Ivanovicích se svým nezájmem o postoje veřejnosti a samosprávy a nedostatkem respektu k zákonům dostali
do slepé uličky. Nutno také dodat, že
do slepé uličky je navedl i ivanovický
stavební úřad a brněnský magistrát
vydáváním povolení a vylučováním
veřejnosti z řízení. Magistrát nyní musí
znovu rozhodovat o námitkách občanských sdružení uplatněných v odvolání
a vlastníků a vlastnic nemovitostí
v okolí plánované stavby.
Zástupkyně místního sdružení
Klidné Ivanovice Petra ŠtěrbákováTäuberová se domnívá, že vzhledem
k závažným nedostatkům dokumentace a nesouladu záměru s územním
plánem by měl magistrát územní
rozhodnutí definitivně zrušit. Podobný
názor vyslovila i advokátní kancelář
Korbel, Tuháček & partneři, s. r. o., která ve svém právním rozboru podkladů
a průběhu řízení došla k závěru, že „dosavadní rozhodnutí správních úřadů
v této věci jsou v rozporu s právními
předpisy a obsahují několik zásadních
pochybení“ a navrhla Magistrátu města Brna, aby vydané územní rozhodnutí na hobbymarket zrušil a věc vrátil
k novému projednávání ivanovickému
stavebnímu úřadu.
Je na místě dodat, že jde o další z mnoha případů, kdy brněnský
magistrát prohrál soudní spor s občanskými sdruženími, jejichž práva
dlouhodobě nerespektuje, což vede
k realizaci problematických projektů
poškozujících životní prostředí. Příkladem je Nákupní centrum Královo Pole
či Kaufland Židenice.
Hlavními negativními dopady
plánované výstavby by byl nárůst
automobilové dopravy (denně má
přijíždět 1500 osobních a 10 těžkých
nákladních vozidel) a s tím spojené
znečištění ovzduší a hluk. Investor také
hodlá pokácet 82 stromů a keřů podél
ulice Černohorská. Bývalá ivanovická
starostka a současná opoziční zastupitelka Eva Slavíková si myslí, že záměr
naprosto nezapadá do místní krajiny,
a to jak svým plošným rozsahem, tak
například vysokým reklamním stožárem.
Se záměrem se také nehodlá smířit
ivanovická veřejnost. V průzkumu
veřejného mínění vedeném nezávislým týmem z Katedry environmentálních studií Fakulty sociálních studií
Masarykovy univerzity se vyslovilo
72,6 % dotázaných ivanovických
občanů a občanek proti výstavbě.
Pouze 20,6 % dotázaných s výstavbou
souhlasilo. Developeři přesto pokračují v prosazování záměru a navrhují
dokonce ještě další velkoprodejnu
v sousední lokalitě.
Ekoporadna NESEHNUTÍ: odborné rady,
efektivní pomoc a ochrana životního prostředí
Autoři: Martina Stávková, koordinátorka Ekologické poradny NESEHNUTÍ a Jiří Koželouh, bývalý koordinátor Ekologické poradny NESEHNUTÍ
V tomto ALARMu představujeme nejen novou koordinátorku Ekologické
poradny. Při příležitosti těchto změn je také namístě představit, co všechno
naše ekoporadna dělá a v čem vám může pomoci.
Každá ekoporadna je jiná a něčím
specifická. A je to tak dobře. Navzájem
se doplňují, spolupracují a pomáhají
si s komplikovanými dotazy a případy.
Každá je také formována programem,
který sleduje její mateřská organizace.
Nejinak je tomu i u NESEHNUTÍ.
Vzhledem k tomu, že jeden z našich
programů je zaměřený na negativní
environmentální dopady výstavby,
provozování a neustálého rozšiřování
sítí hyper -supermarketů, jsou našimi
hlavními tématy územní plánování,
stavební řízení a účast veřejnosti
v těchto procesech. Samozřejmě není
v našich silách sledovat všechny změny
územních plánů v rámci českých obcí.
Naši pozornost na konkrétní místo
upoutáte, když se zapojíte jako aktivní
občan nebo občanka či vaše místní
iniciativa do územního plánování
nebo do územních či stavebních řízení,
které jsou v rozporu s vaší představou
o rozvoji území, kde žijete. V takovém
případě se na nás směle obraťte.
Specializujeme se sice na prosazování účasti veřejnosti a práv občanů
a územní plánování, ale je možné se
na nás obrátit i s jakýmkoliv jiným
ekodotazem. V případě potřeby
a časových možností s klientem
21
knihovna
či klientkou systematicky spolupracujeme. Poradíme vám například, jak se
do podobných procesů začlenit, jaké
náležitosti a formality si pohlídat, jak
komunikovat s úřady a médii, kde najít
ty správné informace...
Tím ale naše činnost nekončí. Jsme
připraveni vám poradit i v jiných situacích, případně Vás odkázat na jedince
nebo organizace, které dané problematice rozumí lépe.
Bude-li například chtít někdo ve
Vašem okolí vykácet stromy či alej, nevíte-li , jak správně třídit či kam zavést
nebezpečný odpad, máte-li podezření,
že někdo ubližuje zvířatům ve Vašem
okolí… Rádi vám pomůžeme a poradíme. Poradna funguje prostřednictvím
telefonu (543 214 144), e-mailu ([email protected]), webového
rozhraní (ekoporadna.nesehnuti.cz)
anebo prostřednictvím osobních konzultací v naší kanceláři (po., st.: 10–12,
16–18 hod. nebo jindy po předchozí
domluvě).
Kromě přímého ekologického poradenství provozujeme také internetovou stránku http://ekobrana.cz. Tato
stránka vznikla za účelem informování
občanů/ek a občanských sdružení
o probíhajících záměrech a koncepcích
v Brně a na Jižní Moravě, které mohou mít vliv na životní prostředí a do
kterých se mohou občané/ky a jejich
sdružení zapojovat. Cílem je co nejvíce
usnadnit zapojení veřejnosti do rozho-
dovacích procesů, a tím přispět k větší
ochraně životního prostředí a rozvoji
občanské společnosti jako společnosti
aktivních lidí zajímajících se o své okolí.
Stránka tedy přináší aktuální informace z probíhajících případů, nabízí
možnosti zapojení, zveřejňuje tiskové
Nové přírůstky
zahrnují i pokořující vyšetřovací metody, nedobrovolnou nahotu a absenci
jakékoli intimní sféry.
Pojednává se tu jak o žensky specifických aspektech, tak o možných
následcích ponižujících zkušeností na
život přeživších žen po osvobození.
Kniha dává vyniknout právě obludnosti nacismu, jehož hrůzy nesmí být
opomínány a přehlíženy. Kniha má
včetně uvedených odkazů a zdrojů
383 stran.
Mezi dalšími přírůstky z knihovny je
Růžový a modrý svet, rodové stereotypy a ich dôsledky. Knihu ve spolupráci s Aspektem vydalo sdružení Občan
a demokracia. Příručka Růžový a modrý svět je na českém a slovenském
knižním trhu ojedinělé dílo, věnované
vyučujícím i veřejnosti. Tematicky ma-
Autorka: Hana Hobstová
Mezi mnoha novými tituly se v knihovně NESEHNUTÍ objevila unikátní kniha
Sexualizované násilí, zachycující (jako
jedna z mála) zkušenosti žen a dívek
sexuálně zneužívaných nacistickým
režimem, kterým byl dosud věnován
jen malý veřejný a vědecký zájem.
Titul Sexualizované násilí od autorek
Helgy Amesbergerové, Katrin Auerové
a Brigitte Halbmayrové pojednává
o násilných praktikách vůči ženám při
výsleších gestapa, nucené sexuální
práci pro vězně a pro SS, sexuálním
vykořisťování, znásilňování a mučení
jakož i nucených potratech a sterilizaci. Tyto bolestné zkušenosti
22
zprávy týkající se případů, umožňuje
pokládání dotazů skrze internetovou
ekoporadnu a obsahuje i řadu zajímavých kontaktů. Speciální je sekce
(nejen) pro mládež, která přináší pozvánky na zajímavé akce s tématikou
životního prostředí.
Pár slov o mně –
nové ekoporadkyni
Většinou, když nastoupíte do nového zaměstnání, dostanete za úkol na první pohled snadnou
věc – napsat pár řádek o sobě. V NESEHNUTÍ to
není jiné, tak se pokusím na malý prostor vtěsnat
vše podstatné. Začnu tím, co mě do ekologické
poradny v NESEHNUTÍ přivedlo.
Ve svém životě jsem hodně cestovala,
potkávala se s různými situacemi, lidmi a jejich
naprosto rozdílnými životními filozofiemi. Tyto
zkušenosti mi umožnily ujasnit si, podle jakých zásad a jakým způsobem chci žít a prezentovat se v tomto
světě. Mám ráda volnost, svobodu a nedokážu dělat něco jiného, něž o čem jsem přesvědčena. Nelíbí se mi,
jak dost často žijeme, neustále konzumujeme a zneužíváme planetu Zemi, aniž bychom na ni brali ohled
a nějak jí její dary vraceli.
Proto jsem se rozhodla změnit sebe a svému názoru co možná nejvíc přizpůsobit své zaměstnání a životní
styl. NESEHNUTÍ s mou představou v mnohém koresponduje. Navíc jsou tu skvělí/é spolupracovníci/ice
a motivující prostředí.
Budu se snažit, abych byla lidem, kteří se na nás obrátí s prosbou o pomoc, co nejvíc užitečná.
Těším na Vaše dotazy.
Kromě výše zmíněných aktivit se věnuji divadlu, pracuji jako inspicientka, moderuji v rádiu, občas si vyjedu na koni, kreslím, tančím, zpívám – prostě si užívám života. Nejvíce času mi zabírá moje chlupatá psice
Želva, se kterou se ráda uchyluji do samoty v lese, kde se oprostím od všech starostí a pročistím si hlavu.
Vše podstatné o mně už víte a co nevíte, se dozvíte, když se spolu někdy někde potkáme.
Třeba u nás v NESEHNUTÍ na některé z našich akcí.
puje základní pojmy a témata rodové
teorie. Zachycuje přítomnost rodových
stereotypů v různých oblastech našeho života – provází mateřstvím a rodičovstvím, zkoumá sociální a biologické
aspekty rozdílů v životě žen a mužů,
neopomíná sexualitu, krásu, násilí
i hračky či nové technologie. Cílem
je přiblížit způsoby i formy utváření
rodové nerovnosti. Kniha zpochybňuje
tradiční rodové stereotypy a otvírá tak
prostor změnám.
Tyto novinky a mnohé jiné jsou
vám k dispozici v knihovně Nesehnutí
v tradiční otvírací době, a to v pondělí
a středu v době 10–12 a 16–18 hod.
v kanceláři NESEHNUTÍ Brno, třída
Kpt. Jaroše 18. Vyhledávat můžete tituli v online katalogu http://nesehnuti.cz
v sekci Knihovna.
ženy
MDŽ 2009
Autorka: Kristýna Pešáková, koordinátorka programu Ženská práva jsou lidská práva
Letošní vyhlídky na uspořádání oslav
k připomenutí MDŽ byly chmurné – nedostávalo se nám financí. Ale
chuť MDŽ připomenout a nadšení
dobrovolnic bylo tak velké, že jsme se
rozhodly jít do toho i s minimálními
prostředky. Přidaly se k nám také další
spřátelené organizace – brněnská
Amnesty International a Magdalenium. A tak se také plánovaná komorní
oslava 8. března proměnila hned ve tři
větší akce. Součástí letošního MDŽ byla
akce Magdalenia na Fakultě sociálních
studií, která byla představením tohoto
sdružení, pomáhajícího obětem domácího násilí, opepřená performancí
divadelnice Anny Saavedry, následoval
happening NESEHNUTÍ proti sexismu
ve veřejném prostoru a vše vyvrcholilo
oslavou v novém klubu Vegalité.
Ale proč vůbec zase slavit MDŽ?
Mezinárodní den žen si připomínáme
už od začátku dvacátého století. V roce
1910 jeho zavedení navrhla Němka
Clara Zetkin jako připomínku demonstrací za lepší pracovní podmínky žen
v USA. OSN tento den oficiálně uznala
v roce 1975 a stanovila jeho datum na
8. březen. MDŽ tak není jen komunistickým svátkem spojeným s karafiáty
a průvody, ale má každoročně připomínat boj žen (a samozřejmě i mužů)
za rovnoprávnost.
Letošní ročník Mezinárodního dne
žen měl ale také své jedinečné téma.
Letos tomu bylo téma „sexismus ve
veřejném prostoru“. Volba tématu
byla dána vznikem nové kampaně
NESEHNUTÍ zaměřené proti sexismu
ve veřejném prostoru (více viz další
články k tomuto tématu v tomto čísle
ALARMu). Na toto téma reagoval také
happening realizovaný v rámci Mezinárodního dne žen.
Největší z akcí však byla velká oslava
v klubu Vegalité. Vystoupily na ní kapely Zelené koule a Bedna odložených
hraček a k vidění byla vtipná genderová scénka. Na místě akce byla i výstava
o historii MDŽ a návštěvníci/ce si mohli/y také zasoutěžit o nejlepší masku
týkající se Mezinárodního dne žen
nebo zobrazování mužů a žen v reklamě. Specialitou večera byly také drinky
s genderově vtipnými názvy jako
například machito nebo ženský dotek
a vstupy moderátorské dvojice Alžběty
Možíšové a Zuzany Zmeškalové.
Nezbývá, než poděkovat dobrovolníkům a dobrovolnicím, kteří s akcí pomáhali/y, a klubu Vegalité za možnost
bezplatně u nich akci uspořádat.
Sexismus není o sexu, ani v reklamě
Autorka: Alžběta Možíšová, program Ženská práva jsou lidská práva
Způsob zobrazování (především) ženského těla v reklamě je již několik
desetiletí terčem feministické kritiky. Hlasy o reklamním zneužívání těla
však můžeme zaslechnout i z konzervativních kruhů, které kritizují přílišné
využívání nahoty v reklamě a v médiích obecně. Přestože v centru zájmu
obou táborů je tělo, feministická kritika se moralisticky neobrací proti nahotě a tělu jako takovému, nýbrž proti způsobu prezentace mužů a žen, který
upevňuje předsudky o rolích žen a mužů ve společnosti – tedy proti sexismu.
Slovo „sexismus“ je v představách
mnoha lidí spojené se slovem „sex“,
takže kritiku sexismu často vnímají
jako kritiku sexu. Sexismus se však
vztahuje k pohlaví (v angl. „sex“)
a označuje představu o méněcennosti jednoho pohlaví. Podobně jako
jakákoli jiná nesnášenlivost (např.
rasismus), je i sexismus postaven
na stereotypních názorech o určité
skupině, v tomhle případě o skupině
žen nebo mužů – tedy genderových
stereotypech. Tyto zjednodušující
názory o ženách a mužích – jejich chování, rolích či vlastnostech – vycházejí
z představ o „náležitém“ či „přirozeném“ chování mužů a žen. Na jejich
základě jsou lidé posuzováni podle
příslušnosti k určitému pohlaví, bez
ohledu na své individuální vlastnosti či
schopnosti. Sexismus se tak projevuje
především předsudky o nezpůsobilosti
k určitým činnostem – „žena, co neumí
řídit“, „muž, co se nedokáže postarat
o dítě“ – a ačkoli se častěji obrací proti
ženám, sexistické názory vůči mužům
jsou jen druhou stranou stejné sexistické mince, která v důsledku působí
diskriminačně vůči všem.
Sexismus tedy nelze zjednodušeně
ztotožnit se zobrazováním odhalených
těl v reklamě, byť sexuální objektifikace je jedním z častých nástrojů reklamního sexismu. Ani v tomto případě to
však není nahota samotná, která je
problémem, nýbrž využívání sexuality
a těla jako objektu k upoutání pozornosti k výrobku, který přitom s tělem,
které používá ke své propagaci, vůbec
nesouvisí. Pro příklady nemusíme cho-
dit daleko – polonahá žena, která se
objevila v reklamní kampani brněnské
zastavárny, je ukázkovým případem
tohoto typu reklamního sexismu.
Podoby reklamního sexismu jsou
přitom mnohdy na první pohled méně
nápadné, o to více však nebezpečné. Sexistické reklamy umísťují ženy
a muže do dvou úzce vymezených, vzájemně oddělených a téměř neprostupných světů – ženy pečují o domácnost
nebo své tělo, muži zase soustředí svou
pozornost na práci, sport či zábavu;
společně se potkávají, jen když reklamní žena uvaří muži večeři nebo reklamní
muž v roli experta zoufalé hospodyňce
přispěchá na pomoc s radou ohledně
nejlepšího pracího prostředku.
Žitá realita nám ukazuje, že ženy nejsou jen hospodyňky, stejně jako muži
nejsou jen podnikatelé v oblecích.
Realita je mnohem různorodější, než
se nám mediální obraz snaží vnutit.
Není to však jen reklama, kterou je třeba proměnit, nýbrž samotné smýšlení
o mužích a ženách. Teprve pak bude
možné vnímat sexistickou reklamu
spíše jako špatný vtip.
23
Vaše návrhy do soutěže nám můžete zasílat prostřednictvím e-mailu - adresa je
[email protected]. K fotografii či odkazu na danou reklamu připojte místo
jejího výskytu a název firmy, o jejíž reklamu se jedná, pokud tyto informace znáte. Do
souteže můžete navrhovat jak reklamy tištěné, např. z novin, časopisů a billboardů, či
internetové, tak reklamy televizní – a to z celé České republiky.
Autor/ka vítězného návrhu bude oceněn/a.
Přijímání návrhů potrvá až do konce srpna 2009 a v následujících týdnech se uskuteční
hlasování, které bude zakončeno slavnostním vyhlášením vítězné reklamy na podzim.
Sexismus je diskriminace na základě pohlaví. V reklamě se projevuje např. zneužíváním těla k propagaci nesouvisejících výrobků či služeb nebo zobrazováním mužů
a žen ve stereotypních rolích. Více na www.zenskaprava.ecn.cz
Soutěž o „Sexistické prasátečko“ má za cíl vybrat nejvíce sexistickou reklamu, se
kterou se můžete ve svém okolí setkat. Záměrem soutěže je upozornit na stereotypní
zobrazování žen a mužů prostřednictvím reklam a možný dopad takového zobrazování na jejich životy.
O SEXISTICKÉ PRASÁTEČKO
Zúčastněte se soutěže
o nejvíce sexistickou reklamu
7:
7.!
'
;
9'
(>
6
!
"
?44@
&
."
"$'
*0
!0
!.
0
!.
.
.!%
1"
2
!
!
3445
6$%
7$!
!
.
8
9
/
2'
=.+
9&&&"
+ :;<
78 )
!#
,
"!"!"
$!
,
#
"
,
"-
-
*
"!"
-!
,
!$
..
,
*
"!"
-!
'
'
,
!"
,
-!
..
/
"!"!"
!
,
,
,
#
/
,
-'
"-
$
/!
,
"!
!"
#
"!"!"
$!%
&
""
!'
(
" '
*
%
,-.-/.01.0-2.03-. 34.--.3//56
#&"()* +
!"