O Francii

Satelitní
mapa
Francie
Mapa
francouzských
regionů
VZDĚLÁVACÍ SYSTÉM FRANCIE
Preambule Ústavy Francouzské republiky z roku 1946 stanoví, že „stát zaručuje dětem i
dospělým rovný přístup ke vzdělání, k odborné kvalifikaci a ke kultuře". Součástí systému
školství ve Francii je povinná a bezplatná školní docházka pro děti od šesti do šestnácti
let a právo na školní docházku od tří let věku. Školský systém má poslání veřejné služby, což
předpokládá schopnost přizpůsobit se novým pedagogickým metodám, moderním
technologiím, odpovídat na očekávání uživatelů, ale také zdokonalovat řízení cestou
decentralizace. Jeho struktura je velmi členitá. Orientační a programový zákon pro
budoucnost školství z 23. dubna 2005 (Fillonův zákon), který byl vyústěním rozsáhlé
debaty na celostátní úrovni, stanovil poslání vzdělávacího systému v souladu s cíli, které byly
vyjádřeny v závěrečné deklaraci Evropské rady v Lisabonu z 23.-24. března 2000 (body
25 až 40):je třeba zaručit rovné příležitosti a šanci na úspěch pro všechny žáky
prostřednictvím zvládnutí společného základu (francouzský jazyk, matematika, schopnost
komunikovat v jednom živém cizím jazyce, informační a komunikační technologie, základy
humanitních věd) a podporovat uplatnění mladých lidí na trhu práce.
ZÁKLADNÍ VZDĚLÁNÍ
Mezi školy poskytující základní vzdělání (école primaire) se ve Francii zahrnují mateřská
škola (école maternelle) a základní škola (école élémentaire).
● Mateřská škola
Předškolní vzdělání v mateřské škole bylo ve Francii zavedeno v roce 1881 a je určeno dětem
od tří do šesti let. Docházka sice není povinná, přesto však mateřské školy navštěvují téměř
všechny děti ve věku tří let. Většinou se jedná o školy státní. Sledují cíle výchovné a
pedagogické a zprostředkovávají dětem poznání života ve společnosti, pomáhají rozvíjet
jejich osobnost a komunikační schopnosti. Mateřská škola je silnou stránkou a význačným
rysem francouzského vzdělávacího systému a přispívá k větší efektivitě základního
školství. Učitelé v mateřské škole mají stejnou kvalifikaci jako vyučující na základní škole a
mohou působit na všech úrovních systému
základního vzdělání.
● Základní škola
Základní škola je povinná pro všechny děti francouzské i jiné národnosti od šesti let věku. Je
určena dětem od šesti do jedenácti let. Jejím posláním je předat dětem základní znalosti a vést
je k občanství.
STŘEDOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ
Středoškolské vzdělání sestává ze dvou stupňů - z nižší střední školy (collège) a z lycea
(lycée).
● Collège - nižší střední škola
Collège navštěvují děti ve věku jedenácti až patnácti let, tedy od šesté do třetí třídy (číslování
tříd je sestupné). Tento typ školy bývá označován jako jednotný, neboť všechny děti získají v
zásadě stejné vzdělání. Na závěr obdrží vysvědčení zvané Diplôme National du Brevet.
● Lyceum
Lyceum poskytuje tříleté studium určené studentům od patnácti do osmnácti let; zahrnuje tedy
druhou, první a závěrečnou třídu (la terminale). Nabízí široké spektrum oborů. Je ovšem
možné rozlišit dva základní typy: všeobecně vzdělávací a technická lycea, obojí zakončená
všeobecnou maturitní zkouškou - baccalauréat général, a odborná lycea, kde student na závěr
obdrží výuční list (CAP - certificat d'aptitude professionnelle), vysvědčení o absolvování
odborné školy (BEP - brevet
d'études professionnelles) nebo složí odbornou maturitní zkoušku - baccalauréat professionnel
(viz níže „Odborné školství").
● Baccalauréat (maturita) - zkouška zakončující středoškolské vzdělání
Maturitní zkouška - baccalauréat - byla ve Francii zavedena roku 1808. Absolventům je
udělován diplom, který má v systému francouzského školství dvojí úlohu -potvrzuje
ukončení středoškolského studia a zároveň opravňuje k zahájení studia na vysoké škole.
VYSOKOŠKOLSKÉ VZDĚLÁNÍ
Vysokoškolské vzdělání zahrnuje všechny typy pomaturitního studia.
Vedle sebe existují dva systémy:
● otevřený systém univerzit. Na univerzity odchází největší počet studentů. Studium není
výběrové, je otevřeno všem, kdo složili zkoušku baccalauréat. Nabídka oborů je velmi
rozmanitá;
SORBONA
● systém výběrových škol s omezenou kapacitou. Zájemci o studium musí projít
výběrovým
řízením, složit zkoušku nebo doložit své studijní výsledky, případně ještě absolvovat vstupní
pohovor. Tento systém se uplatňuje především na školách, jako jsou instituty politických věd
(IEP), inženýrské a obchodní školy, technologické univerzitní instituty (IUT), odborné
univerzitní instituty (IUP) a školy, do nichž studenti mohou být přijati teprve po absolvování
přípravného studia - to jsou zejména tzv. grandes écoles jako Ecole Nationale
d'Administration, Ecole Nationale Supérieure, vysoká technická škola Ecole Polytechnique a
vysoká škola inženýrská Ecole Centrale. Absolventi těchto institucí často získávají významné
funkce ve státním či podnikovém sektoru.
Vysoké školství nabízí jak teoretické studium, tak odborné, profesně zaměřené specializace.
● Studium teoretických odvětví je ukončeno diplomem na jedné ze tří úrovní - licence
(odpovídá českému titulu „bakalář"), master recherche („magistr"), doctorat („doktorát")
● Odborné specializace udělují univerzitní diplom v oblasti technologie (DUT), diplom
„licence professionnelle" a „master professionnel".
NIŽŠÍ STUPNĚ ODBORNÉHO VZDĚLÁNÍ
Na nižších stupních odborného vzdělání se výuka konkrétně zaměřuje na oblast podniků a
řemesel, která se zde uplatňují, aby poskytla žákům znalosti a dovednosti potřebné v určité
odborné sféře. Odborné lyceum (lycée professionnel) nabízí dvouleté studium navazující na
collège a absolventům uděluje výuční list (C.A.P.), nebo vysvědčení o absolvování odborné
školy (B.E.P.). Nižší stupeň
odborného vzdělání dává studentům možnost v krátké době dosáhnout diplomu, který usnadní
jejich zapojení do pracovního procesu.
Francie
•
•
•
•
•
•
•
Rok vstupu do EU: zakládající
člen
Politický systém: republika
Hlavní město: Paříž
Rozloha: 550 000 km²
Počet obyvatel: 64,3 milionu
Měna: euro
Úřední jazyk: francouzština
Francie – Kuchyně -
Francie je zaslouženě považována za jednu z
kulinářských velmocí. Současnou podobu francouzského stravování ovládá trend zdravých
jídel, připravovaných v páře nebo grilovaných. Na stůl neodmyslitelně patří lehké omáčky,
zelenina a bylinky. Mezi věhlasné tradiční pokrmy patří pot – au – feu (,,jídlo z jednoho
hrnce“), hovězí po Burgundsku nebo telecí ragú. Francie je rovněž světově proslulou vinicí.
Nejznámějšími francouzskými víny jsou Beaujolais, suchá burgundská vína a vína z údolí
Loiry.
Ve větších městech můžete navštívit poněkud dražší labužnické restaurace, v nižší cenové
relaci potom rodinnou atmosférou oplývající brasserie nebo bistra, vinárny a kavárny.
Snídani si ve velkých hotelech můžete obvykle vybrat se tří typů – klasickou kontinentální
(rohlík nebo chléb s máslem a džemem, káva, čaj nebo čokoláda a pomerančová šťáva),
anglickou nebo americkou. Určitě se ale vyplatí, vyjít si na snídani do některé z kaváren a
lépe si tak vychutnat zdejší podmanivou atmosféru. Tradiční francouzské obědy bývají lehčí,
oblíbené jsou saláty nebo obložené bagety. Obvyklým časem na večeři je ve Franci 20:00,
večeřet ještě později ale není výjimečné.
Konkrétní charakter francouzské kuchyně se liší podle jednotlivých regionů. Jako předkrm se
podává například crudités (pestrá zeleninová mísa), rillettes (husí nebo vepřová paštika),
charcuterie (různé druhy uzenin), zeleninová nebo rybí polévka a rouille (provensálská
omáčka s česnekem). Na jídelníčku nikdy nechybí rybí speciality, oblíbený je zejména pstruh
a štika. Pokud jde o hlavní chod, maso bývá propečené méně, než je obvyklé v jiných zemích.
Intenzitu tepelné úpravy masa si ale samozřejmě můžete zvolit podle své chuti. Steaky se
často podávají se šalotkou nebo vinnou omáčkou.
Bez ohledu na region, v každém koutě Francie můžete ochutnat vynikající místní sýry.
Raquefort, Camembert či Brie jsou již dobře známými i u nás, proslulé jsou také francouzské
kozí sýry.
Dezerty a cukrářské výrobky mají ve Francii velkou tradici. Ochutnat můžete lahodnou
čokoládovou pěnu, profiteroles (vanilkovým krémem plněné a horkou čokoládou polévané
malé cukroví), rybízový, malinový nebo hruškový sorbet, meruňkové nebo jahodové dorty a
pověstná, pod vrstvou sladkého těsta zapečená, horká karamelizovaná jablka.
Hlavní město Francie nabízí speciality ze všech svých regionů a oblastí. Tradiční pochoutkou
Pikardie je za horka podávaný, pórkem plněný koláč. V Alsasku si můžete pochutnat na
rozmanitých zvěřinových pokrmech. Vynikající je také choucroute (zelí vařené s bobulemi
jalovce v ryzlinku, na závěr zalité třešňovicí). Typickým alsaským sýrem je ostrý Munster.
Boeuf Bourguignon, nejlepší dušené hovězí na světě, je tradičně spojováno s oblastí
Burgundska. Tento region se může dále pochlubit kvalitním vínem a chutnými drůbežími
specialitami, stejně tak jako nejlepší omáčkou na hlemýždě – připravuje se z másla, česneku a
petrželky. Nejproslulejšími burgundskými sýry jsou Soumaintrain a Epoisses.
Základem kuchyně v regionu Normandie je máslo a smetana. V této oblasti se těší velké
oblibě Camembert.Výbornými mořskými pokrmy vyniká Bretaň. Plody moře se podávají
přímo na ledové drti. Ochutnat můžete ústřice, různé druhy mlžů, mušle, slávky, garnáty,
šneky, gumovky a perlorodky. Velmi vyhledávaný je v páře nebo na grilu připravovaný humr.
Bretaň proslula také - ať už sladkými nebo pikantními – palačinkami.
Za hlavní město francouzské gastronomie je považován Lyon. Proslavilo ho kvalitní vepřové
maso, zvěřina, ovoce a zelenina. Z Lyonu pochází také výborná cibulová polévka. Stěžejní
surovinou kuchyně Bordeaux je víno, místní specialitou je vinná omáčka bordelaise. V oblasti
Provence jsou specialitou plody moře s česnekem, rajčaty, olivami a bylinkami.
Francie - Paříž a okolí
Hlavní město Francie a jeho bezprostřední okolí vytváří ten nejsilnější pocit a dojem, který z
Francie můžete získat. Paříž je diktátorem módního vkusu i životního stylu.Seina Nejvhodnějším místem pro začátek prohlídky Paříže je řeka Seina. Okružní prohlídka lodí po
Seině nabízí pohled na takové velikány, jako je Eiffelova věž, Palais de Chaillot, Grand Palais
a Petit Palais, Palais Bourbon, zahrady Trocadéra, Louvre a Notre – Dame. Břehy řeky Seiny
přímo vybízejí k romantickým procházkám. Velkou atrakcí řeky jsou její mosty – zvláštní
pozornost
si
zaslouží
Pont–Neuf,
nejstarší
pařížský
most.
Vítězný oblouk - Krásný pohled na dvanácticípou hvězdu, kterou tvoří 12 avenue, se vám
naskytne z vrcholu Napoleonova gigantického Vítězného oblouku (Arc de Triomphe). Tato
50 m vysoká stavba během let získala díky přisuzování ducha národa jakýsi mytický význam.
Champs – Elysées - Jednou z nejvelkolepějších obytných tříd města je Avenue Foch.
Nejpřitažlivější avenue města však stále zůstávají Champs – Elysées. Vedou přímo od Arc de
Triophe k Place de la Concorde. Toto obrovské náměstí má za sebou bohatou, bohužel velmi
často krvavou historii. Dnes je díky svým osvětleným fontánám a elegantním lampám přímo
ztělesněním romantiky, samozřejmě zejména v noci. I ve dne ale dokáže náměstí svou
atmosférou potěšit nejednoho turistu. Uprostřed náměstí stojí nejstarší pařížský pomník, 23 m
vysoký Luxorský obelisk. Byl zde vztyčen roku 1836 a pochází z chrámu Ramsese II.
Klid pro odpočinek ve chladném stínu svých kaštanů poskytují zahrady Tuileries. Na
východním konci zahrad stojí růžový Arc de Triomphe du Carrousel.
Královský palác - Přejdete – li přes Rue de Rivoli, dostanete se do Královského paláce z
roku 1639, který byl postaven jako sídlo kardinála Richelieu. Na východ od paláce bývalo po
dlouhá staletí tržiště, jež v roce 1970 nahradily zahrady, obytné domy a nákupní středisko
Forum des Halles. V jeho okolí najdete příjemné kavárny, umělecké galerie a butiky, které
navazují na (zejména mezi mládeží) velmi oblíbené Centre Pompidou s renesanční Kašnou
neviňátek.
Na Place de L` Opéra se setkávají dva velké bulváry – Boulevard des Capucins a Boulevard
des Italiens. Svůj rozkvět zažily na konci 19. století, osobitou atmosféru si ale stále
zachovávají.
Montmartre - Podstatnou součástí pařížské mytologie je Montmartre, dávno proslulý jako
domov umělců a bohémů. Podle vědců zde původně stál římský pohanský chrám. Montmartre
si stále zachovává ráz svých úzkých, klikatých příkrých a často slepých uliček. Jako místo,
kde se zrodilo moderní umění, bývá označováno od roku 1970 zrekonstruované studio Bateau
– Lavoir na Place Emile Goudeau. Pouliční malíři na Place du Tertre, historickém středisku
vesnického života v Montmartru, se řadí spíše na spodní příčky uměleckého žebříčku.
Marais - Okrsek Marais, postavený na vysušených bažinách, autenticky připomíná vývoj
města až do příchodu revoluce. Je zde řada nejelegantnějších renesančních sídel v Evropě.
Některá z nich slouží jako muzea a knihovny. V budově Hôtel de Soubise z 18. století jsou
uloženy Národní archivy Francie. Muzeum francouzských dějin najdete v 1. poschodí
apartmánů prince a princezny ze Soubise. K vidění je tady mimo jiné jediný známý portrét
Johanky z Arku, namalovaný za jejího života. Na nejhezčím obytném náměstí v Paříži, Place
des Vosges, končí Rue des Francs – Bourgeois. V domě, kde žil Victor Hugo, je vybudováno
muzeum s jeho rukopisy, kresbami a artefakty. Na závěr své návštěvy Marais se projděte
starou Židovskou čtvrtí kolem Rue des Rosiers.
Hroby slavných, Moliera, La Fontaina, Chopina, Rossiniho, Oscara Wilda nebo Sarah
Bernhardtové, najdete na největším pařížském hřbitově Pere – Lachaise.
Ile de la Cité - Ostrov Ile de la Cité ve tvaru lodi, původní sídlo rybářů a lodníků staré
Lutecie, je tou pravou kolébkou města Paříže. Z původního bohatství středověkých domů
zůstalo jen náměstí Place Dauphine a ulice Rue Chanoinesse. Na mostě Pont – Neuf můžete
obdivovat jezdeckou sochu Jindřicha IV., který nechal náměstí roku 1607 vybudovat.
Palais de Justice - Pařížský soudní dvůr nyní sídlí v masivním Palais de Justice.
Mistrovské gotické dílo Sainte – Chapelle se skrývá na jeho nádvoří. Její harmonická krása,
jež jí propůjčují dokonale vyvážené proporce a nejstarší barevná okna v celé Paříži (ze 13.
století), ostře kontrastuje s těžkopádným palácem. V kapli jsou uloženy drahocenné relikvie a
na 15 – ti oknech z barevného skla je znázorněno 1 134 scén z bible. Za návštěvu určitě stojí
Conciergerie, označovaná jako ,,předpokoj ke gilotině“. Hostila například Marii Antoinetu
nebo Robespierra. Prohlédnout si můžete Galerii vězňů, Sál giroudistů nebo Cour des
Femmes (Ženský dvůr), kde se odsouzenci mohli naposledy rozloučit se svými blízkými před
tím, než byli odvedeni na popraviště.
Notre Dame - Slavná katedrála Notre – Dame de Paris stojí na místě, které má náboženský
význam už dlouhých 2 000 let. Její stavba byla zahájena roku 1 163 a trvala 167 let. Nahradila
Jupiterův chrám z římských dob, první křesťanský kostel zasvěcený sv. Etiennovi ze 4. století
a kostel zasvěcený Panně Marii ze 6. století. Katedrála je považována za naprosto dokonalý
příklad středověké architektury. V katedrále umístěnou sochu Madony s dítětem rámuje
růžicové okno. Krále Judeje a Izraele reprezentuje 28 soch v Galerii králů nad třemi vstupy na
západní straně. Příčnou loď osvětlují další dvě růžicová okna. Překrásná socha Panny Marie s
dítětem stojí po pravé straně vstupu na kůr. Současnou podobu získala katedrála rozsáhlou
rekonstrukcí vedenou architektem Eugenem Viollet – le - Duc v letech 1845 – 1863.
Versailles
Latinská čtvrť - Latinská čtvrť má svůj původ ve 13. století, kdy byla na levý břeh
přestěhována pařížská univerzita. Atmosféře Latinské čtvrti nejlépe přičichnete na Place Saint
– Michel. Projděte se také úzkými okolními uličkami s cukrárnami, obchůdky a hospůdkami.
Citadelou Latinské čtvrti je proslulá Sorbonna. Byla založena roku 1253 původně jako kolej
pro chudé studenty oboru Teologie a stala se základem univerzity. Jako mauzoleum pro
největší národní hrdiny (Hugo, Zola, Voltaire, Rousseau) slouží Panthéon, vystavěný v
novoklasickém slohu původně jako chrám pro krále Ludvíka XV. Jako výtečné místo k
odpočinku vám poslouží Lucemburská zahrada ze 17. století. Její úprava nepodléhá tak
přísnému geometrickému řádu jako třeba zahrady Versailles.
Funkci Montmartru jakožto místa, kde se v Paříži scházeli umělci, převzal ve 20. letech
Montparnasse. Čtvrť proslula především obrovským počtem barů a kaváren.
Skutečnou literární čtvrtí je Saint – Germain – des – Prés, kde sídlí velká nakladatelství,
literární kavárny a knihkupectví. Prvky románského a gotického slohu v sobě spojuje chrám
Saint – Germain – des – Prés. K prestižní Škole výtvarných umění vede Rue Bonaparte.
Francouzskou Akademii s cílem udržovat vysokou úroveň francouzštiny založil kardinál
Richelieu. Sídlem Akademie je Institut de France.
Hôtel des Invalides - Jako první francouzský lazaret nechal postavit Ludvík XIV.
monumentální Hôtel des Invalides. Dnes je Vojenským muzeem a také místem, kde je
uložena Napoleonova hrobka. Vedle komplexu se rozprostírá park Martovo pole, kde se v
minulosti konaly vojenské přehlídky a cvičení.
Eiffelova věž
Všeobecně známým symbolem Paříže je
Eiffelova věž. Důmyslná konstrukce stavby byla
vytvořena pro světovou výstavu v roce 1889.
Stejně jako jiné exponáty, měla být roku 1910
stržena, ale navzdory řadě odpůrců k tomu nikdy
nedošlo. Nejsilnějším dojmem působí za
kouzelného nočního osvětlení.
V západní části města se na ploše 900 ha
rozkládá park, známý jako Boulogneský lesík. Je
uspořádán v londýnském stylu. Park protínají
široké cesty i užší stezky. Je to místo oblíbené
pro procházky, jízdu na kole i na koni.
Muzea - Velkou atrakcí Paříže jsou
samozřejmě muzea. Obrovské sbírky
obrazů a soch shromažďuje Louvre. Na
východním průčelí tohoto bývalého sídla
francouzských králů si nenechte ujít
nádhernou Perraultovu kolonádu. Moderní
vstup, velkolepou skleněnou pyramidu,
kterou nechal vybudovat prezident
Mitterrand, navrhl americký architekt I. M.
Pei. V podzemí sídlí knihkupectví a
kavárny. Celkově muzeum vystavuje přes
250 000 uměleckých děl, prohlédnout si
úplně všechna je tedy téměř nemožné.
Vyplatí se naplánovat si hned několik
návštěv a při každé z nich se zaměřit jen na
jedno konkrétní oddělení. Spatřit můžete
Niké Samothrácké, sousoší Dva otroci od
Michelangela, a Madona ve skalách
Leonarda da Vinciho, Mona Lisa.
Centrum Pompidou - Patrně nejpozoruhodnějším kulturním centrem Evropy je
Beaubourg (Centrum Pompidou). Kombinuje ve svých prostorách veřejnou knihovnu,
muzeum moderního umění, filmotéku, střediska průmyslového designu, experimentální
hudební laboratoře a dětské dílny. Centrum Pompidou hýří všemi barvami a skvělým
zážitkem je využití eskalátorů umístěných v průhledných tunelech po stranách budovy.
Skýtají nádherný pohled na pařížské střechy.
Tapiserie, porcelán a nábytek si můžete prohlédnout v Muzeu užitého umění, které je sice
součástí Louvru, ale má svůj vlastní vchod. V Paříži rozhodně nemůže chybět Muzeum módy,
které stojí hned vedle. Nádražní budova z 19. století naproti za řekou byla přebudována v
Musée d‘ Orsay, které představuje malířství, sochařství, architekturu a další umělecká odvětví
ve Francii v letech 1848 – 1914.
Monetovy nástěnné malby leknínů můžete obdivovat v Orangerii. Na Rue de Thoringy v
Marais bylo nedávno otevřeno Picassovo muzeum. Hrdě vystavuje stovky děl tohoto
geniálního umělce i jeho sbírky děl od malířských přátel.
Avignonský most – nejstarší dochovaný
most Francie po statletí opěvovaný.
Francie - Přírodní podmínky
Francie je největší západoevropskou zemí. K území státu patří ostrov Korsika ve
Středozemním moři, tzv. Francouzská Guayana v Jižní Americe, souostroví Guadeloupe a
ostrov Martinique v Karibiku a ostrůvek Reunion v Indickém oceánu. K nejvýznamnějším
francouzským vodním tokům patří řeky Seina, Loira a Rhona.
Ze západu břehy Francie omývají vody průlivu La Manche (odděluje Francii od Velké
Británie), z jihu Středozemní moře. Přírodní hranici se Španělskem tvoří na jihozápadě země
Pyreneje, Alpy (s nejvyšší horou Francie Mont Blanc; 4 807 m. n. m.) na jihovýchodě zase
oddělují Francii od Itálie a na východě tvoří přírodní hranici se Švýcarskem pohoří Jura a s
Lucemburskem vrchovinné Ardeny. Řeka Rýn tvoří část hranice s Německem, jinak pouze v
případě právě Německa a také Belgie o klasické přírodní hranici hovořit nelze.
Největšími přírodně geografickými jednotkami Francie jsou Francouzská nížina s Pařížskou
pánví a Francouzské středohoří. Od Pařížské pánve směrem na západ vybíhají až do Bretaně
pahorkatiny starého armonického masivu. Na jihovýchod a východ směřuje Pařížská pánev do
vrchovin a pahorkatin Arden, Burgundska a Champagne. Pobřežní nížina spadá od Calais
příkrými křídovými útesy až k průlivu La Manche. Pláže i vysoké písečné přesypy lemují
jihozápadní pobřeží Biskajského zálivu. Centrální oblast rozsáhlého Francouzského středohoří
je vyplněna vulkanickými pohořími Auvergne (nejvyšší hora Puy de Sancy; 1 885 m. n. m.).
Údolí řek Seiny a Rhony jsou lemována strmými žulovými masivy. Náplavová nížina s
lagunami až po velkou deltu Rhony s bažinami Camargue lemuje jihovýchodní pobřeží Golfe
du Lion (Lví Zátoka). Nízká pohoří Maures a Esterel vybíhají směrem k Azurovému pobřeží a
letoviskům francouzské Riviéry. Středohorské Vogézy pak lemují údolí řeky Rýn. K úmoří
Středozemního moře patří pouze jih a jihovýchod. Větší část území Francie je odvodňována
do Atlantického oceánu.
Na severu a západě území státu přecházejí úrodné nížiny v kopce, které pokrývá hlodáš a
vřes. Na místech více chráněných rostou duby. Sprašové půdy a smíšené lesy jsou typické pro
severovýchodní oblasti a velkou část Pařížské pánve. Francouzské středohoří, zejména jeho
západní svahy a plošiny, pokrývají horské louky a pastviny. Pěstuje se hojně levandule.
http://cz.franceguide.com/Levandulove-stezky-vo%C5%88avaromantika.html?NodeID=1&EditoID=90101
V oblasti Landes jižně od Bordeaux se vyskytují největší komplexy převážně jehličnatých
lesů. Typicky středomořská vegetace porostů oliv, tymiánu, rozmarýnu, korkového dubu a
zimostrázu roste na jihovýchodě. Pro Francii charakteristické zakrslé houštiny garigues a
maquis se vyskytují v sušších oblastech. Mezi unikátní zástupce francouzské fauny patří
kozorožec (vyskytuje se v Alpách), vlci a medvědi v Pyrenejích, plameňáci, volavky a různé
druhy stěhovavých ptáků (delta Rhony).
Alpy se na území Francie rozkládájí od severu k jihu v délce 300 km. Jedná se o Západní
Alpy, které dále dělíme díky různému geologickému složení do dvou základních celků Severní a Jižní Alpy. Francouzské Alpy zaujímají zhruba jednu třetinu celkové rozlohy Alp.
Nejvyšší most na světě se nachází v jižní Francii v údolí řeky Tarn. Most Pont
de Millau (Millau Viaduc) se klene nad chráněnou přírodní rezervaci a spojuje dálnici A75
Paříž - Barcelona v místě, kde je přerušena řekou Tarn. Délka stavby mostu, jehož nejvyšší
pilíř měří téměř 245 metrů, byla 39 měsíců. Most, jehož autorem je britský architekt Sir
Norman Foster, byl slavnostně uveden do provozu tento týden.
Stavba 2460 metrů dlouhého mostu začala v říjnu 2001. Most podepírá 7 předpjatých
betonových pilířů, které mají tvar obráceného písmene Y. Největší délka mostního pole je
342 metrů. Krajní pole mostu mají délku 204 metrů. Nejvyšší z pylonů se vypíná do výšky
342 metrů, což je o 14 % víc, než je výška známé Eiffelovy věže. V nejvyšším bodě je
vozovka ve výši 270 m.
Největší potíže byly s mostovkou, která váží 36 tisíc tun. Do stavby bylo zapojeno 64
hydraulických zvedáků. Celkem se spotřebovalo 85 000 m3 betonu, který vážil 205 000 tun.
Hmotnost železné výztuže je 14 000 tun.
Most byl navržen tak, aby odolal extrémním seizmickým a meteorologickým podmínkám,
bezpečný provoz je garantován na 120 let. Je konstruován, aby odolal vichru o rychlosti až
250 kilometrů v hodině. Při rychlosti větru nad 110 kilometrů v hodině na něm bude zastaven
provoz kamionů.
Náklady na stavbu, která je financována ze soukromých zdrojů (francouzská společnost
Eiffage), dosáhly 330 milionů eur. Eiffage získala koncesi na provozování mostu až do roku
2080. Mýtné za užití mostu je pro osobní automobily 4,90 eura (v letních měsících 6,50 eura).
Motocyklisté budou po celý rok platit 3,50 eura a řidiči nákladních aut zaplatí 18 až 24,30
eura.
Dějiny Francie
Dějiny Francie začaly podle současných
nálezů již zhruba před 1,8 miliony let, kdy
se na území Francie objevili první lidé.
První rozvinutější kultura tu nechala stopy
již v paleolitu. Od 6. století př. n. l. žili na
území Francie Keltové, kteří v
následujících letech v podstatě splynuli s
římskou říší v římské provincii Galii, takže
od přelomu letopočtu hovoříme již o
Galorománech. Během období stěhování
národů se zdejší obyvatelstvo smísilo s
Germány, kteří tu po pádu římské říše
vytvořili své vlastní státy. Na jihu to byla
Tolosánská říše Vizigótů, na severu kmeny
Franků. Římský vliv však nezmizel a
hlavním jazykem této oblasti zůstala latina
(obohacená o galské a germánské prvky).
Ze všech germánských kmenů se jako
nejsilnější ukázali Frankové, kteří si
postupně všechny ostatní kmeny podmanili
a dali Francii jméno; jejich Franská říše se
stala po Byzanci nejpevnějším a
nejmocnějším státním celkem raného
středověku; k jejímu největšímu rozmachu
došlo za vlády Karla Velikého. Po rozpadu
Franské říše roku 843 se z její západní
části postupem času začala formovat
Francie. Nejprve jí vládli potomci Karla
Velikého, roku 987 nastoupila dynastie
Kapetovců, která se na trůně se svými
vedlejšími větvemi (Valois, Bourbon)
udržela až do vzniku francouzské
republiky. Ačkoliv královská moc nebyla
ve Francii zprvu příliš velká (a mnozí
šlechtici byli přinejmenším stejně mocní
jako král), postupem času se začala
upevňovat a za Filipa II. Augusta a Filipa
IV. Sličného byla již Francie evropskou
velmocí. Napomohlo tomu také
francouzské vítězství ve Stoleté válce, v
níž se vyhrotil dlouholetý zápas mezi
Francií a Anglií. Na počátku raného
novověku tak Francie nastoupila cestu k
postavení světové velmoci.
V 16. století se hlavním francouzským
soupeřem stali Habsburkové, kteří vládli
Španělsku a Svaté říši římské, tedy oběma
francouzským sousedům. Za vlády
Františka I. se do Francie dostala renesance
a jeho dvůr proslul po celé Evropě. Ve
druhé polovině 16. století byla Francie
uvržena do krutých náboženských válek,
které vyvrcholily masakrem, jenž vešel do
dějin jako Bartolomějská noc. Po ní
následovalo uklidnění a konsolidace
poměrů. Následně za vlády Ludvíka XIV.
královská moc dosáhla svého vrcholu a
Francie značného rozmachu. Na konci
Ludvíkovy vlády však došlo k obrovskému
vyčerpání francouzské ekonomiky, které
spolu s dalšími problémy zapříčinilo
Velkou francouzskou revoluci.
Velká francouzská revoluce propukla v
roce 1789 a vedla roku 1792 k nastolení
První francouzské republiky a změně
stavovské společnosti v občanskou.
Republiku sice brzy ovládl Napoleon a
proměnil ji v císařství, její myšlenky však
zachoval a rozšířil po celé Evropě. Prvních
15 let 19. století bylo pak v celé Evropě
zcela pod znamením převahy Francie. V
průběhu 19. století došlo k několika
střídání občanských vlád s pokusy o návrat
k monarchii či absolutismu, což bylo
provázeno mnohými revolucemi.
Mocenské napětí v Evropě vedlo k první i
druhé světové válce — ačkoli z obou
Francie vyšla vítězně, začala během 20.
století postupně ztrácet své velmocenské
postavení. Po druhé světové válce vznikla
Čtvrtá republika a v roce 1958 byla
nastolena současná Pátá republika v čele s
generálem Charlesem de Gaullem.
V posledních desetiletích se Francie
soustřeďuje spíše na Evropu, ačkoliv po
nástupu současného prezidenta Nicolase
Sarkozyho se očekává opětovné sblížení se
Spojenými státy. V průběhu 2. poloviny
20. století se Francie smířila s Německem
a ve spojení s ním usiluje o politickou a
ekonomickou integraci Evropy.
Napoleon Bonaparte
císař a geniální vojevůdce
Jana z Arku
patronka Francie
Jean Paul Belmondo
Alain Delon
Christopher Lambert
Vanessa Paradis
Jean Reno
Catherine Deneuve
Sophie Marceau
JACQUES PRÉVERT
Place du
Carrousel
vers la fin d’un beau jour d’été
le sang d’un cheval
accidenté et dételé
ruisselait
sur le pavé
Et le cheval était là
debout,
immobile
sur trois pieds
Et l’autre pied blessé
blessé et arraché
pendait
Tout à côté
debout
immobile
Il y avait aussi le cocher
et puis la voiture elle aussi immobile
inutile comme une horloge cassée
Et le cheval se taisait
le cheval ne se plaignait pas
le cheval n’hennissait pas
il était là
il attendait
et il était si beau si triste si simple
et si raisonnable
qu’il n’était pas possible de retenir
ses larmes
Oh
jardins perdus
fontaines oubliées
prairies ensoleillées
Oh douleur
splendeur et mystère de l’adversité
sang et lueurs
beauté frappée
fraternité
Náměstí Carrousel
Tam na náměstí Carrousel
jednoho krásného večera
stál vypřažený
zkrvavený kůň
Krev tekla
na dlažbu
a kůň tam stál
bez hnutí
na třech nohách
A čtvrtá noha
visela mu
z těla vyrvaná
A vedle koně
bez hnutí
stál mlčky kočí
a odpojený vůz
tak zbytečný jak polámané hodinky
Kůň mlčel
kůň si nenaříkal
ba ani nezaržál
jen stál
a čekal dál
tak ztepilý tak smutný a tak nevinný
tak rozumný
že vytryskly mně slzy z očí.
Ó
zahrady ztracené
studánky zapomenuté
a louky prosluněné
ó slzo na víčku
ruleto temných neštěstí
krvavý červánku
raněná
kráso
bratříčku.
Taiza
Édith Piaf
http://www.youtube.com/watch?v=kFRuLFR91e4
Jacques Brel
http://www.dailymotion.com/video/x1oukd_jacques-brel-ne-me-quittepas_music
Charles Aznavour
http://www.youtube.com/watch?v=UzBncolQjP0
Gilbert Becaud
http://www.youtube.com/watch?v=f8_-LYukTTA&feature=related
A na závěr zpívá nejpopulárnější francouzskou hymnu - píseň, kterou miluje
celý francouzský národ, Mireille Mathieu.
http://www.youtube.com/watch?v=w_8dafLxLcI
„Marseillaise“
A stejná píseň zpívaná nynějšímu francouzskému prezidentovi
Nicolasi Sarkozymu.
http://www.youtube.com/watch?v=C0_SLbzbNE0&feature=related
NICOLAS SARKOZY – francouzský prezident
26. 2. 2010