NAUČNÁ STEZKA RADEGAST

NAUČNÁ STEZKA
RADEGAST
NEJNAVŠTĚVOVANĚJŠÍ BESKYDSKÝ HŘEBEN
1
2
3
4
5
6
7
8
9
Pustevny
O prvních turistech
O stromech, větru a sněhu
Nejasná zpráva o Radegastovi
Jeskyně bez krápníků
O rezervaci Radhošť
Vidíte díky ovcím
O názvech hor
Proč je kaple dřevěná
Naučná stezka Radegast tvoří řádku 9 zastavení o délce cca 4km s převýšením cca 185m
na horském hřebeni z Pusteven na Radhošť v katastru Trojanovic, Prostřední Bečvy a
Dolní Bečvy. První panel je situován na Pustevnách, u silničky do Ráztoky.
PUSTEVNY
Pustevny získaly své jméno od poustevníků, kteří zde žili. Za svou podobu ale vděčí
Pohorské jednotě Radhošť. Turistický spolek Pohorská jednota Radhošť zde už v roce
1891 postavil první útulnu nazývanou „Pústevňa“ a jak se zvyšoval zájem o horskou
turistiku, přibývaly rychle i další ubytovny. Nejznámějšími stavbami Pusteven jsou jistě
ubytovna Maměnka a restaurace Libušín. Obě stavby navrhoval slovenský architekt
Dušan Jurkovič, který zde využil architektonické prvky mnoha lidových staveb Valašska.
Navazují historické fotografie jednotlivých budov, kromě nichž se však v prostoru
Pusteven nachází také zvonička, množství novodobých staveb (stravování, ubytování) a
lyžařské vleky.
Pústevňa
První dřevěná útulna s restaurací na pohlednici kolem roku 1910.
Libušín
„Jídelní pavilon Libušín“, otevřený v roce 1899. Na jeho vnitřní výzdobě se podílel
Mikuláš Aleš.
Maměnka
Maměnka i Libušín byly dlouho v havarijním stavu. Po nedávné opravě můžete dnes v
Maměnce vidět pokoje vybavené podle původního vzhledu v zelené, okrové, červené a
modré barvě.
Tanečnica
Už v době výstavby (1924-1926) psaly tehdejší noviny, že „tato nová útulna bude z
největších ve státě“. Byl to na svou dobu velmi komfortní hotel s více než 80 pokoji.
Šumná
Pro místní firmy byla na konci 19.stol. výstavba kamenné útulny v takové nadmořské
výšce neobvyklá. Proto Pohorská jednota pro stavbu druhé ubytovny pozvala raději
italského stavitele Bertiniho a zedníky z Alp.
Co možná nevíte...
Stavbám hrozilo zbourání
Za 2.sv. války byli na Pustevnách ubytováni vojáci. V té době Libušín a Maměnka
zchátraly tak, že se po válce uvažovalo o jejich zbourání. Byly zachovány i díky přímluvě
jejich autora, architekta Jurkoviče. Dnes jsou tyto dvě stavby spolu se starou útulnou a
zvoničkou vyhlášeny za Národní kulturní památku.
Ceny ubytování kolem roku 1920
nocleh – 80 haléřů až 3 koruny
pečeně – 1 koruna
káva – 30 haléřů
Ubytování v Tanečnici po jejím otevření stálo 30 korun za den (s plnou penzí).
Na Pustevny se lze dostat autem či autobusem. Široká zpevněná hřebenovka následně
mírně stoupá k rozhledně na Stupních, kde se nachází druhé zastavení. Od Stupňů, a
pak zvlášť z rozhledny se otevírají výhledy na Kněhyni (1257m), Čertův mlýn (1206m) i
nevýraznou Tanečnici (1084m), na jejímž úpatí Pustevny stojí. Vidět jsou také částečně
Vsetínské vrchy a z druhé strany obec Trojanovice. V altánové rozhledně se nachází
vykreslené panoramatické mapy.
O PRVNÍCH TURISTECH
Nejstarším českým turistickým spolkem byla Pohorská jednota Radhošť. Byla založena ve
Frenštátu pod Radhoštěm už v roce 1884, tedy o 4 roky dřív než mnohem známější Klub
českých turistů.
Jedním z důvodů, proč Pohorská jednota vznikla, byla snaha omezit v Beskydech velký
vliv německých turistů. Českým turistům se dařilo udržet vliv v oblasti Smrku, Kněhyně
a Radhoště, protože toto území patřilo olomouckému arcibiskupství. Zbytek Beskyd od
Lysé hory až k Jablunkovu patřil Habsburkům, kteří podporovali jen německé turisty ze
spolku Beskidenverein. Když německý spolek Beskidenverein projevil zájem o turistickou
útulnu na Radhošti pod kaplí, koupila ji rychle Pohorská jednota. Musela se proto hodně
zadlužit, ale útulna se tak nedostala do německých rukou.
Pohorská jednota se zaměřovala na Beskydy a blízké okolí, proto se počtem členů nikdy
nemohla s Klubem českých turistů měřit. Přesto měla své odbory v mnoha městech na
Moravě, ale také třeba v Praze nebo v Bratislavě.
Co možná nevíte...
V roce 1937 měla Pohorská jednota Radhošť 5686 členů.
Členem spolku byl i Leoš Janáček či Petr Bezruč.
Po roce 1948 musel spolek ukončit činnost a k jeho obnovení došlo až v roce 1990.
Rozhledna Cyrilka stojí na Stupních už přes 100 let. Blízko Pusteven stávala ještě další
podobná rozhledna – Metodějka na vrchu Okrúhlý.
Krátké stoupání od Cyrilky vás přivede na hřbet hory Radegast (1106m). U jejího vrcholu
se nejprve s třetí tabulí NS zastavíte poblíž zrušené sjezdovky, odkud se otevírá výhled
zpět na Pustevny a do údolí Trojanovic.
O STROMECH, VĚTRU A SNĚHU
Stromy na hřebeni musí odolávat drsnému horskému počasí. Vydrží nápory větru, sněhu
i námrazy. Díky tomu však vypadají jinak než stromy v údolí. Podmínky na hřebeni
nedovolují stromům vyrůst do takové výšky, jakou uvidíte třeba jen o 100m níž. Drsné
podnebí mění též jejich tvar. Koruny nejsou pravidelné a větve na jedné straně někdy
úplně chybí. Snadno poznáte, odkud tady nejčastěji fouká. Z toho směru mají stromy
kratší větve nebo je nemají vůbec. Na opačné straně stromu jsou pak větve nejdelší.
Podle toho mluví odborníci o „vlajkových korunách“.
„Čím výše vystupujeme, tím více krní rostoucí zde bukoví a smrčí,“ zapsal o lesích na
Radhošti na začátku 20.stol. botanik František Gogela.
Námraza
Nejčastěji vzniká za mlhy, větru a při teplotě slabě pod nulou. Vlhkost z mlhy nebo z
oblaků pak na chladných předmětech vytváří led. Narůstá proti směru pohybu vzduchu.
Na jedné větvi může námraza vážit i stovky kilogramů.
Sníh
Sníh leží na Radhošti většinou déle než 150 dnů v roce. Může lámat větve a vrcholky
stromů, ale na horách není pro stromy tak nebezpečný jako námraza.
Vítr
Na horách bývá vítr silnější než v údolí, ale stromy jsou mu přizpůsobené a bez problémů
vydrží i tehdy, když už by člověk ve větru nedokázal jít.
Co možná nevíte...
Beskydy patří k nejdeštivějším místům u nás. Pokud by všechna voda, která na Radhošti
naprší (a nasněží) za rok, spadla najednou a neodtekla, měla by vodní hladina výšku
1,3m.
Naprší (a nasněží) tu o polovinu víc vody než v Rožnově.
Průměrná teplota na vrcholu Radhoště jsou 4°C.
Varování v turistickém průvodci z 1.pol. 20.stol.: „Podnebí je poměrně drsné, jsme v
horách. Když se náhle obrátí vítr a vane od SV studený polák, jsou tepelné rozdíly velmi
značné, s tím se musí počítat.“
Dlouho netrvá a rovinkou po hřebeni přijdete k zádům Radegastovy žulové sochy. Zde
stojí bufet s venkovním posezením a po pravé straně u lesa čtvrtý panel NS.
NEJASNÁ ZPRÁVA
O RADEGASTOVI
Povídá se, že Cyril s Metodějem přišli na Radhošť, postavili tu kříž a svrhli modlu
Radegasta, pohanského boha Slovanů. V Radhošti prý ale stále zůstal podzemní jeskynní
chrám se zlatou sochou a obyvatelé hor prý sem ještě několik staletí chodili Radegasta
uctívat.
Legendy mluví o tom, že socha mluvila a věštila budoucnost, o tom, že se tu prováděly
magické obřady, hlavně v době letního slunovratu, nebo o tom, že tu lidé ještě v 19.stol.
pochovávali sebevrahy ze širokého okolí.
Vojenský lékař, spisovatel a obrozenec Josef Heřman Agapit Gallaš se k popisu
Radegasta dostal takto: „...můj otec, když v roku 1753 kostelní ozdoby na faře rožnovské
řezbal, v jednom prastarém latinském spisu, jež se v rukou tamního bývalého kaplana
Povolného vynacházel, podobu Radhosta vidil a sobě ji odtud vyrejsoval, kterýžto rukú
jeho známkovaný obraz často jsem jako chlapec viděl.“ A jak podle Gallaše Radegast
vypadal? „Hlava kudrnatá muže dospělého, korunou špidlatou přikrytá, po stranách veliké
baraní rohy a uši telecí ostrčené se vynacházely. Bradu měl též kučeravou a mezi rtoma
jakousi podobu květného zvonečka neb tulipánka. Prsa nahá žensky velmi odulá a břicho
těhotnému podobné...“
Měli vůbec Slovaného boha Radegasta?
Historické záznamy mluví o uctívání Radegasta pouze u Slovanů v okolí Baltského moře.
Podle kronikáře Adama Brémského měl bůh Redigast v 9.stol. velký chrám v bájném
městě Retra. Pozdější autoři tvrdí, že šlo o omyl a že chrám patřil mnohem známějšímu
bohu Svarožicovi. U nás se první zápisy objevují až v 18.stol. všechny mluví o uctívání
Radegasta pouze v Beskydách a pouze na Radhošti. Nikde jinde na Moravě ani v Čechách
zmínky o Radegastovi nejsou. Že by byl Radegast uctíván jen na Baltu a na Radhošti?
Co možná nevíte...
Autor sochy, Albín Polášek, se narodil pod Radhoštěm ve Frenštátu, jako mladý odešel
do Ameriky, později vedl Akademii umění v Chicagu.
Sochu Radegasta i sousoší Cyrila a Metoděje vytvořil v Americe v roce 1929 a na své
náklady je nechal přepravit k nám.
V Americe je prý Polášek stále považován za jednoho z významných sochařů 20.stol.
Jeho muzeum na Floridě patří do Národního seznamu historických památek Spojených
států.
Hřebenovka klesá do dolíku a opět stoupá na místo, kde je výhled na obě strany hory –
na Vsetínské vrchy, Javorníky, Beskydy včetně Pusteven či vzdálené Lysé hory (1323m) a
dolů přes sjezdovku podbeskydské kopce. Nachází se zde dvě panoramatické mapy. Další
panel NS stojí ale až o něco dál, v lesem sevřené lokalitě zvané Záryje.
JESKYNĚ BEZ KRÁPNÍKŮ
Možná jste už navštívili jeskyně v Moravském krasu nebo jinde. Jeskyně jsou i v
Beskydech, ale vypadají úplně jinak. Mívají rovné stěny a krápníky byste v nich nenašli.
O radhošťském podzemí se vypráví hodně pověstí. Povídá se o velké jeskyni s potokem
uprostřed a pokladem na druhém břehu, ale lávku přes potok hlídá obrovský černý pes.
Stojíte nad místem, které se jmenuje Záryje. Svahy jsou různě zprohýbané a vystupují tu
pískovcové skalky. Přesně tak vypadají místa, kde je možné najít jeskyně, kterým Valaši
říkali „ďúry“.
Popis Václava Obšívače nám ukazuje, jaké měli lidé o jeskyních představy na začátku
20.stol.: „Na Radhošti a Pustevnách jsou prý troje díry. Několik kroků pod Stupni mají tak
velký otvor, že možno tam zpříma vejíti; vedly prý až k Velehradu. Druhé, do kterých lze
jen čtvernožky, jsou kus pod křížem a z těch prý se vycházelo až u Jablunkova, a třetí, do
kterých se člověk musel pouze plazit, ty prý končí až v Uhrách.“
Jeskyně na Radhošti lákaly odedávna ke hledání pokladů. Protože stěny pískovcových
bloků jsou téměř rovné, připadaly jeskyně hledačům pokladů jako dílo člověka. V roce
1888 se snažil radhošťské podzemí prozkoumat i spisovatel Svatopluk Čech. Na hřebeni
Radhoště bylo zatím objeveno 8 jeskyní, většinou ne moc dlouhých. Výjimkou je jen
Cyrilka s délkou chodeb 370m. Tyto chodby jsou velice složité, někde se jimi člověk sotva
protáhne, jinde mají i několik metrů.
Co možná nevíte...
Jeskyně Cyrilka patří u nás k nejvýše položeným místům, kde zimují netopýři.
Pastevci na salaších některé jeskyně využívali jako sklepy na výrobky z mléka. Jiné zase
zasypávali, aby jim do nich nepadaly ovce.
VAROVÁNÍ!
Tento panel není pozvánkou do beskydských jeskyní. Některé skalní bloky se totiž stále
pomalu pohybují a jeskyně mění svůj tvar, proto je vstup do nich životu nebezpečný!
Lidská přítomnost v jeskyních v nevhodnou dobu může navíc znamenat smrt vzácných
netopýrů!
U panelu se na kovové plaketě dozvíte, že z lokality Záryje byl vyzdvižen symbolický první
základní kámen pro Národní divadlo v Praze a budete pokračovat již téměř rovinkou po
široké stezce k hřebenové louce s dalším zastavením NS.
O REZERVACI RADHOŠŤ
Na severních svazích Radhoště jsou chráněné hlavně staré bukové lesy. Mezi zdravými
stromy jsou i stromy suché nebo vyvrácené, které poskytují prostor pro přežití mnoha
vzácným živočichům. Část svahů je chráněna jako národní přírodní rezervace, tj. nejvyšší
možný stupeň ochrany u nás. V Beskydech je už jenom 6 podobně cenných území. Neboť
je toto území tak cenné, není do něj veřejnosti povolený přístup mimo značené cesty.
Prosíme, abyste dodržovali toto omezení. V Beskydech už není mnoho takových míst.
Javory
V roklinách potoků a na prudkých svazích roste javor klen. Vyhovuje mu kamenitá půda.
Kleč
Na hřebeni uvidíte borovici kleč, která v Beskydech původně nerostla. Lesníci ji začali
vysazovat až po roce 1930. Sázeli ji hlavně na místech, která se nedařilo zalesnit jinými
stromy.
Bukové porosty
Nejstarší bukové porosty mají až 200 let a někde vypadají skoro jako přirozené lesy. V
minulosti v nich ale lidé hospodařili, proto je tu také už jen málo jedlí.
Smrčiny
Staré smrkové porosty rostou v místech, která byla dřív odlesněná pro pastvu. Panství
Hukvaldy je začalo postupně zalesňovat asi před 150 lety. Kdyby tady rostl přirozený les,
bylo by tu méně smrku a mnohem víc buku.
Co možná nevíte...
Oměj tuhý moravský je jednou z nejvzácnějších rostlin radhošťského hřebene. Díky
němu je Radhošť navržený do seznamu evropsky významných botanických lokalit.
Rys je pravidelným návštěvníkem lesů na úbočí Radhoště, medvěd se sem zatoulá jen
výjimečně.
Tento panel se nalézá při kraji hřebenové louky, místy porostlé solitéry smrků. Zvláště
pak od turistického rozcestníku Radhošť – hřeben (rozc.) 1080m se přes louku otevírá
pohled na celý sousední hřeben Vsetínských vrchů, na Javorníky a při dobré viditelnosti
i na Malou Fatru. Rovinka a následný stoupáček vás přivedou k tabuli NS Radegast č.7.
VIDÍTE DÍKY OVCÍM
Skutečně, radhošťský hřeben je odlesněný jen díky ovcím. Tedy i díky kozám, jež se dřív
na salaších pásly s ovcemi dohromady. Kdyby se tu v minulosti nepáslo, asi by nebyl jiný
důvod zlikvidovat tady les. Salašnictví totiž dokázalo využít i neúrodnou horskou půdu
na hřebenech a prudkých svazích, která byla pro jiné hospodaření nevyužitelná. Podobně
byly odlesněné téměř všechny hřebeny v Beskydech a na Valašsku.
Ovce a kozy byly na salaši jen menší část roku. Na salaš se s nimi vycházelo v polovině
května a zpátky do údolí se vracelo pravidelně na svatého Václava (28.září). Na jaře a na
podzim se pásly na loukách v podhůří a v zimě byl dobytek ve chlévech na úbočí hor
nebo v údolí u domů.
Pojem salaš znamenal pro Valachy celé letní horské hospodářství – stavby, pastevce,
stádo i přilehlé pastviny.
Salaš na Černé hoře byla jednou z posledních salaší na Rožnovsku. Nejdéle pásl ovce
bača Blinka na Radhošti, ovce vyháněl na salaš ještě několik let po válce. Ze salaše
zůstaly dnes jen zbytky základů.
Na Valašsku se chovaly ovce valašky, které dobře snáší drsné podmínky v horách. V
rožnovském skanzenu můžete vidět malé stádo tohoto plemene a také původní stavby ze
salaše.
Co možná nevíte...
Ovce valašky nejsou vhodné pro chov na maso a nemají kvalitní vlnu. Hlavním užitkem z
jejich chovu byl sýr a další mléčné výrobky.
Aby se hřebenové pastviny na Radhošti a s nimi řada chráněných rostlin a živočichů
zachovaly, zajišťuje Správa CHKO Beskydy v posledních letech jejich vypásání.
Na dohled od info tabule NS stojí dřevěný hotel Radegast, k němuž se dostanete mírným
stoupáním. Poblíž jeho vchodu objevíte osmé zastavení.
O NÁZVECH HOR
Gigula, Magura, Grúň, Kyčera, Příslop – hory a kopce v Beskydech mají často jména, jež
jinde na Moravě nebo v Čechách neuslyšíte. Setkat se s nimi můžete jen v oblastech, kde
se na salaších chovaly ovce. Přinesli je sem přistěhovalci z Haliče (části dnešního Polska)
a z Uher (Slovenska), kteří spolu se svými stády ovcí osídlovali Beskydy. Proto stejná
jména hor uslyšíte na Slovensku, Ukrajině či v Rumunsku – prostě v celém karpatském
pohoří, kde se v minulosti salašnicky hospodařilo. Ta jména nebyla jen obyčejnými
názvy. Obyvatelé hor podle nich poznali třeba to, jaký má hora tvar a jestli je na ní jen
les nebo i pastviny.
Grúň – táhlý horský hřbet, který odbočuje z hlavního hřebene
Grapa – roklina nebo příkrý svah s výmoly
Příslop, Příschlop – sedlo mezi dvěma vrchy nebo sedlo mezi hlavním a bočním hřebenem
Kyčera – strmý kopec na vrcholu úplně nebo aspoň částečně zalesněný
Když bylo blízko sebe víc vrcholů podobného tvaru, přidalo se ještě další jméno, aby se
od sebe snadno rozeznaly, např. v Javornících blízko sebe najdeme názvy Stanovnická
Kyčera, Válečkova Kyčera, Planinská Kyčera, Kyčera pod Baroškou, Čerňanská Kyčera.
Názvy, které označovaly kvalitu a polohu luk a pastvin
Javořina – horská pastvina řídce porostlá lesem
Polana – horská pastvina uprostřed lesů
Sihla – mokřad nebo mokrá louka nevhodná pro pastvu
Spina – lesní louka
Co možná nevíte...
Jak vznikl název Radhošť
Často se dočtete, že název Radhošť je odvozený od jména slovanského boha: Radegast = >
Radgost => Radhošť. Odborníci ale dnes předpokládají, že název zřejmě vznikl ze
slovanského mužského jména Radhost. V překladu by to znamenalo „Radhostova hora“.
Jen kousek, v podstatě rovinkou, chybí ke kapli na vrcholu Radhošť. Výhledy se otáčejí
od Vsetínských vrchů a Javorníků kolem Kelčského Javorníku v Hostýnských vrších po
Veřovické vrchy a Jeseníky (za dobrého počasí), v jednom místě u kaple také na Lysou
horu, část Smrku a tisícové vrcholy v Radhošťském hřbetu. Poslední zastavení naučné
stezky Radegast stojí instalováno u vrcholového rozcestníku poblíž vchodu do kaple.
PROČ JE KAPLE DŘEVĚNÁ
Kaple Cyrila a Metoděje vypadá, jako by byla celá postavená ze dřeva. Ale ještě před 100
lety byla jen poloviční a celá kamenná. Kapli postavili ve stylu byzantských staveb, aby
tak poukazovala na původ Cyrila a Metoděje, kteří k nám z Byzantské říše přišli. Když
byla v roce 1898 dokončena její stavba, oslavy na Radhošti se prý zúčastnilo 30 tisíc lidí.
Po mnoha neúspěšných opravách se v roce 1925 přistoupilo k zásadní změně. Kamennou
kapli obili šindelem, aby její stěny lépe ochránil proti drsnému horskému klimatu. Při
opravě byla ke kapli ještě přistavěna zvonice. Dnes už to většině lidí připadá, že takhle
musela kaple vypadat od počátku.
Přibližně v místech, kde dnes stojí budova vysílače, stávala „Útulna“, jež byla postavena
už v době budování kaple.
Z historických zápisů a map víme, že první kaple tu na vrcholu stála už ve 2.pol. 18.stol.
Ví se jen, že byla dřevěná, ale neznáme její podobu ani rok stavby nebo dobu zániku.
Co možná nevíte...
Zkusili jste si přeložit hlaholicí psaný text z otevřené knihy, kterou drží svatý Cyril? Je to
začátek Janova evangelia: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo byl
Bůh...“
NS Radegast, Presi 2012