XLIV. ročník Květen - červen 2011

XLIV. ročník
foto J. Jirouš
fotoVB
Květen - červen 2011
ZPRAVODAJ MĚSTSKÉHO ÚŘADU
VE VYSOKÉM NAD JIZEROU
Ten vítr, který ostře tváře šlehá,
připadal jako silná, drsná něha.
A chladný déšť, jenž všecko prosakuje,
nemrazí; lázní tou se oživuje.
To bláto říká: květy cestu vystři!
To temno kolem pouze zrak můj bystří.
Čtu v něm a chápu sílu, která vězí
v tom: zroditi se někde na pomezí
daleko od centra, pro které jsi ztracen,
vyvracen stále, ale nevyvrácen,
viděti příval, státi v bouří pekle,
duch nezlomený, srdce nezaleklé,
chápu, co značí při svém každém kroku
tváří v tvář státi úhlavnímu soku,
tu pevnou vůli, necouvati za nic,
buď co buď býti věrným strážcem hranic,
i půdu chápu, drsnost jejích plodů,
kraj, který není stvořen pro pohodu
a v kterém přece zvláštní půvab roste.
Jak silnou láskou žije srdce prosté!
Jak hluboký a pevný žití kořen!
A stoupal jsem, v své myšlenky jsa vnořen.
Z básně Viktora Dyka Cestou k Vysokému
Ohně na kopci
Tradiční lampionový průvod s dechovkou uspořádal
městský úřad 30.
dubna. Pálení čarodějnic a rakety u
fotbalového hřiště
mohli hojní účastníci doplnit zajištěným občerstvením.
Naskýtá se otázka,
zda by nebylo lepší
posunout začátek o
hodinu dál, protože
svítící lampióny i
oheň by lépe vynikly za tmy. Jako na
již 3. ročníku pálení
čarodějnic, který se
odehrával na bufetu
u Matoušků v lyžařském areálu Větrov
s bohatou nabídkou
jídla i pití a country
hudbou.
Ve Tříči pálili čarodějnice jako vždy
na Kamenci.
Téhož dne byl zahájen provoz
dětského hřiště Mraveniště
2
Ze zápisu Ing. Štěpánka
6. zasedání městského
zastupitelstva konané 16. května
v sále hasičské zbrojnice
Dohady o osvětlení v prostoru garáží u
Vysocké boudy zakončil pan starosta konstatováním, že osvětlení bude zachováno a
staré betonové sloupy budou odstraněny,
zatímco Ing. Zelinková navrhovala z úsporných důvodů sloupy a stará světla zachovat.
Problematika rekonstrukce parku písemný materiál tajemník MěÚ
-práce v parku zabezpečí vítěz výběrového řízení firma KHL – EKO Červený Hrádek Jirkov za cenu 1.112.323,20 Kč vč.
DPH
- zahájení prací červen 2011, ukončení
červen 2012
- autorizovaný dohled svěřen Mgr. Karlu
Miffkovi
- Vysocké poklady – I. Vodseďálek prostřednictvím Mgr. Strnádkové předkládají
nabídku na operativní kontrolu prováděných prací
Odsouhlasení rozhodnutí o výběru nejlepší nabídky na zhotovitele díla splašková
kanalizace a ČOV – firma Ještědská stavební společnost s cenou 81.998.567 Kč (s
rezervou, bez DPH). Firma má podle K.
Bárty dobré reference.
Odprodej pozemků ve Sklenařicích –
více zájemců, obálková metoda - odprodejem pověřena komise (Bárta, Nosek, Jon),
spor J. Noska a J. Dvořáka, dohady o tom,
zda má být pan Nosek v komisi, jak odprodat pozemek a kdo by měl rozhodovat,
nakonec odsouhlasen odprodej jako celek
á 50 Kč/1 m2
Žádost Jana Dvořáka o zakoupení pozemku ve Sklenařicích – zveřejnění záměru odprodat pozemek z majetku města
Společná žádost o pronájem pozemku
nad šestibytovkou u Aktivu – má tudy být
vedena kanalizace, po různých názorech
bylo odsouhlaseno, že bude s žadateli uza-
3
vřena smlouva o pronájmu na dobu neurčitou s výpovědní lhůtou 3 měsíce
Žádost Petra Kazíka o zakoupení pozemku vodní nádrže ve Staré vsi – odsouhlaseno za cenu 100 Kč/m2
Žádost Fr. Ječného o zařazení jeho pozemků v lokalitě Rovně do změny č. 2
ÚPD města pro využití k obytnému rekreačnímu území, venkovskou zástavbu –
už dříve zamítnuto KRNAPem, odsouhlaseno nevyhovět žádosti
Návrh zadání změny č. 2 územního plánu v předloženém znění - o případné změně smlouvy o dílo na zpracování změny č.
2 budou jednat za město se zpracovatelem, firmou DHV CR Praha, Bc. Nechanický a Ing. Bartoš
Nabídka prodeje pozemku u bývalé Seby
13 – návrh p. starosty odkoupit do majetku města za 20 Kč/m2 a pověřit odkoupením za město Ing. Bartoše – odsouhlaseno
Koordinátorkou problematiky posouzení
spokojenosti s dopravní obslužností byla
za město určena Ing. Zelinková – do konce června je u ní možnost podání námětů a
připomínek na e – mailovou adresu, případně telefonicky
Zprávu o hospodaření v městských lesích za rok 2010 předložil B. Čech, přítomné s problematikou seznámil p. starosta
- výnosy 1.145.864 Kč, náklady 389.129
Kč, zisk 756.734 Kč
Žádost T. Housy a O. Hnyka o podání
informací o způsobu přidělování zakázek
na práce v městských lesích – B. Čech
vysvětloval, že hospodaří na základě
smluvního vztahu s městem, vykonává
odbornou funkci a přednostně poptává na
práce místní firmy, ale v jeho zájmu je
snížení nákladů
T. Housa vznesl dotaz, zda je v budoucnu
možné získat práci v městských lesích, B.
Čech vysvětluje, že nyní jsou potřebné
lanovkové seče
- návrh na pověření kontrolní komise do
terénu - odsouhlaseno
závazná vyhláška byla zrušena a poplatky
se nebudou vybírat – šlo především o DS
Krakonoš
Žádost TJ Vysoké o finanční příspěvek
na dětské hřiště
- na minulém zasedání byl odsouhlasen
příspěvek 6000 Kč (½ nákladů na oplocení), který nebyl zatím vyplacen pro administrativními nedostatky a jednotou nebyly
předloženy požadované doklady
Na hřiště je ze strany maminek kladný
ohlas, ale došlo i k úrazům
Nakonec byl odsouhlasen příspěvek celkový 16000 Kč (6 + 10)
Zpráva o výsledku hospodaření města
za rok 2010 – nebyly zjištěny chyby a
nedostatky
Byl vzat na vědomí komunitní plán sociálních služeb regionu Semilsko
Z diskuse
Nevhodnost využívání hasičské nádrže
ve Staré Vsi pro účely SDH – Nesvadba
Polemika o vystoupení města ze Svazku
měst a obcí Krkonoše - na jedné straně se
nevyplácí členství, na druhé straně je ale
město ve svazku poněkud pasivní
Obhajoba svazku – B. Kučerová, vystoupení ze svazku podporují p. starosta,
Čech, tajemník
Problematika informačních center
I.Ř.
Zpráva kontrolního
a finančního výboru
P. starosta - zprávy mají být zveřejňovány
na webu města, ale podklady, které jsou
předmětem projednávání a mohly by např.
neoprávněně poškozovat některého ze
zastupitelů (jako dopis p. Dvořáka týkající
se p. Noska), to by bylo nevhodné
- tajemník vypracoval zprávu o situaci ve
výběru místních poplatků a o úsporných
opatřeních na radnici
Bc. Nechanický – zveřejňovat pouze důležité materiály
Ing. Štěpánek – vyjádřil se písemně ke
všem šesti bodům zprávy
- navrhuje úspornou změnu uvítacího ceremoniálu divadelních souborů na radnici
- dovolil si předložit několik nápadů
úspor, když nebyly žádné předloženy od
zastupitelů
- výbory jsou toho názoru, že prvním místem hospodárnosti je městský úřad
- vysvětlil problematiku natahování věžních hodin, které jsou majetkem města
- K. Bárta, Ing. Škodová, Ing. Zelinková,
diskutují dlouze o materiálu úředníků
města „Nová linie“, webu, práci kontrolního a finančního výboru, úsporných opatřeních, informovanosti atd.
- Mgr. Strnádková se vyjádřila k činnosti
výborů a zpráva p. tajemníka jí připadá
urážlivá – je něco jiného, když někdo píše
pětistránkový elaborát v pracovní době za
peníze města, než někdo ve svém volném
čase, „Nová linie“ by měla být zveřejněna
Dále se jednalo o malé informovanosti
občanů na zasedáních (MUDr. Tylová) –
vyjádřili se i další
Zastupitelstvo ukládá starostovi města
zajistit zveřejňování podkladových materiálů pro rozhodování zastupitelů města na
webových stránkách města
P. tajemník má předložit na příští zasedání
pracovní náplně všech zaměstnanců
města
Místní poplatek ze vstupného – obecně
ZDRAVOTNICTVÍ
Poděkování
Touto cestou bych ráda poděkovala
sestřičkám z Domácí péče pod vedením Jany Černé z Rokytnice nad Jizerou za pomoc, kterou mi poskytly při
ošetřování mé maminky v posledních
chvílích jejího života.
Měsíc mi dennodenně pomáhaly s její
péčí. I když jsem zdravotní sestra, žasla jsem nad tím, jaký mají přístup
4
vzniká. Pojem mozková vyjadřuje
skutečnost, že příčina poruchy je
v mozku. Název obrna vyjadřuje, že
jde o nemoc způsobující poruchu hybnosti těla. Pod pojem DMO nepatří
poruchy hybnosti způsobené onemocněním svalů ani periferních nervů. 7080 % nemocných s DMO postihuje
spastická forma. Jejich svaly jsou v
postižených partiích ztuhlé a trvale
stažené (spastické).
Z našeho ústavu byla hlavní přednášející MUDr. Ludmila Fialová, která se
posledních sedm let velmi intenzivně
zabývá péčí o spastickou horní končetinu. Kromě dětí po dětské mozkové
obrně se naše lékařka věnuje také pacientům po mozkové
mrtvici,
operacích a úrazech mozku nebo po těžkých
zánětech mozkových blan. Do
dnešních dní má
MUDr. Fialová
odoperováno
více než 200 pacientů. Operace se provádějí pro dosažení lepší sebeobsluhy, zvýšením
soběstačnosti se zlepšuje kvalita života u dotčených lidí. Přijíždějí k nám na
zákroky pacienti z celé republiky, protože jiný lékař u nás v takovém počtu
a kvalitě tyto operace neprovádí. Proces léčení včetně rehabilitace má
MUDr. Fialová rovněž přehledným
způsobem podrobně zdokumentován a
vede si systematickou evidenci těchto
pacientů. Často je proto vyzvána
k přednáškám v naší republice i
v zahraničí. Nejbližším vystoupením
k nemocným, jaké mají pomůcky a
„vychytávky“, které mě velice pomohly a usnadnily péči v těchto těžkých
okamžicích.
Byla to pomoc jak fyzická, tak psychická, za což jim mnohokrát děkuji a
hlavně za to, že vůbec existují. Kdo
jejich péči potřebuje, dovede ji ocenit.
A myslím si, že v dnešní době je budeme stále víc potřebovat.
Zároveň děkuji MUDr. Daně Pohankové, která se mé maminky ujala, i
když tady trvale nebydlela.
Tak ještě jednou děvčatům díky.
Iva Mejsnarová Vysoké nad Jizerou
▬
Okénko z ústavu
Divadlo plné sestřiček aneb
Dětská mozková obrna ve Vysokém
Ústav chirurgie ruky a plastické chirurgie ve Vysokém nad Jizerou uspořádal dne 14. dubna 2011 v divadle
Krakonoš 4. konferenční odpoledne
zdravotních sester a rehabilitačních
pracovníků (fyzioterapeutů). Akce byla zařazena do programu celoživotního
vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků České asociace sester
a profesní organizace fyzioterapeutů
UNIFY s možností získat kredity.
Konference byla zaměřena na téma
„Dětská mozková obrna“. Dětská
Mozková Obrna (DMO) je zastřešující pojem pro označení skupiny chronických onemocnění charakterizovaných poruchou centrální kontroly hybnosti, která se objevuje v několika
prvních letech života a zpravidla se v
dalším průběhu nezhoršuje. Označení
dětská vyjadřuje období, kdy nemoc
5
bude přednáška na Evropském kongresu chirurgie ruky v Oslu v Norsku.
Prezentaci naší lékařky doplnily další
přednášky lékařů, zdravotních sester a
rehabilitačních pracovníků. Zkušenosti z péče o zmíněné pacienty nám předali zástupci Hamzovy odborné léčebny pro děti a dospělé z Luže – Košumberka. Pracovnice rehabilitačního
ústavu Gerontocentra z Hostinného
předvedly metodu bazální stimulace
s praktickými ukázkami. Možnost využití hipoterapie byla prezentována
zástupci zdravotnického zařízení Spirála z Jablonce nad Nisou a České hiporehabilitační společnosti z Prahy.
Využití Vojtovy metody u pacientů
s mozkovou obrnou popsala a prakticky převedla paní Kateřina Horáková z
Prahy. Celý program zakončila sestra
Masarykovy městské nemocnice v Jilemnici, maminka syna s mozkovou
obrnou, která napsala povídku o svém
životě s postiženým dítětem. Silné
téma k zamyšlení nikomu nepřipouštělo myšlenku: „to se mě netýká, to mě
nemůže postihnout“. Vystoupení bylo
doplněno výstavou pomůcek, knih a
dalších potřeb ze života této rodiny.
Atmosféra konference byla příjemná a
tvůrčí. Zajímavé téma přilákalo na 170
zúčastněných, kteří mezi přednáškami
živě diskutovali a předávali si své zkušenosti. Domů si odváželi nejenom
nové poznatky, ale i drobné šperky a
dárky, které si mohli koupit. Konference tak určitě přispěla k dobrému
jménu naší nemocnice.
Upozornění předem!
Od 29. července do 14. srpna bude
nemocnice z technických důvodů
(výměna oken) uzavřena. Služba bude
fungovat pouze pro vážnější akutní
úrazy.
ŠKOLNÍ OKÉNKO
ZŠ
Den Země
I letos oslavili žáci základní školy Den
Země aktivitami spojenými s poznáváním přírody a činnostmi, které jí pomáhají.
Vyučující prvního stupně tentokrát
pozvali pracovníky ze Střediska ekologické výchovy Český ráj ze Sedmihorek, aby s dětmi uskutečnili netradiční program, jehož cílem je budovat
kladný citový vztah dětí k přírodě.
Program má čtyři varianty podle ročních období, takže žáci v programu
Jaro hledali odpovědi na otázky: Jaké
změny potkaly naši krajinu, co jí člověk dal a vzal, kdy začala naše krajina
přicházet o lesy a další. V druhé části
programu si děti zahrály na louce na
včelky.
Druhý stupeň rozdělil své aktivity různými směry. Od sledování filmu s
ekologickým zaměřením přes návštěvu Krkonošského národního parku,
kde žáci 7. třídy prošli naučným programem a navštívili stanici pro handicapované ptáky, až po dendrologický
monitoring žáků 8. a 9. třídy. Tito žáci
na pěti stanovištích ve Vysokém sledovali a určovali dřeviny v bezlistém
stavu podle stavby pupenů, jejich roz-
Ing. Marcela Škodová,
Bc. Martina Zelenková
6
místění a tvaru, podle tvafoto Jiří Růzha
ru a struktury borky, podle
složení koruny a dalších
znaků. Na prvním stanovišti v blízkosti školy
(náměstí a školní dvůr)
určili 8 stromů: 2 smrky
pichlavé a 6 kusů lípy srdčité. Na druhém stanovišti
(u kostela) sledovali 13
stromů a určili 8 druhů
dřevin. Třetí stanoviště
(park) bylo velmi bohaté –
93 stromů – 15 druhů dřevin a na čtvr- lívky, tanec na skladbu Shakiry WaKa
tém stanovišti (hřbitov a okolí) napo- WaKa v rytmu zumby (a v jiné chočítali 71 stromů a jednalo se o 8 druhů reografii převtělení jiného souboru
dřevin. Poslední stanoviště (hřiště a v černochy s bongy), písničku Láska
blízké okolí) poskytlo žákům 106 je- v housce od Xindla X ztvárněnou
v hábitech, nakonec opět tanec ve stydinců, ale pouze 4 druhy stromů.
Jaroslava Haklová lu country. Svůj um museli zapojit i
technici osvětlovači divadla (Vaver☺
kové).
Slunce svítí všem
Bylo to skvělé, děti ze ZŠ byly jako
Z osmi částí se skládalo vystoupení
vždy nadšené a mezi diváky přišli i
v Krakonoši převážně mladých menžáci ISŠ.
tálně postižených ze sociálních zařízeZ různých zdrojů Větrník, I. Ř.
ní na 14. ročníku festivalu Patříme
k sobě 15. dubna, pořádaného Podkr- Opět se zvoní klekání
konošskou společností přátel dětí V pátek 8. dubna 2011 odpoledne přezdravotně postižených Semily.
kvapilo v okolí kostela svaté Kateřiny
Na úvod promluvila místostarostka Alexandrijské nepravidelné zvonění
našeho města Lucie Strnádková. Celý
zvonů dlouho před chystanou, ale
pořad uváděla Iveta Mečířová – Hás- s ohledem na zdravotní stav přítomková, ředitelka semilského muzea.
ných nakonec nekonanou křížovou
Ze sedmi míst přijeli předvést svá pancestou. Navíc již velmi dlouhou dobu
tomimická, taneční i hudební čísla byl mechanismus zvonů rozbitý a tuz velké části kostýmovaná. A tak
díž automaticky nezvonily. Zásluhou
mohli účastníci představení vidět kov- mecenáše, který nechce být jmenován,
bojský tanec (Pistolníci z Trutnova), je totiž onoho dne znovu zprovoznila
pohybem beze slov vyjádřený obsah
firma Kuk z Benešova u Semil, tedy
písničky s proměnou kamení ve zlato, pánové Miroslav Matěcha a Martin
předvádět Vodníka od Erbena (Mladá
Doležal, opravou elektroniky u zvonů.
Boleslav), písničky harmonikáře Po7
čovalo i po Novém roce, v lednu byla
odchylka +1,3°C, v únoru -0,9°C a
v březnu naopak +1,9°C. Absolutní
minimální teplota (-17,1°C) byla zaznamenána hned dvakrát, a sice 30.
12. 2010 a 23. 2. 2011. Vcelku dobře
ilustruje ráz počasí popisované zimy
také vyhodnocení tzv. mrazových a
ledových dnů. Mrazových dnů (tj.
dnů, kdy minimální denní teplota poklesla pod 0°C) bylo v období listopad
až březen celkem 115, tedy o 5 méně
než je průměr. Ledových dnů (tedy
dnů, kdy maximální denní teplota nedosáhne 0°C) bylo 67, což je v porovnání s dlouhodobými statistikami o
9 více. Výjimečnost prosince dokreslí
také skutečnost, že se v něm celkem
4x vyskytnul arktický den (tj. den
s maximální denní teplotou pod -10°
C) – zjištěná četnost tohoto jevu byla
dvojnásobná oproti dlouhodobým
hodnotám. Pro ilustraci opět uvádím
graf průměrných měsíčních teplot
vzduchu naměřených v letošní zimě a
doplněných o dlouhodobé průměry za
období 1901 - 1950 a o zimy
1969/1970 a 2009/2010.
A jak hodnotit letošní zimu z hlediska
sněhové pokrývky? Souvislá sněhová
pokrývka trvala celkem 121 dní, což
je hodnota shodná s dlouhodobým
průměrem. Díky poměrně vysokým
teplotám vzduchu v říjnu a listopadu
jsme nezaznamenali, jindy obvyklé,
podzimní plískanice (s výjimkami 21.
10. a 20. 11., kdy přeci jenom nějaký
sníh padal). Souvislá sněhová pokrývka se vytvořila 24. listopadu a od té
doby vydržela po celou zimu až do 20.
března. Poté již následovalo poměrně
teplé jarní počasí, narušené pouze dvě-
Promazání zajistili i Zdenkové Dokoupil a Pokorný, který opravil i vnitřní
kostelní rozhlas. Klekání tak automat
mimo čas, kdy zvony „odlétají do Říma“, opět zvoní v sedm hodin ráno, v
poledne a devatenáct hodin večer.
Dle informací „neoficiálního“
kostelníka Zdenka Pokorného MLJ
≈≈
Josef Harčarik: Vyhodnocení zimy 2010/2011 ve Vysokém nad
Jizerou
Již posedmé se podíváme na to, jaká
byla právě končící zima ve Vysokém
nad Jizerou. Shodou okolností však
zrovna ve dnech, kdy píšu toto hodnocení (první květnové dny) to venku
jarně zrovna nevypadá – hutné sněžení
a poměrně nízké teploty kontrastují
s olistěnými a rozkvetlými stromy na
zahradě.
A jaké tedy bylo uplynulé zimní období? Nejprve stručně popíšu zimu
z hlediska zaznamenaných teplot
vzduchu (byly měřeny ve výšce 2 m
nad zemí elektronickým záznamníkem
dat) a poté ji zhodnotím prostřednictvím sněhové pokrývky (tu opět pravidelně měřila moje máma na volném
prostranství na zahradě).
Průměrná měsíční teplota v listopadu
byla o necelé 2°C vyšší než je dlouhodobý průměr, v prosinci však byla naopak o 4,5°C nižší oproti dlouhodobým hodnotám a tento prosinec tak
bude patřit mezi nejchladnější v poválečném období meteorologických
měření ve Vysokém nad Jizerou (přibližuje se mu např. prosinec 1969).
Střídání kladných a záporných odchylek od dlouhodobých průměrů pokra8
ma sněhovými epizodami (na začátku únorem, březen pak již předznamenádubna a poté opět na začátku května). val blížící se jaro. Při hodnocení letošMaximální výška sněhu byla naměře- ní zimy je rovněž nutné zmínit poměrna 15. prosince (91 cm) a tento den je ně výrazný návrat zimy na počátku
také zajímavý tím, že během jednoho května, kdy po velmi teplém dubnu (s
dne napadlo výjimečně velké množ- kladnou odchylkou + 3,9°C spíše poství sněhu (40 cm). V lednu sněžilo dobnému květnu), se do Vysokého
alespoň občas, přestože
3. května 2011
s prosincovými
srážkami
nesrovnatelně méně. Naopak únor a březen byly srážkově velmi chudé, prakticky bez sněžení nebo deště.
Mám-li stručně zhodnotit
letošní zimu, určitě ji lze
charakterizovat jako proměnlivou, kdy se pravidelně
střídaly měsíce teplotně
podprůměrné a nadprůměrné.
Začala mimořádně
chladným prosincem, který
však byl zároveň bohatý na
sníh, a pokračovala již mírnějším (a na vrátil sníh a silný mráz, což je kombisněhové srážky chudým) lednem a nace, která poškodila, více než je ob9
vyklé, narašené a rozkvetlé ovocné
stromy (místy však také lesní listnáče,
např. jasany a buky) a okrasné rostliny. Teprve následující týdny ukáží,
jak výrazné toto poškození bylo.
Z KULTURY
Zprávy z muzea
Novým pozoruhodným přírůstkem
do sbírky vysockého muzea se stal
železný kamnovec, tedy obdoba oblíbeného měděnce, tedy nádoby zasazované ve světnici v kamnech, kde v ní,
když
bylo
zatopeno, průběžně
zůstávala
teplá voda.
Poškozený
exemplář
nalezla
a
povrchovým
fotoVB
sběrem získala ve Tříči
v lesích hluboko pod Dykovou skálou pracovnice vysockého muzea Věra
Babáková. Označení erbem rodu Harrachů jej datuje do doby, kdy tento
rod provozoval od roku 1754 do roku
1842 ve vlastní režii v Horní Sytové
huť zvanou Arnoštov, která roku 1850
vyhořela a již nebyla obnovena.
dů údržby sbírkových předmětů a budovy pro veřejnost uzavřeno. Ovšem
před zraky šedesátidevíti návštěvníků
v něm od čtvrtka 7. 4. 2011 do soboty
9. 4. 2011 proběhlo ohlášené předvádění tradičních rukodělných technik
lektorkami jarního stanovského výukového soustředění Klubu lidové tvorby Praha, konaného v onom týdnu
u Zemanů U pece. Ve čtvrtek dopoledne paní Alena Tschöpová předvedla drátování kraslice, zhotovování krajek zvaných frivolitky a tvoření panenek a jejich doplňků z lýka a odpoledne paní Hana Bartošová z Mladé Boleslavi formování tvarů ze slaného těsta
a jiných velikonočních dekorací.
V pátek paní Olga Dneboská již předvedla drhání (macrame), paní Květa
Kotrčová paličkování, zhotovování
krajek zvaných tenerifa a tvoření panenek, v sobotu paní Elíška Janoušková zdobení kraslic slámou a jezerní
sítinou a jen v sobotní dopoledne paní
Alena Ullmanová drátování vajíček.
Během předvádění v prostorách muzejní knihovny byl tamtéž vystaven
nově darovaný přírůstek do muzejních
sbírek, tedy osm černě zarámovaných
zasklených obrazů z roku 2004
z přízemních jídelen někdejšího hotelu
Morava v ulici Věnceslava Metelky čp. 66 ve Vysokém nad Jizerou.
☼
Třídenní dubnová výstava.
Od soboty 2. dubna 2011 do úterý
5. dubna 2011 a od čtvrtku 14. dubna
2011 do pátku 29. dubna 2011 bylo
Vlastivědné muzeum pro Vysoké
nad Jizerou a okolí především z důvo10
Namalovala je malířka ruského původu Irina Voroshilova, tedy Vorošilova,
později usedlá v Semilech a provdaná
Háková. Zobrazují hlavní budovu vysocké Kramářovy vily; výjezd z areálu
téže vysocké vily; vysocký hotel Morava; muzejní budovu bývalého vysockého okresního soudu; kostel svaté
Kateřiny Alexandrijské ještě se stromovým zlatým deštěm dokonce
pro jeho někdejší dekorativnost zdvojeným na obě strany schodiště; vysocké divadlo Krakonoš před opravou
omítky; vysocký hotel Morava s protějším domem Hnykových a kovárnu
Novotných se vstupním objektem vysocké vily JUDr. Karla Kramáře.
Bc. Michal L. Jakl
tročkovi
pantomimicky
a
Martin
Hnyk
je
nechal hádat,
kdo
vlastně je a o kom čte ‒ jako tchoř
Šuperka s Křemílkem a Vochomůrkou.
Děti skoukly i
několik večerníčků.
Četli
jsme i z bratří
Grimmů a K. J.
Erbena. A četli
jsme nahlas, dokud
postupně
všichni neusnuli. Nejdéle vydrželi oba bratři Bartoňové. Měli jsme i
hodně dobrého jídla, každý něco přinesl. Josífek nabízel neodolatelným
způsobem buchty od Bartoňů. „Dal by
si pán buchtičku?“
Také nám
Jenda hrál
na housle a
Josífek na
violoncello.
Ráno jsme
ještě společně posnídali. Noc s Andersenem se vydařila. Děti byly spokojené. Děkujeme našim hostům!
I.Ř.
☼
Městská knihovna
Noc s Andersenem 1. dubna 2011
Recitační kroužek se sešel v knihovně,
aby v rámci celostátní noci s Adersenem četl a poslouchal pohádky. Noc
byla věnovaná hlavně Václavu Čtvrtkovi (100 let) a jeho postavičkám, i
v kvízových soutěžích, ale nevyhnuli
jsme se ani jiným autorům a hlavně H.
Ch. Andersenovi. Děti si připravily
kostýmy a scénky a přišli i pozvaní
hosté. Pracovníci muzea stylově
vyprávěli
zkazky
o
Krakonošovi
a Michal se
svým výrazným přednesem přidal i vodníka. Sestry Havelkovy zapojily děti do vyprávění o Šej-
▬
Josef Bartoň postoupil ze své kategorie recitační soutěže v krajském kole,
z Liberce na Dětskou scénu, tentokrát
do Svitav.
11
Nové knihy
A. McCall Smith: Srdce africké krásky
T. Williams: Sladké ptáče mládí
J. Archer: Klamný dojem
A. Quick: Touha
R. Maxwell: Srdcová královna
B. Kid: Měsíční kámen
S. Montefiore: Sašenka
E. Dreyer: Hříšníci a světci
V. V. Tomek: Pražské židovské pověsti a legendy
J. Mayer: Balkonové a přenosné rostliny
M. Říha: Plemena psů
Velké dějiny zemí Koruny české –
Architektura
Pro nejmenší s barevnými ilustracemi
L’. Pal’o: 1 + 1 = 2
E. Battut: Vajíčko, vajíčko, vajíčko
B. Weninger: Dítě je dítě
S. Gemmel: Jako ty!, Žádný strach,
zajíčku
S. Junakovič: Kde je tučňák Pip?
P. Coran: Kde zůstal medvídek Bobík?
A. Lobato: Největší poklad
Dětské naučné obrázkové
Z. Roller: Zvířátka u vody
M. Lohmann: Motýli, Stromy a keře
W. Färber – S. Christ: Čtenářský slovník pro nejmenší
Zábavné pro děti
R. Holler: Zachraňte faraona
C. Funke: Příšerky a jejich historky
A. Steinwart: Čarodějnické příběhy
A. Neunbauer: Příběhy ze strašidelného zámku
R. Crummenerl:
Vše o delfínech
D. Geisler: Vanda
(3 díly)
Divadlení kukátko
Pohádkový park pro děti oživne
v neděli 12. června.
Divadelní spolek s hrou Mam’zelle
Nitouche se představil na přehlídce
v Josefově Dole.
Výsledky:
Ocenění za herecký výkon Martinu
Hnykovi
Ocenění za herecký výkon Aleši Havelkovi
Ocenění za scénu Vladimíru Brtkovi
Cena za herecký výkon Veronice Havelkové
Cena za režii Marii Trunečkové
Cena za inscenaci DS Krakonoš Vysoké nad Jizerou
Postup na KDP – nominace
Od 17. července do 2. srpna zve divadelní spolek Krakonoš na loutkové
úterky a Pohádku naruby od 18 hodin.
Představení 9. třídy se chystá na konec června do divadla Krakonoš.
Na závěr divadelní sezóny
ve Vysokém uvádí
Divadelní společnost Artur
ve spolupráci s DS Krakonoš
divadelní hru
F. R. Čech
Dívčí válka - nová éra
pátek 17. června v 19.30 hodin
velký sál divadla Krakonoš
předprodej TANO
12
tel. 723 949 632
cena 250 Kč
V ulici Karla Havlíčka Borovského
v úseku od ski chaty ke hřbitovu na
okraji parku se provádělo ukládání
nového elektrického kabelového zemního vedení.
●
VÍTE, ŽE...
Prý
nejvýše
položený letitý
zlatý
déšť
(štědřenec)
v Čechách, poroste po porážce dál.
●
Letošní provoz
cyklobusů začíná 28. května,
končí 25. září
2011.
●
V divadle
se
11. května odehrálo vyhodnocení celostátního finále soutěže Automechanik junior.
●
Provozovny Na Růžku a Tip sport
jsou momentálně uzavřeny.
●
Kameny
padaly, aby
ustoupily
garáži,
a
další svědek
historie je o
něco menší.
●
V půlce května na autobusové zastávce u Ručiček zničili vandalové okna a
pohráli si s dopravními značkami.
●
Avizovaná prodejna v Zákostelí bohužel nebude. Majitelé vzdali otevření
vzhledem k „nadnárodnímu“ obsazení
prodejny v Barunce u Flösslů.
Lékárna
?
▬▬▬
Madonky na vysocký okruh
Kulturní komise si „vyšlápla“ 24.
května za krásného počasí na Vysocký
okruh. Hlavním účelem byla kontrola
stávajících sloupků s cedulemi z loňského roku. Cedule u Marinkova kříže
už musela být opravena. Dále jsme
vybírali umístění zbývajících madonek s texty. Mělo by jich být sedm:
pohaniště a nivy, Nístějka, lopuštík,
foto Blanka
13
kladatele – hlavně
z francouzštiny, novináře a nacionalistického
politika
–
v mládí
z generace
anarchistických buřičů, odpůrce hradní
politiky, poslance a
senátora, vášnivého
šachisty. V roce 1928
foto Blanka
se po sedmadvacetileté známosti oženil se spisovatelkou a
novinářkou dr. Zdenkou Háskovou.
Smrt našel při koupání v Jaderském
moři blízko chorvatského ostrova. Je
pochován na Olšanských hřbitovech
v Praze. Patří mezi příbuzné předky byl bratrancem dědečka z matčiny
strany - Vojtěcha Dyka, současného
talentovaného populárního zpěváka
(skupina Night Work) a herce. Z jeho
díla si připomeňme básnické sbírky
Satiry a sarkasmy, Devátá vlna s básní Soumrak moře, Okna, z kterých je
báseň Země mluví se slavným veršem
„Opustíš-li mne, nezahynu.
Opustíš-li mne, zahyneš.“,
baladu Milá sedmi loupežníků, z románů a povídek jeho známého Krysaře, drama Zmoudření Dona Quijota,
libreto k opeře Leoše Janáčka Výlety
pana Broučka.
Zd. Prášková, rodačka z Vysokého,
vzpomíná na Dyka ve sborníku Kde se
bělí Krkonoše z roku 1934. Již
z Navarova, kde býval Dyk ubytován
u Koldovských a kde vytvořil mimo
jiné Konec Hakenšmídův, docházel
častěji do Vysokého.
V Navarově napsal básník lidovou hru
Hrůzyplná pouť v Navarově čili Remišovo ďábelství a trest, odehrávající se
buky a Hradsko, Jilem, Tábor, panorama z Jilmu. V Jilmu jsme se měli sejít
se starostou Poniklé Tomášem Hájkem. Spolupráce se osvědčila, umístění madonek na jilemském katastru
obec podporuje. Na cedulích v Jilmu
bude umístěn i ponikelský znak společně s vysockým. Sami Jilemáci
chystají navíc naučnou stezku. Sloupky s tabulemi už jsou hotové, zbývá
objednat plechové cedule.
Když jsme dorazili směrem od Mlejnků na Jilem, čekalo nás příjemné a
milé překvapení. Šest zdejších usedlíků s panem starostou nás přivítalo
chlebem, solí a minerálkou. Poznali
jsme mezi nimi dříve vysocké manžele Pacholíkovi a učitelku Blanku Peterkovou, která učila svého času ve
Vysokém. Přátelsky jsme popovídali,
dozvěděli se mnohé nové informace a
dohodli se na umístění tabulí v Jilmu.
Bylo to velmi nečekané, ale o to zajímavější setkání. Děkujeme!
I.Ř.
▬▬▬▬▬
VIKTOR DYK
31. 12. 1877 Pšovka u Mělníka –
14. 5. 1931 Lopud
Uplynulo 80 let od smrti spisovatele –
prozaika, básníka a dramatika, pře14
v 19. století, truchlohru Záhuba rodu
Freudenberků, čili Vedral Don Juan,
Zleva: V. Dyk, Z. Hásková,
manželé Naskovi, H. Malířová
a I. Olbracht v Navarově.
a Švejdy Navarovského sláva a pád –
Tragedie o třech aktech pro bramborové divadlo, která se hrála poprvé
v Navarově v srpnu 1910. Karel Vik
napsal a ilustroval Mateřídoušku –
povídání o Navarovu a V. Dykovi. Vydalo v r. 1941 Nakladatelství J. Otto.
Když se vracel r. 1917 ze žaláře (ve
Vídni za protirakouský odboj a svou
literární činnost) přišel se svojí pozdější chotí do Vysokého na letní pobyt. Zalíbilo se jim zde tak, že od té
doby tady trávili v létě tři měsíce a
během roku Dyk, jak mohl, odskočil si
z Prahy podívat se na Vysoké. Byl zde
brzy jako doma. Bydlel u Chlebnů a
tehdy se spřátelili s Práškovými a podnikali denně procházky do lesů, hlavně ovšem na houby. Dyk byl náruživý
a vytrvalý, dovedl dvakrát denně probíhat tatáž místa, Zálesko i Varoulovo,
15
a i když nic nenašel, šel tam s novou
nadějí znova. Sebral všecky jedlé houby i tzv. hadule. Dyk společnost po
cestě udržoval v náladě výbornými
krémovými trubičkami od Hořavků,
které nosil jako vnadidlo pro spisovatele a redaktora A. Nečáska. Ten rád
na houby nechodil, protože Dyk se
stejně v lese ztratil z obzoru. Ve společnosti Dyka, jeho paní a kumštýřů a
literátů, kteří za nimi dojížděli a scházeli se u
Prášků,
prázdniny
příjemně,
ale rychle
uběhly. Za
návštěv bývalo veselo
a často se
dělaly sejZleva: Z. Hásková, manžekory,
k nimž se lé Práškovi a mezi nimi
Dyk dosta- V. Dyk někde ve Vysokém
vil s dostatečnou baterií lahvového piva po
všech kapsách. „Jednoho krásného,
podzimního dne prohlásil, že nám
představí Dykovu skálu. Podezřívám
ho však, že to byla záminka a že hlavním účelem výpravy bylo zlákat nás
do hradských lesů na houby. … Vedl
nás k Marynkovu kříži, ke Korábovým
břízám a dál po Tříčských vrších, až
zabočil do lesní houštiny a objevil se
na mohutné skále, prohlásiv: Totoť
jest Dykova skála.“ Později přeložil
své letní sídlo do Harrachova, aby měl
blíže na hory. Vysokému zůstal věrný,
několikrát za léto se zčistajasna objevil. Přišel zpravidla pěšky a sotva si
trochu odpočinul, už jej přitahovaly
vysocké lesy a houby. Jednou jsme
chystali výpravu do lesa na rozloučenou s A. Nečáskem. Ten se zlobil, že
už musí jet do Prahy a Dyk se vážně
zatvářil a dal návrh, že by bylo dobře
do redakce zatelefonovat, že do přítele
Nečáska udeřil hrom. Co by prý mohli
dělat. Cestou z lesa přišly mraky a
burácení v dáli. Sedělo se pak ještě
v zahradě a Dyk byl vypraven zpět do
Harrachova autem. Rozběsnila se bouře nad Vysokým a Nečásek se uchýlil
k plzeňskému u Mařatků. Někdo přiběhl se zprávou, že do Záboje, kde
bydleli, uhodilo a paní Nečásková byla omráčena. Ráno byl nejkrásnější
den a na otázku po zdravotním stavu
paní, Nečásek povídá: „Žena?, na mou
ženu jeden hrom nestačí, už zas mluví
od božího rána nepřetržitě a nic jí není!“ Vyprávěli o této události Dykovi
v Harrachově, usmíval se do vousů,
psal na útržek novinové obálky a vzápětí předčítal.
…
Ponechav choť živlů zmatku,
bandil manžel „u Mařatků“.
Duše, važ si pokoje!
Jeden hrom však nepostačí;
proto čet´ jsem málem v pláči
inserát dnes, těchto slov:
„Koupím pro klid svého domu
aspoň sto cvičených hromů.
A. N. Záboj, Nemrátov.“
Je to ukázka Dykovi básnické pohotovosti. Tvořil verše velmi rychle, a
když posílali společné pohlednice,
vždy psal ve verších. „Bylo to vzácné
a zlaté srdce. Procházky s Dykem, na
nějž nelze nikdy zapomenout, byly
jedinou radostí. I jednoduché, všední
hovory, promísené jeho vtipem, neb
duchaplnými poznámkami, byly o-
foto mlj
pravdovým
potěšením.
Ke konci
této
své
vzpomínky
musím zdůraznit, čím
byla Dykovi
jeho
choť. On
sám, věčně
snící, ponořený
v sebe, neměl mnoho
smyslu pro
praktický
Zcizená kovová posmrtná
život. V tom maska byla nahrazena
mu byla doplastovou
konalou oporou jeho paní, sama básnířka, …
přitom však vzorná žena, pečlivá hospodyně, v každém ohledu jemná, láskyplná a starostlivá. …“
Tolik ze vzpomínek na V. Dyka ve Vysokém podle Zd . Práškové.
I.Ř.
○○○
Před kamerou TV
se ocitli manželé Holcovi ze Sklenařic. V měsíčníku Recepty prima nápadů 12/2010 je představen pan Karel
Holec jako jeden z posledních pěstitelů vysockého zelí. Článek je věnován
popisu a veškerým zajímavostem o
našem proslulém zelí. Za zmínku stojí,
že se říkávalo „Havel do zelí zajel…“
a že jedinou starost jim dělají srnky,
kterým zelí chutná. Zajímavostí také
je, že vypěstované zelí v celé své kráse je nazýváno v článku hlavatkou.
(Objevil D. Dědovský)
16
věkém termínu od 1. do 9. července
2011. Případní zájemci o účast, nechť
se obrátí na hlavního vedoucího této
prázdninové akce Štěpána Zrzavého
(telefon: 774674391). Cena pro účastníka podle zprávy z patnácté strany
letošního druhého čísla Salesiánského
magazínu činí 1700 Kč.
MLJ
☻☻
V Betlemáři č. 27
František Hanuš
Profesionálnímu řezbáři, fotografovi a
amatérskému herci (1859 – 1932) je
věnován článek M. Zábranského. Narodil se v Jilemnici, ale jeho tvůrčí
období se váže k Vysokému. Má své
místo ve vysockém muzeu, k jeho pracím patří výzdoba vojtěšické kaple,
betlém v kostele v Roprachticích, boží
hrob v paseckém kostele. Dům s ateliérem č. 16 za kostelem byl zbourán r.
1959.
(Objeveno v muzeu)
Zničená !chráněná! krása
Česká televize v Událostech z regionu
uvedla 6. dubna reportáž o rozježděných bledulích čtyřkolkami mezi Roprachticemi a Škodějovem (podle ČT
Škodilovem). Nádherné velké plochy
bledulí byly poničené 2 km vyjetých
kolejí. O škodě, která byla ještě větší
než vloni po motorkářích, hovořila
především místostarostka a vedoucí
botanického kroužku Zdena Pacholíková. Roprachtičáci napočítali někdy i
15 řádících čtyřkolek, proti kterým
jsou všichni bezmocní. A jak to bude
dál!?
Větrník upozornil Honza Nosek
○○○
Do Staré Vsi se chystá rytířstvo
krále Artuše.
Ve Staré Vsi u Vysokého nad Jizerou
pořádala před převratem v osmdesátých letech tajně a nyní již řadu let
veřejně své tábory pro mládež, zvané
salesiánské chaloupky, v chalupě zvané Spáleniště, pro obnovení z vyhořelých trosek, jedna z kongregací v
katolické církvi. Jde o Společnost svatého Františka Saleského, tedy o Salesiány Dona Boska, zkráceně SDB,
jejichž zakladatelem byl italský kněz
Jan Bosco (* 1815, + 1888). Jeho nynějším nástupcem zůstává Don Pascual Chávez a i za něj se kongregace
věnuje výchově mládeže a provozuje
řadu středisek mládeže a podobné činnosti. Letošní tábor ve vysocké Staré
Vsi chystaný v rámci Salesiánského
hnutí mládeže Klubem Krucemburk
nese název Rytíři krále Artuše, což
snad bude i jeho zaměřením. Snad se
dvanáctiletí až patnáctiletí chlapci zde
v horách řádně vpraví do raně středověkých rytířských ctností i v tak novo-
Z HISTORIE
Jeníček Prasáček
6. závěrečná část
Ihned odešel za purkmistrem a oznámil mu, že z Kamence a z okolí Vysokého odchází, že jej již horský kraj
nebaví. Ať si prasata dále hlídá, kdo
vůbec chce.
-Jak chceš... Nemohu tě nutit. Konečně máš asi tolik, že je pro tebe pasení
obecních vepřů ponižující. Nechám ti
vyplatit tvou výplatu a můžeš jít. Hodně štěstí ti přeji, budeme na tebe
17
v dobrém vzpomínat.Před odchodem se rozhodl získat zpět
aspoň část majetku, který půjčil Podkozákovi a velice se potom podivil.
Známý šenkýř, kterému se v šenku
svěřil, se mezi sedícími hosty po Podkozákovi poptal a Jeníčka příliš nepotěšil.
-Nikdo kupodivu Podkozáka nezná.
To by věděl snad jen starý Koleno.
Ten již zde však není. Není tomu týden, kdy je pryč. Starý Koleno se svými třemi syny prodal chalupu a odjeli
neznámo kam pryč. První syn byl fořt,
druhý ras a třetí zatím vůbec nic. Ani
se s námi nerozloučili. Pěkně tě podfoukli! Rohatec aby je vzal!Bylo jasné, Kolenové potřebovali zmizet i s Jeníčkovým pokladem. Marné
bylo další pátrání rovněž po starém
Podkozákovi. Nikdo vlastně nevěděl
odkud je a zda vůbec kdy byl. Pouze
starý farář se rozpomenul, že to byl
snad někde sedlák, který propil usedlost, avšak nic vůbec více. Jeníček
poznal, že se stal obětí velkého podvodu. Špatně dopadl a mohl být všem jen
pro smích. Nyní se opravdu silně rozbrečel.
Jeníček zanevřel zde opravdu na
všechno. Chtěl odejít před hambou,
ale nyní to bylo ještě horší. Zanevřel
na Vysoký i na Tříč s Kamencem.
Pouze se šel rozloučit s hradem Nístějkou. Nístěje zde již nepotkal. Ten již
došel svého klidu. Pak za uchem podrbal naposledy každé ze svých prasat.
Ti za nic zcela nemohli. Jeníček potom ihned skutečně opustil celý kraj
nad tokem Jizery a odešel hluboko do
kraje a pak až na Moravu. Nevzdal se
osudu, šetřil a se svými groši koupil
někde malou chalupu, udělal dojem a
měl asi kus štěstí. Snad se z něho stal
úspěšný moravský vinař, silně získal
na váze a dožil se velmi vysokého
věku. Již mu neříkali Jeníček Prasáček, avšak Jeníček Soudeček.
Napsal Zdeněk Fišera
≡
Paměti zájezdního hostince
4. pokračování
Mé vylíčení „formanů“ nebylo by úplné, kdybych nepopsal jejich ústroj.
Maně mně to připomíná formany, tak
jak je asi líčí mistr Alois Jirásek v F.
L. Věku a jak je zobrazil častý vysocký host mistr Kašpar.
Formani, tak jak je ještě pamatuji, nosili široké klobouky, ozdobené šnůrami se střapci (Němci se žaludy), na
těle měli kazajky a koženky. Opásáni
byli koženou zástěrou. Z kapsy u kazajky vyčníval obyčejně dlouhý těžký
řetízek od hodinek, velikých jako cibule, chráněných celuloidovým pouzdrem (futrálem). Na řetízku viselo pak
několik starých penízů (zpravidla tereziánských tolarů).
V zimě, která je na Vysocku tuhá a
dlouhá, nosili formani těžký kožich a
18
na hlavu si navlékali tak řečeného
„kominíka“ tj. tenkou pletenou čepičku s třapcem (s kvastlíkem), nebo
čepičku, která zakrývala kromě vrchní
a zadní části hlavy i části obličeje
(vyjma očí a nosu) na „kominíka“ nasadili teprve klobouk. Ovšem byli i
formani, kteří nosili důkladné zimní
čepice ,,beranice“. Na nohou nosili
těžké boty, přes které v zimě přetahovali veliké plstěné boty
s holinkou
stahovanou
přezkami. To byly „válenky“ či „bufy“. Méně
zámožní formani obalovali si boty hadry neb
slámou. Na ruce navlékali silné rukavice ,,palcáky“.
Těžcí koně pravých formanů byli přistrojeni do
pěkných postrojů s těžkými chomouty, ozdobenými dlouhými, kováním
opatřenými, koženými třásněmi. Na
náruční straně chomoutu náručního
koně byla upevněna veliká lesklá
„puklice“ s přesnou firmou. Při chomoutu řádného formana nechyběla ani
kožená zastrčka pro těžký parádní bič,
ozdobený barevnými stužkami.
Pravý forman potrpěl si na silné práskání bičem, kterým oznamoval svůj
příjezd do města, k mýtu neb
k hospodě. Čím větší chlapík byl forman, tím víc práskal. Při práskání mu
nestačila ani široká silnice, takže kdo
z chodců chtěl se vystříhati náhodného
pohlazení, s úctou se vyhnul. Vozy
těchto formanů (v zimě saně
s rolničkami) byly těžké, obyčejně
s plachtou.
Ježto formani jezdili daleko a též
v noci, nesměly jim chyběti ani důkladné formanské lucerny, buď hranaté nebo kulaté, se skly chráněnými
proti rozbití silným drátěným pletivem
(košem). Lucerny bývaly jedna nebo
dvě (u kočárů a u panských saní vždy
2 lucerny vpředu po stranách sedadla
pro kočího). U obyčejných vozů zavěšoval forman lucernu pod vůz. Do pra-
vé formanské lucerny patřila silná
svíčka, které otec formanům prodával,
když jich potřebovali.
Kontrola formanských světel náležela
k hlavním povinnostem rakouských
četníků. Bylo zle, když nebyla v noci
u vozu svítící lucerna. Četník posvítil
si na puklici a zapsal si jméno majitele
povozu. Peněžitá pokuta neb jiný trest
nenechaly pak na sebe dlouho čekat.
Že byla formanská lucerna někdy notně učouzená, to nevadilo. Méně jest
asi známo, že někteří formani měli
pod vozem malá kamínka, vytápěná
dřevěným uhlím, na kterých vařili
uzené maso.
Zápisky Jindřicha Ulmana přepisuje
Miloslava Harčariková
19
Městská kronika
Rok 1935 – leden
Sníh na zamrzlou půdu padá až od 4.
ledna.
Ples sdružení republikánského dorostu
v Krakonoši.
Byly upraveny uvolněné místnosti na
Radnici pro obecní účely – zasedací
síň (z lokálu), městská úřadovna (z
výčepu) a byt strážníka (z kuchyně
s dílnou), skladiště obecního inventáře
(z krámu) atd.
Stavbu prováděl Oldřich Zítek a truhlářské práce Josef Vinklář a Frant.
Špika.
Český ski klub pořádá 19. a 20. 1. lyžařské závody o přebor župy Jizerské
v běhu a ve skoku na velkém můstku.
Vzhledem k nejistým sněhovým podmínkám konané narychlo a za malé
účasti obecenstva.
Sokol uspořádal 24. slavnost jednoty.
Sněhová bouře 25. ledna, která měla
za následek přerušení elektrického
proudu. Napadlo přes 20 cm sněhu.
Autobusové spojení druhý den přerušeno. Závěje.
Ve dvoře domu č. 69 vypukl ráno 27.
1. požár, který zachvátil stodolu a garáž. Shořela i sousední kůlna pekaře
Petra Hnyka. Příčina neznámá. Hasiči
hasili l,5 hodiny. „Požárem zničeny
byly objekty, které nijak nedávaly obci pěkného vzhledu a k obnovení původního stavu jistě stavební úřad nedá
svolení.“
Výroční valná hromada Tělovýchovné
jednoty za přítomnosti 82 členů.
Stále sněží. Pluhy jsou v činnosti. Pošta je dopravována koňským potahem
z Jablonce. Nezaměstnaní mají práci.
Další zajímavosti – zemřel známý
sklářský průmyslník a statkář Josef
Bachtík v Jesenném ve věku 84 let;
slavnostně otevřena Masarykova Všeobecná nemocnice v Jilemnici; světové mistrovství v „hockey“ v Davosu
skončilo 3. místem Československa.
I.Ř. – pokračování příště
≡
Můj dědeček - jatecký
Vysoké je město. Malé, ale město. A
dříve bylo dokonce i okresní, i když
jen soudního okresu. Mělo soud, notářství, berní úřad a všechno co k tomu
patřilo. A dvě záložny. A také městská
jatka. Tam byl jateckým právě můj
dědeček. Jinak byl obuvník (no švec)
a soudní znalec v oboru obuvnictví.
Zbohatnout se nedalo ani z jednoho,
ani z druhého, ale jateckému náležel
ještě byt, i když to byla jen jedna světnička v domku u jatek, světlo a palivo.
A to se taky počítá. Jatka byla dlouhou
dobu posledním stavením při silnici
do Staré Vsi. Byla to budova rozdělená na tři části, každá s velkými vraty a
v nich malá dvířka. První sloužila jako
skladiště a zároveň jako chlév, když
přivedli dobytče večer a porážka byla
až ráno. Druhá část byla špinavá porážka. Tam se kus porážel, kuchal,
čistil... V rohu místnosti byl veliký
kotel, kde se ohřívala voda a veliký
odsavač par. Od stropu visely různě
nastavitelné háky a na stěnách všelijaké nářadí a silné řetězy. Třetí část byla
čistá porážka. V době, kterou pamatuji, byli ve městě tři řezníci. A tak byly
tři porážkové dny, ale poráželo se
podle potřeby třeba celý týden, nebo
dva řezníci v jeden den. V den porážky děda naplnil kotel vodou, když zavedli vodovod, to už bylo hej. Předtím
20
nosil vodu od pumpy ve velkých vědrech. Než přišli řezníci, voda se musela vařit. Na porážku jsme se my děti
dívat nesměly, ale pak už nám zvědavost nedala, zvlášt’, když byla otevřená vrata. Přes velké necky položili
příčně řetězy, na ně dali poražené prase, polévali vařící vodou a sypali jakýmsi práškem. Nechci to napsat špatně a tak se přiznám, že si jeho název
nepamatuji. Chytili konce řetězů a
dřeli s nimi praseti kůži, obraceli, znovu polévali a sypali práškem, až sedřeli štětiny. Když bylo prasátko krásně
růžové, pověsili ho na háky, očistili od
zbytků štětin, vyvrhli a omyté půlky
nosili do čisté porážky. Tam byly
špalky a stoly, kde je čtvrtili a připravovali na odvoz. Na porážku hovězích
kusů se používaly řeznické pistole,
děda říkal „kanónek“. Střelecké oprávnění měl on a bylo to dost nebezpečné, ale střílel asi správně, když se
dožil tak vysokého věku. Pak dobytče
zavěsili na háky, stáhli z kůže, ta šla
na další zpracování a pak už to bylo
jako u vepřů. Před válkou porážel řezník dva, tři a někdy i čtyři kusy, podle
potřeby. To se pak končilo pozdě večer. Ted' čekal babičku a dědu úklid.
Saponáty ještě nebyly, jen horká voda,
soda, mýdlo, louh a kartáč. Musela to
být hrozná práce. Děda přiložil ještě
pod kotel, a když měli hotovo, oba se
pěkně vykoupali a byli spokojeni. Děda se vždycky smál, že takovou koupelnu neměl ani císař pán. Druhý den
vařila babička nudlovou polévku z
oháňky, protože ta slabší polovina
patřila jateckému.
Anna Čeřovská
≡
Déšť
Jako děti jsme si braly z počasí jen to
pěkné. Když pršelo, nekazilo nám to
náladu. Na domě jsme se uvelebily na
seně, tiše seděly a poslouchaly. Drobné kapky jemně cupitaly na eternit.
Velké, nebo kroupy bubnovaly, vzrušovaly nás a oknem jsme pozorovaly,
co dělá voda s přírodou. Často nám
maminka nasadila na hlavu pytel, tak
jak to dělávali pasáci a poslala nás
ven. Bosí jsme chodili po cestě a pohrávali si se stružkami tekoucí vody.
Narušovali jsme její tok nohou. Pramínky jsme přehrazovali, dělali splav
nebo je nechali obtékat. Za patou se
pak oba proudy zase spojily. Ti odvážnější z nás jen tak volně běhali v dešti,
s oblibou si stoupli pod okap a nechali
se omývat teplou vodou. Nikdy jsme
nedostali rýmu, kašel ani teplotu.
Kousek za domem byla přes cestu vykopaná struha. Vodu zachycovala a
odváděla do důlu. Celý rok jsme jej
my děti udržovaly. Když voda vyschla, nános se vyházel a čekalo se na
další déšť. Tak se zabraňovalo vymílání cest a malým záplavám.
Užívaly jsme si zábavy, legrace a zároveň přirozeného otužování. Co
takhle si to občas zkusit?
Hana Kalousová
─
Báseň o Krakonošovi z minulého čísla
napsal Karel (Václav) Rais.
(vypátral D. Dědovský)
21
Objevy Věry Babákové
na Staroveském návsí – „novinky ve
vysocké architektuře“
Zesnul profesor Stanley B.Winters
– dokončení
Od času, kdy
se asi poprvé
pozdější profesor Winters
dozvěděl
o existenci
Československa jako narukovavší
voják Spojených států amerických
z filmu v rámci výcviku, neuplynul
příliš dlouhý čas a přes Velkou Británii, Francii, Nizozemí a Německo dorazil do Čech, tehdy v osmé obrněné
divisi. V roce 1945 se dostal kupříkladu do Plzně či Prachatic. Již v rámci
devadesátéčtvrté pěší divise byl s ostatními americkými jednotkami v listopadu 1945 stažen z Čech. Studiu
historie se věnoval po návratu z Evropy a roku 1950 obhájil na novoyorské
Columbia University práci o novoslovanství a východoevropské politice
v období roků 1905 až 1914. K zájmu
o osobnosti české politiky raného dvacátého století jej na téže universitě
přivedla nejen vlastní zkušenost s naší
vlastí, ale též přední český historik
náboženské reformace a archivář, profesor Otakar Odložilík, který byl v americkém exilu již podruhé, tentokráte
nikoliv před národněsocialistickým režimem německým, ale před komunistickým režimem československým.
Wintersova disertační práce pod vedením profesora Roberta Kanna se tak
již věnovala přímo rané politické kariéře Karla Kramáře.
V letech 1957 až 1991 působil
na vysoké technické škole v Newarku
Bývalé Havlíčkovo a Pourovo čp. 243
zespoda
Pod Junkovými zespoda
Vítkovi, dříve Petruškovo
22
(stát New Jersey), kde sice vyučoval
dějiny urbanistiky a obecné dějiny, ale
stále publikoval studie z českých dějin, podporoval jim se věnující severoamerické instituce a věnoval se výzkumu. Dílo, které vykonal ku poznání
života a díla našeho rodáka
JUDr. Karla Kramáře, pak zůstává
dlouhodobě svou kvalitou skutečnou
propagací Vysocka v rámci světového
odborného dějepisectví. Založeno zůstává na poctivém bádání v archivech
ku přiblížení se oné možné pravdivosti
historického poznání. Za tento přístup
úctu vůči Wintrsově osobě i dílu různými čestnými oceněními vyjadřovala
též česká akademická obec do jeho
posledních chvil. Myslím, že bylo potřebným, alespoň tímto skromným
textem, upozornění na ztrátu, která
postihla jeho odchodem na Věčnost i
naše město, ač jeho, nejen v angličtině, především v odborných sbornících a časopisech dostupné dílo zde,
želme, nebylo dosud příliš známo.
Dovolte mi zde drobnou úpravu verše
z jednoho náhrobku z vysockého hřbitova na přání: „Bůh mu milostiv vždy
buď a v den soudný vlídně suď!“
Bc. Michal L. Jakl
ROZHOVORY
O LÉTÁNÍ
s Martinem Petruškou
Jak jsi začínal v dětství a mládí?
Již na základní škole jsem se začal
věnovat leteckému modelářství, ke
kterému mě přivedli sousedi Honza
Vacek a Ivan Vaváček. Stavění se mi
velice líbilo a naplňovalo mě něčím
23
takovým zvláštním. Jediným problémem té doby bylo těžké shánění materiálu, který byl v letech 1975 − 1980,
díky tehdejší politické situaci, téměř
nedostupný. Táta byl vždy vášnivým
rybářem, do letadel nikdy nedělal.
Vzpomínám na to, když mě sebou vozil na ryby a zjistil, že si potají v ústraní čtu Modeláře. Bylo mu asi jasné, že
ze mne rybář nikdy nebude. Ó, jak rád
bych si s ním dnes šel sednout k vodě.
Bohužel, už to nejde, není mezi námi.
Nyní jsem ve stejné situaci, protože
můj syn radši prohání motorku a o
modelařinu moc zájmu nejeví. Jako
kluci jsme stavěli tzv. volné modely.
Jednalo se o letadla, která se postavila
a nechala se plachtit sama – nebyla
ničím řízena, jak jsme dnes již zvyklí.
Stavba těchto modelů nebyla lehká,
vyžadovala zručnost, trpělivost a dlouhé večery byly věnovány vyřezávání
jednotlivých dílů z balzy a překližky,
broušení, lepení, potahování papírem,
lakování atd. Ve stavebnicích býval
podrobný návod. Díky tomu jsme byli
schopni své první výtvory i vyvážit a
nějak zalétat. Přes veškerou snahu
nám ale první letadla nelétala. Možná
proto nad tímto hobby vydrželi jen ti
opravdu skalní. Přes počáteční neúspěchy jsme éra dostali do vzduchu a
ona opravdu létala. Byl to takový malý zázrak, když jste viděli, jak se ten
váš výtvor sune vzduchem. Úžasný
pocit, na začátku hromada třísek na
stole a potom, letí… Tomu předcházelo vytažení modelu do vzduchu, odpoutání a poté již pozvolné klouzání
k zemi. Čas od času se stalo, že model
uletěl, proto jsme je vybavovali doutnákem, který byl umístěn na zadním
křidélku − výškovce. Ten zajistil návrat letadla krouživým pohybem na
zem. Užili jsme si s modely mnoho
nádherných chvil. Páni sousedi, děkuji, že jste mě k takovému koníčku přivedli. Moc rád vzpomínám na dětství
s modely, bylo krásné.
Když jsem na Střední průmyslové
škole v Náchodě pokračoval ve svém
koníčku, poznal jsem mnoho nových
kamarádů. Dostal jsem se na letiště a
kopce, kam se ostatní kamarádi nikdy
nepodívali, pokud ovšem nemodelařili. V Náchodě jsem se v modelářském
kroužku, který jsem navštěvoval, seznámil s dálkově rádiem řízenými modely. To je obsáhlá kategorie. Modely
dnes a tehdy − to se nedá vůbec srovnat. Létáme s modely, které jsou poháněny elektrickými střídavými motory,
čtyřtaktními či žhavíky. Je to bohatý a
krásný koníček, úžasně pestrý. Dnes
létají modely i na turbínový pohon,
jsou obrovského rozpětí křídel i 10
metrů a váha? Také 340 kg, ano i takové modely jsem na vlastní oči viděl.
Ovšem to už je světová špička, jezdíme za nimi do Francie či Německa. I u
nás už se ale poslední dobou vidí slušné kousky. Jde to pořád neuvěřitelně
dopředu, každý rok.
Zůstal jsi u svého koníčku, a čím jsi
pokračoval dál?
U modelařiny jsem pochopitelně zůstal, je to pro mne úžasný relax. Naučila mne mnoho trpělivosti a dovednosti. Nedokážu si to bez ní představit.
Na letecké dny se mnou jezdí manželka i naše děti ve spojení s návštěvou
zámku či města, jsou to krásné výlety.
Někdy jedu jenom s kamarády, s Jardou Hlůžem zvaným Santy, Milanem
a Martinem Nesvadbovými a s již
zmíněným Honzou Vackem zvaným
Hombre. Jezdí s námi také Milan Janata z Roprachtic. Všechno starší kozáci, mladí nějak nemají zájem. Ono
to nemá klávesnici a obrazovku a nesedí se u toho. Jsme všichni stejně
postiženi a to je krásné. Znají nás na
mnoha letištích. Na leteckém dni ve
Franci, v La Ferthé, nás nazvali bodrými modeláři z Krkonoš. Letos opět
vyrazíme na mnoho akcí a především
do Německa na letiště Lehrte, tam to
bývá impozantní. Už se těším.
Velké nadšení pro vše co létá a změna
politické situace v naší republice mi
pomohly splnit si životní sen, totiž
dostat se k velkému létání. Protože
jsem nebyl vojákem, nemohl jsem za
komunistů létat a to ani ve svazarmu
s větroni, tak to tehdy bylo zařízené.
Teprve po revoluci byla založená
24
LAA (letecko-amatérská asociace),
kam jsem se přihlásil. Něco úplně jiného než svazarm. Nazvu to jediným
slovem, svoboda. Ano, volné svobodné létání, pochopitelně při dodržování
předpisů a technických podmínek a
mnoho dalšího. Již po jednom roce
jsem získal pilotní průkaz na ultralehké letadlo. Pilotování letadla pro mě
bylo a vždy bude jedinečným zážitkem, při kterém zažívám pocit euforie
a svobody. Osobně bych to přirovnal
k takovému leteckému orgasmu. Jako
pilot UL letadla musím dodržovat určitá pravidla, např. nesmím létat nad
zakázané prostory, musím dodržovat
min. a max. výšku atd., je toho dost co
musí člověk, který se chce dostat do
vzduchu hlídat, dodržovat a kontrolovat, ale věřte, stojí to za ten pocit a
republika vám leží na dlani. Někdy mi
ukápne i slza nad tou nádherou.
Kde ses učil létat?
Zdeněk Doubek z Jilemnice má pilotní
školu, kde jsme si udělali pilotní průkaz. Ten nás naučil létat se všemi pravidly, ale i tak, abychom si to pokaždé
užili a vrátili se zpět celí. Dodnes tomu říkáme katolické létání. Řízení
letadla je potřeba se věnovat, pokud
možno, pravidelně. To proto, abyste
nevyšli ze cviku a zůstal vám ten
správný odhad pro přistání. Také proto
se dělá tzv. roční nálet a na jaře se létá
za doprovodu instruktora. V té době
jsme si letadlo museli půjčovat, každá
hodina byla placená.
A ve mně začala zrát taková myšlenka, jako si postavit vlastní letadlo. Je
to jenom velká modelařina, kterou
zážitek. Ráno přijdu na letiště, třeba i
úplně sám otevřu vrata hangáru, udělám předletovou prohlídku a vylétnu.
Totální svoboda. Najednou se vám
otevírá nepředstavitelný prostor a celá
stejně celý život dělám.
Kdy došlo na letadlo?
V době, když jsem ve firmě ještě pracoval s tátou, mohl jsem si dovolit
naplánovat si pravidelné odchody
25
z práce, např. na 16.00 hod. A já už v
té době věděl, že si postavím vlastní
letadlo. Sen se mi začal plnit v letech
1995/96, kdy jsem začal s výběrem.
Díky zkušenostem z modelařiny jsem
se rozhodl pro hornoplošník. Dal jsem
přednost konstrukci typu PIPER. Jeho
křídlo je zhotoveno ze dřeva, trup je
svařovaná konstrukce z tenkostěnných
trubek. Vše je potaženo bavlněnou
látkou, takovou, co bývala a dodnes se
používá na prostěradla. Pro jednodušší
práci jsem zvolil stavbu letadla s typovým průkazem, což znamená, že
výrobce dodá ověřenou dokumentaci a
k ní i některé díly. Rozhodl jsem se
pro zakoupení polotovaru trupu a křídel. Trup jsme od pana Podešvy ze
Šumperku přivezli na střeše favorita,
bylo to úžasné. Velkým zážitkem bylo
shánění jednotlivých dílů a materiálů
po celé republice.
Začala nepředstavitelná práce. Kdybych věděl, co mě čeká, asi bych do
toho nešel. V průběhu stavby jsem
musel dávat pozor, abych splnil podmínky pro kategorii UL a mohl vůbec
vzlétnout. Jedna ze základních podmínek je, aby to létalo.
Já jsem měl letadlo dvoumístné, to
abych se občas mohl podělit s někým
o ten úžasný zážitek vzlétnout do oblak. Letadlo v kategorii ultralight nesmí přesáhnout max. váhu 450 kg,
včetně paliva a posádky a maximální
přistávací rychlost je 65km/hod. Samotné řízení se vyrábělo na koleně za
pomoci „leteckých“ kamarádů. Celé
letadlo je potaženo plátnem, které
jsem kupoval v tehdejší Sebě v Tanvaldu. Byl jsem ojedinělý zákazník,
protože jsem potřeboval neuvěřitel-
ných 60 m bavlněné látky. Stavba byla
pracná a časově velice náročná. Týden
usilovné práce nebyl na letadle vůbec
vidět.
Letadlo jsem stavěl po částech doma
v garáži. Celé šlo sesadit a dodělávat
pouze venku, měli jsme pronajatý i
divadelní sál, takže existují fotky celého letadla právě v našem divadle. Vypadá to zajímavě.
Po úmrtí otce jsem musel stavbu na
rok a půl přerušit, abych se postaral o
firmu. Díky kamarádům Martinovi a
Milanovi Nesvadbovým a Honzovi
Vackovi, jsem letadlo dostavěl a 21.
10. 2000 v den mých 35. narozenin za
pomoci zalétávacího pilota i pokusil
zalétat. Poprvé to vůbec neletělo a nás
čekala další práce. Přijít na to, proč to
neletí. Velice nám pomohl náš stavební dozor pan Vladimír Bláha z Lomnice nad Popelkou. Tento pán mi byl
celou dobu stavby nápomocen nejen
radou, ale i konkrétním výrobkem, či
pomocí. Úžasný člověk, celý postižený létáním a především stavbou a výrobou letadel. Moje letadlo bylo
z prostých finančních důvodů vybaveno českým motorem Walter M 202.
Byl to teprve desátý kus ze zkušební
série a to nám mnoho jistoty nepřidávalo. Záletu se proto zúčastnili i páno26
úkoly u dobrovolníků, kteří stojí na označených místech výšlapu. Za správnou odpověď nebo splněný úkol dostanou účastníci razítko a v cíli vyhrává ten nebo ti, kteří na tom jsou časově nejlépe a mají splněné všechny
úkoly.
Ačkoliv jsem se letos neúčastnila, chci
i přesto poděkovat Zdeňce a ostatním
za skvěle přichystanou procházku po
okolí Roprachtic.
vé z Leteckého zkušebního ústavu
Praha. To bylo rad a rozumů, proč to
neletí. Pravdu měl opět můj kamarád
Láďa Bláha. Jeho rada byla jednoduchá − vyměň vrtuli. Nikdo tomu nevěřil, letečtí inženýři už vůbec ne. Vždyť
tu vrtuli navrhovali a vyráběli oni.
Novou vrtuli jsem si nejprve pouze
půjčil, ona to není levná záležitost.
Byl to zázrak, letělo to jako z praku.
Pan Bláha je génius. Hurá, létáme.
O výměně motoru a dalších leteckých
příhodách až příště.
Zatím dík. I. Ř.
☺
Červen slibuje také hezké počasí, poběží se, 4. 6. kolem Roprachtic, tedy
doufejme, že běžkyně a běžci nebudou
mít příliš měkký asfalt, úžeh nebo
úpal po závodě, že nebudou dehydratovaní nebo naopak se jim nad hlavou
nebudou honit mraky a z nich nebudou vyluzovány zvuky blížící se hromu a že je, kdyby byli promočení od
prudkého lijáku, nezasáhne blesk. To
však je asi věcí nereálnou, jelikož naši
organizátoři jsou zkušení závoďáci a
vědí, kdy jde do tuhého. Přeji tedy, ať
se všem daří, však vyhrát může jen
jeden.
☺
Další červnovou akcí je pouťová zábava, letos poměrně pozdě – 18. 6. a 19.
6. letošní pouť na hřišti za Hospodou
U Tichánků.
Přijďte mrknout.
Z Ropr. Š. K.
Oprava – k rozhovoru s Petrem –
mylně byl uveden popisek k fotografii
z divadla – jednalo se o hru Bez obalu.
Z Hysterikonu tedy ještě foto jako
bonus.
───
Roprachtické aktuality
V květnu proběhla v Roprachticích
tradiční každoroční, dá se říci turistická akce pod záštitou TJ Sokol a pod
názvem Roprachtická šlápota – ROŠLAP. Na desetikilometrovou trať se
vydávají nejen páry, ale i rodiny
s dětmi. Letos se počasí vydařilo a
Krakonoš byl straně Zdeňky Pacholíkové, která trasu plánuje, vždycky
nějakou zajímavou v okolí vymyslí,
projde ji, označí a pak se na ni vydají ,,závodníci“, podél trati plnící různé
27
foto z Rozšlapu Jan Nosek
SPORT
KČT
Zahájení pěší turistiky 16. 4. – jednodenní zájezd do Českého ráje. Trasa
18 km – rozhledna Dubecko – Betlémské skály – Klokočské skály – jeskyně
Postojna – hrad Rotštejn – Loktuše.
Odpolední pokračování – skalní hrad
Valečov – Skalka – Klamorna – Drábské světničky – Na Krásné vyhlídce –
Příhrazy. Naše putování provázelo
krásné slunečné počasí. Účast 19 spokojených členů KČT.
Tradiční prvomájový zájezd 1. 5. do
okolí Máchova kraje, tentokrát s tímto
programem – výstup a prohlídka hradu Bezděz – výstup na rozhlednu Vrátenská hora a dále pěšo k prohlídce
hradu Houska. Během přejezdu k Máchovu jezeru zastávka s náročným
výstupem na Lysou skálu (Spící panna). Pro děti vynikající zážitek, pro
starší i chvilka strachu a někteří to i
vzdali. Zastávku u Máchova jezera
část využívá k projížďce lodí po jezeře, druhá k prohlídce okolí. Naše putování ukončujeme na večeři v Mnichově Hradišti. Hodnocení akce – počasí dobré, nálada dobrá, volba tras
dobrá, tak co víc si přát. Účast 50 příznivců turistiky.
Jiří Líbal
≡≡
Letní termínová listina
akcí 2011
TJ Vysoké nad Jizerou
Informace: G. Havel: 481 593 283,
e-mail: [email protected]
Pořadatel: Cyklo Vysoké nad Jizerou
5. 7. Vysocký maratón − závod
horských kol
Informace: G. Havel: 481 593 283,
e-mail: [email protected]
Pořadatel: Cyklo Vysoké nad Jizerou
9. − 10. 7. „Sklenařické debly“,
volejbal dvojic
SOBOTA: Otevřené MČR veteránů nad 40 let a turnaj mužů I. a II.
tř.
NEDĚLE: Turnaj I. a II. třídy
mužů MIXŮ
Informace: Z. Seidl: 605 970 785,
e-mail: [email protected]
Pořadatelé: Oddíl volejbalu TJ Vysoké n. Jiz. a SOKOL Sklenařice
24. 7. Český pohár v bězích do
vrchu – 26. ročník: ŠACHTY –
ŠTĚPÁNKA
Informace: Z. Seidl: 605 970 785,
e-mail: [email protected]
Pořadatel: Český Ski klub Vysoké
nad Jizerou
30. 7. „Krajem zapadlých vlastenců.“ Turistická a cyklo akce
Prezentace fotbalové hřiště. Info:
Z. Seidl 605 970 785
KČT Vysoké nad Jizerou
26. 6. Vysocká časovka. Závod 6. 8. Turnaj smíšených družstev
− volejbalový turnaj 4 muži, 2
v silniční cyklistice
Trať 13,5 km „Od Křemílka do ženy
Vysokého“ (z Cimbálu u Semil)
28
Informace:
Z. Seidl: 605 970 785,
e-mail: [email protected]
Pořadatel: oddíl volejbalu TJ
Vysoké nad Jiz.
Poděkování
Rád bych poděkoval všem čtenářům Větrníku a pracovníkům
vysockého muzea za pomoc při
dokumentaci lidového zvyku –
svatojánské postýlky. Podařilo se
podchytit doposud neznámé skutečnosti, které výrazně obohacují
dosavadní vědomosti o této krásné tradici.
Mgr. Daniel Dědovský
*
U Vystrkova (vůbec ne u Ádovny)
Z. Seidl
▬
Nad Ádovnou
Okolo Petruškových vrchů přespolní běh, všechny kategorie - 3. 9.
Pohár
Libereckého
kraje
v přespolních bězích
Informace:
Z. Seidl: 605 970 785,
e-mail: ski.vysoké@tiscali.cz
Český Ski klub Vysoké nad
Jizerou
VYSOCKÉ DETAILY
OZNÁMENÍ
Pod Ádovnou
Z důvodu ustavičného poškozování plotů a neúnosného znečišťování pozemků bude průchod
přes soukromou louku a zahradu
sboru CČSH uzavřen.
29
SPOLEČENSKÁ
KRONIKA
Narození
Omlouváme se malé Amálce Bradáčové a její mamince Kláře Kobrové, že
nám v minulém čísle nedopatřením
„vypadl“ tatínek Zdeněk Bradáč.
*
Dne 18. 4. 2011 se narodil Haně Skalské z Vysokého a Jiřímu Hejdánkovi
z Prahy syn ANTONÍN Hejdánek.
*
Dne 4. 5. 2011 se narodil Oldřichu a
Markétě Slavíkovým z Horní Tříče
syn ŠTĚPÁN.
*
Dne 19. 5. 2011 se narodil Janu Slavíkovi a Kateřině Bujárkové ze Tříče
syn VOJTĚCH Slavík.
Přejeme hodně štěstí a zdraví!
Životní jubilea
Vysoké nad Jizerou
Miloslava Bucharová 73 let
Ludmila Hnyková 89 let
František Knížek 79 let
Jan Nedomlel 85 let
Květa Nedomlelová 79 let
Jaroslav Petruška 74 let
Helena Pičmanová 73 let
Oldřiška Poláková 86 let
ThDr Antonín Sporer 71 let
Anna Zemanová 79 let
Oldřich Austl 71 let
Jarmila Kadavá 70 let
Jindřiška Kliešťová 81 let
Věra Kučerová 81 let
Petr Nečásek 82 let
Josef Rón 85 let
Olga Šaldová 77 let
Horní Tříč
Anna Lukšová 97 let
Alžběta Vodseďálková 95 let
František Kubečka 74 let
Václav Metelka 71 let
Helkovice
Jaroslav Nosek 83 let
Marie Nosková 76 let
Sklenařice
Jaroslav Hájek 71 let
Josef Metelka 78 let
Anna Metelková 70 let
Anna Rydvalová 86 let
Stará Ves
Marta Čermáková 77 let
Jana Štěpánková 78 let
≈
Zlatá svatba
Manželé Marie a Milan Junkovi
z Vysokého nad Jizerou č. 359 oslavili
foto L. Strnádková
společných 50 let života 13. května
2011.
30
Diamantová svatba
V roce 1951 uzavřeli sňatek na radnici
v Dolním Bousově u Sobotky, odkud
pocházela nevěsta, manželé Květa a
Jan Nedomlelovi z Vysokého nad
Jizerou. 28. dubna 2011 to bylo šedesát společných (jak říká paní Nedomlelová:„S jedním mužským! Umíte si to představit?“) let, které spokojeně oslavili v rodinném kruhu ve Spořitelně.
Gratulujeme a přejeme
všem oslavencům mnoho zdraví!
Úmrtí
Dne 10. 5. 2011 zemřela paní Božena
Čechurová z DPS ve věku nedožitých 84 let.
Upřímnou soustrast.
≈
"Dne 12. května by se dožila 100 let
paní Anna Novotná, roz. Tvarohová
(bývalá kovárna), která se ve Vysokém nejen narodila, ale i prožila
celý svůj život."
Za celou rodinu
Ing. Alena Duchoňová (dcera)
31
PRODEJNA
POTRAVIN
LUBOŠ
KRÁLÍK
Vás zve ke každodenním nákupům potravin
● denně čerstvé pečivo
● třikrát týdně čerstvá uzenina
● ovoce a zelenina
● doplňkový prodej drogistického zboží
● krmivo pro psy a kočky
● kuřácké potřeby a tabákové výrobky
● možnost zhotovení dárkových balíčků
na OBJEDNÁVKU sudové pivo – možnost zapůjčení
výčepního ventilu k zakoupenému sudu ZDARMA
Otevřeno DENNĚ: 7:30 – 22:00
Těšíme se na Vás!
Vysoké nad Jizerou 189
tel: +420 481 593 117
Zpravodaj MěÚ Vysoké nad Jizerou - Větrník XLIV-5-6/2011,
redakce: Ivana Řehořová,
náklad 450 ks, cena 12 Kč, příspěvky zasílejte do městské knihovny
nejlépe přílohou na [email protected],
tel: 481 540 278, vytiskl a sponzoruje H&H Servis 2011.