naleznete zde - SUPERTABOR.cz

Firemní časopis o všem, co se kolem Vás děje.
4
č íslo
M A G A Z ÍN
REPORTÁŽ: Nemocnice v gruzínském Tbilisi
ROZHOVOR: Radomír Dvořák: Největší umění je nepraštit se palicí do ruky!
PROJEKTY: Budova policie Jihlava, Elektrárna
Ledvice, Poliklinika Kartouzská, Norma, Prague
Marina Office Center, Hanyš
TRENDY: Kde všude můžeme najít elektroniku?
PODPORUJEME: Supertábor Ředkovec
09
2 / Reportáž
ÚVODNÍK
OBSAH
Opravdu zvláštní období
ÚVODNÍK
Obsah, tiráž ..................................................................................................................1
Vážení kolegové, milí přátelé!
reportáž
Nikdy se o naší firmu média tak nezajímala jako právě teď. To, že podnikáme od
devadesátých let a získáváme lukrativní
zakázky po celém světě, zřejmě nebylo
přitažlivé. Jakmile se ale začalo mluvit
o pivovaru, tak jsme zaplnili snad všechny
sdělovací prostředky včetně několika zahraničních. Moc mě to potěšilo, i když je
jasné, že chotěbořský pivovar nás neuživí a neumožní nám plánovaný rozvoj.
Nemocnice v gruzínském Tbilisi .....................................................................2/3
ROZHOVOR
Radomír Dvořák: Největší umění je nepraštit se palicí do ruky! ..................4
ROZHOVOR
Jaroslav Kletečka: Mám rád spíše jistotu než riziko ........................................5
ROSS aktuálně
Budova policie Jihlava, Elektrárna Ledvice, Poliklinika Kartouzská...........6
Čeká nás totiž nelehké období. Je krize a k tomu začíná zima – ve stavebnictví
okurková sezóna. Trh je navíc velmi složitý a mnohdy mu přestáváme rozumět.
Musíme ale vytrvat. Máme dobré obchodníky, kteří dělají všechno proto, abychom
složité období přečkali. Rovněž se domnívám, že pracujeme na tak významných
zakázkách, které celou naší společnost podrží minimálně do poloviny příštího
roku. Myslím si také, že po kritických měsících přijde oživení a s ním spojený růst
a nové příležitosti.
ROSS aktuálně
Z těch největších současně realizovaných akcí je to bezesporu rekonstrukce nemocnice v gruzínském hlavním městě Tbilisi - nejvýznamnější zakázka naší firmy
od samého počátku a s jejím významem jde ruku v ruce i prestiž. Pracujeme také
na Slovensku pro čínského partnera a chystáme se rekonstruovat zastupitelský
úřad v Bankoku v Thajsku.
TRENDY
Také jsme se rozhodli vybudovat novou divizi. Jejím úkolem bude kromě rozvoje odborných znalostí především pracovat na trhu v oblasti strojírenství,
energetiky a průmyslu. Bude to zároveň velká příležitost pro seberealizaci vás
zaměstnanců.
Přeji vám příjemný podzim a předvánoční čas. Chci vás vyzvat k maximálnímu pracovnímu nasazení a loajalitě, která se nám vrátí v podobě nové
a zajímavé práce.
Norma, Prague Marina Office Center, Hanyš, Ohlédnutí – ROSS in.........7
ROZHOVOR
Lada Půžová: Murphyho zákony fungují .............................................................8
HISTORIE
Nikola Tesla - Říkali mu pán blesku – díl 2. . .....................................................9
Kde všude můžeme najít elektroniku? .............................................................10
VĚRNI ROSSU
Roman Fiala, Vít Zvolánek ................................................................................... 11
SLOVENSKO
Euro nás relatívne drží nad vodou ..................................................................... 12
IrELAND
Celtic bear falling sound asleep! ........................................................................ 13
PODPORUJEME
Supertábor Ředkovec . ......................................................................................... 14
POZVÁNKY
ROSS firemní večírek, kulturní tipy - klub Čechovka ...................................15
Roman Stryk, generální ředitel
UŽITEČNÉ
Elektrikářský slovník AJ/CZ, tématická křížovka ........................................16
REPORTÁŽ:
Zajímavá stavba po všech stránkách - nemocnice
v gruzínském Tbilisi
Je to jedna z nejvýznamnějších zakázek společnost ROSS Holding v objemu kolem čtyř set milionů korun.
Jedenáctipatrová budova všeobecné nemocnice stojí v části Tbilisi Otarchala a její půdorys lze přirovnat
k nově zbudované části nemocnice v Havlíčkově Brodě. Přímo v Gruzii pracuje šest zaměstnanců firmy
ROSS, zbytek jsou najatí místní lidé – jednak takzvaní brigadýři a pak dělníci. Jde o kompletní rekonstrukci
nemocnice včetně vybavení přístroji a vším potřebným.
nerálním dodavatelem celé stavby.“ Asi
70 % je financováno z úvěru, na zbytek
má gruzínská strana své vlastní peníze.
Nemocnice je
určená pro normální
Gruzínce, ale i pro
VIP klientelu.
Gruzie je poměrně vyspělý stát na břehu Černého moře. „Téměř nic nemá
společného s Ruskem, jak si mnoho lidí
v České republice myslí. Klasické alkoholové dýchánky na ulici tam prakticky nejsou,“ řekl na úvod generální ředitel firmy
ROSS Holding Roman Stryk. Samotné
Tbilisi je prý jako Praha před patnácti
lety. Staré město je v údolí podobném
kaňonu, zbytek včetně paneláků v duchu
socialistického realizmu stojí na okolních
stráních.
Nemocnici na okraji Tbilisi koupila za
jedno lari (přepočet: asi půl amerického dolaru) společnost New hospitals
a za pomoci České exportní banky probíhá celková rekonstrukce. „Byli jsme
u vzniku projektu. S investorem jsme se
poznali, slovo dalo slovo a dohodli jsme
se, že budeme generálním kontraktorem
pro gruzínskou stranu. Podepsali jsme
smlouvu a dnes se čeká na vyřízení peněz z České exportní banky. Celá ta zakázka bude takzvaným EPC kontraktem,
kterou financuje český stát a my jsme ge-
2 / Reportáž
Obrovská monolitická konstrukce – to
je nemocnice v Tbilisi. Postavili ji na
přelomu padesátých a šedesátých let.
V poslední době je ale ve velmi špatném
stavu. „Provádíme sanace statické části.
Budeme dodávat také kompletní přístrojové vybavení a vybavení do pokojů.
Dále je to elektřina, zdravotní technologie, medicinální plyny,“ doplňuje ředitel
a přímo ze staveniště pokračuje Miroslav
Roztočil: „Děláme první polovinu celé
nemocnice, ta druhá běží normálně dál.
Je to úplně vytlučené, všechno je vytrhané a zbyl jen betonový skelet. Jsme více
méně v novostavbě, i když to vlastně není
pravda. Ve spodních podlažích jsou nízké stropy a investor prohlásil, že nechce
Chruščovku – tedy nemocnici s nízkými
stropy, které se stavěly v sedmdesátých
letech. Tak se snažíme. Není to jen tak
zvedat železobetonové stropy. To samotné jednání se zákazníkem také není
snadné. Chtějí maximální kvalitu. Jsme
na to ale zvyklí a zvládáme to,“ usmívá se
Miroslav Roztočil, pro kterého to je první velká zahraniční zkušenost v barvách
společnosti ROSS.
Nemocnice je určená pro zcela normální
Gruzínce, kteří si platí zdravotní pojištění,
a mají tak právo na ošetření. Jedno patro
bude určené pro VIP klientelu. „To jsou
místní podnikatelé a lidé, kteří velmi tvrdě pracují. Do této chvíle se údajně léčí
v zahraničí. Tato nemocnice by měla splňovat i jejich požadavky,“ vysvětluje Roman Stryk a jedním dechem dodává, že
právě VIP klienti významně ekonomicky
přispějí na chod celého zdravotnického
zařízení.
Na stavbě je asi šest lidí z České republiky, kteří řídí jednotlivé činnosti. Investor má několik dozorců. „Máme najaté
že v Gruzii se velmi tvrdě potírá korupce.
Kdo chce uplatit celníka nebo policistu,
má počítat až se sedmiletým trestem
ve vězení. „Mě to překvapilo. Jinak je to
opravdu hezká země a Tbilisi je světovou
metropolí se vším, co k ní patří,“ dozvídám se od Romana Stryka.
Za zmínku stojí také obyčejný život Gruzínců, který přichází po práci. „Každý
si pamatuje slavný Gruzíňák,“ chytá se
Miroslav Roztočil a pokračuje: „Ten koňak
je tady moc drahý. Pijí tady také víno, které ale nijak vábně nevoní, spíše naopak.
Čech si tady připadá – co do alkoholických nápojů – poněkud mimo,“ uzavírá.
(rah)
brigadýry, kteří umí rusky a ti nám zase
shání dělníky. Je to zajímavé, ale dvacet
let tu prý nefunguje odborné učňovské
školství. Ti lidé téměř nic neumí a učí se
od nás. Po několika dnech začínají číst
z plánků, osvojují si jednotlivé činnosti
přímo na staveništi. Kdo neumí rusky,
s tím se prakticky nebavíme. Gruzínština
je totiž velmi složitý jazyk,“ říká Miroslav
Roztočil. Místní jsou jinak velmi houževnatí, hloubaví lidé, s typickými Rusy
nemají téměř nic společného. Na konci
stavby dostanou od firmy ROSS něco
jako výuční listy. Součástí zakázky bude také dodávka vybavení nemocnice – od lůžek na pokojích
až po přístroje na operační sály. „Něco
nakupujeme v zahraničí, velkou část ale
v České republice. To je jedna z podmínek celého kontraktu. Jinak stavební materiál, písek a všechno ostatní pořizujeme
přímo v Gruzii. Od nás by to bylo značně
neekonomické, kamion tam totiž jede
celý týden,“ počítá Roman Stryk.
Pracovníci firmy ROSS mají velké zkušenosti s prací v zahraničí. Byli v nebezpečných regionech, například v Korei,
a naopak také třeba v kosmopolitním
Bruselu. Gruzie mezi nebezpečné regiony nepatří. Loňská válka byla velmi
krátká a odehrála se na druhé straně
země, než je metropole. „Řekli nám, že
přes den je bezpečno. V noci máme být
doma, a když chceme vyrazit do města,
objednáme si taxi,“ plánuje Roztočil, který podobně jako další Češi zažil krátké
problémy kvůli jídlu. „Je to tady dost ostré a na to nejsme zvyklí. Několik krabiček
prášků to ale spravilo.“ Zajímavé také je,
Reportáž / 3
ROZHOVOR:
RADOMÍR DVOŘÁK:
Největší umění je nepraštit se palicí do ruky!
Radomír Dvořák je havlíčkobrodský výtvarník.
Snad každý zná jeho typické dřevěné sochy – dámy
v nadživotní velikosti. Studoval češtinu a výtvarnou výchovu a po sametové revoluci byl mimo jiné ředitelem
Střední zdravotnické školy v Havlíčkově Brodě. Dnes
je na volné noze. Čerstvý padesátník Radomír Dvořák
je ženatý, má dceru a syna a své umělecké myšlenky
seřadil do přehledné mapy. Co zvládne, ale zatím neví.
Vzpomenete si na tu chvíli, kdy
jste se rozhodl být umělcem?
Kdysi dávno, ještě na základní škole,
jsem chodil k panu Jůzovi, to byl slavný učitel v Havlíčkově Brodě. Pak mě
to chvilku pustilo a pořád jsem si jen
tak kreslil. Šel jsem na gymnázium
a v průběhu toho studia jsem začal malovat olejem. Rodiče mi ale naznačili, že
Akademie ani omylem, že bych byl povaleč, prostě bohém. Nakonec jsem se
rozhodl pro učitelství výtvarný výchovy
a k tomu jsem si vzal češtinu.
Po studiích jste učil na různých
školách a po roce 1990 jste se
stal ředitelem Střední zdravotnické školy. Mně to k sobě moc nesedí – umění a sestřičky…
Byla to z velké části náhoda. Učil jsem
tam asi dvě hodiny týdně estetiku.
A zrovna v té době proběhla revoluce
a začala se scházet občanská fóra. Já
jsem se toho vůbec nezúčastnil. Oni ale
pořád hlasovali, pořád vybírali ředitele
a nakonec mě v mé nepřítomnosti na
to křeslo posadili. Asi jsem jim připadl
jako nejmenší zlo, nevím.
Být ředitelem znamená také vést
veliký úřad a hodně papírovat.
Bavilo vás to?
Já jsem fatalista, přijal jsem to jako
osud. Kontakt s lidmi, řízení a také se
vyznat v těch labyrintech byrokracie –
zkušenost úžasná, jen ale nemusela
trvat třináct let.
4 / Rozhovor
Od roku 2003 jste na volné noze.
Proč? Byly to právě ty labyrinty
byrokracie?
Souběžně se zdravotkou jsem začal
prodávat některé svoje věci, sochy
a tak. Pomalu se to ale začalo vyrovnávat - finančně i časově. Bylo hezké mít
dva ředitelské platy. Musel jsem se ale
rozhodnout, co opustit. Sochy opustit
nemohu, tak jsem opustil školu. Sám
se sebou jsem sepsal dohodu, pěkně si
poděkoval a dvakrát ji podepsal.
Tak jste se stal umělcem, jak se
říká, na plný úvazek. Co vůbec
umění pro vás znamená?
Posedlost a také si tím řeším různé
osobní věci. Já nesportuji a je to pro mě
sport a fyzická aktivita. Je to duchovní
činnost, meditace.
Pracujete se žulou, betonem
a pískovcem. Vaším hlavním
materiálem je ale dřevo. Proč
zrovna dřevo?
To není žádné těžké rozhodování. Když
člověk začíná jako mladý, tak dřevo je
dostupný materiál a technologie nejsou
drahé. Ty ostatní materiály přišly na řadu
až ve chvíli, kdy jsem si to mohl dovolit.
Kámen je pro mě ale i jakýsi odrazový
můstek ke zpětnému pochopení dřeva. Kdo nedělal do kamene, tak těžko
pochopí ty specifiky dřeva, které unese
dlouhé křivky, je úžasně pevné. Kámen
vzdoruje víc v čase, pro zpracování je
ale daleko choulostivější a křehčí.
V obecnou známost jste vstoupil
jako autor Haškem inspirovaného
Národního památníku odposlechu v Lipnici. Jsou to tři obrovské
sochy ve skalách…
K lomům mám vztah od dětství, mám
dokonce fotku, když mi bylo asi pět let
a stojím tam. Ono se to barvou vody
trochu podobalo Plitvickým jezerům
z Vinnetoua a tím jsem byl unešen. Pak
jsem tam také chvíli učil, a když učíte,
tak se nudíte. A oni zrovna něco modelovali a bylo tam i ucho. A najednou mi
problesklo, že mi kdysi jeden spolužák
říkal hned po škole, že jsem upustil od
abstrakce a začal dělat figury. Tak si
říkám: já tě vytrestám a udělám velké
ucho. Původně mělo být dřevěné – někde na zdi, ve smyslu jako že i stěny
mají uši. Nakonec jsem si vzpomněl na
ty lomy. K uchu přibyla ústa a oči.
Letošní rok je pro vás takovým
rokem bilančním. Kam se budou
ubírat vaše múzy?
Projektů mám celou řadu, mám dokonce takovou myšlenkovou mapu. Je to
spleť čar vycházejících ze společného
středu. Nevím ale, co všechno stihnu
nebo dokážu. Každopádně se chci zabývat křížem, to je silné téma odnepaměti, v blízké době to bude obří Haškova hlava, která by měla stát někde mezi
Lipnicí a Světlou. A co nestihnu převést do té správné podoby, tak alespoň
nakreslím na papír. A těch papírů bude
hodně…
(rah)
ROZHOVOR:
JAROSLAV KLETEČKA:
Mám rád spíše jistotu než riziko
Strážce pokladny společnosti ROSS Holding – to je Jaroslav
Kletečka. Přišel v květnu 1998 nejprve na pozici ekonoma,
později se stal ekonomickým ředitelem. Jak už z jeho pozice vyplývá je šetrný, neimpulzivní a rád o věcech přemýšlí.
Zastánce zlaté střední cesty. Je otcem čtyř dětí – Jana,
Anny, Kláry a Kateřiny – a mezi jeho záliby patří cestování,
kultura, sport a hudba.
Jako finanční ředitel sedíte na pokladně, jak se vám sedí?
Sedí se mi dobře, když to beru čistě jen
z fyzikálního hlediska. Ale na druhou stranu: myslet si, že ten, kdo sedí na penězích
je šťastnější nebo má snadný život, tak to
určitě není. Je to pozice často stresující
a není jednoduchá.
Při prostém pohledu na počet
zaměstnanců
společnosti
je
jasné, že to je především velká
zodpovědnost…
Chtěl bych říct, že moje práce není jen
o penězích. Musím udržet účetní a daňovou integritu firmy i celé skupiny ROSS,
která zahrnuje zhruba deset společností.
Je ale zřejmé, že oblast financí je nejcitlivější a nejsložitější, protože – jak už jste
řekl – je to zodpovědnost vůči zaměstnancům, ale i dodavatelům.
Spíte klidně?
Spánek mám relativně dobrý (smích),
i když člověk stárne a už to není co bývalo.
Zatím si ale nemohu stěžovat.
Váš dobrý spánek jistě souvisí
i s tím, že máte velkou rodinu, která
si tatínka hýčká. Je to tak?
Mou výhodou je, že mám tři dcery a jednu
sympatickou manželku. Neodvážil bych
se tvrdit že to přispívá k dobrému spánku,
ale na druhou stranu mě to připadá jako
docela dobrá investice. Holky často více
tíhnou k rodině, a tak předpokládám, že
se o mě ve stáří postarají (smích). Na třináctý Paroubkův důchod raději spoléhat
nechci. Jinak radost mi dělá i můj syn,
který hrál na housle, teď zpívá, hraje na
kytaru a na piano, a tak nějak zapadá do
naší hudební rodiny. Holky se v tomto „nepotatily“. Zajímá je spíše móda, počítače,
mobilní telefony a podobné věci. S rodinou trávíme společně hodně času, jezdíme na dovolené a víkendy. Máme chatu
poblíž Melechova. Letos jsme byli společně v Řecku. Myslím že to byla poslední
opravdu rodinná dovolená. Starší dětí
už mají své zájmy, syn studuje univerzitu
a cestuje raději po světě s kamarády.
Tak se třeba nakonec vrátíte
k muzice…
Muziku mám rád, tohle ale nepředpokládám. Hrál jsem dlouho na housle, dokonce jsem v dětství vystupoval i s folklórním
souborem Kalamajka. Housle jsou ale
těžký nástroj. Pokud necvičíte pravidelně,
tak to prostě nejde. Možná bych si vybral
něco „jednoduššího“, třeba piano nebo
kytaru. Návrat do aktivních řad ale opravdu nehrozí.
Vy jste byl na počátku havlíčkobrodské skupiny E.M.I.L., kde dodnes
hrají vaši bratři. Jak to tenkrát bylo?
U samotného založení jsem nebyl, i když
s většinou členů jsme hráli ještě předtím
jako studenti ve školním tanečním orchestru, tenkrát ještě pod lidovou školou umění. Vydrželo mi to ale jen do vojny. Poté
jsem se oženil a začal mít jiné starosti,
a z hraní po plesech a svatbách sešlo.
Pojďme z pódia zpátky do firmy
ROSS Holding. Vzpomenete si na
svůj první pracovní den?
Vím, že jsme stěhovali nábytek. Společnost se skokově rozrůstala, přibírala nové
zaměstnance a získávala větší zakázky
a nové zaměstnance bylo nutné někam
posadit. Podrobnosti si už nepamatuji, je
to 11 let a navíc jsem sklerotik a spíše se
soustředím na aktuální situaci.
Aktuálně je to více než zajímavé,
světem vládne ekonomické krize.
Jak se vám to jeví?
Krize patří bohužel k zatím stále nejefektivnějšímu ekonomickému modelu
- kapitalismu. Přes očividné nedostatky
a problémy je to ale i cesta, jak pročistit
trh a nahromaděné deformace v ekonomice. Pro finančního ředitele velké firmy,
jako je ROSS, je krize samozřejmě významná komplikace.
Berete to jako výzvu pro ekonomy
a finanční manažery?
Já jsem člověk, který má rád spíše jistotu
než riziko. Mě to samozřejmě úplně netěší
a přináší mi to jisté množství adrenalinu
a stresu. Věřím ale, že máme schopné
obchodníky a manažery, kteří seženou zajímavé zakázky, a že to firma přečká bez
zásadních otřesů.
Jaroslav Kletečka
se stará o to,
aby firma měla
dostatek toho
nejdůležitějšího –
totiž peněz.
Pochází z muzikantské rodiny.
Ještě mi ještě prozraďte vaše plány
do budoucna …
Nerad plánuji, ale rád bych se podíval ještě letos na podzim do Říma a také bych
měl navštívil očního lékaře. V poslední
době mi slábne zrak, číslice vidím rozostřeně a mám pocit že se mi peníze rozplývají před očima.
(rah)
Rozhovor / 5
ROSS AKTUÁLNĚ
Policie – krajské ředitelství v Jihlavě
Práce mezi
zločinci – i do
takové situace se
dostávají zaměstnanci společnosti
ROSS Holding.
Společnost REKO Brno provádí generální
rekonstrukci budoucího krajského ředitelství
Policie České republiky v Jihlavě. Slavnostní
start je v plánu první den roku 2010. ROSS
Holding provádí na stavbě kompletní
elektroinstalace, silnoproudy a slaboproudy
a hromosvody. Také rekonstruují trafostanici
a hlavní rozvodnu. Řečeno v korunách –
zakázka za 10 milionů, která musí být hotová
do prosince letošního roku. „Pracujeme za
plného provozu a mnohdy je to velmi akční,“
prozrazuje šéf projektových týmů Libor Veselý
a dodává: „Po chodbách, kde pracujeme,
chodí tu a tam zločinci v poutech. Po
chvíli bleskově mizí výjezdová jednotka a za
okamžik přiváží další provinilce.“
Práce v budově policie v Jihlavě vyžaduje
vysoké nasazení a patřičnou preciznost.
Vše musí přesně odpovídat projektové
dokumentaci a zadání. Jde o čtyřpodlažní
budovu, ve které se současně staví
a zároveň na plný výkon pracují všechny
pořádkové složky.
Elektrárna Ledvice
Ledvice je městečko na úpatí Krušných
hor mezi lázeňskými centry Teplice
a Bílina. Tepelná elektrárna byla
postavena v letech 1966–1969. Hned
6 / Ross aktuálně
za ní leží jeden z největších českých
hnědouhelných dolů s obrovskými nevytěženými zásobami. Společnost ČEZ
se proto rozhodla, že elektrárnu rozšíří.
ROSS Holding tam pod vedením Miloše
Jirky dodává silnoproudé elektroinstalace do dozorovny, strojovny, mezistrojovny
a věže. To vše za 19 milionů korun. „Je
to velmi zajímavá a netypická práce.
Kotelna elektrárny – místními nazývaná
Cheopsova pyramida – bude vysoká 150
metrů a bude to největší budova v České
republice,“ říká Miloš Jirka. Aktuální zakázka je pokračování té minulé z loňského roku. „Je to monumentální dílo, které
se má podle projektu budovat až do roku
2012. Vůbec tepelné elektrárny jsou obří
stavby, kde se proinvestují velké finanční
částky.“
Poliklinika Kartouzská –
Pavilon vstup
Objekty se nachází v Praze 5 a historicky slouží jako poliklinika městské
části. Investorem stavebních úprav celého komplexu je dceřiná společnost
švýcarského koncernu Medifin AG
Medifin s.r.o. ROSS pro ně dodává
kompletní novostavbu pavilonu Vstup,
který se skládá z vrátnice a třípodlažní
budovy. Obratově to představuje asi 31
milionů korun. „Do této chvíle jsme zdemolovali starou vrátnici, pokáceli stromy
a probíhají práce na přípojkách inženýrských sítí,“ vyjmenovává šéf stavby za
ROSS Holding Daniel Stibůrek. „Zakázku jsme získali pro velmi dobré reference a také proto, že s Medifinem
spolupracujeme. Ve třípodlažní budově
má být lékárna a ordinace. Mezi vrátnicí
a lékárnou bude umístěn hlavní vjezd do
areálu polikliniky.“
Obchodní řetězec Norma
Divize Facility Management získala
práci u obchodního potravinářského řetězce Norma. Ve středních a severních
Čechách mají asi 50 prodejen. „Zajišťujeme periodické kontroly a revize
silnoproudých instalací. Kontrolujeme
nouzové osvětlení, hromosvody a provádíme drobnou údržbu,“ říká ředitel divize
Václav Brečka a pokračuje: „Zakázku
jsme získali na základě velmi dobré reference u jiných obdobných řetězců. K realizaci máme určenou skupinu elektromontérů, která v pravidelných cyklech
provádí tento servis.“
Prague Marina Office
Center
Tři administrativní budovy vyrostly doslova před očima v Jankovcově ulici poblíž
holešovického přístavu v Praze. Jde
o celkovou revitalizaci starého přístaviště. Investorem je skupina Lighthouse,
generálním dodavatelem stavby potom
Porr Česko. „ROSS Holding dodává
kompletní silnoproudé a slaboproudé
elektroinstalace,“ prozrazuje zodpovědná osoba Jaroslav Plíšek. Zásadní je, že
jde o poměrně veliký objem prací, které
musí být dokončeny ve velmi krátkém
čase. Na břehu Vltavy vznikají nové
a zpeněžení dobytka,“ píše se v archiválii. Zajímavé je možná i to, že v domě byl
také Posázavský svaz elektrárenský.
administrativní prostory. Celkem se počítá s pětadvaceti tisíci metry čtverečnými
kancelářských ploch, dvěma tisíci metry
obchodních ploch a velkým podzemním
parkovištěm. Zajímavostí je také samotné provedení budovy – je to modulární
stavba, která umožňuje vysokou flexibilitu dělení pater a propojování objektů
k dosažení velkoplošných kanceláří.
Bývalý Rolnický dům poblíž železničního nádraží v Havlíčkově Brodě změnil
svého majitele v roce 1997. V dražbě
ho s velkými plány koupila firma ROSS.
Původní záměr zněl: v útrobách prostorného domu vybudovat byty a komfortní
kanceláře. „Prvním a nesnadným úkolbylo vystěhovat stávající nájemníky. Šlo
o v uvozovkách méně přizpůsobivé občany,“ říká dnes už s úsměvem na rtech
Hanyš
Společnost Hanyš s.r.o. se zabývá pronájmem jeřábů, těžkých a nadrozměrných
tahačů. V Radonicích u Prahy staví administrativně-výrobní areál. Dodavatelem TZB je firma Pecha a.s., pro kterou
ROSS Holding připravuje kompletní
elektroinstalace a systém měření a regulace. Zajímavá je především soustava
tepelných čerpadel, které ovládá automatizační systém Domat. „V administrativní
budově jsou celkem čtyři. Využíváme
je ke chlazení a opačně i k topení. Provozní budova jich má dohromady sedm,
které slouží pouze k topení. Pro případ
tuhé zimy je tam i výkonný elektrický
kotel,“ popisuje Jiří Zlata. „Automatizační
systém je velmi sofistikovaný. Neustále vyhodnocuje data z teplotních čidel
a kaskádovitě spíná čerpadla.“ Práce
v areálu firmy Hanyš jsou v plném proudu. Skončit mají letos na podzim.
Ohlédnutí – Rolnický dům
alias ROSS in
Josef Topolovský, který stojí u celého
projektu od začátku. „Pamatuji si, že když
jsem do té neuvěřitelné špíny přivedl svou
kolegyni, tak se hned chtěla jít sprchovat,
protože to bylo opravdu hrozné.“
O mnoho desítek let později – v roce
1998 – tam ROSS začal budovat první
byty. Problémy s romskou komunitou ale
neustávaly. „Dokonce si pamatuji, jak děti
dávaly do pytlíků exkrementy a házeli je
po kolemjdoucích lidech na chodníku.
Když jsme začali pátrat, kdo to byl, tak
jsme pochopitelně nikoho nenašli. Postupně se nám ale dařilo přestěhovávat
jednotlivé rodiny do jiného domu,“ vzpomíná Josef Topolovský. Pravidelný šok
přišel ve chvíli vybírání nájmu. „Dostat
z nich peníze nebylo snadné. Když brali
dávky, tak pili třeba tři dny v kuse. Pak
už ale neměli ani korunu. Jednou jsem
šel také vybírat nájemné a paní měla obrovský hrnec na kamnech a vařila snad
skopové. Povídala mi, že mi nedá peníze,
abych si raději zakousl toho masa.“
Rolnický dům se přejmenoval na ROSS
in, i když se to původní jméno stále používá. Dnes je to jeden z nejlépe vybavených
domů v Havlíčkově Brodě, ve kterém sídlí desítky různých firem, obchody a bar.
„Poslední nepřizpůsobivou rodinu jsme
nakonec také vystěhovali. To, co po sobě
zanechali, bylo skutečně hrozné. Prostor
vyžadoval kompletní přestavbu včetně
výměny omítek, podlah a veškerého příslušenství,“ uzavírá Topolovský.
(rah)
Rolnický dům má svou dlouhou historii.
Karel Škvor o něm v archivním dokumentu mimo jiné uvádí, že byl nákladem
čtyř milionů korun postaven v letech
1925–26. Své sídlo – jak už z názvu vyplývá – tam měly zemědělské subjekty,
především tedy Svaz pěstitelů zemáků
a jeho odbory založený v Německém
Brodě roku 1908. „Přízemí jest věnov
no obchodu a postranné krámky slouží…
družstevní mlékárně, družstvu pro chov
Ross aktuálně / 7
ROZHOVOR:
LADA PŮŽOVÁ:
Murphyho zákony fungují!
Lada Půžová pracuje ve společnosti ROSS Holding
od roku 1998. Věnuje se především realitám a jejich
správě. Ve své kanceláři často nazouvá holínky
a provází zájemce rozestavěným Villa Parkem Čechovka. Jinak je vdaná, má dvě téměř dospělé dcery a její
původní profese s realitami prakticky vůbec nesouvisí.
Studovala totiž na Střední průmyslové škole textilní
v Jihlavě–Heleníně. Volný čas tráví většinou na dlouhých procházkách se svým psem.
Zastavme se u těch Murphyho
zákonů. Který je pro vás
nejdůležitější?
Má-li se něco pokazit, tak se to určitě
pokazí.
A vaše zkušenosti?
To tak naprosto funguje. Když to převedeme na nemovitosti, jak jinak. Když bude
pršet a vezmu světové strany, že z jihu by
nám to nic nedělalo, ze severu nám to
proprší, tak hádejte, ze které strany bude
foukat vítr? Pochopitelně ze severu.
Z toho ční typický, osobitý optimismus. Souvisí to s vaším poměrně
dlouhým působením v Junáku?
To nevím (smích). Junáka jsme u nás ve
Šlapanově zakládali s kolegou, kterému
je 82 let. My jsme se spíš snažily – tedy
já a několik dalších maminek od dětí –
najít nějakou volnočasovou alternativu
pro holky. Původně to totiž bylo jen pro
kluky. A taky jsme se snažily přivést děti
k něčemu smysluplnému.
Podařilo se vám to?
Jednou týdně jsme chodili na schůzky,
připravovali program. Později jsme začali
také jezdit na závody, skautské závody,
ale i jiné aktivity. Přes několikadenní
výjezdy to pokračovalo až k týdennímu
táboru, což bylo maximum. Ono týden
ty děti hlídat, starat se o program, vařit
jim, to není jednoduché. Ještě k tomu se
mnohým stýská, a když jsme jeli domů,
8 / Rozhovor
Vraťme se ještě před Junáka do
dob vašich studií. Měla jste pracovat v textilním průmyslu. Proč
zrovna tam?
Ve čtrnácti letech, když jsem měla odejít
na střední školu, tak se dá říct, že za mě
rozhodovali rodiče. Já jsem nevěděla, co
chci dělat. Vybrali Střední průmyslovou
školu textilní v Jihlavě, což byla tenkrát
docela prestižní škola. Naučila jsem se
tam od rozlišování materiálu až po konstrukci střihu. Když jsme se ptali, co z nás
bude, tak nám říkali, že jsme vychováváni
jako střední personál pro textilní továrny.
Já když jsem si v osmnácti představila,
že předstoupím před podstatně starší
ženský v Pleasu a budu jim vykládat, co
a jak mají šít, tak mě jímala hrůza a věděla jsem, že tohle dělat nechci. Pracovala
jsem pak nějaký čas ve skladu, výroba
mě ale vůbec nelákala.
Tam jste ale neskončila a jedenáct
let pracujete ve společnosti ROSS
Holding. Jaké byly vaše začátky?
Sedm let jsem byla na mateřské dovolené. Ke konci mě to už moc nebavilo. Žijeme ale v jednom domě s mojí maminkou
a babičkou a ony holky pohlídají. Tak jsem
se začala poohlížet po nějaké práci. Když
bylo mladší dceři rok a půl, dostali jsme
od mého bráchy Romana Stryka nabídku
vyrábět mimo podnik malé rozvaděče.
Peníze jsme potřebovali, ale hlavně v tom
byla taková moje chuť něco dělat. Manžel
– elektrikář – tedy montoval a já jsem dělala tu přípravu. Začali jsme dělat různé
druhy, byly to modely 1021, 1020 a tak
dále. Jednoho krásného dne jsme znovu
pracovali a děti si hrály venku. A jedna
dcera říká té druhé: Dnes budeme dělat
„dešetdvačetjedničky“. To byl takový impulz s tím praštit a jít dělat něco jiného.
A pak přišla nabídka na místo sekretářky
k řediteli divize reality. Začali jsme řešit
pronájmy a veškerý servis kolem realit.
Co nějaký veselý zážitek z dob
studií?
Jeden mám. Byla jsem na praxi v Polné,
kde se šily malé kombinézy pro Sovětské
Svaz. My jsme do toho všívali gumičky. Já
jsem si vcelku slušně propočítala, kolik
jich ušiji za den, za měsíc a za rok a pořád
jsem měla potřebu u toho zaměstnávat
mozek. A taky jsem si říkala, že jestli
tohle jednou budu dělat, tak skončím na
cvokárně (smích).
Co děláte dnes?
Řadu věcí kolem ostatních budov pomalu
předávám kolegyni a moje práce se točí
především kolem Villa Parku Čechovka,
což je naše nová stavba bytových domů.
V brzké době nás čeká kolaudace všech
bytů. Bývám v kanceláři, často mám
schůzky a téměř pravidelně si nazouvám
holínky a vodím zájemce přímo na staveniště.
(rah)
tak jsme toho vždycky měli dost. Domů
jsme je ale přivezli všechny.
MINULOST:
Říkali mu pán bleskŮ – díl 2.
O Nikolovi Teslovi bylo napsáno mnoho knih a zcela nepochybně ještě další vzniknou. Tak veliká a výjimečná osobnost to byla. V minulém čísle ROSS Magazínu jsme
si stručně shrnuli jeho život a nejzávažnější objevy. Patří
mezi ně bezesporu plošné rozšíření střídavého proudu
a mimo jiné i vůbec první indukční elektromotor. Tentokrát
budeme pokračovat v dalších zásadních objevech a zastavíme se také u samotné osobnosti vynálezce.
Odkaz Nikoly Tesly není možné srovnávat s ostatními. Byl to naprosto výjimečný, jedinečný a velmi osobitý člověk.
Kromě svých velkých objevů se pouštěl
i do bizarních a nekonvenčních pokusů
a spekulací, které často nevedly k fungujícím přístrojům či reálným výsledkům.
Pojmenování čaroděj, pán blesků nebo
mág si vysloužil pro své pokusy s obrovskou nakumulovanou energií, která je
lidskému oku patrná jako blesk.
Doslova a do písmene se Tesla blýskl na
Světové výstavě v Chicagu v roce 1893
(byla to Kolumbova výstava – 400 let po
objevitelských plavbách). Mimochodem
se tam slavní vynálezci té doby včetně
Thomase Alvy Edisona předháněli, kdo
více zaujme. Zaujal opět pán blesků.
„V elektrotechnickém pavilonu profesor
Tesla oznámil, že do svého těla vpustil
elektrický proud o síle 100 000 voltů,
aniž by utrpěl jakoukoli újmu na zdraví,
což se jeví jako naprostý zázrak, zvláště
když si uvědomíme, že při popravách
v newyorském Sing Sangu se používá
pouhých 2000 voltů. Pan Tesla taktéž
předvedl řadu dalších zajímavých experimentů, z nichž některé byly tak úžasné,
že je nelze slovy popsat,“ uvádí Marc
J. Seifer ve své knize a cituje přitom
tehdejší žurnalisty. Oněch 100 000 voltů Tesla za několik dnů povýšil na 250
000 a vysloužil si označení čaroděj fyziky. Vědci semknuti kolem objevitele
se také seznámili s parními generátory
a mechanickými oscilátory, které bylo
možné využít jako elektrické hodiny pro
pohánění dokonale synchronizovaných
motorů. „Tesla též předvedl radiový přijímač nemodulovaných vln (CW – continuous wave), přestože v té době nikdo
plně nechápal význam takového zařízení.
Nicméně po dosažení rezonanční frekvence se opět rozsvítily červené zářivky,
čímž došlo k bezdrátovému přenosu informací. Jednou z nejzvláštnějších věcí,
které Tesla předvedl, bylo cosi podobného Kolumbově vejci. Byl to další prstenec, který demonstroval nejen principy
rotujícího magnetického pole, ale také
Teslovu teorii planetárních pohybů.“ Za
zmínku stojí rovněž spolupráce s filmovým průmyslem.
Všemi uznávaný Nikola Tesla mohl bezpochyby vydělat pohádkové jmění a žít
si vysoko nad poměry. Přesný opak je
ale pravdou. Historikové a badatelé jeho
odkazu se shodují: žil na dluh. Mnohdy
dlužil třeba jen stovky dolarů a raději
prodal svému věřiteli patent, než aby sehnal peníze a zaplatil. Byl to velmi osobitý
a možná i svérázný muž. Čestný předseda Teslovy pamětní společnosti William
H. Trebo vzpomíná: „Jednou, když nás
Tesla navštívil, tak ho můj otec vzal do hotelu Book Cadillac, v té době nejlepšího
v Detroitu. Přijeli jsme tam pozdě. Otec
navrhl čekat, Tesla o tom ale nechtěl ani
slyšet. Za hektického pobíhání číšníků si
esla objednal ohřívací mísu, chleba a mléko
a pustil se do přípravy oběda dle vlastních požadavků. Pochopitelně k pobavení
mého otce a značného neklidu vrchního.
Také díky této události si troufám říci, že
jsem pochopil jeho složitou osobnost.“
Díky své nesmírné
všestrannosti se
Tesla dostává do
naprosto jedinečné
kategorie vědců
a vynálezců.
Jeho život byl
velmi diskutabilní
a kontroverzní.
Tesla si stanovil za cíl změnit svou prací
směr, jímž se lidstvo ubírá. Zcela jistě se
mu to podařilo.
(rah)
Zdroj: Internet
Seifer, M. J. Nikola Tesla. Praha: TRITON, 2007. ISBN 97880-7254-884-2
Současnost / 9
TRENDY:
Kde všude můžeme
najít elektroniku?
dějů, zbraňové technice a pro nás Středoevropany udivujícím zemědělství. Zaměřili bychom se více na biomedicínské
aplikace.
Elektronika je
všude – kupříkladu se bez
ní neobejdou
lékaři při velmi
náročných
operacích.
Stále nezodpovězenou otázkou je,
kde se vývoj elektroniky zastaví.
10 / Trendy
Každodenní život člověka euro-americké
civilizace je spjat s pohodlím, komfortem,
zvyšováním objemu takzvaného volného
času, zaměřením se na vlastní spotřebu.
K tomuto účelu začala naše civilizace
utvářet své aktivity, poměr času stráveného k úpravě okolností ke zvýšení pohodlí
se tomuto trendu generace upravoval.
Během doby se ukazuje, že k cíli potřebujeme navýšit energii spotřebovanou.
I když civilizace jako by chtěla šetřit energii, nároky na energii ke zvýšení pohodlí
stoupají.
Jistou částí kultu a kultury je v posledních stoletích elektrická energie
a zařízení, která tuto energii formují do
požadovaného tvaru, velikosti a formy
v čase a prostoru. Zařízení jsou nazývána
elektronikou. Pohodlí a požadavky sahají
jak do rozměrů tisíců km, tak do rozměrů
řádů nanometrů a pikometrů. Snad neexistuje činnost, kde bychom dnes nenalezli elektroniku. O to je ale zajímavější,
kde všude se s ní setkáme. Zvykli jsme
si, že reprodukování jakýchkoliv záznamů zvuku, obrazu bez elektroniky nelze,
digitální snímání a reprodukce je dnes téměř ve všech domácnostech. Automobil
je vlastně také jeden velký elektronicky
kontrolovaný celek, letecká technika
snad samozřejmě.
Jako velmi zajímavé aplikace elektroniky
se jeví aplikace ve fyzice plazmatu, molekulární chemii, řízení extrémně rychlých
Každý z nás si asi zvykl, že kardiostimulátor je ambulantní záležitost a čeká
koncem života nezanedbatelné procento
populace. V biomedicíně ve fázi základního výzkumu slouží projekt nanorobotů
jako část náhrady klasické chemicko-biologické terapie. Tyto inteligentní přístroje
jsou aplikovány do živého organismu a po
dopravě k orgánu s příznaky onemocnění
pomocí předem nastaveného programu
vykonávají činnosti, které by v organizmu vedly k změně stavu postižené tkáně
nebo orgánu, a příznaky onemocnění by
se tak odstranily. Nanoroboti mohou být
na různých úrovních umělých struktur až
do úrovně elektronického systému. Tato
terapie se tak v tento okamžik jeví jako
méně zatěžující organizmus. Jinou, méně
známou aplikací elektronických systémů,
jsou oblasti implantátů různých částí lidského těla nebo orgánu.
Jedním z příkladů je vizuální protéza. Na
základě studia a znalostí jak vlastností
oka, tak mozku a centra vidění, lze aplikovat protézu v současnosti s hustotou
obrazu více než 1000 bodů. Fotoreceptory jsou buňky, které převádějí elektromagnetickou vlnu v pásmu viditelného
světla s vlnovou délkou (400–700 nm)
na signály předávané neurony do mozkového centra. Fotoreceptory jsou součástí
buněk sítnice s celkovou tloušťkou 200
m. Ostatní buňky sítnice řídí signály fotoreceptorů a zpracovávají je pro přenos pomocí neuronů. Slepota je stav, při kterém
je některá část buněk v tomto procesu
nefunkční. Elektronický implantát je konstruován tak, že může být použit kdekoliv
na vizuální cestě optického vjemu. Pokud
je implementace implantátu závislá na
anatomii cílové oblasti (sítnice oka), zobrazovací proces má společné požadavky na
paralelní nervový interface a výkonovou
účinnost, které určují provedení implantátu. Podle typu poruchy oka a dalších částí
vidění se implantáty speciálně nastavují
a upravují. Při zběžném pohledu na oko je
patrných několik základních onemocnění. Sníží se například průhlednost vstupní
části oka, deformuje se čočka, změní se
optické vlastnosti sklivce, dojde k poškození části sítnice. V procesu vidění došlo
k poškození části fotoreceptorů. Do cesty
vnímání se zařadí miniaturní kamera, která sejme obraz. Zpracuje jej a pomocí laseru nebo radiového přenosu přenese na
sítnicový implantát. Na něm se vytvoří patřičná část obrazu. Na tomto sítnicovém
implantátu jsou také zdroje pro napájení
vnitřního elektronického implantátu.
Tento systém je od roku 2006 vyvíjen
a testován v německém Reutlingenu.
Jednotka převádějící obraz na signály
pro zbytek sítnice obsahuje až 1500 citlivých fotodiod, integrovaný obvod, který
velmi rychle zpracovává světelný signál
na elektromagnetické impulsy. Fotodiody
zpracovávají obrazový signál v horní vrstvě sítnice. Ty pomocí kabelu přenáší do
druhé části implantátu a zde se zpracovává světelný signál, prověřuje se za „přijímačem“. Kabel mezi částmi implantátu
přenáší příkazy a konfigurační signály tak
jako výkon potřebný k napájení čipu v implantátu pod sítnicí. Kvalita, miniaturizace
implantátu je závislá na možnostech mikro a nano technologie.
(red)
Zdroj: Internet
Weiland, J. D., Humayun, M. S. Visual Prosthesis, Proceedings
of the IEEE, special issue Implantable biomimetic microelectronics systems, vol. 96, no.7, July 2008
15 let u firmy
Roman Fiala
výrobní ředitel divize
Stavby a technologie
nastoupil 12. 9. 1994
Do společnosti ROSS přišel v říjnu
v roce 1994. První tři roky trávil na
stavbách, dlouhou dobu v zahraničí.
Dnes je výrobním ředitelem divize
stavby a technologie. „Máme s kolegy
na starosti generální dodávky staveb
v České republice i zahraničí. Já hlavně
veškeré technologické celky, počínaje
zdravotechnikou, topením, vzduchotechnikou, klimatizací, částečně také
elektro,“ dodal. Roman Fiala pracuje
v Česku a také v zahraničí.
Jeho doménou jsou zakázky pro Ministerstvo zahraničních věcí, tedy opravy
a rekonstrukce ambasád a zastupitelských úřadů ve světě. „Souvisí s tím
cestování, což je vlastně můj koníček.
Kromě práce se člověk podívá do různých zemí, poznává tamní kulturu.
10 let u firmy
Korea, to je po
všech stránkách
zvláštní, ale hodně
zajímavá země.
Protipólem, co se
týká kultury a požitků, bylo naopak
například Mexiko.“
K práci na stavbách patří i různorodé zážitky. Jeden takový – spíš
z oblasti černého
humoru – se stal
právě na Sibiři ve
městě Streževoj.
„V neděli jsme
se pěšky vydali do místní tržnice. Po
cestě mě zastavila místní bábuška
a povídá: málčik, ty zamjórz! Začal
jsem se neskutečně smát a říkal si, co
si ta paní myslí, co to povídá. Kolegové
mi ale řekli, že mám červený nos. Sáhl
jsem si na něho a on se vůbec nehýbal.
A ona dodala: ubježáj v magazín. Tak
mě vyhnala do obchodu, běžel jsem
asi čtyři sta metrů a tam jsem na málo
zapáchající chodbě stál a čekal až mi
nos rozmrzne. A bylo to neskutečná
bolest. Od té chvíle jsem po venku
chodil zahalený v šále. Bylo to velmi
nepříjemné, protože se tam pracovalo
i v mínus čtyřiceti stupních. My jsme
naštěstí již pracovali v uzavřené stavbě,
kde taková zima samozřejmě nebyla.
Ale zrovna na prvopočátky mého působení u naší společnosti, hlavně díky
pobytu na Sibiři, nikdy nezapomenu.
Sibiř, to je pohádka, takový „Mrazík“.
A jednou bych se určitě na Sibiř chtěl
vrátit. Třeba i pracovně.“
Vít Zvolánek
vedoucí projektant
nastoupil 7. 7. 1999
Vedoucí projektant Vít Zvolánek pracuje ve společnosti ROSS Holding 10
let. Také on začínal na stavbách jako
dělník. Je vyučen v oboru elektro a má
maturitu. V projekci se specializoval
na elektro-silnoproud. Aktuálně šéfuje
šesti lidem, rozděluje práci a za dílo
svých podřízených je také zodpovědný.
Oceňuje především stabilitu firmy a to
i v současné nelehké době. „Je to veliká stabilní firma. Mohu se spolehnout
na zázemí, peníze i na výhody vůči zaměstnancům,“ řekl Vít Zvolánek, který
jenom nesedí u svého počítače, ale
jezdí po schůzkách. „Často jednáme
s dodavateli, s ostatními projektanty
a vymýšlíme ideální řešení. Ta cesta
k němu je někdy dost obtížná, jindy
to jde hladce. Právě to se mi na
mé práci líbí.“
Roman Fiala je ženatý a má dvě děti.
A co o něm říkají jeho kolegové? „Víťu
znám 10 let a je to skvělý kamarád.
Jezdíme spolu na vodu a tam zažíváme
neskutečnou legraci,“ říká kolega –
Velmi zajímavé to je na Sibiři, kde
jsme v roce 1994 rekonstruovali dětskou nemocnici. Určitě také Severní
věrní rossu
vedoucí projekce
Martin Beránek
a
pokračuje:
„Na poslední vodácké
výpravě
jsme byli na Ohři.
Stala se nám taková nemilá věc
a pomohlo tomu
i špatné počasí.
Neměli jsme kde
přespat.
Řekli
jsme si, že obhlédneme tábořiště,
jestli nás někdo
vezme k sobě.
Cestou jsme pomohli několika osamělým dívkám stany postavit, na podnájem nás ale žádná
z nich nevzala. Bohužel! Nakonec jsme
opodál objevili velký vojenský stan,
kde jsme si mysleli, že se místo najde.
Když jsme našli zadní vchod, tak jsme
se nastěhovali. Ulehli jsme ke spánku.
V hluboké noci mi někdo pomáhal
vstát a ošklivě na mě mluvil. Když jsem
jen trochu procitl, slyšel jsem mnoho
světových jazyků. Kdo to byl, jsem ale
netušil. Hrozili mi násilím a jak jsem
byl zpomalený a ještě spící, tak jim vadilo, že nejsem schopen komunikovat
a odejít. Víťa už byl ale dávno pryč, což
byla další záhada.
Je paradoxní, že jsme celou dobu chodili v mikulášských čepicích a byli jsme
nepřehlédnutelná posádka, která se
tak trochu vyjímala vodáckému průměru. Že nás nepoznali nám dodnes
vrtá hlavou. Mohli jsme mít k červené
čepici ještě modré oko.“
Vít Zvolánek je ženatý, má dvě děti
a čtyřnohého domácího mazlíčka,
o kterém dodnes neví jestli to je fena
nebo pes.
Nově narozená miminka
Ellen Šiknerová
se narodila 7. července 2009
mamince Daniele Šiknerové, která
pracuje ve firmě na pozici asistentky. Blahopřejeme.
Jan Kindl
se narodil 12. července 2009
tatínkovi Janu Kindlovi. Ten pracuje v ROSSu jako stavbyvedoucí.
Blahopřejeme.
Tomáš Heřmánek
se narodil 22. srpna 2009 mamince Lence Heřmánkové, která
pracuje ve firmě na pozici přípravářky. Blahopřejeme.
Viktorie Hlinková
se narodila 23. srpna 2009 mamince Janě Hlinkové, která pracuje
ve firmě na pozici účetní. Blahopřejeme.
Věrní ROSSU / 11
SLOVENSKO:
EURO nás relatÍvnE drží
nad vodou
Slovenský hospodársky model sa od toho českého
veľmi nelíši – je postavený na automobilovom
priemysle. Ťažkosti potom spôsobuje dominový
efekt desiatkam ďalších dodávateľov a subdodávateľov najrôznejších súčiastok. Kríza dorazila nie len tam a jej ozajstné dôsledky budú
podľa ekonomických expertov viditeľné až v budúcom kalendárnom roku. Preto prežijú
len firmy, ktoré hospodária veľmi rozumne.
Prežijú iba také
firmy, ktoré
vedia hospodáriť
a rozumne sa
držia pri zemi.
ROSS Holding podniká na Slovensku
už niekoľko rokov a pobočka v Bratislave má za sebou veľa úspechov. „Teraz je
celková nálada na Slovensku pod bodom mrazu a nikto nevie, čo príde“, presvedčivo hovorí riaditeľ pre rozvoj ROSS
Slovakia Jozef Soukup. „Jediné čo nás
trochu drží nad vodou, je EURO. Začali
sme s ním platiť začiatkom roku 2009
a predtým nám Európa chránila kurz.
Predsa len, keby sme mali korunu, tak
jej kurz sa hýbe podľa aktuálnych politických škandálov a to nie je pre ekonomiku dobré. Veľmi dobre si spomínam na
dobu, keď kurz koruny sa často vychyľoval a veľký dovozcovia ale aj vývozcovia
sa nahlas sťažovali.
Slovenská pobočka má dostatok zákaziek a bez väčších strát prežije aj prvú
polovicu budúceho roku, kedy sa očakáva hlbší prepad. „Máme významné zákazky od čínskeho investora a o ďalších
jednáme. Ale je jasné, že prežijú iba také
firmy, ktoré vedia hospodáriť a rozumne sa držia pri zemi,“ dodáva Soukup
a je presvedčený, že ROSS je takouto
firmou. „Keď máme drobné problémy,
tak nám česká materská spoločnosť
pomôže. Naopak, keď lukratívnu prácu, pomáhame zase my jej. Celkovo je
menej zákaziek, banky nechcú niektoré
projekty financovať. A tak sa veľa nádejných záležitostí utlmilo. Jednoducho nie
je istota,“ hovorí isto.
Slovensko podobne ako Česká republika, je hnané dopredu automobilovom
priemyslom. Kórejská KIA má napríklad
továreň v Žiline. Mladý Bratislavčan Ján
12 / Slovensko
Ďurko komentuje: „V Žilne býval primátorom kontroverzný politik Ján Slota –
šéf slovenských nacionalistov. Keď príde do Žiliny, necítite vôbec žiadnu krízu,
ale ani tam si ľudia nevyskakujú a majú
strach.,“ hovorí dvadsaťročný študent,
ktorý je presvedčený, že obyvatelia Žiliny Slotu veľmi v láske nemajú. Za veľa
sú mu zase vďační. Aj na automobilku
KIA pôsobí kríza. Majú začať vyrábať
v poradí už tretí model aut, ale predaj sa dlhodobo znížil. Jozef Soukup
k tomu poznamenáva: „Je to žiaľbohu ako
v Čechách, ekonomika postavená len na
automobilovom priemysle je nešťastie.
Teraz si to asi každý uvedomí. Je jasné,
že budovať nové opory nebude jednoduché a môže to trvať aj celé roky.“
Podnikať a tvoriť zisk sa ale v neľahkej
dobe dá. O tom je presvedčený Jozef
Soukup. „Je potrebné neustále zháňať
nové príležitosti, budovať kontakty
a byť v správny čas na správnom mieste.
Kríza čistí ekonomiku, ale aj trh, a tak
sa za čas dočkáme toho, že firiem bude
menej a bude sa nám lepšie dýchať.“
V dôsledku krízy sa na Slovensku hýbu
aj ceny. Je potrebné veľa premýšľať, sledovať trendy na trhu a cenu za našu prácu počítať veľmi rozumne. Zatiaľ sa nám
to darí,“ usmieva sa riaditeľ.
CEEC Research (Výskum potenciálu
stavebníctva v krajinách strednej a východnej Európy) uvádza, že 63% slovenských stavebných a montážnych firiem očakáva v tomto roku pokles o päť
až desať percent. Je to preto, že celkový
dopad krízy, ako to už bolo povedané,
ešte len príde v budúcom období. Skoro
všetci slovenský podnikatelia sa v rovnakom výskume zhodujú, že sa na trhu
rapídne znižuje dopyt. Znížila sa aj priemerná vyťaženosť slovenských spoločností. Z deväťdesiatich dvoch percent
v roku 2008 na dnešných sedemdesiat
osem.
(red)
IRELAND:
Celtic bear falling
sound asleep!
The global economic crisis has struck the
whole Europe, including Ireland. One of the
highest-performing economies of the Old
Continent was in fact hit by two disasters. First, the period of copious subsidies from
the European Union ended and corporations having their factories in Ireland, mostly
American ones, have slowed down remarkably. The resulting effect is unenviable,
with the government forced to keep banks afloat and the whole system close to
a collapse. In spite of that, ROSS Holding remains steady and is hoped to survive
the worst moments.
ROSS Holding has had a branch in Ireland since January 2006. ROSS made
an acquisition in the Nova Partner company, forming ROSS Nova Partner Ltd.
Contracts peaked in the year 2006,
especially in the sector of building electrical systems. A couple of months later,
the first wave of crisis arrived. ”The comparison with the bear fits. The question
is how sound has it fallen asleep. I believe that it is now very sound asleep and
I would not venture a guess when it is going to wake up,“ says the Dublin-based
branch company manager, Mr. Martin
Souček.
The driving force behind Irish economy
is building industry, while the golden
age of big funds coming from Brussels
ended in 2007. The construction market began to die down. “Before that, it
was not difficult to get a job. Thanks to
fat influx of finance, the Irish rose truly
very high on the social ladder and did
not want to work manually. Czech, Polish and perhaps Hungarian firms made
profit on that. It was the first wave of
crisis that stopped that,“ he added. The
effects were, for instance, that partners
stopped paying, their morale dropped
to zero and it was not sustainable in the
longterm. “Therefore, we suspended
some contracts and had to fight hard to
get our money on others,“ recalls Martin
Souček and adds: “Already in 2006, we
launched into a completely new business: digitalisation of cable TV. Many cities
still use networks even forty years old.
A strong American corporation, the
UPC, entered the market and we saw
a very intensive growth.“
But further tough moments came in September 2008 in the context of several
U.S. banks going bankrupt and the crisis broke out on the global scale. Ireland
is strongly intertwined with the United
States, so it was in a single month when
practically everything came to a grinding
halt. For example, the giant computer
corporation DELL moved its branch to
Poland, the weakened building market
decelerated even more and local banks
got on the verge of bankruptcy. “The government nationalised one of the three
private banks, and provided a major assistance to the other two,“ laments the
branch manager.
“We have curbed our operations in Ireland to an extent. We are finalising ongoing contracts and the new ones are
only looming at the end of 2009, or
indeed in the first half of 2010. We are
still sticking to cable TV networks and
our objective is again to secure labour
for our whole staff of fifty.“ But the local
Irish firms with ten or twenty years’ track
record are going bankrupt, there is no
work in other market segments there.
“Our job is to renew the cable distribution system in all cities across Ireland. It is
far from completion yet, it only depends
on UPC’s decision to go ahead with the
started investments to reconstruction of
its network,“ Martin Souček says on the
more optimistic note.
Renowned economic experts estimate
that crisis in Ireland may last up to 25
years. The economy and growth over the
last twenty years was based on a massive inflow of money from the EU, when
the country received up to ten times
more per capita than Poland, for instance. Another reason for a very strong and
rapid progress was low taxes. We would
find dozens and perhaps hundreds of
corporation with worldwide operations
having their branches in Ireland and contributing to the national budget there.
However, with the arrival of the global
crisis and stagnation in production, an
overall slump occurred. Martin Souček
sees no way out for the island state to escape a deep abyss. According to him, all
the names like “emerald island“, “Europe’s economic miracle“ and so forth are
not based on solid grounds, but rather
on huge EU subsidies and low taxes as
mentioned. Otherwise, it is allegedly not
such a great miracle.
(red)
Ireland / 13
ROSS PODPORUJE:
Letní tábor Ředkovec
Ze Světlé nad Sázavou jsem se vydal
směrem na Havlíčkův Brod a v Nové Vsi
mi cedule na kraji silnice ukázala doprava. Vydal jsem se proto po rozbité cestě
směrem k lesu. Asi po kilometru vidím
bránu rekreačního střediska Ředkovec.
„Co si přejete?“, táží se děti bedlivě
střežící vstup. „Chtěl bych mluvit s Danou Peterkovou, toho času zástupkyní
hlavního vedoucího tábora,“ odpovídám.
Po chvilce přichází mladá sympatická
dáma, profesí právnička, a začíná vysvětlovat: „Sama jsem tu jako dítě byla
několikrát. Tábor je určený pro děti zdravotně oslabené, které by nemohly být na
klasických táborech. Mají různé diagnózy od epilepsie, enurézy až po vadné držení těla. Musí být pod dohledem lékaře
a musí pravidelně brát léky.“
Supertábor Ředkovec láká děti z celé České republiky
už od roku 1984. Vlastní táborový areál se nachází
v rekreačních objektech na břehu rybníka Ředkovec
poblíž Světlé nad Sázavou. Současným pořadatelem je
Úřad oblastního spolku Českého červeného kříže Praha
10 a Benešov. Program je určený pro zdravotně oslabené
děti, které vyžadují individuální přístup. ROSS Holding
akci podporuje pravidelně.
Cestou do hlavního stanu míjíme děti
při různých hrách, tam se domlouvají na
následujícím programu, dívka opodál si
čte. „Program tábora se neliší od ostatních, jenom musíme přemýšlet o tom,
jestli ty děti zvládnou všechny disciplíny.
Ony samozřejmě, i když jsou nemocné,
tak strašně moc chtějí soutěžit. Ty hry
se ale přizpůsobují jejich zdravotnímu
stavu.“ Letošní táborová hra se nazývá
Planeta tajuplných světů. „Jedná se
o cestování za pokladem různými pohádkovými říšemi od světa víl, hmyzu
přes svět pirátů, tak aby se děti pobavily
a současně získaly nějaké vědomosti,“
říká mi dále Dana Peterková a dodává,
že záhady nemusí nutně být v podobě
Harryho Pottera a jiných britských nebo
amerických postav. „Nám stačí české
strašidlo a česká víla, která je českým
dětem mnohem bližší.“
mu vedoucímu Ladislavu Hanouskovi
mladšímu. „Prošel jsem si vším. Nejprve
jsem tu byl jako dítě, později praktikant,
vedoucí a teď tedy hlavní vedoucí. Dříve
to bylo daleko ve větším měřítku, bylo
tady také více než dvě stě dětí. Poslední
roky jich bývá přes stovku. Program se
snažíme tvořit tak, aby tábor spojoval. Je
to celotáborová hra a pak také oddílové
aktivity,“ popisuje Ladislav Hanousek.
„Nechceme, aby se tady nudily, chceme,
aby si z Ředkovce odvezly samé hezké
zážitky.“ Dále se dozvídám, že pořadatelé prakticky celé jaro objíždějí různé
akce, propagují tábor jako smysluplnou
a zajímavou aktivitu pro děti se zdravotním handicapem. „Jen ta neustálá negativní reklama v médiích nám škodí. Na
každého táborového vedoucího je pohlíženo jako na nějakého devianta, což samozřejmě není pravda,“ povzdechl si.
Mezi tím vstupuje do místnosti jeden
z táborníků – malý Honza. Bez ostychu
mi vysvětluje, co pořád dělají: „Hrajeme
vybíjenou, fotbal a tak. A taky jsme v lese
zahlédli oranžové světlo. Šli jsme tam
a viděli bránu, kouzelníka a také kotlík
a ohýnek. Běželi jsme proto zpátky do
tábora říct, co jsme viděli. Všichni na to
místo potom šli.“ Honzík ale hned odchází a slovo přebírá opět Dana Peterková:
„Šli jsme se tam podívat – potichu, abychom ho nevyplašili. Stál u ohně a pověděl nám, že jsme vstoupili v magický čas
do lesů u Ředkovce a můžeme získat
poklad,“ usmívá se. Nejde snad ani o ten
poklad, ale spíše o navození atmosféry
a také o to, aby se děti naučily pracovat
a myslet ve skupině, což je pro život důležité.
Provoz tábora financuje Český červený
kříž. Bez sponzorů by to ale nešlo, doplňuje Dana Peterková. Děti totiž často
pocházejí ze sociálně slabších rodin,
které nemají takové finanční možnosti.
„Společnost ROSS Holding nám dává
dárkové předměty. Možná tomu nevěříte, ale mají pro nás doslova cenu zlata.
Když odměňujeme děti před celým táborem a dostanou například slušivou
červenou čepičku, tak jsou to hrdinové
a je to úžasné.“
Titul „zasloužilý supertáborník“ zcela
jistě náleží i dalšímu, tentokrát hlavní-
14 / Ross podporuje
Tábor na Ředkovci poblíž Světlé nad
Sázavou tedy opouštím s pocitem, že
i v dnešní době se najdou dobrovolníci,
kteří mají chuť nezištně pomáhat. Odměnou jim je neopakovatelný dětský
úsměv.
(rah)
Informace: www.supertabor.cz
KULTURNÍ AKCE:
PO PRÁCI PŘICHÁZÍ ZÁBAVA…
Vypukne to 17. prosince přesně v 17 hodin
a kde jinde, než v klubu Čechovka!
KULTURNÍ AKCE:
ČECHOVKA výběr akcí
2. 10. PETR KALANDRA MEMORY
14. 11. TOXIQUE
od 20 hodin
koncert a natáčení LIVE DVD
od 20 hodin
koncert skupiny hrající napříč hudebními žánry
7. 10. THE BEST Of TANgO
ARgENTINO
od 19 hodin
koncert abonentního cyklu vážné
hudby
10. 10. TLESKAČ, PUB ANIMALS
od 20 hodin
koncert SKA
13. 10. HRDÝ BUDŽES
od 19 hodin
divadlo s Bárou Hrzánovou v hlavní
roli
po úmorném roce plném starostí, práce, cestování a všudypřítomného prachu, se všichni
takříkajíc osvěžíme ve víru tance, zábavy a legrace.
„Čeká nás něco úplně nového,
co tady ještě nikdy před tím
nebylo,“ dodává tak trochu tajemně Zdena Stryková a slibuje soutěže a neotřelé nápady.
„Najali jsme jednu šikovnou
dívku, která celý program pečlivě připravuje. Chceme, aby
to bylo jedno velké překvapení
pro všechny zaměstnance naší
firmy. těšte se, máte opravdu
na co.“ Jediné, co lze prozradit,
že pivo Chotěboř poteče proudem. „Když oslava tak pořádná
a naše pivo to podtrhne.“
tak tedy 17. prosince na
viděnou!
5. 11. IVAN KLÁNSKÝ A DECHOVÉ
KVINTETO PRAŽSKÉ
KOMORNÍ fILHARMONIE
od 19 hodin sál Staré radnice
koncert vynikajícího klavíristy s doprovodem dechových nástrojů
7. 11. JIŘÍ SCHMITZER
od 19 hodin
koncert slavného herce a písničkáře
18. 11. SPLAšENÉ NŮŽKY
od 19 hodin
netradiční divadelní představení,
v hlavních rolích Ladislav Potměšil,
Dalibor Gondík, Ivana Jirešová,
Ladislav Županič a další
21. 11. STO ZVÍŘAT
od 20 hodin
koncert slavné SKA kapely
7. 12. SKLENĚNÝ ZVĚŘINEC
od 19 hodin
divadelní představení v hlavní roli
s Danielou Bambusovou, Kateřinou Urbanovou, Danielem Bambusem a Zdeňkem Mahdalem
19. 12. PRAgUE SKA CONSPIRACY,
THE CHANCERS A
PŮLNOČNÍ PŘEKVAPENÍ
od 19 hodin
tradiční vánoční besídka ve stylu
SKA
KUPÓN
na slevu
50 Kč
po předložení tohoto kupónu
při vstupu do klubu Čechovka,
získáváte slevu na vstupném
ve výši 50 Kč. Kupon nelze
uplatnit v předprodeji.
Reportáž / 15
platnost 1. 10. 2009 - 31. 12. 2009
UŽITEČNÉ:
slovník / KŘÍŽOVKA
Default [dıˈfɔːlt]
standardní, výchozí
Default value [dıˈfɔːlt ˈvæljuæː] automaticky určená hodnota
Defect [ˈdiːfekt]
vada, porucha
Defective [dıˈfektıv]
vadný, poruchový
Deference [ˈdefərəns]
odložení (časové)
Deficiency [dıˈfıʃǝnsi]
nedostatek
Deflection [dıˈflekʃǝn] odchylka
Defroster [diːfrɒstǝ(r)] rozmrazovač
Degrease [dıˈgriːs] domašťovat
Degree [dıˈgriː] stupeň, řád, míra
Dehumidify [diːhjuːmıdıfaı] vysoušet, odvlhčovat
Delay [dıˈleı]
zpoždění, prodleva
Delay time [dıˈleı] [taım]
doba zpoždění
Delimiter [dıˈlımıtǝ(r)] omezovač, oddělovač
Delivery [dıˈlıvǝri]
dodání, expedice
Delta connection [ˈdeltǝ] [kǝˈnekʃǝn] spojení do trojúhelníku
Delta voltage [ˈdeltǝ] [ˈvǝϋltıdʒ]
sdružené napětí
Demand [dıˈmaːnd] odběr, potřeba
Demolish [dıˈmɒlıʃ] zbořit, strhnout
Demonstration [demǝnˈstreıʃǝn]
předvádění
Křížovka o cenu
Vyluštěnou tajenku
zasílejte nejpozději
do 20. 11. 2009 na
e-mailovou adresu
[email protected].
Správné odpovědi
vylosujeme a výherce získá dárkové
balení piva Chotěboř a 2 trička s potiskem.
Připomínky, nápady
a náměty k časopisu
prosím vhazujte do
schránky označené
ROSS magazín
v sídle ROSS Holding
v přízemí za recepcí
vlevo nebo posílejte
na e-mailovou adresu:
[email protected]
16 / Užitečné
Připravili jsme pro Vás užitečný
elektrotechnický AJ–CZ slovník
dnes od písmene
rozebrat
Demount [diːmaϋnt]
Dense [dens)]
hustý, hutný
Dent [dent]
zub, zářez
Department [dıˈpɑːtmǝnt] oddělení, středisko
Dependability [dıpendǝˈbılıti]
spolehlivost
Depot [ˈdepǝϋ]
vozovna, skladiště
Depress [dıˈpres]
stisknout, snižovat
Depth [depƟ]
hloubka, výška
Depth of beam [depƟ] [ɒf] [bıːm]
výška nosníku
Depth of thread [depƟ] [ɒf] [Ɵred]
hloubka závitu
Derrick [ˈderık] otočný sloupový jeřáb
Deruster [diːrʌstǝ(r)] odrezovač
Descent [dıˈsent] klesání, spád
Design [dıˈzaın] konstrukce, projekt
Desired [dıˈzaıǝd]
požadovaný, žádaný
Desk [desk]
stůl
Destination [destıˈneıʃǝn]
místo určení, cílová stanice
Detach [dıˈtætʃ] oddělit, uvolnit
Detent [dıˈtent]
zarážka
Deteriorate [dıˈtıǝrıǝreıt] poškodit, zhoršovat
V tajence najdete citát od největšího českého génia.
d
vyjít najevo, odhalit
Develop [dıˈvelǝp]
Development trend [dıˈvelǝpmænt] [trend] vývojový trend
Deviate [ˈdiːvieıt] odchýlit se, odlišovat
Diameter [daıˈæmıtǝ(r)]
průměr
Die [daı] razidlo, lisovadlo
Difference [ˈdıfrǝns]
rozdíl
Difficult [ˈdıfıkǝlt]
obtížný, nesnadný
Dig [dıg]
kopat, rýpat
Digger [ˈdıgǝ(r)]
bagr
Dip [dıp] sklon
Direct [dıˈrekt] přímý, stejnosměrný
Directions [dıˈrekʃǝn] návod, pokyny
Dirt [dзːt]
nečistota, špína
Discard [dıˈskɑːd]
zmetek, odpad
Dismount [dıˈsmaϋnt] sejmout, odmontovat
Distance [ˈdıstǝns]
vzdálenost, mezera
Ditch [dıtʃ]
příkop, jáma
Divide [dıˈvaıd]
rozdělit, oddělit
DIY [do it yourself]
kutilství
Dog [dɒg]
narážka, západka
Reportáž / 17
Originál
světlé výčepní pivo
Prémium
pivo světlý ležák
Černé Prémium
pivo tmavý ležák
Speciál
speciální karamelové pivo
Patron
nealkoholické pivo
CHARAKTER PIVA:
CHARAKTER PIVA:
CHARAKTER PIVA:
CHARAKTER PIVA:
CHARAKTER PIVA:
Světlé výčepní pivo lahodné chuti
s jemnou chmelovou hořkostí
a chmelovým aroma. Je určeno
pro širokou veřejnost, pro osvěžení
při turistice, chalupaření, kutilství
a k regeneraci sil po namáhavých
výkonech. Pivo je velmi vhodné
k uhašení každodenní žízně
zejména v letním období.
Světlý ležák obdařený příjemnou vůní,
vyrovnanou chutí chmelu a sladu,
s krátkým osvěžujícím nahořklým
dozvukem. Je vařený podle staré
české tradice, má zlatavou barvu
a hustou pěnu. Je určen pro
opravdové labužníky a příznivce
tradiční české „dvanáctky“,
k přátelskému posezení a k různým
společenským či kulturním akcím.
Tmavé pivo s karamelovou nasládlou,
plnou chutí určené především ženám,
ale i ostatním milovníkům pivních
lahůdek. Je uvařeno ze čtyř druhů
sladů ve specifi ckém poměru.
Pivo má vyrovnanou chuť, jemnou
hořkost, granátovou barvu a hustou
pěnu. Vhodné ke konzumaci při
různýchoslavách, přátelských
setkáních a rodinných akcích.
Speciální pivo s přídavkem
karamelového sladu charakteristické
plnou jedinečnou chutí. Je uvařené
třírmutovým způsobem. Má osobitou
chuť, jantarovou barvu, voňavou
hořkost a jemnou hustou pěnu.
Ocení je vyznavači vícestupňových piv.
Vhodné k podávání i při obchodních
jednáních, na rautech a recepcích.
Nealkoholické pivo s jemným
přídavkem karamelového sladu.
Má oku lahodící barvu, sladovou
jemně karamelovou příchuť.
Chlazené příjemně osvěží na
dlouhých cestách. Je určeno
všem příznivcům nesladkých
nealkoholických nápojů
– tedy nejen řidičům!
V PŘÍŠTÍM ČÍSLE: REPORTÁŽ: VELVYSLANECTVÍ V KÁBULU
ROZHOVOR: MARKÉTA HEJKALOVÁ, JANA BLAŽKOVÁ
HISTORIE: FENOMÉN ŽÁROVKA
TRENDY: INTELIGENTNÍ DŮM