polská ostrava a okolí - Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

polská ostrava a okolí - Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

KAREL JAROMÍR BUKOVANSKÝ
POLSKÁ OSTRAVA A OKOLÍ
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace
2012
Toto elektronické vydání vychází z textu Polská Ostrava a okolí od Karla Jaromíra
Bukovanského, který byl vydán v roce 1878 v Olomouci nákladem vlastním v Národní
kněhtiskárně Kramáře a Procházky.
ISBN 978-80-7054-156-2 (pdf)
Text díla není vázán autorskými právy.
Elektronické vydání (typografická a grafická úprava) je poskytováno pod licencí Creative Commons.
2
Velectěnému pánu, panu
Vácslavu Stiebrovi,
horskému správci atd. atd.
v Polské Ostravě
věnuje
K. J. B.
3
Ve východním Slezsku, v knížetství Těšínském, u říšské silnice z Těšína do Opavy
vedoucí, nedaleko vtoku mělké Lučiny do řeky Ostravice, rozprostírá se stará, na kamenné
uhlí velmi bohatá Polská Ostrava. Přináleží pod c. k. soudní okres Bohumínský,
c. k. okresní hejtmanství Fryštátské. Leží pod 36° sev. šířky a 49° 30' vých. délky.
Kdy a jak Polská Ostrava svůj původ vzala, nedá se s určitostí říci. Aby zámek
Polsko-Ostravský vystaviti byl dal Kazimír, syn Polského knížete, okolo roku 8201, to
tentýž Kazimír, který roku 810 prý zámek Těšínský vystaviti kázal2 nelze tvrditi,
poněvadž z těch časů dávných nemáme o tom spolehlivých zpráv. Kaple v zámku
Těšínském byla prý dříve „chrámem pohanským“.
Proč slove Ostrava „Polskou“? To tím že právě řeka Ostrava čili Ostravice byla
hranicí mezi dvěma velikýma říšema Českou a Polskou. Nebyla ovšem Ostravice vždycky
pohraničnou řekou, nebo druhdy panství Přemyslovců rozkládalo se daleko v Polskou říši,
ale v 13. století, kdož z Moravské Ostravy přešel řeku Ostravici stoupil do říše Polské;
odtud slove Ostrava „Polskou“. A jakož pohraničné okresy na větším díle majetkem bývaly
panovníků, poněvadž v nich se zdržovaly hraničné stráže, tak bylo i s Polskou Ostravou,
v níž hrad pohraničný stál. Na tomto hradě mívali panovníci své kaštelány čili „hradni“
a obyvatele pohraničných okresů byli zavázáni k službě vojenské a kaštelán byl jejich
vojevodou. První určitou zprávu o Polské Ostravě máme z r. 1229. Toho totiž roku papež
Řehoř IX. opatu a konventu kláštera Benediktinského v „Tynici“ (u Krakova) potvrdil
desátky od knížat jim darované a sice ve vsech Orlové, Kocobenzi, Těrličku, Vrbici,
Záblatí, Uchylsku, Golkovicích a též v Ostravě (rozuměj Polskou.) Diplomat. Mor. II. 214.
L. 1261. připomíná se poprvé Lysá Hora pode jmenem „Lissa huera“ (Dipl. M. III.
317).
Když roku 1268 kníže Vladislav Opolský ke kapli Orlovské nějaké statky vzdával,
aby časem opatství tam zřízeno býti mohlo neodvislé od opatství Tyneckého u Krakova,
nejmenují se všecky ty vesnice zhora uvedené, ale nescházejí Vrbice, Kocobendz, Žukov,
Těrličko a Ostrava. Než nevychází z listiny zřetelně na jevo, jakým obyčejem Orlovské
opatství benediktinské je držeti má. Jisto ale jest, že Orlovští všech těch vsí ač-li byly
jejich majetkem nepodrželi, anobrž, že se dostaly v držení jiným pánům, najmě Polská
Ostrava, ve kteréž knížecí pohraničný hrad stál.
Roku 1292 povstal mezi biskupem Holomuckým, Dětřichem, jehožto statky až
k řece Ostravici se rozprostíraly, a mezi knížetem Těšínským spor o hranice. Již v dobách
prastarých činila řeka Ostravice hranice mezi Moravou a Slezskem. Při prudkém toku
řeky stalo se častokráte, že Ostravice docela jiným směrem ku škodě biskupských statků
téci počala. Biskup Dětřich, dvacátý to biskup Holomucký, stěžoval si na knížete
1
Zámek, o kterémž zde řeč, jest pouze onen starý dům v nádvoří nynějšího zámku.
Dle pověsti národní (Viz „Slezské báje a pověsti národní od K. J. Bukovanského“, sešit I. č. XI., str. 30.)
postavili zámek Těšínský bratří: Čestmír, Leško a Bolko, kteříž pocházeli z rodů Piastův.
2
4
Těšínského, který hranice mezi Moravou a Slezskem upraviti se zpečoval. Český král
Otakar učinil proto s Vladislavem, knížetem Těšínským, úmluvu, dle které se obě strany
vyrovnaly.
Později a sice r. 1296 povstal nový spor o hranice. Mezi oběma stranami uzavřena
jest úmluva z dne 2. srpna 1297. Jak z listiny této patrno, upraveny byly opět Ostravicí.
Dále stojí v listině té, jak následuje: „Tam, kde Ostravice do řeky Odry vtéká, počínají
hranice a jdou až ku hranicím uherským. Kde se však řeka Ostravice ve dvě ramena dělí,
činiti bude větší rameno hranice. Aby ale v budoucích časech opět spory o hranice
nepovstaly, udělati povinny budou obě strany hraničné kopce podél řeky Ostravice.
Upotřebování vody, jakož i chytání ryb přináležeti má oběma stranám.“ Na listině
biskupově podepsáni jsou páni z knížetství Opavského: Vlk z Násile, Heřman z Úvalna,
Žibřid z Engelsberku. Na listině Měčislavově podepsáni jsou páni z knížetství Těšínského:
Heřman, řečený Speher, hradní Polsko-Ostravský, Ježek z Kornic a Sobek, řečený Střela.
Ještě roku 1327 patřil zámek P. O. knížatům Těšínským, avšak již léta 1380. přešel
do rukou jiných.
Dle společné úmluvy z roku 1434 jde na jevo, že panství P. O. odkoupil jistý
Arnošt3 z Tvorkova a po něm v držení je měli bratři Ondřej a Jan z Tvorkova. Tyto dva
bratry povýšil Boleslav za jich a jejich otce Arnošta výtečné služby zemi prokázané do
stavu panského.
V několika letech přešlo panství dle staré listiny ze dne 12. září 1440 na p. Vácslava
Hřivnáče z Heraltic i s osadami: Polskou Ostravou, Petřvaldem, Radvanicemi, Kunčicemi,
Hrušovem, Michálkovicemi a Muglinovem za 1400 zl. uherských. Pan Václav Hřivnáč
z Heraltic byl tuším syn p. Zbyňka Hřivnáče, který nejprvé Heraltice a potom Štítinu
v knížetství Opavském držel a zboží P. Ostravské přešlo na něho přirozeně, že byl
spřízněn s pány Tvorkovskými. O panu Václavovi Hřivnáči na P. Ostravě máme na ten čas
toliko 5 zpráv že jemu Petr hrabě od sv. Jiří a Pezinku 600 zl. uherských r. 1486 dlužen
byl (Archiv Český VI. 518) a že listem českým daným na Polské Ostravě v den sv. Prokopa
leta 1477. špitál v Moravské Ostravě nadal půl kopou groší ročního platu z pozemků jemu
náležitých, a konečně že roku 1497 přijal 50 zlatých náhrady za to, že ve vesnici k opatství
Orlovskému náležité, ve Vrbici rybník zřídil. Kromě toho zpomínáno jeho r. 1492
a r. 1494 v diplomatáři Slezském 6 sv. na str. 402 a 418. Rodina V. Hřivnáče z Heraltic
držela panství toto po 68 roků, načež dne 12. prosince 1508 prodala je p. Janu
Sedlnickému, pánu z Choltic a na Vratimově za 5300 uherských zlatých. Páni z Choltic
jsouce z rodu starožitného slovanského, to z rodu Benešoviců, užívali téhož erbu
3
Arnoštův otec pan Ondřej z Tvorkova, předek znamenitého rodu Tvorkovských z Kravař, držel i se synem
Arnoštem veliké panství Bohumínské, a žil ještě r. 1420, avšak r. 1434 seděl již na Bohumíně pan Bělík
Sobek z Kornic.
5
„odřivousu“, jako páni z Kravař a páni Tvorkovští (z Kravař), poněvadž jeden Benešovec,
pan Drslav již v 12tém století vystěhovav se z Čech v Opavsku se usadil a tu se stal
praotcem pánů z Kravař (kteří po meči vymřeli r. 1466 p. Jiříkem z Kravař) i pánů
z Tvorkova (čili Tvorkovských z Kravař, kteří po meči vymřeli teprve v letech třicátých
tohoto století.)
Statek Sedlnice náležel poslednímu pánu z Kravař a po jeho smrti objevuje se na
něm již p. Jiřík z Choltic (přišedší z Čech, z Choltic a potomek z rodu Českých
Benešovců). Jeho potomci psali se odtud Sedlničtí z Choltic a rod jejich kvete dosud a drží
dosud i mnohá panství, která přede 500 lety páni z Kravař drželi.
Po smrti p. Jana Sedlnického přešel majetek na jeho syna Jiříka, kterýž byl
maršálkem knížetství Těšínského. Tentýž roku 1538 vypovídá a dosvědčuje, že zemští
hejtmani, jakož i panstvo a jiní zástupcové Opavska se ujednotili, že se v Opavě ke
schůzím dostavovati a tam raditi budou. Dříve odbývaly se podobné schůze v některém
jiném městě.
V ty časy hrozilo zemi Slezské velké nebezpečí. Svěřepý Turek, který měl skoro
celou zem Uherskou vybojovánu a vypleněnu, blížil se k naší milé vlasti (r. 1541). Hrůza
a strach pojaly každého, kdožkoliv o nepříteli slyšel. I nebylo divu, že občané do lesů a hor
utíkali, aby se před ukrutným nepřítelem ukryli. Takovémuto počínání brzy učiněn jest
konec. Panstvo, které též o svůj majetek nemalé starosti majíc, umluvilo se mezi sebou, že
se nepříteli postaví na odpor. Jak umluveno, tak také uděláno. Podřízeným osadníkům dán
přísný rozkaz, aby každý, kdo jen může, zbraně se chopil, na cestách a kde toho potřeba,
záseky dělal a před nepřítelem do lesů neutíkal. Místa: Jablunkov, Bílsko, Těšín a Bohumín
se opevňovala4 a potravinami a střelivem na 1 rok zásobila. Mimo to dán jest obyvatelům
rozkaz, aby se každý na 1 rok potravou zásobil. Rolník nesměl s dobytkem do lesů utíkati,
nýbrž v místě, kam přináležel, zůstati a toto v čas potřeby proti nepříteli chrániti.
Tento rozkaz platil pro celé Těšínsko.
Znamením všeobecného povstání proti nepříteli budou velké, na veškerých
výšinách rozžaté ohně a zvonění ve vše zvony — v celé zemi — na poplach.
Celý kraj byl připraven na nepřítele, avšak tento — jak dějepis praví — do Slezska
nevtrhl.
Léta 1531. povstala opět rozepře o hranice Moravsko-Slezské mezi Holomuckým
biskupem Stanislavem Turzým5 a panem Janem Sedlnickým na P. Ostravě. Rozepře měla
na rozkaz hejtmana zemského Jana z Pernštýna v P. O. vyrovnána býti. K tomu konci sjeli
se do P. Ostravy přátelé z obou stran a sice jedenácte pánů Moravských a jedenácté pánů
4
5
Dle Albína Heinricha.
Biskup Stanislav, 42tý to biskup Holomoucký, častoval u sebe po delší čas Uherského krále Vladislava,
jakož i krále Polského, Zikmunda. Krále Ludvíka v Praze korunoval. Biskupoval vzorně po 43 let, zemřel
dne 17. dubna 1540.
6
z knížetství Těšínského, mezi těmi pp. Hynek z Vrbna, Jan Čelo z Čechovic, Mikuláš
Kloch a Jan Chlubovský.
Dle listiny ze dne 7. listopadu 1531 byl spor tento vyrovnán a přijaty jsou opět
podmínky z vyrovnací listiny ze dne 2. srpna 1297.
Těchto časův a sice od roku 1528 až 1579 panoval v Těšíně Vácslav Adam z rodu
Piastův. Vácslav Adam vychován byl při císařském dvoře ve Vídni, kdež požíval velké
důvěry a úcty. Právě téhož roku, co vládu nastoupil (1528), rozšiřovalo se učení Luterovo
ve Slezsku a též v Těšínsku a našlo mnoho přívržencův. Učení Luterovo rozšiřovati počal
Jan Hes, kanovník ve Vratislavě. Den co den přibývalo přívržencův a také kníže Vácslav
Adam přistoupil k učení tomuto. Většina pánů Těšínských následovala příkladu svého
knížete. I v obci P. Ostravské přistoupilo několik osob k učení Luterovu, přijímajíce
v Mor. Ostravě „pod obojí.“ Že to bylo na ujmu víry katolické, netřeba podotýkati. I faráři
M. Ostravští valně se klonili k utrakvismu. Tak jest farář Jan Jilovius (Jilovsky), ač muž
hodný a oblíbený, do Kroměříže (r. 1559) povolán, aby se zodpovídal ze svého odpadlictví
od víry katolické. Tam vyznal, že některým šlechticům velebnou svátost pod obojí (pod
oběma způsoby) podával6.
Taktéž předvolán jest Mikuláš Peterka pro odpadlictví k soudu do Kroměříže a dán
ve vazbu 1569 na Hukvaldech. M. Ostravský rektor Jan zaslal na rozkaz biskupův jeho
spisy do konsistoře. Roku 1570 byl v Mor. Ostravě farářem jistý Jan Chololecký, který též
pro odpadlictví na Hukvaldech uvězněn jest. Zapřísahav se, že víře katolické věren
zůstane, propuštěn jest na svobodu.
Roku 1560 vyhnáni jsou násilně Benediktyni z kláštera Orlovského, ku kterému
tenkráte i Polská Ostrava přifařena byla. Jeden z nich, Jakub, kazatel, byl na kostelní věži,
kamž se byl utekl, zastřelen. Dva kněží z řádu tohoto utekli přestrojeni až do Polské
Ostravy, avšak i odtud jsouce pronásledováni, utíkali přes Mor. Ostravu na jihovýchod
k Čertové Lhotce7, kdež nedaleko vsi této od nepřátel dohoněni a zabiti jsou. Tam, kde
kostel „Hrobky“ u Nové Vsi v poli stojí, pochováni jsou tito dva kněží. Hrabě Jan
z Oppersdorfu, majitel panství Frýdeckého, postaviti dal tento stánek Boží právě na
hrobech dvou zavražděných těchto kněží, a od těch dob sluje kostel a pole kolem kostela
„Hrobky.“ Lid zdejší nazývá tato místa „Hrůbky“ aneb též „Grobky“. Kostelík „Na
Hrobkách“ zasvěcen jest ke cti a slávě svatého Bartoloměje.
Po vyhnání klášterníků sebrán všecek majetek i s polemi a klášter jest sbořen.
Z materiálu pozůstalého vystavěn v Rychvaldě zámek a protestantský kostel. Zdá se, že
teprve po vyhnání Benediktýnů Orlovských obec Polsko-Ostravská kostel a faru vystavila,
o čemž však na jiném místě8.
6
„Opavský Týdenník“.
7
Víska u Moravské Ostravy, nyní vůbec „Lhotka“ zvaná.
Viz: „Kostel Polsko-Ostravský.“
8
7
Roku 1560 povstal zase spor o hranice mezi Moravou a Slezskem. Řeka Ostravice
tekla na ujmu Mor.-Ostravských a Vítkovských občanů přes jejich pozemky, čímž
nemalou škodu trpěli. Majitel P. O. užíval tehdy čásť pozemků občanů těchto a nechtěl se
s nimi po dobrém vyrovnati.
Poškození hledali pomoci u biskupa Holomuckého svého pána, Marka Khuena9.
Biskup obrátil se zase s prosbou na knížete Těšínského. Tento však si celé záležitosti
mnoho nevšímal. Proto biskup hledal pomoc u samého císaře Ferdinanda. Avšak ani císař
zde mnoho nedělal. Celá rozepře trvala již úplných sedm let. Spor mezi oběma stranami
dosáhl nejvyššího stupně. M. Ostravští, práva dovolati se nemohouce užili násilí. „Zbili“
kohosi, načež pan Jiřík Sedlnický ztěžoval si u biskupa Holomuckého, Viléma
Prusinovského z Víčkova, což alespoň z listu téhož biskupa vysvítá.
Pro zajímavosť rozepře potom nastalé otiskujeme s dovolením redakce výborného
časopisu „Opavského Týdenníka“, což pod záhlavím „Ostravští a Vítkovští“ v číslech 39,
40, 41 r. 1877 uveřejněno bylo. Jsou to listy biskupa Vilíma Prusinovského, jež se nám až
po tu dobu zachovaly10.
Píšeť biskup:
„Pánu Jiříkovi Sedlnickému z Choltic na Polské Ostravě, příteli nám milému,
maršálku knížetství Těšínského.
Psaní vašemu i tudíž delší stížnosti do Ostravských našich poddaných sme
porozuměli. Kdež chtíce tolikéž od Ostravských zprávu míti o tom urozenému vladyce
Jarošovi Syrakovskému z Peřkova, úředníku našemu Ukvaldovskému11, věrnému milému
psaní činíme, tak aby vyrozumějíc té věci nám, jak v sobě sama jest, oznámiti neprodlíval;
majíce od něho zprávu vám na psaní vaše odpovědi dáti neopomineme a proti tomu bejti
nechceme, abychom k vyslyšání té věci některé dobré lidi vyslati neměli. Než spíše to
bejti nemůže leč po soudu našem manském12, kterýž ve dvou nedělích se na zámku
Kroměříži držeti bude. Však zatím o tom dostatečně poručiti chceme, aby poddaní vaši
všelijak se proti vám, služebníkům i všem poddaným vašim pokojně chovali a příčiny
žádné nedávali, nepochybujíc, že i vy o tom služebníkům a poddaným svým poručíte.
Datum na Kroměříži v pondělí po neděli Cantate léta Páně 1568.“ (V kopiáři listův
posélacích biskupa Vilíma Prusinovského, l. 81.)
Markus Khuen narodil se v Holomouci a r. 1553 stal se biskupem. Zemřel dne 10. února 1565.
9
10
Od téhož biskupa (biskupoval od 9. května r. 1565 až do r. 1572) zachovalo se nám několik listů českých
z roku 1568 psaných knížatům Těšínským, otci i synu.
11 Při statcích biskupských byli tehda dva hejtmani, jeden v Kroměříži, druhý v Osoblazsku (r. 1568 Birka
Násilský na Stundorfě, později Boček z Malejova); úředníci na Ukvaldech, Budišově, Vyškově, Kelči, Mírově.
Tito ve svých okresích měli na starosti správu hospodářskou a též do jisté míry soudní. Hejtmani a též
někteří úředníci, jako tento Ukvaldský, byli šlechtici.
12 Mimo zemské soudy byl též manský soud biskupský v Kroměříži, při němž hledali práva všichni poddaní
manové čili lenníci.
8
Zároveň nařízeno úředníku Ukvaldskému, aby tu věc u lidí sobě svěřených
vyšetřil, jak z listu tohoto jde:
„Ouředníku Ukvaldskému. Jaké nám psaní pan Jiřík Sedlnický z Choltic z strany
Ostravských činí i tolikéž co jemu zase za odpověd dáváme, toho příležitě všeho pro
správu přípis (přepis) odsýláme a tobě poroučíme, že se na to všecko se vší bedlivostí
vyptajíc nám, jak v sobě samo jest, o tom oznámiti neprodlívej. Na tom jistu vůli naši
naplníš. Datum (na Kroměříži.)“ (Fol. 82.)
Úředník dle rozkazu sobě daného věc tu nepochybně vyšetřil a biskupovi, co by
činiti bylo, oznámil. I obeslal biskup listem společným pány Václava mladšího
Sedlnického z Choltic na Bartošovicích (Partschendorf) a Jetřicha Petřvaldského
z Petřvaldu a na Petřvaldě, aby do Ostravy se sjedouce rozepři zprostředkovali. List ten
v tato slova napsán:
„Pánu Václavovi ml. Sedlnickému z Choltic na Bartošovicích a panu Jetřichovi
Petřvaldskému z Petřvaldu a na Petřvaldě.
Urozený páne, pane a urozený vladyko13, ujcové a věrní naši milí… Z příležícího
psaní, co sobě pan Jiřík Sedlnický z Choltic (na Polské Ostravě) do poddaných našich
Ostravských z strany nějakého zbití stěžuje, vyrozumíte. — Protož nechtíce, aby ta věc na
dlouhých průtazích státi měla, vám žádostivě poroučíme, že se s panem Jiříkem
Sedlnickým o den a rok snesete a ouředníku našemu časně o tom oznámíc sjedete a tu věc
vyslyšíc na místě našem spokojíte a našlo-li by se co toho na poddaných našich
Ostravských, že by té svádě příčinu dali, dostatečně jemu neb služebníkům jeho to od nich
k nápravě přivedete, a načem tu věc postavíte, nám s odesláním zase toho psaní oznámiti
nepomíjejte. Datum na Kroměříži v pátek před slavností sesláním Ducha sv. l. P. 1568.“
(Kopiář listův posélacích list 92.)
O též věci hned dána zpráva i p. Jiříkovi Sedlnickému listem tímto:
„Panu Jiříkovi Sedlnickému z Choltic na Polské Ostravě, maršálku kníž.
Těšínského, příteli nám milému.
Podle předešlé odpovědi naší… sme… pánům poručili, aby… na místě našem…
vám… spravedlivě učinili, protož nepochybujem, že vy tolikéž z strany své dvě osoby
k nim přidáte, tak aby ta věc bez prodlení, jakž ste i sami toho žádostiví byli, na míře
postavena byla. Co se pak jiných rozepří dotýče, poněvadž toho konečného oumyslu sme,
bude-li vůle Boží, po soudě Olomuckém14 na Ukvaldy sjeti a tam za některý čas pobýti,
chceme tolikéž o to se přičiniti, aby při tom času k místnému konci se přivedly a na
dalších průtazích nestály. Datum na Kroměříži (týž den).“ (Kopiáře list 92.)
13
P. Sedlnický byl pánem; p. Petřvaldský jen vladykou, to jest tolik asi jako německé „von“.
Na soudě Holomuckém zemském zasedal vždy biskup, než při tom soudě byl jen za pána; při soudě
manském byl za kníže.
14
9
Prostředníci jak se k pravdě podobá v Ostravě se sjeli, avšak nezdá se, aby byli co
pořídili, neboť na krátce potom píše biskup Vilém Prusinovský panu Jiříkovi Sedlnickému
v tato slova:
„Panu Jiříkovi Sedlnickému atd.
Oznamujeme vám, že sme toho oumyslu, bude li vůle Boží, těmito dni na Ukvaldy
sjeti a tam některý den pobýti. I chtíce aby ty rozepře, kteréž mezi vámi a Ostravskými
poddanými našimi od dávných časův na průtazích stojí, k místnému konci podle
předešlého zůstání, pokudž možné bude, přivedené býti mohly. Tomu rok k sjetí na ta
místa od středy příští ve dvou nedělích, to jest v středu den sv. Jiljí tím raněji pokládáme.
Nepochybujem, že se k tomu času přátely opatříte, tak aby aspoň jednou bez dalších
odkladův ty rozepře na míře postavené býti mohly. Nebudeme-li my pak moci osobně
přítomni toho bejti, nicméně s plnou mocností na místě našem osoby k tomu vyslati
chceme. Při tom vám stížnosti, kteréž se do vás Ostravští míti praví, odsýláme, a budú-li
jaké nové do vás míti, vyrozumějíc od Ostravských vám tolikéž jich odeslati nepomineme,
nepochybujíc, že i vy ač máte-li jaké mimo ty, kteréž nám od vás před rokem15 odeslané
sou, tak učiníte. Datum na Kroměříži, v sobotu před nanebevzetím Panny Marie léta Páně
1568.“
Jako se p. Jiřík Sedlnický „přátely opatřiti“ měl (p. Sedlnický obral si za „přátely“
knížata Těšínská, starého Václava a mladého Frydrycha Kazimíra) tak i biskup Vilím
Prusinovský za své přátely zvolil pana Hanuše Hougvice z Biskupic a p. Jana Kropáče, jimž
společným listem o tom oznámil v ta slova:
„… Protož vás přátelsky žádáme, že v pondělí před sv. Jíljím k nám na Ukvaldy
přijedete a na druhý den v úterý s námi do Ostravy sjedete a z strany naší v té věci za
jednoho pána a přítele budete… v neděli den nanebevzetí Panny Marie l. P. 1568.“
(Kopiář list 139.)
Aby věc na jisto již byla, shodli se i biskup i p. Jiřík Sedlnický o nestranné
prostředníky, jenž by ani z knížetství Těšínského, ani z Moravy nebyli. Za ty vyhlídli sobě
hejtmana a komorníka knížetství Opavského: Jana Staršího Bruntálského z Vrbna na
Heralticích (mladší byl při témž čase sudím knížetství Opavského) a pana Jiříka
Tvorkovského z Kravař na Radúni. Podáme tuto list k hejtmanu.
„Urozenému pánu Janovi Staršímu Bruntálskému z Vrbna na Heralticích, hejtmanu
knížetství Opavského, p. ujci nám zvláště milému.
Oznamujeme vám, že sme se s p. Jiříkem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě
na tom usnesli, abychom z strany rozepře, kteréž mezi týmž panem Sedlnickým
a Ostravskými poddanými našimi od dávných časův sou, přátelské jednání v středu den
sv. Jiljí tím raněji měli. I zvolili sme sobě z obou stran vás spolu s panem Jiříkem
Tvorkovským (z Kravař na Radúni), komorníkem knížetství Opavského za prostředníky,
15
Rozumí se: „před lhůtou“ určenou. „Rok“ znamená ve staré češtině tolik co „termín“ čili nynější „lhůta“.
10
tak abyste mezi námi při tom přátelským jednáním pracovali a prostředkovali. Protož vás
přátelsky žádáme, že v outerý před sv. Jiljí k nám do Ostravy k večeři přijeti a na druhý
den na ta místa spolu s námi a přátely od obou stran k vám vydanými (?) vyjeti, ta místa
shlídnouc tu věc, pokud možná bude, na míře postaviti pomoci ráčíte. Nepochybujem, že
na žádosť naši tak učiníte, a my se vám toho rádi dobrým přátelstvím odplatíme. Datum na
Ukvaldech v neděli před sv. Bartolomějem l. P. 1586.“ (Kopiář list 143, 144.)
Týž den poslal biskup z Ukvaldův list k p. Jiříku Sedlnickému, aby sám od své
osoby týmž pp. psaní učinil (v. kopiář l. 144). Zatím svár a sváda nepřestávala, neboť došly
na Hukvaldy též stížnosti Vítkovských poddaných. Slyšme, co píše biskup:
„Panu Jiříkovi Sedlnickému. — Jaké stížnosti v novotě do vás Ostravští a Vítkovští
poddaní naši mají, těch vám pro správu přiležitě podle předešlého vám od nás připsání
odsýláme. Datum na Ukvaldech v outerý den sv. Bartoloměje léta Páně 1568.“ (Kopiář
l. 146.)
Již tedy se všecko připravovalo k rozhodnému kroku a Ostravští potřebovali svědky
„k svědomí“, jenž by jim na jejich stížnosti svědčili, protož podle tehdejšího pořádku
obrátili se k svému pánu, biskupovi, aby jim sousedních pánův poddané vyprosil. Biskup
tedy psal v příčině té těmto pánům ač zvlášt, předce v jedna slova: knížatům Mladému
(Adamu Václavu, nebo Frydrychovi) i Starému (Václavu Adamu) Těšínským, panu Janovi
mladšímu Bruntálskému z Vrbna na Hlučíně, Jeho Milosti Římského císaře, Uherského
a Českého krále Truksasu; panu Hynkovi Bruntálskému z Vrbna na Klimkovicích; Janovi
Plaknarovi z Kynšperka na Vladislavi16; Janovi Barskému z Baště na Frýdku; Hanušovi
Petřvaldskému z Petřvaldu a konečně též p. Jiříkovi Sedlnickému.
Těmto pánům psáno od biskupa v tato slova:
„Ostravští poddaní naši na nás ve vší poníženosti vznesli, kterak by některých
poddaných vašich k svědomí k roku, kterýž od zítřka v týmdni tím raněji položený mají
z strany nějakých rozepří proti p. Jiříkovi Sedlnickému. Protož za to žádáme, když vám od
těchž Ostravských zejména osoby poznamenáne a odesláne budou, že je jim k potřebě
jejich pro spravedlnosť k svědomí postaviti a, což jim v pravdě vědomostí bude svědomí
dáti poručíte. Datum na zámku Ukvaldech v outerý den sv. Bartoloměje l. P. 1568.“
(Kopiář list 147.)
Biskup sám důtklivě ještě panu Kropáčovi psal (v pátek po sv. Bartoloměji), „že
bohda v neděli příští k nám přijeti stěžovati nebudete, tak abychom spolu s vámi a jinými
pány a přáteli našimi na druhý den v pondělí na těch přech poseděti a je prvé nežli
k jednání přijde, uvážiti a potom v outerý do Ostravy spolu jeti mohli“ (kopiář l. 148). Než
biskupa Vilíma napadla zimnice a tím nemohl na Ostravu sjeti, aby sám toho jednání
přítomen byl, protož knížeti Těšínskému Václavu (Adamu) Staršímu tento list poslal:
16
Týž pán držel téhož času Vikštejnské panství.
11
„Knížeti Václavovi Těšínskému, Jeho Lásce. Vaší Lásce oznamujeme, že hned po
odjezdu V. L. nás zimnice napadla, kteráž se čím dále tím více při nás rozmáhá a tak
z příčiny té nám nikterakž možné není, abychom zítra do Ostravy sjeti mohli, než bude-li
vůle Boží chceme zmocnění na místě našem vyslati, nepochybujíc o V. L. ač neráčíte-li
osobně spolu s synem V. L. knížetem Frydrychem Kazimírem J. L. přece tam sjeti, že
tolikéž na místě svém zmocněné vyslati ráčíte. Datum na Ukvaldech v pondělí po stětí sv.
Jana Křtitele Božího l. P. 1568.“ (Kopiář list 151.)
Nastal den sv. Jiljí a prostředníci i přátelé se na Ostravu sjeli se všech stran, ale
nepořídili nic, protož biskup Vilím Prusinovský na Ukvaldech list k císaři Jeho Milosti
(Maxmilianu II., korunován za krále Českého r. 1562) napsal a z Kroměříže potom poslal,
aby císař a král sám ty rozepře jakožto vrchní pán Moravy a Slezska zprostředkoval.
Z tohoto listu vychází na jevo, oč tu vlastně při té rozepři běželo.
(Císaři Jeho Milosti.)
„Nejjasnější a nejnepřemoženější Římský císaři, Uherský a Český etc. králi, Pane
Pane můj nejmilostivější! Vaší Císarské Milosti ve vší poddanosti oznamuji, že před dráhně
léty za předka mého slavné paměti biskupa Marka (Kuena) nemalé nevole a ruznice mezi
nadepsaným předkem mým a měšťany Ostravskými poddanými mými z jedné a panem
Jiříkem Sedlnickým z Choltic na Polské Ostravě, poddaným knížete Václava Těšínského
Jeho Lásky z strany druhé, sou vznikly, tak že týž pan Jiřík Sedlnický Ostravským z strany
stavu, kterýmž na rybníky a mlýny své vodu hnáti právo mají i v jiných mnohých
artykulích znamenité obtížení činil, v grunty mé i poddaných mých sáhal, koně, platna,
lopaty, ryče před samými branami města mého Ostravy bráti dal a týž lidi Ostravské
poddané mé rozličným obyčejem trápil a trápí, což jest předešle biskup Marek, předek můj
na Jeho Milost Císaře svaté a slavné paměti císaře Ferdinanda pána a otce Vaší Císařské
Milosti nejmilejšího a pána mého nejmilostivějšího poníženě vznášel a na téhož pana
Jiříka Sedlnického stížně žaloval, na kteroužto žalobu Jeho Milost Císarská v těch
rozepřech komisáře a prostředníky vydati, rok tomu položiti a to všecko slyšeti milostivě
poručiti ráčil.
Ale že na takovou od předka mého Jeho Milosti Císarské učiněnou žalobu ta věc až
posavad k vyslyšení nepřišla, nýbrž na odkladu byla a jest, čehož čím déle se prodlívá, tím
více přibývá, a od téhož pana Jiříka Sedlnického lidem poddaným mým Ostravským
znamenité ublížení (proti mocné vejpovědi od pánův komisárův z Markrabství
Moravského a z knížetství Slezského léta 1531. v outerý před svatým Martinem učiněného
i tolikéž smlouvám) se děje, z čehož by, bude-li tím déle protahováno, znamenité neřesti
a snad i mordové, čehož bohda ani já ani moji lidé příčinou nebudeme, a Vaší Císarské
Milosti velké zaměstnání povstati by mohlo, neb i toho před Vaší Císarskou Milostí tajiti
nemohu, že sem na to všelijak myslil a to předcházel, chtíce aby ty rozepře mezi námi
z obou stran přátelským během k srovnání přivedene býti mohly a Vaši Císarskou Milosť
12
tím nezaprazdňovaly, sem se s týmž panem Sedlnickým sjížděl, přátely z obou stran
vydávali, ale však nikda k místnému konci přivedene býti nemohly, a tak z těch příčin, jak
onoho času předek můj tolikéž i já i na místě poddaných svých měšťan Ostravských a lidí
Vítkovských Vaší Císarské Milosti jako pánu svému nejmilostivějšímu na téhož p. Jiříka
Sedlnického stížně žaluji, a starú předka mého obnovenú i také nynější svú novú žalobu
pořadně v artikulích o každú věc obzvláštně sepsanou Vaše Císarské Milosti ve vši
poddanosti příležitě poníženě v tomto listu svém posýlám. Podle toho Vaši Císarskou
Milosť jako císaře a Pána svého nejmilostivějšího poddaně prosí, že Vaší Císarská Milosť
těm rozepřem rok položiti a pány komisáry z království Českého, jakožto prostředníky
vydati a oběma zemím (Moravě a knížectví Těšínskému), aby osoby s plnomocenstvím
k témuž roku a času nařídili a vyslali, a zatím témuž panu Sedlnickému, aby se k lidem
mým v těch všech artikulích pokojně choval a v grunty mé i jejich nesáhajíc, milostivě
poručiti, aby ty rozepře slyšány a na místném konci postavene byly, to naříditi ráčíte; neb
se již to tak daleko vztahlo a týž pan Jiřík Sedlnický ke mně i k lidem mým tak zuřivě a ne
sousedsky se chová, že i chudý špitál Ostravský17 pokoje a spravedlivosti své, majíc
dostatečné listy a jistoty, užíti nemůže, a i to, což k témuž špitali pro Pána Boha a odplatu
Boží nadáno jest, nad čímž srdečnou lítosť mám, týž p. Jiřík Sedlnický by odjíti chtěl.
S tím se Vaší Císarské Milosti (v) milostivou ochranu poručena činíc na všem dobře
a štastně i s dědici Vaší Císarské Milosti dlouho míti vinšuji. Datum na Ukvaldech
(přetrženo a připsáno) v Kroměříži v sobotu po sv. Jiljí (přetrženo a připsáno) Kunhutě
l. P. 1568.
[Vaší Císarské milosti věrný poddaný]
Vilím biskup Olomucký“.
Postscripta (douška) jest třikráte přetržena a biskup sám připsal: „není posláno“,
než my podáme i obsah této doušky.
„A poněvadž bez toho bejti moci nebude, než že z obou zemí Moravské i Slezské
osoby s mocností na ta místa vyslati se musí, mé ponížené a poddané zdání by bylo, abyste
milostivě komisáře, takž jakž i předešlé svaté a slavné paměti císař Ferdinand (I.) za předka
mého z království Českého naříditi ráčil, a vidí se mi, že by k tomu pan Jan a mladší
z Lobkovic nejvyšší purkrabí hradu Pražského spolu s panem Janem Bořitou z Martinic
purkrabím Karlštejnským se velmi dobře trefiti mohli, kteříž nepochybujíc že na milostivé
poručení Vaší Císarské Milosti pro osobu mou by sobě té práce nevážili. Datum ut in
literis.“
Jak se rozepře tato skončila, nelze nám nyní udati. Toliko podotýkáme, že Jiří
Sedlnický zemřel roku 1568 v pátek před sv. Tomášem v Polské Ostravě a pohřben jest
17
Tento špitál dosud trvá a jest založen za časův pradávných, neboť r. 1477 nadal jej Polsko-Ostravský pán
Václav Hřivnáč z Heraltic půlkopou ročních úrokův z pole k panství Polsko-Ostraskému náležitého; odtud
nepochybně nároky Jiříka Sedlnického.
13
v chrámu Páně tam, kde nyní dům pod jmenem „Stará škola“ stojí18. Tam pohřben jest též
jeho otec Jan, jako i bratři jeho, mezi kterými i Jaroslav Sedlnický, který ve válce proti
Turkům pod Ferdinandem I. bojoval a těžce raněn jsa, v Polské Ostravě zemřel.
Po smrti Jiříka Sedlnického zdědil panství P. O. jeho syn Bedřich, který zasnoubil
se s Kateřinou, dcerou Jiříka Kravařského ze Šlevic.
V tomto času sestaviti dal Vácslav, kníže Těšínské „Zřízení zemské“, které dosud
toliko dle zvyku a obyčeje vykonáváno bylo. R. 1572 podepsal a stavům rozeslati nařídil
listinu, ve které stálo, že ani on ani jeho zástupcové právo míti nemají, pány a rytíře od
„práva zemského“, t. j. soudů a j. osvobozovat, aneb jakékoliv výminky činiti. Též ztvrzuje
jim veškeré listy na jich statky a svobody. Obsazování míst úřednických při soudu
zemském přenecháno býti má knížeti, který dvakráte za rok soud svolati a tomuto
předsedati má.
Tomuto se však stavové panští opírali, vidouce se v některých punktech zkráceny
býti.
To Vácslava velmi bolelo a proto svolal panstvo do Těšína k vyrovnání. Stavové
a panstvo se však nedostavili, ale žádali rozhodně, by vše při „starém právě“ zůstalo.
Do neposlušnosti panstva stěžoval si Vácslav ještě dne 21. srpna 1579, kdež však
brzy, (30. srpna 1579 mrtvicí jsa raněn) dne 4. listopadu 1579 život svůj skončil. Ovdovělá
manželka jeho, kněžna Kateřina Zdenka, předložila celý spor císaři k rozhodnutí. Spor měl
se dne 14. února 1585 urovnati, než náhle zemřel biskup Vratislavský, pro jehožto úmrtí
opět celá záležitost na odkladech zůstala.
Vrchní hejtman zemský poznovu nařídil, aby se panstvo s ovdovělou kněžnou
vyrovnalo.
I sjelo se dne 30. července 1590 panstvo knížetství Těšínského do Polské Ostravy
a zde ve starém zámku podepsalo a kněžně — do Trenčína po zvláštní deputací, jež z pánů
Jiřího Sobka a Františka Mlečka sestávala, poslalo deklarací, v níž stálo, že zřízení zemské
Václavem sestavené, není nic nového, ale od prastarých časů zděděné a zachované právo.
Úmysl stavů — stojíť dále napsáno — nebyl, zločince a vůbec provinilé poddané proti
knížeti k neposlušnosti míti a jich podporovati. Žádajíť oni však, aby provinilec, který
dříve dobrý a vzorný život vedl, nebyl hned po vykonaném skutku vězněn, nýbrž na
svobodě ponechán do toho času, až soud svolán bude. Též nebyl úmysl panstva — stojí
dále — aby se snad provinilec ze stavu panského netrestal.
Mezi jiným též se žádá, aby holdování knížeti dle prastarého zvyku a způsobu, totiž
„podáním ruky“ se stávalo.
Toto vyjádření přijala kněžna Kateřina Zdenka a celá věc takto vyrovnána. Právo
zemské vyšlo pak pod nápisem: „Právo a zřízení zemské knížetství Těšínského.“ Vydáno
tiskem v Olomouci r. 1573 a r. 1592.
18
O věci této později.
14
Roku 157319 ve čtvrtek po velikonoci utopil se pan Otík Stoš z Kounic. Jel totiž na
koni z Polské Ostravy, kdež v zámku na návštěvě byl, i klopýtnul kůň v řece Ostravici, on
spadl a život svůj dokonal, zanechav bezdětnou vdovu Kateřinu z Drahotúš.
Pan Otík Stoš z Kounic byl pánem na Deštném, Moravici, Litultovicích
a Životicích. Jeho smrt proto osudna jest, že o dvacet let později, r. 1593 rod pánův Stošův
z Kounic Bohuslavem Stošem z Kounic na Bránici, Boboluskách a Zubřicích na čisto ve
vlastech našich vymřel. V Čechách a na Moravě žijí dosud Kounicové a k našemu národu
se hlásí, jak na rodinu tak starodávnou sluší20.
Zámek P. O. v držení měl až do roku 1591 Bedřich Sedlnický, v kterémžto roku
zemřel a tam (v Polské Ostravě) pochován jest.
Po smrti jeho zdědil statek P. O. p. Jiřík Sedlnický, syn Bedřichův, o němž se první
zmínka v staré jedné gruntovní knize r. 1592 činí. Jiří Sedlnický byl muž velmi nadaný
a učený. Sepsal roku 1594 knihu na řeči české21, kteráž nesla nápis: „O půhonech
a nálezech“. V knize té popsáno jest též mnoho událostí a zvyků platných při soudech.
V tom čase byl při soudě v Holomouci Jan Sedlnický, bezpochyby bratr Jiříka
Sedlnického. Do soudu tohoto zvolen a přijat jest dne 22. května 1594. Tento Jan
Sedlnický z Choltic zasedal též dne 10. ledna 1596 v soudu, o čemž čteme: „Dne 10. ledna
1596 mezi tím, když se nález psal, pan Jan z Choltic, který držel místo páně Hynkovo,
přednesl na soudě Holomuckém suplikacii nějakého Jiříka Žebýrka, měštěnína
Holomuckého, kterýž sobě stěžoval na Tatausa, že jej i ženu jeho ubil a na poctivosti
ublížil, žádaje ochráněn býti a aby Tataus k odpovídání na závazek vzat byl. Dovoleno,
a aby panu Hynkovi o tom oznámeno, poručeno“22.
K soudu sv. Janskému, jenž se roku 1596 v Holomouci odbýval, nedostavil se pan
Jan Sedlnický z Choltic a svou nepřítomnost u hejtmana moravského písemně omluvil.
Tentýž Jan Sedlnický byl roku 1594 zvolen do komise, která se měla dne
28. listopadu do Opavy sejíti, však teprve dne 6. března 1595 do Opavy se dostavila.
Měšťané Opavští stěžovali si totiž na své obecní představené, kteří mnoho dluhů na obec
udělali u císaře a tento ustanovil do komise tyto pány: Jana Sedlnického z Choltic, Ondřeje
Bzence, zemského hejtmana Opavského, Jindřicha purkrabí z Donína a Jindřicha Štěpána.
Jan Sedlnický zemřel v letě roku 1598.
Roku 1606 odprodal Jiří Sedlnický ml. Bernhardovi Bořkovi dědiny Hrušov
a Marklovice za 9000 slezských tolarů.
Roku 1608 byl Albrecht Sedlnický z Choltic — příbuzný Jiříkův — zemským
hejtmanem.
19
Dle „Opavského Týdenníka.“
„Horník“, ročník 4.
21 Tehda byla řeč naše na zámku P. Ostravském jakož i na jiných panských sídlech všeobecně platna. Tak
chovají páni Sedlničtí až dosud zápisky příručné kteréhosi pana Ostravského česky psané.
22 Ze spisů Žerotínových.
20
15
Krištof Sedlnický, kterýž statek Polsko-Ostravský po Jiříkovi zdědil, zakusil
i s poddanými svými mnohé příkoří. Válka třicítiletá, která všude, zvláště v národě
českoslovanském smutnou zanechala upomínku, zuřila i ve Slezsku. Brzy po krvavém
soudu v Praze (21. června 1621) a sice na začátku července 1621 vtrhl do Slezska voj
neapolitánský, obsadiv průsmyk u Jablunkova. Brzy přišlo vojsko toto i do Polské Ostravy,
vtrhlo násilně do zániku, sebralo, co se pobrati dalo — nešetříc při tom ani zámecké kaple,
ani na blízku stojícího chrámu Páně. Některým občanům sebrány jsou i peníze a cenné
věci. Veškeré ukradené předměty odnésti si nechali nepřátelé do hlavního stánu na
Moravě, jak to alespoň z listu vojvody Rudolfa ku stavům Těšínským z dne 5. července
1621 datovaném, vysvítá.
V tomto roku (1621) zemřel Krištof Sedlnický, zanechav vdovu Magdalenu, která
se však již dne 11. června 1622 podruhé zasnoubila.
Roku 1624 začala se provádět násilně katolická reformace po městech a vesnicích.
Veškeré rodiny z Čech, Moravy, Slezska a Lužice, které se náhledům císařovým podrobiti
nechtěly, vypovězeny jsou z vlasti a statky jejich jsou jim skonfiskovány. Šest a třicet tisíc
rodin nejlepších vystěhovalo se do ciziny. Němci, Vlaši a Španělové hrnuli se v celých
houfech do milené vlasti naší, aby své zvyky, své obyčeje, svou řeč zde zavádějíce, naší
drahou mluvu vyobcovali. A podařilo se jim to částečně. Národ, dříve tak slavný, vyhuben
býti měl pro vždy.
Následkem války třicetileté odtržena jest Lužice od koruny Svato-Václavské a dána
jest kurfirstovi saskému jakožto léno koruny české.
Ke dřívějším třem stavům (panskému, rytířskému a městskému) přidán ještě stav
duchovní. Samosprávnost zemských soudů jest zrušena a v soudnictví zavedeno jednání
tajné a písemné, které se v obojí řeči, t. j. buď české neb německé mohlo odbývati.23 Obě
tyto řeči prohlášeny jsou za rovnoprávné.
Roku 1622 povstala ve Slezsku veliká drahota. Měřice žita stála 25 až 30 zlatých.
Roku 1623 vypukl v zemi naší mor, který i v osadě Polsko-Ostravské několik obětí
vyžádal. Strašně však řádil v jiných místech. Tak na př. zemřelo v Těšíně 1500, ve Fryštátě
1400, ve Frýdku 1200 lidí.24
Toho času se muselo ve Slezsku dobré pivo vařiti, neb výborně chutnalo
podkomořím a hofrichtéřům českým, kterých od války vydrancovaná a vypleněná města
a osady při „obnovení konšelů“ na jich cestách vydržovati a „dobře“ častovati musela. Tito
podkomoří a hofrichtéři již před svým příjezdem vyměřili městům, co všecko přichystáno
býti má. Na příklad stůjž zde oznámení rychtáře Hradce Králové r. 1633 Trutnovským
příchod podkomořího a hofrichtáře k obnově úřadu konšelského oznamující, v němž
výslovně připomíná, „aby pro stůl a osobu jich z města Sstrygu ve Slezsku sud piva
23
24
Dříve úřadovalo se všude toliko v řeči české.
Mor ve Slezsku zuřil i v roku 1570, 1585 a 1599 dosti povážlivě.
16
pšeničného opatřiti a přivézti dáti neobmeškali, sice že by v Trutnově pro osoby své
trunku dobrého piva míti neráčili.“
Panství Polsko-Ostravské mělo roku 1630 pro veliké dluhy, jež částečně Krištof
Sedlnický, částečně druhý manžel Magdaleny — Bedřich z Gellhornu — nadělal, prodáno
býti. Přec ale zůstalo v rodině Sedlnických z Choltic. Jakýsi Boleslav Sedlnický, který
r. 1614 na vysokých školách v Holomouci studoval, muž velmi učený a vzdělaný, nad
míru dobrý a laskavý, jest v jedné staré listině, která se v archivu Kroměřížském chová, co
svědek podepsán a nazývá se zde, „majitelem panství v Polské Ostravě.“ Bezpochyby
panství toto koupil.
Boleslav Sedlnický zasnoubil se dle půhonních knih slezských (sv. 38, str. 259)
s Annou Marií, roz. Vlčkovou z Hlučína.
Roku 1647, jak z jedné staré listiny patrno, musel jistý stařec, jmenem Mikuláš
Raška, dosvědčiti, že farář Polsko-Ostravský zahnán a na jeho místo kazatel Lutrova učení
dosazen byl. Kazatel ten nazýval se Jiří Pommer. Avšak již roku 1648 dosazen jest do
Polské Ostravy farář katolický, jmenem Adam Rozkydlo.
Po vymření rodu Piastův připadlo knížetství Těšínské císaři Ferdinandovi II., který
v r. 1637 zemřel. Nástupcem stal se syn jeho Ferdinand III. (1637-1657).
Po Ferdinandovi III. nastoupil Leopold I.25, panovník to mírné a tiché povahy.
Panoval 48 let. Z válek, jež vésti musel dílem proti nepokojným sousedům, dílem proti
domácím nespokojencům, chci jen tu uvésti, která též naše východní čili horní Slezko
potkala.
Císař Leopold I. choval v Uhřích stálé vojsko, což šlechtu uherskou náramně
mrzelo. I dala se v pikle proti císaři, chtíc Uhry pomocí Turků a Francouzů od Rakous
odtrhnout. V čele spiklenců stáli palatin Vešelény, mladý kníže Bedřich Rákocy, Petr
Zrinský, hrabata Nadasdi a Frangepan.
Avšak císař dověděl se brzy o piklech proti němu na strojených, i poručil náčelníky
zatknouti a odpraviti. Toliko kníže Rákocy, který již dříve o milost byl prosil, nebyl
odpraven. Povstání bylo na čas udušeno, avšak brzy vypuklo opět. Povstalci pod vedením
hraběte Emericha Tököliho zmocnili se horských měst v severních Uhrách a čásť jich
přišla až do Těšínska a okolí Bílska (r. 1682). Zde zabili 30 osob, mezi kterými též
arcikněze Bílského, Adama Galusa, a 14 osob těžce bylo poraněno. Město Těšín, zámek
a veškeré chrámy jakož i některé osady byly vydrancovány a povstalci vrátili se pak zpět
do Uher. Císař nadarmo sliboval amnestii povstalcům; tito zůstali ve zbrani a spojili se
s Turky, kteří císaři válku vypověděli. Velký vezír Kara Mustafa vytáhl s 200.000 Turky do
Uher a s povstalci táhl přímo k Vídni (r. 1683). Jan Sobieský, král polský, který císaři se
svým vojem šel ku pomoci, táhl horním Slezskem. Polcer vypravuje, že armáda 20.000
25
Narozen 1640, nastoupil vládu v r. 1653, zemřel v r. 1705.
17
mužů čítající, mnoho výtržností v Těšíně činila. S pomocí Jana Sobieského byli Turci
poraženi a všude stíháni, až se docela ze země vyklidili.
Po smrti Boleslava Sedlnického (1673) byla dle zemských desk pozůstalá manželka,
„Anna Maria“, paní na Polské Ostravě.
Anna Maria, jak z památní knihy farské v Polské Ostravě seznáváme, byla nábožná
a chrámu Páně P. O., jakož i faře mnoho věnovala.
R. 1674 dne 10. října odměřiti dala kus pole na zahradu farskou a též dřevo na plot
okolo fary darovala a cesty u fary opraviti nechala.
Brzy po tom vystavila listinu26, v níž stálo, jaké příspěvky se faráři platiti mají.
Listina tato zní:
„Dle žádosti dvojí ctihodného kněze Pavla Antonína Postavky, faráře Polsko-
Ostravského a pro uvarování dalších závadův, já níže podepsaná, na generálné
poznamenání povinnosti faráři Polsko-Ostravskému náležející, za řízením římské císařské,
též uherské a české královské milosti pána nás všech nejmilostivějšího, za úřadu zemského
hejtmanství, knížetství Těšínského, urozeného pána, pana Kašpara Borka, svobodného
pána z Rostropic a Tvorkova, že níže poznamenané dne 10. dubna leta 1654. do kanceláře
královského úřadu zemského, knížectví Těšínského vyzdvižené, z dne 10. března leta
1667., týž slavné kanceláře collatirované, tuto specificaci vedle svědectví a doznání
památníkův, pro budoucí paměť učiněnému, jak se od starodávna obilné faráři PolskoOstravskému oddávalo, jakožto jmenovitě:
Jana Stoklasy, fojta Polsko-Ostravského;
Jakuba Kubatky, fojta Malo-Kunčického;
Jana Lišky, fojta Radvanského;
Eliáše Smůly, fojta Muglinského.
Stran obilného, totiž rži a ovsa, faráři Polsko-Ostravskému každoročně na den
svatého Martina z rolí sedlských celého statku Polsko-Ostravského přináležející, pod
sekretem svým a podpisem mým vlastním dávám. Z Polské Ostravy povinno oddávati z rol
následujících:
Rži
Ovsa
čtvrtě mírky
čtvrtě mírky
Z role Fojtovské
6
6
Šafrankovské
3
3
Vácslava Michalího
3
3
Jiřího Michalího
1
1
Bombardovské
2
2
Stuchlinské
2
2
26
Listinu tuto proto uvádíme, aby ctěný čtenář seznal, jaké polnosti před 200 sty roky v Polské Ostravě
a v okolí byly.
18
Musialkovské
4
Kolařovské
2
Vítkovské
2
Z Malých Kunčic oddávati přináleží:
Z role Kubálkovské
3
Čížovské
3
Raškové
3
Novákovské
2
Smolíkovské
2
Selské
2
Z Radvanic povinno dávati každoročně:
Z role Kurkovské
3
Javorkovské
2
Chamulovské
3
Mlynářské
2
Škarzupovské
2
Miksovské
2
2
Kočího
2
Gněvuskovské
1
1
Tomka Miksového
2
Chlebišovské
2
Zimního
2
Burgkrati
2
Prašolkovské
4
Martinkovské
4
Z Muglinova dávati přináleží:
Z role Drabíkovské
1
2
Tomkovské
2
Vácslava Sporého
2
Mikuláše Starého
2
Eliášovské
1
2
Jana Smůly
2
Večerkovské
2
Karasovské
1
Summa
47
3
Summa obojího 3 Maldry, 7 čtvrtní, 3 čtvrtě, 3 mírky.
19
4
2
2
-
3
3
3
2
2
2
-
3
2
3
2
2
2
2
1
2
2
2
2
4
4
2
1
-
1
2
2
2
1
2
2
1
47
2
2
3
V předu jmenovaných dědinách zahradníci i chalupníci povinni jsou stolovného
knězi faráři Polsko-Ostravskému po 1 groši, žákovi pak po 6 halířech; a z jedné každé role
jmenovaných dědin každoročně po 1 mírce rži dávati.
(L. S.)
Anna Maria Sedlnická“.
Dále dostával farář Polsko-Ostravský, jak v památní knize farské zapsáno stoji,
z osad, jež přifařeny byly ku Polské Ostravě, jak následuje:
Z Radvanic:
Ze zahrady Liškovské od starodávna odvádí se každoročně tři mírky rži, tři mírky
ovsa a stolového 1 groš panu faráři.
Z Lipiny:
Dává se každoročně panu faráři jedenácte groší.
Ze Svrklu:
Každoročně deset groší.
Ze Zámostí, Hladnova, Podborče a Křivce,
kolik všude se nachází, tolik grošů se dávati má, a kdyby některý hospodář několik
zahrad užíval, od těch plat zapraviti má.
Pánové statku Polsko-Ostravského, Secundum Proportionem prätensionis i Bonum
(ut Consignatio Specifica demonstrabit) oddati povinni jsou každoročně na den svatého
Martina na Dvanácte tolarů slezských, kaprův malého braku jednu kopu, štik malého
braku půl kopy a džber drobů.
Džber drobů obsahuje v sobě okouny, štiky, líny, karásky atd. — Mně svrchu
jmenovanému faráři kdyby se neoddal džber drobů dle kontraktu učiněného (však ne na
škodu a praendicium Successorum) dávaly se každoročně dva tolary slezské.
Z Michálkovic:
Každoročně odvádí vedle Consignatia Register menších, čtyry čtvrtně i dva věrtele
rži, tím způsobem ovsa čtyry čtvrtně a dva věrtele. Ittem peněz patnácte grošů.
Z Ratimova:
Tři tolary slezské a šest grošů.
Z Velkých Kunčic:
Dávají tři tolary slezské a dvanácte grošů.
Z Datyně:
Jeden tolar slezský a osmnácte grošů.
Z Rakovce:
Patnácte grošů.
Z Hrušova:
Vychází ročně rži tři čtvrtně, ovsa také tři čtvrtně, to Specifice roční rejstřík
opisuje. Dále ročně šest grošů a šest halířů.
20
Dále připsáno jest toto:
Kdykoliv v kostele Hrušovském náboženství se koná, dávali panu farářovi po
pořádku čtyry groše a jednu kuru. Zvěděvši se já svrchu jmenovaný za svědkův
dostatečných, že tyto 4 groše a jedna kura za oběd od starodávna knězovi a žákovi se
odevzdávají, nechtěl jsem se tím contentirovati, žalobně proti Hrušovským postupujíce
a obědův žádajíce, pročež uvolili se úmluvu se mnou (však nemá býti in Präindicum
Successorum) učiniti, že mimo povinnosti jmenované dávati budou každoročně na den sv.
Máří Magdaleny: jeden tolar a čtyry kury, což také skrze tyto leta pořád zběhlé plnili.
Dosvědčuje podpis ruky mé.
L. P. 1672.
Pavel Ant. Postavka, farář Polsko-Ostravský.
Z Heřmanic:
Na den sv. Michala povinni oddati 2 tolary slezské a 21 groší.
Kur každoročně oddávají 24, aneb za každou 2 kuřata.
Držitel krčmy, blíže Rychvalda ležící, vším právem ke kostelu Heřmanskému, jak
mně přiznáno jest přináleží, i vedle jiných peněžitou náležitost povinen jest oddávati.
Povinni také Heřmanští dvanácte fůr dříví, kdekoliv pan farář ukáže, odvésti.
Haec omnia Supra Scriptu tempore Visitationis Archidiaconalis legi ac scridi die
20. May Anno 1688.
Henric Samuel Wolf.
V tom samém roku odváděti muselo panstvo faráři Polsko-Ostravskému:27
P. T. pan Skrbenský z 5574 tolarů slezských, 2 grošů 6 ½ halířů28 odváděl 1 tol. sl.
35 gr. 4 hal., 10 kusů kaprů, 5 k. štik a čtvrť džbera drobů.
P. T. pan Rusetoský z 2421 tol. sl. 35 gr. a 5 hal. odváděl 30 gr., 9 hal., 4 k. kaprů,
2 k. štik.
P. T. paní Anna Maria Sedlnická z 15281 tol. sl., 14 gr., 8 hal. oddati má 5 tol. sl., 14
gr., 11 hal., 24 kusů kaprů, 14 k. štik.
P. T. z dílu komory Vratislavské: 2 tol. sl., 8 ½ hal., 11 k. kaprů a 5 k. štik.
Z Muglinova: P. T. pan hrabě Vlček z 3467 tol. sl., 7 gr., 11 hal. platiti má: 1 tol. sl.,
7 gr., 11 ½ hal., 6 k. kaprů, 3 k. štik.
P. T. pan hrabě Lariš ze Zámostí. 18 gr., 4 hal., 2 k. kaprů, 1 štiku.
Dohromady: 12 tol. sl., 60 kusů kaprů, 30 kusů štik, 1 džber rybní.
Podávám ještě jednu listinu, v níž farář Polsko-Ostravský — P. Ant. Postavka —
ztvrzuje příjem odvedených mu dávek. Listina tato zní:
27
Doufám, že se ctěným čtenářům zavděčím, když zajímavé dávky tyto uveřejnosti podám.
28
Statek ceněný.
21
„Já níže podepsaný potvrzuji kvitancí touto, že jsem od urozeného pána, pana Jana
Skrbenského, svobodného pána z Šenova, na Bartultovicích, Radvanicích a Lipině, co ze
statku rozděleného Polsko-Ostravského proportionaliter od starodávna na koho přichází,
skrz leta pořád sběhlé, zde za farářství mého, až do roku 1692 exclusive, dole
poznamenané každoroční povinnosti i se žákem přijal, totiž ze čtyřech rolí selských, na
kterých Folvark v Radvanicích vystaven jest, jmenovitě:
Z role Chamulovské tři čtvrtě rži, tři čtvrtě ovsa; žák jednu mírku rži a 6 halířů.
Z role Mlynářské dvě čtvrtě rži, dvě čtvrtě ovsa; žák 1 mírku rži a 6 halířů.
Z role Miksovské dvě čtvrtě rži a dvě mírky, ovsa také dvě čtvrtě a dvě mírky; žák
1 mírku rži a 6 halířů.
Z role Gnievsovské přefrejmarčené jednu čtvrť rži a 1 mírku, ovsa také 1 čtvrť
a 1 mírku; žák jednu mírku rži a 6 halířů.
Peněžité každoroční povinnosti z dílu odkoupeného od slavné komory
Vratislavské, item z dílův koupených od pana Jana Mitrovského a pana Jana mladšího
Śobišovského, totiž :
1 tolar sl., 35 gr., 4 hal., kaprův 10 kusů, štik 5 kusů.
Velkého drobu jednu mírku rybího džberu neb za tu (abs. praejudicio
Successorum) osmnácte groší.
Z čehož mocí této kvitance výše psaného pana Skrbenského s erby i potomky jeho
kvitiruji a mocně prázdna činím, slibujíce, že nebudu o takové víc upomínati, ani žádný
jiný na místě mém takových každoročních z vrchu Specificirovaných povinností již ode
mne i žáka přijatých, nyní i na budoucí časy potahovati se nemá. Pro lepší toho jistotu
jsem takovou kvitanci rukou svou vlastní podepsal a sekretem svým ztvrdil.
Jejiž dátum na fáře Polsko-Ostravské roku 1692 v den svatého Martina biskupa,
jehož bylo 11. Novembris.
Pavel Ant. Postavka, farář Polsko-Ostravský a Ratimovský.“
V roku 1688, jak z rozsudku v památní knize farské opsaného patrno, žaloval farář
Polsko-Ostravský
a spolu
Ratimovský,
Pavel
Antonín
Postavka
pana
Rudolfa
Skrbenského, který kus louky, ku kostelu Ratimovskému přináležející, sobě přivlastňoval.
Soud Těšínský uznal, že louka zpět dána a útraty panem R. Skrbenským nahraženy býti
mají. „Stalo se“ — stojí na konci tohoto rozsudku — „v Těšíně v klášteře při odloženém
a zahájeném soudu zemském v sobotu po vyzdvižení sv. kříže leta Páně 1688.“
Paní Anna Maria Sedlnická z Choltic postoupila státek a sice: Polskou Ostravu,
Malé Kunčice a Svrkl, synovi svému Františkovi Vilémovi Sedlnickému, který zasnouben
byl s Bertou Alžbětou Sedlnickou z Choltic.
22
František Vilém Sedlnický z Choltic byl zemským kancléřem knížetství
Těšínského, radou knížetství Opavského a knížetství Krnovského a nejvyšším sudím
knížetství Opavského.
Dne 12. dubna 1706 zemřel a v Polské Ostravě v kostelní hrobce byl pochován.
Pozůstalá manželka jeho žila až do roku 1731, v kterémžto roku dne 3. srpna zemřela a též
v Polské Ostravě pochována byla.
Roku 1691 povstala mezi farářem Polsko-Ostravským a p. Františkem Vilémem
Sedlnickým z Choltic rozepře o farské pole, které od Hranečníka až k obci Radvanické
táhlo. Později ukázalo se, že pole toto, které faráři již dávno odňato bylo, zemřelý
p. Krištof Sedlnický z Choltic kazateli Lutrova vyznání odňal, což, jak v téže staré listině
stojí, Mikuláš Raška, přes 100 roků starý občan Polsko-Ostravský, před slavným
magistrátem města Ostravy dne 30. října 1646 odpřisáhal.
R. 1692 darovala paní Anna Maria Sedlnická kus role na zahradu farskou
a p. František Vilém Sedlnický dříví na ohradu této zahrady. Tenkráte byly u fary dvě
zahrady a sice před farou (kterou opravovati bylo občanům Polsko-Ostravským,
Podborským, Zámostským, Malo-Kunčickým a Švirklovským), a za farním stavením,
kterou opravovali občané Hladnovští, Radvanští, Lipinští, Muglinovští a Michalkovští.
R. 1693 učiněn byl závazek, že obě zahrady, co se ohrady a j. dotýká, občané, jak
z vrchu naznačeno, v dobrém stavu držeti a opravovati se zavazují.
Po císaři Leopoldovi I. nastoupil vládu r. 1705 císař Josef I.29 Za jeho panování
obdrželi protestanté v Horním Slezsku povolení, že si mohou nedaleko Těšína kostel
a školu vystavěti. S nadšením bylo povolení toto od protestantů přijato a dne 13. října 1710
položen u veliké slávě základní kámen k těmto budovám. K slavnosti té raženy jsou
zvláštní peníze stříbrné s tímto nápisem:
„J. N. J.
Templi hujus Evangelici
Jesu Dicti
Fundamenta
jacta d. XIII. Oktobr. A. Jesu MDCCX. Scire cupis nostri,
quae sint fundamina templi.
Gratia Jesu est, ac Josephi; Biblia sancta
Zinzendorf tradeus protegens, quae tradita Tenczin
Et Comitum aptaTrias, Confessio non variata
Ordinum et apta Trias, Confessio non variata.“
Jeden takový peníz, jakož i veškeré druhy peněz, za císaře Josefa I. ražené, vloženy
jsou do stříbrné, 20 lotů těžké schránky, kterážto položena jest pod kámen základní.
29
Narodil se r. 1678, zemřel r. 1711.
23
Císař Josef I. zemřel r. 1711 v 33. roku věku svého po šestiletém, blahodárném
panování.
Že nezanechal žádného mužského potomka, připadl trůn bratrovi jeho Karlovi
VI.30 Karel vynasnažoval se všemožně aby blahobyt národů svých zvýšil. R. 1713 vydal
zvláštní zákon, tak nazvanou pragmatickou sankcí, v kterémž ustanoveno bylo, aby po
vymření rodu mužského i dcery mocnářovy panovati směly.
Zákon tento přijat od stavů Uherských (r. 1722) a českých (r. 1723). I sousední
mocnářové slíbili Karlovi VI., že pragmatickou sankci budou zachovávati.
R. 1722 obdržel Leopold Lotrinský31, král Jeruzalémský, knížetství Těšínské v leno
království Českého. Po smrti jeho přešel majetek tento na syna Františka, kterýž se
zasnoubil s nejstarší dcerou Karla VI., Marii Terezií.
Po smrti p. Františka Viléma Sedlnického z Choltic převzal statek P. O. nejstarší
syn jeho p. Karel Bohuslav Sedlnický z Choltic (nar. dne 14. dubna 1674 v Polské
Ostravě), ale již r. 1710 přenechal statek tento za 24.000 tolarů své manželce Barboře
Alině, rozené slečně Sakovně, která jej ale v kratinké době své sestře Evě Rozině Sakovně,
provdané Hrušovské, odprodala.
R. 1715 vypukla v Horním Slezsku nemoc kolera, které mnoho lidí podlehlo. Též
v Polské Ostravě zemřelo mnoho osob.
R. 1736 byl velmi deštivý. Velké povodně sebraly, co ještě docela od vlhka bylo
neshnilo. Sedláci v některých krajích nesklidili ani otep slámy, ba ani jediný brambor.
Nastal velký nedostatek. Bída a nouze panovala hrozná. Chudý lid umíral hladem. K tomu
všemu přidaly se rozličné nakažlivé nemoce, které mnohé rodiny docela zničily. Povstala
též velká drahota, nedostatek píce pro dobytek, z čehož lidu dobytek pokapal.
Tohoto roku p. Vácslav Karel Sedlnický z Choltic, pán na Bílovci, při zdejším
kostele založil zvláštní nadací, na kterou složil 1500 zl. (po 60 kr.) Na listině té, která
psaná jest sice v řeči německé podepsaní jsou svědkové: Karel František Rottern
z Kostenthalu32 a Jiří Jindřich Moravický z Rudnice, avšak intabulována jest po česku
takto:
„Tato originální obligaci na patnácte set zlatých rýnských, vložena a vepsaná jest
v desky zemské knížetství Opavského, za úřadův našich, nás dole podepsaných nejvyšších
oficírův desk zemských tohož knížetství. Actum ut Supra při odevření jich v městě Opavě
dne 5. měsíce dubna 1736.
Ernestus Mathias svobodný pán Mitrovský, nejvyšší komorník zemský.
Jan Ludvík Ant. Reyzvic z Kadeřína, nejvyšší sudí zemský.
Ferdinand Leopold Briex z Moncle, nejvyšší písař zemský."
30
Karel VI. narodil se r. 1685, nastoupil vládu 1711 a zemřel roku 1740.
Rod Lotrinský jakož i rod Habsburský, pochází z prastarého rodu „Ethiko“, kterýž v 7. století ve Francii
žil.
32 Po česku se psal: „z Hoštětina“.
31
24
Kdoby se tomu divil, že nejvyšší úředníci zemští v knížetství Opavském — sami
urození páni a šlechtici — intabulaci česky psali, tomu budiž dotčeno, že až do r. 1750
v knížetství Opavském řeč česká byla první řečí zemskou. Proto také všecky vklady do
desk zemských (gruntovní knihy nynější) psaly se od r. 1431-1750 jen po česku, jakož
o tom svědčí 18 knih až dosud zachovaných.
Panství Polsko-Ostravské přešlo od Evy Roziny Sakovny na Jindřicha Viléma,
hraběte Vlčka z dobré Zemice, který panství toto odkoupil. Jindřich Vilém hrabě Vlček,
svobodný pán na Hlučíně33, c. k. dvorní tajný rada, c. k. komoří, generální polní maršálek,
magnát království uherského atd. odkoupený statek dne 6. května 1737 proměnil na statek
svěřenský34, což dne 30. srpna 1737 císařského schválení došlo.
Páni Vlčkové odkud se přistěhovali, nelze s jistotou říci, ale známo jest že
v Čechách a na Moravě Vlčkové byli (jeden z nich znamenitý vojevůdce), avšak na konec
15tého století zpomínají se již v knížetství Opavském a ve Slezích. Nynějších pánů Vlčků
předek „statečný rytíř pan Balcar Vlček z Dobré Zemice“ tak psáno na české listině
z r. 1508 okolo r. 1508 nabyl panství Hlučínského, odkudž se dosud ještě píší, a byl
zároveň nejvyšším hejtmanem zemským knížetství Opavského.
R. 1738 založil Jindřich Vilém hrabě Vlček nadací při kostelích v Polské Ostravě,
Klimkovicích, Velké Polomi a Porubě.
Nařídil, a) aby se chudí Polsko-Ostravští každou neděli a svátek vždy přede mší
svatou růženec za duši zemřelého modlili a že jim ročně od r. 1738 počínaje i na budoucí
časy ročně za tuto modlitbu dvacet zlatých placeno býti má.
b) Všem dítkám, které odpoledních křesťanských cvičení v kostele se zúčastní,
placen má být jeden groš.
Tuto nadací zvětšili potomci hraběte a majitelé panství Polsko-Ostravského,
jmenovitě Josef Maria Kašpar hrabě Vlček a r. 1777 František Josef hrabě Vlček, složivše
kapitál 29.350 zl. — Listina tato dána dne 1. března 1777 a podepsán jest na ní František
Josef hrabě Vlček, Josef Hynek z Rolsberku, Jan Nep. Bergmann, arcibiskupský rada notář.
Jménem vlády podepsán jest Šebestián Felix svobodný pán ze Švaneberku a Jan Jindřich
Thonses.
R. 1740 zemřel císař Karel VI. — Hned po jeho smrti zmocnil se Fridrich II.
brannou rukou Slezska, co zatím Karel, kurfirst Bavorský dobyv Lince, do Prahy se dostal
a od stavů českých víru slibovati si dal.
33
Hlučín přináleží nyní k Prusku.
Statek „svěřenský“ drží obyčejně prvorozený syn, avšak nesmí jeho ani prodati ani předlužiti, neboť jest
majetkem jemu od rodiny „svěřeným“. Kdyby držitel nedobře hospodářil, bude mu odňat. — Účelem
svěřenských statků jest rodinu udržeti při zámožnosti, což dělením se nestane, pročež obyčejně méně
dostávají, aby statek nepřišel ve dluhy.
34
25
Fridrich II. vtrhl s 30.000 muži do Slezska a dne 2. února 1741 přišlo vojsko to až
do Těšína, obsadilo průsmyk u Jablunkova a větší čásť zůstala pak po několik měsíců
v Těšíně.
Rakouské vojsko bylo poraženo jak ve Slezsku tak v Čechách a císařovně Marii
Terezii, která po smrti císaře Karla VI. panování nastoupila, bylo dne 11. června r. 1742
mír učiniti a odstoupiti králi Pruskému tato Slezská knížetství: Grodkovské, Olešnické,
Zahaňské,
Minsterberské,
Svidnické,
Javorské,
Hlohovské,
Opolské,
Ratiborské,
Vratislavské, Lehnické, Břežské, Volovské a kromě toho také po polovici knížetstev
Krnovského a Opavského (kteráž vlastně ne ke Slezsku ale k Moravě náležela.) I zbylo při
Rakousku vlastního Slezska: knížetství Těšínské se svobodnými panstvími Bílským
a Bohumínským a čásť knížetství Nisského, kteréž části na potom s polovičkami knížetstev
Opavského a Krnovského spojeny jsou v nynější Rak. Slezsko.
Avšak svěřepý Prušák nebyl ještě spokojen. Dne 13. května 1744 spolčil se Fridrich
II. s kurfirstem Bavorským, císařem Karlem VII., a vtrhl do tichých zemí Rakouských.
V měsíci srpnu vtrhl s 80.000 muži do Čech a s 18.000 m. do Slezska. Ve Slezsku obsadil
města Těšín, Opavu a Krnov.
Vojsko Pruské bylo sice ze země vytlačeno, ale nicméně dne 25. prosince v míru
Drážďanském králi Fridrichovi Slezsko a Kladsko pojištěno jest.
R. 1745 byl František I., manžel císařovny Marie Terezie za císaře vyvolen
a korunován.
R. 1753 založil farář Vácslav Rubín v Polské Ostravě bratrstvo sedmibolestné
panny Marie a daroval mu ze svého jmění 1000 zl. — Poněvadž však se spolek ctitelů
panny Marie rozešel, věnovalo se těchto 1000 zl. roku 1769 ku stavbě nového chrámu
Páně.
R. 1757 napadlo velmi mnoho sněhu. Obilí zimní bylo docela zničeno. Na jaře bylo
třeba zase seti. Však ani jař se nepodařila, z čehož povstala drahota. Měřice pšenice stála
3 ½ zl., m. rži 3 zl., ječmene 2 ½ zl., ovsa 1 ½ zl.
Roku 1758 táhlo přes Polskou Ostravu do Těšína vojsko Pruské. Obyvatelé Těšínští
složiti měli do 3 dní 117.000 zl. — Jelikož se tolik peněz v tak krátké lhůtě sehnati
nemohlo, vzati jsou za rukojmě svobodní páni Gočalkovský a Bés, městský administrátor
Šeršnik a jeden milosrdný bratr a odvedeni jsou do Opavy.
Od roku 1765 byl Josef II., syn Marie Terezie, za spoluvladaře vyvolen.
Kdežto v letech 1760, 1761, 1769 a 1770 velmi lacino bylo, podražilo obilí r. 1771
tím více, nebo měřice pšenice stála 5 zl., m. rži 4 zl., ječmene 3 ½ zl., m. ovsa 1 ½ zl. — Za
to však bylo laciné maso. Libra hovězího po 3 kr., libra telecího po 2 krejcařích.
Tohoto roku přišlo do Slezska mnoho šlechticů Polských.
R. 1775 vydal císař Josef II. patent robotní, kterýmžto sedlákům polovici robot
upustil.
26
R. 1776 Maria Kristina, dcera císaře Františka I., panství Těšínské přijala za léno
království Českého.
R. 1778 dne 29. října přišlo do Polské Ostravy nepřátelské vojsko a sice 10.000
mužů. Jak z památní knihy farské vysvítá, srazilo se zde s 500 muži císařskými, při čemž
fara a kostel značnou škodu vzaly. Kostel, fara a několik domů bylo vojskem oloupeno,
avšak v noci veškeré vojsko — přestrašeno jsouc — z obce se vyklidilo.
R. 1780 a to dne 9. května počaly se pro nový kostel základy kopati, to na poli
k faře příslušnému, který 3 leta potom (1783) v první neděli v září důstojným panem
farářem, Janem Rolným, za velkého účastenství obecenstva slavnostně posvěcen jest.
R. 1786 a sice dne 27. února bylo zde pozorovati slabé zemětřesení.
R. 1790 zemřel lidumil a ochrance selského stavu císař Josef II., panovav
samostatně toliko 10 let. Po něm následoval Leopold II., kterýž ale již po dvou letech a sice
r. 1792 zemřel.
Neštěstí pak všeliká r. 1783 pád dobytka, r. 1791 mrazy, 1793 sucho a 1801 veliká
drahota i naši krajinu zastihla.
Že r. 1802 (12. srpna) založením ohně farská stodola shořela, při čemž i mnoho
obilí zkaženo, vystavěna jest rok na to nová na pozemsku částečně školském začež starý
hřbitov proměněn na zahradu školní.
R. 1805 dne 11. července postavena jest na věži Mor. Ostravské báně. Slavnosti
účastnilo se veškero obyvatelstvo Polsko-Ostravské.
R. 1805 táhlo přes Polskou Ostravu vojska ruského pod generálem Kutusovým
56.000. Téhož roku císař náš František I. přijal titul „císaře Rakouského.“ Toho roku
měřice pšenice prodávala se po 24 zl., m. rži po 20 zl., m. ječmene po 16 zl. a m. ovsa po
10 zl.
Na té bídě nebylo dosti, nebo r. 1806 řadila zimnice (psinka) a odrostlých zde
svátostmi zaopatřeno jest 300, načež kromě drahoty (1807 a 1808) i mor ještě se dostavil.
Tři leta potom suchem i studně povysýchaly.
R. 1811 dne 20. února vyšel tak zvaný „patent finanční“, dle kterého bankovky
padly. Kdo měl na př. 500 zl. v bankovkách, měl pouze 100 zl. na penězích. Veškeré
předpisy, daňky, účty atd. přišlo dle toho přepsati. Ta věc sama sebou lid v nemalý strach
uvedla i pochopíme, jak vlasatice (komety) téhož roku na nebi pozorované všelikému
prorokování podnět daly. Za to se víno urodilo a rok na to bylo vědro po 39 krejcařích čili
bečka (10 věder) po 16 zl. 4 kr. na šajnech.
R. 1813 dne 10. ledna činil farář Polsko-Ostravský, Filip Jakubek, svou poslední
vůli. Nařídil též mezi jiným, aby školním dítkám za 50 zl. šatstvo koupeno a nejchudším
rozdáno bylo.
R. 1816 dne 25. června navštívil zdejšího faráře J. Em. kardinál Maria Thadäa hrabě
Trautmansdorf, arcibiskup Holomoucký, kterýž v Mor. Ostravě svátostí biřmováním
27
uděloval. Téhož i následujícího roku opětně veliká bída nastala a prodávalo se zde měřice
pšenice po 26 zl., žita po 22 zl. 30 kr., ječmene po 15 zl. 36 kr., oves po 10 zl.
R. 1817 dne 29. června jel Polskou Ostravou JMCísař František I. a u kostela na
chvíli zastaviv promluvil několik slov s místním farářem.
R. 1818 ukrutné množství myší zkazilo osení tak že bylo třeba po druhé seti; tři
leta později zase hlemýždi ublížili rži a nesklidilo se ani na semeno.
R. 1823 se založil nynější hřbitov kolem kostela a r. 1825 zakoupeny jsou pro
Polsko-Ostravský chrám Páně nové varhany.
R. 1829 byla veliká zima. Již dne 20. října přišel silný mráz a led i sníh; sníh ležel
od 1. listopadu 1829 až do polovice března 1830.
R. 1831 rozmohla se v Polské Ostravě nemoc kolera, jíž několik osob podlehlo.
R. 1834 byl suchý; zde vyschlo velmi mnoho studní docela.
R. 1835 zemřel císař František I.; panoval úplných 43 roků. Po něm nastoupil trůn
syn jeho Ferdinand Dobrotivý.
R. 1836 měřice pšenice prodávala se po 6 zl., m. rži po 4 zl., libra hovězího masa po
12 až 14 krejcařích.
R. 1837 a sice dne 14. března bylo pozorovati malé otřesení země zde i v Opavě,
v Brně a v Praze.
R. 1840 bylo opět dosti draho.
R. 1844 byla dlouhá a krutá zima. Ještě v polovici března byla sanice, načež byla
zima tak mírná, že ani velikých mrazů nebylo.
R. 1847 nastal skoro po celé Evropě hlad nebo byla měřice pšenice po 35 zl., m. žita
po 28 zl., m. ječmene po 24 zl., m. ovsa po 12 zl., m. zemáků i po 10 zlatých. Chudý lid
umíral hladem. Bída nesmírná panovala zvláště v krajinách hornatých; bídy té nelze ani
popsati a konečně přišla i tuhá zima, tak že velmi mnoho lidí zde a v okolí pomrzlo.
R. 1848 jest v dějinách velmi památný. Dne 15. března téhož roku prohlášena jest
císařem Ferdinandem Dobrotivým konstituce, t. j. svoboda tisku, ozbrojení národa a sněm,
na kterém dříve jen stav prelátský, panský a rytířský zasedal, od toho dne zastoupen býti
měl i stavem městským a selským35.
Dne 2. prosince 1848 poděkoval se Ferdinand Dobrotivý z císařství a na jeho místo
nastoupil císař František Josef I.
R. 1849 dne 6. března sněmovalo se v Koměříži od 15. listopadu 1848 avšak sněm
zrušen a JMCísařem Františkem Josefem I. prohlášena jest ústava oktrojovaná, t. j. jak
uznalo ministerstvo na ten čas za potřebno.
R. 1850 počaly na místě bývalých panských úřadů úřady císařské. Tenkráte byl
v Bohumíně c. k. okresní soud zřízen a Polská Ostrava tam jest přidělena. — Poslední
panský soudce v Polské Ostravě byl jakýsi Adámek.
35
Co se stalo ve Vlaších, v Uhrách a ve Vídni dosti je známo.
28
R. 1851 napadlo již v říjnu mnoho sněhu.
R. 1852 byla zima teplá. Teprve v březnu padal sníh, který zůstal jen několik dní
ležeti.
R. 1853 dne 18. února byl na J. Milost císaře Františka Josefa vražedný útok učiněn,
avšak vrah Madar Líbený, jest chycen a na provaz odsouzen. Na poděkování ze šťastného
zachránění JMCísaře slouženy u nás slavné služby Boží.
R. 1854 dne 24. dubna zasnouben jest J. V. císař František Josef I. s princeznou
Bavorskou, Alžbětou, kteréžto zasnoubení i zde s velkou radostí oslaveno jest. — Roku
tohoto i následujícího byla veliká neúroda na obilí, jen zelí u nás se zdařilo; za to opět
r. 1856 rok úrodný přišel; 1859 zima byla tak mírná, že počátkem března bylo lze sázeti.
Téhož roku 1859 po neštastné válce se sardinským králem a s Napoleonem
Rakousko pozbylo Lombardie.
R. 1860 dne 20. října vydal císař František Josef I. neodvolatelný diplom, jímž
slibuje za sebe a své potomky: „Šetřiti historických práv svých zemí, zavesti samosprávu
a uděliti rovná práva všem národům a všem zemím.“
R. 1861 dne 26. února vydán jest patent zvaný „únorový“ a zároveň vydán jest
i zemský volební řád, jak voliti poslance na sněm.
R. 1864 vedlo Rakousko a Prusko válku s Dány. Velké tyto dvě mocnosti zvítězili
úplně a Šlesvik a Holštýn jsou jim postoupeny, bohužel byla výprava tato příčinou války,
která nám vzešla na dvou stranách — s Pruskem a s Itálií, a jakož jsme zvítězili nad
Vlachy, tak nešťastně bojováno jest s Pruskem. Na to vojsko Pruské přivalilo se i do
P. Ostravy, aby nám kromě jiných pohrom zůstavilo koleru.
R. 1872 dne 25. a 26. května strhlo se velké protržení mračen v Čechách a zaplavilo
okolo 100 čtverečních mil země v okolí Roudnice, Berouna, Rakovníka, Hořovic, Prahy
atd. a škoda způsobená páčila se na 60,000.000 zlatých. V Polské Ostravě odbývala se
sbírka na tyto nešťastníky a sebrané peníze zvláštnímu výboru odeslány jsou.
R. 1872 dne 30. listopadu v zámku Polsko-Ostravském vyšel oheň, který ztrávil
celé levé křídlo zámku až ku věži hradební. Shořela veliká zásoba ječmene a sladu.
R. 1874 dne 7. května slavně položen jest základní kámen k nové školní budově
která dne 19. listopadu (zároveň s praporem školským) vysvěcena a otevřena jest.
R. 1875 dne 5. července ve zdejším chrámu Páně smuteční služby Boží za
zemřelého císaře Ferdinanda Dobrotivého slouženy jsou. Téhož roku založil farář P. Jan
Bitta nadaci 400 zl. r. č., aby každého 19. listopadu chudé děti podělovány byly školními
potřebami.
R. 1876 ve škole Polsko-Ostravské konala se výstava učiva školského.
R. 1877 dne 5. dubna chudý horník Jan Mayer v P. Ostravě v malém lesíku „nad
Mundlochem“ nalezl nádobku na způsob „popelnice“ z výši 80 mm., z šíři (na hoře 55,
prostředkem 90, spodem 40 mm.) a v ní 160 stříbrných groší českých, na nichž na straně
29
licní nápis: „Joannes Primus. Dei gratia Rex Boemie“. (Jan I., z Boží Milosti král Český); na
rubu: „Grossi Pragenses“ (Groše Pražské.) Peníze tyto jsou více než 500 let staré, nebo Jan
I. panoval od r. 1310 až 1346 a za něho již dostala se všecka knížetstva Slezská (knížetství
Opavské, udělané z Moravy, náleželo od jakživa ke král. Českému) ke království Českému,
z té příčiny pochopíme, jak se do Ostravy mohly dostati české peníze. Ostatek je známo,
že groše české ražené za Václava II. (1278-1305) pro dobré stříbro po celé Evropě se
rozšířily, nebo nebylo bernějšího peníze. I Slezská knížata zavedla ve své zemi tyto peníze
a dle grošů Pražských ceněny pak i jiné peníze. Na těžkou hřivnu stříbra šlo 60 grošů.
Groše tyto razily se od r. 1300-1726.
Mezi lidem zdejším koluje pověsť, že na tom místě, kde ony peníze nalezeny byly,
stál za starodávna hrad a že prý se pánové, jež hrad tento obývali, dalekomluvem
domlouvali s panstvem hradu Landeka36 a s panstvem, jež na Polsko-Ostravském hradě
přebývalo.
Že dále pověsť o „Landeku“ není bez podstaty a že na místě tomto za starodávna
vskutku tento hrad stál, jest vůbec již známo, náleželtě v 13. století knížatům Opavským
a měl za času Břetislava a jiných Přemyslovců takovou důležitosť, jako P. Ostrava, ba
vlastně naměřen byl proti P. Ostravě, nebo stál na hranicích říše České tak jako P. O. na
hranicích říše Polské. Po Landeku psala se rodina šlechtická Nekešové z Landeku. Taktéž
jest pravděpodobno, že v lesíku nad „Mundlochem“ hrad za starých dob současně se
nacházel.
Hrady stavěly se za starodávna nejvíc na ostrozích čili výběžcích některého pohoří
a byly původně ze dřeva. Strana, hradu přístupná, ohražena byla náspy a hlubokými
příkopy. Byl-li hrad takový od nepřátel dobýván, tu použito bylo tak zvaných prakův,
z nichž kamenné koule37 a kamení na hrad metáno bylo. Přiblížil-li se nepřítel až ku
hradu, tu býval obyčejně nemile překvapen. Svrchu házeny jsou na něho balvany, trámy,
lita vařící voda a vřelý olej ano i hořící smola.
Praků užíváno bylo ještě i ve středověku. Při dobývání Karlova Týna Pražany
a Korybutem použito bylo mnoho praků. Tyto nemotorné stroje, jakož i luky, palcáty
a t. p. zbraně v době pozdější prachu střelnému ustoupiti musely.
Když se před několika roky stavěla zde silnice, přišlo se v týchž místech na
hlubokou, velmi širokou na skále vytesanou studni. Roku 1867 našel zde horský správce,
pan Vácslav Stieber, palcát z dřeva tvrdého, který daroval do národního museum
Pražského. I nádenníci, v těch místech pracující, přišli v hloubce as dva metry na rozličné
velké hřebíky a dřevěné zbraně, které však, nerozumějíce tomu, do řeky Ostravice, pod
skálou tekoucí, vhodili. Palcát a jiné zbraně zde nalezené pocházejí z dob Husitských.
36
37
Landek přináleží nyní do Pruské časti knížetství Opavského.
Takovou kouli našel jsem pod kopcem, kdež dle domněnky onen hrad stál, a chovám tuto u sebe.
30
Když se Husité roku 1428 ze severních Uher ubírali domů, navštívili i Polskou Ostravu.
Obyvatelstvo uteklo před nimi do hustých tenkráte lesův.
Dne 3. června 1877 slavnostně posvěcen a na věž vytažen jest nový zvon.
Dne 17. června 1877 poctil obec Polsko-Ostravskou návštěvou J. Ex. svob. pán
Summer, zemský president a byl u nové školní budovy slavnostně uvítán.
Dne 25. července 1877 strhla se veliká bouře, jakou žáden nepamatoval. Hrom bil
bez přestání a též na „Kamenci“ domek zapálil. Vítr burácel strašně, mnoho stromů
vyvrátil a mnoho střech ze stavení odnesl.
Dne 17. září 1877 otevřeny jsou ve staré škole ještě dvě třídy parallelní, an nová
místnost, kde osm tříd umístěno jest, nedostačovala.
V měsících: září, říjnu, listopadu a prosinci 1877 zuřily mezi dětmi nemoce a sice
spála, osýpky a záškrt. V měsíci prosinci zemřelo zde 92 osob.
Dne 30. prosince 1877 postaven jest chudým dítkám školním „vánoční strom“. Od
dobrodinců sešlo se k účelu tomu 200 zl. — Největších zásluh o postavení vánočního
stromu získal si předseda místní školní rady, pan Vácslav Stieber.
R. 1878 dne 7. února zemřel stár 86 let papež Pius IX., za něhož dne 18. února
v chrámu Páně Polsko-Ostravském slavné Requiem odbýváno. Již dne 16. a 17. února
zvoněno od 12. do 1. hodiny ve vše zvony. Černá korouhev, na věži chrámové plápolající,
oznamovala věřícím již po několik dni, že nástupce Kristův, Pius IX., na věčnost se
odebral.
Zmíniti se ještě dlužno, že zdejší národní škola obdržela dne 14. března t. r. od
p. Ed. Zvěřiny mnoho vyučovacích prostředků v ceně 500 zl., a že se též na světové
výstavě v Paříži zúčastnila.
Věci, k výstavě určené, odeslány byly dne 21. března t. r. na vysoké c. k.
ministerstvo vyučování do Vídně.
Farní chrám Páně.
Jest k pravdě podobno, že za dávných časů, jakož vůbec bývalo méné kostelů, ani
P. Ostrava svého neměla a to tím spíše, že lid nepochybně do M. Ostravy na služby Boží
chodil, což tím podobnější k pravdě jest, poněvadž jak jsme již řekli P. Ostravský pán,
Hřivnáč, nadaci učinil k M. Ostravskému špitálu, avšak proto předce netřeba nám za to
míti, aby P. Ostravští žádné duchovní správy byli neměli, nebo již r. 1229 papež Řehoř
nařídil, aby spor o hranice diecese Holomucké a Vratislavské uklizen byl. Možná dosti, že
takový spor i u P. Ostravy trval kam a do které diecese náleží. Než z listiny téhož papeže
vychází, že Benediktýnům v Tynici (u Krakova) dostaly se osady: Dětmarovice,
Dombrová, Gořice, Grodiec, Grodina, Golkovice, Hrušov, Kocobenc, Polská Lutyně,
31
Německá Lutyně, Lazy, Orlová, Poremba, Rychvald, Solca, Tierlicko, Uchylsko38, Vrbice,
Záblatí a Žukov.
Ves Orlová ležíc právě ve středu těchto osad měla jistotně první ze všech těch
vesnic pravidelnou správu duchovní pod Benedektýny z Tynice vyslanými, a když roku
1268 Vladislav, kníže Těšínské u kostela Orlovského klášter zříditi kázal hlavně proto, aby
jeho poddaní neodvislí byli od kláštera Tynického, bylo o správu duchovní lépe již
postaráno, i můžeme za to míti, že důležitější osady jako P. Ostrava dostaly duchovní stálé.
O Orlovském klášteře velmi málo zachováno zpráv a které jsou i ty ještě třeba
s opatrností přijímati. Ačkoli kláštery za dávných časů velmi blahodárně působily a po
sobě mnohé památky zůstavily, není tomu tak s klášterem Orlovským. Jediná jejich
činnost, o níž zvídámezakládala se na tom, že zřizovali rybníky a snad i osady Lazy
a Porubu vypálením a vymytěním lesa založili. Jména některých opatů, ač-li i ta zjištěna
jsou, stůjtež zde: Jan (1292) ves Vrbici k Bohumínu prý přifařil. Petr Žarnovský (1409), Jan
1496 Vrbici prý postoupil panu Petrovi Osinskému ze Žitné, Ondřej Guiady (1511),
Ondřej ze Zaběřova (1515), Vincenc Baranovský (1527), Michal Peleš (1560). Po smrti
tohoto opata Tynecký (od Krakova) opat poslal za opata do Orlové Jana Burčinského,
avšak kníže Těšínský Václav předstíraje, že se v jeho moc vkládá polský opat (Těšínsko
náleželo ke království Českému) Burčinského poslal zpět a snadno postaráno jest také, aby
i ostatní klášterníci odklizeni byli, což se také lehko stalo. I zabral statky Orlovské kníže
Václav. Za Benediktýnů tedy Orlovských byla již v P. Ostravě kaple dřevěná, v těch
místech, kde jest „stará škola.“
Tento dřevěný kostel stál až do roku 1555. Tohoto roku obec vystavila nový chrám
Páně z kamene ke cti a slávě svatému Jiřímu na témž místě. Zdá se, že brzy potom
i duchovní správce zde ustanoven jest. Nemáme však o tom žádných zápisků.
Dle farské památní knihy byl r. 1654 farářem v Polské Ostravě jakýsi Adam
Rozkydlo.
Po něm přišel farář Jiří Chrysostom Fojovský, který ale pro pohoršlivý život dne
17. ledna 1672 fary zbaven byl.
Na jeho místo dne 9. prosince 1672 přišel jistý Pavel Antonín Postavka jako
Comendatorius, pak co farář, a farářoval zde až do roku 1693. Farář tento byl velmi
nadaný a učený člověk; práva farní nedbalostí dřívějších farářů a od osazených zde
protestantů takořka zničená obnovil a protestanty pokořil; načež pak do Holomouce za
čestného kanovníka povýšen byv se odstěhoval.
Tohoto času byla osada Ratimov podřízena duchovní správě do Polské Ostravy
a farář zdejší podepisoval se co farář Polsko-Ostravský a Ratimovský.
Roku 1694 ustanoven byl na faru Polsko-Ostravskou Petr Ignát Gřenek a farařoval
až do r. 1698. Kam odešel, aneb zemřel-li zde, není známo.
38
Osady Gořice, Solca a Uchylsko náležejí nyní do Pruska.
32
R. 1699 přišel farář Jan Ant. Šalša, který až do roku 1752, tedy úplných 53 let zde
duchovní správu zastával.
R. 1752 ustanoven za faráře Vácslav Rubín, rodem z Těšína, který byv zároveň
představeným bratrstva sv. škapulíře (jakož zapsáno jest) zemřel r. 1783. Farář tento
daroval na dostavení kostela 4000 zl.
Jelikož kostel r. 1555 vystavený že malý jest se ukázalo, pomýšleno vystavěti nový
a větší i začaly r. 1780 dne 9. května se pro nový kostel základy kopati na pozemku k faře
náležejícímu.
Bylo to za papeže Pia VI. J. Svatosti, za císaře Josefa II., panovníka rakouského
JMti; za urozeného pana Františka hraběte Vlčka z Dobré Zemice a z Hlučína, patrona
chrámu Páně; za kněze biskupa Vratislavského, Filipa Gotharda hraběte Šafgoče JMti; za
urozeného pana hraběte Pražny z Bílkova, kanovníka Vratislavského a na ten čas
arcikněze39 Frýdeckého; za urozeného pana Oty svobodného pána Skrbenského z Hříště
na ten čas hejtmana v knížetství Těšínském; za pana faráře Vácslava Josefa Rubína; za pp.
úředníků: Jana Gabriele Ulricha, řiditele statků Polské Ostravy a Klimkovic; Petra Vaška,
hospodářského správce; Františka Rýpla, účetního a kvestora a Františka Sakmara, soudce.
Ku stavbě kostela přispívaly kromě obcí ku Polské Ostravě přifařených, ještě obce:
Petřvald, Hrabová, Přívoz, Zábřeh, Vítkovice a Vrbice.
Chrám tento dostavěn jest r. 1783 a v první neděli v měsíci září r. 1783 farářem
Janem Rolným při velkém účastenství hostů slavnostně posvěcen.
Starý kostel přestavěn jest na školu o dvou třídách. Pod střechou byla zřízena sýpka
na obilí pro poddané Polsko-Ostravské.
R. 1783 ustanoven jest za faráře Polsko-Ostravského Jan Rolný, rodem
z Klimkovic. Pod ním byla obec Ratimovská r. 1784 od fary Polsko-Ostravské oddělena
a z rozkazu JMCísaře Josefa II. dostala svou faru.
Jan Rolný vyměnil faru s farářem Rychvaldským roku 1794 a když byl Rychvald
později opustil, zemřel roku 1811 ve Frýdku.
R. 1812 dán jest na faru farář Filip Jakubek, dříve farář Rychvaldský, rozený
z Velkého Petřvalda na Moravě. Filip Jakubek byv nějaký čas administratorem
arciprýštství, zemřel dne 30. března 1814. Závětem ze dne 10. ledna 1813 poručil na obuv
chudým žákům 50 zl. a místním chudým též 50 zlatých.
R. 1814 následoval farář Josef František Slezák, Moravan, před tím kooperator
v Klimkovicích. Tento měl při o louku u kostela Ratimovského a o plat 3 zl. řečený
„měsíčné“, což od instance generálního Vikariátu a krajského úřadu mu bylo sice přiřčeno,
avšak od slavného gubernia odepřeno po 4 leté o tu věc rozepři.
R. 1828 zakoupena byla nová kazatelnice a křtitelnice za 40 zl. stř.
39
Archipresbyterát Frýdecký jest úřad velmi důležitý hlavně proto, že Těšínsko patří pod cizí biskupství,
i spravuje mnohé záležitosti, jež by jinak bisk. konsistoř říditi měla.
33
R. 1830 zjednán za 110 zl. baldachýn a r. 1831 za 110 zl. červené korouhve se
zlatými střapci.
R. 1832 koupena za 180 zl. stříbra měděná pozlacená monstrance a r. 1833
zbudován velký oltář a kazatelna za 600 zl. stříbra.
R. 1845 dne 22. června o 11. hodině v noci udeřil hrom do věze a tato shořela.
R. 1849 dne 15. července dán jest farář Jan Josef Slezák pro vysoké stáří do pense se
400 zl. stř. — Nejprve se zdržoval v Moravské Ostravě, pak se odebral r. 1853 s farářem
Mor. Ostravským, svobodným pánem Henigrem do Kroměříže a tam až do r. 1858 své dni
trávil. Vrátil se opět do Mor. Ostravy k příbuzným svým; nemoha však tam vydržeti,
odebral se po třech měsících ku svému bratru, faráři a děkanovi Františkovi Slezákovi do
Duban. V Dubanech oslepl jsa ostatek při zdraví a r. 1861 14. května zemřel.
Po něm přišel farář a arcikněz Eduard Jakobe.
R. 1851 byl zjednán nový pluvial bílý za 90 zl., jež dobrodinci složili. Téhož roku
hlavní oltář obnoven za 20 zl. stř. a r. 1852 nový Boží hrob Mor. Ostravským stolářem
Klibrem zřízen za 50 zl. přičiněním dobrodinců.
R. 1853 zjednán byl nový stříbrný kalich za 120 zl. Pro tuto výlohu přispěl kostel
60 zl. a dobrodinci též 60 zl.
R. 1854 zjednala za 36 zl. dobroditelka Marie Kolovratová nový koberec pro chrám
Páně.
R. 1855 daroval úředník Salmský p. J. Přihal, kostelu mešní roucho bílé barvy
s křížem za 46 zl. — Menší kalich byl pozlacen. — Křížová cesta — 14 obrazů — byla od
Ignáta Bergera za 100 zl., které dobrodinci darovali, nově malována.
R. 1856 koupen za 111 zl. baldachýn. Též oltář sv. panny Barbory jest koupen a dne
4. prosince posvěcen. Na výlohy ty daroval p. Zvěřina 160 zl. a farník Polsko-Ostravský
Frant. Neumann 50 zl. — Ku zjednání mešního roucha poskytl téhož roku Vácslav
Havránek, rolník z Malých Kunčic 10 zl. — Nová patena na opatřování nemocných
z peněz kostelních byla zakoupena. — Červené velum, od jeptišek Opavských krajkami
ozdobeno, bylo taktéž od dobrodinců za 60 zl. zjednáno.
R. 1857. Antipendia červená a sice pro velký oltář od Křížka ze Zámostí, pro oltáře
menší a pro kazatelnu od jiných dobrodinců zjednána. — Prapory barvy červené za 100 zl.
darovali kostelu údové svatého růžence. — Prapory barvy fialové darovali manželé Ant.
a Beata Kašperlíkovi z Mor. Ostravy; majíť cenu 56 zl. — Kalich, který farář J. A. Šalša leta
1759. zjednal a kterýžto u spodu byl pukl, jest obnoven a vyzlacen z jmění kostelního za
20 zl.
R. 1858 zjednali pracovníci dolů Vlčkovských za 100 zl. prapory barvy zelené. —
Nástroje hudební v ceně 120 zl. zakoupili horníci z ostatních závodů zdejších.
R. 1859 bylo za 90 zl. od dobrodinců vybraných nové ciborium a za 230 zl. šest
svícnů z čínského stříbra zakoupeno.
34
R. 1859 a 1860 provedena jest stavba nové věže kostelní, která po udeření hromu
r. 1845 shořela. Plán vyhotovil stavitel Josef Ryška ve Vídni bezplatně; patron kostela,
urozený pan Jan hrabě Vlček, který r. 1858 za plnoletého prohlášen jsa, přislíbil
všemožnou svou podporu.
Práci tesařskou převzal tesařský mistr Tvrdý z Velké Polomě, práci stavitelskou
Vácslav Knauer z Hrušova. Dovoz a práci nádennickou konali zdarma obyvatelé PolskoOstravští.
Věž kryl mistr klempířský Leopold Jakob z Místku.
Na báni a kříž, které v ohni pozlaceny jsou, věnoval p. Heřman Zvěřina 500 zl. r. č.
— Věci tyto shotoveny byly u Brixe a Anderse, ve Vídni. Kříž jest 5' vysoký, 3' široký
a plocha 4 palce. Báně má 2 střevíce v průměru.
R. 1860 dne 17. června byla báně a kříž při velkém účastenství lidu40 na věž
vytažena a postavena. Výlohy páčily se na 6432 zl. 88 kr. r. č.
R. 1864 pokryta střecha kostelní šindelem. Práci tu převzal tesařský mistr Josef
Kubla z Moravské Ostravy za 580 zl. r. č.
R. 1865 5. července zavítal do Polské Ostravy kníže biskup Vratislavský a zdržel se
zde po 9 dní.
R. 1866 dne 22. října posvětil arcikněz P. Eduard Jakob kapli Michálkovskou, která
se toho roku na pozemku rolníka Jarolíma vystavěla.
R. 1872 dne 2. června zemřel arcikněz a děkan Eduard Jakob v lázeňském místě
Karlových Varech a jest zde dne 7. června pochován. Po něm dán byl na faru dne
22. prosince 1872 P. Jan Bitta, emer. c. k. gym. profesor náboženství a představený
konviktu pro šlechtické studující v Těšíně.
R. 1873 bylo mnoho kostelních paramentů, mezi jiným i krásný ornát za 600 zl.
zakoupeno.
R. 1876 byl celý kostel v ně i zevnitř opraven a okrášlen. V celém kostele kladena
byla nová dlážka a veškeré skříně a stolice kostelní byly nově natřeny a lakovány.
Z kostelního jmění dáno na výlohy 800 zl. r. č.
R. 1877 zakoupena jest krásná mramorová křtitelnice za 130 zl., křížová cesta
(14 obrazů) úplně jest obnovena, hlavní oltář okrášlen a čtrnáct nástěnných svícnů
zakoupeno.
R. 1878 koupena krásná monstrance za 740 zl. a antipendium za 120 zl. Pan Karel
Veber daroval krásný obraz P. M. jejž přivezl z Mexika a paní Zvěřinová z Opavy darovala
veliký skleněný lustr.
Kostel stojí na kopci jihovýchodně od osady u říšské silnice a zaujímá nejkrásnější
místo v obci.
40
V památní knize farské jest zaznamenáno, že se slavnosti té zúčastnilo nejméně 8000 osob.
35
Varhany.
Jak se zdá, nebylo v starém dřevěném kostele varhan žádných. Teprve když se
r. 1555 nový kostel z kamene vystavěl, zbudovány i malé varhany. Tyto potrvaly až do
r. 1750, tedy úplných 195 roků. Jelikož staré píšťaly ani zvuků více vydávati nemohly,
bylo Polsko Ostravským nové varhany zbudovati. Takové shotovil a postavil r. 1750 (tedy
ještě ve starém kostele) jistý Josef Stieber, mlynář v Jistevníku.
R. 1783 přenešeny a postaveny jsou tytéž varhany do nového chrámu Páně.
R. 1825 zakoupeny a postaveny jsou nové varhany za 440 zl. — Tyto varhany
shotovil jistý Michael Oranský, měštan Holomoucký. Na varhany přispěli tito dobrodinci:
Patron kostela p. hrabě Vlček 64 zl., panství Radvanské 80 zl., svob. pán Trach
z Březí 50 zl., ředitel Ant. Švídrnoch 50 zl., správec Jan Mácha 20 zl., Questor Ludvík
Luzar 20 zl., správce dolů Ant. John 20 zl., židi Polsko-Ostravští 26 zl.; ostatní doplatily
přifařené obce.
Ačkoliv varhany tyto teprve 53 let službu konají, bylo by na čase, aby se alespoň
poněkud opravily.
Ředitelem kůru jest František Žurovec, rodem z Brušperka na Moravě.
Zvony.
Zvonů jest čtvero.
Zhoubným požárem r. 1845 vzaly i staré zvony za své. Ještě toho roku ulity jsou
dva nové zvony, jak to nápis na nich dosvědčuje.
R. 1853 zakoupen zvon třetí a r. 1877 čtvrtý.
Hřbitov.
Hřbitov nacházel se již v 15. století u starého kostela u prostřed obce. Byl malý ale
dostačoval přec, an v obci jen několik domů bylo a asi 200 obyvatelů přebývalo. Na
hřbitov ten pochovávalo se po čtyry století. Teprve r. 1823 založen nový hřbitov u kostela
nového. Tentýž byl dne 14. června od faráře Jana Josefa Slezáka slavnostně posvěcen
a téhož roku dne 1. září byl na něm velký kříž postaven. Hřbitov založen byl na pozemku
farském.
Jelikož ale časem hřbitov malým se býti viděl, pod administrátorem Petrem Hiklem
r. 1849 za prostřednictví patronátního representanta o 700 čtverečních sáhů do role farní
rozšířen a plotem obehnán jest. Za odstoupení pozemku nebyla faře žádná náhrada
učiněna. Když byl věcí tou farář Eduard Jakob hnul, bylo dekretem c. k. hejtmanství
Frýdeckého ze dne 13. února 1851 č 908/96 ustanoveno, aby pozemek v hřbitov obrácený,
faře byl nahražen. Na rozkaz tento sebrali farníci 280 zl. C. M., za kteréžto peníze dvě
vinkulované obligace zakoupeny jsou a sice č. 4160 ze dne 15. prosince 1851 na 300 zl.
C. M. na 4 ½ % a č. 10193 ze dne 1. února 1832 na 100 zl. C. M. na 1 %. Obě obligace
36
uschovány jsou v kase kostelní. Tato čásť rozšířeného hřbitova plnomocenstvím gen.
vikariátu v Bílsku dne 25. února 1850 č. 544 téhož roku od faráře Eduarda Jakoba
posvěcena jest.
Již r. 1866 po vypuknutí nemoci kolery pomýšleno opět na rozšíření hřbitova,
avšak nestalo se.
Když však r. 1871 a 1872 opět nemoc kolera zuřiti počala a hřbitov se malým býti
osvědčil, rozšířen jest r. 1873 a farářem p. Janem Bittem posvěcen jest.
Hřbitov ten jest bezpochyby největší ve Slezsku.
Farní budova.
Že fara Polsko-Ostravská založená již trvala v první polovici 16. století, dá se z toho
souditi, že Jan Sedlnický, který roku 1555 nový kostel vystaviti dal, mluví o „farním
chrámu Páně.“
O farářích Polsko-Ostravských děje se však v památní knize farské teprve na
začátku 17. století zmínka.
Stará budova farní, jak ze starého plánu krásně kresleného a docela zachovalého
z r. 1672 viděti lze, bylo malé, nízké stavení.
Před farou byla zahrádka na květiny a toliko čtyry ovocné stromy. Do fary
vcházelo se touto zahrádkou. Velká vrata nesla se u malé budovy nepěkně. Ve faře byly tři
pokojíky, kuchyně a čeledník. Okna byla velmi malá. Za farou byl farský dvůr, přese který
vedla obecní cesta. Severovýchodně stály chlévy; stodola stála tam, kde nyní jest novější
stodola farská.
Jak z farní památní knihy zřejmo, byla fara Polsko-Ostravská r. 1672 celá
spustošená, zahrady bez stromoví, role nezaseté.
Ana farní budova tato malá byla, založena jest brzy po vystavení nového chrámu
Páně (r. 1783) nová, nynější farní budova o jednom patře z většího dílu nákladem patrona
p. hraběte Vlčka.
R. 1827 a 1828 jest farní budova částečně opravena, hospodářská stavení
z dřívějšího místa na stálou prosbu faráře přeložena a postavena tam, jak dosud stojí,
nákladem 500 zl. téhož patrona hraběte Vlčka.
R. 1850 byla budova opět úplné opravena, vchod do ní veden jest přes zahradu,
nové dvéře zřízeny, ploty okolo zahrady jsou docela obnoveny. Na tyto opravy přispěl
patron dřevem a 100 zl., ostatní náklad (600 zl.) pořídil farář.
R. 1873 jest budova opět opravena jak vnitř tak zevnitř; i zahrady, jakož i ploty
zahradní jsou poopraveny.
Pod duchovní zprávu zdejší podřízeno jest 13.000 duší z těchto obcí a kolonií:
Polská Ostrava, Zámost, Radvanice, Heřmanice, Hrušov, Muglinov, Malé Kunčice, Švrkl,
Podborčí, Zárubek, Hranečník. Zvéřínovec, Salmovec, Michálkovice, Kamenec, Jaklovec,
37
Mexiko a Hladnov. Kromě několika rodin židovských a protestantských jsou ostatní
farníci katolíky.
Škola.
Byla-li před 100 lety jaká školní budova v Polské Ostravě, neb vyučovalo-li se
vůbec, aneb vyučovalo-li se snad v některém domě soukromém, nemůžeme říci,
nenacházíme o tom žádných poznámek. Ale tolik jest jisto, že r. 1783, když se byl nový
chrám Páně vystavil, daroval patron kostela „starý kostel“ obci, aby si z něho školu zřídila.
Starý kostel jest opraven a přeměněn ve školu.
Po 91 roků vyučovalo se v této staré škole dvoutřídné. Nejstarší učitel, který již
r. 1783 zde byl, jmenoval se Josef Vavrečka. Po něm přišel jistý Jan Němec z Klimkovic ve
Slezsku a vyučoval zde až do r. 1814. — Pak následoval Josef Raška, rodák Příborský,
který od r. 1814–1848 neunavně pracoval. Pod ním byli učitelé: J. Goril, Karel Děkan,
Filip Haladěj a František Raška.
R. 1848 ustanoven byl za nadučitele Frant. Žurovec (nar. v Brušperku dne
25. května 1822). Pod tímto byli podučitelé: Frant. Raška, Fr. Gerlich, Rud. Valenta, Pavel
Kozel, Ant. Šindler, Mik. Prachovský, Ferd. Martinů, Adam Olšový, Jan Pěsna, Frant.
Blecha, Jos. Gerlich, Leopold Faldyna, Ed. Žurovec a Jan Pilař.
Poněvadž stará škola příliš malá byla, pomýšlela obec na stavbu novou.
Že tak krásná nová škola vystavena byla, děkovati dlužno
a) J. Exc. panu J. hraběti Vlčkovi;
b) J. J. knížeti Salmovi;
c) P. T. p. Zvěřinoví, majiteli hor;
d) Společnosti c. k. priv. sev. dráhy;
e) Společnosti spojených Vítkovských uhelen;
f) Obcím přiškoleným.
Stavbu školy převzali stavitelé Adolf Trampler a Fr. G. Böhm, oba z Mor. Ostravy,
bez základů za 28.000 zl. r. č. Základy, které stály as 15.000 zl. r. č., dělati dal J. Exc. pan
hrabě Vlček.
Denně platilo se zedníkovi 1 zl. r. č., nádenníkovi 60 kr.; tesařovi 1 zl. r. č.
Tisíc cihel stálo 11 zl., 1 kub. sáh kamene 15. zl. r. č.
Dne 7. května 1874 položen jest za velkého účastenství a u veliké slavnosti základní
kámen, do něhož vložena jest památní listina, v české i německé řeči sepsaná41.
Stalo se to za panování:
J. c. k. ap. Veličenstva císaře a krále Františka Josefa I., jenž zasnouben jest
s Eliškou, princeznou Bavorskou.
Za ministra bohocty a vyučování Stremayera.
41
Základní kámen položen jest v rohu školní budovy na straně východní.
38
Zemským presidentem byl rytíř Summer; hejtmanem okresním ve Fryštátě Josef
Schubert; starostou obce Polsko-Ostravské Edmund Hanke, hospodářský správce.
Výbor stavební sestával z pp.:
E. Hanke, předseda; Vácslav Stieber, horský správce; Frant. Lihocký, obecní radní
a hostinský; S. Frankl, člen obecního výboru.
Představení školy toho času:
1. C. k. zemský rada J. Krulich, referent školních záležitostí;
2. C. k. zemský inšpektor dr, G. Zeynek;
3. C. k. okresní inšpektor Rud. Bartelmus;
4. Karel Weber, lékárník, rytíř řádu Quadeloupského, předseda místní školní rady;
5. Frant. Žurovec, nadučitel.
Církevní hodnostáři toho času:
1. J. Sv. papež Pius IX.;
2. Dr. J. Förster, biskup vratislavský;
3. Frant. Sněgoň, generální vikař v Těšíně;
4. Ant. Moučka, okresní děkan a farář v Šenově;
5. Jan Bitta, farář v Polské Ostravě, kterýž za assistencí svých kaplanů Karla
Klimkovského a Ondřeje Křistňáka základní kámen posvětil.
Ku škole přiděleny jsou tyto osady a kolonie:
a) Polská Ostrava se Zárubkem, Zvěřinovcem, Podborčím a Centrálkou;
b) Zámost s Kamencem a Jaklovcem;
c) Malé Kunčice;
d) Muglinov s Mexikem;
e) Hladnov;
f) Hranečník s kolonií;
g) Švrkl;
h) Františkov.
Dne 19. listopadu 1874 způsobem slavným posvěcena a otevřena jest tato nová
škola.
I krásný školní prapor, který objednaly paní z Polské Ostravy, jest téhož dne
posvěcen. Kmotra praporu, vysokorodá paní hraběnka Ema Vlčková, roz. Kapo di Lista,
darovala drahocenný fábor na prapor tento, na němž jest zlatem vyšito: „Nechtě
maličkých ke mně přijíti“! Na druhé pentli jest vyšito: „Emma Gräfin von Wilcžek 1874“.
Začátkem nového školního roku otevřeny jsou tři chlapčí a tři dívčí třídy
a ustanoveni tito učitelé: K. J. Bukovanský, Jan Oštádal, Jos. Fuciman, Jos. Karkoška,
a učitelky slečny Christina Rubešova a Žofie Albrechtova. Poslední přijala místo učitelky
ve Frýdku a na její místo dán jest učitel Daniel Donát.
Roku 1875 dne 23. února dán jest na odpočinek bývalý nadučitel p. Frant. Žurovec.
39
Darův dostalo se škole od faráře P. J. Bitty velká sbírka motýlů a veliký obraz císaře
Františka Josefa I.; od sl. výboru zemského Biermanovy dějiny kníž. Opavského
a Krnovského; od vys. c. k. ministeria vyučování Grandaurova škola ku kreslení
(12 sešitů); od paní Filipíny Lihocké krásné tellurium za 52 zl.; od vys. c. k. ministerstva
vyučování veliká zeměkoule, jakých se dostalo 5 školám; od vys. c. k. ministerstva orby
Hartingerovy tabule k názorn. vyučování.
Dne 11. května vizitoval školu okresní c. k. inšpektor Rud. Bartelmus a 8. června
c. k. zemský inšpektor dr. Gustav Zeynek.
5. července odbývalo se ve farním chrámu Páně slavné requiem za zemřelého
císaře Ferdinanda Dobrotivého, jemuž žactvo s učiteli obcovalo.
29. července připravil člen místní školní rady, Vácslav Stieber, žactvu školní
radovánky. Učinil sbírku mezi občany Polsko-Ostravskými, která vynesla přes 100 zl. r. č.
Žáci, každý svůj prapor majíce, vyšli s hudební kapelou na louku S. Frankla, kde již četné
obecenstvo shromážděno bylo. Děti zpívaly a deklamovaly, provozovaly rozličné hry
i tělocvik. Byvše pak jídlem a pivem občerstveny, odebraly se večer na zpáteční cestu ku
škole a odtud domů. Výletem tímto ukončen jest školní rok. — Novým školním rokem
otevřeny byly ještě dvě třídy a sice čtvrtá třída chlapčí a čtvrtá dívčí.
18. října ustanoven od c. k. okresní školní rady Frant. Baar za výpomocného
učitele.
11. listopadu ustanoven c. k. okr. šk. radou Josef Joždík za výpomocného učitele.
Dne 19. listopadu konána jest krásná školní slavnost. Mládež zúčastnila se
slavnostní zpívané mše svaté, načež odebrala se do školní budovy, kamž i obecní
zastupitelstvo, místní školní rada a mnoho hostů se dostavilo. Dítky zapěly několik písní
s doprovázením harmonia, načež vysvětlil nadučitel slavnost dnešní, totiž jednoroční
památku založení školy, jmenoviny císařovny Elišky a založení nadací, kteréž byli
zemřelý již farář P. Eduard Jakob a nyní zde ustanovený farář P. Jan Bitta založili. Prvnější
položil 250 zl. z nichž 12 zl. 50 kr. úroků jest. Základní listina datována jest ode dne
22. dubna 1875. Poslední složil kapitál 400 zl. r. č., který vynáší ročně 16 zl. 80 kr. r. č.
úroků. Základní listina datována jest ze dne 16. května 1875.
Z úroků poděleno má býti na tento den každého roku žactvo obuvím a potřebami
školními.
Když byl ještě předseda místní školní rady, farář pan Jan Bitta, řečnil, ukončena
byla slavnost a nastalo podělování chudých žáků. Rozdáno 35 pár zimních střevíců a velmi
mnoho potřeb školních.
Roku 1876 dne 2. února prozatímný nadučitel K. J. Bukovanský c. k. zemskou
školní radou co nadučitel definitivně jest ustanoven.
Jelikož dosavadní učitel Daniel Donát na jiné místo dán byl, ustanoven na jeho
místo dne 1. března učitel Josef Bainar.
40
1. června daroval lékárník p. Karel Veber škole rozličných fysikálních aparátů
a obrazů k názornému vyučování v ceně 80 zl. r. č.
6. června odbýval klub učitelů okresu Bohumínského ve školní budově PolskoOstravské svou výroční schůzi, ku které se mimo dvou c. k. okr. školdozorců 48 údů
dostavilo. Po poradě prohlídnuta byla výstava vyučovacích prostředků ve třech učírnách
uspořádaná.
7., 8. a 9. června vizitoval zdejší školu c. k. okresní školdozorce Rud. Bartelmus.
27. července uspořádal člen místní školní rady V. Stieber opět „dětské radovánky“
na louce S. Frankla42. Výlohy obnášely 118 zl. 56 kr. r. č. Těmito radovánkami ukončen
jest školní rok.
19. listopadu odbývala se opět slavnost založení školy a chudé žactvo obuvím
a školními potřebami poděleno bylo.
27. prosince odbývala se volba do místní školní rady; zvoleni jsou pp.: Vác. Stieber,
předsedou; Karel Rosmanith, náměstkem; Ludvík Barvík; Fr. Lihocký, starosta; P. Jan
Bitta, farář a nadučitel K. J. Bukovanský.
Dne 30. prosince postaven byl školní mládeži „vánoční strom“, za což jedině
předsedovi místní školní rady, V. Stiebrovi, děkovati lze. Jeho přičiněním sešlo se na
darech:
J. Exc. pan hrabě Vlček
30 zl.
Závod J. Exc. pana hraběte Vlčka 20 zl.
Vácslav Stieber, horský správce
5 zl.
Raimund Leicher, hostinský
2 zl.
Úhrnem
57 zl.
Dítky přednesly několik vánočních písní a deklamovánek, načež poděleny jsou
šatstvem, potřebami školními, cukrovinkami, ovocem a t. p.
Rok 1877. Dne 7. ledna obdržela škola ku kreslení od c. k. okresní školní rady ještě
6 sešitů Grandauerovy školy a dne 11. února Drahanovy vzorky.
Dne 7. června odbýval klub učitelů okresu Bohumínského zde svou výroční valnou
hromadu, ku které se 23 členů dostavilo.
Dne 17. června poctil návštěvou školu zemský president Alexandr svobodný pán
Summer. Když byl u školní budovy slezl s kočáru, přivítán jest obecním zastupitelstvem,
místní školní radou, horským úřednictvem, učitelstvem, žákovstvem a t. d. velmi slavně.
U vchodu přivítala jej jmenem žactva žákyně Marie Leicherova, krásnou kytici mu
podajíc.
P. president pozdržel se skoro půl druhé hodiny ve škole.
42
Těchto radovánek zúčastnil se J. Exc. pan Jan N. hrabě Vlček, který hojných darů mládeži poskytnul.
41
Dne 7. července bylo školní vyučování zastaveno jelikož mezi dětmi nakažlivé
nemoce a sice: osýpky, spála a záškrt nebezpečně vystoupily. Dnem tímto počaly školní
prázdniny a potrvaly až do 16. září.
O prázdninách opravena jest stará škola, jelikož nová škola pro osm tříd malá byla
a počátkem nového školního roku ještě dvě třídy parallelní zřízeny. Při opravě dlážky
přišlo se na kryptu pp. Sedlnických, bývalých to pánů a majitelů Polské Ostravy. Že se
krypta ta ve škole nachází, věděl jsem hned před třemi roky; neb přišel jsem v II. třídě na
zazděný kámen — pískovec — na němž bylo několik písmen vytesáno. Po dlouhém
studování rozluštil jsem konečně nápis na kameni, který zněl:
„LETA 1587 W NEDJELI GENŽ SLOWE LETARE UMRZEL UROZENY PAN PAN
ALBRECHT SEDLNICKÝ Z CHOLTICZ A NA WRATIMOWJE A TUTO POCHOWAN
JEST JEHOŽ DUSSI PAN BUH RACZ MILOSTIW BYTY.“
Kámen tento jsem vyzdvihl a chovám ho ve své sbírce starožitných předmětů.
Při odtržení desek přišlo se na veliký kámen okrouhlý, bez nápisu a pod kamenem
tímto byl teprve velikánský kámen, na němž pouze stálo vytesáno:
„ANNA MARIA!“
Pod tímto kamenem nalezena jest velká zlatá náušnice a půl zlatého prstena
s kaménkem. Při dalším kopání přišlo se na krásně pracovaný kříž ze dřeva ebenového, na
kříž kovový a na několik kousků dubového dřeva.
Dále nalezen byl znak a sice orel v pravo hledící. Tyto reliquie choval jsem u sebe
ve sbírce dlouhý čas, až jsem je c. k. komořímu, svob. pánu Mattincloitovi — kterýž jest
s rodem Sedlnických spřízněn — odevzdal.
Dne 4. září ustanoven jest zde učitel Eduard Barta, rodem z Polské Ostravy a dne
13. října Jan Havrland, rodem z Rychvaldu.
Dne 16., 17. a 18. října vizitoval školu c. k. okresní inšpektor Rudolf Bartelmus.
Dne 16. listopadu ustanovena jest industriální učitelka Christina Zelníčkova, naroz.
v Ivančicích na Moravě.
Dne 19. listopadu odbývána jest jako roku každého školní slavnosť, po které chudé
dítky obuvím a rozličnými školními potřebami poděleny byly.
Dne 27. prosince postaven jest chudé mládeži opět strom vánoční, na který
dobrodinci věnovali 176 zl. r. č. Postavení vánočního stromku jest toliko horskému
správci, V. Stiebrovi — a jeho spanilomyslné choti — děkovati, který celou slavnost sám
zařídil.
Rok 1878. Jelikož mezi mládeži školní opět nebezpečné nemoce, jako osýpky, spála
a záškrt řádily, zavřena jest dne 7. ledna škola na tři týdny.
Dne 1. února ustanoven zde za výpomocného učitele J. E. Pokorný.
42
Dne 14. března daroval majitel hor, p. Ed. Zvěřina škole mnoho fysikálních
a chemických aparátů, obrazů a knih v ceně 500 zl. r. č. a dne 16. března daroval předseda
mor. hedb. spolku Ed. Kvisda pro školní zahradu 2700 sazenic morušových.
Dne 21. března zaslala škola věci ku světové výstavě do Paříže a sice na c. k.
ministerstvo vyučování ve Vídni. Dne 29. března přišla na místní školní radu odpověď, že
věci pro výstavu ustanovené v hromadné výstavě c. k. ministeria kultu místa, dojdou
nikoli o sobě zvláště.
Dnešního dne (1. května) přináleží ku škole Polsko-Ostravské 1364 dětí. Mimo
těchto navštěvuje 45 žáků jiné školy.
Ustanoveny jsou tyto učitelské síly: K. J. Bukovanský, nadučitel; Jos. Bainar, Ed.
Barta, Jos. Fuciman, Jan Havrland, Jos. Karkoška, Jan Ošťádal, učitelé; Frant. Baar, Jos.
Ježdík, Jos. Pokorný, výpomocní učitelé; Christina Zelníčkova, učitelka industriální.
Vydržování školy stojí ročně 8000 zl., příjem a sice školní plat obnáší 3000 zl.; obec
dopláceti musí 5000 zl. r. č.
Škola Polsko-Ostravská jest vřaděna do I. třídy a jest co do počtu dítek největší
z celého Slezska. Čítá tři oddělení první, tři druhé, dvě třetí a dvě čtvrté třídy.
Zámek.
Zámek Polsko-Ostravský, jmenovitě zadní čásť zámku, jest starožitná stavba.
Vystaven jest na malém návrší a obehnán velmi silnou, místem as 4 metry vysokou a 2 ½
metru širokou zdí. Mimo to chráněn byl zámek řekou Lučinou, která se jižně pod zámkem
v bujné zeleni vine a západně od zámku do Ostravice vtéká.
Ze strany severovýchodní vede opevněná brána příchozího do nádvoří zámku,
kdež v pozadí stojí starý, již z předu zmíněný zámek. Nad branou zasazena jest deska
kamenná se znakem pánů Sedlnických s nápisem :
„J. S. Z. G. 1548.“
a ještě jiná se znakem hraběte Vlčka.
Nad vchodem starého zámku zasazena jest též kamenná deska se znakem, která
nese tento nápis:
„NI. IV. DNE. SERVABISNOS. FRUSTRA. VICILANT. OCULI. NOSTRI. ANNO
1560. ARMA. GENEROSI. DD. GEOR. SEDLN. AGHOL. HEREDIS. IN. SCLAVO.
OSTRAVIA.“
Stavba tohoto starého zámku jest velmi jednoduchá. Uvnitř nachází se několik
malých pokojíků. Na straně severní byla zámecká kaple a severozápadně byl tak zvaný
„rytířský sál“, který ale před rokem 1848 zbořen jest. Stavba starého zámku činila
podlouhlý obdélník. V zadu nachází se malý dvůr s malými komnatami, které nyní za
chlévy slouží. V rohu dvora pozorovati lze starou bránu a ještě jiný otvor, který vedl do
43
země a jak se zdá, byl to tajný východ ze zámku.43 Ve zdi tohoto hradu a sice na straně
jihozápadní zazděna jest velká koule kamenná. Na nádvoří naproti starého zámku jest
stará studně. Celý tento zámek obehnán byl vysokou zdí. Během času vystaveny jsou na
straně severní a jihovýchodní (právě na tom místě, kde dříve silné zdi stály) nové stavby,
které úředníkům za byty sloužily.
Nejstarší části zámku jsou: Brána s malou vížkou a starý dům v nádvoří, který
obehnán jest silnou, dříve nedobytnou zdí. Ostatní stavby jsou novější.
Chudobinec.
Každý starožitník lehce pozná, že k nejstarším stavbám v Polské Ostravě přináleží
zámek, dále několik domů nedaleko zámku vystavených a starý kostel, který v čase
posledním za školu sloužil. Ostatní stavby jsou z časů novějších. K těmto stavbám přináleží
i Polsko-Ostravský
chudobinec,
jenž
v první
polovici
15.
století
bezpochyby
p. V. Hřivnáčem (který v r. 1477 špitál v Mor.-Ostravě nadal půl kopou groší ročního
platu z pozemků jemu náležitých) zde založen byl.
R. 1738 dne 9. září obdařil pan Jindřich Vilém Vlček, majitel panství Polské
Ostravy, chudobinec zvláštní nadaci, z kteréž mezi chudé ročně 24 zl. rozděleno býti má.
Z poslední vůle jednoho člena hraběcí rodiny Vlčků ze dne 14. ledna 1777 jde na
jevo, že tento naporučil, aby chudým, kteří v chudobinci Polsko-Ostravském přibývají,
každého dne po mši svaté 30 krejcarů z nadace vyplaceno bylo, a sice po všecky časy.
K tomu a ještě k jiným účelům náboženským založila rodina hrabat Vlčků nadaci
v obnosu 29.350 zlatých; z úroků obdarováni býti mají chudí Polsko-Ostravští, VelkoPolomští, Klimkovští a Porubští, a tamnější mládež, která nedělnímu odpolednímu cvičení
křesťanskému přítomna jest. Na listině té, která datována jest ze dne 1. března 1777
podepsán jest František Josef hrabě Vlček; mimo to ztvrzena jest od arcibiskupské
konsistoře Olomoucké ze dne 31. května 1781 od pp. Josefa Ignáta Rolsberka a Jana Nep.
Bergmanna.
Dále podepsáni jsou na listině jmenem vlády: Šebestián Felix, svobodný pán
Švanenberk a Jan Jindřich Thonses.
Dříve umístěno bývalo v chudobinci dvanáct osob, nyní však přebývá tam jedna
toliko osoba.
43
Dosud se praví mezi lidem, že ze zámku vedlo vícero východů a sice jeden až do Zábřeha a jiný do lesů,
nyní hraběti Vlčkovi přináležících.
44
Zámostí.
Severozápadně od Polské Ostravy jest druhá čásť obce — Zámostí. Jmeno této části
obce pochází od mostu, kterým Polská Ostrava s Mor. Ostravou spojena jest. Tato dvě
místa byla od pradávných již dob mostem, přes řeku Ostravici vedeným, spojena. Jelikož
jest tato čásť obce za mostem, přes Ostravici vedoucím, sluje proto od dávných časů
Zámost čili Zámostí. Nachází se zde 43 domů, mezi kterými i jáma „Josefská“, baronu
Rotšildovi náležející, vřaděna jest.
Se Zámostí takřka spojena jest dělnická kolonie
Kamenec.
Kolonie tato postavena jest u okresní silnice do Bohumína a odtud do Pruska
vedoucí. Leží na pravém břehu řeky Ostravice, čítá 37 domů, ve kterých 148 hornických
rodin přebývá.
Ze staveb uvésti dlužno ono stavení, v němž parní stroj, který na „Jaklovec“ vodu
tlačí, se nachází a nemocnici, která pro choré horníky J. Ex. p. hr. Vlčkem, kterémuž
kolonie tato patří, určena jest.
R. 1872 rozvodnila se řeka Ostravice a zaplavila větší čásť kolonie. Téhož roku
řádila tam nemoc kolera a r. 1877 i 1878 zemřelo na osýpky, spálu a záškrt velmi mnoho
dětí.
Nedaleko kolonie nalezeny jsou rozličné zbraně z dob Husitských44 a v malé
nádobce 160 stříbrných pražských grošů.
Jiná též hraběti Vlčkovi patřící kolonie jest
Františkov
položena východně od Zámostí. V 19 domech přebývá 67 rodin hornických.
Zrovna u kolonie jest jáma „Prokopská“, která jest 75 metrů hluboká, a nedaleko stojí
u říšské silnice jáma „sv. Trojice“, krásně vystavená, 132,5 m. hluboká.
R. 1856 protrhla se v této jámě voda v hloubce as 56 m. a nadělala dosti škody.
Nedaleko jámy nachází se otvor, jímž se může po schodech na důl slézti.
Údolí, kde je jáma „sv. Trojice“, sluje „Burňa“. Zde se před sto a dvacíti roky
ponejprve přišlo na kamenné uhlí.
Sluj, nyní „Františka“ zvaný, vycházel zde na světlo. Dlouhou dobu si žáden uhlí
tohoto nevšímal, toliko jakýsi kovář vyhraboval je a užíval na místě uhlí dřevěného.
Teprvé roku 1776 dali se do dolování. Práce konány byly toliko na povrchu a ještě
před 40 léty dobývalo se zde uhlí v nepatrné toliko hloubce. Na uhlí však nebylo tenkráte
žádného odbytu. Teprvé když železárny Vítkovické45 okolo roku 1830 vystaveny byly
44
45
R. 1428 navštívili Polskou Ostravu Husité.
Železárny Vítkovické náležejí baronu Rotšildovi.
45
a pracovati počaly, a když v okolí palírny a pivovary se zmáhaly, byl i dosti velký odbyt na
kamenné uhlí.
Časem se průmysl hornický tak pozdvihl, že se uhlí Ostravské na vše strany nejen
v Rakouském mocnářství, ale i do jiných států rozváží.
U jámy „sv. Trojice“ stojí 70 pecí na koks, ve kterých se r. 1876 10.000 tůn (à 1000
klgr.) koksu vypálilo.
Jeho Exc. p. hraběti Vlčkovi náležejí ještě tyto jámy:
a) „Bedřich“ č. 6, 125 m. hluboká;
b) „Emma Lucia“, kdež dne 20. května 1875 šest horníků, mezi nimi nadpodůlný
Brychta, výbuchem třaskavých plynů o život přišlo. Jáma tato založena jest dne 24. října
1861 a nyní jest 172 m. hluboká;
c) „Jan Michal“, 130 m. hluboká;
d) Jáma „Neumanská“, která na poli podůlného J. Neumana vystavena jest. Hloubka
obnáší 111,9 metrů;
e) „Větrní jáma“, 104,3 m. hluboká, jest tak jako jáma na těžení upravena a
f) „Stará jáma“, kde se za dřívějších dob uhlí s koňmi ze sluje Josefského a ze
slabších číslovaných slují na povrch vytahovalo. Jáma tato jest 84 m. hluboká.
Hranečník.
Tak sluje kolonie hrab. Vlčka, která jest od Polské Ostravy jihovýchodně u říšské
silnice vystavena. Na blízku jest jáma „Jan Maria“, 177 metrů hluboká.
Jest zde též dvorec k panství Polsko Ostravskému náležející a 17 domů, z nichž
8 jest panských a 9 sousedských.
Voda v rybníku zdejším slouží k naplňování parních kotlův a ku pohybování kol
při mlátícím stroji.
R. 1862 v měsíci srpnu zahynul při explosi plynů jeden horník a podůlný F. Baigr
strašně byl popálen.
R. 1873 sjela zde s hráze do prohlubiny železnice s veškerým nákladem, při čemž
železniční stroj a několik vagonů docela zničeno bylo. O život nepřišel nikdo.
Témuž majetníkovi patří ještě
Závada,
velký to dům u císařské silnice, kde ještě do nedávná hostinec se nacházel, ale nyní
v byty pro horníky proměněn jest, a
Hladnov,
jenž od Zámostí jest severovýchodně. Jest zde 21 domů.
46
Starý dvůr, jež náležel již v dobách prastarých k panství Polsko-Ostravskému,
proměněn jest v byty pro horníky a nachází se tam 13 rodin hornických. V nedaleké
„staré myslivni“ bydlí 3 rodiny hornické.
„Hladnov“ jest nejvyšší kopec z celého okolí a až od Frýdku viděti lze za krásného
dne zde se nacházející stavby. K Hladnovu patří též „pila“, která parou se žene a při které
též několik osob svou výživu nachází.
R. 1876 nalezeny jsou zde rozličné stříbrné mince z časů císaře Leopolda.
R. 1876 měl J. Exc. p. hrabě Vlček propůjčeno 342,7866 hektarů plochy, kde se
dolovati mohlo. Uhlí vytaženo 167.242 tůn (à 1000 klgr.), koksu 10.000 tůn.
K dobývání uhlí bylo zapotřebí: 4 stroje těžné s 300 koňskými silami, 4 stroje vodní
s 400 koňskými silami, 2 stroje ventilační s 20 koňskými silami.
Pro horníky stálo toho samého roku 77 domů s 380 byty; horníků zde toho roku
zaměstnáno bylo 1154 mužů.
Jaklovec.
Od Hladnova vede cesta na „Jaklovec“, totiž k jámám a ku kolonii, jež náleží
baronu Rotšildovi.
Hlavní jáma „Jindřich“, která jest nyní 252,2 m. hluboká, založena byla roku 1832
hrabětem Crenevillem, od něhož ji později svob. pán Rotšild odkoupil.
R. 1869 dne 10. června zahynuli zde výbuchem třaskavých plynů čtyři horníci.
Blíže jámy této nachází se 25 pecí na koks.
Společnosti této patří ještě:
a) Jáma „Terezie“, 290 m. hluboká, založena roku 1843. Roku letošího se přestavuje
a postaven tam bude parní stroj na 250 sil koňských;
b) Jáma „Lučina“ (Wiesenschacht), na pokraji lesa stojící, jest 230 m. hluboká.
R. 1878 dne 27. ledna stala se zde silná průtrž vody, kteráž celé hory zatopila. Po
několikadenní namahavé práci podařilo se konečné vodu vypumpovati a protrhlý otvor
ucpati a zastaviti. Těžní stroj jest na 30 sil koňských;
c) Jáma „Josefská“ na Zámostí, 146 m. hluboká;
d) „Větrní jáma“ v Muglinově, 92 m. hluboká;
e) „Větrní jáma“ (Wetterbohrloch) v lese Hladnovském, kde stojí ventilátor na 6 sil
koňských.
Nedaleko hlavní jámy „Jindřich“ jest kolonie
„Jaklovec“.
Sestává z 33 domů, v nichž 132 rodin hornických přebývá.
Při závodě tomto pracuje celkem 700 dělníků.
R. 1877 vytěžilo se zde 100.000 tůn (à 1000 klgr.) kamenného uhlí.
47
Zvěřinovec.
Východně od Polské Ostravy as 20 minut vzdálí, leží jámy a kolonie Zvěřinovec.
Jámy, zde se nacházející a sice:
Jáma „číslo II.“,
Jáma „číslo VII.“ a
Jáma „Františka“
založeny byly okolo roku 1850; v roku 1856 počala se jáma „Františka“ hloubiti, ale
dříve již vrtáno bylo a tu přišlo se na sluj tak zvaný „Hrubý“ a na sluj „Juno“.
Jáma „Františka“ jest 226 metrů hluboká, těžní stroj jest na 25 sil koňských.
Jáma „číslo VII.“ jest 130 m. hluboká, kdež se nachází těžní stroj na 25 sil
koňských, dále ventilátor 1 m. v průměru, při němž jest stroj na 8 sil koňských. S jámou
touto spojena jest dílna mechanická, kde jest stroj na 8 sil koňských.
Jáma „číslo II.“ jest 280 metrů hluboká. Zde jest stojatý těžní stroj na 80 a vodní
stroj na 15 sil koňských.
Kolonie „číslo III.“ sestává z 19 domů pro 84 rodin hornických. Dále jest 5 stavení
pro úředníky a dozorce, 5 stavení nedaleko kolonie Salmské pro 20 rodin, a na poli
„Rakovec“ 2 stavení pro 5 rodin.
R. 1876 pracovalo zde 381 horníků a 64 dělnic. Toho samého roku vytěžilo se
79765 tůn kamenného uhlí.
R. 1878 dne 17. dubna vzňal se zde plyn, který 13 horníků o život připravil. Jak
komisí zjištěno, byl plyn neopatrností mladého horníka zapálen.
Prvním majitelem tohoto závodu byl p. Josef Zvěřina, nyní náleží „Zvěřinovým
dědicům“. U stezky ze Zvěřinovce do Salmovce vedoucí, jest stará, nyní již zbořená jáma
„Aloisie“.
Salmovec.
Od Zvěřinovce na východ, as 0,4 klm. vzdálí, jsou jámy a kolonie J. J. knížete
Salma. Jámy a sice jáma „číslo I. Ignát“, 250 m. hluboká, jáma „číslo II. Leopoldina“, 341 m.
hluboká (nejhlubší v Ostravě) a jelikož jest 235 metrů nad hladinou mořskou založena, jest
dno její 109 metrů pod hladinou mořskou; „číslo VII. A. (stará) Hugo“ 328 m. hluboká,
založeny byly r. 1850, jáma „číslo VII. B. (nová) Alžběta“ založena byla r. 1871.
Na jámách těchto jsou 3 těžní stroje se 140 koňskými silami, 3 stroje vodní se 160
koňskými silami, 2 ventilátory s 20 koňsk. silami a 4 výpomocné stroje s 32 koňsk. silami.
Zrovna u jámy „číslo II.“ postaveno jest 20 koksových pecí a sice 10 dle soustavy
Gobiet a 10 dle soustavy Coppé.
Nejprvé počalo se vrtat na „čísle I.“, pak na „čísle II.“, kde se v hloubce 72 metrů
přišlo na sluj „Diana“.
48
R. 1859 dne 17. ledna — v pondělí — stalo se na jámě „číslo II.“ a „číslo VII.“
strašné neštěstí. Neopatrností vzňal se plyn, který usmrtil 17 horníků.
R. 1863 postavena jest do Salmovce a odtud do Michálkovic a na Jaklovec vedoucí
dráha železná.
R. 1867 dne 10. května, usmrceno bylo třaskavým plynem na „čísle II.“ sedm
horníků.
Kolonie pozůstává z 51 domů, v kterých je 216 bytů pro rodiny hornické.
V roku 1876 zaměstnáno bylo při závodě tomto 664; nyní (r. 1878) zaměstnáno jest
587 dělníků. Toho samého roku vytěženo bylo 104.681 tůn (à 1000 klgr.) kamenného uhlí
a vypáleno 6000 tůn koksu.
Uhlí dobývá se v Salmovci z následujících slují:
„Mohutný“ čili „Janský“ sluj jest 379 centimetrů silný;
„Juno“ 105 centimetrů silný;
„Urania“ 105 centimetrů silný;
„Minerva“ 39 centimetrů silný;
„Diana“ 47 centimetrů silný;
„Ceres“ 50 centimetrů silný;
„Gabriela“ 80-100 centimetrů silný;
„XII.“ 108 centimetrů silný;
„XI.“ 152 centimetrů silný;
„X.“ 92 centimetrů silný;
„Hugo“ 65 centimetrů silný;
„Alžběta“ 99 centimetrů silný;
„Adolf“ 147 centimetrů silný.
Veškeré zde uvedené sluje náleží ku II. skupině slují Ostravských a dobývá se uhlí
mimo Salmovec ještě v Zárubku, u hrab. Vlčka v Polské Ostravě, Zvěřinovci,
v Michálkovicích, na Karolinské a Šalomúnské jámě v Mor. Ostravě a na Hlubině
u Vítkovic. Horské vrstvy, sluje tyto uzavírající, sestávají částečné z pískovce, částečně
z břídlice. Visuté jest obyčejně břídlice, hojné otisky rostlin v sobě chovající. Otisky zvířat
nalezají se jen po skrovnu. Tak zejména na knížecích jámách v Salmovci nalezeny dosud
pouze otisky rybích šupin v X. a XII. sluji, štítky z mořského raka v sluji XII., rozličné
mušle velikosti holubího vejce ve sluji „Alžběta“ zvaném.
Uhlí Ostravské jest nejstarší uhlí v Rakousku.
R. 1869 vystaveno jest v kolonii Salmovecké pěkné školní stavení, sestávající ze
dvou učíren, jedné světničky pro knihovnu a prostředky vyučovací a pěkného bytu pro
učitele. Prvním učitelem na této škole ustanoven byl dekretem ze dne 16. září 1870 K. J.
Bukovanský. Po něm následoval prozatímný učitel Em. Bílý, který od 1. ledna až do
49
15. dubna 1875 tam co učitel působil. Ode dne 15. dubna 1875 ustanoven jest tam za
nadučitele Frant. Nechanický.
R. 1870, dne 12. října, vysvěcena byla škola způsobem velmi slavným a dne
25. prosince postaven jest chudým dítkám bohatý „strom vánoční“.
R. 1871 založen jest v Salmovci hornický čtenářský spolek pod jménem „Salm“, ku
kterémuž se hned 52 členů přihlásilo. Založena byla též knihovna spolková. Toho samého
roku zakoupen nový školní prapor, který byl dne 18. června při velkém účastenství hostův
posvěcen. Téhož dne dávala mládež Salmovecká divadelní představení. Hrála: „Rybrcol II.
na Krkonoších“, od J. Koubla. Dne 24. prosince postaven byl opět dítkám chudým „strom
vánoční“, což se až dosud každoročně opětuje. Na ten den dávalo opět žactvo divadelní
představení a sice: „Štědrý den“ ve třech jednáních od Frant. Pravdy.
R. 1872 zuřily tam na jaře osýpky a na podzim nemoc — kolera. Dne 19. dubna
1872 vizitoval školu c. k. zemský školdozorce dr. Macher, dne 30. dubna poctil ji
návštěvou J. J. kníže a starohrabě Hugo Salm, dne 6. června baron Stillfried a dne 8. srpna
vládní rada Josef Krulich. Dne 30. a 31. srpna odbývána byla ve škole výstava vyučovacích
prostředků a prací žáků a žaček. Výstavu navštívilo as 400 osob.
Při hospodářsko-průmyslové výstavě v Kroměříži dne 8., 9., 10. a 11. září 1872
obdržela škola za vystavené věci hedbávnické co odměnu „stříbrný dvouzlatník“ a při
hedbávnické výstavě v Olomouci dne 28. září za rozličné výrobky hedbávnické státní
cenu „patnáct zlatých r. č.“ a pochvalný list. Žák Jan Řezníček obdržel za vypěstované
stromečky morušové premii „1 zlatník ve stříbře“.
Dne 12. ledna 1873 dávala školní mládež Salmovská v místnostech školních
divadelní představení a sice: „Nehody lenochovy a zdařená zkouška“, činohra v 1 jednání
a „Vánoční stromeček“, obrázek ze života od J. J. Dne 7. listopadu 1873 vizitoval školu c. k.
okresní školdozorce Rudolf Bartelmus.
R. 1874 v měsíci srpnu súčastnila se škola výstavy vyučovacích prostředků
v Přerově a zmíněno o ní, jak z č. 193. r. XII. „Mor. Orlice“, z č. 97. r. 1874 „Našince“
a z č. 69. r. 1874 „Občana“ viděti lze, velmi pochvalně. Dne 1. listopadu hrály dítky
divadlo: „Na dušičky“, činohru ve dvou jednáních od Jos. Rennera.
Dne 7. června 1876 vizitoval školu c. k. okresní školdozorce Rudolf Bartelmus. —
Dne 7. prosince toho samého roku odbýval tam klub učitelů okresu Bohumínského svou
schůzi a poradu.
R. 1877 v pondělí velikonoční dávaly dítky opět představení divadelní: „Chudý
krejčí“ ve 3 jednáních se zpěvy od J. Štěpánka a dne 8. prosince: „Kocour v pytli“,
veselohra ve 3 jednáních od Jos. Rennera.
Dne 27. června 1878 odbýval spolek učitelský okresu Bohumínského v tamní
školní budově svou schůzi. Letos jest ku škole povinných dítek 171. K vyučování určeny
jsou dvě učitelské síly.
50
Jáma „Jan“.
As pět minut od Salmovce na sever viděti krásnou, novou budovu, na pokraji lesa
stojící. Jest to jáma „Janská“. Náleží společnosti c. k. pr. severní dráhy císaře Ferdinanda
a byla r. 1869 založena. Jest tam stroj těžní na 120 sil koňských, stroj vodní na 150 sil
koňských a jeden ventilátor. Nyní zaměstnáno jest při jámě této 110 horníků.
Dne 28. ledna 1877 připraven jest stroj na těžení. První uhlí se zde vydobylo dne
5. července 1877. Toho samého roku a sice dne 24. listopadu pustil se ponejprv vodní stroj.
Hloubka jámy obnáší 166 metrů.
Dne 23. května 1876 byl jeden horník při rozstřílení skály na dole nebezpečně
raněn, 13. listopadu 1877 se neštěstí to opakovalo a dne 5. prosince 1877 byl zase jiný
horník od vozu železničního velmi pohmožděn.
K jámě této patří ještě jáma „Josef“. Jest as 20 metrů hluboká a nachází se v lese
severně od jámy „Janské“.
Zárubek.
Společnosti c. k. pr. severní dráhy císaře Ferdinanda náleží na slezské straně ještě
tři závody a sice: Zárubek, Michálkovice a Hrušov. Z těchto tří závodů patří pouze
Zárubek do obce Polsko-Ostravské. Leží as 10 minut jižně od obce a rozdělen jest dle
počtu jam na tři části.
A. Hlavní jáma „č. V.“ čili „Hermenegilda“, jest 300 metrů hluboká. Při této jámě,
která byla r. 1840 založena, jest vystaveno 7 stavení pro úředníky a dozorce a 23 domů pro
horníky. Jsou zde 2 vodní stroje, jeden na 300 a druhý na 250 sil koňských, těžní stroj je
na 120 s. k.; dále jsou zde ještě 4 stroje menší a 10 parních kotlův.
B. Jáma „Vilémka“, která založená byla r. 1859, jest 300 metrů hluboká. Zde jest
kolonie, sestávající ze 3 domů pro dozorce a 20 domů pro dělnictvo. Těžní stroj na této
jámě jest na 150 sil koňských. Dále jsou zde 2 ventilatory, 2 vzduchotlačné a 3 menší
stroje. Kotlů parních jest zde 5.
C. Jáma „Jakobi“ založena byla r. 1868 a jest 168,7 m. hluboká. Těžní stroj jest na
100 sil koňských. Jsou zde ještě 2 ventilatory, 4 vzduchotlačné, 10 menších strojův
a 5 parních kotlův. Kolonie zde vystavená sestává ze 2 domů pro dozorce a 42 domů pro
horníky.
V každém domě přebývají 4 rodiny. Byt dozorců (podůlných) sestává ze dvou
světnic, kuchyně, komory, sklepu a půdy. Byt pro obyčejného horníka sestává z jedné
světnice, komůrky, sklepa a půdy. Mimo toho jest ku každému bytu kousek zahrádky
a dvorek přidělen.
Roku 1863 založena jest železná dráha z Přívoza do Zárubku a odtud na Salmovec
vedoucí.
51
Roku 1866 dne 4. července slavnostně posvěcen jest závodní prapor pro zdejší
dělnictvo.
Roku 1874 stala se průtrž vody v jámě „Jakobi“. Řeka Lučina protrhla se totiž do
sluje „Korunního prince“, což dosti škody způsobilo. — Nyní zaměstnáno jest v Zárubku
931 dělníků.
Roku 1877 vytěžilo se zde 134.466 tůn uhlí.
V Zárubku jest „závodní spolek potravní“, který má na skladě veškeré potraviny,
jež dělnictvo potřebuje. Založen jest od řiditelství závodu.
Podborčí.
Nedaleko jámy „Jakobi“ zvané, stojí několik domků, jež náleží rozličným
soukromníkům. Místo toto sluje Podborčí a obdrželo název ten od lesa — „Borek“ —
který již v dobách prastarých na tomto místě stál.
U samého Podborčí jest 4 metry vysoká a velmi dlouhá nasypaná hráze, za níž se
rozsáhlý rybník před časy dřívějšími nacházel.
Až dosud se mezi lidem zdejším vypravuje, že prý nasypaná hráze tato stála více
peněz, nežli stavba opevněného zámku Polsko-Ostravského.
Ústřední koksovny.
Jihozápadně od Polské Ostravy nachází se závod „ústřední koksovny spojených
uhelných dolů v Mor. Ostravě“ (Central-Coaksanstalt der vereinigten Witkowitzer
Kohlenbergbaue in Mähr. Ostrau).
Závod tento založen byl r. 1873 a sice dne 1. března, na kterýžto den základy
kopati se počaly. Ještě toho samého roku, v měsíci říjnu, byl dohotoven.
Jest zde 180 pecí dle systému Coppé-ova postaveno, do nichž jest 90 vchodů.
Parostroj pro prádlo uhlí jest na 80, malý těžní stroj k vytahování uhlí z komor na
koksové pece na 4 síly koňské. Dále jsou zde ještě 4 stroje tak zvané „lokomobile“
k vytlačování koksu z pecí po 6 silách koňských. Kotlů jest v celku 5 po 28 silách
koňských.
Kolonie pozůstává ze 6 domů se 24 byty pro dělníky, kterých tam nyní zaměstnáno
jest 130 mužů.
R. 1874 vypálilo se 413.500 a roku 1877 227.000 metrických centů koksu.
R. 1878 dne 4. července posvěcen jest u veliké slávě nový závodní prapor, který stal
v celku 800 zl. r. č.
Uhelných odpadků z prádla užívá se na topení pod kotly.
Ústřední koksovny, jsou poslední závod, který náleží k obci Polsko-Ostravské.
52
Mimo toho jsou ještě kameno-uhelné závody v Michálkovicích, v Hrušově, v Mor.
Ostravě, ve Vítkovicích, v Karvíně, v Orlové a Dombrové a v Porembě. Nemíníme
prozatím popisovati závody tyto, obmezujíce se toliko na Polskou Ostravu.
Ku konci dovoluji si ještě podati tabulku, v níž jest naznačeno, jak mnoho uhlí se
v Karvínsko-Ostravském obvodu r. 1876 vytěžilo, spotřebovalo a odprodalo, dále ceny
uhlí, majitele zdejších hor atd.
Následující tabulka ukazuje, jak mnoho uhlí se v Karvínsko Ostravském obvodu
roku 1876 vytěžilo, spotřebovalo a odprodalo:
Uhlí vytěženo celkem
1,513.118 tůn.
Koksu vypáleno
254.000 tůn.
Počet slují
78.
Úhrnní mohutnost všech slují
79,8 metrů.
Závody spotřebovaly pro sebe uhlí
131.596 tůn.
V okolí prodáno uhlí
Po dráze expedováno
227.684 tůn.
1,153.838 tůn.
Cena 100 kilg. na místě.
Kusové uhlí
76-84 kr.
Kostkové uhlí
60-64 kr.
Menší uhlí
50-54 kr.
Drobné uhlí
Koksu
40-44 kr.
90-104 kr.
Těžba uhlí
v r. 1782
1.230 tůn
v r. 1792
2.688 tůn
v r. 1802
3.696 tůn
v r. 1812
4.648 tůn
v r. 1822
6.664 tůn
v r. 1832
16.576 tůn
v r. 1842
61.376 tůn
v r. 1852
166.712 tůn
v r. 1862
599.200 tůn
v r. 1872
v r. 1876
1,199.253 tůn
1,513.118 tůn
53
54
1 Závod hraběte Vlčka v Polské Ostravě
2 Závod hraběte Jana Lariš-Mönnicha v Karvíně
3 Závody barona Rotšilda:
a) Závod společnosti Dombrovsko-Orlovské
b) Závod spojených Vítkovických uhelen
c) Závod společnosti v Mor. Ostravě
Úhrnem a. b. c.
4 Závod Eugena hrab. Lariš-Mönnicha v Petřvaldě
5 Závod Zvěřinův v Pol. Ostravě
6 Závod c. k. priv. severní drahy císaře Ferdinanda
7 Závod knížete Salma v Polské Ostravě
8 Bratři Gutmannové a Vondráček:
a) Závod v Orlové-Lazích
b) Závod Žofie v Porembě
Úhrnem a. b.
9 Závod arcivojvody Albrechta v Karvíně
D ohr omady
152
137
152
171
221,0702
248,6229
469,6931
108,2793
6774,1558
Vydobyté uhlí
137744
197178
99236
434158
57784
79765
293033
104681
Tůny
167242
199708
Vypálený koks
4
6
Počet
4
36448 5
14838 2
51286 11
3
3
586 10
6000 3
Tůny
10000
20344
110
420
120
650
104
150
882
140
300
234
Počet
400
480
2
7
Počet
20
74
4 212 2 37
5 550 3 101
2 250 2 12
11 1012 7 150
2 132 1 20
1
15
1
8
12 1834 10 227
3 160 2 20
4
4
Počet
2
1
4
2
6
1
2
1
Počet
16
12
4 24
113 28 173
36 6 64
149 38 261
3 30
1
8
22 27 395
12 4 32
24
Počet
14
45
14
73
9
6
61
13
12
19
Koňské síly
Úhrnem
70
55
6
921
1137
634
2692
385
381
2704
664
1154
1692
Koksové pece
Počet
383
1357 261 29
482 101 6
2222 362 35
286 15 2
181
3360 62 6
364 20
736
824
79
104
52
235
24
29
216
51
77
47
Počet
290
420
208
918
326
149
878
216
380
293
Domy pro dělnictvo
1
72926
1
70
1
80
2 12
4
162
680
11
44
1
32981
1
60
1
30
1
8
3 125 6
223
264
5
20
2
105907
2 130 2 110
1
8
5 137 10 385
944
16
64
1
70840
1 150 1
60
2 30 1 10 6 76 11 326
600
30 103
43 1513118 88216 43 2740 40 4203 32 549 12 225 87 967 214 8684 584 49 11216 725 3327
160 6
274 4
178 2
12
207 2
272 3
247 9
328 3
Propůjčeno k dolování
293,7321
2661,8589
278,7001
3234,2911
436,7804
53,3844
1261,8389
320,3307
Hloubka
Metry
200 4
185 7
Těžiště
Počet
Hektary
342,7866
546,7713
Těžné
Koňské síly
Vodní
Koňské síly
Ventilační
Koňské síly
Menší
Koňské síly
Výpomocné
Koňské síly
Majitelé hor
Třídící pumpy
Počet
Parní stroje
Dělnicko
Počet
Statistika pro rok 1876
Byty
Karel Jaromír Bukovanský
POLSKÁ OSTRAVA A OKOLÍ
Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě, příspěvková organizace
Ostrava, 2012
Vydáno jako elektronická verze 1.0 knižního vydání z roku 1878.
ISBN 978-80-7054-156-2 (pdf)
55