Slovo úvodem hlas lidu - Gymnázium Jana Pivečky Slavičín

Slovo úvodem hlas lidu - Gymnázium Jana Pivečky Slavičín

Ona jediná Tě může vést,
k temnotě duše, či dálným světlům hvězd.
Ona jediná Tě obejme, když na duši jde smutek,
ona jediná Tě obejme, když zbytek víry utek.
Ona jediná je odsouzena k nekonečné pouti,
od nenávisti k beznaději – bolestí se hroutí.
Ona jediná tam na kopci jak maják bude stát,
leč její vlajka krvavá nad námi bude vlát.
V roztřesených rukou stkví se karafa s rumem,
neb právě zde zvítězily lež a zrada nad rozumem.
Stojíme sami, osamoceně proti davu,
odsouzeni k poctě smrti, jdoucí na popravu.
Ona jediná má svoje jméno a my jej dobře známe
vytane nám na mysli vždy, když usínáme,
nebo když „solidární přátele“ doprovázíme v klení.
Iluze je pryč!
Vím, že TATO ZEM JIŽ NENÍ MOJÍ ZEMÍ.
hlas lidu
Z ankety Dari Manduchové:
Zdá se Vám dobré,že se žáci
mohou zapojovat do takových
aktivit jako jsou třeba články a
ankety do školních novin?
ANO.....55%
NE.....45%
číslo 1 - prosinec 2006
P
Ona jediná Tě uchvátí,
ona jediná Tě zdrtí,
ona jediná Tě zotročí
a vrhne v náruč smrti.
O
EP
T
UO
V
E
T
U
V
K
O
U
T
T
E
E
K
K
Martin Sukaný
P
O
E
T
U
V
K
O K
U
T O
E
K U
O
N
A
ONA JEDINÁ
K
O
U
T
E
K
P
O
E
E
P T
O T
E U
T U
U V
V V
O
číslo 1 - prosinec 2006
K
O
U
T
E
K
P
K
O
U
T
E
K
poezie
Na tomto čísle se z největší části podíleli:
Radka Durďáková, Magda Hanková, Petra Kuželová,
Jakub Miklas, Gabriela Pinďáková, Vojtěch Remeš,
Martin Sukaný, Nela Zemčíková
Mezi stránkami se bohužel nenašlo dostatek
prostoru pro všechny příspěvky, které nám byly
zaslány. Pisálci, nevěšte ale hlavy! V příštím čísle
bude zase místa dost! Vaše články a připomínky
čekáme na:
[email protected]
Ve virtuální podobě najdete STUDENTSKÉ NOVINY na: www.gjpslavicin.cz nebo intranet.gjpslavicin.cz
Gymnázium Jana Pivečky ve Slavičíně © 2006
téma čísla
FEMINISMUS
může se stát i Vám
ŠIKANA
aktuality
report
recenze
poezie
Slovo úvodem
.
od pana ředitele..
Milí přátelé (i nepřátelé) slavičínského gymnázia,
po oslovení redakční radou Studentských novin je mi
potěšením Vás upřímně pozdravit před nadcházejícími vánočními svátky prostřednictvím další aktivity,
tentokráte ryze studentské. Přeji tedy v tomto prvním
samostatném čísle všem redaktorům gymnázia bohatou literární invenci a entuziasmus u zpracování
článků tak, aby čtenáři v těchto příspěvcích našli obČtenáři,
... a od
nás
nemohli jsme na první místo nezařadit povzbudivá
slova pana ředitele, o to těžší je ale teď na ně navázat.
V předešlých letech jste ve školních novinách našli
z největší části obecné informace a téměř žádný prostor pro osobitý projev, na který si určitě spousta
z Vás brousila
Gymnázium
zuby. Chtělo to
Radka Durďáková
změnu.
Gymnázium to je škola,
Sešlo se tedy
pár moudrých
těžší než ty ostatní,
hlav. Po poměrUčíme se tady věci,
ně krátké chvíli,
co jsou pro nás podstatný.
kdy zjistily, že
přípustná
je
Pitváme tu hlodavce,
opravdu jenom
vyrábíme podstavce.
jedna varianMáme se tu všichni rádi
ta, se usnesly,
že v mládí tkví
a jsme taky kamarádi.
největší
síla
a
tvořivost,
sahově zajímavá a podnětná témata, která by je vedla
alespoň ke krátkému zamyšlení.
Věřím, že Studentské noviny se stanou otevřeným
prostorem pro prezentaci názorů a postojů studentů
a že obohatí nejenom vnitřní prostředí školy.
S přáním krásně prožitých nadcházejících svátků
Vám všem Josef Maryáš, ředitel
a „hodily“ to na nás. Ať si prý ty studentské noviny
uděláme úplně sami - my, studenti. Díky nim teď
máte příležitost prostřednictvím změti papíru, co
držíte v rukou, zveřejnit svůj osobitý pohled na svět.
Nepropásněte svoji šanci a vyjádřete se!
STUDENTSKÉ NOVINY
jsou tu pro Vás!
Na závěr otřepaná (v našem případě docela pravdivá)
parodie na letošní vánoční hit:
Mohli jsme pro Vás připravit normální studentské
noviny. Vyumělkované články, falešné statistiky a
nakonec nějakou vábničku pro nové studenty...
Ale my jsme si řekli NE!
Když noviny, tak pro všechny!
S pozdravem redakce
Veselé Vánoce a spousty volných chvil bez učení Vám přeje Redakce!:)
číslo 1 - prosinec 2006
aktuality
v rámci mezinárodních vztahů
PUTUJEME DO FRANCIE
Z
emě nekonečných vinic,
sýra, zámků, parfémů,
kostnatých modelek, kreativních návrhářů... a do toho
všeho my. Tedy čtrnáct odvážných studentů a dvě milé
profesorky, kterým patří velký dík.
Ráno nezapomeňte řádně očistit tváře, zaručeně se nevyhnete
několika polibkům na pozdrav.
A při seznamování raději hned
vynechejte vřelé podání ruky. Obvykle bývá rozpačitě přehlédnuta.
Jaké že to je ve francouzských rodinách? Pokud umíte náležitě ocenit umění šéfkuchaře, pochválit
místní víno a rádi trávíte hodiny
přátelskými rozpravami u večeře,
určitě si vás oblíbí. Včetně pejska
a bezzubých prarodičů.
Přestože na cílovou stanici Lyceé
Jean Moulin v Thouars zrovna nejezdí TGV,
cesta na nablýskaném
skútru nebo
školním au-
Není ani tak důležité si pamatovat jméno, jako člověka náležitě
přivítat.
po poznávání historických památek, přízeň bude jistě na vaší
straně. A o tom, že za jeden den
lze navštívit hned několik středověkých staveb a poslouchat hodinové výklady o historii, vás rádi
s hrdostí a vlasteneckou pýchou
jim vlastní přesvědčí.
Po týdnu se také určitě naučíte,
že talíř se čistí bagetou, croissanty
pořádně drobí, polévka se vyjídá
z úzkých
hrnečků
a ubrousky
jsou vždy
sladěny
s
interiérem jídelny. Boty
se nezouvají, pásy
zásadně
připínají
a šatny na odkládání
bund jsou zbytečné.
Dveře od školy se otvírají samy, obědová
přestávka je 60 minut
a řady jsou odděleny pro zaměstnance
a studenty. Nejlepší
známka je 20, jedna
hodina trvá 55 minut
a škola obvykle končí
v 18:00.
10.-18.11.
La Rochelle s cyklistou
Propojené budovy,
spletitá
poschodí, dlouhé chodby
a množství pater.
Neztraťte se cestou
do učebny...
Je dobré vybavit se alespoň základními frázemi a můžete
s úsměvem opakovat: „Non, merci“. Pohostinnost a štědrost totiž
nezná mezí. Jinak je zdejší mluva
sice krásně libozvučná, ale pro neznalého cizince nepochopitelná.
tobusem také ubíhá docela rychle.
I když množství kruhových objezdů vám možná zamotá hlavu.
A úzkými uličkami projedete snad
jen malým zázrakem.
Když projevíte nadšení a touhu
Program byl nabitý,
plný výletů a dobrodružství. Poznáváme krásy Francie, čas nevnímáme, dny rychle
ubíhají a blíží se konec. Se zemí
červeného kohouta se loučí těžko.
Vzpomínky a přátelé zůstávají...
gebí
číslo 1 - prosinec 2006
Pak není divu, že pod pojmem
manažer si dítě představí upraveného muže a maminku nakreslí
v kuchyni s vařečkou.
Nejedná se jen o děti. Typická situace, na křižovatku vjíždí auto,
v něm žena a nedá přednost.
Koho hned nenapadne povzdech:
ženská za volantem, občas uslyšíme i hlasité volání: „Vrať se do kuchyně.“ Jako kdybychom před tím
takto neviděli několik mužů.
Již několik století bojují ženy, doprovázené i některými muži, za
svá práva. Jak víme, mnoho si vy-
TÉMA ČÍSLA
dobyli. Dnes máme volební právo,
přístup ke vzdělání, dokonce i téměř ke všem povolání. Je pravda,
že kojnou muž jen těžko nahradí
a že se žena v blízké budoucnosti
papežem také nestane. Potěšující
však je, že se častěji setkáváme se
zdravotními bratry, ministrantkami, učiteli v mateřských školkách, dokonce máme i hornice
a zednice. Ne všechno se však
skutečně zemancipovalo. Smutný
je průměrný platový rozdíl mezi
muži a ženami. Ten činí asi 25%
a s rostoucím vzděláním ohrožuje hranici 30%, ba spekuluje se
i o 35%. Nevalný je také dvojí pohled na rodičovství. Špatný otec,
to už musí být lump nebo alkoholik. Být špatnou matkou, na to
stačí nebýt v neděli doma…
Možná považujete feministky za
chudiny, co si doma neumí udělat
pořádek. Tato společnost je však
uspořádána tak, že nepozorovaně
znevýhodňuje ženy. Opravdu jsou
si všichni lidé rovni, přestože ženy
mají horší postavení než muži?
peti.k
O ženách
pokus o nezaujatý pohled na ně
V poslední době se stalo
velice populárním - ať již
v tzv. intelektuálních kruzích či v běžném životě téma ženské emancipace,
- a to ve všech jeho formách - od snahy o nivelizování pracovních mezd
až po nenávistný boj
feministek proti všemu
mužskému. Chtělo by se
říct, že toto ženské hnutí
vede spravedlivý boj za
svá práva, přičemž však
naráží na neustálý útisk
těch hnusných machistických sexistických mužů.
- Avšak skutečnost je trochu, - cože? - no, hodně
jiná.
Ženy sice totiž na jedné straně
neustále požadují svou rovnoprávnost, - ale ty samé ženy také
zároveň na straně druhé - a to bez
mrknutí oka - požadují zvláštní
ohledy na svou osobu. - Vždyť
jsou přeci jen zástupkyněmi toho
„něžného pohlaví“. Co tedy potom opravdu chtějí - rovnost?, či
gentlemanství? -
Ona rovnost ani není vůbec
možná, vždyť i z psychologického hlediska jsou muži a ženy
naprosto odlišnými tvory. Raději
by se tedy místo takových čtveráckých požadavků měla žena
snažit stát se pravou ženou, v kontrastu s tou dnes všudemožně prezentovanou unisexovou karikaturou. Jen tak si může vydobýt
opravdu rovnocenné (pozor!, ne
stejné, - naprosto odlišné, avšak
rovnocenné) postavení. Žena byla v celém průběhu
dějin od nástupu patriarchátu
neustále vždy
bytostí
muži
podřazenou
a tento stav je
v ní hluboce
zakořeněný až do dnešní doby.
Tento stav má také za následek
její absolutní utilitární racionalismus. - Žena se totiž nedokáže
nadchnout, - nedokáže milovat
myšlenku (a bojovat za ni, - tudíž
ani za myšlenku své emancipace),
ale dokáže milovat vždy a pouze
jenom - muže; stejně jako před
mnoha staletími, kdy žena-otrok
měla jen dvě možné varianty: bezmezně svého muže milovat, nebo
- stejně bezmezně jej nenávidět.
Mužům je často vytýkána jejich
dětskost, ale ta právě je jejich největším darem, kterému by se ženy
měly alespoň částečně přiučit.
Žena totiž jest možná až přespříliš dospělou, - ne-li přímo starou,
- velice přestarou, - kmetskou. A jedno přísloví pak nám říká:
„Starého psa novým
kouskům
nikdy nenaučíš.“
- Jen muž při
své věčné dětskosti
může
se stále vyvíjet
a býti lepším,
- žena pak, hlásajíc svou rovnocennost, nedokáže se změnit
a rovnocennou se muži stát.
Peter Gast
TÉMA ČÍSLA
číslo 1 - prosinec 2006
Feminismus
Nedávno mi jeden muž
položil otázku. Co pro
tebe znamená, že jsi ženou? Je to důležité? (Stejná otázka platí i pro
muže.) Přemýšleli jste
někdy nad tím, jak se
stáváme muži a ženami?
Vážně myslíte, že se jimi
rodíme? Opravdu je muž
ten silný, ambiciózní kariérista, živitel rodiny a
žena - ta slabá, citlivá, pečovatelka a vychovatelka?
Pojďme přemýšlet o stereotypech,
se kterými se od malička setkáváme, ve výchově, doma, ve škole,
v běžném životě, o ženách a jejich
rolích ve společnosti.
Většině lidí přijde dnes samozřejmé, že o chod domácnosti (vaření, praní, žehlení a další domácí
práce) se stará žena. Na muži však
již dnes neleží břímě jediného živitele rodiny (jak tomu bývalo
v minulosti), přesto se od ženy,
také pracovně vytížené, očekává nástup na tzv. druhou směnu
doma, péče o domácnost, děti
i manžela...
Rodiče často tvrdí, že vychovávají
děti stejně, i zde jsou ale patrné
rozdíly. Když doma máte např.:
chlapečka, který si rád hraje
s panenkami, možná si řeknete, ať
si hraje. Roste a najednou jsou
mu tři roky, přijde a chce jít
s vámi a s kočárkem nakupovat.
Dosud tolerantní rodič se zarazí
a s myšlenkou: „Co by tomu řekli lidé?“ kočárek chlapci zakáže.
A přitom na tom není nic zlého,
číslo 1 - prosinec 2006
report, recenze
Víte, co je
Národní Parlament dětí
a mládeže (NPDM)
je podle mě důležitý
samosprávný
orgán,
protože vytváří jakési
propojení mezi žáky (studenty)
a lidmi, kteří rozhodují o jejich
právech. Tito zvolení zástupci
z Krajských a Městských Parlamentů (KPDM a MPDM) dětí
a mládeže se scházejí dvakrát
ročně a diskutují o problémech
spojených s nimi. Jsou poučováni o různých záležitostech, tyto
informace pak předávají svým kolegům z krajských parlamentů
a ti je pak šíří dále. Tento způsob
komunikace pro členy parlamentů přináší mnoho zkušeností
a dává jim množství možností, jak
se zapojit do rozhodování o nich.
Poslední zasedání NPDM se kona-
lo od 12. do 16. října 2006 v Praze.
Tohoto zasedání jsem se zúčastnil jako jeden ze šesti „vyslanců“
KPDM Zlínského kraje.
Na této akci
se probíraly
legislativní
procesy, školský zákon, státní maturity a další záležitosti spojené
se žáky a školou. Otázkou státních
maturit jsme se zabývali poměrně
podrobně a možnost jejich odložení byla přednesena v Návrhu
usnesení, který jsme schvalovali
(a úspěšně schválili) v Poslanecké sněmovně Parlamentu České
republiky. Dále nám preventistka z městské policie referovala
o problémech spojených s trestnou činností.Volný čas byl vyplněn množstvím zábavných kolektivních a seznamovacích her.
Jako nejzajímavější část tohoto
zasedání považuji téma Mono-
NPDM?
TECHNOLOGIE
VS. tradice
vždyť je to jen nevinné dítě, které
si chce hrát. A jeho slzy odbude
prastará fráze: „Vždyť kluci přece
nepláčou.“
Jedna „moderní“ školka si usmyslela, že bude vychovávat děti
bez rozdílu. Povolala proto tým
odborníků, aby jim poradil, jak
na to. Samozřejmě se našly chyby,
holčičky byly po snídani nabádány
k tomu, aby odnesly nádobí ze
stolu do kuchyně, zatímco kluci si
směli hrát. Když tyto děti nastoupily na základní školu, byly jiné.
Vybudovaly si zdravé sebevědomí. Chlapci byli považováni za
velmi dobré, ale dívky za nezvykle
paličaté, snad proto, že si stály za
svým. Všimli jste si někdy, co nám
sdělují dětské knížky či čítanky?
Zkuste otevřít takovou knížku,
hned na vás vybafne: Máma vaří.
Ema mele maso, či ukázka ze slohu desetileté holčičky snad jen
pro zajímavost:
Madlenka doma pomáhá. Má
doma práci. Co všechno musím
udělat, než se maminka vrátí
z práce! Umyji nádobí, přinesu
mléko a chleba, ohřeji vodu, vytřu kuchyň a vyčistím boty. Maminka přijde, usměje se a řekne:
„Madlenko, ty umíš pěkně hospodařit!“
Technologie 21. století stále více
zasahuje do našich životů. Mobily,
discmany, mp3, maily, icq, internet… Tohle všechno naši mladou
generaci obklopuje, bez toho by si
málokdo z nás dovedl představit
život. Všechny tyto nové vynálezy
byly u nás přijaty s otevřenou náručí. Icq, mobily a maily jsou stále
oblíbenějším zdrojem komunikací a přesně splňují kritéria dnešní
uspěchané doby, zabírají co nejméně času. Bez internetu se dnes
neobejde skoro nikdo – najdeme
tam veškeré zdroje ke studiu
a vlastně vše, nač si jen vzpomeneme. Discmany a mp3 zase
uspokojují hudební nadšence,
neboť zejména mp3 umožňuje naplnit tento malý aparátek
hned několika alby, a můžeme ho
bez problému nosit připnutý
i na oblečení.
Jenže právě tohle všechno je zčásti
ničitelem přirozené inteligence!
Naše slovní zásoba se stále více
zužuje, naše myšlenkové pochody
jsou pomalejší. Vyjadřování naší
mladé generace je čím dál horší
(samozřejmě je to individuální
záležitost), neumíme si uspořádat
vlastní myšlenky. Co je ale nejhorší? Technologie nás naprosto
ovládají, stále víc jim podléháme.
Už mám pocit, že si neumíme ani
naslouchat, tak moc pořád někam
spěcháme… Chceme jít kupředu
a málokdo se podívá do minulosti. A co by tam viděl? Hodně podstatné věci! Zatímco my usínáme
u sledování DVD nebo se sluchátky v uších, naši rodiče usínali
teistická náboženství, kde se členové NPDM dozvěděli mnohé
o judaismu, islámu a křesťanství.
V tomto bloku jsme často nadnášeli téma Dana Browna, jeho
knihy Šifra mistra Leonarda a jak
toto literární dílo působí na současné křesťany. Jedním z dalších
témat náboženství byly jejich vzájemné střety a otázka terorismu
v islámu. Na tento náboženský
blok se posléze uskutečnila dvouhodinová diskuse, kde účastníci
horlivě debatovali o tomto zajímavém a ve společnosti velice aktuálním tématu.
Všechny návrhy na úpravu dosavadního školského zákona byly
sepsány v Návrhu usnesení. Zasedání NPDM bylo zajímavé nejen
z důvodu informovanosti členů,
ale i poznávání nových kamarádů,
kterých na této akci každý získal
nespočet.
Kuba
s knihou v ruce. Kolik teenagerů
asi po večerech čte? No, myslím,
že by se to dalo spočítat na prstech
jedné ruky. A je to obrovská škoda!! V knihách najdeme všechno:
moudrá slova, ponaučení, otázky
na odpovědi, které si během života klademe, obohacujeme se
o nová slova. V neposlední řadě
se můžeme obohatit i duševně,
což je z toho všeho asi to nejpodstatnější.
Na druhou stranu ale nechci technologii zas tak úplně zatracovat,
někdy je fakt přínosná, to jí nelze upírat. Zároveň musím taky
přiznat, že jsem se všem těm novinkám neubránila, a všech těch
,,ničitelů inteligence“ téměř denně využívám. Ovšem ani tak se
nechci vzdát tradice. I přesto, že
se na nás ze všech stran valí americké produkty, jsme pořád Čechy
a čeština je naším mateřským jazykem, nezapomínejme na to…
Magda
číslo 1 - prosinec 2006
recenze, kultura
e si
přečtět
Tracyho Tygr
William Saroyan
„Thomas Tracy měl
tygra. Ve skutečnosti
to byl černý panter,
ale co na tom, pro
Tracyho to byl tygr.“
Tygr byl vším. Tracyho
iluze, přelud i nejlepší kamarád. Byl snem,
myšlenkou i radostí.
Když Tracy poprvé uslyšel slovo tygr, věděl, že
ať je to cokoliv, musí
to mít. Toužil po svém
černém panterovi už
od tří let. Představoval si
ho jako statného obránce i zdatného rádce.
Pak jednoho dne se
to stalo. Našel ho.
A tygr našel jeho.
Bez jediného slova.
A přitom oba věděli,
že to neviditelné pouto
už nikdo nepřetrhne.
Teprve pak mohli naplno vychutnávat své dny
v New Yorku. Pracovat
v továrně na kávu a dvořit se kouzelné Lauře.
Ledabyle se procházet
spletitými ulicemi města, bránit spravedlnost
nebo jen nekonečně snít.
Chcete se dozvědět víc
o čokoládových bonbonech, ochutnávání kávy
nebo záhadné řeči panterů? Kouzelný příběh napsaný lehkou, ale jistou
rukou Williama Saroyana možná zaujme i vás...
a konečně se dozvíte, co
je tajemství zmrzliny.
Tygr vás totiž nepodrazí. Nikdo vám ho nevezme ani nebude závidět.
gebí
Yorke
Thom
posle
chnět
e si
Thom Yorke - zpě-
vák, kytarista a vůdčí
osobnost oxfordských
Radiohead vydal na začátku června svou první
sólovou desku nazvanou
„The Eraser“. - A i když
by se podle data vydání
mohlo toto album zdát
již poněkud neaktuální,
svou skutečnou sílu nám
ukazuje teprve nyní:
při dlouhých, chladivých
a osamělých večerech,
kdy z okna sledujeme
padající sníh a sníme o
tom, jaképak asi dárky
nám to letos Ježíšek donese. A jedním z nich
by se pro Vás mohla
stát právě i tahle deska.
Yorke nám předkládá
tiché, komorní album
bez zjevných ambicí
Thom Yorke - The Eraser
The Eraser
na komerční úspěch a s
absencí nějakých výraznějších rádiových hitů,
- také díky tomu působí
deska silným, upřímným dojmem; - Yorke
ji totiž nenatočil pro
široké masy, ale předně
a především sám pro
sebe. Skladby na desce
jsou vyvážené, žádná
by se nedala
označit za
výrazně lepší
nebo naopak
horší, - celé
album pak je
kompaktní,
bez nějakých
závažnějších
zvratů nebo
momentů překvapení,
nesoucí se v jednotném, poklidném duchu,
aniž by snad působilo
nudně či monotónně,
- právě naopak - nechává nás plně se ponořit
do příjemně melancholických nálad a naplno si
je vychutnat. Nevyužívá
přitom k tomu žádných
okázalých prostředků,
- toto pomale linoucí se
minimalistické album
je složené
pouze z různých zvuků,
elektronicbikých
cích, kláves
výrazné
a
basové linky.
Tomu všemu pak ale
jednoznačně dominuje
Yorkův tichý, zastřený a
naprosto jedinečný hlas.
9 tracks / 41:03 min.
1. The Eraser
2. Analyse
3. The Clock
4. Black Swan
5. Skip Divided
6. Atoms for Peace
7. And It Rained All Night
8. Harrowdown Hill
9. Cymbal Rush
Celkově tedy působí deska veskrze příjemným,
uklidňujícím dojmem
- naprosto ideálním
k sladkému nicnedělání
či pomalému usínání.
- A také nám i může trochu pomoci zkrátit to už
možná nekonečně dlouhé čekání na příští desku
jeho domovské kapely.
Peter Gast
číslo 1 - prosinec 2006
může se stát i Vám
šikana?
Nechte mě být!
L
ucka leží na posteli a bolestně pláče. Jak se to mohlo
stát?! Jak? Proč zrovna ona? Tyto
otázky si teď stále klade. Znova
vzpomíná, co bylo, co se stalo.
V první třídě to bylo fajn. Děti
si jí moc nevšímaly, ale to jí nevadilo, nebo možná trochu… Jo,
trochu jí to vadilo.
Ve druhé třídě jí začaly brát její
věci a posmívaly se jí. Myslela si,
že je nějak divná nebo postižená.
Ona se bála, moc se toho bála.
„Hele, Lucino, ty tepláky máš
z popelnice?“ uchichtává se Elena.
„Hm, asi nepoznáš módu, co?“
odpoví statečně Lucie, neboť ona
je na takové urážky zvyklá. Ona
sama ví, že jí Elena ty tepláky závidí. Když v tom jí Elena zastoupí cestu: „Hele, co jsi to říkala?!“
a mrkne na Filipa, který svolá zbytek party. Lucii na čele vystoupil
studený pot, ale přesto se netváří
vystrašeně. „Jestli jsi, Eleno, tak
silná, jak si o sobě myslíš, pojď se
se mnou prát, ale bez té své party!
Souhlasíš?“ navrhuje Lucka. „Hm,
tak jo, tebe zvládnu levou zadní!“
odpovídá Elena. Lucka se Eleny
nebála, ale věděla, že Filip a zbytek party se jen tak nevzdá. Udělali kolem nich kruh.
Lucie dávala Eleně rány, za které
se nemusela stydět, ale věděla, že
to nestačí.
Všimla si, že se kruh začal
zužovat a ostatní nohy ji
začaly kopat.
Elena se zatím vypravila mezi
ně a Lucie tam zůstala napospas.
Najednou jí na záda skočila Pavlí-
na. „Zrádkyně“, pomyslí si Lucka
a nečekaně se roztočí. Pavlína
padá na zem. Zasměje se a chce
Lucku kopnout, ale Lucie zachytí
její nohu. Pavlína ztrácí rovnováhu a už je na zemi. Ale vtom
Lucku někdo kopne tak silně, až
sykne bolestí.
„Nesmím brečet, nesmím
brečet!“, říká si v duchu
Lucka.
Zazvonilo a ředitel vkráčel
do třídy. „Půjdeme ven!“, zvolal.
Děti se rozběhly do šatny. Kolem
Lucie proběhla Elena. „To si ještě
odpykáš,“ šeptla výhružně. Lucie
se nelekla, ale když ji ředitel postavil vedle Petra, nebylo jí zrovna
do smíchu. Věděla, že procházka
se změní v peklo. Pak jí Petr naschvál utrhl mašličku u klobouku.
Řekla to řediteli, ale ten ji vynadal, že žaluje a že to maminka
zašije. Lucie se málem rozplakala.
Uvědomila si, že ředitel ten kruh
a bitku viděl, že Elena v tom byla
ta zlá, ale ignoroval to, protože neměl Lucku rád. Ale proč? Konečně
je konec toho strašného dne. Myslí si Lucka a jde rychle na autobus,
který ji odveze domů. Tam u maminky, v tolik bezpečném objetí,
vybrečí se a všechno to mamince
řekne. Maminka ji utěšuje a večer
se poradí s tatínkem.
Lucčin táta přišel domů unavený
a Lucka mu to řekla. Kdyby šel
za ředitelem, tak by Lucce ředitel
nadal, že žaluje. A tak to šel její
táta vyřídit sám. Dal Eleně facku
a když odešel, tak Lucku opět
zmlátili. Ale někdy se s ní bavili. To
když měla svátek, nebo narozeniny
a donesla jim bonbóny. Na vánoční besídce nikdy nic nedostala,
i když ona dala všem hezké dárky!
Trvalo to až do čtvrté třídy. A tak
šel s Luckou táta do pedagogicko-psychologické poradny. Tam
si povídala s prima paní, která jí
moc pomohla a Lucka jí zůstává
stále moc vděčná.
V páté třídě nastoupila nová,
mladičká učitelka. Jednou Lucce
vyhodil Honza přívěsek z okna,
ale Lucka už učitelům nevěřila
a tak (té nové) nechtěla nic říct,
aby nepřidělávala starosti. Ale
Lucčin táta se bál, že se to bude
opakovat. Šel za novou ředitelkou
a ta si zavolala učitelku do ředitelny. Když přišla Lucka a ostatní,
učitelce tekly slzy. Lucka se málem
rozbrečela, protože se to prošetřovalo i ty předešlé roky. Bylo to těžké, říkat, co zažila na vlastní kůži.
Po té se ředitelka ujala znovu slova
a zeptala se viníků, proč jí to dělali. Oni se sklopenými hlavami odpověděli, že neví, ale asi proto, že
si s nimi o přestávkách nehrála.
Lucka nic neřekla, ale dobře věděla, že oni si prohlíželi pornočasopisy a prát se není její parketa.
A od té doby se všechno změnilo
k lepšímu.
Tak Lucie zvítězila nad šikanou.
Dostala se na výborné gymnázium (to naše) a je tam šťastná. Má
hodně kamarádů a těší na každé
nové ráno. Nyní už ví, že chyba
nebyla v ní, ale v ostatních. Je
na sebe právem hrdá a vděčná
všem, co jí pomohli.
Radka